Právo aktuálně. Smluvní pokuta a její výše. Obsah: Určení výše smluvní pokuty. Rozdíl mezi úrokem z prodlení a smluvní pokutou

Vydání Prosinec 2010 | www.roedl.cz

Obsah: Právo aktuálně > Smluvní pokuta a její výše > Ochrana korespondence vedené s advokátem Daně aktuálně > Od ledna příštího roku změny v DPH Ekonomika aktuálně > Bilancování nejen v účetních knihách aneb vyrovnání se s krizí

Právo aktuálně > Smluvní pokuta a její výše Napsal Martin Švéda | Smluvní pokuta a úrok z prodlení jsou zákonem upravené a hojně v obchodní praxi využívané instituty, související s případy neplnění závazků a zakládající věřiteli právo požadovat na dlužníkovi vedle splnění hlavního závazku i další plnění jako kompenzaci za stav vzniklý nesplněním hlavního závazku dlužníka.

Proto jsou smluvní pokuta i úrok z prodlení častým námětem soudních sporů a tedy i častým předmětem rozhodování soudů všech instancí. V poslední době se objevilo několik judikátů Nejvyššího soudu souvisejících s touto problematikou.

Rozdíl mezi úrokem z prodlení a smluvní pokutou Rozdíl spočívá v tom, že úrok z prodlení nastupuje v případě nesplnění peněžitého závazku řádně a  včas (§ 517 odst. 2 občanského zákoníku, § 369 odst. 1 obchodního zákoníku), kdežto nárok na zaplacení smluvní pokuty je sankčním následkem nesplnění jiného, než peněžitého závazku (§ 544 občanského zákoníku, § 300 a  násl. obchodního zákoníku). V  praxi se často objevují případy, kdy nesplnění peněžitého závazku ve smlouvě je sankcionováno smluvní pokutou, i když správně by měl být sjednán úrok z prodlení.

Určení výše smluvní pokuty Dále se budeme blíže věnovat určení výše smluvní pokuty z hlediska možného rozporu s dobrými mravy (§ 39 občanského zákoníku) a z hlediska možnosti upravit (snížit) soudním rozhodnutím výši nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty. Z hlediska přiměřenosti či nepřiměřenosti výše smluvní pokuty existuje poměrně bohatá, avšak současně bohužel i nesourodá rozhodovací praxe soudů, ze které nelze obecně vyvodit závěr, která procentní výše smluvní pokuty se posuzuje jako akceptovatelná a nad jakou hranici je již považovaná za nepřiměřenou, resp. neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Takto judikoval např. Nejvyšší soud v  rozhodnutí, sp.zn. 33 Odo 438/2005 ze dne 30.05.2007, kdy výslovně konstatoval, že „Smluvní pokuta ve výši 1 % denně z dlužné částky nájemného je ujednáním neplatným pro rozpor s  dobrými mravy. Smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5 procenta denně z  dlužné částky je posuzována jako platné ujednání, které je v souladu s dobrými mravy, ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně je považováno za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům.“ Z uvedeného by tedy bylo možné usuzovat, že hranice přiměřenosti smluvní pokuty z hlediska dobrých mravů se pohybuje kolem 0,5 procent denně. Tentýž soud ovšem judikoval dříve i poněkud jiné rozhodnutí, sp.zn. 30 Cdo 2247/99 ze dne 26.07.2000, kde uvedl, že „Smlouva ... stanoví smluvní pokutu ve výši 3 % z neuhrazené

