Právo k pekládání do cizích jazyk si vyhrazujeme

mr


v.

Právo k pekládání do cizích

jazyk

si

vyhrazujeme.

ESKÝCH PVODNÍCH ROMÁNU historických

Roník

III.

i

novovkých.

— Svazek

IV.

CIKANÍ.

V Praze 1857.

Tisk a sklad Kat. Jeábkové.

CIKANÍ.

Román

z

pozstalých spis

Karla Hynka Máchy.

V

Praze 1857.

OD Tisk a sklad Kat. Jeábkové.

5)C7

I I

^0>

'

1 Daleká cesta má Marné volání!

—

—

Wiešc jedna tylko czasera w dalekiéj krainie. Jak striimyka szmer zimný w nstach zimných plyn míodzieniec. Že kiedys — przybyl zdala Stefan Garczviíski. .

.

.

—

I.

si§ przenosz^c w odleglej»ze wieki, Swietniejsze okolice. kraj slawny, daleki,

Oh! može

Nad brzegami Jordána, pod palmy drzewin^, Usiadlby zamyslony z hebrajskq rodziiiQ.

—

nie przesztych juž zgryzot nie widac tam wojny ? Tylko znikléj naziei grobowiec spokojný, Tylko si£ lampa szcz^scia w jej oczach palita, SAvym dýmem cal^ twarz zacmila. I zgasa.

O!

—

i

Marie od Maleského.

m

samota Tichá krajino, jak asto vábila poklid srdci pobouenému tvá v stíny své, aby rozhotvé, se navrátil! Jak asto vrátilo ticho stivši

mír tvé

se

v duši mojí,

zrakm mým

ztracený

— Ted však — pišedšímu v porostlé skály — propastí mi zdáš; strašné myšlénky

!

se

budíc v nepokojné mysli, hrozné mi na

pamt

nikdy neuvedeš

pokoj

uvádíš

povsti,

a

již

v prsa má. bledý

msíc

—

Bloudím opt skalami tvými,

vyžel nade

temnem erných

jedlí,

a mrtvé zraky jeho poklidn hledí v osamlého

tvá

—

pedce hluboký smutek

as

a hluboký poklid

ouží

adra má,

pedešlých nikdy

již se

nenavrátí.

Tak

v rozplakaném jitru chladná mlha do-

A pedešlý

léhá na skalnatá prsa strání tvých.

as,

zbloudilý

nkdy

co

hvzdy

vzdálené,

jen pichází v zraky ducha mého; jasné

jest svtlo jeho

U

papršlek

prosted

ouzké, na

—

le

mnoho však

jící rozlehlou

nezaliívá.

úrodné roviny

leží

hluboké,

mil dlouhé údolí.

rovinou nenadje se

ped

Cestu-

sebou

najednou pišed na okraj jeho a uleknutý zastaviv krok, jakoby náhle se ped ním rozstoupila zem, hluboko pod sebou spatuje vrcholky temných jedlí a sem tam mezi ležícího dolu; až

skalami jednotlivé chatre. Po obou sice stranách údolí toho strmí vysoké ská) v, le nicmén jsou si ob strany velmi nepodobné. Po levé stran stojí již od vchodu vysoká a píkrá písená skalina. Mnohý déš ji roze-

mlel v rozliné podoby zvíat podivných

i

zpo-

tvoilých postav lidských, které hust a v nesíslném množství po skalnaté stn bud lézti,

bud

z ní vyhlížeti se zdají,

tudy se dívajíce oima. cích

i

dutýma za putujícím

Pi

skalin, po výstup,

rozsedlinách jejich zastiují vysoké jedle

a borovice tyto asto hrozné

hiky pírody, místy

jenom zdola povolujíce oku pocestného volný prhled na tuto blozažloutlou vysokou zed. Po pravé stran, od východu k západu dol se táhnoucí skála písená jest v mnohé kusy nestejné šíky rozervána, a výš a výše nad údolí vystupujíc, ohromné tvoí sem tam rozvalené stupn. Husté koví obrostá tyto vystrmící veliké kameny a celá ta soké nad

n

strana jest

podobna pustému mstu východních

krajin, na jehožto rovných,

mechem prorostlých

stechách zažloutlé brízy sklánjí plaící vtve, v jehožto ulicích nízké, husté koví zakrývá ouzký prchod ve stavení pusté, ted jen pla-

chým liškám za obydlí sloužící. Sem tam vystupuje nkterý kámen, jakoby štíhlá vížka strmla nade ploché stechy, a déš

8

i jiné nehody, aby dokonaly klam ten, vytvoily uzounká v ní okna. Nkteré chaloupky jestli se tch as šest neb sedm chatrí tak nazývati mže opírají se po rznu o tyto po stráni hust se nacházející kameny; a mnohá z tch chatrí jen

—

pední

má

stranu

ostatní její díl jest

z

—

netesaných

trám

sbitou,

vnitek dutého kamenu.

Úzká pšinka vede mezi rozsedlinami a hustým

kovím

skal

od jedné chatre k druhé

až dol do oudolí k ouzkému sice, avšak dlouhému a hlubokému jezeru, na jehožto modravé

hladin vodní zelené

listí,

lilie

rozkládají své široké temno-

stíbrné korunky nad Jestliže,

asích

kvty plynou co temným zrcadlem vod.

a bledé jejích

jak mnozí uenci

celá

zem eská

jistí,

v pradávných

jen jediné veliké jezero

byla: tedy jest toto malý pozstatek z oné ne-

smírné vodní hladiny, a ploché, ouzké

behy

jeho jsou z obou stran veliké stupn písité

kdo ví jak daleko, se ztápí v proneb dle ujišování tamjších obyvatel ješt žádný nenalezl dna ve vod této. skaliny, která,

hlube

vodní

;

U

jezera tohoto, na výtoku malého potoka

mlýnec,

stojí

kteréhož

jednozvuné

klepání

v spolku se šustni a hvizdem pelétajícího ptactva psobí, že tato samota ješt pustjší, mrtvo krajiny této ješt hroznjší se zdá. asem jen pronikne nápv neviditelným pastevcem pronesené národní písn, a jakoby potšená z toho krajina

zpv

jeho

po sob si opvuje temnjším ohlasem. kroku vzdálí od vchodu

kolikráte

temným

Asi šest set

—

—

kde malý potok hustými olšinami zastínný v malém vodospádu hlun j i hovoí s rodnou rozstupuje se oudolí po levé jemu krajinou stran v jiný širší sice, ale jenom krátký doL

—

nho stojí vysoká, husté porostlá korunovaná zíceninami starého hradu; mnohem však vyšší je stromoví, obkliující skalnaté stny dolu toho, tak že ani vysoká je-

Uprosted skála,

dnotlivá

vž

zízeného hradu nepeniká vrcholky

jedlí, vroubících ohromné tyto zd.

Stavba hradu toho, a obzvlášt kulaté vže, jest zcela pimena rozmnožiti tichou hroznost krajiny. Je bledžlutá, základ její zdá se z jedi-

10

kusu

ného

sestávati.

Ze

její

tloušky, a az k špiaté, taktéž

menné steše

náramné je

pižloutlé ka-

okénka nemá. Zcela hiky na krku velikána, pod písteším jejím umístné, iní, že hrozná její síla tím strašnji doléhá na

jest hladká,

ani jediného

a drobné ozdoby, jako

zbloudilého, udiveného poutníka.

Na nco

šir-

ším písteší chvje se mladá bíza, a piléha-

k špiaté nevysoké steše, od ní na dol se kloní co jednotlivé péro za kloboukem lou-

jíc

pežníka.

Pod hradem hého dolu

stojí

tímto na

blízko nad

zaátku tohoto potokem malá

drucha-

loupka zcela obyejné chudobné stavby. Jako ostatní chatre po kopci druhé strany jest i

ona

o skalinu

svým zadním dílem opreua, a že pední její stranu liší,

jen tím od nich se

listy pimalá tverhraná zahrádka, v kteréž dv na drnu vyvýšené kamenné tabule, obklíené drnovými sedadly, jakož i nade dvemi

po

ní

krývá.

rozvedené réví vinné širokými

Ped

ní jest

se houpající chvoj praví

diným hostincem

chalupu tuto býti je-

této krajiny.

1

Jednoho veera vidli pastevci, po protjším kopci mezi nízkým

movu

ti osoby v

ženoucí,

míhati:

a

pravé tím

který jsem V

kovím

té

stáda svá

k do-

zahrádce se

této

veerem poíná píbh,

samé zahrádce

slyšel

vypra-

vovati.

Obyvatel chalupy této se svou dcerou a každodenní jejich host byly ti osoby, nacházejíeí se v židov zahrádce, jakž zahrádku tuto

tamjší sousedé nazývali. První byl vysoký sedmdesátiletý staec, vrný syn kmene israelského. Trosku nachýleny pecházel volným krokem malou zahrádkou od jednoho konce k druhému. Aksamitové erné, až po kolena dosahující spodky se stíbr-

nými peskami

a

podobna vesta

stíbrnými knoflíky, jakož lesknoucích se

i

s

stíbrné

stevících jevily,

že

velikými

pesky na nepanuje

Tak-

zde chudoba jako v ostatních chalupách. též

i

isté bílé punochy, bílé rukávy tenké

košile a jest,

nou

bílý

na krku límec, že den sobotní

prozrazovaly, neb v jiné dny krý val oheb-

a

sestárlou postavu velmi

oškubaný

i

uspi-

12

nný piervenalý kabát. Dlouhá bílá, dnes uspoádaná, až po pás dosahující brada jevila jedin jeho vysoké stáí, a malá epika z erného aksamitu kryla hlavu, kterou ídké šediny ped veerním vtrem dostaten hájiti nemohly. Jindy obratný a ziskuchtivý obíhal, obsluhoval aneb za stolem sedl s hostmi svými; dnes však velebnou tvá asem k nebi obraceje, asem k zemi sklouje pecházel a z pohybování jeho bylo souditi, že zvyklé modlitby odíkává.

U jeho

chaloupky v malé besídce sedla dcera

Lea.

Fantasticky

spíše

než

pimen

odná, vysoká, štíhlá postava. Bílý ásný šat, až pes bosé nohy dosahující, byl pepjatý erným, stíbrem protkávaným pasem. Hlavu mla velikým tureckým šátkem ovinutou dle dávného zpsobu ženštin svého národu, bydlících v krajinách východních, a husté erné kadee padaly

pod pokrytem tímto kolem bledé krásné tváe na bílou šíji. Jasn záily veliké erné oi, upené do neskonené dálky avšak nepohnutý její hled do pustého modra a podivný význam a snadno oblieje srovnány s oblekem jejím ;

—

13

bylo uhodnouti, že na rozumu

pomatena

jest.

Ruce její hrály si nevdomky s njak vin kvítkem, roztrhujíce lístky jeho. Tetí osoba, každodenní host v hospdce této,

byl starý vysloužilec, známý v koninách

tchto co blýsknul

:

jist

loupek vstíc

to

nco

vypravoval.

nýbrž

zemi

se

to

byl on,

A

a

dti

žádajíce

mu ho,

z cha-

by jim

on jim toho nikdy neodesi dlouhé kníry a na

zakroutiv

mezi

teba

s

vybíhaly,

pel, voval,

Jestli se kdy ervenými výložky za-

nejlepší vypravovatel.

oudolím modrý kabát

i

n

usadiv, dlouhé povésti vypra-

nco piln

na práci bylo. Mimo totiž v zániku,

ml ješt jiný výnosnjší ouad,

pede vchodem tam

km

totiž

do oudulí nedávno vystavném:

musel každodenn pánovi a ouední-

šaty istiti; a za

to,

a že

s

pánem

vojenský služebník v bitvách býval,

jíž co

ml

na ješt msíné nco penz. Ty však mu nikdy nestaily neb jak mile je na konci msíce obdržel, musel je hned starému židovi na uplácení dluhu ode-

zámku svobodný

byt, a* mimo to

:

vzdati, kterého

každodenn

za

píinou nko-

14

skleniek koalky navštvoval. Díve bvval také poslem v zániku: ponvadž se ale žádny nemohl jeho návratu doekati jestli že lika

1

,

kamsi poslaného

píbh:

mu

byl

déti napadly, žádajíce o

poslovský

ouad

njaký

odejmut,

a

nkolik skleniek snížena. Jisté že by byl tu tak samotný nesedl na drnovém sedadle za kamennou tabulí, kdyby dti tak pozd služba jeho o

na veer písným rozkazem

ped obludami,

rodi

a strachem

které dle vypravování jeho v noci

po údolí se toulaly, doma nebyly drženy bývaly.

Ponvadž

ho zde žádný neposlouchal, vy-

sob celou franeousknu válku, a jak obyejn velmi hluné, a tak, že vždy

pravoval sám sice

po nkolika slovích ukrutná

lež následovala,

kterou každý hned za lež uznati musel.

Lhaní zvykem, že nemaje komu jinému, sám sob musel lháti. asem hlavou i rukou pohyboval, jakoby se tomu všemu náramn divil, a nkdy se u prosted vypravotak

mu

již

bylo

silným

vání zastaviv, chtán jednotlivé

,.Aj,

aj!"

koalkou propláchnul,

vyklouzlo

mu

hými vousy pikrytých. Mezi tím

a

z

st

se

ustavin

dlou-

15 ohlížel

po oudolí, které odsud daleko se mohlo

pehlédnouti. Slunce již dávno zašlo a jednotlivé er-

vené proužky poletovaly pres nový msíc, který

práv nad

starou vží visel co stíbrná lampa v oblakové síni. Na vži pohrávala bledá bíza v jeho svtle mladým listím co mrtvými jiskrami nad zíceninami zbledlými. Hrzyplné postavy po skalnaté zdi sebou v míhajícím se svtle pohybovati se zdály a nad skalnatými stupnmi protjší strán ležel tichý paprslek msíce co smutné zapomenutí nade zpustlým mstem a pohrával si v bízách náhrobk jeho. Husté koví se kolébalo v pustých ulicích jako lehkým vtrem, šepotajíc jako umírající hlas muezzina s minaret, zovoucího k modlitbám zesnulých pravovrc, a štíhlé kameny, strmící co vížky nad sesutiny východokrajního msta, stkvly se co stíbrné bán v bledém zásvitu. Po potoku zdály se jiskry poletovati; le v zrcadelné hladin jezerní ploval tichý obraz

msíce mezi kopce kolem

vodními a hvzdami nebes; stromy na sebe temnjší pijí-

liliemi i

16

malý barvy, a jen vrcholky jejich sem tam se ervenaly v zásvitu hasnoucích požár. Pastevci pehnali na obzoru po kopcích svá stáda v tiché stáje, a nápvy jejich umlkly spolu s klepáním malého mlýna, a hlubokou tichostí nebylo slyšeti

le

bublání potoka a rozpravy

sob samému

francouskou válku hlasit vypravujícího vysloužilce.

„Na

levo byla

vysoká hora

vypravoval, a levou rukou v

svj klobouk as tuhlenon!

a

as tady!"

„v právo vyhlížela z ja-

položil,

—

vž

njaké vesnice vzav skleniku s koalkou po-

kéhosi stromoví kostelní u

—

naznaené místo

mla nadjmenovanou pak palcem u prosted tabule jsme stáli okazujíc pokraoval takto: r A-tu nestáli jsme, to bych ne my i ne ano,v aspo já tu jsme sedli my lhal; a sedl jsem na tureckém bubnu, zrovna proti Jak? že ne? na mou Francouzm. Aj, aj No, no! No milou vru, kdo se opovažuje? jsme sedt, ale sedli, a zstali jsme tedy tu tak, to bouchlo najednou vám neb ne dlouho stavil ji

v právo, kdežto

vž pedstavovati;

—

— —

— !

—

—

—

—

—

—

17

za

a

mnou na

—a—

ten turecky buben, zrovna za

—

a"

nikou kamennou

pi tom

tabuli, až

najednou velmi ry-

—

armáda vyskoila celá ha! Jak? kdo se opova-

chle vykikl: „a celá

— — žuje? no, no, a tedy jsem vyskoil já —

armáda! Ha, ha,

mnou

rozevenou

hladil

celá,

jestli

že

ku,

ne, já

—

ano já a obrátím sám pan generál na

—

a za mnou stojí mou vru, sám a sám, a za ním vsickni oficíi. A tu vám mn sáhl na rameno ne

se,

— to

bych

lhal:

tu

m

vzal za

knoflík

— — — ano,

na mou vru, za knoflík!" V tom popad na tabuli vž v podob skleniky, dopil a tak siln jí o tabuli inkal, jakoby v té vži všemi- temi byli zvonili. Hned z chaloupky vyskoilo služebné dve a poklonivši se starému židu bralo sklenku rukou vysloužilce. Ten pak chopivji za ruku,

z

poal: ten,

i

..Ano, za knoflík, vidíš, zrovna za tuhle ne,

— ne —

vypravovati: zvyklé,

dve

vytrhši

se

to

bych

lhal,-

poal

chaloupky, a vysloužilec Bárta, neb jak 1857. IV. Cikáni.

dále

však takovému si poínání ubíhalo se sklenikou do 2

jej sou-

18

šedé jmenovali, Bárta Fláko,

pokraoval ve

vám ke mné

povídá: „Bárto,

svém

lhaní: ,,A tu

vidíš tamhle tu

— ah

—

no

—

vž? u

Já rku:

„Vidíme

—

—

no

—

podla vž? ah V tom pinesla holka naplnnou skle-

"

kam pak

se

niku

a postavivši ji ke klobouku opt odchá„Ohou!" kiel Bárta, ..tu nestála tuhle, zrovna uhlenon!" A postaviv skleniku v levo od klobouku na jiný kraj stolu, mluvil dále: ,.A tu j^em vám, abych to dopovdl, sel s tím chlapem do té vsi špehovat, a šli a pili jsme pili jsme. až se hory zelenaly. Já-jsem vypil

—

zela.

— již

tri

potom

— —

étyry holby. a on teprva jednu: ale

potom

se dal

do

a než

piti.

jsem já

—a—

a." on vám rukou po stole, což vždy bylo až po chvíli rychle pedchdcem náramné lži vykikl: „Proklatá potvora! vypil tyry sudy tyry sudy! na mou íi! proklatá potvora! ano!

vypil

vypil tu pátou, tu a

opt

hladil

—

vru, tyry sudy! Já

—

jsem

a

se

on.

vám

A

potom jsme

On naped schoval

—

tak chytré

sudy, že jsem nevidl nic

šli

špehovat.

a já vzadu,

ped

za

sebou

a

ty

—

vždy

tyry pra-

19

A

pranicoucí nic."

zvyklý, že se

píbhu

hoto

vypravováním, což posluchai smáli, smál

se stalo,

—

mu

mezi

to-

nkolikrát

již

sám hlasit:

se

„Ha, ha, ha! Jak? kdo se opovažuje? No no tedy vyšlo na nás deset voják povídá ten jeden z nich: „Kdo jste?^ a

— — — A

vám

co šel se mnou, zdvi„Špehouni jsme!-' a dal jim a a" šoupaje rukou po stole, vy.,a všech tyidcet upadlo aj, aj

tu se

ten chlap,

hnul a povídal

kikl:

—

!

:

— —

ránu

ano

—

—

—

!

proklatá potvora

a ta

V pipíjel,

vž

—

všech tyidcet! Fi!

rf .

.

,

tom vzal skleniku, a tak srden si jakoby ty tyry sudy najednou chtl

vypiti.

Umlklou krajinou zaznlo pojednou nkolik

plných souzvuku strun,

—

nesly se tichým

dolem, a odražené o skály splynuly v temnou

píjemnou hudbu.

—

Pak opt bylo

ticho.

II.

— —

"VVygnacem

Tesknota mi§ obarcza, gnigbi^ uiepokoje, nie swoje Wszvstko, co widz§ !

Niebo. ziemia, powietrze i ludzie Každá rzecz tiskna, choc nowa.

N

Po

chvíli

zvuk

ných

s

opt

i

e

mcew

.

.

mowa,

i

i

c

z.

bylo slyšeti nkolik smut-

protjšího kopce.

Bárta se skle-

hubou otevenou brzo vzhru k protjšímu kopci, brzo k starému hradu po-

nicí

v ruce

hlížel;

i

a

s

starý žid zstal

státi,

a

s

podivením

jen Lea zstala jako prvé nepoHned na to následoval zpv. Vyslou-

poslouchal, hnuta.

kvapn vstal, a posadiv si nakina hlavu, postavil se vojensky, klobouk ven a nepohnut hledl vzhru. Zpv smutný byl žilec Bárta

21

pronášen, každému slovu bylo rozumti, zvuky strun vyplovaly nedlouhé mezi smutné a Znl takto pestávky. slokami

zeteln

:

„V dlouhém

šumí

poli

vtr

Jablo, co tam ržobíle

pede mnou

Zlaté klasy vše

Vše

V

—

se kloní

Po bezovém

pedu

háji

háj

vání;

zkvítá,

m

nic

vtry

sklání,

neuvítá.

hrají,

stovký

ten dub

—

hlídá,

Jeho lístky cosi šepotají nic pro mne nepovídá. Poslouchám ;

—

Bublá potok stíbrnými

hlasy,

Potok, jenž luh kvtný obepíná, Jakby dávné vypravoval asy, nezpomíná. nic slyším Pejdu,

—

—

mn

Modrý blankyt nade mnou se klene, Po nm vtík s oblakami hraje, zejtra na jih žene, Dnes je v plnoc

V

—

západ

Rozplašen

mj

Neznámý Dvakrát

Vn

;

nic,

dál,

—

nikdy v moje kraje.

východ

—

národ;

pláem vše

—

si

bratr

bratím

cestu krátím

jenom jednou spatím, nikdy se nenavrátím.

1 '

22

Po

slovích: ..rozplašen

mj

národ, u vstala

rychle Lea, a pejedši si nikou bledou tvá, poslouchala pozorn s okem nepohnutým, upeným do šeré dálky, až ku konci písn. Když pak již i struny, i ozvna umlkly, a opt hluboké

kolem následovalo ticho, zpv hlubokým oudolím „Jerusalem spustnul

Rozplašen

mj

—

nesl

ni

se

smutný

její

místo neznáno,

národ, potupa

mu

zlá

by hlavu sklonil, místa mu nedáno Daleko prach otc, daleko vlast má!

Kam

:

:

Z nespatené vyhnán Palmy na Jordánu, Kde východem slunce hlas hrdliin zní, Tam vy pozdravujte ode mne neznánu, !

Jí rcete, že ješté

Láska má

šla

se

jsem prese

Hlubší toho

Tiše

stál

moe moe

starý

— po vysoké hoe, kterou jsem — pes hluboké moe,

pes

šel

penesl jsem

žid;

slzy

se

žel

—

S podivením

a !

mu

vráskovité tvái, po šedivé brad. stál.

ní.

mnou

Vyšší je té hory, Sel

chovám lásku k

lily po Dlouho tak

sepjal Bárta ruce, a polo-

hlasné „Aj, aj!" provázelo z úst jeho

zpv Leim

•2

3

Mezi tím zpvem pecházely po drahé stran kopce dv vysoké postavy po pšince od chaloupky k chaloupce mezi skalami až dolu do s

oudolí.

Umlkl zpv Lein,

zvuky jeho

a poslední

umíraly na protjší stran ve skalách, jakoby nad

zpustlým Jerusalemem v dímotu upadaly v pa-

prsku zapadajícího msíce. Starý vysloužilec, jakoby se budil vytržený posledními slovy

1

tyl

ze sna pro-

zpvu, pucal

po-

znovu vypravovati: ..Já jsem tam také byl na na moi. Ti dny jsme tam moi ano

— —

byli.

—

Oh!

Nic nevidíte, véru!

moi to

!

— —

bych

A To

lhal,

Kdo

to je nic,

—

vám podívaná na moi. na mou

než vodu a nebe

bouchání

to

ptkrát

na

kanonii

z

zní stokrát tak siln ale

—

!

—

— ano ptkráte

tom

ne, ne? zaj iste."

jak dlouho a co by byl ješt vypravoval kdyby ho píchozí nebyli vytrhli. Byli to dva t-ikáni. Naped š»-l malý. po maví,

,

darsku vystrojený

chlapík

:

ervené, vyšívané

spodky, žluté botky a modrá,

ozdobená kazajka

byly

odv

žlutými jeho.

šrami

Na hlav

24

neml nieho

dlouhé vsak a husté

;

dostaovaly, hlavu

ped

erné

vlasy

všelikými nehodami po-

vtrnosti uchrániti. Postava jeho byla nepatrná, malá; hlava, jakož i on celý, k pravé stran se

schýlela.

Jeho pravá ruka byla o poznání

delší nežli levá,

vin

do

zem

a ze zvyku nosil obliej usta-

obrácený;

le

obliej jeho byl

hrd

sklenuté elo a temnomodré oko, jehožto smutné asem zplanutí bezvoln k soucitnosti budilo. Druhý cikán, mnohem starší, bvl celv mode a mén skvostn obleen. Nad opálenými tváemi hoely erné oi, co dv hvzdy na veerním nebi. Mladší ml pevešený pes rameno cimbál lesknoucími se strunami potažený starší nesl pod paždím hudební nástroj, podobný našim houslím. Byli cestující hudebníci. Mladý cikán, spativ vysloužilce a ostatní, as dva kroky ucouvnul, jakoby byl nkoho jiného oekával; opt však se zpamatovav, tázal se, zda-li zde jest hospoda?

krásný, obzvlášt vysoké,

;

„I arci že; jen dál, pánové

tady se

lovk

na mou vru!

nejladnji opije Jen pojte dál."

— jen dál — — poádné —

25

Po takovém

uvítání zazvonil Bárta o stl

sklenikou, a dívka žid,

jenž mezi tím

asem

pibhla z chaloupky. Starý opt po zahrádce pecházel, zastavuje

a žalostn na

dceru svou pohlížeje, pistoupil

kvapn k pí-

u besídky

se

chozím a co by žádali, pívtiv se tázal, jednomezi tím mumlaje slova modlitby, z které ho inkání sklenikou bylo vytrhlo. Zatím Bárta dívce pikazoval: „Honem! honem dlej; tu ti pánové jsou po cest, a to tlivá

má lovk

hlad, na mou vru!" Mezi tím mladý cikán, složiv se sebe hudební nástroj, chléb a vodu pinésti porouel; naež dívka, do chaloupky odbhši, brzo s chle-

bem

a vodou se navrátila.

Starý žid již

opt

v modlení zahradu pecházel, pocestných si nevšímaje, bud mysle, že nejsou pátelé mnohého mluvení, bud soud, že od nich velkého zisku nenabude.

„Chléb a voda? na mou vru! aj, aj! na mou vru! u krout hlavou, divil se Bárta. „A to tenkráte na

Rýnu byly

jiné

do chalupy, a mli jsme hlad

asy! Pišli jsme na mou vru!

—

26

To byl

—

bych byl sndl. AjJ aj na a myslíte, že jsem nejedl slona? mou vru, výborné je maso slonové a ješt jak? aj polepší polívka z nho! aj no, chybujete? kdo se opovažuje? No kde pak jsem zstal? Aha, v té chalup; tam jsem ne i ne to bych lhal

—

hlad, slona

—

— —

—

— —

—

—

— — —

—

jsem ven. V chalup sedla bába, slepá a hluchá, a kouila tabák, ano, kouila na mou vru! Tam všecko kouí všecko, já jsem tam vidl, i ne, ne slyšel, že tam' tednco zdlouhavj i vypravujíc prase rukou po tabuli šoupal, ..ano, že tam nt-zústal

ne,

—

1

kouilo.

nýbrž

šel

— —

—

Proklatá potvora,

—

n*

—

—

—

hahaha! jak?

—

kde pak kdo se opovažuje? no no jsem zstal? Ano ano ped tou chaloupkou; i ne ne to bych lhal, tam jsem nezstal, nýbrž Šli jsme dál; to jest, dva vojáci, Barto-

—

lomj

Bárta,

—

—

totiž já,

a Franta Hrnírovic.

—

Tenkrát ješt byl živ a na vojn, ano u tenToho zabili ve Francouzích jak tomu íkají, mám to na u tentonon jazyku, je to zrovna za Rýnem ano tentotonon se mnou.

—

—

27

No

non.

tedy tenkrát, když byl ješt

hlad jako

šli

já,

bysme nco

ulovili.

okolo jakési díry a

mou vru

mj

jako

—

okolo

díry,

i

klobouk;

as jako tuhle ta do

ml

živ,

kde A tu vám jdeni a jdeme na nco tam kií. Ano

jsme do vesnice

ne

— —

hledat,

—

byla tak veliká ne,

to

bych

lhal,

mého rukávu. Posloucháme, ta díra šla do njakého

—

tam kií; chlíva, pi samé zemi, a nemohli jsme rozeznati, co to tam kií: jeli to kohout nebo sleco to

I postaví se

pice.

vám Franta ped

zdi.

