V Brně dne 16. února 2011 Sp. zn.: 2907/2010/VOP/ZO
Průběžná zpráva o výsledku šetření ve věci podnětu pana O. V. A - obsah podnětu a skutkové okolnosti případu Se svým podnětem se na veřejného ochránce práv dne 5. 5. 2010 obrátil prostřednictvím svého otce pan O. V., trvale bytem P.. Podnět byl otcem stěžovatele podán v Kanceláři veřejného ochránce práv (dále také jen „KVOP“) osobně do protokolu a týkal se invalidního důchodu pana V. ml., konkrétně možnosti zvýšení důchodové dávky. Stěžovateli (ročník narození 1973) byl na základě jeho žádosti přiznán rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) ze dne 3. 6. 2005 plný invalidní důchod ve výši 3.849,- Kč. Dávka je nízká, neboť stěžovatel v důsledku svých zdravotních potíží psychického původu nedokončil studium na vysoké škole a poté pro něj bylo velmi komplikované najít si zaměstnání a především si ho udržet. Dob účasti na důchodovém pojištění, kdy stěžovatel získal příjmy, a tudíž i vyměřovací základ použitelný pro účely stanovení výpočtového základu pro důchodovou dávku, je jen málo a jsou navíc krátké. Opakované pokusy stěžovatele zařadit se do pracovního procesu skončily vždy neúspěchem − ukončením pracovního poměru ve zkušební době zaměstnavatelem či propuknutím nemoci u stěžovatele s nutností léčby. V roce 2009 byla dávka mírně upravena rozhodnutím ČSSZ, a dále zvýšena také v souladu s pozdějšími valorizacemi podle příslušných nařízení vlády. Výše dávky v současnosti činí něco přes 5.000,- Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že shora zmíněné zvýšení důchodu neodpovídá jeho představám, obrátil se pan F. V. v zájmu svého syna na veřejného ochránce práv 1 poté, co obdržel rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí, který nevyhověl jeho žádosti o odstranění tvrdosti. B - průběh šetření Ve věci pana O. V. bylo v souladu s ustanovením § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozd. předpisů, zahájeno šetření. V jeho rámci byl ředitel odboru interního auditu, kontroly a stížností ČSSZ požádán o zaslání stanoviska k tomuto podnětu. Stanovisko mělo obsahovat zejména chronologický výčet kroků, které ČSSZ v řízení učinila a měla k němu být připojena kopie dávkového i posudkového spisu stěžovatele. Vyjádření Ing. J. datované dnem 20. 7. 2010 bylo doručeno dne 23. 7. 2010. Mimo jiné se v něm uvádí, že (cit.:): „Pan V. uplatnil žádost o přiznání invalidního důchodu dne 25. 2. 2005 prostřednictvím OSSZ H. K.. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 3. 6. 2005 byl od 5. 3. 2005 přiznán panu V. plný invalidní důchod ve výši 3.849,- Kč měsíčně. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 1. 9. 2009 byl následně plný invalidní důchod 1
Formou doplnění podnětu byla dne 14. 6. 2010 doručena a založena do spisu plná moc podepsaná panem O. V., která obsahuje zmocnění otce stěžovatele, pana F. V., pro jednání v této záležitosti.
