I. Postup soudu při ustanovení znalce může být urychlen tím, že si soudce před ustanovením vybraného znalce předem ověří (např. telefonicky), zda znalec bude schopen posudek zpracovat v soudem požadované lhůtě a zda znalecký posudek spadá do jeho oboru znalecké činnosti. Informaci, že oslovený znalec nebude moci vypracovat znalecký posudek v požadované lhůtě, je třeba sdělit účastníkům řízení, kteří mají právo být seznámeni se zamýšleným postupem soudu, vyjádřit se k osobě znalce i k tomu, v jakém časovém horizontu má být posudek zpracován. II. V době, kdy jsou soudy zaplaveny desítkami žádostí o jmenování znalcem v určitém oboru a soudy je odmítají s poukazem na naplněný stav, by mělo být ctí příslušného jmenovaného znalce plnit si řádně a včas svoje povinnosti. Soud i orgány státní správy soudů by měly náležitě sledovat včasné plnění úkolů znalců, neboť dle judikatury ESLP znalec podléhá kontrole soudních orgánů, které jsou povinny zajistit řádný průběh vypracování posudků. III. V případě, že znalec způsobuje neodůvodněné průtahy v řízení, měla by přijít okamžitá odezva ze strany soudu za použití zákonem předepsaných prostředků, přičemž v případě opakovaného porušení povinností znalcem by mělo být použito sankce nejtvrdší, a to odvolání znalce. Je třeba vždy vidět zájem účastníka řízení na rychlém (a včasném) skončení řízení a z tohoto úhlu pohledu posuzovat jednotlivé prodlevy. V Brně dne 26. července 2011 Sp. zn.: 1820/2011/VOP/DL
Průběžná zpráva o výsledku šetření ve věci podnětu pana F.F. (průtahy v soudním řízení způsobené nečinností znalce)
A Obsah podnětu Pan F.F. se obrátil na bývalého veřejného ochránce práv JUDr. Otakara Motejla se stížností na průtahy v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn.: 15 C 291/2005 již v roce 2008. Jedná se o řízení o zaplacení částky 231.000,Kč s přísl., v němž vystupuje jako žalobce, žalovanou je společnost T.., s.r.o. (smlouva o dílo). Na podání F.F. ze dne 5. 3. 2008, v němž soud upozornil na skutečnost, že ve věci dosud neustanovil znalce, odpověděl místopředseda Městského soudu v Brně dopisem ze dne 13. 3. 2008, v němž uvedl, že věc prošetřil a nahlédnutím do spisu zjistil, že první usnesení o ustanovení znalce v této věci soud vydal již dne 31. 8. 2006, kdy ustanovil znalce Ing. P.B. Znalec odepřel soudu vypracování znaleckého posudku s poukazem na to, že vymezený znalecký úkon nespadá do oboru jeho znalecké činnosti. Toto oznámení učinil soudu dne 21. 9. 2006. Následně soud
ustanovil usnesením ze dne 28. 11. 2006 znalce Ing. F.Š., CSc. Rovněž tento znalec přípisem doručeným soudu dne 20. 12. 2006 sdělil, že není schopen vypracovat znalecký posudek, tentokrát pro svůj zdravotní stav. Soud tedy opětovně usnesením ze dne 23. 4. 2007 ustanovil znalcem Ing. J.N., který přípisem, doručeným soudu dne 21. 6. 2007, sdělil, že nemůže vypracovat znalecký posudek v soudem přijatelné době. Dalším přípisem ze dne 20. 9. 2007 sdělil znalec Ing. J.N., že z důvodu značného pracovního vytížení v zaměstnání a řešení složitých osobních problémů není schopen znalecký posudek vůbec provést. Proto soudu nezbylo nic jiného, než dalším usnesením ze dne 20. 9. 2007 ustanovit znalcem Ing. J.K., který však rovněž odepřel vypracování znaleckého posudku přípisem doručeným soudu dne 12. 11. 2007 a odůvodnil to tím, že úkoly vymezené v zadání znaleckého posudku nespadají do oboru jeho znalecké činnosti. Soud tedy opětovně ustanovil znalce usnesením ze dne 6. 2. 2008, a to Ing. V.K. Podle sdělení místopředsedy soudu tedy průtahy v řízení byly způsobeny okolnostmi na straně soudních znalců, kteří částečně pro zdravotní stav, částečně pro své pracovní vytížení a částečně pro obor své znalecké činnosti, odepřeli vypracování znaleckého posudku.
