Právo párů stejného pohlaví uzavřít manželství

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY obor Právo a právní věda

Katedra ústavního práva a politologie

Diplomová práce

Právo párů stejného pohlaví uzavřít manželství Petr Suchánek

Akademický rok 2013/2014

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Právo párů stejného pohlaví uzavřít manţelství zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury. V Brně dne 28. 3. 2014

Petr Suchánek 1

ABSTRAKT Instituce manţelství a jeho společenská funkce se během uplynulých staletí dramatickým způsobem měnily. V současné době svět stojí před otázkou práva dvou osob stejného pohlaví uzavřít manţelství. Cílem této práce je seznámit čtenáře s obecnými východisky debaty o právu párů stejného pohlaví uzavřít manţelství a dostat se zvolenými metodami do nitra této debaty. Práce analyzuje přístup Evropského soudu pro lidská práva k této problematice a interpretuje závěry optikou vládní politiky tolerance jako nástroje dominantní ideologie. Klíčová slova: manţelství, registrované partnerství, páry stejného pohlaví, lidská práva, ESLP, tolerance, ideologie.

ABSTRACT The institution of marriage and its social function have changed dramatically over the centuries. The world now stands before the question of same-sex marriage. The goal of this thesis is to introduce the reader to the general aspects of the same-sex marriage debate and to find the way into its core using selected methods. The thesis analyses the approach of the European Court of Human Rights to the problem and interprets the conclusions through the lens of the government policy of tolerance as the tool of the dominant ideology. Key words: marriage, registered partnership, same-sex couples, human rights, ECHR, tolerance, ideology.

2

OBSAH Úvod ........................................................................................................................................... 5 1. Obecná východiska ................................................................................................................. 7 1.1. Co je to manželství? ......................................................................................................... 7 1.1.1. Stručná historie manželství ....................................................................................... 7 1.1.2. Současná podoba manželství .................................................................................... 9 1.1.3. Manželství jako lidské právo ................................................................................... 11 1.2. Manželství párů stejného pohlaví ................................................................................. 13 1.2.1 Americký příběh ....................................................................................................... 13 1.2.2. Evropský příběh ...................................................................................................... 16 1.2.3. Registrované partnerství......................................................................................... 18 2. Právní uznání vztahů párů stejného pohlaví v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva ......................................................................................................................................... 20 2.1. Porušení čl. 12 Úmluvy .................................................................................................. 20 2.1.1. Manželství transsexuálů ......................................................................................... 21 2.1.2. Schalk a Kopf proti Rakousku – nebe je modré, pokud zrovna neprší ................... 24 2.2. Článek 8 ve spojení s článkem 14 .................................................................................. 26 2.2.1. Charakter vztahů párů stejného pohlaví................................................................. 26 2.2.2. Poznaná nutnost v případu Schalk a Kopf............................................................... 29 2.2.3. Vallianatos a ostatní proti Řecku – vzhůru k registrovanému partnerství ............. 32 2.3. Závěry plynoucí z judikatury ESLP.................................................................................. 34 3. Cesta k manželství článkem 12 ve spojení s článkem 14 Úmluvy ........................................ 36 3.1. Právo na stejnopohlavní manželství? ............................................................................ 36 3.2. Založení stejné situace................................................................................................... 38 3.3. Existence důvodů ospravedlňujících rozdílné zacházení ............................................... 40 3.3.1. Ochrana rodiny v tradičním smyslu v judikatuře ESLP ........................................... 40 3.3.2. Ochrana rodiny v tradičním smyslu za hranicemi ESLP .......................................... 42 3.3.3. Ochrana dětí v judikatuře ESLP ............................................................................... 44 3.3.4. Ochrana dětí za hranicemi ESLP.............................................................................. 47 3.4. Zhodnocení přístupu ESLP ............................................................................................. 49 4. Problematické aspekty registrovaného partnerství ............................................................. 51 4.1. Copak je po jméně? ....................................................................................................... 51 3

4.2. Ideologické aspekty registrovaného partnerství ........................................................... 53 4.2.1. Sexuální segregace .................................................................................................. 53 4.2.2. Registrované partnerství jako projev vládní politiky tolerance .............................. 55 4.2.3. Depolitizace konfliktu ............................................................................................. 58 4.3. Pozitivní aspekty registrovaného partnerství ................................................................ 60 Závěr ......................................................................................................................................... 63 Seznam použitých pramenů ..................................................................................................... 65 Odborná literatura ................................................................................................................ 65 Internetové a ostatní zdroje ................................................................................................. 69 Zákony a mezinárodní smlouvy ............................................................................................ 70 Soudní rozhodnutí ................................................................................................................ 71 Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva a Evropské komise pro lidská práva ..... 71 Rozhodnutí ostatních soudních orgánů ............................................................................ 74

4

ÚVOD Manţelství jako sociální instituce představuje jeden ze základních stavebních kamenů lidské civilizace. Jeho funkce je jak stabilizující, tak dynamická. Ukotvuje jednotlivce do sítě společenských vztahů, a zároveň strukturuje jeho osobní realitu. Vnímání manţelství a jeho společenská funkce se během uplynulých staletí dramatickým způsobem změnily. Jeho symbolický význam však zůstává stejný. O tom svědčí i skutečnost, ţe právo uzavřít manţelství obsahují všechny významné lidskoprávní dokumenty. Snad nejpodstatnější náleţitostí manţelství je přitom právo jej uzavřít s osobou dle svého výběru, coţ dosvědčuje jak Romeo a Julie tak Loving v. Virginia1. Historicky však právo uzavřít manţelství podléhalo nejrůznějším omezením, kterým byl přikládán společensko-konstruktivní charakter a veřejný zájem na jejich dodrţování. V současné době svět stojí před otázkou práva uzavřít manţelství dvou osob stejného pohlaví. I přes nesmírný pokrok, který proběhl od roku 1993, kdy Nejvyšší soud státu Havaj zpochybnil ústavnost omezení vstupu dvou osob stejného pohlaví do manţelství, zůstává tato otázka vysoce kontroverzní. Cíl této práce je dvojí: jednak seznámit čtenáře s obecnými východisky debaty o právu uzavřít manţelství pro páry stejného pohlaví, a zároveň se dostat pomocí zvolených metod do nitra této debaty. První kapitola diplomové práce se zabývá obecnými východisky problematiky práva uzavřít manţelství. Stručně shrnuje historické proměny instituce manţelství a snaţí se zachytit současnou podobu práva uzavřít manţelství. Dále se kapitola věnuje vývoji boje o právo párů stejného pohlaví uzavřít manţelství v USA a v Evropě. Na obou světadílech vzešly z tohoto boje jako politický kompromis alternativní formy právního uznání vztahů párů stejného pohlaví. Tato diplomová práce k označení těchto alternativních forem obecně pouţívá název registrované partnerství. Jeho koncepčními charakteristikami se zabývá první kapitola ve své závěru. Druhá a třetí kapitola se zabývají problematikou práva uzavřít manţelství v kontextu Evropské úmluvy o lidských právech a judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Druhá kapitola popisuje vývoj judikatury Evropského soudu pro lidská práva ve vztahu k právnímu uznání vztahů párů stejného pohlaví. Úsilí stěţovatelů o právní uznání svých partnerských vztahů se ubíralo jednak cestou namítaného porušení čl. 12 Evropské úmluvy o lidských právech zakotvujícího právo uzavřít manţelství, a jednak cestou namítaného porušení čl. 8 ve spojení s čl. 14, tedy diskriminací v přístupu k právu na respektování soukromého a rodinného 1

Rozhodnutí U. S. Supreme Court ze dne 12. 6. 1967, Loving v. Virginia, 388 U.S. 1.

5

ţivota. Třetí kapitola kriticky hodnotí závěry z kapitoly druhé a navrhuje namítání porušení čl. 12 ve spojení s čl. 14 Evropské úmluvy o lidských právech jako logický krok na cestě za právem uzavřít manţelství párů stejného pohlaví. S pomocí judikatury světových soudů a odborné literatury dokazuje, ţe vyloučení párů stejného pohlaví z práva uzavřít manţelství není v souladu se standardem pro rozdílné zacházení na základě sexuální orientace, který vzešel z judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Třetí kapitola rovněţ poukazuje na skutečnost, ţe zdánlivě neutrální současný přístup Evropského soudu pro lidská práva k otázce manţelství párů stejného pohlaví implicitně upřednostňuje řešení prostřednictvím instituce registrovaného partnerství. Čtvrtá kapitola se zabývá kritikou ideologického pozadí zavedení instituce registrovaného partnerství. Charakterizuje zavedení registrovaného partnerství jako příklad vládní politiky tolerance, kterou popisuje Wendy Brownová v knize Regulating Aversion: Tolerance in the Age of Identity and Empire. Tolerance v tomto pojetí funguje jako nástroj mocenské kontroly nechtěného a společensky neţádoucího. Registrované partnerství staví páry stejného pohlaví do pozice druhořadých občanů a utvrzuje ideologicky motivovanou sexuální segregaci. Registrované partnerství má však také své pozitivními aspekty, které mu v souvislosti s uznáním vztahů párů stejného pohlaví dávají konstruktivní potenciál. Problematika manţelství párů stejného pohlaví je v odborné literatuře velmi dobře zpracována. Má však nepřeberný počet aspektů, díky kterým stále není vyčerpána. Navzdory vysoce kvalitním argumentům, které vyznívají ve prospěch otevření instituce manţelství párům stejného pohlaví, však jádro tohoto problému vytrvale uniká racionálnímu uchopení. Závěry plynoucí z judikatury Evropského soudu pro lidská práva osvětlují povahu tohoto nepolapitelného jádra. Analýza těchto závěrů optikou vládní politiky tolerance identifikuje způsob, kterým dominantní společenská ideologie kontroluje směr debaty o právu párů stejného pohlaví uzavřít manţelství a s jakým účelem. Znalost tohoto působení můţe přispět k efektivnějšímu formulování argumentů ve prospěch manţelství párů stejného pohlaví a posílení pozice LGBT komunity ve společnosti.

6

1. OBECNÁ VÝCHODISKA 1.1. Co je to manželství? 1.1.1. Stručná historie manželství Manţelství je statická a zároveň dynamická instituce. Jeho existence je odvěká a neodmyslitelně spjatá s dějinami lidské civilizace. V průběhu staletí a tisíciletí prošlo nepřeberným počtem změn a i v současné době existuje na světě v mnoha regionálních a kulturních variacích. „Hospodin Bůh také řekl: ‚Není dobré, aby člověk byl sám; opatřím mu rovnocennou oporu‘…To proto opustí muţ otce i matku - aby přilnul ke své manţelce a stali se jedním tělem.“2 Citát z knihy Genesis naznačuje, ţe v jádru manţelství jako trvalého svazku muţe a ţeny stála dělba práce a vzájemná pomoc.3 V průběhu staletí se měnil způsob, kterým byla manţelství sjednávána a uzavírána, motivy pro jejich uzavření nebo míra ingerence státu.4 Hlavním účelem manţelství bylo aţ do 20. století plození dětí a vytváření pout mezi rodinami, klany nebo zeměmi za účelem získání majetku, moci nebo politického vlivu.5 Jediným neměnným prvkem v manţelství byli muţ a ţena. Při výběru partnera nehrála roli láska, ale sociální status a ekonomické okolnosti.6 Manţelství bylo přitom aţ do poloviny 18. století především soukromou svátostí a smlouvou mezi partnery a jejich rodinami.7 Jako svátost náleţelo do působnosti kanonického práva a církve, která jej kontrolovala prostřednictvím církevních soudů.8 Sekularizovanou institucí plně regulovanou zákony se manţelství stalo aţ v 19. století díky kodifikaci občanského práva.9 Pro moderní vývoj instituce manţelství byl zásadní jeho posun od ekonomickopolitické instituce slouţící především společnosti k instituci slouţící zájmům manţelů, kteří

2

Bible, překlad 21. století. 1. Vyd. Praha: Biblion, 2009, s. 2-3. KINDREGAN, Charles. Religion, Polygamy, and Non-Traditional Families: Disparate Views on the Evolution of Marriage in History and in the Debate Over Same-Sex Unions [online]. Suffolk University Law Review. 2007, Vol. 41, s. 25 [cit. 22. 3. 2014]. 4 MERIN, Yuval. Equality for same-sex couples: the legal recognition of gay partnerships in Europe and the United States. Chicago: University of Chicago Press, 2002. s. 6 5 tamtéţ 6 tamtéţ 7 tamtéţ, s. 12 8 tamtéţ, s. 11 9 GLENDON, Marry Ann. The Transformation of Family Law: State, Law, and Family in the United States and Western Europe. University of Chicago Press, 1996. s. 26 3

7

do ní vstupují díky vzájemné náklonnosti a nikoliv z ekonomických důvodů.10 Aţ do 20. století bylo manţelství chápáno především jako opora jednotlivce ve společnosti a rozhodující určovatel sociálního statusu manţelů a jejich dětí.11 Hlavním účelem manţelství bylo plození a výchova dětí.12 Společenská struktura zaloţená na rigidních pohlavních rolích dělala z rodiny sociální jednotku důleţitou k efektivnímu fungování jejích členů ve společnosti a tím i k fungování společnosti samotné.13 Tento přístup ilustruje například charakteristika manţelství ve věci Maynard v. Hill z roku 1888, podle níţ bylo manţelství „základem rodiny a společnosti, bez něhoţ by nebyla ţádná civilizace ani pokrok.“14 Rozpad instituce manţelství by podle tohoto vnímání měl pro společnost zničující účinky.15 Sociálně ekonomické změny, které přineslo 20. století, vedly ke sníţení závislosti jednotlivce na rodině, jehoţ společenské postavení více neţ rodina začala definovat jeho vlastní ekonomická aktivita a státní podpora.16 Tyto změny udělaly z manţelství instituci slouţící především osobním zájmům a potřebám jednotlivce.17 Tím došlo k posílení individuálních práv manţelů, například v podobě nesporného rozvodu, sniţujících patriarchální charakter manţelství, v němţ ţena postrádala právní subjektivitu.18 Původně zásadně odlišné role partnerů v manţelství byly do značné míry nahrazeny ekvivalentními, recipročními

povinnostmi.19

Dostupnost

kontraceptiv,

legalizace

potratů

a

vývoj

společenských norem, které jiţ neznevýhodňují děti narozené mimo manţelství, sníţily význam manţelství jako nutného prostředí k sexuální aktivitě a plození dětí. Moderní rodinné právo ostatně nepovaţuje moţnost nebo vůli mít děti za relevantní ve vztahu k úmyslu uzavřít manţelství.20 Romantická láska se stala nejdůleţitějším motivem pro výběr partnera. Druhá polovina 20. století tak byla svědkem „posunu koncepce manţelství z patriarchálního majetkového uspořádání s účelem plození dětí a specifickými pohlavními

10

COONTZ, Stephanie. Marriage, a History: How Love Conquered Marriage (Google eBook) [online]. Reprint. Penguin, 2006. The Real Traditional Marriage [cit. 23. 3. 2014]. 11 GLENDON, 1996. op. cit. s. 291. 12 tamtéţ. 13 tamtéţ, s. 291-292. 14

Rozhodnutí U. S. Supreme Court ze dne 19. 3. 1888, Maynard v. Hill, 125 US 190 WITTE, John Jr. TheTradition of Traditional Marriage [online]. In: Marriage and Same-Sex Unions. London: Praeger, 2003. s. 58 [cit. 22. 3. 2014]. 16 GLENDON, 1996, op. cit, s. 292. 17 tamtéţ, s. 293. 18 WRIGGINS, Jennifer. Marriage Law and Family Law: Autonomy, Interdependence and Couples of the Same Gender [online]. Boston College Law Review, 2000, Vol. 41:265, s. 279, 283 [cit. 22. 3. 2014]. 19 tamtéţ, s. 281. 20 MERIN, 2002, op. cit., s. 31. 15

8

rolemi ke vztahu zaloţeného na rovnosti, náklonnosti a vzájemné lásce dvou lidí.“21 Skutečnost, ţe na přelomu 21. století uzavřely státem uznané manţelství první páry stejného pohlaví, tento vývoj dokládá. I přes zcela zásadní změny, kterými manţelství jako společenská instituce v průběhu historie prošlo, společnost nezanikla a jeho společenský význam se nesníţil. To dosvědčuje i právě probíhající spor o manţelství párů stejného pohlaví. 1.1.2. Současná podoba manželství Manţelství tedy prošlo dlouhým vývojem, neţ dospělo do současné podoby sekulárního, státem uznaného, stálého a výlučného svazku mezi dvěma dospělými osobami, které pojí romantické pouto.22 Najít univerzálně platnou definici manţelství je však prakticky nemoţné.23 Jablkem sváru posledních desetiletí se stala otázka, zda můţe definice manţelství zahrnovat dvě osoby stejného pohlaví. Intuitivní odpověď většiny lidí na tuto otázku by pravděpodobně byla, ţe nikoliv. Obtíţnost racionalizace této odpovědi však ilustruje například definice manţelství v českém právním řádu. Český právní řád definuje manţelství jako „trvalý svazek muţe a ţeny vzniklý způsobem, který stanoví [občanský zákoník]. Hlavním účelem manţelství je zaloţení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc“.24 Podle důvodové zprávy k občanskému zákoníku toto ustanovení nemá představovat definici manţelství, ale jeho smyslem je výslovně stanovit to, co je pro vlastní podstatu manţelství typické nebo charakteristické: „to bez čeho by manţelství nebylo manţelstvím.“25 Ačkoliv je hlavním účelem manţelství podle citovaného ustanovení zaloţení rodiny a řádná výchova dětí, důvodová zpráva připouští, ţe „ke vzniku manţelství mohou vést i důvody psychologické, zdravotní, důvodem existence manţelství můţe být i vzájemná podpora sociální, či naplnění nějakých zájmů ekonomických. Důvody, smysl, či účel trvání jednotlivého manţelství se navíc během času zcela nepochybně proměňuje.“26 Definice manţelství v občanském zákoníku, která pro účely právního řádu definicí nepochybně je, se tímto dostává do jistých problémů. Na jednu stranu povaţuje heterosexuální povahu manţelství za něco, bez čeho by manţelství nebylo manţelstvím, ale 21

MERIN, 2002, op. cit., 30. tamtéţ, s. 7. 23 LIPKIN, Robert Justin. The Harm Of Same-Sex Marriage: Real Or Imagined? [online]. Widener Law Review, 2005, Vol. 11:277, s. 285 [cit. 22. 3. 2014]. 24 § 655 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 25 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze). Zákony a stanoviska: Texty zákonů, Nový občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti, s. 159. [cit. 21. 3. 2014]. 26 tamtéţ. 22

9

zároveň připouští, ţe ke vzniku manţelství mohou vést i důvody, které jsou na pohlaví partnerů nezávislé. Zaloţení rodiny, výchova dětí a vzájemná pomoc ostatně připadají v úvahu i u párů stejného pohlaví. Pouhé konstatování, ţe rozdílné pohlaví partnerů je tím, co činí manţelství manţelstvím, je v podstatě kruhovou definicí, která říká, ţe „manţelství je manţelství“. V kontrastu s konzervativní definicí obsaţenou v občanském zákoníku stojí například definice obsaţená v rozhodnutí Odvolacího soudu provincie Ontario ve věci Halpern v. Canada (2003), který manţelství definoval jako „dobrovolný celoţivotní svazek dvou osob s vyloučením všech ostatních.“27 Komplexní definici manţelství nalezneme v rozsudku Goodridge v. Department of Public Health, který v roce 2003 otevřel manţelství párům stejného pohlaví v americkém státě Massachusetts: „Manţelství je zásadní sociální institucí. Výlučné odevzdání dvou jednotlivců jeden druhému, ve kterém se snoubí láska a vzájemná podpora; přináší stabilitu do naší společnosti. Těm, kteří se rozhodnou uzavřít manţelství a jejich dětem, přináší manţelství hojnost právních, finančních a sociálních výhod. Za to jim ukládá závaţné právní, finanční a sociální závazky.“28 To, co odlišuje manţelství od jiných mezilidských vztahů je skutečnost, ţe právní řády většiny států spojují se vstupem do manţelství celou řadu výhod, které zásadně nejsou přístupné osobám ţijícím mimo manţelství29 Právě u definice manţelství celý spor o právo uzavřít manţelství párů stejného pohlaví začíná.30 Snaha definovat manţelství genderově neutrálním způsobem staví odpůrce manţelství párů stejného pohlaví do pozoru. Rozšíření tradiční definice manţelství na páry stejného pohlaví by podle nich poškodilo sociální dobro, kterým je manţelství.31 Spor o sociálně-ekonomické výhody manţelství se proplétá se sporem o to, které rodinné formy jsou hodnotné.32 V jádru věci je přitom slovo „manţelství“, které je emočně zatíţené.33 Andrew 27

Rozhodnutí Court of Appeal for Ontario ze dne 10. 6. 2003, Halpern v. Canada (Attorney general), 2003 CanLII 26403 (ON CA), § 148. 28 Rozhodnutí Massachusetts Supreme Judicial Court ze dne 18. 10. 2003, Goodridge v Department of Public Health, 440 Mass. 309., s 312. 29 např. v USA je s manţelstvím spojeno 1138 federálních výhod a závazků. Obecně lze zmínit daňová zvýhodnění, společné jmění manţelů, rozhodování o záleţitostech partnera, vyţivovací povinnost, vdovské a vdovecké důchody a mnoho dalších. Srov. např.: Get the Facts! Because, Marriage Matters.... Marriage Equality USA [online]. © 1996 - 2011 Marriage Equality USA, Inc. [cit. 21. 3. 2014] Dostupné z: http://www.marriageequality.org/get-the-facts 30 LIPKIN, 2005, op. cit., s. 285. 31 tamtéţ. 32 KOPPELMAN, Andrew. The Decline and Fall of the Case against Same-Sex Marriage [online]. University of St. Thomas Law Journal. 2004, Vol. 2:1. s. 10 [cit. 20. 3. 2014]. 33 tamtéţ.

10

Koppelman identifikuje dvě debaty, které zde probíhají zároveň, čímţ tuto otázku dále komplikují: „První je normativní debata o tom, kterých vztahů si váţit nebo je snad světit. Druhá debata je o administraci – o tom, které vztahy by měly mít právní následky.“34 První debata stojí na otázce, zda jsou homosexuální vztahy morálně ekvivalentní heterosexuálním, nebo zda se heterosexuální vztahy podílí na společenském dobru, které homosexuální vztahy nemohou sdílet.35 Druhá debata se zabývá otázkou alokace zdrojů a předcházením externalit.36 Těmito otázkami se ve vztahu k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva blíţe zabývá třetí kapitola této práce. Faktem ovšem je, ţe na světové ani evropské úrovni neexistuje v otázce manţelství párů stejného pohlaví konsenzus. V současné době umoţňuje manţelství párů stejného pohlaví méně neţ desetina světových států.37 Pokusit se definovat manţelství připomíná kopnutí do vosího hnízda, po němţ se vyrojí nepřeberné mnoţství vyhrocených sociálních otázek. Pro účely této práce je nejdůleţitější otázka práva uzavřít manţelství jako otázka základního lidského práva, které je třeba posuzovat ve vztahu k jeho obsahu a dosaţené úrovni ochrany. 1.1.3. Manželství jako lidské právo V průběhu 20. století bylo právo uzavřít manţelství ukotveno jako základní lidské právo v mnoha zásadních mezinárodních lidskoprávních dokumentech. Jako první uznala manţelství jako základní lidské právo Všeobecná deklarace lidských práv. V čl. 16 stanoví, ţe muţi a ţeny, jakmile dosáhnou plnoletosti, mají právo, bez jakéhokoliv omezení z důvodu příslušnosti rasové, národnostní nebo náboţenské, uzavřít sňatek a zaloţit rodinu.“38 Mezinárodní pakt o občanských a politických právech v čl. 23 odst. 2 stanoví, ţe se uznává „právo muţů a ţen uzavřít v přiměřeném věku sňatek a zaloţit rodinu.“39 Výbor pro lidská práva ve věci Juliet Joslin a ostatní proti Novému Zélandu deklaroval, ţe právo uzavřít sňatek

34

KOPPELMAN, 2004, op. cit., s. 10. tamtéţ, s. 11. 36 tamtéţ. 37 Skotsko, Anglie a Wales, Brazílie, Francie, Nový Zéland, Uruguay, Dánsko, Argentina, Portugalsko, Island, Švédsko, Norsko, Jihoafrická republika, Španělsko, Kanada, Belgie, Holandsko, 17 států USA. Viz. Gay marriage around the World. Pew Research Religion & Public Life Project[online]. © 2014 Pew Research Center [cit. 21. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.pewforum.org/2013/12/19/gay-marriage-around-the-world-2013/ 38 Čl. 16 Všeobecné deklarace lidských práv, 10. 12. 1948. 39 Čl. 23 odst. 2 vyhlášky č. 120/1976 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech 35

11

podle čl. 23 odst. 2 je garantováno pouze ve vztahu k heterosexuálním párům.40 Tento závěr byl stručně odůvodněn tím, ţe Mezinárodní pakt o občanských a politických právech definuje toto právo jako „právo muţů a ţen“, na rozdíl od ostatních práv, která náleţí kaţdému nebo všem osobám. Na evropské úrovni zakotvila právo uzavřít manţelství nejprve Evropská úmluva o ochraně lidských práv (dále jen „EÚLP“). Článek 12 EÚLP stanoví, ţe: „Muţi a ţeny způsobilí věkem k uzavření manţelství mají právo uzavřít manţelství a zaloţit rodinu v souladu s vnitrostátními zákony, které upravují výkon tohoto práva.“41 Podle vzoru čl. 12 EÚLP byl navrţen čl. 9 Listiny základních práv Evropské unie, který stanoví ţe: „Právo uzavřít manţelství a zaloţit rodinu je zaručeno v souladu s vnitrostátními zákony, které upravují výkon těchto práv.“42 Zřejmým rozdílem však je záměrné vypuštění odkazu na „muţe a ţeny“ za účelem širší ochrany lidských práv.43 Listina tak nechává členským státům prostor k rozšíření manţelství i na páry stejného pohlaví.44 Zároveň však také neobsahuje poţadavek umoţnit manţelství uzavřít i párům stejného pohlaví, coţ je závěr momentálně plynoucí i z čl. 12 EÚLP.45 Mezinárodní lidskoprávní dokumenty se příliš nevyjadřují k obsahu práva uzavřít manţelství. Vyjadřují spíše povinnost státu neomezit toto právo arbitrárním a iracionálním způsobem.46 Všeobecná deklarace lidských práv jako jediná přímo vyjadřuje jako podstatnou náleţitost práva uzavřít manţelství moţnost vykonat toto právo bez omezení z důvodů rasové, národnostní nebo náboţenské příslušnosti, coţ vede k tomu, ţe podstatnou náleţitostí práva uzavřít manţelství je uzavřít jej s osobou dle vlastního výběru. Právo uzavřít manţelství se svobodně zvoleným partnerem bylo nejlépe artikulováno ve slavném rozhodnutí Loving v. Virginia z roku 1967, které vyslovilo protiústavnost zákonů zakazujících míšení ras. Soudce James Earl Warren v případu Loving stanovil, ţe „právo uzavřít manţelství je dlouho přijímáno jako jedno ze základních osobních práv zásadních pro řádné sledování štěstí 40

Názor Výboru pro lidská práva ze dne 17. 7. 2002, Ms. Juliet Joslin et al. v. New Zealand, Communication No. 902/1999. 41 Čl. 12 Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 42 Čl. 9 Listiny základních práv Evropské unie, Úřední věstník Evropské unie C 303 ze dne 14. 12. 2007, (2007/C 303/01). 43 Commentary on the Charter of Fundamental Rights of the European Union. Europa.eu [online]. © European Union, 1995-2014, s. 98. [cit. 21. 3. 2014]. 44 tamtéţ, s. 102. 45 O této otázce podrobně pojednává kapitola č. 2 a 3 této práce. 46 Commentary on the Charter of Fundamental Rights of the European Union. Europa.eu [online]. © European Union, 1995-2014, s. 99. [cit. 21. 3. 2014].; Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (čtvrtého senátu) ze dne 5. 1. 2010, Frasik proti Polsku, číslo stíţnosti 22933/02, § 90.

