Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra správní vědy a správního práva
Bakalářská práce
PRÁVNÍ ÚPRAVA VEŘEJNÝCH REGISTRŮ S OHLEDEM NA OCHRANU OSOBNÍCH ÚDAJŮ
Petr Dočkal 2008/2009
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: „Právní úprava veřejných registrů s ohledem na ochranu osobních údajů“ zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.
…………………… Petr Dočkal
OBSAH:
Úvod
3
1. Veřejný registr v rámci veřejné správy
8
1.1. Základní registr obyvatel
11
1.2. Základní registr právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci
14
1.3. Základní registr územní identifikace, adres a nemovitostí
13
1.4. Základní registr agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností15 2. Poskytování údajů z registru obyvatel a registru práv a povinností
17
3. Ochrana osobních údajů
19
3.1. Úřad pro ochranu osobních údajů
20
3.2. Svobodný přístup k informacím a omezení tohoto přístupu zákonem
21
4. Elektronizace registrů
25
4.1. e-Government
25
4.2. Ochrana osobních údajů v Evropě
30
4.3. Srovnání ČR a některých států EU
32
5. Největší problémy veřejných registrů v souvislosti s ochranou osobních údajů 34 Závěr:
36
Résumé:
38
Použité prameny:
40
2
Úvod:
Téma „Právní úprava veřejných registrů s ohledem na ochranu osobních údajů“ jsem si vybral především s ohledem na současnou důležitost obsahu tohoto tématu při plnění úkolů orgánů veřejné správy. Veřejné registry jsou úzce spojené s chodem veřejné správy a zajištěním hned několika základních zásad v rámci působení orgánů veřejné správy ve vztazích mezi jejími jednotlivými subjekty a mezi třetími subjekty. Jedná se zejména o zásadu legality /zákonnosti/. Uvedená zásada je základem pro jakoukoliv činnost veřejnomocenské povahy, a také pro výkon veřejné správy vůči dotčeným osobám. Správní řád ukládá správním orgánům povinnost postupovat v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu.1 Dále bych zde uvedl zásadu spolupráce správních orgánů a souladnosti postupů, ze které vyplývá povinnost správních orgánů spolu vzájemně spolupracovat v zájmu dobré správy. V souvislosti s tímto tématem uvedu také zásadu rychlosti a hospodárnosti postupů /procesní ekonomie/, kdy patřičné orgány veřejné správy postupují tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, které by dotčené osoby zbytečně zatěžovaly. 2 Problematika tzv. veřejných registrů, informačních systémů veřejné správy a dalších evidencí je problematikou velmi aktuální v rámci veřejné správy. Vezmeme-li v úvahu zavádění těchto systému do praxe, nelze pominout výše uvedené zásady i zásady další, neboť právě jejich dodržování je podmínkou správného fungování těchto registrů či systémů. Veřejné registry mají podle mého názoru za úkol sloužit a usnadnit práci orgánům veřejné správy, jiným subjektům k tomu zmocněným na základě zákona a v neposlední řadě právě občanům - k jejich jednání a dokládání různých informací, dokladů a jiných písemností ve vztahu s úřady a jinými subjekty veřejné moci. Za cíl své práce považuji získání celkového přehledu o vývoji a současném stavu veřejných registrů s jejich vzájemným propojením a vztahu k jiným informačním systémům veřejné správy, které slouží pro zpřístupnění údajů k základní jednotce státu – občanovi a jeho snadnějšímu přístupu k informacím omezeným pouze na základě zákona a s ohledem na ochranu osobních údajů. V této práci bych chtěl podat ucelený
1
§ 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád str. 49, Správní právo procesní, Doc. JUDr. Soňa Skulová, PH.D., Doc. JUDr. Petr Průcha, CSc., Doc. JUDr. Petr Havlan, CSc, JUDr. Stanislav Kadečka, Ph.D. vyd. EUROLEX BOHEMIA s.r.o. Praha 2005 2
3
přehled o místech, kde občan může získat informaci z dostupných rejstříků a podmínky pro získání patřičných informací. Práci jsem rozdělil do 5 kapitol, které jsem se pokusil uspořádat do vzájemně propojených a na sebe navazujících celků, přestože v jednotlivých kapitolách jsou probírány zdánlivě samostatné celky daného tématu. Současná právní úprava ve věcech vzájemné výměny, či v povinnostech a možnostech výměny informací z dostupných informačních systémů a registrů je zakotvena v mnoha platných právních předpisech. Zde mohu uvést zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, kdy je zde v § 27 uvedeno, že Ministerstva si navzájem vyměňují potřebné informace a podklady. Nižší orgány státní správy jim podávají zprávy a sdělují informace, které příslušná ministerstva vyžadují v rozsahu nezbytně nutném pro plnění svých úkolů. Z tohoto je zřejmý postup orgánů státní správy vůči ministerstvům, kdy zde není žádná zpětná vazba na skutečnost, že by orgány státní správy získávaly údaje od jednotlivých ministerstev. Dále je možné nalézt úpravu o vzájemném poskytování informací mezi orgány územních samospráv a mezi státními orgány v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, zákoně č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů a zákoně č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. Spolupráci správních orgánů v rámci poskytování údajů, podkladů potřebných pro rozhodnutí v konkrétní věci je možno nalézt v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, např. v § 6 odst. 2, lze-li potřebné údaje získat z úřední evidence, kterou správní orgán sám vede, a pokud o to dotčená osoba požádá, je povinen jejich obstarání zajistit.“ Obdobně v § 8 odst. 2 „správní orgány vzájemně spolupracují v zájmu dobré správy.“ Dále také v ustanovení § 50 odst. 2 „podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán.“ V rámci
trestního
řízení
je
poskytování potřebných údajů zakotveno
v ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, kde je uvedeno, že „státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny bez zbytečného odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů.“ V oblasti soudní praxe lze uvést, že otázku součinnosti soudů a různých orgánů upravuje zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, 4
v ustanovení § 128, kde je stanoveno, že každý je povinen bezplatně na dotaz soudu sdělit skutečnosti, které mají význam pro řízení a pro případné rozhodnutí. V jednotlivých zákonech však nejsou pevně stanoveny lhůty, ve kterých je třeba ony údaje poskytnout. Pokud zde lhůta je, tak je v podobě často neurčité jako „bez zbytečného odkladu.“ Často jsou tak ze strany jednotlivých úřadů vyžadovány informace, které má dožádaný úřad ve svém držení, ve své stávající evidenci. Tyto údaje pouze přenese na požadovanou formu, často písemné vyhotovení, a takto zašle informaci dále vyžadujícímu orgánu. Zde cítíme, že se jedná o zbytečně vynaložený čas potřebný pro vypracování vlastního dožádání se žádostí, odeslání této žádosti, zaregistrování došlé žádosti, zpracování žádosti, odpověď na dožádání a přijetí požadované informace. Přitom se jedná o informaci, kterou by bylo možno získat z evidence konkrétního úřadu, nebo nějaké centrální evidence pouhým dotazem v elektronické podobě a bezprostředním získáním informace v patřičné elektronické podobě. V takto zjednodušené formě je obsažen základní smysl současných pokusů, návrhů vlády o schválení jejich návrhů ve věci zákona či zákonů o základních registrech. V první polovině 90. let neexistovala v právním systému České republiky stálá koncepce vztahující se k vlastním informačním systémům. Až v listopadu 1996 byl v souladu se zákonem č. 272/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, zřízen Úřad pro státní informační systém, kterému byly svěřeny kompetence v oblasti budování státního informačního systému, tedy systému, který by se dal přirovnat k dnes připravované verzi veřejných registrů. Zásadním problémem se v této době stala skutečnost, že kompetence v daném zákoně nebyly danému úřadu vymezeny konkrétně a tyto kompetence vlastně nebyly nikdy schváleny. Neustále však byly činěny kroky na vládní úrovni a byly zpracovávány postupně různé koncepce v budování informačních systémů ve veřejné správě. Tyto koncepce v průběhu roku 1999 projednávala vláda, která dne 31. 5. 1999 přijala usnesením č. 525 dokument „Státní informační politika.“3 Myšlenka v tomto dokumentu je jednoznačně zakotvena v tom, že měla seznámit a hlavně přesvědčit politiky, aby v dané oblasti informačních systémů začali konat. V koncepci budování informačních systémů veřejné správy byla vidět
3
http://www.isvs.cz/e-government/e-government-strategicke-dokumenty-1-dil.html
5
snaha o snadné využití moderní počítačové technologie v souvislosti s prostým uchováním dat pro potřebu orgánů veřejné správy. Není zde však patrná snaha o nastavení informačních systémů směrem k vlastnímu, samotnému občanovi. Systém byl tedy plánován na zrychlení komunikací ve vztahu k orgánům veřejné správy. Postavení základního kamene poté vidím ve schválení zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, ve znění pozdějších předpisů. V listopadu roku 2004 ještě neexistoval v právním řádu České republiky právní předpis, kterým by byla upravena jednotná pravidla pro sdílení dat při výkonu celé veřejné správy, a to ani pro poskytování informací z již fungujících informačních systémů vedených jedním orgánem veřejné správy pro potřeby druhého orgánu veřejné správy, ani pro předávání údajů mezi informačními systémy typu registrů (rejstříků, evidencí, seznamů apod.) ve veřejné správě. I vzhledem k této skutečnosti byl dne 3. listopadu 2004 usnesením vlády č. 1064 schválen Věcný záměr zákona o sdílení dat při výkonu veřejné správy. Samozřejmě, že i v této době docházelo mezi jednotlivými orgány ve veřejné správě k výměně dat z dostupných evidencí a informačních systémů, kdy toto bylo, jak je shora uvedeno, zmíněno v několika právních předpisech. V této době tedy byla právní úprava jednotlivých informačních systémů veřejné správy strukturována do různých právních předpisů, které se vztahovaly vždy k vedení pouze jednoho informačního systému. Do současné doby je tak vedeno množství různých navzájem nekomunikujících registrů, jejichž počet je ve stovkách. Vzhledem k těmto skutečnostem docházelo často k situacím, že různé úřady vyžadovaly od občanů či právnických osob opakovaně řadu údajů, které již jiné úřady měly k dispozici a uvedené subjekty musely znovu a znovu dokládat řadu dokladů s patřičnými údaji a docházelo tak v řadě případů k duplicitě. Řada již fungujících evidencí byla zpracovávána v elektronické podobě, kdy však neexistovala opora v zákonných normách o vzájemné výměně těchto informací, ani v technickém vybavení jednotlivých orgánů veřejné správy, které by umožňovalo komunikaci mezi jednotlivými orgány. Existoval také konkrétní problém s aktualizací shromážděných dat v souvislosti s neelektronickou podobou všech dostupných evidencí. Následně Rada vlády České republiky pro státní informační politiku zpracovala mimo jiné postupně i akční plány 2002 a 2003 s časovým harmonogramem na jednotlivé vytýčené cíle. V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie předložila vláda novou koncepci informačních systémů veřejné správy, kterou zveřejnila pod názvem Státní informační politika e-Česko 2006 s cílem sjednocení postupu při vytváření informačních systémů 6
a v druhé řadě s cílem vytvořit systém, který by byl schopen konkurovat „Evropě“. Již zde byly nastoleny cíle na bezpečný systém, informační vzdělanost a moderní veřejné služby on-line. Následně tento dlouhodobý cíl vlády byl zastřešen jejím usnesením č. 197 ze dne 28. února 2007, kde vláda schválila základní cíle strategie Efektivní veřejná správa a přátelské služby v období roků 2007 – 2015. Mezi schválenými cíly je vytvoření centrálních registrů veřejné správy s možností bezpečného sdílení dat ze strany orgánů veřejné moci. Uvedenou problematikou se zabývá Rada vlády pro informační společnosti, kdy jednou z prioritních oblastí této rady je zprovoznění základních registrů v roce 2010. Cílem tohoto procesu je zrychlení a zefektivnění práce orgánů veřejné správy a dalších dotčených orgánů za účelem omezení byrokracie ve vztahu k občanovi, jenž by takto měl být zjednodušen jeho kontakt z úřady, které by měly více spolupracovat v rámci již dnes zavedené dobré správy – tedy efektivněji a troufnu si říci, že i s větší přesností a rozhodností, neboť jak se dále dozvíme, měly by dotčené orgány pracovat převážně s údaji, jejichž aktuálnost by měla být zajištěna.
