Tisková zpráva – 25. 11. 2015
Bedřich Smetana
Hubička Kontakt pro média: Simona Luteránová marketing / PR opera Národní divadlo Brno, p. o. Dvořákova 11, 657 70 Brno Telefon: +420 542 158 340 Mobil: +420 724 818 565 E-mail:
[email protected]
Tisková zpráva – 25. 11. 2015
Opravdu jde jen o hubičku? Co se stane, když se do sebe zamilují dva stejně tvrdohlaví a neústupní lidé? Pravda, dnes nám může hádka o předmanželský polibek připadat jako pravé operní klišé, ale ruku na srdce, nehádáme se ledaskdy o ještě větší hlouposti?
Letošní sezona je ve znamení mladých režisérů, absolventů brněnské Janáčkovy akademie múzických umění, kterým budou patřit tři nadcházející premiéry operního souboru. První z nich je Linda Keprtová, a z otázky, co se vlastně může skrývat za hádkou o jediný polibek, vychází její pohled na celé dílo. Vendulka a Lukáš se už jednou museli vzdát snu o společném životě. Už jim není osmnáct roků a Vendulka se již zřejmě smířila s tím, že zatímco se Lukáš musel oženit s jinou, ona zůstane sama. Situace se pro ni náhle změní, ale stane se tak za cenu smrti jiného člověka… Co se odehrává v takové chvíli ve Vendulčině nitru a jak se s tím má vypořádat, když celá vesnice neustále přihlíží? Sám skladatel v době kompozice prožíval nejtragičtější období svého života, kdy ho nemoc postupně připravila o sluch a Hubička byla první operou, kterou napsal již zcela hluchý. Možná i díky tomu v hudbě Hubičky slyšíme mnohem víc vrstev. Smetana dílo, které Krásnohorská označila za komickou operu, posunul z žánrového obrázku o životě v podhorské vesničce k mnohem hlubším lidským charakterům a dal příběhu nadčasové vyznění. Nadčasové je i výtvarné zpracování scény a kostýmů, které na scéně vytváří divadelní prostor pomocí panelů tvořených okny – symbolem všudypřítomné vesnice nahlížející do soukromí hlavních postav. Brněnský soubor má ve svých řadách dvě vynikající představitelky Vendulky – Pavlu Vykopalovou a Danielu Strakovou- Šedrlovou. Jim po boku v roli Lukáše stanou domácí sólista Petr Levíček a stálý host brněnské opery Aleš Briscein. Na počátku Hubičky byly ženy, ve světě opery dodnes nepříliš častý zjev a obě dámy jsou významnými postavami české literatury 19. století. Libreto napsala významná česká básnířka Eliška Krásnohorská podle stejnojmenné povídky – humoresky neméně významné spisovatelky Karolíny Světlé a prý se tento příběh zakládá na skutečné události z jedné vesničky v Podještědí. Smetana, který původně žádal Krásnohorskou o libreto na jiný námět a dokonce původně rozpracoval Krásnohorské Violu podle Shakespearova Večera tříkrálového, zpočátku s kompozicí Hubičky váhal a pochyboval o dramatických možnostech námětu, ale
Tisková zpráva – 25. 11. 2015 nakonec se nechal přesvědčit díky veršům k duetu Lukáše a Vendulky „Jsme svoji“ a právě jim patří snad nejněžnější hudba z celé opery. Bedřich Smetana nakonec tvrdil, že roztomilé verše Elišky Krásnohorské se zhudebňují samy, neboť už samy o sobě jsou jakousi hudbou. Není divu, že se mnozí podivovali, jestli není možná, že skladatel je zaujat více než verši sličnou libretistkou. Premiéra v pražském Prozatímním divadle v listopadu roku 1876 slavila velký úspěch a Smetanova Hubička patří k těm, které si operní obecenstvo upřímně zamilovalo a věnuje ji svou přízeň už téměř sto padesát let a je po Prodané nevěstě jeho nejhranější operou. A není divu, sice se při pohledu na spor Vendulky a Lukáše o jediný polibek díváme s úsměvem, ale zároveň nám připomíná, jak často v našich životech vzkypí spor o... inu přiznejme si, ještě větší malichernosti než je ta hubička. A taky, že se právě za malicherností, která zažehne tu jiskru, může skrývat něco mnohem důležitějšího.
