Právní úprava sociálních služeb v České republice

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Právní úprava sociálních služeb v České republice Bakalářská práce

Autor:

Věra Mráčková Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Vladimír Tetur

Duben 2013

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Řepici, dne 20. dubna 2013

Věra Mráčková

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Vladimíru Teturovi za odborné vedení a laskavý přístup. Zároveň děkuji paní Haně Petrovcové, vedoucí Domova pro seniory v Rybniční ulici, Strakonice za poskytnutí cenných informací a materiálů. Také děkuji své rodině za podporu a trpělivost.

Anotace Tato bakalářská práce je zaměřena na právní úpravu sociálních sluţeb v České republice. V teoretické části uvádím zkrácený pohled do historie a informace vedoucí k zorientování se v druzích poskytovaných sociálních sluţeb, způsoby jejich financování a garantování jejich kvality. Praktická část se věnuje postavení a právům uţivatelů sociálních sluţeb a jejich ochraně v domovech pro seniory. Oblast poskytování sociálních sluţeb a s ní ruku v ruce její právní úprava, je jednou z nejdůleţitějších oblastí v kaţdém státě. Česká republika zaznamenala v této sféře za posledních dvacet let značný pokrok. Nositeli práv v sociálních sluţbách jsou pracovníci a zde je potřeba klást větší důraz na jejich kvalifikaci a předpoklady pro výkon této nelehké práce. Klíčová slova: sociální sluţby, uţivatel, poskytovatel, zákon, práva, kvalita, příspěvek, péče, dotace, pracovníci.

Annotation This bachelor thesis its aimed at the legislation of social services in the Czech Republic. Theoretical part includes a brief view on history of social services as well as information essential for orientation in different types of social services, their funding and quality management. The practical part pays attention to the status and rights of social service users and their protection in old people´s homes. The area of social services together with its legislation is one of the most important fields of interest in every country. The Czech Republic has been experiencing a noticeable progress in this field over the last twenty years. In social services, the employers are the bearers of rights. Thus, greater emphasis needs to be laid towards their qualification and prerequisites for carrying out such a difficult profession. Key words: social services, user, provider, law, rights, quality, contribution, care, grant, workers.

OBSAH ÚVOD......................................................................................................................................... 7 A) TEORETICKÁ ČÁST........................................................................................................... 9 1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ........................................................................... 9 1.1.

Pojem a význam sociálních sluţeb ....................................................................... 9

1.2.

Legislativa sociálních sluţeb v ČR..................................................................... 11

1.3.

Subjekty sociálních sluţeb ................................................................................. 14

2. ZKRÁCENÝ HISTORICKÝ VÝVOJ SOCIÁLNÍCH SLUŢEB ................................ 16 2.1.

Institucionalizovaná chudinská péče .................................................................. 16

2.2.

Sociální sluţby v období Rakouska – Uherska .................................................. 16

2.3.

Utváření sociálních sluţeb v našem státě ........................................................... 17

3. DRUHY SOCIÁLNÍCH SLUŢEB A FORMY JEJICH POSKYTOVÁNÍ ................. 21 3. 1.

Základní formy sociálních sluţeb ....................................................................... 21

3. 2.

Základní druhy sociálních sluţeb ....................................................................... 21

3. 3.

Rozdělení jednotlivých základních druhů sociálních sluţeb .............................. 22

3. 4.

Rozdělení sociálních sluţeb podle věku cílové skupiny .................................... 32

3. 5.

Rozdělení sociálních sluţeb podle způsobu úhrady za sluţbu ........................... 34

4. PODMÍNKY POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŢEB .......................................... 36 4. 1.

Registrace a její podmínky ................................................................................. 36

4. 2.

Smlouva o poskytování sociální sluţby ............................................................. 38

5. POSKYTOVÁNÍ PŘÍSPĚVKU NA PÉČI ................................................................... 40 5. 1.

Účel příspěvku na péči ....................................................................................... 40

5. 2.

Podmínky a vznik nároku na příspěvek.............................................................. 40

5. 3.

Způsob vyplácení příspěvku ............................................................................... 42

6.1

Systém financování sociálních sluţeb ................................................................ 44

6. 2.

Zdroje financování sociálních sluţeb ................................................................. 44

6. 3.

Dotace ................................................................................................................. 45

7. GARANCE KVALITY SOCIÁLNÍCH SLUŢEB ....................................................... 46 7. 1.

Standardy kvality ................................................................................................ 46

7. 2.

Hodnocení kvality .............................................................................................. 50

7. 3.

Supervize v sociálních sluţbách ......................................................................... 51 5

8. INSPEKCE SOCIÁLNÍCH SLUŢEB .......................................................................... 53 8. 1.

Subjekty inspekce ............................................................................................... 53

8. 2.

Předmět inspekce ................................................................................................ 54

8. 3.

Inspekční zpráva ................................................................................................. 57

B) PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................................................... 59 9. POSTAVENÍ A PRÁVA UŢIVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŢEB ............................. 59 9. 1.

Úvod praktické části Práva uţivatelů a jejich ochrana ....................................... 59

9. 2.

Práva uţivatelů a jejich ochrana ......................................................................... 59

9. 3.

Zamezení porušení práv...................................................................................... 61

9. 4.

Pracovníci jako nositelé dodrţování práv........................................................... 67

9. 5.

Moţné střety zájmů ............................................................................................ 71

ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 74 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ...................................................................................... 78 SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK ...................................................................................... 81 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................................. 82

6

ÚVOD Pro svou bakalářskou práci jsem si zvolila téma Právní úprava sociálních sluţeb v České republice. K naplnění cílů práce vyuţívám standardní metody – analýzu, syntézu a literární rešerši. Teoretickou část chci zaměřit na zorientování se v sociálních sluţbách, v druzích, které jsou v České republice poskytovány, ale uvedu zde také malou část historie, proto aby bylo jasně patrné, jaký pokrok zaznamenala Česká republika v oblasti sociálních sluţeb za posledním dvacet let. Dále se chci zaměřit na způsob financování sociálních sluţeb včetně příspěvku na péči a způsoby garantování kvality poskytovaných sociálních sluţeb. Praktická část bude zaměřena na postavení a práva uţivatelů sociálních sluţeb a jejich ochranu. Protoţe druhů poskytovaných sluţeb je u nás velké mnoţství, zaměřím se na problematiku domovů pro seniory. Zde bych chtěla vyuţít, krom zákonných právních norem, také konkrétní podklady a poznatky z dennodenní praxe v Domově pro seniory Rybniční, který je jedním ze zařízení Městského ústavu sociálních sluţeb Strakonice, kde pracuji jako personalistka a s některými problémy a jejich řešením se setkávám prakticky kaţdý den. Ţivot kaţdého člověka bývá většinou sám o sobě celkem sloţitá záleţitost a můţe se stát ještě daleko sloţitějším, pokud se člověk ocitne v ţivotní situaci, kdy potřebuje pro sebe nebo pro někoho blízkého pomoc v podobě některé ze sociálních sluţeb. Teprve v těchto ţivotních situacích si více neţ kdy jindy člověk uvědomí, ţe nutně potřebuje najít kvalifikovanou a efektivní pomoc, která bude odpovídat jeho skutečným potřebám. Hlavím cílem mé bakalářské práce je poukázat na problematiku sociálních sluţeb v České republice, na to jaký kus cesty a pokrok zaznamenala za posledních dvacet let, ale také na skutečnosti, kterým je potřeba stále věnovat dostatek pozornosti. Kaţdý člověk v pozdním věku má právo proţít tento kus ţivota, pokud mu to zdraví dovolí plnohodnotně, vţdy důstojně, s právem na sebeurčení, s pocitem, ţe není osamocen, a ţe „nečeká pouze na smrt“. Praktická část bude zaměřena na postavení a práva uţivatelů sociálních sluţeb v domovech pro seniory, kdy nositeli jejich dodrţování jsou pracovníci domova. Vyhodnocené odpovědi seniorů na otázky zaměřené na dodrţování práv uţivatelů v domově pro seniory, uvedené v krátkých anonymních dotaznících a vypracovaná pravidla a doporučené postupy ze standardu kvality č. 2 budu porovnávat s doporučeními veřejného ochránce práv – ombudsmana. Touto cestou chci vyhodnotit skutečnosti a získat 7

tak informace o dodrţování práv uţivatelů v domově pro seniory, alespoň v několika základních oblastech. Sociální oblast byla donedávna na okraji společnosti i politického zájmu. Potýkala se s nedostatkem finančních prostředků. Za posledních dvacet let prošla tato oblast významnými změnami. Došlo k rozvoji nových typů sluţeb a poskytovatelé začali uplatňovat nové metody práce. Byla upravena legislativa, zaveden příspěvek na péči, ale přesto je v oblasti sociálních sluţeb ještě mnoho skutečností, které bude potřeba změnit a v souvislosti s postupnou praxí upravovat.

8

A)

TEORETICKÁ ČÁST

1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ 1.1.

Pojem a význam sociálních služeb

Sociální práce je jedním z nástrojů sociální politiky, kterou lze definovat jako soustavné a cílevědomé úsilí jednotlivých sociálních subjektů o změnu nebo o udrţení a provozování (fungování) svého či jiného státního, samosprávného nebo nestátního systému. Sociální systémy vnímáme jako určitým způsobem uspořádané soustavy lidí a vztahy mezi nimi, jejichţ úsilím je bránit sociální zájmy, struktury a postoje nebo zájmy prosazovat, tj. získat pro ně podporu a nutit jiné sociální subjekty, aby je respektovaly. Za objekt sociální politiky jsou povaţováni ti, k nimţ tato politika směřuje a kdo z ní mají prospěch. Jsou jimi skupiny osob nebo jednotlivci uvnitř či vně sociálního systému. Za předmět sociální politiky je povaţována sociálně uznaná potřeba objektu, tedy to, co se má zachovat, uspokojit nebo změnit. Nejčastěji se jedná o podmínky práce a ţivota člověka a události v lidském ţivotě, které člověk neumí zvládnout vlastními silami a u nichţ je sociální subjekt připraven pomoci klientovi zmírnit nebo odstranit jejich příčiny, následky a průvodní jevy – sociální události. Úroveň sociální politiky se posuzuje podle osobního rozsahu, věcného obsahu a rozsahu sociální ochrany.

Člověk proţívá různé situace, které vyvolávaní určité potřeby,

buď obvyklé, běţné (poţívání stravy, vyměšování apod.) a člověk je umí uspokojit svými vlastními silami v přirozených procesech, nebo jsou neobvyklé, mimořádné (např. vyvolané nemocí) a člověk nemá sílu tak učinit. Pak mu hrozí ztráty na zdraví, výdělku, majetku apod., které neumí napravit. V takovém případě hovoříme o riziku, jeţ vyţaduje ochranu. Pomoc je jen jedna s forem ochrany. Riziko můţe být způsobeno vlastním přičiněním – úkonem postiţeného, úkonem jiné (třetí) osoby nebo nezávisle (tj. bez příčinné souvislosti) na lidském jednání, tedy událostí (nemoc, stáří apod.). Své úkony můţe člověk ovlivnit svým rozhodováním ještě před tím, neţ k úkonu přistoupí, resp. neţ jej provede. Událost se stane. V obou případech lze podle okolností poskytnout sociální ochranu. Pomoc se zpravidla vylučuje jen tam, kde úkon úmyslně směřoval k vyvolání pomoci (např. zdravotní sebepoškození). Je-li sociální riziko předmětem zájmu státu nebo některého veřejného systému, hovoříme o sociální události, tedy o riziku, které je společensky uznáno za závazné

9

a vyţadující společenskou ochranu, protoţe postiţená osoba nebo rodina nejsou s to jeho nepříznivé důsledky odvrátit. Jednotlivé sociální události mohou být vyvolány: 1. Změnou zdravotního stavu, jeho udrţením nebo znovunabytím 2. Změnou způsobenou ztrátou zaměstnání nebo zánikem výdělečné činnosti 3. Mateřstvím, zakládáním rodiny a výchovou dětí 4. Stářím 5. Nouzí a následnou chudobou 6. Sociální dezintegrací (rozpadem) či sociální exkluzí (vyloučením) Jedním z důleţitých nástrojů realizace sociální politiky např. ve vztahu k dětem, kterým se rozpadla rodina, a invalidním a starým lidem jsou sociální sluţby a sociální práce v nich. V anglosaském pojetí se vše, co „poskytuje výhody těm, kdo mají problém“, označuje jako sociální sluţby. Naše právní předpisy takto označují jen sluţby, tj. činnosti, kdy někdo pro někoho něco činí, nikoli regulaci a dávky. V zásadě je moţné sociální sluţby rozdělit do dvou základních skupin: 1. Sociální sluţby státní a obecní 2. Sociální sluţby nestátní I státní a obecní sociální sluţby mohou být smlouvou svěřeny nestátním organizacím či pospolitosti občanů; takové sociální sluţby jsou vţdy regulovány státem, jsou realizovány jako veřejnoprávní a zákonným způsobem financovány. Vedle toho mohou vznikat soukromoprávní sociální sluţby povolené státem (koncese) nebo provozované se státní podporou (smlouva). Podmínit provoz sociální sluţby koncesí je nezbytně nutné, protoţe jde o sluţby občanům, kteří se pro svůj zdravotní stav nebo věk mohou jen stěţí bránit případné šikaně a zlým úmyslům. Proto potřebují veřejnoprávní ochranu, potřebují, aby stát prováděl dozor a reguloval podmínky provozu soukromoprávních sociálních sluţeb. Sociální sluţby zpravidla nepatří k výnosným obchodům, přinášejícím velký zisk. Motivem k jejich provozování bývá hlavně pomoc sociálně slabým. Stát můţe soukromoprávní subjekty povzbuzovat například tím, ţe jim sníţí daňové břemeno, zmenší nebo dokonce vyloučí příjmy ze sociální činnosti z daňového základu. Lidé očekávají, ţe stát bude chránit jejich zájmy tím, ţe i nad poskytováním sociálních sluţeb provozovaných nestátními organizacemi bude provádět státní dozor.

10

Nástrojem sociální sluţby je sociální práce, která se realizuje v sociálních sluţbách a jejich prostřednictvím. Výkon sociálních sluţeb vyţaduje profesionální sociální pracovníky, kteří realizují sociální cíle, programy, plány či projekty, tj. poskytovali sociálním objektům (klientům) předměty (dávky a sluţby) k uspokojování určitých sociálních potřeb, ale vyţaduje také práce obsluţné poskytované jinými profesemi, např. ošetřovatelkami, nebo i nekvalifikované práce.1 Úkolem sociálních sluţeb je napomáhat osobám řešit jejich nepříznivou sociální situaci, do které se dostaly z důvodu věku nebo nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, ţivotní zvyky a způsob ţivota vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohroţení práv a zájmů trestnou činností jiné osoby nebo z jiných váţných důvodů. 2 Sociální sluţby patří k významným aktivitám státu, územních samospráv a nestátních subjektů. Řeší problémy jednotlivců, rodin i skupin obyvatelstva. Chrání občana tím, ţe v jeho prospěch něco konají. Stát působí jako garant dodrţování základních lidských práv a je povinen formou periodického prověřování činnosti subjektů, které poskytují pomoc a přidělováním licencí zaručit občanům, ţe tyto instituce budou vykonávat to, k čemu se zavázaly.3 1.2.

Legislativa sociálních služeb v ČR

Nejsilnějším formalizovaným sociálním subjektem v oblasti sociální politiky je stát. Ten zaručuje obyvatelům jejich práva. Právní rámec této záruky vymezuje Parlament ČR soustavou zákonů a za provádění těchto zákonů odpovídá vláda spolu s regionálními a místními správními orgány. Realizační mechanismy zahrnují soustavu nástrojů právní, institucionální a finanční povahy. Vůči kaţdému jinému sociálnímu subjektu stát pouţívá všech nástrojů, které má – právo, instituce a finance.4

1

MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 309 s. ISBN 80-717-8473-7.

2

KRÁLOVÁ, Jarmila a Eva RÁŢOVÁ. Sociální služby a příspěvek na péči. 4. aktualiz. vyd. Olomouc: ANAG, 2012, 463 s. Práce, mzdy, pojištění. ISBN 978-807-2637-485. 3

MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Vyd 1. Praha: Portál, 2007, 183 s. ISBN 978-807-3673-109. 4


11

Do konce roku 2006 vycházela právní úprava poskytování sociálních sluţeb ze zákonů přijatých v osmdesátých letech minulého století, kdy sociální politika i sociální sluţby byly vnímány odlišným způsobem. Demokratické principy veřejné zprávy i moţnosti svobodného rozhodování jedinců fungovaly jinak. Právní úprava nepokrývala uspokojivě škálu vztahů v oblastech sociálních sluţeb. Nebyl vypracován a zajištěn jednotný systém objektivního hodnocení potřeb osob, nebyly řešeny vztahy a kompetence jednotlivých úrovní veřejné správy, které nesou odpovědnost za vytváření podmínek pro uspokojování potřeb znevýhodněných osob a nebyly řešeny ani vztahy mezi veřejnou správou, poskytovateli sociálních sluţeb a osobami, které sociální pomoc potřebují, dále nebyl zajištěn rozsah práv a povinností pro poskytovatele sluţeb, ani systémy dohledu nad kvalitou poskytovaných sociálních sluţeb, z pohledu působení nebyly vůbec rozděleny jejich druhy.5 V březnu 2006 byl Poslaneckou sněmovnou České republiky přijat zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, který nabyl účinnosti 1. 1. 2007. Tento zákon přinesl zásadní změny do oblasti sociálních sluţeb. Změny spočívaly jak v novém pojetí samotných sociálních sluţeb, jejich forem, druhů a podmínek poskytování, tak i v novém přístupu k finančnímu zajištění osob, které pomoc v nepříznivé sociální situaci potřebují. Těmto osobám je určen příspěvek na péči poskytovaný na zajištění potřebné pomoci zejména prostřednictvím sluţeb sociální péče, ať jiţ poskytovaných v domácím prostředí osob, nebo v zařízeních sociálních sluţeb. Se stejnou účinností jako zákon o sociálních sluţbách byla přijata jeho prováděcí vyhláška č. 505/2006 Sb., která stanoví mimo jiné standardy kvality poskytovaných sluţeb a maximální výši úhrady, jakou smí poskytovatel chtít po uţivateli.6 Nová podoba zákona reaguje na běţné podmínky ţivota v naší společnosti a garantuje pomoc a podporu potřebným ve formě, která zaručuje zachování lidské důstojnosti, ctí individuální lidské potřeby a současně posiluje schopnost sociálního začleňování kaţdého jednotlivce do společnosti v jeho přirozeném sociálním prostředí. Na kvalitu ţivota lidí mají významný vliv vztahy mezi lidmi a institucemi, kterými je prostředí sociálních sluţeb charakterizováno.

5

Stručný průvodce zákonem o sociálních sluţbách. In: www.mpsv.cz [online]. 2006 [cit. 2013-03-31].

6

KRÁLOVÁ, Jarmila a Eva RÁŢOVÁ. Sociální služby a příspěvek na péči. 4. aktualiz. vyd. Olomouc: ANAG, 2012, 463 s. Práce, mzdy, pojištění. ISBN 978-807-2637-485.

12

Tyto vztahy vyţadují zákonnou oporu z důvodu ochrany práv a oprávněných zájmů těch lidí, kteří jsou oslabeni ve schopnosti je prosazovat.7 Zákon č. 108/2006 Sb. přinesl naprosto zásadní změnu v systému sociální péče. Původní direktivní model byl nahrazen prostředím, kde nejdůleţitější je rozvoj vztahů mezi poskytovateli sociálních sluţeb a jejich klienty (uţivateli), na bázi rovnoprávnosti, dobrovolnosti, individuálním přístupu. Dále zákon klade důraz na nevyčleňování adresátů sociálních sluţeb z přirozeného prostředí a ze společnosti a na spolupráci mezi poskytovateli, uţivateli a osobami jim blízkými. Cílem této spolupráce je nutnost, aby uţivatelé sociálních sluţeb převzali spoluodpovědnost na řešení své nepříznivé sociální situace a zároveň, aby si uvědomili závislost na poskytování sociálních sluţeb. To vše za předpokladu respektování základních lidských a občanských práv, oprávněných zájmů a lidské důstojnosti adresátů sociálních sluţeb. V §2 tohoto zákona jsou uvedeny jeho základní zásady, které vytvářejí v systému poskytování sociálních sluţeb zcela novou kvalitu: Bezplatné sociální poradenství pro kaţdého Zachování lidské důstojnosti s respekt k lidským a občanským právům a oprávněným zájmům Individuální přístup Aktivizace k samostatnosti Podpora při zakotvení v přirozeném sociálním prostředí Rovnoprávnost Dobrovolnost8 Zákon o sociálních sluţbách přinesl s sebou dostupnost poskytované pomoci z hlediska jejího typu, územní dostupnosti i z hlediska ekonomického. Poskytovaná pomoc se stala efektivní, vyhovuje především potřebám člověka a ne potřebám poskytovatelů sluţeb, poskytovaná péče je kvalitní a je zabezpečována v souladu s právy a zájmy osob. Způsob poskytování péče se jeví hospodárný a veřejné i osobní výdaje, které jsou poskytovány na pomoc, by měly plně pokrývat rozsah potřeb. Dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách §1 jsou upraveny podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních sluţeb a příspěvku na péči, podmínky pro vydání oprávnění k poskytování sociálních sluţeb,

7

Stručný průvodce zákonem o sociálních sluţbách. In: Www.mpsv.cz [online]. 2006 [cit. 2013-03-31].

