I. Průtahy vzniklé při poskytování součinnosti dle § 260 občanského soudního řádu před výkonem rozhodnutí jsou přičitatelné státu, neboť ten nezajistil, aby u příslušného soudu byl dostatečný počet kvalifikovaných administrativních pracovníků vyřizujících exekuční agendu. II. Je výlučně věcí státu, jakým způsobem si zorganizuje tok údajů a informací mezi jednotlivými orgány veřejné moci (případně výměnu informací uvnitř jedné instituce). Z pohledu ochrany práv jednotlivce je podstatné, zda jsou poskytovány správné a aktuální údaje v předvídané kvalitě, rozsahu i v přiměřeném čase. Pokud tomu tak není, je stát odpovědný za případnou škodu či nemajetkovou újmu. III. K posilování principů dobré správy přispívá, když věznice při poskytování součinnosti dle § 260 odst. 2 občanského soudního řádu sdělí soudu, že povinný požádal soud o podmínečné propuštění. V Brně dne 29. srpna 2011 Sp. zn.: 4718/2009/VOP/DL
Průběžná zpráva o výsledku šetření ve věci podnětu paní M.P. (neodůvodněné průtahy v poskytování součinnosti oprávněné dle ustanovení § 260 odst. 2 občanského soudního řádu) A - Obsah podnětu Na veřejného ochránce práv se v srpnu 2009 obrátila paní M.P. s žádostí o prověření postupu Městského soudu v Brně, který po ní dle jejího názoru neoprávněně požadoval úhradu soudního poplatku v souvislosti s podaným návrhem na výkon rozhodnutí, neboť výkon rozhodnutí nebylo možné nikoliv její vinou realizovat. Jmenovaná v podnětu uvedla, že jí byla v rámci trestního řízení přiznána náhrada škody jako poškozené ve výši 17.869,- Kč. Povinnému E.K. byl uložen trest odnětí svobody. Dopisem Městského soudu v Brně, exekučního oddělení, ze dne 17. 1. 2008 (sp. zn. 75Nc 14/2007), jí bylo na žádost podle ustanovení § 260 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále také „o. s. ř.“), sděleno, že povinný je t. č. ve Věznici Plzeň (dále také „věznice“), kde je pracovně zařazen. Může si tedy podat návrh na výkon rozhodnutí srážkami z pracovní odměny povinného. Jmenovaná tedy návrh na výkon rozhodnutí podala a dne 25. 3. 2008 uhradila soudní poplatek ve výši 360,- Kč. Výkon rozhodnutí byl nařízen usnesením uvedeného soudu ze dne 2. 4. 2008 (sp. zn. 77E 101/2008). Dopisem Městského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2008 byla paní P. vyrozuměna, že plátce mzdy - Věznice Plzeň - soudu oznámil, že povinný byl dne
20. 12. 2007 propuštěn z výkonu trestu, a proto je podaný návrh na výkon rozhodnutí nerealizovatelný. Dne 4. 6. 2008 se obrátila paní P. na Městský soud v Brně s žádostí o vrácení soudního poplatku, na který reagovala soudní tajemnice přípisem ze dne 11. 6. 2008, dle něhož nebylo soudu v době nařízení výkonu rozhodnutí známo, že povinný byl podmíněně propuštěn dne 20. 12. 2007. Soud jí však nesdělil, zda jí bude soudní poplatek vrácen, či nikoliv. Bývalý veřejný ochránce práv JUDr. Otakar Motejl k záležitosti se zaplacením soudního poplatku za výkon rozhodnutí paní Petříčkové sdělil, že současná právní úprava v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neumožňuje po vydání usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí zaplacený soudní poplatek vrátit. Je ovšem pravdou, že jí byla soudem poskytnuta nesprávná informace o povinném E.K., i když se lze domnívat, že toto pochybení bylo způsobeno spíše shodou nešťastných okolností než zaviněním některého pracovníka soudu či Vězeňské služby ČR. Podstatné však je, že jmenovaná se na vzniku škody, jež vznikla v souvislosti s úhradou soudního poplatku za výkon rozhodnutí, který nikoliv její vinou nemohl být realizován, sama nepodílela. S ohledem na mimořádnou situaci, která v daném případě v souvislosti s poskytnutím nesprávné informace o povinném E.K. soudem nastala, se JUDr. Otakar Motejl rozhodl okolnosti případu i s časovým odstupem od předmětných událostí prověřit a zjistit, zda při vyřizování žádosti jmenované nedošlo k neodůvodněným průtahům v řízení, které způsobily, že výkon rozhodnutí nemohl být realizován. Dne 13. 9. 2010 jsem se ujal konečného posouzení věci a šetřeným správním orgánům a stěžovatelce předkládám následující průběžnou zprávu o výsledku šetření. B - Průběh šetření (skutkové okolnosti případu zjištěné šetřením) Veřejný ochránce práv na základě výše uvedeného podnětu podle ustanovení § 9 písm. a) a § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, zahájil šetření. V souladu s ustanovením § 15 odst. 2 citovaného zákona požádal o vyjádření k dané věci předsedkyni Městského soudu v Brně, ředitele Věznice Plzeň a předsedu Okresního soudu Plzeň-město. Na následujících řádcích budu reprodukovat odpovědi dotčených správních orgánů (některé z nich se k věci vyjádřily opakovaně) a posléze v části C průběžné zprávy předestřu svůj pohled na věc. B.1 - Sdělení místopředsedy Městského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2009 (čj. Spr 3355/2009) Dne 16. 1. 2007 podala oprávněná M.P. žádost o zjištění dle ustanovení § 260 odst. 2 občanského soudního řádu na základě exekučního titulu - rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2006, sp. zn. 89T 104/2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. 3To 477/2006. 2
