Praxe: konzervace a restaurování silikátů Mgr. Zuzana Sedlářová
Komplexní zásahy na předmětech kulturní hodnoty vyrobených z keramiky
Průzkum -
zjišťujeme aktuální stav a na jeho základě rozhodujeme o provedení a formě zásahu a) průzkum s využitím metod humanitních věd b) průzkum s využitím metod přírodních věd
Průzkum s využitím metod humanitních věd -
-
zjistit a ověřit autentičnost artefaktu, určit podmínky výskytu, určit místo a dobu jeho vzniku; hmotný pramen interpretujeme na základě informací získaných jeho rozborem; odhalujeme vztahy předmětu k různým oblastem lidské činnosti nejen v době, ve které předmět vznikl, ale také v dobách následujících; na základě poznatků můžeme spekulovat o stavu společnosti, o hospodářství, sociální a kulturní úrovni v době a místě vzniku předmětu
Příklad:
Zásah na džbánku z jižní Moravy z 19.století
Popis předmětu - džbánek pochází z jižní Moravy z okolí Uherského Brodu - můžeme jej datovat do 19. století - typologické zařazení: nízký kulovitý džbán s trychtýřovitým hrdlem bez hubky - zdobení pomocí rýhování, tzv. řetízky okolo okraje asi do jedné třetiny výšky, zbytek povrchu je ozdoben leštěným dekorem, oválný ornament střídají vertikální linky, které jsou přeškrtány - leštění mělo v první řadě zpevnit povrch nádoby, uhladit nerovnosti střepu, odstranit drobné bublinky usazené na povrchu střepu, tak aby grafit při redukčním vypalování mohl co nejvíce proniknout do střepu a nádoba při tom nepraskal
-
-
-
na vnějším dně džbánku je značka, která vypadá jako velká písmena I a N → pravděpodobně druhotně použité, výrobky z hrnčiny nebývaly signované na vnějším dně se nachází červená skvrna od barvy lidová hrnčina se převážně používala k ukládání potravin, přípravě jídla a stolování zakuřovaná keramika byla pro své vlastnosti vhodná k dlouhodobému ukládání potravin a především ke kvasným procesům – většinou nádoby velkých rozměrů rozměry tohoto džbánku však spíše napovídají o jeho využívání při stolování → mohl být používán na pití či přenášení vody, mléka či vína
Současný stav džbánku -
džbánek je rozbitý – 19 ks hmotnost jednotlivých střepů se pohybuje od 198g do 0,07 g střepy jsou soudržné, schází cca 5% materiálu nebyl proveden předchozí zásah
Tradiční postup výroby zakuřované hrnčiny Příprava materiálu - hlína se skladovala na dvoře dílny - asi týden polévala vodou - díky působení vody, slunečního tepla a větru se hlína rozpadávala - následovalo strouhání, které probíhalo v dílně, kde se hlína se umístila na trojnožku a vytvarovala se do kužele – proces se opakoval až čtyřikrát - následovalo hnětení do koule, přidávání ostřiva (jemný písek) a na závěr zformování do válce, ze kterého se ukrajovaly menší díly - vytočené nádoby se při sušení pravidelně otáčely , aby vyschnuly rovnoměrně – hodina až dvě - přidání ucha, zdobení, leštění (hladítka z tvrdého dřeva, kosti nebo kamene) - dosušení dva až tři dny – kritériem byla ve středu dna vytvořená bílá kruhová skvrna, která se postupně šířila k okraji - sušení v peci
Stavba pece - nejčastěji se stavěly milířovité pece z hliněných válků nabíjenou technikou Postup pálení - na dno pece se postavily staré nepoužívané hrnce - vytváření nahoru stupňovitých obloukových řad se širší základnou vespod ústím otočeným k podlaze pece – lépe pronikal kouř - topilo se pouze dřevem – nejčastěji borovým - pro vypálení redukční hrnčiny bylo zapotřebí dosáhnout teploty 900 –940 °C Řez pecí - proutěná kostra a stěny pece (R. Snášil, Příspěvek k technologii pálení černé hrnčiny na Slovácku, Český lid, 1970, č. 4, s. 330.
