PRÁZDNINOVÝ TIP: UMĚNÍ SLYŠET

portus-no-7-8:Layout 1

29. 6. 2008

17:21

Page 1

MĚSÍČNÍ ZPRAVODAJ FARNOSTÍ VELEŠÍN, BESEDNICE A SOBĚNOV

ČERVENEC-SRPEN 2008

PRÁZDNINOVÝ TIP: UMĚNÍ SLYŠET

„Proč chodíš tak často do lesa?“ „Modlím se tam.“ „Vždyť Bůh je přece všude, nebo ne?“ „Samozřejmě.“ „A je Bůh všude na světě stejný?“ „Ano, Bůh je stejný všude.“ „Tak proč chodíš do lesa?“ „ Protože v lese nejsem stejný já.“


29. 6. 2008

17:21

Page 2

SVATÁ JOHANKA Z ARKU slýchala hlasy pocházející od Boha. Francouzského následníka trůnu Karla to rozčilovalo. „Pořád ty tvoje hlasy,“ stěžoval si. „Proč je neslyším já? Král jsem přece já, ne ty! Já mám zodpovědnost za lid. Mě přece povolal Bůh na trůn.“ „Hlasy doléhají i k tobě, králi,“ odpovídala mu Johanka. „Jenomže ty je neposloucháš. Ty si večer nesedneš na pole, abys je slyšel. Když na věži zvoní Anděl Páně, rychle se pokřižuješ a tím to pro tebe končí. Kdyby ses skutečně modlil srdcem a naslouchal znění zvonů, i když přestanou bít, slyšel bys ty hlasy stejně jako já.“ Do prázdninového času dovolené a odpočinku, vám přeji touhu po umění zastavit se. Umění dívat se a skutečně vidět, naslouchat a skutečně slyšet, rozhodnout se pro skutky dobra a skutečně je vykonat. Pak Boží všestranná milost bude přítomná ve vašem životě. K tomu vám ze srdce žehnám P. Martin


29. 6. 2008

17:21

Page 3

CIZOLOŽNICE Postrkovaná davem, který do ní bezohledně vráží, je před Ježíše přivlečena žena přistižená při cizoložství. Žalobci, mocní muži učení v Písmu, se dovolávají trestu ukamenováním tak , jak to požaduje Mojžíšův zákon (srov. Dt 22,22-24). Muž, který měl být potrestán spolu se ženou, unikl trestu útěkem. Když farizeové s odvoláním se na Mojžíšův zákon obžalovávají cizoložnou ženu, touží přitom svou otázkou: „Co říkáš ty?“ přivést Ježíše do úzkých a obžalovat i jeho. A tak stojí naproti sobě Ježíš a žena, jakoby chyceni v tom hluku a pokřiku, oba stejně obžalovaní – ona z důvodu hříchu, on z důvodu milosrdenství. Udivující, zarážející setkání, v němž však nenalezneme žádné usmíření. Je to jasné, není vyznání, není tedy ani odpuštění. Není žádost, není ani vyslyšení. Problém je hlubší, než se na pohled zdá. Má snad Ježíš omezit soud na pouhé prominutí, omilostnění, zlehčení situace, jakoby se nic nestalo, nebo jen maličkost? Ježíš se sklání a píše cosi do písku. Co to bylo, nevíme. Celá ta událost zastihla Ježíše uprostřed vyučování, kdy promlouval k zástupu lidu. Co jim ještě měl říci? Učit je Božímu zákonu? Vždyť jej všichni znali zpaměti a učinili z něj zákon smrti. Tato tvrdá srdce stěží přijmou zákon Nové úmluvy. Proto Ježíš mlčí. Farizeové naléhají. Nechtějí se vzdát té na dosah ruky blízké příležitosti uchopení dvou obětí najednou. Tehdy se Ježíš napřímil. Nepřestali na něj doléhat otázkami. Chtějí odpověď? Tady je, jasná a pronikavá: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ (J 8,7). O kousek dále čteme jeho tvrdá a rozhodná slova namířená proti týmž farizeům: „Vy soudíte podle zdání, já nesoudím nikoho. Jestliže já přece soudím, je můj soud pravdivý, neboť nesoudím sám, ale je se mnou ten, který mě poslal.“ (J 8,15 n). Žena nemůže sama nést vinu za hřích, který byl spáchán společně s mužem. I muž bude přivolán k zodpovědnosti. Před Bohem není žalobců a obžalovaných. Všichni jsou hříšníky, ať už se to farizeům líbí či nikoli. „A opět se sklonil a psal na zemi.“ Ježíš se zachoval jako soudce, ale ne jako žalobce, jehož pohled by otřásl svědomím farizeů a donutil je sklopit zrak. Naopak, prokazuje jim zdánlivou lhostejnost a ani se na ně nepodívá. Ten, který „dobře věděl co je v člověku“ (J 2,25), se nad nimi nevynášel a neponižoval je svou velikostí. Ježíš zde pomáhá i farizeům, aby vyšli z anonymity davu a vrátili se k sobě samým, aby se postavili tváří v tvář každý svému svědomí. „Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve …“ (J 8,9). Po chvíli zůstává Ježíš se ženou sám. Teprve nyní se zvedá a poprvé se na ni zadívá. Začíná dialog ve své prostotě a jednoduchosti ohromující: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“ „Nikdo, Pane.“ „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ (J 8,10 n). Ježíš neříká slova odpuštění, zde stačí, když vyjádří svůj postoj: neodsuzuje, i když k tomu má právo. Jenže „Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen“ (srov. J 3,17; J 12,47). Možná nám někdy chybí vědomí hříchu, vědomí podílu na společné vině. Je třeba se setkat s Pravdou, aby člověk poznal svůj hřích. Postavit se do světla – a naše hříchy máme rázem před očima, vždyť „…soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé“ (J 3,19). Máme-li pocit, že vina není na naší straně, je-li v nás potřeba omlouvat se či vymlouvat, žalovat na druhé či hledat pro sebe ospravedlnění, stačí přijít ke Světlu. „Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo, a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.“ (J 3,20). Dokud jsme na tomto světě máme jednu jistotu – zde na zemi nás Ježíš neodsoudí, zní nám jen jeho trpělivé : „Jdi a už nehřeš.“

