V Brně dne 26. srpna 2010 Sp. zn.: 2205/2010/VOP/BK
Průběžná zpráva o šetření postupu Magistrátu města Chomutova ve věci daňové exekuce k vymožení nedoplatku pana A.A. v rozsahu exekuce prodejem movitých věcí sepsaných a zajištěných v bytě pana B.K. A. - Shrnutí podnětu Pan B.K., trvale bytem K. 1667 v J. (dále také jako „stěžovatel“), v podnětu doručeném ochránci dne 6. dubna 2010 uvedl, že dne 18. února 2010 provedli pověření pracovníci Magistrátu města Chomutova (dále také jako „magistrát“) v režimu daňové exekuce soupis věcí v bytě na adrese K. 1667 v J., jehož je nájemcem. Namítl, že dlužník (povinný) pan A.A. (syn jeho přítelkyně, která s ním spolu se synem v minulosti v bytě také žila) tento byt již 4 roky neužívá, byť má na předmětné adrese dosud hlášen trvalý pobyt. Pracovníci magistrátu údajně nezohlednili ani stěžovatelem uplatňované a na místě dokládané vlastnické právo k sepisovaným věcem. Stěžovatel se domáhal nápravy. Jeho podání ze dne 15. března 2010 magistrát zamítl rozhodnutím č.j. ExM/114/2010/OE/Dvo ze dne 18. března 2010. Magistrát v něm uvádí, že má k dispozici úřední záznam, podle kterého matka dlužníka Městské policii J. sdělila, že se dlužník v bytě zdržuje a že stejná skutečnost byla potvrzena místním šetřením u sousedů, a to bezprostředně před exekucí. K prokázání, že se dlužník zdržuje mimo místo hlášeného trvalého pobytu, stěžovatel magistrátu předložil mimo jiné nájemní smlouvu ze dne 14. listopadu 2009, podle které se dlužník stal nájemcem bytu č. 6 na adrese O. 1117 v J., a to na dobu určitou od 15. listopadu 2009 do 14. listopadu 2013. Přesto magistrát ve svém rozhodnutí ze dne 18. března 2010 uvedl: „dle nájemní smlouvy, kterou jste nám doložil, je povinný nájemníkem bytu, ve kterém probíhala mobiliární exekuce a je rovněž dle přílohy této smlouvy uživatelem bytu č. 6“. Předmětným rozhodnutím byl stěžovatel pod sankcí pokuty současně vyzván, aby ve lhůtě 3 dnů doložil své vlastnictví „platnými doklady“. Dalším rozhodnutím (ze dne 1. dubna 2010) pak magistrát zamítl další podání stěžovatele („námitku proti exekučnímu příkazu a žádost o vyloučení věcí z exekuce“). O smlouvě (předcházející výše zmíněné smlouvě nájemní), na základě které se stal povinný spolu s přítelkyní a dcerou uživatelem bytu (3+1) na adrese K. 1674 v J., magistrát tvrdil, že prokazuje užívání bytu, ve kterém byla provedena exekuce. Odmítl zohlednit také čestné prohlášení dlužníka, že se na adrese hlášeného trvalého pobytu K. 1667 nezdržuje od roku 2006, od listopadu 2009 se zdržuje na adrese O. 1117 v J. a není vlastníkem sepsaných věcí. Stejně tak magistrát odmítl předložený doklad o koupi televize, protože neprokazuje totožnost osoby, která věc koupila.
B. - Vyjádření Magistrátu města Chomutova V předložené věci zahájil veřejný ochránce práv šetření ve smyslu ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, a požádal Magistrát města Chomutov o kopii spisové dokumentace včetně pořízené videodokumentace a fotodokumentace. Současně požádal o vyjádření k případu a zodpovězení konkrétních otázek. Magistrát ochránci v kopii poskytl část spisové dokumentace. Jeho vyjádření k případu ze dne 29. května 2010 následuje (citováno, nekráceno, vloženy otázky ochránce, na které magistrát odpovídal): „Sděluji Vám, že Magistrát města Chomutova z pozice správce daně, provedl dne 18. 2. 2010 výkon rozhodnutí (daňovou exekuci) směřující k vymožení pohledávky vedené proti daňovému dlužníku A.A., dat. narození ***, trvale bytem K. 1667, 431 11 J.. Výkon rozhodnutí byl nařízen formou exekučního příkazu na prodej movitých věcí č.j. ExM/114/2010/OE/Dvo ze dne 1. 2. 2010 pro vymožení pohledávky na pokutě uložené Magistrátem města Chomutova, odborem dopravních a správních činností, oddělením dopravních a přestupkových agend, dle pravomocného rozhodnutí (exekučního titulu) č.j. P ODaSČ 15588/1193/07 ze dne 16. 1. 2008, kterým byla jmenovanému uložena pokuta za přestupek proti § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve výši 5.000,- Kč a nákladů řízení 1.000,- Kč. Daňová exekuce byla nařízena a vykonána pro vymožení částky 5.600,- Kč citovaného exekučního titulu. Výkon rozhodnutí proběhl dne 18. 2. 2010 a je z něj k dispozici jak protokol o průběhu výkonu rozhodnutí, tak videozáznam, který je pořízen od okamžiku, kdy byla osoba zúčastněná při výkonu rozhodnutí poučena a odsouhlasila, že výkon rozhodnutí bude monitorován. Výkonu rozhodnutí byl přítomen pan B.K., č. OP ***, trvale bytem K. 1667, 431 11 J. Výkon rozhodnutí byl zahájen ve 12:30 hod. Osoba zúčastněná na exekuci byla poučena o průběhu výkonu rozhodnutí a bylo jí předáno pověření k výkonu rozhodnutí. Exekuční příkaz se nedoručoval, tento byl daňovému dlužníku osobně předán dne 22. 2. 2010. V průběhu exekuce byla vznesena námitka pana K. a, o tom, že se v bytě pan A. nezdržuje. Vykonavatel námitku na místě zamítl s tím, že bylo ověřeno, že pan A. má v místě výkonu rozhodnutí trvalý pobyt, a přítomnost dlužníka byla ověřena 2. 12. 2009 Městskou policií J., viz záznam z e-mailové svodky mezi MP J. a MP Chomutov. Týden před výkonem rozhodnutí provedl pověřený pracovník správce daně místní šetření u sousedů povinného, kteří sdělili, že pan A. do bytu pravidelně dochází, viz záznam z 11. 2. 2010. Rovněž bylo hovořeno s matkou daňového dlužníka, která zdržování syna v bytě potvrdila.
