Právní úprava sociálních sluţeb v České republice

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Právní úprava sociálních sluţeb v České republice Bakalářská práce

Autor:

Alena Blechová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Mgr. Vladimír Tetur

Mladá Boleslav

Duben, 2012

1

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

………………………….. Alena Blechová V Mladé Boleslavi, dne 25. 04. 2012

2

Poděkování Za pomoc při zpracování této bakalářské práce bych především chtěla poděkovat Mgr. Vladimíru Teturovi a to nejen za jeho rady, ochotu, připomínky a čas, který mi věnoval, ale především za jeho vstřícnost a přístup. Dále svým rodičům, kteří mě po celou dobu studia podporovali.

3

Anotace Cílem vypracování této bakalářské práce je seznámit se s právní úpravou sociálních sluţeb v České republice - přiblíţit jak aktuální legislativní úpravu sociálních sluţeb, tak i její historický vývoj. Vymezuje postavení poskytovatelů a uţivatelů sociálních sluţeb, definuje jejich práva a povinnosti. Zabývá se financováním sociálních sluţeb, podmínkami pro získání příspěvku na péči, druhy poskytovaných sociálních sluţeb a vývojem sociálních sluţeb v příštích letech. Klíčové pojmy: Sociální sluţby, zákon o sociálních sluţbách, poskytovatel sociálních sluţeb, uţivatel sociálních sluţeb, příspěvek na péči

4

Annotation The objective of this work is to get acquainted with the legal adjustment of social services in the Czech Republic – to describe both the legislative adjustment of social services and also its historical evolution. It specifies the position of providers and users of social services and it defines their rights and responsibilities. It deals with the financing of social services, terms for the gain of care allowance, kinds of provided social services and with the development of social services in the future years.

Key words social services, social services law, provider of social services, user of social services, care allowance

5

OBSAH ÚVOD ………………………………………………………………………………………. 8 1. ÚČEL SOCIÁLNÍCH SLUŢEB ……………………………………………………… 10 1.1. Definice sociálních sluţeb ……………………………………………………………... 10 1.2. Zařazení sociálních sluţeb ……………………………………………………………... 10 1.3. Ochrana občana …………………………………………………………………........... 11 2. HISTORICKÝ VÝVOJ SOCIÁLNÍCH SLUŢEB V ČESKÉ REPUBLICE............ 12 2.1. Prvobytně pospolná společnost ………………………………………………………… 12 2.2. Raný středověk ……………………………………………………………………….... 12 2.2.1. Vznik křesťanství …………………………………………………………….............. 12 2.2.2. Husitské období ……………………………………………………………………… 14 2.3. Novověk ……………………………………………………………………….............. 15 2.4. Rakousko – uherská monarchie ………………………………………………............... 16 2.5. Vznik Československé republiky ……………………………………………………..... 16 2.6. Meziválečné období ……………………………………………………………............. 17 2.7. Poválečné období …………………………………………………………………......... 18 2.8. Období sociální transformace ………………………………………………….............. 19 2.8.1. Sociální sluţby po roce 1989 …………………………………………………............ 21 2.8.2. Nestátní neziskové organizace ……………………………………………….............. 21 2.8.3. Bílá kniha …………………………………………………………………….............. 22 3. LEGISLATIVNÍ ÚPRAVA SOCIÁLNÍCH SLUŢEB V ČESKÉ REPUBLICE…. 26 3.1. Přijetí nového zákona o sociálních sluţbách ……………………………………........... 26 3.2. Přínos nového zákona o sociálních sluţbách ……………………………………........... 28 3.3. Předmět úpravy zákona …………………………………………………………........... 28 3.4. Základní principy při poskytování sociálních sluţeb ………………………………….. 28 3.5. Účastníci sociálních sluţeb ……………………………………………………………. 30 3.5.1. Zřizovatelé sociálních sluţeb ………………………………………………………... 30 3.5.2. Uţivatelé sociálních sluţeb ………………………………………………………….. 31 3.5.3. Poskytovatelé sociálních sluţeb ……………………………………………………... 31 3.6. Příspěvek na péči ………………………………………………………………………. 32 3.6.1. Změna zákona o sociálních sluţbách 2011 ………………………………………….. 33 3.7. Ţádost o příspěvek …………………………………………………………………….. 34 6

3.7.1. Kontrola vyuţívání příspěvku ……………………………………………………... 35 3.8. Druhy sociálních sluţeb ……………………………………………………………... 36 3.8.1. Sociální poradenství ……………………………………………………………….. 38 3.8.2. Sluţby sociální péče ……………………………………………………………….. 38 3.8.3. Sluţby sociální prevence …………………………………………………………... 42 3.8.4. Úhrada nákladů za sociální sluţby ………………………………………………… 43 3.8.5. Pracovníci v sociálních sluţbách ………………………………………………….. 44 3.9. Registrace poskytovatelů sociálních sluţeb …………………………………………. 45 3.9.1. Smlouva o poskytování sociálních sluţeb ………………………………………… 48 3.9.2. Hodnocení kvality sociálních sluţeb ……………………………………………… 49 4. SOCIÁLNÍ SLUŢBY DLE CÍLOVÝCH SKUPIN ………………………………. 53 4.1. Přehled sociálních sluţeb v širším smyslu ………………………………………….. 53 4.1.1. Sluţby pro staré lidi ………………………………………………………………. 53 4.1.2. Sluţby pro lidi se závislostmi …………………………………………………….. 54 4.1.3. Sluţby pro občany ………………………………………………………………… 54 5. FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŢEB V ČESKÉ REPUBLICE …………. 56 5.1. Způsob financování …………………………………………………………………. 56 5.2. Dotace z veřejných rozpočtů …………………………………………………………56 5.2.1. Ţádost o poskytnutí dotace ……………………………………………………….. 56 5.2.2. Stanovení výše dotace …………………………………………………………….. 57 5.3. Úhrada z vlastních příjmů uţivatele…………………………………………………. 57 5.4. Příspěvek zřizovatelů sociálních sluţeb – obce a kraje ………………………………57 6. POHLED NA VÝVOJ SOCIÁLNÍCH SLUŢEB V PŘÍŠTÍCH LETECH …….. 59 6.1. Rozvoj sociálních sluţeb ……………………………………………………………. 59 6.2. Transformace sluţeb sociální péče ………………………………………………….. 60 6.3. Vzdělávání a profesní rozvoj ………………………………………………………... 60 6.4. Plánování sociálních sluţeb …………………………………………………………. 61 6.5. Ekonomická udrţitelnost sociálních sluţeb …………………………………………. 61 ZÁVĚR ………………………………………………………………………………….. 62 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY …………………………………………………... 64 SEZNAM TABULEK …………………………………………………………………... 66