Soud zaslal výzvu povinnému dne 27. 4. 2007 do Věznice Plzeň, přičemž povinný na výzvu soudu nereagoval i přes opakovanou urgenci soudu. Následně byl dne 11. 9. 2007 učiněn dotaz na Věznici Plzeň, zda je povinný pracovně zařazen nebo může v budoucnu být. Dne 20. 11. 2007 Věznice Plzeň soudu sdělila, že povinný je pracovně zařazen a datum propuštění je dne 21. 8. 2009. Tuto informaci soud dne 18. 12. 2007 sdělil oprávněné. V době, kdy Městský soud v Brně sděloval oprávněné, že povinný je ve Věznici Plzeň pracovně zařazen, neměl k dispozici informaci od Věznice Plzeň o tom, že byl dne 20. 12. 2007 podmíněně propuštěn. Následně soud pokračoval ve zjišťování, zda má povinný účet u peněžního ústavu. Dne 18. 12. 2007 mu byla zaslána výzva do Věznice Plzeň a teprve až dne 25. 6. 2008 vrátila pošta zpět obálku pro povinného adresovanou do Věznice Plzeň s poznámkou, že povinný byl dne 20. 12. 2007 propuštěn z výkonu trestu. Další výzva povinnému byla zaslána na adresu Brno, … (na této adrese povinný nebydlel), a byl činěn dotaz na Policii ČR, cizineckou policii Brno (dále také „cizinecká policie Brno“), zda má povinný povolen pobyt na území ČR a na jaké adrese, s tím, že cizinecká policie Brno dne 18. 12. 2008 po urgenci soudu sdělila, že povinný nemá povolen pobyt na území ČR, byl dne 5. 3. 2008 vyhoštěn a je veden v evidenci nežádoucích osob. Tato informace byla dne 14. 1. 2009 sdělena oprávněné a spis byl založen. Oprávněná dne 30. 1. 2008 podala návrh na výkon rozhodnutí srážkami z pracovní odměny povinného, a to na základě zjištění soudu dle ustanovení § 260 o. s. ř. pod sp. zn. 75Nc 14/2007. Na výzvu soudu ze dne 18. 3. 2008 oprávněná zaplatila soudní poplatek ve výši 360,- Kč dne 31. 3. 2008. Usnesením ze dne 2. 4. 2008, čj. 77E 101/2008-4, byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami z pracovní odměny povinného. Dne 7. 5. 2008 sdělila Vězeňská služba ČR, Věznice Plzeň, že povinný byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu. Výkon rozhodnutí byl tedy neúčinný, protože v době nařízení výkonu rozhodnutí se povinný již ve výkonu trestu nenacházel. Přípisem ze dne 11. 6. 2008 bylo oprávněné sděleno, že soudní poplatek nelze vrátit, protože výkon rozhodnutí je neúčinný, přičemž oprávněná měla možnost do právní moci rozhodnutí vzít návrh zpět, což neudělala. Podle názoru místopředsedy Městského soudu v Brně z výše uvedených skutečností vyplývá, že Městský soud v Brně vyvinul značné úsilí k vymožení pohledávky oprávněné, přičemž díky špatné komunikaci s Věznicí Plzeň dostal informace o povinném se značným časovým odstupem, a tak nemohl oprávněnou o těchto změnách včas informovat. K otázce vrácení zaplaceného soudního poplatku za nerealizovaný výkon rozhodnutí uvedl, že zákon o soudních poplatních na uvedené situace nepamatuje, a nelze tak vrátit soudní poplatek, který již byl odveden do státního rozpočtu.
3
B.2 - Další postup ochránce - vyžádání podrobnějších informací o úkonech Městského soudu v Brně a Věznice Plzeň S ohledem na zjištěné skutečnosti ochránce požádal místopředsedu Městského soudu v Brně o posouzení postupu Městského soudu z hlediska plynulosti řízení, resp. o vyjádření k efektivitě vyřizování žádostí o součinnost dle ustanovení § 260 odst. 2 o. s. ř. soudem v daném případě. Požádal také o podání obecné informace o vyřizování obdobných žádostí dle ustanovení § 260 odst. 2 o. s. ř. u Městského soudu v Brně (doba vyřizování žádostí, jaké postupy soud uplatňuje) a zda lze přijmout ze strany soudu opatření k urychlení vyřizování žádostí v případě, kdy oslovené instituce či úřady nevyvíjejí dostatečnou součinnost. Současně požádal ředitele Věznice Plzeň o vysvětlení postupu Věznice Plzeň při vyřizování žádostí Městského soudu v Brně o součinnost k vyřízení žádosti paní Martiny Petříčkové dle ustanovení § 260 odst. 2 o. s. ř., případně o sdělení, zda by bylo možné přijmout do budoucna opatření k tomu, aby v případě vyřizování těchto žádostí byl soud ze strany věznice včas informován o změně skutečností týkajících se povinného (např. o tom, že byl podmíněně propuštěn). B.3 - Doplňující informace poskytnuté místopředsedou Městského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2010 Místopředseda Městského soudu v Brně v doplňujícím vyjádření (čj. Spr 3355/2009) doručeném dne 24. 3. 