2
Z tohoto důvodu vykonavatel rozhodl o tom, že bude přistoupeno k výkonu rozhodnutí, protože se domníval, že bylo naplněno ustanovení § 345 o.s.ř., protože byl důvodný předpoklad, že se v bytě mohou nacházet věci povinného. V průběhu soupisu movitých věcí byly sepsány tři položky: - Domácí kino Samsung, - Soustava reprobeden Panasonic, - Plazmová televize LG. Pan K. vznesl námitku, že sepsané věci nejsou věci dlužníka. Byl vyzván k doložení vlastnictví, které na místě neprokázal. Následně byl poučen, že může prokázat vlastnictví i dodatečně (přinést listinné doklady, smlouvy apod.), na odbor ekonomiky Magistrátu města Chomutova, s tím, že pokud doloží vlastnictví věcí, tak mu tyto budou vydány. Pozn. V průběhu samotného výkonu rozhodnutí rovněž pan K. sdělil, u sepsaných věcí „tak si je vemte“, a dokonce pomáhal jednotlivé věci správcům daně odmontovávat. Dále došlo k poučení o lhůtách stanovených exekučním příkazem a exekuce byla ukončena ve 13:00 hod. Dne 15. 3. 2010 doručil pan K. Magistrátu města Chomutova „Nesouhlas s exekucí na majetek číslo jednací ExM/114/2010/OE/Dvo. Dne 18. 3. 2010 vydal Magistrát rozhodnutí o námitce, kterou zamítl a odůvodnil. Vykonavatel rovněž vyzval pana K., aby ve lhůtě do 3 dnů doložil a prokázal platnými doklady údajné vlastnictví sepsaných předmětů. Dne 24. 3. 2010 přinesl na odbor ekonomiky pan K. následující dokumenty: - Rozhodnutí OSVaZ čj. 12268/2009/CHM o přiznání příspěvku na péči - Usnesení čj. 15P 38/2008-309 - opatrovnictví J.S. - Dohoda o přenechání bytu K. 16674 (? číslo popisné bylo zjevně později upravováno) uživatelům: F.A., A.A., A.M. - Vyjádření DS ve věci přenechání bytu K. 16674 (? číslo popisné bylo zjevně později upravováno) uživatelům: F.A., A.A., A.M. - Čestné prohlášení mezi B.K. a A. A. - Doklad o zakoupení televize LG ze dne 19. 3. 2009 1. 4. 2010 vydal Magistrát rozhodnutí o námitce a žádosti o vyloučení věcí z exekuce. Námitka byla zamítnuta z důvodů: - pan K. předloženou dohodou o přenechání bytu jednoznačně doložil, že pan A. je uživatelem bytu. Skutečnost, že se pan A. zdržuje v místě trvalého bydliště, potvrdila i místním šetřením Městská policie J. a matka povinného, dále bezprostředně před výkonem rozhodnutí i sousedé. - čestné prohlášení bylo sepsáno až poté, co proběhl výkon rozhodnutí a je v přímém rozporu se skutečnostmi doloženými v předcházejícím odstavci - Potvrzení z K+B elektro bylo pozměněné oproti originálu pokladního dokladu, které vydala provozovna dne 19. 3. 2009. Pozměnění dokladu si ověřil správce daně přímo na prodejně místním šetřením, kde hovořil s vedoucím prodejny, který potvrdil, že doklad byl neoprávněně pozměněn 3
osobou, která neměla oprávnění tento doklad jakkoliv upravovat a přepisovat, a která v době prodeje výrobku nebyla ani zaměstnancem prodejny. Ze systému prodejny bylo dále zjištěno, že u prodeje věci (TV) nebyl potvrzen na jméno žadatele ani záruční list. Prodej byl zcela anonymní a nelze z dostupných informací vyloučit, že pan K. je osobou, která věc zakoupila a vlastní. Jelikož pan K. neprokázal vlastnictví rozporovaných předmětů ani skutečnost, že se povinný na trvalé adrese nezdržuje, nebylo možné jeho žádosti vyhovět a předmětné věci ze soupisu vyloučit. Dne 27. 4. 2010 osobně doručil pan K. na odbor ekonomiky návrh na vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, kterým vyzval Magistrát města Chomutova k zastavení prodeje zabavených věcí. Dále pan K. navrhl Magistrátu, že je ochoten si zabavené věci odkoupit zpět. 2. 5. 2010 Magistrát města Chomutova žádosti pana K.a částečně vyhověl tím, že zastavil prodej zabavených movitých věcí (ačkoliv exekuční příkaz mezitím nabyl právní moci). Pověřený vykonavatel souhlasil s navrhovaným prodejem věcí za částku jistiny pohledávky 5.600,- Kč, o čemž byl pan K. vyrozuměn dne 4. 5. 2010 a s navrženým postupem souhlasil s tím, že zabavené věci vyplatí 24. 5. 2010.“ Odpovědi magistrátu na konkrétní dotazy ochránce: Dotaz ochránce: [1] „Objasněte prosím oprávněnost soupisu věcí v bytě stěžovatele (přítele matky dlužníka), ve kterém se dlužník, dle tvrzení stěžovatele, jakož i jím později předložených dokladů, fakticky dlouhodobě nezdržoval. Předložte prosím všechny důkazy, o něž opíráte případný závěr, že se dlužník v době soupisu v bytě dlouhodobě zdržoval, pokud nejsou součástí spisu (postačí kopie).“ Odpověď magistrátu: „Soupis movitých věcí byl proveden po opakovaném prověření pobytu povinného, viz obsah spisu, dle kterého se povinný v místě zdržuje a je i trvale hlášen. Lze tedy důvodně předpokládat, že v bytě má i své věci, které byly zahrnuty do soupisu. Na místě bylo p. K. uvedeno, že povinný se v bytě nezdržuje a má tam pouze trvalé bydliště. Tato skutečnost byla na místě prověřena pracovníky magistrátu, a to dotazem u sousedů. Od sousedů bylo zjištěno, že povinný se v bytě stále zdržuje a v souvislosti s tím si stěžovali i na stav veřejného pořádku – to nebylo předmětem místního šetření, a proto byli odkázáni na místní samosprávu.“ Dotaz ochránce: [2] „K prokázání skutečnosti, že se dlužník zdržuje mimo místo hlášeného trvalého pobytu, stěžovatel magistrátu později předložil mimo jiné nájemní smlouvu ze dne 14. listopadu 2009, podle které se dlužník stal (spolu se svou přítelkyní a dítětem) nájemcem bytu č. 6 na adrese O. 1117 v J., a to na dobu určitou od 15. listopadu 2009 do 14. listopadu 2013. Vysvětlete proto prosím závěr magistrátu v rozhodnutí č.j. ExM/114/2010/OE/Dvo ze dne 18. března 2010, že „dle nájemní smlouvy, kterou jste nám doložil, je povinný nájemníkem bytu, ve kterém probíhala mobiliární exekuce a je rovněž dle přílohy této smlouvy uživatelem bytu č. 6“.“ 4
Odpověď magistrátu: „Žádná nájemní smlouva ve věci užívání bytu na adrese O. 1117, J., nebyla Magistrátu panem K. předložena. Jedinou listinu, která hovoří o užívání bytu, kterou pan A. předložil, je Dohoda o přenechání družstevního bytu v ulici K. 1667, J., ze které je jasně patrné, že pan A. je uživatelem bytu, v němž proběhl výkon rozhodnutí.“ Dotaz ochránce: [3] Obdobně prosím o vysvětlení k rozhodnutí č.j. MMCH/36445/ExM/ 114/2010/OE/Dvo/nám.2 ze dne 1. dubna 2010, v němž magistrát o smlouvě o přenechání družstevního bytu do dočasného užívání (předcházející výše zmíněné nájemní smlouvě), na základě které se stal dlužník spolu s přítelkyní a dítětem uživatelem bytu na adrese K. 1674 v J., tvrdí, že prokazuje užívání bytu, ve kterém byla provedena exekuce (soupis byl proveden v bytě na adrese K. 1667 v J.). Odpověď magistrátu: „Pan K. předložil pouze Dohodu o přenechání bytu v ulici K. 16674 (? Číslo popisné bylo v dohodě později zjevně upravováno. Správce daně však prováděl exekuci výhradně na trvalé adrese, kde si předem ověřil pobyt dlužníka. Nicméně ustanovení občanského soudního řádu umožňují provést soupis movitých věcí v bytě, sídle, místě podnikání povinného nebo na jiném místě, kde má povinný umístěny své věci, které by mohly být prodány. Důležité je, zda lze z okolností konkrétního případu důvodně předpokládat, že se v dotyčném bytě či jiné místnosti nacházejí věci povinného, což se správce daně důvodně domníval (i ze svědectví). Navíc toto místo je trvalým pobytem povinného.