8

KRUTILOVÁ, Eva ČÁMSKÝ a SEMBDNER. Sociální služby. Praha: ABENA, 2008, 463 s. ISBN 978-80254-3427-7.

13

výkon veřejné správy v oblasti sociálních sluţeb, inspekci poskytování sociálních sluţeb a předpoklady pro výkon činnosti v sociálních sluţbách. Dále tento zákon upravuje předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka, pokud vykonává činnost v sociálních sluţbách nebo podle zvláštních právních předpisů při pomoci v hmotné nouzi a v dalších jiných zařízeních (věznicích, azylových domech atd.).9 1.3.

Subjekty sociálních služeb

Subjekty sociálních sluţeb dělíme na tři základní: Zřizovatelé Poskytovatelé Uţivatelé a) Zřizovatel: Je subjekt, který je odpovědný za práci poskytovatele. V České republice mohou být zřizovateli zařízení, která poskytují sociální sluţby: Obce Kraje Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále MPSV) Obce: V rámci své samostatné působnosti mohou obce zřizovat sociální sluţby buď jako vlastní organizační sloţky bez právní subjektivity, a to tam, kde jde o sluţbu, která není náročná na personál, prostory a techniku, nebo se samostatnou právní subjektivitou jako příspěvkové organizace tam, kde je zřizovaná sluţba náročná ve výše uvedených kritériích. Kraje: Mají moţnost zřizovat sociální sluţby stejně jako obce, tedy jako organizační sloţky nebo jako příspěvkové organizace. Po roce 2002 převzaly kraje zařízení sociální péče, jejichţ zřizovateli byly do té doby okresy. MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí: MPSV je v současné době zřizovatelem specializovaných ústavů s celostátní působností.

9

ČESKO. Zákon č.108 ze dne 14. března 2006 o sociálních sluţbách. In: Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 37, s. 1257-1289. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/7334

14

b) Poskytovatel sociální služby: Dle zákona 108/2006 Sb. §6 jsou poskytovateli sociálních sluţeb při splnění podmínek stanovených tímto zákonem: Územní samosprávné celky a jimi zřizované právnické osoby Další právnické osoby bez ohledu na jejich právní formu Fyzické osoby MPSV a jím zřízené organizační sloţky státu Sociální sluţby lze poskytnout jen na základě oprávnění k poskytování sociálních sluţeb, které vzniká na základě rozhodnutí o registraci, na které je právní nárok. To musí být vydáno, pokud jsou splněny stanovené podmínky. Mezi další právnické osoby patří také nestátní neziskové organizace, které jak se po roce 1990 ukázalo, jsou pro rozvoj občanské společnosti potřebné a mohou pracovat na neziskové bázi. Mezi ně patří: Občanská sdruţení Obecně prospěšné společnosti Církevní právnické osoby Speciálním druhem neziskového nestátního subjektu jsou nadace, které činnost poskytovatelů sociálních sluţeb pouze financují, sami nemohou sluţby poskytovat.10 c) Uživatel sociální služby: Označení uţivatel se pouţívá pro toho, kdo vyuţívá sociální sluţby. Jde většinou o lidi, kteří se potýkají s problémy vycházejícími z jejich nepříznivé sociální situace anebo jsou odkázáni na pomoc druhých.11

10

ČESKO. Zákon č.108 ze dne 14. března 2006 o sociálních sluţbách. In: Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 37, s. 1257-1289. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/7334. 11 MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Vyd 1. Praha: Portál, 2007, 183 s. ISBN 978-807-3673-109.

15

2. ZKRÁCENÝ HISTORICKÝ VÝVOJ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB 2.1.

Institucionalizovaná chudinská péče

Sociální sluţby spočívají v podstatě ve snaze pomoci chudým či jinak sociálně slabým lidem. Zároveň je s nimi spojen také zájem osob nebo skupin, které disponují mocí, o udrţení společenské rovnováhy. Problém chudiny jiţ existoval ve starověku, později ve středověku se jiţ začala společnost před chudými bránit a dokonce začala chudobu i trestat. Aţ ve starém Řecku můţeme vidět náznak určitého sociálního postoje, kdy Solon pomocí reforem nařídil a vynutil solidaritu mezi nejbohatší a nejchudší třídou společnosti. Podobně se začali chovat také staří Římané, kteří rozdávali nejchudším chleba a dokonce zpřístupnili zásoby určené bohatým. Náznak sociální pomoci je zde malý, hlavním důvodem bylo zabránit nepokojům a udrţet tak stabilitu společnosti. První sociální sluţby jako takové, byly poskytovány aţ v době přijetí křesťanství za státní náboţenství a vzniku církve v době raného středověku. Spočívaly v přikázání pomoci druhým milosrdnými skutky a poskytováním almuţen.

Sociální sluţby poskytovaly kláštery

a farnosti, výjimečně šlechtici a to formou poskytnutí přístřeší, stravy a základní zdravotnické péče. Díky církvi v té době začaly také vznikat první řády, jejichţ hlavní činností byla pomoc chudým a nemocným. Zde jiţ také začal vznikat ústavní charakter sociálních sluţeb. Tento ústavní způsob pomoci postupně převzaly farnosti a kláštery, jimţ panovníci svěřovali péči o chudé. Ty se tedy vlastně staly prvními institucemi, které poskytovaly plánovanou a organizovanou pomoc chudým, převáţně stravu, nocleh, ošacení. Církev tak začala být společensky uznávanou ve své úloze prvního poskytovatele sociálních sluţeb. Stát v té době, na rozdíl od církve, vnímal chudobu jako společenskou hrozbu, dokonce se přikláněl k tendencím sociálního vylučování lidí, kteří se vymkli sociálním standardům té doby. Nemajetní lidé, ţebráci, tuláci, duševně nemocní, cikáni apod. byli odháněni a tvrdě postihováni. Tento represivní postoj společnosti trval aţ do konce 16. století.12

2.2.

Sociální služby v období Rakouska – Uherska

V roce 1863 byl majetek farních ústavů převeden na příslušné obecní chudinské pokladny a později v roce 1868 byla chudinským zákonem upravena povinnost obce pečovat o občana,

12

MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Vyd 1. Praha: Portál, 2007, 183 s. ISBN 978-807-3673-109.

16

který příslušel do obce a ocitl se v nouzi. Tato povinnost byla upravena tzv. institutem domovského práva tedy práva nerušeného pobytu v obci a jí zabezpečované chudinské zaopatření. Povinnost obce spočívala v poskytnutí nezbytné výţivy – strava, obuv, ošacení, ubytování, otop a světlo formou peněţní a naturální, ošetření v nemoci, v péči a výchově potomků chudých. Péče dále spočívala v umístění do obecního ústavu – chorobince, chudobince nebo do ústavu jiné obce na náklady té domovské. Na obcích fungovaly také obecní domky – pastoušky, kde byli nemajetní ubytováni. Stravování případně ubytování probíhalo tzv. střídou, coţ byl způsob, kdy se obyvatelé obce střídali v zaopatřování potřebných poskytováním péče, střídáním se v systému pořadníku nebo podle domovních čísel. Zaopatřovaní měli povinnost hospodáři pomoci určitými pracemi nebo vypomáhat s pracemi na obci. V případě vysokých nákladů na péči, které obce nebyly schopny pokrýt, měly povinnost pomoci s financováním okresy a země (dnešní kraje). Těm také dále příslušelo zřizování a financování ústavních zařízení – okresních a zemských sociálních a zdravotních ústavů. Všechna zákonná nařízení z té doby měla za úkol potírat chudobu a potlačovat její důsledky, kterými bylo např. ţebráctví, tuláctví a kriminalita, ale k jejímu

odstraňování nedocházelo. Na přelomu 19. a 20. století začaly vznikat církevní a jiné organizace zaměřené na práci s mládeţí, které slouţily jako prevence sociálního selhání mladých lidí, dá se říci, ţe vznikaly první pokusy v oblasti preventivních sociálních sluţeb. Patří mezi ně např. organizace skaut, která přetrvala do současnosti.

2.3.

Utváření sociálních služeb v našem státě

Po roce 1918, kdy vznikla Československá republika, převzal nově vzniklý stát legislativu z Rakouska-Uherska. Hlavní roli sociální péče převzala rodina, systémy veřejného zabezpečení a nově vznikající dobročinné spolky a humanitární organizace. Nejvýznamnější formou sociální péče, která zaznamenala velký pokrok, byla ústavní péče, která potřebným poskytovala veškerý „servis“. Patří sem bezpochyby Masarykovy domovy, které byly ve své době nejmodernějším zařízením svého druhu v Evropě. Mezi dobrovolnické spolky a humanitární organizace patřily např. Společnost Čs. Červeného kříţe nebo Masarykova Liga

proti tuberkulose.13Velký význam v oblasti sociální péče má vliv následků první světové 13


17

války, která zasáhla velký počet rodin. Patří sem váleční veteráni, invalidé, vdovy vojáků a jejich nezaopatřené děti, mnohdy museli i ţebrat, aby přeţili. Navíc se nová republika potýkala s problémy se zásobováním obyvatelstva potravinami. Ekonomická situace se začala postupně lepšit, přesto díky nelehkým ţivotním podmínkám narůstala nemocnost a úmrtnost. Vyskytly se také sociálněpatologické jevy jako alkoholismus, prostituce, rodinné rozvraty či trestná činnost mladistvých. Došlo tedy i k rozvoji specializovaných poradenských sluţeb např. pro volbu povolání, pro duševní zdraví, pro matky s dětmi. Zpočátku tyto sluţby vznikaly jako nestátní, převáţně církevní a později byly přebírány státem. Můţeme říci, ţe tyto sluţby vlastně byly předchůdci dnešní probační a mediační sluţby. Z výše uvedeného je patrné, ţe v ČSR se péče o zdraví a s tím spojená sociální péče staly prioritou. Vzniklo ministerstvo sociální péče, byly vydávány nové zákony, které daly právní základ veřejné sociální péči. Také nově vzniklé sociální pojištění zajistilo zaměstnancům materiální podporu v případě nemoci, stáří nebo invaliditě. MPSV začalo spolupracovat s dalšími ministerstvy, odbornými úřady a ústavy a postupem času se státu podařilo sjednotit zdravotnictví, sociální a výchovné sloţky a docílil tak komplexního pojetí sociální péče. Problémem ale stále byla neúplná a nevyhraněná koncepce jednotlivých programů. Laické nadšení a kompetenční spory brzdily práci s klienty a zpomalovaly vývoj. Bylo potřeba nově vyškolených sociálních pracovníků, kteří ale zpočátku byli povaţováni za postradatelné. Veřejnost i úřady odmítaly akceptovat jejich odbornost. Z tohoto důvodu vznikla Organizace absolventek Vyšší školy sociální péče (dále VŠSP) a ta za pomoci A. Masarykové prosadila, ţe se sociální práce stala specializovanou činností za předpokladu, ţe bude vykonávána na základě odborné přípravy. Později byla nově zaloţena Masarykova státní škola zdravotní a sociální péče v Praze, která na úseku sociální péče vychovávala sociální pracovnice pro celé území republiky. Začala vznikat další vzdělávací centra, střední a vysoké školy a byl tak zaloţen nový systém vzdělávání. Sociální soustava v období první Československé republiky byla pod vlivem západoevropských zemí, které vycházely z Keynesovy koncepce pojetí aktivní úlohy státu v hospodářském světě, ke kterým patřily i sociální programy. 14 Po roce 1945 se díky poválečné peněţní reformě změnilo sociální a příjmové rozloţení a s tím ruku v ruce také třídní i sociální struktura obyvatelstva. Naštěstí v té době přetrvávala 14


18

v Československu silná předválečná tradice charitativní sociální péče a vliv západního exilu, a tak se zpočátku sociální politika výrazně nelišila od západních systémů. Pokračovalo i odborné vzdělávání. V roce 1948 byl však pluralitní politický systém v ČSR vystřídán sovětským, tedy systémem vlády jedné politické strany a diktaturou proletariátu, která přinesla model centrálního plánování a to se promítlo i v sociální politice a sociální péči. Došlo ke znárodnění – vyvlastnění výrobních prostředků a předpokladu, ţe navţdy bude odstraněna nezaměstnanost, chudoba a třídní rozdíly, díky kterým vznikaly sociální problémy. Ty začaly být nově chápány jako pouhé přeţitky kapitalistického společenského řádu, které zaniknou, aţ plně zvítězí socialismus. Stát znárodnil nejen majetek, ale převzal i privátní fondy, důchodového, sociálního, nemocenského a úrazového pojištění. Důchodové připojištění bylo pouţito na rozvoj hospodářství. Od té doby nebyla sociální péči věnována dostatečná pozornost, bylo zrušeno domovské právo. Stát převzal všechny charitativní ústavy, dětské domovy, výchovné ústavy dosud řízené církvemi. Nastaly změny i v sociálním školství, kde z původních 28 vyšších škol zůstala jediná čtyřletá sociálně-zdravotní v Praze. I ta byla později změněna na školu hospodářskou, protoţe výchova sociálních pracovníků nepřímo potvrzovala skutečnost, ţe i v socialismu ţijí lidé, kteří potřebují sociální pomoc. Pojem sociální práce se přeměnil na sociálně-právní ochranu a sociální péče se stala věcí komisí národních výborů a postupně nastala situace, kdy stát promarnil i zájem lidí vykonávat tuto práci. Postupně nastala nutnost vytvořit sbor profesionálních pečovatelek a k této činnosti byly proškolovány a vyuţívány staré ţeny, které jinak byly bez kvalifikace, a tedy pro stát neproduktivní. Přesto ale i nadále byla sociální oblast státem podceňována.15 Začátkem šedesátých let se začíná ozývat kritika stávajícího politického systému. Postupně se začaly připravovat změny, otevřeně se začalo mluvit o chybách v sociální politice, byl obnoven vědní obor sociální práce, sociální školství, řádové sestry se mohly vrátit z internací do léčeben a zdálo se, ţe socialismus dostane lidskou tvář. Dokonce byla v roce 1960 přijata nová Ústava ČSSR. Postupné politické uvolňování však bylo pouze projevem rozpadu reţimu. Snahu o reformu politického systému a snahu o omezení mocenského postavení KSČ ukončila aţ intervence států Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Nastalo období normalizace a sociální zabezpečení spadlo do působnosti ministerstva práce a sociálních věcí, sluţby sociální péče a dávky poskytovaly národní výbory. Dále vznikly posudkové, dávkové komise a komise péče o rodinu a děti. Rozhodující pravomoci měly 15


19

okresní národní výbory a ty byly také zřizovateli většiny ústavů sociální péče. Konečně se představitelé komunistické moci z předchozího krizového období poučili a zjistili, ţe sociální otázky je nutné řešit i v socialismu. Sociální práce se začala pomalu rozvíjet. Bylo obnoveno a dále rozvíjeno sociálně-právní školství, prodlouţena mateřská dovolená, začala fungovat pečovatelská sluţba o staré lidi, objevovaly se domovy péče o staré lidi. Sociální práce ale stále nebyla rozvíjena jako odborná disciplína, věnovali se jí osvícení lidé a měla charakter spíše zdravotní. Vznikaly ošetřovatelské ústavy pro staré lidi, domovy důchodců, kojenecké ústavy, dětské domovy ale také výchovné ústavy. Se vznikem nových továren a závodů se začala také zde rozvíjet sociální práce. Ve funkcích sociálních pracovníků se většinou objevovali lidé, kteří nebrali toto povolání jako formální pracovní úkol, ale jako smysluplnou humanitární činnost např. řádové sestry, bývalí političtí vězni, právníci, kteří nesměli vykonávat svou praxi, osoby vyloučené z vysokých škol. Začínají vznikat odbory péče o pracující, které pečují o mladistvé zaměstnance, o ţeny s malými dětmi, svobodné matky, pracovníky se změněnou pracovní schopností. Organizují kluby důchodců, setkání bývalých pracovníků. Vzniká nová pracovní pozice referentů a tím také poptávka po absolventech sociálních škol. Sociální práce se začíná znovu pomalu obnovovat. Postupně se dokonce upozorňuje na témata jako je drogová závislost mládeţe, alkoholismus, výskyt psychických poruch, sociální podmínky důchodců, ţivotních podmínek v ústavech pro tělesně a mentálně postiţené, psychiatrických léčebnách, domovech důchodců a dětských domovech. Údaje o nich se nesměly zveřejňovat, jen díky odvaze některých odborníků a také samizdatu pronikaly na veřejnost a ovlivňovaly tak postoje občanů vůči KSČ. V polovině osmdesátých let se zrodilo úsilí o sociální plánování a metodika péče o lidské zdroje tedy sociální práce. Politické vedení dokonce schválilo záměr hledat formou výzkumu řešení sociálních otázek a sociálním pracovníkům poskytnout vysokoškolské vzdělání a reformovat dosavadní středoškolské. 16 Po roce 1989 nastaly v naší republice zásadní politické a ekonomické změny, které s sebou přinesly i změny v sociální oblasti. Byl vytvořen scénář sociální reformy, který měl za úkol vytvořit moderní systém sociální pomoci, včetně řešení negativních sociálních důsledků „transformačního šoku“. Reforma však nebyla úspěšná a teprve aţ v roce 1997 byl vládou schválen věcný záměr o sociální pomoci. Byly přijaty nové právní předpisy a teprve v roce 2006 došlo k nastavení nového systému sociální pomoci. Díky přijetí zákona č. 108/2006 Sb. 16


20

Ještě před přijetím tohoto zákona narostl počet nestátních neziskových organizací, které začaly poskytovat sociální sluţby. Byla to většinou občanská sdruţení, která poskytovala sociální sluţby ústavního charakteru. Nemusela se za své aktivity a výsledky hospodaření nikomu odpovídat a neměla ani vypracovány metodiky své práce. Sociální sluţby začaly opět poskytovat také církevní organizace formou ústavních zařízení – domovy důchodců, hospice, azylové domy. Ty vyuţívaly metodické pokyny svých partnerů ze zahraničí. Nedostatečné a problémové financování poskytoval stát formou dotací pouze na jeden rok. 17 Z výše uvedených historických skutečností vyplývá, ţe v ČR trvalo téměř jedno století, neţ došlo k pochopení významu sociální péče. Velký obrat nastal vlastně aţ od roku 2007, kdy nabyl účinnosti zákon o sociálních sluţbách č. 108/2006 Sb. a jeho prováděcí vyhláška č. 505/2006 Sb. 18

3. DRUHY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB A FORMY JEJICH POSKYTOVÁNÍ 3. 1.

Základní formy sociálních služeb

Zákon o sociálních sluţbách č. 108/2006 Sb. v §33 rozlišuje tři základní formy poskytování sociálních sluţeb, důleţitých z hlediska stanovení způsobu úhrady za poskytnuté sluţby a určení dalších specifik v souvislosti s podmínkami a povinnostmi poskytovatelů: 1) Pobytové – jde o sluţby spojené s poskytnutím ubytování v zařízeních sociálních sluţeb 2) Ambulantní – jde o sluţby, za kterými osoba dochází nebo je doprovázena, případně dopravována do zařízení sociálních sluţeb, ale součástí sluţby není ubytování. 3) Terénní – jde o sluţby, které jsou poskytovány osobám poskytovány v jejich přirozeném sociálním prostředí (domácnosti osob, místa jejich výkonu práce nebo vzdělávání).19 3. 2.

Základní druhy sociálních služeb

Zákon č. 108/2006 Sb. §32 dělí sociální sluţby na tři základní druhy:

17


18

KREJČÍŘOVÁ, Olga a Ivana TREZNEROVÁ. Malý lexikon sociálních služeb. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011, 85 s. ISBN 978-80-244-2754-6. 19 KRÁLOVÁ, Jarmila a Eva RÁŢOVÁ. Sociální služby a příspěvek na péči. 4. aktualiz. vyd. Olomouc: ANAG, 2012, 463 s. Práce, mzdy, pojištění. ISBN 978-807-2637-485.

21

1) Sociální poradenství § 37, které se poskytuje ve dvou formách – základní – patří sem poskytování informací, potřebných pro řešení nepříznivé sociální situace nebo informace, které vy vedly k jejímu předcházení, a odborné – poradenské aktivity směřované k uţivateli, za účelem řešit jeho obtíţnou ţivotní situaci a moţnost navázat kontakty s přirozeným sociálním prostředím. 2) Služby sociální péče § 38, které napomáhají osobám zajistit v domácím prostředí i v zařízení sociálních sluţeb jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umoţnit osobám v nejvyšší moţné míře zapojení do běţného ţivota společnosti nebo jim zajistit důstojné prostředí a zacházení, vyţaduje-li to jejich nepříznivá sociální situace.

