I.
Nepřijme – li podnikatel reklamaci v provozovně či sídle své společnosti, porušuje tím § 19 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele a má být za toto jednání postihnut Českou obchodní inspekcí, neboť se dopustil správního deliktu dle ustanovení § 24 odst. 7 písm. r) zákona o ochraně spotřebitele. Pro zahájení správního řízení nepotřebuje Česká obchodní inspekce součinnost podnikatele, který má možnost uplatňovat svá procesní práva (a vyvracet prováděné důkazy) až v rámci zahájeného správního řízení o správním deliktu.
II.
Pokud při své činnosti ČOI zjistí, že podnikatel zřejmě nesplnil svoji zákonnou povinnost informovat příslušný živnostenský úřad ke dni ukončení činnosti v provozovně, na jaké adrese lze vypořádat jeho případné závazky, má povinnost o této skutečnosti informovat dotčený živnostenský úřad (§ 13 odst. 4 zákona o ČOI a § 8 odst. 2 správního řádu).
III.
Písemně uplatněná záruční odpovědnost za vady působí vůči prodávajícímu i v případě, že písemnost, v níž je reklamace obsažena, byla adresována do sídla prodávajícího či jeho provozovny a prodávající si ji v úložní lhůtě nevyzvedl. V Brně dne 31. srpna 2011 Sp. zn.: 964/2011/VOP/TČN
Průběžná zpráva o výsledku šetření ve věci postupu České obchodní inspekce, Inspektorátu Středočeského a Hl. m. Prahy při řešení stížností manželů P. A – Obsah podnětu Dne 15. února 2011 se na ochránce obrátili manželé P. (dále jen „stěžovatelé“), se žádostí o pomoc ve věci nekontaktnosti společnosti .., s. r. o. (dále jen „společnost“ nebo „prodávající“), při uplatňování reklamce a současně se stížností na postupy České obchodní inspekce, Inspektorátu Středočeského a Hl. m. Prahy, při vyřizování jejich stížnosti na jednání prodávajícího. Předmětného šetření jsem se na základě pověření ochránce ujala já, neboť ochránce využil své možnosti dané mu ustanovením § 2 odst. 4 zákona o veřejném ochránci práv delegovat na mě některé oblasti své činnosti, do níž patří i záležitost podnětu manželů P.. Z podání a přiložených příloh vyplynulo, že si stěžovatelé u společnosti zakoupili digitální tlakoměr SENCOR, který byli nuceni reklamovat (uplatnit záruční odpovědnost za vady). Zjistili však, že provozovna společnosti v Brně, kde zboží zakoupili, byla zrušena. Po vyčerpání možnosti záruční opravy v brněnském servisu
Sencor1 a konzultaci stěžovatelů s Českou obchodní inspekcí, Inspektorátem Jihomoravským a Zlínským, uplatnili záruční odpovědnost za vady písemně do sídla společnosti uvedené na faktuře společně s vadným přístrojem a vyjádřením brněnského servisu. Zásilka se ale stěžovatelům vrátila zpět s tím, že si ji adresát v úložní době nevyzvedl. Proto se stěžovatelé obrátili na Českou obchodní inspekci, Inspektorát Středočeský a Hl. m. Prahy (dále jen „ČOI“ nebo „inspektorát“), se stížností na jednání společnosti, u které není možné uplatnit záruční odpovědnost za vady. Na podání ČOI reagovala dne 11. 2. 20102 sdělením, které bylo v záhlaví označeno jako „vyřízení podnětu“, že na základě stížnosti stěžovatelů bylo provedeno šetření v sídle společnosti s tím, že v době šetření nebyl na adrese zastižen žádný její zástupce. Proto bylo společnosti písemně uloženo opatření, ve kterém byla společnost vyzvána k podání vysvětlení, jakým způsobem zajišťuje přijímání a vyřizování reklamací. Společnost ale ve stanovené lhůtě vysvětlení neposkytla a uložené opatření nesplnila. Závěrem ČOI stěžovatelům sdělila, že v návaznosti na zjištění bude z jejich strany provedeno opatření. Jelikož stěžovatelé nevěděli, s jakým výsledkem dopadlo šetření ČOI, obrátili se na ČOI dne 14. 2. 2011 se žádostí o sdělení směrodatné informace, jak mají situaci řešit. Na podání reagovala ČOI dne 23. 2. 