2 | 3 Mandantenbrief | Vydání Prosinec 2010

částky nájemného za každý den prodlení. Takové ujednání není v  rozporu se zákonným předpisem ani jej neobchází a nepříčí se dobrým mravům a není tedy neplatné podle § 39 obč. zák., jak správně dovodil odvolací soud.“ Zde tedy Nejvyšší soud uvedl, že za určitých okolností ani smluvní pokuta ve výši tří procent denně není v rozporu s dobrými mravy. Vodítkem k posouzení, jak postupovat při určení výše smluvní pokuty by snad mohl být fakt, že prvně citované rozhodnutí je časově novější a lze tedy dovodit, že Nejvyšší soud nově posuzuje tuto problematiku přísněji. Ovšem v  tomto roce Nejvyšší soud uvedenou domněnku opět relativizoval rozhodnutím, sp.zn. 26 Cdo 1094/2008 ze dne 28.07.2010, kde uvádí, že „Namístě je třeba připomenout, že dovolací soud již dospěl k závěru, že i smluvní pokutu sjednanou ve formě úroku převyšujícího i několikanásobně 100 % zajištěné pohledávky ročně ...., lze považovat za přiměřenou, tedy odpovídající dobrým mravům (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.07.2000, sp. zn. 30 Cdo 2247/99).“ Tedy Nejvyšší soud se opět vrací ke svému rozhodnutí z roku 2000, kdy potvrzuje vyšší hladinu smluvní pokuty jako přípustnou z hlediska dobrých mravů. Do této problematiky navíc vstupuje i  možnost tzv. moderačního práva soudu na snížení nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty. Podle ustanovení paragrafu 301 obchodního zákoníku může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit až na úroveň výše škody skutečně vzniklé porušením smluvní povinnosti. Toto právo však soud nemá v případě sjednání smluvní pokuty ve vztazích řídících se pouze občanským zákoníkem (tedy typicky vztahy mezi nepodnikateli) a nemá jej ani v případě úroku z prodlení. V otázce výše uvedené platnosti či neplatnosti smluvní pokuty z hlediska dobrých mravů pak soud moderační právo nemá, zde může pouze existenci smluvní pokuty potvrdit nebo smluvní pokutu pro rozpor s dobrými mravy celou odmítnout. Takto v souladu s výše uvedeným rozhodl i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí, sp.zn. 33 Cdo 296/2008, ze dne 12.01.2010, kdy uvedl, že „Stejně tak, jako lze ujednání o smluvní pokutě podle § 39 obč. zák. posoudit z hlediska souladu nebo rozporu dohodnuté výše smluvní pokuty s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné (tzn. bez možnosti shledat je neplatné jen ve výši přesahující rámec dobrých mravů), může být obdobně i výkon práva na smluvní pokutu (v plném rozsahu) podle § 3 odst. 1 obč. zák. pouze v souladu či v rozporu s dobrými mravy. Zatímco podle úpravy obchodního zákoníku má soud moderační právo a smluvní pokutu může snížit až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením zajišťovaného závazku (§ 301 obch. zák.), občanský zákoník soudu právo

snížit vysokou smluvní pokutu nedává a ustanovení obchodního zákoníku o smluvní pokutě nelze použít na závazkové právní vztahy upravené občanským zákoníkem.“ V  otázce přiměřenosti smluvní pokuty pak nelze odděleně posuzovat pouze celkovou výši smluvní pokuty. V  praxi se často stává, že smluvní pokuta je sjednána v určité časové periodicitě (například na denní bázi) a ve výši přiměřené hodnotě hlavního závazku. Pak ovšem může nastat situace, kdy vinou dlouhého trvání prodlení dlužníka smluvní pokuta v absolutním součtu dosáhne vysokých částek. V takovém případě nelze nárok na celou smluvní pokutu zpochybňovat, neboť její celková výše je dosažena vinou dlouhodobého neplnění závazků dlužníka, na němž záleží, zda a kdy svůj závazek (ne)splní. Tento závěr potvrdil i Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích, když např. v  rozhodnutí, sp. zn. 21 Cdo 4430/2007 ze dne 06.11.2009 konstatoval, že „Na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení dlužníka, kdy její výše plně odvisí od doby, po kterou dlužník neplní smluvní pokutou zajištěné povinnosti. Dlužník nemůže úspěšně namítat rozpor ujednání o smluvní pokutě s dobrými mravy, jestliže mohl zabránit růstu celkové výše smluvní pokuty splněním smluvní pokutou zajištěného hlavního závazku.“ Obdobně Nejvyšší soud judikoval i  ve  svém rozhodnutí, sp. zn. 33 Odo 1779/2006, ze dne 24.06.2009, kde uvedl, že „Na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z  její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a  s  tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou „denní sazbu“ smluvní pokuty.“

Závěrem Lze tedy shrnout, že smluvní pokuta k tomu, aby byla platně sjednána, musí být v souladu s dobrými mravy a neměla by být nepřiměřeně vysoká, neboť jinak ji soud může pro rozpor s dobrými mravy vždy odmítnout a ujednání o smluvní pokutě prohlásit za neplatné a dále může v obchodních závazkových vztazích nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit. Nelze přitom ovšem argumentovat tím, že z  důvodu časově dlouhého prodlení dosáhla celková výše smluvní pokuty vyšších částek, neboť tato okolnost sama o sobě neplatnost ujednání o smluvní pokutě nezpůsobuje. Výše uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, byť bohužel nedávají právní jistotu ohledně optimální výše smluvní pokuty, mohou být vodítkem pro tvorbu takových ujednání ve smluvních vztazích.