Při výpalu dochází v keramické hmotě k následujícím pochodům 100 - 150 °C 100 - 300 °C 300 – 400 °C 500 - 700 °C 600 - 900 °C 600 - 1000 °C 1100 °C a výše 1200 °C a výše
- vypaření zbytků vody - destilace organických pojiv, uhelnění - vyhoření uhlíku - dehydroxilace jílových minerálů - rozklad uhličitanů - začátek tvorby sloučenin - tvorba tavenin, slinování za účasti taveniny - slinování a rekrystalizace
Vypalovací teploty keramických hmot 600 - 750 °C
- roztoky sloučenin drahých kovů, listrové barvy (rezináty kovu rozpuštěné v oleji), měkké smalty 750 - 900 °C - naglazurové barvy (nanášejí se na vypálenou glazuru), měkké glazury 900 - 1080 °C - kachle hrnčnina, majolika/fajáns, měkká pórovina, barvy do surové glazury, glazury, měkké podglazurní barvy (nanášejí se na syrový střep, teprve poté následuje glazura), předpálení kameniny a porcelánu 1080 - 1350 °C - tvrdá pórovina, tvrdé glazury, podglazurní barvy, měkký porcelán
í Průzkum s využití metod přírodních věd Volker Koeskling - čtyři základní úrovně poznání → vizuální průzkum → mikroskopické metody → chemické analýzy → instrumentální analýzy - makroskopické pozorování okem, lupou, … - optická mikroskopie, elektronová mikroskopie , ... - nasákavost, testování pH, … - RTG, RTG fluorescenční analýzy, atomová absorpční spektrometrie, RTG difrakce, termoluminiscenční metoda (založena na měření energie, uvolněné z hlíny, ve které se hromadí díky radioaktivním procesů např. při výpalu) , …
Chemické složení materiálu - vzhledem k analogiím můžeme předpokládat, že v hlíně používané pro výrobu zakuřované hrnčiny převládal Fe2O3 nad SiO - tomuto druhu hlíny se říkalo mastný jíl - smrštitelnost se pohybovala v rozmezí 10 – 11%. - pokud byla příliš mastná, přidával se do ní hubený jíl (cihlářská hlína) se smrštitelností okolo 3 – 4 % Vlastnosti materiálu - na základě vlastností materiálu můžeme odhadovat příčiny a rozsah degradace keramiky - testy jsou většinou destruktivní - metodu fluorescenční mikroskopie a snímkování elektronovou mikroskopií - finanční možnosti neumožnily v tomto případě jejich provedení
Nasákavost - schopnost vypáleného keramického materiálu přijímat kapalinu, se kterou je ve styku - stanovuje se v % jako poměr hmotnosti vody pohlcené zkušebním vzorkem ke hmotnosti suchého vzorku - podle nasákavosti dělíme na dvě základní skupiny → průlinčinu (N = < 5%) a slinutinu (N = >2%) TEST: střep, sušení (40-60% podle typu keramiky), zvážení, 24h demineralizovaná voda, výpočet, opakuje vícekrát → výsledky zprůměrujeme N(%) = ((váha nasáklého střepu – váha suchého střepu)/ váha suchého střepu) x 100 N(%) = ((3,33 – 2,91)/2,91)x100 N(%) = 14,4 = průlinčina → kontakt s vodou omezit na minimum
Tvrdost - schopnost materiálu odolávat mechanickému opotřebení - tato vlastnost je závislá na vypalovací teplotě a na míře zeskelnatění → tzn. porcelán vypalovaný při vysoké teplotě je mnohem odolnější proti mechanickému opotřebení než keramika vypalovaná za nižší teploty - srovnávací Mohsova stupnice: mastek (1) živec (6) sádrovec (2) křemen (7) vápenec (3) topaz (8) kazivec (4) korund (9) apatit (5) diamant (10)
- škrábání ušlechtilou ocelí - na lomové ploše vybraného střepu vznikla rýha - můžeme tedy usuzovat, že se jedná o málo slinutý pórovitý materiál