Doprovodné akce k inscenaci
Čaj o páté 28. 11. 2015 v 17 h, Janáčkovo divadlo Setkejte se neformálně s inscenátory a umělci před premiérou opery Hubička nad šálkem dobrého čaje a dozvíte se zajímavé informace „z tvůrčí kuchyně“. Tentokrát v improvizované kavárničce na zkušebním jevišti Janáčkova divadla.
Krok za oponu s Hubičkou 6. 1. 2016 v 11 h, jeviště Janáčkova divadla Nahlédněte proto do zákulisí inscenace přímo na jevišti Janáčkova divadla a setkejte se s inscenátory, sólisty a orchestrem Janáčkovy opery. Pod vedením dirigenta inscenace Jakuba Kleckera a režisérky Lindy Keprtové se návštěvníci seznámí zábavnou formou detailně s historií vzniku Hubičky a také se samotnou inscenací.
Tisková zpráva – 25. 11. 2015 Bedřich Smetana
Hubička
Hudební nastudování
Jakub Klecker
Dirigenti
Jakub Klecker, Robert Kružík
Režie
Linda Keprtová
Scéna
Eva Jiřikovská
Kostýmy
Marie Blažková
Světelný design
Tomáš Morávek
Pohybová spolupráce
Ladislava Košíková
Osoby a obsazení Vendulka
Daniela Straková-Šedrlová, Pavla Vykopalová
Lukáš
Aleš Briscein, Petr Levíček
Paloucký
Jiří Sulženko, Jan Šťáva
Tomeš
Svatopluk Sem, Jakub Tolaš
Martinka
Jana Hrochová, Jitka Zerhauová
Barče
Marta Reichelová, Andrea Široká
Matouš
Ladislav Mlejnek, David Nykl
Strážce
Zoltán Korda, Martin Pavlíček
Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB
Premiéra 4. prosince 2015 Další představení 8. 12., 16. 12. 2015, 19. 1., 14. 2., 11. 3. a 21. 4. 2016
Tisková zpráva – 25. 11. 2015 Jakub Klecker po studiu dirigování u Jiřího Bělohlávka a Tomáše Koutníka na pražské HAMU začal působit jako dirigent Janáčkovy opery NdB. V letech 2013–2014 zastával pozici šéfdirigenta Janáčkovy opery. V sezóně 2014/2015 připravil baletní inscenaci Popelky S. Prokofjeva v NDM v Ostravě. Na zájezdu Janáčkovy opery do Ománu v květnu 2014 řídil Dvořákovu Rusalku a
v
lednu
2013
debutoval
ve
Státním
divadle
Norimberk
(Verdiho Aida). Spolupracuje s Národním divadlem v Praze (Figarova svatbu, Ballettissimo). K jeho posledním operním inscenacím patří Bludný Holanďan, Polská krev, Sen noci svatojánské (Britten), Osud, Turandot, Popelka (Rossini), Život prostopášníka nebo Julietta. Jeho operní repertoár dále zahrnuje Idomenea, Nabucca, Carmen, Branibory v Čechách, Prodanou nevěstu, Příhody lišky Bystroušky, Její pastorkyňu nebo Ženitbu (Martinů). Jakub Klecker se věnuje také symfonické tvorbě a spolupracuje s většinou českých orchestrů (Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Orchestr hl. m. Prahy FOK, PKF – Prague Philharmonia, Moravská filharmonie Olomouc, Janáčkova filharmonie Ostrava, Komorní filharmonie Pardubice, Filharmonie Hradec Králové ad.). Vystupoval se Symfonickým orchestrem Udine a s filharmonií v německé Jeně. V letech 2007 a 2009 dirigoval Filharmonii Brno na koncertním turné po Japonsku. V roce 2009 debutoval na Pražském jaru. Opakovaně vystoupil na Mezinárodním hudebním festivalu Brno, Janáček Brno a Rheingau Musikfestivalu. V roce 2006 převzal po Ivanu Sedláčkovi funkci uměleckého vedoucího Kantilény, sboru dětí a mládeže při Filharmonii Brno. Sbor pod jeho vedením navazuje na předchozí úspěchy a získává pravidelně zahraniční ocenění (Neerpelt 2006, Graz 2008, Gorizia 2011, Wales 2013). Od podzimu 2014 působí jako pedagog dirigování na Hudební fakultě JAMU. Od sezóny 2015/2016 je novým hudebním ředitelem Opery Národního divadla moravsko-slezského v Ostravě. Linda Keprtová je absolventkou Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, obor Dirigováni sboru a Operní režie a již během studia jí byla udělena Cena Nadace Leoše Janáčka za režii představení Její pastorkyňa v rámci festivalu Janáček Brno 2008. Za její nejvýraznější režijní práce jsou považována představení Don Quichotte Julese Masseneta, který byl oceněn Cenou kritiků na festivalu Opera 2013, Dialogues des Carméites Francise Poulenca, které byly vyhlášeny Anketou slovenských kritiků za nejlepší inscenaci sezóny 2012/2013 La Traviata Giuseppe Verdiho, Její pastorkyňa Leoše Janáčka, Údolí suchých kostí Vladimíra Franze, Ariadna auf Naxos Richarda Strausse, Maria Stuarda Gaetana Donizettiho, Boris Godunov Modesta Petroviče Musorskeho, či Eva Josefa Bohuslava Foerstera, která byla oceněna Cenou kritiků za nejlepší inscenaci na festivalu Opera 2015. Režijně pracovala na představeních v Národním divadle v Praze, v Národním divadle moravskoslezském, ve Štátném divadle v Košicích, v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, v Divadle J. K. Tyla v Plzni či ve Slezském divadle v Opavě. V roce 2013 obdržela nejvýznamnější divadelní cenu na Slovensku, DOSKY, za režii opery Dialogy karmelitánek ve Štátnom divadle Košice.