P. Martin


29. 6. 2008

17:21

Page 4

SVATÍ CYRIL A METODĚJ Dva bratři ze Soluně sv. Cyril a Metoděj jsou v uznání svých zásluh za uvedení křesťanství na Moravu nazýváni „Apoštoly Slovanů“. Cyril, vlastním jménem Konstantin, který jméno Cyril přijal až později v klášteře, a Metoděj ovládali slovanskou řeč a byli vysláni byzantským císařem kolem r. 860 k Černému moři, aby hlásali křesťanství mezi Slovany. Oba mniši nalezli na své misijní cestě k Chazarům ostatky papeže Klimenta I. a později je přinesli do Říma, kde jsou dodnes uchovávány v kostele sv. Klimenta. Roku 862 poslal císař Michal III. oba bratry na Moravu, neboť kníže Rostislav prosil o kněze mluvící slovansky. Jako první věc zavedli Cyril a Metoděj slovanský jazyk do bohoslužby. Cyril k tomu dokonce vytvořil vlastní písmo („glagolici“) na základě řecké kurzívy a částečně arabštiny. Toto písmo pomocí 38 liter kodifikovalo staroslověnský jazyk. Proto oba bratři patří k zakladatelům slovanského písemnictví. Cyril sám přeložil do staroslověnštiny evangelia, apoštolář, misál a žaltář a napsal ke čtyřem evangeliím předmluvu, tzv. Proglas. V tomto díle pokračoval i Metoděj, který do staroslověnštiny přeložil životopisy církevních otců a založil překladatelskou školu, která r. 883 za dobu asi 8 měsíců přeložila celou Bibli kromě knih Makabejských. Po několikaleté misijní činnosti na Moravě odcestovali bratři do Říma a přinesli papeži Hadriánovi II. ostatky papeže Klimenta. Od Hadriána dostali příslib, že bude slovanská řeč uznána za liturgickou. Za svého pobytu v Římě onemocněl Cyril a vstoupil do kláštera. Po padesáti dnech podlehl svému těžkému utrpení a 14. února 869 zemřel. Byl pak pochován u sv. Klimenta v původním kostele pod nynějším stejnojmenným kostelem téhož jména na Via San Giovanni in Laterano v Římě. Metoděj byl Hadriánem II. jmenován arcibiskupem Panonie, tj. území, které zahrnovalo dnešní východní Rakousko a západní Maďarsko, a Moravu. Salcburský arcibiskup však pokládal toto území za své misijní pole a dal Metoděje na dva a půl roku uvěznit. Papež Jan VIII. jej r. 873 vysvobodil, potvrdil ho v úřadě arcibiskupa a potvrdil mu slovanský církevní jazyk, ale s jistým omezením. Metoděj zemřel 6. dubna 885. Místo jeho smrti se nedá s jistotou určit. Pravděpodobně je pohřben ve svém katedrálním chrámu Panny Marie na Velehradě. Jeho hrob však nebyl dosud lokalizován. V době Metodějovy smrti bylo v jeho arcidiecézi asi 200 kněží, jáhnů a podjáhnů. Tito byli vyhnáni a uchýlili se většinou do Bulharska, Chorvatska, Polska a do Čech. Papež Štěpán VI. r. 896 zakázal používat slovanský jazyk při bohoslužbě.