—

— — no,

nedýchám. Tu vám velkou aj!"

pije,

vru aj,

fal

zed, a já

Franta volá, já vytáhnu šavli a íhám ano íháni: na mou vru; mlím, ani

ke

aj

t< :>

vystrí hlavu, hlavu tak

mj

tak jako

— — !

—

—

ranou jsem

Na mou Vru, jednou

—

—

aj

tou

kamennou jsem ual?"

šavlí."

tabuli.

A'

..Ano,

to

mou vru, Aj,

ufal.

ranou:

tu

—

„na mou

Já jsem se otásl, ale sebral jsem

a jednou

vejte

klobouk

po chvíli pokrauje dále na každém konci roh na

se

aj.

se,

—

podí-

tom hodil šavli na jednou ranou, a co

28

Cikáni až posud sedli tiše, na vysloužilce pozoru nemajíce. Starý cikán sedl práv proti

nmu v hluboké myšlénky pohížen; asem kvapn nikou ped sebe v povtí udeil a oko jeho pi tom z místa na místo poletovalo. Všecko jeho poínání jevilo náramnou nepokojnost. Mladší po krajin se ohlížel a hluboce vzdychaje jednotlivá slova mluvil

Hozením

eí

nesrozumitelnou.

na

šavle

tabuli

jakoby ze sna

probuzeni, pozorovali vysloužilce, kterýž tabule se drže

nou na

ped

šavli ukazoval:

— Franta Starší

to

lap a

šli

stál a

„Aj,

aj

pevn

rukou nataže-

— ano — ano —a—

jsme domu

".

cikán vstav odcházel ze zahrádkv

pšinou do oudolí, v šeru po skalách zoucího.

nimi

Nahoe

a po a se

chvíli

kovím

ho bylo vidti

v starý hrad

le-

ješt kmitnul v paprsku

msíce, který za vrcholky hoejších jedlí zašlý ješt bledé zíceniny a vysokou vž osvtloval, jejížto mdlý stín daleko po druhé protjší stráni se táhl.

Mladý cikán však obrátiv se k zde asto bývá?" sl- tázal.

„ zdali

vysloužilci,

29

ekl

„Já?"

—

vidti, že jste „Jste dále.

„Já

on,

známý v

— já" —

díru! já

—

je

se cikán

odpovídal vysloužilec,

znám každou

já tn

krajin? u táže

této

To

každý den!

rjá?

„aj,

u

„Jste tu dávno?"

„Já

—

Rýna

„Je

— aj

to

co jsme pišli

—

aj,

dlouho

ano ?

—

s

jemnost pánem od

u

u

vy nevíte? to jest deset sedmnáct let na mou vru sedmnáct let." ano ..Já jsem tu také již jednou byl, nevím, jak tomu dávno," vypravoval cikán; „šel jsem tudy do Prahy s otcem, a stavili jsme se tu v hospod na noc. Tenkrát zde byl jiný v ho-

—

„Ano, pravda,

patnáct

—

—

to

šestnáct

—

—

spod, njaká ženská

„A

to je

už dlouho, ano,

šestnáct roku to

mže

vru

byl

—

to

—

—

jste

býti

asi

—

malý

asi aj

—

patnáct

—

na

ano

—

mou

—

na

mou vru, maliký!" „Byl jsem

asi

tyletý,

šel

jsem

s

otcem"

30

—

kam

pravil cikán odpovídaje; „a nevíte,

podlá

tato

„Ano,

hospodská?" to

byla podivná ženská

ujišoval vysloužilec

povden

se

— podivná/'

tomu,

že nalezl

nkoho, kdoby poslouchal povídky jeho. A tecT zaal povst svou s mnohými „aj aj" promíchanou, a sám sob asem hlasit se smál,

—

jak tomu zvyklý byl, že se mu pi vypravování posluchai bud divili nebo smáli. Byl již notn opilý a mezi vypravováním ješt notnji si pipíjel, tak že se zdálo, že dnes konce povídání nenajde.

— na mou vru — a jak — já dobe vím. — Podivná byla a pišla sem, žádný neví odkud — žádný — já To byla díve také ne — neb „Ano, podivná ženská to

tu

ale

dobe pamatuj u,

nežli já.

velmi dobe,

—když

si

jsme veer,

jemnost pánem od Rýna, bylo to lilo, a tma byla jako v pytli. sem ml bílý pláš a sedl jsem na koni Já jako myš: pán ml také bílý pláš, a schlíplý pišli

pršelo

s

jen se

—

jsme lesem a mli jsme pl hodiny, jak pán pravil, do zámku, kamž jsme

jel

naped.

Jeli

31

naped

pijedem. Tu vám stála pod Širokým dubem, jak mu íkáme, pod starým dubem, tam u kostnicí ho kamene v nejvtším dešti. A jak my klusáme to bych lhal, neklusali ne, ne jeli jsme krokem, ano krokem, pán naped,

již

v

zkázali, že

lese jakási ženština

—

já za ním. proti aj,

—

—

nám

—

—

—

A tu vám vyskoí ta ženská tyry sáhy zrovna proti nám

—

Mezi tím vzal skleniku a dlouho

aj !"

jakoby

chtél

— jako

tily

nova kon:

asu

cikánovi

r Na mou vru, tyry

dv

sáhy,

zde,

mným kikem volá. kon na ostruhy, já

také

—

bílé

v

lese

už

jsi

k

podivení.

oi

se jí sví-

chopivsi pá-

zde!"

s

Pán však uleknutý

náravzal

— a pry jsme letli plášt za námi tím deštm, pry lesem, bych ne — válela v blát —

a ona se lhal,

a

Pak

pochodn.

,.Už je

dáti

—

pil,

ne,

to

v mokrém písku, nebo pod kostnicím kamenem jest samý písek."

ne v blát, ale

Pozorné poslouchající cikán pri tch slovích kvapn vstal, zaatou pst tiskl na kamennou tabuli, a hlasité bylo slyšeti skípení jeho zub. Pejev si však kratší levicí tvá, opt se

32 posadil, a zdálo se,

že

pokojn poslouchá vy-

sloužilce, takto dále vypravujícího

„A když

šoupaje rukou po klatá potvora

:

tak letíme tvrt hodiny, tu

!

— kudy

stole,

tu

vám

vám

rychle pak zkikl ta

ženská

letí

:

a

,,pro-

nám

proti

tam pišla, nevím, a kudy my, také ne; ale zdálo se mi, že to opt na tom míst, opt pod starým totiž u kostniího kamene dubem stojí vám tam, a a zdvihá ruce do

—

—

výšky,

a

blá

se,

a jiskí

oima

a

kií my ;

—

však letíme ješt víc a letíme, a pozd v noci pozd veer, ano pozd ne, to bych lhal veer jsme piletli do zámku, kudy? to nevím.

—

—

ano poJá jsem tu byl tenkráte ponejprv vzal s sebou z vojny nejprv. Jemnost pán od Rýna, a tak jsem nevdl nic." V tom pohnul cikán rukou, jakoby se chtl na nco ptáti; Bárta však nedaje se z vypra-

m

vování vytrhovati,

kvapn

mluvil dále

Jemnost pán na to celý veer ani nemluano ani neceknul, a ponejprv mi vil, aj, aj se zdá, že plaekl, abych šel k ertu, a A já, já jsem šel k ertu, a šel jsem, a kal. ,,

—

mn

3 3

jsem se, a sel jsem až clo hospody. A pijsem zrovna sem a chci koalku. Tu vám pišla hospodská a jest to ta sama ženština, která byla dív v lese na mou vru, ta sama a mla kluka asi tyletého pi sob. Já se ptal šel

—

—

;

ano

a jiskil

!

byl

na právo a do

vy, sehnut}'

ted; ano

—

práv tak jako pedu naklonný, vám oima, práv tak, jako vy

ulekl a toho kluka

ji

—

a já se ulekl, vyskoil, utíkám

—

ona za mnou, a nevím, jak jsem tenkráte pišel do zámku. Ráno se mla sthovat ze vsi jemnost pán to porouel, a zkázal jí pomn, že

—

musí sthovat, že on chlapce jejího nemže Druhý den na to kam se podl pry žádný neví, chlapec byl a se

vidt, a cosi kamsi ješt.

—

—

*j

—

Opt

aJ

" :

pil,

dávaje cikánovi

as k

podivení:

ten však hlavu skloniv do rukou, hluboce vzdychal.

„Po nkolik nocí nato," vypravoval Bárta ..toulávala se ona kolem zámku, až ji posléze jemnost pán pijal do zániku; já nevím pro, já nevím za, nevím a nevím nic; ale

dále,

1857. IV. Cikáni.

3

34

dobe

to panSatuju,

Jak kdo

všecko jako dnes.

se opovažuje ?

A

vám

tu

Halialia!

bývali, ona

a jemnost pán, asto spolu, to jsem vídal; a rozliné ženské chodívaly s ní k nám, já nevím, odkud, a opt od nás, já nevím kam. totiž

Každý

—

myslil, že

—

žádný nic neví, ale já já jsem to všecko vyíhal.

proklatá potvora, já

Já jsem vala nic

se ptával, co je to

—

dív ta hospodská? nevdl, nežli že ped

—

sedm

—

za? a

a co bý-

vám žádný

tu

jedenácti

—

—

to jest

—

osmadvadcet let ano, osmadvadcet! že pišla do zámku, zrovna když se jemnost pán vrátil z Itálie, a žádný nevdl, odkud pišla, a že jí jemnost pán dal tady

ted šest

ní,

Potom prý

jemnost

pán

a íkal jí Angelina, ano Angelina, na

mou

hospodu.

tu

k

chodil

vru, Anglenina. Potom prý mla práv v ten samý den s jemnost paní syna, to je ted asi

—

dvaadvacet

let, ano dvaadvacet ten syn prý znamení na prsou, jako prý krvavou ruku, a ona prý byla tenkrát tuze nemocná tuze. Syn jemnost paní ale prý i s jemnost paní že umel hned ne, to bych lhal hned ne,

ml

—

—

—

35

dv

dv hoSlfty. Jemnost hned odejel do vojny a po tyech letech že se navrátil se mnou. To bylo všecko ano na mou vru, všecko.Mladý cikán pozorn poslouchal celý po-

ale za

pán

hodiny, ano za

pravili, že

ale,

—

asem

vídkou zajatý.

hluboce vzdychal, ani

jediné slovo však neprozradilo, co jeho smutku jest

píinou. S

rychlostí se ted tázal:

kde

ta

bývalá hospodská je?

„Kde

je?*'

odvce

živobytí na zámku, jak voval, to

vám

deset

ano deset

toho,

let,

všímal,

Bárta; „to ví vlk.

tak trvalo celých skoro

a

To

jsem vám prvé vypraJá jsem

devt

—

pak vlka chodil jsem do hospody sem let.

si

k židovi, jenž po ní tu chalupu dostal. Když jsem ale chodíval v noci dom, tu jsem vídal všelijaké ženské k nám a od nás chodit ano, k nám a od nás a jemnost pán byl velmi Bývalou hospodskou jsem potom vesele živ. málo kdy vidl, byla prý tuze divná ta Ange-

—

—

lina

—

ano

— tuze

divná.

Až

asi

ped

sedmi

—

zaveli na zámku do vže a ona jim r f ekla a žádný neví kam. Posledn

neb osmi

lety ji

36

kdy utekla, Honzík Loukodubu u kostniího kamene, a od o ní žádný neslyšel. Pry byla tch na mou vru ta tam Cikán sedl hluboko zamyšlen zrovna ped sebe nepohnut hled v šero noní; smutné

ji

vidl ten

clen,

vic u starého

—

as

—

vzdvchání

!

a

nesnesitedlná

slova

stídala

se

z jeho úst.

Starý žid v ustaviném modlení pecházel

asem se u Ley zastavuje, ped svým odpovídajícím zpvem

zahrádku,

jako

nepohnutá, nieho

si

nevšímajíc, co se

která

sedla

vkol

ní dlo.

Bárta

dopovdv

dlouho

a dopiv zvo-

pil,

sklenikou o stl, polohlasn si jednotlivá slova pedíkávaje, jakoby se chtl pamatovati, sedmnáct let zdali nic nezapomnl: „ano Dívka pišla kluk." kostnicí kámen

nil

—

—

— —

však místo nalití povídala Bárhned bude desátá hodina než on ustacinkaje, dopovídal: „Jemnost paní

z chaloupky, tovi, že

vin

;

hospodyn

V

—

—

."

tom bylo

slyšeti

malý zvonek oudolím

37 hlas

jeho se od skály ke skále odrážel, ohlas

z dálky

ješt dlouho odpovídal;

ticho.

—

pak bylo

—

ted musím jít, ano „Odpuste, pane! To u nás zvonjí v zámku, a to musí každý až budou po druhé zvonit, dom do zámku

jít.

—

bude jedenáct, ne nácte; a to se již

do

nho

to

bych

lhal

zave zámek,

—

ase

nepijde; neb po tom

dnému neoteve

—

pl

jede-

a kdo není doma,

žádnému,

mn

se žá-

také ne

—

hahaha! No, dobrou noc! Holka, piprav tomu po takové cest," volal pánovi postel; slyšíš

—

,,po

takové cest,

to já

vím, a velmi

Bárta ze zahrádky vrávoraje, to

se

chce

lovku

spát;

dobe, na mou vru." V tom byl v oudolí pod zahrádkou, a jen mumlání jeho bylo slyšeti. asem v povsti na své „Na Rýnu" hlasitji vyslovil „ano potok když až Rýnu!" na vru mou

—

—

—

pevrávoral, nebylo ho více ani vidti ani slyšeti, a hluboké noní krajinou nastalo ticho.

III.

Tam

zagrzebane tylu

set

ciaa, imiona.

Ad. Mickie wi

cz.

Nieraz na licach wodv promie slonca swieci, pieni Choc spodem ciemna zimná fala wre Nieraz usmiéch síoneczny twarz nam opromieni. Choc juž serce zbyt chlodue w przepasc zguby leei i

Z Moora. Korsak. Izami zlewaJQC bezsenne posciele, Licem pokuj klamiemy. ustami wesele: Tak po baszcie s§dziwéj mlody bluszcz si§ wsp na. ruina což spodem ? Z wierzchu kwitnie zielonosc

Nieraz

z

:

—

—

!

Z Byrona. Korsak.

Msíc krajinou.

již

a temné šero plížilo se stromové v erných se míhali

zašel,

Škály

i

mrákotách zíceného hradu, temná vž strmla vysoko ve hvzdnatou íši. V protjších do kopce chatrích rudí svítili ohové a záe jejich táhla se z malých okének dol v temné oudolí.

39

Njaká

postava lezla

ného hradn. lin,

asem

Ted

stála

asem

temnem noním

ze zíce-

stanula na vyvstávající ska-

po jednotlivém spouštla se koví. v ouzké brance dolejší hradby a sesedši zmizela v koví a jen hmot padajícího kamení prozrazoval lezoucí. Byl to starý cikán vracející se ze

zícenin spustlých.

Mladší cikán sedl zamyšlen, rukama rozpálenou tvá si zastíraje. r Sám, sám tedy?

—

opt

—

nic?

— pry?

neznámý

— domov žádný?"

mu

plynula jednotliv

a jiná podivná slova

polootevcných úst. Starý cikán volným krokem picházel pšinou z oudolí, a vešed v zahrádku usadil se beze slova promluvení za

z

kamennou

tabuli.

„Domov žádný

—

Vlast mi nežádný! známá u mluvil mladší dále a pozdvihnuv cimbál svj i uhodiv ve zvuné jeho struny hlubokosmutný poal lna: nápv. Starý cikán též po chvíli vzal hudební nástroj svj a u provázení zvuku cimbálových hrál ten nápv dále. Hlubokosmutný byl to nápv, jako v tichém žalu lkaly jemné struny cimbálu žalost!

i

nou píse, a co nesla se hudba

hlasitý ta

plá zvuk vzdálených

krásným údolím, truchlivou

nocí.

U

prosted hudby poal mladý cikán píse

pednášeti, nezpívaje, nýbrž jen jakoby

njaký

ším hlasem, toho

tu zdlouhavji,

tu rychleji,

rozmr hudbv

jakž

žádal.

«/

Byla

*)

píbh

vypravoval, brzo povýšeným, brzo hlub-

to

píse Nagy-Idai,

*)

znla

a

:

mnoho pán Wolfgang Buehheim a Marceli Dietrich méli pronesený nad nimi ortel vyplniti, k emuž 8000 pšího lidu, G00 tžkých

íšský snni od roku 15 5 6 Uherských za odbojníky,

jezdc bytí

a

rovnž

tolik

hrad Ujwaru

a

prohlásil

a

husar

obdrželi.

Po

do-

Tarku pitrhli pres PerényiObležené pevnosti hakterýmž slíbeno bylo, ubránivše, pána jejího za-

ckou pevnost Nagy-Ida. byli samí cikáni,

jitelé

jestližeby tu pevnost

že

chránili,

vlastní

celý

pipadne.

staten

ten

okršlek

Pro prípovd

kmenu

mnohými

odporovali, že dobývající,

šastnými outoky odstrašeni, umínili odtrhnouti.

Sotva však

káni z pevnosti,

si

že odtrhli,

nevasnou

radostí

jejich za

cikáni

tu

tak ne-

od pevnosti vybíhali ci-

puzeni,

po-

41

„Bhá

jelen po luinách, Zabloudí srnka hustým lesem;

Ten na zeleném koberci, Ta pod alouny zelenými, Ten dnes, ta zejtra naleznou

—

Rozložený rod

kmene cikán.

smívajíce se odcházejícím a ujišujíce,

ped

jen nkolik dní ješt

že

kdyby

pevností byli vydrželi,

nedostatek prachu a potravy obležené by byl donutil,

I

Toto

jim se vzdáti.

hned

se

obrátili,

všickni cikáni za

a lichého

u

zprávy

nání došlo

neprozetelné

slezli

odmnu

posmchu od

poí-

odtud

táhnoucího.

a dobyli

pevnost, a

vojska

neprozetelné chlouby

rozlíceného

vojska

byli

zmordováni. Upamatování na toto krveprolití, které více než tisíc lidí život stálo, žije až posud mezi cikány v žalostném a velmi smutném nápvu, nazvaném „Nagy-Idai nota. u Každý cikán :

píse

ji, slzí, pláe, až posléz v zoufalost upadne. Nevím, zdali pro upamatování na smrt bratí svých ili pro ztrátu zaslíbené vlasti. Neb akoli cikán

tu zná, a slysí-li

v hlasité

lkáni

a

s tíží odvyká toulavému životu a zídka na jednom míst se osazuje, pedce v jakás po neznámém domovu neuritá žije toužebnost.

jen

nm

4 2

Nad

nimi krouží dravý pták

Ržovým svtlem Sivý to orel

—

nova

jitra

:

v dlouhém kole

Xad nimi krouží a povídá „Pro jsi tak smutný, kmene Ty kmene mj, rode cikán? :

mj

Smutnjší nežli jitra lkáni! Zdaž není krásný ten tvj byt

Modrý mu

?

blankyt písteším

Zelené hory stny jeho

Nebeská svtla lampy jsou. Východ i západ ržový Purpurovými jsou alouny, Jimž obruby, kvetoucí vtve, V ele stn jeho, temných hor. Pro jsi tak smutný, kmene mj Ty kmene mj, rode cikán ?*' Odpoví smutná rodina, Potoka odpoví mu lkaním .,0, jak bych nebyl smutný já ?

?

:

Kde každá

Tam

Každý mi ,Dnes

A

zv

svou peleš má,

já cizincem všude jsem

pán, kde jen jsem stál

zsta

si,

zejtra jdi dál!'

tak jsem prošel šírou zem.

O. jakbych nebyl smutný já? potravu má

Kde každá

Mn

zv

nikdo pokrm nepodal.

:

?

43

Každý svou

Mn

roli

vzdlává

žádný mou zpt nedává,

Již mi,

než jsem se zrodil, vzal! O, jakbych smuten nebyl já ?

Bez konce pou, bez konce žal, Pro mne jen cit ve srdci skal

Kdo

pokoj

—

lásku

—

vlast

mi dá

V"

Odpoví Xagy-Idai pán, Lapena lva odpoví rvaním: „Já obydlí vlast vám dám já Nepítel vládne zemí mou. Tam pevný hrad, ten brate mi,

—

— — —

Ochrate m, a odmnou Bude ten hrad i sirý kraj Ten domovem, ten vlastí vám I vstane kmen a silou lva Ubrání hrad. Le nešastn Vítzstvím svým se vychloubá. ;

'."

—

— hluky vran — nešastný kmen pemožen, nešastný kmen meem svou —

Aj, hejna

Zpt Jest

Pod

Tam

vlk

valí se,

sklonil hlavu

pevný hrad

Poklidnou vlastí širý kraj. Synové jeho v šírý svt Jsou vyhnáni u krásný byt Modrý mu blankyt písteším,

—

Zelené hory stny

!

mu domovem,

jeli

\

44 Nebeská svtla lampy jsou. Východ i západ ržový Purpurovými jsou alouny, Jimž obruby, kvetoucí vtve, V ele stn jeho, modrých hor Pro jsi tak smutný, kmene mj? Ty kmene mj rode cikán?" !

—

—

Umlknul tujíc

nápv

skály v

hlas vypravujícího a

temném

ohlase

znla oudolím co vzdá-

lené lkáni. Mezi

zpvem

loupky rozžatou

svíci

mennou

hudba op-

otázky poslední, obražená o daleké

tabuli

opt

a

pinesla dívka postavivši ji

odcházela.

A

z cha-

na ka-

starší z ci-

kán hned ji zase zhasil, pedce nebylo možno, aby Lea, která hned pi poátku písn s jakousi tajemnou dy chtivostí pistoupila, nebyla spatila krásný obliej mladého cikána s tím hlubokým smutku výrazem v temném oku, a aby nebyla vidla jasnou slzu v zarputilé, skoro hrozné tvái staršího. I starý žid pistoupil blíže, dílem hudbou, dílem poínáním dcery své jsa lákán.

Po skonené

písni padla Lea, hlasit pla-

íc, mladému cikánu okolo krku, a slzy

její

45

velé padaly po tvái jeho. Dlouho, dlouho on pak pevn ji kolem tla objav, pivinul ji na hlasn bijící srdce, a erné jejich vlasy temnou nocí v jedno setkané, tvoily hustý závoj kolem obliej jejich. S podivením hledl starší cikán na n, a starý žid s rukama sepjatýma, s tváí k nebi hvzdnatému pozdviženou stál ped nimi, a i po plakala,

jeho tvái se valily

le

slzy,

slzy radosti. Dosti

se naplakavši sklesla umdlelá

cikána, starý žid však

ji

Lea k nohoum

pozdvihnuv odvádl

dceru svou v tichý byt. Cikáni zstali samotni.

..Pjdeme

Hned k odchodu,

!"

praví mladší.

povstal druhý a

„S

pravil:

ochotn

radostí

se chystaje

dále,

dále

do

temná noc mi pítelkyní dobrou. ..Zde nám iiL lze zstati." praví mladý ci„aniž to radno ale nedaleko odsud znám kí

šírého svta:

j

kán,

;

nocleh jiný, kde druhdy jen divoká

zv svou

peleš mívala."

Zaplativše

pišlé z chaloupky dívce,

od-

kolem nízkého plotu

p-

cházeli ze zahrádky

46

dol

šinou

do oudolí.

Blíže

mlýna pešli po

malé lávce potok, a brzy na to byli na

pšin

do kopce druhé strany.

U první chatre pi pšin byl první stupe písité skály hustým kovím porostlý. Nade kovím této;

byla

opatrn

zpovolna

temná díra v skalin mladý cikán v tuto diru,

hluboká, lezl

ho následoval

v temném otvoru.

mene

vylezli

vené

zem

starý,

a oba

Na druhé stran

zmizeli

tohoto ka-

opt pod hustým kovím

z roze-

a pak prolízali mezi skalami dále,

ouzkými rozsedlinami a pod hustými vtvemi mladého koví. Byla hluboká tma, a husté koví nad nimi od skaliny ke skalin srostlé nepipustilo ani jediný zásvit

Le

hvzdiek na jejich

mladý cikán zdál

porostlou

pšinu.

zde velmi

dobe povdom býti.

se

Starší byl v pa-

tách za ním.

Nkolikráte se prodrali uzounkou rozsekde jen jeden po druhém šikmo se mohl prosmýknouti: mnohý již pelezli písený kámen, a stáli ted na nco prostrannjším míst ped vysokou skalinou. Hustým kovím kry-

dlinou,

47 lezli tec! vzhru v tento kámen nahoe vy lezli po nkolika kamenných stupních

tou rozsedlinou

uzounkou dírou pod šíré nebe, a stáli vysoko nad oudolím na rozlehlé skalin. jeHluboko pod nimi ležel krásný dol zícený hrad židova chaloupka zero

—

a daleko,

—

—

daleko táhly se skalnaté

steny,

— až

v dálce nemohlo oko nieho víc rozeznati, le temné stíny na obzoru hvzdnaté oblohy. U prosted této skaliny, na které stáli bylo rozlehlé dubové koví. K tomuto se piblíživ rozestel mladý cikán vtve jeho a pozorn kráel houštím, krok po kroku nataženou napomenul druhého nohou nco- hledaje. k pozoru a sám lezl ostražité mezi kovím njakou rozsedlinou dol. Starší slezl za ním asi dva sáhy hluboko, a oba stanuli v skalnaté kotlin asi dva sáhy dlouhé a sáh široké. Kolem nich strmla písená skála, as dva sáhy vysoká, a uprosted nahoe padalo malým otvorem v kotlinu tu bledé svtlo hvzd. Vkol pi ?

Te

skalnaté

zdi

rozkvétal

hustý

bez.

rozhrnul mladý cikán bezové vtve,

V a

právo

malým

48

prlomem stoupli,

vlezli

všude

v temnou jeskyni. Kamkoli mkký suchý ínech, roze-

cítili

pod nohami jejich. „Zde jsme na míst, u cti mladý cikán. „Tot dobe uschovaný byt," odpovdl

sílaný

starší cikán;

nm

.jakž ty jsi se o

„Když jsme

ped pti

dovdl?"

v Uhersku roku odlouili od vašeho pluku, ukázal

na pl mi Ligán

se

tuto skrýši/

lety

odvce

mladší,

a ulo-

živ hudební nástroj rozprostíral na zemi pláš.

—

pebývali „Jak on se o ní dovdl, nevím; jsme v této skrýši celý týden, ve dne do viikolních vesnic vycházejíce.

„Vždy nul

starší,

jste

šli

ve východní kraje," namít-

„a tam odtud jste se také vrátili."

„My jsme

cestou zašli

na plnoc, a pak

teprv severními krajinami obrátili jsme se

pl-

kolem do východních krajin." Tak jistil mladý cikán, a ulehl na rozestený pláš v mkký mech. „To není možné!" odpovdl starší, taktéž si lehaje, „to není možné, abyste se v tom ase byli mohli vrátit

z

tak

daleké cesty; a také

49

žádný

neekl, že

z vás

byli

jste

v krajinách

tchjto."

„Žádný

se nás neptal,"

ekl mladší,

mimo

,,a

co jsme se zde zdrželi, nezastavili jsme

krok

ustavin bez odpoinutí spchali abychom vás ješt v Uhích zastihli."

svých, nýbrž

jsme,

„Podivno," mluvil blízko

pi

nikdy o což

této skrýši

pedce

starší

dále,

nevypravoval našemu sboru,

..Myslil nepochybné,"'

vymlouval jej mladší,

popisování

dostatené,

k

nalezení této je-

nýbrž že každý, kdo chce

skrýš tuto nalézti, musí do ní díve od

veden

leže

uiniti byl povinen. u

r že není žádné

skyn

cikán

otvoru jeskyn, „podivno, že Ligán

nkoho

býti."

Starší se stavl,

uvil, le

v jeho duchu. ..A

jakoby

tm

slovm

pro

ty jsi

m

sem vedl

?"

tázal

mladšího, a pozdvihnuv hlavu obrátil se r Zej tra

byl

docela jiné myšlénky vystupovaly

opt pjdeme

dále,

dále

—

se

k nmu. a nepo-

chvbné že nikdy více nepijdeme v tuto krajinu." Mladší zatajiv hluboké vzdychnutí zdlou1857. IV. Cikáni.

4

5

hav

odpovídal:

,,Kdo

ví, jestli

vašeho spolku

oudové nepijdou v tuto krajinu, až já již nebudu mezi vámi kdožby vám pak ukázal v tuto skrýš. Kdo ví, jestli ty sám nkdy nebudeš ;

—

bezpeného místa zapotebí, kdežbysi ukryl

míti

hlavu svou. u

„Dobe máš

!•'

máš, až dosáhnu

nkdo

ha! slyš!

tvj

,,To

vysokou

zvolal hlasitji starší, ,,dobe

cíle svého,

až pomstím

mluvil?"

hlas

se

tak rozléhá

dlouhou a

jeskyní.''