7

ÚVOD Tato bakalářská práce je zpracována za účelem všeobecného, ale zároveň i hlubšího pochopení a orientování se v právní úpravě sociálních sluţeb v České republice. Seznámí nás se skutečnostmi, které jsou se sociálními sluţbami neodlučitelně propojeny a vymezí okruh osob, pro které jsou tyto sluţby k dispozici. Lidé, kteří se ocitli v nepříznivé ţivotní situaci, ať uţ z důvodu nemoci, vysokého věku, lidé, kteří ztratili své místo v komunitě z důvodu uţívání návykových látek, všem těmto postiţeným mohou sociální sluţby urychlit sociální začlenění do běţného ţivota a znovu ukotvit jejich postavení ve společnosti. Nynější zákon č.108/2006 Sb., o sociálních sluţbách,1 nahradil původní zákon o sociálním zabezpečení2, který byl jiţ zastaralý a nevyhovující zejména v pohledu na uţivatele sociálních sluţeb, jako na uţivatele, který je pouze pasivním příjemcem a nemá moţnost se aktivně podílet a hlavně se rozhodovat, kterou sluţbu a v jakém rozsahu vyuţije. Stávající právní úprava umoţňuje volnou ruku působnosti v této problematice všem, kteří chtějí být nápomocní a svou iniciativou ovlivňovat osudy všech, kteří se ocitají a bojují s nepříznivou ţivotní situací. Samozřejmostí je zákonem stanovená povinnost státu dohlíţet na poskytovatele sociálních sluţeb, která zaručuje zachování lidské důstojnosti, profesionality a lidských práv. „Zákon garantuje, že poskytované služby budou pro uživatele bezpečné, profesionální a přizpůsobené jejich potřebám“.3 Sociální sluţby mohou poskytovat fyzické i právnické osoby na základě splnění zákonem stanovených podmínek. Dodrţování těchto zákonem stanovených podmínek je dozorováno inspekcí sociálních sluţeb. Pokud by podmínky pro poskytování sociálních sluţeb nebyly plněny, můţe být právo poskytovat sluţby odejmuto. Kaţdý z nás se můţe ocitnout v situaci, která nás po nějakou dobu vyloučí z běţného ţivota. Bohuţel některé situace nedokáţeme řešit bez pomoci někoho jiného, jsou jimi například neschopnost postarat se o svou domácnost, připravit si jídlo, umýt se a obléci se, dále těţkosti v rodinném nebo partnerském souţití, proţití traumatizující události, pomoc druhé osoby při nabývání nových dovedností pro uplatnění se v zaměstnání… 1 2 3

Zákon č.108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. KOREJTKO, D.: Sociální služby a příspěvek na péči [online]. 22.-23.4.2009. [cit. 2012-01-24]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7174/Socialni _sluzby_a_ prispevek_na_peci.pdf. s. 4.

8

Abychom byli znovu schopni vést vlastní plnohodnotný ţivot, je nutné do něj zakotvit povzbuzení a začlenění vlastního rozhodnutí, toto vše paleta nabídky sociálních sluţeb obsahuje a dává nám moţnost a podporu opětovného zařazení do naší přirozené komunity.

9

1. ÚČEL SOCIÁLNÍCH SLUŢEB Účelem sociálních sluţeb je pomáhat osobám, které se dostaly z určitých důvodů a to např. z důvodu věku nebo nepříznivého zdravotního stavu, či ze způsobu ţivota vedoucího ke konfliktu se společností, řešit jejich nepříznivou sociální situaci.4 K tomu, aby stát mohl pomoci těmto osobám má k dispozici nástroje právní, finanční a institucionální povahy. Sociální sluţby lze chápat jako intervenující faktor v ţivotní situaci určitého jedince.

1.1.

Definice sociálních sluţeb

Abychom pochopili účel sociálních sluţeb, je nutné být obeznámen s jeho definicí. Sociální sluţby jsou sluţbami, které jsou poskytovány lidem společensky znevýhodněným se záměrem zlepšit kvalitu jejich ţivota a jejich cílem je v maximální moţné míře tyto lidé do společnosti opět začlenit, nebo společnost chránit před riziky, jejichţ jsou tito lidé nositeli. Sociální sluţby berou v potaz jak osobu uţivatele, tak jeho rodinu, skupiny, do nich patří, případně zájmy širšího společenství. Tato definice překračuje vymezení sociálních sluţeb jako sluţeb spadajících do oblasti řízené v České republice (dále jen „ČR“) Ministerstvem práce a sociálních věcí. Například léčebny dlouhodobě nemocných, tyto spadají pod Ministerstvo zdravotnictví, coţ vypadá, jako by tyto sluţby byly poskytovány ve zdánlivě nepříslušném rezortu, sociální sluţby ale spadají do mnoha rezortů státní správy a zároveň s tím se jich týká široká oblast právních norem.5

1.2.