7
1. Veřejný registr v rámci veřejné správy
Jak už sám název napovídá, jedná se o shromažďování, evidenci, možná i registraci něčeho veřejného; v tomto případě se bude jednat o údaje, jenž jsou využívány v rámci veřejné správy. Odtud tedy název „veřejný“. V této souvislosti bych se rád zmínil o veřejné správě, která je jedním a zároveň nedílným subjektem vlastních, navrhovaných registrů. Správu ve státě, tak jako činnosti konané v rámci života a působnosti ve státě můžeme v zásadě rozdělit na správu soukromou vykonávanou v soukromém zájmu a na správu veřejnou, která je vykonávána v zájmu veřejném. Hlavním nositelem veřejné správy je stát a dále je tato správa vykonávána prostřednictvím delegace na další nositele veřejné správy, což jsou subjekty, na které byly určité věci ohledně správy veřejných věcí delegovány formou zákona. Jedná se zde o samosprávné svazky a jiné orgány, na které byla zákonnou formou přenesena část výkonu veřejné správy. Při svém výkonu jsou tyto subjekty nadány tzv. veřejnou mocí. Takto nadaný subjekt může rozhodovat z pozice vrchnostenského orgánu, musí však striktně dbát ustanovení zákonů, je vázán právem více jako subjekt soukromé správy, jelikož musí vždy jednat na základě zákona, v jeho mezích a způsobem, který zákon stanoví.4 V materiálním pojetí je veřejné správa činností státních nebo jiných veřejných institucí, která svým obsahem není ani činností zákonodárnou ani soudní.5 Zde lze tedy uvést, že správní orgány provádí činnost ve veřejném zájmu, jsou vázány při své činnosti jednak platnými právními předpisy, ale také rozhodnutím vyšších, nadřízených orgánů, které však opět musí být v zákonem stanovené formě a v souladu s platnou právní úpravou, nesmí být s ní v rozporu. Z uvedeného vyplývá, že subjektem veřejné správy jsou jednotlivé orgány veřejné správy a samosprávy v přenesené působnosti či další subjekty, na něž byla tato moc delegována v rámci zákonného zmocnění. Tyto subjekty vystupují ve veřejném zájmu a jsou schopny a povinny jednat a konat ve veřejném zájmu, v jeho prospěch a v rámci dobré správy. K této činnosti by jim mělo pomoci zavedení pojmu „veřejný registr“ do platného práva, tedy přijetí dosavadního návrhu, či návrhů zákona na vydání zákona o základních registrech a došlo by tak k završení několikaletého procesu přípravy a návrhů na zapracování daného tématu do našeho právního řádu. 4 5
zák.č. 2/1993 Sb., LZPS, čl. č. 2 odst. 2 str. č. 5, Správní právo, Obecná část, Dušan Hendrych a kolektiv, 6. vydání 2006
8
Ač je ústředním tématem této bakalářské práce téma veřejných registrů, oficiální název „veřejný registr“ vlastně dosud v platném právu neexistuje. Dále je nutno podotknout, že téma této bakalářské práce je vlastně velmi aktuálním,
neboť
v současné
době
probíhá
projednávání
návrhu
zákona,
který problematiku veřejných registrů upravuje a sjednocuje. Ve sněmovním listu Parlamentu České republiky, Poslanecké sněmovny 2009, 5. volební období, č. 598/3 Pozměňovací a jiné návrhy k vládnímu návrhu na vydání zákona o základních registrech o změně zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je psáno o čtyřech základních registrech, kterými jsou:
-
základní registr obyvatel,
-
základní registr právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci,
-
základní registr územní identifikace, adres a nemovitostí,
-
základní registr agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností.
Základním registrem se tedy dle uvedeného pozměňovacího zákona rozumí informační systém veřejné správy, uvedený v § 3 tohoto pozměňovacího návrhu. Základní registr má dle tohoto návrhu obsahovat referenční údaje, tedy údaje vedené v základním registru, které zákon jako referenční označuje, referenční vazby, které jsou kódy nebo identifikárory, kterými je odkazováno na referenční údaje v základním rejstříku, identifikátory fyzických osob, popřípadě autentizační údaje, které jsou údaje umožňující provést identifikaci fyzické osoby. Za zapsané referenční údaje, jejich správnost a soulad s údaji uvedenými v dokumentech, na základě kterých byly do příslušného základního registru zapsány, je odpovědný editor – tedy orgán veřejné moci, který je oprávněn zapisovat referenční údaje do základního registru a provádět změny zapsaných referenčních údajů. Referenční údaj je dle návrhu uvedeného zákona považován za správný, pokud není prokázán opak nebo pokud nevznikne oprávněná pochybnost o správnosti takovéhoto údaje. Po zhruba ročním snažení Poslanecká sněmovna dne 13. ledna 2009 schválila ve třetím čtení návrh Zákona o základních registrech a v souladu s platným zákonným postupem tak tento návrh zákona, se kterým Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas,
9
postoupí poslanecká sněmovna Senátu bez zbytečného odkladu.6 Návrh byl v Poslanecké sněmovně celkem jednoznačně přijat v poměru 131 poslanců pro, 7 proti. Pomyslný tah se přesunul na hlasování Senátu. Jak se předpokládalo, po několikaletém snažení, vzhledem k rozložení současných sil v Senátu, ve kterém má vládní koalice většinu, je již tato snaha u konce a vstoupení „veřejných registrů“ v povědomí a platnost by mělo být jen otázkou krátkého časového úseku. Vzniku Základních registrů by tedy již nemělo nic bránit. Návrh zákona o Základních registrech v senátu, byl zařazen pod sněmovní tisk č. 33 a takto byl projednán na 5. schůzi Senátu, která byla zahájena 26. března 2009 v 09.00 hod., kde byl přijat. Z přítomných 65 senátorů bylo 56 pro a 9 senátorů proti.7 Nyní bude schválený zákon postoupen Prezidentu České republiky, který má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen.8 V opačném případě přijatý zákon podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády. K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen, způsob vyhlášení zákona stanoví zákon.9 Ve zpravodajství a obdobných pořadech si člověk nemůže nepovšimnout vystupování Ministra vnitra Ivana Langera, který Základní registry charakterizoval jako jeden z pilířů budujícího se e-Governmentu, kterému se budu věnovat v jedné z dalších kapitol této práce. Jak jsem však již naznačil, jedním ze zainteresovaných subjektů
do celé
struktury
plánovaných
registrů
je
Ministerstvo
vnitra,
které zpracovávalo a podávalo do současné doby návrhy směřující ke schválení potřebných zákonů pro potřeby zpřístupnění a zefektivnění veřejné správy nejen ve vztahu k občanovi jako jednotlivci, ale i ve vztahu mezi jednotlivými subjekty veřejné správy. Subjekty, správci navrhovaných registrů by se měly stát, Ministerstvo vnitra, Český úřad zeměměřický a katastrální a Český statistický úřad. V souladu s navrhovaným zákonem by měla být zřízena Správa základních registrů se sídlem v Praze. Bude se jednat o správní úřad podřízený Ministerstvu vnitra. Správa základních registrů jako taková bude účetní jednotkou a součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra. V čele tohoto správního úřadu by měl stát ředitel. Správa základních registrů bude v souladu se zákonem zajišťovat provoz základních registrů a jeho bezpečnost. Nebude však již oprávněna k přístupu k obsahu referenčních údajů obsažených v základních registrech. 6
čl. 45 zák. č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasy?G=9701&O=7 8 čl. 50 zák. č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů 9 čl. 51,52 zák. č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
7
10
V rámci navrhovaného zákona by měly vzniknout čtyři základní registry, které by měly jednotlivě shromažďovat veškeré informace o všech občanech žijících na území České republiky a o veškerých nemovitostech, a to v takové podobě, aby byly v základních registrech zanesené údaje uchovány v aktuálním stavu, které budou považovány za správné. Určené údaje se tedy nebudou muset na jednotlivých úřadech znovu zapisovat do dalšího rejstříku či jiného informačního systému. Bude se mít za to, že kdo vychází z referenčního údaje, je v dobré víře, že stav referenčního údaje v základním registru odpovídá skutečnému stavu, ledaže by musel vědět o jeho nesprávnosti. Vzniknout by tak měly tyto uvedené registry:
-
základní registr obyvatel,
-
základní registr právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci,
-
základní registr územní identifikace, adres a nemovitostí,
-
základní registr agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností.