(zv)


29. 6. 2008

17:21

Page 5

PRVNÍ SVATÉ PŘÍJÍMÁNÍ Jako každý jsme i letos slavili událost, kdy několik dětí z našich farností poprvé přistoupí ke svátosti smíření a následně k prvnímu svatému příjímání. Letos se tato slavnost udála na červnové mši svaté pro rodiny s dětmi v neděli 25. června. Poprvé mohli přijmout Pána Ježíše ve svátosti oltářní Vojtěch Čutka, Radek Miller, Václav Paťha a Jan Švarc z besednické farnosti a Štěpán Král, Kateřina Krupicová, Karolína Kursová, Klára Persánová, Martin Pitra, Magdaléna Votíková, Jana Tůmová, Martin Vaclík a Veronika Zahálková z farnosti velešínské. Vzpomeňme, prosím, na tyto děti ve svých modlitbách. (zv)

VELEŠÍNSKÝ SBOR OPĚT CESTOVAL Až do vzdáleného kantonu Thurgau u Bodamského jezera, do města Weinfelden dorazil v pozdních hodinách 5. června Chrámový sbor Velešín se svým orchestrem, aby se zúčastnil Švýcarských pěveckých slavností 2008 (Schweizer Gesangfest 2008 - sgf08). Jedná se o pravidelný festival, jenž je pořádán vždy po 8 letech v jednotlivých kantonech švýcarské konfederace. Pozvánku k účasti sbor získal téměř přesně


29. 6. 2008

17:21

Page 6

před 4 lety, když ve městech u Bodamského jezera, avšak na německé straně, ve spolkové zemi Baden – Württenberg, účinkoval při několika koncertech (VZ 2004, 7/8). Mezi tehdejším publikem naslouchal i pan B. Scherrer, šéfdirigent sboru právě z města Weinfelden, jenž kontaktoval paní Marii Peškovou, sbormistryni Chrámového sboru Velešín a dirigentku orchestru. Výsledkem tohoto kontaktu bylo pozvání sboru k účasti na slavnostech v červnu 2008. A tak ve čtvrtek ráno, 5. června, byly ve Velešíně do autobusu naloženy nástroje, zavazadla, nastoupila paní sbormistryně, hráči a zpěváci a sbor se mohl vydat na dlouhou cestu směrem na jihozápad. Po poledni se celá výprava zastavila ve městě Landshut v Bavorsku a navštívila jeho katedrálu s nejvyšší cihelnou věží na světě, v podvečer nebylo možné vynechat pohádkový zámek Neuschwanstein. Před 23. hodinou všichni dorazili do Weinfeldenu. Na slavnostech ve Weinfeldenu v průběhu 6 dní postupně zpívalo na 500 sborů z mnoha zemí Evropy, město bylo připraveno doprovázet, ubytovat a „nasytit“ 15.000 účastníků. Organizaci celého dění zvládalo cca 800 lidí, převážně dobrovolníků z města a okolí, za podpory místní radnice. V pátek 6. června dopoledne se za hustého deště konalo velkolepé zahájení slavností na hlavním náměstí. Velešínský sbor a orchestr pak odpoledne v 15.26 hod. koncertoval – začátky jednotlivých vystoupení byly takto stanoveny po minutách. Koncert se konal v sále radnice a velešínští sklidili za předvedení děl českých mistrů bouřlivý potlesk. Kantonální televizní stanice TELE TOP vysílala každou hodinu zvláštní magazín z festivalu. Vyhledat magazíny je stále možné na internetové adrese www.toponline.ch/area-2.medium2.rub-24.art-80301.tce. Záznam krátkého rozhovoru se členem velešínského sboru je v magazínu ze 7. 6. 2008. V sobotu dopoledne se podařilo dosáhnout autobusem úbočí hory Säntis, avšak pro hustou mlhu se lanovkou na její vrchol nejelo. Sbor i orchestr se tedy vydal na prohlídku horského městečka Appenzell, vybudovaného z hrázděných malovaných domů. Zbylo i trochu času na krátkou návštěvu města Sant Galen a jeho úžasného klášterního komplexu. Odpoledne pak navštívil sbor a orchestr „Centrum stáří“ – domov důchodců poblíž Weinfeldenu, a malým kocertem – několika skladbami převážně českých mistrů a moravskými lidovkami – zpříjemnil čas odpočívajícím dědečkům a babičkám. V neděli ráno sbor a orchestr, vyprovázený prezidentem místního sboru a šéfdirigentem, opustil Weinfelden, vydal se k domovu, se zastávkou v rakouském Innsbrucku. (zp)