B Skutková zjištění Bývalý veřejný ochránce práv JUDr. Otakar Motejl si k posouzení věci vyžádal vyjádření místopředsedy Městského soudu v Brně, který vysvětlil, že se jedná o řízení složité, navíc se soudu po velmi dlouhou dobu (od srpna 2006 do února 2008) nepodařilo nalézt znalce s odpovídající kvalifikací, který by byl schopen a ochoten znalecký posudek zpracovat. Plynulost řízení byla vedením soudu sledována v pravidelných měsíčních intervalech. Ačkoliv veřejný ochránce práv v postupu orgánů státní správy soudu při vyřízení stížnosti na průtahy v řízení neshledal pochybení a ani nezjistil průtahy zaviněné nečinností soudu, které by byly důvodem k požadavku přijetí opatření k nápravě ze strany orgánů státní správy Městského soudu v Brně, plynulost předmětného řízení ochránce dále sledoval a v období od 18. 8. 2009 do 22. 9. 2010 si vyžadoval zprávy orgánů státní správy soudu o provedených kontrolách spisu. S ohledem na předchozí zjištění veřejného ochránce práv a korespondenci vedenou s místopředsedou Městského soudu v Brně jsem dne 29. 3. 2011 zahájil šetření v dané věci podle ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. B. 1 − Shrnutí skutečností zjištěných ze zpráv místopředsedy Městského soudu v Brně a nahlédnutí do spisu sp. zn.: 15 C 291/2005 Místopředseda soudu ke zprávě o stavu věci, ze dne 10. 9. 2009, přiložil vyjádření soudkyně ze dne 1. 9. 2009, v němž se zmínila o problému s hledáním znalce a odepření ustanovených znalců vypracovat znalecký posudek. Uvedla, že soud ustanovil usnesením ze dne 6. 2. 2008 znalce Ing. V.K. Spis byl zaslán znalci dne 3. 10. 2008. Znalec již dříve sdělil, že žádá o možnost použití konzultanta, s čímž 2
soudkyně souhlasila. Přípisem ze dne 11. 7. 2009 znalec po urgenci soudu sdělil, že posudek má ve stavu rozpracovanosti, dokončuje však i jiné posudky, zadané již dříve a předpokládá, že v srpnu 2009 bude mít už k dispozici údaje pro tento posudek od Českého hydrometeorologického ústavu a v září 2009 údaje od Ústavu fyziky Akademie věd ČR. Některé aspekty bude konzultovat s kolegy z ČVÚT Praha. Na základě uvedených skutečností požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení posudku do 30. 11. 2009. Soud žádosti vyhověl. Dotaz na znalce ohledně konzultanta, navýšení ceny a důvodů prodloužení lhůty byl učiněn dne 1. 9. 2009. Ze zprávy místopředsedy soudu ze dne 4. 1. 2010 ochránce zjistil, že znalec Ing. V.K. požádal o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku (podruhé). Soud jeho žádosti vyhověl a lhůtu prodloužil do 30. 11. 2009. Stanovená lhůta nebyla opět dodržena a znalec byl urgován přípisem, ze dne 4. 1. 2010, o zaslání znaleckého posudku do 14 dnů, event. o sdělení důvodů, které brání jeho vypracování. V příloze další zprávy, ze dne 4. 2. 2010, místopředseda soudu zaslal přípis znalce Ing. V.K. doručený soudu dne 14. 1. 2010, v němž soudu sdělil, že na posudku stále pracuje, dosud ho však nemá vyhotoven, což omluvil značnou časovou vytížeností. Současně požádal o prodloužení lhůty do 22. 3. 2010 (potřetí). K tomu místopředseda soudu uvedl, že soudce prodloužil znalci lhůtu k vypracování znaleckého posudku do 30. 3. 2010. Ve zprávě o stavu věci ze dne 22. 4. 2010 místopředseda soudu uvedl, že v další žádosti o prodloužení lhůty ze dne 14. 4. 2010 znalec Ing. V.K. uvedl, že znalecký posudek dokončuje, z důvodu onemocnění, které trvá od ledna 2010, však žádá o prodloužení lhůty do 3. 5. 2010 (počtvrté). Soudce prodloužil lhůtu k vypracování posudku do 30. 4. 2010. Pověřená zaměstnankyně Kanceláře veřejného ochránce práv dne 10. 6. 2010 telefonickým dotazem u Městského soudu v Brně zjistila, že znalec posudek ani v této lhůtě nedodal, a že usnesením Městského soudu v Brně, ze dne 27. 5. 2010, mu byla uložena pořádková pokuta. Lhůta k vypracování posudku mu byla prodloužena do 15. 6. 2010 (popáté). Dne 25. 6. 2010 opět telefonicky u příslušné soudní kanceláře zjistila, že znalecký posudek byl ve stanovené lhůtě soudu doručen a ve věci bylo nařízeno jednání na 14. 7. 2010. Poté, co znalec Ing. V.K. vrátil spis Městskému soudu v Brně s vypracovaným znaleckým posudkem, ochránce oslovil znovu místopředsedu soudu dopisem ze dne 22. 7. 2010 a požádal ho o zhodnocení příčin průtahů v předmětné věci, o informaci, jaká opatření byla v souvislosti se zjištěnými prodlevami přijata, a dále o sdělení, jaká opatření byla ze strany orgánů státní správy soudu přijata vůči znalci Ing. V.K., který byl ve značném prodlení s vypracováním posudku, tj. zda byla přijata i jiná opatření než výše zmíněná udělená pokuta (např. snížení odměny znalci apod.). Místopředseda soudu v dopisu ze dne 27. 7. 2010 sdělil, že předmětný spis se nachází od 22. 7. 2010 u Krajského soudu v Brně s odvoláním znalce do usnesení o uložení pořádkové pokuty, proto teprve po vrácení spisu z Krajského soudu v Brně se bude možné vyjádřit k dotazům ochránce uvedeným v dopisu ze dne 22. 7. 2010. 3
Spis byl dne 8. 2. 2011 vrácen Městskému soudu v Brně a na 30. 3. 2011 bylo ve věci nařízeno jednání. Dne 30. 3. 2011 pověření zaměstnanci Kanceláře veřejného ochránce práv provedli místní šetření v sídle Městského soudu v Brně, v jehož rámci se zúčastnili zmíněného jednání soudu, pohovořili s vyřizující soudkyní o problémech s hledáním vhodného znalce, nahlédli do procesního spisu a požádali o pořízení fotokopií některých listinných dokladů týkajících se zejména ustanovování znalců k vypracování znaleckého posudku, přípisy znalců o odmítnutí vypracování znaleckého posudku atd. Na závěr se krátce setkali s místopředsedou Městského soudu v Brně. Soudkyně v průběhu soudního jednání mimo jiné uvedla, že se obrátila na Český hydrometeorologický ústav ohledně hlavní námitky žalovaného, že v době poškození větrné elektrárny byly extrémní povětrnostní vlivy (vichřice) – ověřovala, jaké bylo v té době počasí. Byl vypracován znalecký posudek Ing. V.K. Soudkyně se žalobci omluvila za vzniklé průtahy v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku, bylo však skutečně obtížné posudek od znalce získat. Soud při jednání dne 30. 