upraven od přiznání na 3.966,- Kč měsíčně. Žádost o odstranění tvrdosti byla postoupena k vyřízení MPSV ČR. Této žádosti nebylo rozhodnutím MPSV ze dne 22. 4. 2010, č. j.: 2009/91536-24, vyhověno, tvrdost při provádění sociálního zabezpečení nebyla shledána. ČSSZ proto považuje záležitost pana V. za vyřízenou a naše rozhodnutí zůstává nadále v platnosti.“ K vyjádření Ing. J. byla připojena kopie dávkového a posudkového spisu stěžovatele. Dopisem ze dne 18. 8. 2010 byl pan F. V. vyzván k doplnění veškeré dostupné zdravotnické dokumentace vztahující se k onemocnění jeho syna z dřívější doby, tj. z doby, než byl pan V. ml. uznán invalidním (požadované listiny doručil pan V. st. opět osobně do KVOP dne 15. 9. 2010). Dne 1. 10. 2010 po předchozím jednání s otcem stěžovatele, zaslala aktuální vyjádření k věci i lékařka z psychiatrické ambulance v Ch. MUDr. H. N., jejíž lékařské závěry z psychiatrického vyšetření stěžovatele ze dne 5. 3. 2009 byly jedním z podkladových materiálů, z nichž posudkový lékař lékařské posudkové služby okresní správy sociálního zabezpečení H. K. (dále jen „LPS OSSZ H. K.“) MUDr. F. P. v roce 2005 vycházel.2 Pan F. V. totiž v nedávné době předal MUDr. N. starší zprávy o zdravotním stavu svého syna z let, kdy byl syn opakovaně hospitalizován na psychiatrické klinice. Tyto zprávy, které se podařilo panu V. st. pro účely zahájeného šetření shromáždit, neměla lékařka v roce 2005 k dispozici. To také výslovně uvedla v poznámce, kterou její zpráva ze dne 5. 3. 2005 obsahuje. Ve svém posledním vyjádření ze dne 23. 9. 2010 však MUDr. N. uvedla, že: „Na základě dohledání zpráv z předchozích léčení na ostatních psychiatrických pracovištích od r. 1997 (viz…) lze předpokládat, že datum vzniku plné invalidity je od 1. 10. 1997 (tehdy pacient ukončil studium na VŠ ze zdravotních důvodů a byl psychiatricky hospitalizován). Prosím o zohlednění těchto skutečností…“. C - právní posouzení I. Podmínky nároku na invalidní důchod Na posouzení nároku na invalidní důchod pana O. V. se vztahuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozd. předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“ či „ZDP“). Tento zákon ve znění účinném do 31. 12. 2009 upravoval podmínky nároku na invalidní důchod v ustanoveních § 38 a § 39 následovně: Pojištěnec měl nárok na plný invalidní důchod, jestliže: 1) se stal plně invalidním 2) získal potřebnou dobu pojištění nebo se stal plně invalidním následkem pracovního úrazu. Pojištěnec byl podle této právní úpravy (před účinností novely zákona o důchodovém pojištění zákonem č. 306/2008 Sb.) uznán plně invalidním, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně 2
posudkový lékař měl k dispozici ještě zprávu MUDr. K. ze dne 17. 3. 2009
2
o 66 %, nebo byl schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Stěžovatel byl uznán plně invalidním na základě zdravotního posudku ze dne 31. 3. 2005, přičemž potřebná doba pojištění byla splněna. S náhradními dobami pojištění, které u stěžovatele představuje především doba studia a doba, kdy byl veden v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, sice na nárok „dosáhl“, nicméně omezený počet získaných dob účasti na důchodovém pojištění se započitatelným vyměřovacím základem se promítl do nízké výše přiznané důchodové dávky. II. Stanovení výše důchodové dávky Doklad o výpočtu výše důchodové dávky v roce 2005 obsahuje tzv. srovnávací výpočet důchodu podle zákona o důchodovém pojištění i podle předchozího zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozd. předpisů. Srovnávací výpočet byl na základě ustanovení § 71 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění proveden i při přepočítání důchodu v roce 2009. Ustanovení § 71 zákona o důchodovém pojištění má ochranný charakter, jehož účelem je zaručit pojištěncům v obecných případech po dobu 10 let, a ve zvláštních případech dokonce po dobu 23 let od účinnosti ZDP takovou výši důchodu, která pojištěnci vychází lépe. V případě stěžovatele byl při obou provedených srovnávacích výpočtech jak v roce 2005, tak i v roce 2009, výhodnější výpočet podle dříve platných právních předpisů. Dle ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění do 31. 12. 1995, byl průměrným měsíčním výdělkem měsíční průměr hrubých výdělků dosažených v pěti výdělkově nejlepších kalendářních letech v rozhodném období. Hrubým výdělkem za jednotlivý celý kalendářní rok, pro určení pěti výdělkově nejlepších kalendářních let, pak byl podle odstavce 2 téhož ustanovení úhrn výdělků uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a 2 a § 11a započitatelných v tomto roce. Vyloučené doby působí obecně tak, že „nerozmělňují“ výpočet výpočtového základu. V případě stěžovatele vyšel výpočtový základ v roce 2005, kdy bylo aplikováno ustanovení § 52 vyhlášky č. 149/1988 Sb., podle něhož se za hrubý měsíční výdělek žáka a studenta považoval fiktivní výdělek, důchod nižší, než při pozdějším přepočtu důchodu provedeném dne 4. 