29. 6. 2008

17:21

Page 7

PANNA MARIA SNĚŽNÁ V polovině pátého století se římskému patricii Janovi a jeho choti jedné noci zjevila ve snu Panna Maria. To se stalo poté, kdy tento přední římský občan projevil touhu vyjádřit Panně Marii svoji zbožnost. Jak nejlépe vyjádřit tuto svoji úctu, na to hledal odpověď za bdění, postem a almužnou. A Matka Milosrdenství vyslyšela jeho modlitby. V noci na 5. srpna se zjevila jemu i jeho ženě ve snu, vyjádřila potěšení nad jeho úmyslem a sdělila mu, že má být z vůle jejího Syna i její zbudován na římském pahorku Esquilin chrám k její slávě. Místo a vytyčení chrámu měly být naznačeny zázračně napadaným sněhem. Toto zjevení manželům potvrdil rovněž tehdejší papež Liberius, který měl téže noci podobný sen. Když se tedy všichni i s římským lidem vypravili na určené místo, uviděli tento zázračný plán z napadaného sněhu a to i přes to, že v Římě tou dobou bývá obvykle velké vedro. Brzy zde tedy vyrostl chrám dokončený z prostředků této zámožné a zbožné římské rodiny. O století později prohlásil koncil v Efezu (431) Pannu Marii za Matku Boží a papež Sixtus III. započal s přestavbou původního kostela – se stavbou baziliky zasvěcené Panně Marii nyní známé pod jménem Santa Maria Maggiore.

(jn)

SVATÝ KÁMEN Významné poutní místo Novohradska Svatý Kámen s kostelem Panny Marie Sněžné nedaleko Rychnova nad Malší vzniklo v místě, kde se kolem roku 1500 na skále zjevovala Panna Maria mezi anděly. Na potvrzení těchto zjevení se skála později rozdělila na dva kameny. Až se kameny rozestoupí tak, že mezi nimi projede forman s vozem, má nastat soudný den. V polovině 17. století se zde objevují první zázračná uzdravení. Kapli nad kameny a kostelík zde v roce 1655 nechala vystavět Anna Kristýna Pöperlová, abatyše klaristek z kláštera v Českém Krumlově za finanční podpory kněžny Anny Marie Eggenbergové, která také darovala obraz Panny Marie Sněžné. Po roce 1949 zde vzniklo hraniční pásmo a následovala zkáza. Když v 60. letech objevil sochu Panny Marie s Ježíškem v kopřivách u kostela Alois Kletzenbauer, odvezl ji do Rychnova nad Malší na faru P. Josefu Švandovi, který ji uschoval v Dolním Dvořišti. Netřeba připomínat, že tento odvoz (o kterém existuje písemné svědectví) byl v té době dosti odvážný počin. Kostel byl znovuvysvěcen až v roce 1993 díky obnově, na které se podíleli původní obyvatelé tohoto kraje, Horní Rakousko, děkanát Freistadt, Česká a Rakouská republika, Biskupství českobudějovické a linecké. Hlavní poutě: 5. srpna (posvěcení kostela) a 15. srpna (Nanebevzetí Panny Marie).