3. 2011 vyhlásil rozsudek, v němž vyhověl žalobnímu návrhu. Rozsudek nabyl právní moci dne 24. 5. 2011. B. 2 − Uložení pořádkové pokuty znalci v souvislosti s průtahy při vypracování znaleckého posudku Usnesením Městského soudu v Brně, ze dne 27. 5. 2010, č. j.. 15 C 291/2005, soud uložil znalci Ing. V.K. pořádkovou pokutu 5.000,- Kč podle ustanovení § 53 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), neboť i přes opakované prodlužování lhůty k vyhotovení posudku a přes vyjádření znalce, že posudek dokončuje, naposledy požádal o prodloužení lhůty do 3. 5. 2010, doposud však posudek nepředložil. Nedařilo se poté ani se znalcem spojit telefonicky. Znalec se do usnesení o udělení pořádkové pokuty odvolal a Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 12. 2010, č. j.: 28 Co 240/2010-245, usnesení Městského soudu v Brně, ze dne 27. 5. 2010, změnil tak, že znalci Ing. V.K. se pořádková pokuta neukládá. V odůvodnění tohoto usnesení krajský soud mimo jiné uvedl, že odborná problematika, která je předmětem znaleckého posouzení, je značně specifická a pro soud I. stupně bylo obtížné najít znalce, jenž by byl z hlediska svého zaměření způsobilý k vypracování vlastního posudku, a jenž by byl schopen vypracovat znalecký posudek ve lhůtě přijatelné pro vlastní průběh řízení. V odvolání je poukazováno na to, že 4 znalci vypracování znaleckého posudku odmítli. Ačkoliv o zproštění povinnosti k vypracování posudku žádal opakovaně i odvolatel, nakonec k jejímu splnění přistoupil, když soud I. stupně akceptoval lhůtu pro vypracování posudku odvolatelem, nejprve odhadnutou na dobu 4 – 6 měsíců, stanovením lhůty 5 měsíců. Prvotní znalcův časový odhad pro vypracování posudku naplněn nebyl, posudek byl soudu předán až dne 17. 6. 2010, tedy o 14 měsíců později oproti původnímu znalcovu předpokladu. Soud I. stupně k žádostem znalce postupně původně stanovenou lhůtu k vypracování posudku prodlužoval, naposledy do 30. 5. 2010. Je zjevné, že soud I. stupně napadeným usnesením přistoupil 4
k uložení pokuty znalci před uplynutím poslední prodloužené lhůty. Ze zjištěných skutečností je patrno i to, že znalec o prodloužení lhůty nežádal s předstihem, zpravidla to bylo až v reakci na výzvy soudu I. stupně po marném uplynutí lhůty k vypracování posudku stanovené soudem. Pořádková pokuta, kterou lze podle ustanovení § 53 odst. 1 o.s.ř. uložit tomu, kdo hrubě stěžuje postup řízení, zejména v případech v tomto ustanovení stanovených, je krajním opatřením a lze ji uložit jen tam, kde domluva nebo jiné mírnější prostředky nevedly k nápravě. V daném případě prodleva s vyhotovením znaleckého posudku oproti znalcem předpokládanému termínu jeho vyhotovení, za kterou se také znalec s odkazem na obtíže, které jeho vypracování provázely (dané také jeho zdravotním stavem) omluvil v podání ze dne 31. 5. 2010 (tedy před doručením usnesení o uložení pořádkové pokuty), nedosahuje dle názoru odvolacího soudu intenzity hrubého ztěžování postupu řízení (byť nepochybě na délku soudního řízení má významný vliv), za niž by bylo vhodné uložení pořádkové pokuty znalci. Pohrůžka uložení pořádkové pokuty, která snad měla být součástí výzvy soudu I. stupně ze dne 25. 5. 2010, se ukázala jako postačující. Odvolací soud poukazuje na to, že otázku včasnosti vyhotovení posudku přísluší soudu posuzovat v souvislosti se stanovením odměny znalci za vypracování posudku (§ 17 odst. 2 vyhl. č. 37/1967 Sb., v platném znění). Soudkyně k problematice hledání znalce k vypracování znaleckého posudku v dané věci uvedla, že znalce hledala na internetu (obor energetika). Ustanovení znalci vypracování posudku odmítali zejména z důvodu pracovní vytíženosti, nebo že úkol nespadá do oboru jejich znalecké činnosti. Jedná se však o zcela ojedinělý případ, kdy hledání znalce trvalo tak dlouhou dobu (v jiných oborech něco podobného nezaznamenala). Místopředseda soudu k příčinám nepřiměřené délky řízení uvedl, že podle jeho názoru průtahy v řízení byly způsobeny znaleckou činností, nikoliv nečinností soudkyně, která nemohla za dané situace učinit více. Nepřísluší mu zasahovat do rozhodovací činnosti soudkyně, podstatné však je, že soudkyně sama nemohla věc odborně posoudit a vypracování znaleckého posudku bylo nezbytné. Je obtížné posoudit, kdy bylo vhodné znalci Ing. V.K., který byl ve značném prodlení s vypracováním znaleckého posudku a soud musel věc opakovaně urgovat a několikrát požádal o prodloužení lhůty (jeho žádostem soud vyhověl), uložit pořádkovou pokutu (zda tak měla učinit dříve). Podle jeho názoru je uložení pokuty správné, Krajský soud v Brně přesto rozhodnutí zrušil. Zaměstnanci Kanceláře veřejného ochránce práv hovořili s místopředsedou soudu rovněž obecně o problémech se znaleckou činností a nutností změny legislativy v této oblasti. Místopředseda soudu rovněž zmínil zprávu Ministerstva spravedlnosti o provedené dohledové prověrce u Městského soudu v Brně v loňském roce, z níž vyplývá, že prodlevy v neskončených věcech starších 5 let byly nejčastěji způsobeny délkou odvolacího řízení u Krajského soudu v Brně a znaleckou činností. B. 3 – Žádost o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. Právníci Kanceláře veřejného ochránce práv hovořili také se stěžovatelem panem F.F. a jeho právním zástupcem. Zjistili zejména, že stěžovatel se 5
prostřednictvím právního zástupce koncem loňského roku obrátil na Ministerstvo spravedlnosti s žádostí o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), v souvislosti s nepřiměřenou délkou předmětného řízení. Ministerstvo žádost posoudilo jako předčasnou s tím, že řízení dosud nebylo skončeno, a škoda dosud nevznikla.