12

svobodných lidí. Manţelství je jedno ze ´základních občanských práv člověka´ zásadních pro naši samou existenci a přeţití…Čtrnáctý dodatek [americké ústavy] vyţaduje, aby svoboda volby uzavřít manţelství nebyla omezena záštiplnou rasovou diskriminací. Podle naší Ústavy svoboda uzavřít nebo neuzavřít manţelství s osobou jiné rasy náleţí jednotlivci a stát do ní nemůţe zasahovat.“47 Tato pasáţ je dalším dokladem posunu manţelství od instituce slouţící především zájmům společnosti k instituci slouţící jednotlivci. Tento princip se odráţí i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, podle níţ je pro právo uzavřít manţelství zásadní učinit tak s partnerem dle svého výběru.48 Skutečnost,

ţe

právo

uzavřít

manţelství

je

regulováno

všemi

zásadními

mezinárodními lidskoprávními dokumenty podporuje myšlenku, ţe regulace tohoto práva není plně v diskreci států.49 Ve vztahu k právu párů stejného pohlaví uzavřít manţelství však tato skutečnost velkou naději nedává, protoţe například EÚLP a Listina základních práv Evropské unie právě tuto otázku v současnosti plně v diskreci států nechávají. Je tedy moţné, ţe změna bude muset přijít zdola. Je však otázkou, zda vyloučení párů stejného pohlaví z manţelství díky současnému obsahu této instituce dodrţuje poţadavek zákazu arbitrárnosti a iracionality.

1.2. Manželství párů stejného pohlaví 1.2.1 Americký příběh Aţ do relativně nedávné doby nebylo vyloučení párů stejného pohlaví z moţnosti uzavřít manţelství plně konceptualizováno.50 Legalizace vztahů párů stejného pohlaví byla nemyslitelná uţ vhledem k tomu, ţe homosexuální intimita byla v mnoha státech světa kriminalizována. Změnu přinesla aţ hnutí za občanská práva v 60. letech 20. století, která inspirovala LGBT51 komunitu ke snaze dosáhnout rovnoprávnosti s heterosexuální většinou.52 Zlomovým okamţikem byly Stonewallské nepokoje v roce 1969, které propukly v reakci na policejní zásah v klubu Stonewall Inn v newyorské Greenwich Village.53 V roce 1972 naformulovala National Coalition of Gay Organizations seznam poţadavků pro právní reformu, která zahrnovala „zrušení všech zákonných ustanovení, která omezují pohlaví nebo 47

Loving v. Virginia, 388 U.S. 1. Frasik proti Polsku, č. 22933/02, § 89 49 Commentary on the Charter of Fundamental Rights of the European Union. Europa.eu [online]. © European Union, 1995-2014, s. 98. [cit. 21. 3. 2014]. 50 MERIN, 2002, op. cit. s. 41 51 Zkratka „Lesbian, Gay, Bisexual, Transexual.“ 52 ESKRIDGE, William. Equality Practice: Civil Unions and the Future of Gay Rights. Routledge, 2002. s 4 53 tamtéţ 48

13

počet osob vstupujících do manţelské jednotky a rozšíření právních výhod manţelství na všechny osoby, které ţijí ve společné domácnosti bez ohledu na jejich pohlaví nebo počet.“54 Takto formulované poţadavky se samozřejmě nemohly setkat s úspěchem. Představovaly kompromis mezi širokým názorovým spektrem na problematiku manţelství v LGBT komunitě, která tímto poprvé promluvila k USA a celému světu společným hlasem. Začátkem 70. let začaly páry stejného pohlaví v USA s pokusy ţádat o vydání manţelských licencí.55 S ojedinělými výjimkami56 byly ţádosti samozřejmě odmítány. Tři takto odmítnuté páry se rozhodly zaţalovat státy, které jim licence odmítly vydat. Americké soudy o těchto ţalobách rozhodly v rozhodnutích Baker v. Nelson, Jones v. Hallahan a Singer v. Hara. Ţalobci hledali argumentační oporu zejména v rozhodnutí Loving v. Virginia.57 Soudci však na argumenty ţalobců nebyli ochotni přistoupit a ţaloby smetli ze stolu s odkazem na to, ţe „Manţelství bylo vţdy povaţováno za svazek jednoho muţe a jedné ţeny.“58 Soudy nepřijaly analogii s Lovingem, protoţe páry stejného pohlaví na rozdíl od párů smíšených ras nenaplňovaly účel manţelství spočívající v rozmnoţování. Nejednalo se o diskriminaci na základě pohlaví, protoţe párům stejného pohlaví byl přístup k manţelství odepřen kvůli nemoţnosti plození dětí a nikoliv kvůli jejich pohlaví. Nešlo ani o porušení základního práva, protoţe páry stejného pohlaví nemohly počít dítě ani teoreticky.59 Začátkem 80. let se v USA poprvé objevila oficiálně uznaná forma kohabitace nazvaná „domácí partnerství“ (domestic partnership), která umoţnila párům stejného pohlaví získat některé výhody do té doby přístupné pouze heterosexuálním párům.60 Tato domácí partnerství byla ve většině případů otevřená jak heterosexuálním, tak homosexuálním párům, a vznikala z vůle městských obvodů. Výhody zde byly poskytovány zaměstnancům veřejné správy a jejich domácím partnerům. Šlo například o zdravotní péči vztahující se na partnera nebo moţnost navštěvovat partnera v nemocnici bez zvláštního povolení.61 Podobné výhody později začaly poskytovat svým zaměstnancům i některé firmy a státy. Dosáhnout srovnatelné pozice s manţelstvím však prostřednictvím těchto lokalizovaných institucí nebylo moţné a nenaplňovalo

poţadavky

homosexuálních

54

párů

usilujících

o

rovnoprávnost

s

ESKRIDGE, 2002, op. cit., s. 5 tamtéţ, s. 6. 56 tamtéţ. Úřednice Cela Rorex ve státě Coloradu po krátkou dobu vydávala manţelské licence i párům stejného pohlaví, dokud ji vrchní státní návladní nezarazil a tato manţelství anuloval. 57 tamtéţ, s. 7. 58 tamtéţ, s. 9. 59 tamtéţ. 60 tamtéţ, s. 13. 61 tamtéţ. 55

14

páry heterosexuálními. Nevýhodnou pozici párů stejného pohlaví ilustroval případ Sharon Kowalské, která utrpěla při dopravní nehodě poškození mozku, díky kterému přišla o způsobilost k právním úkonům. Její rodina potom bránila po několik let její partnerce ve styku s Kowalskou, protoţe partnerky nespojoval ţádný právní vztah.62 Průlom přineslo rozhodnutí Nejvyššího soudu státu Havaj ve věci Baehr v. Levin v roce 1993. K velkému překvapení celého světa Nejvyšší soud státu Havaj rozhodl, ţe vyloučení párů stejného pohlaví z přístupu k manţelství představovalo diskriminaci na základě pohlaví, která podle ústavy státu Havaj vyţadovala přísný přezkum (strict scrutiny).63 Nejvyšší soud však nevydal konečné rozhodnutí ve věci a pouze vrátil věc soudu niţší instance k dalšímu řízení. Zde poţadoval, aby stát dokázal, ţe má přesvědčivé důvody k restrikci manţelství na heterosexuální páry.64 Neexistence těchto důvodů by znamenala porušení zákazu diskriminace na základě pohlaví uloţeného ústavou státu. Obvodní soud v roce 1996 následně ve věci Baehr v. Miike rozhodl, ţe stát ţádné přesvědčivé důvody nebyl schopný doloţit.65 Hlavní argumenty státu se vztahovaly k výchově dětí páry stejného pohlaví, které podle nich nejsou schopny jít příkladem při tvorbě vztahů muţe a ţeny, které stát povaţoval za ţádoucí.66 Soud naopak vyslovil myšlenku, ţe umoţnění manţelství párů stejného pohlaví by zlepšilo sociální a hmotné zabezpečení dětí, které jsou těmito páry jiţ vychovávány.67 Navzdory závěrům soudů zabývajících se případem neznamenala jejich rozhodnutí pro páry stejného pohlaví vítězství. Rozhodnutí ve věci Baehr v. Miike vyvolalo mezi odpůrci myšlenky manţelství párů stejného pohlaví paniku, která vedla k přijetí „Defense of Marriage Act“ (DOMA) v roce 1996, který výslovně dovolil jednotlivým státům USA neuznávat manţelství homosexuálů a vyloučil všechny federální zákony upravující manţelství nebo partnerství z dopadu na homosexuální páry.68 Havaj samotný na základě referenda upřesnil zákonnou definici manţelství tak, aby mohlo být uzavřenou pouze mezi jedním muţem a jednou ţenou. Stejně jako Havaj postupovalo i mnoho dalších států USA, které změnili své ústavy tak, aby vylučovaly moţnost uzavřít manţelství mezi osobami stejného pohlaví. LGBT komunita si vybrala jako stát svého zájmu Vermont, ve kterém měla silnou základnu a 62

ESKRIDGE, 2002, op. cit., s. 15. ESKRIDGE, William. Backlash Politics: How Constitutional Litigation has Advanced Marriage Equality in the United States [online]. Boston University Law Review, 2013, Vol. 93:275, s. 284 [cit. 22. 3. 2014]. 64 Merin, 2002. op. cit. s. 220 65 tamtéţ. 66 tamtéţ. 67 tamtéţ, s. 221. 68 ESKRIDGE, 2013. s. 298. 63

15

politickou podporu a legislativní proces neumoţňoval snadnou změnu ústavy.69 V prosinci 1999 Vermontský nejvyšší soud v případu Baker v. State, rozhodl, ţe vyloučení párů stejného pohlaví z výhod poskytovaných rodinným právem porušovalo ústavu Vermontu. Soud však nechal volbu vhodného řešení na státu.70 Vermontská legislativa tak vytvořila instituci „občanských svazků“ (civil unions), která párům dávala všechna práva a povinnosti předtím vyhrazená manţelství. Odtud byl jiţ jen krok k plnému uznání práva párů stejného pohlaví uzavřít manţelství, které přinesl Nejvyšší soud státu Massachusetts ve věciGoodridge v. Department of Public Health. Zcela zásadní význam má potom rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci United States v. Windsor z 26. června 2013, které prohlásilo část DOMA omezující federální definici manţelství pouze na heterosexuální páry za protiústavní.71 1.2.2. Evropský příběh Oproti USA v Evropě došlo k širšímu uznání homosexuálních vztahů namísto litigace legislativní cestou.72 Proces uznávání homosexuálních vztahů začal v Evropě v Severských zemích. Švédsko v roce 1987 udělilo homosexuálním párům ţijícím ve společné domácnosti stejná práva, která do té doby udělovalo takto ţijícím heterosexuálním párům. 73 Revolučním se stal postup Dánska, které v roce 1989 zavedlo institut registrovaného partnerství pro páry stejného pohlaví. Příklad Dánska byl postupně následován Norskem (1993), Švédskem (1995), Islandem (1996), Nizozemskem (1998), Finskem (2002) a dalšími evropskými zeměmi včetně České republiky v roce 2006.74 Nizozemsko se v roce 2001 stalo první zemí na světě, která otevřela moţnost uzavřít manţelství i párům stejného pohlaví. Proces uznání vztahů párů stejného pohlaví má stejně jako v USA počátky v 60. letech 20. století. V roce 1968 Dánská socialistická lidová strana připravila návrh zákona, který měl legalizovat různé formy netradičních forem souţití, včetně homosexuálních.75 Návrh nebyl přijat, ale byla ustanovena komise, která měla prozkoumat moţné dopady realizace tohoto návrhu. V roce 1973 komise odmítla myšlenku manţelství párů stejného pohlaví, které by dle 69

ESKRIDGE, 2013, s. 285. Změna ústavy musela být potvrzena nově zvolenou sněmovnou v dalším volebním období. 70 Rozhodnutí Vermont Supreme Court ze dne 20. 12. 1999, Baker v. State, 744 A.2d 864, 889 (Vt. 1999). 71 Rozhodnutí U. S. Supreme Court ze dne 26. 6. 2013, United States v. Windsor, 570 U.S. 12, 133 S.Ct. 2675; 2013 U.S. LEXIS 4935. 72 SCHERPE, Jens. The Legal Recognition of Same-Sex Couples in Europe and the Role of the European Court of Human Rights, legal recognition of ssm in europe [online]. The equal rights review, 2013, vol. 10, s. 84 [cit. 22. 3. 2014]. 73 tamtéţ, s. 83. 74 MERIN, 2002, op. cit., s 56. 75 tamtéţ, s. 62.

16

jejího názoru bylo v rozporu s tradičním pojetím manţelství a mohlo mít nepříznivý vliv na uznávání dánských manţelství jinými státy.76 Řešením se nakonec stalo vytvoření instituce odlišné od manţelství, která by umoţnila homosexuálním párům právní uznání jejich souţití. Toto řešení bylo kompromisem podporovaným i Dánskou národní organizací gayů a lesbiček (LBL), která si uvědomovala obtíţnost prosazení plné rovnoprávnosti. To se vztahovalo i k rozsahu práv, které registrované partnerství ve srovnání s manţelstvím partnerům udělovalo.77 Zásadním rozdílem bylo, ţe registrované partnerství neumoţňovalo partnerům adopci dětí. Prvních deset let mohli registrované partnerství v Dánsku uzavřít pouze osoby s trvalým bydlištěm v Dánsku a dánští občané.78 I první manţelství párů stejného pohlaví v Evropě bylo výsledkem legislativního procesu. První páry odešly od oltáře jako manţelé v Nizozemsku v dubnu roku 2001. Důvodová zpráva zákona umoţňujícího manţelství párů stejného pohlaví uváděla, ţe „princip rovného zacházení s homosexuálními a heterosexuálními páry byl rozhodující v debatě o otevření manţelství párům stejného pohlaví“79. K uzavření manţelství dle zákona bylo třeba, aby alespoň jeden občan byl nizozemským občanem. Během prvních šesti měsíců účinnosti zákona uzavřelo v Nizozemsku manţelství téměř 2000 párů stejného pohlaví.80 V současné době umoţňuje manţelství párů stejného pohlaví 9 evropských zemí.81 Dalších 13 potom umoţňuje nějakou formu registrovaného partnerství. Evropa však není v otázce právního uznávání vztahů párů stejného pohlaví vůbec jednotná. Přestoţe počet zemí, které tyto vztahy uznávají buď formou manţelství, nebo registrovaného partnerství stoupá, tento trend není po celé Evropě konzistentní. Zejména ve státech východní a jihovýchodní Evropy existuje proti uznání vztahů párů stejného pohlaví silná opozice.82 Ústavy států jako Polsko, Litva, Lotyšsko nebo Bulharsko limitují manţelství na heterosexuální páry.83 Státy jako Itálie, Slovensko, nebo Rumunsko potom homosexuálním 76

MERIN, 2002, op. cit., s. 62. tamtéţ, s. 63. 78 tamtéţ, s. 70. 79 Text of Dutch law on the opening up of marriage for same-sex partners (plus explanatory memorandum)[online]. Universiteit Leiden, The Netherlands. [cit. 21. 3. 2014]. 80 MERIN, 2002, op. cit. s 129. 81 Nizozemsko, Belgie, Španělsko, Norsko, Švédsko, Portugalsko, Island, Dánsko, Francie, Velká Británie s výjimkou Severního Irska. Viz The Freedom to Marry Internationally. Freedom to Marry [online]. © 2003 2014 Freedom to Marry [cit. 21. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.freedomtomarry.org/landscape/entry/c/international 82 SCHERPE, 2013. s. 84. 83 JAGIELSKA, Monika. Eastern European Countries: From Penalisation to Cohabitation or Further?. In: BOELE-WOELKI, K a Angelika FUCHS. Legal recognition of same-sex relationships in Europe: national, cross-border and European perspectives. Fully rev. 2nd ed. Cambridge: Intersentia, 2012. 64-66. 77

17

párům ţádnou formu oficiálního uznání neposkytují.84 Alarmující je také výsledek nedávného referenda v Chorvatsku, ve kterém dvě třetiny voličů podpořili návrh na změnu ústavy definující manţelství jako svazek muţe a ţeny.85 V současné době tedy neexistuje v otázce svazků párů stejného pohlaví v Evropě konsenzus, coţ se odráţí i v současné judikatuře ESLP vztahující se k této problematice, která bude podrobně analyzována v následující kapitole. 1.2.3. Registrované partnerství Jak je patrné z předcházejícího historického shrnutí, zavedení instituce registrovaného partnerství vţdy přímo nebo nepřímo předcházelo otevření manţelství párům stejného pohlaví. Registrované partnerství představuje politický kompromis, který má párům stejného pohlaví udělit materiální výhody manţelství, ale zachovat exkluzivitu označení manţelství pro páry opačného pohlaví. Jedná se tedy o jisté vítězství v administrativní části debaty podle Koppelmanova rozdělení, ale o prohru v části normativní. Dává však většinové společnosti moţnost poznat, ţe páry stejného pohlaví vytvářejí stejné vztahy jako páry heterosexuální, čímţ připravuje půdu pro vítězství i v debatě normativní.86 Právní reţimy uznávající svazky párů stejného pohlaví lze rozdělit do tří kategorií: 1) monistický, 2) dualistický a 3) pluralistický.87 Monistický model nevytváří oddělenou instituci pro páry stejného pohlaví a rovnou jim umoţňuje uzavřít manţelství. Tento přístup se objevil jen v menším počtu jurisdikcí, zejména v Kanadě, USA nebo v Portugalsku.88 Dualistický model zakládá vedle tradiční formy manţelství instituci otevřenou pouze párům stejného pohlaví.89 Zde se jedná například o Českou republiku, Maďarsko, Irsko nebo Finsko.90 Pluralistický model nabízí párům dvě moţnosti formalizace jejich vztahů bez ohledu na jejich pohlaví.91 Tento model najdeme v praxi například v Holandsku a v Belgii.92 Rozsah práv udělený v dualistických a pluralistických reţimech registrovaným partnerstvím se mezi státy značně liší. V některých je tento rozsah praktický totoţný s manţelstvím a v jiných 84

JAGIELSKA, 2012, op. cit., s. 53, 66. Croatians back same-sex marriage ban in referendum. BBC News, Europe [online]. BBC © 2014, 2. 12. 2013. [cit. 21. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-25172778 86 LEE, Man Yee Karen. Equality, Dignity, and Same-Sex Marriage : A Rights Disagreement in Democratic Societies. Leide: Martinus Nijhoff Publishers, 2010. s 46. 87 CURRY-SUMNER, Ian. A Patchwork of Partnerships: Comparative Overview of Registration Schemes in Europe. In: BOELE-WOELKI, K a Angelika FUCHS. Legal recognition of same-sex relationships in Europe: national, cross-border and European perspectives. Fully rev. 2nd ed. Cambridge: Intersentia, 2012. s. 79. 88 tamtéţ, 79. 89 tamtéţ, 80. 90 tamtéţ, 82. 91 tamtéţ, 80. 92 tamtéţ, 82. 85

18

naopak poskytuje pouze jistý minimální standard.93 Státy se většinou zdráhají poskytnout práva spojená s rodinným statusem a s péčí o děti, která jsou politicky citlivější.94 V České republice upravuje registrované partnerství zákon č. 115/2006 Sb., Zákon o registrovaném partnerství. Česká republika je typickým příkladem dualistického modelu s uţším rozsahem udělených práv. Mezi registrovanými partnery nevzniká společné jmění, není moţné společné osvojení dítěte, nevzniká nárok na vdovský/vdovecký důchod a není moţná automatická změna příjmení po vstupu do partnerství.95 Oproti manţelství také nemůţe do registrovaného partnerství vstoupit osoba mladší 18 let.96 Kritici registrovaného partnerství dualitu manţelství a registrovaného partnerství přirovnávají k doktríně „separate but equal“, která ospravedlňovala a racionalizovala rasovou segregaci v USA.97 Fakticky se ve většině případů jedná o přístup „separate but unequal“, protoţe registrované partnerství je od manţelství nejen oddělené, ale neuděluje stejný rozsah práv.98 Vytvoření zvláštní instituce pro homosexuální páry dává osobám do ní vstupujícím druhořadý status.99 V zemích praktikujících pluralistický model však díky tomu získává na síle symbolický význam manţelství. V situaci, kdy lze veškerá hmotná a sociální dobra manţelství vyuţít i prostřednictvím jiné instituce, se dostává do popředí funkce manţelství jako symbolu vzájemné odevzdanosti a loajality, který je výsledkem dosavadního historického vývoje. Manţelství má takto význam především pro osoby do něj vstupující a nikoliv pro společnost jako celek. Registrované partnerství tedy pomohlo genezi manţelství párů

stejného

pohlaví

extrahováním

právní

konstrukce

manţelství

a

odhalením

neredukovatelného jádra manţelství, čímţ umoţnilo osvětlit podstatu společného zájmu homosexuálních a heterosexuálních párů na této instituci. Otázkou však zůstává, jak s registrovaným partnerstvím naloţit nyní, kdyţ jeho historická funkce byla naplněna. Následující kapitoly se zabývají přístupem Evropského soudního dvora k této otázce a skutečné podstatě role, kterou registrované partnerství ve společnosti hraje.

93

CURRY-SUMNER, 2012, op. cit., s. 82. tamtéţ. 95 JAGIELSKA, 2012, op. cit. 62. 96 § 4 odst. písm. a) zákona č. 115/2006 Sb., Zákon o registrovaném partnerství. 97 LEE, 2010, op. cit., s. 42. 98 SWENNEN, Frederik; EGGERMONT, Swen. Same-Sex Couples in Central Europe: Hop, Step and Jump. BOELE-WOELKI, K a Angelika FUCHS. In: Legal recognition of same-sex relationships in Europe: national, cross-border and European perspectives. Fully rev. 2nd ed. Cambridge: Intersentia, 2012. s. 30. 99 LEE, 2010, op. cit., s. 42. 94

19

2. PRÁVNÍ UZNÁNÍ VZTAHŮ PÁRŮ STEJNÉHO POHLAVÍ V JUDIKATUŘE EVROPSKÉHO SOUDU PRO LIDSKÁ PRÁVA Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) je jedním z nejvýznamnějších mezinárodních soudních orgánů. EÚLP, jejímţ je stráţcem, zavazuje 47 států Rady Evropy s celkovou populací 820 milionů obyvatel.100 ESLP tak přispívá ke koordinaci přístupu členských států s často velmi odlišnými právními kulturami a společenskými přístupy k lidskoprávním otázkám. Právo párů stejného pohlaví uzavřít manţelství nebo jiný právem uznaný vztah je v současné době jednou z nejkontroverznějších otázek, kterými se ESLP musí zabývat. Přestoţe počet států, které umoţňují párům stejného pohlaví legitimizovat svůj vztah, stoupá, jejich přístupy k této problematice se velmi liší. Judikatura ESLP zde tedy můţe hrát zásadní roli. Judikatura ESLP vztahující se k právům homosexuálů a transsexuálů je poměrně extenzivní. Ve vztahu k právu párů stejného pohlaví na právní uznání svého vztahu se v judikatuře ESLP vykrystalizovaly dva argumentační „příběhy“. První jde cestou porušení čl. 12 EÚLP, který zakotvuje právo uzavřít manţelství a zaloţit rodinu. Druhý jde cestou porušení čl. 8 obsahujícího právo na respektování soukromého a rodinného ţivota ve spojení s čl. 14, který zakazuje diskriminaci v přístupu k právům garantovaným EÚLP. Pokud je argumentace skrze čl. 12 útokem na zteč, argumentace čl. 8 ve spojení s čl. 14 je strategickým útokem ze zálohy. Klíč k právu uzavřít manţelství totiţ nemusí být skrytý v čl. 12.

2.1. Porušení čl. 12 Úmluvy Právo uzavřít manţelství Úmluva v čl. 12 formuluje následujícím způsobem: „Muţi a ţeny způsobilí věkem k uzavření manţelství mají právo uzavřít manţelství a zaloţit rodinu v souladu s vnitrostátními zákony, které upravují výkon tohoto práva.“ Kromě práva uzavřít manţelství z článku vychází i právo zaloţit rodinu. ESLP vnímá tato dvě práva jako právo jedno,101 ale podle stávající judikatury ESLP se práva uzavřít manţelství mohou stěţovatelé domáhat i v případech, kdy nehodlají či nemohou zaloţit rodinu, zatímco právo zaloţit rodinu náleţí jen osobám ţijícím v manţelském svazku.102 Vnitrostátní zákony, které upravují výkon práva uzavřít manţelství, jej nemohou omezit „takovým způsobem nebo do takové míry, ţe to ohroţuje samotnou podstatu tohoto 100

The Council of Europe in Brief [online]. Council of Europe [cit 16. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.coe.int/aboutCoe/index.asp?page=quisommesnous&l=en 101 KMEC, Jiří et al. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012. 1181. 102 tamtéţ, s. 1181.