(jn)


29. 6. 2008

17:21

Page 8

VIKARIÁTNÍ DĚTSKÁ POUŤ – 7. 6. 2008

Zpočátku bylo nebe bez mráčku.

Kameny vypráví nejen o zjevení P. Marie.

Studniční kaple.

Já sám všechno rád prozkoumám.

Takové zastoupení nás potěšilo.

Ke mši svaté nás hudebně doprovázela kapela NASKOK.

Písničky prožíváme celým tělem

a nejsme přitom sami.


29. 6. 2008

17:21

Page 9

Hospodinovo slovo ukazuje cestu.

Prosíme Tě Bože, ... abychom nezmokli!

Všechno víme, všechno známe,

radost mamce uděláme.

Déšť? Nevadí. Smutno? Vadí!

Kdysi tu prý bylo pěkné náměstí...

a žili lidé.

Štuky jsou zase opravené.


29. 6. 2008

17:21

Page 10

Tajná porada na hranicích?

Celníci? To bylo kdysi za Římanů...

Také jsme si tu zahráli.

Rakouští nás přivítali i s muzikou.

Grüß Gott!

A most takové setkání rád vydržel.

Na divadlo přišli i děti z Rakouska

a všem se líbilo,


29. 6. 2008

17:21

co všechno nejen král - hrál...

Page 11

Taková byla naše pouť. Budeme se těšit za rok na příští. (hop)

CETVINY Obcí Cetviny protéká Malše, která zde tvoří česko-rakouskou hranici. Lépe řečeno protékala do roku 1956, kdy komunistické ministerstvo vnitra srovnalo Cetviny se zemí. Zachován a zkáze ušetřen zůstal jen kostel Narození Panny Marie (doložený od roku 1374), který se ovšem v roce 1989 nacházel v již dosti žalostném stavu. Citlivá rekonstrukce nám po jeho znovuvysvěcení 6.9.2003 umožňuje znovu poznat jeho gotickou působivost. Na tomto místě, s počtem stálých obyvatel ještě před necelým stoletím větším než pět set a nyní nula, jsou přímluvné prosby za zdravé mezilidské vztahy, konec násilí a nenávisti a nie wieder Krieg naprosto zřetelnou a přirozenou potřebou každé duše. Na webových stránkách Národního památkového ústavu lze v archívu najít zajímavý článek autora Petra Pavelce o průběhu celé rekonstrukce a seznámit se s fragmentálně obnovenou výmalbou a jejím obsahovým poselstvím: www.npu.cz/pp/zpp/obsahy/2006-5/ A kam vedou nohy poutníka dále? V bezprostředním okolí Cetvin ke kapli sv. Šebastiána a k votivní kapli Panny Marie Mariazellské (tzv. Farní kaple). Jihovýchodně od Cetvin se nachází Lurdská kaple. Obnovena je rovněž křížová cesta. Navštívit lze také nedaleký kamenný most přes Malši a v sousední obci Tichá objevit gotickou tvrz. (jn)


29. 6. 2008

17:21

Page 12

KARLŮV MOST Dne 3. června 2008 se uskutečnila přehlídka projektových prací žáků základních a středních škol Českobudějovické diecéze. Tato prezentace se konala v koncertní síni Bohuslava Jeremiáše v Českých Budějovicích a i my jsme zde předvedli naše zpracování. O tématu a návrhu, jak jsme toto téma (Karlův most – svědek staletí) chtěli zpracovat, jsem vás již informovala v lednovém čísle Portusu. S potěšením vám mohu sdělit, že se nám náš záměr, pojmout toto téma „cimrmanovsky“, ve větší míře povedl uskutečnit. Nakonec jsme vymysleli čtvrthodinové vystoupení, které se skládá ze čtyř seminářů a tří dramatických obrazů. Jelikož mělo naše představení úspěch, sehráli jsme ho i na dětské vikariátní pouti 7. června v Cetvinách. I když naše vystoupení ocení spíše dospělí, nežli děti, jsme rádi, že se všem naše představení líbilo. A přesvědčit jste se mohli i vy 22. června na dětské mši, kde jsme tento kus také sehráli. Závěrem bych chtěla poděkovat všem lidem, kteří se na tomto projektu podíleli. Jmenovitě to jsou: Maruška Ondrášková, Zdeněk Vaclík, Honza Vaclík, Bětka Vaclíková, (Kubík Vaclík), Katka Krupicová, Kája Radová, Pavel Rouha, Pepa Žáček, Adam Charvát, Majda Vaclíková a Pavel Homolka.