“ Dotaz ochránce: [4] Současně prosím o vysvětlení k obsahu protokolu o soupisu ze dne 18. února 2010. Sdělte prosím, zda a s jakým výsledkem byly na místě před provedením soupisu zjištěny rodinné a bytové poměry dlužníka, zda stěžovatel namítl, že se dlužník v bytě dlouhodobě nezdržuje, zda stěžovatel namítl, že je vlastníkem sepisovaných věcí a na místě předložil doklad o koupi některé ze sepsaných věcí. V takovém případě prosím také sdělte, zda byl stěžovatel poučen o tom, jakým způsobem má uplatnit právo k sepsaným věcem a pokud ano, jak přesně byl poučen. Současně prosím vysvětlete, proč protokol neobsahuje záznam o těchto skutečnostech. Odpověď magistrátu: „Na místě bylo zjištěno, že se povinný v bytě zdržuje. Pan K. vznesl námitku a byl poučen o možnosti podání žádosti o vyjmutí věcí ze soupisu, pokud je schopen k těmto věcem doložit vlastnictví. Jmenovaný se vyjádřil ke skutečnosti, že povinný se v bytě nezdržuje, i když je v místě trvale hlášen a sousedé vyvracejí jeho tvrzení. Na místě nebyl schopen doložit vlastnictví k věcem zahrnutým do soupisu. Námitka byla vyřešena na místě a pan K. byl řádně poučen. Bohužel se tato skutečnost nezaznamenala do protokolu.“ Dopisem ze dne 24. května 2010 magistrát k případu doplnil:
5
„Dne 24. 5. 2010 byla pohledávka pana A. plně uhrazena, čímž zcela pominuly důvody exekučního řízení č.j. ExM/114/2010/OE/Dvo. Daňová exekuce vedená proti panu A. byla dnem 24. 5. 2010 ukončena. Všechny zadržené předměty budou povinnému neprodleně vydány. Vyzvednutí věcí bude přítomen pan K., který městu sdělil, že si tyto s povinným vyzvedne ve středu 26. května 2010.“ Seznam dokumentů předložených ochránci magistrátem a označených slovy „obsah spisu“: 1. 2 emailové zprávy ze dne 2. prosince 2009 mezi zástupcem ředitele Městské policie Chomutov a pracovníkem Městské policie J. (1 strana), 2. úřední záznam pořízený pracovníkem magistrátu dne 11. února 2010 (1 strana), 3. exekuční příkaz Magistrátu města Chomutova č.j. ExM/114/2010/OE/Dvo ze dne 1. února 2010 (1 strana), 4. pověření k výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí č.j. Pověření/114/2010/OE/Dvo ze dne 1.2.2010 (1 strana), 5. protokol o soupisu movitých věcí čj. EXMPro/114/2010/OE/Dvo ze dne 18. února 2010 (4 strany), 6. podání stěžovatele ze dne 15. března 2010 – „nesouhlas s exekucí na majetek číslo jednací – ExM/114/2010/OE/Dvo“ (1 strana), 7. rozhodnutí Magistrátu města Chomutova o námitce č.j. ExM/114/2010/OE/Dvo ze dne 18. března 2010 (2 strany včetně kopie doručenky - převzato stěžovatelem 19. března 2010), 8. odpověď statutárního města Chomutova, odboru ekonomiky, na stížnost stěžovatele čj. MMCH/30142/2010/OE/MarJ ze dne 12. dubna 2010 (1 strana), 9. protokol o jednání ze dne 24. března 2010 (1 strana, 10 stran příloh), přílohy protokolu: [1] rozhodnutí Magistrátu města Chomutova o příspěvku na péči čj. 12268/2009/CHM ze dne 26. února 2009 (2 strany), [2] usnesení Okresního soudu v Teplicích čj. 15 P 38/2008-309 ze dne 31. ledna 2008, jímž byl stěžovatel ustanoven opatrovníkem jiné osoby (1 strana), [3] dohoda o přenechání družstevního bytu (SBDCh) o velikosti 3+1B v J., K. 16█74 do dočasného užívání od 15. dubna 2009 uzavřená mezi členy družstva (nájemci) manželi P. a dočasnými uživateli: F.A., A.A:, A.M. se 4 doložkami ověření podpisu (celkem 4 strany, na posledních 2 stranách namísto hlavičky dohody „vyjádření DS“), [4] čestné prohlášení pana A. A. s ověřeným podpisem (2 strany), [5] doklad o koupi televize LG (1 strana). 10. rozhodnutí Magistrátu města Chomutova o námitce a žádosti o vyloučení věcí z exekuce čj. CJ MMCH/36445/EXM/114/2010/OE/Dvo/nám2 ze dne 1. dubna 2010 s doručenkou – převzato stěžovatelem 8. dubna 2010 (2 strany), 11. návrh na vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí ze dne 26. dubna 2010, 12. rozhodnutí Magistrátu města Chomutova o žádostech čj. EXM/114/2010/OE/Dvo/4 ze dne 2. května 2010, převzato p. K. 4. 5. 2010, 13. videozáznam – 1x DVD.
6
C. - Zjištěný skutkový stav a hodnocení věci zástupkyní veřejného ochránce práv V souladu se zákonem o veřejném ochránce práv jsem se od 10. května 2010 ujala dalšího vyřizování věci, jejíž šetření zahájil veřejný ochránce práv JUDr. Otakar Motejl. V dalším textu shrnu právní úpravu dopadající na zkoumaný postup magistrátu, popíši zjištěné jednání magistrátu a stěžovatele a vyjádřím svůj názor na zákonnost postupu a rozhodování magistrátu. Předesílám, že obecně oceňuji, že se magistrát rozhodl provést tak náročnou operaci, jakou v některých případech může představovat exekuce prodejem movitých věcí, sám a nepožádal o provedení exekuce soudního exekutora. [1]
Movité věci povinného, místo soupisu, vlastnické právo jiné osoby
Jedním ze způsobů, jímž lze vymoci splnění peněžité povinnosti, je nesporně prodej movitých věcí povinného - daňového dlužníka.1 Právě proto, že není dost dobře možné podmínit samotný soupis věcí povinného zjišťováním skutečného vlastnictví jednotlivých věcí, určuje právní úprava místa, na nichž lze přistoupit k soupisu takových věcí, současně však zakotvuje také pravidla k ochraně práv jiných osob k takovým věcem. Přehled zásadních ustanovení dopadajících (byť i nepřímo) na hodnocený postup magistrátu: § 326 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“): „(1) Soud v bytě (sídle, místu podnikání) povinného nebo na jiném místě, kde má povinný své věci umístěny, sepíše věci, které by mohly být prodány… (2) Soud sepíše i věci povinného, které má u sebe někdo jiný, avšak jen tehdy, jestliže mu takové věci budou současně odevzdány.“ § 325a OSŘ: „Vyžaduje-li to účel výkonu rozhodnutí, je ten, kdo provádí výkon, oprávněn učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu (sídla, místa podnikání) a jiných místností povinného, jakož i jeho skříní nebo jiných schránek v nich umístěných, kde má povinný svůj majetek; za tím účelem je oprávněn zjednat si do bytu nebo do jiné místnosti povinného přístup, popřípadě uzavřené skříně nebo jiné schránky otevřít.“ § 325b OSŘ: „(1) Povinný umožní tomu, kdo provádí výkon rozhodnutí, přístup na všechna místa, kde má své movité věci umístěny. (2) Každý, v jehož objektu má povinný svůj byt (sídlo, místo podnikání) nebo jiné své místnosti, je povinen strpět, aby ten, kdo provádí výkon rozhodnutí, provedl prohlídku bytu 1
S ohledem na terminologii používanou zákonem o správě daní a poplatků („dlužník“) a občanského soudního řádu (povinný), budu používat oba termíny zaměnitelně.