1.1. Základní registr obyvatel
Vytvoření tohoto registru bylo plně v gesci Ministerstva vnitra. Již při zpracování shora uvedeného návrhu bylo zřejmé, že zřízení Registru obyvatel by mělo být relativně nejjednodušší. Vychází se totiž ze skutečností, že dosavadní evidence obyvatel plnila a plní celou řadu funkcí plánovaného budoucího registru. V daném registru mají být vedeny údaje o fyzických osobách uvedených v § 17 předmětného návrhu, kdy se jedná o:
-
státní občany České republiky,
-
cizince, kterým bylo podle jiného právního předpisu10 vydáno povolení k trvalému pobytu na území České republiky nebo povolení k přechodnému pobytu na území České republiky na dobu delší než 90 dnů,
-
občany jiných členských státu Evropské unie, občany států, které jsou vázány mezinárodní smlouvou sjednanou s Evropským společenstvím11 a občany států,
10
Zák.č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozd. předpisů
11
které jsou vázány smlouvou o Evropském hospodářském prostoru12, kteří na území České republiky hodlají přechodně pobývat po dobu delší jak tři měsíce, -
cizince, kterým byla na území České republiky udělena mezinárodní ochrana formou azylu nebo doplňkové ochrany13
-
jiné fyzické osoby, u nichž jiný právní předpis vyžaduje agendový identifikátor fyzické osoby a stanoví, že tato fyzická osoba bude vedena v registru obyvatel.
K uvedeným subjektům by v registru obyvatel měly být vedeny údaje jako:
-
příjmení,
-
jméno, popřípadě jména,
-
adresa místa pobytu a to již ve formě referenční vazby na další registr územní identifikace,
-
datum, místo a okres narození opět z vazbou na registr územní identifikace,
-
datum, místo úmrtí,
-
státní občanství /popřípadě více státních občanství/,
-
čísla elektronicky čitelných identifikačních dokladů,14
-
záznam o zpřístupnění datové schránky subjektu údajů.15
Údaje vedené v registru obyvatel týkající se subjektu údajů se uchovávají v tomto registru po dobu tří let od smrti subjektu údajů nebo ode dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého. Pokud však údaj o smrti osoby není veden, uchovávají se tyto údaje po dobu patnácti let od posledního zápisu údaje nebo změny týkající se alespoň jednoho z údajů, které se vedou v tomto registru. Po uplynutí uvedené doby s údaje likvidují v souladu se zákonem16, s výjimkou údajů uvedených v § 18 odst. 4 předmětného návrhu zákona o základních registrech /záznamy
11
např. Dohoda o volném pohybu osob mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedná straně a Švýcarskou konfederací na druhé straně 12 přílohy V a VIII o Evropském hospodářském prostoru 13 Zák.č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policiie České republiky,ve znění pozdějších předpisů 14 např. zák.č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, ve znění pozdějších předpisů 15 Zák.č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů 16 Zák.č. 100/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
12
o využívání údajů z registru obyvatel, záznamy o poskytnutí údajů subjektu údajů, datum poslední změny údaje vedeného v registru obyvatel/.
1.2. Základní registr právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci
Údaje vedené v tomto registru směřují k subjektům právnických osob, organizačních složek právnické osoby, organizačních složek státu, podnikajícím fyzickým osobám, zahraničním osobám a organizačním složkám zahraniční osoby, organizacím s mezinárodním prvkem. Opět již zmíněný pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona na vydání zákona o základních registrech a o změně zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, definuje veškeré údaje, které budou v tomto registru vedeny:
-
obchodní firma nebo název nebo jméno, popřípadě jména, příjmení, pokud není podnikající fyzická osoba17 zapsaná v obchodním rejstříku,
-
jméno, popřípadě jména a příjmení podnikající fyzické osoby ve formě referenční vazby na referenční údaj v registru obyvatel,
-
agendový identifikátor fyzické osoby,
-
datum vzniku nebo datum zápisu do evidence,
-
datum zániku nebo datum výmazu z evidence,
-
právní formu,
-
záznam o zpřístupnění datové schránky,
-
statutární orgán vyjádřený referenční vazbou na registr obyvatel nebo na registr osob nebo údajem o jménu, popřípadě jménech, příjmení a bydlišti u zahraniční fyzické osoby
-
právní stav,
-
adresa sídla osoby nebo adresa místa podnikání fyzické osoby ve formě referenční vazby na referenční údaj o adrese v registru územní identifikace,
-
17
datum zahájení provozování činnosti v provozovně,
§ 2 odst. 2 zák.č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozd.předpisů
13
-
datum ukončení provozování činnosti v provozovně,
-
adresa místa provozovny ve formě referenční vazby na referenční údaj o adrese v registru územní identifikace,
-
adresa místa pobytu v České republice ve formě referenční vazby na referenční údaj o adrese v registru územní identifikace, popřípadě bydliště v zahraničí podnikající fyzické osoby ve formě referenční vazby na referenční údaj o fyzické osobě v registru obyvatel.
K osobám se budou vést identifikátory ve formě identifikačního čísla osoby, které se přidělí na základě elektronického požadavku příslušného agendového místa a identifikačního čísla provozovny, které se přidělí za stejných podmínek. Každé osobě nebo provozovně může být přiděleno pouze jedno identifikační číslo osoby nebo identifikační číslo provozovny bez ohledu na počet činností, které tato osoba vykonává. Toto číslo po té nesmí být přiděleno jiné osobě, a to ani v případě, že první osoba zanikla. Dále návrh zákona stanovuje způsob zapisování údajů do registru a v neposlední řadě jmenuje správce uvedeného registru, kterým by se měl stát Český statistický úřad.
1.3. Základní registr územní identifikace, adres a nemovitostí
V pořadí třetím jmenovaným registrem je navrhován Registr územní identifikace, adres a nemovitostí, který je definován v hlavě IV uvedeného pozměňovacího návrhu k vládnímu návrhu zákona na vydání zákona o základních registrech a o změně zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V této hlavě v § 30 je stanovena veřejnost tohoto registru, kdy je zde stanoveno, že Registr územní identifikace je veřejným seznamem a je zde jmenován správce předmětného registru, kterým by se měl stát, tedy je navrhován Český úřad zeměměřický a katastrální. Obsahem daného registru se mají stát údaje o základních územních prvcích jako:
-
území státu,
-
území regionu soudržnosti podle jiného právního předpisu,
-
území vyššího územního samosprávného celku, 14
-
území kraje,
-
území okresu,
-
správní obvod obce s rozšířenou působností,
-
správní obvod obce s pověřeným obecním úřadem,
-
území obce,
-
území vojenského újezdu,
-
správní obvod v hlavím městě Praze,
-
území městského obvodu v hlavním městě Praze,
-
území městské části v hlavním městě Praze,
-
území městského obvodu a městské části územně členěného statutárního města,
-
katastrální území,
-
územní základní sídelní jednotky,
-
stavební objekt,
-
adresní místo,
-
pozemek v podobě parcely.
Funkci editora vykonává obec, městský obvod nebo městská část územně členěného statutárního města, městská část hlavního města Prahy a kraj v přenesené působnosti.
1.4. Základní registr agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností
Čtvrtým navrhovaným registrem je základní registr agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností, který je definován v hlavě V opakovaně citovaného pozměňovacího návrhu k vládnímu návrhu zákona na vydání zákona o základních registrech a o změně zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V uvedeném registru budou vedeny:
-
referenční údaje o agendách orgánů veřejné moci, a to včetně údajů o oprávněných přístupů k datům vedeným v základních registrech a seznamu názvů agend a jejich číselných kódů,
15
-
referenční údaje o právech a povinnostech fyzických a právnických osob a právech a povinnostech k věcem, pokud jsou údaje o těchto osobách vedeny v základních registrech, a to včetně údajů o rozhodnutích orgánů veřejné moci. V tomto registru nebudou vedeny utajované informace18 a další údaje,
jejichž vedení by podle jiných právních předpisů19 mohlo ohrozit bezpečnost České republiky nebo jiné její zájmy, anebo činnost jejích bezpečnostních sborů nebo zpravodajských služeb. Správcem jmenovaného registru je navrhováno Ministerstvo vnitra.