2010 uvedl, že podaný návrh na výkon rozhodnutí nebylo možné realizovat nikoli z důvodu nesprávné informace podané soudem, ale na základě sdělení, které již nebylo aktuální. Povinný byl propuštěn z výkonu trestu dříve, než mu stanovoval rozsudek, na základě podmíněného propuštění, což je fakt, který soud nemůže presumovat. I přesto, že vyřizování předmětné žádosti trvalo nepřiměřeně dlouho (11 měsíců), nestalo se tak v žádném případě z důvodu průtahů v řízení u Městského soudu v Brně. Povinný ani Věznice Plzeň nerespektovali povinnost jim uloženou v ustanovení § 128 občanského soudního řádu.1 K dotazu na vyřizování žádostí o součinnost dle ustanovení § 260 odst. 2 o. s. ř. uvedl, že vsuvka ustanovení § 260 odst. 2 a § 260a o. s. ř. zákonodárcem se prakticky z valné většiny míjí účinkem, jelikož soud nemá dostatek prostředků a pravomocí ověřovat faktický stav věci či případně restrikce vůči osobám fyzickým či právnickým pro nesplnění zákonem stanovených povinností. Tím samozřejmě pomíjí ustanovení § 53 o. s. ř., jelikož pohledávky České republiky (soudů) jsou obecně přednostní a v případě vymáhání uložených pokut je velmi snížena pravděpodobnost případného uspokojení oprávněného, a proto soud k takovým praktikám nerad přistupuje, nehledě na to, že mnoha subjektům ani pokuta být ukládána nemůže. Dalším aspektem efektivity je ten, že na Městský soud v Brně přichází ročně přibližně 4 000 návrhů na ustanovení § 260 odst. 2 o. s. ř. a pověření vyšší soudní úředníci mají bez výjimky povinnost věci projednávat vždy jen podle pořadí příchozích návrhů. V okamžiku úkonu soudu se daný spis dále posouvá na poslední místo vyřízené agendy, z čehož vyplývá, že i v případě, že některý ze subjektů nereaguje na výzvu soudu, je povinností úředníka spis dále projednávat až poté, 1
Každý je povinen bezplatně na dotaz sdělit soudu skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí. Ustanovení § 139 odst. 3 tím není dotčeno. Odmítnout soudu sdělit tyto skutečnosti může jen ten, kdo by tak mohl učinit jako svědek podle § 126 odst. 1.
4
co vyřídí všechny spisy předchozí. Místopředseda Městského soudu v Brně také uvedl, že soud nemá bič na vydání opatření k odstranění průtahů dotazovaných subjektů. B.4 - Vyjádření ředitele Věznice Plzeň ze dne 26. 3. 2010 Ředitel Věznice Plzeň ve svém vyjádření ze dne 26. 3. 2010 (čj. VS 60/039/2010-11/Všeob/030) uvedl, že se nepodařilo dohledat kopie ochráncem zmíněného dožádání Městského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2007 a následné sdělení Věznice Plzeň ze dne 20. 11. 2007 o tom, že je povinný pracovně zařazen a propuštění má stanoveno na 21. 8. 2009. Pokud je tento dokument založen u Městského soudu v Brně, je věcně správný a odpovídal stavu věci v době vyhotovení. Ředitel Věznice Plzeň se domnívá, že v dožádání soudu nebyla žádost o informování pro případ propuštění odsouzeného dříve. K informaci zjištěné z vyjádření místopředsedy Městského soudu v Brně, že Městský soud v Brně zaslal dne 18. 12. 2007 těsně před podmíněným propuštěním ods. E.K. výzvu, zda má povinný účet u peněžního ústavu, tato zásilka do vlastních rukou však byla vrácena poštou až dne 25. 6. 2008 s tím, že povinný byl dne 20. 12. 2007 propuštěn, se ředitel Věznice Plzeň podobně jako bývalý veřejný ochránce práv JUDr. Motejl pozastavil nad tím, že se nedoručená zásilka vrátila soudu více jak po půl roce od odeslání. Ředitel Věznice Plzeň vysvětlil, že doporučená pošta je ve věznici přísně evidována, doporučené zásilky jsou jednotlivě přebírány na poště proti podpisu a stejně tak jsou vráceny poště ty, které již nelze ve věznici doručit. Doporučené zásilky jsou evidovány podle čísla nálepky Recommandé, kterou vylepuje na doporučený dopis podací pošta. Dotazem u Městského soudu v Brně bylo ze spisu sp. zn. 75Nc 14/2007 zjištěno, že doporučená zásilka pro povinného E.K. a (vrácena poštou dne 25. 6. 2008) má nálepku Recommandé číslo 004060, podací pošta 601 00 Brno 1. Tato výzva soudu však nemohla být odeslána dne 18. 12. 2007, jak bylo uvedeno v dopisu veřejného ochránce práv, protože byla doručena na poštu Plzeň 1 v sobotu dne 21. 6. 2008 (což doložil fotokopií úhrnného dodacího lístku zásilek č. 0033, ze dne 21. 6. 2008, pořadové číslo 29). Věznice Plzeň převzala doporučené zásilky ze dne 21. 6. 2008 v pondělí 23. 6. 2008 dopoledne. Téhož dne podatelna věznice zjistila, že adresát již není ve výkonu trestu, a se sdělením, že byl dne 20. 12. 2007 podmíněně propuštěn, vrátila zásilku následující den 24. 6. 2008 poště Plzeň 1 (doloženo kopií listu z knihy vrácené doporučené pošty ze dne 24. 6. 2008). Na základě výše uvedených zjištění ředitel Věznice Plzeň uvedl, že nemůže souhlasit s názorem místopředsedy Městského soudu v Brně, že díky špatné komunikaci s Věznicí Plzeň dostal soud informace o povinném se značným odstupem. Navíc z hlášení změn ze dne 20. 12. 2007 (přiložena kopie) založeného v osobním spisu ods. E.K. je patrno, že o propuštění odsouzeného byl Městský soud v Brně tento den vyrozuměn. Z jeho pohledu jde proto spíše o špatnou komunikaci mezi jednotlivými odděleními Městského soudu v Brně. Ředitel Věznice Plzeň při prošetření záležitosti neshledal v postupu pracovníků věznice žádné pochybení, a nepovažuje proto za adekvátní přijímat opatření v oblasti informovanosti soudů o propuštění odsouzeného.