Zařazení sociálních sluţeb

Sociální sluţby v uţším, rezortním pojetí jsou v současné době v ČR součástí státního systému sociálního zabezpečení. Legislativa je řadí do oblasti tzv. sociální pomoci. Sociální sluţby zahrnují také věcné a finanční dávky, poskytované lidem, kteří se ocitli ve stavu hmotné nouze. Dalšími subsystémy sociálního zabezpečení jsou sociální pojištění a státní sociální podpora – především dávky rodinám s nezaopatřenými dětmi. Sociální sluţby mohou být poskytovány příjemci i mimo státní sociální pomoc, jsou hrazeny příjemcem na základě smlouvy jako jakákoli jiná sluţba a jejich poskytovatelem můţe být i nestátní subjekt, který sluţby poskytuje bezplatně.

4

5

KRÁLOVÁ, Jarmila; RÁŢOVÁ, Eva. Sociální služby a příspěvek na péči 2009/2010. Třetí vydání. Olomouc: Anag, 2009. 423 s. ISBN 978-80-7263-559-7. s. 12. MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby. První vydání. Praha: Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9. s. 9-10.

10

1.3.

Ochrana občana

Sociální sluţby konají nějakou určitou sluţbu ve prospěch uţivatele, tím ho zároveň chrání. Sociální sluţby poskytují jak instituce veřejnoprávní, tak soukromoprávní (nestátní organizace, vyznačují se tím, ţe mají soukromoprávní povahu). I v soukromoprávních organizacích však vystupuje stát jako garant nad dodrţováním základních lidských práv – periodicky prověřuje činnost těchto subjektů a tím, ţe jim přidělí licenci, zajistí uţivatelům, ţe tyto organizace budou vykonávat to, k čemu se zavázaly.6

6

MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby. První vydání. Praha: Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9. s. 11.

11

2. HISTORICKÝ VÝVOJ SOCIÁLNÍCH SLUŢEB V ČESKÉ REPUBLICE Kaţdá společnost se musí zabývat zabezpečením občanů v nepříznivé ţivotní situaci, jako jsou stáří, úraz, invalidita… Kaţdá společnost se jím musí zabývat a následně hledat jejich řešení. Úroveň a forma těchto řešení jsou ale rozdílné, jelikoţ závisí na stupni jejich rozvoje. Sluţby měly a stále mají záměr pomoci chudým, sociálně slabým lidem v nepříznivé situaci a současně s tím se prolíná snaha vyšších vrstev udrţovat společenskou rovnováhu.

2.1. Prvobytně pospolná společnost V prvobytně pospolné společnosti se rodové společenství postaralo o své přestárlé a nemocné příslušníky rodu tím způsobem, ţe je ponechalo ve své pospolitosti, ve své rodině. Jejich cílem bylo přeţití rodu, proto byla péče o členy rodu naprosto přirozená.7

2.2. Raný středověk V raném středověku byly sociální sluţby objeveny po přijetí křesťanství za státní náboţenství a po zřízení církve. 2.2.1. Vznik křesťanství Křesťanství přineslo povinnost pomoci chudým, poskytování almuţen (řecky elemosyné slovo almuţna je odvozeno od řeckého eleos, coţ značí v Novém zákoně skutek milosrdenství) a konání milosrdných skutků. Lze tedy tvrdit, ţe církev byla v té době sociální institucí zabezpečující chudé, ale chudému nevznikal na nic právní nárok. Tato chudinská péče byla zprostředkovávána chudým formou almuţny. Církev tedy poskytovala nejstarší organizovanou pomoc potřebným, tedy těm, kdo nezbytně potřebují obţivu. Církev reagovala na neuspokojivou sociální situaci a na početné skupiny obyvatelstva, které byly sociálně znevýhodněné tak, ţe započala zakládat ústavy při klášterech a kostelech. Byly to nemocnice a útulky pro chudé, slepé, postiţené ať úmrtím blízkého v rodině, který vykonával zabezpečující funkci, nebo postiţené nemocí. Většina těchto institucí měla za úkol poskytovat přístřeší, základní zdravotní péči a v neposlední řadě zabezpečení stravy. Tyto instituce byly 7

TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. Třetí aktualizované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 380 s. ISBN 80-7179-856-8. s. 26.

12

smíšeného charakteru.8 Postupně došlo k rozvoji ústavních forem zdravotní a sociální péče církve,

nemocnice

a chudobince

se

nazývaly

špitály,(řecky

xenodochium,latinsky

hospitium/hospitale) a byly budovány podél nejznámějších poutních tras. Původně měly zabezpečit přístřeší zboţným poutníkům. První špitál zavedl roku 929 kníţe Boleslav I. Zanikl roku 1274 zřízením dalších špitálů. V době, kdy vládl Soběslav I., bylo vydáno nařízení, aby kaţdý ţupní hrad v Čechách poskytl stravu a ošacení určitému počtu potřebných obyvatel. Přednostně byli do špitálů přijímáni ti, co měli tzv.“nadační nárok“, neboli Ti, kteří v dřívějších dobách poukázali klášteru, nebo špitálu dary, nebo určitý majetek. Tito občané byli upřednostňováni a zbylá místa byla doplněna chudinou.9