2011 sdělením,3 co v jejich věci podnikla s tím, že není možné jednoznačně potvrdit oprávněnost jejich stížnosti na nevyřízení reklamce dle ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Dále ČOI stěžovatele informovala, že společnosti uložila pokutu za nesplnění termínovaného opatření. V reakci bylo stěžovatelům dále objasněno, že ČOI nemá oprávnění zasahovat do způsobu vyřízení reklamace prodávajícím s poučením, že o oprávněnosti reklamace je oprávněn rozhodnout pouze soud. Závěrem se stěžovatelům dostalo informace o možnosti řešit svoji věc prostřednictvím mediátora (mimosoudní řešení spotřebitelských sporů). Na sdělení ČOI reagovali stěžovatelé dne 23. 2. 2011 zopakováním, že předmětem jejich stížnosti nebyl způsob vyřízení reklamce (její zamítnutí), ale fakt, že prodávající jejich reklamaci v sídle společnosti vůbec nepřijal. Současně stěžovatelé požádali ČOI, aby v rámci zahájeného správního řízení se společností za nesplnění uloženého termínovaného opatření vyřešila jako předběžnou otázku to, zda nevyzvednutím zásilky mohlo dojít k fikci kladného vyřízení reklamce. Na podání reagovala ČOI dne 11. 3. 20114 shrnutím, co ve věci podnikla a uvedla, jaké jsou povinnosti prodávajícího při vyřizování reklamací dle ustanovení § 19 zákona o ochraně spotřebitele a závěrem jim sdělila, že Městský soud v Praze zahájil se společností insolvenční řízení, a pokud mají vůči společnosti pohledávku (což je i záruční odpovědnost za vady) je třeba ji do řízení přihlásit. S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv rozhodl ve věci zahájit šetření dle ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, zaměřené na činnost a postupy ČOI při vyřizování podání stěžovatelů. 1
Který jim sdělil, že zboží není opravitelné, ať zboží reklamují přímo u prodejce. Č. j. P 222 – 10 – 10. 3 Sp. zn.: ČOI 19552/11/1000. 4 Sp. zn.: ČOI/25985/11/1000/TK. 2
2
B − Průběh šetření (skutkové okolnosti případu zjištěné šetřením) S ohledem na obsah podání stěžovatelů provedli pověření zaměstnanci Kanceláře veřejného ochránce dne 31. 3. 2011 šetření na místě samém, přičemž z vyjádření zástupkyně ředitele ČOI a předložených dokladů vyplynulo následující. V sídle společnosti5 byla dne 19. 1. 2010 provedena kontrola, na místě ale nebyl zastižen žádný její zástupce.6 Proto ČOI dne 20. 1. 2010 uložila společnosti dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů7 (dále jen „zákon o ČOI“), termínované opatření informovat písemně orgán dozoru o plnění povinnosti vyplývající účastníkům řízení ze zákona o ochraně spotřebitele týkající se reklamací, příp. prodeje s použitím prostředku na dálku. Přípis byl doručován dle ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů,8 dne 4. 2. 2010. Dne 11. 2. 2010 informovala ČOI stěžovatele o svých krocích ve věci, a tímto sdělením považovala podání stěžovatelů za vyřízené (viz jejich sdělení, v němž bylo uvedeno „vyřízení podnětu“). Uložené termínované opatření společnost nesplnila, proto jí dne 16. 4. 2010 byla dle ustanovení § 150 odst. 1 a 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů,9 a ustanovení § 9 odst. 1 zákona o ČOI10 udělena pokuta. Na dotaz, zda o svých zjištěních, že podnikatel zrušil svoji provozovnu v Brně a zřejmě příslušnému živnostenskému úřadu nenahlásil tuto skutečnost dle ustanovení § 31 odst. 16 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, ve znění
5
Na adrese Bubenská 1376/39, Praha 7. O tom byl sepsán záznam z místního šeření, který mi byl předložen. 7 „Pracovníci České obchodní inspekce pověření plněním jejich kontrolních úkolů (dále jen „inspektoři“) jsou při kontrole oprávněni požadovat od kontrolovaných osob potřebné doklady, údaje a písemná nebo ústní vysvětlení.“ 8 „Nepřihlásí-li se do datové schránky osoba podle odstavce 3 ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení.“ 9 „Povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení lze uložit formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. V řízení o vydání příkazu může být jediným podkladem kontrolní protokol pořízený podle zvláštního zákona týmž správním orgánem, který je věcně a místně příslušný ke správnímu řízení navazujícímu na kontrolní zjišťování, pokud protokol pořizoval ten, kdo může být oprávněnou úřední osobou, a pokud se kontrolovaný seznámil s obsahem protokolu nebo byl k seznámení se s obsahem protokolu řádně vyzván, popřípadě pokud byly v souladu se zákonem vyřízeny námitky kontrolovaného proti obsahu protokolu, a pokud o obsahu protokolu nejsou pochybnosti ani z jiného důvodu.