Barva - rozsah barev, které se vyskytují u keramiky je výsledkem kombinace několika faktorů → složení hlíny, glazur a jiné výzdoby, spolu s podmínkami vypalování uvnitř pece - změnu v barvě může způsobit cizí materiál z okolního prostředí, který přichází do kontaktu s předmětem
- povrch džbánku je šedohnědý, leštěný dekor je výrazně tmavší - lomové plochy mají stejnou barvu jako povrch džbánku v celé své šířce
Pórovitost - závisí na teplotě, při které byla keramika vypálena - nejporéznější střepy jsou ty, které byly vypáleny za teploty, která jen těsně překračuje teplotu, při níž nastane změna v keramice (600°C) - se vzrůstající teplotou pórovitost klesá - mezery mezi částečkami jílu se smrští a vyplní se taveným křemenem a živcem - nevratná vlhkostní roztažnost pórovité keramiky úzce souvisí s přítomností/nepřítomností stabilní krystalické složky vytvořené výpalem → jílovité suroviny jsou v nekrystalických nestabilních fázích a hydratují díky kondenzaci vody v pórech - problematické jsou výkyvy vlhkosti a teploty – zvětšování objemu, krakelování aj. -
chemické složení – rengenfluorescenční metoda výpočet hodnot vlhkostní roztažnosti → náročné na přípravu vzorků, velikost, stanovení
Literatura: Kloužková, Alexandra – Hanykýř, Vladimír: Stárnutí pórovité historické keramiky. IN: Sborník z konference konzervátorů-restaurátorů, Uherské Hradiště 2007, Brno 2007, s. 54- 58
Pevnost - mechanická pevnost může být změřena mnoha různými způsoby, avšak zkoušky jsou destruktivní - vzhledem k molekulární struktuře je keramika silná ve stlačení, ale slabá v tahu - faktory přispívající k mechanické pevnosti keramiky jsou pórovitost materiálu, poměr mezi krystalickou a amorfní strukturou, velikost krystalu, typ krystalu a základní tvar předmětu - všechny tyto faktory jsou závislé na použitých surovinách, metodě výroby a rozdílech v procesu vypalování
Výsledky průzkumu s využitím metod přírodních věd - střepy jsou zanesené prachem, na dně džbánku je usazena silnější vrstva, dále se na střepech tvoří bílé usazeniny a drobné skvrnky - v horní části džbánku v oblasti plastické dekorace se kromě těchto bílých skvrnek vyskytují také hnědě zbarvené tečky - oba druhy znečištění vystupují nad povrch → může jít o barvu, případně o mušince - na základě pozorování pod stereomikroskopem Olympus BX51 s importovanou UV lampou: - přítomnost fluoreskujících zbytků, nepravidelného tvaru → pravděpodobně prachové částice - nepřítomnost zbytků přechovávaných potravin - nepravděpodobnost kontaminace solí - linie lomových ploch je tupá – způsobená ztrátou materiálu → pravděpodobně rozbití a transport
Příčiny poškození keramiky 1. Fyzikální degradace A - Výrobní defekty
- špatný design a stavba nebo chyby v procesu vypalování, např. nerovnoměrné topení v peci B - Poškození způsobené pádem
- mírné praskání na povrchu, vytváření skvrn aj. - doprovázeno úbytkem materiálu od okraje zlomu C - Poškrábání
- obroušeno kuchyňským náčiním, nešetrné mytí → primární, spojené s běžným užíváním - sekundární → nevhodné zásahy
D - Poškození způsobené tepelným rázem
- náhlé zahřátí nebo ochlazení → následkem může být popraskání keramiky nebo glazury, případně polámání E- Poškození způsobené rozpustnými solemi - vodou rozpustné soli, které střep může absorbovat