„Ml!

—

slyšíš?

—

opt!"

A

opravdu bylo slyšeti temný dutý hlas, bud jakoby nkdo z daleka mluvil aneb ze spaní chtl rozprávti. Cikáni tiše poslouchali. „Chladná to noc/' mluvil po chvíli zetel-

nji dutý

hlas;

„chladná

—

chladná

hrzyplném lžku.'' Umlkl a ješt dutej i zvuel

kém

—

ohlas po vyso-

to je noc tvá! „Chladná noc; bude moje," mluvil chraptivý hlas ne-

stropu:

zej tra

—

daleko nich dále, jakoby ze sna, a

ného

v tvém

leželo

ve výrazu hlasu toho.

nco

hroz-

51

..Kdo mluví v

mladý

temném doupti?-

táže se

cikán.

„Hlas usnul v brlohu pomsty, aby ho ne-

paprsek msíce u

najel

odpovídá zvolna hlas

\

ten divný.

Slovo za slovem jen zdlouha následovalo,

vždy vsak se zdál hlas ze spaní mluviti. „Rozdlej ohe, Giacomo!" pravil mladý cikán, k tomu cíli pinesené mu podávaje. suché díví, a lezl pak z jeskyn, aby více suchých vtví nasbíral.

ohe — jesti píliš chladno, — — a v tvém srdci — ach!! — Však ne — ne — nerozdlávej ohe, mohlby pakby," — šepozbuditi paprsky msíce tem, jakoby znovu tvrd chtl usnouti, mluvil — „pakby spatili a pekazili lásku hlas naši — oh!" zde

„Ano, rozdlej zde zde

—

dále,

.Tato slova tak temné a mdle byla pronesena, že jich

kdyby

cikánm

s tíží

bylo doslechnouti?

hned chestot, jejž ven lezoucí cikán psobil, nebyl tomu pekážel. tak Jak ta voda huí ..Sedni blíže i

—

!

—

—

52

Oh

—

tvá

ruka jest

studená"

—

ozýval se

dále hlas.

Mezi tím a

starší

se vrátil

mladší cikán

tením vtví jedné

val svtlo.

s

dívím

o druhou pipravo-

IV. Lutuiver

.

.

.

Panie, noc nchodzi.

Trzeba spieszyé. Tak prawda! zeszta twarz mie$i§ca. Mzndowe Pójd§, raože mi§ nocy powietrze ochíodzi. .

.

.

Slowanskiego Mindowe

Act.

8.

lil.

c.

1.

Mezitím, co cikáni ješt v hospod zstali, v tmavé noci starý Bárta ouclolím

vrávoral

pl

k zámku

asi

ležícímu.

Cestu

si

hodinky cesty od hospody vypravováním o tažení

krátil

Francouzm, a kolikrátkoliv nkterý z jeho známých porann v jeho povídace padl, také

proti

skoro pokaždé Bárta padl nebo

až

konen

valil

se

s

aspo

klopýtnul,

klopýtnuv a uiniv pád nešastný,

vršku

dol k

jezeru

—

le

dole

šastn

zachytiv olšinu, jen po kolena do vody

pišel.

Mezí tím, co se

s

kopce

do jezera

54 zvonili

valil,

kiel,

volal,

—

On mocí po druhé. bžel, co mohl, umlkl a opét zpovolna vrávoraje

v zámku

na nohy,

sebrav se

chvátal,

francouskou

když

vypravoval

dále

ped zámek

pišel, bylo již dávno zavíno.

Nebylo dilo,

to

ponejprv,

co

válku;

se

mu

a

to

piho-

protož ho také žádny nepohešil v celém

zámku

:

a on byl také brzo hotov.

bouk pod hlavu

lehl

pi

Složiv klo-

pikryl

zdi zámecké,

obliej šátkem a mumlaje cosi o

Rýnu vbrzku

Po celém zámku bylo ticho, jen v po. práv nad spícím Bártou, hoelo svtlo a otevenými okny bylo slyšeti jednostejný krok pecházejícího tam pána. Troubením a vyvoláváním ponocného z do-

usnul.

kóji panském,

lejší vsi,

že dvanáctá odbila, probudil se Bárta

snící o francouské válce.

Chtl

cosi povídati,

v tom ho ale zarazil hlas pánv. Byl to Valdemar Lomnický, hrab

nkdy

z

Boku,

u pchoty císaské, který te z okna vyložen ouzkostliv v pustou noc vzdychal.

a se

setník

Uleknutý Bárta, aby ho pán nespatil že v zámku nespal, pitlail

nedovdl,

55

ke zdi, ani skoro nedýchaje. že noc byla dosti temná.

Štstí

se

„Angelino

!"

mluvil pán,

rokovaná pomsta pichází tak ouzko mi, tak

—

a

hlasu bylo

z

pro-

..Angelino, to

já

vše na

Emmo!'' pokraoval mna

léhá.

elo

tžko

—

pro,

pozorovati,

že

cítím

mne

—

do-

si

rukou

se

nedo-

mnívá, aby hlasité myslil, coby ani pusté noci

— kdyby možno bylo — — zpt se vinný — jsem pochyjá boval o tob nevinné, a ty mn pomstu prorokovala, — všechny — Jitka — Lea —

byl nesvil.

vrátiti

„Emmo

!

;

jsi

všechny

I"

Po druhé

hlásil ponocný plnoc, a rohu zvuk rozléhal se dalekou krajinou, a nesl se vzhru k zámku: nebo zámek nebyl již v díve popsaném dolu, nýbrž stál nad oudolím na vysokém pahorku u prosted roviny. Nedaleko pod ním k východu ležela malá víska a jednotlivá svtýlka míhala se temnými stíny

strom v pravy.

nepochybn k zejtejšímu svátku inili pí-

obkliujících je zahradách,

že obyvatelé

56

Pán zavel okno ticho.

I

;

svíce uhasiv a

ve vnsnici haslo svtlo

opt bylo

po svtle, a

brzy v celé krajin nebylo ani známky života lidského.

nedvoval

ješt hodnou chvíli ani oi otevíti, strachem, aby ho pán nepozoroval. Zmuživ se posléz mrkal oima, prohlédl a když vidl, že nahoe tma a kolem ticho jest, posadil se na drnu a zpovolna pánovu pežvykoval. Mezi eí hledl v noní ped sebou rozestenou krajinu. Chladná rosa padala po polích, a sem tam polehovaly mlhy a noní páry po dalekých horách. Hvzdy se tepetaly bledým prosmykem, asem se istila nkterá a jasné jiskry padaly k temné zemi. Sem tam nad bažinou pi vzdálených lesích míhala se bledá svtélka. V rybníku dolejší vsi skeBárta

si

e

hotaly žáby,

naež

psi

a

asem

zaštkal bedlivý pes,

vzdálenjších vesnic odpovídali.

Bártovi jektaly zuby

zimou, pánovy

pežvykuj ícímu. „Angelina," mluvil polohlasn

—

ei

„Ange-

5 7

— tak nazývala bývalá hospodská — — — ano — ano — baba — ne, bych tenkrát ješt nebyla baba — ne a Emma? — kdo jest Emma? Tomu velkému obrazu, — ano, který vedle pána v modrém pokoji tím plativým na mou vru — tomu lina V

aj

se

ne,

aj

lhal,

to

;

ta

visí

ejem

Emma:

íkají

panská, abych sundal

inu

—

—

—

ano

ano

s

obli-

ano,

onehdy mi porouela

s

—

paní

Emmy

a to bylo

s

tu

pavu-

toho obrazu

;

pán tam nikdy nejde do toho pokoje, do toho modrého, a to tam tak samá pavuina to já vím, všecko vím, velmi dobe. ano, Kdo jest ta Emma ale na tom obraze? snad nepochybné, sicby tam nevisela vedle paní? pána no no to snad žádný neví

—

—

— ——

— — A co dále — mn já také — také jmenoval židovu dceru — kdo — no — snad že ne ne.

?

se ?

—

se zdá, že

V

?

— —

aj

aj,

no,

Leu

?

kde

pak jsem zstal ? u V tom naproti nmu ze kovin v kopci nad oudolím vysvitnul v dlouhém, dole ouzkém paprsku rudý požár, dole jasný tratil se nahoru ím výše tím sieji, až posléze nejvýše

58 s

noní tmou v jedno

splynul.

Bártovi

bylo

zima, a akoliv ješt ani dost málo nevystíz-

pedce

livl, s

v šírém

si

zpomenul, že se byl veer

v hospod,

cikány

poli

neb v

I pomyslil,

že

žeby se tam mohl

a

ti

lese to

že

pi

mívají

s

-

zpsob,

ohni penocovati.

zde také tak bude, a

ohríti.

Okamžením, že tam

k nim pjde, uzavev otevel mocí

zapadající

oi, vstal a vrávoral za paprskem.

Tak

vrávoral asi tvrt hodiny, všelicos vy-

Xotn ospaly vrávoral na njaký peek pi oudolí, — koukal, — paprsek

pravuje.

—

kona-

jednou zhasl, tma kolem. Bárta vrávoral s pahorku dolu, zakopl, a než pod šípkovým keem dopadl v mech, znova usnul, a již se neprobudil, až „za nového jitra ržový ho zbudil

den."

Rudý

ten sloup pocházel, jak vysloužilec

ohn od cikán rozdlaného; le ne pro penocování rozdlaný byl dobe

ohe znali,

pedzvídal, od

jak již díve víme, aby poodkud a od koho pichází hlas, který

ten, nýbrž,

jim v jeskyni odpovídal.

Štstí bylo pro vy-

59

sloužilce,

že požár ten zhasl

nadarmo konal,

ostatní cestu

daje: neb

by

na kámen

i

;

by byl

I

svtla hle-

byl vylezl,

rého jasný sloup ten vycházel,

k

jisté

pvod

z kte-

pedce by byl

ohni tomu nemohl, neb svtlo jeho jen ma-

lou, asi

pl

tvrt lokte širokou a taktéž dlou-

jeskyn vzhru proráželo.

hou skulinou v stropu

skulin nevdli, neb akoli ven prorazila, predce svtlo hvzd to, aby njaký svit u vnit jeskyn

Cikáni o zár

ohn

nebylo

s

té

by byli cikáni opatrnji jednali, aby pítomnost svou ve skalinách a skrýš tu

zaslalo, sice

neprozradili.

Co tedy zatím rudý paprsek na venku pítomnost jejich zvstoval, podíváme se, co se v jeskyni dalo.

Sotva že o sebe tené

aly

vtve

a

louky po-

mladý cikán kousek sukteré ihned v jasný plamen se

jiskiti, piložil

chého znalo.

sena,

Xa

to

plápolal veselý

Byla

nakladli

ohe

to rozlehlá,

stny byly

z

vtšího

suché

snétve

celou jeskyní

jasn

a brzy záící.

skoro tyrhraná jeskyn,

dílu hladké,

ve strop vsak

60

mechem zarostlých aneb a dol až do jeskyn koeny dobe zakrytých. Jediná

množství

bylo

dér

hustým nahoe kovím se plazícími

]en z nich, kterou

totiž

rudý požár vycházel,

Po zemi bylo nastláno suchým kolem v Stnách byly rukou lidskou dlabané výklenky a pi zemi kolem stály kamenné stupn. Xa jednom z tchto stup hoel od cikánu rozdlaný ohe. byla otevena.

mechem

:

Hlas, který až posud byl mluvil, umlkl

hrozné

a

mrtvé

bylo

ticho

,

asem

jen

:

— ze

nkterý noní pták pivítal dutým zvukem plnoc. Ohromné stíny cikán pohybovaly se po rudojasných stnách a po vysokém stropu jeskyn. Obrátiv se v tu stranu, odkud vzdálí

mladý cikán v temný menši jenemohl však pro panující tam tmu

hlas prvé picházel, hledl

kout, kdež, jak se podobalo, jakási

skyn nieho

byla

;

se dopátrati.

..Vyjdi ven,

lohu svého

V**

kdo

mluvil

jsi

k nám

„Zhas msíc, M odpovídal hlas kouta, ..zhas

z br-

volal cikán.

msíc!

—

Co

chceš

z V

temného

—

co

to

61

— mn a dívky mne mn — — on — on — Aj, msíc — msíc — Sestupuje ke mn — dlouhou — bledou rukou — paprskem mi podává dít, dívky dít! — Zhas msíc! — Co

pravíte ?

Já ne

ty

?

to

to

to

!

?

?

V

!

!

!

ty

Hlas se

blížil,

?

a z temného kouta

wí

vychá-

zela shrbená postava ženská v rudé svtlo.

Roztrhané šaty visely že šat

s

ní,

s

a

nepochybn

hlavy ve svém doupti byla

ztratila,

neb pes vráskovité elo a pes zohavenou tvá padaly jí jednotlivé šedivé kadee. Hrozný byl výraz této tváe hluboké vrásky byly temné stíny v rud ozáeném oblieji, pes pravou tvá šla hluboká k uchu jizva, a v pootevené hub nebylo žádných zub. Oi mla pevn sevené, zdlouha kráela v ped, rukou ped sebe sahajíc. ;

Rudá zá

oblívala celou postavu,

vení její ješt hroznjším.. se její stín, jenž, rostl,

ím

víc

až pistoupivši blízko

a inila zje-

Daleko za se

blížila,

ní táhl

tím více

k plamenu, za sebou

celou jeskyni zastínila.

„Ty dívky!" mluvila

dále chraptivým hla-

sem, rukou na odkrytou hlavu

svou ukazujíc,

62 r ta co v

paprsku msíce se

a jíž

topí,

voda

z dlouhých erných vlas kape, tu já neznám,

——

já ne

to

erný

on! to on! Ta, co

prou-

žek kolem krku má, co své dít s tou hlubokou ranou v outlých prsou zdvihá tu já neznám, já ne, to on to on! Haha! svedená dívka! to mi nco nového povídáš? ha-

—

—

—

haha!"

Tak

mluvila zpovolna se

blouznni

v

ei

strašlivjší

se

její.

blížíc,

pravdou

a strašlivé se

stídaly

Ted pišla k samému plamenu.

..Stj!" zvolal mladší cikán, dotkna se její

natažené ruky, ..stj!

wí

Zasáhnutá zastavila tivši cizince sklesla na

se, otevela oi a spazem jeskyn v mkký

mech. „Já ne! já néí" volala úpnlivým hlasem, ,,to

on, to ótt!"

„Kdo on?"

táže se

cikán.

jsem ubohá bláznivá, nad mou nahotou. Já jsem žebrácká, chudá žena! ekla chudá žena ano! ano! ..Já

ne,

smilujte se

já ne!

já

—

jsem bláznivá?

to

on!

— —

to

on!

— já

ne

—

C3

Já

m

mám

hlad

o veliký

!

M

hlad.

zebe,

tuze

zebe, tuze! já ne, já ne!"

Nco rychle

zašustio a vykiklo pod jeskyní vyskoil mladý cikán ven, avšak se

hned opt

vrátil.

..Pták to

byl/

pravil,

,,sova, tuším,

nesla

se sem k svtlu, které nahoe Musíme ohe zhasiti, sice prozradíme skrýši

skulinou vyráží.

SVOU.

Od bláznivé nemohli se nieho více dovdti, na každou otázku jen „Já ne! já ne! to on/ odpovídala, a niím nebylo možno kjiué odpovdi ji pohnouti. Mladý cikán zahaliv zimou

svj pláš, dal jí chléb, jejž Ona pak zaobalivši

s

pinesl.

v .podaný

pláš,

ustavin:

..Já

lezla

ne

— já

Cikáni zhasili

ohe

ve

tesoucí ve

sebou z hospody se až

své

ne!*'

a

se

pes

hlavu

temné lžko,

opakujíc.

ulehli

pi samém

vchodu jeskyn v mkkém mechu. Dlouho ješt bláznivá v tmavém kout svém hltavé jedla darovaný chléb, jednotlivá o paprsku msíném optujíc slova, ba zas „já

64

Cikáni však neb cestou a píhodami svými unaveni pevn spali, an již plnoc dávno byla pešla. Bláznivá však malou chvíli pomlevši, znova jako ze spaní poala rozprávti; msíc

ne, já ne," jako ze spaní volajíc. již ji neslyšeli;

a láska byly

pedmtem

Strašná tato postava

a pedce

Nkdy

i

sn.

— hrozná

v nesmyslu svém ješt

se slova její

až posléz

jejích

tvá,

její

slavila lásku.

—

v polohlasnou spojily píse,

jemným šepotem

chraptivý hlas

tiše,

neprobudíc spících cikán, následující optoval

píse: na vodách lodika se kolébá: To milý mj piplyne, a milenku ulíbá

,,Viz!

!

On

To Ach

daleko

—

To

mj

milý

!

on daleko uplynul, milý

mj

Hlubokém on tam na moi Ach milý mj!" Tišeji,

vždy

tišeji

zahynul,

optovala

zpv svj

v bezových ped jeskyní kovinách v slova její osamnlý slavíek.

a

klokotal

v. Lecz síuchajcie! odmiana wszystkiemu zagraža, Odmiana choc nie zmiana bo czlowiek nie zmiena prawdy giosu przeznaczenia! Glosu wiecznego Tak si§ rostlina každá na wiosn§ przetwarza, Tak potok zmienia wody, a przeciez potokiem, Tak uplywa dzie za dniem, ginie rok za rokiem. A czas jak swiat odwieczny! Stefan G a r c z y n s k i.

—

Czekaé

i

—

bo co dlužéj swlekac ? až grob wvczekae? csekac, D. G. Magnus ze i

wski.

Již bylo jasné jitro, a paprsek bílého

dne

Svtlo jeho táhlo bledým sloupem k východu jeskyn a paSlavík, jenž v bezoví dalo za temnou stnu. ped jeskyni od plnoci zpíval, již umlkl, jiné ptactvo poalo hlasit Štbetati. erstvý vtík províval jeskyní a pohrával vlasy na ele mlazavíval skulinou v jeskyni. se

1857. IV. Cikáni.

5

66 délio cikána, který

se

pravé

z

podivných snu

byl probudil.

Zdálo se

mu

ve snách, jakoby byl hledal

matku svou, jakoby práv, kdy byla najednou zmizela, že ní

až

povdti, posléz

a proto že se

ani

ji

nalézal,

mu žádný nemohl o hoem tak zmoil,

sám nevdl, odkud pichází,

jakou a kdy matku mél, žádný že ho neznal a plaící že bloudil sám po dalekých lesích. V tom že tak smutného objala Lea, dcera starého žida, a ukazujíc k své chaloupce pravila:

,,Tam domov tvj

!"

On

že

plakal jako

dít

na prsou jejích; a opravdu, když se probudil, stály ješt slzy na tvái jeho. On jakousi tajnou touhu k Lee cítil, která inu ted ješt milejší, lásky hodnjší picházela, než vera. Vstal a v bledém paprsku bílého dne mohl všecko kolem sebe, a slab jen, rozeznati. Plást, jejž v noci bláznivé pjil, ležel ped ním:

starý cikán již také nebyl v jeskyni. Sebrav tedy pláš vysel ven v jasné jitro. Bezoví silnou rozesýlalo vni a kapky rosné

jasn

se

skvly kolem po koví

i

po zelené

67

pd

skalné kotliny.

U

sedl starý a dalšího odchodu

prosted

probuzení mladšího

cikán,

ní

nepokojn oekávaje.

Xa

otázku

po

bláznivé

odpovdl

a divil se, jak

odešla,

starý

nepochybn

cikán, že díve, než on se probudil,

mohla po

této

skaliné

odtud vylézti. Sebravše hudební nástroje, které

v koví pod skalním výklenkem

vtvím

nahoru, a hustým

*

ležely,

vyšli na kraj

lezli

kamene.

svtle ped svými hust porost-

Celá krajina ležela v jitním

nimi

:

celý krásný dol se

lými skalami,

dem na

svým jezerem, zíceným

se

protjší

skalin, se

svými

hra-

roztrouše-

nými chaloupkami, celá daleká rovina se svými lesy, všemi poli, zámek na vchodu do oudolí, všecko leželo v ržové zái rozesteno ped zraky cikán.

Po

polích již

bylo živo,

ze

všech

stran

pšinách k blízkému msteku, jehožto vže k západní stran z hustého strmly stromoví za borovým lesíkem, jejichžto zvony dutými zvuky zvaly na služby boží. Hluboce vzdychl mladší cikán, a kvapn spchali

vesniané

po

5*

68

po

lezli

kamenných

stupních se skaliny, aby

a aby nebyla prozra-

je žádný zde nespatil,

zena skrýš jejich, jestliže se

to

bláznivou již

nestalo.

Verejší cestou kráeli zpt, a vycházejíce

msta, zapahorkem vypravující hlas:

ouzkýini ulicemi tohoto skalnatého slechli za íiízkým

„Ach

—

to

vám

—

— —

—

na mou vru celá nebyla erná; nebo

byla

noc!

ne celá erná a jak ervený?! a tákus byl ervený hnul se vám jako dlouhý plamenný ocas od

—

—

aj, aj komety, jako ohnivé košt Najednou mnoho tenkých hlas:

— tu

u \

—

aj,

aj!"

kielo, a když všickni umlkli, bylo ješt hrubý hlas, který díve vypravose vší silou

val, slyšeti,

jak

to „aj, aj

wí

nkolikráte po

sob

opakuje.

Vystoupivše na ponorek spatili cikáni vysloužilce Bártu

vým krém

na malém pahrbku pod šípko-

sedícího.

Kolem nho

stály

dti

rozliného stáí a pohlaví, to sedlo, ono stálo, to opt jiné menší drželo na rukou, a tak dále. kvetlo vkol po Mnoho šípkových

ke

vn

vysokých mezích a silná vála z nich celým tím jasn zroseným dolem. „A tu já se vám ženu za tím, vytasím

—

šavli

u

„A kde

dti

je šavle?" táží se

po boku, šavle nebyla Dlouho se rozmýšlel Bárta, než si

Bárta rychle

sáhl

v pošv. zpomenul, že ji vera v židov zahrádce cikány na tabuli hodil, a pak zapomenul. „Proklatá potvora!"' vykikl hlasité,

dov

zahrádce jest

na kamenné

„A jak tam pišla'?-' „když

,.

v

ži-

u

táže se jeden z hochu,

jste ji tady vytasil?"

—

„A r jak

tabuli.

ped

jsem

potvora!"

proklatá

ji vytasil,

zvolal

letla až do židovy zahrádky ? u

„A

Bárta.

vyletla mi z ruky!*' ptaly

se dti.

Bárta, n Ano, do židovy zahrádky, " opakoval „zrovna na kamennou tabuli!"

divili se

to vidl, když noc byla tak posluchai jeho.

— eh —

ten ocas tak

„Ale jak jste

tmavá

u

„Eh

ano, ano;

a ted držte

svítil,

to svtlo,

hubu a nemate

m,

a

70

—

—

Tedy vytasím tu šavli ano. abych toho draka mohl zavraždit, který chtl naši milou krajinu pohubiti, nebo jiného to nic nebylo, nežli ohnivý drak; takový ocas nic jiného za sebou netáhne, nežli u ohnivý drak, ocas jako pavezu aj aj! poslouchejte!

tu šavli

—

—

—

—

A

opt

vyvolávali, ohlas

všickni posluchaové jeho „aj, aj" až

posledn

poslucha

svých,

starý

hluné

vysloužilec, „aj

—

aj"

co

n-

kolikráte opakoval.

Cikáni pistoupili blíže a poslouchali vypravování jeho.

„A když tak bžím, zakopl jsem a letl jsem tudyhlenon dol, a drak se ulekl, schoval svj ocas, ztratil se a já jsem upadl hahaha!" Celý dol rozléhal se smíchem dtí poslouchajících, a když pak již všecky umlkly, tu ješt starý vysloužilec co ohlas se dosmívaje, poal dále vypravovati: „Ráno bylo tuze zima; ráno si sednu, skrím se, ano, na mou vru, skrím se a sedím, a zstal jsem a zstal ne, tobych lhal, nebo te jsem sedt; i ne u až pijdu vstanu, a pjdu, a pjdu

—

—

—

—

—

71

„Do židovny u všickni najednou vykikli, to obyejný býval konec všech povídek

jakoby

Bártových.

„Do židovny!" na nohy, Cikáni ztratili

se se

—

koliv umlkly, aj!-'

tu

I

aj

u

l

po nich opakoval.

Když tak že se již

sebrav se

pokikovaly, a kdyvždy Bárta své oblibené „aj

dlouho za nimi „aj

—

doložil Bárta, a

kráel dol k jmenovanému místu. pidali k nmu a tak všickni ti po pšin v skalinách. Dti ješt

již dost

hluboko mezi skalami

kovinami

a

došli,

pod vtvemi bezovými

nemuseli vyplítati a prodírati, tázal se mladší

cikán Bárty, coby to bylo za bláznivou, kterou

vera mezi skalami že potkali, pedstíral. Bárta hned k vypravování hotový posadil se na nízkém kamenu, nakroutil vousy a poal „Ah já vím, všecko vím a velmi dobe. byla malá, shrbená ? ne Ta bláznivá, To byla naše bláznivá žebrácká. M Když však cikáni namítli, žeby mohl po :

—

cest vypravovati, šího cikána

—

—

ped

vstal Bárta a postaviv mlad-

sebe a staršího

za

sebe, po-

7 2

ruil, nyní aby stejným

kráeli tak že budou a pak

krokem po ouzké oba moci

slyšeti

stezce

dobe,

poal velmi hlasit vypravovati:

„Za trnácte dní bude tomu práv rok, co sem se svým mužem, kdo ví odkud, pistuna mou vru, to vám byl pohovala. Aj,

se

—

divný muž, podivný až jak, ano, a ona taktéž.

On

býval také voják, rád mluvil, byl veselý

—

jako já jen že se celý den z hospody do hospody toulával, skoro ustavin opilý, hahaha Ale nco vám povím, ano to žádný neví, komu jsem já to neekl. Ano, každý myslil, že je to její muž ona tenkrát ješt nebyla bláznivá ale ošklivá, až jak, ano poškrabaná, obliej potluený každý oh, až jak to myslil ale já jsem to všecko vyíhal. On nebyl její muž ano nebyl, aj aj on s ní jen tak chodil, protože prý mla peníze a on je poteboval, on mi to jednou povídal v židovn. Ona prý chtla, aby s ní šel, aby se vydával za jejího muže on neví pro žádný neví pro a já také ne! a potom prý si tady koupila tu chalupu. Ano, ona již ten-

—

— —

—

—

—

—

—

— — — —

—

— — —

73

krát

byla

tak podivná

obliej tak poškrabala

to

:

—

sama

prý ona

on mi

to

si

všecko po-

Cely den prý sedávala v chalup, v noci vždy chodívala nahoru údolím, tam ke kostnicímu kamenu, a tam každou noc ne ne, to bych lhal, ne každou noc, jenom když vidal.

ale

—

msíc

svítil,

mluvívala.

potvora

—

ano

Tam ano

—

vám prý podivné vci

a to

prý vždycky k ní

msíc

rukou, bílou jako sníh,

—

chodívával

prý

jí

— proklatá a

dlouhou

podával njaké

dít; a kdyby byla nešla ku kostnicímu kamenu,

by prý byl vždy oknem k ní picházel pak prý by to byl mohl každý vidt. Tak to ale nevidl žádný, žádný, a já také ne.

tedy a

Pul

léta

na

to

zemel

jí

muž, ne

—

— —

ne muž když ona již

práv nic nemla, leda v hospod a ve vkolí njaké dluhy k zapravování. Z chaloupky ji vyhnali, a nemla od eho živu býti. Niehož nemla, ale ten, co s ní

zstával,

—

—

Víc a více ím by do oka padlo. rozumu pamatena chodívala pak ve dne ke kostnicímu kamenu a tam sedající pod starým dubem žebrala na pocestných, a na noc

ani

co

dále na

—

74

vždy udlala neviditelnou. Potom již nikdy pi msíci pod starým dubem ano, nikdy neb ted se vám poala jeho záe náramn báti. Já to vím dobe velmi dobe. Nebo jednou šel jsem z blízkého msta dom, bylo pose

—

nesedala

—

zd

veer

—

a

— zamraeno —

až

hrza

—

aj,

hrza. Sel jsem lesem kolem kostniího kamene tma bylo, a já jsem se, ne to bych lhal, ne ne já jsem se netrásl nikdy nikdy. Ale jdu a jdu, až pijdu k starému dubu. Jdu pomalu a dávám pozor, abych nikde do stromu nevrazil. Tu vám zane ano, až

—

— —

—

mne njaký

vedle

hlas

—

—

—

— chci oblaky —

žebrati: já

ne,

se

bych lhal, nelekl jsem se, a jíti Xajednou se vám roztrhly a dále. zrovna nade mnou, ano, zrovna nade mnou stojí msíc, a pede mnou pod starým dubem ne,

to

—

—

bláznivá a bží a dá se do kiku bží, vrhla sebou na zem, a ryje rukama v zemi a zakrývá si jí obliej, a já utíkám, a hahaha! ten kik za mnou a utíkám lesem stojí

—

jak?