(mari)

Besednice - Společenství rodin (kontakt Ludmila Paťhová 724 233 772), Farní společenství (kontakt Zdeněk Bláha 723 032 396)

SPOLEČENSTVÍ

Velešín - Společenství rodin (kontakt Jana Vaclíková 728 079 522)


29. 6. 2008

17:21

Page 13

ŽIVOT V RODINĚ V tomto čísle našeho Portusu bychom rádi představili jeho novou součást, kterou jsme nazvali Život v rodině. Většina příspěvků bude čerpána z křesťanského časopisu Rodinný život. Budou zde příspěvky týkající se různých stránek našeho rodinného soužití. Pro první setkání jsme zvolili trošku prázdninové téma – volný čas. Ale vlastně ne – to je přece téma celoživotní. Přejeme vám příjemné setkávání. (jv)

TÍHA VOLNÉHO ČASU

(Mgr. Petra Feglerová – klinická psycholožka)

Jedno májové odpoledne jsem na zahrádce sázela muškáty do truhlíku – to byla jedna z mnoha činností, které jsem chtěla do večera stihnout. Stala jsem se takto neplánovaně asi hodinu svědkem hry čtyř holčiček v sousedství, mohlo jim být od 5 do 8 let. Měly před sebou volné odpoledne a zřejmě jediný úkol – nějak se zabavit a pokud možno příliš nezatěžovat své rodiče. Bylo obdivuhodné, kolik činností a her stihly za ten krátký čas vystřídat – asi pět variant honiček, tři typy hry na myšky (vlastní pravidla), probírání, která z nich a proč je ošklivka (zřejmě inspirované nejmenovaným seriálem), různé využití dětské skluzavky – např. jako skluzavka, jako hora ke stoupání, jako velitelský můstek, jako místo boje, jako řečnický pult atd. Chvílemi se dohadovaly, pak si povídaly, domlouvaly se, soupeřily – vše dělaly dostatečně citlivě (i když velmi hlasitě), aby se některá z nich náhodou neurazila úplně a nepřišly tak o kamarádku ke hře. Musela jsem je obdivovat, jakou spoustu her si dovedou vymyslet i jak se umí svým dětským způsobem domlouvat mezi sebou. Jako člověk, který si jako dítě neuměl moc hrát, jsem byla docela ráda, že má náplň odpoledne je vcelku daná a nemusím několik hodin bloumat po domě či zahradě přemýšlet, jak se zabavit. Známý psychoterapeut Erik Berne se domníval, že jednou z našich základních potřeb je potřeba vyplnit svůj čas, proto jsme si vymysleli různé rituály, proto si s lidmi povídáme, chodíme do zaměstnání nebo se s blízkými hádáme. 8760 hodin každého roku, pokud by zůstaly volné, nenaplněné, nás naplňuje úzkostí. Tato teorie může připadat divná přepracovaným lidem, kteří po nějakém volnu touží již několik týdnů či měsíců. Nicméně člověk, který je dlouho nemocný, nezaměstnaný nebo odejde do důchodu, na ní jistě zrnko pravdy najde. Podobně velké množství volného času mají děti. Někdy se z toho až nudí, a pak zvolí variantu zlobení. Je před nimi obrovský úkol naučit se s volným časem zacházet – umět se zabavit sám, umět si najít kamarády pro hru, hodně různých věcí vyzkoušet, postupně hledat, která činnost je bude více těšit, vydržet nudu, zahnat nudu. Je to spousta úkolů, se kterými dětem musí pomáhat i dospělí. Jak jde život, tak nám okolnosti volný čas ukrajují a tím nás staví před úkol si nějaké volno pro sebe uhájit a zároveň ho uspokojivě prožít. Kvalita volného času v dospělosti je naše vysvědčení, zpráva o tom, jak jsme se naučili a jak nám rodiče pomohli v dětství zacházet s časem.

