I.
Do otázky stanovení nákupního a prodejného kurzu nepřísluší státním orgánům vrchnostensky zasahovat. Právní úprava směnárenské činnosti, a tedy i dohled vykonávaný Českou národní bankou, však má za cíl zajistit, aby byly klienti směnáren jednoznačně, srozumitelně a transparentně informovaní o podmínkách zamýšlené transakce, což jim má umožnit učinění zodpovědného (a z pohledu klienta správného) rozhodnutí.
II.
Každá odpověď dohledového orgánu na stížnost, podnět k provedení úkonů dohledu nebo jiné podání by měla obsahovat informace o způsobu využití příslušného podnětu, např. zda byla na základě něho zahájena kontrola, včetně výsledků kontroly, jeho využití při tvorbě plánu kontrol a výběru kontrolovaných subjektů v rámci těchto kontrol atd. S ohledem na princip otevřenosti veřejné správy by měly dohledové a dozorové orgány ve svých odpovědích na stížnosti a jiné podněty poskytnout podatelům podnětů relevantní informace o „osudu“ jejich podání za respektování právního rámce určeného především zákonem o svobodném přístupu k informacím. V Brně dne 22. června 2012 Sp. zn.: 4146/2011/VOP/PN
Průběžná zpráva o šetření postupu České národní banky při vyřizování stížnosti Mgr. V.B., na výkon směnárenské činnosti v centru Prahy
A. Obsah podnětu Svým podnětem se na veřejného ochránce práv obrátila dne 4. srpna 2011 Mgr. V.B. (dále také „stěžovatelka“), v souvislosti s jednáním směnárny provozované společností G.T. v Praze. Stěžovatelka uvedla, že si chtěla směnit částku 700 EUR na koruny české, přičemž se při pohledu na kurzovní lístek domnívala, že příslušná částka bude převedena výměnným kurzem 23,- Kč za 1 EUR. Nakonec však byla příslušná částka přepočtena kurzem 16,7 Kč za 1 EUR, jelikož poskytnutí výhodnějšího kurzu bylo omezeno na transakce přesahující částku 2 900 EUR. Dle stěžovatelky sice byla tato informace uvedena na kurzovním lístku, avšak menším písmem a málo srozumitelným způsobem.
S ohledem na to, že nemohu prošetřovat jednání podnikatelských subjektů, jsem prostřednictvím pověřeného zaměstnance Kanceláře veřejného ochránce práv JUDr. Petra Nagye doporučil stěžovatelce, aby se obrátila na Českou národní banku (dále také „ČNB“), státní orgán vykonávající dohled nad směnárnami. Poté, co mi stěžovatelka dne 25. 8. 2011 zaslala odpověď ČNB na svoji stížnost, jsem se po posouzení podnětu z hlediska věcné působnosti rozhodl v souladu s ustanovením § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném ochránci práv“), ve věci zahájit šetření, jehož cílem je posouzení, zda ČNB věnuje dostatečnou pozornost problematice, na niž poukázala stěžovatelka.
B. Skutková zjištění Stěžovatelka v telefonickém rozhovoru s JUDr. Nagyem dne 7. 9. 2011 uvedla, že text stížnosti zaslaný ČNB nemá k dispozici, jelikož se informace z on-line formuláře pro podání stížností automaticky neukládají ani nezasílají na e-mailovou adresu podatelů podnětů. Odpověď ČNB na podání stěžovatelky je datována 18. 8. 2011 (čj.: 2011/4192/761). ČNB obeznámila stěžovatelku se svojí působností a dále podrobně vysvětlila povinnosti směnáren při informování klientů o transakcích, jakož i další skutečnosti týkající se výkonu směnárenské činnosti, např. stanovení výše směnných kurzů. Sdělila také podrobnosti o vyřizování reklamací týkajících se směnárenských transakcí a doporučila stěžovatelce její transakci reklamovat. ČNB rovněž informovala stěžovatelku o tom, že v zájmu zvýšení průkaznosti způsobu informování klientů směnárnami připravuje úpravu příslušných legislativních aktů. Česká národní banka však ve svém vyjádření nikterak neuvedla, jak naložila s podáním stěžovatelky. Stěžovatelka dále uvedla, že poté, co jí bylo doručeno vyjádření ČNB, transakci skutečně reklamovala u dotčené směnárny, přičemž použila i informace obsažené v předmětném vyjádření. Směnárna její reklamaci vyhověla a nabídla jí doplacení rozdílu mezi méně výhodným a výhodnějším výměnným kurzem. V zájmu získání dalších informací o případu, jakož i řádného prošetření podnětu stěžovatelky jsem se dne 11. 10. 2011 obrátil na guvernéra České národní banky Ing. Miroslava Singera, Ph.D. Ing. Singer mi odpověděl dopisem ze dne 22. 11. 2011 (čj. 2011/3370/1). Ve vztahu ke stížnosti Mgr. V.B. uvedl, že obsah jejího podání není pro ČNB novinkou, jelikož již v minulosti obdržela a vyřizovala obdobné stížnosti. Směnárenské subjekty podléhají dohledu ČNB a jsou kontrolovány „na místě podle plánu kontrol; při jeho přípravě zohledňuje rovněž obsah doručených stížností na osoby, nad kterými podle právních předpisů vykonává dohled“. Směnárnám v centru Prahy pak věnuje ČNB „zvýšenou pozornost a kontroly jsou zde realizovány v podstatně kratších intervalech než v jiných místech České republiky“.