V rámci propojení navrhovaných registrů by měl vzniknout nový úřad „Správa základních registrů“, který by byl přímo podřízen Ministerstvu vnitra. Tento úřad by měl realizovat propojení základních registrů prostřednictvím informačního systému základních registrů a měl by být odpovědný za zpřístupněné údaje v základních registrech. Po celé zákonodárné proceduře a uvedení zákona o základních registrech v platnost proběhne období, ve kterém bude moci začít výměna dat mezi základními registry a mezi jinými informačními systémy v souladu s principy schvalovaného zákona, aby mohl nastat okamžik v době účinnosti zákona o základních registrech, že údaje v těchto budou věrohodné a aktuální. Toto však bude možné až v době, kdy zákon umožní a stanoví povinnost přistoupit k výměně dat, tedy k povinnému předávání a přebírání věrohodných dat mezi prvnímu funkčními registry navzájem a následně, ne-li souběžně s ostatních informačních systémů veřejné správy. Rád bych upozornil na skutečnost, že účinnost zmíněného zákona, který je v současné době v senátu, je plánována a předběžně navržena na 1. července 2010.
18
Zák.č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných skutečností, ve znění pozdějších předpisů např. zák.č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozd. předpisů 19
16
2. Poskytování údajů z registru obyvatel a registru práv a povinností
Údaje vedené v registrech nebudou sloužit pouze pro potřeby veřejné správy, která s nimi pracuje v podstatě i v této době, avšak ve složitější podobě. Uvedené údaje budou moci být přístupné fyzické osobě, které se této osobě poskytnou na základě její žádosti. V návrhu již uvedeného zákona o základních registrech se hovoří prakticky o třech způsobech podání žádosti. Jedná se o žádosti podané:
-
elektronicky, které lze podat na elektronickém formuláři, zpřístupněném Ministerstvem vnitra dálkovým přístupem, který osoba po vyplnění opatří zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu, vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb, nebo který podá prostřednictvím zpřístupněné datové schránky provozované podle jiného právního předpisu.
-
v listinné podobě a to kterémukoliv obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, krajskému úřadu nebo Ministerstvu vnitra, žádost musí být však opatřena úředně ověřeným podpisem
-
osobně, na kontaktních místech veřejné správy nebo Ministerstva vnitra, subjekt žadatele musí provést svoji identifikaci pomocí bezpečnostního kódu a čísla elektronicky čitelného identifikačního dokladu.
Za osobu mladší 15 let, nebo osobu, která byla zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo za osobu, jejíž způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena, tak, že není způsobilá k jednání, žádá o poskytnutí údajů jeho zákonný zástupce, tyto údaje se rovněž poskytnou zákonnému zástupci. Za fyzickou osobu může požádat o poskytnutí údajů zmocněnec na základě plné moci s úředně ověřeným podpisem zmocnitele, údaje se v tomto případě poskytnou zmocněnci. Právnické osobě se uvedené údaje, které jsou k ní vedeny v registru práv a povinností, poskytnou obdobným způsobem, není-li v zákoně uvedeno jinak. Poskytování údajů z registru osob je popsáno v § 61 zákona o registrech, kde je stanoveno, že identifikátory a referenční údaje vedené o osobách, s výjimkou jména, popřípadě jmen, příjmení a místa pobytu jsou veřejně přístupné prostřednictvím k tomu určených agend. 17
V následujícím § 62 je definováno poskytování údajů z registru územní identifikace a z informačního systému územní identifikace, kde je uvedeno, že tento registr je veřejně přístupný způsobem umožňujícím dálkový přístup. Tyto údaje je možno poskytnout na nosiči dat, takto se poskytují za úplatu. Přestože poskytování údajů považuji za stěžejní výstup ze všech registrů, tedy principielně za důvod, kvůli kterému registry vlastně vznikají, rád bych se tomuto tématu věnoval podrobněji v další kapitole, kterou je ochrana osobních údajů. Poskytování údajů z veřejných registrů je totiž vždy navázáno na zákonná omezení, která se týkají ochrany osobních údajů i jiných údajů. Kdyby tomu tak totiž nebylo, byla by v sázce někdy i dokonce bezpečnost státu a jeho obyvatel. Ostatně nebezpečí úniku určitých citlivých informací vedených ve veřejných registrech je dle mého názoru jedním ze zásadních problémů diskutovaných při schvalování předmětného zákona, ale hlavně při jeho aplikaci do běžné praxe.
18
3. Ochrana osobních údajů
V naší společnosti je téma ochrany osobních údajů velmi citlivým tématem, jak napovídají nejen mé dotazy z blízkého okolí, ale také pročítaní denního tisku a poslechu různých zpráv, jak z naší vlasti, tak ze zahraničí, protože nejen u nás jsou známy kauzy o úniku informací z jednotlivých subjektů, které mají citlivé informace k dispozici. Tímto problémem se zabývá celé spektrum subjektů po celém světě a to jak v rovině státní správy, bezpečnostních složek, tak i bankovních sektorů a různých celosvětových koncernů pracujících s informacemi a daty. Vzhledem k úmyslu a přípravám České republiky o vstup do Evropské unie došlo k situaci, že Česká republika byla tímto vstupem vázána k promítnutí směrnice Evropského parlamentu a rady č. 95/46/ES, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a volným pohybem těchto údajů, v níž bylo uloženo státům, aby ji promítly do tří let do svých právních řádů. Proto došlo v roce 2000 k přijetí zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů v platném znění, /dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“/, který se osobními údaji a jejich ochranou u nás zabývá.20 Tento zákon v souladu s předmětem své úpravy upravuje práva a povinnosti při zpracování osobních údajů a stanoví podmínky, za nichž se uskuteční předání osobních údajů do jiných států, vše v souladu s právem Evropských společenství i mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána. V souvislosti se zákonem o ochraně osobních údajů je poskytována ochrana před neoprávněným zasahováním do soukromí. Působnosti předmětného zákona podléhá zpracování osobních údajů všemi subjekty, ať jsou jimi orgány státní moci, územní samosprávy nebo jiné orgány veřejné moci, jakož i soukromé fyzické a právnické osoby. Podmínkou je, aby údaje byly zpracovávány ve smyslu § 4 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů. Za tímto účelem byl v souladu s tímto zákonem zřízen ústřední správní orgán pro oblast ochrany osobních údajů - Úřad pro ochranu osobních údajů /dále jen Úřad/, jehož sídlem se stala Praha.
20
str. 188 Ochrana soukromí ve správním právu, 2. aktualizované a podstatně přepracované vydání, Doc. JUDr. Pavel Mates, vydavatelství Linde Praha, a.s.
19
3. 1. Úřad pro ochranu osobních údajů
Vymezení působnosti tohoto Úřadu nalezneme v již zmíněném zákoně o ochraně osobních údajů v § 2 a v § 29. Z ustanovení tohoto zákona je zřejmé, že tento Úřad při výkonu svých právních činností postupuje v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů a dále také v souladu
se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění
pozdějších předpisů a to ve spojitosti s výkonem správních činností. Úřad při své kontrolní činnosti postupuje opět v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů, ale také v souladu s ustanoveními zákona č. 552/1991 Sb. o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. Při provádění kontroly se musí pracovník úřadu pověřený kontrolou prokázat průkazem. Vzor patřičného průkazu je upraven nařízením vlády č. 8/2005 Sb., o vzoru služebního průkazu inspektora Úřadu pro ochranu osobních údajů a o vzoru služebního průkazu pověřeného zaměstnance Úřadu pro ochranu osobních údajů provádějícího kontrolní činnost. Mimo kontrolní činnosti uvedený Úřad spravuje v současné době informační systémy veřejné správy v souladu se zákonem č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, v platném znění. Právě tento zákon je třeba v rámci zanesení základních registrů do platného práva změnit ve smyslu zanesení pojmu základních registrů a přenosů dat a údajů mezi jednotlivými registry a dosavadními informačními systémy veřejné správy. Na Úřad se ovšem také vztahují zákonné normy ohledně povinnosti poskytovat informace v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Mezi povinnosti zmíněného Úřadu patří dozor nad dodržováním povinností při zpracování osobních údajů v oblasti elektronických komunikací, dozor nad dodržováním povinností při šíření obchodních sdělení. Úřad je příslušný k projednávání správních deliktů v oblastech zpracování osobních údajů.
Zákon č. 133/2000 Sb.,
o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, v platném znění stanový, že delikty dle tohoto zákona projednává v prvním stupni Úřad pro ochranu osobních údajů. Další působnost Úřadu je stanovena v zákoně č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, v platném znění, kde stanoví, že Úřad projednává přestupky spočívající v:
20
-
používání nebo dalším zpracování údajů vedených v registru k jinému účelu než ke zjištění případného střetu zájmů při výkonu funkce veřejného funkcionáře,
-
porušení povinnosti mlčenlivosti podle tohoto zákona o skutečnostech, o nichž se fyzická osoba dozvěděla z údajů evidovaných v registru, nebo o osobách,
které
evidenčnímu
orgánu
sdělily
skutečnosti
nasvědčující
nepravdivosti nebo neúplnosti údajů, uvedených v oznámeních evidovaných v registru, -
neoprávněném sdělení uživatelského jména a přístupového hesla k nahlížení do registru v elektronické podobě třetí osobě. V souladu se zákonem21 je povinností Úřadu vést registr zpracování osobních
údajů a zároveň tento registr učinit veřejně přístupným, ovšem s výjimkou popisu způsobu zpracování osobních údajů a popisu opatření k zajištění ochrany osobních údajů. Funkce registru zde umožňuje přesvědčit se, zda určitá právnická nebo fyzická osoba zpracovává osobní údaje, a zda splnila svou povinnost, danou jí zákonem, takové zpracování oznámit Úřadu postupem v souladu se již uvedeným zákonem. Údaje z registru lze vyhledávat dle názvu subjektu, či přiděleného registračního čísla nebo IČ. Z výroční zprávy Úřadu za rok 2008 vyplývá, že ač je každoročně vypracován plán jednotlivých kontrol, tak v 90 % se tento Úřad zabýval při kontrolách podněty a stížnostmi a teprve v 10 % došlo na kontroly dle plánu kontrol. Ze stejné zprávy je také možno vyčíst, že rok 2008 byl rokem zvýšené přípravy nové legislativy v oblastech, ke kterým měl Úřad připomínky, náměty a doporučení.