5
S ohledem na informace sdělené ředitelem Věznice Plzeň ochránce požádal místopředsedu Městského soudu v Brně o doplňující vyjádření k výše uvedeným skutečnostem a dále o zaslání kopie zmíněné výzvy Městského soudu v Brně, která měla být povinnému do Věznice Plzeň zaslána dne 18. 12. 2007, případně kopie dalších listinných dokladů, o které Městský soud v Brně svá tvrzení opírá. B.5 - Dodatečné vyjádření místopředsedy Městského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2010 Místopředseda soudu v doplňujícím vyjádření dne 13. 7. 2010 (čj. 3355/2009) uvedl následující skutečnosti. Vyšší soudní úřednice Městského soudu v Brně učinila dne 11. 9. 2007 (vypraveno kanceláří dne 9. 11. 2007 a doručeno do věznice dne 14. 11. 2007) dotaz na Vězeňskou službu ČR, Věznici Plzeň, zda je povinný E.K. pracovně zařazen, nebo může v budoucnu být. Dne 22. 11. 2007 Městský soud v Brně obdržel zprávu věznice, že datum propuštění povinného je dne 21. 8. 2009, a že je pracovně zařazen. V době, kdy Věznice Plzeň vypravovala zprávu pro soud, tj. dne 20. 11. 2007, zbývalo do propuštění povinného pouhých 30 dnů, přičemž věznice prostřednictvím svého pracovníka (pana B.) soudu sdělila, že datum propuštění je 21. 8. 2009. Je skutečností, že soud v dožádání nežádal Věznici Plzeň o zaslání informace pro případ propuštění odsouzeného dříve, avšak zpráva věznice byla nepravdivá a zavádějící jak pro soudní orgány, tak i pro oprávněnou. Na základě této informace vyšší soudní úřednice dne 18. 12. 2007 informovala oprávněnou, že je povinný v současnosti ve výkonu trestu odnětí svobody a je pracovně zařazen, a proto si může podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí srážkami z pracovní odměny povinného. Zprávu soudu obdržela oprávněná dne 29. 1. 2008. Součástí informace oprávněné ze dne 18. 12. 2007 byla i výzva povinnému do věznice, nechť sdělí, zda má bankovní účet (jeho číslo a název peněžního ústavu). Dle zprávy a záznamu agenturní pracovnice K.P. ve spisové dokumentaci, která byla dočasně na dobu 6 měsíců přidělena k soudu, byly obě doporučené zásilky vypraveny dne 17. 1. 2008. Z této informace také při předchozí komunikaci soud vycházel. Následnou kontrolou zápisu poštovních zásilek justičního programu ISAS bylo zjištěno, že pracovnice ve skutečnosti zásilku povinnému zaslala z nepochopitelných důvodů až dne 20. 6. 2008, přičemž za mylnou informaci se místopředseda Městského soudu v Brně dodatečně omluvil. Bližší informace k incidentu však bohužel nemohl podat, jelikož se nejednalo o zaměstnance soudu, ale o agenturní pracovnici, která byla k soudu přidělena na dobu určitou prostřednictvím Úřadu práce Brno-město a u soudu již nepracuje. I přesto, že tato pracovnice, která vykonávala svoji činnost pro soud, pochybila a poškodila dobré jméno Městského soudu v Brně, nemělo již v té době její pochybení jakýkoli vliv na běh událostí, jelikož pokud by pracovnice K.P. obsílku odeslala řádně stejného dne jako oprávněné (což se dá presumovat), tj. 17. 1. 2008, povinný již stejně v té době byl necelý měsíc propuštěn z výkonu trestu. Místopředseda Městského soudu v Brně však trvá na svém názoru, že zpráva Věznice Plzeň ze dne 20. 11. 2007 byla nepravdivá a zavádějící ohledně uváděného data propuštění, a poškodila tak oprávněnou. Místopředseda soudu mi rovněž nabídl vyžádat si od soudu zapůjčení celé spisové dokumentace sp. zn. 75Nc 14/2007, abych mohl provést kontrolu výše 6
uvedených tvrzení. Této možnosti jsem využil a spis jsem si k posouzení věci dodatečně vyžádal. B.6 - Vyjádření předsedy Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 2. 2011 Podle mých informací byl povinný E.K. dne 20. 12. 2007 podmíněně propuštěn na zkušební dobu 4 a 3,5 let. Dále mu soud uložil, aby ve lhůtě do 7 dnů vycestoval z území ČR (trest vyhoštění). Stalo se tak na základě příkazu Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 3PP 321/2007. Neměl jsem ale dosud ověřeno, kdy byl uvedený příkaz vydán a kdy byl doručen Věznici Plzeň. Proto jsem požádal o součinnost při šetření dané věci také předsedu Okresního soudu Plzeň-město Mgr. Jiřího Levého, resp. o výše uvedenou informaci, a dále o kopii uvedeného příkazu a doklad o jeho doručení Věznici Plzeň. Předseda uvedeného soudu mi v dopisu ze dne 24. 2. 2011 (Spr 972/2011) sdělil, že povinný E.K., byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody na základě usnesení Okresního soudu Plzeň-město čj. 3PP 321/2007-9, ze dne 20. 12. 2007, které týž den nabylo právní moci, a týž den byl také vydán příkaz k propuštění jmenovaného z výkonu trestu, přičemž listiny byly pracovníkům Věznice Plzeň předány soudem při veřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2007 ve Věznici Plzeň. V příloze zaslal kopii výše citovaného usnesení, příkaz k propuštění z výkonu trestu a dále protokol o veřejném zasedání konaném ve Věznici Plzeň dne 20. 12. 2007. B.7 - Doplňující vyjádření ředitele Věznice Plzeň ze dne 2. 3. 2011 Ředitel Věznice Plzeň v doplňujícím vyjádření ze dne 2. 3. 2011 (čj. VS 60/039/2010-11/Všeob/030) upřesnil, že příkaz k podmíněnému propuštění ods. E.K. z výkonu tretu odnětí svobody vydaný Okresním soudem Plzeň-město dne 20. 12. 2007, sp. zn. 3PP 321/2007, byl do Věznice Plzeň doručen dne 20. 12. 