—

—

kde pak jsem zstal?

se docela zbláznila, ano doista.

—

—

ano

Ve

—

ted

dne, jako

75

vždycky, chodívá žebrotou a sedává u ko ^ni-

ího kamene, z daleka

— pro-

a v noci vždy zmizí, ano

klatá potvora

—

pry

jest.

Vkolní

lid se jí

vyhýbá, neb na koho prý promluví,

tomu jist neštstí nastává." Mezi tou rozprávkou pešli potok, a šli pšinou vzhru k židovn. Lea stála u plotu zahrádky, hledíc dol k nim; oko její i ústa zdály se usmívati. r Aj,

aj,'

;

divil se vysloužilec,

—

k

ní

vzhru

ani k slovu samé „aj aj'" nemohl pijíti, aby na otázku cikánovu, emu by se tak divil, mohl odpovdti.

pohlížeje, a pro

Tak

došli

do zahrádky.

Lea jim bžela vstíc a objavši mladšího cikána hledla mu pevn v temnomodré oko. u zvolala prosebným hlar Zsta u nás! sem, „zsta u nás, i my jsme cizinci v zemi této stan náš budiž stanem tvým s námi. Mj on si to peje. otec tomu pivolil, ano Zsta s námi a Starší cikán se zachvl pi slovích tchto, jakoby podivn psobilo jediné slovo „zsta u ;

—

—

!

!

76

na všecken

nýbrž že sen jeho její

Mladý cikán zadiven s ním zacházela, vyjevil, hledl v krásnou

život jeho.

ne však proto, že tak

sice,

se

tvá, nemoha slova promluviti. Starý vysloužilec pro nesmírné podivení,

—

ustavin opakované ,,aj koalky požádati nemohl,

aj

až

a

ani

skleniku

uslyšev zvonek

na zámku, který ho obyejn volával, rychle o skleniku zkikl, pinesenou na kvap vyprázdnil,

spšn

mezi samým nách zmizel. ,,

r aj

postavil

—

aj

u

za

a

ihned odcházeje

potokem v kovi-

Zstaneš u nás ? u opakovala Lea prosebn

svou otázku.

Mladý cikán

Leu

již

vera, nespativ

miloval pro soucitnost její;

ji

ješt,

sen jeho roz-

množil rychle zkvtlou lásku; uzevšímu však te krásnou její tvá zdálo se, že nikdy se •s

ní

nemže

rozlouiti.

ped ním ve verejším východokrajinném obleku erné kadee vyvyšovaly milou bledost nžného oblieje; a ty erné oi, Ona

stála

;

které se dnes poprvé usmívaly, neodložily ješt

77

dlouho trvající smutek, tak že se mladému

—

ci-

v právo starobylé zíceniny pevného hradu, v levo v ržovém svtle jitra stupn písité skály vidoucímu zdálo, že patí ve kánovi

—

tvá nejkrásnjší dcery vající

I

nade zíceninami zpustlého Jerusalema. on byl, postava jeho nepatrná a v zrstu

a

svém zohyzdna co

Siónské, slzami se usmí-

byla,

oblieje jeho

se

i

on byl jinoch krásný,

dotyce.

erné kadee,

temné vousy byly ozdoby kolem krásné, význané tváe, jež dlouhým cestováním temno-

rud

opálena tak

smutn

a

pvabn

se

usmí-

každé hnutí jevily náramnou živost a temnomodrého oka skoro Celé jeho chování,

vala.

divoké

asem

vzplanutí prozrazovalo, že milo-

vání jeho

rovnž bylo

vati, což

však v srdci

páti jakož se ho i obádvete vždy jen vtší budí lásku. 8 planoucí tváí hledl v oka Leino a její se ztopilo v temnou hlubinu oka si

jeho.

„Zsta loval

odsud.

a

s

pedce

námi!" žádala Lea; on zdálo

se,

že

ho

nco

ji

mi-

táhne

78

„Zstati

s

tebou? zde zstati

mám ?"

—

volal

smutným žalostným hlasem. „S tebou? O, jakMne nikam touha nevábí, kmen bych rád!

— mj nezná srdce jeho! —

vlasti nižádné,

m

tu

k sob

po nížby

mám?

Zde zstati vábí, zde se

asech i u pedce

mého!

— a—

„Zsta pro

žíš,

t

s

—

Všecko jakoby mne

znal,

a vypravo-

o

dnech dtinství

námi!" žádala Lea; „pro tou-

žádáš odejít odtud, ježto

všecko k

sob

stal,

a v

pravíš, že

vábí?"

I starý žid pistoupil, prose,

podivn

zastesklo

zdá,

mi

každý kmen, každý kámen val mi o dávných

si

—

prosb jeho

aby u nich

se zištnost s láskou

z-

k dcei

stídala.

„Zde stánek bude náš," skonil prosbu Dlouho-li ješt byt bude náš! mže býti páno šedinám mým, abych bydlel mezi vámi a abych vládl jmním svým mezi vámi? A jestliže shromáždn budu k otcm svým a prach mj v cizí zašlapán bude zemi, kdož ochrání nešastnou dceru Israele, kdož jí svou, „zde

—

ochrání jmní, které nashromáždil otec

její

ve

strastech života toho ? u

jmenování svého jmní vždy se bázliv ohlížel, aby žádný mimo cikána neslyšel vyznání toto, a jeho hlas vždy tak seslábl, že ani cikán sám tchto slov nedoslechl. ..Žádný necítí s ní," mluvil dále, „žádný Žádný nezná necítí, co doléhá na srdce její! uvážiti její bol, než kdo bloudí, jako my, vzdáleni od vlasti své: kdož se ujme bídné dcery Siónské, až otec její usne povolán v luno Abrahamovo? Potupení národ náš. žádného práva nešetí se k cizincm! Kdo ochrání ped potupou dít zpustlého Jerusalema ? Jako vlci v pohoí pustém íhají na nás, aby se rozd-

Pi

lili,"

ohlížeje se šeptal,

..v

rouno beráncí.

dvru mé

dít má, srdce tvé

vera mezi

námi.

národ tvj

kdoby provázel pustým.

Ty

—

I ty jsi

nezná jsi

syna

K tob

té

pozdravilo

osielý,

rozplašený

svého

,

není

žádný,

kroky tvé putováním zvyklý snášeti, tob neteba

milostí

Dcera má té miluje!" Obejmutého držela až posud Lea pevné

mnoho.

80

ve svém náruí, jako by

se

aby vzdo-

bála,

prosb otcov neušel objetí jejímu. Le on v uplakanou Leinu hled tvá, sklesl v pestré kvítí k bosým nohouni jejím, a s neobyejným národu svému zápalem „Leo, ty ruje

m

:

miluješ?" volal, objímaje kolena

—

též

„Ano k nmu, „Kdyby

úpl

její.

ano!" odpovídá Lea, sklesší taka kleíce v pevné vinuli se objetí.

láska tvá dosáhla výši milosti

mé

!"

cikán.

„Jen hloub želu mého

vyrovná

se

výi

lásky mé!" odpovídá Lea.

„Hluboký zármutek obestel srdce dcery mé," mluvil starý žid stoje ped nimi, „jako v chladnou mlhu halí studené vody Cedronu hory olivové; a proud slzí jejích byl co silný pramen zdroje Siloah, huící v oužlabí skal-

ném; le píští

tvé zaplašilo

Jordánu, a slze

její

mihu

s

palmy na rži

jsou rosa na rozkvetlé

Jericha."

„Leo! milenko má! choti má!" volal cikán.

„Zsta

u

*íás !"

opakovala Lea.

„Tedy mne pijmte skaliny ouzké v ná-

81

ru libé,

mne

svou, pstujte

co

nemluvn

v kolébce

ve sny

šepotejte stromy mladistvé

mé

a

udímejte srdce mé, uspte žal mj!'' Tak zalkal cikán v kvetoucí dol a v hlu-

bokém

utonul zamyšlení.

opt

..Oblaženo bude

vdné

stáí mé, u pravil žid

sepjav tesoucí se ruce, „a šediny moje

as

bez útchy nezstanou v poslední Již

dn mých.

nebudeš opuštna co hrdlika ve skalách

Arábie,

veseliti

se

budeš po pahorcích kve-

tvj bude co hlas zpvce na vinicích v Engady. A tube bude blaho mezi námi v okolí jest vesnic bohatých, hudbou jmní tvé se zvýší jako cedr na Libanonu „Zsta s námi!" prosila Lea. „Ano, ano zstanu s vámi Kamž by toucích co srnka na horách Beter, a hlas

i

—

:

kt

!

!

vedla

pou má V

m

!

A'

pustý,

cituprázdný

svt,

kde žádný nezná žal mých, nerozumí srdci Zde domému necítí se mnou žádný mov mj, otina má, vlast má! zde láska mé uvítá, milost zdržuje a soucitnost provází! Zde

—

!

—

zstanu, mezi vámi!" 1857.

IV. Cikán:.

G

82 Starší cikán

„Mjte

se

dobe!"

a odcházejícímu ze zahrádky svítily

podivnou vil

svj a

vzav hudební nástroj

obrace se od nich: citlivostí.

pravil,

zraky

se

Vráskovitý jeho obliej je-

jakousi touhu, lásku, mstivost, a

mnoho

ji-

nm

ných vášní stídalo se v v strašlivé smsici v divém sporu a pošedivlými vousy a vlasy.

„Ty nás neopouštj

iv

!"

volal

mladší sko-

za ním, a zachytiv ruce jeho zamezil

odchod.

doufám

„Ty nás chceš zde nalézti,

po

em

opustit,

jsem dlouho

mu

kde já již tou-

žíval?"

„Pry, pry! touha má, pomsta má neznají zstání, pokoj

odvce

žádný,

odpoinutí žádné

!"

—

starší.

„Tak dlouho jsi hledal nadarmo, a te ješt doufáš, že nalezneš, co tak dlouho nadarmo hledáno. Ty jsi byl otcem mým!" „Práv proto, že tak dlouho nadarmo jsem hledal, nevyhasla touha pomsty mé, le rozata nanejvýš pudí

„V

stáí

m tvém —

dál a dále

—

83

„Práv

že málo jen

dn

zbývá ješt

ži-

teba namáhání, dosíci dlouho hledaného cíle! pry, pry, do „Ote, pamatuješ na noc, kdy jsem poprvé pišel k vám? Opuštné dít bloudil jsem lesem hustým z daleka mi záily ohníky co hvzdy nadje já spchám za nimi. Kolem

mému, tím

votu

více

—

;

;

oh

sedí

Deštm

schadlého

a k svému pijal

ty-

si

jsi zavinul

m

mne k tob.

i

a já

neopustíš,

A

býti.

—

Zsta

Ty

jsi

t

nevyslo-

mn

ke

že

slíbil,

s

mne

—

tec!

a

mne

nemohl

já jsem bez tebe

ted chceš ode

opustiti?

vábilo

cikán.

to

ve svj pláš,

Nco

ohni.

vitelného, jak jsi pravil,

taktéž

Kmen

sbor neznámý.

mne

chceš

do

okolí,

námi!-'

mlel. „Každého dne svobodno

Starší cikán

mžeš

i

déle se

ti jíti

pozdržeti, jen

se

vždy opt

navra k nám!" Starší

ješt mlel.

„Kdo

ví,

zdali zde nenalezneš

Starší cikán se létl

njaký paprsek

—

u

zachvl; jakoby blesk pecitu obliej jeho a jakoby 6*

84

díve

byl o tom pemýšlel, zvolal

již

rovák ? myslíš

zstanu

?

—

ah

—

ty

nevíš

!

:

„Pozo-

—

ano,

u

Obrátiv se

složil

housle své, vzal mladšího

sám žádného nemaje, a pres plot peskoiv bhem spchal v dol, oudolím vzhru, až zmizel u záhvbu skalním. pláš,

VI.

—

bodaj -wiecznq ciérpial m^kq, jest przyczynq, Niech wieczne wieki pieklo ízami gasi, I nigda laski niebieskiej nie zyska --

o,

Kto pot^pienia mego

Jak

ja

niemog§

— — — —

Seweryn Goszezyski.

Tak

zstali cikáni v krajin

chodívali po vukolních dle

této.

Ve dne

vsích a hospodách po-

obvyklého jim života, na noc

se

mladší

navracel v židovu chaloupku, starší vsak ješt i

po nocích

sloužilec

jiné,

tajné

konával

Bárta navštvoval jako

cesty.

Vy-

posud kaž-

dého veera židovnu, a býval-li vesel, když oni truchlili, dá se lehce pomysliti, že nebyl truchliv, když oni než jindy byli veselejší. On, starý

žid

a dívka služebná,

všickni

milovali

86

mladšího

cikána,

starého

však poínání,

a

zídka kdy ho vídali, v každém budilo tajnou hrzu. Mladý cikán celým srdcem a vším plame-

nem

první lásky miloval Lei

,

jak jen mla-

vychováním rozohnnému cikánovi bylo možno, který poprvé nalezl lovka, jenžto s ním stejn cítil. Mže býti, že ješt jiná plamenné lásky byla píina, která pozdji pokraováním v píbhu zejmji se pozná. Lea jeho taktéž i z tch samých píin milovala, a byla, i se jen zdála, den ode dne veselejší. Le náramná žárlivost cikánova kalila nejen jeho ale i její blaženost. Jest to úkaz nezídký, že ím plamennjší jest láska milendému,

již

rodem

a

cova, tím ohnivjší

i

jebo žárlivost.

Tak

i

zde.

Nkdejší smutek Lein byl cikánovi nanejvýš podezelý, a asem nkým ze spoluobyvatel chaloupky pronesená slova, kterýchž cíle dopátrati se nemohl, podporovala domnnky jeho.

U

píležitosti takové horoucími

slovy,

le ona

pisahajíc, že

na Lei

dotíral

mimo nho nemi-

87 luje žádného, ujišovala,

že on první jest

diný, který lásku její získal.

i

Po takových

je-

roz-

právkách pedešlý zármutek se navrátil v její obliej, a cikán, domnívaje se, že pochybování jeho smutku toho jest píinou,

slzavé

ji

za

odpuštní prosíval, slibuje, že nikdy již nebude pochybovati. Nadarmo; již zejtra opt nepatrné slovíko vzbudilo jeho žárlivost, malicherná myšlénka uvrhla jej zpt v nevy haslý plamen strašných pochybování. Bylo to asi po tech nedlích od píchodu jejich, když cikáni na veer od sebe se rozlouivše a každý za svou spchaje píinou v rozdílné strany se rozešli. Mladší kráel hlu-

bokým

k židov k starému dubu

dolem, hustým borovým lesem

chaloupce a pravé

se

blížil

u kostniího kamene. X^jprostrannéjsíf to rovné místo v celém na

nkolik mil dlouhém, ostatn ale velmi ouzúdolí. Po pravé stran jest píkrý, vy-

kém

sokými sosnami porostlý vrch, pi jehožto pat siln huí neviditelný potok, který z rozevené vyítiv se skaliny padá v husté, nízké koví.

88

mechem mimo ouzký prchod v levo kol a kolem hust zarostlé kovinami, pes nž vysoké husté sosny pehlížejí. Stedem vede široká písitá pšina. Ta u prosted roviny koProstranné to místo jest okrouhlé, celé

porostlé, a

lem starého širokého dubu se rozdlivši, dále se opt v jednu širokou stezku spojuje. Dub ten jest rozlehlý sice, aie ne vysoký, nýbrž zhrba-

tlý nahýbá se k pd, z které vyrostl. smírným stáím již celý jest vy dutý, a

Neroz-

i místem propálená kúra jeho strašlivé tvoí podoby. Koruna jeho jest celá pes nízký mechem zarostlý kámen k západu sklonna: k východu vsak stojí jen dv dlouhé vtve na koncích svých toliko zazelenalé, tak že se zdá, jakoby dv dlouhé zhrbatélé a zkivené ruce

vrtaná,

daleko

ped

sebe zelený podávaly vnec.

Pod nimi v duté kúe

jest

vytvoený hrozný oi v temné tpytí. Pod obli-

obliej lidský, jehož vypálené duté noci shnilotinou

ejem

modrav

se

v dubu veliká dutina, co doupnacá skrýš divé zvre, a dlouhý bílý mech visí pes

ni,

jest

jako dlouhá brada hrozného oblieje.

89

Ve vy dutin té jest písený kámen, na zpsob sedadla vy strouhaný a celý mechem Jest to sedadlo bláznivé žebrácky.

obrostlý.

Od

pšinka v levo k ouzkému prchodu, za kterýmž náramn roz-

kovím

lehlý,

Jest

to

koví i

toho dubu vede jiná užší

obrostlý

písitá,

stojí

rozsáhlá,

pl

sáhu nad

strmící skalina, na níž déš, a

možná že

ruka lidská, samé jakoby lidských od ehož se

lebek vytvoily podoby,

takového jména dostalo.

Pes

kámen.

kostnicí

asi

hnát

tuto skalími

kdo pšinou touto chtl jíti. kamenem pak byla ouzká, dál a dále sel pelézti,

výše

vzhru

se táhla

—

—

širší

a

tuším

jí

mu-

Za

ím

stezka.

Stezka tato vedla mezi písitými stnami, které taktéž jakoby lebkami a hnáty byly posety,

vzhru výš

nahoe do

Po lebkách stn tchto chvlo

lesa.

zelené

navé

a výše až

koví

kvítí,

Pšina

tato

co péra

slze

bu

na pílbici,

panny zvané, vnilo

byla málo ušlapána,

hustého se

bud

erve-

lysé lebky.

znamení,

že

málo kdo se osmlil tuto stezku voliti, obzvlášt v noci se žádný stezkou touto pes

90

kámen lézti neopovážil, a každý radji širokou pšinou doleni více než pl ho-

kostnicí

diny že

si

po

Šla totiž o tomto

zašel. této

míst povst,

úzké pšin mezi vysokými, lebposetými stnami straší; drko-

kami

a hnáty

tající

lebky a hnáty že se pohybují na svých

místech, a kdo zde bílou postavu

že brzká

V

oekává

spatí,

toho

smrt.

posledních asích obzvlášt žádný tuto

cestu nevolil, leda starý cikán,

cht

se

s

mlad-

aneb bláznivá, když se navracujíc své ze žebroty putovala k doupti svému. ším

sejíti,

V tom míst

u starého dubu sešla se Lea Byl pozdní veer, silné a nakvap se soumrailo nebo slunce se ztopilo do hustých erných mrak, vystouplých na západním s

cikánem.

;

mrak

dolejšek jejich však,

ješt vroubila zlatá zá, kde na dalekých spoí-

asem

rozkížil bledý blesk, a

nebi.

Okraj

valy horách,

lehce bylo souditi, že po dnešním

mocná

parném dnu

se na noc pivalí boue. Lesem, kvapícím temnem stísnným, silná se plížila vn. Hluboké, bezdušné bylo ticho

91

ani dost lehounký vtík nepohnul kvítkami u vysokém mechu a na behu potoka. Jako temné stíny stály vysoké borovice za hustým kovím, které rovinu tuto kol a kolem broubilo.

U

prosted ve své strašlivé postav stál starý dub, a ve vydutin jeho ješt sedla žebrající bláznivá. Oi k onm dvma nad sebou nataženým vtvím majíc obráceny, nesrozumitelná šeptala slova. Xebylo lze rozeznati, zdaž se modlí aneb tajná v slovích jejích bloudí kletba.

Z

koví v

hustého

již

prostoru

vystouplému

radostným zvoláním vstíc, díve na planinu pi starém dubu pišedši. Chtla mu kolem krku padnouti on však

cikánu bžela Lea

s

:

„Zpátky hlubokým, tesoucím se hlasem zvolal. Bylo na znáti, že cestou velmi spchal, neb sotva vztaženou naproti ní rukou ji zadržev

!

:

nm

dýchajícímu silné

a rychle

adra. „Zpátky ode mne!" jsem oekával u

zdvihala

se

a pa-

dala

zvolal,

..zpátky!

l

„Milence?!" uleknuta vykikla Lea.

to

92

„Jak sem picházíš?*' táže se kvapn cikán. „Tob vstíc jsem vyšla!" odpovídá Lea. práv dnes? pro ne jindy?" ,,Dnes? „Nevdla jsem nikdy, kterou se budeš

—

—

Vera

vraceti cestou.

O, výborn! tak žil bolestn, „pro jsi

jsi

m

m

—

u

nezklameš! Lea! a dolo-

lhala, že

m

pro

miluješ?

nechala jíti v šírý svt? Bylbych nepoznal

nadarmo dychtiti budu u u „Opt t sen tvj „Nemáš mi nic íci?" zvolal divoce cikán, niemž mé za odpuštní prositi? v niemž!?" r Já nevím Opravdu!?" r Nic nevíš V ..Nic !" odpovdla Lea žalostn.

blaženosti, po níž

..v

jsi pravil

\

—

— —

,,Lea! Lea!! nic nevíš!?"

„Opt

té

—

Ted cikánova

Pevn skícíma oima stupn.

divokost nejvyššího dosáhla

chopiv Lei za ruku, divoce

ji-

hledl jí v ubledlou tvá a na celém tle se tesa dutým volal hlasem: „O, rci pijen, že jsi mé tak asn neoekávala Lea. kdo byl onen ve skvostném znej se!

—

—

93

mysliveckém odvu, bílé péro houpalo se mu u na zeleném klobouku. erné vousy již více takových prudkostí jeho Lea,

—

a

výrazu byla

chvla, r

svdkem

,

náramnou hrzou

erné

vousy,"

lily

na ramen, kráel nahoru lesem ..Valdemar

ne

— já

se

po bledé tvái. jí dvojku cikán, opakoval

a velké slzy se

Lomecký

!

—

,,

u

on,

to

on!

to

já

ne!" zvolal nad nimi hlas.

Bláznivá stála na sedadle svém a rukou vysoko vyzdviženou držela se suchých vtvi. Bez vykiknutí, ano beze všeho zvuku a hlasu sklesla Lea v mech pod starým dubem. ..Lea!

Lea! pro Boha!^ volal mladý

ci-

k

do-

kán ona však zdvihši se, movu. Mladý cikán kvapil za

ubíhala rychle

;

se

míhal šerem

volal

cikán

umlkl jeho

bílý

její

spchaje za hlas.

Hvízdaje

ní, si,

ní

:

již

daleko

Lea u Lea až pak v dálce

šat.

r

!

peli zal starý

\

ci-

kán po chvíli kostnicí kámen, a peskoiv kráel, niehož kolem sebe si nevšímaje, za nimi v tmavou houš. Chechtající se bláznivá zstala sama v temnu lesním.

94

Hlubší a hlubší valila se tma ve klín hlubokého dolu a vysoké borovice kolem mizely v mrákotách. Starý dub se zdál v temnu tomto píšerná co postava sedti u prostírej pusté planiny, a zdvihajícím se vichrem pohybovaly se nejdelší jeho dvé vtve k východu co daleko sahající

ruce.

Smutná skuela

vi-

chice mezi kostniínii sténami pes kostnicí kámen, a mladé koviny se houpaly, co temné chochole bílých pílbic, po kamenných lebkách.

sedla pod houstarého dubu v hluboké tm. Strašlivý obliej v kre dubu Dna však svítil shnilýma oima temnou nocí. hrom šeptala a daleký temné kletby ustavin Chechtající

pajícími se

se

bláznivá

vtvemi ve vy dutin

burácel z hluboká v strašlivá kletby (

její slova.

lasem mdle osvítil bledý blesk sirou prostoru,

tak že jen z polovice

men

starý dub,

vkolí jeho bylo vidti ernjší a ernjší se sevela a

—

noc.

kostnicí a

ká-

vždy opt

vn. Samotná oczyma

—

dziewica westchnieniem DosÍQga twarzy xí^žyca. Sznka aniolków po niebie.

1

i

Rgczkami biai$

piers gniecie:

„Xigžyeu! wež m § do Zle mi na swiecie!

siebie,

;

.

Szeptaí, szeptal

.

." .

Alex. Dunin-Borkowski. sw§ powiešc — a w twarzy rye za

Czarna. ezarniejsza chmura, coraz si£ rozszérza; I znow nagle rospaczq zaciemnione lica, Zapal gniewu wzgardy jak piorun ošwiéca Až w n m powstala wreszcie ta ponurosc dzika. w trumng przeciwnika. Co patrzy w jeden przedmiot Kruszy najáwigtsze wgzjty w ogniu swego piekla, Až w nim powstala wreszcie ta chciwosc szalona krzyku dzwonów plomie popsutego lona. Krwi Co domowéj niezgody rozpala pochodn §. 1 w wlasném swojém gnieždzie zb rodní q karze zbrodnig. i

—

—

—

— —

;

M alezeski. Czascm widnokrqg p$ka od konca do koca. amol burzy naksztalt niezmiemego slonca. znowu okryty calunem Rozswiéei twarz. drzwi chmur zatrzasn<|] pioruncm. Uciek] w niebo Pan Tadeusz przez A. Mi cki e w c z a. I

i

i

i

Již se

náramn

seseilo

;

mrano

se valilo

na kvap od západu, a co padající nebe

blížilo

96 se

k

Temnota hustá tížila skaplížila se kolem zícené Bárta nic mén pedce sedl

žíznivé zemi.

stromoví

a

liny

vže; než

starý

a

u židovy chaloupky a

asem

kižující se blesk

ukazoval ruce jeho cestu k plné sklence,

—

nkteré „aj lému vyklouzlo

aj,"

jest-li

mezi vypravováním již

opi-

z úst.

Pravé, pohlížeje k mracivému nebi a k zíceninám v šero zahaleným, konil svou povst, kterou mimo nho žádný neslyšel; a poprvé snad dnes s tím doložením konil, „že pjde ze židovny." a pjde, až pijde

— sklenku k uštm a vyprá— dle vlastního vyjádení —

Vstal, pitiskl

zdniv

dorazil, letí

na

ímž

ji,

mu

motal se ze zahrádky. bílá

stranu.

Lea,

se

postava vstíc.

V

patách za postavou tou, byla to

bží mladý

zoufanliv tabuli

Mezi dvíkami

Vrávoraje valí se

cikán, „Lea! Lea! tedy

volaje.

Lea

skleskla pri

pedce u kamenné

v trávu.

Starý Bárta privrávoral také k stolu a skle.

nickou

o

tabuli

zazvoniv

dívce na skleslou Lei.

ukazoval

pibhni

97

Ta jakoby

uvyklá takovým výjevm,

již

pozvedla dceru pána svého na drnové sedadlo

ke kamenné

tabuli, a

Lea hlavu na ruce

složivši

hlasit plakala.

„Lea! Lea!" u nohou jejích.

vzlykaje volal cikán kleíci

Hlas jeho byl hrozný, jakoby

hlubokého uvadlých

z

prsou

pLea! tedy predce pravda,

malo tušení mé?

—

véd

povstal.

m

Lea! jen jediné

Plaící neodpovídala;

kvapné

hrobu picházel.

predce

.Strašné

on však

nekla-

slovo!"

sebrav se

pedsevzetí, jistotu

promnilo najednou chování jeho. Jako divoké usmání rty jeho, rukou sáhl po ele a po prsou a pak, jakoby zaražený tázal se služebné dívky: „Co jest jí? z

ii,

jízlivý blesk pelítlo

:

—

co jest jí?"

Judito, rei, ,.

Já nevím

:"

nežli jste pišli

pro V

to

odvce k nám

dívka, „taková bývala,

—

tak bývala,

ale

—

já nevím!-'

„Taková bývala." opakuje cikán, „a vždy taková bývala, již od narození svého V

—

selejší,

než

to

ne!

já, ale

1857. IV. Cikáni.

— —

Ona bývala

veselá, ve-

kí

7

98

V tom se náramn zablesklo, a celá, díve temná krajina byla viditelná. Dívka se zaracikán však stál nepohnutý s rukou v prsa zila zarytou, a ustrnulé oi beze všeho svtla na dívku maje upené. Bárta v tráv povalený, namáhaje se vstáti hlasit vykikl, a žehnaje Lea mezi tím povstavši se zpt se svalil. prosebné k dívce ruce i oko pozvedla, než píliš slabá opt sklesla; což vsak ani nepohnutý cikán, ani dívka k vysloužilci obrácená nezpoBlesk zhasl a ješt hlubší než ped zorovali. ním byla tma. u ..Ale, ale drazné spchal mladý cikán. u ..Ale jednoho asu, jest tomu osm let, ;

pokraovala dívka,

hospodyn

„pišla u

veer

Angelina,

ze zániku, bývalá hospodská; a tajn

s pánem, odvedla Lei. Kam, nevím." Hluboce vzdechla Lea bylo to vzdechnutí

promluvivši

;

jako umírajícího. ..My jsme

nepokojn oekávali návrat její.