Kontakt pro další informace: Mgr. Martin Švéda Advokát/Partner Tel.: +420 236 163 740 E-mail: [email protected]

> Ochrana korespondence vedené s advokátem Napsali Barbora Susanszká a Václav Vlk | V  tomto článku bychom Vás chtěli informovat, proč lze doporučit, aby Vaše korespondence s advokátem byla ve Vaší společnosti odpovídajícím způsobem chráněna. Odpovědný podnikatel se jistě snaží pomocí propracovaného systému zabezpečit svou firemní korespondenci, třídit ji a archivovat. V životě společnosti však mohou nastat situace, kdy je podnikatel povinen umožnit určitým osobám vstup do svých prostor a přístup do firemní korespondence, ať už elektronické nebo listinné. Může se jednat zejména o policejní orgány v souvislosti s vyšetřováním trestných činů nebo například o pracovníky Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a  jiné podobné orgány, které jsou ze zákona oprávněny vstupovat do provozoven podnikatele za účelem kontroly nebo prohlídky.

Nechceme se na tomto místě zabývat ochranou soukromí nebo korespondence jako takové, ale pouze ochranou korespondence mezi podnikatelem a jeho advokátem. Písemnosti nebo e-maily od advokáta mohou mnohdy obsahovat informace, resp. právní rady v souvislosti s trestním řízením nebo řízením vedeným Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Zatímco ochrana komunikace mezi advokátem a jeho klientem je pro oblast trestněprávní upravena přímo v  trestním řádu,

ohledně dalších právních oblastí taková přímá úprava chybí. Ustanovení o ochraně komunikace mezi advokátem a klientem neobsahuje ani zákon o advokacii, ani zákon o ochraně hospodářské soutěže. Evropský soudní dvůr a  také soudy české však přiznávají komunikaci mezi advokátem a  jeho klientem (ať již osobou fyzickou či právnickou osobou) ochranu nejenom v  trestním řízení, ale rovněž v případě vyšetřování vedeného Evropskou komisí nebo Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Tato ochrana je dovozována z práva na obhajobu. Je však důležité dbát na určitá pravidla, která judikatura v  tomto směru formulovala, a to zejména: > chráněna je komunikace mezi klientem a  takovým advokátem, který je oprávněn poskytovat právní rady v rámci Evropského hospodářského prostoru; a to v tom rozsahu, kdy se korespondence týká ochrany zájmů klienta; > ochrana se nevztahuje na vnitropodnikovou komunikaci s interním právním oddělením; musí se tedy jednat o komunikaci s advokátem; > korespondence musí být označena jako písemnost/e-mail advokáta klientovi. Na jedné straně může tedy určité kroky podniknout sám advokát a to tím, že právní rady bude poskytovat na hlavičkovém papíře své kanceláře nebo do disclaimeru nebo předmětu e-mailu uvede, že tato zpráva obsahuje advokátní tajemství, či z e-mailu bude jinak zřejmé, že se jedná o korespondenci advokáta s klientem. Na straně druhé může sama společnost dbát na to, aby korespondence od advokáta v citlivých záležitostech byla archivována odděleně a náležitě označena. V takovém případě pak může osoba příslušnému orgánu vhodným způsobem prokázat, že se jedná o komunikaci s právním zástupcem, na kterou se vztahuje ochrana zákonná, resp. ze zákona dovozovaná (právo na obhajobu). Další důležité upozornění se týká případů, kdy určité stanovisko advokáta je pro management společnosti následně přepracováno podnikovým právníkem. V  takovém případě doporučujeme advokátovo stanovisko učinit součástí reportu podnikového právníka nebo v tomto reportu alespoň uvést, že report rozvádí nebo shrnuje závěry vyplývající z  korespondence s právním zástupcem, která obsahuje advokátní tajemství. Ochrana takového reportu však může být zpochybňována, jelikož se již nejedná o původní právní radu od advokáta. Jelikož právo na obhajobu − známé z trestního řízení − je judikaturou dovozováno i pro oblast hospodářské soutěže, tento článek upozorňuje na skutečnost, že i v oblasti obchodněprávní je důležité dbát na označení a systém archivace korespondence. Z práva na obhajobu lze dovodit, že zde existuje možnost odmítnout určitou písemnost pro její důvěrný charakter