2
Guvernér ČNB dále uvedl, že při kontrolách směnárenských subjektů umístněných v centru Prahy „byly zjištěny nedostatky týkající se především informování klientů směnáren; zjištěné nedostatky spočívaly např. v nesdělení výše protihodnoty před dokončením směny, uvedením doprovodného textu na kursovním lístku a v upoutávkách menším písmem a v neposkytnutí informace klientům směnáren o jejich právu žádat vydání dokladu o poskytnuté službě. Na základě učiněných kontrolních zjištění ČNB zahájila a vede sankční správní řízení s dotčenými společnostmi.“ Ve vztahu k působnosti ČNB pak Ing. Singer uvedl, že stanovení výše směnného kurzu je otázkou soukromoprávního vztahu směnárny a klienta, do něhož jí nepřísluší zasahovat. ČNB má totiž kontrolovat, zda směnárny „dodržují povinnosti stanovené jim právními předpisy, a to např. rozsah a úplnost, včasnost a srozumitelnost poskytovaných informací“. Na legislativní úrovni připravila ČNB „návrh legislativních úprav týkajících se devizového zákona, zákona o oběhu bankovek a mincí a vyhlášky o směnárenské činnosti“, přičemž cílem příslušného návrhu je „zvýšit průkaznost způsobu informování klientů směnárnami“. Uvedený cíl má být dosažen stanovením povinnosti „informovat klienty zřetelně, jednoznačně a prokazatelně před zahájením nákupu nebo prodeje o podmínkách nákupu a prodeje cizí měny a o cenách poskytovaných služeb; uvádět v kursovním lístku pro každou měnu pouze jeden kurs nákupu a prodeje a provádět nákup a prodej cizí měny podle kursu uvedeného v kursovním lístku; pořizovat záznam o nabídce nákupu nebo prodeje cizí měny stvrzený podpisem klienta a poskytnout kopii tohoto záznamu klientovi bez vyžádání; tento záznam pak uchovávat po dobu nejméně 1 roku“. Předmětné návrhy zaslala ČNB Ministerstvu financí dne 20. 7. 2011. Ministerstvo financí v reakci na legislativní návrhy ČNB předložilo zcela jinou koncepci právní úpravy, kterou ČNB v současné době vyhodnocuje. Dle vyjádření Ing. Singera se věnuje ČNB směnárenské činnosti také mimo oblast legislativy, např. zpracovala a poskytla Magistrátu hl. m. Prahy a dalším osobám aktivním v oblasti turistického ruchu tzv. „Desatero pro klienta směnárny“1. ČNB také „podpořila myšlenku Magistrátu ve věci hodnocení směnárenských služeb a nabídla Magistrátu odbornou pomoc, pokud by tato myšlenka byla realizována vypracováním Etického kodexu směnáren. ČNB nicméně není známo, že by Magistrát k vypracování Kodexu již přistoupil.“ V zájmu získání doplňujících informací jsem se dne 31. 1. 2012 opětovně obrátil na guvernéra České národní banky, který mi odpověděl dopisem ze dne 6. 3. 2012. Uvedený dopis obsahuje přehled o vykonaných kontrolách směnáren v roce 2011, jakož i podrobnosti k případu stěžovatelky. Guvernér ČNB v obecné rovině uvedl, že mezi porušeními právních předpisů upravujících směnárenskou činnost dominují zjištění týkající se informování klientů (nesdělování protihodnoty směny, neprovádění směny podle kurzu na kurzovním lístku). Přesto, že se dle poznatků ČNB četnost zjišťovaných nedostatků v činnosti směnáren v Praze za uplynulých pět let snižuje, tvoří výjimku z tohoto klesajícího trendu některá devizová místa s provozovnami dislokovanými v turisticky atraktivních lokalitách. 1
Uvedené Desatero je dostupné na internetové stránce: http://www.cnb.cz/cs/spotrebitel/ochrana_spotrebitele/desatero_smenarny.html.