“ 10 „Ředitel inspektorátu uloží kontrolované osobě, která: a) použije úředně neověřená měřidla, pokud ověření podléhají, nebo měřidla neodpovídající zvláštním právním předpisům, technickým normám, jiným technickým předpisům, případně schválenému typu, b) nedodrží požadavky stanovené k zabezpečení zdravotní nezávadnosti zboží nebo výrobků a jejich bezpečného používání, c) poruší ostatní podmínky stanovené zvláštními právními předpisy pro činnosti uvedené v ustanovení § 2 odst. 1 a 2, pokud právo uložit sankční postih nemá jiný správní úřad, nebo: d) nesplní opatření uložená podle tohoto zákona, pokutu až do výše 1.000.000,- Kč. Za opakované porušení povinností v průběhu jednoho roku ode dne poslední kontroly lze uložit pokutu až do výše 2.000.000,- Kč.“ 6
3
pozdějších předpisů,11 informovala ČOI příslušný živnostenský úřad, sdělila, že nikoliv. Obecně byla na jednání řešena přiléhavost reakce ČOI na stížnost stěžovatelů ze dne 11. 2. 2010 (č. j. P 222-10-10), z níž nebylo zřejmé (kromě nadpisu), že tímto bylo podání stěžovatelů vyřízeno, a to bez bližšího poučení o možnostech zásahu ČOI v jejich věci a poskytnutí rady, jak by případně mohli svoji situaci řešit. V tomto ohledu byla zástupkyní ředitele ČOI přislíbena náprava, že se ČOI bude snažit své reakce formulovat přiléhavěji a poskytnout spotřebiteli více informací o možnostech jejich zásahu. V dané souvislosti pověřené pracovnice Kanceláře veřejného ochránce práv hovořily s pracovníky ČOI o problematice týkající se množství podání, které na ČOI docházejí od jednotlivých spotřebitelů a ke způsobu jejich vyřizování. Zástupkyně ředitele ČOI uznala, že se může stát, že některá reakce nemusí být zcela přiléhavá, a to zejména s ohledem na množství dotazů, které ČOI obdrží. Všechna podání, která obdrží ČOI, analyzuje JUDr. …, která volí další postup ve věci: a) vypracuje obecnou reakci na dotaz se stručným objasněním kompetencí ČOI nebo b) věc předá kontrolnímu oddělení k provedení kontroly, dospěje-li k závěrům, že z podání je možné dovodit porušení zákona o ochraně spotřebitele (nekalé praktiky, nevyřízení reklamce apod.). V roce 2010 bylo Inspektorátem Středočeského kraje a Hl. města Prahy přijato a vyřízeno 6 342 stížností. Toto číslo však odpovídá pouze počtu spisů, na vyjádření ČOI často přijde další reakce spotřebitele, na níž je nutné opět odpovědět. Písemností, které převážně JUDr. … vytvoří, je tedy asi o 70 % více. Stížností každým rokem přibývá, což je způsobeno zejména využíváním emailových podání, která jsou rychlejší a pro spotřebitele „pohodlnější“ než klasická podání zasílaná poštou. Inspektorát Středočeského kraje a Hl. města Prahy se dále potýká s tím, že většina společností má své sídlo v Praze, tedy v jeho správním obvodu. Zástupkyně ředitele ČOI doplnila informace statistickými tabulkami. C – Platná právní úprava Zákon o veřejném ochránci práv ukládá ochránci povinnost působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených ve zmíněném zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně základních práv a svobod. Ochránce má oprávnění prošetřovat jednání České obchodní inspekce, neboť se dle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ČOI“), jedná o orgán státní správy podřízený Ministerstvu průmyslu a obchodu, jehož posláním je kontrola právnických a fyzických osob prodávajících nebo dodávajících výrobky a zboží na vnitřní trh, poskytující služby nebo vyvíjející jinou podobnou činnost na vnitřním trhu (viz 11
Podnikatel je povinen nejpozději ke dni ukončení činnosti v provozovně oznámit živnostenskému úřadu, na jaké adrese lze vypořádat jeho případné závazky. Podnikatel je povinen ohlásit i každou změnu adresy podle věty první po dobu 4 let ode dne ukončení činnosti v provozovně.