- rozpustné soli jsou hydroskopické → jak relativní vlhkost stoupá a klesá, soli se opakovaně rozpouštějí a krystalizují - rekrystalizace - během tohoto procesu nově tvořící se krystaly zabírají více místa než roztok soli a působí tak velkými tlaky na strukturu střepu - rozpustné soli → chloridy - zdrojem slaná voda, např. moč či rozkládající se zvířecí tkáně → dusičnany, fosforečnany - vznikají z rozkládajících se organických látek, fosforečnany se také ve značných koncentracích nacházejí v místech pece, kde bylo spalováno dřevo → uhličitany a sírany - sekundárně → například neuvážené metody při zásahu
F - Poškození způsobené mrazem
- vytvoření ledu uvnitř pórů keramiky → mechanické namáhání, odprýskání střepu, prasknutí G - Znečištění a zabarvení
- povrchová špína, usazeniny a skvrny → mohou být také potenciálním zdrojem poškození - špína se může usazovat na povrchu keramiky a vnést se hlouběji do pórů - uložení v půdě může vyústit v rozsah různých druhů zbarvení a inkrustací v závislosti na okolním prostředí H - Skvrny od potravin CH - Inkrustace
- může vytvářet vápenec (uhličitan vápenatý), sádra (hydrát síranu vápenatého) nebo křemen - také se může skládat z různých podílů dvou nebo i tří těchto sloučenin
I - Plísně J - Zabarvení kovy
- např. rozpustné železité sloučeniny → blízkost s korodujícími železnými předměty - rozkládající se rostliny - nebezpečí, že kyselina tříslová, kterou vytvářejí rostliny, může reagovat se železitými sloučeninami a vytvářet železné tanáty - modročerné zabarvení → odstranění: destilovaná voda, páry, etanol K – Nevhodné použití materiálů při zásahu
- dochází k usazování materiálů - přebarvování - nesprávné metody značení
2. Chemická degradace A - Voda
- spojována s tzv. nevratná teplotní roztažnost - např. keramika, která je vypálená při nižších teplotách (kolem 600 °C), bude rehydratovat, jestliže je uložena ve vlhkém prostředí → rozpadnutí, deformovace - např. keramika pálená při vysokých teplotách může obsahovat jako pojivo částice nerostů, z nichž některé mohou být rozpustné ve vodě - sádrovec (hydrát síranu vápenatého) a vápenec (uhličitan vápenatý) se mohou rozpouštět ve vodě, jestliže je keramika ponechána ve vlhkém prostředí
B- Působení kyselin
- podzemní kyselá voda v kontaktu s keramikou, může napadat a vymývat vápenné složky střepu - → keramika může získat dokonce pórovitý vzhled C - Napadení zásadami
- uložení v zásaditém prostředí ovlivní více glazuru než samotný střep - zásady jsou vyluhovány ze skelné sítě a v krajních případech se může koloidní křemičitan rozpustit - typickým znakem podobného poškození je duhový odlesk (opalizace)
Metody odstranění znečistění keramiky Suché čištění - mechanické - oprašování → textilie, štětec, prachovka, vatový tampón, vysávání… - odebírání pevných usazenin → skalpel, jehla, zubní vrtačka, ocelová vata, skelná vlákna, brusné kotouče, pískování, smirkový papír …
Čištění mokrou cestou - demineralizované voda s detergentem (např. Syntapon L, ajatin, ..) - parní ostřikovač – čištění horkou vodou či parou - organická rozpouštědla - ve výjimečných případech chemické čištění (např. zábaly hydrogenuhličitanem amonným)
Čištění keramického džbánku - čištění probíhalo pod stereomikroskopem - dbáno, aby se nepoškodily lomové plochy - vnitřní strana džbánku - silnější usazenina prachu, odstranění jemným štětcem - nepůsobila destruktivně na předmět, ale není jeho součástí - čištění bylo provedeno před lepením - odstranění bílých skvrnek na vnitřní straně vyzkoušena jehla a skalpel → jehla se neosvědčila, protože nebyla dostatečně ostrá pro odstranění skvrn z povrchu střepu, za pomoci větší síly narušovala materiál → použití ostrého skalpelu, který krusta odsekával – omezilo riziko narušení předmětu - vnější strany džbánku –na vnější straně džbánku se znečištění vyskytovalo především v oblasti plastické dekorace - čištění bylo provedeno po slepení střepů → důvodem bylo snížit riziko poškození lomových ploch - použití skalpelu
