Právo proti nekalé soutěži a úprava nekalé soutěže v trestním zákoníku

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra obchodního práva

Diplomová práce

Právo proti nekalé soutěži a úprava nekalé soutěže v trestním zákoníku Martin Lištvan 2011/2012

"Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Právo proti nekalé soutěži a úprava nekalé soutěže v trestním zákoníku zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury."

…………………………. 2

Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu mé diplomové práce prof. JUDr. Petru Hajnovi, DrSc., za odborné vedení, poskytnutí užitečných rad a ochotu pomoci mi. Zároveň děkuji své rodině a všem blízkým, kteří mne ve studiu podporovali a pomohli mi tak dostat se až k vytouženému cíli.

3

ÚVOD ........................................................................................................................................ 6 1 OBECNĚ O NEKALÉ SOUTĚŽI ....................................................................................... 8 1. 1 Účel právní úpravy nekalé soutěže.................................................................................... 10 1. 2 Soutěžní vztahy a jejich subjekty ...................................................................................... 10 1. 2. 1 Soutěžitelé .................................................................................................................. 11 1. 2. 2 Pomocné osoby .......................................................................................................... 12 1. 2. 3 Spotřebitelé ................................................................................................................ 12 1. 2. 4. Tzv. další zákazníci a ad hoc soutěžitelé .................................................................. 12 2 HISTORICKÝ EXKURZ ................................................................................................... 14 2.1 Období před vznikem Československé republiky .............................................................. 14 2.2 Období Československé republiky 1918-1950 .................................................................. 16 2. 2. 1 Zákon proti nekalé soutěži ......................................................................................... 17 2. 2. 1a Nekalá reklama ........................................................................................................ 19 2. 2. 1b Nesprávné označování původu zboží ....................................................................... 19 2. 2. 1c Zlehčování ................................................................................................................ 20 2. 2. 1d Zneužívání podnikových značek a zevnějších zařízení podniku............................... 20 2. 2. 1e Podplácení ............................................................................................................... 21 2. 2. 1f Porušování a využívání obchodních a výrobních tajemství ..................................... 21 2. 2. 1g Nekalá soutěž osob pomocných a používání její soutěžitelem ................................. 22 2. 2. 2 Trestněprávní ochrana proti nekalé soutěži .............................................................. 22 2.3 Období 1950 – 1991 ........................................................................................................... 28 2. 3. 1 Trestněprávní úprava nekalé soutěže ........................................................................ 30 3 SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA NEKALÉ SOUTĚŽE V ČESKÉ REPUBLICE ...... 31 3. 1 Generální klauzule nekalé soutěže v obchodním zákoníku .............................................. 32 3. 1. 2 Srovnávací reklama ................................................................................................... 34 3. 1. 3 Ohrožování zdraví a životního prostředí ................................................................... 35 3. 2 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži ................................................................ 35 3. 3 Trestněprávní ochrana proti nekalé soutěži ....................................................................... 36 3. 3. 1 Nekalá soutěž dle trestního zákona do 31. 12. 2009 ................................................. 37 3. 3. 2 Nekalá soutěž dle trestního zákoníku od 01. 01. 2010............................................... 40

4

4 NIZOZEMSKÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA NEKALÉ SOUTĚŽE. .......................................... 44 4. 1 Historický vývoj ................................................................................................................ 44 4. 1. 1 Počátek trestně právní regulace ................................................................................ 46 4. 1. 2 Případ Lindenbaum/Cohen........................................................................................ 46 4. 1. 3 Období 1941 - 1992 ................................................................................................... 47 4. 2 Přehled současné kodifikované právní úpravy .................................................................. 48 4. 2. 1 Klamavá reklama ....................................................................................................... 49 4. 2. 2 Srovnávací reklama ................................................................................................... 50 4. 3 Vynucení práva ochrany proti nekalé soutěži ................................................................... 51 ZÁVĚR .................................................................................................................................... 53 SUMMARY............................................................................................................................. 55 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................. 57

5

Úvod Problematika nekalé soutěže nejen na území České republiky, ale i ve světě je v současné době aktuální více než kdy dříve. Vzhledem k dynamicky se vyvíjející společnosti, neustálému vývoji a zvyšujícím se nárokům na poskytované služby a zboží, je čím dál těžší prorazit v tvrdé konkurenci ostatních soutěžitelů. Platí to tím spíše, pokud takový cíl hodlá soutěžitel dosáhnout v rámci regulérního soutěžního jednání. Není totiž v praxi ničím neobvyklým, že tzv. „velcí hráči“ (soutěžitelé, kteří se na daném trhu velmi dobře usadili), pravidla v soutěži ohýbají tak, aby si svou pozici ještě více upevnili. Takové jednání se samozřejmě musí odrazit v reakci méně úspěšných soutěžitelů, kteří jako důsledek své slabší pozice na trhu neváhají překročit zákon, či obecné obchodní zvyklosti, aby dosáhli lepšího postavení a tím pádem také lepšího zisku. Současná zákonná úprava usiluje o to, aby poskytla soutěžitelům kvalitní prostor pro realizaci svých obchodně-soutěžních záměrů, aniž by se museli strachovat, že případné narušení pověsti jejich podniku, či jejich produktů a služeb zůstane bez odezvy a adekvátní sankce. Z povahy nekalé soutěže cítíme, že se jedná primárně o civilněprávní problematiku, jenže mohou nastat i situace, kdy narušení hospodářské soutěže je natolik závažné, že civilněprávní prostředky ochrany proti nekalé soutěži nestačí, nebo nejsou dostatečně efektivní k opětovnému nastolení právně konformního stavu a spravedlivému sankcionování rušitele. Tato často nejasná hranice vytyčená právně neurčitými pojmy, mezi soukromoprávní a veřejnoprávní (zejména trestněprávní) povahou nekalé soutěže, spolu s přístupy společnosti a práva k porušení právní ochrany proti nekalé soutěži v průběhu let dávno minulých, ale i současných, byla hlavním důvodem, proč jsem při svém výběru tématu diplomové práce volil právě téma, které se týkalo trestněprávní regulace nekalé soutěže. Cílem diplomové práce (v souladu s jejím zadáním) je zejména představit jednotlivé přístupy k trestněprávní úpravě nekalé soutěže. Jednak ve vztahu k našemu území, ale také nastínit právní úpravu nekalé soutěže na území Nizozemska, kde jsem měl možnost absolvovat část svých studií. Mým osobním cílem v této práci je mimo jiné nalezení spojitostí mezi jednotlivými úpravami na našem území, vytyčení jejich silných a slabých stránek, stejně jako objektivní zhodnocení dosavadního vývoje nekalé soutěže a její trestněprávní úpravy v kontextu předešlých úprav. Vzhledem k převažující soukromoprávní povaze nekalé soutěže, není její trestněprávní úpravě věnováno tolik prostoru, jako problematice spojené s civilněprávní stránkou nekalé soutěže. Z toho vyplývá i struktura a množství použitých pramenů v této práci, jenž je založena především na publikacích, věnovaných spíše soukromoprávní problematice nekalé soutěže. Páteřními prameny této práce jsou však komentáře k zákonům upravujících nekalou soutěž. Vše je doplněno relevantní 6

judikaturou, která je velmi významným pramenem informací o trestněprávní regulaci nekalé soutěže ostatně v každém období. Judikaturou je prokládána většina kapitol, podobně jako komentáři a názory předních odborníků na nekalou soutěž. Úvodní kapitola obecně přestavuje nekalou soutěž a je nezbytná pro pochopení zbylé části práce. Spolu s nekalou soutěží jsou v ní popsány jednotlivé subjekty participující v hospodářské soutěži (resp. nekalé soutěži), stejně jako relevantní pojmy, které jsou používány v dalších částech práce. Zbylé kapitoly jsou členěny dle historického období a popisují právní úpravu nekalé soutěže konkrétního období. Z již zmíněné povahy nekalé soutěže není možné se věnovat pouze její trestněprávní úpravě, neboť ta vychází a doplňuje její soukromoprávní část, tudíž aby každá kapitola měla logický základ a práce působila celistvě, jsou vždy představeny soukromoprávní východiska nekalé soutěže, na něž navazuje úprava trestněprávní. Závěrečná kapitola je pak věnována právní úpravě nekalé soutěže v Nizozemsku, se kterou jsem měl možnost blíže se seznámit v rámci svých studií na Erasmus Universiteit Rotterdam. I tato kapitola sleduje logické rozvržení předchozích kapitol, čímž poskytuje zajímavé srovnání s domácí úpravou a netradičně tak doplňuje celou práci.

7

1 Obecně o nekalé soutěži Pokud se máme zabývat právní úpravou nekalé soutěže v českém prostředí, považuji za nezbytné si nejprve tento fenomén blíže definovat. Musíme vycházet z faktu, že nekalá soutěž úzce souvisí s hospodářskou soutěží (je přímo její součástí) a obchodem. Od pradávna obchodníci mezi sebou „soutěžili“ o své zákazníky, s cílem dosažení vyššího prodeje a tím pádem také vyšších zisků. Vychvalování vlastního zboží, před zbožím konkurence může v někom vyvolat představu nenasytné chamtivosti, která ovládá veškeré obchodování. Osobně se ztotožňuji s obecným názorem, že obchodní soutěživost (kterou můžeme nalézt i v mnoha jiných životních situacích, než pouze v obchodních vztazích) souvisí s přirozenou lidskou vlastností, neustále se zlepšovat a hledat způsoby, jak dosáhnout lepších výsledků než konkurence. Vzhledem k povaze hospodářské soutěže neexistuje žádná zákonná definice, která by ji bezchybně a kompletně vystihla. Definice obsažené v §41 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obchodní zákoník nebo také ObchZ) má spíše deklaratorní charakter a hospodářskou soutěž jako takovou přímo nedefinuje. Pro pochopení hospodářské soutěže je tedy lepší vycházet z její podstaty, která spočívá již ve zmíněném soutěžení, kdy více osob (fyzické i právnické) poptává nebo naopak nabízí své zboží a při této poptávce nebo nabídce mezi sebou zápasí. Přičemž rozlišujeme prvky takového zápasu: a) identita předmětu soutěže – může se jednat i o předmět velmi blízký, či zastupitelný, v ekonomické terminologii se takový předmět nazývá substitut, nemusí tudíž jít o identické předměty, ale tyto musí mít schopnost ovlivnit rozhodování cílového subjektu v jeho rozhodování. b) pluralita osob – soutěž může existovat pouze tam, kde je více subjektů. Je nemyslitelné, že by existovala soutěž tam, kde je pouze jeden subjekt. c) zápas mezi osobami soutěže o předmět soutěže.1 Hospodářská soutěž probíhá v rámci trhu a podléhá mimo jiných ekonomických faktorů, které ji ovlivňují, také právní regulaci. Pro účely této práce je významná zejména přímá regulace, která je předmětem práva hospodářské soutěže. Úkolem přímé právní regulace je především ochrana pozitivních funkcí hospodářské soutěže, která spočívá například v předcházení a zabránění omezování hospodářské soutěže (do této kategorie spadá problematika monopolů, oligopolů, kartelů atd.), zákazu nekalých soutěžních aktivit (zákazu nekalé soutěže) a obecně v zákazu všech ostatních aktivit, které by mohly soutěž narušit, potlačit, či dokonce úplně vyloučit. Účelem soutěžního práva tedy je taková

1

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007, s. 283-285

8

regulace hospodářské soutěže, která činí soutěžení mezi soutěžiteli při nejmenším společensky únosným.2 Z výše uvedeného tedy vyplývá, že nekalá soutěž je negativním jevem, v rámci hospodářské soutěže, jehož výskytu se právní regulace snaží zabránit. Ve srovnání se zákonnou definicí hospodářské soutěže je definice nekalé soutěže v současném Obchodním zákoníku o dost konkrétnější: „Zneužitím účasti v hospodářské soutěži je nekalé soutěžní jednání (dále jen "nekalá soutěž") a nedovolené omezování hospodářské soutěže.“3 Z této úvodní definice je tedy patrné, že zákon považuje nekalou soutěž za zneužití účasti v hospodářské soutěži. Definice je dále rozvíjena § 44 odst. 1. obchodního zákoníku, který je také nazýván generální klauzule a stanovuje, že: „Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Nekalá soutěž se zakazuje.“4 Zde rozhodně stojí za zmínku pojem „hospodářský styk“, který se do generální klauzule dostal novelou obchodního zákoníku č. 152/2010 Sb., která souvisela s rozšířením působnosti generální klauzule z důvodů množících se případů katalogových podvodů. Tato novela reflektovala potřebu širšího výkladu generální klauzule, neboť v praxi se začaly objevovat právní vztahy, které vyžadovaly ochranu před nekalou soutěží, ale nebylo možno je podřadit pod pojem „hospodářská soutěž“, tak aby byl naplněn účel ochrany.5 (Více o rozšiřující novele obchodního zákoníku viz odd. 1. 2. 4). Bližšímu výkladu o generální klauzuli a současné právní úpravě nekalé soutěže se budu věnovat dále v textu. Nekalou soutěž můžeme také popsat jako stav, kdy specifické okolnosti, které nastaly v souvislosti s obchodováním, nenaplňují obecně uznávané kritéria spravedlnosti, či poctivosti.6 Mohl bych zde uvádět další a další definice, ale bylo by to zbytečné, neboť všechny, ať už budou napsány kterýmkoli autorem, budou mít jedno společné, a sice fakt, že budou obsahovat právně neurčité pojmy, jako jsou například dobré mravy, spravedlnost, poctivost, atd. a budou koncipovány jako spíše abstraktní, právě z důvodu, aby zahrnovaly co největší spektrum společenských vztahů, na které dopadají.

2

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007, s. 285. 3 § 42 odst. 1. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 4 § 44 odst. 1. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 5 Důvodová zpráva k novele obchodního zákoníku č. 152/2010 Sb. 6 HENNING-BODEWIG, F. Unfair Competition Law – European Union and Member States. Hague : Kluwer Law International, 2006. s. 1.

9

1. 1 Účel právní úpravy nekalé soutěže Na první pohled by se mohlo zdát, že zákaz nekalé soutěže směřuje proti existenci konkurence a konkurenčního boje, to ovšem ve světle výše uvedených argumentů není pravda, neboť jak jsem již uvedl, konkurence jako jedna ze složek soutěže je její přirozenou součástí a pro fungování trhu je nezbytná. Právní úprava naproti tomu směřuje k potlačení a předcházení takového chování (právní delikty), které soutěž zneužívají, deformují a poškozují ostatní soutěžitele. Právo proti nekalé soutěži tedy chrání „férový“, či čistý průběh hospodářské soutěže a také právní vztahy, které v jejím rámci vznikají.7 Zjednodušeně řečeno, hospodářskou soutěž si můžeme představit jako kteroukoli jinou soutěž (například sportovní), která má svá pravidla, kterých se všichni účastníci soutěže (soutěžitelé) musí držet, aby bylo možno dosáhnout účelu soutěže, pro který soutěž vznikla. Právní úprava zákazu nekalé soutěže představuje část těchto pravidel.

1. 2 Soutěžní vztahy a jejich subjekty Soutěžní vztahy jsou vztahy, které vznikají v rámci hospodářské soutěže mezi subjekty, které se účastní hospodářské soutěže. Obecně lze říci, že soutěžní vztahy jsou spíše právně relevantní, faktické vztahy, než vztahy čistě právní povahy. Je to z toho důvodu, že jak již bylo uvedeno výše, konkurenční soutěžení je všude tam, kde je trh a ten nelze zřídit nebo zrušit právním předpisem. Trh lze pouze pomocí právních nástrojů regulovat. Mezi pojmové znaky soutěžních vztahů patří pluralita subjektů a existence relevantního trhu. Pluralita subjektů, kterou jsem zmínil v úvodu této kapitoly, se projevuje existencí minimálně dvou subjektů, jejichž zboží, či služby na daném trhu si mohou konkurovat. Nemusí se jednat o producenty totožného zboží nebo služeb, ale jejich nabízená „komodita“ musí mít schopnost ovlivnit rozhodování zákazníka, pro kterého ze soutěžitelů se rozhodne. Zboží nebo služby tedy musí být vzájemně substituovatelné.8 Jako příklad může sloužit prodejce automobilů a prodejce motocyklů. Každý z nich prodává jiný produkt, nicméně oba prodávají dopravní prostředek, tudíž jsou v soutěžním vztahu, neboť jejich zboží může ovlivnit rozhodování zákazníka, jehož cílem je zakoupení dopravního prostředku. Druhým pojmovým znakem soutěžního vztahu je existence relevantního trhu. Relevantní trh je určen časem, prostorem a předmětem tak, aby si zboží nebo služby konkrétních soutěžitelů mohly konkurovat. Co se předmětu týče, opět se dostáváme k již zmíněné substituovatelnosti zboží a služeb a ani v tomto případě se nemusí jednat o totožné zboží a totožné služby, podobně jako v předchozím

7

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007, s. 295. 8 ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007, s. 300.

10

příkladu s prodejci automobilů a motocyklů. Kritérium substituovatelnosti není ovšem nezbytným zkoumaným prvkem nabízeného zboží a služeb. Můžeme se také setkat s případy v rámci nekalé soutěže, kdy si produkty soutěžitelů za běžných podmínek konkurovat nemohou. Tak tomu bude v případech parazitování na pověsti nebo ve srovnávací reklamě například. Relevantní trh respektive jeho složky čas, prostor a předmět musíme posuzovat vždy v každém případě individuálně. Například těžko si budou konkurovat dva provozovatelé restaurace byť i se shodným jménem, z nichž jeden provozuje svou restauraci v Západních Čechách a druhý na Severní Moravě. Jinak už by tomu bylo, pokud by oba provozovali své restaurace v jednom městě. Naproti tomu konkurovat si zajisté budou třeba provozovatelé mobilních telefonních sítí v rámci jednoho státu, jejichž trh je díky specifickým službám, které nabízejí, určen rozdílně od trhu zmíněných provozovatelů restaurací. Vidíme tedy, že prostor při určování relevantního trhu také hraje významnou roli. K otázce času můžeme uvést pouze toliko, že i v soutěžním vztahu se mohou ocitnout i potenciální soutěžitelé, například nově vznikající producent zboží se stávajícím producentem.9

1. 2. 1 Soutěžitelé Již v úvodu této kapitoly jsem nastínil osoby, které se účastní hospodářské soutěže. Stejné osoby se ovšem také mohou dopouštět nekalé soutěže. Prvou významnou skupinou subjektů jsou soutěžitelé. I přesto, že nekalá soutěž je primárně upravena v obchodním zákoníku, bylo by chybné tvrdit, že soutěžiteli jsou pouze podnikatelé. Pojem soutěžitelé ve významu nekalé soutěže, zahrnuje mnohem širší okruh osob. Současná právní úprava v § 41 určuje soutěžitele jako: „Fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dále jen "soutěžitelé")…“ 10 Toto ustanovení zahrnuje jednak tedy zmíněné podnikatele ve smyslu § 2 odst. 2. Obchodního zákoníku, dále také veškeré ostatní subjekty, které participují a účastní se hospodářské soutěže, i když nejsou podnikateli (do této kategorie spadá například stát, veřejnoprávní, charitativní, kulturní instituce a jiné). Pojem „soutěžitel“ je nutné vždy chápat jako legislativní zkratku a vnímat jej v jeho širším významu.11(viz např. odd. 1. 2. 4). Pomyslným rozdělením subjektů není jejich označení, ale skutkový stav, jakým se účastní soutěže a zda jejich činnost naplňuje určité znaky charakteristické pro soutěžní vztahy, bez ohledu na to, jak dlouho tuto činnost provozují, nebo zda ji provozují pravidelně nebo příležitostně.12

9

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007, s. 301. 10 § 41 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 11 HAJN, P., Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. Brno : Masarykova univerzita. 2000. s. 49. 12 ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007, s. 299.