20

práva.“103 Při namítaném porušení čl. 12 ESLP aplikuje specifický „test esence.“104 V rámci testu esence ESLP zkoumá, zda zásah do práva není arbitrární a disproporční.105 V případu Frasik proti Polsku (2010) ESLP zmínil jako přípustné důvody omezení všeobecné důvody veřejného zájmu, zejména „právní způsobilost, souhlas, zakázaný stupeň příbuzenství nebo prevenci bigamie.“106 Vnitrostátní úprava však nesmí zbavit osobu, nebo skupinu osob s plnou právní způsobilostí práva uzavřít manţelství s partnerem dle jejich výběru.107 Co je však esencí práva uzavřít manţelství? ESLP se k této otázce staví značně pragmaticky. V případu Hamer proti Spojenému království (1979) Evropská komise pro lidská práva definovala jako esenci manţelství „vytvoření právně závazného vztahu mezi muţem a ţenou.“108 Manţelství podle ESLP dává těm, kdo do něj vstupují, zvláštní práva a status.109Je charakteristické souhrnem práv a povinností, které jej výrazně odlišují od nesezdaného partnerství.110 Výkon práva uzavřít manţelství dává vzniknout sociálním, osobním a právním následkům.111 Podstatou manţelství je potom na sebe tato práva, povinnosti a následky dobrovolně a veřejně vzít.112 Z výše uvedeného můţeme dovodit, ţe ESLP jako esenci práva uzavřít manţelství ve smyslu čl. 12 EÚLP chápe moţnost dvou právně způsobilých osob vzít na sebe vzájemný veřejně garantovaný závazek s určitým obsahem. Tato moţnost můţe být omezena pouze přiměřeně a účelně z důvodů veřejného zájmu. 2.1.1. Manželství transsexuálů Úsilí o podřazení práva párů stejného pohlaví uzavřít manţelství pod čl. 12 předchází úsilí post-operačních transsexuálů uzavřít manţelství s osobou pohlaví opačného od jejich nabyté genderové identity. Stěţovatelé v případech Rees proti Spojenému království (1986) a 103

Rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ze dne 17. 10. 1986, Rees proti Spojenému království, číslo stíţnosti 9532/81. § 50. 104 KMEC et al., op. cit. s. 1883. 105 Frasik proti Polsku, 5. 1. 2010, č. 22933/02, § 90. 106 tamtéţ. § 89. 107 tamtéţ. 108 Rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva ze dne 13. 12. 1979, Hamer proti Spojenému království, číslo stíţnosti 7114/75, § 71. 109 Rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. 11. 2012, Şerife Yiğit proti Turecku, číslo stíţnosti 3976/05., § 72; Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (prvního senátu) o přijatelnosti ze dne 27. 4. 2000, Shackell proti Spojenému království. Číslo stíţnosti 45851/99. The Law, 1. 110 tamtéţ. 111 Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (pátého senátu) ze dne 15. 3. 2012, Gas a Dubois proti Francii. Číslo stíţnosti 25951/07, § 68. 112 Rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 4. 2008, Burden proti Spojenému království. Číslo stíţnosti 13378/05, § 65.

21

Cossey proti Spojenému království (1990) namítali, ţe jako transsexuálové neměli podle zákonů Velké Británie moţnost uzavřít manţelství s osobami opačného pohlaví, protoţe jim stát neumoţňoval změnit úředně své pohlaví biologické. Pro účely zákona by tedy šlo o manţelství dvou osob stejného pohlaví. V obou případech soud tuto skutečnost jako porušení EÚLP neshledal. „Dle mínění Soudu právo uzavřít manţelství garantované článkem 12 (čl. 12) odkazuje k tradičnímu manţelství mezi osobami opačného pohlaví. To vyplývá i ze znění článku, který činí zřejmým, ţe článek 12 (čl. 12) se zabývá především ochranou manţelství jako základu rodiny.“113 V případu Cossey soud tento závěr zopakoval114 a dodal, ţe přestoţe některé smluvní strany EÚLP manţelství v obdobné situaci transsexuálům uzavřít umoţňují, neexistuje zde zatím v této otázce dostatečná shoda.115 Tento závěr kritizovali čtyři soudci ve dvou nesouhlasných stanoviscích. „Je pravda, ţe článek 12 (čl. 12), tím, ţe hovoří o ‚muţích a ţenách‘ jasně naznačuje, ţe manţelství je svazkem dvou osob opačného pohlaví. To ovšem nutně neznamená, ţe ‚pohlaví‘ v tomto případě musí znamenat ‚biologické pohlaví.‘“116 Navzdory hlasitému nesouhlasu v případu Cossey ESLP svůj přístup k této otázce nezměnil ani v případu Sheffield a Horsham proti Spojenému království (1998): „Soud dále připomíná, ţe v rozsudku Cossey shledal, ţe oddanost tradičnímu konceptu manţelství, který podporuje článek 12 Úmluvy, poskytuje dostatečné důvody pro trvající vyuţití biologického kritéria pro určení pohlaví osoby pro účely manţelství.“117 ESLP tedy plně setrval na svém předchozím stanovisku. Zachování tradičního konceptu manţelství bylo podle něj přípustným důvodem pro rozdílné zacházení. Odepření řádného výkonu práva uzavřít manţelství transsexuálům nebylo proti esenci tohoto práva. Základem manţelství tedy pro ESLP zůstalo opačné biologické pohlaví osob, které do něj vstupují. Změnu přinesl aţ rozsudek ESLP ve věci Christine Goodwin proti Spojenému království (2002), ve kterém soud přehodnotil svůj dosavadní přístup. V tomto rozsudku soud dospěl ke třem důleţitým závěrům: 1) Přestoţe čl. 12 EÚLP zaručuje právo muţů a ţen uzavřít manţelství a zaloţit rodinu, faktická moţnost zaloţit rodinu není podmínkou práva uzavřít manţelství: „nemoţnost páru otěhotnět či vychovávat dítě jej sama o sobě nezbavuje

113

Rees proti Spojenému království, 17. 10. 1986, č. 9532/81, § 49. Rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. 9. 1990, Cossey proti Spojenému království. Číslo stíţnosti 10843/84, § 43. 115 tamtéţ, § 46. 116 tamtéţ, nesouhlasné stanovisko soudce Martense, 4.5.1. 117 Rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 30. 7. 1998, Sheffield a Horsham proti Spojenému království, číslo stíţnosti 22985/93 a 23390/94, § 67. 114

22

práva [uzavřít manţelství]“118, 2) Díky zásadním sociálním změnám uţ čistě biologická kritéria nemohou být jediným faktorem určujícím pohlaví119, 3) Situace, v níţ transsexuálové po operaci měnící jejich pohlaví dleli společensky na půl cesty mezi jedním a druhým pohlavím, jiţ nebyla únosná.120 Soud se rozhodl tentokrát přiloţit menší důraz na nedostatek společného evropského přístupu k předmětné otázce, který byl dle jeho názoru vzhledem diverzitě právních systémů a tradic „těţko překvapivý“121 a přiklonil se k nespornému „pokračujícímu mezinárodnímu trendu ve prospěch nejen zvýšené společenské akceptace transsexuálů, ale i právnímu uznání nové sexuální identity transsexuálů po operaci.“122 ESLP se odpoutal od své dosavadní doktríny, ţe účelem manţelství je v první řadě zaloţení rodiny a plození dětí. Zásadní rovněţ je, ţe neexistence jasného konsenzu smluvních států v určité otázce nutně nemusí vést ke zdrţenlivosti soudu. ESLP zde převzal zodpovědnost a rozhodl způsobem, který mu přišel společensky ţádoucí s odkazem na nesporný mezinárodní trend jdoucí jasným směrem. Podle ESLP jiţ nebylo moţné nechat otázku, zda mohou transsexuálové po operaci uzavírat manţelství s osobou stejného biologického pohlaví, plně v míře volného uváţení států (margin of appreciation). „To by se rovnalo shledání, ţe šíře moţností otevřených smluvním státům zahrnuje faktický zákaz jakéhokoliv práva uzavřít manţelství. Míra volného uváţení tak daleko sahat nemůţe.“123 Na závěr ESLP uvedl, ţe neshledal ţádný důvod, který by ospravedlňoval omezování transsexuálů v právu uzavřít manţelství.124 Rozhodnutí Christine Goodwin se z těchto důvodů jeví jako velmi radikální. Je však důleţité mít na paměti, ţe ESLP zde pouze konstatoval, ţe biologické faktory nejsou jediné faktory rozhodující při určení pohlaví člověka. Manţelství v tomto rozsudku pořád vnímal jako svazek dvou osob rozdílného pohlaví. Tato skutečnost odpovídá současné praxi většiny zemí Rady Evropy vyţadující pro oficiální změnu pohlaví chirurgickou změnu pohlavních orgánů a znemoţnění reprodukční funkce.125 Tuto praxi podporuje i rozhodnutí ESLP L proti Litvě (2007), z něhoţ vyplývá, ţe právo uzavřít sňatek

118

Rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze den 11. 7. 2002, Christine Goodwin proti Spojenému království, 11. 7. 2002, číslo stíţnosti 28957/95, § 98. 119 tamtéţ, § 100. 120 tamtéţ, § 90. 121 tamtéţ, § 85. 122 tamtéţ. 123 tamtéţ, § 103. 124 tamtéţ. 125 24 countries in Europe still require sterilization from trans people. TGEU Media Release [online]. © TGEU 2009, TGEU, 17. 5. 2013 [cit. 16. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.tgeu.org/TGEU_Media_Release_IDAHOT_2013

23

s osobou stejného biologického pohlaví poţívají pouze transsexuálové, kteří podstoupili operativní změnu pohlaví.126 Vousaté ţeny a těhotní muţi nejsou ţádoucí. 2.1.2. Schalk a Kopf proti Rakousku – nebe je modré, pokud zrovna neprší ESLP měl poprvé moţnost rozhodovat o právu uzavřít manţelství podle čl. 12 ve vztahu k párům stejného pohlaví ve věci Schalk a Kopf proti Rakousku (2010). Přestoţe toto rozhodnutí mělo jisté pokrokové aspekty, oproti případu Christine Goodwin bylo aţ zaráţejícím způsobem konzervativní. Stěţovatelé byli dva muţi sdílející dlouhodobý vztah, kteří se v roce 2002 rozhodli uzavřít manţelství. Jejich ţádost však byla odmítnuta s odkazem na skutečnost, ţe rakouský občanský zákoník uznával pouze manţelství uzavřené mezi muţem a ţenou. V této době v Rakousku neplatil ani ţádný zákon, který by umoţňoval nějakou formu registrovaného partnerství. Stěţovatelé se tedy po neúspěšném vyčerpání vnitrostátních opravných prostředků obrátili na ESLP. Stěţovatelé namítali, ţe rakouská vláda porušila jejich právo plynoucí z čl. 12 tím, ţe jim neumoţnila uzavřít spolu manţelství. Manţelství podle nich bylo v dnešní společnosti „svazkem dvou osob zahrnujícím všechny aspekty jejich ţivota a plození dětí a jejich výchova jiţ nebyli jeho rozhodujícím aspektem.“127 Díky zásadním změnám, kterými instituce manţelství v posledních desetiletích prošla, zde podle stěţovatelů nebyl ţádný důvod odepírat párům stejného pohlaví právo uzavřít manţelství. Čl. 12 stanovící, ţe „muţi a ţeny“ mají právo uzavřít manţelství, nutně neimplikoval, ţe muţi a ţeny mají právo uzavřít manţelství pouze s osobou opačného pohlaví. Podle rakouské vlády však text čl. 12 a konstantní judikatura ESLP vedly k jednoznačnému závěru, ţe právo uzavřít manţelství je ze své podstaty omezeno na páry opačného pohlaví.128 Posouzení ESLP bylo poměrně stručné. Systematickým, jazykovým a historickým výkladem došel k závěru, ţe čl. 12 hovoří pouze o tradičním manţelství mezi osobami opačného pohlaví.129 „Soud shledává, ţe nahlíţeno izolovaně, znění článku 12 by mohlo být interpretováno tak, ţe nevylučuje manţelství mezi dvěma muţi nebo dvěma ţenami. V kontrastu s tím však všechny ostatní články úmluvy udělují práva a svobody ‚kaţdému‘ nebo

126

KMEC et al., 2012, op. cit. s. 1189. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (prvního senátu) ze dne 24. 6. 2010, Schalk a Kopf proti Rakousku, číslo stíţnosti 30141/04, § 44. 128 tamtéţ, § 43. 129 tamtéţ, § 55, 56. 127

24

stanoví, ţe ‚nikdo‘ nesmí být podroben určitým typům zakázaného zacházení. Zvolené znění článku 12 tedy musí být povaţováno za záměrné.“130 Podstatou argumentu stěţovatelů však nebyl jazykový výklad ustanovení, ale doktrína soudu, ţe EÚLP je ţivoucí instrument, který musí být interpretován ve světle současných okolností.131 Soud však poukázal na skutečnost, ţe v době rozhodování poskytovalo párům stejného pohlaví právo uzavřít manţelství pouze 6 ze 47 států EÚLP.132 Evropský konsenzus v této otázce tedy podle ESLP nedosahoval ani úrovně ve věci Christine Goodwin. Soud zde však přihlédl k článku 9 Listiny základních práv Evropské unie, který manţelství nedefinuje jako svazek muţe a ţeny a nechává konkrétní úpravu manţelství na členských státech133 a dovodil, ţe „právo uzavřít manţelství zakotvené v článku 12 [nemusí] za kaţdých okolností být omezeno na manţelství mezi dvěma osobami opačného pohlaví.“134 Tak jako čl. 9 Listiny základních práv EU však soud nechal úpravu manţelství párů stejného pohlaví na členských státech. „V této souvislosti Soud konstatuje, ţe manţelství má hluboce zakořeněné sociální a kulturní konotace, které se mohou mezi státy značně lišit. Soud opakuje, ţe nesmí svým vlastním úsudkem nahrazovat úsudek vnitrostátních orgánů, které jsou v nejlepší pozici posoudit a vyhovět potřebám společnosti.“135 ESLP uzavřel, ţe čl. 12 členským státům neukládá povinnost zpřístupnit manţelství párům stejného pohlaví. Rakousko tedy odepřením práva uzavřít manţelství stěţovatelům neporušilo čl. 12 EÚLP. Konstatování ESLP, ţe právo uzavřít manţelství podle čl. 12 lze za určitých okolností vztáhnout i na páry stejného pohlaví, bylo fakticky proneseno pouze obiter dictum, protoţe nemá normativní povahu. Pravidlo, které ESLP v případu Schalk a Kopf vytvořil, říká, ţe „otázka, zda povolit manţelství párů stejného pohlaví je ponechána na regulaci vnitrostátním právem členských států.“136 ESLP zde tedy vlastně přetvořil čl. 12 EÚLP na čl. 9 Listiny základních práv a svobod Evropské unie. Vyslyšel tedy argument stěţovatelů, ţe Úmluva je ţivoucí instrument, ale poněkud jiným způsobem neţ zamýšleli. Přestoţe se tedy konstatování ESLP, ţe páry stejného pohlaví poţívají za určitých okolností ochranu pod čl. 12, můţe jevit jako jisté vítězství, jedná se o podobné konstatování, jako „nebe je modré, pokud zrovna neprší“. Lidem, na které zrovna prší, takové konstatování moc nepomůţe.

130

Schalk a Kopf proti Rakousku, 24. 6. 2010, č. 30141/04, § 55. tamtéţ, § 57. 132 tamtéţ. 133 Čl. 9 Listiny základních práv Evropské unie. 134 Schalk a Kopf proti Rakousku, 24. 6. 2010, č. 30141/04, § 61. 135 tamtéţ, § 62. 136 tamtéţ, § 61. 131

25

Za legitimní lze povaţovat konstatování ESLP, ţe konsenzus mezi členskými státy byl v tehdejší době příliš nízký. Manţelství párů stejného pohlaví uznávalo pouze 12 procent členských států, oproti 54 procentům států, které v době rozhodování případu Christine Goodwin umoţňovaly manţelství transsexuálů s osobou stejného biologického pohlaví.137 I tak lze však ESLP vytknout nedodrţení hodnotícího standardu nastaveného v případu Christine Goodwin. Soud zde nepřihlédl k obtíţnosti společenské situace, ve které se páry stejného pohlaví nacházely, ani k mezinárodním společenským trendům. ESLP zde mohl přihlédnout k rozsudkům nejvyšších soudů jiných jurisdikcí, které jiţ o právu párů stejného pohlaví uzavřít manţelství rozhodovaly.138 Na existenci těchto rozsudků ostatně ESLP upozorňovaly intervenující nevládní organizace.139 Na interpretační odklon od případu Christine Goodwin upozorňují i autoři komentáře k EÚLP, protoţe ESLP sice existenci určitého práva přiznal, ale umoţnil jeho výkon členským státům plně negovat.140 ESLP tedy svým rozsudkem vytvořil jisté vzduchoprázdno, které stále čeká na zaplnění. Stávající postoj ESLP k čl. 12 je ovšem v kaţdém případě značně konzervativní, coţ výmluvně dokládá konstatování ESLP ve věci H proti Finsku (2012). „Soud poukazuje na skutečnost, ţe článek 12 Úmluvy zakotvuje tradiční koncept manţelství mezi muţem a ţenou […] Je sice pravda, ţe některé smluvní státy rozšířily právo uzavřít manţelství na partnery stejného pohlaví, ale tohle pouze odráţí jejich vlastní vize role manţelství v jejich společnostech a neplyne z interpretace základního práva stanoveného smluvními státy v Úmluvě v roce 1950.“141

2.2. Článek 8 ve spojení s článkem 14 2.2.1. Charakter vztahů párů stejného pohlaví Argumentace čl. 8 ve spojení s čl. 14, který zakazuje diskriminaci v přístupu k právům zaručeným EÚLP, má ve vztahu ochraně práv homosexuálů dlouhou tradici. Čl. 8 odst. 1 EÚLP stanoví: „Kaţdý má právo na respektování svého soukromého a rodinného ţivota, obydlí a korespondence.“142 Odst. 2 stanoví zákaz zasahování státních orgánů do tohoto práva

137

Christine Goodwin proti Spojenému království, č. 28957/95, § 57. např. Goodridge v Department of Public Health, 440 Mass. 309; Halpern v. Canada (Attorney General), 2003 CanLII 26403 (ON CA); Rozhodnutí United States Court of Appeals for the Ninth Circuit ze dne 7. 2. 2012, Perry v. Brown, 671 F.3d 1052 (9th Cir. 2012).; Rozsudek Constitutional Court of South Africa ze dne 1. 12. 2005, Minister of Home Affairs and Another v Fourie and Another (CCT 60/04) [2005] ZACC 19. 139 Schalk a Kopf proti Rakousku, 24. 6. 2010, č. 30141/04, § 48. 140 KMEC et. al., 2012, op. cit., s. 1190. 141 Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (čtvrtého senátu) ze dne 13. 11. 2012, H proti Finsku, číslo stíţnosti 37359/09., § 38 (postoupeno Velkému senátu). 142 Čl. 8 Úmluvy o ochraně základních lidských práva a svobod. 138

26

s výjimkou stanovených závaţných důvodů. Čl. 14 stanoví, ţe: „Uţívání práv a svobod přiznaných touto úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace zaloţené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboţenství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.“143Jedná se pouze o demonstrativní výčet, který dle judikatury ESLP zahrnuje i sexuální orientaci.144 Páry stejného pohlaví si postupně musely vybojovat všechna tři práva obsaţená v čl. 8: právo na respektování soukromého ţivota, obydlí a rodinného ţivota. V roce 1983 Evropská komise pro lidská práva v případu X a Y proti Spojenému království shledala, ţe vztah páru stejného pohlaví spadá do práva na respektování soukromého ţivota, ovšem nikoliv ţivota rodinného.145 Tento přístup si ESLP zachoval po velmi dlouhou dobu. V případě Mata Estevez proti Španělsku (2001) posuzoval ESLP stíţnost muţe, který ţil ve společné domácnosti s jiným muţem po dobu deseti let. Po smrti svého partnera mu byl odepřen vdovecký důchod, na který měli nárok pouze manţelé nebo nesezdané heterosexuální páry ţijící ve společné domácnosti v době před přijetím zákonů o rozvodu. Stěţovatel tedy měl být vystaven rozdílnému zacházení zasahujícímu do jeho práva na respektování soukromého a rodinného ţivota. Soud však stěţovateli za pravdu nedal. „S ohledem na stanovení, zda se předmětné rozhodnutí dotýká sféry „rodinného ţivota“ ve smyslu článku 8 odst. 1 Úmluvy Soud zdůrazňuje, ţe podle konstantní judikatury institucí Úmluvy dlouhodobé vztahy mezi dvěma muţi nespadají do rozsahu práva na respektování rodinného ţivota chráněného článkem 8 Úmluvy[…]Soud přihlédl k tomu, ţe navzdory rostoucí tendenci v počtu evropských států k právnímu a soudnímu uznávání stabilních de facto partnerství mezi homosexuály, díky úzké shodě v této otázce mezi smluvními státy se stále jedná o oblast, ve které poţívají širokou míru volného uváţení.“146ESLP uznal, ţe v této věci docházelo k rozdílnému zacházení, ale zároveň uznal důvod k rozdílnému zacházení - ochranu rodinných vztahů - za legitimní v této situaci. Důleţitou změnu přinesl případ Karner proti Rakousku (2003). Stěţovatel ţil se svým partnerem stejného pohlaví ve společném bytě. Po smrti partnera mu byla zrušena nájemní

143

Čl. 14 Úmluvy o ochraně základních lidských práva a svobod. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (čtvrtého senátu) ze dne 21. 12. 1999, Salgueiro da Silva Mouta proti Portugalsku, číslo stíţnosti 33290/96, § 28. 145 Rozhodnutí Komise pro lidská práva ze dne 3. 5. 1983, X a Y proti Spojenému království, číslo stíţnosti 9369/81. 146 Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (čtvrtého senátu) ze dne 10. 5. 2001, Mata Estevez proti Španělsku, číslo stíţnosti 56501/00. 144

27

smlouva, přestoţe by na ni v této situaci měl nárok, pokud by byl opačného pohlaví. Podle stěţovatele tedy došlo k zásahu do jeho práva podle čl. 8 v důsledku nerovného zacházení. Podle Rakouska bylo důvodem k rozdílnému zacházení ochrana tradiční rodiny.147 ESLP dal v tomto případě za pravdu stěţovateli. „Soud opakuje, ţe pro účely článku 14 je rozdílné zacházení diskriminační, pokud nemá objektivní a rozumné ospravedlnění, to znamená, pokud nesleduje legitimní cíl nebo zde není rozumný proporcionální vztah mezi vyuţitými prostředky poţadovaným cílem. […]Tak jako rozdíly na základě pohlaví, rozdíly na základě sexuální orientace vyţadují obzvláště závaţné ospravedlnění.“148 ELSP shledal, ţe přestoţe je ochrana tradiční rodiny principiálně závaţný a legitimní důvod, který můţe rozdílné zacházení ospravedlnit, rakouská vláda neprokázala dostatečnou příčinnou souvislost mezi sledovaným cílem a pouţitými prostředky.149 Do práv stěţovatele tedy bylo zasaţeno. ESLP zde poprvé jasně vyslovil, ţe rozdílné zacházení s páry, nikoliv pouze jednotlivci, stejného a opačného pohlaví v poţívání práv garantovaných EÚLP podléhá přezkumu pod čl. 14.150 Ochranu tedy poţívá nejen jednotlivec, ale i partnerský vztah.151 Soud zde ovšem porušení čl. 8 posuzoval ve vztahu k jeho aspektu zahrnujícímu ochranu obydlí, a nikoliv ochranu soukromého nebo rodinného ţivota. ESLP dostal moţnost vyjádřit se k charakteru vztahů mezi páry stejného pohlaví v případu Burden proti Spojenému království (2008). V tomto zajímavém případu dvě svobodné sestry v pokročilém věku ţijící dlouhá léta ve společné domácnosti tvrdily, ţe jsou diskriminovány oproti párům stejného pohlaví uzavírajícím registrované partnerství. Tvrdily, ţe jsou ve srovnatelné situaci, ale partnerství nemůţou uzavřít, protoţe jsou sestry. Tím přicházely o moţnost ušetřit značnou částku peněz na dědické dani v případě, ţe by jedna z nich zemřela.152 ESLP jejich stíţnosti nevyhověl: „Vztah mezi sourozenci je kvalitativně jiné povahy neţ vztah mezi manţelským párem a registrovanými partnery podle [Zákona o registrovaném partnerství]. Podstata spojení mezi sourozenci je příbuzenství, zatímco jednou z definičních charakteristik manţelství a registrovaného partnerství podle Zákona o registrovaném partnerství je, ţe 147

Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (prvního senátu) ze dne 24. 7. 2003, Karner proti Rakousku, číslo stíţnosti 40016/98, § 35. 148 tamtéţ, § 37. 149 tamtéţ, § 40, 42. 150 TONER, Helen. Migration Rights and Same-sex Couples in EU Law: A Case Study. In: BOELE-WOELKI, K a Angelika FUCHS. Legal recognition of same-sex relationships in Europe: national, cross-border and European perspectives. Fully rev. 2nd ed. Cambridge: Intersentia, 2012. s. 292. 151 tamtéţ. 152 Burden proti Spojenému královstí, 29. 4. 2008, č. 13378/05, § 3.