C Právní hodnocení veřejného ochránce práv Podle ustanovení § 1 odst. 7 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, se působnost veřejného ochránce práv nevztahuje na soudy, s výjimkou orgánů státní správy soudů. Z uvedeného vyplývá, že nejsem oprávněn přezkoumávat postup soudů ve výkonu jejich nezávislé rozhodovací činnosti, ovlivnit průběh či výsledek soudního řízení. Mým úkolem je dohlížet na řádný výkon státní správy soudů jeho orgány, kterými jsou předseda a místopředseda soudu. C. 1 − Činnost orgánů státní správy soudů Předseda (místopředseda) soudu vykonává státní správu soudu podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Při plnění úkolů dle tohoto zákona, mimo jiné, dbá o to, aby v řízeních probíhajících u jeho soudu nedocházelo ke zbytečným průtahům. K tomu účelu provádí prověrky soudních spisů a vyřizuje stížnosti na průtahy v soudním řízení. Podle instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 78/2002-Org k výkonu soudního dohledu u okresních, krajských a vrchních soudů se soudní dohled, v rámci něhož předseda soudu sleduje, zda v řízení nedochází k neodůvodněným průtahům, provádí sledováním a vyhodnocováním stavu jednotlivých druhů soudních agend a prověrkami soudních spisů. Ve věcech pravomocně neskončených lze prověřovat výlučně plynulost řízení, důstojnost jednání a dodržování zásad soudcovské etiky. Přijatá opatření k zajištění plynulosti řízení mohou směřovat k odstranění neodůvodněných průtahů v konkrétních věcech. Předseda soudu rovněž dbá o to, aby v soudním řízení byly dodržovány zákonné, popřípadě přiměřené lhůty, zvýšenou pozornost z tohoto hlediska pak věnuje vyřizování starších nedodělků. Jednou z povinností orgánů státní správy soudů je tedy vyřizování stížností fyzických a právnických osob, a to jde-li o průtahy v řízení, nebo o nevhodné chování soudních osob, anebo narušování důstojnosti řízení před soudem. Postup při vyřizování stížností upravuje zejména ustanovení § 172 a násl. zákona o soudech a soudcích. Podle ustanovení § 173 citovaného zákona musí být stížnost na průtahy v řízení vyřízena do 1 měsíce ode dne jejího doručení orgánu státní správy soudu příslušnému k jejímu vyřízení. O vyřízení stížnosti musí být stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn. Pokud byla stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, je třeba stěžovateli sdělit, jaká opatření byla přijata k odstranění zjištěných závad.
6
C. 2 − Právní úprava práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a zásada plynulosti soudního řízení ve světle judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva Výše uvedené povinnosti orgánů státní správy soudů mají vést k tomu, aby nebylo porušováno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Článek 38 Listiny základních práv a svobod (usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb.) přiznává každému právo na to, aby jeho věc byla projednána, mimo jiné, bez zbytečných průtahů. Právo účastníka řízení na projednání a rozhodnutí jeho věci bez zbytečných průtahů je zakotveno rovněž v ustanovení § 5 odst. 2 zákona o soudech a soudcích. O zbytečné průtahy ve smyslu porušení ústavních zásad spravedlivého procesu půjde zpravidla tehdy, jestliže tyto průtahy vzniknou špatnou či nevhodnou organizací práce, za niž nese odpovědnost příslušný funkcionář soudu, nebo jsou způsobeny dostatečně a přesvědčivě zjištěnou liknavostí soudu (soudce), nebo podobnými okolnostmi spočívajícími při výkonu jurisdikce na jeho straně. Ústavní soud opakovaně judikoval, že průtahy v řízení nelze ospravedlnit ani obecně známou přetížeností soudů, jelikož je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině základních práv a svobod a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod byly respektovány, a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době. Ústavní soud uvedl, že „ústavní garanci práva každého, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů (respektive v přiměřené lhůtě), odporuje, dochází-li v konkrétním případě u správního úřadu k nedůvodným průtahům v řízení.“1 I když se citovaný nález vztahuje k činnosti správních úřadů, lze ho s ohledem na smysl a účel čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod vztáhnout na jakýkoliv výkon veřejné moci (tedy i výkon moci soudní). V rozhodnutí I. ÚS 600/03 pak Ústavní soud konstatoval, že „pro posuzování zbytečných průtahů v řízení a nepřiměřené délky řízení není rozhodující, zda jsou případné průtahy způsobovány subjektivním faktorem stojícím na straně obecného soudu (tedy především jednání rozhodujícího soudce), či objektivním faktorem spočívajícím v množství napadlých věcí, v právní úpravě organizace soudnictví či v nedostatečném administrativním a technickém zázemí obecných soudů. Je to státní moc jako celek bez ohledu na její dělení do jednotlivých složek, která má jednotlivci garantovat ochranu jeho práv, přičemž nezbytným atributem takové ochrany je také její včasnost.“2 Považuji za vhodné připomenout i znění ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále také „Úmluva“).3 „Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích, nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.“ Stěžejním smyslem požadavku „přiměřené lhůty“ 1