3. 2. Svobodný přístup k informacím a omezení tohoto přístupu zákonem
Následující podkapitola vztahující se k právu na informace má své kořeny zakotveny přímo v jednom ze základních zákonů České republiky a proto je třeba zde zmínit doslovné citace zcela vystihující daný problém. „Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.“22
21 22
Zák.č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů v platném znění Listina základních práv a svobod, čl. 17 odst. 1
21
„Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.“23
„Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů.“24
Osobním údajem se pro účely zmíněného zákona o ochraně osobních údajů rozumí jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitého subjektu údajů. Aby vše nebylo tak jednoznačné, tak na druhé straně je ve stejné zákonné normě jako shora uvedené citace, upravena i ochrana osobních údajů ve vztahu k jednotlivci. „Každý má právo na ochranu před neoprávněným zveřejňováním údajů o své osobě.“25
Tato právní norma také omezuje právo na informace, kdy stanoví, že „právo vyhledávat informace může být zákonem omezeno, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.“26 V souladu s uvedenými citacemi a v rámci zákonných norem byl schválen zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje pravidla pro poskytování informací a upravuje podmínky práva svobodného přístupu k těmto informacím. Stanoví ve svém znění povinnost státních orgánů, územních samosprávných celků a jejich institucí a veřejných institucí k poskytování informací v souladu s touto normou. Ve svém znění také vymezuje, na které informace se tento zákon nevztahuje. Jedná se např. o informace, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví /vynálezy, ochranné známky/. Ve veřejné správě dochází také na určitých stupních ke zpracování údajů, které jsou vedeny v některém stupni utajení, tudíž by se s nimi neměly seznamovat nezúčastněné subjekty a tato data musí být pochopitelně také nějak chráněna. Zde mohu zmínit jednu z další zákonných norem zabývající se touto problematikou, kterou je zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů 23
Listina základních práv a svobod, čl. 17 odst. 5 Listina základních práv a svobod, čl. 35 odst. 2 25 Listina základních práv a svobod, čl. 10 odst. 3 26 Listina základních práv a svobod, čl. 17 odst. 4 24
22
či ve spojitosti s poštovními službami zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, ve znění pozdějších předpisů. Předmětné osobní údaje jsou v dnešní době shromažďovány a uchovávány převážně v elektronické podobě, nebo se na tuto podobu chystají. Je tedy nasnadě upozornit na nebezpečí ulpívající na nejednotnosti softwarového vybavení jednotlivých článků veřejné správy a jiných úřadů, které se nejednotně vybavují různými technologiemi a databázemi, jež nemohou bez dalších zásahů komunikovat mezi sebou. V souvislosti s tím tedy můžeme hovořit o jednom z dalších problémů při postupném zavádění tzv. „základních registrů“ v život, neboť bude muset dojít ke sjednocení systému zpracování informací, či vyvinutí a zavedení nové technologie umožňující přenos dat s osobními údaji mezi jednotlivými registry a jejich aktualizaci. A zde nastává další riziko spočívající v úniku takto získaných a přenášených informací v podobě dat. Je možné data stoprocentně ochránit před jejich zneužitím? I současný Ministr vnitra Ivan Langer při svých rozhovorech zcela otevřeně informuje, že si je vědom skutečnosti, že elektronická data nejdou v podstatě stoprocentně ochránit i když se vytvářejí podmínky pro co nejlepší zabezpečení a omezení případného zneužití. Případnému zneužití osobních údajů v tomto případě mohou napomoci již uvedené zákonné normy a další normy např. trestního práva zabývající se zneužitím takovýchto
informací
získaných
neoprávněným
postupem,
kde
mohu
uvést
např. neoprávněné nakládání s osobními údaji.27 Na straně druhé mají zaměstnanci ve veřejné správě a nejen v této v souladu se zákonem stanovenou také povinnost mlčenlivosti, zde jako příklad mohu uvést správce daně v souvislosti s daňovým řízením, příslušníky Policie ČR v rámci trestního řízení. Povinnosti mlčenlivosti lze v určitých případech být zproštěn, a to např. již uvedený správce daně v případě, že subjekt, kterého se údaje týkají, dá souhlas se zproštěním mlčenlivosti, nebo v případě policejního orgánu pro potřeby trestního řízení lze tyto informace vyžádat v souladu se zákonem po předchozím souhlasu soudce.28 Svobodný přístup k informacím lze spatřovat také ve vztahu k jednání zastupitelstva územně samosprávného celku, kdy tato jednání jsou veřejně přístupná jako většina jednání soudů, kdy soudce může nařídit, že jednání bude neveřejné.
27 28
§ 178 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozd.předpisů § 8 odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozd.předpisů
23
V souladu se správním řádem je jednání ve správním řízení neveřejné, pokud zákon nestanoví nebo orgán /správní úřad/ neurčí, že jednání nebo jeho část jsou veřejné. V daném ustanovení zákona29 je dále uvedeno, že účastník řízení může navrhnout, aby ústní jednání bylo veřejné. Zde se hledí na skutečnost, aby veřejností ústního jednání nebyla způsobena újma ostatním účastníkům. Podstatu ochrany osobních údajů spatřuji v nelehkém postavení vůči všem ustanovením o povinnosti zveřejňovat a podávat informace jak jsem se pokusil shora popsat. Jedná se o nelehký úkol, který se však nedá zřejmě vyřešit žádným jednoduchým způsobem a je na každém z nás aby se seznamoval s právními předpisy na tomto úseku a učil se využívat svá práva a striktně dodržoval své povinnost vyplývající z ustanovení zákonů, ale také již z pouhých principů etiky. Na tomto místě se dá připomenout všudypřítomné hromadné sdělovací prostředky, kdy i evropská doktrína a judikatura vyházejí z toho, že existence těchto prostředků je pro demokratickou společnost nezbytná. Na jedné straně je tak ochrana osobních údajů ve vztahu k jednotlivci a na druhé straně právo na přístup k informacím, zájem na informovanosti veřejnosti. Zde je zřejmé, že ani jedno z těchto práv nemá přednost před druhým a dojde li ke střetu těchto práv musí být v každém konkrétním případě zvážen jejich význam a pozice a musí být zajištěno, aby jednomu z nich nebyla dána bezdůvodně přednost před druhým a je nutné v každém konkrétním případě zkoumat, zda převažuje zájem na informovanost veřejnosti či na ochraně jiných statků. Nyní jsme seznámeni s povinností orgánu veřejné správy s poskytnutím informací. Je zřejmé, že v souvislosti s povinností poskytnout informace se mnohdy setkáme s tím, že se v nemálo případech jedná o informace většího či rozsáhlého charakteru. Nejde tu pak pouze o sdělení údaje, informaci je nutno nějak zpracovat a ve vhodné podobě žadateli předat. Tady však nastávají pro orgán státní správy výdaje spočívající v pořízení kopií, nákladů na případné opatření nosičů dat či náklady na rozsáhlé vyhledávaní informací. I na tuto skutečnost je pamatováno v již opakovaně zmiňovaném zákoně č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, v platném znění. V tomto případě, tedy v případě, kdy povinný subjekt bude za poskytnutí informace požadovat úhradu, písemně oznámí tuto skutečnost spolu s výší úhrady žadateli před poskytnutím informace. Z tohoto oznámení musí být zřejmé na základě jakých skutečností a jakým způsobem byla výše úhrady vyčíslena.30 29 30
§ 49 odst. 2, 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozd.předpisů § 17 zák.č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění
24
4. Elektronizace registrů
V dnešní době, která společnost má tendence stále více se technizovat, se již pravděpodobně nesetkáme s úřadem, který by nebyl napojen na elektronickou datovou síť, ať již v podobě různých evidencí, souvisejících s osobními údaji, tak i například napojení na síť Internetu. Internet v mnohém zkracuje vzdálenosti, šetří čas a usnadňuje práci. Na druhou stranu stojí peníze, což zcela jistě každý pocítil na vlastní kůži a nemám tím teď na mysli pouhé domácí připojení. Je proto zcela logické, že celý svět touží být propojen a zkrátit si tak vzdálenosti a ušetřit čas, byť se jedná „jen“ o pouhé vyřizování na úřadech, ať už samotných úředníků, nebo i občanů, kteří v dnešní složité době jsou nuceni trávit vyplňováním různých dotazníků a žádostí spoustu času. Elektronizace ve smyslu úspor je tedy velmi žádoucí. Přesto si dovolím vložit sem svůj postřeh, který se týká chaotického vývinu elektronizace v naší zemi. V rámci povolání se pohybuji na půdě státní správy, potažmo veřejné správy každý den. Mám tedy možnost posoudit určité věci přímo z praxe. Mýma očima tedy zavádění elektronických systémů veřejné správy probíhá, jak jsem již výše naznačil, velmi neuspořádaně a dozajista stojí daňového poplatníka spoustu peněz. Systémy, které se zavádějí v rámci jednotlivých ministerstev, jsou z „per různých autorů“, tedy firem, jež je zavádějí. Nemají tedy ani jednotnou formu, ani grafiku či výstupy. Nejsou logicky propojené. K čemu tedy jsou, tvoří-li nezávislé ostrovy v moři byrokracie??? Jsem si vědom, že tento problém do jisté míry odstraňuje již výše zmiňovaný návrh zákona, který se nachází ve fázi těsně před schválením, avšak sjednocování je zase a jen především otázkou financí, které v dnešní době ekonomické krize bude stát jen nerad vydávat na reformy veřejné správy. Nicméně problémům, které souvisejí s tímto tématem, bych se rád věnoval ještě v kapitole 5.