2007. Odsouzený byl na základě tohoto příkazu neprodleně téhož dne v 14:25 hod. propuštěn. Kopii příkazu k propuštění založeného v osobním spisu jmenovaného doložil v příloze. Pověřená pracovnice oddělení správního Věznice Plzeň téhož dne vyhotovila hlášenku změn s informací o podmíněném propuštění ods. E.K. Následující den (21. 12. 2007) byla hlášenka rozeslána dle uvedeného rozdělovníku na Centrální evidenci vězňů, Městský soud Brno, Okresní soud Plzeň-město, Ředitelství služby cizinecké policie a Zastupitelský úřad Slovenské republiky. Hlášení změn věznice standardně rozesílá normálními listovními zásilkami, nikoli doporučeně. Jejich dohledání v úhrnném dodacím lístku doporučených zásilek tak není možné. Ke svému vyjádření ředitel Věznice Plzeň přiložil rovněž kopii hlášenky založené v osobním spisu odsouzeného. C - Právní hodnocení případu veřejným ochráncem práv Na základě dosud provedeného šetření a po prostudování spisového materiálu jsem dospěl k závěru, že další využití tzv. vyšetřovacích oprávnění, kterými disponuji, není v tuto chvíli třeba, a věc hodnotím následujícím způsobem. Zákon o veřejném ochránci práv mi ukládá povinnost působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených ve zmíněném zákoně, pokud 7
je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně základních práv a svobod.2 Do působnosti ochránce náleží orgány státní správy soudu,3 jejichž postupy se při výkonu své agendy intenzivně zabývám.4 Úkolem státní správy soudů je vytvářet soudům podmínky k řádnému výkonu soudnictví, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční a výchovné, a dohlížet způsobem a v mezích tímto zákonem stanovených na řádné plnění úkolů soudům svěřených. Výkon státní správy soudů nesmí zasahovat do nezávislosti soudů. 5 Orgány státní správy soudů jsou předseda a místopředsedové Nejvyššího soudu, předseda a místopředseda Nejvyššího správního soudu a předsedové a místopředsedové vrchních, krajských a okresních soudů.6 Úkoly předsedy okresního soudu v oblasti státní správy soudu jsou blíže vypočteny v ustanovení § 127 zákona o soudech a soudcích. Předseda okresního soudu vykonává státní správu okresního soudu např. tím, že zajišťuje chod soudu po stránce personální a organizační; tj. zajišťuje řádné obsazení soudu vyššími soudními úředníky, soudními tajemníky, soudními vykonavateli a dalšími zaměstnanci a vyřizuje personální věci soudců. Předseda soudu mimo jiné dbá o to, aby v řízeních vedených u okresního soudu nedocházelo ke zbytečným průtahům. K tomu účelu, a to i s využitím elektronické evidence věcí vedených u okresního soudu provádí prověrky soudních spisů, dohlíží na úroveň soudních jednání a vyřizuje stížnosti.7 Zákon o soudech a soudcích umožňuje osobám obracet se se stížnostmi, které se týkají průtahů, nevhodného chování soudních osob či narušování důstojnosti před soudem, na orgány státní správy soudu. Zákon explicitně stanoví, že stížností se nelze domáhat přezkoumání postupu soudu ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti.8 Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv spadá do mojí působnosti rovněž i postup Vězeňské služby ČR. V daném případě byla předmětem šetření dohledová činnost orgánů státní správy nad vyřizováním žádosti o pomoc soudu před výkonem soudního rozhodnutí dle ustanovení § 260 odst. 2 občanského soudního řádu, a to proto, že z podnětu stěžovatelky bylo možné usoudit na to, že při vyřizování předmětné žádosti mohlo dojít k výrazným časovým prodlevám ze strany Městského soudu v Brně či Vězeňské služby ČR či k problémové komunikaci mezi zmíněnými institucemi, což mohlo zapříčinit mimořádnou situaci, která v daném případě nastala, neboť z důvodu poskytnutí nesprávné informace o povinném nebylo možné výkon rozhodnutí proti 2
Viz ustanovení § 1 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv. Ustanovení § 1 odst. 7 zákona o veřejném ochránci práv: Působnost ochránce se nevztahuje na Parlament, prezidenta republiky a vládu, na Nejvyšší kontrolní úřad, na zpravodajské služby České republiky, na orgány činné v trestním řízení, státní zastupitelství a na soudy, s výjimkou orgánů správy státního zastupitelství a státní správy soudů. 4 Problematice státní správy soudu je každoročně věnována část souhrnné zprávy o činnosti veřejného ochránce práv. Všechny dosavadní zprávy jsou dostupné z www.ochrance.cz. 5 Ustanovení § 118 zákona o soudech a soudcích. 6 Ustanovení § 119 odst. 2 zákona o soudech a soudcích. 7 Ustanovení § 127 odst. 2 zákona o soudech a soudcích. 8 Ustanovení § 164 odst. 1 a 2 zákona o soudech a soudcích. 3
8
povinnému E.K. realizovat. C.1 - Relevantní právní úprava Podle ustanovení § 260 odst. 2 občanského soudního řádu na žádost účastníka, kterému rozhodnutí přiznává právo na zaplacení peněžité částky, dotáže se soud toho, komu je zaplacení částky uloženo, zda a od koho pobírá mzdu nebo jiný pravidelný příjem, popřípadě u které banky, pobočky zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, má své účty a jaká jsou čísla těchto účtů. Podle odst. 3 tohoto ustanovení je dotázaný povinen odpovědět soudu do jednoho týdne od doručení dotazu. Nesplní-li tuto povinnost nebo uvede-li v odpovědi nepravdivé nebo neúplné údaje, může mu soud uložit pořádkovou pokutu (ustanovení § 53 o. s. ř.). Potřebné údaje může soud zjistit též výslechem toho, komu je zaplacení peněžité částky uloženo. Soud jej proto může předvolat (to přichází v úvahu zejména tehdy, jestliže na písemný dotaz neodpověděl) a dostavení k soudu může vynucovat pořádkovou pokutou