Page 14

JÁHENSKÉ SVĚCENÍ Petr Hovorka z naší velešínské farnosti zdárně ukončil studium na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze a přijme jáhenské svěcení. Od 1. července 2008 je ustanoven jako pastorační asistent v Prachaticích. Jsme rádi, že po dlouhých letech z naší farnosti vzešlo nové duchovní povolání. Petrovi vyprošujeme Boží milost a požehnání do služby. Provázejme ho dál svými modlitbami.

PLÁNOVANÉ AKCE NA ČERVENEC A SRPEN Ministrantský tábor VIA LEGENDA 2008 Odjezd v neděli 6.7. 2008 od fary ve Velešíně v 15.00 hodin Návrat v sobotu 12.7. 2008 kolem poledne. Podrobné informace obdrží všichni účastníci včas. Minitábor děvčat Proběhne 19.–22.8. v Soběnově na faře. Podrobné informace obdrží všechna děvčata včas.

SCHŮZKY DĚVČAT Dne 31. května jsme se znovu sešly k našemu již tradičnímu setkání děvčat. Protože bylo počasí velmi hezké a teplé, rozhodly jsme se, že společný čas strávíme venku. Na louce nedaleko kostela jsme si nejprve zahrály míčovou hru s názvem Středověk. To jsme si vyznačily jakýsi pomyslný čtverec, který měl na každé straně jiný počet míst, nejvíce bylo sedláků, pak byli měšťané, šlechtici a nakonec jeden král. Každý se snažil dostat co nejvýše, až na královo místo, a to pomocí dobrého házení a ještě lepšího chytání. Po chvíli hraní jsme vyhlásily odpočinek a zahrály si hru již známou z minulého setkání, kdy jsme přemýšlely nad různými písničkami obsahujícími jisté zadané slovo. Nakonec jsme vše završily hrou Člověče, nezlob se v živé podobě a samozřejmě i společnou modlitbou a písní. A všechny se už těšíme na další setkání, které se uskuteční 28. června. (teri)

Kontakt pro příspěvky do zpravodaje Portus: [email protected]

17:21

http://farnostvelesin.sweb.cz/

29. 6. 2008

WEBOVÉ STRÁNKY FARNOSTI



29. 6. 2008

17:21

Page 15

HA, HA, HA, TEN JE DOBREJ... :-)) Desetiletého neposedu poslala maminka do náboženství. Když se odpoledne vrátil, ptá se ho, co se naučil. Děcko vypráví: „No, paní katechetka nám vyprávěla, jak Bůh vyslal Mojžíše za nepřátelské linie na záchrannou misi, která měla vyvést Izraelce z Egypta. Když se dostal k Rudému moři, nechal své ženisty udělat pontonový most a všechny dostal na druhou stranu. Potom vysílačkou požádal velitelství o leteckou podporu. Jejich bombardéry vyhodily most do vzduchu a mise byla splněna.“ „Počkej, tohle vám fakt říkala paní katechetka?“ „No, ne přesně. Ale kdybych ti to řekl tak, jak to říkala ona, nevěřila bys mi.“

Můj Pane, myslím, že na mne můžeš být pyšný. Zatím jsem dnes nezhřešil, nezaklel, neublížil živému tvoru, neměl nemravnou myšlenku ani touhu. Jsem ti za to velice vděčný. Ale za pár minut musím vstávat, a pak asi budu opravdu dost potřebovat tvou pomoc!