3
Dle sdělení guvernéra ČNB nemělo podání stěžovatelky „bezprostřední vliv na kontrolní činnost, neboť ČNB směnárny v centru Prahy kontroluje často a nedostatky v informování klientů jsou jí z této činnosti známy“. Kontrole byla podrobena i společnost G.T., proti níž pak bylo na základě kontrolních zjištění zahájeno správní řízení. Podrobnější informace o uvedené kontrole a správním řízení, jakož i o výkonu dohledu nad směnárenskou činností jsem získal z místního šetření, které z mého pověření vykonali dne 2. 4. 2012 pověření zaměstnanci Kanceláře veřejného ochránce práv JUDr. Pavel Pořízek, vedoucí oddělení justice, migrace a financí, a JUDr. Peter Nagy. Kontroly devizových míst, která provozují směnárenskou činnost, vykonávají jednotlivé pobočky ČNB. Na základě kontrolních zjištění pak pobočka buď uloží pokutu formou příkazu na místě, nebo věc postoupí ústředí ČNB. Ústředí pak buď vydá příkaz, nebo provede „klasické“ správní řízení. Pobočky ČNB přihlíží ke stížnostem klientů směnáren při sestavování plánu kontrol, který se sestavuje vždy na jednotlivá pololetí. Zaměstnanci jednotlivých poboček disponují podrobnými znalostmi o „své“ oblasti, a proto vědí, na které provozovny se mají zaměřovat. Pokud by podání klienta poukazovalo na závažné porušení právních předpisů, provede se kontrola i mimo plán kontrol. Co se týče postupu ČNB proti společnosti G.T., ČNB provedla v období od 27. 1. 2011 do 9. 2. 2012 několik kontrol v 15 pražských provozovnách uvedené společnosti, včetně provozovny, kterou navštívila stěžovatelka. Z kontrolního protokolu sepsaného z uvedených kontrol (sp. zn.: Sp/2011/7/761/K) vyplývá, že se kontrolovaný subjekt dopustil několika porušení devizového zákona 2 a vyhlášky o směnárenské činnosti3 spočívajících v tom, že: -
nesdělil klientovi vhodným způsobem před konečným uskutečněním transakce informace týkající se protihodnoty nakupované nebo prodávané měny; nevyjádřil kurzy na kurzovním lístku a ceny jednotlivých služeb v jednotné a přiměřené velikosti; neinformoval klienty jednoznačně o používaných nákupních a prodejních kurzech; nezveřejnil alespoň v českém a anglickém jazyce informaci o právu klienta na vydání dokladu o poskytnutí služby s údaji podle zákona o ochraně spotřebitele.4
Pro úplnost dodávám, že kontrolní protokol obsahuje i další kontrolní zjištění, ta se však týkají zcela jiných problémů, než na které poukazovalo podání stěžovatelky.