Uţším okruhem svých „klientů“ se zabývaly ve středověku zařízení s názvy jako: Nosokomium - určené k ošetřování nemocných Brefotrofium - péče o novorozence Orfanotrofium - sirotčinec pro starší osiřelé děti, poskytnuta výchova a vzdělání Gerontotrofium - útulek pro staré Ptochotrofium,xenodochium - chudobinec10

Ze strany státní moci byl vůči chudým uplatňován spíše represivní přístup. Chápali tedy chudé jako společenskou hrozbu, z toho vyplynula i tendence k sociálnímu vylučování lidí, kteří nesplňovali začlenění do standardních sociálních struktur. Tito postiţení, ať se jednalo o postiţené a tím vyloučené ze společnosti z důvodu chudoby a nemoci byli odháněni ze sídel a postihování tvrdými sankcemi. Pouţívalo se fyzické trestání, vězení.11

8

9

10

11

MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. První vydání. Praha: Portál, 2001. 312 s. ISBN 80-7178-4737. s. 111. MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. První vydání. Praha: Portál, 2001. 312 s. ISBN 80-7178-4737. s. 112. OPATRNÝ, Michal, Studijní text: Teologie a sociální práce+Biblické základy sociální práce. Charita církve po získání politické svobody. s. 37. MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby. První vydání. Praha: Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9. s. 18.

13

2.2.2. Husitské období I kdyţ byla soustava špitálů v období revoluce husity téměř zrušena,bylo nutné se i v tomto období s výraznou chudobou a nemocemi ve společnosti nějakým způsobem vypořádat. Byly uspořádány sbírky na pomoc chudým a nemocným. Církev byla schopna pomoci jen těm, kteří pomoc potřebovali nejvíce. Z tohoto důvodu přebrala iniciativu města a tím částečně nahrazovala chybějící církevní sociální péči.12 V ranném středověku vznikali v rámci katolické církve i první řády, které se orientovali na pomoc chudým a nemocným. Jedním z prvních nejvýznamnějším z nich byl řád sv. Františka, který vznikl ve 13. století.

Tento řád a i řády zakládané následovníky tohoto řádu

poskytovaly pomoc a přístřeší chudým nemocným lidem. Svou činnost začala vyvíjet také tzv. církevní bratrstva, zpravidla utvořená kolem farnosti. Poskytovala sluţby jen velice úzkému okruhu osob, jelikoţ měla jen velmi omezenou kapacitu. Farnosti se staly prvnímu subjekty, jimţ byla svěřována prostřednictvím právních norem péče o chudé. Představovaly první „instituce“, které organizovaně poskytovaly dlouhodobou pomoc prostřednictvím sluţeb věcného charakteru. Církev byla prvním poskytovatelem sociálních sluţeb a tímto si získala společenské uznání.13 Ve středověku byly vytvářeny i svépomocné podpůrné spolky. Jejich náplní bylo pomáhat těm, kteří jsou práce neschopným a starým členům a zároveň podporovat pozůstalé členy rodiny. Tyto spolky začaly nejprve vznikat mezi horníky.14 Na sklonku středověku vznikaly spolky náboţensky zaloţených ţen, nazývaly se bekyně. Tyto ţeny dobrovolně přijímaly ţivotní styl jeptišek, ovšem bez sloţeného kongregačního slibu. Pečovaly o odloţené děti a nemocné bez nároku na mzdu, takţe byly závislé jen na darech, které za svou péči dostávaly.15

12

13

14

15

MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. První vydání. Praha: Portál, 2001. 312 s. ISBN 80-7178-4737. s. 112. MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby. První vydání. Praha: Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9. s. 18. TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. Třetí aktualizované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 380 s. ISBN 80-7179-856-8. s. 26. MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. První vydání. Praha: Portál, 2001. 312 s. ISBN 80-7178-4737. s. 112.

14

2.3. Novověk V renesanční době se do popředí dostala nová společenská třída – měšťanstvo. Částečně přebírá výlučné církevní iniciativy. Se vznikem měšťanské správy města se zároveň rozvíjí i organizovaná léčebná péče. V roce 1484 zaloţili občané Menšího Města praţského první nemocnici - Městský špitál. Postupem času vznikaly další špitály, ty ale poskytovaly svým svěřencům pouze nouzové ubytování a základní ošetření, oblečení a stravu si museli vyţebrat.16 V 17. století dochází k určitým úpravám v péči o nemocné a staré osoby – v roce 1661 byl přijat patent o tulácích a žebrácích, přinesl obcím právo ţebrat pouze chudině neschopné práce.17 Městské úřady se dělily ţebráky na „přespolní“ a „domácí“. Pro domácí byl vymezen prostor, kde byla ţebrota snášena a pomoc poskytnuta, byla to prostranství v blízkosti špitálů, hřbitovů, kostelů, ale za podmínek, ţe nejsou schopni se sami uţivit, jsou zboţní a almuţnu nepropijí…přespolní byly okamţitě vyhnáni a pokud se i nadále v okolí zdrţovali, hrozilo vymrskání, v horším případě useknutí ruky. Z tohoto vyplývá, ţe státní (královská i městská) sociální péče má stále represivní charakter.18 Výrazným problémem za vlády Marie Terezie byl velký počet zanedbaných dětí, kapacita pro ně zřizovaných sirotčinců byla nedostačující. V průběhu 18. století byly Josefem II. zrušeny některé špitály, které hygienicky nevyhovovaly. Místo nich císař zřídil nové, zdravotně sociální instituce. Mezníkem ve vývoji byla „ Pravidla direktivná“, která vydal za své vlády roku 1781.