7
a jiných místností povinného. Nesplní-li tuto povinnost, je ten, kdo provádí výkon, oprávněn zjednat si k bytu nebo jiné místnosti povinného přístup.“ § 50 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „JednŘ“): „Soupis Sepsány mohou být movité věci, které jsou v bytě, sídle, místě podnikání nebo na jiném místě, kde má povinný své věci umístěny, jakož i věci povinného, které má u sebe někdo jiný, jestliže byly současně vykonavateli odevzdány. Vykonavatel nesepíše věci, o nichž je nepochybné, že na místo soupisu byly přineseny těmi, kdo jsou tam pouze na návštěvě. Sepsány nemohou být movité věci, které tvoří příslušenství nemovitosti.“ § 51 JednŘ: „Práva jiných osob (1) Tvrdí-li manžel povinného nebo jiná osoba, že má k věcem právo, které nepřipouští výkon rozhodnutí, nebo tvrdí-li povinný, že věci náležejí někomu jinému nebo jsou vyňaty z výkonu rozhodnutí, provede vykonavatel přesto jejich soupis, pokud nejsou jiné postižitelné věci postačující k úhradě nároku s příslušenstvím. Soupis se neprovede, pokud je na místě nepochybně prokázáno, že tyto věci nepatří povinnému. (2) Tvrzení povinného nebo někoho jiného podle odstavce 1 je třeba poznamenat v protokolu. Přitom uvede vykonavatel jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště této osoby a právní důvod, ze kterého je uplatňováno právo na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí. Vykonavatel je kromě toho povinen dát poučení, jakým způsobem lze tvrzená práva uplatnit (§ 267 o.s.ř.).“ § 55 JednŘ: „Věci povinného u jiné osoby (1) Jsou-li věci povinného u někoho jiného a ten není ochoten je vydat, nesmí vykonavatel takové věcí pojmout do soupisu. (2) Odepře-li někdo věc vydat nebo popře-li vůbec, že věc má, omezí se úkon na to, že se takové prohlášení pojme do protokolu. Kdo učinil takové prohlášení, podepíše protokol o úkonu.“ Čl. 31 odst. 1 instrukce Ministerstva spravedlnosti č.j. 1360/95-OOD ze dne 21. srpna 1996, kterou se vydává Řád pro soudní vykonavatele (dále jen „ŘPSV“): „Soupis se provádí na místě označeném v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí jako byt povinného, jeho sídlo (u právnické osoby nebo povinného - podnikatele) nebo místo, kde se má nacházet věc, kterou je třeba sepsat. Pokud na takto označeném místě vykonavatel nenalezne žádné věci, které lze sepsat nebo, byl-li výkon rozhodnutí nařízen prodejem určité věci a tato věc nebyla nalezena, předá soupis prostřednictvím vedoucího kanceláře předsedovi senátu.“ čl. 32 odst. 1 ŘPSV: „Bytem povinného podle čl. 31 bodu 1 Instrukce je zejména: a) byt, ke kterému má povinný, popřípadě se svým manželem, nájemní nebo podnájemní právo b) byt, který je ve vlastnictví povinného nebo jeho spoluvlastnictví s další osobou (manželem) c) byt (místnost), který povinný obývá v domě (bytě) svých rodičů, manžela, družky, druha, rodičů manžela apod. 8
d) byt třetí osoby, ve kterém se povinný zdržuje trvale, nebo přechodně, nikoliv však krátkodobě za účelem návštěvy e) místnost v ubytovně, nebo hotelový pokoj.“
Výše citované určení místa soupisu v podobě bytu, sídla či místa podnikání povinného vychází z logického předpokladu, že právě na těchto místech se nacházejí věci dlužníka. Spolu s dalšími pravidly současně představuje překážku sepisování věcí na zcela libovolném místě, tedy základní ochranu práv jiných osob. Při vědomí povahy ŘPSV, obsahujícího v ustanovení článku 32 odst. 1 demonstrativní výčet míst, jež lze považovat za byt povinného, doplňuji, že za obecně nezpochybňované kritérium pro určení „bytu povinného“ je považováno faktické užívání bytu povinným (s úmyslem zdržovat se v bytě trvale) bez ohledu na právní důvod užívání bytu.2 Možností sepsat věci také na jiném místě, kde má povinný své věci umístěny, pak nelze rozumět zcela libovolné místo. Nesporně může jít o různá místa vlastněná či užívaná povinným, nemůže se však jednat o byt jiné osoby, který nelze považovat za byt povinného (byt užívaný povinným). Jinak by zcela ztratila smysl ustanovení § 326 odst. 2 OSŘ (§ 55 JednŘ), zakazujících dokonce soupis věcí povinného(!) nacházejících se u někoho jiného, pokud je taková osoba dobrovolně nevydá (odepře věc vydat nebo vůbec popře, že takovou věc má). Ani soupis věcí na zákonem určeném místě pak sám o sobě nezaručuje, že jde skutečně o věci povinného, a že je tedy lze bez ohledu na další skutečnosti zpeněžit a z výtěžku uspokojit pohledávku oprávněného (uhradit nedoplatek). Jednu z překážek takového postupu představuje právo jiné osoby k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí/exekuci (takovým je například vlastnické právo), za předpokladu, že je řádně uplatňováno. Nelze sepsat věci, u nichž je na místě nepochybně prokázáno, že nepatří povinnému.3 (Vlastník by totiž jinak nepochybně uspěl cestou vylučovací žaloby.) Pokud dojde k soupisu věcí, o nichž osoba odlišná od povinného pouze tvrdí, že k nim má právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí, musí být takové tvrzení poznamenáno v protokolu a osoba uplatňující takové právo musí být poučena o tom, jak může tvrzené právo uplatnit (zabránit exekučnímu postižení takových věcí) – podáním vylučovací žaloby.4 2
Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 1600 s., str. 2449-2551 3 § 51 odst. 1 JednŘ: „Tvrdí-li manžel povinného nebo jiná osoba, že má k věcem právo, které nepřipouští výkon rozhodnutí, nebo tvrdí-li povinný, že věci náležejí někomu jinému nebo jsou vyňaty z výkonu rozhodnutí, provede vykonavatel přesto jejich soupis, pokud nejsou jiné postižitelné věci postačující k úhradě nároku s příslušenstvím. Soupis se neprovede, pokud je na místě nepochybně prokázáno, že tyto věci nepatří povinnému.“ 4 § 51 odst. 2 JednŘ: „Tvrzení povinného nebo někoho jiného podle odstavce 1 je třeba poznamenat v protokolu. Přitom uvede vykonavatel jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště této osoby a právní důvod, ze kterého je uplatňováno právo na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí. Vykonavatel je kromě toho povinen dát poučení, jakým způsobem lze tvrzená práva uplatnit (§ 267 o.s.ř.).“ čl. 25 odst. 2 ŘPSV: „Tvrzení povinného, nebo někoho jiného podle bodu 1 tohoto článku je třeba poznamenat v protokolu. Při tom uvede vykonavatel jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště této osoby a právní důvod, ze kterého je uplatňováno
9
Hodnocení zákonnosti ochráncem zjištěného postupu magistrátu při provedení soupisu věcí v bytě stěžovatele S ohledem na shora uvedené by byt stěžovatele, tedy byt třetí osoby, byl současně bytem povinného za předpokladu, že by se v něm povinný fakticky zdržoval („trvale nebo přechodně, nikoliv však krátkodobě za účelem návštěvy“). Skutečnost, že má povinný v domě, v němž se byt stěžovatele nachází, hlášeno místo svého trvalého pobytu, sama o sobě neprokazuje ani existenci práva k předmětnému domu (bytu), ani to, že se v něm povinný skutečně zdržuje (§ 10 odst. 1 a 2 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů5). Hlášené místo trvalého pobytu povinného spolu s případnými výpověďmi svědků jistě představují výchozí informace opodstatňující prohlídku takového bytu. Před přistoupením k vlastnímu soupisu v bytě třetí osoby je však zapotřebí ověřit, že se povinný v bytě skutečně zdržuje (užívá ho), a proto v něm má umístěny své věci. Pokud se prostřednictvím věcí (listin) umístěných v bytě nepodaří prokázat (s jistotou usoudit), že povinný byt skutečně užívá, nejde o „byt povinného“ a nelze sepsat žádné věci, ledaže by snad došlo k dobrovolnému vydání věci povinného tím, o jehož byt jde. Ochránce magistrát výslovně požádal, aby mu předložil „všechny důkazy, o něž opírá případný závěr, že se dlužník v době soupisu v bytě zdržoval, pokud nejsou součástí spisu“. Z předložené dokumentace plyne, že Městská policie J. na základě provedeného šetření sdělila magistrátu dne 2. prosince 2009, že „v bydlišti byla zjištěna a zastižena jen matka jmenovaného, která uvedla, že její syn zde má trvalý pobyt a do bytu dochází. Rovněž uvedla, že si zde přebírá korespondenci“. Pracovník magistrátu pak dne 11. února 2010 pořídil záznam, v němž uvedl, že dle šetření Městské policie J., se povinný v bytě „pravděpodobně zdržuje“ a u stěžovatele „má hlášené trvalé bydliště“. Současně zaznamenal, že kontaktoval sousedku stěžovatele, paní A.K., která vypověděla, že povinného zná a pravidelně ho vídá, jak vychází z bytu stěžovatele, naposledy ho viděla „tento týden“, jak vychází s kočárkem z bytu stěžovatele.