2
Viz zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „devizový zákon“). Viz vyhlášku České národní banky č. 376/2009 Sb., o směnárenské činnosti (dále jen „vyhláška o směnárenské činnosti“). 4 Viz zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“). 3
4
Následně pak bylo proti společnosti G.T., zahájeno správní řízení, v rámci něhož jí byla za porušení právních předpisů zjištěné v průběhu výše uvedené kontroly uložena úhrnná pokuta ve výši 600.000,- Kč.5 Pro úplnost je třeba dodat, že předmětné rozhodnutí nenabylo právní moci, jelikož společnost G.T., proti němu podala dne 15. 3. 2012 rozklad. Jak vyplývá z vyjádření guvernéra ČNB ze dne 6. 3. 2012, v provozovnách společnosti G.T., byla později vykonána kontrola odstranění nedostatků z předchozí kontroly. Uvedená společnost je rovněž zařazena do plánu kontrol pro rok 2012, stejně jako všechny kontrolované subjekty, u nichž bylo v průběhu roku 2011 zjištěno porušení zákona. Ve vztahu k poskytování informací podatelům podnětů dle ustanovení § 42 správního řádu6 uvedli pověření zaměstnanci ČNB při místním šetření konaném dne 2. 4. 2012, že vyrozumění se poskytuje v souladu se správním řádem. Jedná se tedy pouze o prvotní informaci, jelikož do 30 dnů ode dne podání se zpravidla neprovede kontrola, vydání správního rozhodnutí v dané lhůtě je také prakticky nemožné. Ke kopiím pravomocných rozhodnutí by se však žadatelé mohli dostat postupem podle zákona o svobodném přístupu k informacím.7 Pro úplnost dodávám, že dopisem ze dne 11. 4. 2012 jsem požádal ministra financí o zaslání informací o stavu legislativních prací na návrhu zákona o směnárenské činnosti. Ministr financí mi pak odpověděl dopisem ze dne 5. 6. 2012.
C. Právní hodnocení Zákon o veřejném ochránci práv mi ukládá povinnost působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně práv a svobod. V této části zprávy o šetření proto zhodnotím postup České národní banky z hlediska dodržení právních předpisů a principů dobré správy. Zaměřím se přitom jednak na posouzení problému stěžovatelky a činnosti ČNB v dané oblasti, jakož i na komunikaci ČNB se stěžovatelkou. Pro lepší přehlednost jsem se rozhodl rozdělit tuto část zprávy do tří částí na základě zkoumaných otázek. 1) Povaha právního vztahu spotřebitele a směnárny Jak správně uvedl guvernér ČNB, transakce spočívající ve směně určitého obnosu jedné měny za jinou měnu je soukromoprávním vztahem. Stanovení ceny
5
Uvedené rozhodnutí je evidováno pod čj. 2012/1908/570. Viz zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (v textu jen „správní řád“). 7 Viz zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). 6
5
této transakce, tj. stanovení výměnného kurzu, případně poplatků spojených s provedením transakce, je přenecháno smluvní volnosti stran. Ve vztahu k nákupním a prodejným kurzům neobsahuje platná právní úprava žádná omezení. Kurz uvedený směnárnou proto představuje určitou nabídku, přičemž klient se může volně rozhodnout, zda na transakci za daných podmínek přistoupí, nebo nikoliv. Směnárna může také určit sumu vyjádřenou v určité měně, nad niž poskytuje svým klientům výhodnější kurz. Do výše uvedených otázek státním orgánům nepřísluší vrchnostensky zasahovat. Právní úprava směnárenské činnosti, a tedy i dohled vykonávaný ČNB, má za cíl zajistit, aby byli klienti směnáren jednoznačně, srozumitelně a transparentně informovaní o podmínkách zamýšlené transakce, což jim má umožnit učinění zodpovědného (a z pohledu klienta správného) rozhodnutí. Pokud by klient vlivem nesprávně poskytnutých informací učinil transakční rozhodnutí, které by se ukázalo být pro něj nevýhodným, měl by tuto transakci reklamovat. Je třeba dodat, že obsahová stránka reklamačního procesu (tj. stanovení konkrétních práv klienta, jež musí podnikatel z důvodu nedodržení povinností stanovených právními předpisy splnit) je plně přenechána soukromoprávní úpravě, kterou se správní orgány (a ani já z pozice ochránce) nemohou zabývat. Správní orgán, v daném případě Česká obchodní inspekce, by mohl v daném případě pouze prošetřovat, zda podnikatelský subjekt přijímá a vyřizuje reklamace v souladu s ustanovením § 19 odst. 1 až 3 zákona o ochraně spotřebitele, resp. zda své klienty informuje o podmínkách uplatnění reklamace v souladu s ustanovením § 13 uvedeného zákona. 2. Vyhodnocení podnětu stěžovatelky ze strany České národní banky Na podnět stěžovatelky lze nahlížet ve dvou rovinách. První rovinu představuje její konkrétní směnárenská transakce, v průběhu níž jí z důvodu nevědomosti vyplývající z nedostatečné informovanosti vznikla majetková újma ve výši 4.361,- Kč. Tato újma byla v rámci reklamace uplatněné na základě rady ČNB řádně nahrazena. V této otázce poskytla ČNB stěžovatelce správné poučení o právní úpravě a doporučila jí uplatnit reklamaci, která byla následně ze strany podnikatelského subjektu skutečně uznána za důvodnou. Druhou rovinu pak představuje obecný poznatek o praxi (některých) směnáren v centru Prahy, které nedodržují stávající informační povinnosti zakotvené v devizovém zákoně8 nebo ve vyhlášce o směnárenské činnosti9, díky čemuž s nimi 8