Netrplivý otec vyšel vstíc;

vždy

—

v ouzkostech jí nkolikráte nadarmo; ješt ouzkostlivjší

se navrátil."

99

Cikán stál jako zkamenly. Dobe, že zdšena by hluboká tma halila tváe jeho sice byla prchla dívka ped obliejem jeho. ,

,.Po

noci

pl

pl

noci," mluvila dále Judita, „po

pibhla

sama, prostovlasá, roztrhaná, sama

na sebe zuící. „Nešastný národ náš, kdo obrání vyhnance v cizí zemi!" byla polomrtvá slova

její.

Jestli jí

Více nemluvila, nevyjevila nikdy.

kdo na ten

dnes bylo

chováni

as

byl pipomenul, jako a od té

její,

noci nepišlo

usmání v bledou její tvá. nýbrž beze slova promluvení sedávala tamto pi chaloupce s okem v dálku upeným, jen píse."

vajíc

..Kde

že

byla?

nkdy

—

co

smutnou

si

tam dlala,

zpí-

neví

žádný, docela žádný?" volal cikán, nucenou chostí lily

štila

zmiruje

slova svá.

po opálené tvái, ze

a

Horké

slzy se

horká krev

mu

ti-

va-

se prý-

zbouených prsou pod sevenými v

n

prsty.

V tom

nemocný starý žid v chaspchala v nízkou svtnici. ..Žádný že to neví? každé dít to ví,*' volal

loupce, a Judita

poal vysloužilec mezi vypravováním na nohy pišed a ke stolu dovrávorav, „ano, každé dít to ví já jsem jim to ekl, sám to všecko vyíhav. Zapomili mi to sice, dostal jsem,

—

—

mou véru! Ale hned zas položili, ven to musí a bez toho pán dnes ješt není doma, šel pes pole, do msteka a nepijde dom, až až

že jsem nemlel, výprask, na

kdyby

m

;

— —

ano ráno.

si

u

„Tedy žádný neví!" vzdychal, nevšímaje k odchodu.

Bárty, cikán a obracel se jako

—

chopil se Bárta cikána, „Ou! ou! stjte!" obávaje se, aby jeho vypravování neušel. „Žádný M neví všecko já to vím

—

—

—

„Mluv! mluv, Bártu za prsa

pro Bh!''

co víš,

kiel

m— — mnohými petržkami v „Ano! m — mnou

n No,

a

držte

—

od tch as, jsem ješt

o tenkrát

ano," pokra-

s

toho všecko toí

ano

ano

no! držte

oval Bárta ádku.

chopiv

cikán.

nepo-

bez na nohy co jsme byli na Rýnu; se

a jsem slabý

uml

utíkati,

se

—

— na mou —

u

101 ..Mluv! mluv! co víš o Lei?-' volal cikán,

pistaviv vrávorajiciho ku kamenné tabuli. ..Ano

—

ode dneska za

—

to zapsal

—

takto vám to vysvtlím. vám jednou dom bude tomu dva msíce osm let, já jsem si

ano!

— Tedy vracím

se

;

vracím se odsud

dom,

nebo vidl

jak stará Angelina odvedla Lei, a chtl

jsem.

vdti kam:

jsem

nebo já musím

vdti

všecko

— ano — všecko, a velmi dobe. pospíchám vám bylo pozd, brána zavena dom. — a I

tu

a já

jsem byl venku

rak

do

víc"

zámku

— a lehnu

si

a

dostati.

nemohl jsem se nikteI myslím si ..co je

na zemi, jak líhám vždy, kdvž

a nemohu do zámku. A tu vám lechvilkami dímám, a chvilkami hledím dol

pijdu pozd žím,

ke

kde

vsi.

se již ani

svtýlko nemíhalo.

mnou byla pánova okna

—

a ticho

—

ticho

neb

ticho

ne;

okna

zarinela,

klas

mužský '

a

ne

najednou slyším

a mezi tím

zdá, byla tu stará

ská!"

—

—

v

tch

—

Xa-

také bylo tma

ne, to

bouchly

bych

lhal,

dvée,

ženský kik,

až

hrozící

chechtot: jak se mi hospodyn, bývalá hospod-

102

Bez sluchu a bez pozornosti stál cikán v zamyšlení: tato slova však jej zbudila ze strašných myšlenek k strašné jistot. ..Angelina!"

hlavu k

koby

vzkikl, a

samým ústm

opev

se o tabuli,

vysloužilce piložil, ja-

oslablé ucho jeho nebylo

s to,

aby všeho

doslechlo.

Bárta sedl na kamenné tabuli. Umlkší povstala Lea v hrozných rozpacích. Podepená o tabuli daleko se napnula, a oko

záilo plamenem zoufanlivým, jako zabraujíc dalšímu vypravování. asem zvedla prosebn pravici proti Bártovi zády k ní obrácenému; le zemdlelá vezdy opt sklesla a nemohla

její

ani

slova

promluviti.

Ona

se

domnívala,

že

žádný o tom neví, neb se žádným nemluvivši nikdy neslyšela, co Bárta každému již byl vypravoval a ted ml to onen slyšeti, kterého jediného milovala, a jehožto nynjší smrtící cit lze jí byk) si pedstaviti; neb dobe znala nesmírnou jeho citlivost, žárlivost a divokost. Blíž a blíže mezi tím picházela boue; astji se mezi vypravováním blýskalo, ostatn

—

—

103

vsak byla pouhá hluboká

nieho možno vkol

hodnou

..To trvalo

tak že nebylo

tma,

rozeznati. chvíli, já

jako osyka,*' mluvil Bárta dále,

mé se to, aj

byli dostali, že nejsem

vám

— —

doma

rozlítnou okna, strašlivé

jsem

se

„nebo, .

.

.

tásl

kdyby

a najednou

vykiknutí na okna aj

— — — proklatá potvora — deset sáh vysoko — ne — ne — — devt, — ano devt, — zrovna

a tu

ano

vám vyletla Lea

z

okna,

z

okna bych lhal,

z

pede mne, a

pry

to

bží

Já jsem se sebral aby mé žádný nevidl. Co se nevím nic nevím ale poví-

a

odtud.

stranou,

potom stalo, dal jsem o tom

—

—

—

u

Polomrtvá Lea sklesla zpt ve

svtle

ného blesku, a odvlékla se na obvyklé

k chaloupce.

asem

bylo

stenání z hluboká jejích

slyšeti

jí

si-

místo

zoufanlivé

zbouených ader. Po

chvíli následovalo

pedcházející

blesk

hrozné

rachocení hromu

a dlouho <SJí*tovaly

skaliny

,

Cikán neslyšel nieho více zkamenlý díval se pustým pohledem v irou noc, a žádná slza neulevila hluboké strašlivý

jeho hmot.

,

bolesti prsou jeho.

104

—

„Ano tu

m

—

povídal jsem o tom, na

mou véru

a musil jsem íci,

žebrali

že

jsem

pišel pozd, avyflákali mi, a zaporuili mi u ano ale pán není doma

—

—

„A

žádny,

žádny

se

chopil

se,

neujal!''

—

mluvil

do

slovo

za-

sebe cikán.

„Neujal slechnuv,

,k

ei

—

té

poslední

„neujal?

Bárta,

—

koho?

— ano — tobych jemnost — — — pánovi ano — „Valdemar Lomecký, mluvil cikán „Ano tak jmenoval nás — i jmenuje nás jemnost pán, Valdemar Lomecký hrabe z Boku. — Ale dnes, dnes ho nenajdete doma, pes pole do msteka navštívit pítele, a nevrátí až na noc, ano na noc. — Noc — snad ne

dnému

jí

židovky

neradil, a proti

?

aj

žá-

?

komu?

proti

aj

u

dále.

se

šel

?

se,

pak máme hodin?" A jakoby se byl zpamatoval, hledl Bárta kolem sebe. „Q^již je noc? To není možná! kolik

he

—

holá!" Hledaje skleniku, kteroužby za-

zvonil, vrávoral

milého cikána.

kolem

stolu,

a vrazil do ustr

105

„Co to? kdo tu? u táže se Bárta. „Valdemar Lomecký !" hrozným hlasem zvolal cikán. „Tak jako že nebes hnv se snáší nade hlavou naší tak rychlá jako blesk, hrozná co jeho hlas bude pomsta má!*' :

Silný,

se

za dlouhou

hrozné postavy po hradu, protjší

v

chvíli

trvající rozsvítil

Celá krajina, temné

blesk.

strom,

stíny

stn, vž zíceného

skalní

stupn

tak

—

skal

celý dol

planul

siné jeho zái.

Zuiv

vyvalené oko cikánovo polou osleVlasy ml naježené, s pravicí k nebi vy-

plo.

pnutou

stál

hudební

hlas jejich, rod,

u

pi kamenné

nástroj

tabuli, levicí

drt svj

struny praskaly a umírající

;

jakoby mluvil

„Rozplašen

:

mj

ná-

naposledy se ozval.

nmu

na druhém stole stála hrozná Naproti postava bláznivé a u nohou jejích starý cikán.

Hluboce

vzdychala v

v travé povalený,

besídce Lea,

hrzou

..Hahaha! to já ne! to on!

u

pomsta

a

Bárta,

hlasit vykikl.

— já

ne

—

to

on!

—

chechtala se bláznivá, „hahaha! to on! !

pomsta

!

!

pomsta

!" !

!

106

„Pomsta

dutým hlasem opakoval

!"

starý

cikán.

Te dol.

zhasl blesk,

Nieho nebylo

a

irá tma

zahalila celý

vidti; jen hluboký a rychlý

dechot mladšího cikána

rozléhal

nastalým

se

tichem uleknuté krajiny. on,

Po

chvili

to

on

u l

náramn volala

hrom, a „To v jeho strašné hahaha! tento

burácel

bláznivá

— já ne — mne svedl — já býti samotná — já ne — já ne — svedl více — já jen pomstu chystala

„To on! já ne

rány.

jinoch! hahaha! to on! to on!

nesmla

On

jich

!

jsem jemu

!"

Ted ješt zdaleka optoval

ohlas

hromové

rány. chvíli, jakoby k sob picházejíc mlunavrácenou pamtí bláznivá: „To on!

Po vila s to

on

ztroskotal blaženost

!

tvou

mladý

,

ší-

lence — já jsem byla v náruí svých rodi šastná, v náruí milence — daleko — da — hahaha — on já ne — já ne svedl mé dodala já — já mu já svedla jeho I

!

!

to

to

on

jí

mocí

!

!

;

to

ji

vzal, násilím,

;

co

já

to

mu

!

dobro-

107

—

voln obtovala

—

to já

kou tou chtl mi hahaha u

!

— a tou chaloup— tou — tou —

splatiti

\

„Angelino!"

pod kamennou

Opt jev, silné

vykikl cikán

sklesl

zpt

jasný blesk hrozný tento vý-

osvítil

hmni

následovalo, potom

boká tma, hluboké „Angelina

a

tabuli.

!

opt

hlu-

ticho.

ano

—

ano

to

jsem já

!"

vo-

lala bláznivá.

Starý cikán sebou trhl, jakoby mladšimu chtl piskoiti ku pomoci; le jakoby nemohl z místa opt zstal státi. Mladší sklesnuv vinul se po zemi, a hledaje slov nesrozumitelné

vydával zvuky.

Opt „Ano

hluboká tma.

—

pokraovala bláznivá. ..Ano já Angelina pivedla jsem mu milenku to já! to já!

w

'

— Bduješ? pro — pro ni — Naež v hlubokých myšlenkách pohroužena „Oh — pro mne snad také tak bdoval, kdy lodku jeho houpala voda pod mo-tem Rialto — Giacomo mj! kdy — tvou!

ni

"

doložila:

u

108

Opt

se siln zablesklo a celá krajina byla

viditelná.

Rukou levou oi lední

ukazujíc

zastírajíc

strany,

bláznivé ješt na

kamenném

pravou

šeredná

stála

v po-

postava

stole.

mladý cikán, ustama beze zvuku pohybuje; pravou rukou ukazoval na rozhalená prsa, na nichž znamení, jako krvavorudé k písaze vyzdvižené ruky jasn se skvlo v sinavém svtle blesku. Le divoce Bolestí

již byl

se

vztyil

piskoil,

bláznivou ne, já ne!

toto spativ, starší, a

vlékl ji to on!

uchopiv

zahrady ustaviné, „já on!" volající a mezi tím

ze to

se chechtající.

„Stj! ta nešastná jest matka má!" v nejvtší bolesti vši sílu sebrav vykikl cikán, za nimi spchaje; a „matka má! matka má!" optovaly skály bleskem ješt

To vše se ješt však opt hluboká pje poaly padati

ozáené

stalo, nežli

krajiny.

blesk uhasí; ted

tžké krerného mrana, a daleké skály ješt „matka má! matka má!" odpovídaly

ohlasem temnvm.

se shlukla tma,

z

vhl _P' koj umarlvm! nieboszczka spoczywa snem anielskym, nie budž j$. jej tu nie dobrze byío

ma si£ wrac Lucian Siemieski.

na tym swiecie. ezemuz „Ot\vorzc

:

e

.

.'..

wolano

ze dworu.

Lucian Bártovi, který mezi

m

í

cn

tím v trávu povalený

usnul, a jednotlivá slova

pokojn

Si e

o

Kynu opakuje

ne-

z strany na pádlnebo tri dešové krápje práv na obliej. Tím probuzen a po dlouhém namáhám na nohy se postaviv, poal okolo sebe sahati, pamatuje

stranu se

obracel,

ov

se,

kdeby

byl.

Zasáhnuv

inkati o

stul.

hlubokáf noc.

stul jezdil

rukou po

namakav skleniku poal jí Žádný nejde, dlouhé pusté ticho, Vrávorá stranou a: -Na Rýnu,

tabuli a

110


na Rýnu? tam bylo lépe/' kojí se vzpomínáním. „Jak jsem zainkal, hned tu byli!" V tom se zablesklo, ale jen mdle. Pi blesku zahlidl Lein bílý šat na obvyklém

míst pi chaloupce, a vrávoral k ní v besídku. Skleniku nesl s sebou, nepochybn že ji chtl Dovrávorav žádati, by mu ji opt naplnila. tam škubal jí, žádaje koalku. Ona se ne-

jí

—

hýbala, neodpovídala. ..Vstaneš, neb nevstaneš?

— aj

na

— já sem jdu každý den — ano každý den, jen kvli tob, — vru; — když jsem byl na Rýn.

Lea, vidíš

— — aj

mou

u

.

Opt

se

náramn

byla viditelná.

V

,

zablesklo a celá krajina

svtle blesku spatil Léinu

mrtvou tvá. Bledý, bolesti plný obliej v sinavém svtle blesku hrozné vyhlížel. Oi mrtvé a v smrti ztrhané, jedno daleko v neskonené íše napnuté, druhé nco málo pivené zuby ;

zaaté,

pootevené

rty

padaly, co

U

velikých

mla

a kolem oblieje

erný závoj, rozervané její kadee. krpjích stály kapky dešové neb

smrtelný pot po mrtvém ele, po celé tvái.

Opt

se setmlo.

Hrzou

jatý

poal

vy-

111 sloužilec

náramn kieti,

a vrávoraje co mohl

rychle ze zahrádky spchal.

—

Umlkl Siln zahmlo

umlkl

i

dalekých

ohlas

rozléhal se strašný

;

oudolím, dlouho odpovídaly skály; z

ozvna,

dálky ješt hrméla

a

skal.

hromu zvuk pak slabá

opt

dlouhé

Hlubokáf noc. V tom zanášel nad oudolím vichr hlas velkých zvon; nepochybn že se ve vkolních pusté bylo ticho.

vsích

a

v

msteku

proti

mranm

.Smutní byli zvukové dalekých

zvonilo.

zvon.

Vykiknutím hruzyplným ze strašných sn a velmi byl nemocný vybhl

—

—

probuzený,

starý žid z chaloupky, a za

rozžatou

ním dívka nesoucí

Pistoupivším k besídce zjevilo

svíci.

svtlo, polévající bledý obliej Lein rudou záí svou,

el dal,

píinu zkiknutí

vysloužilcova.

vichr, zhaslo svtlo, a: „Já

— já jsem

klesl starý žid

Blesk ted dceru svou!" skalní stny.

usmrtil

k nohoum svítil

spolu

—

dceru

Zasku-

já jsem pro-

svou! u

zvolav

jejím.

zábleskem, a „dceru svou, s hromobitím opakovaly

112

Hustji a astji poaly padati kapky dešové v tžkých krápjí cli, až se šíré mrano v náramný rozpustilo lijavec. Pi ustaviném blýskání, jako o pomoc volaje,

znl siln

a bez pestání zvonek záme-

cký, a zdálky proti

boui zvony vukolních ko-

stel.

Hrozná to byla noc, hroznjší však ješt té, co pod temnem roucha jejího bylo spáchánu. S malými pestávkami znl zvonek zámecký temnotou noní, znl bouí litou, znl huením dešt a ješt posud se rozléhal jeho hlas krajinou, která, jako pestrašená pešlou bouí, v hlubokém trvala tichu a mlení. Byly asi ti hodiny s plnoci. V ouední svtnici na zámku míhalo se množství svtel, a všickni ouední ci byli shromáždni. Jeden po druhém stídali se u zámeckého zvonku nebo všecka eled byla vyslána hledati pána v boui snad zbloudilého. Jako obyejn byl vyšel k veeru Valdenoci

;

mar Lomecký do blízkého msta známých.

Pokaždé

se vrátil,

navštíviti

svých

nežli desátá ho-

113 dina byla minula; a dnes minula desátá, pešla

plnoc a on jej

až dosaváde nevrátil se. Nadarmo oekávali vrni jeho. Byli ujištni, že

—

v boui zabloudil; neb vdli, že mu nemožno jinde, nežli ve svém zámku, v pevn uzave-

ných pokojích svých, pokojn spáti; vdli, že vil, jestli že jen jedinou noc nebude spáti v zámku svém, že bude ta poslední života jeho. Protož ustavin se rozléhal hlas zvonku zámeckého po vkolních lesích, aby zbloudilý dle hlasu nalezl cestu do svého zániku. Když však plnoc minula, tu starostliví, vyslali poslední eled, aby se šli ptáti do blízkého msta, zdali nastávající boue tam pána jejich nezdržela,

a

jestli

do zámku zpt.

vodili

tam,

aby

jej

vypro-

Ted však byly ti

ho-

plnoci a žádný se nevracel. Ustavin zvali zvukové zvonku naho ješt darmo v bezpené stny. Ted bily ti hodiny a siln zatloukl nkdo na zámeckou bránu. Rychle sbhl první písa a za ním se hrnuli ostatní po schodech, každý se svtlem v ruce. Oteveli bránu a židova diny

s

dvrn

1S57. IV. Cikáni.

q

114

dveka

Judita lomíc

rukama a naíkajíc vrhla

se k nokoum jejich. Uvedli ji do svtuice a tu jim vypravovala, že práv ted skonal již déle nemocny pán její, starý žid, lítostí nad smrtí dcery své; a že jí tak ouzko picházelo tam o samot, že slyšíc hlas zvonku a uzevši svtla na zámku, sem spchala o tom dáti zprávu. Dále vypravovala, jak se cikáni, Bárta a bláznivá dlouho na noc zdrželi v zahrádce ped jejich chaloupkou, a pak jednou man vyšedši slyšela, kdy mladší cikán nkomu krvavou pi-

sahal pomstu. Co však dále se dlo, že neví, ponvadž, volána od nemocného pána, musila se do chaloupky vrátiti.

Hluboké mlení následovalo na vypravování

její.

hledíce po

Pestrašeni sedli všickni do

rzných koutech svtnice.

zem

Svíce doho -

rivaly jedna po druhé a hasly, a umdlení dlou-

hým bdním

a starostí

zaal dímati jeden po

druhém. Židova jen dveka bdla oplakávajíc smrt pán svých. Zámecký zvon mlel.

le Pešlo pl hodiny, bylo pl tvrté venku ješt byla hluboká tma pod šerým ne;

115

bem.

I

ely

v zámku bylo tma

;

všecky svíce doho-

pemožení mdlobou pevn

a vsickni

spali.

Náramné tluení na zámecká vrata rozléhalo se zámkem, a ustrašeným hlasem volal nkdo venku: ..Pro Boha otevte! honem otevte tt

!

!

Vsickni se vzchopili,

tm

každého a ve

hrza

se hrnuli

obešla jednoho

ke vratm.

Oteveli, a Bárta bez šavle, bez klobouku, jejž

podruhé

„Pro

Bh!

ouzkostn

tisknul se rychle mezi

ztratil,

zavete, zavete,

n.

honem zavete

u

volaje.

Rychle zaveli bránu a držíce tesoucího se Bártu za ruce vedli ho nahoru do svtnice. Rozžali nové svíce, a „Co se stalo? co jest?-* ptali se

ustrašeného vysloužilce.

—

..Co jest?

Hrzou

co

se

byl hlas jeho celý

stalo?"

na vrch hlavy vyvalené a „Co jest? ten tam

ježily.

naskrz veskrz ten tam

;

poal

tento.

zmnný: oi ml zmoklé vlasy se mu

ten tam, celý

jest!

pry

probodnutý

—

do smrti

u !

„Mluv! co víš?

1 '

poroueli vsickni.

„Co vím?-' odvce

vysloužilec. „Ano, vím,

8*

116

všecko

vím,

a

na mou

velmi dobe;

vru

r

všecko."

„Mj

pán!

mj

ubohý pán zemel!"

pla-

kala Judita.

„Jak? kýho vlka? Judito!" volal Bárta, „starý žid že umel ? to není možno!" „Ano ano !" lkala opt Judita. Ouedníci vidouce, že na ten zpsob od Bárty se nieho nedovdí, tázali se ho zrovna: „Co víš? mluv! nevidl jsi pána?" „Pána? vidl vidl jsem," odpovídal Bárta, a znova se tásl hrzou; „vidl jsem !

—

a jak

—

—

celý byl

—

—

celý, ale

probodený ve-

skrz naskrz, celý ten tam, do smrti ten tam

!"

„Jak? kde? mluv!" byla všeobecná otázka a poruení. hm byl jsem ..." vypra„Byl jsem

—

—

voval tázaný.

„Kde

„Hm

jsi

—

byl?" ptá se vrchní. byl jsem navštíviti

pokraoval Bána, ukazuje na hlenon nebožtíka žida." liti,

A

—

tuhlenon,"

Juditu, „hm, tu-

nedaje se déle mý-

poal obyejným zpsobem

mluviti:

„Jdu

1

17

a jdu lesem, nemyslím nic, a ustavin jdu a jdu lesem, a nevím, jak jsem tam pišel. A když tak jdu a nemyslím nic, tu mi najednou letí sám ert pes cestu ano sám ert prosím za odpuštní sám ert, a mumlal cosi o pomst."

— —

—

—

..Kde jsi ale pána vidl?" táží se všickni.

„Hnedle a

te

to

povím

u \

vypravoval všecko

než co vidl, jednotlivými

odvce co, ..aj

vysloužilec,

ano ješt

—

aj/ a

klatá potvora l u svou povést protkávaje.

více r pro-

IX.

A

tak

Jam

w calym

aie spal

i

obszarze uspionéj nátury. wiatr nie spal i gwiazdy

i

chmury.

Stefan Garczyski. Múry. moje múry!

Co

oczerniewaeie.

Že pana nemacie J

l

ana

wam K.

——

zabili.

W. Wojcicki.

grobowea dobywajq lona

z

Trupa, za gl'ow§ ei^gnq i ramiona. okrytego ilu Z plesni^ twarz mu jak ropa sinieje, I patrzy I cialo w szaeie. jak we zlocie tleje. Raný niewida.

—

;

:

Józef Dunin-Borkowski

V

pak bleskem a hromobitím pejakož i pedešlými výjevy polekaný

opilství,

strašeny,

Bárta chybil, vyšed ze zahrádky,

každodenn

nastoupenou stezku, a místo v právo do oudolí, kráel v levo vzhru pod zíceným hradem po

1

19

hustým kovím výš a výše, až nahoe nad oudolím pišel v hustý borový les na ouzkou pšinu. Po obou stranách pšiny bylo husté sázené stromoadí z mladých modín: stezka však byla rovn a nepetržené celým dalekým lesem tažena, tak že skalnatých stupních

Bárta, voral,

a

a ustavin se strany na stranu vrápedce nemohl se stezky ani v právo

ani v levo

astokrát na hladké,

sejíti.

jehli-

cím vysoko postlané stezce upadl; než ustavin slyše zvonek zámecký rychle se vždy opt vzchopiv vrávoral dále.

Hromobití

se rozléhalo

el smutn hustinou pi lesní stezce.

a

aj

aj,

„to jest divné

možné spchal

se

silné

u

se lámala

si

aj

aj

se

'?

Opt

to jest

?

zablesklo,

on

se

sklonil a

dále.

Postava lidská pelétla

lenku

vichr sku-

:

— — vypravopoal — — — ne— jak — kdo — no — no."

„Podivu o vati,

lesem

deva praskotem

— milenku,

mi

pes

cestu, a „Mi-

svedl! Pomsta, pomsta!"

zvlykajíc, zmizela v prostranném houští.

120

Za znivá

ní chechtající kmitla se

Angelina,

a

též

pes

v onom

cestu blá-

se

ztratila

houští.

Uleknuty Bárta potácel se dále, a husté nad ním šustly krpje dešové v chvjících

Tak pobloudiv vrávoral pšinou hodinu, až déš utichl.

se stromech.

touto asi

Te

kráel hlubokým,

z obou stran do kopce

nohy

mu

vázly

ouvozem

širším

nízké stromy, a

stály

v mokrém písku.

Potrhané

asem

zachmunad noní krajinou zašeil plný msíc. Jednotlivé ješt kapky s šustem padaly s vúTed byl pinucen zdlouhakolních strom. véji kráeti; pozornji stavl nohu za nohou, aby neuvízl v hlubokém mokrém písku. Le nadarmo notn opilý nkolikráte uváznul a dostav pevahu, musil z mokrého písku vstávati. V takovýchto nesnázích tšil se, jak obyoblaky poletovaly

po nebi a

ený

—

,

;

ejné, vypravováním, a vrávoral ustavin dále. Óím však dále picházel, tím více se ouzil ouvoz, až jen ouzkou byl stezkou mezi skalními stnami.

Výš a výše

rostly

stny,

tak

121

že posléz sotva

bylo

nebe

lze dohlídnouti

a

hluboká tma panovala ouzkourozsedlinou. Zastaviv sahal koleni sebe, a studené kulaté skuliny, co umrlí lebky, dotkla se ruka.

Rychle

utrhl;

nad rozsedlinou

z

tní po skalnatých

—

ted

vyšel

mésíc zrovna

erného mraku, a Bárta spastnách samé umrlí lebky,

Byl v hluboké stezce ku kostniímu kamenu. Mésíc se skryl v šeré mraky. A opt bylo tma. Hrzou jatý bžel dále, chtl kieti, a nemohl; od jedné stny se odraziv vrávoral

hnáty, drobné stromky a tak dále.

stny k stn, hroze se dotknutí jedné jako druhé strany, bžel stále mezi hroznými stnami dolu ku kostniímu

k

druhé, a tak od

kamenu.

Ouzkostí a strachem pólo

vlý zapomenul na Rýn

a všecka

vystízli-

svá

vypra-

vování.

Asi po

pl hodin

udéšeného

bhu

stál

bez klobouku a bez šavle u kostniího kamene.

Ouzkostí

nevdl,

Naposledy

pes

niá-li jej

se sebrav

kostnicí

lezl

pelézti,

vzhru, aby

neb

ne.

se dostal

kámen na pšinu k starému dubu.

122

V tom zaslechl jakýsi zatajený chechtot na druhé stran kamene. Uleknut se zhrozil, dílem však se zrado val, doufaje, že lidskou spolenost nalezne. si

drive

Pozorn

vylezl

a umínil

vyzvdti, kdoby byl na druhé stran.

Hrzou

na kostnicím kamen a pes koví hledl ouzkou pod sebou stezkou v prostoru kolem starého dubu. se chvjící

stál

husté

.,Hahaha! u znlo to roští

vítzn

od starého dubu, „to on!

a vesele

to on!

pes

já ne

—

a v šeru zachmueného msíce, jenž kopcem druhé strany šerým mrakem k vtvím prohlížel, vidl njakou postavu, ana kolem dubu proskakujíc rukama tleskala. Jiná postava kopala njakou jámu a byla

já ne!"

nad

tém

ješt hloubji ji vyhrabujíc. Strašlivá podoba starého dubu daleko nad jámu natahovala skivené ruce, a v dutých oích oblieje jeho modrav svítila

již

celá

v

ní

sehnuta,

shnilotina.