3) Služby sociální prevence § 53, které napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou ohroţeny krizovou sociální situací, ţivotními návyky a způsobem ţivota vedoucím ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňujícím prostředím a ohroţením práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. V podstatě jde o pomoc při překonávání jejich nepříznivé sociální situace a zároveň o ochranu společnosti před vznikem a šířením neţádoucích společenských jevů.20,

21

3. 3. Rozdělení jednotlivých základních druhů sociálních služeb 1. Sociální poradenství:

§ 37 zákona o sociálních sluţbách § 3 a § 4 prováděcí vyhlášky

Základní – je poskytováno bezplatně a kaţdá osoba má nárok na poskytnutí tohoto základního sociálního poradenství, tedy získání potřebných informací, které mohou přispět k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Poskytovatelé sociálních sluţeb mají povinnost tuto činnost zajistit. Zajišťované úkony formou poskytnutí: -

informací prostřednictvím sociální sluţby, potřebných k řešení nepříznivé sociální situace

-

informací v souvislosti s výběrem sociálních sluţeb dle potřeb osob, jiné formy pomoci – dávky pomoci v hmotné nouzi a sociální péče

20

ČESKO. Zákon č.108 ze dne 14. března 2006 o sociálních sluţbách. In: Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 37, s. 1257-1289. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/7334 21

ČESKO. Vyhláška č.505 ze dne 15. listopadu 2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách. In: Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 164, s. 7021-7048. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/7334

22

-

informací o základních právech a povinnostech osob, kterým jsou poskytovány sociální sluţby, o moţnostech vyuţívání zdrojů k zabránění sociálního vyloučení a vzniku závislosti na sociální sluţbě

-

informace o moţných podporách členů rodiny, pokud se podílejí na péči o osobu

Odborné – je zaměřeno na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin osob, které informace získávají v občanských poradnách, manţelských a rodinných poradnách, poradnách pro seniory, poradnách pro osoby se zdravotním postiţením, poradnách pro oběti trestných činů a domácího násilí. Patří sem také sociální práce s osobami, jejichţ způsob ţivota můţe vést ke konfliktu se společností. Odborné poradenství v sobě zahrnuje téţ půjčování kompenzačních pomůcek. Patří sem tyto základní činnosti: -

zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a navazujících sluţeb

-

sociálně terapeutické činnosti – poskytování poradenství a zorientování se v sociální oblasti, právu, psychologii a vzdělávání

-

pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání běţných osobních záleţitostí a pomoc při obnovení a upevnění kontaktu s přirozeným sociálním prostředím

2. Služby sociální péče: Osobní asistence:

§ 39 zákona o sociálních sluţbách § 5 prováděcí vyhlášky

Jedná se o sluţby terénní, poskytované osobám se sníţenou soběstačností, důvodem je věk, chronické onemocnění nebo zdravotní postiţení a jejich situace vyţaduje pomoc jiné fyzické osoby, podle potřeb osob v průběhu dne i noci, bez omezení času, v prostředí domácím nebo jiném přirozeném sociálním prostředí a při činnostech osob, které jsou součástí všech jejich aktivit.

23

Pečovatelská služba: § 40 zákona o sociálních sluţbách § 6 prováděcí vyhlášky Jedná se o sluţby terénní nebo ambulantní, poskytované osobám se sníţenou soběstačností, důvodem je věk, chronické onemocnění nebo zdravotní postiţení, a rodinám s dětmi, v případě, ţe situace vyţaduje pomoc jiné fyzické osoby. Čas poskytování je předem dohodnut s pečovatelskou sluţbou a úkony jsou poskytovány v prostředí domácností nebo v zařízeních sociálních sluţeb. Tísňová péče: §41 zákona o sociálních sluţbách §7 prováděcí vyhlášky Jedná se o sluţby terénní, spočívající v poskytnutí nepřetrţité distanční (vzdálené) hlasové a elektronické komunikace s osobami s vystavenými stálému vysokému riziku ohroţení zdraví nebo ţivota z důvodu sníţení soběstačnosti a schopnosti péče o svou osobu. Důleţitou roli hraje moţnost náhlého zhoršení jejich zdravotního stavu nebo schopností. Průvodcovské a předčitatelské služby: § 42 zákona o sociálních sluţbách § 8 prováděcí vyhlášky Jedná se o sluţby terénní nebo ambulantní, určené osobám se zdravotním postiţením nebo osobám ve věku seniorů, které mají sníţené či nedostačující schopnosti v oblasti orientace nebo komunikace. Podstatou je pomoc při jejich osobním vyřizování vlastních záleţitostí. Tyto sluţby mohou být poskytovány společně s jinými sluţbami. Podpora samostatného bydlení:


Jedná se o sluţby terénní, které jsou poskytované osobám, jejichţ situace vyţaduje pomoc jiné fyzické osoby z důvodu sníţené soběstačnosti zapříčiněné

24

zdravotním postiţením nebo chronickým onemocněním, včetně duševního onemocnění. Odlehčovací služby:


Jedná se o sluţby terénní, ambulantní nebo pobytové, poskytované na určitou, přechodnou dobu. Vyuţívat je mohou osoby se sníţenou soběstačností z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postiţení, které vyuţívají péče své rodiny ve svém přirozeném sociálním prostředí. Podstatou této sluţby je, aby byl pečující osobě umoţněn odpočinek např. v době vlastní hospitalizace nebo lázeňského pobytu. Centra denních služeb:


Jedná se o sluţby ambulantní, poskytované osobám, které potřebují pomoc při zajištění péče o svou osobu, posílení svých schopností a dovedností, dále poskytnutí sluţeb, které si nejsou schopny zajistit sami pro svou sníţenou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postiţení. Denní stacionáře:


Jedná se o sluţby ambulantní, poskytované v průběhu denních hodin osobám se sníţenou soběstačností z důvodu věku nebo zdravotního postiţení a osobám, které trpí chronickým duševním onemocněním a potřebují pravidelnou pomoc v oblasti osobní péče a soběstačnosti a posílení samostatnosti. Týdenní stacionáře:


25

Jedná se o sluţby pobytové, poskytované v pracovních dnech (ve dnech pracovního klidu jsou tyto osoby ve vlastním domácím prostředí) osobám se sníţenou soběstačností z důvodu věku nebo zdravotního postiţení a osobám, které trpí chronickým duševním onemocněním a potřebují pravidelnou pomoc od jiné fyzické osoby. Domovy pro osoby se zdravotním postižením: § 48 zákona o sociálních sluţbách § 14 prováděcí vyhlášky Jedná se o sluţby pobytové, určené osobám se sníţenou soběstačností z důvodu zdravotního postiţení s nutností pravidelné pomoci jiné fyzické osoby, spočívající v zabezpečení komplexní, zpravidla trvalé péče a prostředí domova nahrazuje domácí prostředí. Nezaopatřeným dětem je z prostředků domova poskytováno osobní vybavení (prádlo, šatstvo, obuv), drobné předměty běţné osobní potřeby a některé další sluţby, pokud jsou potřeba (stříhání vlasů, holení, pedikúra). Domovy pro seniory:


Jedná se o sluţby pobytové, které jsou poskytované osobám se sníţenou soběstačností především z důvodu vyššího věku, které potřebují pravidelnou pomoc právě v oblasti soběstačnosti a osobní péče. Jejich sociální situace je natolik nepříznivá, ţe jim jiţ nedovoluje ţít v domácím prostředí a potřebují komplexní péči. Domovy se zvláštním režimem:


Jedná se sluţby pobytové, určené osobám se specifickými potřebami, které vyplývají z jejich onemocnění, a reţim poskytování sociálních sluţeb je

přizpůsoben

těmto

specifickým 26

potřebám.

Osoby

mají

sníţenou

soběstačnost, jejímţ důvodem je chronické duševní onemocnění nebo závislost na návykových látkách, dále osoby se stařeckou a Alzheimerovou demencí a ostatní typy demencí, v důsledku nichţ osoby vyţadují pravidelnou pomoc a péči jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení:


Jedná se o sluţby pobytové formou skupinového, případně individuálního bydlení, které jsou poskytovány osobám se sníţenou soběstačností, jejímţ důvodem je zdravotní postiţení, nebo chronické onemocnění, včetně duševního a situace těchto osob vyţaduje pomoc jiné osoby především v oblasti péče o domácnost a osobní péče. Byty v nichţ tyto osoby ţijí, jsou většinou součástí běţné bytové zástavby, jsou spravované poskytovatelem sluţeb a osoby zde mohou vést téměř samostatný ţivot ve vlastní domácnosti. Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče: § 52 zákona o sociálních sluţbách § 18 prováděcí vyhlášky Jedná se o sluţby pobytové ve zdravotnických zařízeních lůţkové péče poskytované osobám, které jiţ nepotřebují sluţby lůţkové péče, ale jejich zdravotní stav jim nedovoluje se obejít bez pomoci jiné fyzické osoby a to je důvodem, proč nemohou být propuštěny ze zdravotnického zařízení lůţkové péče. Sluţby jsou poskytovány do doby, neţ mají zabezpečenu pomoc osoby blízké nebo jiné fyzické osoby nebo zajištěno poskytování sluţeb terénních, ambulantních, případně pobytových v zařízení sociálních sluţeb. 3. Služby sociální prevence: Raná péče:


27

Jedná se o sluţby terénní, v případě potřeby doplněné o ambulantní sluţby, poskytované dítěti a rodičům dítěte ve věku do 7 let. Toto dítě je zdravotně postiţené nebo je ohroţen jeho vývoj v důsledku nepříznivého zdravotního stavu. Tato sluţba má být sluţbou na podporu rodiny a vývoje dítěte s přihlédnutím na jeho specifické potřeby. Telefonická krizová pomoc:


Jedná se o sluţby terénní, je určená osobám nacházejícím se v situaci ohroţení zdraví nebo ţivota, případně jiné obtíţné ţivotní situaci, kterou do určité doby nemohou řešit vlastními silami. Je poskytována pouze na přechodnou dobu. Tlumočnické služby:


Jedná se o sluţby terénní, případně ambulantní určené osobám s poruchami komunikace způsobenými především smyslovým postiţením, jenţ zamezuje běţné komunikaci s okolím bez pomoci jiné fyzické osoby. Azylové domy:


Jedná se o sluţby pobytové na přechodnou dobu, určené osobám v nepříznivé sociální situaci, ve spojitosti se ztrátou bydlení. Domy na půl cesty:


Jedná se o sluţby pobytové zpravidla pro osoby do 26 let věku, které po dosaţení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, případně pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládeţ, a pro osoby, propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody nebo

28

ochranné léčby. Specifickým potřebám těchto osob je přizpůsoben způsob poskytování sociálních sluţeb. Kontaktní centra:


Jedná se o sluţby ambulantní, případně terénní, poskytované v nízkoprahových zařízeních osobám ohroţeným závislostí na návykových látkách, spojené se sniţováním sociálních a zdravotních rizik. Krizová pomoc:


Jedná se o sluţby terénní, ambulantní nebo pobytové, poskytované na přechodnou dobu osobám, nacházejícím se v situaci ohroţení zdraví nebo ţivota, v době kdy přechodně nemohou svoji nepříznivou ţivotním situaci řešit vlastními silami. Intervenční centra:

§ 60a zákona o sociálních sluţbách

Jedná se o sluţby ambulantní, terénní nebo pobytové, nabídnuté osobě ohroţené násilným chováním jiné osoby, která je vykázána ze společného obydlí podle zvláštního právního předpisu. Tato pomoc je nabídnuta ohroţené osobě nejpozději do 48 hodin od doručení kopie úředního záznamu o vykázání intervenčnímu centru. O pomoc můţe také poţádat osoba ohroţená násilným chováním jiné osoby obývající s ní společné obydlí nebo i bez takového podnětu, a to neodkladně poté, co se intervenční centrum o ohroţení osoby násilným chováním dozví. Nízkoprahová denní centra:


Jedná se o sluţby ambulantní, popřípadě terénní pro osoby bez přístřeší.

29

Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež: § 62 zákona o sociálních sluţbách § 27 prováděcí vyhlášky Jedná se o sluţby ambulantní, případně terénní, určené dětem od 6 do 26 let, které jsou ohroţeny společensky neţádoucími jevy. Jde zde o zlepšení kvality jejich ţivota formou předcházení nebo sníţení sociálních a zdravotních rizik, souvisejících se způsobem jejich ţivota. Je jim umoţněno se lépe orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet si tak podmínky k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Tyto sluţby mohou být poskytovány anonymně. Noclehárny:


Jedná se o sluţby ambulantní pro osoby bez přístřeší, majících zájem o vyuţití hygienického zařízení a ubytování. Služby následné péče:


Jedná se o sluţby ambulantní nebo pobytové, poskytované osobám, které jsou duševně nemocné a osobám závislým na návykových látkách, které absolvovaly ústavní léčku ve zdravotnickém zařízení, ambulantní léčbu, případně se jí podrobují a osobám, které abstinují. Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi: § 65 zákona o sociálních sluţbách § 30 prováděcí vyhlášky Jedná se o sluţby terénní, případně ambulantní poskytované rodině s dítětem, u kterého je ohroţen jeho vývoj v důsledku dopadů dlouhodobě krizové

30

sociální situace, kdy tuto situaci rodiče nedokáţou překonat sami bez cizí pomoci a tak u dítěte existují další rizika ohroţení jeho vývoje. Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením: § 66 zákona o sociálních sluţbách § 31 prováděcí vyhlášky Jedná se o sluţby ambulantní, případně terénní, poskytované osobám důchodového věku nebo osobám, které mají zdravotní postiţení ohroţené sociálním vyloučením. Sociálně terapeutické dílny: § 67 zákona o sociálních sluţbách

§ 32 prováděcí vyhlášky Jedná se sluţby ambulantní, poskytované osobám, které mají z důvodu zdravotního postiţení sníţenou soběstačnost a pro tento důvod není moţné je umístit na otevřený ani chráněný trh práce. Prostřednictvím sociálně pracovní terapie je jim umoţněna dlouhodobá a pravidelná podpora zdokonalování pracovních návyků a dovedností. Terapeutické komunity:


Jedná se o sluţby pobytové i na přechodnou dobu, určené osobám závislým na návykových látkách nebo osobám s chronickým duševním onemocněním, které se chtějí začlenit do běţného ţivota. Terénní programy:


Jedná se o sluţby terénní, poskytované osobám vedoucím rizikový způsob ţivota, případně jsou ohroţeny tímto způsobem ţivota. Patří sem problémové slupiny osob, uţivatelé návykových látek nebo omamných psychotropních látek, dále osoby bez přístřeší, osoby ţijící v sociálně vyloučených komunitách a jiné sociálně ohroţené skupiny. Součástí těchto sluţeb je vyhledávání těchto 31

osob a minimalizování rizik jejich způsobu ţivota. Poskytování těchto sluţeb můţe být anonymní. Sociální rehabilitace:


Jedná se sluţbu terénní a ambulantní, případně pobytovou, poskytovanou v centrech sociálně rehabilitačních sluţeb. Cílem těchto sluţeb je dosáhnout samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob, v souvislosti s rozvojem jejich specifických schopností, posilováním návyků a nácvikem výkonu běţných, pro samostatný ţivot nezbytných činností, způsobem alternativním s vyuţitím zachovaných schopností, potenciálů a kompetencí. 22, 23, 24 3. 4.

Rozdělení sociálních služeb podle věku cílové skupiny

Uţivateli sociálních sluţeb jsou fyzické nebo právnické osoby, které mají zvláštní potřeby, na něţ sluţby reagují. Rozdělit sociální sluţby můţeme různě a jednou z moţností je rozdělení dle věku uţivatelů. Lze tedy strukturu uţivatelů sociálních sluţeb rozdělit do tří základních cílových skupin: 1. Děti a mládež – od narození do cca. 20 let věku 2. Dospělá populace – 20 aţ cca. 60 let věku 3. Senioři – 60 aţ 90 – a více je povaţováno za dlouhověkost Všem žadatelům bez ohledu na věk jsou poskytovány tyto sociální služby:  Základní a odborné poradenství  Sluţby sociální péče: Osobní asistence Pečovatelská sluţba 22



ČESKO. Vyhláška č.505 ze dne 15. listopadu 2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách. In: Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 164, s. 7021-7048. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/7334

32

Průvodcovské a předčitatelské sluţby Denní stacionáře Týdenní stacionáře Domovy pro osoby se zdravotním postiţením  Sociální prevence: Terénní programy Ostatní druhy sociálních služeb jsou dále poskytovány dle následujícího rozdělení: Děti a mládež:  Sluţby sociální péče: Odlehčovací sluţby  Sociální prevence: Raná péče Sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi Nízkoparahová zařízení pro děti a mládeţ Telefonická krizová pomoc Tlumočnické sluţby Dospělá populace:  Sluţby sociální péče: Tísňová péče

Domovy se zvláštním reţimem

Podpora samostatného bydlení

Chráněné bydlení

Odlehčovací sluţby

Sociální sluţby poskytované ve

Centra denních sluţeb

zdravotnickém zařízení ústavní péče

Domovy pro seniory

 Sociální prevence: Raná péče

Nízkoprahová denní centra

Tlumočnické sluţby

Noclehárny

Azylové domy

Sociálně aktivizační sluţby pro

Domy na půl cesty

rodiny s dětmi

33

Kontaktní centra

Sociálně terapeutické dílny

Krizová pomoc

Sluţby následné péče

Intervenční centra

Terapeutické komunity Sociální rehabilitace

Senioři:

 Sluţby sociální péče: Tísňová péče







zdravotnickém zařízení ústavní péče

Domovy pro seniory

 Sociální prevence:

3. 5.

Telefonická krizová pomoc

Nízkoprahová denní centra


Noclehárny

Azylové domy


Domy na půl cesty

rodiny s dětmi

Kontaktní centra

Sociálně terapeutické dílny

Krizová pomoc

Terapeutické komunity

Intervenční centra

Sociální rehabilitace25

Rozdělení sociálních služeb podle způsobu úhrady za službu

Dle zákona č. 108/2006 Sb. § 71 se sociální sluţby poskytují: a) bez úhrady nákladů b) za částečnou nebo plnou úhradu nákladů Sociální služby bez úhrady nákladů: Sociální poradenství

Terénní programy

25

KREJČÍŘOVÁ, Olga a Ivana TREZNEROVÁ. Malý lexikon sociálních služeb. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011, 85 s. ISBN 978-80-244-2754-6.

34

Raná péče

Sociální rehabilitace

Telefonická krizová pomoc

Sociální sluţby v kontaktních


centrech

Krizová pomoc

Sociální sluţby v nízkoprahových


zařízeních pro děti a mládeţ


Sluţby sociálně terapeutických

rodiny s dětmi

dílen


Sociální sluţby intervenčních center

seniory a osoby se zdravotním postiţením

Sociální služby za částečnou nebo plnou úhradu nákladů:

Osobní asistence

Sociální rehabilitace

Pečovatelská sluţba

Domovy pro osoby se zdravotním

Tísňová péče – maximální výše

postiţením

úhrady za poskytování tísňové

Domovy pro seniory

péče se rovná skutečným


nákladům na provoz technických


komunikačních prostředků


Průvodcovské a předčitatelské

zdravotnických zařízeních ústavní

sluţby

péče


Azylové domy


Domy na půl cesty



Denní stacionáře

Terapeutické komunity

Týdenní stacionáře

Sociální rehabilitace26

26

KREJČÍŘOVÁ, Olga a Ivana TREZNEROVÁ. Malý lexikon sociálních služeb. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011, 85 s. ISBN 978-80-244-2754-6.