Podporovala rozvoj ústavních forem péče a určovala řád nově zřizovaných

nalezinců, sirotčinců, nemocnic, chudobinců, blázinců a porodnic. Na základě těchto předpisů byly ve všech slovansko-německých zemích zavedeny „farní chudinské ústavy“ a staly se tak základem „veřejného chudinství“.19 V případě, ţe byl farní chudinský ústav zřízen, bylo to spíše z dobrovolné a soukromé iniciativy. Z toho vyplývá, ţe úroveň sluţeb byla dle lokalit velice rozdílná. Mezi úkoly farních chudinských ústavů bylo i vytvářet útulky pro chudé.

16

17

18

19

MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. První vydání. Praha: Portál, 2001. 312 s. ISBN 80-7178-4737. s.. 113. TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. Třetí aktualizované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 380 s. ISBN 80-7179-856-8. s. 27. MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. První vydání. Praha: Portál, 2001. 312 s. ISBN 80-7178-4737. s. 114. MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. První vydání. Praha: Portál, 2001. 312 s. ISBN 80-7178-4737. s. 115.

15

Panovníci se pokoušeli vyvíjet tlak na feudály, aby především pečovali o své nemocné nevolníky, nicméně ze strany nevolníků k výraznému rozvoji sociální ochrany nedošlo.20

2.4. Rakousko-uherská monarchie Na našem území byla veřejná chudinká péče legislativně upravena aţ v polovině 19. století a uchovala si své historicky ustálené pojetí jako péče, která byla poskytovaná obcemi, tedy na místní úrovni. V roce 1862 vzešel v platnost obecní zákon č.18/1862 ř. z., který stanovil povinnost obce „pečovati o chudé a obecní ústavy dobročinné“. Tím se ukotvila povinnost obcí vůči vlastním příslušníkům a vznik určitých povinností obcí vůči dobročinným ústavůmto znamená vůči poskytovatelům sociálních sluţeb. Prováděcími zákony k výše uvedenému obecnímu se staly zákon č.59/1868 čes. z.z., neboli zákon chudinský a zákon č. 105/1883 ř.z., o domovském právu. Právo domovské náleţelo kaţdému státnímu československému občanu, ovšem pouze v jedné obci. Obci vznikla povinnost pečovat o občana, který příslušel do obce domovským zákonem a který se ocitl v nouzi. Nejprve ale bylo prověřeno, jestli byl vyčerpán okruh osob, který byl ze zákona povinen se o občana postarat. Postup při poskytování pomoci byl zhruba od počátku 20. století stanoven ţádostí „potřebného“. Pokud tuto ţádost „pomáhající“ uznal za oprávněnou, vyhověl jí a tímto byla pro něj záleţitost zcela vyřízená. Pokud ovšem jednání „potřebného“ nebylo vyhovující společensky uznávaným ctnostem (mezi nimi byly na předních místech pracovitost a skromnost), ţádost zamítl21 V roce 1902 byl zřízen zemským výborem v Čechách Zemský sirotčí fond, který poskytoval příspěvek na děti v cizí péči.

2.5. Vznik Československé republiky Roku 1918 nově vzniklý stát přistoupil k tzv. recepci22 rakousko-uherského práva. Kdyţ chudý nebyl podpořen z jiných zdrojů (primárně se měla o zabezpečení chudého postarat rodina, dále pak spolky, fondy a jiné soukromoprávní subjekty), bylo poskytnutí chudinské péče obcí aţ jako krajní způsob řešení. Povinnými subjekty byly rovněţ okresy, ovšem jen subsidiárně. Vyšší územně samosprávné svazky zřizovaly a financovaly ústavní zařízení. Kromě finanční podpory předpokládal chudinský zákon moţnost poskytnutí sociálních 20

21

22

MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby. První vydání. Praha: Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9. s. 19-20. MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. První vydání. Praha: Portál, 2001. 312 s. ISBN 80-7178-4737. s. 117. Recepce, recepční zákon - převzetí velkého mnoţství rakousko-uherských předpisů do právního řádu ČSR.

16

sluţeb, především těchto ústavních. Z ústavních zařízení se proslavily za doby první republiky zejména Masarykovy domovy – sociální ústavy hlavního města Prahy v Krči, které byly v té době nejmodernějším ústavem svého druhu v Evropě.

2.6. Meziválečné období Bylo rozlišováno chudinství na veřejné a soukromé. Druhé zmíněné provozovaly především dobročinné spolky a humanitární organizace. Nejdůleţitějším bodem bylo budování ústavů. Došlo k velkému rozmachu dobrovolné sociální péče, aby byla lépe koordinována, byl kladen důraz na potřebu dělby práce společně s veřejnou správou. Nejvýznamnějšími spolky byly: Čs. Červený kříţ, Masarykova Liga proti tuberkulose. Rozvíjely se specializované poradenské sluţby, dále úřadovny pro děti a mládeţ lze povaţovat za předchůdce dnešní probační a mediační sluţby. Prosazuje se nová koncepce chudinství, jiţ není potřebný odkázaný na zdrojích pomoci a začíná být uplatňován nárok potřebného.23 Ministerstvo sociální péče (MSP, zaloţeno r. 1919), které se zabývalo: -

sociálně politickou problematikou

-

péčí o mládeţ

-

péčí o válečné poškozence

-

bytovou a stavební péčí

-

ochranou spotřebitelů a druţstevníků

V roce 1919 byl zaloţen Ústřední sociální ústav při ministerstvu sociální péče v Praze. Jeho zaměřením bylo na studium sociálních věd a měl také funkci poradního sboru ministerstva sociální péče. Tento ústav měl zásluhu na vzniku sociálních zákonů a na systému sociálního pojištění, který byl nejpropracovanějším své doby.24 Zákon č. 221/1924 Sb. z.a n., pojištění zaměstnanců pro případ nemoci.invalidity a stáří byl nejvýznamnějším z nových právních předpisů. Nabyl účinnosti 1. července 1926. Tento zákon přispěl k řešení naléhavých sociálních problémů. Podle tohoto zákona byli pojištěni všichni zaměstnanci, pokud nebyli

23

24

MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. První vydání. Praha: Portál, 2001. 312 s. ISBN 80-7178-4737. s. 121. MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. První vydání. Praha: Portál, 2001. 312 s. ISBN 80-7178-4737. s. 128.