Viz ustanovení § 3e písm. e) devizového zákona: „Devizové místo, které bylo registrováno ke směnárenské činnosti, je při výkonu této činnosti povinno […] e) informovat klienty zřetelně a jednoznačně o podmínkách nákupu a prodeje cizí měny, používaných nákupních a prodejních kurzech a cenách poskytovaných služeb; bližší podmínky pro informování klientů stanoví prováděcí právní předpis.“ 9 Viz ustanovení § 5 odst. 1, 3 a 5 vyhlášky o směnárenské činnosti: „§ 5 Způsob informování klientů devizových míst (1) Devizové místo, které je oprávněno vykonávat směnárenskou činnost, uveřejňuje kurzovní lístek, ceny poskytovaných služeb, přehled služeb poskytovaných bezplatně, pokud takové služby poskytuje, a informaci o právu klienta na vydání dokladu o poskytnutí služby s údaji podle zákona o ochraně spotřebitele3) a o povinnosti devizového místa této žádosti klienta vyhovět, na jednom místě společně, alespoň v českém a anglickém jazyce. Tyto informace musí být viditelně uveřejněny na místě, které je přístupné klientům,
6
zejména zahraniční osoby uzavírají transakce, které by při vědomosti o všech podstatných podmínkách s vysokou pravděpodobností neuzavřely. Z vyjádření guvernéra České národní banky vyplývá, že si ČNB uvědomuje závažnost fenoménu nepoctivě jednajících směnáren působících v turisticky atraktivních místech Prahy, jakož i v jiných částech České republiky, a proto se uvedenou problematikou zabývá nejen v rámci své dohledové činnosti, ale také na poli legislativních a mimolegislativních aktivit. Dle mého přesvědčení je vyšší periodicita kontrol na problematických místech z hlediska dodržování povinností stanovených právními předpisy upravujícími směnárenskou činnost zcela namístě. Jedině systematickou kontrolní a dohledovou činností, jakož i následným ukládáním pokut v rámci správního řízení lze totiž zajistit, aby nepoctivé podnikatelské subjekty dodržovaly své zákonem stanovené povinnosti. Také naprosto souhlasím s praxí, aby se dodržování povinností ze strany směnáren kontrolovalo formou kontrolních nákupů, což lze považovat za nejprůkaznější způsob zjištění skutkového stavu, přičemž provedení následných kontrol u subjektů, u nichž bylo zjištěno pochybení, je logickým a potřebným postupem. V zájmu dostatečně odrazujícího a represivního účinku sankcí je pak třeba, aby se pokuty za správní delikty v případě zjištění opakovaných porušení ukládaly v horní části sazby, která je v případě nesplnění informačních povinností stanovena až do výše 1.000.000,- Kč.10 Podání stěžovatelky bylo správně zohledněno při kontrolní činnosti, přičemž uvedená stížnost zapadala do rámce poznatků, kterými již ČNB disponovala ohledně společnosti G.T. S ohledem na to, že několik měsíců před podáním stížnosti stěžovatelky byla předmětná společnost podrobena důkladné kontrole, nejevilo se jako účelné vykonat pouze na základě tohoto podání novou kontrolu, daná stížnost však musí být rozhodně zohledněna při kontrole, která má znovu proběhnout, popř. již proběhla v prvním pololetí roku 2012. Považuji rovněž za správné, že z důvodu opakovaného výskytu a počtu pochybení podnikatelského subjektu bylo na základě kontrolních zjištění zahájeno se společností G.T., správní řízení, v rámci něhož byla podnikatelskému subjektu (zatím nepravomocně) uložena pokuta v horní polovině zákonné sazby. Přestože jsem na základě vyjádření guvernéra ČNB a informací získaných během jednání se zaměstnanci ČNB dospěl k závěru, že ČNB vykonává kontroly směnáren řádně a na vysoké odborné úrovni, považuji za vhodné, aby s ohledem na přetrvávající porušování zákona směnárnami působícími v turisticky atraktivních lokalitách byla intenzita kontrolní činnost ve vztahu k těmto subjektům navýšena. Vyšší periodicita kontrol by totiž mohla vést ke snížení výskytu porušení zákona ze strany těchto směnáren.