35

4. PODMÍNKY POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB 4. 1.

Registrace a její podmínky

Poskytování sociálních sluţeb je moţné pouze na základě oprávnění, které stanovuje zákon č. 108/2006 Sb. § 6 a §78 - §87 s moţnými výjimkami, které stanovuje § 83 a § 84 tohoto zákona. Oprávnění vzniká na základě rozhodnutí o registraci, na které je právní nárok. To znamená, ţe pokud jsou stanovené podmínky splněny, musí být rozhodnutí o registraci vydáno. Poskytování sociálních sluţeb bez oprávnění je povaţováno za správní delikt a krajský úřad je oprávněn k uloţení pokuty aţ do výše 250 000 Kč. Poskytovateli sociálních sluţeb mohou být: Obce a kraje a jimi zřízené právnické osoby (dle zákona č. 250/2000 Sb., § 23) Další právnické osoby bez ohledu na jejich právní formu Fyzické osoby Ministerstvo práce a sociálních věcí a jím zřízené organizační sloţky (dle zákona č. 219/2000 Sb.) Poskytování sociálních sluţeb není výdělečná činnost a nespadá tak pod reţim ţivnostenského zákona č. 455/1991 Sb. Rozhodnutí o registraci je oprávněn vydat: Krajský úřad – řídí se trvalým pobytem ţadatele - fyzické osoby a sídlem u právnické osoby Ministerstvo práce a sociálních věcí Podmínky registrace: Podání písemné ţádosti se všemi náleţitostmi (formulář lze získat na www.mpsv.cz) Bezúhonnost – platí pro všechny osoby, které budou přímo poskytovat sociální sluţby, tedy budou pracovat přímo s klienty: -

sociální pracovníci

-

pracovníci v sociálních sluţbách

-

manţelské a rodinné poradce

-

další odborní pracovníci, poskytující odborné sluţby (např. zdravotníci a pedagogové)

36

Zajištění hygienických podmínek, pokud jsou sociální sluţby poskytovány v zařízení sociálních sluţeb Vlastnické nebo jiné právo k objektům nebo prostorám, v nichţ sociální sluţby budou poskytovány Zajištění materiálních a technických podmínek, které odpovídají druhu poskytovaných sociálních sluţeb (kolaudační rozhodnutí, souhlas stavebního úřadu se změnou uţívání stavby). U pobytových sluţeb pro osoby se zdravotním postiţením bezbariérové uţívání staveb. Skutečnost, ţe na majetek fyzické nebo právnické osoby, která je ţadatelem o registraci, nebyl prohlášen konkurs nebo proti ní nebylo zahájeno konkursní nebo vyrovnávací řízení anebo nebyl návrh na prohlášení konkursu zamítnut pro nedostatek majetku. Rozhodnutí o registraci: Pokud ţadatel prokáţe, ţe jsou splněny všechny výše uvedené podmínky, vydá registrující orgán rozhodnutí o registraci, které obsahuje: Označení poskytovatele a jeho identifikační údaje dle ţádosti o registraci Název a místo zařízení nebo místa poskytování sociálních sluţeb Poskytované druhy sociálních sluţeb Okruh osob, kterým budou sociální sluţby poskytovány Údaj o kapacitě poskytovaných sociálních sluţeb Den započetí poskytování sociálních sluţeb Další povinnosti poskytovatele sociálních sluţeb: Před započetím poskytování sociálních sluţeb uzavřít pojistnou smlouvu pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou při poskytování sociálních sluţeb (do 15 dnů od uzavření zaslat úředně ověřenou kopii registrujícímu orgánu). V případě změn týkajících se údajů obsaţených v rozhodnutí o registraci, ţádosti o ní a v dokladech připojených k ţádosti je povinnost ţadatele doloţit tyto změny příslušnými doklady. Registrace se na základě zákonné výjimky nevyţaduje u těchto subjektů: Osoba blízká, která poskytuje osobě pomoc (§ 116 občanského zákoníku) Asistent sociální péče, který poskytuje osobě pomoc, pokud tuto činnost nevykonává jako podnikatel (§ 2 obchodního zákoníku) 37

Fyzická nebo právnická osoba, která je usazena v jiném členském státě EU a poskytuje sociální sluţby na území ČR dočasně a ojediněle (článek 49 Smlouvy o zaloţení ES) Zdravotnická zařízení lůţkové péče, pokud poskytují sociální sluţby na základě § 52 zákona o sociálních sluţbách Registr poskytovatelů sociálních sluţeb je veden krajským úřadem v listinné a elektronické podobě. Jsou v něm zapsáni poskytovatelé, kterým bylo vydáno rozhodnutí o registraci. Zrušení registrace můţe nastat zahájením řízení z moci úřední nebo na ţádost poskytovatele sociálních sluţeb.27, 28

4. 2. Smlouva o poskytování sociální služby Sociální sluţby jsou poskytovány na základě smluvního vztahu tj. na základě smlouvy o poskytnutí sociální sluţby (§ 91 zákona o sociálních sluţbách a § 51 občanského zákoníku).

Smlouva je pojímána jako vzájemný, obsahově shodný projev vůle dvou smluvních stran, za předpokladu dodrţení zásady, ţe vše, co souvisí s uzavíranou smlouvou, bylo smluvními stranami formulováno v souladu se zákonem i s jeho účelem a v souladu s dobrými mravy. Další povinností smluvních stran je odstranit ze smlouvy vše, co by mohlo vést ke vzniku rozporů a následných sporů. Po uzavření smlouvy vzniká závazkový právní vztah, který splňuje tyto podmínky: Závazek poskytovatele – poskytovat sociální sluţbu Závazek osoby platit stanoveným způsobem za poskytnutou sociální sluţbu úhradu Závazek osoby dodrţovat vnitřní pravidla stanovená poskytovatelem pro poskytování sociální sluţby Vznik tohoto závazkového vztahu na základě smlouvy ve formě a obsahující náleţitosti stanovené zákonem Poskytovatel sociálních sluţeb můţe odmítnout uzavření smlouvy pouze pokud: Neposkytuje sociální sluţbu, o kterou osoba ţádá, nebo Nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální sluţby, o kterou osoba ţádá, nebo

27


ČESKO. Zákon č.108 ze dne 14. března 2006 o sociálních sluţbách. In: Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 37, s. 1257-1289. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/7334.

38

Zdravotní stav osoby, která ţádá o poskytnutí pobytové sociální sluţby, vylučuje poskytnutí takové sociální sluţby Osobě, která ţádá o poskytnutí sociální sluţby, vypověděl v době kratší neţ 6 měsíců před touto ţádostí smlouvu o poskytování téţe sociální sluţby z důvodu porušování povinností vyplývajících ze smlouvy Forma a náleţitosti smlouvy: V § 91 zákona o sociálních sluţbách se uvádí, ţe smlouva musí týt uzavřena písemně, kdy musí být takto učiněno, a kdy musí týt uzavřena písemně na základě návrhu alespoň jedné smluvní strany. Smlouva musí obsahovat: Označení smluvních stran – osoba, které bude poskytována sociální sluţba, můţe být v některých případech zastupována zástupcem, který je oprávněn jednat jejím jménem. Druh sociální sluţby – označení druhu se musí shodovat s názvem sociální sluţby podle zákona o sociálních sluţbách, na kterou má poskytovatel registraci. Rozsah poskytování sociální sluţby – je stanoven zákonem jako soubor základních činností, podrobně specifikovaných prováděcí vyhláškou. Místo a čas poskytování sociální sluţby – ve smlouvě uvedeno v souladu s registrací. Výše úhrady za sociální sluţbu a způsob jejího placení – je stanovena podle jednotlivých druhů sociálních sluţeb dle zákona o sociálních sluţbách § 73 - § 77. Ve smlouvě musí týt uvedena rovněţ splatnost úhrady ze strany klienta. Po novele zákona 108/2006 Sb. a vyhlášky 505/2006 Sb. jiţ nestanovuje pravidla pro výpočet a způsob vracení částek zaplacené úhrady za neodebrané sluţby, jde zde o smluvní princip, jehoţ pravidla musí mít poskytovatel zároveň upravený ve svém vnitřním předpisu. Platba můţe být hrazena hotově na pokladně nebo převodem na účet poskytovatele. Výpovědní důvody a výpovědní lhůty – klient nemusí na rozdíl od poskytovatele uvádět důvod výpovědi, jedná se o jednostranný právní úkon, perfektní se stává doručením a účinnosti nabývá uplynutím výpovědní lhůty. Doba platnosti smlouvy – určitá i neurčitá. Další ujednání – pokud je poskytovatel povaţuje za potřebná (např. pokuty).

39

Závěrečná ustanovení – např. počet exemplářů smlouvy, písemná změna nebo zrušení smlouvy apod. Vlastnoruční podpisy, místo a datum uzavření smlouvy. 29, 30

5. POSKYTOVÁNÍ PŘÍSPĚVKU NA PÉČI 5. 1.

Účel příspěvku na péči

Osobě, která vzhledem ke svému zdravotnímu stavu potřebuje při zvládání běţných ţivotních úkonů pomoc a ocitne se tak v nepříznivé sociální situaci, můţe být přidělena určitá finanční dávka ze státního rozpočtu – příspěvek na péči. Díky tomuto příspěvku si osoba můţe dle vlastního uváţení zajistit – „koupit“ potřebnou pomoc buďto prostřednictvím rodiny nebo od poskytovatele sociálních sluţeb, případně od jiné osoby stanovené zákonem. Tyto formy je moţné kombinovat. Dle schopnosti zvládat 10 základních ţivotních potřeb a odůvodnění potřeby kaţdodenní pomoci, dohledu nebo péče jiné fyzické osoby, s ohledem na věk a z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se rozlišují 4 stupně závislosti: I. lehká závislost II. středně těţká závislost III. těţká závislost IV. úplná závislost 31, 32 5. 2.

Podmínky a vznik nároku na příspěvek

Základní podmínkou nároku na příspěvek na péči je potřeba pomoci osobě, která pomoc potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, při zvládání základních ţivotních potřeb v takovém rozsahu, jeţ je důvodem k zařazení do některého z výše uvedených stupňů závislosti. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je takový, který na základě poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle neţ jeden rok a omezuje funkční schopnosti potřebné ke zvládání základních ţivotních potřeb.

29


ČESKO. Zákon č.108 ze dne 14. března 2006 o sociálních sluţbách. In: Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 37, s. 1257-1289. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/7334. 31 KRÁLOVÁ, Jarmila a Eva RÁŢOVÁ. Sociální služby a příspěvek na péči. 4. aktualiz. vyd. Olomouc: ANAG, 2012, 463 s. Práce, mzdy, pojištění. ISBN 978-807-2637-485. 32


40

Další podmínkou je, ţe osobě zařazené do některého ze čtyř stupňů závislosti poskytuje potřebnou pomoc některý z následujících poskytovatelů: osoba blízká asistent sociální péče poskytovatel sociálních sluţeb zapsaný v registru poskytovatelů sociálních sluţeb dětský domov speciální lůţkové zdravotnické zařízení hospicového typu Na přípěvek nemá nárok osoba mladší jednoho roku. O příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce (dále ÚP). Posuzují se stupně závislosti a zároveň se hodnotí schopnost zvládat 10 základních ţivotních potřeb, které sledují rozhodující oblasti ţivota posuzované osoby ve vztahu ke schopnosti péče o sebe a schopnosti sociálního začlenění. Dle § 9 zákona o sociálních sluţbách sem patří: 1) Mobilita 2) Orientace 3) Komunikace 4) Stravování

5) Oblékání a obouvání 6) Tělesná hygiena 7) Výkon fyziologické potřeby 8) Péče o zdraví 9) Osobní aktivity 10) Péče o domácnost Výše příspěvku je dána § 11 zákona o sociálních sluţbách a ve zvláštních případech výši řeší § 120 odst. 4 stejného zákona. Na výplatu příspěvku vzniká nárok, kdyţ jsou splněny podmínky pro nárok na příspěvek a byla podaná ţádost o přiznání příspěvku. Přiznán a vyplácen můţe být nejdříve od začátku kalendářního měsíce, ve kterém bylo řízení zahájeno a vyplácí se vţdy za celý kalendářní měsíc, nelze jej přiznat zpětně. V době hospitalizace oprávněné osoby se výplata příspěvku zastavuje. 33, 34 33


41

5. 3.

Způsob vyplácení příspěvku

Příspěvek vyplácí krajská pobočka ÚP podle místa trvalého nebo hlášeného pobytu oprávněné osoby a zároveň určuje výplatní termín. Příspěvek je vyplácen měsíčně, v kalendářním měsíci, za který náleţí a musí být vyplacen do konce tohoto kalendářního měsíce. Vyplácen je v české měně. Kromě dávek pomoci v hmotné nouzi, kde způsob výplaty dávky a jejího čerpání stanovuje ÚP, určuje ve většině případů způsob čerpání dávky klient. Podstatné ovšem je, ţe způsob čerpání dávky je vţdy prostřednictvím sKarty. Způsoby výplaty či čerpání dávky: Dávku čerpá přímo z účtu, který je veden k sKartě: -

výběrem z bankomatu (hotovost)

-

platbou u obchodníka

-

výběrem hotovosti u obchodníka

Převodem na jiný účet, který provede buďto na ÚP nebo v bankomatu a platební příkaz můţe mít trvalý či jednorázový charakter. Převést můţe celkovou sumu nebo její část. Vyuţití peněţní poukázky - tento způsob byl dříve nejvíce vyuţíván. S příchodem systému sKarty měl být zrušen, ale stále je velké mnoţství osob, které pobírají sociální dávky a nevyhovuje jim systém sKaret. Je mezi nimi mnoho osob vyšší věkové kategorie a osob s omezenou pohyblivostí. V případech, kdy tedy poţaduje klient i nadále zasílání dávek prostřednictvím peněţních poukázek, bude tak moţné i v roce 2013. Úřad práce ČR dopisem vyrozumí kaţdého klienta, pro něhoţ je karta připravena a při jejím převzetí dostane klient příručku s návodem, jak lze kartu pouţívat, informaci o podmínkách pouţití sKarty a také sazebník plateb při nakládání s ní. sKarta slouţí zároveň jako průkaz TP, ZTP či ZTP/ P pro osoby se zdravotním postiţením, klienti se jejím prostřednictvím prokazují úřadům práce a dále slouţí jako identifikační doklad těch, kteří pobírají sociální dávky. 35

34

ČESKO. Zákon č.108 ze dne 14. března 2006 o sociálních sluţbách. In: Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 37, s. 1257-1289. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/7334 35 KRÁLOVÁ, Jarmila a Eva RÁŢOVÁ. Sociální služby a příspěvek na péči. 4. aktualiz. vyd. Olomouc: ANAG, 2012, 463 s. Práce, mzdy, pojištění. ISBN 978-807-2637-485.

42

Od 1. ledna 2013 platí novela občanského soudního řádu, ve které je stanoveno, ţe technický účet k sKartě není moţné exekuovat. Nepojistné sociální dávky, které klient čerpá prostřednictvím sKarty, jsou chráněny proti exekucím a nejsou tedy součástí exekutorského výměru k výkonu rozhodnutí. 36 V roce 2013 se chystají další legislativní změny. Právní předpis by měl definovat: -

dobrovolnost platební funkce sKarty,

-

povinnost převzít sKartu jako identifikační kartu,

-

nebude nutné podepisovat ţádný dokument o zřízení účtu k sKartě ani přebírání PIN,

-

za doručení dávek prostřednictvím poštovní poukázky budou klienti platit regulovanou cenu,

-

lidé, kteří pobírají dávky hmotné nouze, nebudou muset za poštovní poukázku platit vůbec

Prezident ČR Václav Klaus a premiér Petr Nečas podepsali 29. a 30. 12. 2012 novelu zákona, která umoţnila i pro rok 2013 vyplácení sociálních dávek. Na základě této novely budou nadále vypláceny dávky i osobám, které dosud sKartu nevlastní.

37

Navíc Úřad pro ochranu

osobních údajů řekl jednoznačně, ţe v souvislosti s sKartami došlo k protizákonnému jednání tím, ţe osobní údaje byly České spořitelně předány. Dne 31. 1. 2013 schválil Senát návrh zákona, kterým se ruší všechna ustanovení zákonů, která se dotýkají sKarty. Návrh zákona bude dále projednávat Poslanecká sněmovna. 38 Stanovisko veřejného ochránce práv JUDr. Pavla Varvařovského k tvrzení ministryně práce a sociálních věcí o povinnosti vyuţívat sKartu: „Jako veřejnému ochránci práv mi nepřísluší hodnotit technologické aspekty či ekonomické přínosy sKarty. Jsem přesvědčen, že by stát měl respektovat zákony. Pokud se příjemce dávky

36

Http://socialnireforma.mpsv.cz. Http://socialnireforma.mpsv.cz: Karta sociálních systému sKarta [online]. 2013 [cit. 2013-03-31]. Dostupné z: http://socialnireforma.mpsv.cz/cs/3 37

Klaus podepsal zákon, který umoţní vyplácet dávky i bez sKarty. In: Http://www.novinky.cz [online]. Praha, 2012, 30. prosince 2012 [cit. 2013-03-31]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/288958-klaus-podepsalzakon-ktery-umozni-vyplacet-davky-i-bez-skarty.html 38 Http://socialnireforma.mpsv.cz. Http://socialnireforma.mpsv.cz: Karta sociálních systému sKarta [online]. 2013 [cit. 2013-03-31]. Dostupné z: http://socialnireforma.mpsv.cz/cs/3

43

z jakéhokoli lidsky pochopitelného důvodu rozhodne sKartu odmítnout, není možné, aby mu stát svévolně výplatu dávky zastavil.“39 sKarty, byly prvním klientům vydány v červenci roku 2012. Úřady práce předaly do 1. února 2013 cca. 218 880 běţných sKaret, odmítlo je 1 213 klientů. Kartu převzalo i 14 985 postiţených, nechtělo ji 167. Do tohoto termínu se přes sociální karty a jejich účty vyplatilo 515 741 dávek za víc neţ 3,09 miliardy korun.40

6. FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB 6.1

Systém financování sociálních služeb

Od roku 2006, kdy nabyl účinnosti zákon 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách nastala změna ve způsobu financování sociálních sluţeb. Tento způsob se přiblíţil systémům vyuţívaným ve vyspělých evropských zemích a je zaloţen na tzv. spolufinancování, na němţ se podílí stát i občan, co by uţivatel sociálních sluţeb. Nový systém navíc posiluje suverenitu jedince a klade tím velký důraz moţnost volby výběru poskytovatele sociálních sluţeb. K tomuto přispěl především nově vzniklý princip „dotace na hlavu“ tedy příspěvku na péči, poskytovaný osobám, které jsou závislé na pomoci jiné fyzické osoby, a jeho účelem je zajištění potřebné pomoci. Příspěvek kryje část nákladů na potřebnou péči, díky němu se klient sám rozhoduje o způsobu zabezpečení svých potřeb. V neposlední řadě je zabezpečeno lepší a účelnější rozdělení veřejných prostředků. O příspěvku rozhoduje stát státní posudková sluţba a tím je také daná zvýšená kontrola skutečného vykonání sluţeb. 41

6. 2.

Zdroje financování sociálních služeb

Financování sociálních sluţeb v ČR je moţné charakterizovat jako vícezdrojové, které je závislé na celé řadě faktorů souvisejících se sociální sluţbou a také s poskytovatelem této sluţby. Lze je tedy obecně rozdělit dle druhu sociálních sluţeb hlavní finanční zdroje: 39

Tiskove.zpravy: Stanovislo ombudsmana k tvrzení nové ministryně práce a sociálních věcí o povinnosti vyuţívat sKartu. JUDR. PAVEL VARVAŘOVSKÝ. Www.ochrance.cz [online]. Praha, 2012, 20. 11. 2012 [cit. 31. 03.2013]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2012/ 40

Spořitelna a sKarty by se mohly nadobro odloučit, navrhuje ministerstvo. In: . Http://zpravy.idnes.cz [online]. Praha, 2013, 4. února 2013 [cit. 2013-03-31]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/skarty-a-ceska-sporitelna0y9/domaci.aspx?c=A130204_171226_domaci_hro 41 KRÁLOVÁ, Jarmila a Eva RÁŢOVÁ. Sociální služby a příspěvek na péči. 4. aktualiz. vyd. Olomouc: ANAG, 2012, 463 s. Práce, mzdy, pojištění. ISBN 978-807-2637-485.

44

Pobytové sociální sluţby financují: -

platby uţivatelů sociálních sluţeb

-

státní dotace

-

platby z veřejného zdravotního pojištění

Ambulantní a terénní sociální sluţby financují: -

platby uţivatelů sociálních sluţeb

-

státní dotace

Vedlejší finanční zdroje vyuţívané u všech tří druhů sociálních sluţeb jsou: -

příspěvek zřizovatele

-

dary

-

vedlejší hospodářská činnost (výroba stravy, praní prádla, pronájem nebytových prostor, půjčování kompenzačních a rehabilitačních pomůcek, prodej výrobků apod.) 42,43

6. 3.

Dotace

Jedním ze zdrojů financování sociálních sluţeb jsou dotace, které mohou být poskytovány ze státního rozpočtu, z rozpočtů obce nebo kraje a zvláštní dotace. Podílet na financování se mohou také programy v rámci Strukturálních fondů Evropských společenství a dalších programů Evropských společenství. Dotace ze státního rozpočtu - § 101 - § 104 Strukturálních fondů Evropských společenství a dalších programů Evropských společenství. Je moţné ji poskytnout poskytovatelům sociálních sluţeb zapsaných v registru, k financování běţných výdajů souvisejících

s poskytováním

sociálních

sluţeb,

v souladu

se

zpracovaným

střednědobým plánem rozvoje sociálních sluţeb. Je poskytována prostřednictvím rozpočtu kraje. Krajské úřady se zároveň podílí na finanční kontrole vyuţití dotací. Podmínky pro stanovení výše, účelu, členění a způsobu poskytování dotace stanoví prováděcí právní předpis. Na poskytnutí dotace není právní nárok. Dotace z rozpočtu obce a kraje - § 105 zákona o sociálních sluţbách

42



45

Poskytnuta můţe být poskytovatelům sociálních sluţeb zapsaných v registru, k financování běţných výdajů souvisejících s poskytováním sociálních sluţeb. Poskytována je z rozpočtu obce nebo kraje jako účelová dotace podle zákona č. 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Zvláštní dotace Je poskytována Ministerstvem obrany na základě zákona č. 170/2002 Sb. o válečných veteránech poskytovatelům sociálních sluţeb, které provozují pobytová zařízení a je zde poskytována péče i válečným veteránům a jejich manţelkám nebo manţelům. 44, 45

Dotace v rámci programů Strukturálních fondů Evropských společenství a dalších

programů Evropských společenství - § 104, odst. 3, 4 zákona o sociálních sluţbách Mohou ji získat poskytovatelé sociálních sluţeb zapsaní v registru na podporu sociálních sluţeb celostátního či neregionálního charakteru, na činnosti rozvojové povahy (vzdělávání pracovníků), na podporu kvality sociálních sluţeb, zpracování střednědobých plánů krajů a obcí v oblasti sociálních sluţeb a v případě mimořádných situací (ţivelní pohroma, poţár apod.). 46

7. GARANCE KVALITY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB 7. 1.

Standardy kvality

Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách přinesl, dalo by se říci, revoluci v sociálních sluţbách. Jedním z důleţitých faktorů nového pojetí sociálních sluţeb je garance kvality těchto poskytovaných sluţeb a její prověřování a neustálé zvyšování. Jiţ před rokem 2002 byl vypracován soubor měřitelných kritérií s názvem standardy kvality (dále SQ) a jejich úkolem je zaručení určité úrovně poskytování sluţeb. Zabývají se kvalitativní povahou těchto sluţeb. Přesně stanovují zabezpečení podmínek ve sluţbě, povahu vztahů mezi uţivateli a pracovníky, způsob

ochrany práv a důstojnosti

uţivatelů, naplňování

principů

individuálního poskytování sluţby a sociální začleňování osob. Jejich prostřednictvím je dále hodnocena úroveň poskytovaných sociálních sluţeb. Inspekce sociálních sluţeb hodnotí jejich kvalitu právě prostřednictvím standardů kvality sociálních sluţeb v oblasti personálního 44



MOLEK, Jan. Marketing sociálních služeb. 1. vyd. Praha: VÚPSV, 2009, 163, 7 s. ISBN 978-807-4160-264.