17

tímto zákonem pojištění výslovně vyloučeni. Tento zákon dal občanům pevnou sociální jistotu.25

2.7. Poválečné období Zákonodárství ze sociální oblasti bylo převzato z 1. republiky. Sociální oblast byla velmi komplikovaná. Fondy sociálního pojištění byly zabaveny okupanty, nebo znehodnoceny válečným hospodařením. Významným mezníkem ve vývoji sociálního zákonodárství v Československu bylo přijetí zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění. Byla vytvořena nová jednotná soustava národního pojištění, která byla na svou dobu velice pokroková a moderní a to ve zvýšení všech dávek, zrovnoprávnění nároků dělníků a ostatních zaměstnanců a podstatné bylo rozšíření důchodového zabezpečení i na samostatně hospodařící občany.26 V roce 1948 byl zákonem č.174/1948 Sb. zrušen institut domovského práva a substituován institutem československého občanství. Tímto starost o znevýhodněné přešla z obcí na stát. Stát přebírá povinnost sociálního zabezpečení, přebírá i instituce, které zabezpečovala církev.27 Následovala první reforma sociálního zabezpečení po roce 1948. Byl jí zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců a dále zákon č.55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení. Sociální sluţby mohla v tomto období poskytovat stále církev a církevní řády, v šedesátých letech byla však tato moţnost postupně rušena, církevní i jiné nestátní ústavy se buď rušili, nebo je do rukou převzal stát. Určitou dobu mohla sociální sluţby poskytovat i jednotná zemědělská druţstva. Členové výrobních druţstev, druţstevní rolníci a samostatně hospodařící osoby byli pojištěni pro případ stáří, invalidity a ztráty ţivitele. Druhá reforma byla uskutečněna v roce 1964, kdy došlo v důsledku nepříznivého ekonomického vývoje k zhoršení úrovně důchodového zabezpečení. Zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení zdůrazňoval sluţby, jako hlavní prostředek péče o potřebné občany. Sluţby jsou

25

26

27

TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. Třetí aktualizované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 380 s. ISBN 80-7179-856-8. s. 31. TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. Třetí aktualizované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 380 s. ISBN 80-7179-856-8. s. 32-33. MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby. První vydání. Praha: Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9. s. 27

18

upřednostněny před příspěvky občanům těţce poškozeným na zdraví a přednost je dána i dávkám věcným před peněţními.28 Byl zaveden pojem „občané, kteří potřebují zvláštní pomoc“, byl pro to ty občany, kteří se ocitli v přechodné nepříznivé situaci. Vznik dalšího právního předpisu v podobě zákona č.121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, na rozdíl od původního zákonného ustanovení o sociálním zabezpečení zavádí péči o společensky nepřizpůsobivé občany. Tento pojem dával povinnost zaměstnavatelům přijmout takového občana do práce na základě doporučení národního výboru a zároveň mu pomáhat se v tomto pracovním prostředí zařadit.29

2.8. Období sociální transformace Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, definuje dodnes sociální péči takto: „Sociální péčí zajišťuje stát pomoc občanům, jejichž životní potřeby nejsou dostatečně zabezpečeny příjmy z pracovní činnosti, dávkami důchodového nebo nemocenského zabezpečení, popřípadě jinými příjmy, a občanům, kteří jí potřebují vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo věku anebo kteří bez pomoci společnosti nemohou překonat obtížnou životní situaci nebo nepříznivé životní poměry.“30 Toto ustanovení do dnešní doby nebylo zrušeno. Důvod pro zachování je ten, ţe zákon stále představuje zákonný základ pro některé speciální dávky sociální péče poskytované osobám se zdravotním postiţením. Tato výše uvedená definice se aţ do přijetí nového zákona o sociálních sluţbách vztahovala rovněţ k poskytování sociálních sluţeb. Z tohoto ustanovení vyplývá, ţe aţ do přijetí zákona č. 108/2006 Sb.,o sociálních sluţbách, byly primárními poskytovateli sociálních sluţeb stát nebo okresní úřady, které poté v souvislosti s reformou veřejné správy byly zrušeny a tímto přešly pravomoci v oblasti sociálních sluţeb na kraje a obce s rozšířenou působností. Zákon č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, dále uspořádal rozsah sociálního zabezpečení a účastníky právních vztahů v sociálním zabezpečení, rozsah sociální péče, kategorii osob, 28

29

30

TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. Třetí aktualizované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 380 s. ISBN 80-7179-856-8. s. 33-34. MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby. První vydání. Praha: Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9. s. 29. Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