nebo předvedením. S výsledkem šetření soud žadatele vhodným způsobem seznámí. Podle ustanovení § 128 občanského soudního řádu je každý povinen bezplatně na dotaz sdělit soudu skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí. Odmítnout soudu sdělit tyto skutečnosti může jen ten, kdo by tak mohl učinit jako svědek podle ustanovení § 126 odst. 1 občanského soudního řádu.9 C.2 - Časový přehled nejdůležitějších událostí případu Jak vyplynulo ze shora uvedeného, podaný návrh na výkon rozhodnutí nebylo možné realizovat z důvodu pomalé výměny informací o situaci povinného, které již v době informování oprávněné-stěžovatelky a podání návrhu na výkon rozhodnutí nebyly aktuální. Z poskytnutých vyjádření a písemných dokladů o skutkových okolnostech případu lze sestavit následující časovou osu událostí. Dne 16. 1. 2007 podala oprávněná M.P. k Městskému soudu v Brně žádost o pomoc soudu před výkonem rozhodnutí dle ustanovení § 260 odst. 2 občanského soudního řádu. Dne 27. 4. 2007 zaslal soud výzvu povinnému do Věznice Plzeň, přičemž povinný na výzvu nereagoval, a to i přes opakovanou urgenci soudu. Dne 11. 9. 2007 Městský soud v Brně učinil dotaz na Věznici Plzeň, zda je povinný pracovně zařazen, nebo může v budoucnu být. Soud v dožádání nežádal Věznici Plzeň zaslání informace pro případ propuštění odsouzeného dříve. Až dne 9. 11. 2007 soud tento dotaz vypravil prostřednictvím držitele poštovní licence.
9
Každá fyzická osoba, která není účastníkem řízení, je povinna dostavit se na předvolání k soudu a vypovídat jako svědek. Výpověď může odepřít jen tehdy, kdyby jí způsobila nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým; o důvodnosti odepření výpovědi rozhoduje soud.
9
Dne 20. 11. 2007 Věznice Plzeň soudu sdělila, že povinný je pracovně zařazen a datum propuštění je dne 21. 8. 2009. Tuto informaci soud dne 18. 12. 2007 sdělil oprávněné, resp. vyhotovil referát. Zároveň soud připravil novou výzvu povinnému, kterou však (administrativním nedopatřením) neodeslal. Dne 20. 12. 2007 byl ods. E.K. propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody na základě usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 12. 2007, čj. 3PP 321/2007-9, které týž den nabylo právní moci, a týž den byl také vydán příkaz k propuštění jmenovaného z výkonu trestu, přičemž listiny byly pracovníkům Věznice Plzeň předány soudem při veřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2007 ve Věznici Plzeň. Věznice Plzeň téhož dne vyhotovila hlášenku změn s informací o podmíněném propuštění ods. E.K., která byla následující den (21. 12. 2007) zaslána dle rozdělovníku, mj. Městskému soudu v Brně (zásilka však nebyla zaslána doporučeně) k sp. zn. 89T 104/2006 (nikoliv tedy k sp. zn. 75Nc 14/2007). Dne 17. 1. 2008 Městský soud v Brně adresoval oprávněné informaci (připravenou již dne 18. 12. 2007) o tom, že oprávněný je pracovně zařazen. Oznámení bylo oprávněné doručeno dne 29. 1. 2008. Oprávněná M.P. v reakci na uvedenou informaci podala dne 30. 1. 2008 návrh na výkon rozhodnutí srážkami z pracovní odměny povinného. Na výzvu soudu ze dne 18. 3. 2008 oprávněná dne 31. 3. 2008 zaplatila soudní poplatek ve výši 360,- Kč. Usnesením ze dne 2. 4. 2008, čj. 77E 101/2008-4, byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami z pracovní odměny povinného. Dne 20. 6. 2008 soud odeslal výzvu povinnému s žádostí o sdělení čísla účtu a peněžního ústavu. Dne 24. 6. 2008 informuje Věznice Plzeň soud, že povinný byl podmíněně propuštěn. Městský soud v Brně dopisem ze dne 11. 6. 2008 stěžovatelce sdělil, že povinný byl podmíněně propuštěn dne 20. 12. 2007. C.3 - Hodnocení sledu událostí - poskytování nepřesných informací S ohledem na výše uvedená zjištění se domnívám, že soud v době vyhotovení referátu, na základě kterého měla být stěžovatelce odeslána informace o povinném E.K. oprávněné M.P. (tj. 18. 12. 2007), nevěděl o tom, že bude dne 20. 12. 2007 podmíněně propuštěn. Ovšem na základě hlášenky Věznice Plzeň ze dne 21. 12. 2007 byl soud o této skutečnosti již informován (informace byla zřejmě předána trestnímu oddělení soudu formou obyčejné listovní zásilky). Bezprostředně poté, co se o změně skutečností, resp. o podmíněném propuštění povinného, soud dozvěděl, měl o této změně informovat oprávněnou. V tuto chvíli tedy mohu konstatovat, že s největší pravděpodobností došlo k pochybení na straně státní správy soudu, jejíž orgány nezajistily, aby trestní úsek 10
soudu předal informace civilnímu (exekučnímu) oddělení. Toto podezření však nemohu s určitostí potvrdit, neboť jsem nenahlížel do trestního spisu vedeného pod sp. zn. 89T 104/2006, abych se přesvědčil, že zásilka byla soudu doručena. Zároveň nemám bližší informace o tom, jakým způsobem jsou propojeny údaje v informačním systému soudu (ISAS). V této souvislosti musím znovu požádat předsedkyni soudu, aby tuto skutečnost v předmětném trestním spisu ověřila a poskytla další informace k interakci mezi civilním (exekučním) a trestním úsekem. Za prokázané však považuji pochybení tehdejší pracovnice Městského soudu v Brně K.P. (místopředseda soudu toto pochybení zjistil teprve podrobnějším zkoumáním úkonů soudu po konfrontaci se skutečnostmi zjištěnými ze stanoviska ředitele Věznice Plzeň), a to v tom, že i když byly doporučené zásilky vypraveny soudem dne 17. 1. 2008, pracovnice soudu ve skutečnosti zásilku povinnému zaslala z nepochopitelných důvodů až dne 20. 