28

je zakázáno mezi blízkými příbuznými… Skutečnost, ţe se stěţovatelky rozhodly strávit spolu celé své dospělé ţivoty, tak jako mnoho manţelských párů a registrovaných partnerů, nemění nic na tomto zásadním rozdílu mezi těmito dvěma druhy vztahů…Jako v případě manţelství, Velký senát konstatuje, ţe právní následky registrovaného partnerství podle [Zákona o registrovaném partnerství], které na sebe páry výslovně a úmyslně berou, tento druh vztahu odlišují od ostatních forem kohabitace. Spíše neţ délka nebo podpůrný charakter je rozhodující existence veřejného závazku, který zahrnuje práva a povinnosti smluvní povahy.“153 ESLP zde vyjádřil, co povaţuje za společné jádro manţelství a registrovaného partnerství. Pro manţelství i registrované partnerství je podle ESLP charakteristické záměrné a veřejné přijetí souboru práv a povinností smluvní povahy. ESLP tuto charakteristiku dále upřesnil v případu Courten proti Spojenému království (2008). „Soud by rád poznamenal, ţe i kdyţ Velký senát přirovnal registrovaná partnerství mezi homosexuálními páry k manţelství, bylo to na základě toho, ţe v obou situacích na sebe strany berou veřejné a závazné vzájemné závazky.“154 Manţelství a registrované partnerství jsou tedy vztahy stejného typu. Manţelské páry mají nesporně právo na respektování svého rodinného ţivota. Jen těţko by tedy šlo dovozovat, ţe totéţ neplatí pro páry stejného pohlaví.155 Citovaná pasáţ z případu Courten naznačuje, ţe ESLP nepokládá manţelství a registrované partnerství za plně ekvivalentní. Z dostupné judikatury však přímo neplyne, v jakém ohledu je ESLP pokládá za odlišné. 2.2.2. Poznaná nutnost v případu Schalk a Kopf Druhou argumentační linií, kterou stěţovatelé pouţili v případu Schalk a Kopf proti Rakousku bylo porušení čl. 8 ve spojení s čl. 14. V jádru argumentace stěţovatelů stálo, ţe byli coby pár stejného pohlaví diskriminováni. Nejdříve tím, ţe v době podání stíţnosti neměli ţádnou moţnost oficiálního uznání svého vztahu a potom, kdyţ Rakousko přijalo v roce 2010 zákon o registrovaném partnerství tím, ţe obsah práv registrovaného partnerství byl uţší neţ v případě manţelství. Tak jako v případu Karner podle stěţovatelů rakouská vláda nenaplnila standard nutný k ospravedlnění rozdílného zacházení.156 Intervenující nevládní organizace poloţily ESLP otázku, zda právo uzavřít manţelství nebo jiné

153

Burden proti Spojenému království, 29. 4. 2008, č. 13378/05, §62, 65 Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (čtvrtého senátu) ze dne 4. 11. 2008, Courten proti Spojenému království, číslo stíţnosti 4479/06. 155 SCHERPE, 2013, 89 156 Schalk a Kopf proti Rakousku, 24. 6. 2010, č. 30141/04, § 76, 78. 154

29

alternativní uznání partnerského vztahu lze odvodit z čl. 8 ve spojení s čl. 14.157 Jak rakouská vláda, tak intervenující vláda Spojeného království připustily moţnost, ţe stěţovatelé mají jako pár stejného pohlaví právo na respektování svého rodinného ţivota.158 Nepřipouštěly však, ţe by to mohlo vést k povinnosti států poskytnout párům stejného pohlaví přístup k manţelství nebo jiné formě právního uznání jejich vztahu, neboť se jedná o otázku spadající do jejich míry volného uváţení. ESLP v první řadě posoudil, zda situaci stěţovatelů lze skutečně podřadit pod právo na respektování rodinného ţivota. ESLP konstatoval, ţe od rozhodnutí Mata Estevez proběhl rapidní vývoj sociálních přístupů k párům stejného pohlaví v mnoha členských státech, jehoţ projevem byl rostoucí počet států umoţňujících párům stejného pohlaví právně uznat jejich vztah.159 „Ve světle tohoto vývoje Soud povaţuje za umělé zastávat názor, ţe v kontrastu s páry opačného pohlaví páry stejného pohlaví nemohou poţívat ‚rodinný ţivot‘ ve smyslu článku 8. Z toho plyne, ţe vztah stěţovatelů, páru stejného pohlaví ţijícího ve společné domácnosti ve stabilním de facto partnerském vztahu, spadá do kategorie ‚rodinného ţivota‘ tak jako vztah páru opačného pohlaví ve stejné situaci.“160 Soud tedy v této souvislosti uzavřel, ţe současný případ spadá jak do konceptu „soukromého“, tak „rodinného ţivota“ ve smyslu čl. 8. V abstraktní rovině působil závěr ESLP nejvíc ze všeho jako „poznaná nutnost“ dohánějící existující sociální realitu. Například Ústavní soud Jihoafrické republiky ve věci National Coalition for Gay and Lesbian Equality v Minister of Home Affairs k podobnému závěru dospěl uţ v roce 1999.161 Pro ESLP však tento závěr v konkrétním případě znamenal, ţe páry stejného pohlaví a páry opačného pohlaví jsou v relevantně podobné situaci ve vztahu k jejich potřebě právního uznání a ochraně svého vztahu.162 ESLP nejprve odmítl moţnost, ţe by se právo párů stejného pohlaví uzavřít manţelství dalo odvodit z čl. 8 ve spojení s čl. 14. Právo uzavřít manţelství ukládá výlučně čl. 12, a pokud toto právo nelze dovodit z něj, nelze je dovodit ani z všeobecného čl. 8. ESLP dále konstatoval, ţe Rakousko neporušilo ţádné ustanovení EÚLP, kdyţ instituci registrovaného partnerství do svého právního řádu neuvedlo dříve neţ v roce 2010, protoţe šlo o vyvíjející se 157

tamtéţ, § 85. Schalk a Kopf proti Rakousku, 24. 6. 2010, č. 30141/04, § 79, 81. 159 tamtéţ, § 93. 160 tamtéţ, § 94. 161 „[Páry stejného pohlaví] jsou rovněţ schopné vytvářet intimní, trvalé, odevzdané, monogamní a pevné vztahy, které poskytují emoční a duševní podporu a poskytují fyzickou péči, finanční podporu a asistenci při vedení společné domácnosti.“: Rozsudek Constitutional Court of South Africa ze dne 2. 12. 1999, National Coalition for Gay and Lesbian Equality and Others v Minister of Home Affairs and Others (CCT10/99) [1999] ZACC 17., § 53. 162 Schalk a Kopf proti Rakousku, 24. 6. 2010, č. 30141/04, § 99. 158

30

právní otázku, v níţ mezi státy neexistoval konsenzus. Díky tomu mají státy míru volného uváţení pro načasování legislativních změn.163 Tento komentář ESLP naznačuje, ţe povinnost zpřístupnit párům stejného pohlaví formu právního uznání jejich vztahu v určitou dobu nastane pro všechny členské státy. Nakonec ESLP přezkoumal argument stěţovatelů, ţe jsou stále diskriminováni díky nerovné dualitě manţelství a registrovaného partnerství. ESLP otevřel konstatováním, ţe „Státy jsou stále svobodné, jak pod článkem 12 tak pod článkem 8 ve spojení s článkem 14, omezit přístup k manţelství na páry opačného pohlaví.“164 Rozsah práv udělených registrovaným partnerstvím podléhá míře volného uváţení států. Rakousko podle ESLP vlastní úpravou registrovaného partnerství z míry volného uváţení nijak nevykročilo. Závěr soudu byl částečně kritizován v nesouhlasném stanovisku soudců Rozakise, Spielmanna a Jebense, kteří kritizovali způsob, kterým soud vyuţil odkaz na prostor pro uváţení ve vztahu k načasování legislativních změn. „[V] případě absence jakýchkoliv kogentních důvodů poskytnutých odpůrcem k ospravedlnění rozdílného zacházení by neměl být aplikován princip volné míry uváţení. Z toho plyne, ţe ‚existence nebo neexistence shody mezi zákony smluvních států‘ je irelevantní, protoţe tento aspekt je doplňujícím důvodem pro pouţití konceptu prostoru pro uváţení. Pouze v situaci, kdy národní orgány poskytnou ospravedlňující důvody, můţe soud akceptovat, ţe s ohledem na přítomnost nebo absenci společného přístupu, jsou tyto důvody vhodnější neţ jeho rozhodnutí ve věci.“165 Podle nesouhlasících soudců by v situaci, kdy je schopnost párů stejného pohlaví vést rodinný ţivot široce přijímána a ESLP sám ji uznal, měly státy poskytnout pečlivé zdůvodnění, proč párům stejného pohlaví neposkytují prostředky uznání jejich vztahu. Rakouská vláda však v tomto případě neposkytla důvody vůbec ţádné.166 Nesouhlasné stanovisko tří soudců zdůrazňuje neobvyklou opatrnost ESLP, který dal členským státům prakticky volnou ruku při regulaci vztahů párů stejného pohlaví. Implikoval sice, ţe státy by v současnosti párům stejného pohlaví právní rámec uznání jejich vztahů měly poskytnout, ale nevyjádřil se k okolnostem za jakých tak mají nebo nemusí učinit. Dle mého názoru je nejzásadnější vadou rozhodnutí, ţe se ESLP blíţe nevyjádřil k otázce rozsahu práv

163

Schalk a Kopf proti Rakousku, 24. 6. 2010, č. 30141/04, § 105. tamtéţ, § 108. 165 tamtéţ, společné nesouhlasné stanovisko soudců Rozakise, Spielmana a Jebense, § 9. 166 Na přímou otázku soudce na důvody pro rozdílné zacházení mezi manţelstvím a registrovaným partnerstvím zástupce Rakouska vůbec neodpoví. Viz Schalk and Kopf v. Austria (no. 30141/04). Webcast of hearings [online]. European Court of Human Rights [cit. 16. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.echr.coe.int/Pages/home.aspx?p=hearings&w=3014104_25022010&language=en 164

31

udělených registrovaným partnerům ve srovnání s manţelstvím. Na tuto otázku lze přiměřeně vztáhnout výtky v citovaném nesouhlasném stanovisku. Je otázkou, zda příčinou neobvyklé zdrţenlivosti ESLP nebyly obavy z kontraproduktivní negativní reakce podobné té, ke které došlo v USA v 90. po rozhodnutí Baehr v. Miike. 2.2.3. Vallianatos a ostatní proti Řecku – vzhůru k registrovanému partnerství Případ Vallianatos a ostatní proti Řecku (2013) je zatím nejčerstvějším případem, ve kterém se ESLP přímo zabýval problematikou svazků párů stejného pohlaví. V roce 2008 přijalo Řecko zákon, který zavedl instituci registrovaného partnerství. Oproti většině ostatních zemí, které tuto instituci do svých právních řádů zavedly, byla řecká verze otevřená pouze heterosexuálním párům. Podle důvodové zprávy k zákonu bylo účelem zavedení této instituce poskytnout spolu ţijícím párům flexibilnější právní rámec neţ manţelství, který by sníţil počet dětí oficiálně vychovávaných jedním rodičem.167 Důvodová zpráva k zákonu se nezabývala tím, proč se úprava vztahuje pouze na páry opačného pohlaví. Podle stěţovatelů, tří párů stejného pohlaví, byla skutečnost, ţe na rozdíl od párů pohlaví opačného nemohly registrované partnerství uzavřít, porušením čl. 8 ve spojení s čl. 14 EÚLP – neospravedlněným rozdílným zacházením zasahujícím do jejich práva na soukromý a rodinný ţivot. Stěţovatelé namítali, ţe Řecko spolu s Litvou byly toho času jediné evropské země, které instituci registrovaného partnerství omezovaly pouze na páry opačného pohlaví. Přestoţe tedy evropské státy v otázce uznávání vztahů párů stejného pohlaví nebyly jednotné, v tomto ohledu Řecko zřetelně vybočovalo z řady. Řecká vláda tento krok ospravedlňovala tím, ţe registrovaná partnerství měla představovat neformální alternativu k manţelství, která měla za cíl dát nesezdaným párům moţnost v případě otěhotnění ţeny „legitimizovat“ dítě touto cestou a posílit tak tradiční instituci manţelství, které by uţ nebylo uzavíráno pouze ze společenského tlaku, ale na základě zralé úvahy.168 Účelem registrovaného partnerství bylo tedy regulovat společenskou realitu nesezdaných heterosexuálních párů, které mají děti, nikoliv regulovat všechny formy de facto existujících partnerství.169 Páry stejného pohlaví měly dle řecké vlády moţnost regulovat aspekty svého vztahu na smluvním základě. Skutečnost, ţe páry stejného pohlaví nemohou mít děti, podle řecké vlády potom ospravedlňovala jejich vyloučení z instituce registrovaného partnerství. Díky této skutečnosti 167

Rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 10. 2013, Vallianatos a ostatní proti Řecku, číslo stíţnosti 29381/09 a 32684/09, § 10. 168 tamtéţ, § 62. 169 tamtéţ, § 63.

32

páry stejného pohlaví nemohly být ve vztahu k registrovanému partnerství podle ní v podobné nebo srovnatelné situaci.170 Podle ESLP nebylo sporné, ţe stěţovatelé ţijí ve stabilním vztahu, který spadá ve světle případu Schalk a Kopf do obsahu „rodinného ţivota“ podle čl. 8. Podstatou problému stěţovatelů bylo, ţe Řecko zavedením registrovaného partnerství zaloţilo rozdílné zacházení, které bylo ve vztahu k párům stejného pohlaví diskriminační.171 Na rozdíl od případu Schalk a Kopf tedy stěţovatelé nebrojili proti selhání států splnit pozitivní závazek daný Úmluvou. Soud zopakoval pravidlo formulované v případu Karner, ţe rozdílné zacházení je diskriminační, pokud nemá objektivní a rozumné ospravedlnění, tedy pokud nesleduje legitimní cíl, nebo zde není proporcionální vztah mezi pouţitými prostředky a sledovanými cíly.172 ESLP v tomto bodě také podotkl, ţe pojetí diskriminace podle čl. 14 zahrnuje také případy, kdy je s osobou nebo skupinou osob zacházeno bez řádného odůvodnění méně příznivě, neţ s jinou, i kdyţ příznivější zacházení není vyţadováno EÚLP.173 To se vztahuje na situace, kdy státy poskytují určitá práva nad rámec EÚLP. Soud dále vycházel z toho, ţe rozdílné zacházení na základě sexuální orientace vyţaduje „zvláště přesvědčivé a závaţné důvody“174. Prostor pro uváţení států je v těchto případech malý.175 ESLP poznamenal, ţe registrované partnerství jako oficiální alternativa manţelství mělo pro stěţovatele význam samo o sobě bez ohledu na rozsah a povahu právních účinků.176 Páry stejného pohlaví sdílející své ţivoty mají stejnou potřebu vzájemné podpory jako páry opačného pohlaví a registrované partnerství by jim dalo moţnost oficiálního uznání jejich vztahu státem a získání potřebných výhod.177 Ochrana rodiny v tradičním smyslu je podle soudu závaţný a legitimní důvod, který můţe ospravedlnit rozdílné zacházení. Stejně tak i ochrana zájmů dítěte.178 Zbývalo tedy posoudit, zda byl zachován princip proporcionality. „V případech kdy je míra volného uváţení poskytnutá státům úzká, coţ je případ, kdy je rozdílné zacházení zaloţeno na pohlaví nebo sexuální orientaci, princip proporcionality neukládá pouze, aby zvolené opatření bylo v zásadě vhodné k dosaţení sledovaného cíle. Musí být prokázáno, ţe bylo nezbytné vyloučit za 170

Vallianatos a ostatní proti Řecku, 7. 10. 2013, č. 29381/09 a 32684/09, § 67. tamtéţ, § 75. 172 tamtéţ, § 76. 173 tamtéţ. 174 tamtéţ, § 77. 175 tamtéţ. 176 tamtéţ, § 81. 177 tamtéţ. 178 tamtéţ, § 83 171

33

účelem dosaţení tohoto cíle určitou kategorii lidí - v tomto případě osob ţijících v homosexuálním partnerství - z dopadu předmětného ustanovení.“179 Důkazní břemeno v těchto případech leţí na vládě. Řecká vláda tedy musela dokázat, ţe vyloučení párů stejného pohlaví z uzavírání registrovaných partnerství bylo nezbytné k dosaţení vytyčeného legitimního cíle – ochrany dětí a rodiny v tradičním smyslu. ESLP dovodil, ţe účelem předmětného zákona o registrovaném partnerství bylo v první řadě zavést formu právního uznání partnerství odlišnou od manţelství, nikoliv pouze zavést opatření směřující k dosaţení cílů vytyčených vládou. I v případě, ţe by záměrem zákonodárců bylo skutečně zlepšit právní ochranu dětí narozených mimo manţelství a nepřímo posílit instituci manţelství, předmětný zákon fakticky zavedl formu partnerství, ze které byly vyloučeny páry stejného pohlaví. Páry opačného pohlaví do ní oproti tomu mohly vstoupit bez ohledu na to, jestli měly děti nebo ne, a právně tak upravit řadu aspektů svého partnerství.180 Podle soudu vláda nedoloţila, jakým způsobem vyloučení párů stejného pohlaví z instituce registrovaného partnerství mělo napomoci dosaţení stanovených cílů.181 ESLP dále poukázal na existující evropský trend, kdy státy při zavedení instituce registrovaného partnerství zahrnují páry stejného pohlaví (pokud zde není registrované partnerství přímo pro ně).182ESLP tedy shledal, ţe čl. 8 ve spojení s čl. 14 byl porušen.

2.3. Závěry plynoucí z judikatury ESLP I kdyţ ESLP ve věci Schalk a Kopf uvedl, ţe právo uzavřít manţelství párů stejného pohlaví nelze dovodit z čl. 8 EÚLP, nelze s tímto závěrem plně souhlasit. Koncepce práva uzavřít manţelství v čl. 12 je totiţ natolik strohá, ţe jiná moţnost prakticky neexistuje. Zatímco judikatura ESLP vztahující se k čl. 12 odhaluje esenci práva uzavřít manţelství jako moţnost vzít na sebe závazek s určitým významem a obsahem, judikatura vztahující se k čl. 8 hovoří o potřebě vstoupit do tohoto závazku. Závěr z případu Schalk a Kopf, ţe právo uzavřít manţelství se v podobě, v jakém jej zakotvuje EÚLP, nevztahuje na páry stejného pohlaví je závěrem definičním, nikoliv hodnotovým. Závěry učiněné ve vztahu k ochraně párů stejného pohlaví pod čl. 8 však závěry hodnotovými jsou. Charakterizují právní uznání vztahu párů stejného pohlaví jako určité

179

Vallianatos a ostatní proti Řecku, 7. 10. 2013, č. 29381/09 a 32684/09, § 85; Karner proti Rakousku, 24. 7. 2003, č. 40016/98, § 41; Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (čtvrtého senátu) ze dne 2. 3. 2010, Kozak proti Polsku, číslo stíţnosti 13102/02., § 99. 180 Vallianatos a ostatní proti Řecku, č. 29381/09 a 32684/09, § 88. 181 tamtéţ, § 89. 182 tamtéţ, § 91.

34

dobro, které lze těmto párům odepřít pouze za určitých přísně stanovených podmínek. K právu uzavřít manţelství podle čl. 12 se váţe povinnost státu neomezit esenci tohoto práva. Ze stávající judikatury ESLP vztahující se k právnímu uznání vztahů párů stejného pohlaví vyplývá pro státy povinnost tyto vztahy dřív nebo později uznat. Tyto dvě povinnosti se nutně sbíhají. Pokud zde existuje stále zřetelnější povinnost států udělit vztahům párů stejného pohlaví právní uznání, je třeba si poloţit otázku, proč se tak nemůţe stát formou manţelství. Díky svému přístupu k právu uzavřít manţelství podle čl. 12 vydláţdil ESLP cestu k tomuto právu pro páry stejného pohlaví argumenty z judikatury k čl. 8 ve spojení s čl. 14. Páry stejného pohlaví ţijící ve stabilním vztahu poţívají nyní podle judikatury ESLP právo na respektování rodinného ţivota a v potřebě právního uznání svého vztahu jsou ve stejné situaci jako páry heterosexuální. Nemají však právo uzavřít manţelství, které uděluje párům do něj vstupujícím zvláštní status (podle ESLP). Oproti párům opačného pohlaví jsou tak vystaveny rozdílnému zacházení. Zejména díky závěrům z případu Vallianatos se teď párům stejného pohlaví otevírá cesta stíţností namítajících porušení čl. 12 ve spojení s čl. 14.183 Závěr z případu Schalk a Kopf, který nechal udělení práva uzavřít manţelství párům stejného pohlaví čistě v míře volného uváţení států, je dlouhodobě neudrţitelný. O této skutečnosti je však nutné ESLP přesvědčit.

183

U ESLP teď leţí několik stíţností, které porušení čl. 12 ve spojení s čl. 14 namítají. Mezi nimi např: Chapin a Charpentier proti Francii, č. 40183/07; Orlandi a ostatní proti Itálii, č. 26431/12.

35

3. CESTA K MANŽELSTVÍ ČLÁNKEM 12 VE SPOJENÍ S ČLÁNKEM 14 ÚMLUVY Z předchozí kapitoly lze pro páry stejného pohlaví vyvodit z judikatury ESLP následující závěry: 1) vztahy párů stejného pohlaví jsou na kvalitativně stejné úrovni jako vztahy párů stejného pohlaví a představují pro účely Úmluvy rodinný ţivot, 2) právo uzavřít manţelství podle čl. 12 EÚLP se „za kaţdých okolností“ nemusí vztahovat pouze na páry opačného pohlaví, 3) rozdílné zacházení na základě sexuální orientace vyţaduje zvlášť přesvědčivé a závaţné důvody a míra volného uváţení je úzká, 4) mezi zvlášť přesvědčivé a závaţné důvody patří ochrana rodiny v tradičním smyslu a ochrana zájmů dítěte, 5) opatření zakládající rozdílné zacházení musí být nezbytné ve vztahu k relevantním důvodům. Pokud pro tuto chvíli odhlédneme od závěru ESLP, ţe z EÚLP neplyne pro státy povinnost umoţnit párům stejného pohlaví uzavřít manţelství a státy v této oblasti poţívají prakticky absolutní míru volného uváţení, stíţnost namítající porušení čl. 12 ve spojení s čl. 14 EÚLP by mohla vést k závěru, ţe pokud stát nenaplní podmínky v bodech 3, 4 a 5, musí párům stejného pohlaví umoţnit přístup k manţelství. Z případu Vallianatos vyplývá, ţe páry stejného pohlaví jsou ve stejné situaci ve vztahu k právnímu uznání svých vztahů prostřednictvím registrovaného partnerství jako páry heterosexuální. Otázkou však je, zda jsou ve stejné situaci i ve vztahu k právu uzavřít manţelství. Pokud ano, je třeba zjistit, zda lze v takovém případě ospravedlnit rozdílné zacházení z důvodů ochrany rodiny v tradičním smyslu nebo ochrany dětí.

3.1. Právo na stejnopohlavní manželství? V první řadě je třeba upozornit na způsob, kterým ESLP chápe právo uzavřít manţelství ve vztahu k párům stejného pohlaví. ESLP upřesnil závěr z rozsudku Schalk a Kopf v rozsudcích Gas a Dubois proti Francii (2012) a X a ostatní proti Rakousku (2013), „článek 12 Úmluvy neukládá smluvním státům povinnost udělit párům stejného pohlaví přístup k manţelství. Rovněţ nemůţe být právo uzavřít stejnopohlavní manţelství odvozeno z článku 14 ve spojení s článkem 8.“184Přestoţe ESLP odkazoval na rozhodnutí Schalk a Kopf, dospěl k novému závěru, protoţe z rozhodnutí Schalk a Kopf pouze plyne, ţe otevření manţelství párům stejného pohlaví je plně v diskreci členských států. Zde však ESLP v podstatě oddělil právo uzavřít manţelství zakotvené v čl. 12 od práva uzavřít „stejnopohlavní manţelství“, které Úmluvou garantováno není. Čl. 12 totiţ garantuje pouze 184

Rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 2. 2013, X a ostatní proti Rakousku, číslo stíţnosti 19010/07, § 106; Gas a Dubois proti Francii, 15. 3. 2012, č. 25951/07, § 66.

36

manţelství párů heterosexuálních, coţ ESLP výslovně uvedl i ve věci H proti Finsku185. Manţelství párů stejného pohlaví tak ESLP vnímá jako něco, co Úmluvou garantováno není vůbec, coţ umoţňuje obejít test proporcionality rozdílného zacházení. Význam tohoto interpretačního úskoku je dvojí. ESLP tím jednak zpětně legitimizoval svůj závěr z případu Schalk a Kopf a zároveň si nechal prostor pro odmítnutí podobných případů v budoucnu. V případu Vallianatos povaţoval ESLP za nutné se vyjádřit k předmětu posuzovaného případu. Konstatoval, ţe stíţnost se nevztahuje k obecné a abstraktní povinnosti řeckého státu poskytnout párům stejného pohlaví právní formu uznání jejich vztahu, která by mu mohla být uloţena EÚLP, ale k rozdílnému zacházení, které zaloţil zákon o registrovaném partnerství tím, ţe ze své působnosti vyloučil páry stejného pohlaví.186 Toto konstatování lze vykládat tak, ţe členské státy zatím obecně nemají povinnost zavést pro páry stejného pohlaví určitou formu právního uznání jejich vztahů, ale pokud takovou alternativní formu zavedou, musí být otevřena párům stejného pohlaví. Zatímco ne všechny státy mají ve svých právních řádech alternativní instituce právního uznání partnerských vztahů, manţelství umoţňují všechny. Tím, ţe ESLP oddělil právo uzavřít manţelství od práva uzavřít stejnopohlavní manţelství, ztíţil úspěšné namítání rozdílného zacházení ve stejné situaci. Přístup ESLP, který právo uzavřít manţelství chápe na základě jeho historické definice pouze jako právo uzavřít manţelství muţe a ţeny, připomíná přístup amerických soudů ve věcích Hernandez v. Robles (2006) a Andersen v. King County (2006). Ve věci Hernandez soud konstatoval, ţe na rozdíl od „hluboce zakořeněného“ práva uzavřít manţelství, „Právo uzavřít manţelství s někým stejného pohlaví však není‚hluboce zakořeněné‘; do relativně nedávné doby ještě vůbec nebylo formulováno.“187Ve věci Andersen soud shledal, ţe v minulosti bylo vnímáno jako základní pouze právo uzavřít manţelství s osobou opačného pohlaví. „Drtivá většina států historicky a tradičně smýšlela o manţelství pouze jako o manţelství opačného pohlaví.“188Okresní soud okresu Severní Kalifornie ve věci Perry v. Schwarzenegger se s obdobnou situací vypořádal lépe. „Ţalobci neusilují o uznání nového práva. Charakterizovat jejich cíl jako ‚právo uzavřít manţelství stejného pohlaví‘ by naznačovala, ţe ţalobci usilují o něco jiného, neţ co poţívají páry opačného pohlaví v celém

185

H. proti Finsku, 13. 11. 2012, č. 37359/09, § 38. Vallianatos a ostatní proti Řecku, 7. 10. 2013, č. 29381/09 a 32684/09, § 75. 187 Rozhodnutí New York State Court of Appeals ze dne 3. 7. 2006, Hernandez v. Robles, 855 N.E.2d 1 (N.Y. 2006), § 4. 188 Rozhodnutí Washington Supreme Court ze dne 26. 7. 2006, Andersen v. King County, 138 P.3d 963 (Wash. 2006), s. 32. 186

37

státě – jmenovitě manţelství. Ţalobci místo toho ţádají Kalifornii, aby uznala jejich vztahy jako to, čím jsou: manţelství.“189 Otevření manţelství párům stejného pohlaví by nevytvořilo nové právo, ale vedlo by k posílení existujícího základního práva.190 Definováním práva uzavřít manţelství párů stejného pohlaví jako právo nového se ESLP sám dopouští rozdílného zacházení, protoţe určitý rozdíl vytváří, místo toho aby jej zmírňoval. „Kdyţ jsou určitá práva uznána jako základní, nemohou být určitým skupinám odpírána z toho důvodu, ţe byla těmto skupinám historicky odpírána.“191 Právě takový je však závěr ESLP ve vztahu k právu párů stejného pohlaví uzavřít manţelství podle čl. 12 EÚLP. Současný postoj ESLP o povaze práva uzavřít manţelství tedy není moţné akceptovat jako legitimní.