Nález Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 13. listopadu 2003, sp. zn.: III. ÚS 696/02. Viz www.nalus.usoud.cz. Nález Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 16. ledna 2004, sp. zn.: I. ÚS 600/03. Viz www.nalus.usoud.cz. 3 Publikována jako sdělení MZV č. 209/1992 Sb. 2
7
(angl. a reasonable time, fr. un délai raisonnable) podle citovaného článku Úmluvy je, aby byl učiněn konec právní nejistotě, v níž se konkrétní osoba nachází. 4 Za zcela zásadní pak považuji přístup ESLP ke zkoumání dodržovaní plynulosti řízení a respektování požadavku přiměřené lhůty. V této souvislosti ESLP zvažuje na straně jedné zájem stěžovatele na rychlém vyřízení věci, na straně druhé obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti.5 Z toho, mimo jiné, vyplývá, že neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázka přiměřenosti délky řízení je ESLP tradičně zkoumána ve světle konkrétních okolností daného případu charakterizujících složitost věci, chování stěžovatele a státních orgánů a význam řízení pro stěžovatele.6 ESLP v prvé řadě vychází z premisy, že státům Úmluvy přísluší organizovat své právní systémy takovým způsobem, aby jejich soudy mohly garantovat právo každého na konečné rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Z hlediska postavení jednotlivce proto není rozhodující, jaké příčiny vedly ke stavu, kdy o jeho věci není rozhodováno dostatečně rychle. Pro účely posuzování průtahů v řízení je nicméně klíčovým faktorem skutečnost, zda průtahy spočívají toliko na straně soudu, nebo jsou vyvolávány také jednáním účastníků řízení. Z tohoto úhlu pohledu průtahy posuzuje i Evropský soud pro lidská práva, který rozlišuje důvody zapříčiněné postupem státu a postupem účastníků řízení. 7 Pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty.8 ESLP měl možnost vyjádřit se také k účasti znalců v soudním řízení. Například v rozhodnutí ve věci Cambal, ze dne 21. února 2006, ESLP připomenul, že znalec je sice při vypracování svého posudku nezávislý, podléhá nicméně kontrole soudních orgánů, které jsou povinny zajistit řádný průběh vypracování posudku. Také z dalších rozhodnutí ESLP je zřejmé, že průtahy způsobené nečinností znalců nebo potřebou četnosti znaleckých posudků nejsou důvodem pro ospravedlnitelnost celkové délky řízení (ve věci Bořánková ze dne 2. ledna 2003, ve věci Škodáková ze dne 21. prosince 2004). C. 3 – Právní úprava na úseku znalecké činnosti související se zásadou přiměřené délky řízení Podle ustanovení § 8 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, znalci jsou povinni vykonávat znaleckou činnost řádně a ve stanovené lhůtě. Podle ustanovení § 12 odst. 2 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, při vyžádání znaleckého úkonu uloží státní orgán v mezích stanovených zákonem znalci lhůtu, ve které má
4
Více k výkladu pojmu „přiměřená lhůta“ Čapek, J. Právnický slovník evropské ochrany lidských práv. 2. vyd. Praha: Orac, str. 275 − 278. 5 Viz rozsudek ESLP Debbasch proti Francii ze dne 3. prosince 2002 (bod 43). Všechna rozhodnutí ESLP jsou dostupná na www.echr.coe.int. 6 Viz rozsudek ESLP Philis proti Řecku ze dne 27. července 1997 (bod 35). 7 Například rozhodnutí ve věcech Zimmermann a Steiner vs. Švýcarsko, Guincho vs. Portugalsko, Erkner a Hofauer vs. Rakousko). 8 Viz např. rozsudek ESLP Gergouil proti Francii ze dne 19. března 2000 (bod 19).
8
být úkon proveden, před stanovením lhůty je podle okolností nutno se znalcem projednat, zda může v zamýšlené lhůtě úkon provést. Podle ustanovení § 27 citovaného vyhlášky je státní orgán oprávněn stanovit odměnu v rámci sazby snížené až na polovinu, jestliže znalec provedl úkon opožděně nebo nekvalitně. Jde-li o zvlášť závažný případ nekvalitního provedení úkonu, může státní orgán odměnu odepřít. Pokud znalec neučiní znalecký úkon ve stanovené lhůtě, může mu soud udělit pořádkovou pokutu dle ustanovení § 53 odst. 1 o. s. ř. Podle ustanovení § 20 zákona o znalcích a tlumočnících orgán, který znalce jmenoval, jej odvolá a zařídí jeho vyškrtnutí ze seznamu, jestliže znalec přes výstrahu neplní nebo porušuje své povinnosti. C. 4 − Hodnocení plynulosti řízení sp. zn.: 15 C 291/2005 a činnosti orgánů státní správy Městského soudu v Brně Po provedeném šetření a zhodnocení zjištěných skutečností věc hodnotím tak, že v předmětném řízení došlo ke značné časové prodlevě při vypracování znaleckého posudku, což se negativně projevilo na celkové délce řízení, kterou je nutno považovat za objektivně nepřiměřenou. Značné průtahy v řízení však