11

1. 2. 2 Pomocné osoby Tato kategorie subjektů nekalé soutěže vychází ze zákona, neboť právní úprava postihující nekalou soutěž v některých konkrétních případech nedopadá pouze na soutěžitele. Například v případě podplácení dle § 49 obchodního zákoníku těmito tzv. pomocnými osobami mohou být členové statutárních nebo jiných orgánů soutěžitele nebo osoby v zaměstnaneckém nebo obdobném poměru k soutěžiteli. U skutkové podstaty porušení obchodního tajemství se jedná o osoby, které o předmětném tajemství věděly a neoprávněně je zpřístupnily jinému, či využily jej pro svůj vlastní prospěch.13

1. 2. 3 Spotřebitelé Pro definici spotřebitele budeme muset opustit obchodní zákoník a použít zákon číslo 643/1992 Sb. o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů, který v § 2 odst. 1. písm. a) definuje spotřebitele jako: „Fyzickou osobu, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.“14 Přestože by se mohlo zdát, že ochrana před nekalou soutěží slouží výhradně soutěžitelům, je třeba vzít v úvahu také silné postavení spotřebitelů, které v posledních letech neustále nabírá na významu nejen v českém prostředí.

Ustanovení § 54

obchodního zákoníku zejména druhý odstavec, zaručuje spotřebitelům ochranu před některými typy nekalosoutěžního jednání.15 Zvláštností této ochrany je, že zákon zde v případě, že se spotřebitel dovolává ochrany před nekalou soutěží, přesouvá se důkazní břemeno na rušitele, který je povinen prokázat, že se jednání nekalé soutěže nedopustil. Hájit zájmy spotřebitelů samozřejmě mohou také právnické osoby, které dle svých stanov za tímto účelem vznikly.

1. 2. 4. Tzv. další zákazníci a ad hoc soutěžitelé Novela obchodního zákoníku provedená zákonem č. 152/2010 Sb. rozšířila mimo jiné věcnou působnost generální klauzule nekalé soutěže o tzv. další zákazníky. Zařazení tohoto nového subjektu souviselo s reakcí zákonodárce na množící se případy „katalogových podvodů“. Jedná se o situaci, kdy zejména malí a drobní podnikatelé (ovšem nejen oni, neboť veřejné subjekty jako například Policejní prezídium nebo Nejvyšší správní soud byli také jednou z „obětí“) jsou nuceni k plnění, nejčastěji za registraci v katalogu firem. Tato registrace se nejprve jeví velmi

13

tamtéž §2 odst. 1. písm. a) Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. 15 ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007, s. 302 – 303. 14

12

výhodně, ale její skutečná hodnota a přínos pro podnikatele jsou přemrštěně nadhodnoceny. Lstivé praktiky a sdělování neúplných informací uvedou podnikatele v omyl, který je pak nucen k finančnímu plnění, jenž je neúměrně vysoké a není pochyb o tom, že by při znalosti všech podstatných informací o poskytovanou „službu“ vůbec nestál. Osoby, jenž tuto „výhodnou službu nabízely, využívaly mezery v zákoně, přesněji ve výkladu pojmu soutěžitel a spotřebitel a argumentovaly tím, že jejich klienti nejsou vůči nim soutěžiteli vzhledem k diametrálně odlišnému předmětu podnikání a skutečností, že jsou spíše pouhými „kupujícími“. Dále tyto osoby namítaly, že jejich „zákazníci“ nejsou ani spotřebiteli, neboť jsou povětšinou podnikatelé a proto se nemohou bránit prostřednictvím norem proti nekalé soutěži. Důvodová zpráva k této novele uvádí nutnost rozšíření dopadu ochrany proti nekalé soutěži i na obecněji pojaté subjekty, jakým tito tzv. další zákazníci jsou.16 Za „ad hoc soutěžitele“ můžeme považovat všechny subjekty, které se vstoupí na relevantní trh a mají zájem na výsledku hospodářské soutěže, i když se v soutěžním vztahu objevuje pouze ojediněle a charakter jejich hospodářské činnosti nemusí být na první pohled zcela zřejmý. Příkladem ad hoc soutěžitele může být stát, jednotky územní samosprávy, nebo také svobodně tvořící umělci a vědci. Nezbytnou podmínkou pro posouzení těchto subjektů jako soutěžitelů, však zůstává skutečnost, že musí zasáhnout do hospodářské soutěže se zájmem na jejím výsledku.17 Bez ohledu na výše popsané kategorie soutěžitelů, zákon všem těmto subjektům přiznává stejnou ochranu proti nekalé soutěži. Výše uvedené rozdělení jen dokazuje fakt, že pojem soutěžitel je nutno vykládat co nejšeřeji. To ostatně potvrzuje i Nejvyšší soud ČR (dále jen NS), když judikoval: „Soutěžní vztah je třeba vykládat v návaznosti na pojem soutěžitele z hlediska účelu ochrany proti nekalé soutěži velmi široce, kdy ve vztahu soutěžitelů nejsou jen přímí soutěžitelé, ale vůbec všechny subjekty, které působí v podobných nebo navzájem substituovatelných oborech.“18

16

KOUŘILOVÁ, K. Tzv. další zákazníci jako osoby aktivně legitimované ve sporech z nekalé soutěže. epravo.cz [online]. Vydáno 02. 02. 2011 *cit. 2012-03-20+. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/tzv-dalsizakaznici-jako-osoby-aktivne-legitimovane-ve-sporech-z-nekale-souteze-70086.html. 17 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. s. 38 – 39. 18 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 06. 2006, sp. zn. 32 Odo 1642/2005

13

2 Historický exkurz Přelom 19. a 20. století s sebou přinesl mnoho změn ve všech oblastech života, včetně toho právního. Společnost prodělávala změny s takovou rychlostí jako nikdy dříve v historii. Tyto změny se samozřejmě dotkly také oblasti práva, neboť to muselo reagovat minimálně stejně rychle jako požadavky společnosti a moderní vývoj, v lepším případě, mělo vývoj správně předvídat a připravit tak stabilní právní prostředí, které moderním trendům poskytne dostatečně pevný základ pro následné uplatnění ve společnosti. Prvotní regulace nekalé soutěže bylo na našem území podobně jako na území jiných států spojeno se zánikem cechovního systému a vznikem volného trhu.

2.1 Období před vznikem Československé republiky I přesto, že v tomto historickém období byly České země součástí Rakousko-Uherské monarchie, nelze nezmínit některé historické mezníky ve vývoji ochrany proti nekalé soutěži v dobách před vznikem první Československé republiky. Jedny z prvých předpisů na našem území, jež se dotýkaly nekalosoutěžního jednání a zakazovaly jej, bylo například nařízení proti odloudění zákaznictva z roku 1758, dále pak dvorský dekret bránící přehánění v reklamě z roku 1817 v kombinaci s některými ustanoveními živnostenského práva. Významným mezníkem bylo bezpochyby přijetí Pařížské unijní úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví v roce 1883, která je dnes označována jako Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví (dále jen Pařížská úmluva). Při revizi Pařížské úmluvy v roce 1900 v Bruselu, byl do úmluvy vložen článek 10bis, který byl v následujících letech a dalších revizích (Washington v r. 1911, Haag 1925 a Londýn 1934) doplněn článkem 10ter. Pařížská úmluva respektive její ustanovení regulující nekalou soutěž představovala na svou dobu velmi významný prostředek mezinárodní ochrany proti nekalé soutěži. 19 Národní úprava, pokud ji tak můžeme nazývat před vznikem první Československé republiky v oblasti nekalé soutěže, je pak reprezentována ustanoveními Všeobecného zákoníku občanského (dále jen ABGB) a soustavou speciálních zákonů jako byly například: Zákon na ochranu vzorků, známek, vynálezů, zákon autorský, zákon o výprodejích a další. Tyto speciální zákony upravovaly nekalosoutěžní praktiky pouze ve vztahu k hlavní problematice či účelu předmětného zákona. Za cíl měly především ochranu spotřebitelů a pouze nepřímo chránili i konkurenty. I přes existenci těchto speciálních zákonů byla ochrana před nekalou soutěží roztříštěná a děravá. Tento kritický názor

19

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007. s. 289.

14

zastával také profesor A. Randa, který se dovolával preciznější a komplexnější právní úpravy nekalé soutěže. Francouzská, italská nebo také například švýcarská judikatura té doby považovala ochranu před nekalou soutěží v rovině obecné odpovědnosti a povinnosti k náhradě škody (k francouzskému vzoru viz kapitola 5) za dostatečnou. Německá právní věda však volala po vzniku speciálního zákona na ochranu před nekalou soutěží, který by jasně stanovil, co se za nekalou soutěž považuje a tedy zároveň zakazuje. Takový zákon v Německu opravdu vznikl 27. května 1896 a taxativně stanovil, které jednání v rámci hospodářské soutěže je škodlivé a tudíž je nutné jej regulovat. Rakouská judikatura, podobně jako ta německá se nedomnívala, že obecné ustanovení o odpovědnosti za škodu v občanském zákoníku je dostatečnou ochranou a nejspíše pod vlivem vzniku německého speciálního zákona se také chtěla vydat touto cestou. Zvláštností je, že názory odborné veřejnosti v mnoha případech byly opačného názoru. Zastánci speciálního zákona však argumentovali tím, že pojem „dobrých mravů“ zvláště ve spojitosti s obchodními praktikami je velmi široký a jeho použití jako prostředku ochrany před nekalou soutěží by tak nevedlo k dostatečné právní jistotě. Navíc vydání speciálního zákona se dovolávali také obchodníci.20 Rakouská vláda tedy pod tlakem okolností a stále více naléhající obchodní veřejnosti a soudců v roce 1901 připravila osnovu speciálního zákona na ochranu před nekalou soutěží. Tento zákon ovšem přijat nebyl. V roce 1906 byla připravena další osnova, která vycházela z německého vzoru zákona z roku 1896. Tato osnova se však od předchozí osnovy a německého zákona významně lišila tím, že se neomezovala pouze na nejčastější prohřešky v rámci hospodářské soutěže (v té době zejména podvodná reklama, osvojování si značek či známek podniku, a další), ale obsahovala již i generální klauzuli, která zakazovala i kterýkoli jiný způsob soutěže, který není v zákoně výslovně uveden, hrubě se příčí dobrým mravům a je schopen poškodit jiného soutěžitele. Připojení generální klauzule znamenalo značný pokrok v této oblasti zejména ve světle nabytých zkušeností z Německa, kde generální klauzule v zákoně obsažena nebyla. A. Randa to tuto situaci a komentuje slovy: „Bezohlednost chytrých podnikatelů nalezne vždy prostředky a cesty, jak by se daly speciální zákazy obejíti a soutěžníci nepoctivým způsobem poškoditi.“ podobně jako Arnstein ve své přednášce 16. ledna 1908: „Vynalézavost lidská brzy předstihne zákon, který by jen určité případy vyjmenoval.“ Nicméně ani, přes pozitivní ohlasy ve prospěch osnovy zákona podoby zákona nedočkala. 21 Dle mého názoru je zcela zjevné, že úprava pracující s generální klauzulí byla a stále také je správná cesta, neboť i následný více jak stoletý vývoj ukázal, že slova A. Randy a dalších se ukázaly relevantní a moderní pojetí ochrany před nekalou soutěží tato tvrzení jen podtrhuje.

20 21

RANDA, A. Soukromé obchodní právo rakouské (1908). Praha : Vysoká škola aplikovaného práva, 2008. s. 117. RANDA, A. Soukromé obchodní právo rakouské (1908). Praha : Vysoká škola aplikovaného práva, 2008. s. 118.

15

2.2 Období Československé republiky 1918-1950 Není překvapením, že Československá republika se hned po svém vzniku 28. října 1918 snažila využít svůj velký potenciál a mířila velmi vysoko k dosažení rovnocenného postavení (z ekonomického pohledu) v elitní společnosti tehdejších západoevropských zemí. Jedním z prostředků jak tohoto cíle dosáhnout, bylo bezpochyby právně ošetřit a připravit příznivé obchodní podmínky, které by prospěly nejen vnitřnímu trhu, ale zároveň by přilákaly zahraniční obchodníky a tím výrazně pozitivně ovlivnily vývoj obchodování a ekonomiky jako celku. Logickým výsledkem těchto snah v souvislosti s ochranou proti nekalé soutěži, bylo přistoupení k Pařížské úmluvě 5. října 1919, stalo se tak vyhláškou č. 364/1921 Sb. z. a n. (Úmluva ve znění čtvrté revize z Washingtonu z roku 1911) Z přistoupení Československé republiky k Pařížské úmluvě vyplynula (z Článku 10bis22) mimo jiné také povinnost přijmout zákonná opatření zakazující nekalou soutěž a také chránící příslušníky unijních států před nekalou soutěží na území Československé republiky. Zajímavostí je, že ač bylo Československo členem unie od roku svého přistoupení, nebylo schopno dostát svých závazků pro něj z této úmluvy plynoucích až do roku 1927, kdy byl přijat speciální zákon proti nekalé soutěži. Další významný mezinárodní pramen, který ovlivnil úpravu nekalé soutěže na našem území, byla Madridská úmluva o potlačování falešných údajů o původu zboží z roku 1891 (Československo přistoupilo k verzi ve znění Washingtonské revize z roku 1911). V neposlední řadě musíme také zmínit některé obchodní smlouvy (většinou dvoustranné) uzavřené mezi státy, v nichž byla zaručena ochrana před nekalou soutěží, pro určité výrobky. Jednalo se například o obchodní úmluvu mezi Československem a Francií, obchodní smlouvy mezi Československem a Rakouskem, ČSR a Portugalskem a další. 23 I přestože se jedná o základy, nebo lépe řečeno počátky moderního mezinárodního práva, jsou zde viditelné snahy o dosažení mezinárodní harmonizace za účelem lepších mezinárodně-obchodních vztahů. Pod tlakem závazků plynoucích pro ČSR z mezinárodních smluv, byla prvým pokusem o národní úpravu ochrany proti nekalé soutěži osnova zákona proti nekalé soutěži z roku 1923. Vzorem se stala francouzská úprava ochrany proti nekalé soutěži, jež se vyvinula z rozsáhlejší úpravy civilní odpovědnosti zakotvené v článku 1382 a 1383 Code Civile. Tato obecná ustanovení regulovala povinnost k náhradě škody za zaviněné jednání, ale také za škodu vzniklou opomenutím nebo nedbalostí. Na základě ustanovení článku 1382 a 1383 pak francouzští soudci rozvinuli pravidla 22

Článek 10bis Pařížské úmluvy (z r. 1925): „Smluvní země jsou povinny zajistiti příslušníkům unie účinnou ochranu proti nekalé soutěži. Nekalou soutěží je každá soutěžitelská činnost, která odporuje poctivým zvyklostem v živnosti či obchodě. Zejména musí býti zakázány: 1) všeliké takové činy, které by mohly jakkoli způsobiti, že by zboží bylo zaměněno se zbožím soutěžitelovým; 2) falešné údaje při provozování obchodu, které by mohla poškoditi dobrou pověst soutěžitelova zboží.“ (in Hamann, L., Drábek, J., Buchtela, R., Soutěžní Právo československé, Praha, V. Linhart, 1938, s. 980 – 981. 23 VEČERKOVÁ, E., Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly), Brno: Masarykova univerzita, 2005. s. 17.

16

řádného soutěžního jednání.24 Výsledkem jejich činnosti byla tzv. výlučná generální klauzuli, která zněla: „Kdo za účelem hospodářské soutěže jedná způsobem, příčícím se dobrým mravům, nese toho důsledky po rozumu toho zákona.“ Tato generální klauzule pracuje s právně neurčitým pojmem „dobré mravy“, který slouží jako široká záchytná síť pro zachycení co možná největšího počtu případů nekalosoutěžního jednání. Pojem „dobré mravy“ bude i v budoucích úpravách hrát významnou roli (viz níže). Z generální klauzule tedy plyne pravidlo, že každý kdo se v rámci hospodářské soutěže dopustí nekalasoutěžních praktik, odpovídá za toto své chování dle zákona. O to zda se nakonec jednalo o nekalou soutěž či nikoli, měl rozhodovat sbor znalců (odborníků) z právního i obchodního prostředí. Achillovou patou zákonné osnovy z r. 1923 však dle odborné veřejnosti té doby byl fakt, že navzdory své pokrokovosti a demokratičnosti byla generální klauzule příliš pružná a neurčitá. 25 Osobně považuji jako další slabý bod této osnovy zákona skutečnost, že o právech a povinnostech plynoucích z nekalosoutěžního jednání měl rozhodovat orgán, který nebyl soudem. Neboť i přesto, že se jedná o období první republiky, nelze pochybovat o významnosti nezávislého postavení soudů při rozhodování o právech a povinnostech třetích osob. Lze totiž usuzovat, že právě v českém prostředí by se takovýto sbor stal nástrojem, jak hospodářskou soutěž dále významněji narušit a rozhodování sboru ovlivnit způsobem, tak aby přinesl neoprávněný užitek jiným soutěžitelům.