46

a provozního zabezpečení a v oblasti vztahů mezi poskytovatelem a osobami, jimţ jsou sociální sluţby poskytovány. Díky nastolení standardů došlo k narovnání vztahů v sociální péči a všichni občané jsou chápáni jako zcela rovnoprávné subjekty práv a povinností. Došlo k zamezení jednostranného rozhodování o osudech občanů. Prováděcí vyhláška zákona o sociálních sluţbách č. 505/2006 Sb. – příloha č. 2 obsahuje 15 standardů kvality rozdělené do 3 oblastí: 47 a) Oblast procesní – vztahy mezi uţivateli a poskytovateli: 1. Cíle a způsoby poskytování sociálních služeb. Aby byla sluţba kvalitně poskytována, musí být naprosto jasné, komu je určena, pro jakou nepříznivou sociální situaci, způsoby reakce na ní a zásady, které je nutné dodrţovat. Důleţité dále je rozlišení základních činností, jakým způsobem budou naplňovány a dále jak tato nabídka bude obohacována tzv. fakultativními činnostmi. Poskytovatel musí dále definovat své poslání, cíle sluţby, cílovou skupinu a zásady své sluţby. Toto všechno musí být zveřejněno a stává se tak „veřejným závazkem“. V poslání musí umět poskytovatel sociálních sluţeb sdělit, jak se díky této sluţbě změní nepříznivá sociální situace klientů k lepšímu. V cíli sluţby je potřeba konkretizovat představu o své pomoci a její naplňování do budoucna. Cíle by měly být navíc měřitelné a termínované. Poskytovatel musí umět cíle vyhodnotit např. ve výroční zprávě a ukázat tak veřejnosti jejich naplňování. V cílové skupině je uvedeno, jakému okruhu a kolika osobám je poskytovatel schopen poskytnout kvalitní sluţbu a tyto údaje uvedené v dokumentech a propagačních materiálech se musí shodovat s údaji uvedenými v registru. Veřejnosti jsou navíc jasně sdělovány zásady služby, kterými se musí řídit při poskytování sluţby všichni pracovníci sociální sluţby. 2. Ochrana práv osob. Ochrana lidských práv a svobod je důleţitá ve všech oblastech lidského ţivota a v sociálních sluţbách je nutné ji velmi účinně hájit především proto, ţe klient mnohdy nemá mnoho moţností řešení své nepříznivé sociální situace a zásadní je, aby klient neztrácel svá lidská práva, svobodu a právo rozhodovat o svém ţivotě. Poskytovatel má povinnost zajistit tato práva a podporovat klienty při jejich prosazování. V tomto standardu jsou vymezeny situace, kdy by mohlo dojít k porušení práv při poskytování sociální sluţby, řešení těchto situací a také způsoby, jak jim předcházet a důleţité je také zamezit střetům zájmů klientů se zájmy poskytovatelů. 3. Jednání se zájemcem o sociální službu. 47


47

Před uzavřením smlouvy o poskytování sociální sluţby je potřeba v rámci jednání se zájemcem o sluţbu mu objasnit nabízenou sociální sluţbu, všechny podmínky jejího poskytování, povinnosti, které vyplývají z uzavřené smlouvy, včetně podmínek způsobu poskytování sluţby a její ceny. Dále je potřeba aby si uţivatel stanovil osobní cíl, který by měla sluţba naplňovat a s příslušným pracovníkem poskytovatele společně dojednal konkrétní formu, průběh, podmínky a rozsah poskytovaných sluţeb. Tento standard právě definuje postupy při jednání o sluţbě. 4. Smlouva o poskytování sociální služby. V procesu poskytování sociálních sluţeb vstupují do vzájemných vztahů dva rovnoprávné subjekty – poskytovatelé a uţivatelé. Standard řeší problematiku uzavírání, změn a ukončování smluv o poskytování sociální sluţby. Smlouva o poskytování sociálních sluţeb musí být funkční z pohledu občanského zákoníku a z hlediska kvality sociálních sluţeb z pohledu zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách. Tato smlouva je v podstatě dojednáním rozsahu sluţby a jejího průběhu, včetně konkrétních podmínek jejího poskytování. Obsah smlouvy musí vţdy vycházet z toho, co si klient sám přeje a co potřebuje. Jednání o smlouvě musí probíhat tak, aby klient všemu, co je ve smlouvě uvedeno rozuměl. 5. Individuální plánování průběhu sociální služby. Nová právní úprava sociálních sluţeb s sebou přinesla mimo jiné také potřebu sociálního začleňování a potřebu individuálního plánování sluţeb. Pracovník poskytovatele společně s uţivatelem sociálních sluţeb naplánuje rozsah a průběh poskytované sluţby dle osobních cílů, potřeb, schopností uţivatele a jeho zdravotního stavu a průběţně vyhodnocuje průběh poskytování sociální sluţby. Tento plán je pro poskytovatele závazný a zároveň dává uţivateli moţnost se samostatně rozhodovat, uplatňovat svá práva, ale také přijímat povinnosti, které vyplývají z těchto práv. 6. Dokumentace o poskytování sociální služby. Tento standard kvality je opět zaměřen na dodrţování lidských a občanských práv a také na ochranu osobních údajů. Je zde uvedena metodika zpracovávání a evidování souboru údajů a konkrétních informací o uţivateli, které jsou nezbytně nutné pro odborné, bezpečné a kvalitní poskytování sociální sluţby. Tato dokumentace musí být uţivateli k dispozici a kdykoli do ní můţe nahlédnout. 7. Stížnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby. Pro poskytovatele by měly být stíţnosti jedním z hlavních zdrojů informací, které by měly poukázat na případné nedostatky sluţby nebo dokonce na porušování práv a svobod uţivatelů sociálních sluţeb. Jde tedy o stanovení vnitřních pravidel pro moţnosti uţivatelů si na kvalitu 48

a způsob poskytování sluţeb stěţovat. Poskytovatel má povinnost zaručit, aby podání stíţnosti bylo bezpečné a nijak nepoškodilo ty, kterých se stíţnost týká. Je zde uveden postup podávání a vyřizování stíţnosti. 8. Návaznost poskytované sociální služby na další dostupné zdroje. Standard se zabývá způsoby podpory a vytváření příleţitostí uţivatelům sociálních sluţeb k začleňování se do běţného ţivota společnosti, podpory spolupráce s rodinou, přáteli sousedy či známými. Patří sem také zprostředkování sluţeb jiných organizací či osob a moţnost vyuţívání běţných sluţeb např. pošta, obchody, MHD, kadeřnictví, banka, atd. b) Oblast personální 9. Personální a organizační zajištění sociální služby. Na základě rozhodnutí o registraci dané sluţby a v souladu se zákonem o sociálních sluţbách, je zde stanovena struktura a počet pracovních míst, pracovní profily, kvalifikační a osobní předpoklady zaměstnanců, jejich počty a organizační struktura. 10. Profesní rozvoj zaměstnanců. V tomto standardu je uvedeno vše, co je potřeba ke sladění potřeb organizace a potřeb pracovníka v oblasti osobního a profesního rozvoje. Organizace má za úkol podpořit a rozvíjet to, co pracovník ve své profesi můţe nabídnout a toto vše dát do souladu s potřebami organizace. Dále je zde zpracován metodický postup hodnocení pracovníků, způsob výměny informací o sluţbě pracovníky mezi sebou, způsob oceňování pracovníků a moţnost vyuţití konzultací s nezávislým externím odborníkem – supervizorem. c) Oblast provozní 11. Místní a časová dostupnost poskytované sociální služby. S ohledem na co nejlepší vyuţití sociální sluţby a cílovou skupinu a její potřeby, je nutné stanovit dobu a místo jejího poskytování. 12. Informovanost o poskytované sociální službě. V tomto standardu je zpracována metodika, díky níţ poskytovatel srozumitelně, dostatečně, přesně a jasně informuje o své sluţbě v tzv. „souboru informací o poskytované sluţbě“. Tyto informace jsou dostupné na internetových stránkách, v novinách, na nástěnkách apod. a měly by o poskytované sluţbě říci vše podstatné. 13. Prostředí a podmínky. Ve standardu je uvedena metodika pro dodrţování všech obecně závazných předpisů vztahujících se k předmětu činnosti - hygienické normy, předpisy bezpečnosti práce apod., s ohledem na maximální moţnou míru soukromí uţivatelů. Dále způsoby vyuţívání 49

speciálních kompenzačních pomůcek určených uţivatelům a vyuţívání speciálních prostorů dle potřeb uţivatelů jako např. bezbariérových přístupů. 14. Nouzové a havarijní situace. Jedna z nejdůleţitějších otázek při poskytování sociální sluţby bezesporu je bezpečnost a spolehlivost. Standard zde definuje situace, ke kterým můţe při výkonu sluţby náhle a nepředvídaně dojít (poţár, náhlé zdravotní potíţe uţivatele apod.). Jsou zde stanoveny postupy pro rychlé a správné řešení takových situací, se kterými jsou všichni uţivatelé a pracovníci podrobně seznámeni. 15. Zvyšování kvality sociální služby. Sociální sluţba se stále vyvíjí, stále je co zlepšovat a směřovat tak postupně k co nejvyšší kvalitě poskytované sluţby. Standard uvádí způsoby zjišťování kvality poskytovaných sluţeb od uţivatelů, dále zda poskytované sluţby nejsou v rozporu s veřejným závazkem a osobními cíli jednotlivých uţivatelů sluţby. Organizace má stanovené způsoby zjišťování kvality a jejich četnost. Tento standard v podstatě završuje úsilí standardů předešlých. 48 Jednotlivá kritéria standardů kvality jsou hodnocena podle čtyř stupňů splnění jednotlivých kritérií systémem bodového hodnocení, který je uveden v prováděcí vyhlášce č. 505/2006 Sb., § 38. Dále je moţné je porovnávat se skutečností, a tak je moţné celkem snadno zjistit, zda sluţby splňují poţadavek standardu. Toto posuzování mohou provádět i sami zaměstnanci zařízení v rámci sebehodnocení a zjistit tak celkem jednoduše případné nedostatky. 49 7. 2.

Hodnocení kvality

Úsilí výše uvedených standardů kvality završuje SQ č. 15. Sociální sluţba se stále vyvíjí, zlepšuje a společným cílem všech účastněných je, co nejvyšší její kvalita. Abychom zjistili výši kvality sociálních sluţeb, je nutné průběţné ověřování a hodnocení poskytovaných sluţeb a tak lze zjistit, zda poskytované sluţby skutečně naplňují poslání a zda jsou poskytovány správně s ohledem na danou cílovou skupinu. Touto cestou lze zároveň zjistit, zda poskytované sluţby naplňují cíle ostatních SQ. Způsoby kontroly a hodnocení

48

SYROVÁTKOVÁ, Štěpánka a Ladislava VOPATOVÁ. OPERAČNÍ PROGRAM LIDSKÉ ZDROJE A ZAMĚSTNANOST. Vybrané standardy kvality a jejich naplňování v praxi poskytovatelů sociálních služeb [CD]. Plzeň: Centrum pro komunitní práci, 2013 [cit. 2013-03-28]. 49 ČESKO. Zákon č.108 ze dne 14. března 2006 o sociálních sluţbách. In: Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 37, s. 1257-1289. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/7334.

50

Jsou dány formou poskytovaných sociálních sluţeb a metodikou nebo směrnicemi, které má písemně zpracovány kaţdá organizace poskytující sociální sluţby. Způsobů získávání informací, které by vedly ke zlepšení poskytovaných sluţeb, můţe být mnoho různých druhů a daly by se jednoduše rozdělit: 1. Interní: Pravidelné porady nebo jiná týmová setkání, kde se hodnotí, jak je naplňováno poslání, které je veřejným závazkem. Zpětná vazba od uţivatelů daných sluţeb, kde je důleţitý jejich otevřený názor bez pocitu strachu z moţných následků. Lze zde vyuţít různé formy např. rozhovory uţivatelů s nezávislým spolupracovníkem, anonymní dotazníky. Zpětná vazba od zaměstnanců plynoucí z jejich poznatků a připomínek, které by mohly vést k dalšímu moţnému zlepšení sluţeb. Vhodné je získávání informací na pravidelných poradách, na supervizích, v sebehodnotících rozhovorech, i zde je moţné vyuţít anonymní dotazníky. Vyhodnocování všech stíţností – zde je ale potřeba nebrat stíţnosti jako znehodnocování naší práce, ale získáním informací k dalšímu rozvoji. Zpětná vazba od rodinných příslušníků. 2. Externí: Kontroly prováděné zřizovatelem. Inspekce kvality sociálních sluţeb. Názory a závěry nezávislých zdrojů – konzultace s odborníky z oboru, názory médií, zprávy auditorů kvality sociálních sluţeb. Připomínky a poznatky externích spolupracovníků, praktikantů, dobrovolníků, návštěvníků. Ohlasy veřejnosti. 50 7. 3.

Supervize v sociálních službách

Pracovníci v sociálních sluţbách jsou při přímé práci s osobami, kterým je poskytována sociální sluţba, prakticky kaţdý den vystaveni zvláštním emočním tlakům ve vypjatých situacích s klienty, zátěţi pramenící z lidské nouze. Velkým problémem je ochrana vlastní autonomie před agresí klientů, zvláštní situace jsou, kdyţ má pracovník v sociálních sluţbách 50


51

klienta kontrolovat a zároveň podporovat ve změně způsobu ţivota. Je nutné, aby pracovník nad těmito situacemi získal nadhled a dokázal jim čelit a zároveň si dokázal uvědomovat souvislosti, vztahy, pocity, které se vlastně odráţejí v jeho pracovní činnosti. Supervize je zahrnuta ve standardu kvality č. 10 a jedná se o odbornou činnost, která zaměstnancům pomáhá udrţet nebo zvýšit kvalitu jejich práce, dovedností, pomáhá vyrovnat se s pracovním stresem, pomáhá řešit těţko řešitelné případy a zabránit tak profesnímu vyhoření. 51 Supervizi provádí nezávislý kvalifikovaný externí odborník, který není zatíţený prostředím. Základem je rozhovor pracovníka se supervizorem, který je ale detailnější a hlouběji se

zabývá

osobní

motivací,

potřebami,

přáními,

pocity

a

vzájemnými

vztahy

se spolupracovníky a klienty. Velmi důleţitá je zde vzájemná důvěra a dobrá atmosféra při rozhovoru mezi supervizorem a pracovníkem. Pokud je supervize dobře provedena, můţe dojít k objevení skrytých překáţek brzdících práci, ale také nové nápady, zdroje a potenciál pracovníka. Jedním z hlavních cílů supervize je lepší motivace pracovníků, zlepšení atmosféry a spolupráce na pracovišti a moţnost hovořit otevřeně o problémech, o kterých se dosud nemluvilo nebo nemohlo mluvit. Zjištěné poznatky a nedostatky by měl supervizor oznámit vedení organizace, ale zároveň musí zváţit, zda neohrozí účastníky a zda vedení bude ochotno je přijmout a společně o nich přemýšlet. Supervize můţe být prováděna různými způsoby např.: Případová – je zaměřená na jednotlivé případy a jejich řešení Individuální – profesionální fungování a rozvoj konkrétního pracovníka Skupinová – moţnost diskuse o své práci, pocitech, vztazích ve skupině. Výhodou je poskytování zpětné vazby a moţnosti učit se jeden od druhého Kolegiální – v dobře fungujících zařízeních probíhá prakticky denně v neformální podobě Týmová – činnost týmu jako celku a rozvoj jeho efektivity Funkce supervize: Podpůrná – popovídat si se supervizorem, svěřit se mu za účelem uvolnění stresu a ochrany před vyhořením

51


52

Vzdělávací – naučit se řešit problémy, najít nové pracovní postupy. Dobrý pracovník zde můţe objevit i potřebu dalšího rozvoje, motivaci k ní a podporu Kontrolní – jde o kontrolu kvality poskytování sluţeb ve smyslu dodrţování práv klienta, etického kodexu, zákonů nebo standardů kvality Supervize je vlastně jakési privilegium pracovníků v sociálních sluţbách, které jim napomáhá zvládat nelehkou práci v této profesi a zároveň napomáhá jejich profesionálnímu rozvoji a ke zkvalitňování poskytovaných sluţeb a rozvoji organizace. 52

8. INSPEKCE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB 8. 1.

Subjekty inspekce

Kontrola poskytování sociálních sluţeb se provádí formou inspekce tj. státní kontrolou, podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách upravuje specifické odchylky v postupu při provádění inspekce v § 97 - § 99. Subjekty inspekce lze rozdělit: a) Subjekty podléhající inspekci: -

poskytovatelé sociálních sluţeb s vydaným rozhodnutím o registraci

-

poskytovatelé sociálních sluţeb, u nichţ se registrace nevyţaduje – uvedení v § 84 zákona o sociálních sluţbách:  fyzické nebo právnické osoby usazené v jiném členském státě EU, dočasně a ojediněle poskytující sociální sluţby podle zákona č. 108/2006 Sb. na území ČR  zdravotnická zařízení lůţkové péče poskytující péči dle § 52 zákona č. 108/2006 Sb.

Povinností kontrolovaného poskytovatele je vytvoření základních podmínek k provedení kontroly: -

poskytnutí potřebné součinnosti

-

poskytnutí materiálního a technického zabezpečení pro výkon inspekce v nezbytném rozsahu, odpovídajícímu povaze jeho činnosti a technickému vybavení

52

Supervize v sociálních sluţbách: Projekt: K naplnění předpokladů pro výkon činnosti v sociálních sluţbách. VYSOKÁ ŠKOLA EVROPSKÝCH A REGIONÁLNÍCH STUDIÍ O.P.S. Http://granty.vsers.cz [online]. České Budějovice, 2010 [cit. 2013-03-31]. Dostupné z: http://granty.vsers.cz/dokument/Supervize%20v%20socialnich%20sluzbach.pdf

53

b) Subjekty provádějící inspekci: -

inspekci provádějí krajské pobočky Úřadu práce – místní příslušnost se řídí místem trvalého nebo hlášeného pobytu fyzické nebo právnické osoby poskytující sociální sluţby. U organizační sloţky zahraniční právnické osoby podle umístění na území ČR.

-

inspekci vykonávají zaměstnanci krajské pobočky Úřadu práce a MPSV a tyto správní úřady jim zároveň vydávají písemné pověření k výkonu inspekce.

-

inspekční tým je v případě kontrolování pobytových sociálních sluţeb tvořen třemi členy, v ostatních případech je tým dvoučlenný, včetně provádění následné inspekce. Podmínkou je, ţe alespoň jeden člen inspekčního týmu je zaměstnancem státu, tedy vykonává práci v krajské pobočce Úřadu práce. Na ţádost kraje můţe být do inspekčního týmu zařazen také zaměstnanec kraje. V zájmu odborného posouzení věci mohou být přizváni i specializovaní odborníci, nepodjatí vůči poskytovateli, u kterého je inspekce prováděna.

-

funkce inspektora  dle zákona 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách nesmí být inspektor v pracovněprávním ani v obdobném vztahu k ţádnému z poskytovatelů sociálních sluţeb v kraji, v němţ vykonává inspekci  dle zákona 552/1991 Sb., o státní kontrole nesmějí inspekci provádět pracovníci s důvodnými pochybnostmi o jejich nepodjatosti ve vztahu ke kontrolovaným osobám nebo k předmětu kontroly. Dle tohoto zákona jsou

dále

upravena

práva

a

povinnosti

kontrolních

pracovníků

a kontrolovaných osob -

zachováváním mlčenlivosti o skutečnostech zjištěných při výkonu inspekce jsou na základě § 106 zákona o sociálních sluţbách vázáni všichni účastníci výkonu inspekce. Za porušení povinnosti mlčenlivosti můţe být uloţena pokuta do výše 50 000 Kč. 53

8. 2.