4
ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ČOI12). Česká obchodní inspekce zajišťuje pro občany dle ustanovení § 13 odst. 2 písm. b) zákona o ČOI13 poradensko-informační činnost. Pokud ČOI zjistí při kontrole skutečnosti, na jejichž základě je třeba učinit opatření, jež jsou v pravomoci jiných orgánů, oznámí je těmto orgánům (viz ustanovení § 13 odst. 4 zákona o ČOI14). Současně má ČOI dle ustanovení § 24b odst. 5 zákona o ochraně spotřebitele15 povinnost o zjištěném porušení povinnosti bezodkladně informovat správní orgán, který vykonává dozor nad dodržováním povinností z jiného hlediska. Občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „OZ“) rozlišuje zákonnou odpovědnost za vady prodávaného zboží a odpovědnost záruční. Zákonná odpovědnost za vady při převzetí zboží kupujícím koresponduje se základní povinností prodávajícího dodat zboží bez vad, jak je vyjádřena v ustanovení § 616 OZ pojmem „shoda s kupní smlouvou“. V ustanovení § 616 odst. 4 OZ16 je zakotvena vyvratitelná domněnka, že rozpor s kupní smlouvou, jenž se projevil do šesti měsíců od převzetí věci, existoval již při převzetí. Podstata záruční odpovědnosti za vady, které představují rozpor s kupní smlouvou a vyskytnou se po převzetí věci v záruční době, je upravena v ustanovení § 619 OZ.17 Záruční doba je dle ustanovení § 620 odst. 1 OZ 24 měsíců. Práva kupujícího spojená s neodstranitelností vad koupené věci stanoví ustanovení § 622 odst. 2 a 3 OZ (právo na výměnu věci, práva od smlouvy odstoupit, právo na slevu z ceny). Ustanovení o prodeji zboží v obchodě (ustanovení § 612 až ustanovení § 627 OZ) má ve vztahu k obecné úpravě o kupní smlouvě (ustanovení § 588 až ustanovení § 608 OZ) povahu doplňujícího a speciálního předpisu. Jelikož v posuzovaném případě měla kupní smlouva uzavřená mezi podnikatelem na straně jedné a fyzickou osobou jako spotřebitelem na straně druhé povahu spotřebitelské smlouvy (ustanovení § 52 OZ18), stanoví další práva 12
„Česká obchodní inspekce kontroluje právnické a fyzické osoby prodávající nebo dodávající výrobky a zboží na vnitřní trh, poskytující služby nebo vyvíjející jinou podobnou činnost na vnitřním trhu, poskytující spotřebitelský úvěr nebo provozující tržiště (tržnice) (dále jen „kontrolované osoby“), pokud podle zvláštních právních předpisů nevykonává dozor jiný správní úřad, pokud tento zákon nestanoví jinak.“ 13 „Česká obchodní inspekce zajišťuje pro občany poradensko-informační činnost.“ 14 „Zjistí-li Česká obchodní inspekce při kontrole skutečnosti, na jejichž základě je třeba učinit opatření, jež jsou v pravomoci jiných orgánů, oznámí je těmto orgánům.“ 15 „Správní delikty podle tohoto zákona projedná správní orgán, který podle ustanovení § 23 vykonává dozor nad dodržováním povinnosti, jež byla spácháním správního deliktu porušena. Je-li k projednání správního deliktu příslušných více správních orgánů, správní delikt projedná ten z nich, který nejdříve zahájil správní řízení, a nebylo-li správní řízení zahájeno, tak ten, který porušení povinnosti zjistil jako první. O zjištěném porušení povinnosti správní orgán bezodkladně informuje správní orgán, který vykonává dozor nad dodržováním povinnosti z jiného hlediska nebo v rámci své působnosti v jiné oblasti.“ 16 „Rozpor s kupní smlouvou, který se projeví během šesti měsíců ode dne převzetí věci, se považuje za rozpor existující již při jejím převzetí, pokud to neodporuje povaze věci nebo pokud se neprokáže opak.“ 17 „(1) Nejde-li o věci, které se rychle kazí nebo o věci použité, odpovídá prodávající za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční době (záruka). (2) Záruka se nevztahuje na opotřebení věci způsobené jejím obvyklým užíváním. U věcí prodávaných za nižší cenu se záruka nevztahuje na vady, pro které byla nižší cena sjednána. (3) Jde-li o věci použité, neodpovídá prodávající za vady odpovídající míře používání nebo opotřebení, které měla věc při převzetí kupujícím.“ 18 „(1) Spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.