Ted opt

vystoupil

msíc

ze šerého

mraku

ajasnýpapršlek jeho ozáil vtve starého dubu a veškeré prostranství.

123 r

To

on, to on! já ne

— já ne

w4 !

plesala

kolem dobu poskakujíc bláznivá Angelina, kdejší

U

hospodyn a hospodská. jámy leželo nco v pláš

n-

zaobaleného.

Bláznivá piblíživši se lehkou rukou pozvedla

pláš

—

byl to pláš mladého cikána.

Pláštm

tím byla pikryta

krvavá mrtvola Valdemara Lomeekého, hrabte z Boku, pána starého Bárty. Po jeho mysliveckém odvu leskly se

šry v zái msíce. Ano byl to Valdemar Lomecký aneb mladý cikán zlaté šry na odvu více nenosil ve vkoli žádný. Leknutím div neomdlel vysloužilec; docela vystízlivlý lezl pozorn zpt, a mezi stnami bžel tichým krokem v hlubokém písku k domovu. Msíc nad rozsedlinou jasn svítil; po stzlaté

5

nách svislé krpje a létající jiskry tpytily se mode v svtle msíném, a kamenné lebky se míhaly pod

kovím v o vncujícím

je kvítí a

v mechu.

Ustavin bžel,

vichr

žlabím skuel nad hlavou;

mu kamenným za

ním,

ou-

nad ním

1

24

ped ním rachotily kamenné hnáty, a lebky dutými zraky, v nichž modrav svítící hnízdily mušky, na nj mrkati se zdály. U východu z rozsedliny o nco klopýtnuv,

i

tžce upadl a sebrav klobouk

mu

se shledal, že jeho vlastní

v cest. Uchopiv jej bez oddechnutí dále bžel, až v hustém zmizel lese. Tak bžel, až k ránu pibhl, jak jsme díve slyšeli, do zámku, a tam co vidl vypravuje, konil takto svou povst: „Ano jámu pro nj kopal, hluano bokou jámu, zrovna pod starým dubem u kostniího kamene." ležel

—

„Pochodn

—

rychle,

pochodn!"

volal vrchní.

Rozžali svtla, a zanechavše v

zámku

je-

dnoho starého písae a Juditu, spchali s Bártou k naznaenému místu, nesouce rýe, motyky a jiné náadí ku vykopání jámy. Krom že Bárta

nevoln

s

cesty

zabloudil

chaloupce, kde ticho a pusto

bylo,

zdržení a zastavení ku kostniímu

k židov pišli bez

kamenu pod

starý dub.

Tu

rozsvítili více

pochodní, a rudá

zá

se

125 rozložila

po hrozné postav starého dubu a

ší-

rou prostorou.

krvavé známky a stopy lidské a opodál rychle narovnaný mech zakrývající nov vykopanou zem. Sám vrchní chopiv se motyky, poal kopati, a jeden zou-

Nedaleko dubu

nalezli

edníkú vyhazoval nakopanou zem. Šest pochodní svítilo kolem hlav pracujících. Hluboké bylo ticho; jenom Bárta, hrzou se tesoucí, asem cosi mumlal o francouské válce a o Rýnu. Po nedlouhém kopání pišli na mrtvé tlo. Z jámy vyzdvižené položili pod starý dub, a všecky pochodn sešly se nad obliejem jeho. Byla to Valdemara Lomeckého mrtvá tvá.

Oi ml

otevené, ústa

pevn

sevená, obliej

Jeho smrtelný boj asi dlouho netrval. V prsou posud vzela dlouhá dýka vlaského díla; a ruka, která mu tuto ránu zasadila, byla zajisté zbhla u vraždní zpsobem tímto, neb

klidný.

jedinou ranou byl usmrcen, kteráž

v srdce byla zaražena. šat byl

leskly

mu

zrovna

Skvostný myslivecký

ublácený a zkrvácený, zlaté

šry

se

v zái pochodní, zcela byl v tom obleku

126

jak

jej

tomto

ped veerem Lei popisoval cikán na samém míst, domnivaje se, že tu byla

s ním.

Rozepavše tsný odv jeho a rozhrnuvše na nahých prsou dýkou na srdce pibitý papír. Vytáhli dýku a prudkým tokem Xa se valila z rány s vodou smíšená krev. košili nalezli

velkým písmem psáno Rychle z vtvi starého dubu spletli nosidla a naložené na nich nesli mrtvé tlo v smutném prvodu do zámku. tyi ouedníci nesli mrtvolu Valdemarovu vrchní a ješt jeden šli ped nimi s rozžatými pochodnmi. Ostatní dva, pomohše jim mrtvolu pendati pes kostnicí kámen, šli ozbrojeni hledati po vkolí bláznivou a stíhati vraha. svrchu papíru

„Hned po mé

bylo

smrti

a se oteve.^

;

Bárta, jinou šavlí zaopaten, šel vytasiv ji

Xa východ

se již

a svtlo jeho mísilo se barvící písité lebky

s

nimi.

blal pruh nového dne, v zái pochodní, rudé

a hnáty kostnicích

stn,

stedem se prvod ubíral k zámku. Jednotlivé tžké kapky padaly s listí strom lesních a s kovin po skalnatých stnách.

jejichžto

Sotva že poodešli ostatní

mrtvým télem

s

mezi skály za kostnicí kámen, obklíilo pusté šero prostoru vkol starého dubu, a se šerem i hrza objala prsa zstalých ku hledání vraha. Starého dubu mokré listí se chvlo v ranním sedá brada hrozného vtru, a bílý mech oblieje

—

—

jeho

poletoval

váním.

skvly vyhnilé jeho zraky. Tesoucí se poal Bárta v takové

tm

— hledati?

nkoho

hledati

tm?

ve

vedle mne, a dal mi

:

?

— jednu —

se

„Co je na

plat

ano

ano

—

—

Kdyby

aj.

aj

Jasn

*tál

ano jednu, ne-

budu vdti, odkud pišla. Xa Rýn také jsme vyzvédae, na mou vru, také v noci, ale vzali jsme k tomu ..."

hledali

„Pochodn ?

— ne

?

kí

tázal se

ho

starší

písa.

— jakpak pochodn odvce Bárta, „toby byl vždy daleka utekl — — ne zdaleka, bych i ne — ne — daleko by byl utekl — ano daleko, Vida ano, nás picházeti. Ale lovka jsme — a ten vdl, kde a znal — ano! „Ne, ne,

to

bych

!"

lhal

z

lhal

to

ale

si vzali,

asi je,

aj

u

cestu,

aj

128

„Za starší

„Ano tlo,

my máme

to

vás

sebou/'

s

pravil

nám jako svtlo !" svtlo!" pisvdil Bárta. „Sv-

písa, „vy jste

—

to jest to pravé,

tak

již

mi pan professor

—

íkával! já jsem taky študoval ano až do barvy u rozesmutnlí, nemohli se písai smíchu !

A

zdržeti.

„Hahaha!" smál se s nimi Bárta; „jak? no kde pak jsem zstal? no kdo se? No ine, nezstal, dostali jsem ano v té barv

— — — —

trojky,

— jednu, dv,

a tu se

vám

mj

ti,

ano ti

— tyry — ano,

trojky.

nebožtík tatínek

tatí-

—

nek rozzlobil, že jsem nedostal tverky, ano se studií, ano!" tverky a strhl Opt se smáli, a Bárta pokraoval „Ano strhl m, a ponvadž jsem byl hodný klacek na vojnu." dal

m

—

:

m

—

„A

proto jste byl to svtlo?" ptal se mladší

písa.

„Ne professor

—

proto ne

m jina

—

to

bych

lhal

:

ale

pan

nejmenoval, nežli dumen, ano

dumeriy a to já vím, to jest tolik jako svtlo."

129

,,Snad lument u prohodil

„Ne, ne, dumen

—

Bárta; „a mluvíval na

jsem

mu

ani slova

starší.

ano dumen! u

nerozuml

—

—

aj

jim

jistil

mne po nmeku,

a já aj

—

no, což jest to divného? ani slova!"

Ted byli v hustém borovém lese, práv kde se pšina vzhru do kopce táhla, vedouc k blízkému msteku. Najednou zstal mladší písa státi, a jakoby mu nco bylo napadlo, zastaviv své spoleníky, radil ,.]\Iyslím,

abychme

jámu," pravil, vrátí-li

se

prchne tím

„mn

vrah spíše,

se

k

návratu.

vrátili,

zasypat tu

neb a nalezne jámu otevenou, uvidí-li, že jest zloin jeho to ted tak napadlo;

vyzrazen."

„Tofby byli mli již díve pochodn shapi prvodu," odpovídal starší, „a vykopávání se mlo státi soukrom. Však nic mén, vrame se." siti

Vrátili se a

poali zahazovati jámu. ,.Jábych uinil ten mladý ci-

soudil," mluvil mladší, „že to

nmž židovka vypravovala, že nkomu pisahal pomstu: neb z pomsty jest ta -vražda

kán, o

1857. IV. Cikáni.

9

130

spáchána. Vrah, kdyby spolu byl loupežník, jisté by byl díve svlékl s pána bohatý oblek, anebo aspo uezal zlaté šry a knoflíky tu ale i kamínek ve sponce, pipínající bílé péro na A pro klobouk, byl v jámu spolu vhozen. ;

—

se mstíti V"

Pokril ramenama, a mlel. Zaházenou jámu, jako díve byla, pikrývali ted mechem. „To bylo z pomsty, na mou vru, " pisahal Bárta, ,,já jsem sice sprostý lovk, ano velmi ale hádati umím. To bylo z posprostý msty, to bych hádal, a ten mladý cikán

—

ml

—

mrštnou ruku, a

ert, co mi letl

v

ta

lese

rána byla dobrá, a ten

pes

cestu

a mluvil

— — ten byl po ertech podobný tomu ertovému cikánu a já jsem poal najehned — — Chval každý duch

o

pomst

aj

aj,

;

si

!"

dnou Bárta siln stí si

se

tesoucím hlasem, a ouzko-

nakrucuje vousy dal se do hlasitého pláe.

Vysoká, tmavá postava picházela

pes jí

a

z lesa

rovinu k starému dubu; zlaté ozdoby se

leskly na prsou, jako nirtvý pán je nosíval,

práv

tak býval jeho krok.

131 a

ím blíže

picházela, tím menší se zdála býti.

Yšickni

Zvolna se tri

blížila

postava

tato,

Te

se schovali za starý dub.

stava státi

ped samým

zstala po-

dubem.

Byl to mladý cikán. Tsné ervené, zlatem vyšívané spodky a modrý, zlatými šrami ozdobený kabát byly odv jeho. adra ml rozhalená a pravou ruku schovanou na nahých prsou.

a hledl

Mle ped

postavil

..Není zde, " pravil, a

Zvolna

ped

se

starým dubem

sebe v zem.

jej

opt zstal nepohnutý. ouedníci,

obstoupili

ze

zadu

stál Bárta.

..Pjdete

den

z

s

námi na zámek!

Obrátiv se kráel mladý níci.

Vzadu

vin

si

šel

stžuje

výborn uml ní

porouel

'

je-

písa.

mluvení stranou k zámku

s

5

Bárta

—

s

;

cikán

tasenou

že to není

bez pro-

nho oued-

okolo

šavlí,

ta,

a usta-

kterou tak

šermovati, pipomínal iny, které

vykonal ve rancouské vojn.

X. "VViecznosc jest kolem, Avieki jego sprychy Cúž žycie nasze ? Czasu punkcik lichý !

Z kola wybiežéc, nadaremna

B§džmy zégarem na Ogien

On

si§

praca,

píon^cej wiežy,

wzmaga, juž po dachu

wije.

koca godziny bije Wiersz w dzie no w ego roku.

czeka

i

Bylo k ránu, a v ouední svtnici sedli opt ouedníci shromáždni, všickni, mimo vyslané ku hledání vraha. Vrchní pi malém stolku a ped ním ležel list nalezený na prsou mrtvého pána, s nápisem: „hned po mé smrti se oteve."

a

„Mrtvý pán

poal

jest složený

vrchní, „a protož míním,

jeho jednajíce, petli

v zámecké kapli,"

abychme

nalezený u

dle

nho

vle list."

133

Vsickni pisvdili, svíce vzal do

Bylo

dlouhé

to

okem

rukou

list

psaní

a

on

pistaviv

blíže

a otevel jeho obálku.

;

pebhl

pak poal ísti „Valdemar Lomecký, hrab

je

na kvap

a

toucím aneb

ísti

slyšícím

z

Boku, všem

listem své pozdravení vzkazuje a svou poslední vli. Abv však bylo uveno listu tomu, vidím se pinu-

tímto

co jsem za života svého jsem dobe vdl, že i mojí

cena zde postaviti, tajiti

hledl,

poddaní

o

a

tom všeliké mají domnní.

Nežá-

mn,

aniž chci, dám, aby se mírn aby se dle okolností posuzovalo jednání mé. Chybil jsem, a veejné vyznání budiž trestem viny -mé, a dílem snad i pomstou vlastní, nebo jsem ubezpeen, že zhynu píinou syna soudilo o

svého.

—

Bylo

pozd na veer

—

mém

Vlach

asi

pul

—

léta

po

když jsem Emmou, svou maje ji s thotnou manželkou v podezení nevrnosti, sedl na skaline ped besídkou v zámecké zahrad. Sám nevrný Když oteprobych nevyekl vinu svou? navrácení

z cesty do

—

134

vený

tento se

bude ísti

list,

má

smrt

tu již

zmírnila poklesky mé, a hrob již vyrovnal, co

jsem

zavinil

jednáním svým.

Sám nevrný, jsem

ji

a

snad

práv

proto

ml

v podezení; snad pouhé myšlénky to

a nevím až podnes Ponvadž snad okolnosti následk pozdji psaných byly píinou, vidím se pinucena, chtje man-

byly jen,

.

.

.

.

všecky okolobšírn a vrn vypsati. Zamyšlený hledl jsem ve vzdálené hory, z nichž hustá se valila pára, tak že s zatmlou oblohou jedno býti se zdály. Zdaleka huela boue. Emma sedla podle mne. Jak dlouho jsme tak, slova nepromluvivše, zde prodleli, nevím; neustále jsem jen pozoroval, jak víc a více se blíží boulivá noc, až posléze celé hory v šedé roucho tak byly zahaleny, jakoby v místech onch jen jediný se byl rozložil oblak od temné zem až vzhru k ješt temnjšímu nebi a pedce žádný z nás si nedvoval k odchodu napomenouti. Již byla hluboká tma a vichr skuel bolestn vtvemi pod námi stojících želce své za spravedlivé uiniti,

nosti

;

—

135 stromu, když podle déle

možno

lestným hlasem se

m máš v

„Ty chovala

mne sedící Emm nebylo hrzy plné mlení. S bomne tázala

snésti toto

podezení, že jsem neza-

tob vrnost, jakou jsem

ti

slíbila

ped

oltáem Nejvyššího?" Já neodpovídal. r Ty se domníváš, že dít, které pod srd-

cem nosím,

jest

plod híšného

obcování

s

n-

kdejším pítelem tvým V"

Já mlel.

„Živým Bohem zapísahám t, rci, na jakém domnní zakládáš podezení své, aby možno mi bylo ospravedlniti se v oích tvých?" Já mlel; slova ta zbudila strašné myšlenky v duchu mém. Na nejvyšší stupe zoufalosti pivedena mlením mým povstala, a s pravicí k zamraenému nebi vyzdviženou

pede mnou, jakoby hrzyplné lžko, pišel

vznášela se nastávající nocí

hrobový

stín,

opustiv

mi zvstovati píhodu. Vítr plápolal bílým rouchem jejím, a strašnou písahu zanástrašlivou

šela

boue

daleko ze

rt

jejích.

13G

„Tedy siví písahu mou, že jsem nikdy nezapomnla na es tvou ani svou, a vrnost má Zpotvoilý bu.d že vždy pevná zstala tob!

—

plod

mj, odporný co

bud záhubou lovala, a

vlastní

tato i

noc

zrakm lidským, kdy mi-

všeho, co jsem

hodina porodu jeho bud života mého

poslední: jestliže jsem

kiv

pisahala tob!

-í

„Záhubou bud mou, jestliže jsem tob nevinn ublížil!'' zvolal jsem já, pevné, jak se mi zdálo, ubezpeen o pravd domnní svého.

V

tom

silný zasvítil blesk,

bylo otevelo, a všecky hory

i

jakoby

se

nebe

ty nejvzdálenjší

byly viditelné v jeho oslepujícím

svtle, jako

erné vlny pak opt temná sevela již opt neviditelné hory optovaly ;

rachotem strašné hromové rány.

se noc, a

tisícerým

Hlasité vzde-

chnutí zaznlo z neznámých úst mezi námi. jakoby bylo vyšlo z tla jejího. Uplynulo pt msíc od této doby, a ztrnulé oko manželky mé po spatení zpotvoilého plodu svého již nic nespatilo více. Byl to syn pravá jeho ruka byla o nco delší než levá, jakož i celý byl k jedné stran sehnutý. Tlo

137

bylo

erven

kropenaté

a

zrovna

u prosted

prsou jeho bylo krvorudé znamení jako k písaze vyzdvižené ruky.

I

mne, když jsem

toto

znamení ponejprv spatil, obešla hrza a strach nikdy neeítný, strach ped nemluvntem tímto osadil se v prsou mých. Matka jeho navrácena byla zemi, z které pošla; však ani syna jejího nemohl jsem trpti na blízku sebe. Práv v témž ase Angelina

—

hospodská ve

ších svedena,

vého

porodila

z uplacení

naný

mé

vsi,

až

syna,

která ode

snad

též

nevdomé podstren

syn, kteréhož ona

ního držela, jakož

i

mne ve

sem následovala

po

syna byl

jí

—

mého: a zname-

napotom vždy za úmrtí

osob

Vla-

mrt-

vlast-

pi tom

—M

ouinkujících žádný o tom nepochyboval. Hrozno bylo mi bydleti na otcovském zámku. strašná pomnnka ustaviné mi na mysl uvádla nastávající pomstu. Ujel jsem do vojny,

£

;

v bitvách pohledávaje, ne-li poklid, tedy aspo asem zapomenutí zbhlých vcí pešlého asu. Nadarmo. Po tyech letech jsem se opt strach, navrátil do pustého domova, a pepadl

—

m

13

když jsem poprvé opt hospodskou a znamenaného syna uzel. On musel z okolí mého. Nevda jiné pomoci, vypovídal jsem hospodskou do Šírého svta, hojnou jí dávaje náhradu. Ona Psal jsem jí, že mi nelze bydleti jí povrhla. na blízku syna jejího. Ona tomu vila, z jiných, nežli toho v pravd byly, píin. Žádal jsem ji, porouel jsem jí, aby se s ním vysthovala z okolí mého. Mže býti, že láska materská nedá se vynutiti ani zklamati; neb Angelina nevdla, že není syn její nemilujíc podstreného syna zavedla jej, a vyjádila se, že nechce býti než na blízku. Nemaje te eho se obávati, pijal jsem

—

a

—

—a

mn

ji

do

zámku svého; syn byl

vzdálen.

a

A

ne-

žádný mimo mne, toto píšícího, nezná píhody tyto pedce jsem pevn té víry, že on navrátiv se jednou, píinou bude zahynutí mého. Po znamení na prsou a po delší pravé ruce jakož i vím,

kde

se

zdržuje,

:

—

,

k jedné stran sklonné postav bude poznán. A by i sám vrahem mým byl, já mu odpouštím a jsem

pesvden,

že

pinucen písahou

139

matinou aneb mou, bezvoln

tak bude jednati

o bezživotí moje."

Tak etl

vrchní celý

list

zou poslouchali ouedníci. ísti

a

7

v slova ..I

tecf

tato

;

pozorn

a

s

hr-

Nkolikráte pestal

konil, doítaje závrek

listu,

:

u práva listem tímto žádám za odpu-

—

štní jeho, a poslední vle má jest, aby se jediným stal ddicem statk poznán jsa ." mých. Z té píiny psal jsem

—

.

.

V stál

tom se rozlétly dvée a mladý cikán mezi nimi. Odv jeho byl poblácený a

roztrhaný,

pravici

ml

za

adry

schovanou.

Obliej jeho byl bez barvy a temnomodré oko náramnou jevilo smutnost. Písai, kteíž jej pivedli, a Bárta následovali ho v ouední svtZaražen

nici. ..

složil

vrchní

list

Na mou vru, j emnost pane

skoro !

"

petený.

pravil Bárta,

schovávaje šavli do pošvy, .jist že to ten, co zabil našeho pána."

Starší ..Jsi

bte

z

písa vypravoval, jak ho nalezli. Yaldemara Lomeckého, hra-

ty vrah

Boku?" kvapn

vstav, tázal se vrchní.

140

Cikán

se

zachvl,

..Na tebe jest

le

neodpovídal.

všecko podezení

;

komu

si

pisahal pomstu?" ptal se vrchní. Cikán neodpovdl.

Poali se ho vyptávati písa ml pichystaný k zaznamenání jeho odpovdí. Nadarmo, :

papír

cikán nepromluvil ani jediného slova.

„Však mi vrchní,

a

ti

poruil,

rozvážeme jazyk," pravil aby ho dovedli do kaple

k mrtvole zavraždného

pána.

XI. Dzis

.

.

.

gdzie w przdd wesofosc Gíuche milczenie.

i

pienie,

Julian Ursyn Niemcewicz.

Bylo již k osmé hodin posavad však nebylo píliš svtlo po vkolní krajin, nebo ješt bylo celé nebe zataženo a znova padal hustý déš v drobných krpjích po polích a ;

Z les se valila hustá pára vkolní vesnice nebylo lze rozeznati. Hustým borovým lesem s kopce dol k oudolí na zaátku popsanému kráelo nkolik muž v hluném hovoru o pešlé noci rozmlouvajících.

lesnatých horách. a

Široké klobouky, chránily je

natou

venk

erné

plášt, nebo staré haleny

ped deštm,

pdu jejich

pišli,

a kdykoliv na skal-

rozléhalo

se

hlubokým borem.

klapání

de-

142

„To byla noc! na mou duchu, dávno nepamatuji takové

hmní/'

pravil rychtá, v

pedu

pes

pade-

toho sboru spchaje, „ano, je mi už sáte

let,

mohu na mou duchu

a

íci,

že jsem

takové ješt neslyšel."

„Já také

ne,

já také

ne!"

rozléhalo

se

borem. roku

..Bylo to

poal jeden

bylo," stelní

vž

ve Lhotce,

ale verejšímu

vná.

U

každou

„U

.

.

se

ped pti

ano

to to

to

nás se tásla chvíli že

.

ani

bylo dost

také hodné málo nevyro-

okna, že jsem

vypadnou

lety to

spálilo ko-

z nich, „jak to

myslil,

z rámu."

nás také," zase odpovídal sbor.

„Mn

to

zaneslo

nkolik došk

se stodoly,"

mluvil jiný.

mn

vyplavil píval všecko náadí ve „A dkujme dvoe," zas jiný vypravoval „no Bohu, že jsme to pekali." Ted se lesem sešly dv stezky v jednu a po druhé stezce pedešlým nkolik muž pibylo. „Pochválen bud Ježíš Kristus!" pozdravo:

vali píchozí.

—

143

„Až na vky!" dkovali pedešlí. „Kam pak se ženete u znla otázka. „Do msta, byla odpov. „Pro déš •'

mohlo v vydali do msta,

ani pomyšlení,

tedy jsme se

aby

se

není

poli pracovati,

chceme

nco

nakoupiti."

„A my

též tak,"

pravili druzí.

„Pjdem

spolen." „Dobe!"

A opt boue

„Asi

jeden

vypravovali, jak

si

v jejich

vsi

hospodaila.

z

k plnoci

trochu to utichlo," dopovídal

pišlých: „vyšel jsem

ped

chalupu, ale

nkde ješt ustavin proti mranm zvonili. Xemohl jsem rozeznati, zdali to bylo ve Smílkov, anebo z msta vítr tak hlas zanášel. Asi po tvrté hodin dalo se zas do dešé a zdá

že ani dnes nepestane."

se,

Dutej i než díve rozlehl se nyní borovinou hlas vypravujícího vstoupili

v

dol,

v krátké

ozvn;

Pod starým dubem, jako brající

a po chvilce

v prostoru u kostniího kamene.

bláznivá,

jindy,

a na okolojdoucí

:

sedla „To

žeon,

144

pokikovala.

to on! já ne!

1

žebrácká

všecko

nechte

to

;

m

'

msíc

tak v dešti

—

„Mám

—

o já

hlad,

vím

jsem

— ne-

o hladu!"

Jeden z nich rozvázav pytel, jejž pes rameno na holi nesl, vyndal a podal jí kus režného chleba nkteí následovali píklad ;

mla

bláznivá nkolik krajík hned hltav poala jísti. Pešli, a ona opt zstala sama v doupti sta-

jeho,

a brzo

v klín, které

—

i

rého dubu. „Dávno-li jest tomu

tá,

tady

..co

„Já se

mn

ta bláznivá

vru

se zdá, že

asi,"

žebrá

nepamatuji,

tázal

se

rych-

wí

dávno-li

tomu;

tomu není ješt ani rok," od-

povídal jeden.

te

.,A

tá,

..prší

tu sedí

každý den," mluvil rych-

— neprší,

ona jest tu vždycky. Kdy-

ízením na ouad, vždycky jí nco I dobré jitro, Jakube !" pozdravoval za eí k nim se pidávajícího vrátného ze zámku, který s houfem sedlák z druhé

koliv jdu

vezmu

s

s

sebou.

strany picházel a toutéž cestou ted

dolem.

„Odkudpak

tak

asn?"

s

nimi

šel

145

„Což pak nevíte

u

odpovídal Jakub, vysoký staec. erná ruanžestrová, erným beránkem vykládaná epice sedla mu na pravém uchu krátká kazajka a krátké spodky ?

;

z beranic byly jeho

celé

ublácené,

odv.

Vysoké boty

a dlouhá hl,

tžkým krokem spchaje

—

o kterou

podepíral,

se

ml

—

taktéž

byla všecka ublácena.

tá;

„Jak pak bych mohl védé?" praví rychu r a s tolika sousedy jste se vydal na cestu?

„Tedy nevíte ..Xic,

nic ? u ptá se Jakub.

docela nic," odpovídá rychtá. co se

r Xic,

stalo

zámku?"

na

táže

se

vrátný.

„Copak

se stalo

'?•'

ptá se rychtá.

„Povídejte! povídejte!" volá sbor.

„Pán

se

nám

ztratil,"

vypravoval Jakub

;

„což jste neslyšeli v noci zvonit?"

„Já jsem slyšel," praví jeden, „ale myslil jsem, že to proti

jistil

mranm."

Bh

chraniž,

Jakub,

epici

..I

peloživ,

na pána jsme zvonili," pravého ucha na levé „na pána jsme zvonili, kdyby byl

185 7. IV. Cikáni.

s

10

146

aby šel po hlasu. Ted jsme byli tam také není; a te jdeme s po-

zabloudil,

v

mst,

ízenou/'

Mezi rozprávkou pišli až pod židovu chaloupku.

abysme se zde zastavili Jakube na snídaní?" napomínal rychtá. „Poj dme," pivolil Jakub. „Zdržíme se," napomínali nkteí. „I jen pojdte, sousedé; jen stoje vypijeme „Což,

,

skleniku," dokládali

jiní, a všickni se hrnuli

pšinou vzhru k chaloupce. Po druhé stran oudolí na kopci nahoe bylo vidti pecházející

lid,

a služebníci, kteí

byli vysláni hledati pána, vraceli

se

po pši-

nách nad oudolím. „Do svtnice se nevejdeme," smál •

kub, pozoruje sbor, který ted

pes

se Ja-

dvacet

muž

obnášel.

„To šti,

ne," pravil rychtá.

aspo

zavolejte

zas brzo

na

Tobiáš

n šel

pjdeme.

„Zstaneme v

de-

Jdte. Tobiáši

!"

do chaloupky. Po chvíli vyšel,

147 celý

udšený. „To je pkné hospodáství,

podívejte se

;

pojdte,

žid je nebožtík, dcera také umrlá l"

na zstalé.

volal

Všickni se hrnuli do chalupy, a kteí se

tam

nevedli, tlaili se k oknu. Pod oknem na podlaze svtnice ležela mrtvá Lea. Ruce mla kížem pes prsa peložené, oi zavené, a bílý odv byl celý mo-

krý a

listím

kvtem

i

raženým oknem

erné

vlasy

rozvinutý

—

spolu

posetý, které vichr s

— turbanem, nekryté,

deštm tam

vy-

zanesl.

který podle ni ležel

lply

celé

promoklé na

bílém mrtvém ele, po ramenou, po

šíji

a bí-

lém odvu.