19

kterým je sociální péče poskytována atd. Zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, upravil oprávnění, funkce a role MPSV, krajů, obcí na úseku sociální péče … Z výše citované definice lze poukázat také na fakt, ţe příjemci sociálních sluţeb byli „pasivními příjemci“ a to v tom smyslu, ţe občan-příjemce sociálních sluţeb čekal na to, co mu bude poskytnuto a neměl ţádnou motivaci v rozhodování, řešení a vyvíjení vlastní aktivity při řešení své nepříznivé situace.31 Sociální péče byla uniformě poskytována pouze určitým osobám, pro oprávnění nárokovat si sluţby sociální péče, či dávky musel potřebný spadat do jedné z následujících skupin: -

rodiče s dětmi

-

občané těţce zdravotně postiţení

-

staří občané

-

občané, kteří potřebují zvláštní pomoc

-

občané společensky nepřizpůsobení

Tato členění se v průběhu devadesátých let ukázala jako nevyhovující, dalším problémem v dosavadním systému sociálních sluţeb byl rozsah sluţeb upravovaných právní normou. Zákon upravoval pouze následující typy sociálních sluţeb: -

poradenské sluţby

-

ústavní sociální péči

-

pečovatelskou sluţbu

-

stravování

-

kulturní a rekreační péči

Rozsah působení sociálních sluţeb byl velmi úzký a orientovaný především na ústavní péči.32 Do roku 1989, ale i v průběhu devadesátých let byl důraz kladen na celodenní ústavní péči – důvodem byla neodpovídající finanční podpora - příspěvek při péči o osobu blízkou nebo jinou. Pokud se rodina rozhodla pečovat o svého příslušníka v domácím prostředí, nedostalo 31

32

MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby. První vydání. Praha: Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9. s. 36. Ustanovení §61 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, upravovalo následující typy ústavů sociální péče: ústavy pro tělesně postiţenou mládeţ, ústavy pro mentálně postiţenou mládeţ, ústavy pro tělesně postiţené dospělé občany, ústavy pro smyslově postiţené dospělé občany, ústavy pro chronické alkoholiky a toxikomany, ústavy pro chronické psychotiky a psychopaty, domovy důchodců …

20

se jí potřebné finanční podpory, proto bylo výhodnější ponechat osobu blízkou v ústavních zařízeních, nejčastěji senioři v domovech důchodů a tím je vyloučila ze svého domácího prostředí, které pro ně bylo samozřejmě přirozenější. Zařízení ústavní péče byla financována tzv. dotací na lůţko.33

2.8.1. Sociální sluţby po roce 1989 Nabídka sociálních sluţeb byla nedostačující, nevyhovovala moderním trendům. Pracovníci sociálních sluţeb i klienti byli nuceni se přizpůsobovat zastaralému a nevyhovujícímu systému upravenému před rokem 1989. Jiná sluţba, kromě sluţby pečovatelské před rokem 1989 neexistovala- jen tato instituce poskytovala terénní službu34. Po roce 1989 proběhly v ČR změny nejen v oblasti politické a ekonomické, ale také v oblasti sociální. V roce 1991 byl připraven Scénář sociální reformy - zabýval se postupem reforem v jednotlivých částech československého systému sociální ochrany a nastínil základní kroky transformace. Předpokládala se reforma celého systému sociální péče a její přerod v moderní systém sociální pomoci, zároveň s tímto se pracovalo s konceptem tzv. záchranné sociální sítě – tím byl myšlen systém podpory minimálních příjmů lidí za účelem odstranění či zmírnění negativních sociálních důsledků „transformačního šoku“. V roce 1991 byl přijat zákon o ţivotním minimu35 a zákon o sociální potřebnosti36.

2.8.2. Nestátní neziskové organizace Uvolnění poměrů dalo vznik novým poskytovatelům-nestátním neziskovým organizacím, především zájmovým - tyto organizace sledovaly moderní trendy ve vývoji sociálních sluţeb. Nabízeli terénní a jiné alternativní sluţby. Jelikoţ nebyly právně upravené, vznikaly tyto

33

34

35 36

MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby. První vydání. Praha: Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9. s. 38-39. Pečovatelská sluţba je provozována v naší zemi jiţ od roku 1920 a to členkami Červeného kříţe, které navštěvovaly domácnosti a pomáhaly při hygieně, vaření atd. Zákon č. 463/1991 Sb., o ţivotním minimu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 482/1991 Sb., o ţivotní potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů.

21

organizace jako občanská sdružení37, později jako obecně prospěšné společnosti.38

Stát

nevyţadoval splnění ţádných zvláštních podmínek k registraci jakékoli z forem organizace, která chtěla poskytovat sociální sluţby. Stát neměl systém poţadavků na vznikající organizaci. Z toho vyplývá, ţe zároveň s tímto ani ţádný dohled na poskytování úrovně sociálních sluţeb. Vznikl právní problém, jelikoţ právo existenci alternativních sociálních sluţeb nepředvídalo a v souvislosti s tím ani nebylo schopné je regulovat. Sluţby tím přicházely o společenský status, který by jim chybějící právní úprava poskytla. Problémem byl nedostatek finančních prostředků na poskytované sociální sluţby. Finanční prostředky byly nestátním organizacím přiznány pouze tehdy, pokud uspěly v dotačním řízení – tímto vznikala nejistota. V oblasti sociální pomoci se opět začala participovat i církev, která na rozdíl od občanských sdruţení, která se spíše přikláněla ke sluţbám neústavního charakteru, provozovala azyly pro bezdomovce a pro matky s dětmi a domovy důchodců. Na rozdíl od občanských sdruţení měly církevní instituce podstatnou výhodu v tom, ţe jim materiální podporu i metodické postupy poskytovali církevní partneři ze zahraničí. Snaha o reformu systému sociální péče jako celku byla však menší. Na legislativních změnách se začalo pracovat jiţ v roce 1994, rokem 1997 byl vládou schválen věcný záměr zákona o sociální pomoci, k celkovému nastavení nového systému sociální pomoci však došlo o mnoho let později. Významným mezníkem, ač ne od začátku do důsledku plněným bylo formulování standardů kvality sociálních sluţeb, které bylo pouze doporučovanou pomůckou. Bohuţel ne všechny organizace je braly na vědomí. Výsledky prvních inspekcí kvality – dobrovolných, které proběhly v roce 2001-2002 upozornily na fakt, ţe největší potíţe mají státní ústavní zařízení.39 2.8.3. Bílá kniha Termín Bílá kniha je název převzatý ze slovníku Evropské unie, dále jen „EU“. V EU mají bílé knihy doporučující charakter. Bílé knihy v členských státech jsou brány jako dlouhodobé programové dokumenty vlád s doporučujícím charakterem. V Bílé knize se zpracovává věcný záměr zákona o sociálních sluţbách, komunitní plánování sociálních sluţeb. Prvním projekt komunitního plánování byl vykonán v letech 2000-2002 za podpory britských odborníků. Jeho záměrem byl rozvoj komunitního plánování v sociálních sluţbách v ČR. 37 38 39