5
kupujícího (spotřebitele) a povinnosti prodávajícího zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“). Podle ustanovení § 19 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele19 je prodávající povinen přijmout reklamaci v kterékoliv provozovně, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment prodávaného zboží nebo poskytovaných služeb, případně i v sídle nebo místě podnikání. V této souvislosti poukazuji na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2008, sp. zn.: 33 Odo 142/2006, v němž se soud vyjadřuje k tomu, zda kupující řádně uplatnil u prodávajícího odpovědnost za vady, pokud si podnikatel písemnost nevyzvedl na poště v úložní lhůtě a dospěl k závěru, že cituji: „Právní úkon, jímž kupující uplatnil práva z odpovědnosti za vady koupené věci, působí vůči prodávajícímu i v případě, že písemnost, v níž je obsažen, byla adresovaná nikoliv do sídla, ale do provozovny prodávajícího a prodávající si ji po jejím uložení přes výzvu pošty nezvyvedl; ustanovení § 70 odst. 5 zákona č. 45/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění před novelou č. 167/2004 Sb., na tento případ nedopadá.“ Podle ustanovení § 19 odst. 3 musí být reklamace vyřízena ihned, nejpozději však do 30 dnů ode dne jejího uplatnění, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodnou jinak. Po uplynutí této lhůty má spotřebitel stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit.20 Dle ustanovení § 23 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele provádí Česká obchodní inspekce dozor nad dodržováním povinností stanovených zákonem o ochraně spotřebitele, i ustanovení § 19, který se blíže zabývá problematikou uplatňování odpovědností za vady. Pokud podnikatel poruší povinnosti stanovené zákonem o ochraně spotřebitele, dopouští se tím správního deliktu (dle ustanovení § 24 a násl. zákona o ochraně spotřebitele), za který mu ČOI udělí pokutu.
(2) Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. (3) Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.“ 19 „S výjimkou případů, kdy je k provedení opravy určena jiná osoba, je prodávající povinen přijmout reklamaci v kterékoli provozovně, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment prodávaného zboží nebo poskytovaných služeb, případně i v sídle nebo místě podnikání. Prodávající je povinen spotřebiteli vydat písemné potvrzení o tom, kdy spotřebitel právo uplatnil, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitel požaduje; a dále potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace, včetně potvrzení o provedení opravy a době jejího trvání, případně písemné odůvodnění zamítnutí reklamace. Tato povinnost se vztahuje i na jiné osoby určené k provedení opravy.“ 20 Srov. např. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 7. 2011, sp. zn.: 33 Cdo 3228/2009 (o povinnosti prodávajícího informovat spotřebitele/kupujícího do třiceti dnů o vyřízení jím uplatněné reklamace), či rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2010, sp. zn.: 30 Cdo 1711/2009 (kupujícím uplatněné právo z odpovědnosti za vady je důvodné jen tehdy, je-li reklamovaná vada skutečně vadou, vyskytuje-li se u prodávané věci v době uplatnění práva z odpovědnosti za vady a má-li takovou povahu, jaká je pro uplatnění kupujícím zvoleného práva vyžadována). Posledně zmiňované rozhodnutí bylo rovněž potvrzeno usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2011, I. ÚS 3640/2010.