2. 2. 1 Zákon proti nekalé soutěži Po nevydařeném pokusu s první osnovou zákona proti nekalé soutěži, byla vypracována osnova druhá, která sledovala podobně jako první osnova moderní trendy v této oblasti, nicméně nešla již svou vlastní cestou jako její předchůdkyně. Druhá osnova zákona proti nekalé soutěži kopírovala vývoj na poli nekalé soutěže ve zbytku Evropy, především pak v Německu a Rakousku.26 Bez ohledu na svou inspiraci, byla sestavena v kombinaci kazuistického výčtu nejčastějších skutkových podstat nekalé soutěže a subsidiární generální klauzule. Tvůrci osnovy nejčastější a nejtypičtější nekalosoutěžní praktiky definovali v konkrétních skutkových podstatách nekalé soutěže, které zastřešili generální klauzulí, jež dopadala na inominátní případy nekalé soutěže. Na základě druhé osnovy 28. ledna 1928 nabyl účinnosti Zákon proti nekalé soutěži č. 111/1927 Sb. z. a n. (dále také jen jako ZPNS). Zákon proti nekalé soutěži byl rozdělen do pěti hlav: Hlava I. Ochrana soukromoprávní; Hlava II. Ochrana trestní; Hlava III. Ustanovení správní; Hlava IV. Ustanovení

24

HAJN, P., Komunitární a české právo proti nekalé soutěži, Brno : Masarykova univerzita, 2010. s. 10 VEČERKOVÁ, E., Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly), Brno : Masarykova univerzita, 2005. s. 18. 26 Dle mého názoru je paradoxní, že po oddělení ČSR od Rakousko-Uherské monarchie se československá právní věda nechává inspirovat právě v Rakousku. 25

17

společná; Hlava V. Ustanovení závěrečná. Účelem zákona bylo zejména postihování nekalé soutěže vhodnými sankcemi a snaha o vytvoření příznivého soutěžního prostředí s čestnými, poctivými a mezi slušnými podnikateli obvyklými praktikami.27 Jako autor této práce nechci být nad potřebnou míru cynický, nicméně cíle takto stanovené osobně považuji za nesplnitelné, neboť i v době první republiky bylo hlavním cílem podnikání (tudíž i soutěžení) dosažení zisku. Tím nechci říci, že by podnikatelé byli, nebo měli být bezohlední a dosahovat zisku za každou cenu, jen i přes dnešní romantické představy o první republice bychom měli tzv. zůstat nohama na zemi, neboť ať chceme nebo ne, jednalo se o kapitalistickou společnost, kde troufám si říci, že vznešené pojmy jako jsou čest a poctivost v rámci podnikání nebyly na prvních příčkách. Pokud by byly, pak v ideálním případě bychom tehdy ani dnes nepotřebovali zákonnou regulaci hospodářské soutěže a slovní spojení „nekalá soutěž“ by neexistovalo. Tato svá tvrzení mohu podpořit již výše uvedeným komentářem profesora A. Randy o bezohlednosti chytrých podnikatelů a jejich vynalézavosti při obcházení zákona. ZPNS platil na celém území republiky a ochrany kterou poskytoval, se mohli dovolávat českoslovenští státní příslušníci bez omezení, cizinci pak pouze v případě, že pokud měli na území ČSR podnik (§ 52 odst. 1. ZPNS). V ostatních případech záleželo na reciprocitě státu, ze kterého cizinec pocházel: „Jinak může cizinec dovolávati se ochrany tohoto zákona - pokud tu není zvláštní úpravy státními smlouvami - jen za vzájemného poskytnutí ochrany se strany státu, jehož je příslušníkem, a to v podstatě shodné s ochranou tímto zákonem propůjčenou.“ 28

Jedním ze

zajímavých rozdílů v porovnání s dnešní úpravou je bezesporu fakt, že ZPNS nebyl vydán na ochranu spotřebitelů (tehdy konsumentů). Jednak sám zákon tuto skutečnost v sobě zmiňoval a také vládní důvodová zpráva k tomuto zákonu říká, že ač se v zákoně primárně nejedná o ochranu spotřebitelů, je nepochybné, že postihování nekalé soutěže má v důsledku pozitivní vliv na spotřebitele, zejména v případech, kdy nekalá soutěž vede k jeho oklamání.29 Pro účely této práce se dále v textu budu věnovat Hlavě I. a Hlavě II. ZPNS. Přes svou subsidiární povahu generální klauzule uvedená hned v § 1 ZPNS, byla stěžejním pro celý zákon a hlavně pro dosažení účelů zákona. Její text zněl: „Kdo dostane se v hospodářském styku v rozpor s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým poškoditi soutěžitele, může býti žalován, aby se zdržel takového jednání a odstranil závadný stav jím způsobený; věděl-li pak, nebo musil-li vědět, že jednání jeho jest způsobilé poškoditi soutěžitele, též, aby nahradil škodu tím způsobenou.“ 30 Vidíme tedy, že její obecné znění a odkaz na právně neurčitý pojem „dobrých mravů“ slouží jako nejširší možná síť, 27

VEČERKOVÁ, E., Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly), Brno: Masarykova univerzita, 2005. s. 18 – 20. § 52 odst. 2. Zák. č. 111/1927 Sb. z. a n. 29 HAMANN, L., DRÁBEK, J., BUCHTELA, R. Nekalá soutěž komentář k zákonu proti nekalé soutěži. 2. vyd. Praha : Právnické knihkupectví a nakladatelství, 1930. s. 2. 30 § 1 Zák. č. 111/1927 Sb. z. a n. 28

18

pro

zachycení

zmíněných

inominátních

nekalasoutěžních

jednání,

které

nejsou

uvedeny

v kazuistických skutkových podstatách. Důležitý je taktéž zmíněný institut náhrady škody, který vyvrací jakékoli pochybnosti o škodlivosti nekalé soutěže a její schopnosti způsobit škodu. Domnívám se, že pokud by toto ustanovení chybělo, nebyla tato úprava efektivní, neboť pouze zastavení nekalosoutěžního jednání nemusí být pro poškozeného soutěžitele dostatečnou satisfakcí.

2. 2. 1a Nekalá reklama Jedná se o prvou ze skutkových podstat upravenou v ZPNS. Konkrétně v § 2 odst. 2. „Kdo veřejně učiní nebo rozšiřuje o poměrech vlastního nebo cizího podniku údaje, které jsou způsobilé oklamati a zjednati tím podniku tomu na úkor jiných soutěžitelů přednost při soutěži, může býti žalován, aby se zdržel těchto údajů a odstranil závadný stav.“31Je patrné, že se jde o předchůdce dnešní skutkové podstaty klamavé reklamy upravenou v § 45 Obch. Z. Úvodní ustanovení v odstavci prvém je následně doplněno odstavcem druhým, který jej dále rozvíjí a uvádí příklady klamavých údajů. Mezi takové klamavé údaje patřily například údaje o: jakosti a množství zboží, pramenech původu zboží, způsobu výroby, stanovení ceny a další. Pokud srovnáme ustanovení týkající se nekalé reklamy s dnešní úpravou klamavé reklamy, musí naši pozornost zaujmout fakt, že ZPNS odkazuje pouze na poměry podniku a nikoli na své produkty a služby, tak jak je tomu v současné úpravě. Zmíněný druhý odstavec § 2 ZPNS sice uvádí demonstrativním výčtem příklady, které se již zboží týkají, nicméně dle mého názoru je to dosti zavádějící a v současné úpravě je znatelný pokrok, který vedl k větší právní jistotě.

2. 2. 1b Nesprávné označování původu zboží Upraveno v § 4 odst. 1. ZPNS. „Nesprávným označením původu zboží (§ 2, ost. 6.) jest rozuměti každé označení, které je způsobilé vzbuditi v obchodním styku nesprávnou domněnku, že zboží, o něž jde, bylo vyrobeno v určitém místě, v určitém územním obvodu nebo v území určitého státu.“32Jedná se o ekvivalent dnešního klamavého označení zboží a služeb. Dle § 4 odst. 2. ZPNS nezáleží na způsobu provedení označení. Tím je myšleno, že není podstatné, zda je zboží nesprávně označeno přímo, nebo takové označení nese obal, reklamní materiál, údaje v cenících, účtech nebo průvodních listinách. Je třeba také rozlišovat ochranu dle §2 a ochranou zakotvenou v § 4 - § 9. Rozdíl spočívá v tom, že § 4 - § 9 se zásadně vztahují na označení místa původu, tudíž místo, kde bylo dané

31 32

§ 2 odst. 1. Zák. č. 111/1927 Sb. z. a n. § 4 Zák.č. 111/1927 Sb. z. a n.

19

zboží vyrobeno nikoli naloženo, či koupeno. Právě na druhé dva případy se vztahuje ochrana dle § 2 ZPNS.33

2. 2. 1c Zlehčování O zlehčování se bude jednat v případě, že: „Kdo za účelem soutěže učiní nebo rozšiřuje o poměrech podniku údaje (§ 2, odst. 2.) způsobilé poškoditi podnik, může býti, pokud nedokáže jejich pravdivost, žalován, aby se zdržel těchto údajů i jejich rozšiřování, odstranil závadný stav a nahradil škodu z tohoto vzniklou. Též může býti žalován, aby na své útraty v jednom nebo v několika časopisech, jež soud určí, uveřejnil odvolání zlehčení.“34V případě zlehčování by se mohlo zdát, že ve srovnání se současnou úpravou k významným změnám nedošlo. Jeden podstatný rozdíl zde ale je, konkrétně tedy prvek pravdivosti rozšiřovaného údaje. ZPNS totiž vychází z premisy, že rozšiřování pouze nepravdivých údajů je považováno za nekalé. Komentář k ZPNS výslovně uvádí, že rozšiřované údaje musí být objektivně nepravdivé a žalovaný musí dokázat jejich pravdivost, nikoli pouze jejich pravděpodobnost.35 Naproti tomu současná podoba zlehčování v § 50 Obch. Z. říká, že: „Zlehčováním je i uvedení a rozšiřování pravdivých údajů o poměrech, výrobcích či výkonech jiného soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu.“ 36

2. 2. 1d Zneužívání podnikových značek a zevnějších zařízení podniku Zneužívání podnikových značek a zevnějších zařízení podniku je definováno v § 11 odst. 1. ZPNS: „Kdo užije jména, firmy nebo zvláštního označení podniku nebo závodu způsobem takovým, že může z toho vzejíti ve styku zákaznickém záměna se jménem, firmou nebo zvláštním označením podniku nebo závodu, užívaným po právu již jiným soutěžitelem, může býti žalován, aby se zdržel takového užívání a odstranil závadný stav.“37 Obecně lze říci, že se jedná o předchůdce dnešní skutkové podstaty vyvolání nebezpečí záměny v § 47 ObchZ. Osobně si myslím, že bychom při širším výkladu tohoto ustanovení mohli pod zneužívání podnikových značek, podřadit také parazitování na pověsti (§ 48 ObchZ.), které v ZPNS obecně upraveno není. Jedná se o skutečnost, že parazitujícím produktem, službou nebo obchodní firmou je ta, která chce využít ve svůj prospěch pověst na trhu lépe postaveného soutěžitele a takové výhody by bez parazitování nedosáhla. Proto se domnívám, že při využívání zaměnitelných názvů produktů služeb jde také (možná pouze subsidiárně) k parazitování na 33

HAMANN, L., DRÁBEK, J., BUCHTELA, R. Nekalá soutěž komentář k zákonu proti nekalé soutěži. 2. vyd. Praha : Právnické knihkupectví a nakladatelství, 1930. s. 41. 34 § 10 odst. 1. Zák. č. 111/1927 Sb. z. a n. 35 HAMANN, L., DRÁBEK, J., BUCHTELA, R. Nekalá soutěž komentář k zákonu proti nekalé soutěži. 2. vyd. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství, 1930. s. 60. 36 § 50/2 Zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. 37 § 11 odst. 1. Zákona proti nekalé soutěži 111/1927 Sb. z. a n.

20

pověsti. Nejspíše právě z tohoto důvodu moderní úprava nekalé soutěže tyto dvě skutkové podstaty rozlišuje. V rozhodnutí krajského soudu v Litoměřicích z 22. 10. 1928, Ck III 89/28 (S. a T., roč. II., str. 47) bylo rozhodnuto, že: „Výrazy „Orion“ a „Orient“ jsou způsobilé přivoditi záměnu. Žaloba zdržovací a odstraňovací jest odůvodněna jen ohledně toho slova, resp. části firmy, která je způsobilá přivodit záměnu, nikoli ohledně celé firmy.“38 Předpokládejme, že se jednalo o výrobce čokoládových produktů, pak je zde patrný záměr „Orientu“, využít lepšího postavení „Orionu“ v rámci soutěže a získat tak pro sebe výhodu.

2. 2. 1e Podplácení Skutková podstata podplácení byla upravena a definována v § 12 odst. 1. ZPNS „Kdo v hospodářském styku osobě ve službách nebo v příkazu podniku činné přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí nebo poskytne dar či jiný prospěch k tomu cíli, aby jejím nekalým postupem docílil pro sebe nebo pro jiného přednosti při soutěži na úkor jiných soutěžitelů, může býti žalován, aby se zdržel tohoto jednání a nahradil škodu.“39Úprava podplácení v zásadě zůstala stejná s úpravou dnešní (§49 Obch. Z.), pouze se změnilo faktické znění zákona. Na principu podplácení se totiž v průběhu let nic nezměnilo a lze konstatovat, že prvorepubliková úprava byla v této oblasti nadčasová. Napovídá tomu také skutečnost širokého rozlišování poskytnutého daru či prospěchu i způsob jeho poskytnutí. S trochou nadsázky lze říci, že podplácení má v naší zemi tradici a tudíž i právní ochrana proti němu.

2. 2. 1f Porušování a využívání obchodních a výrobních tajemství Upraveno v § 13 odst. 1. a násl. ZPNS: „Kdo jako zaměstnanec nebo učeň za trvání zaměstnaneckého nebo učňovského poměru jiné osobě neoprávněně sdělí nebo učiní přístupným obchodní nebo výrobní tajemství, jež mu v důsledku jeho poměru v podniku buď bylo svěřeno, nebo stalo se jinak přístupným a jehož může býti použito za účelem soutěže, může býti žalován, aby se zdržel takového jednání.“40Pokud budeme srovnávat porušování obchodního tajemství v ZPNS se současnou úpravou, dovolím si tvrdit, že došlo ke zjednodušení zákonné úpravy a zároveň zachování oblasti chráněných zájmů. Odstavec druhý § 13 ZPNS dále rozšiřuje okruh osob, které se mohou svým jednáním dopustit porušení obchodních a výrobních tajemství na osoby, které v zaměstnaneckém poměru k soutěžiteli nejsou. Jednalo se o taxativní výčet způsobů nabytí obchodního nebo výrobního tajemství: Nabytí znalosti tajemství vlastním, nebo cizím jednáním, příčícím se zákonu nebo dobrým

38

HAMANN, L., DRÁBEK, J., BUCHTELA, R. Nekalá soutěž komentář k zákonu proti nekalé soutěži. 2. vyd. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství, 1930. s. 69. 39 § 12 odst. 1. Zák. č. 111/1927 Sb. z. a n. 40 § 13 odst. 1. Zák. č. 111/1927 Sb. z. a n.

21

mravům, zejména vlastní nebo cizí výzvědou, zrada tajemství zvláště svěřených, zrada tajemství u výkonu zvláštních funkcí.41

2. 2. 1g Nekalá soutěž osob pomocných a používání její soutěžitelem Jedná se o poslední skutkovou podstatu upravenou v Hlavě I. ZPNS. Dalo by se říci, že se jedná o další rozvedení ochrany poskytované v § 13 ZPNS o porušení obchodního a výrobního tajemství. Jde o situaci, kdy: „Zaměstnanec (vyjma domáckého dělníka), zmocněnec, jednatel nebo cestující přijatý výlučně pro určitý podnik, který bez svolení majitele podniku je výdělečně činný v soutěži i pro jiného soutěžitele, může býti žalován, aby se zdržel takového jednání.“42 Zjednodušeně řečeno to budou situace, kdy subjekt, který vykonává činnost pro jednoho soutěžitele, zneužije bez povolení tohoto soutěžitele informace nebo vědomosti, které při činnosti pro onoho soutěžitele nabyl tak, aby to mohlo přinést výhodu jinému soutěžiteli, nebo osobě, která se takového jednání dopustila. Tato skutková podstata se již v moderní úpravě ochrany proti nekalé soutěži v podobě v jaké byla obsažena v ZPNS neobjevuje.

2. 2. 2 Trestněprávní ochrana proti nekalé soutěži Trestněprávní ochrana proti nekalé soutěži, je jedna ze tří zákonných možností, jak se proti nekalé soutěži bránit. Výše popsaný zákon proti nekalé soutěži z roku 1927 byl komplexním právním předpisem, který kromě obecných ustanovení o nekalé soutěži obsahoval také úpravu ochrany proti nekalé soutěži. Tato ochrana byla rozdělena do tří složek: Ochrana soukromoprávní (§1 - §24 ZPNS), ochrana trestní (§25 - §40 ZPNS) a ochrana správní (§ 41 - §45 ZPNS).43 Hned na první pohled je tedy patrný rozdíl při porovnání se současnou trestně právní ochranou proti nekalé soutěži, který spočívá v tom, že ZPNS sám jako speciální zákon obsahoval výčet přestupků a přečinů, které mohly být stíhány. Oproti tomu současná trestněprávní ochrana je součástí trestního zákoníku, jako jednotného trestního kodexu. Základem trestněprávní ochrany byla Hlava II. ZPNS, která byla rozdělena do dvou oddílů, přičemž Oddíl I. upravoval přestupky a přečiny proti nekalé soutěži, jejichž označení se shodovalo se skutkovými podstatami popsaných v Hlavě I. ZPNS. Oddíl II. pak obsahoval společná ustanovení trestní, jež se týkala procesních otázek. Oddíl I. Hlavy II. ZPNS obsahoval skutkové podstaty:

41

HAMANN, L., DRÁBEK, J., BUCHTELA, R. Nekalá soutěž komentář k zákonu proti nekalé soutěži. 2. vyd. Praha : Právnické knihkupectví a nakladatelství, 1930. s. 75. 42 § 14 odst. 1. Zák. č. 111/1927 Sb. z. a n. 43 VEČERKOVÁ, E., Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly), Brno: Masarykova univerzita, 2005. s. 163.

22

§ 25 Přestupek nekalé reklamy Přestupek nekalé reklamy byl obsažen v § 25 ZPNS a zněl: „Přestupku nekalé reklamy se dopouští, kdo v úmyslu oklamati a zjednati vlastnímu nebo cizímu podniku na úkor jiných soutěžitelů přednost při soutěži učiní nebo rozšiřuje veřejně o poměrech podniku toho údaje, o nichž ví, že jsou nepravdivé a k oklamání způsobilé (§ 2, odst. 2., 3., 4.).“ Při spáchání přestupku nekalé reklamy, bylo na žalobci, aby dokázal zlý úmysl obžalovaného. Pokus o spáchání přestupku nekalé reklamy, byl podle některých autorů beztrestný, vzhledem k ustanovení § 37 odst. 4, tím spíše byla beztrestná příprava přestupku. Čin byl považován za dokonaný, zveřejněním nebo lépe řečeno učiněním nepravdivého nebo klamavého údaje. 44 § 26 Přestupek nesprávného označování původu zboží „Přestupku nesprávného označování původu zboží se dopouští, kdo v úmyslu oklamati nesprávně označí původ zboží (§§ 8 a 9).“ Podobně jako v předchozím případě, i zde musel žalobce prokázat úmysl obžalovaného spáchat tento přestupek, tedy že žalovaný měl v úmyslu někoho oklamat a také nesprávně označit původ zboží. Naopak žalobce nemusel dokazovat, že žalovaný chtěl někoho poškodit, zda k poškození skutečně došlo, veřejnost činu, ani zda se úmysl někoho oklamat obžalovanému vydařil. I v tomto případě je pokus beztrestný.45 § 27 Přečin zlehčování „Přečinu zlehčování se dopouští, kdo za účelem soutěže učiní nebo rozšiřuje o poměrech podniku údaje (§ 2, odst. 2.), o nichž ví, že jsou nepravdivé a způsobilé poškoditi tento podnik.“ V případě přečinu se jedná o závažnější porušení práva než u přestupku, proto jsou zde i přísnější podmínky při posuzování jeho spáchání. Pokus přečinu zlehčování je na rozdíl od předchozích přestupků trestný. Dokazovací povinnost soukromého žalobce vyplývá přímo z textu zákona, konkrétně musí prokázat, že obžalovaný za účelem soutěže učinil nebo rozšiřoval o poměrech podniku údaje (§ 2, odst. 2.), o nichž věděl, že jsou nepravdivé a způsobilé poškodit tento podnik. 46 K těmto povinnostem bylo také judikováno v Rozhodnutí nejvyššího soudu československého ze dne 8. května 1928, Zm II 45/29, že k naplnění skutkové podstaty přečinu zlehčování dle § 27 ZPNS musí být dokázáno, že údaje o poměrech podniku byly objektivně nepravdivé a způsobilé poškodit podnik. Dále musí být dokázáno, že údaje o podniku byly obžalovaným učiněny v rámci soutěže, tj. že údaje 44

HAMANN, L., DRÁBEK, J., BUCHTELA, R. Nekalá soutěž komentář k zákonu proti nekalé soutěži. 2. vyd. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství, 1930. s. 100. 45 HAMANN, L., DRÁBEK, J., BUCHTELA, R. Nekalá soutěž komentář k zákonu proti nekalé soutěži. 2. vyd. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství, 1930. s. 102. 46 Tamtéž s. 104.