Na

na druhé stran ležel mrtvý obleený, jako když poprvé cikáni >em pišli. Náadí, cínové mísy a lampy, protahujícím vichrem rozmetané, ležely po svtnici. Vaickni hledli ulekáni na smutné diV tom vysoký vadlo, beze slova promluvení. muž v roztrhané halen, vysokou beranici pes asi vtaženou maje, vstoupil mezi n. ..Jakube!" volal, ..honem do zámku! jen posteli

starý žid, otec její,

148

jdte

již.

bžím

Já

Náš pán je do

msta

zabit.

Vraha pivedli.

se zprávou."

A

ukazuje

na ublácené krátké boty, které ml pes punochy natažené a pod koleny uvázané emínky, doložil: „Musím bžet, ani kalužiny nešetím." byl daleko od nich. A již mezi Jakub spchal celý udšený rychlým krokem do zámku. Volajíce na pecházející po druhé stráni, spchali všickni za ním, a po druhé stran kvapící jim, ,,že již vdí," odpovídali. Mnohý zul devnky, aby rychleji mohl bžeti k zámku. Celý dvr v zámku byl již lidem naplnn, množství ženských i mužských, starých i mla-

eí

*

dých,

hemžilo se

Bárta jim, kde co

pibývalo

vkol kaple, a vysloužilec vdl, vypravoval. Ustavin

Ted pišel

vrátný, a s ním Všecko se za ním hrnulo ku kapli; le kaple byla zavena. Hlomoz a hluk rozléhal se po dvoe. Nejmén po páté již lidu.

celý sbor sedlák.

Bárta picházejícím co

vdl

vypravoval

:

a tak

poade znova zaínal, jak jen nco lidu pibylo. To vše se dalo mezi tím, co vrchní list

149

etl a co pivedeného cikána nadarmo vyslýchali. Ted se otevely dvée u ouední svtnice, a cikána vedli pes dvr do kaple. Náramná tlaenice byla ve dvoe, obzvlášt u dveí do kaple. Všecko se chtlo do kaple podívati. ouedníci všedše s cikánem do kaple, za-

Le

veli za sebou dvée, a Bárta musil ke dveím se tlaící novou šavlí svou odhánti, a vypravováním zbhlých vcí, ustavin v to pleta podobné píhody z francouské války, ukracoval

sob

i tlaícím se dlouhou chvíli. Byla sice ouzká, ale dlouhá kaple zámecká. Okrouhlá okna byla po obou stranách zastena. Nahoe ped jediným oltáem ležel na márách zavraždný Valdemar Lomecký, hrab z Boku, erným zasten suknem. Venku bylo pošmoumo, v kapli temno neb zastenými ;

okny

se sotva dosti

mdle svtlo

prodíralo.

Na

kíž vyvýšen, a bílé plátno pes nj pevšeno, jakoby práv

oltái byl jednoduchý

bylo složené

byli Krista sali se

strany

deva umuení

kíže byl pozlacený

modlitbách,

erným

jeho.

angel,

Z každé

kleící na

závojem zastený.

150

Všedše tam zaveli za sebou dvée, a pa-

tam otevenými dvemi byl veopt, a šero obklíilo znovu oltá

prsek, jenž se dral, uhasí i

máry.

Cikán nkolik krok postoupil k mrtvému tlu; hloubji však zaryv za adra pravici, opt zstal státi. O úedníci zstali u samých dveí. Vrchní poruil pinésti svtlo. Rozžali pochodn,' a rudá

zá

pelétala po náhrobcích

ných Lomeckých hrabat

kíž

i

z

zde pohbe-

Boku,

a

barvila

modlící se angely.

„Jsi

vrah muže, jehož

ped oima tvýma?"

mrtvola

te

leží

tázal se vrchní.

Cikán neodpovdl. Odhrnuli sukno

;

bledá byla, ale tichá

tvá

Valdemara Lomeckého. Skvostný jeho myslivecký šat byl poblácen; isté však bílé péro vedle nho ležícího klobouku klonilo se pes prsa zlatými

bokou ránu

Zachvl

šrami zdobená,

a zakrývalo hlu-

jejich.

dva rychlé kroky pipo jeho nad hlavu vyzdvižené

se cikán;

stoupil blíže a

151

pravici valila se krev u

velém potoku na tvá

k nebi obrácenou. Poprvé spatil obliej muže jehož jen za svdce milenky své považoval, muže, jenž docela zniil mír i blaho v prsou

;

bez toho

již

na vždy nespokojených.

Xový kik povstal ve dvoe tlouklo se na dvée u kaple, a navracující se služebníci pivádli staršího cikána, jehož v lese ped :

nimi se skrývání picházelo jim podezelé. Pišedše do zámku a dovdvše se, že pán jest zavraždn, byli ubezpeeni, že tento jest vrahem pána jejich. Uvedli oba zajaté v ouední svtnici.

—

Tvá

cikána staršího byla docela

Neobyejná

promnna.

v oích, v ele i v celé tvái vyznaena; všecka pedešlá hroznost zmizela s vrásko vitého oblieje a všecky vášn, kterýchž se díve na stídaly promny, zdály se vymelé v prsou jeho. Žádnou nespokojenost, žádný strach nebylo na pozorovati. I on, jako mladší, na žádnou otázku tichost byla

,

nm

nm

neodpovídal.

Po malé hodin pišli

z

msta od

hrdel-

152

soudu vyslaní

ouedníci aby vyšetili nimi pišlo nco vojska. všecky okolnosti, a s Ohledavše rány zavraždného a zapeetivše ního

mohovitost jaty'

i

jmní

mi do msta.

melého nalezený

,

pozstalé, vraceli se se zaVrchní, odevzdav jim u zelist,

následoval je

s

nkte-

rými ouedníky, aby mohl potebné dáti zprávy. Bárta šel pi zajatých, vypravuje doprovázejícímu je vojsku své píhody ve válce. Vkol-

vesnian provázelo je nesmírné množství do msta, nedbajících na déš, dosaváde trvající.

nich

XII. Wi§C

W

dalszy opor na což mógl si§ przydac rad§ uderzq. D. G. Magnus ze wski.

O jak díugo sen okrutny Dr§czyf mój dziecinny wiek

!

Przešpiewaem mlode chwile, Na tych lakách rwatem kwiaty, Wszystko mi§ bawilo mile Bo nieczuem žadnéj straty. Aojzy Skarzyiíski. ,

Byly ti hodiny

s

poledne.

V

soudnici

blízkého

msta

Déš

pešel, a roztrhanými oblaky

již

scházeli se radové

a písedící.

asem

prohlíželo slunce na zelenou krajinu, zasýlajíc i

v soudní svtnici gotickými okny zemdlelé Byla to velká v podobu hvzdy sta-

svtlo.

vná

sí, se všech stran byla v ní nízká go-

ticky klenutá okna,

jenom

se

strany

plnoní

154

byl jediný vchod. visela

stíbrná

zrovna proti ostatními

lampa.

dveím

byli

Nade jižním oknem znakové msta, nad

okny plápolaly korouhve rozliných

Kolem oken po stnách

barev.

brnní

S goticky klenutého stropu

a tak dále.

Proti

dveím

visely stála

štíty,

dlouhá

žlutým suknem pokrytá tabule, za kterou schá-

radové v dlouhou adu se sázeli: a na ní bylo množství papír, kalamá, per, posýpátek a tak dále sem tam rozloženo a rozestaveno. Zámetí ouedníci a vrchní též byli pítomni. Bily ti hodiny a pedstavený vstoupil v sí. Uklonili se radové, on zasedl na své místo a na dané znamení pivedli drábové bláznivou Angelinu v soudní sí. Nalezena u starého dubu, byla i ona bez prtahu zajata a do zející se

blízkého

msta

odvedena.

Zdlouhavým krokem, opírajíc se o dlouhou silnou hl, kráela tecf ve sted sín; drábové obou stran dveí.

U

prosted zstala oi hledly nízkým oknem v dalekou krajinu. Hlavu mla zstali státi,

s

zdvihla hlavu a nepohnuté

155

šátkem zavázanou a jen vinula se po vráskovité nehodami asu a povtí Hoejší pli tla kryla košile,

a

mimo

nkterá šedivá kade tvái a po jen

žiji.

hrubá roztrhaná

byla celým

to

obnažené,

osmahlé, vyzáblé

odvem

jejím

sukn. Od pravé k levé stran mla pes rameno na ouzkém popruhu pevéšený vak, v nmž se nkolik kousk suchého chleba a nco ovoce nacházelo. Po každém kroku zstala na bílé podlaze šlépje bo-

jen jediná ervená

sých ublácených nohou. zovala

pevnou

Celá postava prozra-

tvrdošíjnost.

Písa pihotovil

péro, a první otázka

„Jestli byla

vera v židov

staveného

:

loupce ? u

zstala bez odpovdi.

opakoval, „zdaž jsi byla

„Já se

pedchatáži,"

vera veer v židov

chaloupce ?" Bláznivá nepromluvila.

„Mám t uit

odpovídat? u ptal se dále.

Ona mlela nepohnuta. „Pineste

lavici

!**

porouel pedstavený

drábm. Bláznivá padsi na kolena

:

„Já ne, já ne,

156

on! u

to on, to

silným volala hlasem:

„já ne,

já jsem chudá žena, bláznivá, ubohá žebrácká

m

necháte hladem míti? Smilujte se pro nad mou bídou, ustrte se nad mou nahotou Almužnu! almužnu!" Slovo almužnu " hrozným, zvláštn zvuícím hlasem bylo vyknuto, naež hluboko !

,,

umlkši, sklopila hlavu.

„Mluv! u kázal pedseda, „byla jsi v židov chaloupce ? u

„Já ne, já ne,

u

on! to on

to

!

odpovídala

bláznivá.

„Co „To

on,

kdo on! u

on, to

on

!

tázal se

mne

všecky, všecky, já ne mé, jemu, jemu je mrtvý mlela. !

svedl

pedseda.

— je

to on, to

svedl

on zahnal dít

A opt

msíc podává !"

Vida pedsedatel, že tímto zpsobem

nieho nepoídí, poal zavraždil pana

Ty

tom

o

jámy

sejí zrovna ptáti:

hrabte Valdemara

víš, ty jsi

byla

pi

—

tom,

z

s

ní

„Kdo

Boku ?

pi kopání

u !

Angelina se vztyila, upené na stnu oko

157

zplanulo hrozným bleskem a na celém tle se poala náramn tásti le neodpovdla. Pedstavený dal znamení, a drábové uve:

dli

oba cikány v sí. „Který z tchto?*' tázal

se

zrak

Bláznivá pozdvihla

pedstavený. a vrhši se sta-

rému cikánu kolem krku: „To on! to on u na mladšího nataženým prstem ukazovala. „Tys tedy vrah hrabte z Boku ? u ptá !

se

pedseda. Mladší cikán, pravici až posud

adry

za

schovanou maje, pokroil, le nepromluvil „Pravice jeho

pivedli

ped

byla

mrtvolu

zkrvácena,

hrabete

slova.

když ho

dosvdoval

!"

vrchní.

„Okaž

pravici!"

porouel pedstavený.

Cikán stál nepohnutý. „Drábe!" kázal rukou kyna pedseda. Dráb pistoupil k mladšímu cikánu a rozervav

odv

jeho

obnažil

pravici

i

adra

ci-

kánova.

Cikán stál nepohnutý. boko v prsa zaryta, krev

Pravice se valila

byla hlu-

po

ní

i

po

158

prsou

z

prsou

ml

Zrovna u prosted znamení jako k písaze

rozervané rány.

krvorudé

vyzdvižené ruky. Ustrnuli pítomní ouedníci, a u

svého

\

:

„Vrah otce

rozlehlo se jako jediné vzdechnutí ze

všech úst velikou

„To syn

síní.

mj

!

syn

mj

Angelina, spativši znamení

a !

volala bláznivá

Vrhla se na

toto.

„To on! to on! t volajíc na starnataženým ukazovala prstem. „To on

hrdlo jeho, a šího to

on!

on

!

to

Ne

já,

ne

mj

on

!"

A

od cikána

jíc neustále

syn!

—

bezsmyslná volala

vena

mezi

obma

„Syn

mj!

syn

v

mj!"

stedu

mj

syn! to

k cikánu bhaslova,

sín

došeptávajíc

až

unaa

sklesla,

bez sebe

ležeti zstala.

Povystoupiv a zkrvácenou pravicí na skleslou Angelinu ukazuje,

poal mladší cikán

:

Pro déle matka má skrývati rod svj ? Bez ceny jest pro mne Ona jest matka má; chaloupka, živobytí. „Ano

!

tato

jest

!

—

kolébky mé písteším, a vysoké skály u starého hradu byly

již

židovou nazýváte,

byla

159

stny domova dtinství mého. Le tyletého vyvedla matka má v jedné noci daleko,

asi

Dva

dv

noci jsme

kráeli pode stromy v klín matky své, a ráno jsem byl samoten v hlubokém lese. Žádný noodpovídal plái mému, volání mému celý den jsem bloudil, a nenalezl jsem východu žádného. Pišla Unavený, hladový potácel jsem se hlunoc. bokým dolem, až najednou z daleka uzel jsem rudou zá a brzo na to vysoké ohn. Pikroil jsem blíže. Kolem leží shromáždné množdaleko.

vped; v

dni

a

tetí noci usnul jsem

— ;

—

oh

ství

v divném zmatku.

na

visí

vemen

feny.

Stn Dti

cucá svini, sele a ženy

lonahé v zrosené tráv, nemajíce

hustých vlas žádného okrytu. Kolem

mužové sbor cikán.

rostlí

leží.

Opuštného

sebe, a tento, u

—

„stal se

Strašná bída

—

mým

okazuje

mne

!

asím,

jsem

povtím

za-

m, emu sám

ctní a psaní. nimi v ustaviném

a živly.

oh

na staršího cikána

otcem a cviil s

—

svých

Byl to pijali mezi

se byl nauil, totiž ve let bloudil

po-

leží

krom

Ped pl

—

Mnoho

boji

s

po-

letem jsme

160 ted otcem mým, od jsme v kraji tomto a náhodou jsme pišli ped njakým asem v toto Hned jsem poznal krajinu tuto, neoudolí. prozradil jsem se však ani ped prvodcem svým. Od dtinství zde známý nalezl jsem na neznaje nocleh skalnaté doup, a v bláznivou tuto. Doptával v ní matku svou jsem se po matce, nadarmo. Mimo co mi starý vysloužilec vypravoval o ní, jako o bývalé hospodské, nevdl o ní žádný. Zamiloval jsem ha! u Tu zakryl si zkrvácenou pravicí smutné oi a hluboko umlkl. Rychle následujícími na sebe pohodami byl docela zapomnl na Lei, ted však vypravováním se zpamatoval a náramný pepadl jej žal celou až posud tajenou let; le žádných silou. Plakal poprvé ode se oddlili

s

prvodcem,

jejich sboru; bloudili

nm —

—

—

ty

již slzí

nemajícího

krpje

krve

polily

zble-

dlou tvá.

„Mluv jen dále

i

oni," napomínal vrchní

,.ona již nežije."

Strašné vzkiknutí zaznlo

vých

:

z úst

pak opt hluboko umlkl. Po

cikáno-

chvíli

však

161

opt k sob pišed pokraoval u vypravování takto

„Vera

teprv prohlásila se poprvé bláznivá,

svdkyni mé mi-

kterou žádný více neznal, za

lenky, za bývalou hospodskou a já jsem v ní

poznal matku svou."

—

Umlkl cikán, a Angelina vstávajíc jakoby z hlubokého se probouzela sna, jakoby ztracený se jí vracel rozum srozumiteln pravila: „To mj syn! mj nešastný syn! a

—

já

pvod „A

Všecko seda

i

neštstí jeho!"

ty jsi

vrah hrabte Valdemara z

svdí

proti

Boku?

tob!" zvolal užaslý ped-

vrchní.

Cikán neodpovdl. „Zde ti!" porouel pedscdatel, podávaje

mu u

od vrchního

obdržený

zavraždného hrabte.

jejž

list,

To

t

nalezli

snad pohne

k vyznání strašlivé viny své !" Jako ve snách pijal cikán podaný

list,

a

poal ísti: Boku, všem

rozloživ jej, hlasit a srozumiteln

..Valdemar Lomecký,

toucím aneb

ísti

1857. IV. Cikáni.

hrab

slyšícím

z

tímto

listem 11

své

162

pozdravení vzkazuje a svou poslední vli."

Tak etl

cikán

kém

spaní,

cely

list,

bez

ustavin jako v

citu,

pišel k

až

ruka byla o

—

nco

delší

bez

promny

slovm:

— —

hlubo-

hlasu

„Pravá jeho

než levá."

Pi

slovech

tch poal se náramné tásti, a hlubokým, hrozným hlasem etl pomalu dále, až pi slovích: „On musil z okolí mého!" sevela se bezvoln

ta však pozdji: „Po znamení na prsou a po delší pravé ruce, jakož ik jedné stran sklonné postav bude poznán," rozevenou pitiskl na popsané znamení na prsou. Chvíli se zamlev v hlubokém utonul zamýšlení. Pak zkrvácenou pravici povznesl a pitiskl ji na elo co mramor studené, a znamení na prsou bylo pod stiskem krvavé pravice zkrvácená jeho pravice;

zcela zakryté.

Vždy slabji a slabji etl vrahem Již

a

mým neetl

byl, já dále.

:

„A by i sám

mu odpouštím a jsem ..." Pevn držel sevený list

oi nepohnuté hledly v nj. Byl

jako socha

kamenná, vyobrazující nejhlubší smutek, ped-

chdce

zoufalství.

163

Pozorn však

Starší cikán stál nepohnut.

Ze zaátku byla pokojná dále však poslouchajíc vrhla sebou na zem a

poslouchala bláznivá.

vinula se co

erv po vykládané

sevenou pstí její i

se bila

v elo, v

Až pi

nevydávala zvuku.

sám vrahem

mým

byl,"

ne

A

on není syn

—

mj

!

prsa,

le

ústa

„By

slovích:

rychle se vzchopila

a pozdvihši hlasu svého zvolala ne,

asem

podlaze.

on

—

„On

:

to

ne,

on

—

on já

on jest vrah otce svého !" prstem na mladšího ukazujíc, ..to on! to on!" já

ne,

to

na prsa staršího cikána. ji pedstoupil do prosted sín. Pokojný a mírný byl jeho obliej, všecka nkdejší hroznost a vášnivost zmizela z nho, a mstivý plamen vyhasl v zraku i v

volajíc vrhla se

Ten však odstriv

srdci jeho.

„Tato

jest

nkdejší milenka má!"

okazuje na bláznivou Angelinu;

„svdce

pravil,

jejího

jsem po ticet let. Vera jsem ji poznal, neb se jmenovala sama; a pomstiv se na svdci jejím zavraždil jsem otce tohoto mladíka. Zde tento list budiž svdkem proti mn." Vyn. hledal

—

11*

164 dal svinutý

list,

a podal jej

„A

soudcm.

odpraven budu za zloin svj, budiž

list

až

tento

památkou a snad ospravdmním tomuto jinochu, aby neproklínal pro smrt otce svého, ježto jsem já mu více otcem byl, než roditel

m

vlastní."

Hlasit petli soudcové

ješt jednou tomu tak, jak ted vyznává? list;

se tázali staršího cikána, zdaliž

v

listu psal

„Tak

a jak se

tomu,"

pisvdil

cikán, „list tento

nežli jsem znova dávno napsán, díve poznal svdce milenky své. Tenkráte jsem nemyslil ješt, že bude svditi proti mn." Mlel. Hluboké ticho. Soudcové rozhodli, a jednosvorný úsudek

již

,

byl:

„Za ti dny budiž provazem odpraven!" Bez sebe ležela bláznivá u nohou jeho; a jako díve ustrnulý, nepohnutý, co socha ka-

menná

stál

mladší cikán.

Pevn

držel

sevený

zavraždného, a oi nepohnut hledly v nj. Polohlasn šeptal bez pamti, bez smyslu

list

otce

jednotlivá slova:

165

„Otec

mj!

—

otec

—

ne, matku svedl matkou ne matkou

—

on zavraždil matku mou svedl milenku mou svedl milenku otce ;

matku mou mého !"

—

—

a

otec

mj

zavraždil

—

otce

XIII. Przed daleky drogq.

—

w rodziców mieszkanie. SIo wackiego Marj a Stuart.

Powrócg jeszcze

Julius z a

Ufaj

Mam

!

prawo rozgrzeszac, co

od Boga mi dané, si§ knvi§ zmazali.

Juliusza SIo wackiego Mindowe.

Mladý cikán byl za nevinného uznán, pro-

Boku, piknuto mu ddictví

hlášen za mladého hrabte Valdemara z a dle

vle

jeho

otce

veškerých statk. vil,

nech

ped

s

radnicí

On zstal nepohnutý,

ním cokoliv

shromáždnému

syn zavraždného

hrabte,

shluklé luzy rozléhalo se starého cikána, jest vrah

Ted

inili. lidu,

a

že se nalezl

hlasité

z

plesání

mstem. Pak vyvedše

oznamovali drábové,

hrabte

nemluohlásili

Boku,

tento že

a tetího dne, že

1G7

bude na hrdle

trestali.

Hlasit

opt

zaplesal

shromáždný lid. Ješt ten veer uvedli v slavném a hluném prvodu mladého cikána, te Valdemara hrabte z Boku, co pána do zámku, kde ješt dnes

ráno co cikán, co zajaty,

stál

u mrtvoly,

neznaje v ní zavraždného otce svého.

komi

tymi

hlubokým dolem, naped i vzadu množství lidu „Zdráv bud pán! volajícího. Vrchní a jeden ouedník sedli s mladým Valdemarem ve voze. On však s oima sklopenýma sedl, nepozvedaje hlavy a nevšímaje si vkolí svého. Te jeli dolem za potokem blíže jezera; nad jeli

zdlouha

4

:

nimi

stála

'

židova chaloupka, nad tou starý hrad.

Na

starém

stál

Bárta na

hrad i kolem po stráních i v židov zahrádce bylo množství divák. Naped spchav, aby všemu lidu, co vdl, oznámil, kamenném

stole

a plným hrdlem vypravoval sboru dnes zbhlé píhody.

Te jeli nimi.

s

v židov zahrádce, shluklému kolem

mladým hrabtem zrovna pod

168

—

—

ano mladý

cikán, ted jest

hrabe z

A

nkdejší mladý cikán,

to jest

„Vidíte, aj

cikán;

pán!

„A

žije

a skály:

u

již

aj

není

pána.

Kite!

volal Bárta.

pán! u

znl hluk všeho množství, pán!" odpovídaly.

,.Af žije

Z hlubokých myšlenek

probudil

známý Bár-

mladého Valdemara. Pozvednuv hlavu

hlas

pohledl

ale

mladý pán Valdemar Lomecký,

Boku, syn zavraždného

žije

tv

tec!

Vzhru.

Poznal židovu chaloupku, a

na zniené srdce, hluboko k zmrtvlým prsoum pikloniv hlavu. „A žije sepjav ruce

pán!

k

'

zvon

složil je

zdaleka ješt odpovídaly

Hlas

skály.

zámku a hrubé stelby silné rány rozléhaly se hlubokým dolem, až vjeli do zámku. Mladý Valdemar zavel se do svých pokoj, a žádný se neosmlil promluviti k nmu, ani ze strastných myšlének jej probuditi. Po celou noc bdli služebníci u dveí bytu jeho. Ráno byl zavraždný hrab spuštn do hrobky otc svých pod kaplí zámeckou. Množv kaství lidu opt bylo ve dvoe zámeckém ze

;

pli

však byli jen

ouedníci a syn zavražde-

169

ného. Tlaící se množství mohlo jen otevenými dvemi, pecházejíc kolem nich, ješt jednou se podívati na zavraždného pána. Bárta a starý Jakub strážili dvée.

Na veer

Pi

byl

poheb Lein

a starého žida.

zapadajícím slunci neslo nkolik soused

rakve jejich vzhru do kopce na hbitov židovský. Jediná Judita a starý Bárta šli s nimi. Jasné nastával,

jitro vstávalo

v

nmž

Bláznivá Angelina

den.

nad hory.

starý cikán

mla

ml jej

Tetí den býti

vyve-

až ku spra-

pak na vždy zavena blázn. Starý cikán se pipravoval k poslední té cest byl pokojný. Obliej od asu rozsudku nad ním proneseného docela neproménný, le vlasy jeho ve dvou posledních dnech docela sešedivly. Chodil volným krokem dlouhou, temnou síní ve vži soudního domu. Podlaha sín té, stny i strop byly z temného tverhraného kamene; zrovna proti goticky oklenutému ouzkému vchodu bylo malé u vnit velmi uzounké, ver.ku však nco širší okénko, to jediné v celé dlouhé síni. vedlnosti doprovázeti a býti

v

dm

;

170

nm

malý erný na kížek, a podle tohoto ležela kytka z bílých a Stranou

stál

dubový

stolek,

ervených rží. Za stolem sedl starý klášter k smrti pipravující. Bylo sedm hodin; v osm ml býti vyveden. Mladý Valdemar, hrab z Boku, nkdejší spoleník jeho, pišel se s ním rozlouiti.

nik cikána

Knz

odstoupil a oni

—

mimo

za oteve-

—

byli nými dvemi pecházejícího strážníka sob; stáli proti samotni. Beze slova promluvení starý Giacomo hledl prosebn ve tvá mladého Valdemara; tento upíral oi v kamennou podDlouho tak stáli proti sob a hluboké lahu. ticho bylo v dlouhé síni.

Konen „C as

pistoupil starý cikán.

ubíhá, u

pravil slabým hlasem, „než mine hodina, budu smíen se svtem; a in zloin mj snad brzo bude zapomenut se mnou. Ped sebou jsem ospravedlnn, a ped tebou

m

snad ospravedlní

—

list

mj,

který

tob

Spolenice inu mého, milenka má, bude trestána se mnou. musí vidti smrt mou, a já ji vidti v

vzdalo právo.

ode-

nkdy

—

Ona

smrti.

171

Pak ji navždy zave kobka temná; temnjší zave mne." Mlel;

v temné dlouhé síni, jen hlomoz shromaždujícího se

ticho bylo

zdaleka bylo slyšeti

množství ku poprav cikána.

jsem smíen," pokraoval cikán; vidl v srdce mé, odpustí vinu odpus!" mou: i ty Valdemar nemohl pro bolest srdce odpo„I

„Bh,

s

ní

jenž

mn

vdti. Opt bylo ticho. „Ty neodpovídáš, což mi neodpustíš?" Ticho. Z vedlejší sín bylo slyšeti hlas bláznivé. „Já ne, já ne! To on, to on!" volala v hlasitém lkáni. „Já jsem ti byl otcem," mluvil Giacomo, .,když tvj otec tebe opustil; já jsem ti byl spoleníkem, pítelem, dokud jsi ješt byl cikánem; nejsem ti niím více?" Opt ticho; temný zvuk bubnu bylo slyšeti zdola.

„as

ubíhá; již se

ven za msto; musím

Opt

blíží,

aby

m

jíti."

hluboké, dlouhé bylo ticho.

vyvedli

172 „

Zde

demarovi

viz!" zvolal cikán, a

pikroiv k

Val-

ho k blízkému jedinému oknu.

táhl

Valdemar u samého okna. však na kolena hledl ouzkým,

Slabostí sklesl

Zdvihnuv

se

goticky sklenutým

oknem ven do

šíré krajiny.

nad vysokými, v dálce se modrajícími horami, jejichž okrouhlé homole u velikém kole dalekou ourodnou rovinu vrouDaleké pole se po ní stídaly s mladými bily. Slunce

stálo

lesíky a jednotlivými vesnicemi.

Blíže za

stem u prosted zelené rozlehlé luiny

nm

Po nesíslné množství vkolního lidu.

soký, okrouhlý tlailo

stál

zelený

pahorek.

mvyse

Na

nejvyšším jeho vrcholku stály dva mladé stromky,

u prosted nich strml ekan, a kolem toho se míhaly zbran strážného vojska. Množství lidu se táhlo po pšinách z msta k popravnímu pahorku. „Zde!" volal cikán, „zde viz! Než mine hodina, uhasne tamto na pahorku mého žití

ustavin

jiskra poslední.

pane!

nechtjte,

sešel s tohoto

Nechtjte, nechtjte, milostivý abych bez odpuštní vašeho

svta!"

173

V

knz

tom vstoupil

a

s

ním mistr po-

pede dvemi zstalo nco vojska.

pravní v sí;

Mladý Valdemar podal cikánovi ruku, mluviti nemohl.