Mechanické čištění pod stereomikroskopem
Mechanické čištění pod stereomikroskopem
Desalinace keramiky - v případě potřeby - rozpouštění v demineralizované vodě → ponorem či pomocí obkladů TEST: kvalitativní/ kvantitativní testy na stanovení chloridů/síranů ve vyluhovaném roztoku
Odstraňování krust - mechanické (pískování, obrušování..) - chemické (Chelaton 3, hydrogenuhličitan amonný..) – ve výjimečných případech – upřednostňovaní mechanického
Zpevňování keramiky A - Záchranné zpevnění (střepu, povrchové výzdoby) - cyclododekan (dočasné), akryláty (vodné disperze Sokrat 2802 A, Plextol B 500, případně roztoky v organických rozpouštědlech) B - Petrifikace nesoudržných střepů - akryláty (vodné disperze), na suchý střep roztoky v organických rozpouštědlech (Paraloid B 72) - organokřemičitany (Ifest OH - Imesta, Aqua, Keim, Wacker) → aplikace nátěrem, ponorem, ve „vakuu“
Lepení keramiky Shledávání - jestliže máme slepit více než dva kusy, musíme určit pořadí spojovaní - určení správného pořadí je důležité z několika důvodů: → nejdůležitější je, abychom se vyhnuli zablokování kusu- to nastane, když není možné kus vložit do jeho správné pozice poté, co byly sousední kusy spojeny → některými pořadími dosáhneme pravděpodobně jednodušeji lepšího celkového sestavení předmětu → manipulace je lepší s velkým kusem v každé části - vhodná je kresebná rekonstrukce
Podmínky a předpoklady lepení - vlastnosti lepidla a lepeného povrchu - index lomu světla - viskozita - slučitelnost – např. smršťování zvířecích klihů - barva a průsvitnost - porózita a nasákavost - reverzibilita zásahu
Lepidla Nutno rozlišovat lepidla pro průlinčinu a slinutinu! A - Tavná lepidla (kopolymer PE-PVAC) - pracovní teploty 70-200°C - reverzibilní - porézní i slinutý střep → nelze nanášet v tenké vrstvě - obchodní názvy: lepidlo „U“(EVA), tavná lepidlo B - Vytvrzení odvedením rozpouštědla → roztoková lepidla, tzv. univerzální lepidla (roztoky polyvinylacetátu, polyakrylátu, nitrocelulosy v oraganických rozpouštědlech - na porézní i slinutý střep - obchodní název: UHU- Alleskleber, Supercement.. - snadná aplikace i odstranitelnost
→ vodní disperze polyvinylacetátové (PVAc) nebo akryláty - polyvinylacetátové - obchodní název: např. Disperkoll, Herkules.. - akryláty - obchodní název: např. Sokrat 2802 A, Plextol B500.. - na porézní střep - snadná aplikovatelnost, ředitelnost vodou, rozlepitelnost teplou vodou - citlivost vůči vlhkosti – rozlepení spojů (PVAc), náchylnost k hydrolýze (PVAc), náchylnost k napadení mikroorganismy, delší doba vytvrzení
C - Vytvrzení chemickou reakcí → epoxidová lepidla - ireverzibilní, případně špatně reverzibilní, porézní i slinutý střep - obchodní názvy: Lepox univerzal, Tempo, CHS Epoxy 371, 514, → kyanoakryláty –vytvrzení reakcí se vzdušnou vlhkostí - malé střepy, zpevnění - zpočátku odstranitelné acetonem (před dokonalým vytvrzení), neodolávají trvalému působení vody
Testování vhodných organických rozpouštěděl - slepení, týden sušení, rozvolnění v exsikátoru přes noc
Zkouška účinnosti toluenu aplikovaného parami na rozlepení lepidla Sokrat A 2802