4 | 5 Mandantenbrief | Vydání Prosinec 2010

vydat například Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Náležitým systémem korespondence tak lze ochránit citlivé informace (právní analýzy, důvěrné údaje apod.), aby nebyly přístupné vyšetřovacím a obdobným orgánům.

Kontakt pro další informace: Mgr. Václav Vlk Advokát/Associate Partner Tel.: +420 236 163 720 E-mail: [email protected]

Daně aktuálně > Od ledna příštího roku změny v DPH Napsala Romana Dejdarová | Harmonizační procesy

v rámci Evropské unie a s tím další související úpravy zákona o dani z přidané hodnoty. Vše účinné již od začátku nadcházejícího roku 2011.

Místo plnění při poskytování služeb a daňových úniků při dovozu zboží Tyto změny v první řadě reagují na závazek začlenit do našeho právního řádu směrnice vstupující v účinnost v roce 2011 a  týkající se především místa plnění při poskytování služeb a daňových úniků při dovozu zboží. Do paragrafu 7a, který upravuje místo plnění při dodání energií sítěmi, bylo doplněno dodání tepla nebo chladu. Dále bylo upřesněno, že přepravní nebo distribuční soustava, na kte-

rou se toto ustanovení vztahuje, se musí nacházet na území ES nebo musí být k  této soustavě připojená. Místem plnění při dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu obchodníkovi může být kromě jeho sídla, místa podnikání nebo provozovny také místo jeho trvalého pobytu, pokud sídlo či provozovnu nemá. Upraveno je také ustanovení týkající se místa plnění při poskytnutí služby v  oblasti kultury, umění, vědy, vzdělávání a  zábavy. Zatímco dosud bylo místem plnění místo, kde se akce skutečně koná u všech služeb vztahujících se ke kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, vzdělávací, zábavní nebo podobné akci včetně přímo souvisejících služeb, nově se toto ustanovení vztahuje pouze na služby spočívající v  oprávnění ke vstupu na takovou akci včetně služby přímo související s tímto oprávněním nebo služby vztahující se k  takové akci včetně přímo související služby, jakož i poskytnutí služby organizátora takové akce, osobě nepovinné k dani. Další významné změny souvisí s  již platnými nařízeními Rady, která umožňují členským státům využít některá již platná ustanovení. Jsou to především rozšíření systému reverse charge na některá tuzemská plnění, zavedení ručení za daň a možnost provedení opravy základu daně za dlužníky.

Reverse charge Navržená novela zavádí v novém paragrafu 92a tzv. „tuzemský reverse-charge“ na obchodování s  emisními povolenkami, se šrotem, na stavebně-montážní práce a na obchodování s benzínem a naftou. Jedná se o riziková odvětví, ve kterých dochází k  největším výpadkům ve výběru daně z  přidané hodnoty. Od 1. ledna budou tedy nově plátci fakturující tato plnění jinému plátci fakturovat bez daně z přidané hodnoty. Daň bude fakturovat a  odvádět až poslední v  řetězci plátců dodávající neplátci. Pro plátce, kteří budou poskytovat nebo přijímat výše uvedená plnění, přináší novela i zvýšení administrativní zátěže v  podobě „výpisu z  evidence pro daňové účely“, který budou povinni předkládat spolu s  přiznáním k dph správci daně.

Zavedení ručení za daň Je nově upraveno v paragrafu 109 zákona. Pokud plátce − příjemce plnění − věděl, nebo vědět měl a mohl, že daň uvedená na daňovém dokladu nebude zaplacena úmyslně nebo že se plátce, který uskutečňuje plnění, úmyslně dostal nebo dostane do postavení, kdy nemůže daň zaplatit, nebo dojde ke zkrácení daně, vzniká ručitelský vztah. Ten vzniká také v případě, kdy je úplata za plnění bez ekonomického opodstatnění zcela zjevně odchylná od běžné ceny. Neopodstatněnost odchylky by v tomto případě měl prokazovat správce daně.