3.2. Založení stejné situace V případu Vallianatos ESLP konstatoval, ţe páry stejného pohlaví jsou ve vztahu k instituci registrovaného partnerství ve srovnatelné situaci prakticky bez váhání.192 Otázkou však je, zda jsou ve stejné situaci i ve vztahu k manţelství. Existují rozdíly mezi homosexuálními a heterosexuálními páry, které by ve vztahu k manţelství dělaly jejich situaci relevantně odlišnou? Z judikatury mnoha světových soudů vyplývá, ţe páry stejného pohlaví vytvářejí kvalitativně stejné vztahy jako páry pohlaví opačného.193 Význam tohoto konstatování je však zavádějící. Stejně jako se před uzavřením manţelství nezkoumá, zda můţe pár počít dítě,194 se nezkoumá kvalita jeho vztahu. Muţ a ţena, kteří se ráno potkali na cestě do práce, spolu bez problémů mohou večer uzavřít manţelství. Délku, váţnost a věrnost jejich vztahu nikdo zkoumat nebude. Otázkou tedy je, zda jsou heterosexuální vztahy samy o sobě určitým způsobem hodnotnější neţ vztahy homosexuální. Pokud zde není nějaký zásadní morální rozdíl mezi těmito dvěma druhy vztahů, mělo by s nimi být zacházeno stejně.195 Argumenty odpůrců manţelství párů stejného pohlaví lze v tomto ohledu rozdělit na argumenty mířené 189

Rozhodnutí The United States District Court for the Northern District of California ze dne 4. 8. 2010, Perry et al v. Schwarzenegger et al, Challenge to "Proposition 8", 3:09-cv-02292., s. 114. 190 BABST, Gordon Albert; GILL, Emily; PIERCESON, Jason. Moral Argument, Religion, and Same-sex Marriage: Advancing the Public Good. Rowman & Littlefield, 2009, s. 32. 191 Nesouhlasné stanovisko soudkyně Judith Kaye k rozhodnutí New York State Court of Appeals ze dne 3. 7. 2006, Hernandez v. Robles, 855 N.E.2d 1 (N.Y. 2006). 192 Vallianatos a ostatní proti Řecku, 7. 10. 2013, č. 29381/09 a 32684/09, § 78. 193 Halpern v. Canada (Attorney general), 2003 CanLII 26403 (ON CA), § 94; Goodridge v Department of Public Health, 440 Mass. 309, s. 344.; Schalk a Kofp proti Rakousku, č. 30141/04, § 99. 194 např. Goodridge v Department of Public Health, 440 Mass. 309, s. 332. 195 KOPPELMAN, 2004. op. cit., s. 11.

38

proti: 1) homosexuálům samotným, 2) homosexuálnímu styku. První skupina obsahuje paletu populárních stereotypů o homosexuálech, které homosexuály líčí jako duševně nemocné, zvrácené nebo neschopné dlouhodobých vztahů.196 Tyto argumenty však postrádají jakoukoliv legitimitu a odraz v realitě. Nelze tedy na základě nich odlišit homosexuály jako skupinu osob relevantně odlišnou od heterosexuálů. Druhé skupině argumentů je však potřeba věnovat bliţší pozornost. Skutečnost, ţe homosexuální styk nemůţe vést k plození dětí, je ve světle judikatury světových soudů i ESLP bez významu. Nemoţnost plodit děti není překáţkou uzavření manţelství. V USA však vznikl názorový proud zvaný „New Natural Law“197 (NNL), který vidí heterosexuální styk v heterosexuálním manţelství jako imanentní dobro. Manţelství je podle NNL nutně heterosexuální.198 Základem této teorie je, ţe určitá dobra jsou imanentně a nikoliv pouze instrumentálně hodná sledování.199 Jednání proti těmto imanentním dobrům je podle ní špatné, i kdyţ neprodukuje přímo ţádnou škodu. Homosexuální jednání je tak vţdycky špatné, protoţe jedná proti charakteru manţelství, které je trvalým spojením dvou oddělených polovin jednoho organismu a naplněním jeho reprodukční funkce.200 Tato teorie je zajímavá především nezdolným úsilím ukrýt náboţenské představy pod vrstvu objektivně znějících argumentů. Podrobným kritickým rozborem této teorie se extenzivně zabývá ve svém díle Andrew Koppelman,201 a není třeba se jí zde detailně věnovat. Dle mého názoru tuto teorii z váţné diskuze diskvalifikuje uţ neobratně maskovaná snaha objektivizovat určitý náboţenský standard. Vnímání homosexuálních vztahů jako morálně méněcenných vychází z vnímání homosexuálního pohlavního styku jako nemorálního a nepřirozeného, které má svůj původ v ţidovské a křesťanské teologii.202 Homosexuální pohlavní styk je nemorální a nepřirozený, protoţe nemůţe vést k reprodukci, tedy k účelu pohlavních orgánů.203 Tento argument se dá shrnout tak, ţe páry stejného pohlaví nemohou uzavřít manţelství, protoţe nemohou mít heterosexuální pohlavní styk.

196

KOPPELMAN, 2004. op. cit.,, s. 15. Mezi zastánce této teorie se řadí např. John Finnis, Germain Grisez nebo Robert P. George. 198 KOPPELMAN, Andrew. The Gay Rights Question in Contemporary American Law. Chicago: University of Chicago Press, 2010, s. 80. 199 tamtéţ. 200 KOPPELMAN, 2002, op. cit. s. 82. 201 KOPPELMAN 2002; KOPPELMAN 2004; KOPPELMAN, Adrew. Judging the Case Against Same-Sex Marriage [online]. University of Illinois Law Review, Forthcoming; Northwestern Public Law Research Paper No. 13-08, 2013 [cit. 22. 3. 2014]. 202 KOPPELMAN, 2002, op. cit. s. 75 203 tamtéţ. 197

39

Definiční argument, ţe právo uzavřít manţelství podle čl. 12 EÚLP mají pouze muţi a ţeny, je při absenci jiných rozdílů ve skutečnosti také morálním konstatováním odsuzujícím určité jednání – tedy homosexuální styk.204 Toto jednání je však podle judikatury ESLP chráněno pod čl. 8.205 Nelze jej tedy pouţít jako důvod vylučující stejnou situaci homosexuálních a heterosexuálních párů. Esencí manţelství podle čl. 12 je moţnost vzít na sebe vzájemný veřejně garantovaný závazek s určitým obsahem. Páry stejného pohlaví stejně jako páry heterosexuální mají potřebu právního uznání a ochrany svého vztahu.206 Jejich vztahy nejsou méně hodnotné neţ vztahy heterosexuální. Ve vztahu k právu uzavřít manţelství podle čl. 12 jsou tedy v relevantně stejné situaci. Po tomto konstatování je třeba zváţit, zda existuje, nebo můţe existovat, zájem státu na rozdílném zacházení. Jak vyplývá z ustálené judikatury ESLP, rozdílné zacházení na základě sexuální orientace musí být nejen vhodné k dosaţení sledovaného cíle, ale rovněţ nezbytné k jeho dosaţení. Důkazní břemeno zde přitom leţí na straně státu, který tak musí dokázat, ţe rozdílné zacházení naplňuje tyto podmínky. Judikatura ESLP jako oprávněný zájem pro rozdílné zacházení na základě sexuální orientace uznává ochranu rodiny v tradičním smyslu a ochranu dětí.

3.3. Existence důvodů ospravedlňujících rozdílné zacházení 3.3.1. Ochrana rodiny v tradičním smyslu v judikatuře ESLP V první řadě je vhodné zjistit, jakým způsobem se ochrana rodiny v tradičním smyslu odráţí v judikatuře ESLP. Judikatura ESLP v pojmu rodina v tradičním smyslu vidí rodinu, kterou tvoří muţ a ţena, kteří společně vychovávají děti. Ochrana tradiční rodiny jako legitimního důvodu k rozdílnému zacházení má kořeny v rozhodnutí Marckx proti Belgii (1979), které se týkalo ustanovení v belgickém právním řádu znevýhodňujících nemanţelské děti oproti dětem narozeným v manţelství. Svobodné matky podle tehdejších zákonů musely své mateřství oficiálně registrovat, jinak byly děti povaţovány za sirotky. Argumentem belgické vlády pro toto rozdílné zacházení bylo, ţe manţelský pár na sebe bere společný závazek děti ţivit, chránit a vychovávat, zatímco u svobodných matek neexistuje jistota, ţe se

204

DORF, Michael. Same-Sex Marriage, Second-Class Citizenship, and Law’s Social Meanings [online]. Virginia Law Review. 2011, Vol. 97:1267, s. 1310 [cit. 22. 3. 2014]. 205 Rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 10. 1981, Dudgeon proti Spojenému království, číslo stíţnosti 7525/76., § 60; zejména však Schalk a Kopf proti Rakousku, 24. 6. 2010, č. 30141/04, § 94. 206 Schalk a Kopf proti Rakousku, 24. 6. 2010, č. 30141/04, § 99; Vallianatos a ostatní proti Řecku, 7. 10. 2013 č. 29381/09 a 32684/09, § 78.

40

budou chtít samotné o dítě starat.207 Účelem tohoto systému měla být ochrana tradiční rodiny na základě morálky a veřejného pořádku. ESLP sice uznal ochranu tradiční rodiny jako legitimní cíl, ale předmětná opatření představovala nepřiměřený zásah do práv nemanţelských dětí a jejich matek.208 Více neţ dětem tento systém svědčil představě heterosexuálního manţelství jako základu rodiny. V několika případech se ESLP zabýval rozdílným zacházením s páry stejného pohlaví v situacích, kdy právní řád států přiznával určitá práva na základě ţivota ve společné domácnosti. V případu Mata Estevez uznal ESLP jako legitimní vyloučení párů stejného pohlaví ţijících dlouhodobě ve společné domácnosti z poţívání pozůstalostní penze s účelem „ochrany rodiny zaloţené na manţelských svazcích“.209 V případu Karner ESLP konstatoval, ţe zájem na ochraně rodiny v tradičním smyslu je poměrně abstraktní a k jeho docílení lze pouţít řadu konkrétních opatření.210 V případu Karner však rakouská vláda neposkytla ţádné důvody k ospravedlnění opatření vedoucích k rozdílnému zacházení a ESLP vyhověl stěţovatelům. V případu Kozak proti Polsku (2010) ESLP konstatoval, ţe „univerzální vyloučení osob ţijících v homosexuálním vztahu z nástupnictví nájmu nemůţe být přijato Soudem jako nezbytné k ochraně rodiny v tradičním smyslu. Polská vláda ani nepředloţila ţádné přesvědčivé nebo pádné důvody k rozdílnému zacházení s homosexuálními a heterosexuálními partnery v předmětné době.“211 V ţádném z těchto případů vlády nepředloţily důvody, kterými jejich opatření měla přispět k ochraně rodiny v tradičním smyslu. V případech Schalk a Kopf a Vallianatos, kde se ESLP zabýval právním uznáním vztahů párů stejného pohlaví, mnoho důvodů k rozdílnému zacházení také nenalezneme. V případu Schalk a Kopf vláda neuvedla ţádné důvody, které by ospravedlňovaly rozdílné zacházení s páry stejného a opačného pohlaví. ESLP přesto porušení Úmluvy neshledal, za coţ byl kritizován v odlišném stanovisku tří soudců. V případu Vallianatos vláda sice uvedla důvody, kterým mělo zavedení registrovaného partnerství otevřeného pouze heterosexuálním párům přispět k ochraně rodiny v tradičním smyslu, ale neuvedla uţ, proč bylo účelné z registrovaného partnerství vyloučit páry stejného pohlaví.

207

Rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 6. 1979, Marckx proti Belgii, číslo stíţnosti 6833/74, § 39. 208 tamtéţ, § 40. 209 Mata Estevez proti Španělsku, 10. 5. 2001, č. 56501/00. 210 Karner proti Rakousku, 24. 7. 2003, č. 40016/98, § 41. 211 Kozak proti Polsku, 2. 3. 2010, č. 13102/02, § 99.

41

Vyhodnotit, v čem by ESLP mohl vidět legitimní opatření k ochraně rodiny v tradičním smyslu zakládající rozdílné zacházení s homosexuálními páry, je tedy ve světle výše uvedené judikatury sloţité. ESLP buď přijal stručné argumenty (nebo spíše deklarování účelu) států jako v případě Mata Estevez, nebo státy ţádné argumenty, které by mohly rozdílné zacházení ospravedlnit, neuvedly. Je tedy třeba vykročit za hranice judikatury ESLP. 3.3.2. Ochrana rodiny v tradičním smyslu za hranicemi ESLP Odpůrci manţelství párů stejného pohlaví se jeho uzákonění vţdy snaţí přičítat řadu negativních externalit. Liberalizace manţelství prostřednictvím nesezdaných souţití a nesporného rozvodu oslabila manţelství jako instituci a uzákonění manţelství párů stejného pohlaví by podle kritiků bylo pokračováním tohoto trendu.212 V případu Goodridge odpůrce mimo jiné argumentoval tím, ţe zahrnutí párů stejného pohlaví by trivializovalo a zničilo instituci manţelství v jejím historickém smyslu.213 Soud však odvětil, ţe cílem ţalobců bylo do manţelství vstoupit a ne je zničit. Páry stejného pohlaví, které chtějí vstoupit do manţelství, tím chtějí posvětit svůj dlouhodobý vztah.214 Dovozovat, ţe otevření manţelství párům stejného pohlaví by vedlo úpadku hodnot manţelství, tak není logické. Oslabení instituce manţelství jejím otevřením párům stejného pohlaví má způsobit znehodnocení „ochranné známky“ manţelství, a tím vést k úpadku tradičních hodnot, které manţelství symbolizuje. „Mnoho heterosexuálních párů, které ctí symbolismus slova ‚manţelství‘ můţe věřit, ţe jeho rozšíření na to co vnímají, jako vztahy jiného druhu, rozředí změnou smyslu tohoto slova symbolismus jejich vlastních manţelství.“215 Silným důkazem tohoto sentimentu byla úspěšná kampaň usilující o změnu ústavy státu Kalifornie tak, aby umoţňovala pouze manţelství heterosexuálních párů. Jedním z argumentů v kampani bylo, ţe „i kdyţ gayové mají právo na svůj soukromý ţivot, nemají právo redefinovat manţelství pro všechny ostatní.“216 Pro odpůrce manţelství párů stejného pohlaví však v Kalifornii nebyla ve skutečnosti tak zásadní sama definice manţelství, ale exkluzivita jejich vztahu. Otevření manţelství párům stejného pohlaví odpůrcům tuto exkluzivitu bere. Staví vztah, který vnímají 212

ESKRIDGE, William. Six Myths that Confuse the Marriage Equality Debate [online]. Valparaiso University Law Review. 2011, Volume 46:1. s. 106. [cit. 22. 3. 2014]. 213 Goodridge v Department of Public Health, 440 Mass. 309 s. 338. 214 ESKRIDGE, 2011. op. cit. 106. 215 CRUMP, David. The Dilution Problem And Other Arguments Against Same-Sex Marriage: How Persuasive Are They? [online]. Ave Maria Law Review, 2011, Vol. 9:2 [cit. 22. 3. 2014]. s. 227. 216 Perry et al v. Schwarzenegger et al, 3:09-cv-02292 s. 7. Vztahuje se k důkazu PX0001: „California Voter Information Guide, California General Election, Tuesday, November 4, 2008. [online]. United States District Court Northern District of California [cit. 25. 3. 2014]. Dostupné z: https://ecf.cand.uscourts.gov/cand/09cv2292/evidence/PX0001.pdf

42

jako morálně méně hodnotný, na stejnou úroveň se vztahem jejich. Právní uznání vztahu, který odmítají, zneplatňuje jejich vlastní představy o tradičním manţelství.217 Odpůrci však jen těţko mohou legitimizovat vnímané narušení vlastní představy o světě, dokud neprokáţou skutečný zásah do chráněného veřejného zájmu.218 Jako negativní efekty uzákonění manţelství párů stejného pohlaví bývá často uváděno sníţení počtu uzavřených manţelství, zvýšení počtu rozvodů, neúplných rodin a dětí narozených mimo manţelství.219 Studie provedená M. V. Lee Badgett v roce 2004 zaměřená na efekt registrovaných partnerství ve skandinávských zemích dospěla ke třem závěrům: 1) počet rozvodů se od přijetí zákonů o registrovaných partnerstvích nezvýšil a počet manţelství zůstal stabilní nebo se zvýšil, 2) většina rodičů ţije v manţelství, 3) počet dětí narozených mimo manţelství nevzrůstal v těchto zemích rychleji neţ v zemích ostatních.220 Podle studie zavedení registrovaného partnerství nemělo ţádný doloţitelný vliv na heterosexuální manţelství ve Skandinávských zemích a Holandsku.221 Jiné studie naopak poukazují na zlepšení relevantních ukazatelů. Během 20 let od uzákonění registrovaného partnerství v Dánsku po desetiletích poklesu vzrostl počet manţelství, sníţil se počet rozvodů a počet porodů mimo manţelství se stabilizoval.222 Dopad povolení manţelství párů stejného pohlaví na tradiční rodinné hodnoty z hlediska negativních externalit zkoumala studie Same-Sex Marriage and Negative Externalities z roku 2009.223 Studie testovala tvrzení, ţe manţelství párů stejného pohlaví bude mít negativní dopad na počet uzavřených manţelství, rozvodů a potratů, poměr dětí narozených svobodným ţenám a procentu dětí ţijících v domácnostech vedených ţenami.224 Studie vycházela z dat 50ti amerických států mezi léty 1990 a 2004. Na konci tohoto období umoţňovaly manţelství homosexuálních párů dva státy a další čtyři umoţňovaly jinou formu uznání. Závěrem studie bylo, ţe zákony umoţňující manţelství párů stejného pohlaví nemají 217

LIPKIN, 2005, op. cit., s. 304. tamtéţ, s. 308. 219 KURTZ, Stanley. The End ofMarriage in Scandinavia [online]. TheWeekly Standard, © Copyright 2014 The Weekly Standard LLC, publikováno 2. 2. 2004. [cit. 17. 3. 2014].; SPRIGG, Peter. The Top Ten Harms of SameSex 'Marriage' [online]. © 2014 Family Research Council. [cit. 17. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.frc.org/issuebrief/the-top-ten-harms-of-same-sex-marriage 220 BADGETT, Lee. Will Providing Marriage Rights to Same-Sex Couples Undermine Heterosexual Marriage? [online]. 2004. [cit. 17. 3. 2014]. Dostupné z: http://freemarry.3cdn.net/12f32d6ff438781586_nbm6b5vjq.pdf 221 tamtéţ. 222 ESKRIDGE, William, SPENDALE, Darren. Gay Marriage: For Better Or For Worse? What We’ve Learned From The Evidence. Oxford University Press, 2006. 173–75. 223 Pouţito jako důkaz PX2898 v případu Perry et al v. Schwarzenegger et al, 3:09-cv-02292. 224 LANGBEIN, Laura. YOST, Mark. Same sex marriage and negative externalities [online]. Social Science Quarterly. 2009, Volume 90:1, s. 292 [cit. 22. 3. 2014]. 218

43

ţádný negativní efekt na uvedené ukazatele.225 Naopak, studie zjistila korelaci mezi zákony povolujícími manţelství párů stejného pohlaví nebo registrovaná partnerství a zvýšením počtu manţelství, sníţením počtu potratů a procenta dětí ţijících v domácnostech vedených ţenami. Přičítat zlepšení některých ukazatelů tradičních rodinných hodnot uzákonění manţelství párů stejného pohlaví by bylo zřejmě předčasné, ale jasným závěrem je, ţe zde není patrný ţádný negativní vliv. Vyloučení párů stejného pohlaví z manţelství tedy k ochraně rodiny v tradičním smyslu prokazatelně nijak nepřispívá. Odmítání manţelství párů stejného pohlaví v zájmu ochrany rodiny v tradičním smyslu staví do popředí určitou představu o její podobě, která by umoţněním manţelství párům stejného pohlaví změnila svůj kontext. V judikatuře ESLP nenajdeme argumenty, které by v zájmu ochrany rodiny v tradičním smyslu ospravedlňovaly vyloučení párů stejného pohlaví z manţelství. Tyto argumenty však nenajdeme ani nikde jinde. Zájem na ochraně rodiny v tradičním smyslu tedy nemůţe ospravedlnit vyloučení párů stejného pohlaví z manţelství. 3.3.3. Ochrana dětí v judikatuře ESLP Vedle ochrany rodiny v tradičním smyslu ESLP výslovně identifikoval jako důvod k odlišnému zacházení na základě sexuální orientace ochranu zájmů dětí. Stejně jako v případě ochrany rodiny v tradičním smyslu zde musí stát dokázat, ţe rozdílné zacházení v zájmu ochrany dětí vede k dosaţení poţadovaného účelu. V judikatuře ESLP tento zájem vyvstal ve vztahu k adopci dětí homosexuály. V případu Fretté proti Francii (1997) francouzské úřady odmítly povolit adopci stěţovateli otevřené homosexuální orientace s odkazem na jeho „ţivotní styl“, který by nebyl dostatečnou zárukou řádné výchovy dítěte. Stěţovatel tedy namítal porušení čl. 8 ve spojení s čl. 14. ESLP neshledal stíţnost důvodnou. Francouzská vláda rozhodnutí nepovolit stěţovateli ospravedlňovala tím, ţe toho času neexistoval vědecký a společenský konsenzus o vlivu výchovy homosexuálním rodičem na dítě. V zájmu dítěte tedy nebylo v tomto případě adopci „riskovat“. Nedostatek shody v této otázce mezi členskými státy také dával státům širokou míru volného uváţení.226 V případu E. B. proti Francii (2008) Velký senát ESLP shledal porušení čl. 8 ve spojení s čl. 14 odmítnutím povolit adopci ţeně ţijící v trvalém partnerském svazku s jinou ţenou. ESLP konstatoval, ţe vnitrostátní orgány odmítly povolit adopci z nedostatku

225

LANGBEIN, YOST, 2009, op. cit., s. 306. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (třetího senátu) ze dne 26. 2. 2002, Fretté proti Francii, číslo stíţnosti 36515/97, §§ 37 – 43. 226

44

„otcovské autority“ ve stěţovatelčině domácnosti i okruhu rodiny a přátel.227 Tento důvod byl implicitně vázán na sexuální orientaci stěţovatelky a ve vztahu k adopci jedním rodičem byl nutně irelevantní. Francouzská vláda ospravedlňovala svůj postup odkazem na rozhodnutí Fretté. ESLP se však rozhodl odchýlit od předchozího rozhodnutí a konstatoval, ţe rozdílné zacházení tentokrát nebylo odůvodněné. Případ Gas a Dubois proti Francii se na rozdíl od Fretté a E. B. proti Francii týkal adopce druhým rodičem stejného pohlaví. Stěţovatelky zde byly dvě ţeny ţijící v registrovaném partnerství. Podstatou jejich stíţnosti bylo, ţe podle francouzského právního řádu nemohl jeden registrovaný partner adoptovat dítě druhého bez toho, aby se přerušilo právní pouto mezi dítětem a prvním rodičem. Rodičovská práva mohli sdílet pouze manţelé, coţ byla však moţnost pro stěţovatele uzavřená. Stěţovatelky namítaly, ţe byly ve srovnatelné situaci s manţelskými páry a byly tak podrobeny rozdílnému zacházení. Odkazovaly na případ E. B. proti Francii, který připustil adopci člověkem homosexuální orientace. ESLP těmito argumenty nebyl přesvědčen. Zopakoval, ţe manţelství uděluje těm, kdo do něj vstupují, zvláštní status a v souvislosti s tím je chráněno čl. 12. Z toho soud dovodil, ţe stěţovatelky nejsou ve srovnatelné situaci s manţelským párem. Konstatoval sice, ţe jsou ve srovnatelné situaci s nesezdaným heterosexuálním párem, ale těmto párům adopce druhým rodičem rovněţ zpřístupněna nebyla.228 Rozhodnutí kritizoval ve svém nesouhlasném stanovisku soudce Villiger, podle kterého ESLP nepoloţil dostatečný důraz na nejlepší zájmy dítěte. „Říct, ţe v současném případě je rozdílné zacházení ospravedlněno tím, ţe manţelství poţívá ve společnosti zvláštní status, mě nepřesvědčuje. Tato argumentace by moţná mohla obstát z pohledu zákonodárce při odlišování různých forem kohabitace. Tohle ale není jediné hledisko ve vztahu k váţení různých zájmů pod čl. 8 a 14. Vskutku, názor společnosti by neměl být hlavním hlediskem (neřkuli, jako v současném rozsudku, jediným). […]Ospravedlnění rozdílného zacházení ve vztahu k dětem poukazem na to, ţe manţelství poţívá zvláštní status pro dospělé, kteří ho uzavírají je z mého pohledu nedostatečné pro tento test váţení.“229 V případu X a ostatní proti Rakousku (2013) ESLP posuzoval přípustnost opatření zakládajícího rozdílné zacházení na základě sexuální orientace s účelem řádné výchovy dětí a ochrany rodiny v tradičním smyslu. Stěţovatelé byli párem stejného pohlaví touţící vyuţít moţnosti adopce druhým rodičem, kterou rakouský právní řád umoţňoval v případě

227

Rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 1. 2008, E. B. proti Francii, číslo stíţnosti 43546/02, § 87. 228 Gas and Dubois proti Francii, 15. 3. 2012, č. 25951/07, §§ 68, 69. 229 tamtéţ, nesouhlasné stanovisko soudce Villigere.