právo na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí. Jsou-li tyto osoby přítomny výkonu, vykonavatel je zároveň poučí, že svá práva mohou uplatnit u soudu žalobou na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí (§ 267 odst. 1 o. s. ř.); nejsou-li při výkonu přítomny, poučí je ten, kdo bude vyrozumívat o výsledku soupisu.“ 5 ustanovení § 10 odst. 1 a 2 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů: „(1) Místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu občana v České republice, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem a který je podle zvláštního právního předpisu určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci (dále jen „objekt“). (2) Z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k objektu uvedenému v odstavci 1, ani k vlastníkovi nemovitosti.“
10
Dne 18. února 2010 pracovníci magistrátu pověření provedením exekuce prodejem movitých věcí (dále jako „pověření pracovníci“) vstoupili do bytu stěžovatele poté, co jim sám otevřel. Pořízený videozáznam prokazuje, že stěžovatel již ve dveřích svého bytu sdělil, že povinný v bytě nemá žádné věci a že se v něm nezdržuje. Pověření pracovníci opakovaně poukázali na to, že povinný má v domě hlášen trvalý pobyt, „proto se dá předpokládat, že věci jsou i jeho“ (rozuměj povinného) a přistoupili k soupisu. Stěžovatel namítl, že sepsané věci jsou jeho a že to může na místě doložit. Stěžovatelem předložené dokumenty kamera nesnímala, sami pověření pracovníci však hovořili o „daňovém dokladu“/„paragonu“/„účtence“ a „záručním listu“. Pověření pracovníci pak namítli, že z uvedeného dokladu (dokladů) neplyne, kdo věci koupil (kdo je vlastní). Stěžovatele pak opakovaně (cca 4x) „poučili“ o tom, že do 15 dnů může dluh uhradit, jinak o věci přijde, protože budou prodány v dražbě. Až ke konci úkonu (trvajícího celkem 25 minut) byl stěžovatel dotázán na místo pobytu a rodinné poměry povinného. Sdělil, že povinný žije se svou přítelkyní a dvěma dětmi na místě, které mu není známo. Pověření pracovníci mu rovněž „poradili“, aby povinného z bytu ve vlastním zájmu „odhlásil“. S ohledem na shora popsanou právní úpravu, objasněnou povahu hlášeného místa trvalého pobytu, tvrzení matky povinného, sousedky stěžovatele a také stěžovatele samého, měli pověření pracovníci přímo v bytě zjistit, zda se v něm povinný zdržuje – skutečně ho užívá, a proto v něm má umístěny své věci. Sdělení Městské policie J. o šetření provedeném dne 2. prosince 2010, ani tvrzení sousedky ze dne 11. února 2010 (které nadto nebylo doloženo protokolem, ale pouhým úředním záznamem), totiž samostatně neobstojí, neboť neprokazují, že se povinný v bytě zdržoval a nechodil pouze navštěvovat stěžovatele. Skutečnost, že se povinný v bytě zdržuje, pověření pracovníci při svém úkonu nezjišťovali, neboť ji zřejmě ani nepovažovali za podstatnou. Stěžovateli opakovaně sdělili, že stačí, když je povinný „v bytě hlášen“ – „má v něm trvalé bydliště“. Dokonce také sami uznali, že se povinný v bytě nezdržuje mimo jiné tím, že stěžovateli doporučili, aby „povinného z bytu odhlásil“. (Podmínkou zrušení místa trvalého pobytu jiné osoby je totiž současné splnění dvou podmínek – neexistence užívacího práva k takovému místu a skutečnost faktického neužívání takového místa.6) Pověření pracovníci tedy pochybili tím, že před provedením soupisu neověřili, že byt stěžovatele (byt č. 1 v domě na adrese K. 1667 v J. je bytem povinného v tom smyslu, že ho povinný skutečně užívá (nezkoumali, zda věci nacházející se v bytě prokazují, že se v něm povinný zdržuje – byt skutečně užívá). Nadto do protokolu nepoznamenali zásadní námitku stěžovatele, že se povinný v bytě nezdržuje, ani tvrzení stěžovatele, že povinný žije se svou přítelkyní a dvěma dětmi na jiném místě. V protokolu naopak uvedli, že povinný „nebyl doma“.
6
ustanovení § 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů: „Ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, … c) zaniklo-li užívací právo občana k objektu nebo vymezené části objektu, jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu občana a neužívá-li občan tento objekt nebo jeho vymezenou část.“
11
S námitkou magistrátu, že věci bylo možno sepsat, protože tak lze učinit i „na jiném místě, kde má povinný své věci umístěny“, jsem se vypořádala již výše, pouze proto opakuji, že takovým „jiným místem“ nemůže být byt jiné osoby, pokud se povinný v takovém bytě (nebo jeho jednotlivých místnostech) nezdržuje. Jedinou výjimku v tomto ohledu představuje situace, kdy osoba, která u sebe má věci patřící povinnému, takové věci dobrovolně vydá - odevzdá. O tom, že nedošlo k dobrovolnému vydání věcí povinného stěžovatelem, s ohledem na obsah videozáznamu, nepochybuji. I kdyby snad šlo o „byt povinného“ (a to nešlo), dopustili se pracovníci dalšího pochybení tím, že sepsali věci, o nichž bylo na místě nepochybně prokázáno, že nepatří povinnému. Pokud se totiž povinný v bytě nezdržoval, lze stěží rozumně zpochybňovat vlastnictví stěžovatele prokazované na místě doklady o koupi věci pořízené v době, kdy povinný v bytě již ani nebydlel, byť na dokladech (z jejich povahy) není uvedeno jméno stěžovatele. Další pochybení spočívá v tom, že protokol neobsahuje ani informaci o tom, že stěžovatel uplatnil své vlastnické právo k sepisovaným věcem. Za zásadní chybu pak za dané situace (sepsání věcí v cizím bytě, u nichž bylo namístě prokázáno, že nepatří povinnému) považuji nepoučení stěžovatele o tom, že své vlastnické právo může uplatnit cestou vylučovací žaloby u soudu. Tvrdí-li magistrát ve své odpovědi ochránci, že vykonavatel námitku stěžovatele, že se povinný v bytě nezdržuje, „na místě zamítl“, upozorňuji, že namísto „rozhodování o námitce“ měl pověřený pracovník prohlídkou bytu zjistit, zda jde o byt stěžovatele. Zdůrazňuji také, že protokol o tvrzeném „rozhodování“ mlčí. K tvrzení magistrátu, že byl stěžovatel poučen o lhůtách stanovených exekučním příkazem, sděluji, že není zřejmé, co tím měl magistrát na mysli. Jediné „poučení“ stěžovatele spočívalo ve sdělení, že sepsané věci může ve lhůtě 15 dnů „vyplatit“. Vysvětlení magistrátu, že stěžovatel při soupisu věcí řekl „tak si je vemte“ a že pak magistrátu „navrhl, že je ochoten si zabavené věci odkoupit zpět“ s ohledem na obsah videozáznamu a celkové rozhodování magistrátu musím považovat za zneužití ojedinělého rezignovaného vyjádření stěžovatele vyvolaného předchozím bezúspěšným uplatňováním jeho práv. Pokud jde o žádost o odkoupení věcí, poukazuji na to, že magistrát stěžovatele nepoučil o tom, jak má své vlastnické právo bránit, a namísto toho ho 4x „poučil“ o tom, že pokud věci nevykoupí, přijde o ně. Návrh týkající se „odkoupení věcí“ stěžovatel uplatnil až poté, co magistrát dvakrát rozhodl v přímém rozporu s důkazy navrženými a předloženými stěžovatelem. K tomu se ještě podrobně vyjádřím v dalším textu. [2]
Podání stěžovatele ze dne 15. března 2010 a rozhodnutí magistrátu o něm
Stěžovatel se postupu magistrátu (pověřených pracovníků) bránil i později. Dne 15. března 2010 sepsal podání nazvané „nesouhlas s exekucí na majetek č.j. ExM/114/2010/OE/Dvo“, v němž znovu poukázal na to, že se povinný v bytě, v němž byl proveden soupis, nezdržuje, a to od roku 2007. K tomuto podání připojil 8 listů 12
příloh, konkrétně kopii nájemní smlouvy (3 oboustranné listy), kopie složenek (4 strany), kopii rodného listu (1 strana). Podle uvedené nájemní smlouvy ze dne 14. listopadu 2009 se povinný (spolu s přítelkyní a tříletým dítětem) stal nájemcem bytu č. 6 na adrese O. 1117 v J., a to na dobu určitou od 15. listopadu 2009 do 14. listopadu 2013. Z kopií složenek pak plyne, že povinný nebo jeho přítelkyně při úhradě energií (plyn, elektřina) uváděli adresy P. 5064 v Ch. (září 2008, únor a březen 2009), Z. 5196 v Ch. (únor, duben, listopad 2009), K. 1674 v J. (duben a červenec 2009), L. 2159 v Ch. (srpen, říjen 2009), O. 1117 v J. (prosinec 2009). Podle rodného listu se pak povinnému s přítelkyní dne 3. prosince 2009 narodilo druhé dítě. Rozhodnutím č.j. ExM/114/2010/OE/Dvo ze dne 18. března 2010 magistrát námitku zamítl z následujících důvodů: „1. 2. 3. 4.
5.