nebyly způsobeny neodůvodněnou nečinností soudu, ale okolnostmi na straně soudních znalců, kteří soudu z různých důvodů odmítli vypracování znaleckého posudku, a dále průtahy při zpracování posudku znalcem Ing. V.K. Je nepochybné, že k rozhodnutí v dané věci bylo nezbytné vypracování znaleckého posudku. Ve světle této skutečnosti je třeba hodnotit i délku řízení, neboť zpracování znaleckých posudků je téměř vždy spojeno se zasíláním celého procesního spisu ustanovenému znalci a během doby, kdy má znalec spis u sebe, je soudu prakticky znemožněno provádět ve věci jiné úkony. Tím spíše je třeba klást důraz na včasné zpracování znaleckého posudku a soud je povinen dbát na to, aby i při značném vytížení znalců nedocházelo k neodůvodněným průtahům. Problémy s hledáním vhodného znalce (od srpna 2006 do února 2008) Průtahy v řízení, k nimž v řízení došlo již před zahájením šetření veřejného ochránce práv, byly způsobeny tím, že se soudu po dlouhou dobu nepodařilo nalézt znalce s odpovídající kvalifikací, který by byl schopen a ochoten předmětný znalecký posudek zpracovat. V daném případě jde o velmi složitou a specifickou záležitost, je tedy nepochybné, že vypracování znaleckého posudku bylo k posouzení věci nutné. Soudem ustanovený znalec vždy poté, co se seznámil se spisem, odmítl posudek zpracovat. Stalo se tak v případě čtyř znalců, kteří částečně pro zdravotní stav, částečně pro své pracovní vytížení a částečně pro obor své znalecké činnosti, odepřeli vypracování znaleckého posudku. Podle mého názoru postup soudu při ustanovení znalce mohlo urychlit, pokud by si soudkyně před ustanovením vybraného znalce předem ověřila, zda znalec bude 9
schopen posudek zpracovat v soudem požadované lhůtě, a zda znalecký posudek spadá do oboru znalecké činnosti tohoto znalce. Bylo vhodné si nejprve u osloveného znaleckého ústavu např. telefonicky zjistit, zda je schopen posudek v požadované lhůtě zpracovat, a získat informace od více znalců. Následně bylo třeba vyhodnotit výběr znalce i s ohledem na jejich časové možnosti. S tím, že oslovený znalec nebude moci znalecký posudek v požadované lhůtě vypracovat, je třeba seznámit účastníky řízení, kteří mají právo být seznámeni se zamýšleným postupem soudu, vyjádřit se k osobě znalce i k tomu, v jakém časovém horizontu má být posudek zpracován. Tuto poznámku činím i s vědomím toho, že nejsem oprávněn hodnotit postup soudu při dokazování. V daném případě je však třeba zmínit, že znalci odmítali posudek zpracovat zejména s ohledem na specifickou problematiku, která nespadala do oboru jejich činnosti (přestože jsou v seznamu znalců vedeni pro obor činnosti, do které daná problematika spadá), a poté, co se seznámili se spisem, odmítli posudek zpracovat právě pro nedostatek kvalifikace k jeho zpracování. V této souvislosti bude jistě žádoucí přijetí nové právní úpravy znalecké činnosti, v níž by měly být zakotveny sankce za odmítnutí vypracování znaleckého posudku bez vážného důvodu. Předpokládám, že účastníci řízení byli o postupu soudu při ustanovení znalce informováni, včetně předpokládané doby, za jakou bude znalec schopen posudek zpracovat. Pokud neměli k postupu soudu výhrady a nenavrhli jinou alternativu – žalobce F.F. měl povinnost navrhovat důkazy na podporu svých tvrzení a musel v řízení tzv. „unést důkazní břemeno“, a pokud sám nenavrhl soudu znalce, který by byl schopen zpracovat posudek dříve, nezbylo mu než respektovat postup, který soudkyně zvolila. Průtahy způsobené znalcem při zpracování znaleckého posudku (od října 2008 do června 2010) Musím konstatovat, že v řízení došlo k výrazné časové prodlevě při vypracování znaleckého posudku, kdy spis byl odeslán znalci Ing. V.K. v říjnu 2008, a posudek byl soudu doručen teprve v červnu 2010, tj. po 20 měsících. Tuto dobu je nutno považovat za nepřiměřenou, přestože je nepochybné, že se jedná o věc velmi složitou. Lze chápat postoj soudkyně, jež i přes značnou časovou prodlevu způsobenou znalcem Ing. V.K. a jeho opakované žádosti o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku (lhůta byla prodlužována celkem pětkrát, navíc znalec žádost podal většinou až po urgenci soudu, soudkyni se ho nedařilo zastihnout ani telefonicky) ho nezbavila povinnosti zpracovat předmětný znalecký posudek. V souvislosti s průtahy při zpracování posudku byla znalci Ing. V.K. usnesením Městského soudu v Brně, ze dne 27. 5. 2010, udělena pořádková pokuta. Znalec se proti rozhodnutí o udělení pokuty odvolal a usnesení Krajského soudu v Brně o tomto odvolání bylo vydáno dne 22. 12. 2010, tj. po 7 měsících, což je doba, která rovněž výrazně přispěla k prodloužení řízení. Je otázkou, zda by dřívější uložení sankce znalci mělo pozitivní dopad na plynulost řízení a posudek by byl zpracován ve stanovené lhůtě. Při uložení sankce je třeba počítat s „rizikem“, že znalec se proti uložení pokuty odvolá, což řízení opět prodlouží.