Předmět inspekce

Plnění zákonem uloţených povinností poskytovatelům sociálních sluţeb je předmětem výkonu inspekce a kontrola se provádí v následujících dvou oblastech:

53


54

a) plnění povinností poskytovatelů sociálních sluţeb, které jsou stanoveny § 88 a § 89 zákona o sociálních sluţbách  poskytovatelé sociálních sluţeb dle §52 zákona o sociálních sluţbách zdravotnická zařízení, poskytují sociální sluţby dle § 88 pouze písm. b), c), h), a i) stejného zákona a provádění inspekce je tím pádem uţší neţ u ostatních poskytovatelů sociálních sluţeb b) plnění kvality poskytovaných sociálních sluţeb dle § 99 zákona o sociálních sluţbách, kde inspekce ověřuje soulad poskytování sociálních sluţeb se standardy kvality Inspekce je prováděna vţdy v místě, kde jsou sociální sluţby poskytovány, pouze v případě následné inspekce platí výjimka dle § 98 odst. 8 zákona o sociálních sluţbách. Typy inspekce: A. Kontrola celkové úrovně poskytované sociální sluţby:  Plnění registračních podmínek  Plnění povinností poskytovatelů - § 88 a § 89 zákona o sociálních sluţbách  Kvalita sociálních sluţeb podle standardů kvality B. Kontrola naplnění opatření přijatých na základě zjištění inspekcí typu A:  Prověření přijatých opatření C. Prověření podnětu nebo stíţnosti na poskytovatele:  Kontrola poskytování sociální sluţby dle podnětu nebo stíţnosti  Kontrola příslušných standardů kvality, které přímo souvisí s podnětem či stíţností a navíc hrozí další výrazné zhoršení kvality poskytovaných sociálních sluţeb. Součástí tohoto typu inspekce je také prevence zajištění poţadované kvality poskytovaných sociálních sluţeb Zahájení a délka inspekce: Zahájení inspekce je upraveno zákonem č. 552/1991 Sb., o státní kontrole: a) Písemným oznámením poskytovateli sociální sluţby, kde je zároveň uvedeno:  Sdělení o pověření inspekčního týmu a jeho sloţení  Termín a délka trvání inspekce v místě poskytování sociálních sluţeb  Definován předmět inspekce

55

b) Oznámení o zahájení inspekce aţ v okamţiku, kdy se inspekční tým do místa poskytování sociální sluţby dostaví. Tento způsob zahájení inspekce se uţívá u typu C (důvodem k inspekci je podnět či stíţnost) Před samotným zahájením inspekce probíhá tzv. přípravná část, kterou organizuje vedoucí inspekčního týmu: -

Jedná s poskytovatelem sociální sluţby o:  pověření osoby oprávněné jednat za poskytovatele  způsobu výběru respondentů  pověření dalšího pracovníka sluţby funkcí kontaktního pracovníka  zaslání písemných materiálů poskytovatele před zahájením inspekce  návrhu časového harmonogramu inspekce v místě  materiálech a technických poţadavcích inspekčního týmu

-

Zasílá podklady a pokyny k inspekci v místě

-

Upozorňuje na právo poskytovatele namítat podjatost členů inspekčního týmu

-

Vyjednává moţnost získání předběţného souhlasu s rozhovory s uţivateli sluţby pro členy inspekčního týmu

-

Projednává a případně i mění průběh inspekce na místě

Délka inspekce se stanovuje podle typu inspekce a druhu, počtu a kapacitě sociálních sluţeb. -

Jednodenní:  při kontrole opatření přijatých na základě předcházející inspekce – typ B  při inspekci prováděné z důvodu podnětu či stíţnosti – typ C  při inspekci u poskytovatele s malou kapacitou a malým počtem pracovníků – typ A

-

Vícedenní - nejčastěji třídenní u ostatních inspekcí – typ A

Průběh inspekce: Inspekční tým se dostaví na místo: -

vedoucí předloţí pověření k provedení inspekce

-

projedná průběh, rozsah inspekce, formu spolupráce poskytovatele a jeho pracovníků

-

upřesní časový harmonogram

Členové inspekčního týmu se seznámí s osobní dokumentací respondentů (dotazovaných) a poskytovatel zajistí rozhovory s nimi: 56

-

v soukromí nebo v místě, které respondent určil

-

individuálně nebo za účasti referujícího pracovníka, kterým je pracovník v přímé péči odpovědný za plánování sluţby konkrétnímu uţivateli a který vybraného respondenta nejlépe zná

-

respondent musí být vţdy členem inspekčního týmu a za účasti poskytovatele sociální sluţby poučen o tom, ţe rozhovor můţe odmítnout a k rozhovoru musí dát souhlas, který se zaznamenává do záznamu o rozhovoru. Náhodné rozhovory nejsou pro závěry inspekce rozhodující.

Prohlídka prostor, kde je péče poskytována a zároveň moţnost pozorování. Rozhovory s pracovníky poskytovatele sluţby. Provedení analýzy předloţené dokumentace: -

splnění podmínek registrace

-

plnění povinností poskytovatelů sociálních sluţeb a kvality poskytovaných sociálních sluţeb

-

vnitřní předpisy (metodiky, směrnice) vytvořené pro poskytování sociálních sluţeb, určené jak uţivatelům, tak pracovníkům poskytovatele, kde jsou uvedena pravidla a postupy pro poskytování sluţeb 54 8. 3.

Inspekční zpráva

Popis zjištěných skutečnosti s uvedením nedostatků a označení ustanovení právních předpisů, které byly porušeny, musí být uvedeny v inspekční zprávě, kterou zpracovávají členové inspekčního týmu dle ustanovení o protokolu podle zákona o státní kontrole. Inspekční zpráva dále musí obsahovat: -

označení inspekčního orgánu a inspektorů, odborníků, pokud jsou přizváni

-

označení kontrolovaného poskytovatele

-

místo a čas provedení inspekce

-

předmět inspekce

-

označení dokladů a dalších materiálů, o které se opírá kontrolní úřad

-

podpisy inspektorů a případných přizvaných odborníků

Vedoucí inspekčního týmu má povinnost seznámit kontrolovaného poskytovatele s obsahem inspekční zprávy, předat mu její stejnopis a poučit jej o moţnosti se proti této zprávě písemně zdůvodnit námitky ve lhůtě pěti dnů ode dne seznámení s inspekční zprávou. Seznámení 54


57

se můţe účastnit také zřizovatel kontrolované osoby. Převzetí inspekční zprávy a seznámení se s ní potvrzuje kontrolovaný poskytovatel svým podpisem. Kopie inspekční zprávy je dále zaloţena v listinné podobě do registru poskytovatelů a v elektronické podobě do tohoto registru zapisuje krajský úřad informaci o výsledku provedené inspekce, společně s hodnocením plnění standardů kvality sociálních sluţeb. Ve veřejné části registru je uvedena bez některých údajů v souladu se zákonem o ochraně dat. V inspekční zprávě jsou uvedena uloţená opatření k odstranění nedostatků zjištěných při inspekci, proti kterým se poskytovatel můţe sice odvolat, ale jinak má povinnost je splnit ve lhůtě, která je v inspekční zprávě také stanovená. Pokud si krajská pobočka Úřadu práce vyţádá zprávu o plnění uloţených opatření, má poskytovatel povinnost ji vypracovat a předat. Po předání zprávy můţe být provedena následná inspekce. Inspekci a její výsledek by měl kontrolovaný poskytovatel sociálních sluţeb vnímat nejen jako nástroj kontroly, ale především jako nástroj dalšího zkvalitnění sluţeb, díky tomu, ţe inspekce můţe odhalit a poukázat na postřehy a doporučení, které členové inspekčního týmu vidí jako osoby „zvenčí“, nezatíţené denním provozem. 55, 56

55

KRUTILOVÁ, Eva ČÁMSKÝ a SEMBDNER. Sociální služby. Praha: ABENA, 2008, 463 s. ISBN 978-80254-3427-7. 56


58

B) PRAKTICKÁ ČÁST 9. POSTAVENÍ A PRÁVA UŽIVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB 9. 1.

Úvod praktické části Práva uživatelů a jejich ochrana

V teoretické části této bakalářské práce jsou uvedeny skutečnosti, které jsou v sociálních sluţbách ČR dány zákony a vyhláškami. V této praktické části bych se chtěla zabývat danými skutečnostmi a skutečnou praxí, zaměřenou na domovy pro seniory. Dané poznatky a zkušenosti jsem si dovolila čerpat v Městském ústavu sociálních sluţeb Strakonice (dále jen „MěÚSS Strakonice“) a jeho zařízení Domov pro seniory v Rybniční ulici. Dále jsem jako vodítko k této části pouţila některé skutečnosti, uvedené v Souhrnné zprávě z návštěv soukromých zařízení sociálních sluţeb pro seniory z roku 2009, která byla vypracována veřejným ochráncem práv - ombudsmanem České republiky JUDr. Otakarem Motejlem, na základě provedení předem neohlášených systematických návštěv šesti soukromých zařízení sociálních sluţeb pro seniory. Součástí této zprávy jsou doporučení nebo návrhy k nápravě zjištěných pochybení a nedostatků. Tato praktická část není koncipována jako provedení kontrol dodrţování některých, zákonem daných práv uţivatelů, ale zjednodušené porovnání uvedených doporučení JUDr. Otakara Motejla se skutečností v Domově pro seniory MěÚSS Strakonice, které vyplynuly z vyhodnocení odpovědí na otázky z krátkého anonymního dotazníku. Dalším praktickým vodítkem mi byl Domácí řád, Standard kvality č. 2 – Ochrana práv uţivatelů ze dne 1. 1. 2012 MěÚSS Strakonice.

9. 2.

Práva uživatelů a jejich ochrana

V období socialismu, aţ do roku 1989, bylo na osoby, které potřebovali sociální pomoc, včetně osob umístěných v domovech pro seniory, tehdy v domovech důchodců, nahlíţeno mimo jiné jako na pasivní příjemce péče a neexistoval ţádný systém aktivního plánování a poskytování sluţby. Jak uţ jsem výše uvedla, velký obrat nastal jiţ okolo roku 2002 a hlavně po roce 2007, kdy nabyl účinnosti zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách a jeho prováděcí vyhláška č. 505/2006 Sb. Důraz začal být kladen hlavně na začlenění uţivatelů sluţby do běţného prostředí. Díky sociálním sluţbám je umoţněno uţivatelům ţít běţným způsobem ţivota a také zvýšená pozornost začala být kladena na dodrţování práv uţivatelů a toto je jedním z hlavních ukazatelů kvality poskytované sluţby. Kaţdý člověk, 59

v tomto případě uţivatel sluţeb – senior, je osobností, je jedinečný se vším, co k němu patří a tak je nutné na něho pohlíţet, respektovat jej, být k němu tolerantní a uctívat jej. To vše je základem k zlepšení mezilidských vztahů. Bohuţel však musíme konstatovat, ţe morálka naší společnosti není na potřebné výši, a proto vznikla celá řada dalších oficiálních dokumentů a právních norem, kde je zakotvena ochrana práv uţivatelů sociálních sluţeb. Uvádím zde pouze několik příkladů: Listina základních práv a svobod Ústava České republiky Zákon o zdraví lidu Občanský soudní řád Občanský a trestní zákoník Práva seniorů Charta principů pro péči o člověka s demencí a jeho pečujícího Charta práv umírajících Etické kodexy Standardy kvality sociálních sluţeb Domácí řád Domov pro seniory MěÚSS Strakonice má vypracován standard kvality č. 2 – Ochrana práv uživatelů, kde jsou podrobně a s co moţná nejkonkrétněji uvedeny oblasti moţného porušování základních práv uţivatelů sluţby a stanoveny situace moţného porušení práv a střetu zájmů mezi pracovníky a uţivateli domova pro seniory. Dále je zde uveden doporučený postup pracovníků a postup organizace při řešení nastalých situací souvisejících s porušením práv uţivatelů sluţeb a soupis situací, při kterých můţe dojít k porušení práv a střetu zájmů mezi pracovníky a uţivateli, který je moţné vyuţít i jako zdroj poučení a vodítko pro prevenci porušování práv. Podstatou ochrany práv uţivatelů je právo proţít ţivot bez omezení a s právem na sebeurčení. Provádění úkonů sociální sluţby je určitým zásahem do soukromí uţivatele a je nutné, aby byl veden tak, jak si jej uţivatel přeje. Samozřejmostí je, ţe i v nejintimnějších zásazích musí být zachována důvěrnost, důstojnost a intimita člověka, včetně důsledné mlčenlivosti. Zde uvádím základní výčet oblastí moţného porušování základních práv uţivatelů sluţby: a) Právo na ochranu osobních údajů b) Právo na soukromí c) Právo na informace o svém zdravotním stavu 60

d) Právo na svobodnou volbu e) Právo na ochranu před diskriminací f) Právo na osobní plán sluţby g) Právo na volný pohyb a osobní svobodu h) Právo na vyjádřená svých názorů a podání stíţnosti i) Právo na přiměřené riziko j)

Právo na profesionální chování zaměstnanců 57, 58, 59 9. 3.

Zamezení porušení práv

Jak jsem jiţ výše uvedla, v této praktické části se chci zaměřit na několik konkrétních situací, kde by mohlo dojít k porušení práv uţivatelů. K porovnání chci vyuţít doporučení veřejného ochránce práv v souvislosti se zamezením porušení práv uţivatelů. Po dohodě s vedením domova pro seniory mi bylo umoţněno provést šetření formou dotazování se a vyplňování jednoduchého anonymního dotazníku při osobní návštěvě deseti uţivatelů sluţeb. Dotazník je přílohou mé bakalářské práce. Poznatky z vyhodnocených dotazníků jsem porovnala s pravidly, která jsou dána právními normami a standardem kvality č. 2, a s konkrétními doporučeními veřejného ochránce práv, uvedenými v souhrnné zprávě. Na závěr je u kaţdé otázky uvedeno vyhodnocení dodrţování práva, zda bylo právo porušeno a v jakém rozsahu. Otázky se týkaly následujících práv. 1. Právo na soukromí. a) Dle daných pravidel a norem: Vstup do pokojů uživatelů bez klepání a souhlasu klienta. Personál domova pro seniory musí pokoj uţivatelů vnímat jako jejich domov a přizpůsobit tomu své chování tak, aby měl uţivatel kontrolu nad tím, kdo a kdy do pokoje vstupuje. Povinností personálu je zaklepat na dveře a vstoupit teprve po vyzvání nebo po chvilkovém časovém odstupu. Výjimka můţe nastat pouze v situacích moţného ohroţení ţivota nebo zdraví daného klienta.

57

KRUTILOVÁ, Eva ČÁMSKÝ a SEMBDNER. Sociální služby. Praha: ABENA, 2008, 463 s. ISBN 978-80254-3427-7. 58

MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 328 s. ISBN 978-802-4731-483. 59

Dokument. Ochrana práv uživatelů: Standard kvality č. 2. 6. Vydání, ze dne 1. ledna. 2012. Strakonice: Městský ústav sociálních sluţeb Strakonice, Domov pro seniory Rybniční 1282, Strakonice, 2012.

61

Vstup do uzamčených pokojů uživatelů. Uţivatelé mají právo si pokoj uzamknout. Pracovníci mají k dispozici generální klíč, který je zajištěn ve speciální skříňce, a který mohou pouţít pouze v naléhavých situacích, o kterých je navíc veden záznam. b) Dle skutečností uvedených v dotaznících: Ve všech odpovědích v dotaznících bylo uvedeno, ţe pracovníci před vstupem do pokoje uţivatele zaklepou na dveře, z čehoţ vyplývá, ţe toto základní právo není porušováno. Ve třech dotaznících bylo uvedeno, ţe pracovníci vstupují do pokoje bez souhlasu uţivatele. Uţivatelé si mohou svůj pokoj uzamknout a v době jejich nepřítomnosti by měl vstupovat personál do těchto prostor pouze s jejich souhlasem. V tomto bodě se vyskytly rozpory s danými pravidly. c) Dle doporučení ombudsmana: Ombudsman doporučuje ve své zprávě pro takovéto případy umoţnit uţivatelům na základě individuálních vyhodnocení rizik a s ohledem na zájem klientů, uzamykání pokojů a kaţdému klientovi zajistit uzamykatelný prostor v pokoji (skříň, noční stolek). Vyhodnocení dodržování práva: Dle skutečnosti vyplývající z dotazníků, není toto právo na soukromí vţdy dodrţováno, ale dle doporučení ombudsmana je kaţdý pokoj vybaven uzamykatelnou skříňkou. 2. Právo na svobodnou volbu. a) Dle daných pravidel a norem: Volba oslovování. Personál oslovuje všechny uţivatele příjmením a samozřejmě jim vyká. Výjimka můţe nastat, pokud má uţivatel jiné přání. Nepřípustné je pouţívání familiérního způsobu oslovování např. babi, dědo či pouţívání v rozhovorech mezi zaměstnanci názvů např. leţák, hluchá apod. Tykání mezi uţivateli a zaměstnanci je moţné pouze po vzájemné dohodě a povinností zaměstnance je respektování osobnosti uţivatele. Úschova úředních dokladů. Při nástupu do domova pro seniory je nepřípustné odebrat uţivateli bez vysvětlení občanský průkaz, případně další úřední doklady - cestovní pas, průkaz ZTP apod. a bez jeho souhlasu jej uloţit. Tímto činem by došlo k porušení osobní svobody uţivatele a dále by mu bylo znemoţněno opustit zařízení.

62

Úklid skříní a nočních stolků. Kaţdý uţivatel musí být při nástupu seznámen s Domácím řádem a s provozem domova, jehoţ součástí je také časový harmonogram pro úklid skříní a nočních stolků. Pokud si klient nepřeje, aby mu byl prováděn úklid v jeho osobních věcech, je povinností personálu toto respektovat. Úklid lze tedy provádět pouze se souhlasem uţivatele nebo v případě, ţe uţivatel poruší hygienické zásady, mu provedení úklidu bude oznámeno a úklid bude proveden v jeho přítomnosti nebo bez, ale s jeho souhlasem. Seznámení se domácím řádem. Domácí řád je přílohou smlouvy o poskytování sociální sluţby a klient je s ním seznámen ještě před jejím podpisem, dále by měl být vţdy dostupný a srozumitelný pro všechny uţivatele. Jsou v něm uvedeny veškeré potřebné informace o domově a poskytovaných sluţbách. b) Dle skutečnosti uvedených v dotaznících: Dle všech odpovědí v dotaznících personál uţivatelům vyká a oslovuje je jejich příjmením (př. pane Nováku) Dotazovaní uţivatelé se mohli sami rozhodnout o úschově svých úředních dokladů. Z ústních odpovědí dále vyplývá, ţe většina se rozhodla nechat si uloţit doklady v trezoru domova. Oslovení uţivatelé si své noční stolky uklízí sami, a pokud z nějakého důvodu nemohou, uklidí jim stolek pracovník s jejich souhlasem. Dle odpovědí byli s domácím řádem všichni oslovení uţivatelé seznámeni jiţ před nástupem do domova. c) Dle doporučení ombudsmana: Ochránce práv ve své zprávě doporučuje, aby všichni uţivatelé byli s domácím řádem seznámeni po nástupu do domova, tento jim byl předán a dále, aby byl veřejně přístupný a srozumitelný pro klientelu domova. Vyhodnocení dodržování práva: V tomto případě jsou uţivatelé s domácím řádem seznámeni jiţ před nástupem do domova, tento je dále umístěn na pokoji kaţdého uţivatele a vyvěšen na nástěnce, která je veřejně přístupná. O úschově dokladů si mohou uţivatelé rozhodnout sami a v případě úklidu nočních stolků je také vše v souladu s právy uţivatelů.