Námitka byla podána osobou, která nebyla příslušná tuto námitku podat. Pan B.K. není účastníkem daňového řízení ExM/114/2010/OE/Dvo. Správce daně má k dispozici úřední záznam, kde Městská policie Jirkov hovořila s matkou povinného, která hlídce sdělila, že se syn v byte zdržuje. Místním šetřením u sousedů bylo potvrzeno, že se povinný v místě zdržuje, a to i bezprostředně před výkonem rozhodnutí. Dle nájemní smlouvy, kterou jste nám doložil, je povinný nájemníkem bytu, ve kterém probíhala mobiliární exekuce a je rovněž dle přílohy této smlouvy uživatelem bytu č. 6. Povinný má v místě trvalé bydliště a lze důvodně předpokládat, že v bytě má i své věci.“
Závěr: Místním šetřením bylo zjištěno, že povinný má v místě provedeného výkonu rozhodnutí trvalé bydliště. Skutečnost, že se povinný v místě bydliště zdržuje, dosvědčila jeho matka a sousedé. Dne 15. 3. 2010 doložil pan B.K. správci daně platnou nájemní smlouvu uzavřenou s povinným, jejíž přílohou je seznam osob užívajících byt, která rovněž potvrdila, že výkon rozhodnutí byl v místě bydliště nařízen oprávněně.“ Hodnocení rozhodnutí magistrátu č.j. ExM/114/2010/OE/Dvo ze dne 18. března 2010 V tuto chvíli nepovažuji za důležité vyjadřovat se k tomu, jak magistrát mohl (a měl) s podáním stěžovatele naložit po procesní stránce, a budu se věnovat pouze vlastnímu obsahu rozhodnutí, pokud jde o správnost věcného posouzení navržených důkazů (stěžovatelem předložených dokladů). Hodnotit tedy budu to, zda magistrát správně zjistil skutkový stav a zda z něj vyvodil správný závěr. Jak jsem uvedla již výše, samotná skutečnost, že povinný měl (má) v uvedeném domě hlášeno místo svého trvalého pobytu, sama o sobě neprokazuje ani existenci práva k předmětnému domu (bytu) ani to, že se v něm povinný skutečně zdržuje. 13
Následně magistrát hodnotil tyto skutečnosti: [1]
[2]
[3] [4] [5]
[6]
tvrzení matky povinného ze dne 2. prosince 2010, že povinný „do bytu dochází“ a „přebírá si korespondenci“ (tvrzený úřední záznam ochránci nebyl předložen), tvrzení sousedky stěžovatele ze dne 11. února 2010, že povinného zná a pravidelně ho vídá, jak vychází z bytu stěžovatele, a naposledy ho viděla „tento týden“, jak vychází s kočárkem z bytu stěžovatele, tvrzení stěžovatele, že se povinný v bytě nezdržuje a žije s přítelkyní a dvěma dětmi na jiném místě, rodný list druhého dítěte narozeného v prosinci 2009, nájemní smlouvu ze dne 14. listopadu 2009, podle které se povinný (spolu s přítelkyní a tříletým dítětem) stal nájemcem bytu č. 6 na adrese O. 1117 v J., a to na dobu určitou od 15. listopadu 2009 do 14. listopadu 2013, složenky prokazující úhradu energií přítelkyní povinného nebo povinným na adresách P. 5064 v Ch., Z. 5196 v Ch., K. 1674 v J., L. 2159 v Ch., O. 1117 v J. (podrobnosti výše).
Již s ohledem na předloženou nájemní smlouvu nemohu než rozhodnutí považovat za nesrozumitelné a přímo odporující hodnoceným důkazům. Nerozumím totiž závěru magistrátu, že „dle nájemní smlouvy, kterou jste nám doložil, je povinný nájemníkem bytu, ve kterém probíhala mobiliární exekuce a je rovněž dle přílohy této smlouvy uživatelem bytu č. 6“, když exekuce proběhla v bytě č. 1 na adrese K. 1667 v J. a nájemní smlouva prokazuje nájemní právo stěžovatele k bytu č. 6 v domě na ulici O. 1117 v J.. Tvrzení stěžovatele uplatňovaná již v průběhu soupisu tedy podpořila jak nájemní smlouva, tak předložené složenky a rodný list druhého dítěte. Magistrát nadto ochránci v rozporu se skutečností tvrdil, že neobdržel nájemní smlouvu, a tento dokument, který byl součástí spisu (spolu s dalšími doklady přiloženými k podání ze dne 15. března 2010), ze spisu nejpozději při příležitosti jeho předložení ochránci odstranil. Ve své odpovědi ochránci ze dne 19. května 2010 totiž magistrát tvrdí: „Žádná nájemní smlouva ve věci užívání bytu na adrese O. 1117, J., nebyla Magistrátu panem K. předložena. Jedinou listinu, která hovoří o užívání bytu, kterou pan A. předložil, je Dohoda o přenechání družstevního bytu v ulici K. 1667, J., ze které je jasně patrné, že pan A. je uživatelem bytu, v němž proběhl výkon rozhodnutí.“ Tvrzení magistrátu, že smlouvu neobdržel, popírá (kromě obsahu podání stěžovatele ze dne 15. března 2010) text vlastního rozhodnutí magistrátu ze dne 18. března 2010, neboť v něm magistrát výslovně říká: „dle nájemní smlouvy, kterou jste nám doložil, je povinný nájemníkem bytu, ve kterém probíhala mobiliární exekuce, a je rovněž dle přílohy této smlouvy uživatelem bytu č. 6“, „dne 15. 3. 2010 doložil pan B.K. správci daně platnou nájemní smlouvu uzavřenou s povinným, jejíž přílohou je seznam osob užívajících byt, která rovněž potvrdila, že výkon rozhodnutí byl v místě bydliště nařízen oprávněně.“ K případné záměně nájemní smlouvy s dohodou o přenechání družstevního bytu dojít nemohlo, neboť tu magistrát obdržel až několik dnů poté, co dne 14
18. března 2010 vypravil své rozhodnutí z téhož dne, totiž až 24. března 2010, jak dokladuje předložený protokol ze dne 24. dubna 2010. Závěry magistrátu v rozhodnutí č.j. ExM/114/2010/OE/Dvo ze dne 18. března 2010 přímo odporují hodnoceným důkazům. Nadto magistrát v rozporu se skutečností popřel, že mu byla předložena nájemní smlouva k bytu v domě na adrese O. 1117 v J.. Tento dokument magistrát odstranil z daňového spisu nejpozději při příležitosti jeho předložení ochránci, a to spolu s dalšími doklady představujícími původní obsah spisu (kopiemi složenek a rodného listu). [3]
Podání stěžovatele ze dne 24. března 2010 a rozhodnutí magistrátu o něm
Rozhodnutím ze dne 18. března 2010 magistrát stěžovatele současně vyzval, aby ve lhůtě 3 dnů doložil svá tvrzení o vlastnictví sepsaných věcí „platnými doklady (s uvedením rozporovaného předmětu, jména a příjmení nabyvatele, popř. jiných skutečností, které chcete prokázat – jako doklady předložte platnou kupní smlouvu či jiné doklady prokazující vlastnictví věci)“. Poučil ho současně, že pokud této výzvě nevyhoví, může mu být „za nesplnění povinnosti nepeněžitého charakteru uložena pokuta podle ustanovení § 37 zákona o správě daní.“ Stěžovatel pak dne 24. března 2010 osobně předložil dokumenty, jejichž přehled následuje, a požádal o „znovuposouzení své námitky“. [1] [2] [3]
[4]
[5]
rozhodnutí Magistrátu města Chomutova o příspěvku na péči č.j. 12268/2009/CHM ze dne 26. února 2009 (2 strany), usnesení Okresního soudu v Teplicích čj. 15 P 38/2008-309 ze dne 31. ledna 2008, jímž byl stěžovatel ustanoven opatrovníkem jiné osoby (1 strana), dohoda o přenechání bytu SBDCh o velikosti 3+1B v J., K. 16█74, do dočasného užívání od 15. dubna 2009 uzavřená mezi členy družstva (nájemci) manželi P. a dočasnými uživateli: F.A., A.A., A.M. se 4 doložkami ověření podpisu (celkem 4 strany, na posledních 2 stranách namísto hlavičky dohody „vyjádření DS“), čestné prohlášení pana A.A. s ověřeným podpisem (2 strany), že v domě na adrese svého „trvalého bydliště“ nebydlí od roku 2006 a že na uvedeném místě nemá žádné své věci, jako přechodné bydliště uvedl adresu O. 1117 v J., doklad o koupi televize LG (1 strana).
Rozhodnutím č.j. MMCC/36445/ExM/114/2010/OE/Dvo/nám2 ze dne 1. dubna 2010 magistrát zamítl „námitku proti exekučnímu příkazu a žádost o vyloučení věcí z exekuce“. Rozhodnutí odůvodnil následovně: „1.
Převod družstevních práv k užívání bytu: Dle této přílohy se potvrzuje, že povinný A. je uživatelem bytu. Toto bylo potvrzeno i šetřením v místě bydliště a to jak MP J., tak i bezprostředně před zahájením samotného výkonu rozhodnutí. 15
2.