„Mjte

se

dobe, milostivý

silným, ale tesoucím

„mjte

dobe, a

se

stranu, pozdravujte

slzy

liké

jestli

—

pane!*'

hlasem

Venecii!^

Dvée polou

bez

—

se

Knz a mistr

jej.

zavely a mladý

sebe,

Dv ve-

po vráskovité tvái. dobrou noc! u pravil

„Dobrou noc! synu slabým hlasem, a kráel ze sín. popravní následovali

zvolal

starý cikán,

jednou v jižní pijdete

mou

mu mj!

se

valily

se

Valdemar

skloniv hlavu na

—

kamennou

sám jediný v temné síni. Zdola bylo po chvíli slyšeti temný hlas bubnu; pak bylo opt hluboké ticho. Valdemar kleel ustavin jako v trapném snu

stnu

zstal kleeti

u ouzkého okna. Asi po tvrt hodin probudil ho silný hlomoz. Bylo vidti z okna dlouhý prvod táhnoucí za

mstem

množství z

po

luin.

msta

i

z

Dvma adama

stálo

pišlého

lidu.

daleka

174

Mezi nima

šlo

v

pedu prvodu nco

pi temném zvuku

ern

vojska

pokrytého bubnu, na

to pišly dv ady jezdc. Obklíen dlouhým kolem vojska kráel za nimi zdlouhavým, ale pevným krokem starý Giacomo, v rukou držel malý kížek a kytku z bílých a ervených rží. Po jednom boku knz, po druhém mistr popravní. Za ním vedli dva pacholci bláznivou Angelinu uvázanou na dlouhém provaze; která do výšky vyskakujíc, ba v kole se toíc a sem tam pobíhajíc: „Já ne, já ne, to on! to on! kletba má! mé dít v rukou msíce!" volala, asem opt podivné písn vysokým a chraptivým hlasem zpívala. Byl to pohled strašlivý. Pak pišly opt dv ady jezdc, a nco vojska zavíralo tento hrozný prvod. Znova sklesl Valdemar na chladnou kamennou pdu temné sín.

—

—

Tak kopce.

došel

prvod

vrcholku

Jezdci zstali dole

popravního

a blýskajícími pa-

Nalid na pahorek se tlaící. rozevelo kolo a starý cikán pistoupil k ekanu. Obliej jeho byl bledý, ano spíše laši

hoe

rozhánli se

175

Odíkával s knzem modlitbu Pán. Po skonené modlitb pistoupil dle tamjšího zpsobu k pítomnému by

se bylo

mohlo íci šedé barvy.

soudci, prose za milost.

„U Boha Brunátn

odpovdl

jest milost!"

soudce.

zardla tvá cikánova, opt zbledla a opt rudá ervenost se stídala s bledostí v oblieji jeho. „U Boha jest miProsil po druhé, a opt se

;

:

lost

\

u

odpovdl soudce. odpov.

Prosil po tetí a ta-

kovátéž byla

Vysoko nabhla

žíla

na

ele cikánové,

tásl se na všech oudech, obliej jeho byl bledý

na smrt. modlitbu

k

nmu

Polohlasn se modlil s knzem opt Veškeren lid ml oi vzhru

Pán.

obrácené

a hluboké

ticho

bylo

ne-

smírným zástupem. Mistr popravní hodil oprátku na hrdlo zlo-

ince a

obnažil prsa jeho.

vzhru na hlav

cikána

a daleko ven vystoupily vstala žíla elní a veliké s

bledého ela.

;

Všecky vlasy vousy

oi

se

stály

rozježily

jeho.

Vysoko vy-

krpje

potu padaly

176 Hlasité vzdechnutí

znlo mezi

lidem, a ne-

šastník se houpal na vysokém hebu. Strašlivé

vykiknutí znélo shora, lidský jazyk nemá výa bláznivá sklesla pod šibe-

n—

znamu pro niním klem. Vzali její

ji

a odnesli

ji

do

domu blázn.

byl nejstrašlivjší a však

Od tch

as

nemla

i

Trest

nejzaslouženjší.

spokojené chvíle,

usta-

vin

vidla popravu milence svého, kteréhož opustivši a zklamavši, k zoufanlivému inu a tudy k hanebné smrti pivedla až zubama si v zoufalství roztrhavši pouta rozervala žily, a tak životu hroznému hrozný

díve

;

—

uinila konec.

—

XIV.

„W

kraj ci§ uwioz§ daleki, w milosci nie zgani^ b^dziesz žon§, ty pani;}, tobie wiernym na wieki."

Grdzie nas

Ty Ja

;

August yn Bielowski. Sam

jeden posrdd tylu, ^vichrz§

si§

Može nawet powieki obca dlo mi

O

bracia!

czem kraj wlasny

jesli

Opuscie go na chwilg a bgziecie

po swiecie, stuli.

nic czujecie, czuli.

Stefan Garczyáski.

Tak pnl cikán až clo veera na vyvýšeném ekanu; kolem nho stráže a množ ství divák; pod ním rozestený ubrus, na tom dv kapky krve

a

nco drobných penz. soudcm byl podal na osvd-

List, který

eni viny

své,

byl odevzdán, 1857. IV. Cikáni.

a který pak mladšímu

znl

takto

:

12

cikánu

178

„Až chladná

zem

poklidu,

darmo hledal na povrchu jejím list

lno

skryje v

mu

poskytujíc

šastníka,

:

své ne-

který

na-

vysvtlí tento

píhody mé, a ospravedlní pomstu mou, dosáhnu cíle dávno žádaného. „Já nejsem rodilý cikán; jsem Vlach

jestliže

z Merodem a Venecie byla pro mne domovem. Byl jsem gondolierem. As dvacítiletý zamiloval jsem dívku Venetskou a spokojený jsem se houpával v asích tch ve locFce své pod

stre

Ponte Rialto. dívka

má

Tam

moje,

stanovišt

bylo

bývala u mne. Jednoho dne

a

— bylo

mn

milenka má. v nedli ráno pišla ke „Giacomo !" prosila mne hlasem milostným, „Giacomo! já mám v Mestre navštíviti

to

tetku svou, a doruiti které dary

oech. lednem

;

jí

od

rodi svých nnco vína a dovézti; ped po-

za to obdržím od ní

m

Ty tam musíš opt vrátíme."

se

„Já jsem byl k tomu tím spíše volný, an pravé nkolik

pevezeno vil se

v

býti

mstských jinoch do Mestre žádalo.

pedu loky,

Spoleník já vzad.

—

mj

posta-

Po

chvíli

179

jsme byli v lagunách, a v krátkém ase stápéla se za námi Venecie v obkliující ji vod. „Piplouli jsme clo Mestre v pístavu lodk bylo žitíplné hemžení neb njaký cizinec byl pijel do msta. V kupách po námstí stojíce rozmlouvali tamjší obyvatelé o rozliných vcech: uzevše však vz, obklíili píchozí, jakož tam jest obyej. Hlun se hádali gondoliei, kdoby ml cizince do Venecie vézti. Byl to mladý štíhlý muž ozdobný ;

,

;

šat jevil

vlasky.

On

bohatého jinocha. I já

jsem

se vmísil

mluvil

ist

mezi gondoliery,

na, žádal jsem ho, aby se dal mé loce pevézti. On se podíval na mne pipovdl, že se mnou popluje do Venecie.

a promluviv

v a

Kvapn

požádal jsem milenku,

odbyla ízení s

své,

nežli

se

aby na rychlo

složí

vci

cizince

vozu do loky. Ona odbhla; brzo však se le nepinesla žádného ovoce pravíc,

vrátila

;

že nenalezla

tetku doma.

Co

jí

náleželo,

že

zanechala v jejím bytu, a ted že se vrátí s námi. „Po chvíli jsme byli v lodce. Cizinec a

oba jeho

sloužící

byli

u vnit okrytu 12*

;

dívka

180

má zstala u mne venku na lodce. Já a spoleník mj; oekávajíce hojnou náhradu, veslovali jsme silné, a po tvrt hodin minuvse prplav, byli jsme v lagunách. Cizinec vystoupil k nám. Zatím se byl pevlékl. Žluté piléhající spodky, vysoké boty, zelená kazajka

šrami bohat

zlatými

Krk

jeho.

ml

ozdobená byly

odv

obnažený, jen bílý límec, ko-

lem hrdla pepjatý, piléhal na jeho šíji. Na hlav ml bílým peím piozdobený klobouk. Byl to krásný muž. „Až podnes ho ješt vidím ped sebou a vzpomenutí na ne co cítím, však nýbrž list k ospravedlnní svému chtl jsem

——

—

psáti, protož dále.

„Byl krásný muž. obával

mu

íci,

aby

Již

jel

v Mestre jsem

se

se

mnou, rozvažuje,

že milenka má popluje s námi. Ziskuchtivost však pemohla nastávající žárlivost; tedjsem toho pykal.

—

—

Bylo ted k jedenácté

slunce stálo skoro nad námi.

vstávaly ji vod,

vže

Ped

hodin

námi v

;

'

a palácové Venecie z obkliujícími

a zvuky

zvon

plouly po hladin vodní.

181

„Cizinec rozmlouval

s

milenkou mou,

a

dotazoval se na vystupující vže, paláce a tak

Ona mu odpovídala. Já jsem se tásl. Tak jsme piplouli až do velkého prplavu, cizi-

dále.

nec vystoupil

z lodky.

poruil sloužícím, aby

vci donesli do hospody Ji grand Bretagne, kamž jim spoleník mj ml ukázati cestu. On sám chtl se ješt podívati do msta a žádal, aby milenka má jej dovedla až na námstí

jeho

sv.

Marka.

Já jsem

jej

chtl dovézti v lodce

až na místo, ujišuje, že mezi tím

menitých palác uvidí. stre sliboval

i

mnoho

Plat za pevezení z

zna-

Me-

za toto dovedení velkou náhradu.

Chtl jsem ho sám

dovésti, aneb jíti s nimi spoleník mj se služebníky již odešel a locTka nemohla zstati o samotnla. Ona též chtla jíti s ním, pravíc, že bez toho musí k rodim s poízenou. ..Má žárlivost rostla, nechtl jsem tomu pipustiti ped cizincem však toho nedaje na sob znáti, dlal jsem, jakobych ji pouoval, kudy má jíti. Mezi tím jsem rozvažoval, jakby ;

ale

;

•lká

mohla za dovedenou vypadnouti od-

182

—

roéna.

Ona

vyhýbaje se žádostivá

se posmívala

její

žárlivosti,

já

výitce, pravil jsem, že jest

odmny. Ona

dostane,

volil

jsem, a brzo ulici

odmna,

však, že

bude mou, zvítzila ziskužádost nad rou

mojí v úzké

mé

pipovdla žárlivostí

zmizel cizinec

s

;

a

kte-

opt

mou; pimilenkou

za Ponte Rialto.

odešli, zmáhala se boue ve Nkolikráte jsem chtl opustiti lodku a bžeti za nimi. Nkolikráte již jsem byl z lodky na pevné zemi a opt vskoiljsem v loku. Jednou již jsem byl na Ponte Rialto a opt jsem se do lodky navrátil. Opt jsem vystoupil na most, pebíhal jsem po nm, a vida konen picházeti spoleníka svého, kynul jsem mu rukou k lunu a spchal jsem k námstí sv. Marka.

„Sotva

že

prsou mých.

„Bylo k polednímu. lilo

chrámu

z

k pístavu množství likráte

kteí

s

sv.

a až lidu.

Marka.

Množství lidu se va-

Ped

chrámem, až

ku protjšímu paláci všude Probhl jsem všecko. Nko-

jsem se po milence poptával známých, Žáovocem množství to probíhali.

—

183

dný

ji

nevidl.

Probhl

jseni Palazzo ducale;

—

—

mezi ovocníky v zahradách Napoleonských nebyla nikdež. Bžel jsem do domu jejího. Ješt nepišla. Spchal jsem do hospody di grand Bretagne. Ptal jsem Cizinec již byl v hospod, ve svých pose. Žádný však nevidl, aby s nímjDyla kojích. pišla njaká ženština. Chtl jsem do jeho pokoj, než zpamatovav se, vrátil jsem se do byl jsem v pístavu

;

jejího bytu.

V

Již byla

doma!"

místech tchto bylo

z listu

pozorovati,

jak upamatování na starého cikána psobilo. Tesoucí se ruka jevila zatajený vztek a plamen-

nou

žárlivost; taktéž

i

sloh prozrazoval jakousi

rozilenost. Bylo též znáti, že zde následovala njaká u psaní pestávka, a že snad o nkolik dní pozdji následovalo pokraování v pí-

bhu

tom, a sice takto

:

„Byla doma pravila, že jsem asi sotva odsud odešel, když ona pišla dom. Dala mi peníze, které obdržela od cizince za dovedení ku chrámu sv. Marka, a za poukázání cesty ;

do

hospody.

Odmna

byla

hojná,

a

pedce

184

jsem

se domníval, že

níze neodevzdala;

mi všecky obdržené pe-

pro jsem

to

myslil?

nev-

dl

jsem sám. Na oko jsem byl pokojný, ve však burácela nedvra. „Jednoho veera ploul jsem s nkolika cizinci na plostrov Lido. Slunce zacházelo za J^necijl a dlouhé rudé pruhy táhly se po Naproti nám ploula nebi rpo hladin vodní. jiná loka zpv bylo slyšeti z oteveného v okryt její vchodu. Zdálo se mi, a nebo vidl jsem cizince, jehož jsem z Mestre do Venecie pevezl; a ženská postava byla v této Hlulodce. Zdaž to nebyla milenka má?

mn

—

;

—

—

boký bolestný

cit

málem by mi byl rozboil

jsem zdlouhavji le když jsme lodce picházeli, zavely se dvíka okrytu jejího. U vesla stál lovk neznámý. Oima jsem chtl proraziti okryt cizí loky, volal jsem zoufanliv aby otevel záclony okrytu le neznámý se mi smál a minuli nás, aniž jsem eho byl spatil. Vesloval jsem musil jsem dále k východu; loka jejich ploula k západu ku Venecii. Horké slzy kaprsa. Vesloval

blíže

;

k oné

,

:

—

— —

—

1

nuly po tvái zeli

iné,

8 h

hledl jsem za nimi, až zmi-

v prplavu mezi Palazzo ducale a vzeními

pod mostem vzdech. Na ostrov Lido sedl j seru samoten, a hledl j>in k východu, an práv plný msíc z temného moe vycházel. Bez smyslu slova, bez cíle písahy šeptem jsem zasýlal vstíc zamoeni vycházejícímu msíci. Stíbrné vlny obrážely se o temný beh. Asi za hodinu plouli jsme zpt k Venecii. Cizinci vystoupiti z loclky u dogany, a já jsem Vjel jsem v prplav mezi ploul k pístavu. Palazzo ducale a vzeními pod most vzdech nevda sám pro. V dlouhém paprsku táhlo ;

svtlo msíce ouzkým prplavem a po vysokých nade mnou stnách. Zpíval a plakal se

jsem a nevdl jsem co, nevdl jsem pro. Upevnil jsem loku a vystoupil jsem na pevnou zemi. r Prokemn nepišla odpoledne?" „Ráno byla trápila. byla myšlénka, která

m

—

Vždy u mne; pro nepišla odpoledne? Pro chodívá odpoledne. skoro vždy ke Ty a podobné náale práv dnes nepišla?"

mn

—

186

mitky se budily ve mn. Nemoha se konen zdržeti, spchal jsem do jejího bytu. Byla doma. Zdálo se mi, že jest dnes oupravnji obleena, než jindy. Pozd jsme se rozlouili. Já jí inil

výitky

;

ona plakala, že

jí

nevím. Uv-

a

il jsem opt, ne docela. Šel jsem, a celou noc jsem strávil v lodce na oteveném moi. Druhého dne šel jsem odpoledne do bytu je-

abych se pesvdil, zdali doma jest. Od od zahrad Napoleonských picházel Ve cizinec, jehož jsem tak tuze nenávidl. jsem, Spchal boue. se zmáhala strašlivá ano bžel jsem k bytu jejímu. Píbuzní její

jího,

té strany,

mn

ped domem. Kvapn se ptám, je-li doma? Kekli že je. Vešel jsem do svtnice. „Na stole byly pohozeny ozdoby vlas jeOna ležela na pojich, její šátek a tak dále. všickni byli

jakoby spala. Já na ni upev zrak, ptal Ona prajsem se, zdali zde žádný nebyl? Plavila, že žádný. Ptal jsem se dtklivji. kala opt, že jí nevím. pálal strašlivý „Já jsem odbhl; ve steli.

ji

Spala, aneb se stavla,

zbudil

a planoucí

—

mn

187

plamen nejžhavjší žárlivosti. Xoc jsem strávil v strašném prplavu Orfana ; bylo to na hrob nešastného otce. Ráno jsem opt byl pod Ponte Rialto. Ona nepišla; myslil jsem, že se hnvá. Odpoledne jsem zstal pod Ponte Rialto. Ona nepišla.

Byl veer.

Déle jsem nemohl vy-

bžel jsem do bytu jejího. Táži se po ní. Ráno asn odešla a nevrátila se posud. Bžím do hospody cizince. Ráno odploul s ndržeti,

jakou ženštinou do Tersti, a žádný nevdl, Zejtra odkud jest. Já jsem byl znien. k ní jsem se ráno ploula jiná lod do Tersti pevezli na druhý beh dal za plavce, aby adriatského moe. Jitra jsem se nemohl doPosledn jsem se v loce své kolíbal kati. pístavem Venetským. Z rána jsme vyplouti; protivný vítr nás zdržel a teprv tetí den byli jsme v pístavu Terstském. Jak možno rychle,

—

m

;

—

spchal jsem Terstem, vzhru, dol; nadarmo.

Až k veeru na dotazování své slyšel jsem, že njaký cizinec, který ode mne popsanému byl podobný, s njakou dívkou jel vzhru po silSpchal jsem vzhru po silnici k Lublani.

188

Na

nici. se,

Obin

zastavil

jsem krok,

kterou se obrátiti stranou.

Zdaž

dohoním?"

je

tázal

jsem

ohlížeje

„Kam spchám? se hlasit

sám

sebe.

„Hluboko pode mnou ležely zahrady Terstvinice Obiny a kvetoucí vzhru do kopce nad nimi stály. ské,

kaštany, jež

Pi moi

se

blela stavení Terstská, za nimi se táhlo daleko pohoí moské. Hluboká mlha valila se po hladinách moe: slunce již dávno bylo stopeno v ní. Zdálo se mi, že musím skoiti dol, do bezedné hlubiny tichých vod. Sepal jsem ruce; bezvoln zvedl jsem pravici k veernímu nebi a strašlivá písaha pomsty nesla Ješt jese z úst mých nade temné moe. dnou pohlédl jsem dol, a naposledy spatil jsem moe; od tch nevidl jsem jevíce! „Spchal jsem dále a dále v šírý svt,

—

as

bez

cíle,

bez konce!

„Posléze jsem se octl ve sboru cikán, a až podnes bloudím cizou mi zemí, daleko, da-

leko od

—

nic

kraj

svých, povržený, neznámý;

mi nezstalo

z

as

nic

pedešlých, než

189 strašlivé upamatování, dost, nic

— nic

než plamenná pomsty žá-

!

„O Venecie! Venecie! dobrou

„Temná noc, chladná noc v pustém lese, domovu mém. kolíbáš-li

i

se

m

—

noc!

—

obklíila ted

Lodiko má!

ješt na vlnách pi Ponte

Rialto,

snad rozkotána se rozplýváš v jednotliven v daleké moe ? vých prknech ven již

—

—

—

Samoten ted sedím pi dohoívajícím ohni, list; kolem mne spí druhové moji; nade mnou tuhnou hvzdy ubledlé. Všecko spí; tichot dalekým lesem, já jen nespím, já a pamét má a pomsty žádost horoucí. Kdy usne pamt má? Kdy uhasne moje dopisuje tento strastiplný

—

—

žádost pomsty?"

Až potud Ted

již

list

starého cikána.

usnula

pamt

—

jeho;

ted

uhasla

pomsty žádost horoucí. Na vysokém ekanu usnul i on, hluboký mír chovala prsa obšence. Mrtvé oko bylo obráceno v strany jižní, hlava jeho sklonna ku krajm otiny jeho. Bledá

tvá jeho byla

pokojná.

Lehký vtík

—

ode

190 strany jižní zavívaje

rodných a pohrával Venecie! byla

hrobem

cizí

mu

— pelétal mu

se

od kraj jeho

šedivými

vlasy.

poslední myšlenkou, a jeho

bude zem.

XV. Patrz na modzienca,

w

saméj krasie wieku

Ledwo zabysnqt na obszarach Juž

swiata,

piers jeho lodowata.

Ton^c w brudnych uciech steku, Žyje samotný sród ludzi.

Korsak. Duch str§twiay pami§c I za

—

straci,

umrze sam.

Bez nadziei, bez swobody, Rozstawal si§ L u d w k J a b 1 o n o w s k i.

——

—

—

i

Malá rovina byla mezi nevysokými pahorky nade vchodem asto dotknutého oudolí. Dozrávajícího obilí zlaté klasy sklánly se kolem ní v lehkém vání veerního vtru, a šepot jejich co tichá veerní hudba k zpvu prolétajících mušek kolébal se v zamyšleném snní nade

—

—

nízkou travou, ježto nové hroby starého žida

192

a dcery jeho pikrývala. vince vyhlíželo

Porznu na

z polouschlého

drnu

této ro-

šest hro-

bových kamen, obyejných na hrobech hebrejských, a ti mladé stromky se kolíbaly v dlouhém stínu po truchlivé pd. Zapadajícího slunce zbrunatnlá tvá vysýlala jednotlivé plamenorudé paprsky hustými klasy na tichou rovinu, a jednodenních mušek míhavá hejna houpala se nad kvetoucími meHluboko zazemi v okruh hbitove pdy.

—

hrabané srdce obklopilo hluboké

ticho,

a hlu-

boké ticho sídlilo na umírajícím paprsku slunce nade íší smutku. v šatu, v jakém poMladý Valdemar sedl ci spíše prvé byl pišel v krajinu tuto ležel hlavou na mezi k východu této rovinky

—

—

nho

rozlámaný hudební nástroj jeho mezi houpajícími se slzami panny. Zásvit louícího slunce dlel na smutném oblieji; le paprsek jeho nenalezl žádné slzy v oích

opený, a u

—

opuštného. potkaly

jej

citové jeho;

Pípadnostmi tak strašnými, jaké v dnech tchto, umoeni vymeli tak se

aspo

zdálo.

Pokoj hro-

193

—

bový

zdálo

se

—

v

srdci jeho

si

rozbil

blahodatný stan.

Louil

se

s

první a

poslední

milenkou

života svého, a smutek jeho byl mírný. Nezá-

vidl

jí

odpoinutí neskonené po strastech tak života; neb i jeho vyvrhla

bouliv zmítaného strašlivá boue

—

ml

rozkotavši koráb, jenž jej

do zaslíbené uvésti

zem,

i

jeho vyvrhla

na ostrov hlubokého ticha; byl vyzdvižen, povýšen nade všecky vášn a náruživosti dn lidských. Pohlednutí na obliej jeho bylo by v okamžení tomto utišilo boui v prsou jednoho každého, který ješt tonul ve vlnách zboueneho žití. Zdálo se, jakoby v krásném oblieji jeho smutek jen ze zvyku

A

jen z obyeje

pvabných známky její jako prevéšený závoj. mladá, pedce nanejvýš velebná v oka-

bydlela truchlivost v mírnila

dlel,

tazích a tichost

mženích tchto byla jeho tvá. Ústa jeho se nepohnula: ani v nejtišší šepot nerozplouly se myšlenky jeho. Temnomodré oko, v hluboký blankyt obrácené, stíhalo lehké obláky, kteí co bílí

beránci plouli po milostném blankytu ve-

1-57. IV. Cikáni.

13

194

erního nebe, až tam, kde v jasnjších planulo barvách promenujíc se víc a

více, až

na obrub

rozsáhlých polí se zapadajícím sluncem v jednu

temnorudou zplynulo zá. Zdálo se mu, že duch Lein v posledním vzdechu se rozplynuv, obklíil v modrém povtí a ržových erváncích kouli zemskou a že asem i duch jeho v jedno se spojí taktéž se rozplynuv s ním u velikost Božskou. Tak sedl asi plhodiny; bylo to poslední

—

—

louení. buo?

Jemu nebylo možno v krajin této zstat pro píhody zbhlé v krajin této, bud

že toulavému

zvykl životu, a nebo z jiných

On uiniv své poslední poíuspoádal všecky záležitosti, a žádnému nic nevyjeviv, umínil co mladý cikán se vrátiti v šírý svt. Zde jediné na hrob Lein byl se rozlouiti, aneb upevniti v úmyslu svém. Dole ped židovou chaloupkou sedl u vepíin, nevím. zení,

erním tichu krásného dolu starý Bárta. On a Judita obdrželi židovu chaloupku, která po smrti židov zpt byla pipadla vrchnosti. Bárta

195 se o ni hlásil, a z ohledu

na jeho službu, kte-

rou v bitvách nebožtíkovi hrabti byl zal,

jakož

z

i

píiny,

padla vrchnosti,

ml

že

ji,

proká-

kdyby zpt pi-

pislíbenou

—

také

ji

ob-

Byl však dle vle mladého pána povinován každého píchozího kterýby chtl u nho penocovati, zdarma vyastovati, k edržel.

,

,

ron

muž

ze

zámku

jisté

peníze

ml vykázané.

Ted sedl blažený Bárta ped loupkou

,

ve

své

sebou maje rozjímal,

stm svým strašlivé ped za Rýnem, na i

i

v Rýnu, bude

co zatím Judita v chaloupce

ku veei

cha-

svojí

Skleniku ped jak všem píchozím a hopíhody francouské války

zahrádce.

pipravovala,

hlásati,

pi malém

ohní-

asem k nmu

vy-

cházejíc.

Vypravujícího Bárty hlas rozléhal se v okolí. tom bylo nad ním po pšin kolem

—

V

starého hradu do oudolí vedoucí

—

valily

v

dol.

zdlouhavé

kroky slyšeti, a jednotlivé kameny se hustým kovím s náramným rachotem Žádného však pro husté kolem stezky

ale silné

koví nebylo

vidti.

13*

196

Ted umlkly kroky kráel po

mkké

pocestný

;

nepochybn

Bárta poslouchal.

pude.

dalekým krásným dolom ním od jedné jeho stny k druhé rozepato, a v temnjších barvách stínily stromy po skalinách a dolem kol jezera, po jehožto hladin se blely lilie vodní. V temné kovin u potoka asem milostn zaklokotal slavíka zpv, a s protjších skal, kde plaící bízy se sklánly nade stechami s pustlé ho msta, ozývalo se osamlé kukaky jednozvuné Ticho

bylo

brunátné nebe bylo nad

volání.

Lehký kou malé ohníky

ek, a v tiché

se

nad chaloupkami, otevených dví-

poletoval

z jejich

svítily

zpvem

hnali

pastevci

stáda

své

stáje.

Bárta poslouchal. TecT bylo slyšeti kroky dolem pod chaloupkou, ted na lávce pes potok; pro husté koví však až posud žádného nebylo vidti. Bárta již chtl volati, domnívaje

se,

že

nkterý pocestný

jedinou jeho hospodu.

V

nevdom

tom

minul

ale postava

jaká pecházela pšinou od chaloupky

n-

vzhru

197

du kupce po druhé stran. vystupujícími skalami,

ohníky

dti, jak zastiujíc

asem

asem

ji

zmizela za

opt

bylo vi-

jejich míjela

dvée

nízkých chaloupek. „Judito! Judito!" volal Bárta.

Ona pibhla. „Viz! není to tamto mladý pán náš?

—

Na

mou vru v odvu cikánském!" volal Bárta. „Ano v odvu cikánském! Aj jak? aj !

kdo

se

!

—

opovažuje?"

rozevenou nad elem rukou, a hledla na protjší pšinu. Judita pistínila zraky

Ano, byl z

Boku

—

to

ted

on;

mladý Valdemar hrab

opt pecházel

se sklopenou

hlavou kolem poslední chaloupky. Zvolna kráí

výš a výš.

Ted

jest

jinu rodnou

;

na kopci. Neohlídnul se na kradále

—

dále odchází.

Kolem nho kvetoucí luiny, ourodné

pole,

—

modré lesy, jeho vlast, jeho ddictví. V dálce temné hory valící se co zesinalé vlny k ržovému nebi a jeho zkrvavlým oblákm

—

—

198

louily se vidí, dále

s

—

Dlouhá

osamlým

poutníkem.

On

nic ne-

dále odchází.

silnice

táhne se rovinou, daleko

daleko, až v dálce v temné padá hory.

—

co

Po

zoužená reka

— —

daleko

daleko

Odešel v širý svt mladý cikán.

Nechf

ní

odchází.

ho

Bh

doprovází!

Konec.

PG 5033 M2805

Macha, Karel Hynek Cikáni

UNIVERSITY OF

TORONTO LÍBRARY

Pí*>

£

f

**

*

-M