23

směřovaly k tomu, aby pozici poškozeného podniku oslabily a byly schopné takové oslabení pozice způsobit. Dokázán musí být také fakt, že obžalovaný si byl vědom nepravdivosti rozšiřovaných údajů a jejich způsobilosti poškodit podnik.47

§ 29 Přečin zneužívání podnikových značek a zevnějších zařízení podniku Odst. 1.: „Přečinu se dopouští, kdo v úmyslu, aby tím ve styku zákaznickém přivodil záměnu se jménem, firmou nebo zvláštním označením podniku nebo závodu, užívaným po právu již jiným soutěžitelem, užije jména, firmy nebo zvláštního označení podniku nebo závodu způsobem, který je s to, aby záměnu takovou přivodil.“ Odst. 2.: „Stejného přečinu se dopouští, kdo v úmyslu a způsobem v odst. 1. uvedeným užije zvláštních zevnějších zařízení podniku nebo závodu, která v zákaznických kruzích platí za příznačná pro určitý jiný podnik nebo závod (§ 11, odst. 3.)“

Zde musel soukromý žalobce dokázat, že

obžalovaný jednal úmyslně tak, aby ve spotřebitelích nebo jiných soutěžitelích vyvolal mylnou představu o svém podniku. Naopak nemusel dokazovat účel jednání obžalovaného tedy, zda měl obohatit sebe, nebo pouze poškodit soutěžitele ani nemusel dokazovat, že záměna se jménem byla skutečně způsobena. Pokus je trestný. 48 § 30 Přečin podplácení Odst. 1.: „Přečinu podplácení se dopouští, kdo v hospodářském styku osobě ve službách nebo v příkazu podniku činné přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí nebo poskytne dar či jiný prospěch k tomu cíli, aby jejím nekalým postupem docílil pro sebe nebo pro jiného přednosti při soutěži na úkor jiných soutěžitelů.“ Odst. 2.: „Stejného přečinu se dopouští osoba ve službách nebo v příkazu podniku činná, která v hospodářském styku přímo nebo nepřímo žádá, přijme nebo slíbiti si dá dar či jiný prospěch za tím účelem, aby nekalým postupem zjednala někomu přednost při soutěži na úkor jiných soutěžitelů.“ Trestní skutková podstata se shoduje s civilní skutkovou podstatou, což u předchozích případů nebylo běžné. Pokus přečinu podplácení je i v tomto případě trestný. Rozhodně stojí za zmínku, že judikatura na podplácení nahlížela velmi ze široka, důkazem je například rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 23. ledna 1930, čj. Zm I 779/29,ve kterém bylo judikováno, že i vzkaz dělníkům, pracujícím u soukromého žalobce, aby šli pracovat ke konkurenční společnosti a

47

Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 8. května 1928, Zm II 45/29, Vážný č. 3475 HAMANN, L., DRÁBEK, J., BUCHTELA, R. Nekalá soutěž komentář k zákonu proti nekalé soutěži. 2. vyd. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství, 1930. s. 107. 48

24

pokud tak učiní, bude jim přidáno o jednu korunu na hodinové mzdě více, může toto jednání zakládat skutkovou podstatu přečinu podplácení dle § 30 ZPNS.49

§ 31 Přečin porušování a využívání obchodních a výrobních tajemství

Odst. 1.: „Přečinu se dopouští, kdo jako zaměstnanec nebo učeň za trvání zaměstnaneckého nebo učňovského poměru jiné osobě neoprávněně sdělí nebo učiní přístupným obchodní nebo výrobní tajemství, jež mu v důsledku jeho poměru v podniku buď bylo svěřeno nebo stalo se jinak přístupným a o němž ví, že ho může býti použito za účelem soutěže.“ Odst. 2.: „Stejného přečinu se dopouští ten, kdo neoprávněně za účelem soutěže jinému sdělí nebo ve vlastním nebo cizím podniku užije obchodního nebo výrobního tajemství, o němž ví, že ho může býti použito za účelem soutěže a jehož znalosti nabyl: a) vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu nebo dobrým mravům, zejména vlastní nebo cizí výzvědou, nebo b) jako tajemství jemu zvláště svěřeného, zejména z technických předloh a návodů, z výkresů, modelů, šablon, střihů, receptů, štočků, vzorků a vzorkovnic, ze seznamu zákazníků a pramenů nákupních, nebo c) u výkonu funkce, k níž byl soudem nebo veřejným orgánem povolán.“ Důkazní povinnosti soukromého žalobce ke skutečnostem, které musí dokázat, jsou stanoveny již ve znění 1. odstavce § 31 ZPNS. Skutečnosti, které však soukromý žalobce dokazovat nemusí: že obžalovaný měl nějaký zvláštní soutěžitelský úmysl, že zamýšlel poškození soukromého žalobce, zda byl podnik žalobce poškozen, ani zda se jedná o případ uvedený v § 13 odst. 3. ZPNS. Pokus je opět trestný.50 § 32 Přestupek nekalé soutěže osob pomocných a používání její soutěžitelem Odst. 1.: „Přestupku se dopouští zaměstnanec (§ 14), zmocněnec, jednatel nebo cestující, přijatý výlučně pro určitý podnik, který u vědomí, že jest to na škodu tohoto podniku, je bez svolení majitele podniku výdělečně činný v soutěži i pro jiného soutěžitele.“ Odst. 2.: „Téhož přestupku dopouští se soutěžitel, jenž u vědomí, že je to na škodu jiného soutěžícího podniku, použije služeb takové osoby (odst. 1.), o níž ví, že byla výlučně přijata pro tento jiný podnik.“ Tato skutková podstata je jasná, její obsah je téměř shodný s civilní úpravou, tudíž není třeba blíže představovat. Vzhledem k tomu, že se jedná o přestupek, není trestný, neboť ani není možné o

49

Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 23. ledna 1930, čj. Zm I 779/29 HAMANN, L., DRÁBEK, J., BUCHTELA, R. Nekalá soutěž komentář k zákonu proti nekalé soutěži. 2. vyd. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství, 1930. s. 110. 50

25

pokusu uvažovat, protože stíhat lze jen případy, kde vznikla škoda, tudíž stíhatelný je jen čin dokonaný.51 § 33 Přestupek nebránění trestnému činu „Přestupku - není-li tu jiného trestného činu - dopouští se zaměstnavatel nebo správce podniku, který věda, že zaměstnanec nebo zmocněnec dopouští se ve prospěch podniku některého z trestných činů v této hlavě uvedených, provedení jeho úmyslně, ač může tak učiniti, nezabrání.“ Pokus v tomto případě trestný není, neboť ani není dost dobře možný. Vládní důvodová zpráva k ZPNS u ustanovení § 33 stanovila, že jeho účelem je rozšířit dozor zaměstnavatelů nad jejich zaměstnanci nebo zmocněnci a rozšířit tak jejich odpovědnost za jejich činy.52

V druhém oddíle Hlava II ZPNS byla obsažena již výše popsaná společná ustanovení, která tedy upravovala procesní pravidla, ze kterých vyplývalo hned několik zajímavých skutečností. Prvou z nich byl fakt, že výše uvedené trestné činy budou stíhány na základě soukromé (hlavní) obžaloby. V závorce uvedené slovo hlavní odkazuje na trestní právo na Slovensku a Podkarpatské Rusi, které bylo v době vzniku a účinnosti ZPNS dosud platné. V těchto dvou systémech totiž úlohu, kterou u nás vykonávala soukromá obžaloba, plnila tzv. hlavní soukromá žaloba. Tento stav byl způsoben tím, že v celé zemi nedošlo ke sjednocení trestního práva hmotného a procesního. To vedlo k některým odlišnostem v průběhu trestního stíhání.53 Trestní řízení náleželo do pravomoci občanským trestním soudům (přečiny do pravomoci sborovým soudům I. stolice a přestupky okresním soudům.) Aktivně legitimován pro podání soukromé žaloby pro všechny trestné činy popsané výše byl soutěžitel, jehož se trestný čin bezprostředně dotýkal. V případech přečinu zlehčování, přečinu zneužívání podnikových značek a zevnějších zařízení podniku, přečinu porušování a využívání obchodních a výrobních tajemství a přestupku nekalé soutěže pomocných osob a jejího používání soutěžitelem byl aktivně legitimován pouze tento soutěžitel. Dalším aktivně legitimovaným pro podání žaloby byl každý soutěžitel, jehož se trestný čin sice bezprostředně nedotýkal, ale pouze v případech přestupku nekalé reklamy, přestupku nesprávného označování původu zboží a přečinu podplácení. Korporace, která dle svých stanov vznikla za účelem ochrany hospodářských zájmů soutěžitele trestným činem dotčené, mohla být aktivně legitimována pouze v těch případech nekalé soutěže, kde mohl být aktivně legitimován každý soutěžitel. Čtvrtým 51

HAMANN, L., DRÁBEK, J., BUCHTELA, R. Nekalá soutěž komentář k zákonu proti nekalé soutěži. 2. vyd. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství, 1930. s. 112. 52 HAMANN, L., DRÁBEK, J., BUCHTELA, R. Nekalá soutěž komentář k zákonu proti nekalé soutěži. 2. vyd. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství, 1930. s. 113. 53 Vládní důvodová zpráva k § 34 ZPNS in HAMANN, L., DRÁBEK, J., BUCHTELA, R. Nekalá soutěž komentář k zákonu proti nekalé soutěži. 2. vyd. Praha : Právnické knihkupectví a nakladatelství, 1930. s. 115.

26

případem aktivní legitimace byla osoba, která podle výše uvedených zásad byla oprávněna podat žalobu proti zaměstnanci nebo zmocněnci a to pouze v případě, přestupku nebránění trestnému činu.54 Bezesporu zajímavou součástí druhého oddílu Hlavy II. ZPNS je úprava výměry trestu obsažená v § 37 ZPNS. Odstavec první vyměřoval tresty za spáchání přečinů. Přečiny zlehčování (§ 27), zneužívání podnikových značek a zevnějších zařízení podniku (§ 29), podplácení (§ 30) a přečin porušování a využívání obchodních a výrobních tajemství (§ 31) se trestají vězením od čtrnácti dnů do šesti měsíců nebo peněžitým trestem od dvou set do padesáti tisíc Kč, anebo obojím trestem. Odstavec druhý pak upravoval tresty za spáchání přestupků, konkrétně tak, že přestupky nekalé reklamy (§ 25), nesprávného označování původu zboží (§ 26), nekalé soutěže osob pomocných a používání její soutěžitelem (§ 32) a přestupek nebránění trestnému činu (§ 33) se trestají peněžitým trestem od padesáti do deseti tisíc Kč nebo vězením (uzamčením) od tří dnů do jednoho měsíce. V odstavci čtvrtém je pak stanoveno, že pokus přečinu je trestný, viz výše u jednotlivých skutkových podstat.55 Vládní důvodová zpráva k § 37 ZPNS zmiňuje zejména zákonem ponechaný prostor pro posouzení každého jednotlivého případu soudem, stejně jako možnost kombinování trestů odnětí svobody a peněžitých trestů. Doslova říká, že: „Sazba pro všechny přečiny a pro všechny přestupky je stejná, ježto naše trestní právo dává soudci dostatečnou možnost, aby při výměře trestů v mezích sazby přihlížel ke zvláštnostem konkrétního případu a podle toho trest zvyšoval nebo snižoval.“56 Osobně považuji tento přístup za velmi pokrokový, neboť každý případ nekalé soutěže je jedinečný a má různé dopady na trh, soutěžitele a spotřebitele. Především je třeba vždy rozlišovat tyto dopady v měřítku relevantního trhu a také faktických negativních dopadů nekalosoutěžního jednání, tzn. skutečně vzniklé škody nebo reálně hrozícího ohrožení práv ostatních soutěžitelů. Tato možnost soudu brát v úvahu polehčující, ale také i přitěžující okolnosti případu a tím tedy lépe přizpůsobit výši trestu v konkrétním případě, je jedním z klíčových způsobů, jak efektivně regulovat dopady nekalasoutěžních deliktů. Vedle hlavních trestů odnětí svobody a peněžitých trestů, které jsou upraveny v § 37 ZPNS, existoval také institut tzv. vedlejšího trestu v podobě uveřejnění rozsudku, tak jak jej upravoval § 40 ZPNS. Z tohoto ustanovení vyplývá možnost soudu rozhodnout na návrh žalobce o povinnosti obžalovaného zveřejnit rozsudek nebo jen jeho části na náklady obžalovaného v jednom nebo více časopisech. Stejné oprávnění ovšem ZPNS přiznával také obžalovanému, pokud byl obžaloby zproštěn. V takovém případě nesl náklady na zveřejnění zase žalobce. Soud při tom musel také rozhodnout, ve kterých časopisech zveřejnění proběhne, jakož i nejvyšší možnou míru nákladů na

54

VEČERKOVÁ, E., Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly), Brno : Masarykova univerzita, 2005. s. 164. § 37 Zák. č. 111/1927 Sb. z. a n. 56 HAMANN, L., DRÁBEK, J., BUCHTELA, R. Nekalá soutěž komentář k zákonu proti nekalé soutěži. 2. vyd. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství, 1930. s. 121. 55

27

zveřejnění a samozřejmě také o lhůtě jak dlouho a jakým způsobem (jednorázově či opakovaně) bude rozsudek zveřejněn. Zbylá ustanovení druhého oddílu Hlavy II. upravovaly prozatímní (zajišťovací) opatření (§ 35), odstranění závadných označení a jich propadnutí; veřejné odvolání zlehčení (§ 36), situace kdy jednání zaměstnanců není trestné (§ 38) a samozřejmě také náhradu škody (§ 39).

Na základě všech uvedených skutečností a představení zákona proti nekalé soutěže můžeme říci, že na svou dobu to byl velmi moderní zákon, vycházející z posledních vývojových trendů té doby. Jednoznačně silnou stránkou ZPNS byla dle mého názoru použití generální klauzule v kombinaci se speciálními skutkovými podstatami nejčastějších nekalasoutěžních deliktů. Jak již bylo uvedeno výše, postavení generální klauzule bylo sice subsidiární vůči vyjmenovaným skutkovým podstatám, nicméně funkci pomyslné záchytné sítě pro inominátní nekalosoutěžní jednání plnila dle očekávání a v souladu s účelem vzniku ZPNS, důkazem tohoto tvrzení může být fakt, že regulace nekalé soutěže za pomocí generální klauzule se používá i dnes. Spíše zajímavostí než silnou stránkou ZPNS byla jeho komplexnost. Přes obecná ustanovení a definice, právní ochranu soukromoprávní, trestněprávní, správní až po náhradu škody a vztah k zahraničí. Vzhledem k situaci v právním systému ČSR, kdy například nebyl sjednocen trestní zákoník pro Česko, Slovensko a Podkarpatskou Rus nebyla tedy jiná možnost, jak tyto trestněprávní oblasti nekalé soutěže jednotně upravit. S přihlédnutím k dnešní době však tuto skutečnost považuji za spíše slabou stránku, neboť roztříštěnost trestněprávních institutů, včetně procesních pravidel, vede spíše k narušení právní jistoty, než k jejímu posílení v tak významném právním odvětví jako je trestní právo. S podobnou situací se lze ovšem setkat i v dnešní době, kdy vedle obecného trestního zákoníku platí speciální zákony jako je zákon o soudnictví ve věcech mládeže atd., které trestní úpravu tříští a dělají ji nepřehlednou. Ať je však přístup ke sjednocování nebo dělení trestního práva jakýkoli, nelze zákonu proti nekalé soutěži upřít jeho jednoznačně pozitivní přínos do oblasti regulace nekalé soutěže.

2.3 Období 1950 – 1991 S historického hlediska, pokud nepočítáme současnou úpravu nekalé soutěže, byl zákon proti nekalé soutěži bezesporu vrcholem úpravy nekalé soutěže na našem území, který vzhledem k událostem v roce 1939 a následně v roce 1948 nebyl překonán. ZPNS z roku 1927 platil až do roku 1950, kdy byl zrušen a nahrazen zákonem č. 141/1950 Sb. občanským zákoníkem, který nabyl účinnosti 1. ledna 1951. Z kvalitní a relativně bohaté úpravy nekalé soutěže v ZPNS došlo k velmi výrazné redukci. Občanský zákoník obsahoval pouze jediné ustanovení § 352, který se vztahoval na zvláštní případy náhrady škody, mimo jiné také náhradu škody způsobenou nekalou soutěží. „Odpovědnost za škodu způsobeno: při nekalé soutěži v hospodářském styku

28

Odst. 1. Na tom, kdo se octne v hospodářském styku v rozporu s dobrými mravy soutěže, jednáním způsobilým poškodit soutěžitele, může se každý soutěžitel, který tímto jednáním utrpěl škodu, nebo jemuž škoda přímo hrozí, domáhat, aby se zdržel takového jednání a odstranil závadný stav jím způsobený. Kdo věděl, že jeho jednání je způsobilé poškodit soutěžitele, je povinen mu nahradit způsobenou škodu.“57 Ustanovení § 352 občanského zákoníku opět zvolilo formu generální klauzule, která zakazovala jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže. Je nezbytné však zdůraznit fakt, že toto ustanovení figurovalo v právním řádu pouze pro forma, neboť i z důvodové zprávy k vládnímu návrhu občanského zákoníku jasně vyplývalo, že § 352 občanského zákoníku se zachoval pouze z důvodů mezinárodních závazků Československa, konkrétně závazky plynoucí z Pařížské úmluvy.58 Díky politické situaci, která panovala v Československu, ve které nelze vůbec uvažovat o existenci svobodného trhu, natož pak o svobodné a volně přístupné hospodářské soutěži mezi soutěžiteli, lze období od roku 1950 do roku 1991 z pohledu právní úpravy nekalé soutěže považovat za období temna. Osobně se totiž neztotožňuji s názorem profesora Knapa, který zastával názor, že hospodářská soutěž existuje i mezi socialistickými organizacemi. Jisté vztahy, které bychom mohli přirovnat k hospodářské soutěži, nejspíše mezi těmito organizacemi existovaly, ale dle mého názoru velmi silná regulace takové vztahy od soutěže, jak ji chápeme dnes a jak byla chápána v období první republiky, velmi vzdaluje. Zajímavá situace nejen vzhledem k nekalé soutěži vzniká v šedesátých letech minulého století, přesněji tedy v roce 1964, kdy dochází k přijetí nového zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník a zákona č. 109/1964 Sb. hospodářský zákoník. Občanský zákoník po svém předchůdci z roku 1950 převzal ustanovení § 352 v nezměněné podobě. Novinkou však bylo ustanovení § 119 hospodářského zákoníku „Zásady spolupráce socialistických organizací“, které znělo: „Organizace jsou povinny při zajišťování plánovaných úkolů spolupracovat a pomáhat si tak, aby byly co nejlépe zajištěny potřeby národního hospodářství. Zejména jsou povinny zavazovat se při uzavírání hospodářských smluv k dodávání výrobků nebo prací v jakosti, sortimentu a ve lhůtách, které jsou z hlediska celého národního hospodářství pro plnění plánovaných úkolů nejvhodnější, a své závazky řádně plnit.“

59

Došlo tedy ke vzniku podvojné regulace „hospodářské soutěže“ zajišťovanou jednak občanským zákoníkem a také hospodářským zákoníkem. Tato situace trvala až do roku 1991, kdy byl vydán zákon č. 513/1991 Sb.60 Vzhledem k politické situaci a dalším faktorům ovlivňující hospodářkou soutěž jak jsou uvedeny výše v textu, nelze ani očekávat nějaké převratná soudní rozhodnutí v oblasti nekalé

57

§ 352 zák. č. 141/1950 Sb. občanský zákoník VEČERKOVÁ, E., Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly), Brno: Masarykova univerzita, 2005. s. 22. 59 § 119 zák. č. 109/1964 Sb. hospodářský zákoník 60 VEČERKOVÁ, E., Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly), Brno: Masarykova univerzita, 2005. s. 23-25. 58

29

soutěže. Ustanovení § 352 nebylo s výjimkou dvou případů v šedesátých letech (přesněji 1968) vůbec použito. V obou případech se jednalo o tzv. otrocké napodobení.61

2. 3. 1 Trestněprávní úprava nekalé soutěže Trestní úprava nekalé soutěže rovněž představovala spíše okrajovou oblast trestního práva. Toto nevýznamné postavení bylo zapříčiněno stejnými důvody jako v oblasti civilní. Civilní i trestní úprava nekalé soutěže jsou spojité nádoby, a pokud nebude civilněprávní základ nekalé soutěže kvalitně zpracován, nemůže být kvalitně zpracována ani úprava trestněprávní. Základem úpravy nekalé soutěže v zákoně č. 86/1950 Sb. trestní zákoník bylo ustanovení § 258, které znělo: „Kdo jednáním, které je v rozporu s předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku nebo se zvyklostmi soutěže, úmyslně vážně ohrozí hospodářský chod nebo rozvoj podniku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.“62Jedná se o velice strohé ustanovení a jak již bylo uvedeno výše, odráží skutečný stav hospodářské soutěže na našem území v padesátých letech. Výraznou změnu nepřineslo ani vydání nového trestního zákona č. 140/1961 Sb., kdy ustanovení § 149 znělo: „Kdo jednáním, které je v rozporu s předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku nebo se zvyklostmi soutěže, poškodí dobrou pověst nebo ohrozí chod nebo rozvoj podniku soutěžitele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.“ 63Při srovnání obou úprav je více než jasné, že text zůstal téměř totožný. Novější úprava však také kromě rozvoje a chodu podniku akcentuje již také dobrou pověst podniku, což pokud odhlédneme od faktického fungování hospodářské soutěže v té době, můžeme považovat za vývojový krok dopředu. Dalším rozdílem bylo rozšíření trestů v pozdější úpravě, kdy kromě trestu odnětí svobody ve výši jednoho roku, přibyly také peněžitý trest a trest propadnutí věci. Ustanovení § 149 trestního zákona ve znění zák. č. 140/1961 Sb. platilo v téměř nezměněné podobě až do roku 2009 s tím, že počátkem devadesátých let v důsledku politických změn dostala úprava nekalé soutěže a to nejen v trestním zákoně opět nový význam a rozměr.