a způsobem vylučujícím jakoukoliv záměnu poskytovaných informací a umožňujícím, aby klient tyto informace získal před poskytnutím služby. […] (3) Kurzy uvedené na kurzovním lístku, včetně názvů měn, a ceny jednotlivých služeb spolu s doprovodným textem se vyjadřují v jednotné a přiměřené velikosti, přičemž číselné údaje se vyjadřují arabskými číslicemi. Doprovodný text ke kurzům a jednotlivým službám se uvádí alespoň v českém a anglickém jazyce. […] (5) Devizové místo, které je oprávněno vykonávat směnárenskou činnost, sdělí klientovi vhodným způsobem před konečným uskutečněním nákupu nebo prodeje cizí nebo české měny ty informace, které se týkají výše protihodnoty nakupované nebo prodávané měny.“ 10 Viz ustanovení § 26 odst. 2 devizového zákona ve spojení s ustanovení § 26 odst. 3 písm. b) uvedeného zákona.
7
Považuji rovněž za důležité, aby Česká národní banka ve spolupráci s dalšími subjekty působícími na poli ochrany spotřebitele, jakož i veřejnoprávními a soukromoprávními subjekty věnujícími se propagaci turismu, vedla informační kampaň o právech klientů směnáren a předcházení možným nevýhodným transakcím. Domnívám se, že připravovaný zákon o směnárenské činnosti, s jehož paragrafovým zněním jsem se seznámil, přináší další posílení práv klientů směnáren a zvýšení transparentnosti směnárenských transakcí (viz zejména ustanovení § 12 až § 15 návrhu). Pokládám za žádoucí, aby subjektům provozujícím směnárenskou činnost byly uloženy přesně a jednoznačně vymezené informační povinnosti vůči klientům. Jedině osoba disponující všemi relevantními informacemi totiž dokáže učinit zodpovědné rozhodnutí o tom, zda určitou zamýšlenou transakci učiní, nebo nikoliv. Ve vztahu k navrhovanému zákonu o směnárenské činnosti dále uvádím, že návrh by mohl dále zvýšit ochranu práv klientů směnáren přijetím některých připomínek ČNB uplatněných v rámci meziresortního připomínkového řízení. Proto doporučuji předkladateli návrhu zákona, aby přijal připomínky ČNB uplatněné k ustanovením § 12 odst. 1, § 12 odst. 6 ve spojení s § 26 a k § 15 odst. 2 návrhu zákona o směnárenské činnosti. O uvedeném stanovisku budu také informovat ministra financí. 3. Komunikace České národní banky se stěžovatelkou Stran vysvětlení působnosti ČNB, informačních povinností směnáren vůči klientům a možného postupu stěžovatelky nelze vyjádření ČNB ze dne 18. 8. 2011 nic vytknout, jelikož jí podrobně, a přesto srozumitelně poskytlo informace o problému nastíněném v jejím podání. Za zásadní nedostatek vyjádření ČNB však považuji naprostou absenci sdělení o tom, jakým způsobem Česká národní banka naložila s podáním stěžovatelky. Domnívám se, že každá odpověď dohledového orgánu na stížnost, podnět k provedení úkonů dohledu nebo jiné podání by měla obsahovat informace o způsobu využití příslušného podnětu, např. zda byla na základě něj zahájena kontrola, včetně výsledků kontroly, jeho využití při tvorbě plánu kontrol a výběru kontrolovaných subjektů v rámci těchto kontrol atd. Domnívám se, že v zájmu otevřenosti a přehlednosti činnosti státního orgánu11 by měli být zaměstnanci ČNB metodicky vedeni k tomu, aby ve svých odpovědích na stížnosti a jiné podněty poskytli osobám relevantní informace o „osudu“ jejich podání za respektování právního rámce určeného především zákonem o svobodném přístupu k informacím. V konkrétním případě měla být stěžovatelka informována jednak o tom, že společnost G.T., byla opakovaně podrobena dohledové činnosti. S ohledem na to, že v roce 2011 proběhla rovněž kontrola dané společnosti, přičemž kontrolní závěry byly již v době podání podnětu stěžovatelky zachyceny v kontrolním protokolu, nic nebránilo tomu, aby při respektování rámce daného ustanovením § 11 odst. 3 a § 19 zákona o svobodném přístupu k informacím byla stěžovatelka s těmito závěry 11
Viz zejména princip otevřenosti veřejné správy. Shrnutí principů dobré správy je přístupné na webové stránce: http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/stanoviska-ochrance/principy-dobre-spravy/.