Čestné prohlášení p. A.: toto čestné prohlášení bylo učiněno v době po výkonu rozhodnutí a to osobou, která je v této záležitosti zainteresována. Z tohoto důvodu nemohu při žádosti o vyloučení věcí ze soupisu brát zřetel.
3.
Potvrzení z K+B elektro: Toto potvrzení bylo vydáno po roce od nabytí věci pracovnicí prodejny. Správce daně udělal na prodejně místní šetření, kde z vyjádření pracovnice, která potvrzení vydala, zjistil, že toto bylo vydáno na základě rok staré předložené účtenky a občanskému průkazu p. K. V systému prodejny je zaevidován prodej televizního přijímače LG č. 811MAQQT036 na den 19. 3. 2010 bez uvedení osoby, která uvedenou věc zakoupila. Z toho vyplývá, že potvrzení nebylo vystaveno osobou, která věc prodala, a ani samotný systém prodejny není schopen po roce potvrdit totožnost osoby, která nákup uvedené věci realizovala. Potvrzení o vlastnictví věci tudíž stále nebylo hodnověrně prokázáno.
Jelikož nebylo dosud prokázáno vlastnictví věci ze soupisu osobou, která námitku podala, z místního šetření na základě svědectví matky povinného a sousedů bylo zjištěno, že povinný p. A. v té době byt užíval, dále má v bytě povinný trvalé bydliště, nelze žádosti o vyloučení věcí ze soupisu vyhovět.“ Hodnocení rozhodnutí magistrátu č.j. MMCC/36445/ExM/114/2010/OE/Dvo/nám2 ze dne 1. dubna 2010 Z předložené dohody o přenechání družstevního bytu SBDCh plyne, že členové družstva (manželé P.) přenechali byt o velikosti 3+1B v J., K. 16█74 od 15. dubna 2009 do dočasného užívání povinnému, jeho přítelkyni a jejich dítěti. Pokud jsem tomu správně porozuměla, domnívá se magistrát, že bylo číslo domu upraveno z čísla 1667 na 1674, proto považuje předmětnou smlouvu za smlouvu prokazující užívání bytu, ve kterém byl proveden soupis. Ponechám stranou skutečnost, že bylo nade vši pochybnost prokázáno, že v době soupisu byl povinný nájemcem zcela jiného bytu (č.p. 1117 na ulici O. v J.). Bez ohledu na to musím závěry magistrátu odmítnout jako nelogické. Exekuce proběhla v bytě č. 1 o velikosti 4+1 v domě č.p. 1667 na ulici K. v J., který je ve vlastnictví města J.. Naproti tomu dům č.p. 1674 na ulici K., v němž se nacházel byt o velikosti 3+1B, je ve vlastnictví SBDCh. Vlastnictví těchto domů uvedenými subjekty lze snadno (rychle) a zdarma ověřit nahlédnutím do katastru nemovitostí prostřednictvím internetových stránek Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (www.cuzk.cz). Krom toho, že není dost dobře možné, aby členové stavebního bytového družstva přenechali do užívání cizí, tedy městský byt, byla skutečnost faktického užívání bytu v domě č.p. 1674 prokázána také kopiemi složenek předloženými již dne 15. března 2010 (které magistrát ochránci nepředložil, ačkoliv je obdržel). Závěry magistrátu, že dohoda prokazuje užívání bytu v domě č.p. 1667, proto odporují jak předložené dohodě, tak dalším dokladům – kopiím složenek. Opakované poukazy na údajná svědectví o užívání bytu na adrese K. 1667 nijak nesouvisejí 16
s hodnocením smlouvy. Opakuji také, že v době soupisu již povinný byl nájemcem bytu v domě na adrese O. 1117 v J., což bylo nepochybně prokázáno (viz výše). Závěry magistrátu stran neprokázání vlastnictví věci předloženým paragonem – daňovým dokladem ze dne 19. března 2009, ke kterému bylo připojeno také pozdější potvrzení prodávajícího, že věc zakoupil stěžovatel, považuji rovněž za velmi problematické. Pokud se magistrát domnívá, že vlastnictví věci nelze prokázat jinak než předložením dokladu, který obsahuje jméno nabyvatele věci, mýlí se. Jak již bylo vyloženo výše, soupis byl nesprávně proveden v bytě, v němž se povinný v době soupisu nezdržoval a již v okamžiku soupisu stěžovatel pracovníkům magistrátu uvedený doklad předložil, byl však odmítnut s tvrzením, že neobsahuje jeho jméno. Nerozumím úvaze magistrátu o tom, že by k prokázání vlastnictví věci nepostačovalo předložení dokladu o koupi věci osobou, která je nájemcem bytu, ve kterém došlo k soupisu, za situace, kdy se povinný v takovém bytě nezdržoval. Považuji naopak za logické, že právě vlastník má u sebe v bytě své věci, případně i doklady o jejich koupi v podobě paragonu a záručního listu, které v zásadě nikdy neobsahují jméno kupce. Nic nadto nebránilo ani dokazování výslechem svědků, které však magistrát a priori vadně (nezákonně) odmítl ve své výzvě k prokázání vlastnictví pouze určitým způsobem. K tvrzení magistrátu v odpovědi ochránci, že potvrzení z K+B elektro, bylo neoprávněně pozměněno oproti originálu pokladního dokladu, sděluji, že dodatečně připsané potvrzení nic nemění na průkaznosti původního dokladu, který nadto stěžovatel předložil již dne 18. února 2010 při soupisu, kdy ještě „pozměněn“ nebyl. Důrazně pak dodávám, že postup stěžovatele (snaha zajistit si doklad „se jménem“) je důsledkem jednání samotného magistrátu, který ho po celou dobu nesprávně utvrzoval v tom, že jinak než dokladem „se jménem“ nelze vlastnictví prokázat. Závěry magistrátu v rozhodnutí č.j. MMCC/36445/ExM/114/2010/OE/Dvo/ nám2 ze dne 1. dubna 2010 přímo odporují hodnoceným důkazům, a to jak ve vztahu ke stěžovatelem tvrzenému a prokazovanému užívání jiného bytu povinným (na adrese K. 1674), tak vlastnictví jedné ze sepsaných věcí. [4]
Podání stěžovatele ze dne 26. dubna 2010 a rozhodnutí magistrátu o něm
Dne 26. dubna 2010 podal stěžovatel magistrátu „návrh na vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí dle § 267 odst. 1 občanského soudního řádu“, jímž mimo jiné žádal o zastavení prodeje zabavených věcí a o možnost odkoupení zabavených věcí. Rozhodnutím Magistrátu č.j. ExM/114/2010/OE/Dvo/4 ze dne 2. května 2010 magistrát „nevyhověl“ žádosti o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vyhověl žádosti o zastavení prodeje movitých věcí tak, že „přerušil prodej sepsaných věcí do 30. 6. 2010“ a vyhověl žádosti o zpětný odkup věcí – souhlasil s vyplacením zabavených
17
věcí „za cenu jistiny pohledávky, tj. 5.600,- Kč s tím, že náklady exekuce bude uplatňovat po povinném jiným způsobem“. Pokud magistrát ochránci dopisem ze dne 19. května 2010 sdělil, že stěžovatel má zabavené věci vyplatit dne 24. května 2010, není zřejmé, jak bylo toto datum určeno – neplyne z předložených dokladů. Dopisem ze dne 24. května 2010 magistrát ochránci sdělil, že pohledávka povinného byla dne 24. května 2010 plně uhrazena, čímž „zcela pominuly důvody exekučního řízení č.j. ExM/114/2010/OE/Dvo“, a že předmětná exekuce byla ke dni 24. května 2010 ukončena s tím, že „předměty budou povinnému neprodleně vydány“ a že „vyzvednutí věcí bude přítomen pan K., který městu sdělil, že si tyto s povinným vyzvedne ve středu 26. května 2010“. K úhradě nedoplatku stěžovatelem dne 24. května 2010 skutečně došlo, přestože byl rozhodnutím magistrátu č.j. ExM/114/2010/OE/Dvo/4 ze dne 2. května 2010 prodej sepsaných movitých věcí „přerušen“ do 30. června 2010. Zaplacení částky 5.600,- Kč již dne 24. května 2010 stěžovatel ochránci vysvětlil tím, že byl dne 20. května 2010 navštíven „celým exekučním týmem“, který mu měl sdělit, že pokud věci nevykoupí, budou prodány již dne 8. června 2010. Stěžovatel pak ochránci předložil kopii stvrzenky č. 000819 ze dne 24. května 2010, na níž je v rozporu se skutečností úhrady provedené stěžovatelem zaznamenáno přijetí částky 5.600,- Kč od A.A. Na zadní straně stvrzenky pak stojí, že „pohledávku uhradil“ stěžovatel. Hodnocení rozhodnutí magistrátu č.j. ExM/114/2010/OE/Dvo/4 ze dne 2. května 2010 s důrazem na nevyhovění návrhu na vyloučení věcí z exekuce a povolení vyplacení zabavených věcí“ Rozhodnutí magistrátu neobsahuje náležitosti rozhodnutí ve smyslu výroku s uvedením právních předpisů, podle nichž bylo rozhodováno.7 Tato výtka není samoúčelná. Magistrát v pozici správce daně nedisponuje pravomocí rozhodovat o návrzích na vyloučení věci z exekuce dle ustanovení § 267 odst. 1 OSŘ, povolit „vyplacení zabavených věcí“ a není zřejmé, v jakém režimu „přerušil“ prodej sepsaných věcí. Bez ohledu na jiná zjištěná pochybení byl stěžovatel namítající vlastnictví k sepsaným věcem namísto poučení o možnosti podat vylučovací žalobu k soudu 7