Účinnost vybraných rozpouštědel aplikovaných jejich parami na Sokrat A 2802
Toluen - střepy lze oddělit bez užití síly, na lomových plochách zůstávají zbytky lepidla (souvislá lesklá transparentní vrstva, kterou lze omýt rozpouštědlem) Xylen - střepy lze oddělit s užitím malé síly, na lomových plochách zůstávají zbytky lepidla (souvislá lesklá transparentní vrstva, kterou lze omýt rozpouštědlem) Aceton - střepy lze oddělit bez užití síly, na lomových plochách zůstávají zbytky lepidla (nesouvislá lesklá transparentní vrstva, kterou lze omýt rozpouštědlem
Podmínky pro kvalitní spoj - pevnost lepeného spoje - čistota povrchu lepeného spoje - nános lepidla - doba otevřeného a uzavřeného sestavení spoje
Postup lepení keramického spoje - lepidlo Sokrat A 2802 naneseno na obě lepené plochy ve dvou rychle po sobě následujících vrstvách pomocí štětečku - střep zabalen do potravinové folie a vložen do fixačního systému → použití sklo-keramického abraziva - balotiny
- přesahy lepidla odstraněny až po úplném zatvrdnutí lepidla ve spáře pomocí vatového tamponu namočeného do xylenu - nadbytečné rozpouštědlo z tamponu před použitím vytlačeno, aby nebyla ohrožena pevnost spoje
Doplňování - míra doplňování a retuše (případně rekonstrukce) je určována etickými zásadami a budoucím uplatněním předmětu (záměr badatelský, výstavní, zpevnění → rozdíl se často stírá) - porézní střepy doplňujeme většinou sádrou (často modifikovanou) - slinuté střepy doplňujeme tmely na epoxidové, akrylátové či cementové bázi (obchodní názvy: Eprosin, Evicrol..) -
-
protože došlo k obnovení mechanické pevnosti, bylo rozhodnuto nedoplňovat džbánek → u několika střepů nenalezeno umístění → možnost doplnění dalších střepů
Závěrečná vrstva - nebyla aplikována závěrečná ochranná vrstva → vsáknutí nátěru, složitá/nemožná rekonzervace
Uložení, depozitární režim, vystavení, manipulace Doporučené hodnoty pro deponování a prezentaci pro neglazovanou keramiku
Relativní vlhkost Teplota Intenzita osvětlení Maximální roční expozice Energie UV záření
deponování do 60 % do 18 °C 0 lx 0 lx.hod/rok 0 μW/lm
prezentace do 60 % 18 – 22 °C do 200 lx 100 000 lx.hod/rok 0 μW/lm
Režim zacházení - zkonzervované předměty bychom měli kontrolovat minimálně každé 2 roky - předměty by měly být uloženy v prachotěsných skříních, nejlépe kovových, na jednotlivé police by měla být položena polyethylenová pěna, aby se předmět neposunoval po kovu - do těchto skříní je vhodné přidávat prostředek pro vysoušení mikroklimatu (silikagel) - s keramikou je možné manipulovat jen v bavlněných rukavicích opatřených protiskluzovou vrstvou, případně můžeme použít latexové rukavice
Zásah na glazované kameninové kachly
Popis
- glazovaný kameninový kachel (pravděpodobně z Láhauru, okolo r. 1650) - současný stav : kachel je rozlámán na několik kusů
Aplikace lepidla na lomové plochy
- zvolení lepidla podle typu keramiky - ideálně by mělo lepidlo mít menší pevnost (tvrdost) než samotná keramika, tak aby v případě opětovného rozbití došlo k oddělení lepených částí namísto vytvoření nových lomů v keramice - u porézní keramiky je možné použití bariérové vrstvy, která zabrání vsáknutí lepidla hluboko do těla střepu. Ta by měla mít podobnou konzistenci jako použité lepidlo. - častou chybou při lepení keramiky je nanášení příliš velkého množství lepidla - na obrázku vidíme nanesení přiměřeného množství lepidla na lomovou plochu.