8
(alespoň ve formě stručného shrnutí) seznámena. Stěžovatelka tedy měla dle mého názoru obdržet alespoň informace o vykonání kontroly, o kontrolních zjištěních, jež poukazují na porušení právních předpisů uváděné i v jejím podnětu, jakož i o tom, že na základě kontrolních zjištění bylo zahájeno správní řízení. Pokud by se pak stěžovatelka obrátila po pravomocném ukončení předmětného správního řízení na ČNB se žádostí o poskytnutí informací, měla by jí být poskytnuta kopie správního rozhodnutí nebo konkrétní informace o sankcionovaných porušeních zákona, s přesným odkazem na předmětná ustanovení právních předpisů, a o výši uložené pokuty, případně o jiné uložené sankci. Z mé činnosti mi je pak známo, že uvedený postup uplatňuje např. Česká obchodní inspekce. D. Závěr Své dosavadní šetření končím dle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv s tím závěrem, že jsem v postupu České národní banky shledal pochybení, které je popsáno v předcházející části této zprávy. Podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv jsem požádal guvernéra České národní banky, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení této zprávy k mým zjištěním vyjádřil a informoval mě, jaké kroky ke zjednání nápravy učinil. Považuji zejména za potřebné, aby příslušní zaměstnanci ČNB byli poučeni o potřebě transparentního informování podatelů podnětů o způsobu, jímž bylo s daným podnětem naloženo. Zprávu o šetření zasílám také na vědomí stěžovatelce. Tato zpráva shrnuje mé dosavadní poznatky, které budou po vyjádření guvernéra České národní banky podkladem pro mé závěrečné stanovisko ve věci.
JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý veřejný ochránce práv
Guvernér ČNB následně doplnil, že: „ČNB již v době vyřizování podání stěžovatelky měla a i nyní má metodicky upravenu povinnost informovat stěžovatele o tom, jak bylo dále s jeho podnětem naloženo. Vyřízení podání stěžovatelky tuto informaci neobsahovalo, a proto bude zaměstnancům odpovědným za vyřizování stížností připomenuto, aby postupovali v souladu s touto metodikou, zejména s ohledem na potřebu transparentního informování o činnostech a postupech ČNB.“ Guvernér ČNB dále potvrdil, že kterýkoliv stěžovatel se může dostat k relevantním informacím i prostřednictvím podání žádosti dle zákona o svobodném přístupu k informacím.12 12
viz zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů
9
Ohledně přijímání podnětů prostřednictvím internetového formuláře guvernér ČNB uvedl, že ČNB zasílá na e-mailovou adresu podatele potvrzení, jehož součástí je od dubna 2012 také informace o čísle jednacím. ČNB dále „v zájmu dalšího zvyšování uživatelského komfortu podatelů podnětů zváží i možnost přikládat text přijatého podání do e-mailu potvrzujícího přijetí podání“. Ve vztahu k intenzitě kontrolní činnosti guvernér ČNB uvedl, že plán kontrol se sestavuje mj. „s ohledem na počty přijatých a řešených stížností. Provozovny směnáren dohlížených osob, které jsou stížnostmi dotčeny nejčastěji, jsou proto kontrolovány v kratších časových intervalech“, čímž ČNB dle názoru guvernéra doporučení ochránce „již realizuje“. Uvedená vyjádření guvernéra ČNB považuje ochránce za dostatečná opatření k nápravě ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, proto šetření uzavřel.
10