45

nesezdaných heterosexuálních párů, nikoliv však homosexuálních. Rakouská vláda toto rozdílné zacházení ospravedlňovala tím, ţe rakouská právní úprava adopce měla za cíl vytvořit okolnosti biologické rodiny, kterou tvoří dva rodiče opačného pohlaví.230 Podstatou problému zde bylo, ţe absolutní zákaz adopce dítěte druhým rodičem stejného pohlaví v rakouském právním řádu bránil zváţení nejlepších zájmů dítěte. ESLP tedy přistoupil k testu proporcionality. ESLP v první řadě vytknul rakouskému právnímu řádu nedostatek koherence. Umoţňoval totiţ adopci jednou osobou, a to včetně homosexuála, protoţe existence registrovaného partnerství pro tento druh adopce nebyla překáţkou.231 Rakouský právní řád tedy podle ESLP nebránil tomu, aby adoptované dítě bylo vychováváno dvěma rodiči opačného pohlaví, čímţ zároveň tuto eventualitu fakticky nepovaţoval za škodlivou pro dítě. Podle ESLP bylo tedy předmětné opatření v rozporu se sociální realitou, v níţ rodiny s rodiči stejného pohlaví existují, ale nemají moţnost uznání vzájemných vazeb.232 ESLP s přihlédnutím k těmto důvodům neshledal argumenty vlády namítající zájem na ochraně dětí vytvořením prostředí biologické rodiny jako relevantní. „Všechna výše uvedená hlediska – existence de facto rodinného ţivota mezi stěţovateli, důleţitost získat právní uznání tohoto vztahu, nedostatek důkazů předloţených vládou, které by dokazovali, ţe bude pro dítě škodlivé být vychováváno párem stejného pohlaví, nebo mít dvě matky nebo dva otce účely práva, a zvláště připuštění, ţe páry stejného pohlaví mohou být pro adopci druhým rodičem stejně vhodné jako páry opačného pohlaví – vrhají značné pochybnosti o proporcionalitě absolutního zákazu adopce druhým rodičem v případě páru stejného pohlaví.“233 Míru volného uváţení bylo přitom podle ESLP nutné posuzovat ve srovnání s ostatními členskými státy, které umoţňují adopci druhým rodičem v případě nesezdaného páru. ESLP zdůraznil, ţe neposuzuje otázku adopce páry stejného pohlaví jako takovou, ale pouze ve vztahu k rozdílnému zacházení s nesezdanými páry stejného a opačného pohlaví v přístupu ke konkrétnímu druhu adopce.234Zajímavý byl však závěr. Z nízkého počtu států, které adopci nesezdaným párem umoţňují, podle ESLP nebylo moţné dovodit závěr o konsenzu mezi členskými státy a nebylo tedy moţné k němu ani přihlédnout. ESLP tedy místo toho poloţil důraz na nedostatek pádných důvodů, které by ospravedlnily rozdílné zacházení, a porušení Úmluvy shledal.235 230

X a ostatní proti Rakousku, 19. 2. 2013, č. 19010/07, § 137. tamtéţ, § 144. 232 tamtéţ, § 145. 233 tamtéţ, § 146. 234 tamtéţ, § 134. 235 tamtéţ, § 151. 231

46

3.3.4. Ochrana dětí za hranicemi ESLP Podobně jako v případě zájmu na ochraně rodiny v tradičním smyslu v judikatuře ESLP nenajdeme mnoho argumentů ospravedlňujících rozdílné zacházení ochranou dětí. Státy se zdráhají takové argumenty uvádět a spíše se uchylují k argumentům systematickým a odkazu na míru volného uváţení. V judikatuře amerických soudů však tyto argumenty najdeme. Courtney G. Joslin v článku Searching forHarm: Same-Sex Marriage and the WellBeing of Children popisuje vývoj argumentace proti manţelství párů stejného pohlaví ochranou dětí a poukazuje na její nevěrohodnost. V případu Baehr v. Miike argumentoval stát proti otevření manţelství párům stejného pohlaví tím, ţe optimálním prostředím pro výchovu dětí je rodina tvořená muţem a ţenou. Protoţe páry stejného pohlaví nedokáţou toto prostředí poskytnout, jejich děti by byly znevýhodněny.236 Soud však poukázal na to, ţe děti jsou běţně vychovávány v nejrůznějších formách rodin a přestoţe rodiče odlišného pohlaví jsou pro dítě důleţitou hodnotou, nejsou pro správný vývoj dětí zásadní.237 Soud naopak viděl potenciál pro efekt pozitivní: „pokud bude manţelství párů stejného pohlaví povoleno, děti vychovávané homosexuálním rodiči nebo páry stejného pohlaví mohou získat pomoc, protoţe budou moci získat určitou ochranu a výhody, které nastávají nebo jsou umoţněny uzavřením manţelství.“238Stát tak nedokázal doloţit příčinnou souvislost mezi otevřením manţelství párům stejného pohlaví a negativním vlivem na děti.239 V případu Perry v. Schwarzenegger identifikoval Soud jako zásadní pro zdravý vývoj dítěte následující faktory: „1) kvalitu vztahu dítěte a jeho rodičů, 2) kvalitu vztahu rodičů dítěte nebo jiných významných dospělých v jeho ţivotě, 3) dostupnost ekonomických a sociálních prostředků.“240 Soud dále zdůraznil, ţe pohlaví rodiče není rozhodujícím faktorem pro zdravý vývoj dítěte, a ţe sexuální orientace jedince nerozhoduje o tom, jakým bude rodičem. „Děti vychovávané homosexuálními rodiči mají stejnou pravděpodobnost být zdravé, úspěšné a dobře přizpůsobené jako děti vychovávané heterosexuálními rodiči. Výzkum podporující tento závěr je přijímán v oboru vývojové psychologie bez seriózních pochybností.“241 Řada studií tento závěr podporuje242 a argument, ţe rodiče stejného pohlaví nedokáţou poskytnout dítěti vhodné prostředí, je v současnosti jiţ neudrţitelný. 236

JOSLIN, Courtney. Searching for Harm: Same-Sex Marriage and the Well-Being of Children. Harvard Civil Rights-Civil Liberties Law Review. 2011, Vol. 46, s. 86 [cit. 22. 3. 2014]. 237 Rozhodnutí Circuit Court for the First Circuit, Hawaii ze dne 3. 12. 1996, Baehr v Miike, CIV. No. 91-1394., § 121. 238 tamtéţ, § 136. 239 tamtéţ, *18. 240 Perry et al v. Schwarzenegger et al, 3:09-cv-02292 § 69/s. 96. 241 tamtéţ, § 70a/s. 97.

47

Díky tomu se začaly objevovat argumenty nové. V případu Hernandez v. Robles (2006) odvolací soud státu New York spekuloval, ţe stát by mohl mít legitimní zájem na tom, ponechat instituci manţelství otevřenou pouze heterosexuálním párům proto, ţe na rozdíl od párů homosexuálních u nich vţdy hrozí neočekávané početí dítěte. „Zákonodárce by mohl dojít k závěru, ţe nestabilní vztahy mezi lidmi opačného pohlaví představují větší riziko, ţe se děti narodí nebo vyrostou v nestabilních domácnostech neţ v případě párů stejného pohlaví a podporování stability ve vztazích opačného pohlaví pomůţe dětem víc.“243 Tento argument je typickým příkladem argumentu petitio principii. Postuluje manţelství jako určité dobro, jehoţ hodnota by klesla, pokud by se otevřelo homosexuálním párům. Jinak tento argument nedává prakticky ţádný smysl, protoţe heterosexuální páry mohou manţelství uzavírat i nyní a mohly by i po jeho rozšíření na heterosexuály. Jedná se tedy vlastně o přestrojený argument zředění symboliky manţelství. S tímto souvisí i třetí typ argumentu, který Courtney G. Joslin nakonec identifikuje v případu Perry v. Schwarzenegger. Otevření manţelství homosexuálním párům by přispělo ke znehodnocení instituce manţelství a k oslabení kulturních norem, které jsou s ním spojeny, coţ by vedlo k oslabení vůle biologických rodičů své děti řádně vychovávat.244 Manţelství párů stejného pohlaví by tím mělo potvrdit, ţe „děti nepotřebují matky a otce, a ţe manţelství nemá co dělat s dětmi.“245 Je ovšem těţké si představit, jak by uzákonění manţelství párů stejného pohlaví ovlivnilo něčí rozhodnutí uzavřít manţelství nebo vychovávat děti.246 Courtney G. Joslin uzavírá, ţe vzrůstající krkolomnost argumentů proti manţelství homosexuálů odkazující na zájmy dětí těmto argumentům ubírá na věrohodnosti, protoţe svědčí o skrytých úmyslech.247 Skutečným zájmem zde není ochrana dětí, ale ochrana exkluzivity manţelství a heterosexuálních vztahů. Argumentace řecké vlády v případu Vallianatos je dle mého názoru výmluvným příkladem takové nevěrohodné přílišné komplikovanosti. Ţádný z uvedených argumentů věrohodně nedokládá, jakým způsobem je restrikce manţelství na heterosexuální páry zásadní a účelná pro ochranu dětí. I kdyţ nelze

242

COOPER, Leslie, CRATES, Paul. Civil Liberties Union, Too High A Price: The Case Against Restricting Gay Parenting [online]. 2d ed, 2006) [cit. 24. 3. 2014].; PATTERSON, Charlotte. Lesbian and Gay Parents and their Children: Summary of Research Findings [online]. American Psychology Association, 2005 [cit. 24. 3. 2014]. 243 Hernandez v. Robles, 855 N.E.2d 1 (N.Y. 2006), § III (2). 244 JOSLIN, 2011, op. cit., s. 92. 245 WARDLE, Lynn. A Reality Waiting to Happen: A Response to Evan Wolfson. In: Marriage and Same-sex unions: A Debate. London: Praeger, 2003. s. 12. 246 KOPPELMAN, 2004, op. cit., s. 25. 247 JOSLIN, 2011, op. cit., s. 101.

48

existenci legitimních argumentů v tomto směru vyloučit, vláda, která bude toto stanovisko před ESLP nevyhnutelně v budoucnu hájit, bude mít skutečně obtíţnou pozici. Za nejdůleţitější ve vztahu k manţelství párů stejného pohlaví a výchově dětí povaţuji fakt, ţe nelze ignorovat existující sociální realitu, v níţ mnoho rodin, jejichţ základem jsou páry stejného pohlaví, jiţ děti z různých důvodů vychovává. Tento aspekt uţ ESLP identifikoval v případu X a ostatní, kde přijal argument stěţovatelů, ţe de facto rodiny zaloţené páry stejného pohlaví existují, ale nemají moţnost získat právní uznání a ochranu.248 Kromě citovaného rozsudku Baehr v. Miike na tento aspekt poukázal například soud ve věci Halpern v. Canada, kde konstatoval, ţe homosexuální páry se musejí stejně jako páry heterosexuální vypořádat s ekonomickými nevýhodami, které s sebou přináší výchova dětí.249 Otevření přístupu k manţelství a výhodám, které poskytuje, by situaci těchto párů usnadnilo. V případu Goodridge soud konstatoval, ţe páry stejného pohlaví vychovávají děti ze stejných důvodů jako páry heterosexuální, ale jejich vyloučení z instituce manţelství pro ně tuto činnost neúměrně komplikuje.250 Navíc, odepření moţnosti řádného výkonu rodičovských práv párům stejného pohlaví jde proti zájmu dětí, které jsou tím implicitně označeny za méněcenné oproti dětem vychovávaných páry heterosexuálními.251 Pokud tedy stát deklaruje ochranu dětí jako legitimní zájem pro rozdílné zacházení s páry stejného pohlaví, ve skutečnosti se jedná opět o samoúčelnou ochranu manţelství, která ochraně dětí nesvědčí. Dochází jen k dalšímu znevýhodnění dětí, které jsou vychovávány v rodinném modelu, který stát nepodporuje.

3.4. Zhodnocení přístupu ESLP Současný přístup ESLP k právu uzavřít manţelství ve vztahu k párům stejného pohlaví povaţuji za značně problematický. Jak vyplývá z citované judikatury, právo uzavřít manţelství podle čl. 12 EÚLP se dle jeho výkladu na páry stejného pohlaví vůbec nevztahuje. ESLP vytvořil samostatné právo uzavřít „stejnopohlavní manţelství“, jehoţ úprava leţí výlučně na členských státech. ESLP zde zastává kategorické stanovisko, které je v ostrém kontrastu s judikaturou mnoha jiných vysokých soudů, a rovněţ s principy řídícími činnost ESLP: „Má zásadní význam, ţe úmluva je interpretována a aplikována způsobem, který činí

248

X a ostatní proti Rakousku, 19. 2. 2013, č. 19010/07, § 145. Halpern v Canada, 2003 CanLII 26403 (ON CA). § 99. 250 Goodridge v Department of Public Health, 440 Mass. 309. s. 337. 251 JÄNTERÄ-JAREBORG, Maarit. Parenthood for Same-Sex couples – Scandinavian Developments. In: BOELE-WOELKI, K a Angelika FUCHS. Legal recognition of same-sex relationships in Europe: national, cross-border and European perspectives. Fully rev. 2nd ed. Cambridge: Intersentia, 2012, s. 101. 249

49

její práva praktická a efektivní, nikoliv teoretická a iluzorní. Selhání Soudu udrţet dynamický a evolutivní přístup by vskutku riskovalo učinění jej překáţkou reforem a zlepšení.“252 Právě takovou překáţkou je současná interpretace č. 12, která nastavuje pravidla hry v neprospěch párů stejného pohlaví. Přestoţe v současné době stále v členských státech neexistuje jasný konsenzus v otázce manţelství párů stejného pohlaví, postoj ESLP nelze povaţovat za rozumný v situaci, kdy významná část členských států těmto párům manţelství uzavřít umoţňuje. Zároveň jej nelze povaţovat za rozumný díky nepřesvědčivým argumentům, které jsou proti manţelství párů stejného pohlaví vznášeny. Překáţkou pokroku je zde doktrína míry volného uváţení, která umoţňuje státům namísto předloţení patřičných argumentů mlčet. Citovaná rozhodnutí světových soudů k tomuto problému dokládají, ţe kdyţ jsou argumenty odpůrců manţelství párů stejného pohlaví artikulovány, působí nepřesvědčivě a iracionálně.253 Tyto argumenty však musí zaznít a vyloučení párů stejného pohlaví z práva uzavřít manţelství musí být podrobeno testu proporcionality rozdílného zacházení na základě sexuální orientace. Přístup ESLP k manţelství párů stejného pohlaví je podobný jeho přístupu k obdobně kontroverzním otázkám.254 ESLP nechává jejich úpravu v diskreci jednotlivých států. Tento zdánlivě korektní přístup má však jeden problém. ESLP ve své judikatuře sice uznává potřebu párů stejného pohlaví získat právní ochranu svých vztahů, ale restriktivní interpretací práva uzavřít manţelství implicitně upřednostňuje řešení tohoto problému institucí registrovaného partnerství. Postoj ESLP tedy není tak neutrální, jak by se mohlo zdát. Restriktivní interpretace práva uzavřít manţelství a implicitní upřednostňování registrovaných partnerství má zásadní implikace, kterými se zabývá následující kapitola.

252

Christine Goodwin proti Spojenému království, 11. 7. 2002, č. 28957/95, § 74; Rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 28. 5. 2002, Stafford proti Spojenému království, číslo stíţnosti 46295/99, § 68. 253 KOPPELMAN, 2004, op. cit., s. 31. 254 např. Rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 18. 3. 2011, Lautsi a ostatní proti Itálii, číslo stíţnosti, 30814/06.

50

4. PROBLEMATICKÉ ASPEKTY REGISTROVANÉHO PARTNERSTVÍ Instituce registrovaného partnerství sehrála v boji o právo na uznání vztahů párů stejného pohlaví důleţitou úlohu. Umoţnila veřejnosti poznat, ţe páry stejného pohlaví jsou schopné uzavírat vztahy stejného druhu, jako páry pohlaví opačného a poskytla těmto párům určitou formu právního uznání jejich vztahu. Pokud jsou však homosexuální a heterosexuální páry ve vztahu k právnímu uznání svých vztahů ve stejné situaci, odlišný právní reţim pro homosexuální pár nutně zakládá rozdílné zacházení, které ESLP svojí současnou interpretací EÚLP podporuje. V reţimu EÚLP a judikatury ESLP pro přípustnost a nepřípustnost tohoto rozdílného zacházení platí stejná pravidla, jaká platí pro vyloučení párů stejného pohlaví z uzavření manţelství popsaná v předchozí kapitole. Rozdílné zacházení je zřejmé v případech, kdy registrovaná partnerství nedávají osobám, které je uzavírají, stejný rozsah práv a povinností, jako manţelství. Situace je sloţitější v případě, kdy je obsah udělených práv a povinností stejný a obě instituce odlišuje pouze jméno. Tato kapitola se nejprve zabývá otázkou, zda vyhrazení označení manţelství pouze pro heterosexuální páry představuje samo o sobě újmu. Dále se zabývá negativními a pozitivními aspekty funkce registrovaného partnerství v širším společenském kontextu. Zde vyvstává temná stránka přístupu ESLP popsaného v předchozí kapitole. Registrované partnerství je cesta. Není však jasné, kam přesně vede.

4.1. Copak je po jméně? Několik amerických soudů jiţ ve svých rozsudcích vyslovilo názor, ţe registrované partnerství není přípustnou substitucí manţelství, a to ani v případě, kdy osobám do něj vstupujícím poskytuje stejný rozsah práv a povinností jako manţelství. Nejelegantněji artikuloval podstatu věci rozsudek ve věci Perry v. Brown (2012) Federálního odvolacího soudu devátého okruhu USA, který navazoval na výše citovanou věc Perry v. Schwarzenegger. Soud jádro problému vystihl parafrází Williama Shakespeara: „Co růţí zvou, i zváno jinak by vonět mohlo stejně, ale pro pár, který touţí vstoupit do závazného celoţivotního vztahu, manţelství zváno ‚registrovaným domácím partnerstvím‘, stejně nevoní.“255 Soud zde vyzdvihl symboliku označení „manţelství“, kterým společnost nazývá nejdůleţitější druh vztahu mezi dospělými. Označení registrované partnerství v sobě tuto symboliku nenese. „Je to označení ‚manţelství‘ samo o sobě, co vyjadřuje uznání státu a

255

Perry v. Brown, 671 F.3d 1052 (9th Cir. 2012), B § 4 (s. 1612). Citace přeloţena s pomocí překladu Erika A. Saudka.

51

komunity, co slouţí jako symbol - jako svatební obřad nebo snubní prsten - něčeho hluboce důleţitého.“256 Soud označil hmotné výhody, které manţelství přináší, za pouze akcesorické k jeho společenskému významu: „Neoslavujeme, kdyţ si dva lidé otevřou společný bankovní účet; oslavujeme, kdyţ pár uzavře manţelství.“257 Aspektem symbolického významu manţelství se zabýval i Nejvyšší soud státu Kalifornie ve věci In Re Marriage Cases (2008). „Ať uţ je nebo není jméno ‚manţelství‘ v abstraktním smyslu v jádru ústavního práva uzavřít manţelství, jedním ze základních prvků tohoto základního práva je právo párů stejného pohlaví na udělení stejné důstojnosti, respektu a postavení jejich oficiálnímu rodinnému vztahu, jako jiným oficiálně uznaným formám vztahů.“258 Odlišením jména právního uznání vztahu otevřeného párům opačného pohlaví a stejného pohlaví, přičemţ historicky významné a široce respektované označení manţelství je omezeno pouze pro páry opačného pohlaví představuje váţné riziko porušení jejich práva na rodinný ţivot a důstojnost.259 Ve věci Kerrigan v. Commisioner of Public Health (2008) Nejvyšší soud státu Connecticut konstatoval, ţe i kdyţ manţelství a registrované partnerství udělují stejná práva, nejsou v ţádném případě rovnoprávná.260 „První je institucí nesrovnatelného historického, kulturního a sociálního významu, přičemţ druhé zajisté není.“261 Soud konstatoval, ţe i kdyţ můţe být rozdílné zacházení charakterizováno jako symbolické nebo nehmotné, „není o nic méně reálné, neţ hmatatelnější formy diskriminace […] pokud jako v současném případě, zákon vyčleňuje skupinu, která byla historicky předmětem pohrdání, netolerance, posměchu nebo horšího.“262 Soudy také poukazovaly na to, ţe zejména díky historické diskriminaci homosexuálů existuje riziko, ţe paralelní instituce registrovaného partnerství se stane symbolem druhořadého občanství.263 Na nutnost vyvarovat se uvrhnutí párů stejného pohlaví do statusu druhořadého občanství upozorňoval uţ Nejvyšší soud státu Massachusetts ve věci Goodridge.264 Ve vyjádření soudců Nejvyššího soudu státu Massachusetts adresovaném senátu tohoto státu v souvislosti s přijímáním legislativní úpravy v návaznosti na rozhodnutí ve věci Goodridge soudci uvedli, ţe „nepodobnost mezi názvy ‚civilní manţelství‘ a ‚civilní 256

Perry v. Brown, 671 F.3d 1052 (9th Cir. 2012), B § 4. tamtéţ, B § 4. 258 Rozhodnutí California Supreme Court ze dne 15. 5. 2008, In re Marriage Cases, 43 Cal.4th 757 (2008), s. 81. 259 tamtéţ, s. 81. 260 Rozhodnutí Connecticut Supreme Court ze dne 10. 10. 2008, Kerrigan v. Commissioner of Public Health, 289 Conn. 135, 957 A.2d 407. 261 tamtéţ, I, „Decision of the Trial Court.“ 262 tamtéţ. 263 In re Marriage Cases, 43 Cal.4th 757 (2008), s. 104. 264 Goodridge v Department of Public Health, 440 Mass. 309 s. 313. 257

52

svazek‘ není neškodná; představuje volbu jazyka, která odráţí prokazatelné přiřazení párů stejného pohlaví, z většiny homosexuálních, do druhořadého statusu.“265 Uzákonění registrovaného partnerství namísto manţelství pro páry stejného pohlaví by zachovávalo a dále ţivilo protiústavní stigma, protoţe by odepřelo párům stejného pohlaví status, který má ve společnosti zvláštní význam.266 Takové rozdílné zacházení podle soudců nebylo přípustné bez ohledu na dobré úmysly.267 Argumenty, které zazněly v rozsudcích soudů, poukazují na sociální význam označení oficiálního uznání vztahů párů stejného pohlaví jako registrované partnerství namísto manţelství. Neumoţnit párům stejného pohlaví vstup do manţelství je jedna věc. Vytvořit místo toho pro tyto páry odlišnou instituci je však věc druhá. První případ představuje opomenutí, druhý případ konání, jehoţ význam je třeba interpretovat. Označení manţelství má silný symbolický význam, který je minimálně stejně hodnotný, jako materiální výhody, které přináší. Rozhodnutí udělit párům stejného pohlaví materiální výhody obvykle spojované s manţelstvím, ale současné odepření označení manţelství, označuje vztahy těchto párů za méně hodnotné. Tím je oficiálním způsobem staví do pozice druhořadých občanů, protoţe formalizuje aspekt, který vedl k historické diskriminaci homosexuálů jako sociální skupiny. Je patrné, ţe i samo odepření jména manţelství s přiznáním jeho ostatních výhod dostačuje ke způsobení újmy. Je však důleţité zjistit, v čem spočívá nejškodlivější aspekt registrovaného partnerství. Instituce, která má na jednu stranu za cíl postavení párů stejného pohlaví zlepšit, na stranu druhou jejich postavení konzervuje. Registrované partnerství je totiţ vrcholným projevem vládní politiky tolerance, která se snaţí kontrolovat postavení homosexuálů ve společnosti.

4.2. Ideologické aspekty registrovaného partnerství 4.2.1. Sexuální segregace Odlišný reţim právního uznání vztahů heterosexuálních a homosexuálních párů připomíná v mnoha ohledech reţim rasové segregace „separate but equal“, který Nejvyšší soud USA demonstroval v rozhodnutí Brown v. Board of Education. Pokud vyjdeme z předpokladu, ţe homosexuální vztahy jsou stejně hodnotné jako vztahy heterosexuální, dichotomie manţelství a registrovaného partnerství skutečně zakládá dva oddělené reţimy pro stejné vztahy na základě určitého dělícího kritéria. V případě amerického školství šlo o rasu, 265

Vyjádření soudců Massachusetts Supreme Judicial Court pro senát ze dne 3. 2. 2004, 440 Mass. 1201, 2004. tamtéţ. 267 tamtéţ. 266

53

v tomto případě jde o sexuální orientaci. V obou případech dvou oddělených skupin je také rovnost pouze zdánlivá. V prvním případě byly školy pro afro-americké děti silně podfinancované a odděleným třídám občanů nebylo poskytováno stejně kvalitní vzdělání.268 V případě druhém mají páry stejného pohlaví přístup pouze k instituci, která nemá stejný sociální význam jako manţelství. Tak, jako byla rasová segregace zaloţena na ideologii nadřazenosti bílé rasy, je segregace homosexuálních párů od heterosexuálních zaloţena na homofobii a sexismu. Cílem segregace je zachovat povinnou heterosexualitu a binární koncept pohlaví.269 Francisco Valdes nazval tuto ideologii povinnou heteropatriarchíí.270 Cílem této ideologie je vyuţít touhy člověka instrumentálním způsobem k dosaţení určitých sociálních cílů.271 Představuje panství nad schopností jedince zaţívat a vyjadřovat sebe sama. Formuje a řídí osobnost v sociální a sexuální sféře.272 Jejím symptomem je například kladení důrazu na funkci manţelství jako ideálního prostředí k plození a výchově dětí. Podle Valdese není tato ideologie neškodná. Právě naopak: „euro-americká ideologie pohlaví/genderu inhibuje pohlavní/genderovou kulturní diverzitu, harmonii a rovnost a také podrývá individuální pohlavní/genderovou autonomii a důstojnost.“273 Vyloučení párů stejného pohlaví z manţelství do registrovaného partnerství v souladu s touto ideologií „podporuje kastovní reţim, který svazuje určité lidi do méněcenných sociálních pozic.“274 V případu Baker v. State of Vermont (1999), ve kterém soud uloţil státu Vermont zavést pro páry stejného pohlaví určitou formu uznání jejich vztahu, soud analogii registrovaného partnerství s rasovou segregací odmítl. Rozdílem podle něj bylo, ţe soud v tomto případě nebyl konfrontován se zlem srovnatelným s institucionalizovaným rasismem.275 Ţalobci podle soudu neprokázali, ţe „vyloučení párů stejného pohlaví z definice manţelství mělo v úmyslu diskriminovat ţeny, lesbičky nebo gaye, stejným způsobem, jakým měla rasová segregace udrţovat zhoubnou doktrínu bílé nadřazenosti.“276 Podobným způsobem komentoval rozsudek ve věci Baker William Eskridge. „Konečným rozdílem mezi 268

ESKRIDGE, William. Equality Practice: Liberal Reflections on the Jurisprudence of Civil Unions [online]. Albany Law Review. 2001, Vol. 64, s. 865 [cit. 22. 3. 2014]. 269 MERIN, 2002, op. cit. s. 293 270 VALDES, Francisco. Unpacking Hetero-Patriarchy: Tracing the Conflation of Sex, Gender & Sexual Orientation to Its Origins. Yale Journal of Law & the Humanities. 1996, Vol. 8:1, s. 170 [cit. 22. 3. 2014]. 271 tamtéţ. 272 tamtéţ. 273 tamtéţ. 274 MERIN, 2002, op. cit. s. 293 275 Baker v. Vermont, 744 A.2d 864 (Vt. 1999), s. 43. 276 tamtéţ.