61

MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěži. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. s. 27. § 258 zák. č. 86/1950 Sb. trestní zákoník ve znění pozdějších předpisů 63 § 149 zák. č. 140/1961 Sb. trestní zákoník ve znění pozdějších předpisů 62

30

3 Současná právní úprava nekalé soutěže v České republice Po změně politicko-ekonomického režimu v roce 1989 a následném vzniku samostatné České republiky, nastalo uvolnění většiny společenských vztahů, které byly v minulosti silně regulovány, nebo dokonce úplně zakázány. Jednou z těchto změn byl i návrat k tržnímu hospodářství a opětovný vznik volné hospodářské soutěže. Netroufám si hodnotit, zda tento přechod znamenal pro společnost stejný „skok“ jako v minulosti rozpad cechovního systému a vznik možnosti svobodného podnikání, ale bezpochyby se jednalo o významnou změnu, která měla své pozitivní ale také i negativní následky. Po dlouhé odmlce v oblasti podnikání a soutěžení mezi účastníky v hospodářské soutěži, bylo nutno tuto oblast zabezpečit tak, aby byl účel hospodářského soutěžení naplněn a zároveň zachována jakási „čistota“ soutěžních vztahů společně s příznivým soutěžním prostředím. Moderní právní úprava nekalé soutěže navázala na prvorepublikovou úpravu nekalé soutěže obsaženou v zákoně proti nekalé soutěži, přičemž stále přihlíží k mezinárodním závazkům plynoucím z mezinárodních úmluv, jako je například Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví z roku 1883. Dalším mezinárodním faktorem, který ovlivnil vývoj současné úpravy nekalé soutěže na našem území, je členství České republiky v Evropské unii od roku 2004. Akty komunitárního práva, které jsou pro ČR závazné, mohou velmi významně ovlivnit jednotlivé složky českého právního řádu. V případě nekalé soutěže se tak stalo tzv. harmonizační novelou obchodního zákoníku (zák. č. 370/2000 Sb.), kterou byl doplněn § 54 obchodního zákoníku o druhý odstavec, který představoval promítnutí evropské směrnice 84/450/EHS o klamavé a srovnávací reklamě, která měla za cíl zvýšení ochrany spotřebitelů před nekalou soutěží, způsobenou právě klamavou reklamou a nepřípustnou srovnávací reklamou. Zajímavostí této směrnice je, že už v době svého vzniku v roce 1984 byla ve většině členských státech překonána. Národní úpravy totiž regulovaly klamavou a srovnávací reklamu mnohem podrobněji a propracovaněji.64 Účel této směrnice následně přešel v roce 2005 do směrnice o nekalých obchodních praktikách 2005/29/ES. Novelizovaná směrnice o klamavé a srovnávací reklamě 2006/114/ES má za účel chránit obchodníky, tj. soutěžitele. Zákon č. 36/2008 Sb. pak představoval transpozici směrnice o nekalých obchodních praktikách do českého právního řádu a současně jím byla aktualizovaná úprava srovnávací reklamy.65 Při srovnání ZPNS z roku 1927 a současné úpravy nekalé soutěže v obchodním zákoníku musíme zmínit hned několik klíčových změn, které ochrana před nekalou soutěží prodělala. Tou první 64

HILTY, R. M., HENNING-BODEWIG, F. Law Against Unfair Competition – Towards a New Paradigm in Europe?. Berlin : Springer, 2007. s. 113. 65 POKORNÁ, J., KOVAŘÍK, Z., ČÁP, Z. et al. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. s. 199.

31

a nejviditelnější je fakt, že ochrana před nekalou soutěží přestala být součástí speciálního zákona a stala se součástí obchodního zákoníku, kde je obecně upravena v § 44 - § 52. V § 53 – § 55 jsou pak upraveny právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Zůstává otázkou, zda bylo zavedení regulace do obchodního zákoníku správnou volbou, či nikoli. Rozhodně nelze regulaci nekalé soutěže upřít významné postavení v rámci českého právního řádu, ostatně ochrana hospodářské soutěže svou vlastní úpravu má v podobě zákona č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže ve znění pozdějších předpisů, tento zákon se však nevztahuje na nekalou soutěž. Na druhou stranu vzhledem k blízkému vztahu obchodu, podnikatelů, spotřebitelů a jejich činností k nekalé soutěži, považuji za správné řešení podřadit úpravu nekalé soutěže do obchodního zákoníku, neboť to opět zabraňuje přehnané roztříštěnosti českého právního řádu a vede to k lepší přehlednosti. Dalším významným rozdílem oproti ZPNS je výrazné posílení ochrany spotřebitelů, kdy generální klauzule obsažená v § 44 odst. 1. obchodního zákoníku výslovně uvádí spotřebitele jako jeden ze subjektů, kterým zákon ochranu proti nekalé soutěži poskytuje. Význam ochrany spotřebitelů v posledních letech neustále roste a výše popsané akty Evropské unie, které byly implementovány nebo jinak zohledněny v českém právním řádu, jsou toho důkazem. V neposlední řadě je třeba zmínit také rozdíl v trestněprávní ochraně proti nekalé soutěži, která zůstala prakticky od padesátých let minulého století součástí trestního zákoníku.

3. 1 Generální klauzule nekalé soutěže v obchodním zákoníku Generální klauzule tvoří páteř celé úpravy ochrany proti nekalé soutěži. Jak již bylo několikrát uvedeno výše v textu, její význam spočívá v její schopnosti dopadat na inominátní nekalosoutěžní delikty, které nejsou uvedeny v kazuistickém výčtu nejčastějších skutkových podstat nekalé soutěže. Její postavení je umocněno skutečností, že zákonodárce není schopen poskytnout dostatečnou ochranu před nekalou soutěží jen pomocí kazuisticky utvářenými ustanoveními, neboť není možné v zákoně předvídat všechny jednotlivé případy narušení soutěže, které mohou nastat. Pomocí obecně formulovaného zákazu nekalé soutěže obsaženého právě v generální klauzuli je však tento problém překonán a odlišení jednotlivých dovolených nebo nekalých soutěžních jednání je přenecháno judikatuře a na posouzení soudu.66 Současná generální klauzule je obsažena v ustanovení § 44 odst. 1. obchodního zákoníku a zní: „Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Nekalá soutěž se zakazuje.“ Toto ustanovení nám jasně určuje tři základní podmínky,

66

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007. s. 306

32

které musí být splněny, abychom mohli určité jednání označit jako nekalou soutěž. Jedná se o podmínky: a) Jednání v hospodářské soutěži – Hospodářská soutěž je definována v § 41 obchodního zákoníku a předpokládá existenci nejméně dvou soutěžitelů (soupeřících subjektů) ve vzájemném soutěžním vztahu. b) Rozpor s dobrými mravy soutěže – V této podmínce se klade důraz na slovo soutěž, neboť účelem generální klauzule není regulovat obecnou mravnost. Dobré mravy soutěže nelze ztotožnit s obecnou etikou ani obecným pojmem „dobré mravy“. Jedná se totiž o specifický vztah, kdy některé jednání může být v rozporu s obecně uznávanými dobrými mravy, ale v rámci soutěže se stále bude jednat nezávadné jednání. To platí i naopak, kdy jednání bude sice v souladu s dobrými mravy v obecném smyslu, ale bude v rozporu s dobrými mravy soutěže. Najít přesnou hranici u těchto dvou právně neurčitých pojmů je prakticky nemožné a přiblížení se tomuto dokonalému vymezení je úkolem právní teorie a zejména judikatury. K tomu například rozsudek NS: „Zda jest jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže, jest otázkou právní, již náleží řešiti výhradně soudu, při čemž jest mu přihlížeti i k tomu, jak se na jednání pohlíží mezi soutěžiteli, co o něm soudí veřejnoprávní korporace, které mají podle svého určení dbáti společných oprávněných zájmů soutěžitelů, a jaké důvody uvádějí pro svůj názor.“ 67 c) Přivodit újmu jiným soutěžitelům – Zde je nutné chápat výraz újma v širším slova smyslu tedy újmu materiální i nemateriální, přičemž není nutné dokazovat, zda skutečně ke vzniku újmy došlo a v jakém rozsahu, nýbrž postačí, že určité jednání je způsobilé přivodit újmu, proto aby určité jednání mohlo být posouzeno jako nekalosoutěžní. V tomto případě bude vyžadováno poněkud subjektivnější nahlížení na jednotlivé případy.68 Účel generální klauzule v porovnání s úpravou obsaženou v ZPNS zůstal stejný, jen její význam velmi vzrostl. Z původně subsidiárního použití v ZPNS pro postihování nekalé soutěže došlo v rámci současné úpravy k primárnímu použití generální klauzule pro posouzení, zda je určité jednání nekalou soutěží. I přesto, že obchodní zákoník obsahuje nejčastější skutkové podstaty uvedené v druhém odstavci § 44, je nezbytné, aby jednání, které se dá podřadit pod některou z těchto skutkových podstat, současně naplnilo všechny tři podmínky stanovené v generální klauzuli. Pokud tyto podmínky nenaplní, opět se nebude jednat o projev nekalé soutěže. Vztah generální klauzule a zvláštních skutkových podstat je tedy nutno chápat jako kumulativní, často hovoříme také o tzv.

67

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 04. 02. 1933, sp. zn. R I 1100/32. POKORNÁ, J., KOVAŘÍK, Z., ČÁP, Z. et al. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. s. 204. 68

33

kumulativním použití generální klauzule s konkrétní skutkovou podstatou. Z výše uvedených důvodů je funkce generální klauzule nekalé soutěže prvořadá a nenahraditelná.69 Nekalou soutěží podle § 44 odst. 1. se zejména rozumí: a) klamavá reklama (§ 45), b) klamavé označování zboží a služeb (§ 46), c) vyvolávání nebezpečí záměny (§ 47), d) parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele (§ 48), e) podplácení (§ 49), f) zlehčování (§ 50), g) srovnávací reklama (§ 50a), h) porušování obchodního tajemství (§ 51) a i) ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí (§ 52).70 Vzhledem k tématu a účelu této práce bych rád představil pouze skutkové podstaty, které nebyly upraveny v zákoně proti nekalé soutěži z roku 1927. Jedná se o skutkovou podstatu srovnávací reklamy (§ 50a) a ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí (§ 53). Zbylé skutkové podstaty sice prodělaly jisté změny, nicméně principy a hodnoty, které chránily, zůstaly nezměněny.

3. 1. 2 Srovnávací reklama Definice srovnávací reklamy obsahuje § 50a odst. 1. obchodního zákoníku: „Srovnávací reklamou je jakákoliv reklama, která výslovně nebo i nepřímo identifikuje jiného soutěžitele anebo zboží nebo služby nabízené jiným soutěžitelem.“ Srovnávací reklama sice jako samostatná skutková podstata ZPNS rozlišována nebyla, ale na druhou stranu se srovnání v souvislosti s nekalou soutěží a reklamou v prvorepublikových komentářích již objevuje. Určitý případ nekalosoutěžního srovnání v reklamě pak mohl naplnit skutkovou podstatu jiného nekalosoutěžního deliktu v ZPNS uvedeného (například nekalé reklamy nebo zlehčování). Úprava srovnávací reklamy a tím i § 50a se do českého právního řádu dostal díky vlivu komunitárního práva, konkrétně harmonizační novelou obchodního zákoníku zák. č.370/2000 Sb. Srovnávací reklama, tak jak je definovaná v § 50a odst. 1. obchodního zákoníku se týká kterékoli formy srovnávací reklamy (přípustné i nepřípustné). Tím se dostáváme k faktu, že zákonodárce neměl v úmyslu postihnout veškerou srovnávací reklamu, neboť určitá míra srovnání výkonů, či produktů patří k podstatě soutěžení. Ustanovení § 50a odst. 2. obsahuje výčet podmínek, za kterých je srovnávací reklama přípustná. Zjednodušeně řečeno srovnávací reklama je postihována jako nekalá soutěž, pokud je klamavá, zlehčuje, vyvolává nebezpečí záměny, má parazitní povahu, nesrovnává jenom zboží a služby určené ke stejnému účelu a srovnání se netýká pouze znaků,

69

POKORNÁ, J., KOVAŘÍK, Z., ČÁP, Z. et al. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. s. 207. 70 § 44 odst. 2. Zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

34

které jsou podstatné, relevantní ověřitelné a reprezentativní. Pokud jsou kumulativně splněny všechny podmínky taxativního výčtu § 50a odst. 2. pak je srovnávací reklama přípustná.71 Ke zlehčování v rámci srovnávací reklamy také rozhodnutí Vrchního soudu v Praze: „Je v rozporu s dobrými mravy soutěže a jednáním nekalé soutěže podle § 50 ObchZ (zlehčováním), pokud dopis s nabídkou služeb (náborový leták) jakkoli naznačuje, že u druhého soutěžitele se určitému druhu služeb nevěnuje patřičná pozornost, protože jsou považovány za málo důležité či okrajové, a proto je pro adresáty dopisu výhodnější obrátit se na služby nabízejícího soutěžitele.“72

3. 1. 3 Ohrožování zdraví a životního prostředí „Ohrožováním zdraví a životního prostředí je jednání, jímž soutěžitel zkresluje podmínky hospodářské soutěže tím, že provozuje výrobu, uvádí na trh výrobky nebo provádí výkony ohrožující zájmy ochrany zdraví anebo životního prostředí chráněné zákonem, aby tak získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů.“73Tato skutková podstata je relativně nová a není velkým překvapením, že ji původní ZPNS vůbec neznal. Odráží totiž společenské trendy posledních let, kdy problematika životního prostředí a jeho narušování neustále nabývá na významu a regulace negativního ovlivňování životního prostředí zasahuje čím dál hlouběji do celého spektra společenských vztahů. Co se týče uvedeného „zdraví spotřebitele“ ve výčtu § 44 odst. 2. písm. i) obchodního zákoníku, lze při rozšiřujícím výkladu tohoto ustanovení dospět k závěru, že záměr zákonodárce bylo postihnout nekalosoutěžní ohrožování zájmů ochrany zdraví lidí anebo životního prostředí. Je přitom lhostejno, zda k ohrožení chráněných zájmů došlo jednorázově, opakovaně.74

3. 2 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži

Pod tímto obecným označením se skrývají veškeré dostupné právní prostředky, kterými se subjekt dotčený nekalou soutěží může bránit proti jejím negativním vlivům. Podobně jako tomu bylo v době platnosti ZPNS, i dnes je rozlišováno mezi různými druhy těchto prostředků, pouze s tím rozdílem, že dnes jsou jednotlivé druhy upraveny v jednotlivých zákonech a ne pouze v jednom speciálním, tak jak tomu bylo v ZPNS. Rozlišujeme soukromoprávní prostředky ochrany proti nekalé

71

POKORNÁ, J., KOVAŘÍK, Z., ČÁP, Z. et al. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. s. 233 – 235. 72 Rozhodnutí Vrchního soudu ze dne 24. 03. 1997, sp. zn. 3 Cmo 156/95. 73 § 52 Zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 74 POKORNÁ, J., KOVAŘÍK, Z., ČÁP, Z. et al. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. s. 242.

35

soutěži, ty jsou upraveny v obchodním zákoníku v Díle III. Hlavy V., dále veřejnoprávní prostředky, které upravují zejména trestní sankce a jsou upraveny v trestním zákoníku a správní prostředky ochrany, které pak představují jednotlivá ustanovení ve speciálních zákonech, jako například v zákoně o regulaci reklamy nebo zákoně o ochraně spotřebitele. Můžeme zmínit ještě mimořádné prostředky ochrany proti nekalé soutěži, kam spadají tzv. „samoregulační opatření“, která nalezneme především v oblastech týkajících se reklamy (například rozhodnutí arbitrážní komise Rady pro reklamu ČR).75 Základem soukromoprávních ochranných prostředků před nekalou soutěží je ustanovení § 53 obchodního zákoníku: „Osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, mohou se proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále mohou požadovat přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.“76Ustanovení řeší legitimaci subjektů k uplatnění všech nároků plynoucích z nekalosoutěžního jednání. Výraznou změnou v těchto subjektech oproti ZPNS přestavují spotřebitelé, jež mají shodné nároky jako soutěžitelé, kteří jsou nekalou soutěží dotčeni, neboť ZPNS ochranu spotřebitelům vůbec nepřiznával. Dle současné úpravy jsou však spotřebitelé oprávnění podat žalobu proti rušiteli pokud jsou nekalou soutěží přímo dotčeni (tím se rozumí situace, kdy jejich práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, nebo případy, kdy jim byla nekalou soutěží způsobena újma nebo vznik újmy alespoň hrozil).77

3. 3 Trestněprávní ochrana proti nekalé soutěži Pokud máme hovořit o trestněprávní ochraně proti nekalé soutěži, musíme nejdříve vyřešit střet dvou právních celků, a sice soukromoprávní oblasti práva, která je reprezentována obchodním zákoníkem, v němž je nekalá soutěž primárně upravena a veřejnoprávní oblast práva, kterou zastupuje trestní zákoník (dříve trestní zákon), jako univerzální trestní kodex, který upravuje trestní sankce. Vzhledem k povaze trestního práva a jeho funkcím, zejména té ochranné, musíme zdůraznit fakt, že trestní právo představuje krajní prostředek ochrany společnosti a je tedy nepřísnějším prostředkem, který je v našem státě k dispozici pro ochranu taxativně vymezených zájmů. Použití trestního práva připadá v úvahu až po té, co ostatní právní prostředky z jiných právních odvětví selžou, nebo se ukáží být nedostatečnou ochranou předmětných zájmů. Z tohoto důvodu bývají prostředky 75

POKORNÁ, J., KOVAŘÍK, Z., ČÁP, Z. et al. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. s. 244. 76 § 53 Zák. č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 77 POKORNÁ, J., KOVAŘÍK, Z., ČÁP, Z. et al. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. s. 245.