Oprava výše daně u pohledávky za dlužníky v insolvenčním řízení Dlouho očekávanou změnou je možnost provést opravu výše daně u pohledávky za dlužníky v insolvenčním řízení upravená v paragrafu 44 zákona. Úpravu lze provést u pohledávek, které vznikly nejpozději šest měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku, které nezanikly, byly přihlášeny včas, jsou oprávněné, a  u  kterých nejsou věřitel a  dlužník osoby spojené, blízké ani ve sdružení. Při provedení této opravy vystavuje dlužník daňový doklad, jehož náležitosti upravuje paragraf 46 zákona. Oprava výše daně je samostatným zdanitelným plněním, které se považuje za uskutečněné nejpozději k poslednímu dni zdaňovacího období, ve kterém byl opravný daňový doklad doručen dlužníkovi. V  případě, že pohledávka bude následně postoupena nebo částečně či plně uhrazena, je plátce daně povinen daň zpětně přiznat. Poslední skupinou změn jsou legislativně technické změny, například změna terminologie z  SKP na CZ-CPA, a  změny reagující na zkušenosti z  praxe, jako zpřesnění postupu při opravě základu a výše daně, upřesnění okamžiku prvního kolaudačního souhlasu, aj.

Kontakt pro další informace: Ing. Roman Konečný Daňový poradce/Auditor Associate Partner Tel.: +420 530 300 570 E-mail: [email protected]

Ekonomika aktuálně > Bilancování nejen v účetních knihách aneb vyrovnání se s krizí NapsalA RENE VAZAC | Na tomto místě se zpravidla ke

konci roku dozvíte krátké shrnutí či upozornění na novinky v naší účetní legislativě či mezinárodních předpisech. Letos využijeme tento prostor pro uvědomění si hlavních faktorů české hospodářské krize uplynulých dvou let, jež zároveň představují výzvy a negativa našeho budoucího hospodaření.

Hlavní pozitiva a rizika budoucího vývoje v České republice jsou vedle globalizovaného ekonomického vývoje především závislá na vývoji následujících několika ryze českých faktorů. Není překvapením, že hlavním z nich je vývoj české koruny. Tím, že Česká republika zatím nepřijala jednotnou evropskou měnu, vývoj koruny razantně ovlivňuje český export a následně i celé hospodářství. Na zkušenostech předkrizového vývoje se ukazuje, že její zpevňování sice nemělo zatím tak tragický důsledek, jak se hovořilo, přesto tato skutečnost může zásadně ovlivnit budoucí ekonomický vývoj. Zpevňování koruny bez skutečné ekonomické podstaty s negativním dopadem do podnikové sféry může být i v budoucnosti vyvoláno spekulativním zhodnocováním české koruny tak, jak to bylo v těsně předkrizovém období. Na druhou stranu je potřeba poznamenat, že právě koruna podržela český export na začátku hospodářské krize v České republice v druhé polovině roku 2008 částečně tím, že postupně oslabovala. Bohužel se tak událo až v kritických okamžicích začátku hospodářské krize v ČR.   Dalším ryze českým specifikem je otevřenost a velikost české ekonomiky. Ekonomika je otevřena oběma směry, proto jakýkoliv poptávkový šok českou ekonomiku rozkolísá. Může se jednat jak o  pokles zahraniční poptávky všeobecně, tak i o šok na trzích surovin. Tyto poptávkové šoky nemůže bohužel kvůli omezené velikosti česká ekonomika kompenzovat zvýšenou domácí spotřebou, tak jako například náš mnohem větší soused Polsko. Hlavním rizikem proto zůstává možné obnovení ekonomické recese u hlavních obchodních partnerů a následné zpomalení domácí ekonomické aktivity. Tímto by hrozilo riziko trvalejší recese ve tvaru W. Navíc i vnitřní faktory jako je zvyšování nezaměstnanosti mohou zvýšit úvěrové riziko v segmentu úvěrů poskytnutých domácnostem. Tím se může zvýšit i míra nesplácených úvěrů, která následně může brzdit oživení ekonomiky prostřednictvím snížení poptávky po spotřebě. Ta by dále mohla zhoršovat situaci v  podnikovém sektoru orientovaném na spotřebu.   Pravidelně bývá upozorňováno na přílišné jednostranné zaměření českého průmyslu na automobilový a strojírenský sektor. Jeho zastoupení ve struktuře českého průmyslu je natolik významné, že jakýkoliv negativní vývoj tohoto sektoru může mít dalekosáhlý důsledek na celou i jinak zdravou českou ekonomiku. Bohužel strukturální změny jsou dlouhodobého charakteru, často i úzce spjaty se státními zásahy. Jak se Česká republika mohla svém poválečném vývoji přesvědčit, státní zásahy však zpravidla končí špatně.   Na druhou stranu nelze v  českých podmínkách vysledovat přímou závislost dopadu politické reprezentace a její nestability na ekonomický vývoj. Česká republika zažila v letech 2007–2009 čtyři vlády, navíc jedna z nich padla během čes-