6. 2008, za což se místopředseda soudu dodatečně omluvil. Protože se však nejednalo o zaměstnance soudu, ale o agenturní pracovnici, která v době zjištění pochybení již u soudu nepracovala, nebylo možné přijmout vůči této pracovnici opatření v souvislosti se zjištěným pochybením. Podstatné však, dle mého názoru, je, že kdyby pracovnice K.P. obsílku odeslala řádně stejného dne jako oprávněné, tj. 17. 1. 2008, dozvěděl by se soud (exekuční oddělení) prakticky obratem informaci, že povinný byl již propuštěn z výkonu trestu. Soud by tak mohl dodatečně informovat oprávněnou o změně situace, což by jistě ovlivnilo její rozhodnutí zaplatit soudní poplatek. C.4 - Posouzení průtahů při zajišťování součinnosti Z poskytnutých informací o postupu při vyřizování žádosti jmenované o součinnost dle ustanovení § 260 odst. 2 o. s. ř. je tedy zřejmé, že i když Městský soud v Brně vyvinul značné úsilí při zjišťování informací o povinném za účelem vymožení pohledávky oprávněné, vyřizování předmětné žádosti trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu (11 měsíců) a bylo věcně nesprávné. Současně je třeba konstatovat, že k prodloužení doby vyřizování věci došlo zejména v důsledku skutečnosti, že povinný nereagoval na výzvy soudu, a nerespektoval povinnost uloženou v ustanovení § 128 občanského soudního řádu. Dále došlo k pochybením a problémům v komunikaci Věznice Plzeň s Městským soudem v Brně při zjišťování informací týkajících se pobytu a pracovního zařazení povinného E. K.. V obecné rovině lze podotknout, že pokud vyřizování žádosti dle shora uvedeného ustanovení trvá několik měsíců, může dojít k situaci, že se v mezidobí změní skutečnosti ohledně povinného (jeho pobyt, pracovní zařazení apod.), a zjištěné skutečnosti sdělené v určitou chvíli žadateli již nemusí být aktuální ani správné. V daném případě došlo k politováníhodné situaci, kdy informace poskytnuté soudem po 11 měsících od podání žádosti byla „aktuální“ pouhých 30 dnů (povinný E.K. byl dne 20. 12. 2007 z Věznice Plzeň podmíněně propuštěn). I s vědomím toho, že mi nepřísluší přezkoumávat postup Městského soudu v Brně v dané věci, si dovolím vyjádřit názor, že nejsem zcela přesvědčen o tom, zda bylo účelné po podání žádosti jmenované v lednu 2007 zasílat opakovaně výzvy povinnému do Věznice Plzeň, na které nereagoval, a teprve v září 2007 učinit dotaz na Věznici Plzeň, zda je povinný pracovně zařazen. Tento postup mohl mít vliv na celkovou délku vyřizování žádosti a nelze ho považovat za efektivní. Úkony soudu musí vždy mířit ke včasnému vydání rozhodnutí. Pokud soud činí úkony pouze 11
formálně či neefektivně a překračuje přiměřené lhůty, je možno tento postup hodnotit jako zásah do práva jednotlivce na projednání věci v přiměřené lhůtě (čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod). Byť chápu, že prodlevy mezi jednotlivými úkony soudu jsou zapříčiněny neuspokojivou personální situací v české justici, průtahy vzniklé v poskytování součinnosti dle ustanovení § 260 o. s. ř. jsou, dle mého mínění, přičitatelné státu, neboť ten nezajistil, aby na Městském soudě v Brně byl dostatečný počet kvalifikovaných administrativních pracovníků vyřizujících exekuční agendu. Plně chápu, že situace na soudu I. stupně není jednoduchá. Nicméně vzhledem k ustálenému názoru Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva musím zdůraznit, že stěžovatelka tyto průtahy nezapříčinila, a ani se na nich aktivně nepodílela. C.5 - Odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem V této souvislosti není od věci uvažovat o případném odškodění stěžovatelky, neboť institut navracení jednou zaplaceného soudního poplatku právní úprava nezná. Mám za to, že nesprávným úředním postupem byla stěžovatelce způsobena škoda dle zákona č. 82/1998 Sb.10 Mezi škodou (která dosahuje výše zaplaceného soudního poplatku a příslušenství) a nesprávným úředním postupem existuje příčinná souvislost. Jde-li o běh promlčecí doby, uvádím, že nárok na náhradu škody není promlčen, poněvadž stěžovatelka se o tom, „kdo za škodu odpovídá“, dozví až doručením této průběžné zprávy o výsledku šetření.11 Vzhledem k okolnostem celého případu proto doporučuji stěžovatelce uplatnit u Ministerstva spravedlnosti nárok na náhradu škody vzniklou nesprávným úředním postupem (průtahy).12 Domnívám se, že samotné konstatování porušení práva není dostačující a určitá finanční kompenzace (byť v minimální výši) je zde namístě. Ministerstvu spravedlnosti si dovoluji navrhnout, aby v případě uplatnění výše uvedeného nároku poskytlo stěžovatelce náhradu škody. C.6 - Dílčí pochybení a možná změna praxe pro futuro Za dílčí (nikoliv však podstatné) pochybení Věznice Plzeň považuji zjištění, že není schopna doložit zmíněné dožádání Městského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2007 a následné sdělení Věznice Plzeň ze dne 20. 11. 2007 o tom, že je povinný pracovně zařazen a propuštění má stanoveno na 21. 8. 2009, které bylo zasláno Městskému soudu v Brně; existenci těchto dokladů však ředitel Věznice Plzeň nezpochybnil. Domnívám se, že dotaz Městského soudu v Brně učiněný dne 11. 9. 2007 na Vězeňskou službu ČR, Věznici Plzeň, zda je povinný E.K. pracovně zařazen, 10
Celý název zní: zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. 11 Ustanovení § 32 odst. 3 věta druhá téhož zákona. 12 Ustanovení § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.