Řidič bezvěrec jede kolem řeky, když tu si všimne, že na břehu chytají ryby katolický kněz a rabín, přičemž opodál stojí cedule s nápisem POZOR, BLÍŽÍ SE KONEC VAŠÍ CESTY! Řidič bezvěrec (takový ten běžný tolerantní typ) zpomalí, vytočí okénko a zahuláká: „Starejte se o sebe, pámbíčkáři mizerní!“ Načež dupne na plyn a uhání dál. Po chvíli se ozve mohutné žbluňknutí. Rabín se otočí na kněze a praví: „Já jsem vám říkal, velebný pane, že tam bude lepší napsat MOST V REKONSTRUKCI!“

„Modlíte se doma vždy před jídlem ?“ Ptá se policista kolegy. „Ne, proč ? Moje zena výborně vaří !“

Malý klouček napjatě sleduje kněze, který hřebíkem přibíjí oznámení na vývěsku. „Chceš si přečíst, co nového tady oznamuji?“ ptá se kněz. „No, spíš chci slyšet, co budete říkat, až se klepnete do prstu.“

Z totality: Je poledne, v městské restauraci sedí místní straničtí funkcionáři a pozorují vesnického sedláka v holínkách, jak si objednává jídlo. Když mu ho přinesou, obřadně se pokřižuje a pustí do jídla. „Pojďte, uděláme si z něj srandu.“ Tak jo. Přisednou k němu a předseda se ptá: „Otče, to se před jídlem vždycky přežehnáte?“ „Ano, vždycky.“ „A tak to dělají u vás ve vesnici všichni?“ Sedlák spolkne sousto a řekne: „Jasně, všichni.“ To už se nedá vydržet, tak naléhají: „To není možné. Vážně všichni?“ Sedlák se zamyslí a pak říká: „Máte pravdu, všichni ne. Vůl a prase, ti přijdou ke korytu a hned žerou bez modlení.“

Zemře pan farář a přijde k nebeské bráně. Zatluče na ni. Svatý Petr pootevře a říká: „Musíte chvíli počkat.“ Tak se tedy posadí na lavici před bránou a čeká. Za chvíli přijde k nebeské bráně autobusák Pepa. Taky zatluče a svatý Petr hned otvírá a říká: „Pojď dál.“ Teď to však ve faráři zavřelo: „Svatý Petře, jak to, že Pepa může jít hned a já, osoba posvěcená a zasloužilá, tady musím čekat ?“ Svatý Petr odpoví: „To máte tak, důstojnosti: Když vy jste v kostele kázal, tak všichni spali. Ale když tady Pepa jel s autobusem, všichni se modlili.“

Ptali se kloučka ze školky, který den v týdnu má nejraději. „Sobotu,“ vyhrkne. „A proč?“ „Protože v sobotu nemusím jít ani do školky, ani do kostela“.


29. 6. 2008

17:21

Page 16

LITURGICKÝ KALENDÁŘ ČERVENEC 3.7. Svát. sv. Tomáše, apoštola 4.7. Pam. sv. Prokopa 5.7. Slav. sv. Cyrila a Metoděje 11.7. Svát. sv. Benedikta 15.7. Pam. sv. Bonaventury 22.7. Pam. sv. Marie Magdalény 23.7. Svát. sv. Brigity 25.7. Svát. sv. Jakuba, apoštola 26.7. Pam. sv. Jáchyma a Anny 29.7. Pam. sv. Marty 31.7. Pam. sv. Ignáce z Loyoly

SRPEN 1.8. Pam. sv. Alfonsa z Liguori 4.8. Pam. sv. Jana Vianneye 6.8. Svát. Proměnění Páně 8.8. Pam. sv. Dominika 9.8. Svát. sv. Terezie Benedikty od Kříže 11.8. Pam. sv. Kláry 14.8. Pam. sv. Maxmiliána Marie Kolbeho 15.8. Slav. Nanebevzetí Panny Marie 20.8. Pam. sv. Bernarda 21.8. Pam. sv. Pia X. 22.8. Pam. Panny Marie Královny 27.8. Pam. sv. Moniky 28.8. Pam. sv. Augustina 29.8. Umučení sv. Jana Křtitele

Na tomto čísle spolupracovali:

MĚSÍČNÍ ZPRAVODAJ FARNOSTÍ VELEŠÍN, BESEDNICE A SOBĚNOV

ČERVENEC-SRPEN 2008

P. Martin, Zdeněk Vaclík, Jan Nágr, Jana Vaclíková, Zdeňka Paloušová, Vladimír Jantač, Hana Opekarová, Tereza Kropáčková, Marie Ondrášková Autoři fotografií: Jan Nágr, Zdeněk Vaclík, Roman Martiník

PRÁZDNINOVÝ TIP: UMĚNÍ SLYŠET

Recommend Documents