6
D – Hodnocení případu veřejným ochráncem práv V posuzovaném případě jsem názoru, že kroky činěné ČOI poté, co podání stěžovatelů obdržela (tj. šetření na místě samém, uložení opatření a následně uložená pokuty společnosti za nesplnění uloženého opatření), byly adekvátní a v souladu s mojí představou, jak by taková podání měla být vyřizována. Pokud ale ČOI v rámci podání stěžovatelů, příp. svého šetření zjistila a měla důvodnou pochybnost o tom, že prodávající je nekontaktní a nepřijímá v sídle společnosti řádně reklamce uplatněné spotřebiteli (tj. dopouští se porušování ustanovení § 19 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele), měla vyzvat stěžovatele k doplnění a upřesnění jejich stížnosti. Zejména měla požádat o doložení podacího lístku z pošty, z něhož by bylo prokazatelné, že stěžovatelé u prodávajícího záruční odpovědnost za vady uplatnili a kdy. Pokud by bylo doloženými podklady od stěžovatelů prokázáno, že uplatnili řádně u prodávajícího záruční odpovědnost za vady a prodávající porušil ustanovení § 19 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele tím, že ji nepřijal v sídle své společnosti, měl být za toto jednání ČOI postihnut, tj. ČOI měla s podnikatelem zahájit správní řízení, neboť se dopustil správního deliktu dle ustanovení § 24 odst. 7 písm. r) zákona o ochraně spotřebitele, za který mu může ČOI udělit pokutu až do výše 3.000.000,- Kč (viz ustanovení § 24 odst. 10 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele21). ČOI v daném případě nepotřebuje pro zahájení správního řízení za daný správní delikt součinnost podnikatele, který má možnost uplatňovat svá procesní práva (a vyvracet prováděné důkazy) v rámci zahájeného správního řízení o správním deliktu. Toto se ale nestalo a ČOI na stížnost stěžovatelů reagovala dne 11. 2. 2010 velmi strohým způsobem a de facto nic neříkajícím sdělením, že bylo provedeno šetření u společnosti a prodávající byl opatřením vyzván k předložení relevantních podkladů k věci. Ve své reakci ale ČOI stěžovatele neinformovala, jaké jsou její možnosti zásahu v případě, že prodávající (podnikatel) poruší některá ustanovení zákona o ochraně spotřebitele (zejména ustanovení § 19) a nenastínila jim ani to, jak mohou případně svoji záležitost řešit (např. sdělením svého názoru na to, zda stěžovatelé řádně uplatnili záruční odpovědnost za vady a zda mohou od smlouvy odstoupit, neboť nevyřízením reklamace prodávajícím ve 30denní lhůtě má kupující stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit). Pokud by již začátkem roku 2010 byli spotřebitelé ČOI informováni, že řádně uplatnil svoji záruční odpovědnost za vady (viz zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.: 33 Odo 142/2006), která nebyla prodávajícím v zákonné lhůtě vyřízena, mohli od smlouvy odstoupit a požadovat po prodávajícím vrácení kupní ceny, neboť jimi uplatňovaná vada byla skutečně vadou (viz výše zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.: 30 Cdo 1711/2009). Z reakce ČOI ze dne 11. 2. 2010 není ani možné dovodit, že tímto přípisem je podání stěžovatelů považováno za vyřízené s tím, že již je nebude ČOI informovat, jak dopadlo její šetření ve věci (přestože je v záhlaví uvedeno „vyřízení podnětu“). Myslím si, že tato informace měla být stěžovatelům jednoznačně sdělena 21
„Prodávající se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s ustanovením § 19 odst. 1 nepřijme reklamaci nebo nevydá spotřebiteli písemné potvrzení o reklamaci se stanovenými údaji.“
7