Umístění proužků samolepící pásky kolmo na linii slepeného lomu
- proužky pásky byly použity pro zajištění spoje ve správné pozici během doby vytvrzování lepidla (v některých případech může trvat až týden).
Retušování doplňků pomocí malířského štětce
-
linie lomů jsou na povrchu téměř vždy částečně vydrolené tomto případě bylo přistoupeno k doplnění a retuši napodobující originál cílem je zamaskovat pouze samotný doplněk (retuš se nesmí dotknout původních povrchů, glazury, dekorací
Kachel po provedení zásahu
- není vždy nezbytné a žádoucí maskovat všechna poškození doplňky a retušemi - tomto případě jsou olámané okraje a chybějící roh přiměřené k typu a stáří tohoto předmětu.
Další zásahy na předmětech kulturní hodnoty (k diskuzi)
Restaurování glazované misky zn. Opaque de Sarreguemines
Š. Jonášová, L. Kališová, A. Kloužková, Restaurování glazované misky zn. Opaque de Sarreguemines, In: Fórum pro konzervátory-restaurátory, Litoměřice 2012, s. 107 - 109
Základní popis předmětu - fajánsová glazovaná miska s tištěnou dekorací - vyrobena v Sarrequemines v severovýchodní Francii na přelomu 19. a 20. století - dřívější konzervátorsko-restaurátorský zásah Cíl práce - rozlepení, očištění, slepení, doplnění ztrát ve hmotě, provedení barevné retuše a navržení hodných podmínek uložení
Popis stavu před zásahem - nádoba byla nevhodně slepena ze dvou střepů - fragmenty do sebe nedosedaly, ve spoji byla asi půlmilimetrová mezera degradovaného adheziva - lepené spoje byly kontaminované nečistotami - glazura byla znečištěna a kromě prasklin vykazovala i mechanické poškrábání - ve škrábancích a v některých větších prasklinách byly usazeny nečistoty - nožky a dno nádoby byly silně znečištěné - z nožky glazura úplně odřená - na dně nádoby se nachází značka, která pomohla nejen s identifikací, ale i s datací předmětu - u značky se nachází modré označení YY
Průzkum pomocí metod přírodních věd Infračervená mikroskopie vzorku adheziva - FTIR stereomikroskop Nikolet 6700 + použití knihovny spekter VŠCHT - výsledek: kostní klih Rentgenová fluorescence vzorku střepové hmoty - rentgenoflurescenční spektrometr ARL 9400XP
Rentgenová difrakce vzorku střepové hmoty - stanovení mineralogického složení - krystalickou fázi tvoří křemen (SiO2), mullit (3 Al2 O3.2 SiO2), cristobalit (SiO2)
Infračervená mikrospektroskopie látky vycházející z drobných prasklin v glazuře - FTIR stereomikroskop Nikolet 6700 + použití knihovny spekter VŠCHT - kyselina stearová a stearan vápenatý Vyhodnocení průzkumu - střepová hmota kromě křemene obsahuje i sekundární mullit a cristobalit - oba tyto minerály vznikají při výpalu nad teplotu cca 1050 °C - lze tedy předpokládat, že nádoba byla pálena na teplotu mezi 1050 1200°C, vzhledem k typu střepové hmoty a nepřítomnosti živců lze usuzovat na teplotu výpalu spíše k horní hranici - pro předchozí lepení byl použit kostní klíh - bílé nečistoty byly identifikovány jako kyselina stearová a stearan vápenatý, které pocházejí pravděpodobně z mýdla či jiných detergentů, které přišly do kontaktu s nádobou