Tisková zpráva – 25. 11. 2015 Eva Jiřikovská vystudovala grafiku a výtvarnou výchovu na Masarykově univerzitě v Brně pod vedením ak. mal. Jana Vičara. Od roku 2004 působí jako scénografka a kostýmní výtvarnice ve Slováckém divadle Uherské Hradiště, kde spolupracovala např. na inscenacích Cikáni, Kalibův zločin - nominace na Cenu Alfréda Radoka 2012 (režie Jan Antonín Pitínský), Válka s mloky (režie: Dodo Gombár) Svatba (režie Anna Petrželková) Bambiland, Medeia (režie Jiří Honzírek), Cybercomics, Modré květy, Mein Faust, Villon F. – nominace na Cenu Alfréda Radoka 2007 (režie Jakub Maceček), Lucerna - nominace na Cenu Alfréda Radoka 2013, Kdyby tisíc klarinetů, Dům Bernardy Alby, Bůh masakru, Naši furianti, Král Richard III. (režie Igor Stránský) aj. V témže divadle je navíc autorkou veškeré propagační grafiky. Mimo své domovské působiště hostovala např. v Národním divadle Brno – (Perikola - nominace na Cenu Alfréda Radoka 2012, režie: Tomáš Studený, Lékárník – nominace na Cenu Alfréda Radoka 2010, režie: Tomáš Studený), (Stanice: Tančírna – režie: Dodo Gombár, Ideální manžel – režie: Jakub Maceček, Pohádka o malém Mozartovi a velkém drakovi – režie: Jiří Honzírek), v Divadle J. K. Tyla v Plzni (La travina – režie: Linda Keprtová), ve Štátnom divadle v Košicích (opera Ariadna na Naxu, režie Linda Keprtová), v Městském divadle Zlín (Oresteia – nominace na Cenu Alfréda Radoka 2012, režie: Jan Antonín Pitínský, Žítkovské bohyně – režie: Dodo Gombár, My Fair Lady – režie: Zdeněk Dušek), ve Švandově divadle (Merlin: Zrození, Merlin: Grál, Crash u potoka, Mlč, Jobe, mlč, Eskalátor, Země lhostejnost - režie: Dodo Gombár), v HaDivadle (Idioti – režie: Jiří Honzírek), v Divadle Petra Bezruče (Lakomec – nominace na Cenu Alfréda Radoka 2008, režie: Zdeněk Dušek, Pěna dní – režie: Anna Petrželková), v Divadle Polárka (Golem – režie: Jiří Honzírek, Zmatek nad zmatek – režie: Jakub Maceček), v Divadle U stolu (Hrad smrti – režie: Jakub Maceček), v Moravském divadle Olomouc (Mandragora) či v Divadle Husa na provázku (Baletky), v Slovenském komorním divadle Martin (Hamlet – režie: Dodo Gombár), v Divadle Aréna V Bratislavě (Das Ding – režie: Alena Lelková) aj. Dlouhodobě spolupracuje se souborem Hradišťan (i jako tanečnice) Výprava k pořadu 3x je člověk (2010), výpravy ke kantátě skladatele Bohuslava Martinů (Kytice, 2007), dále Písně a tance, lásky ( Carmina Catulli Carla Orffa a Svatby Igora Stravinského, 2011) obé nastudováno pro Mezinárodní operní festival v Litomyšli. Podílela se na dokumentech České televize (Mistr – režie: Petr Hajn, Vracaja sa dom od Betléma – režie: Petr Hajn), na celovečerním filmu Klíček, jako architekt na natáčení pořadu Na forbíně s Tomášem Matonohou, jako architekt na Manéži Bolka Polívky. Soustavně se věnuje vlastní volné tvorbě – např. samostatná výstava Grandmother´s Coffee-Set ve Slováckém divadle, kolektivní výstava v rámci 250. narození W. A. Mozarta v Mozarthausu ve Vídni nebo účast na malířském sympoziu v Hodoníně, kolektivní výstavy v Městském divadle Brno, v Litoměřicích aj.