36

trestněprávní ochrany označovány též jako „ultima ratio“ (poslední instance).78Přesto se v praxi neustále setkáváme se situacemi, kdy vedle civilněprávní ochrany proti nekalé soutěži, lze použit i trestněprávní prostředky. Tato možnost není vyloučena, ostatně i judikatura Nejvyššího soudu potvrdila, že: „Použití zákona o ochraně proti nekalé soutěži není vyloučeno tím, že čin, závadný z hlediska tohoto zákona, je také činem trestným podle veřejného práva.“ 79 Použití trestněprávních sankcí na nekalou soutěž, je také komplikováno tím, že od 1. ledna 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník a dosavadní úprava postihování nekalé soutěže v rámci trestního práva prodělala významné změny.

3. 3. 1 Nekalá soutěž dle trestního zákona do 31. 12. 2009 Sankcionování nekalé soutěže dle zákona č. 140/1961 Sb. trestní zákon ve znění pozdějších předpisů (dále jen TrZ.), bylo zakotveno až do 31. prosince 2009 v jeho ustanovení § 149, jež znělo: „Kdo jednáním, které je v rozporu s předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku nebo se zvyklostmi soutěže, poškodí dobrou pověst nebo ohrozí chod nebo rozvoj podniku soutěžitele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.“80Zvláštností této skutkové podstaty je, že obsahuje blanketní dispozici, která odkazuje mimo jiné na „předpisy upravující soutěž v hospodářském styku“, kterými jsou § 44 až § 52 obchodního zákoníku, jež upravují generální klauzuli nekalé soutěže a jednak speciální skutkové podstaty nekalé soutěže.81Tuto skutečnost potvrzuje i Usnesení NS ze dne 15. 02. 2006 sp. zn. 5 Tdo 102/2006. Z dikce zákona vyplývá (obecné „kdo“), že pachatelem nemusí být pouze soutěžitel, ale mohou jím být i jiné subjekty, které by mohly například šířit klamavou reklamu nebo porušit obchodní tajemství. Jedná se o záměr zákonodárce ponechat dikci zákona široce otevřenou, neboť omezení pouze na soutěžitele by vedlo k zásadnímu zúžení použitelnosti této skutkové podstaty.82Pro vysvětlení podmínek, které musí být splněny, aby mohla být nekalá soutěž postihována pomocí trestního práva, můžeme použít judikaturu Nejvyššího soudu, který se k těmto podmínkám několikrát vyjádřil.83 Jendou z těchto podmínek je, že ke spáchání trestného činu nekalé soutěže nestačí pouze nekalé soutěžní jednání ve smyslu generální klauzule nebo speciálních skutkových podstat, ale zároveň pachatel svým jednáním musí způsobit následek poškození dobré pověsti soutěžitele, nebo 78

JELÍNEK, J. Trestní právo hmotné - obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha : Leges, 2010. s. 21. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 05. 1937, sp.zn. Rv IV 716/36. 80 § 149 Zák. č. 140/1961 Sb. trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 81 ŠÁMAL, Pavel. Nekalá soutěž a možnosti jejího postihu podle platné právní úpravy a za účinnosti nového trestného zákoníku. Právní rozhledy. 2009, č. 15, s. 532. ISSN 1210-6410. 82 ŠÁMAL, P., RIZMAN, S., PÚRY, F. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6. vydání, Praha : C. H. Beck, 2004. s. 952. 83 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha : Wolters Kluwer, 2010. s. 193 – 195. 79

37

ohrožení chodu nebo rozvoje podniku soutěžitele. Není však vyloučeno, aby způsobil oba tyto následky jedním činem. Poškozením dobré pověsti soutěžitele se rozumí takové jednání, které zapříčiní pokles důvěry veřejnosti ve vztahu k hospodářským aktivitám konkrétního poškozeného soutěžitele. Může se jednat o jakékoli poškození pověsti v rámci obchodně-podnikatelských vztahů, bez ohledu na to, zda k poklesu důvěry došlo u jiných soutěžitelů, nebo i u jiných subjektů (např. spotřebitelů). Vzhledem k faktu, že se nejedná primárně o materiální újmu, nevyžaduje se zde způsobení škody. Dle NS musí k poškození pověsti dojít, nestačí tedy pouze ohrožení této pověsti. Co se týče ohrožení chodu nebo rozvoje podniku soutěžitele, pak NS judikoval, že se jedná o situace, kdy v rámci nekalosoutěžního jednání hrozí jako důsledek tohoto jednání zastavení nebo podstatnější omezení dosavadního provozu podniku. Oproti poškození dobré pověsti, pak v tomto případě postačí pouze hrozba, že ke vzniku negativních následků může dojít.84 Další podmínkou je, že: „ Trestní zákon u trestného činu nekalé soutěže podle § 149 trestního zákona vyžaduje úmysl, který musí zahrnovat všechny podstatné znaky charakterizující skutkovou podstatu tohoto trestného činu. Jednání musí kumulativně splňovat tyto podmínky: a) musí být v rozporu s předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku, b) musí se uskutečnit v hospodářské soutěži, c) musí poškodit dobrou pověst nebo ohrozit chod nebo rozvoj podniku soutěžitele.“

85

Velmi

důležitou podmínkou je dle mého názoru také kritérium závažnosti jednání, neboť ne každé jednání, které naplňuje znaky nekalosoutěžního jednání v rámci civilního práva je zároveň také trestným činem. Často se můžeme v praxi setkat se situací, kdy soutěžitelé pro svou ochranu proti nekalé soutěži volí cestu podnětu k zahájení trestního řízení podle § 149 TrZ a to buď v kombinaci s použitím civilněprávních prostředků ochrany proti nekalé soutěži dle obchodního zákoníku, nebo prostředky civilněprávní ochrany vůbec nevyužijí a spoléhají se výlučně na ochranu trestní. Jenomže při takovém postupu se často zapomíná na rozdíly v podmínkách použití § 149 trestního zákona a § 44 a násl. obchodního zákoníku. Rozdíl spočíval již v osobě pachatele, kdy při použití trestněprávní ochrany se mohlo jednat pouze o fyzickou osobu, kdežto na poli civilního práva zákon počítal také s rušitelem v podobě osoby právnické. I subjektivní stránka nekalé soutěže se v obou případech liší, neboť dle §149 TrZ šlo postihovat pouze úmyslné nekalosoutěžní jednání, kdežto na poli civilněprávní ochrany proti nekalé soutěži se setkáme s objektivní odpovědností, která nevyžaduje zavinění ani ve formě úmyslu ani ve formě nedbalosti.86 K tomu se také vyjádřil NS: „Rozpor s předpisy upravujícími soutěž nebo se zvyklostmi soutěže ve smyslu trestného činu nekalé soutěže podle § 149 trestního zákona nelze

84

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 09. 2007 sp. zn. 5 Tdo 916/2007. Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 01. 2003, sp. zn, 6 Tdo 72/2003. 86 HAJN, P. Civilněprávní nebo trestněprávní postih nekalé soutěže. Daňová a hospodářská kartotéka, Praha: Linde, roč. 3, č. 18. s. 169-175. ISSN 1210-6739. 85

38

spatřovat v každém porušení zásad poctivého hospodářského styku, nýbrž jen v porušení takovým jednáním, které je objektivně způsobilé společenskou funkci hospodářské soutěže zkreslit a tím i účinky soutěže zeslabit nebo vyloučit, popřípadě je změnit v negativní.“

87

Vztah §149 TrZ k jiným

ustanovením není nijak komplikovaný, v zásadě lze říci, že jednočinný souběh s trestnými činy přijímání úplatku (§ 160 TrZ) a podplácení (§ 161 TrZ) není vyloučen. Vyloučen není ani jednočinný souběh trestného činu nekalé soutěže dle § 149 TrZ a trestného činu porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 TrZ. Na druhou stranu jednočinný souběh s trestnými činy porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 TrZ a porušování průmyslových práv dle § 151 TrZ vyloučeno je, neboť tyto trestné činy jsou v poměru speciality k ustanovení § 149 TrZ.88 Situace, kdy soutěžitelé využívají pouze trestněprávní prostředky ochrany proti nekalé soutěži (ať už jsou jejich domněnky oprávněné nebo neoprávněné), je dle mého názoru způsobena mimo jiné i tím, že představa trestního stíhání je pro poškozeného soutěžitele symbolem jakési větší pomsty a většího zadostiučinění. Vidina většího trestu a větších komplikací pro rušitele způsobí, že civilněprávní ochrana se v očích poškozeného jeví jako nedostatečná. Zůstává otázkou, zda samotné prostředky ochrany proti nekalé soutěži v trestním zákoně (i dnes v trestním zákoníku) se sami nemohou stát nástrojem nekalé soutěže, kterými má být dosaženo poškození rušitele, který se nekalosoutěžního jednání dopustil jako první. K tomuto mohu dodat pouze odkaz na zásadu trestního práva „ultima ratio“ (viz. výše v této kapitole), která by takovému zneužívání trestněprávních prostředků měla zabránit. Nekalou soutěž v rámci trestního práva lze postihnout také pomocí ustanovení § 127 TrZ, tedy jako trestný čin porušování závazných pravidel hospodářského styku. Ustanovení § 127 odst. 1. TrZ zní: „Kdo v úmyslu opatřit sobě nebo jinému ve značném rozsahu neoprávněné výhody, poruší závažným způsobem pravidla hospodářského styku stanovená obecně závazným právním předpisem, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.“

89

Druhý odstavec § 127 pak zpřísňuje trest pro pachatele trestného činu v odstavci prvním na šest měsíců až pět let, pokud svým jednáním způsobí vážnou poruchu v hospodářské činnosti nebo vážnou poruchu v zásobování anebo zkrácení příjmů státu ve značném rozsahu.90 Za porušování závazných pravidel hospodářského styku se považuje mimo nedovolené omezování hospodářské soutěže (upraveno speciálním zákonem č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže ve znění pozdějších předpisů) a některých dalších speciálních předpisů, zejména

87

Rozhodnutí Nejvyššího soudu české republiky ze dne 04. 10. 2000, sp. zn. 5 Tz 161/2000. ŠÁMAL, P., RIZMAN, S., PÚRY, F. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6. vydání, Praha : C. H. Beck, 2004. s. 952. 89 § 127 odst. 1. Zák. č. 140/1961 Sb. trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 90 § 127 odst. 2. Zák. č. 140/1961 Sb. trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 88

39

nekalá soutěž. Dle názoru odborné veřejnosti i judikatury NS: „Jednočinný souběh jmenovaných trestných činů (§ 149 TrZ. a § 127 TrZ.) je proto vyloučen, neboť ustanovení § 127 TrZ. je speciální ve vztahu k ustanovení § 149 TrZ.“

91

Z citovaného rozhodnutí NS sp.zn. 8 Tdo 5/2005 dále plyne, že

pokud nebudou naplněny podmínky generální klauzule nekalé soutěže dle § 44 odst. 1. obchodního zákoníku, nelze se dopustit ani trestného činu porušování závazných pravidel hospodářského styku v podobě nekalosoutěžního jednání.92 V trestním zákoně panovala zajímavá situace, kdy se dané nekalosoutěžní jednání posuzovalo nejprve dle ustanovení § 127 TrZ a pokud nenaplňovalo znaky tohoto trestného činu, mohlo být postihnuto dle ustanovení § 149 TrZ.93 Osobně si myslím, že tato situace nebyla vzhledem k povaze nekalé soutěže a obecným zásadám trestního práva nejlepší, neboť samotné posuzování nekalé soutěže soudem je velmi často dosti komplikované a existence dvou skutkových podstat v trestním zákoně, které dopadají na nekalou soutěž, s přihlédnutím k právní jistotě a určitosti trestněprávních norem, vedlo spíše k větším komplikacím, než k jednoduchému, jasnému a jednoznačnému rozhodnutí. Ostatně i profesor Šámal vyjádřil pochybnost o šíři a způsobu úpravy trestněprávního postihu nekalé soutěže, když uvádí že: „Ze všech těchto přístupů praxe vyplývá, že možnosti trestněprávního postihu nekalé soutěže jsou poměrně široké, a proto vzniká otázka, zda taková široká ingerence trestního práva do vztahů, které jsou primárně upraveny obchodním právem, je ještě v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe a z ní vyplývajícím principem „ultima ratio“.“ 94

3. 3. 2 Nekalá soutěž dle trestního zákoníku od 01. 01. 2010 V roce 2009 byl schválen nový zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen TZ), který nabyl účinnosti 1. ledna 2010. Česká republika se tak po téměř padesáti letech dočkala nového kodexu trestního práva hmotného. Zákoník, kromě změněného označení z trestního zákona na trestní zákoník, přináší několik významných změn v oblasti trestní odpovědnosti, systému trestů a ochranných opatření, ale také i ve své zvláštní části.95 Především změny ve zvláštní části jsou pro nás důležité, neboť se významně dotkly také oblasti nekalé soutěže. Nový trestní zákoník se v oblasti nekalé soutěže měl vyrovnat především s nedostatky svého předchůdce, které jsou popsány v předchozí kapitole. Jednalo se zejména o dvojí regulaci nekalé soutěže v § 127 TrZ. a § 149 91

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 02. 2005, sp.zn. 8 Tdo 5/2005. také v ŠÁMAL, P., RIZMAN, S., PÚRY, F. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6. vydání, Praha : C. H. Beck, 2004. s. 951. 92 ŠÁMAL, Pavel. Nekalá soutěž a možnosti jejího postihu podle platné právní úpravy a za účinnosti nového trestného zákoníku. Právní rozhledy. 2009, č. 15, s. 530. ISSN 1210-6410. 93 ŠÁMAL, Pavel. Nekalá soutěž a možnosti jejího postihu podle platné právní úpravy a za účinnosti nového trestného zákoníku. Právní rozhledy. 2009, č. 15, s. 532. ISSN 1210-6410. 94 ŠÁMAL, Pavel. Nekalá soutěž a možnosti jejího postihu podle platné právní úpravy a za účinnosti nového trestného zákoníku. Právní rozhledy. 2009, č. 15, s. 534. ISSN 1210-6410. 95 FENYK, J., HÁJEK, R., STŘÍŽ, I. et al. Trestní zákoník a trestní řád - průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. Praha : Linde, 2010. s XIII.

40

TrZ. Kromě tohoto, dle mého názoru nevhodně „roztříštěného“ přístupu k trestněprávnímu postihu nekalé soutěže, nový trestní zákoník nahradil také nekonkrétní a vágní ustanovení obsažená ve zmíněných § 127 a § 149 TrZ.96 Základem pro současnou trestněprávní úpravu nekalé soutěže je ustanovení § 248 odst. 1. TZ: „Kdo poruší jiný právní předpis o nekalé soutěži tím, že se při účasti v hospodářské soutěži dopustí: a) klamavé reklamy, b) klamavého označování zboží a služeb, c) vyvolávání nebezpečí záměny, d) parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, e) podplácení, f) zlehčování, g) srovnávací reklamy, h) porušování obchodního tajemství, nebo i) ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí, a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.“ 97 Dřívější právní úprava, která byla rozdělena do dvou částí, byla nahrazena jedním ustanovením § 248 TZ., který zmíněný základ obsažený ve svém prvém odstavci dále rozvíjí v odstavci druhém a třetím (viz. níže v textu této kapitoly). Osobně souhlasím s názorem profesora Šámala, který považuje současnou úpravu za vyváženou a z hlediska trestního postihu dostatečně určitou, neboť se soustřeďuje na jednotlivé skutkové podstaty nekalé soutěže vymezené obchodním zákoníkem (§ 44 a násl.). Určitost se projevuje zejména tím, že trestní zákoník jasně vymezuje, které jednání je protiprávní (tj. v rámci hospodářské soutěže způsobí újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, nebo opatří sobě nebo jinému neoprávněné výhody) tudíž takové, kterému se snaží předcházet, včetně intenzity takového jednání (tj. újmu ve větším rozsahu, neoprávněné výhody ve větším rozsahu). Tím je učiněno za dost zásadě subsidiarity trestněprávní sankce včetně principu „ultima ratio“. Uvedené upřesnění a taxativní výčet speciálních skutkových podstat nekalé soutěže je v souladu se zásadou určitosti skutkových podstat zařazených do trestního zákoníku. Ze stejného důvodu došlo také k odstranění pojmu „zvyklosti soutěže“, neboť by bylo v rozporu se zásadou určitosti trestního zákoníku, vázat trestní odpovědnost na tak vágní pojem, jakým „zvyklosti soutěže“ bezesporu jsou. Se zásadou určitosti dle mého názoru souvisí i další změna, která se týká vztahu generální klauzule a speciálních skutkových podstat v souvislosti s trestněprávními sankcemi. V předchozí úpravě platilo, že pokud určité jednání naplnilo znaky trestného činu uvedeného v jednotlivých skutkových podstatách nekalé soutěže, ale zároveň nenaplnilo podmínky obsažené v generální klauzuli, nemohlo se jednat o spáchání trestného činu porušování závazných pravidel hospodářského 96

FENYK, J., HÁJEK, R., STŘÍŽ, I. et al. Trestní zákoník a trestní řád - průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. Praha : Linde, 2010. s. 956. 97 § 248 Zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

41

styku (§ 127 TrZ).98Nicméně stále mohlo být toto jednání posouzeno jako trestný čin dle § 149 TrZ. Z dikce obou ustanovení usuzuji, že nekalosoutěžní jednání, které nenaplnilo žádnou ze zvláštních skutkových podstat nekalé soutěže, ale pouze podmínky stanovené generální klauzulí a ustanovením § 149, mohlo být stíháno jako trestný čin. V současné době však toto již možné není, neboť došlo k výraznému omezení trestněprávního postihu nekalé soutěže. Dle trestního zákoníku totiž není možné sankcionovat nekalosoutěžní jednání, které naplňuje pouze generální klauzuli v § 44 obchodního zákoníku, aniž by současně byla naplněna některá ze zvláštních skutkových podstat nekalé soutěže uvedených v § 44 odst. 2 obchodního zákoníku. Neznamená to však, že by se ke generální klauzuli nekalé soutěže v rámci trestního práva nepřihlíželo, neboť úmyslné jednání pachatele trestného činu podle § 248 TZ vyžaduje, aby byly ke zvláštním skutkovým podstatám nekalé soutěže naplněny i znaky generální klauzule nekalé soutěže. Zjednodušeně řečeno, pokud jisté jednání naplní pouze skutkovou podstatu generální klauzule nekalé soutěže (§ 44 ObchZ) nebo pouze zvláštní skutkovou podstatu nekalé soutěže, nelze z takového jednání vyvodit trestněprávní odpovědnost.99 Druhý odstavec § 248 TZ pak postihuje fyzické osoby, které v rámci soutěže, tedy jako soutěžitelé popřípadě jako osoby jednající jménem soutěžitele, uzavírají kartelové dohody, které v podobě horizontálních kartelů bývají považovány za jedno z nejzávaznějších porušení soutěžního práva.100 Třetí a čtvrtý odstavec § 248 TZ pak rozvíjí skutkové podstaty v odstavci prvním a druhém. Odstavec třetí: „Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin opětovně, c) způsobí-li takovým činem značnou škodu, nebo d) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.“

101

Odstavec čtvrtý: „Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu, b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo c) způsobí-li takovým činem jinému úpadek.“ 102 Osobně považuji novou trestněprávní úpravu nekalé soutěže za velmi moderní, vyváženou a respektující zásady jak civilního, tak trestního práva. Nelze totiž na tak komplikovaný institut jako je nekalá soutěž nahlížet pouze z pohledu jednoho právního odvětví. Dle mého názoru jednoznačně silnou stránkou nové právní úpravy je její určitost, která bylo dosaženo odstraněním klíčových ale zároveň velmi vágních pojmů. Z hlediska právní jistoty je další silnou stránkou spojení předchozích dvou ustanovení § 127 a § 149 TrZ do jednoho ustanovení § 248 TZ, který je přesnější a lépe 98

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 02. 2005, sp. zn. 8 Tdo 5/2005. ŠÁMAL, Pavel. Nekalá soutěž a možnosti jejího postihu podle platné právní úpravy a za účinnosti nového trestného zákoníku. Právní rozhledy. 2009, č. 15, s. 535. ISSN 1210-6410. 100 FENYK, J., HÁJEK, R., STŘÍŽ, I. et al. Trestní zákoník a trestní řád - průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. Praha : Linde, 2010. s. 956. 101 § 248 odst. 3. Zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 102 § 248 odst. 4. Zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 99

42

použitelnou kombinací obou ustanovení. Za bezpochyby největší přínos však považuji omezení případů, kdy je možno nekalosoutěžní jednání postihnout trestněprávní sankcí. Nekalá soutěž je fenomén, který patří především do soukromého práva, ať už je to způsobeno regulací hospodářské soutěže jako takové, nebo regulací podnikatelů, soutěžitelů a spotřebitelů, veškeré prvky, které jsou podstatné pro nekalou soutěž, vycházejí ze soukromého práva. Dle mého názoru je správné, když selhání hospodářské soutěže je primárně regulováno na poli soukromoprávním a až v případě selhání soukromoprávních prostředků ochrany proti nekalé soutěži, je v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe a principem „ultima ratio“ přistoupeno k trestněprávní ochraně a sankcím. Jen velmi obtížně mohu hodnotit negativní stránky právní úpravy nekalé soutěže v trestním zákoníku, neboť se jedná stále o novou úpravu, která své zásadní výsledky jak pozitivní, tak i negativní má teprve ukázat.