10
Domnívám se, že v době, kdy jsou soudy doslova zaplaveny desítkami žádostí o jmenování znalcem v určitém oboru a soudy je odmítají s poukazem na naplněný stav, by mělo být nejen ctí příslušného jmenovaného znalce plnit si řádně a včas svoje povinnosti, ale rovněž by plnění úkolů znalci, zejména pokud jde o jejich včasnost, mělo být správou soudu náležitě sledováno a potažmo vyžadováno. Mám za to, že v případě shledání průtahů v řízení způsobených znalci by měla přijít okamžitá odezva ze strany soudu za použití zákonem předepsaných prostředků, přičemž v případě opakovaného porušení povinností znalcem by mělo být použito sankce nejtvrdší, a to odvolání znalce. Jen tak je totiž možné udržet v této oblasti (důležité pro plynulé soudní řízení jako celek) určitý řád. Znalec, který bude vědět, že přijde okamžitá reakce, pokud včas nesplní nebo se bude splnění svých povinností vyhýbat, se totiž bude snažit dostát svým závazkům s větší mírou vynaloženého úsilí. Domnívám se, že je třeba vždy vidět zájem účastníka řízení na rychlém (a včasném) skončení svého řízení a z tohoto úhlu pohledu posuzovat jednotlivé prodlevy. Ve světle výše uvedeného mám za to, že by měl být příslušný znalec důrazně upozorněn na nutnost plnění svých povinností a na možnost jeho odvolání, pokud přes výstrahu nebude plnit nebo bude porušovat své povinnosti. V úvahu rovněž přichází snížení odměny znalci za způsobené průtahy v řízení (s nutností několikrát dodání posudku urgovat, nereagovat na výzvy soudu k dodání posudku, k vrácení spisu apod.). Obdobný postup pak navrhuji i vůči ostatním znalcům způsobujícím průtahy v řízení. K tomuto mému postoji mě vede to, že se příliš často při svých šetřeních setkávám s průtahy způsobenými znalci. Orgánům státní správy soudů proto doporučuji aktivněji uplatňovat své kompetence vůči soudním znalcům. Jde-li o účast znalců v soudním řízení, je důležité zmínit, že nejen v tomto případě považuji za správné a žádoucí, aby sám soudce dal podnět poukazující na závadové jednání znalce předsedovi příslušného krajského soudu – v daném případě zřejmě předsedovi Krajského soudu v Ústí nad Labem. K tomu mohu uvést, že při řešení jiného podnětu9 jsem se setkal s tím, že soudce okresního soudu se neváhal podělit o své negativní zkušenosti s prací znalce a dal podnět předsedovi krajského soudu. Do spisu pak obdržel vyrozumění, že znalci byla předsedou krajského soudu udělena výstraha. Pokud negativní informace o práci znalce zjistí předseda soudu při své činnosti (např. v rámci vyřizování stížnosti na průtahy v řízení nebo prověrkou soudního spisu z jiného důvodu), a soudce podnět neučinil, pak by dle mého názoru mělo být pravidlem, že tyto informace sám předá příslušnému předsedovi krajského soudu. Také tento postup mohu demonstrovat na konkrétním případě, se kterým jsem se ve své praxi setkal. Místopředsedkyně okresního soudu dala podnět předsedovi krajského soudu, který na základě jejího podnětu dokonce přistoupil k radikálnímu řešení a znalce vyškrtl ze seznamu znalců.10 Nemá-li být zákonné lpění na přiměřené délce řízení jen v rovině teoretické a idealistické, je třeba přistupovat aktivně ke všem negativním projevům a příčinám, které soudní řízení provází. V tomto duchu je třeba, aby soudci a orgány státní správy soudů kromě jiného vždy dbali o důsledné dodržování termínů ze strany 9
Sp. zn.: 6014/2010/VOP/TČN (zjištěno v rámci místního šetření při rozhovoru se soudcem a nahlédnutím do soudního spisu). 10 Sp. zn.: 2100/2010/VOP/PJ (zjištěno z písemného vyjádření místopředsedkyně okresního soudu).
11
znalců a ukládanými opatřeními je v tomto směru vedli k dodržování čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zatímco soudy mohou znalcům ukládat pořádkové pokuty či snižovat jejich odměnu, orgány státní správy by se v rámci probíhajícího soudního řízení, v němž znalec způsobuje neodůvodněné průtahy, neměly zdráhat oznámit závadné chování znalce předsedovi krajského soudu či ministrovi spravedlnosti, kteří znalce jmenovali, aby měli možnost posoudit závažnost protiprávního chování znalce a vybrat odpovídající sankční opatření (výstraha, odvolání a vyškrtnutí ze seznamu znalců). Byť tento postup nelze vyčíst z psaného práva, lze k němu dojít aplikací základních zásad činností správních orgánů, zejména zásady ochrany veřejného zájmu, zásady oprávněné důvěry v postupy orgánů veřejné správy (§ 4 odst. 4 správního řádu) a zásady vzájemné spolupráce správních orgánů (§ 8 odst. 2 správního řádu). K tomu dodávám, že pouze na základě vzájemného informování orgánů státní správy soudů lze uvést „v život“ instituty, jakými jsou výstraha, či odvolání znalce. Souhlasím s tím, že v daném případě byla znalci uložena pořádková pokuta v rámci probíhajícího soudního řízení (pozn. uložení/neuložení pokuty soudem však nejsem oprávněn šetřit, jde o nezávislou rozhodovací činnost soudu). Zároveň se však domnívám, že bylo vhodné zvolit přísnější a důslednější postup vůči znalci, jdeli o opatření realizovatelná výkonem státní správy soudů na úseku znalců. Vzhledem k výše uvedenému nemohu hodnotit příznivě jednání místopředsedy soudu. Pokud místopředseda soudu při pravidelných prověrkách spisu zjistil, že znalec posudek ani po opakovaných urgencích soudu nepředložil, opakovaně žádal o prodloužení lhůty k vypracování posudku většinou až po telefonické urgenci soudu a jeho žádosti nebyly přesvědčivě zdůvodněny (kromě poslední žádosti zdůvodněné zdravotními problémy), neměl se zdráhat oznámit závadné chování znalce, který způsoboval neodůvodněné průtahy, předsedovi krajského soudu, který znalce jmenoval, aby měl možnost posoudit závažnost protiprávního chování znalce a vybrat odpovídající sankční opatření (výstraha, odvolání a vyškrtnutí ze seznamu znalců). Místopředseda soudu tak dle mého názoru nepřikládal účasti znalce a jeho jednání takovou důležitost, jakou by s ohledem na zásadu přiměřené doby soudního řízení a svůj zákonem stanovený úkol (dbát o to, aby v řízeních vedených u okresního soudu nedocházelo ke zbytečným průtahům) měl. Dále musím konstatovat, že jsem zjistil výraznou časovou prodlevu při rozhodování Krajského soudu v Brně o odvolání znalce Ing. V.K. proti usnesení Městského soudu v Brně, ze dne 27. 5. 2010, o uložení pořádkové pokuty, když krajský soud o tomto odvolání rozhodl teprve dne 22. 12. 2010, tj. po 7 měsících. Tuto lhůtu musím s ohledem na výše uvedené skutečnosti považovat za nepřiměřenou. Pokud má stěžovatel za to, že mu v důsledku dlouhotrvajícího soudního řízení byla způsobena újma, má možnost žádat o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb.