Výtvarnice kostýmů Marie Blažková vystudovala v letech 1999–2003 Střední školu uměleckých řemesel v Brně, obor užité malby u prof. Petra Veselého. V roce 2009 absolvovala studium scénografie na Divadelní fakultě JAMU u prof. Jána Zavarského. V roce 2003 participovala na výstavě SŠUŘ – cyklus mladých v Galerii mladých v Brně. V letech 2004 a
Tisková zpráva – 25. 11. 2015 2005 se zúčastnila projektů Fashion Show MEZIPATRA. Česká televize natočila na toto téma v roce 2004 krátkometrážní film Tělo. V jubilejním mozartovském roce 2006 spolupracovala s režisérkou Janou Janěkovou na inscenaci Don Giovanni pro letní festival ve Znojmě, ve sklepní scéně Divadla Husa na provázku navrhla výtvarné řešení pro projekt divadla pro neslyšící Najde se Nemo a projekt Groteska u příležitosti zrekonstruovaného náměstí Svobody. Spolupracuje s režisérem Petrem Foffem na inscenacích Krysař a v roce 2011 na Baladě z hadrů v bezbariérovém divadle Barka. Častá je její spolupráce s režisérem Tomášem Pavčíkem – Krvák v Divadle Huse na provázku, Kabaret Rot Noir v Hadivadle anebo Kalendář svatých v rámcii Muzejní noci na Petrově 2007. V roce 2009 připravila s režisérem Lukášem Janotou Musical concert ve studiu JAMU Marta. Pro režisérku Lindu Keprtovou vytvořila výtvarné řešení pro inscenaci Její pastorkyně, která se hrála v rámci festivalu Janáček Brno na podzim roku 2008 v Městském divadle Brno, a pro Frimlovu Rose Marii v Národním divadle moravskoslezském
v Ostravě.
Jako
asistentka
výtvarníka
spolupracovala
s Danielem
Dvořákem na řadě jeho inscenací, např. na Shakespearově Antoniovi a Kleopatře a Verdiho Macbethovi pro Národní divadlo Brno, na opeře Eugena Alberta Nížina v divadle v Pfalztheater Kaiserslautern, na Bergově Lulu v Městském divadle v Münsteru, na Evženu Oněginovi P. I. Čajkovského v Divadle v Regensburgu anebo na Donu Giovannim v divadle v italské Lucce. Je autorkou kostýmů pro inscenaci Massenetovy opery Werther v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě a Pucciniho Madama Butterfly v Národním divadle Brno. Pro režiséra Zbyňka Brabce navrhla scénu i kostýmy pro jeho inscenace Pucciniho Bohémy a Weberova Čarostřelce v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem. V Mahenově činohře se poprvé představila jako výtvarnice kostýmů v inscenaci Rostandova Cyrana z Bergeracu.
Světelný designér Tomáš Morávek spolupracoval především s absolventy Duncan Centre, s experimentálním divadlem HomE, Martou Ladjanszki z Maďarska, s Jarem Viňarským ze Slovenska a v poslední době s divadlem Vosto5 z Prahy. K dalším divadlům, kde jako světelný designér působil, patří experimentální prostor NoD, Divadlo Archa a Divadlo Ponec. Účastnil se mnoha festivalů v Evropě a sbíral zkušenosti na turné ve Francii s divadelním spolkem Bratří Formanů. Dlouhodobě spolupracuje s Institutem světelného Designu v Praze a Anténa sieť pre nezávislú kultúru na Slovensku na neformálním vzdělávání v oblasti světelného designu.