43

4 Nizozemská právní úprava nekalé soutěže.

Nizozemský právní systém neobsahuje zákon, který by upravoval ochranu proti nekalé soutěži koherentně. Dalo by se říci, že tato ochrana je překvapivě spíše nekodifikována a malé kodifikované části této ochrany jsou roztříštěny do různých zákonů. Přesto je ochrana před nekalou soutěží v Nizozemí zřetelně rozpoznána a upravena, kdy především vychází z judikatury Nejvyššího soudu (Hoge Raat) a právních principů, které jsou odvozeny ze základních ustanovení o přečinech103, jež jsou obsaženy v Článku 162, Kniha 6 nizozemského občanského zákoníku (Burgerlijk Wetboek). Generální klauzule obsažená v tomto článku: „Ten kdo se vůči jinému dopustí přečinu, je povinen poškozené osobě škodu vzniklou v důsledku přečinu kompenzovat.“

104

dlouhá léta sloužila jako

základ k rozšiřujícímu výkladu judikatury v otázkách nekalé soutěže. V nizozemské právní praxi je úprava nekalé soutěže považována za spíše doplňkovou ochranu duševního vlastnictví, ani tak však neztrácí na významu při ochraně veřejnosti před negativními jevy plynoucími z účasti na hospodářské soutěži.105

4. 1 Historický vývoj Podobně jako je tomu v našich podmínkách, základem pro rozhodování soudů v otázkách nekalé soutěže a následné rozšiřování okruhů společenských vztahů, na které tato právní úprava dopadá, byla existence volného trhu, či svoboda obchodu chcete-li. Princip volného obchodu byl v nizozemském právním řádu upraven v souvislosti s Velkou francouzskou revolucí koncem 19. století, kdy se důsledky této revoluce promítly také v nizozemském zákonodárství. Jako jeden z důsledků byl tedy již zmíněný vznik volného obchodu a zánik cechovního systému. Tento historický mezník znamenal, že každý občan může začít podnikat „sám na sebe“ bez omezení cechovním systémem. Vládní regulace cechovního systému byly zrušeny a v právním systému náhle chyběla regulace chování soutěžitelů v rámci nového volného obchodu, což zcela logicky vedlo k narušení a vniku častých excesů v obchodních vztazích. Nizozemská rozhodovací praxe soudů v 19. století v oblasti nekalé soutěže vycházela z francouzského Code Civile, který podobně jako výše zmíněná, současná nizozemská úprava pracovala s generální klauzulí „přečinů“ stanovenou v Článku 1382 Code Civile. Přičemž Code Civile pracoval s termínem „faute“, který lze volně přeložit jako zaviněné chování na 103

Přečin ve významu „tort“ v zemích commnon law. Nizozemí sice patří k zemím s kontinentálním typem právní kultury, nicméně v průběhu historie bylo částečně ovlivněno také britským právem. 104 Článek 6:162 odst. 1. Burgerlijk Wetboek 105 de VREY, R. W. Towards a European Unfair Competition Law – A Clash Between Legal Families. Leiden: Koninklijke Brill NV, 2006. s. 79.

44

straně žalovaného. Tato definice není přesná, neboť ani sám Code Civile neobsahuje zákonnou definici tohoto termínu. Původní nizozemský Burgerlijk Wetboek v ustanovení článku 1401 definoval přečin takto: „Jakékoli nezákonné jednání, které poškodí jinou osobu, zavazuje osobu, která škodu tímto jednáním způsobila, ke kompenzaci škody poškozené osobě.“ Toto ustanovení bylo nahrazeno se vznikem Nového nizozemského občanského zákoníku (Nieuw Burgerlijk Wetboek) 1. ledna 1992 článkem 6:162, který přečin definuje jako: „Porušení práva, jednání nebo opomenutí porušující povinnost uloženou zákonem nebo pravidlem nepsaného práva týkajícího se dobrých mravů.“ 106 Původní definice obsažená v nizozemském občanském zákoníku se odlišovala od svého francouzského vzoru tím, že kladla větší důraz na nezákonnost jednání. Nizozemské zákonodárství totiž vycházelo z premisy, že ne každé jednání nebo zaviněné chování vede k náhradě škody, pouze však takové jednání, které není v souladu se zákonem.107 V letech následujících po kodifikaci nizozemského Burgerlijk Wetboek v roce 1838 zejména koncem 19. století se situace ohledně výkladu nezákonného jednání zkomplikovala. Nizozemský Nejvyšší soud ve většině případů definuje význam slova protiprávní jako stav v rozporu s psaným právem a následně přijímá pouze dva druhy protiprávního jednání: porušení práva a porušení zákonné povinnosti. Naproti tomu právní literatura té doby obhajovala opačný trend. Důkazem tohoto přístupu je názor slavného nizozemského právníka Willema Molengraaffa, který obhajoval rozšiřující přístup ve výkladu odpovědnosti za protiprávní jednání (přečiny) stanovené v Článku 1401 Nizozemského občanského zákoníku, podobně jako zakotvení efektivní kontroly nekalosoutěžního jednání. Dle jeho názoru by nekalosoutěžní jednání mělo být zakázáno i v případě, kdy k takovému jednání došlo neúmyslně, například v případě zavádějících prohlášení. Dalo by se říci, že Molengraaff předběhl svou dobu, neboť i přes jeho názory a doporučení se nizozemská judikatura ubírala jiným směrem a ve svém rozhodování ukázala spíše neochotu přistoupit na rozšiřující výklad odpovědnosti ve smyslu Článku 1401. Především v období 1905 – 1919 nizozemský Nejvyšší soud většinu nároků na ochranu před nekalou soutěží zamítl.108 Velmi liberální přístup nizozemského Nejvyššího soudu, brzy přinesl komplikace. Judikatura na přelomu 19. a 20. století ukázala svůj negativní vliv na obchod a vztahy mezi obchodníky. Jednalo se o zcela přirozenou reakci, neboť obchodníci, ale také producenti nejrůznějších statků nebyli dostatečně chráněni proti nekalosoutěžním praktikám, které narušovaly volné a příznivé obchodní 106

Originální znění: Nieuw Burgerlijk Wetboek Artikel 6:162 „ Als onrechtmatige daad worden aangemerkt een inbreuk op een recht en een doen of nalaten in strijd met een wettelijke plicht of met hetgeen volgens ongeschreven recht in het maatschappelijk verkeer betaamt, een en ander behoudens de aanwezigheid van een rechtvaardigingsgrond.“ 107 de VREY, R. W. Towards a European Unfair Competition Law – A Clash Between Legal Families. Leiden: Koninklijke Brill NV, 2006. s. 80 – 83. 108 de VREY, R. W. Towards a European Unfair Competition Law – A Clash Between Legal Families. Leiden: Koninklijke Brill NV, 2006. s. 84.

45

prostředí. Nedostatečnou ochranou před nekalosoutěžními praktikami netrpěli tedy pouze obchodníci a producenti výrobků, ale přeneseně se to dotklo i celého hospodářského vývoje v Nizozemí. Dle mého názoru byl liberální přístup nizozemské judikatury, velmi krátkozraký, neboť i v době dávno minulé právní jistota a stabilita obchodního prostředí byly nezbytné prvky pro dosažení zisků, ke kterým podnikání směřuje. Pokud tyto podmínky obchodníci na daném území nenaleznou, je více než pravděpodobně se přesunou jinam, kde jsou podmínky pro jejich obchodování příznivější.

4. 1. 1 Počátek trestně právní regulace Podobně jako Willem Molengraaff tak i další příslušníci odborné veřejnosti si uvědomovali nutnost širšího výkladu Článku 1401 nizozemského občanského zákoníku. Jedním z těchto lidí byl také Petrus Aalberse, které mimo rozšiřující výklad Článku 1401 usiloval také o zakotvení právní úpravy nekalé soutěže v nizozemském trestním zákoníku. Jeho snažení dosáhlo cíle v roce 1915, kdy byl přijat zákon, který v tehdejším nizozemském trestním zákoníku zavedl nové ustanovení 328bis. Ačkoli tato nová část se týkala pouze klamavé reklamy, byl to prvý významný krok v této oblasti.109

4. 1. 2 Případ Lindenbaum/Cohen Navzdory tomu, že nová část 328bis trestního zákoníku znamenala obrat k lepšímu v právní úpravě nekalé soutěže v Nizozemí, stále zde byla potřeba chybějících ustanovení v rámci soukromého práva, které by se s nekalou soutěží vypořádaly. Zlom nastal v roce 1919, přesně 31. ledna, kdy nizozemský Nejvyšší soud vydal rozhodnutí, které je dodnes považováno za jedno z nejdůležitějších rozhodnutí Nejvyššího soudu vůbec. Jednalo se o rozhodnutí v případu Lindenbaum/Cohen, kdy Lindenbaum i Cohen byli dva podnikatelé - konkurenti, kteří měli své tiskárny v Amsterdamu. Cohen za pomocí úplatků přesvědčil pomocníka, který byl zaměstnán u Lindenbauma, aby mu vyzradil jména, adresy a typy zakázek Lindenbaumových klientů. Jednalo se tedy o porušení obchodního tajemství. Okresní soud nejdříve rozhodl, že Cohen je povinen nahradit poškozenému Lindenbaumovi vzniklou škodu, odvolací soud ovšem tento rozsudek změnil s odůvodněním, že Cohen na rozdíl od Lindenbaumova zaměstnance neporušil žádnou zákonnou povinnost. Nizozemský Nejvyšší soud ovšem toto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a rozhodl ve prospěch Lindenbauma s odůvoděním, že: „Přečinem se rozumí jednání nebo opomenutí, porušující právo nebo zákonnou povinnost, nebo se příčí dobrým mravům, či je v rozporu se standardy náležité péče, které má být učiněno za dost ve vztahu k jiným osobám, nebo jejich majetku…“110 Zvláštností rozhodnutí bylo, že definice přečinu vycházela téměř doslovně z článku W. Molengraaffa, který publikoval již v roce 1887. Od vydání 109

de VREY, R. W. Towards a European Unfair Competition Law – A Clash Between Legal Families. Leiden: Koninklijke Brill NV, 2006. s. 86. 110 Arrest van de Nederlandse Hoge Raad, HR 31-01-1919, NJ 1919, 161

46

tohoto rozhodnutí dostala ochrana proti nekalosoutěžním praktikám v Nizozemí nový rozměr. Byla zajišťována pouze sjednocující se judikaturou a extenzivním výkladem Článku 1401 nizozemského občanského zákoníku, který definuje přečin. Celý proces zjištění, zda daný čin je přečinem, jenž lze podřadit pod nekalou soutěž, spočívalo výhradně na posouzení soudce.111

4. 1. 3 Období 1941 - 1992 Období od vydání rozsudku v případu Lindenbaum/Cohen do vydání nového nizozemského Občanského zákoníku se dá velmi stručně charakterizovat jako období rozepří a požadavků na vydání zákona o ochraně před nekalou soutěží. Spor zjednodušeně řečeno spočíval v tom, že členové vlády, zákonodárného sboru a odborné veřejnosti se rozdělili na dva názorové tábory, z nichž jeden se snažil prosadit vydání psaného zákona o ochraně před nekalou soutěží, s generální klauzulí a demonstrativním výčtem nejvýznamnějších skutkových podstat nekalosoutěžního jednání, podobně jak je nekalá soutěž upravena v současnosti například v České republice. Hlavním argumentem této skupiny byl fakt, že uzákonění ve zmíněné podobě by vedlo k větší právní jistotě a přesto by byl zachován prostor pro ochranu před nekalosoutěžním jednáním, které by v zákoně jmenovitě uvedeno nebylo. Osobně se mi tato úprava, která je více než blízká české úpravě, jeví jako lepší řešení, než jakou obhajovala druhá skupina. Tímto druhým postojem byla obhajoba dosavadního stavu, tudíž ponechat nekalou soutěž bez speciálního zákona, pouze na extenzivním výkladu Článku 1401 nizozemského občanského zákoníku a stávající judikatuře. Příznivci této skupiny argumentovali tím, že případné uzákonění ochrany nekalé soutěže v podobě jak jej navrhovali jejich oponenti, by vedlo k předpokladu, že jednání neuvedené v zákoně jako nezákonné, by bylo považováno za legální a tudíž dovolené.112 Ani vydání nového občanského zákoníku v roce 1992 v Nizozemí žádné významné změny nepřineslo. Přestože zde byl prostor pro obecnou úpravu nekalé soutěže, vláda a zákonodárný sbor se rozhodli ponechat tento prostor pouze pro úpravu klamavé reklamy. Pokusy o kodifikaci nekalé soutěže v novém občanském zákoníku tedy ztroskotaly podobně jako pokusy v minulosti. Jedinou změnou, kterou nový občanský zákoník na tomto poli přinesl, je již výše zmíněný Článek 162 v Knize 6, který nahradil dřívější Článek 1401 původního občanského zákoníku.113

111

de VREY, R. W. Towards a European Unfair Competition Law – A Clash Between Legal Families. Leiden: Koninklijke Brill NV, 2006. s. 87. 112 de VREY, R. W. Towards a European Unfair Competition Law – A Clash Between Legal Families. Leiden: Koninklijke Brill NV, 2006. s. 88 – 96. 113 de VREY, R. W. Towards a European Unfair Competition Law – A Clash Between Legal Families. Leiden: Koninklijke Brill NV, 2006. s. 96.

47

Na základě výše nastíněného historického vývoje právní úpravy nekalé soutěže v Nizozemí, můžeme vyvodit několik poznatků. Jedním z nich bude zajisté fakt, že i přes více než sto let trvající snahy o jasnou kodifikaci ochrany proti nekalé soutěži v nizozemském právním systému, nebylo tohoto cíle do dnešní doby dosaženo. Ochrana proti nekalé soutěži je stále zajišťována převážně pomocí extenzivního výkladu Článku 6:162 nizozemského občanského zákoníku a judikatury. 114 Pro mě osobně je tato skutečnost spíše překvapující, neboť nepovažuji argumenty odpůrců kodifikace za silnější než argumenty zastánců kodifikace. Cílem této práce ani této kapitoly není hodnotit nizozemskou právní úpravu v této oblasti, nicméně souhlasím s názorem, že kodifikace by vedla k větší právní jistotě a předvídatelnosti práva.

4. 2 Přehled současné kodifikované právní úpravy Máme-li hovořit o současné právní úpravě ochrany proti nekalé soutěži (holandsky „ongeoorloofde mededinging“) v Nizozemí je nezbytné si ve světle výše nastíněného historického vývoje ujasnit pár základních skutečností. Navzdory faktu, že ochrana proti nekalé soutěži je v Nizozemí uznávaným právním odvětvím od doby vydání rozhodnutí v případu Lindenbaum/Cohen v roce 1919, neexistuje zde žádná koherentní právní úprava, která by takovou ochranu zajišťovala. Tudíž to, co nazýváme „ochranou proti nekalé soutěži“ je ve skutečnosti velký soubor převážně nekodifikovaných pravidel vycházejících z judikatury nizozemských soudů v oblasti nekalé soutěže, doplněno o relevantní soudní rozhodnutí, to vše na základě extenzivního výkladu Článku 6:162 nizozemského občanského zákoníku.115Výjimku v této oblasti představuje pouze úprava klamavé a srovnávací reklamy, která je výslovně upravena v Článcích 6:194 – 6:196 nizozemského občanského zákoníku. Tato ustanovení představují jedinou část ochrany proti nekalé soutěži, která je kodifikována. Dalším prvkem ovlivňující ochranu proti nekalé soutěži přestavuje výjimečně silná samoregulace, která je zajišťována hustou sítí provázaných zákonů v čele s Nizozemským reklamním kodexem (Nederlandse Reclame Code). V neposlední řadě stojí za zmínku také Nizozemská Reklamní Komise (Nederlandse Reclame Commission), jejíž rozhodnutí sice nejsou právně závazná, nicméně v praxi jsou všeobecně uznávány a požívají téměř stejné důležitosti jako soudní rozhodnutí.116

114

de VREY, R. W. Towards a European Unfair Competition Law – A Clash Between Legal Families. Leiden: Koninklijke Brill NV, 2006. s. 100. 115 de VREY, R. W. Towards a European Unfair Competition Law – A Clash Between Legal Families. Leiden: Koninklijke Brill NV, 2006. s. 100 116 HENNING-BODEWIG, F. Unfair Competition Law – European Union and Member States. Hague: Kluwer Law International, 2006. s. 200 – 201.

48

Cílem ochrany proti nekalé soutěži je stejně jako v našich podmínkách ochrana zájmů soutěžitelů a spotřebitelů. Současný kodifikovaný základ představuje ustanovení Článku 6:162 nizozemského občanského zákoníku o přečinech, jež pro zopakování zní: „Porušení práva, jednání nebo opomenutí porušující povinnost uloženou zákonem nebo pravidlem nepsaného práva týkajících se dobrých mravů.“117 Nejvýznamnější část ochrany proti nekalé soutěži, představuje oblast regulace reklamy. Zejména reklamy klamavé a srovnávací, které se jako jediné dočkaly kodifikované úpravy.