63

3. Právo na volný pohyb a osobní svobodu. a) Dle daných pravidel a norem: Osobní svoboda a volný pohyb uţivatelů nesmí být zaměstnanci omezován. Jde o volný pohyb v pokoji uţivatele i dalších prostorách domova, či mimo budovu domova. Stejně tak nesmí být uţivatel omezován ani ve svém programovém sloţení dne. Pokud je zdravotní stav uţivatele takový, ţe sám za sebe nemůţe rozhodovat, musí danou situaci individuálně zhodnotit zaměstnanec a vyhodnotit, zda se jedná o mimořádný či naléhavý případ, a je proto nutné přistoupit k omezení pohybu uţivatele. Předtím ale musí být vyzkoušeny všechny ostatní moţné způsoby pro zabránění takovému jednání uţivatele, kterým by ohroţoval své zdraví a ţivot nebo zdraví a ţivot jiného uţivatele a navíc rizika, která by plynula z neomezení pohybu uţivatele, by byla větší neţ rizika plynoucí z jeho omezení. Povinností ošetřujícího pracovníka je v takovém případě, podle konkrétní situace, nejdříve vyuţít moţnosti slovního zklidnění např. odvrácení pozornosti, rozptýlení či aktivního naslouchání. b) Dle skutečnosti uvedených v dotaznících: Z odpovědí na dotazy vyplynulo, ţe dotázaní uţivatelé mají moţnost volně opustit budovu domova. V případě nepříznivého počasí, které přináší zvýšení rizika je jim pracovníky domova doporučováno např. odloţit svůj odchod na později. Sami se mohou rozhodnout, zda se účastní volnočasových aktivit, které jsou v domově pořádány. Pokud si chtějí ráno pospat je jim toto umoţněno. c) Dle doporučení ombudsmana: Pokud má klient potřebu volně opouštět budovu domova a jeho zdravotní stav to umoţňuje, není potřeba mu v tomto konání bránit. V opačném případě, je vhodné zahrnout pobyt venku do individuálního plánu, aby výsledný stav byl důsledkem dohody s uţivatelem. Stejně tak u volnočasových aktivit nebo moţnosti spát ráno déle je vhodné vyuţívat individuální plán uţivatele a ne jen autoritativní určení domovem. Vyhodnocení dodržování práva: Z výše uvedeného vyplývá, ţe i toto právo je v domově dodrţováno a není v rozporu a právními normami ani doporučením veřejného ochránce práv. 4. Právo na osobní plán služby. a) Dle daných pravidel a norem: S kaţdým uţivatelem nebo s jeho rodinou zpracovává příslušný klíčový pracovník, který u uţivatele vykonává sluţbu, tzv. osobní plán sluţby, v němţ jsou zohledněny individuální poţadavky a přání uţivatele. Tyto poţadavky musí být reálné, dosaţitelné v určitém časovém 64

období a měly by směřovat k co moţná nejdelšímu udrţení soběstačnosti a k vyrovnání omezených moţností uţivatele ve vztahu ke společnosti. Plán sluţby musí být v praxi skutečně realizován, pravidelně hodnocen a aktualizován dle potřeb uţivatele, který má právo jej změnit, pokud by mu nevyhovoval. Individuální plán sluţby je volně dostupný všem pracovníkům přímé péče a musí uţivateli poskytovat právo volby, dostatečnou nabídku dílčích sluţeb a aktivit vhodných pro daného uţivatele. b) Dle skutečnosti uvedených v dotaznících: Osobní plán sluţby byl dle dotazníku vypracován se všemi dotazovanými uţivateli a jejich poţadavky v něm byly zohledněny, jeden z oslovených uţivatelů odpověděl, ţe mu plán nevyhovuje a chtěl by ho změnit. Všichni dotazovaní se účastní společenských a kulturních akci v domově a jednomu z nich nedostačuje a rád by navštívil kulturní akce mimo domov. c) Dle doporučení ombudsmana: Ochránce práv doporučuje plánovat průběh poskytování sociální sluţby spolu se seniorem, v individuálním plánu reagovat na všední otázky ţivota seniorů v domově a tak upřesňovat rozsah poskytované péče. Plán by měl především reagovat na rizika. Která vyvstanou u konkrétního uţivatele, jako nástroj jejich mapování a vyhodnocování. Domovy by měly aktivně usilovat o poskytování sluţeb spočívajících v zabezpečení kontaktu klienta s přirozeným sociálním prostředím v dostatečném rozsahu. Vyhodnocení dodržování práva: Individuální plánování sluţeb je dodrţováno a jeví se jako důleţité z pohledu ţivota seniorů v domově, proto aby se cítili spokojeni a svůj volný čas trávili smysluplně s ohledem na jejich zdraví a schopnosti. Důleţité je dále individuální plán často aktualizovat dle potřeb a přání uţivatele a také s ohledem na délku pobytu v domově. 5. Právo podávat stížnosti. a) Dle daných pravidel a norem: Kaţdý nově příchozí uţivatel a jeho blízká rodina jsou seznámeni s právem a pravidly pro podávání stíţností, jejich evidencí a způsobem vyřizování. Kaţdý uţivatel domova pro seniory má právo si stěţovat na kvalitu nebo způsob poskytování sociální sluţby. Stíţnost musí být řešena individuálně a uţivatel má právo poţádat o zachování mlčenlivosti o své osobě a o jeho stíţnosti a ţádný z uţivatelů tak nemusí mít obavu stíţnost podat a není za ni nijak postihován. Naopak stíţnosti by měly být vyuţívány ke zvýšení kvality poskytované sociální sluţby. Stíţnost můţe být podána jakoukoli formou, písemně i ústně,

65

kaţdá stíţnost musí být příslušnými vedoucími pracovníky řešena, a na kaţdou stíţnost musí uţivatel dostat odpověď. b) Dle skutečnosti uvedených v dotaznících: Z počtu deseti dotazovaných uţivatelů uvedli všichni, ţe mohou podávat stíţnosti a čtyři z nich jiţ tuto moţnost vyuţili. Stíţnost byla řečena a o jejím výsledku byli informováni. Z odpovědí vyplývá, ţe s postupem při vyřizování stíţnosti byli spokojeni. c) Dle doporučení ombudsmana: Ochránce práv doporučuje ve své zprávě vytvořit písemná stíţnostní pravidla, srozumitelná pro cílovou skupinu. 60 Vyhodnocení dodržování práva: Právo na podávání stíţností je plně dodrţováno a pravidla podávání a vyřizování stíţností jsou uvedena v domácím řádu. 61 Celkové zhodnocení dodržování několika základních práv uživatelů v Domově pro seniory, Rybniční, Strakonice: Z jednotlivých výše uvedených vyhodnocení dodrţování práva vyplývá, ţe konkrétní hodnocená práva jsou v domově dodrţována. Malé odchylky nastaly u práva na soukromí, konkrétně do vstupování personálu do uzamčených pokojů uţivatelů v době jejich nepřítomnosti a to bez jejich souhlasu. Z deseti dotazovaných se tato odchylka vyskytla u tří odpovědí. Nedá se, ale jednoznačně říci, ţe se jedná o záměrné porušení nebo porušení z nedbalosti. V těchto případech se jednalo o vstup pracovnic úklidu do pokoje v době nepřítomnosti uţivatele, z důvodu provedení běţného denního úklidu. Uţivatel nebyl v pokoji přítomen z důvodu např. návštěvy lékaře nebo účasti na volnočasových aktivitách konaných ve společenské místnosti. V případě práva na svobodnou volbu - seznámení se s Domácím řádem, jsou uţivatelé s tímto seznamováni ještě před podepsáním smlouvy o pobytu a Domácí řád je její přílohou. Veřejný ochránce práv doporučuje seznámení se s Domácím řádem po nástupu do domova. Zde je patrné, ţe uţivatel je seznámen včas a můţe tak reagovat na případné nejasnosti, případně nepodepsat smlouvu s domovem a do domova nenastoupit. Tímto způsobem je předcházeno dalším případným závaţným komplikacím po nástupu. 60

Dokument. Souhrnná zpráva z návštěv soukromých zařízení sociálních služeb pro seniory. Brno: Veřejný ochránce práv, ombudsman JUDr. Otakar Motejl, 2009. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/ochrana-osobomezenych-na-svobode/zarizeni/zarizeni-socialnich-sluzeb/soukroma-zarizeni-2008 61

Dokument. Domácí řád. Vydání ze dne 1. ledna 2013. Strakonice: Městský ústav sociálních sluţeb Strakonice, Domov pro seniory Rybniční 1282, Strakonice, 2013.

66

V ostatních hodnocených právech se nevyskytly ţádné odchylky, které by vedly k zjištění, ţe tato práva uţivatelů nejsou dodrţována. 9. 4.

Pracovníci jako nositelé dodržování práv

V domově pro seniory jsou hlavním nositelem dodrţování práv pracovníci. Jedná se o všechny pracovníky počínaje oddělením ošetřovatelské a zdravotní péče, sociálními pracovníky, instruktory sociální péče, kteří uţivatelům zabezpečují volnočasové aktivity, pracovníky kuchyně aţ po oddělení úklidu, údrţby a administrativní sektor. Všichni pracovníci se prakticky denně setkávají s uţivateli sociálních sluţeb a jejich přístup a chování k nim musí být profesionální. Jedním z nejdůleţitějších faktorů z pohledu směrem k uţivatelům je, ţe uţivatelé „nejsou stroje, které na konci směny prostě pracovník vypne“, ale jsou to lidské bytosti, se svou identitou, názory a právy. Na kaţdého uţivatele musí pracovník nahlíţet jako na plnohodnotnou osobnost bez ohledu na pohlaví, rasu, víru, politické přesvědčení, zdravotní stav. Profesionální chování pracovníků je hlavním cílem sociální služby. Ve standardu kvality č. 2 jsou uvedena základní pravidla chování, která slouţí k zamezení porušování práv uţivatelů: Profesionální chování, jako hlavní cíl sociální sluţby. Znalost pravidel činnosti organizace, jejich respektování a dodrţování. Respektování a podpora systému práce s uţivateli, vycházejícího z individuálního plánu a stanovených osobních cílů uţivatele a vědomí, ţe poskytování sluţby je zaloţeno na týmové práci a moţnosti spolurozhodování. Spoluvytváření pohodové atmosféry a klidného prostředí. Poskytovat uţivatelům potřebné informace a nic nezatajovat. Při poskytování sluţeb klást důraz na kvalitu a bezpečnost. Podpora samostatnosti a aktivit uţivatelů. Dodrţování obecně přijatých pravidel slušného chování. Svědomité dodrţování předem sjednaných termínů poskytované sluţby. Zachovávání mlčenlivosti o skutečnostech, které se týkají osobního ţivota uţivatele. Poskytování sociální sluţby a realizace práv uţivatelů musí vycházet také z dodrţování a podřízení se etickým kodexům, které jsou oficiálně vyhlášené a schválené. Tyto etické kodexy a jejich zásady musí pracovníci dodrţovat nejen vůči uţivatelům při poskytování 67

sociální sluţby, ale také v mezilidských vztazích a vzájemném přístupu mezi pracovníky a tato zásada by měla být samozřejmostí. Jak uţ jsem výše uvedla, uţivatelé sociálních sluţeb „nejsou stroje“, a proto při práci s nimi nejsou moţné ţádné dodatečné opravy, ani moţnost případně vyřadit vyrobené zmetky. Kvalita poskytnuté sluţby tedy závisí přímo na pracovnících, na jejich schopnostech, dovednostech, vzdělání a vědomostech. Jak a kým jsou vedeni a podporováni ve svých činnostech a samozřejmě na vytvořených pracovních podmínkách. Dle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách, § 111 odst. 1 a § 116 odst. 9, má zaměstnavatel povinnost zabezpečit sociálním pracovníkům a pracovníkům v sociálních sluţbách další vzdělávání v rozsahu nejméně 24 hodin za kalendářní rok, kterým mají moţnost si obnovit, upevnit a doplnit svou kvalifikaci, formou seminářů, odborných kurzů, stáţí a konzultací v jiných, podobných zařízeních sociálních sluţeb. Tento způsob dalšího vzdělávání funguje u pracovníků, kteří jiţ byli přijati do pracovního poměru. Ale neţ tato skutečnost nastane, musí poskytovatel v rámci přijímání nových pracovníků, nejprve zváţit kvalifikační předpoklady jednotlivých uchazečů o pracovní pozici, které jsou dané zákonem o sociálních sluţbách. Ale musí také zváţit ještě další předpoklady jako je věk, bezúhonnost, zdali má uchazeč pozitivní vztah k problematice poskytovaných sluţeb. Ne vţdy je ale vybraný pracovník schopen zvládnout práci v daném rozsahu a kvalitě a ukáţe se, ţe setrvání v pracovním poměru není moţné. Zde se opět vracím ke skutečnosti, ţe jde o práci s lidmi, starými lidmi, kteří si sami dost těţce zvykají na nové prostředí, a velký problém nastává, pokud si neustále mají zvykat na nové a nové pracovníky. Z těchto skutečností vyplývá, ţe výběr nových pracovníků do přímé obsluţné péče je sám o sobě dost sloţitý a velmi odpovědný. V bodu 2. 3., mé bakalářské práce, uvádím ve zkrácené formě informace o utváření sociálních sluţeb v našem státě. Pohledem do historie zjistíme, ţe v období po I. světové válce se zdraví a sociální péče v našem státě staly prioritou a s tím byl spojen i zájem vyškolit sociální pracovníky a další odborné profese pro tuto oblast. Sociální oblast se stala specializovanou činností a vznikla i nová školská zařízení. Po II. světové válce tento trend ještě několik let pokračoval, ale po roce 1948, kdy nastala vláda jedné politické strany, a hospodářský systém přešel na tzv. centrální plánování, se začalo na sociální péči nahlíţet jako na přeţitek kapitalistického společenského řádu. Sociální péči se prakticky přestala věnovat pozornost a tím byl zrušen i školský systém a zůstala pouze jedna sociálně zdravotní škola. Nastal velký 68

úpadek sociální oblasti v našem státě. Teprve v sedmdesátých letech minulého století se začalo znovu veřejně ukazovat, ţe i v socialistickém státě je sociální oblast důleţitá a začaly vznikat, mimo jiné, i domovy důchodců. Nastala také potřeba zaměstnat pracovníky s odbornou kvalifikací, kteří ale nebyli k dispozici. Vzniklo proto několik středních a vysokých škol, kde zájemci mohli získat potřebnou kvalifikaci. Teprve po roce 1989, v souvislosti s politickými a ekonomickými změnami, přinesla sociální reforma moderní systém sociální pomoci a také moţnost získání potřebné kvalifikace. Dá se říci, ţe aţ v současné době se o práci v sociální oblasti uchází odborně vzdělaní absolventi a ti vlastně teprve získávají a budou získávat potřebnou praxi. Je pravděpodobné, ţe bude mnoho let trvat, neţ se v domovech pro seniory vytvoří plně profesionální pracovní týmy. Důvodem pobytu klientů v domovech pro seniory jsou skutečnosti související se stárnutím, různými zdravotními obtíţemi a nemocemi. Klienti zde vlastně nacházejí svůj nový domov, který se stal součástí jejich kaţdodenního ţivota. Stejně jako ve svých původních domovech naplňovaly jejich ţivot v pozdějším věku nejen starosti se zdravím, ale také činnosti volno časového charakteru, spojené s pocitem, ţe jsou ještě někomu nebo něčemu platní. Proto i v domově pro seniory je nutné s klienty komunikovat. Někteří pracovníci v sociálních sluţbách pracující v přímé obsluţné péči se zároveň stávají tzv. klíčovými pracovníky a se svými klienty vytváří individuální plány klienta, kde by měly být zahrnuty jeho potřeby, přání, záliby a pracovník by měl společně s klientem stanovit jeho osobní cíl nebo cíle. Ty jsou většinou ovlivněny předchozím ţivotním stylem a návyky klienta, ţivotními postoji, preferencemi a idejemi. Tyto osobní cíle musí být z hlediska pohledu poskytovatele reálné a poskytovatel nemůţe tedy vyhovět všem poţadavkům a přáním. Z této skutečnosti je patrné, ţe by měl klíčový pracovník uţ při společném projednávání osobního cíle klienta informovat o tom, co je a není při plnění osobních cílů reálné a zvolit i vhodnou časovou osu. Osobní cíl by měl klienta motivovat k vynaloţení vlastního úsilí a nemělo by se v ţádném případě stát, aby cíl vedl dokonce ke ztrátě naděje. Dalším váţným aspektem je, ţe někteří klienti projevují nezájem a neochotu se osobně zapojit. Důvodem většinou bývá jejich vnitřní proţívání nastalé změny a vyrovnání se s ní, sami uţ nemají ţádný ţivotní cíl, neplánují ţádnou budoucnost a pobyt v domově pro seniory vidí jako neperspektivní a dokonce jako „konečnou stanici“. 62

62

MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 328 s. ISBN 978-802-4731-483.

69

Role pracovníka v přímé obsluţné péči a navíc v roli klíčového pracovníka je velice těţká jak po stránce fyzické, tak i po stránce psychické. Bohuţel se stává, ţe ne kaţdý pracovník se dokáţe s touto rolí vypořádat a nepodaří se mu v klientovi probudit zájem o sebe a svou budoucnost spojenou s pobytem ve svém novém domově. Další spolupráce s klientem je velmi náročná a pro mnohé pracovníky také vyčerpávající. Pokud si spojíme dohromady u pracovníků přímé obsluţné péče fyzickou zátěţ, která bezesporu je součástí této pracovní pozice a zátěţ psychickou, není divu, ţe u některých z nich můţe dojít k tzv. vyhoření. Práce sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních sluţbách je všestranně náročná, zavazující, stresující a komplikovaná. A proto se vracím zpět k nutnosti záruky profesionálního výkonu této práce, kdy musí člověk, který ji chce vykonávat nejdříve získat patřičné odborné vědomosti studiem tohoto oboru a následně praktické zkušenosti. Navíc je potřeba, aby měl sám od sebe k této práci vztah, který se nedá naučit, musí mu být tzv. dán do vínku od narození. Ne všichni pracovníci vykonávající sociální sluţby v domovech pro seniory získali odborné znalosti studiem a mnohaletou praxí, někdy dokonce tuto činnost vykonávají bez potřebné kvalifikace a na tuto skutečnost upozorňuje ve svých zprávách také ombudsman České republiky JUDr. Pavel Varvařovský, který navíc také upozorňuje na fakt, ţe především křehčí senioři s omezenou soběstačností mohou být velmi často zneuţíváni. Svědčí to mimo jiné také o vyspělosti naší společnosti a lehkomyslném nahlíţení na sociální péči v dobách nedávno minulých. Faktem je, ţe činnost pracovníků v přímé obsluţné péči vykonává mnoho ţen, jejichţ původní profesí je např. tkadlena, prodavačka nebo ošetřovatelka skotu. Tyto ţeny sice prošly rekvalifikačním kurzem „Pracovník v sociálních sluţbách“ a za pouhých 150 hodin by měly umět minimálně to, co jsem se pokusila výše nastínit. Zde bych se zastavila ještě u jedné skutečnosti, kterou je výběr účastníků rekvalifikačního kurzu většinou z řad uchazečů o zaměstnání, vedených na úřadech práce. Jiţ při umísťování těchto uchazečů o práci do rekvalifikačních kurzů je nutné velice váţně zváţit předpoklady uchazeče k výkonu práce v sociálních sluţbách po absolvování kurzu. Prozatím se v praxi jeví, ţe mnoho z absolventů kurzu není prakticky schopno práci pracovníka v přímé obsluţné péči vykonávat a kurz tedy absolvovali naprosto zbytečně. V sociální oblasti má naše vyspělá společnost ještě mnoho co dohánět, tuto sluţbu nelze nahradit ţádnou technikou, i kdyby byla na co nejvyšší úrovni. Je to sluţba člověka člověku, sluţba s lidskou tváří, dobrým slovem, pohlazením po těle i po duši. Z pracovníků v sociálních sluţbách, především z těch, kteří přichází do přímého kontaktu s klienty či uţivateli by měla čišet především tzv. „člověčina“. 70

9. 5.