6. 2009, kdy ČSSZ dobu studia stěžovateli vyloučila. Na základě tohoto přepočtu byla stěžovateli upravena výše důchodu, a to na částku 3.966,- Kč. Dávka tak vyšla o 117,- Kč vyšší, než původně stanovená částka 3.849,- Kč. Rozhodnutím ze dne 1. 9. 2009 proto byla stěžovateli důchodová dávka zvýšena s odkazem na ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Doplatek za dobu od 1. 1. 2006 do 17. 9. 2009 mu byl vyčíslen v celkové částce 5.787,- Kč. I když se nejedná o velký finanční obnos, je zřejmé, že stěžovatel byl předchozím výpočtem zkrácen, a to o 117,- Kč měsíčně. Za období od března do
3
prosince 2005 již přitom nebylo možno podle zákona doplatek nesprávně stanovené důchodové dávky zpětně vyplatit.3 III. posouzení zdravotního stavu pana O. V. V řízeních o plný invalidní důchod (dále jen „PID“) posuzují zdravotní stav pojištěnců posudkoví lékaři okresních správ sociálního zabezpečení. Jejich postup se řídí jednak zákonem č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zopsz“), jednak zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozd. předpisů (dále jen „správní řád“). Podle ustanovení § 3 správního řádu, nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. V této souvislosti je třeba zmínit především zásadu zakotvenou v ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu, podle něhož správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. V řízení o přiznání PID je posudkový lékař povinen zjistit, zda zdravotní stav žadatele odpovídá plné invaliditě, a pokud ano, určit, kdy invalidita vznikla. K tomu si musí opatřit nezbytné podklady (§ 50 odst. 2 správního řádu). Těmito podklady jsou lékařské zprávy a posudky o zdravotním stavu vypracované odbornými lékaři, jakož i vlastní vyšetření (§ 8 odst. 9 zopsz). Při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žadatele o dávku, se vychází z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával předtím, než k takovému poklesu došlo, dále s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnost výdělečné činnosti pojištěnce, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, a schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával. Způsob posouzení procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a okruh zdravotních postižení umožňujících soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek stanoví prováděcí předpis do 31. 12. 2009, vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 284/1995 Sb. (dále jen „vyhláška MPSV č. 284/1995 Sb.“), kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Procentní míru snížení pracovní schopnosti stěžovatele stanovil posudkový lékař jak v roce 2005, tak i v roce 2009, na 70 %, přičemž pro získání nároku na PID stanovil zákon ve znění platném a účinném v době posouzení hranici 66 %. Zdravotní stav stěžovatele byl přezkoumán několikrát, vždy jiným lékařem.4 Jejich závěry se prakticky neliší. O tom, že zdravotní stav stěžovatele je trvale natolik nepříznivý, že odůvodňoval přiznání PID, tedy není pochyb. V posledním záznamu o jednání o posouzení zdravotního stavu, ze dne 16. 4. 2009, posudkový lékař 3
článek II. bod 14. Přechodných ustanovení zákona č. 306/2008 Sb., jímž byl novelizován zákon o důchodovém pojištění, stanoví, že: „Za dobu před 1. lednem 2009 se důchod nebo jeho zvýšení doplatí ve výši, v níž důchod správně náležel, nejvýše v rozsahu stanoveném právními předpisy účinnými ke dni 31. prosince 2008.“ 4 kontrolní lékařská prohlídka (dále jen „KLP“) proběhla od roku 2005 dvakrát, a to v roce 2006 a 2009
4
MUDr. J. B. jednoznačně konstatoval, že stěžovatel je na trhu práce nezaměstnatelný. V záznamu z roku 2005 i z roku 2009 je také uvedeno, že stěžovatel byl psychiatricky léčen již od 20 let (v záznamu pozdějšího data je dokonce konkrétně uvedeno, že byl čtyřikrát hospitalizován na psychiatrii). MUDr. F. P. stanovil v původním posudku datum vzniku invalidity na 5. 3. 2005 a ohledně předchozích hospitalizací stěžovatele na psychiatrické klinice v H. K. učinil pouze stručný komentář, že v době posouzení zdravotního stavu stěžovatele neměl k dispozici propouštěcí zprávy z této kliniky. Tzn. totéž, co uvedla také MUDr. H. N., lékařka psychiatrické ambulance v Ch., ve své taktéž poměrně stručné zprávě pro LPK, podle které pak posudkový lékař LPS stanovil datum vzniku invalidity.5 S ohledem na vše výše uvedené proto spornou otázkou podle mého názoru nadále zůstává správnost stanovení data vzniku invalidity stěžovatele. Dle ustanovení § 54 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění totiž nárok na důchod vzniká dnem splnění podmínek stanovených tímto zákonem. Podle ustanovení § 42 odst. 1 téhož zákona ve znění účinném do 31. 