6 Mandantenbrief | Vydání Prosinec 2010

kého předsednictví Radě EU. Přitom právě rok 2007 patřil k rokům s nejvyšším přírůstkem HDP a v roce 2008, který byl již ve světě rokem krizovým, se projevily první příznaky krize až na jeho konci. Vláda naopak při její fiskální nedisciplinovanosti může velmi negativně ovlivnit vývoj ekonomiky. Pokud nebudou přijata další konsolidační opatření, vládní dluh v roce 2012 dosáhne 47 procent HDP. Vzhledem k propojení sektoru veřejných financí a  finančního sektoru jako hlavního věřitele veřejného dluhu se mohou fiskální rizika transformovat do likvidního a kreditního rizika finančního sektoru. Pro malou českou ekonomiku je navíc negativním jevem, že finanční trhy jsou z hlediska hodnocení schopnosti financovat státní dluh mnohem méně tolerantní k menším zemím ve srovnání se zeměmi velkými. Na druhou stranu riziko mohou představovat i vládní škrty ve výdajích, které mohou vyvolat nechtěný poptávkový šok s dopadem na hospodářský růst.   Z minulosti lze vysledovat, že častým řešením státního zadlužení je inflace, která rychle snižuje hodnotu závazků. Proto je potřeba zmínit, že jedním ze stabilizátorů dlouhodobého ekonomického růstu je stabilita měny, která je v případě České republiky garantovaná nezávislou Českou národní bankou. ČNB nemá navíc ze zákona žádný jiný další cíl, jako je např. stabilita kurzu apod. ČNB má svůj inflační cíl na příští rok stanoven na nízké úrovni 2 procent s tolerančním pásmem ± 1 p.b. Podobně stabilní jsou odhadovány hodnoty PRIBORu, jehož průměrná hodnota se odhaduje na 1,3 procent.

Mandantenbrief Prosinec 2010, č. 12 Vydává Rödl & Partner Consulting, s.r.o., IČ: 25724231 110 00 Praha 1, Platnéřská 2 Telefon: +420 236 163 111, Fax: +420 236 163 799 Vychází měsíčně MK ČR E 16542 Redakce: Bc. Jana Švédová Více informací naleznete na www.roedl.cz

I přes plánovaná úsporná opatření vlády může veškeré toto snažení mařit z dlouhodobého hlediska negativní demografický vývoj v  následujících třiceti letech, který dramaticky zvýší podíl osob v důchodovém věku v poměru k ekonomicky aktivní populaci. Český nereformovaný důchodový systém by jinak bez zásadní důchodové reformy vedl stát k jeho pomalému bankrotu. Proto právě důchodová reforma patří k těm nejdůležitějším výzvám následujících několika let.   Přes veškerá negativa uvedená výše musíme závěrem konstatovat, že nejbližší ekonomický vývoj je očekáván spíše pozitivní, i když jen mírně. Dokládají to i konjunkturální výzkumy ČSÚ. Například souhrnný indikátor důvěry, který zahrnuje šetření ve všech sektorech ekonomiky pro následující období uvádí, že většina dotazovaných firem vychází z přesvědčení, že ekonomická krize je již za námi a hospodářství již roste.

  Kontakt pro další informace: Ing./Dipl.-Kffr. Rene Vazac Auditorka/Partner Tel.: +420 236 163 300 E-mail: [email protected]