12
Podle zákona č. 160/2006 Sb., kterým se mění citovaný zákon, lze kromě majetkové újmy (škody) žádat i přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu.
D Závěr D. 1 – Shledání pochybení podle ustanovení § 1 odst. 1 a 7 zákona o veřejném ochránci práv Veřejný ochránce práv, maje na paměti své základní poslání vyjádřené v ustanovení § 1 odst. 1 a 7 zákona o veřejném ochránci práv, nemůže tolerovat zásahy do základních práv a svobod jednotlivce. Proto závěrem konstatuji, že v předmětném soudním řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn.: 15 C 291/2005 došlo k neodůvodněným průtahům, které nejsou ospravedlnitelné s ohledem na ústavní pořádek (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a mezinárodně právní závazky České republiky (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Neodůvodněné průtahy jsem zjistil v období od srpna 2006 do února 2008, kdy soud obtížně hledal vhodného znalce k vypracování znaleckého posudku a dále v období od října 2008 do června 2010, kdy se jednalo o průtahy způsobené znalcem při zpracování znaleckého posudku. Rovněž délka řízení o odvolání znalce proti uložení pořádkové pokuty vedeného u Krajského soudu v Brně (7 měsíců) byla zcela nepřiměřená obtížnosti věci. Pochybení spatřuji rovněž v činnosti místopředsedy Městského soudu v Brně spočívající v tom, že neinformoval předsedu příslušného krajského soudu o přístupu znalce Ing. V.K., který způsobil v řízení značné průtahy. Tím porušil základní zásady činnosti správních orgánů (§ 4 odst. 4 správního řádu, § 8 odst. 2 správního řádu). Zákon o veřejném ochránci práv stanoví, že zjistí-li ochránce šetřením porušení právních předpisů či jiná pochybení, vyzve úřad, aby se k jeho zjištěním ve lhůtě 30 dnů vyjádřil. Vzhledem k důležitosti, kterou při výkonu svěřené agendy přikládám státní správě soudu, žádám předsedkyni Městského soudu v Brně, aby se ke zprávě o šetření ve smyslu ustanovení § 18 zákona o veřejném ochránci práv vyjádřila a informovala mě o přijatých opatřeních. Současně předsedkyni soudu žádám, aby obsah této zprávy a problematiku vlivu znalecké činnosti na plynulost soudních řízení projednala s místopředsedy soudu i soudci a zajistila, aby soudci orgánům státní správy soudu předávali informace o tom, kteří znalci a v jakých řízeních činí průtahy. Obecně bych ocenil, pokud by tato zpráva přispěla k důslednějšímu postupu vůči znalcům, kteří svou činnost nevykonávají řádným způsobem a způsobují v řízeních průtahy, i když si uvědomuji, že moje závěry mohou změnit postup orgánů státní správy soud pouze do budoucna.
13
D. 2 − K přiměřenému zadostiučinění za neodůvodněné průtahy Podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Ústavní soud uvedl, že ústavněprávní základ nároku jednotlivce na náhradu škody je třeba hledat nejen v ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ale v obecné rovině především v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, tedy v principech materiálního právního státu. Má-li být Česká republika skutečně považována za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Nelze totiž přehlédnout, že stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální (škodu nepůsobící) interpretaci.11 Výše uvedené pravidlo lze vztáhnout nejen k interpretaci práva, ale nepochybně i k jeho samotné aplikaci v praxi. Vzhledem k okolnostem celého případu proto doporučuji stěžovateli uplatnit u Ministerstva spravedlnosti nárok na přiměřené zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem (průtahy).12 Domnívám se, že samotné opakované konstatování porušení práva není dostačující a určitá finanční kompenzace je zde namístě. Nárok není promlčen.13 Ministerstvu spravedlnosti si dovoluji navrhnout, aby v případě uplatnění výše uvedeného nároku poskytlo stěžovateli přiměřené zadostiučinění v penězích. Zprávu o šetření zasílám panu F.F. a jeho právnímu zástupci, předsedkyni Městského soudu v a předsedovi Krajského soudu v Brně. Na vědomí bude zpráva zaslána i Ministerstvu spravedlnosti (odboru dohledu a odboru odškodňování).
JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý veřejný ochránce práv
11
Srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, č. j.: II.ÚS 590/08. Dostupné na http://nalus.usoud.cz. Přestože se uvedený judikát vztahuje na problematiku trestního stíhání, lze jeho právní větu aplikovat mutatis mutandis i na jiné zásahy do základních práv a svobod (právo na spravedlivý proces). 12 Ustanovení § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. 13 Ustanovení § 32 odst. 3 věta druhá téhož zákona.
14