Postup zásahu - průběžná fotodokumentace - odebrání vzorku pro infračervenou mikrospektroskopii - rozlepení misky ponořením do vlažné vody - očištění vodou od zbytků lepidla - odebrání vzorku nečistot z povrchu glazury pro infračervenou mikrospektroskopii - zábal do 15% peroxidu vodíku po dobu jednoho týdne, poté opakováno na další týden - odebrání vzorku hmot pro analýzy XRD a XRF - slepení 30% Paraloidem B 72 v toluenu - v místech, kde budou budoucí doplňky v kontaktu se střepovou hmotou, poveden separační nátěr 20% Paraloidem B 72 v toluenu z důvodu reverzibility doplňku - doplnění ztrát dvousložkovou hmotou Milliput, po vytvrzení opracování smirkovým papírem - provedení barevné retuše - zajištění vhodného uložení - navržení vhodných podmínek deponování a prezentace
Doporučené hodnoty pro deponování a prezentaci pro glazované keramiky deponování Relativní vlhkost do 40 % Teplota do 18 °C Intenzita osvětlení 0 lx Maximální roční expozice 0 lx.hod/rok Energie UV záření 0 μW/lm
prezentace do 40 % 18 – 22 °C do 150 lx 100 000 lx.hod/rok 0 μW/lm
Restaurování delfské fajánse ze sbírek Muzea Brněnska
M. Hadová, M. Hložek, Restaurování delfské fajánse ze sbírek Muzea Brněnska, In: Fórum pro konzervátory-restaurátory, Litoměřice 2012, s. 104 - 106
DOPORUČENÁ LITERATURA APPELBAUM, Barbara. Conservation treatment metodology. Amsterdam, 2007. MIDDLETON, Andrew and LANG, Janet. Radiography of Cultural Material.. Oxford, 2005. KOTLÍK, P.:. Stavební materiály historických objektů.. Praha, 1999. JOSEF, J.:. Technologie výroby keramiky. Učební texty pomaturitního studia Národního muzea. Praha 1994. BUYS, S. - OAKLEY, V.:. The Conservation and Restoration of Ceramics. Oxford 1996. TENNENT, N. The Conservation Glass and Ceramics. London, 1998. HANYKÝŘ, V., KUTZENDÖRFER. Technologie keramiky. Praha 2000 RÝDLOVÁ, E., Zkušenosti ze stáže v muzeu Vicroria&Albert v Londýně (se zaměřením na sklo a keramiku), in: Sborník z konzervátorského a restaurátorského semináře, Kopřivnice 1998, Brno 1998, s. 131-135
KLOUŽKOVÁ, A., HANYKÝŘ, V., Výběr přírodovědných metod ke zkoumání historické keramiky, In: Sborník z Konference konzervátorů-restaurátorů, Příbram 2008, Příbram 2008, s. 17-23 HANYKÝŘ, V., KLOUŽKOVÁ, A. a kol., Hodnocení vlastností a mikrostruktury keramických střepů z časně laténského sídliště, In: Sborník z konference konzervátorů-restaurátorů, Uherské Hradiště 2010, Brno 2010, s. 55-62 KLOUŽKOVÁ, A., HANYKÝŘ, V., Stárnutí pórovité historické keramiky vyrobené z přírodních surovin, In: Sborník z konference konzervátorů a restaurátorů, Znojmo 2007, Brno 2007, s. 54-59 KLOUŽKOVÁ, A., HANYKÝŘ, V., Odolnost povrchových úprav keramických materiálů, in: Sborník z konference konzervátorů-restaurátorů, Hradec Králové 2009, Brno 2009, s. 29-35