12
nebo může v budoucnu být, bylo třeba formulovat přesněji a výstižněji, a zejména požádat o sdělení v případně propuštění odsouzeného dříve. Věznice Plzeň přípisem ze dne 22. 11. 2007 sdělila informace, které měla aktuálně k dispozici, tj. že datum propuštění povinného je 21. 8. 2009 a že je pracovně zařazen. V podstatě tedy odpověděla soudu pouze na to, na co se tázal. Považoval bych za žádoucí (zejména s ohledem na principy dobré správy), aby věznice před poskytnutím informace soudu ověřila, zda již nebyla podána žádost o podmíněné propuštění. D - Závěr Veřejný ochránce práv, maje na paměti své základní poslání vyjádřené v ustanovení § 1 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv, nemůže tolerovat zásahy do základních práv a svobod jednotlivce. Městský soud v Brně se dopustil nesprávného úředního postupu (sdělování nepřesných informací a průtahů) během poskytování součinnosti dle ustanovení § 260 odst. 2 o. s. ř., který není ospravedlnitelné s ohledem na ústavní pořádek (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a mezinárodněprávní závazky České republiky (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Jak adhézní řízení v rámci trestního procesu, tak i samotné vykonávací řízení (včetně fáze, která výkonu rozhodnutí bezprostředně přechází) je třeba vnímat jako jeden celek.13 Dále došlo k pochybení (administrativnímu nedopatření) v rámci činnosti soudních kanceláří, neboť soud neodeslal výzvu povinnému dle příslušného referátu ze dne 18. 12. 2007. Pokud by tak učinil, dozvěděl by se soud o propuštění povinného z věznice ještě před tím, než by oprávněná podala návrh na výkon rozhodnutí. Informaci o tom, že povinný byl z věznice propuštěn, mohl soud s největší pravděpodobností zjistit i ze spisu sp. zn. 89T 104/2006 na základě hlášení věznice ze dne 21. 12. 2007. Trestní oddělení v tomto případě mělo informovat exekuční oddělení. Prověření této informace však budu dodatečně požadovat po předsedkyni Městského soudu v Brně. V obecné rovině konstatuji, že je výlučně věcí státu, jakým způsobem si zorganizuje tok údajů a informací mezi jednotlivými orgány veřejné moci (případně výměnu informací uvnitř jedné instituce). Z pohledu ochrany práv jednotlivce je podstatné, zda jsou poskytovány správné a aktuální údaje v předvídané kvalitě, rozsahu i v přiměřeném čase. Pokud tomu tak není, je stát odpovědný za případnou škodu či nemajetkovou újmu. Dodávám, že k posilování principů dobré správy přispívá, když věznice při poskytování součinnosti dle ustanovení § 260 odst. 2 občanského soudního řádu sdělí soudu, že povinný požádal soud o podmíněné propuštění. Zároveň si uvědomuji, že tyto průběžné závěry mohou změnit postup dotčených orgánů státní správy pouze do budoucna. Jejich formulování jsem 13
Srov rozsudek ESLP ve věci Burdov vs. Rusko (no. 2), App, No. 33509/04, ze dne 15. ledna 2009, č. 65 - 69.
13
ale považoval za svou povinnost především proto, že komplexní a nezávislé posouzení případu se od instituce typu veřejného ochránce práv očekává. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem končím své šetření v dané věci dle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, a žádám předsedkyni Městského soudu v Brně a ředitele Věznice Plzeň, aby se vyjádřili k výše uvedeným zjištěním v zákonné lhůtě do 30 dnů ode dne doručení této zprávy; a i když v tuto chvíli již nelze přijmout účinná opatření k nápravě v daném případě, aby mě informovali, jaká opatření byla přijata k zabránění obdobným problémům v komunikaci mezi soudem a věznicí v budoucnu. Na vědomí bude zpráva zaslána i Ministerstvu spravedlnosti (odboru dohledu a odboru odškodňování). Zpráva shrnuje poznatky ze šetření, které budou po vyjádření soudu podkladem mého závěrečného stanoviska ve věci.
JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý v. r. veřejný ochránce práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem)
14