54

odděleným, ale hrubě nerovným reţimem apartheidu a odděleným, ale v zásadě rovným reţimem registrovaných partnerství je, ţe druhé usiluje o posílení liberálních hodnot a pravděpodobně ho dosáhne.“277 William Eskridge vnímal v roce 2000 zavedení registrovaných partnerství jako „trénink rovnoprávnosti“278 – mírný pokrok v mezích zákona, který přes jisté nedostatky představuje dílčí výhru a příslib pro budoucnost. Registrovaná partnerství podle Eskridge zmírňují a nikoliv zavádějí sexuální kastovní systém.279 V kaţdém případě jej však udrţují. 4.2.2. Registrované partnerství jako projev vládní politiky tolerance Pro Eskridgeův optimismus uţ v současnosti dle mého názoru není prostor. Trénink rovnoprávnosti v mnoha zemích ve fázi registrovaných partnerství ustrnul a uţ v době, kdy představoval v boji za práva gayů a lesbiček úspěch, se jednalo zároveň o projev ideologie povinné heteropatriarchie. Přestoţe šlo o zlepšení oproti předešlému stavu, jednalo se o snahu zachovat určité status quo. Tato taktika odpovídá politickému diskursu tolerance, jak jej popisuje Wendy Brownová ve své knize Regulating Aversion: Tolerance in the Age of Identity and Empire. Brownová odlišuje soukromou toleranci, která je ctností, od tolerance jako vládní politiky, která nespočívá ve zdrţení se určitého jednání navzdory nepříjemným pocitům, ale v „prosazování sociálních, politických, náboţenských a kulturních norem.“280 Tolerance podle Brownové můţe být v tomto smyslu chápána jako „unikátní způsob udrţování ohroţeného předmětu“,281 v tomto případě tradičního heterosexuálního manţelství. Toto pojetí se liší od konvenčního vnímání tolerance jako nástroje ochrany menšin. I kdyţ tuto ochranu nevylučuje, podle Brownové je tolerance méně vstřícností a akceptací zdroje ohroţení a více jeho kontrolováním a podřízením.282 „To, co je tolerováno, zůstává odlišné i po inkorporaci.“283 Tolerance neřeší, ale kontroluje antagonismus nebo nepřátelství vůči odlišnému.284 Instituce registrovaného partnerství má tedy za cíl uvést poţadavky homosexuálních párů do souladu s existující sociokulturní realitou. Pojmenovat nepříjemný element, inkorporovat jej do stávajícího systému, ale zachovat jeho odlišnost. Tento akt zároveň usnadňuje identifikaci, 277

ESKRIDGE, 2001, op. cit., s. 868. tamtéţ, s. 878. 279 tamtéţ, s. 863. 280 BROWN, Wendy. Regulating Aversion: Tolerance in the Age of Identity and Empire. Princeton University Press, 2008, s. 13. 281 tamtéţ, s. 27. 282 tamtéţ. 283 tamtéţ. 284 tamtéţ, s. 28 278

55

a tím i kontrolu nechtěného prvku. Zvláště problematická je na registrovaném partnerství skutečnost, ţe ţádá po subjektech, aby na sebe výměnou za hmotné výhody označení vyjadřující jejich odlišnost samy vzaly. Homosexuálové jsou tím nuceni podílet se na vlastním poniţování.285 V případu In Re Marriage Cases soud tento aspekt identifikoval jako moţné porušení práva na soukromí, pokud je subjekt nucen v určité situaci svůj osobní stav a tím i sexuální orientaci deklarovat a vystavit se nebezpečí diskriminace.286 Tato doktrína úzce souvisí s konstrukcí identity homosexuála v moderní společnosti. Brownová zde odkazuje na Foucaultovu konstrukci moderního subjektu, který vzniká ztotoţněním určitého způsobu ţivota subjektu s jeho podstatou.287 „Homosexuální akty se staly příznaky niterné pravdy tohoto subjektu, který je nyní redukován na své touhy; jeho sexuální touhy jsou pravdou tohoto subjektu.“288 Na základě ztotoţnění určitého jednání, vnímaného jako neţádoucí, s charakterem subjektu, je jeho nepříjemnost zesílena do té míry, ţe se z tolerance stává nutné řešení situace.289Homosexuálové tak musí být vyloučeni do registrovaného partnerství, protoţe jejich jednání, které je většinovou společností vnímáno jako nemorální, je jejich definičním znakem. Tím vzniká začarovaný kruh, v němţ snaha vyřešit určitý antagonismus tento antagonismus dále produkuje.290 Takto se ze současného pojetí tolerance stává normativní diskurs, který účinky stratifikace a nerovnosti posiluje, místo aby je utlumoval.291 Dochází zde totiţ k záměně příčiny a následku. Tolerance ideologicky zakládá určitý rozdíl jako niterný na základě existující subordinace nebo nerovnosti.292 Ignoruje rozloţení sil ve společnosti a důleţitost historického vývoje při vzniku rozdílů spočívajících v sexuální orientaci, rase nebo etnicitě. Dělá z těchto kulturně vytvořených rozdílů rozdíly vrozené nebo předem dané, které vyţadují rozdílné zacházení, namísto jejich identifikování jako příčin nerovnosti nebo dominance.293Příčinou problému není sexuální orientace, ale společenské přístupy, které ji v zájmu dominantní ideologie stigmatizují. Jak konstatoval soud v případu Kerrigan, v situacích, kdy zákon upravuje rozdílné zacházení s politicky nepopulární nebo historicky znevýhodněnou menšinou, „samotná existence klasifikace podporuje vnímání, ţe 285

DORF, 2011, op. cit. s. 1298. In re Marriage Cases, 43 Cal.4th 757 (2008)., s. 105. 287 BROWN, 2009, op. cit., s. 41. 288 tamtéţ. 289 tamtéţ, s. 45 290 VALDES, 1996, op. cit., s. 170. 291 BROWN, 2009, op. cit., s. 45. 292 tamtéţ. 293 tamtéţ, s. 46. 286

56

rozdílné zacházení je ospravedlňované ze stejných nelegitimních důvodů, které v minulosti původně vedly k diskriminaci.“294 Konstrukce homosexuální identity jako niterně odlišné vede k tomu, ţe rozdílné zacházení je vnímané jako ideální řešení problému, který je produktem antagonismu, díky kterému je v první řadě řešení nutné hledat. Podle Brownové je vyuţívání tolerance státem reakcí na deficit legitimity a historicky sníţené schopnosti zajistit univerzální zastoupení ve společnosti. „Diskurs tolerance maskuje roli státu v reprodukování dominance určitých skupin a norem a dělá to v historickém momentu, kdy je společenská citlivost k této roli a dominanci vysoká. Kdy ti, kteří byli historicky vyloučeni pohlavními, rasovými, etnickými a náboţenskými normami, proti tomuto vyloučení vystupují. Státní tolerance zmírňuje a odráţí tato napětí.“295Ve vztahu k problematice právního uznání vztahů párů stejného pohlaví je tolerance reakcí na hnutí homosexuálů za emancipaci, které symbolicky odstartovaly Stonewallské nepokoje v 60. letech. Registrovaná partnerství jsou zářným příkladem této reakce na ztrátu legitimity. Právně uznávají historicky vyloučenou skupinu, čímţ zmírňují určité společenské napětí, a zároveň tím zachovávají dominanci heterosexuální většiny. Jsou zároveň projevem toho, jak se právo podílí na sniţování hodnoty identit a vztahů, které mají nízký instrumentální potenciál a způsobu, „kterým tento podíl pomáhá subordinovat populace a osobnosti, které ztělesňují neinstrumentální a tím pádem zakázané touhy a identity.“296 Jako dominantní politický étos a ideál opouští tolerance cíl rovnoprávnosti a překonání sociálních rozdílů. Rozděluje společnost a vzniklou sociální izolaci naturalizuje jako: „nutnost (produkovanou rozdílem) a dobro (dosaţené tolerancí)“.297 Podmínkou tolerování rozdílného je přitom vzdání se komunity, která tento rozdíl vytváří. Homosexuál se musí vzdát alternativní sexuální kultury ve prospěch společenský konformních vztahů.298 Zde vystupuje na povrch odvrácená strana konstatování soudů, ţe homosexuální páry jsou schopné vytvářet trvalé a stejně hodnotné vztahy jako páry heterosexuální.299 Heterosexuální páry však mohou uzavřít manţelství bez ohledu na to, jak kvalitní, trvalý nebo oddaný je jejich vztah. Páry stejného pohlaví jsou zde paternalisticky podřazovány pod určitý hodnotový standard, který však v praxi funguje úplně jinak. Pokud chtějí získat dobrodiní

294

Kerrigan v. Commissioner of Public Health, 289 Conn. 135, 957 A.2d 407, I, „Decisions of the Trial Court.“ BROWN, 2009, op. cit., s. 83. 296 VALDES, 1996, op. cit., s. 208. 297 BROWN, 2009, op. cit., s. 88. 298 tamtéţ, s. 94. 299 viz např. Schalk a Kopf proti Rakousku, 24. 6. 2010, č. 30141/04, § 99; Vallianatos a ostatní proti Řecku, 7. 10. 2013, č. 29381/09 a 32684/09, § 78. 295

57

většinové společnosti, musí přistoupit na pravidla hry a vzdát se alternativního způsobu ţivota. Stát tak v této souvislosti prostřednictvím tolerance nechrání společenské skupiny, ale pouze jednotlivce, kteří jsou ochotni se přizpůsobit.300 Přitom však zachovává jejich odlišnost. Tím sniţuje politickou sílu této skupiny a potlačuje její schopnost prosadit svoji pozici. 4.2.3. Depolitizace konfliktu Důleţitou součástí doktríny tolerance je aspekt depolitizace.301 „Depolitizace zahrnuje oddělení politického fenoménu od chápání jeho historického vzniku a identifikace sil, které ho vytvářejí a formují. […] Kdyţ jsou tyto dva konstitutivní zdroje sociálních vztahů a politického konfliktu opomenuty, ontologická přirozenost a esencialismus se takřka nevyhnutelně zabydlí v našem chápání věcí a jejich vysvětlení.“302 Předmět tolerance se pak stává ze své přirozenosti odlišným od tolerujícího subjektu. V případě problematiky akceptace alternativních sociálních vztahů pak tolerance staví konflikt mezi „normální“ heterosexualitou a deviantní homosexualitou. Skutečný konflikt přitom probíhá mezi dominantní heteropatriarchií, která homosexualitu vnímá jako neúčelnou a neţádoucí, a moderním liberalismem, který ji vnímá jako jednu z forem mezilidských vztahů. Tolerance vyţaduje, aby se tolerovaný subjekt vzdal poţadavků, které vyvěrají z jeho odlišnosti. Je tolerovaný jen do té doby, neţ začne vznášet politické poţadavky a dokud svoji odlišnost praktikuje v soukromí.303 Homosexuál můţe být akceptován, pouze kdyţ svoji sexualitu skrývá (případně ji decentně vyjádří vstupem do aseptického registrovaného partnerství) a neruší heterosexuální normalitu. Projevy, jako například akce Gay Pride, které narušují iluzi uniformní heterosexuality, jsou pak odsuzovány jako projev ideologie „homosexualismu.“ „Zatímco homosexualita je sexuálním zaměřením, ´homosexualismus´ je jen propagandistickým nástrojem v rukou politických dobrodruhů, kteří zneuţívají danou problematiku a důvěru některých homosexuálů i toleranci české veřejnosti.“304 Doktríně tolerance odpovídá benigní, skrytá homosexualita. Homosexuál, který nechce být tolerovaný, a naopak veřejně vyjadřuje odmítnutí dominantních kulturních norem, je nebezpečný. Citovaná konstrukce homosexualismu ţiví společenský antagonismus, jehoţ jediným řešením má být tolerance. 300

BROWN, 2009, op. cit., s. 95. tamtéţ, s. 14. 302 tamtéţ, s. 15. 303 tamtéţ, s. 46. 304 Homosexualita a „homosexualismus“ nejsou totéţ Akce D.O.S.T. proti ideologickému zneuţívání problematiky tzv. sexuálních menšin. Akce D.O.S.T. [online]. © 2010 Akce D.O.S.T. [cit 17.3. 2014] Dostupné z: http://www.akce-dost.cz/20100621.htm 301

58

Podle Slavoje Ţiţeka je základním gestem politizace ztotoţnění univerzálního s partikulárním – kdyţ se vyloučená část celku prohlásí za totoţnou s celkem samým.305 Ti, kteří nemají ve společnosti své místo, v tu chvíli mluví za celou společnost. Jak poznamenala Hillary Clintonová ve své řeči při příleţitosti výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv: „Práva homosexuálů jsou lidská práva.“306 Zde je důleţité připomenout konstatování ESLP, ţe právo uzavřít manţelství v čl. 12 EÚLP je pouze právo uzavřít manţelství párů opačného pohlaví a páry stejného pohlaví tak usilují o specifické právo na „stejnopohlavní manţelství“. Toto konstatování nese myšlenku, ţe zájmem párů stejného pohlaví je získání nového, zvláštního práva, namísto existujícího univerzálního práva, které uţ zbytek společnosti poţívá.307 Oproti tomu, definování práva v centru úsilí o manţelství párů stejného pohlaví jako: „‘práva uzavřít manţelství s osobou dle vlastního výběru‘ identifikuje, co mají heterosexuálové a homosexuálové společné: v kaţdé skupině je mnoho lidí, kteří doufají, ţe naleznou ţivotního partnera, vezmou na sebe společný závazek a začnou společnou budoucnost.“308 ESLP tak momentálně svým přístupem k čl. 12 EÚLP rozděluje, místo aby spojoval. Zakládá esenciální rozdíl, který vyţaduje řešení rozdílným zacházením v podobě registrovaného partnerství. Depolitizace je oproti tomu základním cílem antidemokratické politiky, která usiluje o „návrat věcí do normálu.“309 Rozhodnutí Baehr v. Miike, které přiznalo v roce 1996 homosexuálním párům právo uzavřít manţelství, vyvolalo velkou negativní reakci. Mnoho amerických států změnilo své ústavy tak, aby manţelství definovaly jako výlučné mezi muţem a ţenou.310 Dříve samozřejmý význam manţelství náhle pod vlivem společenského a právního vývoje zakolísal. Bylo tedy třeba tento vývoj vzít zpět. Vytvoření instituce registrovaného partnerství bylo k tomuto procesu komplementární, protoţe přineslo alternativu k právem uznanému vztahu dvou dospělých lidí, který se dříve označoval

305

ŢIŢEK, Slavoj. The Puppet and the Dwarf: The Perverse Core of Christianity. The MIT Press, 2003. s. 64 CLINTON, Hillary. Remarks in Recognition of International Human Rights Day [online]. 2011, [cit. 24. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.scribd.com/fullscreen/74942691, 307 BABST, GILL, PIERCESON, 2009, op. cit., s. 32. 308 tamtéţ. 309 ŢIŢEK, 2003. op. cit., s. 65 310 17 States with Legal Gay Marriage and 33 States with Same-Sex Marriage Bans. ProCon.org [online]. © 2014 ProCon.org, a 501(c)(3) nonprofit [cit. 17. 3. 2014]. Dostupné z: http://gaymarriage.procon.org/view.resource.php?resourceID=004857 306

59

výhradně jako manţelství. Tento proces se tím snaţí vrátit zpět jiţ dosaţený společenský a jazykový vývoj.311 Přístup ESLP k otázce uznávání vztahů párů stejného pohlaví je tak dle mého názoru příkladem doktríny tolerance, která se snaţí – ať uţ vědomě či nevědomě – udrţet svazující status quo. Nechává sice členským státům prostor pro politické řešení, ale svým přístupem a díky své autoritě vede debatu určitým směrem. Pochopení sil stojících za odporem proti manţelství párů stejného pohlaví povede k účelnějšímu vedení této debaty a hledání lepších argumentů. Jak říká Andrew Koppelman: „V právu nestačí, aby klaďasové vyhráli. Musí vyhrát z těch správných důvodů.“312 Spíše neţ důraz na podobnost vztahů homosexuálních a heterosexuálních párů je třeba se zaměřit na historii diskriminace homosexuálů a na jejich slabou politickou pozici. Boj za práva homosexuálů je totiţ ve skutečnosti bojem za lidská práva – práva, která patří všem. Jen takto lze dosáhnout skutečné změny a plné rovnoprávnosti.

4.3. Pozitivní aspekty registrovaného partnerství Registrované partnerství však kaţdopádně nemůţe být vnímáno jako samo o sobě negativní instituce. Tou je pouze v situaci, kdy slouţí k segregaci homosexuálních a heterosexuálních párů. Jeho role v současné společnosti je komplexní. Úsilí o získání práva uzavřít manţelství se stalo vlajkovou lodí hnutí LGBT.313 O tom, zda by tento cíl měl být prioritou, však v LGBT komunitě neexistuje shoda. Podle některých hlasů můţe být soustředění se na právo uzavřít manţelství kontraproduktivní ve snaze o prosazení uznání alternativních forem vztahů a rodinných forem.314 Pro mnoho příslušníků LGBT komunity (ostatně jako pro mnoho heterosexuálů) je myšlenka vstupu do manţelství nepřijatelná, protoţe manţelství představuje patriarchální instituci, která symbolizuje hodnoty, které odmítají.315 Důraz na podobnost heterosexuálních a homosexuálních vztahů zde také nemusí být na místě, protoţe dvěma primárními cíli hnutí za práva LGBT jsou přijetí gay kultury a identity a uznání alternativních forem vztahů.316 Advokát za práva gayů Carl Wittman uţ 311

Tento aspekt popisuje článek KUYKENDALL, Mae. Resistance to Same-Sex Marriage as a Story about Language: Linguistic Failure and the Priority of a Living Language [online]. Harvard Civil Rights-Civil Liberties Law Review. 1999, Vol. 34, s. 386-435 [cit. 22. 3. 2014]. 312 KOPPELMAN, 2002, op. cit. s. 3. 313 FEINBERG, Jessica. Avoiding Marriage Tunnel Vision [online]. Tulane Law Review, Forthcoming. 2013, s. 2 [cit. 22. 3. 2014]. 314 tamtéţ. 315 tamtéţ, s. 17. 316 ETTELBRICK, Paula. Since When is Marriage a Path to Liberation?. In: RUBENSTEIN, William, ed., Lesbians, Gay Men and the Law.(New York: The New Press, 1993, s. 401-405.

60

v 70. letech napsal, ţe „homosexuálové musí přestat měřit svou sebeúctu tím, jak dobře napodobují heterosexuální manţelství. […] Akceptovat, ţe štěstí znamená najít si prima partnera, usadit se a ukázat světu, ţe ‚jsme stejní jako vy‘, se vyhýbá skutečným problémům a je vyjádřením sebenenávisti.“317 Pro mnohé lidi je registrované partnerství skutečnou a ţádoucí alternativou manţelství, a to bez ohledu na jejich sexuální orientaci. Instituce registrovaného partnerství tedy má svoji společenskou roli za hranicí politického kompromisu, vytvořeného za účelem segregace homosexuální komunity a upokojení soudů.318 Díky jeho kontroverzním aspektům se s ním však nelze spokojit a o manţelství pro páry stejného pohlaví je třeba dále bojovat. Obavy, ţe manţelství párů stejného pohlaví můţe mít negativní vliv na specifický ţivotní styl LGBT komunity, nejsou na místě. Manţelství je proměnlivá instituce, jejíţ náboţenské, sexistické a patriarchální aspekty postupně mizí.319Argumentace, ţe manţelství párů stejného pohlaví změní charakter LGBT komunity, navíc nebezpečně připomíná hlasy, které tvrdí, ţe homosexuální manţelství zničí tradiční heterosexuální manţelství. Problém zde není na straně manţelství, ale na straně identity, která se cítí být změnou ohroţená.320 Vyloučení párů stejného pohlaví z práva uzavřít manţelství ukládá na tyto páry stigma, které slouţí jako ospravedlnění k dalšímu omezování LGBT komunity.321 Nejvyšší formou vyloučení je přitom vyhoštění do registrovaného partnerství, zaloţeného výlučně pro páry stejného pohlaví jako náhraţka manţelství. Cílem hnutí za práva sexuálních menšin by však nemělo být získat právo uzavřít manţelství na úkor registrovaného partnerství. Mělo by usilovat o rovný přístup k oběma institucím bez ohledu na sexuální orientaci osob, které do nich vstupují.322Ideálním posunem od dualistické koncepce právního uznání vztahů tak není posun k monistické koncepci, ale ke koncepci pluralistické. V jádru tohoto cíle by měla být snaha dosáhnout právního uznání a ochrany lidské touhy po intimitě a náklonnosti „nezávisle na sociálních cílech filtrovaných dominantní pohlavní/genderovou ideologií.“323 V této podobě se uţ nejedná jen o boj za rovnoprávnost homosexuálů, ale o všeobecné úsilí za efektivnější aplikaci práva na ochranu soukromého a rodinného ţivota. 317

WITTMAN, Carl. A Gay Manifesto [online]. © 2005-2006 Gay Homeland Foundation, Cologne (Germany) [cit. 25. 3. 2014]. Dostupné z: http://library.gayhomeland.org/0006/EN/A_Gay_Manifesto.htm 318 srov. MERIN, 2002, op. cit., s. 301. 319 MERIN, 2002, op. cit., s. 301. 320 tamtéţ, s. 302. 321 STRASSER, Mark. A Little Older, A Little Wiser, and Still Committed [online]. Rutgers Law Review. 2009, Vol. 61:3, s. 507, 510 [cit. 22. 3. 2014]. 322 FEINBERG, 2013, op. cit., s. 24. 323 VALDES, 1996, op. cit., s. 209.

61

Nejzajímavější aspekt registrovaného partnerství se objeví, kdyţ na něj nahlédneme jako na Hegelovo aufhebung – překonání, které zároveň zachovává jádro toho, co je překonáno.324 „Překonaná věc přeţívá, ale v ‚zestručněné‘ edici. Jako by byla vytrţena ze svého reálného kontextu, očesána na své základní prvky.“325 Registrované partnerství je nahlíţeno tímto pohledem manţelství bez nánosu sociálních a ideologických významů. Zbývá jen holý právní rámec upravující vzájemné závazky dvou osob vůči sobě a státu. To odráţí cíl překonání, kterým je „pokročit od ‚zelené‘ bezprostřednosti ţivota do jeho ‚šedé‘ konceptuální struktury a reprodukovat v tomto redukovaném médiu základní závěry, před nimiţ nás bezprostřední zkušenost oslepuje.“326 Registrované partnerství představuje právě takové odhalení konceptuální struktury manţelství oproštěné od oslňujících společenských významů. Moţná právě toto je z právního hlediska ideální stav, který by měl najít odraz v právních řádech moderních sekulárních států – nahrazení manţelství určitou formou registrovaného partnerství. Význam tohoto vztahu pro konkrétní pár a jeho společenské prostředí by se potom stal soukromou záleţitostí. Jednoduchost registrovaného partnerství poukazuje na jistou absurditu neobyčejného významu přikládanému manţelství v rozsudcích soudů a veřejných debatách. Odstranění manţelství z právních řádů však pravděpodobně není v současné době realistickou moţností. Důleţité je tedy se soustředit na probíhající boj o manţelství pro páry stejného pohlaví. Dokud páry stejného pohlaví vnímají nemoţnost uzavřít manţelství jako újmu, úsilí o dosaţení tohoto cíle nelze vzdát. Rozšíření práva uzavřít manţelství na páry stejného pohlaví nebude mít ţádný negativní vliv na manţelství jako instituci, protoţe ta nikdy ani nebyla v ohroţení. Odpor proti manţelství párů stejného pohlaví vychází z ohroţení heteropatriarchální ideologie, která povaţuje manţelství v jeho tradiční podobě za jeden ze základních stavebních kamenů svého vidění světa. V ohroţení je tedy pouze ideologie, která se snaţí monopolizovat své chápání této instituce. Registrované partnerství je „hůl o dvou koncích“. Ideologické důvody jeho zavedení mohou být zastíněny jeho pozitivními aspekty. Je však zcela zásadní, aby do budoucna nebylo koncipováno jako ne-manţelství určené párům stejného pohlaví, ale rovnocenná alternativa manţelství otevřená párům bez ohledu na jejich pohlaví.

324

PALM, Ralph. Hegel’s Concept of Sublation: A Critical Interpretation [online]. Leuven, 2009 [cit. 26. 3. 2014]. Disertační práce. Katholieke Universiteit Leuven, Institute of Philosophy. s. 9. 325 ŢIŢEK, Slavoj. The Sublime Object of Ideology. Verso, 2008, s. viii. 326 tamtéţ., s. x.

62

ZÁVĚR Manţelství je v současné době především sekulární, státem uznaný svazek dvou osob, které do něj vstupují na základě vzájemné náklonnosti a lásky. Jeho význam se v průběhu historie změnil z nástroje zásadního pro formování společnosti v nástroj formování ţivota jednotlivce. Je přirozené, ţe za těchto okolností v rámci boje za rovnoprávnost sexuálních menšin vyvstalo úsilí o rozšíření práva uzavřít manţelství na páry stejného pohlaví. Společenský vývoj překonal barikádu předsudků, které barvily homosexuální vztahy jako nemorální a méněcenné a otázka, zda mají páry stejného pohlaví mít právo uzavřít manţelství, se změnila z „proč ano?“ v „proč ne?“. Pouze správná odpověď na otázku druhou nám však odhalí skutečnou odpověď na otázku první. Analýza přístupu ESLP k této otázce je jednou z cest vedoucích k této odpovědi. ESLP ve své aktuální judikatuře definuje právo uzavřít manţelství jako „právo muţe a ţeny uzavřít manţelství“. Právo dvou osob stejného pohlaví uzavřít manţelství od tohoto práva explicitně odlišuje. Zároveň však uznává potřebu párů stejného pohlaví na právní uznání jejich vztahů, které povaţuje za rovnocenné se vztahy párů opačného pohlaví. Tento přístup implicitně podporuje právní uznání těchto vztahů institucí registrovaného partnerství, které postrádá symbolický význam manţelství. Registrovaná partnerství coby politický kompromis vzešlý z nevole otevřít manţelství párům stejného pohlaví, a tím je postavit naroveň párům opačného pohlaví, vytvářejí reţim sexuální segregace. Tak jako byla rasová segregace motivována ideologií nadřazenosti bílé rasy, je sexuální segregace motivována ideologií povinné heteropatriarchie, která potlačuje homosexuální vztahy jako neúčelné. Nástrojem prosazení heteropatriarchálního status quo je vládní politika tolerance, která odbourává společenské napětí postulováním určitých rozdílů jako esenciálních. Jejich nutným řešením je pak rozdílné zacházení. Registrované partnerství je příkladem tohoto rozdílného zacházení par excellence. Pod záminkou větší rovnoprávnosti oficiálním způsobem stvrzuje existenci okolností, které k nedostatku rovnoprávnosti původně vedly. Nutnost tohoto řešení neplyne z existence rozdílů, ale právě z jejich neexistence. Páry stejného pohlaví dle judikatury ESLP i jiných světových soudů vytváří stejně hodnotné vztahy jako páry heterosexuální. A právě proto nemohou uzavřít manţelství! V čem jiném by totiţ mezi nimi byl rozdíl? Toto je způsob, kterým dominantní heteropatriarchální ideologie odpovídá na otázku „proč ne?“. Tento úhel pohledu zaplňuje mezery v judikatuře ESLP vztahující se k této problematice. Rozdílné zacházení je nezbytné k ospravedlnění sebe samotného, protoţe představuje neredukovatelné 63

jádro svého ideologického pozadí. Odpověď na otázku „proč ano?“ je tedy stejná jako na otázku „proč ne?“ – páry stejného pohlaví mají mít právo uzavřít manţelství proto, ţe jejich vztahy jsou stejné jako vztahy párů opačného pohlaví. Rozdíl mezi vztahy párů stejného a opačného pohlaví je tedy rozdílem ideologickým a jako takový je neredukovatelný: „je ‚pravdou‘ jich obou. Traumatickým jádrem, kolem kterého krouţí. Uvolnit napětí a najít ‚správné‘ řešení není moţné.“327 V tom spočívá újma, kterou pociťují odpůrci manţelství párů stejného pohlaví jak z řad konzervativců, tak radikálních členů LGBT komunity – ve vědomí, ţe jejich vztahy jsou v jádru stejné. Manţelství je v tomto sporu jednou stranou vnímáno jako symbol exkluzivity jejich vztahu, a druhou jako symbol neţádoucí podobnosti. V tomto kontextu získává registrované partnerství svůj pozitivní význam. Jako konceptuální jádro manţelství prosté nánosu sociálních významů by v případě rovného přístupu párů stejného a opačného pohlaví mohlo slouţit jako neutrální půda rozvazující společenský antagonismus. Tato situace však můţe nastat aţ jako druhý krok. Nejprve je třeba dosáhnout rovného přístupu k instituci manţelství, jinak nerovnováha mezi páry stejného a opačného pohlaví přetrvá. Odstranění svazujícího heteropatriarchálního status quo je tedy třeba dosáhnout zevnitř. Otevření manţelství párům stejného pohlaví skutečně povede ke změně jeho definice, ale pouze ve vztahu k určitému pojetí sociální reality. Manţelství tak v jistém smyslu musí přestat být manţelstvím, aby mohlo znovu získat svůj symbolický význam coby nejhodnotnějšího vztahu zaloţeného na rovnosti, náklonnosti a vzájemné lásce dvou lidí. Jedině tím dojdeme k naplnění jeho statické a zároveň dynamické povahy. Debata o právu párů stejného pohlaví uzavřít manţelství je tak ve skutečnosti debatou o právu kaţdého zaţívat a vyjadřovat sebe samotného. Znalost ideologického pozadí sporu leţícího v jejím jádru je pro její úspěšné vedení zásadní. Spor o manţelství párů stejného pohlaví je především sporem politickým, v němţ dochází ke střetu protichůdných ideologií. Nelze však zavírat oči nad blatantní diskriminací historicky znevýhodněné menšiny, jejíţ politické postavení je dominantní ideologií systematicky oslabováno. V současné době by tak soudy neměly od řešení této otázky ustupovat. Porušování základních lidských práv nemůţe být ignorováno.