4. 2. 1 Klamavá reklama Navzdory skutečnosti, že ochrana před nekalou soutěží na území Nizozemska není nijak zvláště kodifikována, tak by se dalo říci, že úprava klamavé reklamy jako jedné ze skutkových podstat nekalé soutěže předběhla svou dobu. Již v roce 1980, byl přijat zákon, který rozšířil tehdejší občanský zákoník o Článek 6:194, který byl propracovanější, než Směrnice 84/450/EHS, která byla vydána v roce 1984 a její implementace do nizozemského právního řádu mnoho změn v této oblasti nepřinesla.118 Aktuální znění tohoto článku je: „ Osoba, která učiní veřejné prohlášení, nebo zpřístupní své prohlášení veřejnosti, týkající se zboží nebo služeb, které sama, či jménem jiné osoby prezentuje v rámci své profesní nebo podnikatelské činnosti, jedná protiprávně (dopouští se přečinu), pokud je toto prohlášení klamavé jednom nebo více následujících prvků, například (jedná se o demonstrativní výčet): a) povaha, složení, množství, kvalita, způsobu použití; b) původ, způsob nebo čas zpracování; c) velikost nebo množství zboží v balení; d) cena nebo způsob jejího výpočtu; e) důvody nebo účel nabídky; f) ocenění, certifikáty (doporučení) nebo jiné posouzení či vyjádření třetích osob, použití vědeckého nebo technického termínu (označení), technické výsledky nebo statistická data; g) podmínky za jakých je zboží dodáváno, služby poskytovány nebo metoda jejich placení; h) rozsah, obsah nebo délka trvání záruky; i) totožnost, vlastnosti, odbornost, způsobilost nebo kompetentnost osoby, nebo toho pod čí kontrolou nebo dohledem či ve spolupráci s ním je nebo bude zboží vyrobeno nebo prezentováno, nebo služby jsou nebo budou poskytovány;“119

117

Článek 6:162 odst. 1. Burgerlijk Wetboek de VREY, R. W. Towards a European Unfair Competition Law – A Clash Between Legal Families. Leiden: Koninklijke Brill NV, 2006. s. 104. 119 Článek 6:194 Burgerlijk Wetboek 118

49

Tento článek se vztahuje na veškerá klamavá prohlášení, která byla učiněna veřejně (či byla schopna přijít do styku s veřejností), v rámci podnikání a je použitelný jednak na osobu, která toto prohlášení učinila, stejně tak jako na osobu v jejíž prospěch bylo toto prohlášení učiněno. Netýká se však prohlášení ideologické, či politické povahy stejně jako výroků spotřebitelských organizací nebo médií (tyto výroky spadají přímo pod generální klauzuli přečinů v Článku 6:162). Aby tedy klamavou reklamu šlo podřadit pod ustanovení Článku 6:194, musí být splněny následující požadavky: Musí zde být prohlášení, musí být veřejné (stačí pouze, aby prohlášení bylo schopno dosáhnout sféry veřejnosti), učiněné v rámci podnikání, obsahující odkaz na určité zboží či služby, a musí být klamavé. Klamavost výroku není v Článku 6:194 nizozemského občanského zákoníku výslovně definována, nicméně z kontextu článku 6:195 nizozemského občanského zákoníku o důkazním břemeni může být dovozeno, že prohlášení je klamavé, pokud obsahuje ověřitelnou informaci, která je při nejmenším schopna způsobit falešný dojem. Tohoto se použije také v případě přesných informací v rámci případů tzv. polopravd, pokud nedokončené, nebo neúplné prohlášení může zmást cílovou skupinu.120

4. 2. 2 Srovnávací reklama Srovnávací reklama je upravena v Článku 6:194a nizozemského občanského zákoníku a je rozdělen do tří odstavců, přičemž prvý obsahuje definici srovnávací reklamy: „Srovnávací reklamou se rozumí každá reklama, která výslovně nebo nepřímo označuje jiného soutěžitele, či zboží nebo služby jiným soutěžitelem nabízené.“121 Toto ustanovení je dle mého názoru zcela jasné a nepotřebuje bližší komentář. Druhý odstavec upravuje základ pro přípustné srovnání v reklamě: „Srovnávací reklama, pokud jde o srovnání, je povolena pokud: a) není klamavá; b) porovnává zboží nebo služby uspokojující stejné potřeby nebo jsou určeny pro stejný účel; c) objektivně srovnává jeden nebo více základních, relevantních, ověřitelných a charakteristických; rysů tohoto zboží nebo těchto služeb, což může být i cena; d) nezpůsobuje zmatek (možnost záměny) na trhu mezi inzerentem reklamy a soutěžitelem, nebo mezi inzerentovými ochrannými známkami, obchodními jmény, dalšími rozlišujícími znaky zboží nebo služeb a těmi soutěžitelovými; e) neoslabuje důvěryhodnost nebo neznevažuje ochranné známky, obchodní jména, další rozlišující znaky zboží, služeb, aktivit nebo postavení soutěžitele; f) u produktů s označením původu se vždy odvolává na produkty se stejným označením; g) protiprávně netěží z pověsti ochranné známky, obchodního jména, nebo dalších rozlišujících znaků soutěžitele, nebo označením původu konkurujících produktů; 120

HENNING-BODEWIG, F. Unfair Competition Law – European Union and Member States. Hague: Kluwer Law International, 2006. s. 202. 121 6:194a odst. 1. Burgerlijk Wetboek

50

h)nepředstavuje zboží nebo služby jako napodobeniny nebo repliky zboží nebo služeb nesoucí registrovanou ochrannou známku nebo obchodní jméno.“

122

Třetí odstavec upravuje tzv. „speciální

nabídky“: „Jakékoli srovnání odkazující na speciální nabídku musí uvádět jasným a jednoznačným způsobem datum, kdy speciální nabídka končí, popřípadě, že speciální nabídka závisí na dostupnosti zboží a služeb, a pokud speciální nabídka ještě nezapočala být uvedeno datum, kdy začíná a jak dlouho trvá období, kdy může být uplatněna speciální cena nebo jiné specifické podmínky.“123 Pokud pomineme rozdíly vzniklé při překladu nizozemského občanského zákoníku, je patrné, že česká i nizozemská právní úprava srovnávací reklamy je téměř totožná. Tento fakt je způsoben zejména harmonizačními procesy v v této oblasti v rámci Evropské unie. Jako příklad můžeme uvést Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES z 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě, která nahradila svou předchůdkyni Směrnici Rady 84/450/EHS ze dne 10. září 1984 o klamavé a srovnávací reklamě. Pro účely této práce a vzhledem k roztříštěnému charakteru právní úpravy ochrany proti nekalé soutěži, by bylo nadbytečné blíže představovat další druhy regulovaných reklam a soutěžního chování.

4. 3 Vynucení práva ochrany proti nekalé soutěži Ochrana proti nekalé soutěži je v Nizozemí sankcionována především v soukromoprávním režimu. V praxi se považuje za nejdůležitější prostředek ochrany žaloba na vydání soudního zákazu. Pokud se jedná o případ klamavé nebo srovnávací reklamy soud zkoumá, zda jsou porušeny zákonem stanovené podmínky (Články 6:194 a 6:194a). V zásadě lze říci, že k podání žaloby je oprávněna každá osoba, která je dotčena nekalosoutěžním jednáním, přičemž soutěžní vztah mezi žalobcem a žalovaným není vyžadován. Většina případů nekalé soutěže je v Nizozemí řešena u soudu v takzvaném „Kort geding“ řízení, což by se dalo přeložit jako zkrácené přípravné řízení před vydáním soudního zákazu.

Ve srovnání s českým právním prostředím je zajímavé zejména řízení před

„Reclame Code Commisie“, které může být zahájeno opět na návrh kohokoli, kdo je nekalosoutěžním jednáním dotčen. Toto řízení je v Nizozemí velmi populární, protože je velmi efektivní, není časově náročné jako soudní řízení a zejména výše nákladů je nesrovnatelně nižší, ve srovnání s řízením před soudem. Výsledkem tohoto řízení je rozhodnutí, které sice není právně závazné, ale je obecně respektováno všemi účastníky soutěže na daném trhu.124 Trestně právní ochrany proti nekalé soutěži se

122

Článek 6:194a odst. 2 Burgerlijk Wetboek Článek 6:194a odst. 3 Burgerlijk Wetboek 124 HENNING-BODEWIG, F. Unfair Competition Law – European Union and Member States. Hague: Kluwer Law International, 2006. s. 208. 123

51

lze dovolávat v případě, že nekalosoutěžní jednání je kvalifikováno také jako trestný čin.125 Základním stavebním kamenem trestně právní regulace je Článek 328bis nizozemského trestního zákoníku (Wetboek van Strafrecht), který zní: „Kdo se dopustí podvodného jednání klamáním veřejnosti nebo určité osoby, aby tak sobě nebo jinému zajistil, udržel nebo rozšířil obchodní či průmyslový odbyt, a tímto jednáním mohl poškodit konkurenci nebo jinou osobu, bude potrestán z nekalé soutěže a potrestán trestem odnětí svobody až na jeden rok nebo peněžním trestem páté kategorie.“ 126 Pokuty udělované v Nizozemí jsou rozděleny do šesti kategorií (viz. Tabulka 1) na základě ustanovení Článku 23 odst. 3. nizozemského trestního zákoníku.

Tabulka 1127 Kategorie

Výše pokuty

První

€ 390

Druhá

€ 3 900

Třetí

€ 7 800

Čtvrtá

€ 19 500

Pátá

€ 78 000

Šestá

€ 780 000

Trestný čin nekalé soutěže tedy dle výše uvedeného ustanovení spadá do páté kategorie, tudíž pachatel, který se dopustí trestného činu nekalé soutěže, bude muset zaplatit pokutu ve výši € 78 000 (při aktuálním kurzu České národní banky 25,07 CZK za 1 EUR128 činí výše pokuty 1 955 460,- Kč). Je otázkou, jak moc je tento trest efektivní a přísný, když uvážíme, jaké škody při nekalé soutěži mohou vzniknout, případně jaké zisky pachateli může nekalosoutěžní jednání přinést.

125

Keirsbilck, B. The New European Law of Unfair Commercial Practices and Competition Law. Oxford: Hart Publishing Ltd., 2011. s. 149. 126 Artlingua. Nizozemský trestní zákon a předpisy související [online]. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2006 [cit. 2012-02-03]. s. 152. Dostupné z: . ISBN 80-7338054-4. 127 Social software. Wikipedia [online]. Last modified 9 January 2012 [cit. 2012-02-03+. Dostupné z: http://nl.wikipedia.org/wiki/Boete 128 Kurz ČNB střední hodnota ze dne 03. 02. 2012

52

Závěr Podobně jak jsem uvedl již v úvodu této práce, považuji soutěžení za součást lidské přirozenosti. Je to hnací síla, která od pradávna nutí člověka se zlepšovat a tím se podílí na jeho vývoji. Pokud ovšem máme hovořit o hospodářském soutěžení, musíme mít neustále na paměti hledání kompromisu, mezi pozitivními dopady soutěžení a přílišnou svobodou soutěžení, jenž s sebou může přinést ty negativní dopady, které jsou často představovány nekalosoutěžními jevy. Z poznatků nabytých při tvorbě této práce plyne, že nekalá soutěž je komplikovanou a často také velmi zrádnou problematikou, kterou není jednoduché regulovat. Nicméně i přes svou složitou povahu a velké množství právně neurčitých pojmů, které jsou pro nekalou soutěž typické, je nutné hospodářskou soutěž a s ní spojené nekalosoutěžní jevy upravit zákonem. Cílem diplomové práce bylo jednak představit zákonnou úpravu nekalé soutěže obecně, ale především její trestněprávní úpravu v kontextu historického vývoje českých zemí. Úvodní kapitola představuje základní vymezení hospodářské soutěže, nekalosoutěžního jednání, ale také subjektů, kterých se úprava nekalé soutěže týká. Následující kapitoly popisují jednotlivá časová období historie i současnosti z hlediska úpravy nekalé soutěže. Každá z těchto kapitol byla záměrně rozdělena na soukromoprávní regulaci nekalé soutěže a následně trestněprávní úpravu. Tento přístup považuji za nejlepší způsob, jak dosáhnout cílů diplomové práce a zároveň kvalitně obsáhnout celou problematiku nekalé soutěže a jejích trestněprávních aspektů. Soukromoprávní rovina nekalé soutěže představuje vždy základ pro její trestněprávní úpravu, a tudíž absence soukromoprávních východisek by měla za následek, že by celá práce působila nesourodě až chaoticky. Závěrečná kapitola byla věnována nizozemské právní úpravě nekalé soutěže. Tato kapitola slouží jako zajímavé srovnání s českou úpravou a ukazuje velmi rozdílný přístup k regulaci nekalé soutěže, přičemž zajímavě rozšiřuje celou práci o mezinárodní prvek. Co se týče naplnění cílů diplomové práce stanovených v úvodu, troufám si tvrdit, že práce obsahuje přehledné a srozumitelné představení nekalé soutěže v každém jednotlivém časovém období a vymezuje jak silné, tak slabé stránky předmětné úpravy, včetně jejího přínosu pro následný vývoj v této oblasti. Osobně za nejdůležitější závěr této práce považuji skutečnost, že nekalá soutěž je především soukromoprávním jevem a tudíž je nezbytné, aby byla regulována primárně na poli soukromého práva. K trestněprávnímu sankcionování se má přistupovat pouze ve výjimečných případech, kdy bylo narušení hospodářské soutěže tak intenzivní, že civilněprávní prostředky ochrany proti nekalé soutěži jsou nedostatečné nebo neúčinné. Z tohoto důvodu považuji poslední změny v oblasti nekalé soutěže, jenž přinesl nový trestní zákoník za významný krok správným směrem. Zda jsou závěry a očekávání ohledně nové trestněprávní úpravy nekalé soutěže, plynoucí z této práce 53

pravdivé, ukáže až další vývoj v podobě například rozhodovací praxe soudů. Nová úprava je totiž stále relativně mladá na to, abychom mohli dostatečně objektivně hodnotit její pozitiva a negativa. Závěrem této práce bych rád ještě jednou poděkoval prof. JUDr. Petru Hajnovi, DrSc., za jeho pomoc a cenné rady při psaní této diplomové práce.

54

Summary For last more than one hundred years the unfair competition is still actual topic in most European countries. In nowadays we are surrounded by dynamic evolution in almost every part of our lives and commercial relations aren’t exception. Because of rising numbers of competitors and increasing requirements for quality of goods and services it’s harder to succeed in competition with other competitors. Some of them are trying to succeed by illegal means which are forbidden by law and in most cases this violation is caused by unfair competition behavior. For a good working of competition it’s necessary to protect other competitors from unfair competition practice. General protection against unfair competition in Czech Republic is set in a Commercial Code, because of its primarily private-law nature. In practice we can meet situations where violation of competition rules is so intensive that protection provided by the Commercial Code isn’t sufficiently effective. In these cases we have to find an additional protection in a criminal law. Very often it is not easy to find exact border when to use private law protection and when it is better to use the criminal law protection. This blurry border is reason why I’ve chosen subject of my diploma thesis “About the Relation of Criminal Law and The law Against Unfair Competition”. Main goals of my diploma thesis are set down in an introduction chapter. These goals are to introduce legal basis of a protection against unfair competition in a Czech territory from its beginning in 20th century till today’s modern legislation as well as describe pros and cons of each legal basis of unfair competition in a particular time period. My personal goal of this diploma thesis is to find inspiration and legacy from past unfair competition legislation which are used in today’s modern protection against unfair competition. Each chapter of my dissertation describes legislation of unfair competition in a particular time period. It contains unfair competition private law basis from which is the criminal law legislation of unfair competition derived. Because of this composition my diploma thesis provides wide overview of unfair competition with connection to criminal law. Last chapter is dedicated to Dutch unfair competition legislation. Creation of this chapter was inspired by my studies in the Netherlands where I had opportunity to meet closer this legal issue. The chapter offers an interesting presentation of Dutch protection against unfair competition which very differs from Czech unfair competition protection. I find this dissertation beneficial because in every chapter you can find interesting comparison among unfair competition legislation with comments of leading experts, key judicial decisions and my personal opinions. Another reason why I find this diploma thesis interesting and beneficial is, that there is no large number of information resource about criminal law protection against unfair competition especially after large change of Criminal Code in 2009. Because of this reason I believe

55

that my dissertation can serve as a good basis of further closer cognition of criminal law unfair competition protection.

56

Seznam použité literatury Monografie: ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha: C.H.Beck, 2007. FENYK, J., HÁJEK, R., STŘÍŽ, I. et al. Trestní zákoník a trestní řád - průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. Praha : Linde, 2010. HAJN, P., Komunitární a české právo proti nekalé soutěži. Brno : Masarykova univerzit, 2010. HAJN, P., Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. Brno : Masarykova univerzita, 2000. HAMANN, L., DRÁBEK, J., BUCHTELA, R. Nekalá soutěž komentář k zákonu proti nekalé soutěži. 2. vyd. Praha : Právnické knihkupectví a nakladatelství, 1930. HENNING-BODEWIG, F. Unfair Competition Law – European Union and Member States. Hague: Kluwer Law International, 2006. HILTY, R. M., HENNING-BODEWIG, F. Law Against Unfair Competition – Towards a New Paradigm in Europe?. Berlin : Springer, 2007. JELÍNEK, J. Trestní právo hmotné - obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha : Leges, 2010. KEIRSBILCK, B. The New European Law of Unfair Commercial Practices and Competition Law. Oxford : Hart Publishing Ltd., 2011. MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěži. Komentář. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2008 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha : Wolters Kluwer, 2010. POKORNÁ, J., KOVAŘÍK, Z., ČÁP, Z. et al. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. RANDA, A. Soukromé obchodní právo rakouské (1908). Praha : Vysoká škola aplikovaného práva, 2008. ŠÁMAL, P., RIZMAN, S., PÚRY, F. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6. vydání, Praha : C. H. Beck, 2004. VEČERKOVÁ, E., Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly), Brno: Masarykova univerzita, 2005. de VREY, R. W. Towards a European Unfair Competition Law – A Clash Between Legal Families. Leiden: Koninklijke Brill NV, 2006.

57

Odborné články:

HAJN, P. Civilněprávní nebo trestněprávní postih nekalé soutěže. Daňová a hospodářská kartotéka, Praha: Linde, roč. 3, č. 18. ŠÁMAL, Pavel. Nekalá soutěž a možnosti jejího postihu podle platné právní úpravy a za účinnosti nového trestného zákoníku. Právní rozhledy. 2009, č. 15. KOUŘILOVÁ, K. Tzv. další zákazníci jako osoby aktivně legitimované ve sporech z nekalé soutěže. epravo.cz *online+. Vydáno 02. 02. 2011 [cit. 2012-03-20+. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/tzv-dalsi-zakaznici-jako-osoby-aktivne-legitimovane-vesporech-z-nekale-souteze-70086.html.

Mezinárodní smlouvy a směrnice:

Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví, z roku 1883, (Pařížská úmluva). Směrnice Rady 84/450/EHS, ze dne ze dne 10. září 1984, o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klamavé reklamy Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES, ze dne 11. května 2005, o nekalých obchodních praktikách. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES, ze dne 12. prosince 2006, o klamavé a srovnávací reklamě. Právní předpisy:

Zákon č. 111/1927 Sb. z. a n., o ochraně proti nekalé soutěži. Zákon č. 86/1950 Sb. trestní zákon. Zákon č. 141/1950 Sb. občanský zákoník. Zákon č. 140/1961 Sb. trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 109/1964 Sb. hospodářský zákoník. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 643/1992 Sb. o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů.

58

Zákon č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník ve znění pozdějších předpisů. Burgerlijk Wetboek – Nizozemský občanský zákoník. Wetboek van Strafrecht – Nizozemský trestní zákoník. Soudní rozhodnutí:

Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky, ze dne 08. 05. 1928, Zm II 45/29. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky, ze dne 23. 01. 1930, Zm I 779/29. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 04. 02. 1933, sp. zn. R I 1100/32. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 05. 1937, sp. zn. Rv IV 716/36. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 04. 10. 2000, sp. zn. 5 Tz 161/2000. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 01. 2003, sp. zn, 6 Tdo 72/2003. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 02. 2005, sp. zn. 8 Tdo 5/2005. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 02. 2006 sp. zn. 5 Tdo 102/2006 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 06. 2006, sp. zn. 32 Odo 1642/2005. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 09. 2007 sp. zn. 5 Tdo 916/2007. Rozhodnutí nizozemského Nejvyššího soudu - Arrest van de Nederlandse Hoge Raad, HR 31-01-1919, NJ 1919, 161. Další prameny:

Důvodová zpráva k novele obchodního zákoníku č. 152/2010 Sb., ze dne 8. 12. 2009. Artlingua. Nizozemský trestní zákon a předpisy související *online+. Praha: Institut pro kriminologii

a

sociální

prevenci,

2006

*cit.

2012-02-03]

Dostupné

z:

. ISBN 80-7338-054-4. Social software. Wikipedia [online]. Dostupné z: http://nl.wikipedia.org/

59