Možné střety zájmů

Ţivot v domovech pro seniory je zaloţen na vztazích a platí nutnost dodrţování vzájemných práv a povinností subjektů mezi sebou. V tomto případě jsou subjekty uţivatelé (klienti) a pracovníci domova. Mohou nastat situace tzv. střety zájmů, kdy subjekt je povinen něco konat (nebo se zdrţet nějakého konání) a současně je v pozici subjektu, kterému je takové konání (nebo zdrţení se) ku prospěchu nebo naopak ke škodě. Pak by mohlo dojít k neobjektivnímu jednání takového subjektu a vyuţití dané skutečnosti ve vlastní prospěch a neoprávněnému získání výhod, případně zisku. Hlavním slovem pro posouzení skutečného střetu zájmu je motiv – zájem. Zájmy klienta musí mít vţdy přednost před jakýmikoli jinými zájmy a kaţdý výsledek, který by přinesl poskytovateli prospěch na úkor uţivatele, by byl stavem střetu zájmů, to znamená, ţe by sledoval motiv, ne zájem uţivatele. S výkonem sociální sluţby v domově pro seniory jde ruku v ruce zásah do soukromí uţivatelů. Profesionálním výkonem sluţeb by se mělo docílit toho, aby veškeré zásahy byly dle přání uţivatele. Pracovníci přímé obsluţné péče, zdravotnický personál, sociální pracovníci a také pracovníci úklidu jsou ti, kteří výkonem své práce nejvíce zasahují do soukromí uţivatelů a při těchto činnostech je jejich povinností zachovávat důvěrnost, důstojnost a intimitu člověka. Dodrţování důsledné mlčenlivosti o všech získaných informacích patří samozřejmě k základům profesionálního chování pracovníků. Ve standardu kvality č. 2 – Ochrana práv uţivatelů jsou definovány situace, kdy by mohlo docházet ke střetům zájmů zařízení poskytujícího sociální sluţby či pracovníků tohoto zařízení, se zájmy uţivatelů a zároveň jsou zde uvedena vnitřní pravidla a doporučené postupy při řešení těchto situací. Vyřešení kaţdého případu má důleţitý preventivní význam pro uţivatele i poskytovatele. Pracovníci poskytovatele si musí být vědomi moţných rizik, musí znát vnitřní předpisy v oblasti moţných střetů zájmů a musí umět uvedené postupy aplikovat. Tato rizika a postup jejich řešení jsou zpracována v metodice, se kterou musí být seznámeni všichni zaměstnanci a je součástí dalšího odborného vzdělávání personálu. Tato metodika je stále doplňována dle nově zjištěných situací, které vyplynuly z provozu. Níţe uvádím několik konkrétních situací moţných střetů zájmů a předepsaný způsob jejich řešení:

71

Uživatel chce sám užívat léky – opatření:  kaţdý uţivatel je při přijetí do domova pro seniory informován příslušnými pracovníky a prostřednictvím Domácího řádu o moţnostech uţívání léků  pokud uţivatel neobjektivně posuzuje své schopnosti léky uţívat sám, je lékařem a zdravotním personálem seznámen s negativními důsledky špatné medikace  uţivateli je doporučeno vyuţívat sluţby podávání léků odborným personálem  pokud uţivatel nerespektuje doporučení, je proveden zápis, který je uţivatelem podepsán a zaloţen do spisu Uživatel chce kouřit na svém pokoji – opatření:  ve všech prostorách domova pro seniory jsou nainstalovány poţární hlásiče  pro kouření je v domově vyhrazený prostor – označený „kuřárna“ Uživatel je nucen účastnit se aktivit pořádaných zařízením – opatření:  pouze na rozhodnutí uţivatele záleţí, zda se účastní či ne  volnočasové aktivity jsou nabídnuty kaţdému uţivateli  harmonogram volnočasových aktivit je vyvěšen na nástěnce  individuálně jsou volnočasové aktivity nabízeny uţivatelů s poruchou hybnosti Uživatel odmítá základní hygienické návyky – opatření:  individuální přístup ke kaţdému uţivateli ze strany obsluhujícího personálu  dodrţování základních hygienických potřeb  respektování intimity a důstojnosti uţivatelů  snaha o získání hygienických návyků u uţivatele  důsledné zajišťování hygieny u leţících uţivatel z důvodu prevence dekubitů Řešení situací, při kterých by mohlo dojít ke střetu zájmů je dáno doporučeným postupem, který je písemně zpracován, je součástí standardu kvality č. 2 a jsou s ním seznámení všichni pracovníci domova pro seniory a jím jsou povinni se řídit. Tímto způsobem je přecházeno tomu, ţe pracovník sice rozumí situacím střetu zájmů, ale z různých důvodů je neumí řešit. Tento postup je průběţně aktualizován, dle nově vzniklých situací, které postupně vyplývají z kaţdodenního chodu zařízení. Doporučený postup: pracovník zvládne situaci sám  krizovou situaci vyhodnotí a stanoví priority

72

 své stanovisko sdělí bez negativních emocí, důstojně a srozumitelně uţivateli  rozhodne se pro řešení pracovník řeší situaci za porady a pomocí týmu  poţádá o sdílení oblému s ostatními v pracovním týmu pracovník řeší situaci za pomoci svého nadřízeného  poţádá o řešení situace svého nadřízeného pracovník řeší situaci za pomoci supervize – případové či individuální  vyhodnotí četnost střetů zájmů – v případě zvýšené četnosti  poţádá svého vedoucího o zhodnocení situace s návrhem řešení formou supervize Stav střetu zájmů je v sociálních sluţbách nanejvýš neţádoucí, a proto je nutné, aby poskytovatelé sociálních sluţeb těmto situacím předcházeli a pokud přesto nastanou, se bezodkladně snaţili takový neţádoucí stav odstranit. V krajním případě můţe nastat situace, ţe poskytovatel bude nucen rezignovat na smluvní vztah s uţivatelem nebo zájemcem o sluţbu a stejně tak to můţe platit i obráceně, ţe rezignace můţe nastat i ze strany uţivatele. Zájmem poskytovatele je předcházet těmto situacím a mít co nejpřesněji vymezena pravidla, která upravují způsoby zabezpečení dodrţování práv uţivatelů a důleţité je, aby s těmito pravidly byly seznámeny všechny účastněné osoby jak na straně poskytovatele, tak na straně uţivatele a zájemce o sluţbu. 63, 64

63

MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 328 s. ISBN 978-802-4731-483. 64


73

ZÁVĚR Sociální sluţby v České republice zaznamenaly za posledních dvacet let značný posun kupředu, ale v důsledku zanedbání této problematiky především v době tzv. socialismu, existuje v sociálních sluţbách ještě mnoho aspektů, které je nutné řešit. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o práci „člověka s člověkem“ nelze předpokládat, ţe pokrok v sociálních sluţbách bude stejně rychlý jako v např. v technických oblastech. Za důleţitý mezník v sociálních sluţbách lze povaţovat rok 1989, kdy začaly vznikat nové druhy sluţeb, vyvolané patologickými vlivy, které mají více či méně souvislost s otevřením hranic a nástupem trţní ekonomiky, honbou za zisky, ale také vliv osobních bankrotů apod. Vznikly nové sluţby pro osoby ohroţené závislostmi, krizové intervence, linky bezpečí apod. Dá se říci, ţe sociální sluţby z hlediska jejich členění a poskytovaných druhů pokrývají současné potřeby v našem státě. Zásadní změny nastaly také v podmínkách poskytování sociálních sluţeb. Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách upravuje oprávnění jejich poskytování, které vzniká na základě rozhodnutí o registraci. Dále dle znění tohoto zákona jsou sociální sluţby poskytovány na základě smlouvy o poskytnutí sociální sluţby. Nově byl zaveden příspěvek na péči a pravidla pro jeho poskytování, coţ velmi významně přispělo k finančnímu zajištění osob, které pomoc v nepříznivé sociální situaci potřebují, a to zejména prostřednictvím sluţeb sociální péče poskytovaných jak v domácím prostředí osob, nebo v zařízení sociálních sluţeb. Zákon o sociálních sluţbách přinesl i nový systém jejich financování tzv. spolufinancování, na němţ se podílí stát i občan, který sluţby vyuţívá. Došlo k zabezpečení lepšího a účelnějšího rozdělení veřejných prostředků formou dotací ze státního rozpočtu, z rozpočtu obcí a krajů, případně zvláštních dotací a podíl na financování mají také programy v rámci Strukturálních fondů Evropských společenství. Z praxe však vyplývá, ţe rozvoj této oblasti začíná stagnovat, dokonce se v letošním roce výše státních dotací sníţila, coţ můţe mít vliv na způsob zajišťování kvality sociálních sluţeb. Sociální sluţby nejsou ziskovým sektorem a nemají tedy jiné moţnosti získání finančních prostředků na svůj provoz. V současné době stále ještě není zabezpečeno dostatečné mnoţství kvalifikovaných pracovníků a jejich finanční ohodnocení také neodpovídá mnoţství, druhu a náročnosti vykonávané práce. Pokud 74

by stát ve své sociální politice opět přestal klást důraz na úroveň veřejných sociálních sluţeb, mohl by se jejich další rozvoj a kvalita poskytování zastavit nebo dokonce zhoršit, coţ povaţuji za jednu ze základních chyb v sociální politice státu. Finanční prostředky jsou bezesporu nejpalčivějším problémem sociálních sluţeb jako celku, ale jejich mnoţství není vţdy nejdůleţitějším faktorem v úrovni kvality sociální sluţby. V oblasti garance kvality sociálních sluţeb byl zaznamenán obrovský pokrok díky vypracování souboru kritérií tzv. Standardů kvality, které v praxi shrnují to, co se dnes obecně od dobré sociální sluţby očekává. Z důvodu srozumitelnosti a měřitelnosti jsou rozloţeny na kritéria, kdy navíc jejich porovnáním se skutečností lze snadno zjistit, co je v zařízení v pořádku a co je třeba změnit. Mimo jiné tímto způsobem probíhají také kontroly v jednotlivých zařízeních sociálních sluţeb, které jsou prováděny formou inspekce, tj. státní kontrolou dle příslušných zákonů. Hlavním cílem prováděných inspekcí je odhalit případné nedostatky a upozornit na postřehy a doporučení z pohledu osob nezatíţených denním provozem.

Dalším orgánem, který můţe provádět kontroly v zařízení sociálních sluţeb

je veřejný ochránce práv – ombudsman, jehoţ institut byl nově v České republice zřízen v roce 1999. Kancelář Veřejného ochránce práv (dále VOP), po nastudování právní problematiky, provedla v letech 2008 a 2009 systematické návštěvy několika soukromých zařízení sociálních sluţeb pro seniory a vypracovala Souhrnnou zprávu z těchto návštěv, kde poukázala na odhalené nedostatky v oblasti dodrţování práv a svobod uţivatelů sociálních sluţeb, a kde veřejný ochránce práv vypracoval doporučení nebo návrhy opatření k nápravě. Pracovníci kanceláře VOP postupně pokračují v dalších návštěvách zařízení poskytujících sociální sluţby a mohou se na ně kdykoli obrátit uţivatelé i jejich rodinní příslušníci. Vznik instituce VOP povaţuji za přínos, protoţe ochranu základních lidských práv a svobod zasluhují i ti, kteří se proti jejímu porušování nemohou bránit. V praktické části mé bakalářské práce jsem se zaměřila na postavení a práva uţivatelů sociálních sluţeb v domovech pro seniory. V této oblasti poskytování sociálních sluţeb byl v posledních letech zaznamenán výrazný posun k lepšímu. Představíme-li si alespoň v základních bodech dřívější situaci, kdy byli lidé s postiţením v jakémkoliv věku, staří, nemocní či umírající izolováni v ústavech, společnost se tvářila, ţe je vše v pořádku, dokonce se snaţila udrţet zdání, ţe mezi námi ţijí jen zdraví, výkonní a schopní jedinci, jasně vidíme, ţe současná situace zaznamenala obrovský pokrok a pro seniory se otevřela šance na proţití důstojného a plnohodnotného ţivota ve stáří i v prostředí domovů pro seniory. Důleţitá 75

změna nastala v pojetí poskytování sociálních sluţeb. Důraz je kladen na individuální podporu ţivota člověka a ten se sám můţe rozhodnout, díky moţnosti vyuţití příspěvku na péči, a moţnosti kombinovat i několik druhů sociálních sluţeb (terénní a ambulantní) zda setrvá i nadále ve svém přirozeném prostředí nebo zvolí pobyt v domově pro seniory. Velkou roli při rozhodování určitě sehrává postoj rodiny, hlavně dětí, které se ne vţdy s ohledem na vlastní situaci (zaměstnání, finanční okolnosti) mohou o své staré a nemocné rodiče postarat nebo je tato varianta nemoţná z důvodu nesamostatnosti či zdravotního stavu seniora. Jednou z nejdůleţitějších změn v ţivotě současných seniorů, kteří ţijí v domovech pro seniory je skutečnost, ţe je kladen důraz na dodrţování a ochranu jejich práv. Tato problematika je podrobně zpracována ve standardu kvality č. 2, včetně situací, kdy by mohlo docházet k porušení práv uţivatelů sluţeb a moţných střetů zájmů a uvedena je zde také metodika řešení těchto situací. Dalším důleţitým aspektem je přístup k uţivatelům a zaměřování se na jeho potřeby, přání a cíle. Zde nastala zásadní změna v tzv. individuálním plánování sluţby kaţdého uţivatele, kde jsou zohledněny jeho představy o způsobu řešení současné situace a podoba spolupráce s pracovníky poskytovatele sociálních sluţeb. Nejdůleţitější ve sféře poskytování sociálních sluţeb je, ţe nositeli dodrţování práv jsou pracovníci. Jejich profesionální chování je hlavním cílem sociální sluţby. Aby bylo dosaţeno naplnění tohoto cíle, je potřeba mnohé v oblasti personálního zajištění v sociálních sluţbách změnit. Zásadní problém je v mnoţství pracovníků, kteří zajišťují sluţby v domovech pro seniory. „Jeden pracovník v přímé péči pečuje přibližně o 3 až 15 klientů. Tento počet je velmi vysoký a neodpovídá srovnání s jinými zeměmi. V žádném případě neumožňuje pracovníkům dostatečně kvalitně vykonávat svou práci a vede především k demotivaci, syndromu vyhoření a fluktuaci.“

65

Další problém je v počtu kvalifikovaných pracovníků, kteří se dokáţou

zaměřit na potřeby uţivatelů, ale také se dokáţou vcítit do jejich situace. Sami musí být psychicky velmi odolní a své negativní pocity související s vykonávanou prací, ani své osobní nesmí na uţivatele přenášet. Tato sluţba není pouze o pomoci, ale hlavně také o co nejdelším zachování lidské soběstačnosti a důstojnosti uţivatelů. V této oblasti má Česká republika stále velké rezervy a máme se ještě co učit. Dalším aspektem je financování sociálních sluţeb, které má přímou souvislost s finančním ohodnocením právě pracovníků v sociálních sluţbách. Práce těch, kteří pomáhají statisícům lidí, tedy pracovníků v sociálních sluţbách není v České 65

MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, s. 33. ISBN 978-802-4731-483.

76

republice plně doceňována a jejich platové ohodnocení je na velmi nízké úrovni. Prestiţ této práce se snaţí zvýšit Asociace poskytovatelů sociálních sluţeb ČR. Jde o organizaci působící u nás od roku 1991 a mezi její hlavní činnosti patří mimo jiné informační servis a hájení zájmů poskytovatelů sociálních sluţeb. Díky této nutné a zásluţné činnosti bylo jiţ vykonáno mnoho práce, ale jde o „běh na dlouhou trať“, který nikdy nebude na konci. Na úplný závěr bych chtěla zdůraznit, ţe oblast poskytování sociálních sluţeb a s ní ruku v ruce její právní úprava, je jednou z nejdůleţitějších oblastí v kaţdém státě. Do budoucna je předpoklad, ţe v důsledku demografického stárnutí nastane zvýšený nárůst poţadavků na sociální péči a díky patologickým jevům nárůst poţadavků na sociální sluţby v oblasti poradenství a prevence. Je potřeba se na tuto situaci připravit a včas realizovat kroky k zajištění kvalitní péče ve všech druzích pomoci. Sociální sluţby jsou navíc velmi závislé na politickém rozhodování státu, krajů a obcí a na kaţdém z nás, občanů, naší odpovědnosti k přístupu k sobě sama.

77

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Bibliografie: 1. KRÁLOVÁ, Jarmila a Eva RÁŢOVÁ. Sociální služby a příspěvek na péči. 4. aktualiz. vyd. Olomouc: ANAG, 2012, 463 s. Práce, mzdy, pojištění. ISBN 978-807-2637-485. 2. KREJČÍŘOVÁ, Olga a Ivana TREZNEROVÁ. Malý lexikon sociálních služeb. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011, 85 s. ISBN 978-80-244-2754-6. 3. KRUTILOVÁ, Eva ČÁMSKÝ a SEMBDNER. Sociální služby. Praha: ABENA, 2008, 463 s. ISBN 978-80-254-3427-7. 4. MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, s. 33. ISBN 978-80-247-3148-3. 5. MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Vyd 1. Praha: Portál, 2007, 183 s. ISBN 978-807-3673-109. 6. MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 309 s. ISBN 80-717-8473-7. 7. MOLEK, Jan. Marketing sociálních služeb. 1. vyd. Praha: VÚPSV, 2009, 163, 7 s. ISBN 978-807-4160-264.

Právní předpisy: 1. ČESKO. Zákon č.108 ze dne 14. března 2006 o sociálních sluţbách. In: Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 37, s. 1257-1289. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/7334 2. ČESKO. Vyhláška č.505 ze dne 15. listopadu 2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách. In: Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 164, s. 7021-7048. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/7334

78

Internetové zdroje: 1. Dokument. Souhrnná zpráva z návštěv soukromých zařízení sociálních služeb pro seniory. Brno: Veřejný ochránce práv, ombudsman JUDr. Otakar Motejl, 2009. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/ochrana-osob-omezenych-nasvobode/zarizeni/zarizeni-socialnich-sluzeb/soukroma-zarizeni-2008 2. Http://socialnireforma.mpsv.cz. Http://socialnireforma.mpsv.cz: Karta sociálních systému sKarta [online]. 2013 [cit. 2013-03-31]. Dostupné z: http://socialnireforma.mpsv.cz/cs/3 3. Klaus podepsal zákon, který umoţní vyplácet dávky i bez sKarty. In: Http://www.novinky.cz [online]. Praha, 2012, 30. prosince 2012 [cit. 2013-03-31]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/288958-klaus-podepsal-zakon-kteryumozni-vyplacet-davky-i-bez-skarty.html 4. Spořitelna a sKarty by se mohly nadobro odloučit, navrhuje ministerstvo. In: . Http://zpravy.idnes.cz [online]. Praha, 2013, 4. února 2013 [cit. 2013-03-31]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/skarty-a-ceska-sporitelna0y9/domaci.aspx?c=A130204_171226_domaci_hro 5. Tiskove.zpravy: Stanovislo ombudsmana k tvrzení nové ministryně práce a sociálních věcí o povinnosti vyuţívat sKartu. JUDR. PAVEL VARVAŘOVSKÝ. Www.ochrance.cz [online]. Praha, 2012, 20. 11. 2012 [cit. 31. 03.2013]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2012/ 6. Stručný průvodce zákonem o sociálních sluţbách. In: Www.mpsv.cz [online]. 2006 [cit. 2013-03-31]. 7. Supervize v sociálních sluţbách: Projekt: K naplnění předpokladů pro výkon činnosti v sociálních sluţbách. VYSOKÁ ŠKOLA EVROPSKÝCH A REGIONÁLNÍCH STUDIÍ O.P.S. Http://granty.vsers.cz [online]. České Budějovice, 2010 [cit. 2013-0331]. Dostupné z: http://granty.vsers.cz/dokument/Supervize%20v%20socialnich%20sluzbach.pdf

79

Firemní literatura: 1. Dokument. Domácí řád. Vydání ze dne 1. ledna 2013. Strakonice: Městský ústav sociálních sluţeb Strakonice, Domov pro seniory Rybniční 1282, Strakonice, 2013. 2. Dokument. Ochrana práv uživatelů: Standard kvality č. 2. 6. Vydání, ze dne 1. ledna. 2012. Strakonice: Městský ústav sociálních sluţeb Strakonice, Domov pro seniory Rybniční 1282, Strakonice, 2012.

Elektronická média: 1. SYROVÁTKOVÁ, Štěpánka a Ladislava VOPATOVÁ. OPERAČNÍ PROGRAM LIDSKÉ ZDROJE A ZAMĚSTNANOST. Vybrané standardy kvality a jejich naplňování v praxi poskytovatelů sociálních služeb [CD]. Plzeň: Centrum pro komunitní práci, 2013 [cit. 2013-03-28].

80

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ČR

Česká republika

ČSR

Československá republika

ČSSR

Československá socialistická republika

ES

Evropské společenství

EU

Evropská unie

JUDr.

juris utriusque doktor / doktor práv

Kč

Koruna česká

KSČ

Komunistická strana Československa

MěÚSS Strakonice

Městský ústav sociálních sluţeb Strakonice

MHD

Městská hromadná doprava

MPSV

Ministerstvo práce a sociálních sluţeb

PIN

Personal Identification Numer / osobní identifikační číslo

SQ

Standard kvality

ÚP

Úřad práce

VOP

Veřejný ochránce práv

VŠSP

Vyšší škola sociální péče

ZTP

zvlášť těţké postiţení

81

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – Anonymní dotazník

82

Příloha č. 1. ANONYMNÍ DOTAZNÍK URČENÝ KLIENTŮM DOMOVA PRO SENIORY – zařízení MěÚSS Strakonice Zaměřen na práva uţivatelů sociálních sluţeb v domově pro seniory 1. Právo na soukromí: vstup do pokojů - zaklepe pracovník na dveře před vstupem do pokoje:

ano

ne

ano

ne

ano

ne

ano

ne

2. Právo na svobodnou volbu: - měl/a jste a máte moţnost seznámit se s Domácím řádem

ano

ne

- oslovuje vás personál příjmením a vyká vám

ano

ne

- mohl/a jste se sám rozhodnout o úschově vašich úředních

ano

ne

ano

ne

- uklízíte si sám/a skříňku a noční stolek

ano

ne

- pokud ne, uklízí jej pracovníci s vaším souhlasem

ano

ne

ano

ne

ano

ne

vstup do uzamčených pokojů - můţete si svůj pokoj zamknout - souhlasíte se vstupem pracovníků např. úklidu do vašeho pokoje v době vaší nepřítomnosti - vstupují do vašeho pokoje pracovníci bez vašeho souhlasu

dokladů např. občanského průkazu

3. Právo na volný pohyb a osobní svobodu: - máte moţnost volně opustit budovu domova pro seniory - v případě nepříznivého počasí, které pro vás přináší zvýšení rizika např. sníh, zima, náledí, déšť, vám zaměstnanci nedoporučují opustit zařízení

- jste nucen/a pracovníky účastnit se programů např. volnočasových aktivit nebo jiných kulturních programů

ano

ne

- musíte ráno vstávat v přesně daný čas nebo si můţete pospat mohu si pospat musím vstávat 4. Právo na osobní plán služby: - předloţili vám pracovníci váš osobní plán sluţby a zohlednili v něm vaše poţadavky

ano 1

ne

- je dodrţován a vyhovuje vám váš plán sluţby

ano

ne

- chtěl/a byste na plánu sluţby něco změnit

ano

ne

- účastníte se společenských a kulturních akcí v domově

ano

ne

ano

ne

- dostačuje vám připravovaný společenský a kulturní program nebo byste rád/a navštívil/a další kulturní akce mimo domov např. kino, divadlo, koncert

5. Právo podávat stížnosti: - máte moţnost podat stíţnost na kvalitu nebo způsob poskytované sluţby - vyuţil/a jste této moţnosti

ano

ne

ano

ne

ano

ne

ano

ne

- pokud ano, byla stíţnost řešena a byl/a jste informován/a o jejím výsledku - byl/a jste spokojen/a s postupem při vyřizování vaší stíţnosti

2

Právní úprava sociálních služeb v České republice

Recommend Documents