4. 1. . E-Government
E-Government je vládním programem vytvořeným pro sjednocení základních registrů v rámci České republiky. Dle slov Ministra vnitra Ivana Langera „Výsledkem činnosti e-Governmentu bude stav, kdy na místo lidí budou mezi jednotlivými úřady obíhat samotná data. Na jednom místě si tak občan během několika minut vyřídí vše, co potřebuje pro praktický život.“ S touto myšlenku a její realizací vzniká nové období 25
vztahu lidí a úřadů veřejné správy. Zde mi nezbývá než říci opět svůj názor, protože se domnívám, že vzhledem k již nastíněným problémům s vybavením, vzhledem k současné ekonomické krizi a dosavadnímu zdlouhavému schvalování patřičných zákonných norem se jedná ještě o dlouhý čas, který uběhne, než se tato slova stanou také skutečností. Vybudování e-Governmentu je postaveno na několika pilířích, kterými jsou Czech POINT, KIVS (Komunikační infrastruktura veřejné správy), e-GOV Act (zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů) a základní registry veřejné správy. Předpoklad e-Governmentu směřuje nejenom k modernizaci informačních technologií, ale také k výraznému zjednodušení fungování veřejné správy jako takové a v konečné fázi k ušetření nemalých finančních prostředků na provoz a fungování veřejné správy. I vzhledem k tomu je celý proces nazýván svými tvůrci a prosazovateli „revolucí ve veřejné správě“. Celý systém je připodobňován k lidskému organismu, kdy e-Governmentem je myšleno vlastní tělo, mozkem se mají stát centrální registry, Czech POINTy jsou ruce, KIVS jsou nohy a srdce představuje e-Gov Act. V současné době však již jsou dílčí úspěchy patrné a to zejména s rozšířením jednotlivých kontaktních míst tzv. Czech POINTů, tedy Český Ověřovací Informační Národní Terminál, který má pomoci v byrokracii ve vztahu občana a veřejné správy. Doposud musí občan v rámci vyřízení svých problémů oběhnout několik úřadů. Po celkovém dokončení celého projektu Czech POINT bude možno navštívit třeba jen jedno takovéto kontaktní místo výkonu veřejné správy, které umožní kontakt jednotlivého občana se státem s tím, že data budou obíhat na místo občana. Občan by měl na těchto místech získat informace o průběhu správních řízení, měl by možnost podávat svá podání, oznámení a stížnosti a měl by získat úředně ověřené listiny a dokumenty
z fungujících
informačních
systémů.
V přípravě
je
situace,
a to asi v závěrečné fázi celého projektu, kdy by měl mít občan možnost místo návštěvy jakéhokoliv kontaktního místa si veškeré potřebné informace vyřídit z domova prostřednictví již současné sítě Internet. Na kontaktním místě Czech POINT lze v současnosti získat:
-
ověřený výstup z živnostenského a obchodního rejstříku,
-
ověřený výstup z katastru nemovitostí,
-
ověřený výstup z Rejstříku trestů,
-
ověřený výpis z Rejstříku trestných bodu řidiče. 26
Veškeré informace ve věcech fungování a podstaty celého pracoviště Czech POINT lze v pohodlí domova získat na stránkách Ministerstva vnitra.31 Jen pro zajímavost bych uvedl statistický údaj, kdy dne 16. února 2009 v 9:05:53 hod byl na pobočce České pošty, kontaktním místě Czech POINT, vydán výpis s pořadovým číslem 1234567. V tomto případě se jednalo o výpis z Rejstříku trestných bodů řidiče. Pomyslné vítězství v dotazech si drží Rejstřík trestů, následuje Výpis z Katastru nemovitostí a na pomyslném bronzovém místě je právě výpis z Rejstříku trestných bodů řidiče.32 Czech POINTy se nacházejí na mnoha místech České republiky. Je třeba hledat obrázek modré kosti či činky s nápisem uvnitř Czech POINT. Dle statistických informací k 28. 2. 2009 je možno pracoviště Czech PONTů najít na 3.457 místech. Nejpočetnější zastoupení kontaktních míst nalezneme na obecních úřadech, následují pobočky České pošty, řidčeji u notářů a zahraničních zastupitelstev a také u kanceláří Hospodářské komory. V současné době je již možno elektronicky komunikovat s těmito úřady:
-
Česká správa sociálního zabezpečení,
-
Ministerstvo dopravy,
-
Ministerstvo financí,
-
Krajský úřad Středočeského kraje,
-
Generální ředitelství cel,
-
Ministerstvo životního prostředí.
Pro
elektronickou
komunikaci
je
zapotřebí
tzv.
elektronický podpis,
kdy zákonem č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů, bylo v souladu s právem Evropských společenství33 upraveno používání elektronického podpisu, elektronické značky, poskytování certifikačních služeb a souvisejících služeb poskytovateli usazenými na území České republiky, a kontrola povinností stanovených tímto zákonem a sankce za porušení povinnosti stanovených tímto zákonem.
31
http://www.czechpoint.cz/web/ http://www.czechpoint.cz/web/?=nobel300 33 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 99/93/ES ze dne 13. prosince 1999, O zásadách společenství pro elektronické podpisy 32
27
Elektronickým podpisem se rozumí údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Takovýto elektronický podpis je po té jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její identifikaci. Uvedený podpis je možno získat na základě žádosti od Kvalifikovaného poskytovatele certifikačních služeb. Ochrana osobních údajů se zde řídí zvláštním právním předpisem.34 Pod výše uvedeným pojmem KIVS je třeba si představit jednotnou komunikační infrastrukturu k zajištění bezpečného propojení mezi veřejností a veřejnou správou. Je třeba zajistit v souladu s již uvedenými skutečnostmi, aby přístup k informacím byl pouze pro oprávněné osoby. E-Gov Act (zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů) stanovuje ve svém znění základní principy pro efektivní fungování elektronické komunikace mezi úřady a občanem. V zákoně je stanoveno zrovnoprávnění listinné a elektronické podoby dokumentů tzv. dokumentů a vytvoření jednotné a bezpečné elektronické identity zaměřené na striktní ochranu osobních údajů s vytvořením tzv. eIdentity, ve formě elektronické datové schránky pro jednotlivé úřady, firmy a občany, do kterých tyto jednotlivé úřady budou zasílat rozhodnutí, podměty a výzvy, které tak budou považovány za doručené. Tento zákon však stanoví tuto povinnost úřadům nikoliv občanům. Bude na každém občanovi, zda si svou datovou schránku vytvoří či nikoliv. V případě předpokládaného fungování této služby vidím veliké odlehčení na straně veřejné správy od současného doručování, tedy spíše od problémů s nemožností doručit své písemnosti do správných rukou a nákladů spojených s tímto. Samotné náklady by měly klesnout také v nemalé míře na materiální zajištění veřejné správy spojené s vytvářením písemností, kopií, žádostí, s čímž se může počítat do budoucna, tedy každoročně, kdy zde vidím velké pozitivum celého projektu s ohledem na vynakládání finančních prostředků státu pro potřeby a fungování veřejné správy. Datové schránky vstoupí v účinnost dne 1. července 2009, kdy bude využívána popsaná komunikace mezi právnickými osobami, částí fyzických osob, podnikajících fyzických osob a úřady. V souladu se zákonem zřídí správce datovou schránku každému úřadu a stejně tak i právnickým a fyzickým osobám, která bude sloužit k doručování
34
Zák.č.101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozd.předpisů
28
orgány veřejné moci a k provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci. Povinně budou mít datovou schránku právnické osoby, veškeré subjekty veřejné správy, včetně neziskových organizací a komerční firmy. Fyzické osoby si tyto pak budou moci zřídit v případě jejich zájmu. Jak jsem již výše uvedl, celý systém datových schránek bude mít dopad na právní lhůty doručení. Kdy dokument doručený po uvedeném datu do datové schránky se bude považovat za doručený:
-
okamžikem přihlášení osoby, která má právo dokument zobrazit či
-
10. dnem od doručení i v případě, kdy se osoba nepřihlásí.
Právní účinky pak budou totožné jako u doručení do vlastních rukou. Stejné to bude i v opačném případě, tedy při úkonu vůči orgánu veřejné správy. V případě doručení datovou schránkou, se ustanovení jiných právních předpisů upravujících způsob doručení nepoužijí. V tomto případě jde o nadřazenost zvláštního zákona nad správním řádem, kdy doručování pomocí datové schránky má prioritu. Uvedené je v souladu se správním řádem, který uvádí, že jeho jednotlivá ustanovení se použijí, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup. V souladu s platným zněním správního řádu se nadále doručuje dle stávající praxe v případech, že:
-
půjde o předání písemnosti přímo na místě,
-
je podle zákona třeba doručovat veřejnou vyhláškou,
-
adresát nemá zpřístupněnou svou datovou schránku,
-
povaha dokumentu neumožní jeho převedení do formy datové zprávy,
-
je z bezpečnostních důvodů mezi těmito orgány zavedená jiná forma elektronické komunikace.