12. 2009, měla na plný invalidní důchod nárok též osoba, která dosáhla aspoň 18 let věku, měla v souladu s ustanovením § 40 trvalý pobyt na území České republiky a byla plně invalidní,6 jestliže tato invalidita vznikla před dosažením 18 let věku a tato osoba nebyla účastna pojištění po potřebnou dobu (tzv. invalidita z mládí). Těmto osobám zákon o důchodovém pojištění zaručoval a zaručuje, že výše procentní výměry PID, resp. invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, činí měsíčně 45 % výpočtového základu (§ 40 odst. 2 zákona ve znění do 31. 12. 2009, resp. § 42 odst. 2 téhož právního předpisu po 1. 1. 2010). V případě stěžovatele nelze vyloučit, že jeho zdravotní stav odpovídal neschopnosti soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění do té míry, že odpovídal plné invaliditě, z dnešního hlediska invaliditě třetího stupně, již podstatně dříve, než k datu 5. 3. 2005, k němuž mu byl PID přiznán. Jedna z listin, které otec stěžovatele ke svému podání přiložil, dokládá, že stěžovatel byl vyřazen z evidence studentů na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (dále jen „FF UK“) ke dni 1. 10. 1998 poté, co měl studium již 2 roky přerušeno.7 Jestliže existuje příčinná souvislost mezi nutností přerušit studia s psychickými problémy stěžovatele, lze se podle mého názoru důvodně domnívat, že zdravotní stav stěžovatele naplňoval znaky resp. důvody pro uznání plné invalidity již v té době. Výše uvedeným závěrům nasvědčují i starší lékařské zprávy, které se panu V. st. podařily dodatečně shromáždit. Z nich vyplývá, že počátek choroby jeho syna je třeba datovat do dob studií na vysoké škole, neboť právě v této době došlo k prvním dvěma hospitalizacím stěžovatele na psychiatrii. Od té doby otec popisuje stav syna jako setrvalý, s mírnými, nepodstatnými výkyvy. Skutečnost, že žádost o invalidní důchod byla ze strany stěžovatele podána o tolik let později, než kdy jeho onemocnění v plné síle propuklo, je možno vysvětlit tím, že stěžovatel měl při své zřejmě poměrně vysoké inteligenci značné problémy s tím, aby si duševní
5
žádost o PID byla podána 25. 2. 2005 ve znění zákona po 1. 1. 2011 odpovídá plná invalidita invaliditě třetího stupně, přičemž za invaliditu třetího stupně se přitom pro účely věty první považuje též „takové omezení tělesných, smyslových nebo duševních schopností, které má za následek neschopnost soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění.“ 7 podle studijního řádu FF UK mohlo přerušení studia trvat nejdéle 2 roky 6
5
onemocnění přiznal a se svou poruchou se vyrovnal.8 Zpočátku měl proto podle otce sklony k disimulaci a bagatelizování průvodních příznaků. Tuto teorii podporuje i fakt, že stěžovatel se po hospitalizacích a předčasném ukončením studia opakovaně pokusil živit výdělečnou činností a našel si postupně několik zaměstnání. Praxe však ukázala, že nebyl schopen začlenit se do pracovního procesu a do běžného pracovního rytmu. Krátká období zaměstnání není proto v jeho případě možno považovat za důkaz schopnosti pracovat; všechny neúspěšné pokusy získat na delší dobu zaměstnání naopak prokazují jeho faktickou nezaměstnatelnost.9 Jakkoli je posouzení zdravotního stavu věcí lékaře, domnívám se, že nelze vyloučit ani genetický základ nemoci. Nezbývá mi proto než uzavřít, že v celkovém kontextu se jeví nově prokázané skutkové okolnosti posuzovaného případu natolik podstatné, že zde vyvstává důvodná pochybnost o správnosti stanovení data vzniku invalidity pana O. V., v důsledku nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci v průběhu řízení o jeho žádosti o PID v roce 2005 a pozdějších KLP. D - Závěr Ve světle všech výše uvedených skutečností konstatuji, že jsem v řízení o žádosti pana O. V. o invalidní důchod shledal pochybení ze strany orgánů sociálního zabezpečení blíže specifikovaná v části „C“ této zprávy (s odkazem na aktuální vyjádření stěžovatelovy ošetřující lékařky, které je rovněž citováno v části „B“ zprávy in fine).
JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý v. r. veřejný ochránce práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem)
8
po středoškolských studiích začal postupně studovat dvě vysoké školy, byl dokonce přijat ke studiu jednoho z nejžádanějších oborů ve své době na renomované univerzitě 9 podle listin založených ve spisu se jednalo celkem o čtyři krátkodobé pracovní poměry v rozmezí let 1998 - 2004
6