v samotném textu vyrozumění současně s doporučením dalšího postupu. Toto se ale nestalo. Proto jsem názoru, že ČOI poté, co provedla šetření na místě samém u prodávajícího, nevyhodnotila řádně všechny skutečnosti vyplývající se stížnosti stěžovatelů a nezahájila s prodávajícím správní řízení pro porušení ustanovení § 19 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, ačkoliv tak učinit měla. Pochybení se dopustila dále tím, že neposkytla stěžovatelům poučení o možnostech svého zásahu vůči prodávajícímu a nenastínila jim, jak by mohli ve věci dále postupovat. Výše uvedené nedostatky byly ČOI pouze částečně napraveny v únoru 2011, a to až na základě intervence stěžovatelů, kdy jim přípisem ze dne 23. 2. 2011 objasnila blíže kroky, které v jejich věci činila. Tímto přípisem ČOI dále informovala stěžovatele o tom, že nemá oprávnění přezkoumávat způsob vyřízení reklamce, přestože tuto záležitost nikdy stěžovatelé nenamítali. Prodávající totiž jejich písemně uplatněnou záruční odpovědnost za vady nevyzvedl v úložní lhůtě na poště. Proto jsem názoru, že ani druhá reakce ČOI ze dne 23. 2. 2011 na podání stěžovatelů nebyla řádně vyřízena, neboť jsou v ní obsaženy nepřesnosti a nejde vůbec o přiléhavou reakci na přípis stěžovatelů ze dne 14. 2. 2011, v němž žádali sdělení směrodatné informace, jak mají svoji situaci řešit. Této informace se jim vůbec nedostalo. Meritem žádosti spotřebitelů tedy bylo, aby jim ČOI poradila, jak mají ve své věci postupovat. Rady se stěžovatelům ale dostalo až v březnu 2011 (déle jak jeden rok poté, co se na ČOI poprvé obrátili), kdy jim ČOI sdělila, že s prodávajícím bylo zahájeno Městským soudem v Praze insolvenční řízení,22 do kterého je možné přihlásit i záruční odpovědnost za vady. Pochybení ČOI spatřuji rovněž v tom, že neupozornila příslušný živnostenský úřad, přestože v rámci své činnosti zjistila, že společnost zrušila svoji provozovnu v Brně a je možné mít pochybnost, zda splnila svoji povinnost vyplývající ze živnostenského zákona, tj. oznámit příslušnému živnostenskému úřadu ke dni ukončení činnosti v provozovně, na jaké adrese lze vypořádat jeho případné závazky (viz ustanovení § 13 odst. 4 zákona o ČOI, ustanovení § 8 odst. 2 správního řádu). E − Závěry Po prošetření jsem názoru, že Česká obchodní inspekce, Inspektorát Středočeský a Hl. m. Prahy pochybil, neboť nesprávně vyhodnotil podání stěžovatelů ze začátku roku 2010, nezahájil s prodávajícím správní řízení pro porušení ustanovení § 19 zákona o ochraně spotřebitele a stěžovatele ani řádně neinformoval o možnostech svého zásahu, příp. jim nedoporučil, jak by mohli svoji situaci řešit. Pochybení dále spatřuji v tom, že ČOI neupozornila dotčený živnostenský úřad, že společnost zrušila svoji provozovnu v Brně.
22
Insolvenční návrh byl městskému soudu podán dne 1. 2. 2011 a téhož dne soud vydal vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení. Dne 15. 4. 2011 soud rozhodl o tom, že se zjišťuje úpadek dlužníka a současně vyzval věřitele, aby nejpozději do 30 dnů přihlásili své pohledávky.
8
S odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, proto žádám ředitele České obchodní inspekce, Inspektorátu Středočeského a Hl. m. Prahy, aby se k mým výše uvedeným zjištěním ve lhůtě 30 dnů vyjádřil. Současně ho žádám o sdělení, zda byla uložená pokuta za nesplnění termínovaného opatření z dubna 2010 po podnikateli, ještě předtím, než bylo zahájeno insolvenční řízení, vymáhána a o doložení podkladů k této záležitosti. Podotýkám, že způsob vyřizování podání jednotlivých spotřebitelů Českou obchodní inspekcí bude nadále předmětem mého zájmu, neboť jsem v dané záležitosti zahájila šetření z vlastní iniciativy, o kterém byl ředitel České obchodní inspekce, Inspektorátu Středočeského a Hl. m. Prahy informován přípisem ze dne 11. 7. 2011 (sp. zn.: 3559/2011/VOP/IFH). Zprávu o šetření zasílám současně manželům P. Zpráva shrnuje poznatky ze šetření, které budou po vyjádření ČOI podkladem mého závěrečného stanoviska ve věci.
RNDr. Jitka S e i t l o v á v. r. zástupkyně veřejného ochránce práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem)
9