ustanovení § 32 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů: „Základní náležitosti rozhodnutí jsou a) označení oprávněného správce daně, který rozhodnutí vydal, b) číslo jednací, případně i číslo platebního výměru, datum podpisu rozhodnutí, které je dnem vydání rozhodnutí, c) přesné označení příjemce rozhodnutí, d) výrok s uvedením právních předpisů, podle nichž bylo rozhodováno, a jde-li o peněžité plnění, také částku a číslo účtu příslušné banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, na nějž má být částka zaplacena, e) lhůta plnění, f) poučení o místu, době a formě podání opravného prostředku s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku, g) vlastnoruční podpis pověřeného pracovníka správce daně s uvedením jména, příjmení a funkce a otisk úředního razítka se státním znakem; tuto náležitost lze nahradit zaručeným elektronickým podpisem pracovníka a jeho kvalifikovaným certifikátem.“
18
utvrzován pověřenými pracovníky v tom, že nemá jinou šanci jak zabránit prodeji svých věcí, než tyto věci „odkoupit“ či „vyplatit“. Institut „zpětného odkupu zabavených věcí“, o němž hovoří rozhodnutí magistrátu č.j. ExM/114/2010/OE/Dvo/4 ze dne 2. května 2010 právní úprava nezná. Lze si samozřejmě představit možnost, že se kdokoliv zcela svobodně rozhodne, že dluh (nedoplatek) za povinného uhradí. Tak by exekuce skončila a případně řádně sepsané věci by byly vráceny povinnému(!). V posuzované věci však rozhodně nelze hovořit o tom, že by snad stěžovatel dobrovolně uhradil nedoplatek za povinného. S ohledem na jednání pověřených pracovníků při soupisu a rozhodování magistrátu v přímém rozporu s navrženými (magistrátem hodnocenými) důkazy se pouze snažil zabránit zpeněžení svých věcí, neboť měl důvodně (byť nesprávně) za to, že jinak své vlastnické právo ochránit nemůže. Jednání stěžovatele tedy bylo vyvoláno nezákonným postupem a rozhodováním magistrátu - informacemi pověřených pracovníků, že pokud dluh povinného do 15 dnů nezaplatí (věci nevykoupí), budou prodány v dražbě, nepoučením o vylučovací žalobě a rozhodováním v přímém rozporu s navrženými důkazy. V rozsahu „vyhovění“ žádosti o zastavení prodeje zabavených věcí přerušením jejich prodeje do 30. června 2010 považuji rozhodnutí za nesrozumitelné. Podle slov stěžovatele ho nadto magistrát následně porušil, pokud učinil kroky k tomu, aby stěžovatel věci „vykoupil“ před uvedeným datem, a to opět pod „pohrůžkou“ dražby před uvedeným dnem. Magistrát teoreticky mohl (a měl) exekuci prodejem movitých věcí částečně zastavit v rozsahu věcí sepsaných v bytě stěžovatele z důvodu nezákonnosti sepsání těchto věcí v bytě stěžovatele (případně také z důvodu uznání postižení věcí, jejichž vlastnictví svědčí jiné osobě než povinnému), a to z moci úřední (na podnět stěžovatele) v režimu ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ, čímž by exekuce v rozsahu postihujícím takové věci „skončila“, takto však nerozhodl. Rozhodnutím č.j. ExM/114/2010/OE/Dvo/4 ze dne 2. května 2010 v rozsahu „nevyhovění“ žádosti o vyloučení věcí z exekuce a „vyhovění“ žádosti o zpětný odkup zabavených věcí magistrát překročil meze své věcné příslušnosti. V rozsahu „vyhovění“ žádosti o zastavení exekuce přerušením prodeje sepsaných movitých věcí do 30. 6. 2010“ považuji rozhodnutí za nesrozumitelné a nejasné co do režimu rozhodnutí. Povolené „přerušení prodeje“ sepsaných věcí nadto magistrát následně postupem pověřených pracovníků porušil. Dalšího pochybení se magistrát dopustil tím, že na stvrzence č. 000819 ze dne 24. května 2010 v rozporu se skutečností zaznamenal přijetí částky 5.600,- Kč od A.A. Poznámka na zadní straně stvrzenky, že pohledávku uhradil stěžovatel, na nesprávnosti nic nemění.
D. Závěry Oceňuji, že se Magistrát města Chomutova rozhodl provést exekuci prodejem movitých věcí sám a nepožádal o provedení exekuce soudního exekutora. 19
V konkrétním případě se mu však, obávám se, nepodařilo dostatečně si osvojit příslušnou právní úpravu nebo ji reálně použít. Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem přesvědčena o tom, že se Magistrát města Chomutova při daňové exekuci prodejem movitých věcí sepsaných a zajištěných v bytě stěžovatele dopustil zejména následujících pochybení: [1]
sepsal a zajistil movité věci v bytě stěžovatele, aniž před tím prohlídkou bytu (věcí v něm umístěných) ověřil, že jde o byt povinného v tom smyslu, že ho povinný skutečně užívá; z celkové dokumentace současně dovozuji, že k soupisu došlo v bytě, který nebyl „bytem povinného“ a nemohl být ani „jiným místem, kde má povinný své věci umístěny“ ve smyslu ustanovení § 326 odst. 1 OSŘ,
[2]
protokol o soupisu movitých věcí neodráží faktický průběh prováděného úkonu - byly do něj zapsány skutečnosti odporující skutečnému stavu věcí (povinný „nebyl doma“) a nebylo zaznamenáno množství rozhodných skutečností (tvrzení stěžovatele, že se povinný v bytě nezdržuje a žije se svou přítelkyní a dvěma dětmi na jiném místě, námitka stěžovatele, že je vlastníkem sepisovaných věcí a skutečnost, že na místě předložil doklady o koupi některé ze sepisovaných věcí, zaznamenáno nebylo ani opakované vadné „poučení“ o nutnosti „vykoupit věci“ do 15 dnů s rizikem jejich vydražení),
[3]
sepsal a zajistil movité věci, o nichž bylo na místě nepochybně prokázáno, že nepatří povinnému,
[4]
nepoučil stěžovatele o tom, že své vlastnické právo k sepsaným věcem může uplatnit prostřednictvím vylučovací žaloby k soudu,
[5]
opakovaně rozhodl v přímém rozporu s hodnocenými důkazy (rozhodnutí č.j. ExM/114/2010/OE/Dvo ze dne 18. března 2010, rozhodnutí č.j. MMCC/36445/ExM/114/2010/OE/Dvo/ nám2 ze dne 1. dubna 2010),
[6]
odstranil ze spisu listinné důkazy a ochránci v rozporu se skutečností tvrdil, že mu nebyly předloženy,
[7]
překročil meze své věcné příslušnosti č.j. ExM/114/2010/OE/Dvo/4 ze dne 2. května 2010.
rozhodnutím
Zprávu obdrží Magistrát města Chomutova a stěžovatel. Magistrát města Chomutova bude ve smyslu ustanovení § 18 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, vyzván, aby se ke zjištěním specifikovaným ve zprávě ve lhůtě 30 dnů vyjádřil a informoval mě o případně přijatých opatřeních k nápravě.
RNDr. Jitka S e i t l o v á zástupkyně veřejného ochránce práv
20