Správcem celého systému datových schránek se stává Ministerstvo vnitra a nezbytným provozovatelem se stane Česká pošta, která bude na základě platné smlouvy zajišťovat provoz celého systému pro využívání datových schránek. Již několikrát citovaný Ivan Langer přirovnal zavedení datových schránek za největší změnu za posledních 200 let s pojednou s revolučními kroky ke zefektivnění veřejné správy. Vyplývá zde však otázka: „Jak zjistím, zda konkrétní osoba má či nemá datovou
29
schránku?“ Odpověď můžeme nalézt např. na Internetu35, kde se dočteme, že informační systém datových schránek bude fungovat na principu dotaz – odpověď, kdy po vznesení dotazu a bližší specifikace požadované osoby se nám vrátí odpověď se seznamem datových schránek. Se zaváděním celého systému e-Governtmentu v život jsou zcela jistě spojeny také náklady na vzdělání a přípravu úředníků, kteří si mimo své dosavadní specializace ve svém oboru veřejné správy budou muset tzv. rozšířit obzor za svůj úřad a alespoň v některých věcech se budou muset doučit problematiku jiných subjektů, aby byli opravdu schopni vytvářet plnohodnotnou službu občanům, pro které by měl být především celý systém připravován.
4. 2. Ochrana osobních údajů v Evropě
Jelikož, jak jsem již naznačil, je ochrana osobních údajů mezinárodní problém, rád bych zde uvedl alespoň některé normy evropského práva, kterými je České republika také vázána. Jedná se zejména o:
-
Úmluvu o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat /CETS No. 108/, která nabyla pro Českou republiku účinnosti dne 1. listopadu 2001,
-
dále je to Dodatkový protokol k Úmluvě ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat /CETS No. 181/, který nabyl účinnosti pro Českou republiku dne 1. července 2004,
-
-následuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů,
-
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000, o určitých aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodního styku v rámci vnitřního trhu,
-
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002, o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických
35
www.egovernment.cz/schránky/otázky/6.htm
30
komunikací, kdy tato směrnice došla změny ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2006/24/ES ze dne 15. března 2006, o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí a o změně směrnice 2002/58/ES.
Uvedené směrnice by neměly význam, pokud by nebyly závazné pro naši republiku. Proto je třeba uvést, že směrnice jsou právní akty tzv. Prvního pilíře určené členským státům Evropské unie a evropského společenství. Jejich plnění předpokládá provedení, tedy implementaci ve vnitrostátním právu. Členské státy, tedy i Česká republika, mají povinnost ve stanovené lhůtě přizpůsobit vnitrostátní právo, případně zachovat již slučitelný stav. Právní formu si může zvolit každý stát, kdy může přistoupit k novelizaci zákona či vydat nový zákon, může být transpozice provedena podzákonnou formou – vyhlášky, nařízení. Směrnice se tak používají pro sblížení právních standardů týkajících se jednotného trhu. Od prvopočátku do současné doby však členské státy při vlastní implementaci směrnic často selhávají. V souladu s tímto soudní dvůr formuloval doktrínu tzv. omezeného přímého účinku neřádně transponované směrnice, kdy přímo použitelného pravidla se může dovolat jednotlivec, jehož právní postavení by řádná implementace zlepšila. Dovolá se proti státu, jenž porušil svoji transpoziční povinnost.36 Členské státy se však společně s dalším vývojem zlepšují, kdy jak vyplývá ze slov Simony Cikánkové, mluvčí ministra a předsedy Legislativní rady vlády ze dne 18. 2. 2009, tak Česká republika dosáhla mimořádného úspěchu v oblasti snižování deficitu transpozice směrnic vnitřního trhu a dostala se tak poprvé za svého členství v Evropské unii pod hranici cílového limitu 1,5 % transpozičního deficitu a nezapomněla také upozornit na skutečnost, že žádnému jinému členskému státu se v hodnoceném období nepodařilo dosáhnout tak významného pokroku. Podrobněji o tomto úspěchu hovoří 18. souhrnná zpráva o transpozici směrnic vnitřního trhu Generálního ředitelství pro vnitřní trh a služby, která vychází pravidelně 2 x za rok. Koordinaci všech fází procesu realizace práva Evropské unie umožňuje propracovaný systém organizace plnění legislativních závazků, plynoucích z členství České republiky v Evropské unii.37
36
str. 16 Právo Evropské unie JUDr. Filip Křepelka , Ph.D. Multimediální učební text, vydavatel Masarykova univerzita roku 2006 37 http://www.kdu.cz/default.asp?page=311&idr=135&IDCl=26667
31
4. 3. Srovnání ČR a některých států EU
Rád bych zde uvedl, že vzhledem k normám již zmíněným je zřejmé, že u nás v současné době probíhá „teprve“ část schvalování a přípravy celého systému, v jehož spuštění v plánovaném termínu roku 2010 věří v současné době spíše jeho navrhovatelé, předkladatelé z řad vlády a nejednotné koalice, která se také jako opozice obává problémů se zamezením úniku osobních údajů. Z již uvedeného je zřejmé, že se lidé seznamují u nás s možností využití celého systému a je znatelný nárůst o informace a podklady získané prostřednictvím již fungujících Czech POINTů. V rámci Evropské unie je zřejmé, že státy, které přistoupily k tomuto společenství dříve, již mají určité zkušenosti se systémem fungování veřejné správy ve formě elektronického přístupu. Jak jsem uvedl již v předešlých kapitolách, Česká republika se však také postupně připojovala k Úmluvám a Směrnicím Evropského společenství a Rady. Například na Slovensku nabyl účinnosti dnem 1. června 2006 zákon č. 275/2006 Sb., o informačných systémoch veřejné správy a o zmeně a doplnení niektorých zakonov, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje práva o povinnosti povinných osob v oblasti informačních systémů veřejné správa a činnosti, které zabezpečují jejich provoz.
Kompetenčním orgánem ve věci e-Governmentu
na Slovensku je Ministerstvo dopravy, pošt a telekomunikací SR, kdy tak jako u nás je celý systém ve vývoji. Z informací Českého statistického úřadu vyplývá, že ve využívání elektronické komunikace ve vztahu občana k veřejné správě použilo internet ve 27 zemích Evropské unie v roce 2007 celých 28 % dospělé populace oproti 14 % ve stejném roce v České republice a to i přes vzrůstající osvětu ve sdělovacích a obdobných prostředcích. Dle stejného zdroje jsou na pomyslné špici ve využívání internetu ve vztahu k veřejné správě občané skandinávských zemí a za naší republikou zaostávají pouze Řecko, Rumunsko a Bulharsko.38 V závěru roku 2008 se sešli zástupci států Visegrádské čtyřky na konferenci, kde si vyměnily zkušenosti z oblasti zavádění elektronických technologií v rámci justice, tedy na téma e-Justice. Toto téma je dle slov Ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila jednou z priorit pro české předsednictví v Radě EU, tedy v právě probíhajícím prvním pololetí roku 2009. Na uvedené konferenci se přítomní shodli
38
http://digiweb.ihned.cz/
32
na závěru, že elektronizaci se daří rozvíjet nejlépe na úseku právě justice, a to i v ČR u aplikací e-Podatelny, Insolvenčního rejstříku, infoSoud, infoJednání, e-Platební rozkaz a je viditelné, že se občané naučili komunikovat s produkty e-Justice. Ve stejném duchu hodnotí situaci zástupci Polska, Maďarska a již zmíněného Slovenska.39
39
http://www.isvs.cz/zahranicni-rubrika/staty-visegradske-ctyrky-si-vymenily-zkusenosti-z-oblastiejustice.html
33
5. Největší problémy veřejných registrů v souvislosti s ochranou osobních údajů
Největším problémem veřejných registrů v souvislosti s ochrannou osobních údajů vidím právě ve způsobu ochrany těchto údajů ve formě dat. Tato data budou obíhat mezi jednotlivými články úřadů, a také mezi jednotlivými úřady v podobě elektronických dat. Tato data budou moci sdílet úředníci, tedy osoby s oprávněným přístupem, kdy tento přístup bude s největší pravděpodobností závislý na zadání přístupového kódu. Bude na jednotlivých osobách, na jednotlivcích, jak si zabezpečí svůj přístupový kód a jak si zabezpečí přístup k již zpřístupněnému informačním programu v případě, že si například budou muset tzv. „odskočit“. Pouze striktním dodržováním základních zásad bude možno zajistit ochranu osobních údajů osob a minimalizovat tak neoprávněný přístup k těmto osobním údajům. Na tomto místě by mohlo docházet ke zneužívání údajů v jednotlivých případech a v případech, ke kterým bylo zapotřebí několika okolností, kdy pracovník má svůj kód někde poznamenán z důvodu nebezpečí zapomenutí, tak jako to bohužel často můžeme vidět při drobných krádežích v obchodních domech, na ulicích a jiných místech, kde dojde k odcizení osobních věcí osob, mezi kterými dosti často bývají platební karty a v nemalém množství poznámky s uvedením PIN kódu, tedy obdobného přístupovému kódu, za pomoci kterého dochází k následnému zneužití platební karty a k výběru nemalých finančních prostředků. Větší hrozbou mohou být organizované skupiny zabývající se sběrem osobních informací, které po té postupují dále. Zde bych uvedl problém tzv. „hackerů“, tedy lidí, kteří jdou pevně za svým cílem s vědomím, že právě tato data potřebují a že je také získají. Dá se říci, že data stačí zajistit. Ale jak? Na tomto problému pracuje mnoho odborníků po celém světě, ale žádný zaručený lék zřejmě neexistuje. Toto bych mohl uvést na příkladu snad největším v posledních letech, kdy do jednoho z nejstřeženějších systémů světa zajišťujícího elektronickou poštu v Pentagonu vnikl hacker a bylo na technicích amerického ministerstva obrany vyřešení tohoto problému. Po tomto incidentu došlo ke zveřejnění zajímavého čísla, které uvádí, že počítačovou síť Pentagonu se pokouší denně narušit stovky útočníků.40 V neposlední řadě, jak můžeme slyšet či číst ve sdělovacích prostředcích, tak Brusel varuje před rizikem zhroucení komunikačních sítí v celé Evropě a to nejen s napojením na již zmíněné hackery, 40
http://technet.idnes.cz/hacker-pronikl-do-pocitacove-site-pentagonu-fzh/sw_internet.asp?c=A070622_180922_sw_internet_vse
34
ale s ohledem na přírodní vlivy ve formě povětrnostních vlivů s následkem přetržení podmořských kabelů či jiných vedení. A tak vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem bude muset docházet ke stálému zabezpečování informací a dat ve formě stále nových systémů sloužících k zajištění celé sítě, která bude zřízena k toku dat mezi jednotlivými registry. Věřím však, že tato data se dostupným způsobem podaří zabezpečit a v případě náhodných, jednotlivých případů zneužití nám pomohou již zmíněné zákonné normy k napravení celé věci a postihu případných viníků, pachatelů. I s tímto zabezpečením je spojen další problém, který vidím v zavádění celého systému, a který jsem již okrajově zmínil, a tím jsou finance potřebné na zavedení celého systému v život. Obávám se, aby po schválení zákona o základních registrech tento nenásledoval zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech, u kterého byla jeho účinnost z původního data 1. 1. 2004 opakovaně odložena na současné datum 1. 1. 2012. Upokojuje mě však skutečnost, že v případě zavedení celého plánovaného systému, by měl systém každoročně ušetřit nemalé finanční prostředky potřebné na provoz veřejné správy.