327

ŢIŢEK, Slavoj. The Parallax View. First MIT Press Paperback Edition. MIT Press, 2009, s. 19.

64

SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ Odborná literatura 1.

BABST, Gordon Albert; GILL, Emily; PIERCESON, Jason. Moral Argument, Religion, and Same-sex Marriage: Advancing the Public Good. Rowman & Littlefield, 2009, 245 s. ISBN 0739126504.

2.

BADGETT, Lee. Will Providing Marriage Rights to Same-Sex Couples Undermine Heterosexual Marriage? [online]. 2004. [cit. 17. 3. 2014]. Dostupné z: http://freemarry.3cdn.net/12f32d6ff438781586_nbm6b5vjq.pdf

3.

BROWN, Wendy. Regulating Aversion: Tolerance in the Age of Identity and Empire. Princeton University Press, 2008, 288 s. ISBN 0691136211.

4.

COONTZ, Stephanie. Marriage, a History: How Love Conquered Marriage (Google eBook) [online]. Reprint. Penguin, 2006, 448 s. ISBN 1101118253. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=aHMWT3Gtb0C&pg=PT15&source=gbs_toc_r&cad=4#v=onepage&q&f=false

5.

COOPER, Leslie, CRATES, Paul. Civil Liberties Union, Too High A Price: The Case Against Restricting Gay Parenting [online]. 2d ed, 2006) [cit. 24. 3. 2014]. Dostupné z: https://www.aclu.org/files/images/asset_upload_file480_27496.pdf

6.

CRUMP, David. The Dilution Problem And Other Arguments Against Same-Sex Marriage: How Persuasive Are They? [online]. Ave Maria Law Review, 2011, Vol. 9:2 [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: : http://works.bepress.com/david_crump/8

7.

CURRY-SUMNER, Ian. A Patchwork of Partnerships: Comparative Overview of Registration Schemes in Europe. In: BOELE-WOELKI, K a Angelika FUCHS. Legal recognition of same-sex relationships in Europe: national, cross-border and European perspectives. Fully rev. 2nd ed. Cambridge: Intersentia, 2012, s. 71-87. ISBN. 9781780680453.

8.

DORF, Michael. Same-Sex Marriage, Second-Class Citizenship, and Law’s Social Meanings [online]. Virginia Law Review. 2011, Vol. 97:1267, s. 1267-1346 [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://ssrn.com/abstract=2240297

9.

ESKRIDGE, William, SPENDALE, Darren. Gay Marriage: For Better Or For Worse? What We’ve Learned From The Evidence. Oxford University Press, 2006, 336 s. ISBN 0195187512.

10. ESKRIDGE, William. Equality Practice: Liberal Reflections on the Jurisprudence of Civil Unions [online]. Albany Law Review. 2001, Vol. 64, s. 853-883 [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://digitalcommons.law.yale.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=4789&context=fss_paper s 65

11. ESKRIDGE, William. Equality Practice: Civil Unions and the Future of Gay Rights. Routledge, 2002, 280 s. ISBN 0415930731. 12. ESKRIDGE, William. Six Myths that Confuse the Marriage Equality Debate [online]. Valparaiso University Law Review. 2011, Volume 46:1. s. 103-114. [cit. 22. 3. 2014] Dostupné z: http://scholar.valpo.edu/vulr/vol46/iss1/4 13. ESKRIDGE, William. Backlash Politics: How Constitutional Litigation has Advanced Marriage Equality in the United States [online]. Boston University Law Review, 2013, Vol. 93:275, s. 275-323 [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: https://www.bu.edu/bulawreview/files/2012/08/ESKRIDGE.pdf 14. ETTELBRICK, Paula. Since When is Marriage a Path to Liberation?. In: RUBENSTEIN, William, ed., Lesbians, Gay Men and the Law. New York: The New Press, 1993, s. 401405. 15. FEINBERG, Jessica. Avoiding Marriage Tunnel Vision [online]. Tulane Law Review, Forthcoming. 2013, 67 s. [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=2247552 16. GLENDON, Marry Ann. The Transformation of Family Law: State, Law, and Family in the United States and Western Europe. Reprint. Chicago: University of Chicago Press, 1996, 336 s. ISBN 0226299694 17. JAGIELSKA, Monika. Eastern European Countries: From Penalisation to Cohabitation or Further?. In: BOELE-WOELKI, K a Angelika FUCHS. Legal recognition of same-sex relationships in Europe: national, cross-border and European perspectives. Fully rev. 2nd ed. Cambridge: Intersentia, 2012, s. 55-69. ISBN. 9781780680453. 18. JÄNTERÄ-JAREBORG, Maarit. Parenthood for Same-Sex couples – Scandinavian Developments. In: BOELE-WOELKI, K a Angelika FUCHS. Legal recognition of samesex relationships in Europe: national, cross-border and European perspectives. Fully rev. 2nd ed. Cambridge: Intersentia, 2012, s. 91-122. ISBN. 9781780680453 19. JOSLIN, Courtney. Searching for Harm: Same-Sex Marriage and the Well-Being of Children. Harvard Civil Rights-Civil Liberties Law Review. 2011, Vol. 46, s. 81-101 [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: file:///C:/Users/A11/Downloads/SSRN-id1800382.pdf 20. KINDREGAN, Charles. Religion, Polygamy, and Non-Traditional Families: Disparate Views on the Evolution of Marriage in History and in the Debate Over Same-Sex Unions [online]. Suffolk University Law Review. 2007, Vol. 41, s. 19-48 [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://ssrn.com/abstract=1000270 21. KMEC, Jiří et al. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012. 1660 s. ISBN 9788074003653. 22. KOPPELMAN, Andrew. The Gay Rights Question in Contemporary American Law. Chicago: University of Chicago Press, 2010, 222 s. ISBN 9780226451039 . 66

23. KOPPELMAN, Andrew. The Decline and Fall of the Case against Same-Sex Marriage [online]. University of St. Thomas Law Journal. 2004, Vol. 2:1. s. 5-32 [cit. 20. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.law.northwestern.edu/faculty/fulltime/koppelman/DeclineandFall.pdf 24. KOPPELMAN, Adrew. Judging the Case Against Same-Sex Marriage [online]. University of Illinois Law Review, Forthcoming; Northwestern Public Law Research Paper No. 13-08, 2013 [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=2257557 25. KURTZ, Stanley. The End of Marriage in Scandinavia. The Weekly Standard [online], © Copyright 2014 The Weekly Standard LLC, publikováno 2. 2. 2004. [cit. 17. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.weeklystandard.com/Content/Public/Articles/000/000/003/660zypwj.asp?pag e=1 26. KUYKENDALL, Mae. Resistance to Same-Sex Marriage as a Story about Language: Linguistic Failure and the Priority of a Living Language [online]. Harvard Civil RightsCivil Liberties Law Review. 1999, Vol. 34, s. 386-435 [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1476547 27. LANGBEIN, Laura. YOST, Mark. Same sex marriage and negative externalities [online]. Social Science Quarterly. 2009, Volume 90:1, s. 291-308 [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: https://ecf.cand.uscourts.gov/cand/09cv2292/evidence/PX2898.pdf 28. LIPKIN, Robert Justin. The Harm Of Same-Sex Marriage: Real Or Imagined? [online]. Widener Law Review, 2005, Vol. 11:277, s. 277-308 [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=775766 29. MERIN, Yuval. Equality for same-sex couples: the legal recognition of gay partnerships in Europe and the United States. Chicago: University of Chicago Press, 2002, 415 s. ISBN 9780226520339. 30. PALM, Ralph. Hegel’s Concept of Sublation: A Critical Interpretation [online]. Leuven, 2009 [cit. 26. 3. 2014]. Disertační práce. Katholieke Universiteit Leuven, Institute of Philosophy. Dostupné z: https://lirias.kuleuven.be/bitstream/123456789/234670/1/ 31. PATTERSON, Charlotte. Lesbian and Gay Parents and their Children: Summary of Research Findings [online]. American Psychology Association, 2005 [cit. 24. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.apa.org/pi/lgbt/resources/parenting-full.pdf 32. SCHERPE, Jens. The Legal Recognition of Same-Sex Couples in Europe and the Role of the European Court of Human Rights, legal recognition of ssm in europe [online]. The equal rights review, 2013, vol. 10, s. 83-96 [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.equalrightstrust.org/ertdocumentbank/ERR10_sp1.pdf

67

33. SPRIGG, Peter. The Top Ten Harms of Same-Sex 'Marriage' [online]. © 2014 Family Research Council. [cit. 17. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.frc.org/issuebrief/the-topten-harms-of-same-sex-marriage 34. STRASSER, Mark. A Little Older, A Little Wiser, and Still Committed [online]. Rutgers Law Review. 2009, Vol. 61:3, s. 507-527 [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1430980 35. SWENNEN, Frederik; EGGERMONT, Swen. Same-Sex Couples in Central Europe: Hop, Step and Jump. In: BOELE-WOELKI, K a Angelika FUCHS. Legal recognition of same-sex relationships in Europe: national, cross-border and European perspectives. Fully rev. 2nd ed. Cambridge: Intersentia, 2012, s. 19-39. ISBN. 9781780680453 36. TONER, Helen. Migration Rights and Same-sex Couples in EU Law: A Case Study. In: BOELE-WOELKI, K a Angelika FUCHS. Legal recognition of same-sex relationships in Europe: national, cross-border and European perspectives. Fully rev. 2nd ed. Cambridge: Intersentia, 2012, s. 285-309. ISBN 9789047441618. 37. VALDES, Francisco. Unpacking Hetero-Patriarchy: Tracing the Conflation of Sex, Gender & Sexual Orientation to Its Origins. Yale Journal of Law & the Humanities. 1996, Vol. 8:1, s. 161-211 [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://digitalcommons.law.yale.edu/yjlh/vol8/iss1/7/ 38. WARDLE, Lynn. A Reality Waiting to Happen: A Response to Evan Wolfson. In: Marriage and Same-sex unions: A Debate. London: Praeger, 2003, s. 10-13. 39. WITTE, John Jr. The Tradition of Traditional Marriage [online]. In: Marriage and SameSex Unions. London: Praeger, 2003. s. 47-60 [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1863589 40. WRIGGINS, Jennifer. Marriage Law and Family Law: Autonomy, Interdependence and Couples of the Same Gender [online]. Boston College Law Review, 2000, Vol. 41:265, s. 265-325 [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://lawdigitalcommons.bc.edu/bclr/vol41/iss2/2 41. LEE, Man Yee Karen. Equality, Dignity, and Same-Sex Marriage : A Rights Disagreement in Democratic Societies. Leide: Martinus Nijhoff Publishers, 2010, 282 s. ISBN 9789047441618. 42. ŢIŢEK, Slavoj. The Puppet and the Dwarf: The Perverse Core of Christianity. The MIT Press, 2003, 187 s. ISBN 0262740257 43. ŢIŢEK, Slavoj. The Sublime Object of Ideology. Verso, 2008, 272 s. ISBN 9781844673001. 44. ŢIŢEK, Slavoj. The Parallax View. First MIT Press Paperback Edition. MIT Press, 2009, 433 s. ISBN 9780262512688

68

Internetové a ostatní zdroje 1.

Bible, překlad 21. století. 1. Vyd. Praha: Biblion, 2009, 1564 s. ISBN 9788087282014

2.

Homosexualita a „homosexualismus“ nejsou totéţ Akce D.O.S.T. proti ideologickému zneuţívání problematiky tzv. sexuálních menšin. Akce D.O.S.T. [online]. © 2010 Akce D.O.S.T. [cit 17.3. 2014] Dostupné z: http://www.akce-dost.cz/20100621.htm

3.

CLINTON, Hillary. Remarks in Recognition of International Human Rights Day [online]. 2011, [cit. 24. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.scribd.com/fullscreen/74942691

4.

The Council of Europe in Brief [online]. Council of Europe [cit 16. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.coe.int/aboutCoe/index.asp?page=quisommesnous&l=en

5.

Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze). Zákony a stanoviska: Texty zákonů, Nový občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti [cit. 21. 3. 2014]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovanaverze.pdf

6.

Commentary on the Charter of Fundamental Rights of the European Union. Europa.eu [online]. © European Union, 1995-2014 [cit. 21. 3. 2014]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/justice/fundamental-rights/files/networkcommentaryfinal_en.pdf

7.

Get the Facts! Because, Marriage Matters.... Marriage Equality USA [online]. © 1996 2011 Marriage Equality USA, Inc. [cit. 21. 3. 2014] Dostupné z: http://www.marriageequality.org/get-the-facts

8.

Gay marriage around the World. Pew Research Religion & Public Life Project[online]. © 2014 Pew Research Center [cit. 21. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.pewforum.org/2013/12/19/gay-marriage-around-the-world-2013/

9.

Text of Dutch law on the opening up of marriage for same-sex partners (plus explanatory memorandum)[online]. Universiteit Leiden, The Netherlands. [cit. 21. 3. 2014] Dostupné z: http://media.leidenuniv.nl/legacy/Translation%20of%20Dutch%20law%20on%20samesex%20marriage.pdf

10. The Freedom to Marry Internationally. Freedom to Marry [online]. © 2003 - 2014 Freedom to Marry [cit. 21. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.freedomtomarry.org/landscape/entry/c/international 11. Croatians back same-sex marriage ban in referendum. BBC News, Europe [online]. BBC © 2014, 2. 12. 2013. [cit. 21. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/worldeurope-25172778 12. 24 countries in Europe still require sterilization from trans people. TGEU Media Release [online]. © TGEU 2009, TGEU, 17. 5. 2013 [cit. 16. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.tgeu.org/TGEU_Media_Release_IDAHOT_2013 69

13. Schalk and Kopf v. Austria (no. 30141/04). Webcast of hearings [online]. European Court of Human Rights [cit. 16. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.echr.coe.int/Pages/home.aspx?p=hearings&w=3014104_25022010&language =en 14. California Voter Information Guide, California General Election, Tuesday, November 4, 2008. [online]. United States District Court Northern District of California [cit. 25. 3. 2014]. Dostupné z: https://ecf.cand.uscourts.gov/cand/09cv2292/evidence/PX0001.pdf 15. WITTMAN, Carl. A Gay Manifesto [online]. © 2005-2006 Gay Homeland Foundation, Cologne (Germany) [cit. 25. 3. 2014]. Dostupné z: http://library.gayhomeland.org/0006/EN/A_Gay_Manifesto.htm 16. 17 States with Legal Gay Marriage and 33 States with Same-Sex Marriage Bans. ProCon.org [online]. © 2014 ProCon.org, a 501(c)(3) nonprofit [cit. 17. 3. 2014]. Dostupné z: http://gaymarriage.procon.org/view.resource.php?resourceID=004857

Zákony a mezinárodní smlouvy 1.

Všeobecná deklarace lidských práv, 10. 12. 1948. Informační Centrum OSN v Praze [online]. [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumentyosn/soubory/vseobecna-deklarace-lidskych-prav.pdf

2.

Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Nejvyšší správní soud [online]. [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/historie/umluva.pdf

3.

Listina základních práv Evropské unie, Úřední věstník Evropské unie C 303 ze dne 14. 12. 2007, (2007/C 303/01). Úřední věstník Evropské Unie [online]. EUR-Lex [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/?qid=1395659433329&uri=CELEX:12007P

4.

Vyhláška č. 120/1976 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 25. 4. 2013]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentId=onrf6mjzg43f6mjsgaxgi2brfuya&groupIndex=0&ro wIndex=0&conversationId=1362009

5.

Zákon č. 115/2006 Sb., Zákon o registrovaném partnerství. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 25. 4. 2013]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?documentId=onrf6mrqga3f6mjrguwtq&conversationId=1524937

6.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 655. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 25. 4. 2013]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?documentId=onrf6mrqgezf6obzfzygmnrvguwta&conversationId=1360576 70

Soudní rozhodnutí Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva a Evropské komise pro lidská práva 1.

Rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 6. 1979, Marckx proti Belgii, číslo stíţnosti 6833/74. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=00157534

2.

Rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva ze dne 13. 12. 1979, Hamer proti Spojenému království, číslo stíţnosti 7114/75. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-98059

3.

Rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 10. 1981, Dudgeon proti Spojenému království, číslo stíţnosti 7525/76. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-57473

4.

Rozhodnutí Komise pro lidská práva ze dne 3. 5. 1983, X a Y proti Spojenému království, číslo stíţnosti 9369/81. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-74043

5.

Rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ze dne 17. 10. 1986, Rees proti Spojenému království, číslo stíţnosti 9532/81. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/fra/pages/search.aspx?i=001-57564

6.

Rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. 9. 1990, Cossey proti Spojenému království. Číslo stíţnosti 10843/84. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-57641

7.

Rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 30. 7. 1998, Sheffield a Horsham proti Spojenému království, číslo stíţnosti 22985/93 a 23390/94. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/fra/pages/search.aspx?i=001-58212

8.

Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (čtvrtého senátu) ze dne 21. 12. 1999, Salgueiro da Silva Mouta proti Portugalsku, číslo stíţnosti 33290/96. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-58404

9.

Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (prvního senátu) o přijatelnosti ze dne 27. 4. 2000, Shackell proti Spojenému království. Číslo stíţnosti 45851/99. ECHR CaseLaw 71

[online]. [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://echr.ketse.com/doc/45851.99-en20000427/view/ 10. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (čtvrtého senátu) ze dne 10. 5. 2001, Mata Estevez proti Španělsku, číslo stíţnosti 56501/00. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-22334 11. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (třetího senátu) ze dne 26. 2. 2002, Fretté proti Francii, číslo stíţnosti 36515/97. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-60168 12. Rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 28. 5. 2002, Stafford proti Spojenému království, číslo stíţnosti 46295/99. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-60486 13. Rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze den 11. 7. 2002, Christine Goodwin proti Spojenému království, číslo stíţnosti 28957/95. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-60596 14. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (prvního senátu) ze dne 24. 7. 2003, Karner proti Rakousku, číslo stíţnosti 40016/98. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-61263 15. Rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 1. 2008, E.B. proti Francii, číslo stíţnosti 43546/02. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-84571 16. Rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 4. 2008, Burden proti Spojenému království. Číslo stíţnosti 13378/05. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-86146 17. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (čtvrtého senátu) ze dne 4. 11. 2008, Courten proti Spojenému království, číslo stíţnosti 4479/06. ECHR CaseLaw [online]. [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://echr.ketse.com/doc/4479.06-en-20081104/view/ 18. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (čtvrtého senátu) ze dne 5. 1. 2010, Frasik proti Polsku, číslo stíţnosti 22933/02. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-96453

72

19. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (čtvrtého senátu) ze dne 2. 3. 2010, Kozak proti Polsku, číslo stíţnosti 13102/02. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-97597 20. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (prvního senátu) ze dne 24. 6. 2010, Schalk a Kopf proti Rakousku, číslo stíţnosti 30141/04. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-99605 21. Společné nesouhlasné stanovisko soudců Rozakise, Spielmana a Jebense k rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (prvního senátu) ze dne 24. 6. 2010, Schalk a Kopf proti Rakousku, číslo stíţnosti 30141/04. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-99605 22. Rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 18. 3. 2011, Lautsi a ostatní proti Itálii, číslo stíţnosti, 30814/06. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-104040 23. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (pátého senátu) ze dne 15. 3. 2012, Gas a Dubois proti Francii. Číslo stíţnosti 25951/07. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-109572 24. Nesouhlasné stanovisko soudce Villigere k rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (pátého senátu) ze dne 15. 3. 2012, Gas a Dubois proti Francii. Číslo stíţnosti 25951/07. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-109572 25. Rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. 11. 2012, Şerife Yiğit proti Turecku, číslo stíţnosti 3976/05. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-101579 26. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (čtvrtého senátu) ze dne 13. 11. 2012, H proti Finsku, číslo stíţnosti 37359/09. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-114486 27. Rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 2. 2013, X a ostatní proti Rakousku, číslo stíţnosti 19010/07. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/fra/pages/search.aspx?i=001-116735

73

28. Rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 10. 2013, Vallianatos a ostatní proti Řecku, číslo stíţnosti 29381/09 a 32684/09. HUDOC [online]. European Court of Human Rights [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-128294 Rozhodnutí ostatních soudních orgánů 1.

Rozhodnutí U.S. Supreme Court ze dne 19. 3. 1888, Maynard v. Hill, 125 US 190. JUSTIA US Supreme Court [online]. [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://supreme.justia.com/cases/federal/us/125/190/case.html

2.

Rozhodnutí U.S. Supreme Court ze dne 12. 6. 1967, Loving v. Virginia, 388 U.S. 1. UMKC School of Law [online]. [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://law2.umkc.edu/faculty/projects/ftrials/conlaw/loving.html

3.

Rozhodnutí Supreme Court of Hawaii ze dne 5. 5. 1993, Baehr v. Lewin, 852 P. 2d 44, 68 (Haw. 1993). Dostupné z: http://www.lambdalegal.org/sites/default/files/legaldocs/downloads/baehr_hi_19930505_decision-hi-supreme-court.pdf

4.

Rozhodnutí Circuit Court for the First Circuit, Hawaii ze dne 3. 12. 1996, Baehr v Miike, CIV. No. 91-1394. UMassAmherst [online]. [cit. 24. 3. 2014]. Dostupné z: http://people.umass.edu/leg450/Cases%20and%20statutes/BaehrvMiike.pdf

5.

Rozsudek Constitutional Court of South Africa ze dne 2. 12. 1999, National Coalition for Gay and Lesbian Equality and Others v Minister of Home Affairs and Others (CCT10/99) [1999] ZACC 17. SAFLII [online]. Southern African Legan Information Institute [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.saflii.org/za/cases/ZACC/1999/17.html

6.

Rozhodnutí Vermont Supreme Court ze dne 20. 12. 1999, Baker v. State, 744 A.2d 864, 889 (Vt. 1999). Dostupné z: http://libraries.vermont.gov/sites/libraries/files/supct/170/98032op.txt

7.

Názor Výboru pro lidská práva ze dne 17. 7. 2002, Ms. Juliet Joslin et al. v. New Zealand, Communication No. 902/1999. Dostupné z: http://www.unhchr.ch/tbs/doc.nsf/%28Symbol%29/CCPR.C.75.D.902.1999.En?Opendoc ument

8.

Rozhodnutí Court of Appeal for Ontario ze dne 10. 6. 2003, Halpern v. Canada (Attorney general), 2003 CanLII 26403 (ON CA). CanLII [online]. The Canadian Legal Information Institute [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.canlii.org/en/on/onca/doc/2003/2003canlii26403/2003canlii26403.html

9.

Rozhodnutí Massachusetts Supreme Judicial Court ze dne 18. 10. 2003, Goodridge v Department of Public Health, 440 Mass. 309. Massachusetts Cases [online]. [cit. 23. 3. 2013]. Dostupné z: http://masscases.com/cases/sjc/440/440mass309.html

74

10. Vyjádření soudců Massachusetts Supreme Judicial Court pro senát ze dne 3. 2. 2004, 440 Mass. 1201, 2004. Massachusetts Cases [online]. [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://masscases.com/cases/sjc/440/440mass1201.html 11. Rozsudek Constitutional Court of South Africa ze dne 1. 12. 2005, Minister of Home Affairs and Another v Fourie and Another (CCT 60/04) [2005] ZACC 19. SAFLII [online]. Southern African Legan Information Institute [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.saflii.org/za/cases/ZACC/2005/19.html 12. Rozhodnutí Washington Supreme Court ze dne 26. 7. 2006, Andersen v. King County, 138 P.3d 963 (Wash. 2006). ACLU [online]. [cit. 24. 3. 2014]. Dostupné z: https://test.aclu-wa.org/docs/washington-supreme-court-ruling-andersen-v-king-countyand-castle-v-state 13. Rozhodnutí New York State Court of Appeals ze dne 3. 7. 2006, Hernandez v. Robles, 855 N.E.2d 1 (N.Y. 2006). Columbia Law School [online]. [cit. 23. 3. 2014] Dostupné z: http://www2.law.columbia.edu/faculty_franke/Gender_Justice/Hernandez_Robles.pdf 14. Nesouhlasné stanovisko soudkyně Judith Kaye k rozhodnutí New York State Court of Appeals ze dne 3. 7. 2006, Hernandez v. Robles, 855 N.E.2d 1 (N.Y. 2006). Columbia Law School [online]. [cit. 23. 3. 2014]Dostupné z: http://www2.law.columbia.edu/faculty_franke/Gender_Justice/Hernandez_Robles.pdf 15. Rozhodnutí California Supreme Court ze dne 15. 5. 2008, In re Marriage Cases, 43 Cal.4th 757 (2008). California Judicial Branch [online]. [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.courts.ca.gov/documents/S147999.pdf 16. Rozhodnutí Connecticut Supreme Court ze dne 10. 10. 2008, Kerrigan v. Commissioner of Public Health, 289 Conn. 135, 957 A.2d 407. State of Connecticut Judicial Branch [online]. [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.jud.state.ct.us/external/supapp/Cases/AROcr/CR289/289CR152.pdf 17. Rozhodnutí The United States District Court for the Northern District of California ze dne 4. 8. 2010, Perry et al v. Schwarzenegger et al, Challenge to "Proposition 8", 3:09-cv02292. United States District Court Northern District of California [online]. [cit. 23. 3. 2014]Dostupné z: https://ecf.cand.uscourts.gov/cand/09cv2292/files/09cv2292ORDER.pdf 18. Rozhodnutí United States Court of Appeals for the Ninth Circuit ze dne 7. 2. 2012, Perry v. Brown, 671 F.3d 1052 (9th Cir. 2012). United States Court for the Ninth Circuit [online]. [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://cdn.ca9.uscourts.gov/datastore/general/2012/02/07/1016696com.pdf 19. Rozhodnutí U. S. Supreme Court ze dne 26. 6. 2013, United States v. Windsor, 570 U.S. 12, 133 S.Ct. 2675; 2013 U.S. LEXIS 4935. Supreme Court of the United States [online]. [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.supremecourt.gov/opinions/12pdf/12307_6j37.pdf 75