35
Závěr
Závěrem bych k celému tématu veřejných registrů uvedl, že jako osoba využívající při své profesi a každodenní činnosti data spočívající v údajích k osobám, které se jednoznačně dají označit jako osobní údaje, fandím celému projektu zavádění moderních přístupů umožňujících rychlejší a snadnější spolupráci mezi jednotlivými úřady a výměně vzájemných informací s dosavadních informačních systémů. Dostupné informace k tomuto tématu mi dávají naději ve zlepšení práce úředníků ve veřejné správě, kdy tuto skutečnost budou moci ocenit hlavně jednotliví lidé, občané, tedy ti, pro které by zde měla být služba státu spočívající v usnadnění jednání občana se státem prostřednictvím jeho jednotlivých úřadů. Dále zde při zavádění uvedených registrů vidím vytváření lepších pracovních podmínek právě pro zaměstnance veřejné správy a dalších orgánů v jejich přenesené působnosti, kteří již konečně budou moci vycházet z ucelených, dostupných údajů a nebudou již spoléhat na skutečnost, že snad již vyžádaly potřebné informace od všech součástí, jež mohou tyto informace mít ve svém dosahu a že na žádný takový orgán se nezapomnělo. Nemluvím o pouhé možnosti zapomenout na nějaký systém spravující osobní data, ale o skutečnost, kdy jak vyplývá z informací již popsaného Úřadu pro ochranu osobních údajů, stát vede 239 databází. Ze stejného zdroje je také možno vyčíst, že tyto databáze jsou vedeny z racionálních důvodů, ale s tím, že tyto databáze obsahují často více informací než je nezbytné. Vzhledem k těmto skutečnostem vznikla v Senátu Komise na ochranu soukromí, která si klade za cíl identifikovat nejkřiklavější případy a nastartovat příslušné legislativní změny, což zdůraznil také člen této komise Oldřich Kužílek. V dané věci budou moci a dokonce bych řekl, že budou muset přispět také sami občané svou pílí. Tato píle by měla spočívat ve vyhledávaní a pátrání po informacích, ve snaze zlepšení přístupu k výpočetní technice, bez které se již naše děti zcela jistě neobejdou. V tomto smyslu vidím ještě dluh vlády spočívající v nějakých úlevách, snad daňových či jiných, poskytnutých v souvislosti s nákupem potřebné výpočetní a komunikační techniky a snadnější přístup školou povinných k této technice za účelem osvojení si znalostí v používání této technologie, tak jako je tomu v jiných evropských státech, které můžeme považovat za vyspělejší v tomto směru. Fakta k tomuto mému názoru lze nalézt i v již zmíněném dokumentu Státní informační a komunikační politika
36
e-Česko 2006, který si klade za cíl podporovat další rozvoj trhu elektronických komunikací a snížení tzv. „koncových“ cen.
37
Résumé
This work „Legal regulation of public registers from the point of view of personal data protection“ is mainly about a summary of all last and present steps of The Czech Republic Government in a process of a quality improvement of a Public administration operation. In the first it relates with a definition of observance of basic rules in law generally but equally it goes e.g. also about a simplification of official processes by Authorities because a work of officials is in many cases very complicated and slow for inhabitants. There are mentioned also Government attempts from 90th years of 20th century of public register innovation to the Czech society in this work. These attemps penetrated up to a contemporary form of passed act „The Elementary Register and Change of Law Act 365/2000 Coll., on information systems of public service and changes to other acts“, as amended. Now this act is waiting to a ratification of The President of Czech Republic. My work among others describes the newest summary of all registers which were planned sometimes by Government and also mentions four registers which are now ratified by Senat of Czech Republic finally. These four are:
-
Elementary Register of Inhabitants (of the Czech Republic)
-
Elementary Register of Corporate Entities, Natural Persons and Authorities,
-
Elementary Register of Territorial Identification, Adresses and Real Estates,
-
Elementary Register of authorities´ agendas and some (of their) powers and duties.
I tried to describe and summarize all conditions about purveying of datas from these registers too. This topic also touches of a very important and sensitive thing worldwide – of a personal data protection. I tried to look to this problem from the wiew of the Czech legal system and of the Europenian Union legal system. The personal data protection is a basic problem of every society, especially in a confrontation with a free access to informations. Of course is neccessary to take into consideration legal restrictions of this access by lawful regulations.
38
A Government attitude to a simplification of byrocracy consists also in an innovation of an electronic system of registers. E-Government is a name of this project and in my opinion it is a good way to saving time by an action with Authorities. Because of that special places were created – „The Czech POINTs“ - which unite activities of many authorities. It is a trend which goes out from European Union regulations and also from long-term targets of The Czech Republic Government to the improvement of Public administration operation in the frame of cooperation among subjects of the Public administration.
39
Použité prameny:
Literatura:
-
Doc. JUDr. S. Skulová, PH.D., Doc. JUDr. P. Průcha, Csc., Doc. JUDr. P. Havlan, CSc, JUDr. S. Kadečka, PH.D.: Správní právo procesní, vyd. EUROLEX BOHEMIA s.r.o., Praha 2005
-
Průcha, P.: Správní právo – obecná část, 7. vydání, Masarykova univerzita, Brno 2007
-
D. Hendrych a kolektiv: Správní právo, Obecná část 6. vydání, C.H.BECK 2006
-
Doc. JUDr. P. Mates : Ochrana soukromí ve správním právu, 2. aktualizované a podstatně přepracované vydání, Linde Praha, a.s. 2006
-
M. Matoušková, L. Hejlík: Osobní údaje a jejich ochrana, 2. doplněné a aktualizované vydání, ASPI, a.s., Praha 2008
-
PhDr. M. Matoušková a kolektiv: Ochrana osobních údajů v otázkách a odpovědích, Praha 2004
-
JUDr. F. Křepelka, Ph.D.: Právo Evropské unie, Multimediální text, Masarykova univerzita 2006
-
V. Knapp: Teorie práva, Plzeň, ZČU, 1994
Časopisy, články:
-
Časopis Parlamentní zpravodaj, ročník 11, číslo 9 – 12/2007
-
Časopis Parlamentní zpravodaj, ročník 12, číslo 1 – 10/2008
-
Časopis Euro Ekonomický týdeník
-
Věcný záměr zákona o sdílení dat při výkonu veřejné správy, schválený usnesením vlády z 3. 11. 2004 č. 1064
-
Akční plán realizace státní informační politiky do konce roku 2002
-
Státní informační a komunikační politika e-Česko 2006
-
Výroční zpráva 2008 Úřadu pro ochranu osobních údajů
-
Návrh řešení hospodářského registru
-
Návrh řešení registru územní identifikace, adres a nemovitostí
-
Analýza a návrh registru územní identifikace, adres a nemovitostí
40
Právní předpisy, právní akty:
-
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
-
Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb
-
Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 100/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 177/2001 Sb.
-
Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí ČR, ve znění pozdějších
-
Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy , ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných skutečností, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů
41
-
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES /ES z 24. října 1995, o ochraně jednotlivců s ohledem na zpracování osobních údajů a o volném pohybu takovýchto údajů
-
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/66/ES ze dne 15. prosince 1997
-
Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 99/93/ES ze dne 13.prosince 1999
-
Úmluva o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat č.108 ETS z roku 1981
-
Úmluva EU č. 108 - osobní data
-
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES z 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronické komunikace
Webové stránky:
-
www.isvs.cz/ochrana-udaju
-
www.uoou.cz
-
www.portal.gov.cz
-
www.micr.cz
-
www.komora.cz
-
www.mvcr.cz
-
www://www.isvs.cz/e-government/e-government-strategicko-dokumenty-1dil.html
-
www://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasy?G=9701
-
www://czechpoint.cz/web/
-
www:egovernment.cz/schránky/otázky/6.htm
-
http://www.kdu.cz/default.asp?page=311
-
http://technet.idnes.cz/hacker-pronikl-do-pocitacove-site-pentagonu-fzh/sw_internet.asp?c=A070622_180922_sw_internet_vse
-
http://digiweb.ihned.cz/
-
http://www.isvs.cz/zahranicni-rubrika/staty-visegradske-ctyrky-si-vymenilyzkusenosti-z-oblasti-ejustice.html
42