Zákon č. 83/1990 Sb., o sdruţování občanů. Zákon č. 245/1997 Sb., o obecně prospěšných společnostech. MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby. První vydání. Praha: Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9. s. 30-39.

22

Konzultační dokument Bílá kniha v sociálních službách40 definuje sedm stěţejních principů, které by měly tvořit základ všech sociálních sluţeb. Těmito principy jsou: „ Nezávislost a autonomie pro uživatele služeb-nikoli závislost“. Lidé jsou za svůj ţivot odpovědní, mohou tvořit své vlastní preference a musejí být v této činnosti povzbuzováni, jen tak jim mohou sociální sluţby pomoci udrţet nebo obnovit nezávislost. „ Začlenění a integrace – nikoli sociální vyloučení“. V programových dokumentech EU, které mají za cíl ovlivňovat sociální politiky jednotlivých členských států dominují pojmy jako sociální inkluze a sociální exkluze. Zde je důleţité definovat pojmy „sociální začlenění “- neboli sociální inkluzi a „sociální vyloučení“ - neboli sociální exkluzi. Sociální exkluze je dnes chápána, jako proces, který zbavuje jedince práv, ale i povinností, jeţ jsou spojena s jeho členstvím ve společnosti. Za sociálně vyloučené ze společnosti jsou bráni ti, kdo z důvodů, které jsou mimo jejich kontrolu, se nemohou podílet na normálních aktivitách svých spoluobčanů. V EU je obecně rozšířené pojetí sociální exkluze, jako vyloučení obyvatel/občanů dané společnosti, kteří z důvodů, které nemají sami pod kontrolou, nemohou participovat na obvyklých aktivitách, k nimţ by je jejich občanství opravňovalo. Sociální inkluzi lze definovat jako praktické vyuţívání svých práv a moţností participace. Země EU přijímají od roku 2000 v rámci agendy sociálního začleňování dvouleté národní plány, ČR je od roku 2004 přijímá také. Záměrem této agendy je formulovat komplexní strategii sociálního začleňování.41 „Respektování potřeb – služba je určována individuálními potřebami a potřebami společnosti, neexistuje model, který vyhovuje všem“. Rozsah sluţeb nabízených jednotlivcům je určován potřebám lidí a nikoliv potřebám systému.

40

41

VYLITOVÁ, M. Sociální služby [online]. únor 2003 [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/736/bila_kniha.pdf. s. 6. Inkluzivní škola [online]. [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http:// www.inkluzivniskola.cz/sites/default/files/uploaded/Socialni_vyloucení__exkluze_a_socialni_zaclenovani_i nkluze.pdf.

23

„Partnerství – pracovat společně, ne odděleně“. Podmínkou pro efektivnost sociálních sluţeb je spolupráce mezi všemi částmi společnosti. Jedná se o pětistranné partnerství, které tvoří: -

jednotlivci

-

komunity včetně místní samosprávy – obce a jejich svazky

-

občanská společnost

-

kraje (a jejich svazky)

-

stát

„Kvalita – záruka kvality poskytuje ochranu zranitelným lidem“. Důleţitým aspektem je důvěra uţivatelů a jejich rodin v sociální sluţby, které přijímají. „Rovnost bez diskriminace“. Ke kaţdému člověku bez vyjímky je nutný stejný přístup bez ohledu na postiţení, původ, víru, způsob ţivota … „Standardy národní, rozhodování v místě“. Obce budou klíčem k poskytování sluţeb společně s krajskou samosprávou, vládou, občanskou společností a se samotnými uţivateli. Roku 2003 byl schválen Národní akční plán na období 2004-2006, který se věnoval sociálnímu začleňování a stanovil body programu v reformě sociálních sluţeb. V roce 2004 je ministru práce uloţeno vládním usnesením č. 997 zpracovat návrh zákona o sociálních sluţbách, jehoţ součástí má být i analýza dopadů zákona na veřejné rozpočty. Právní úprava sluţeb sociální péče z osmdesátých let je dle důvodové zprávy k vládnímu návrhu42 zaostalá a nedostačující. Novelizace dosavadní právní úpravu v zásadě nezměnily, jednalo se spíše o menší úpravy. Praktické poskytování sociálních sluţeb bylo do určité míry zmodernizováno, aniţ by mělo oporu v právních předpisech, ale další kroky bez opory a bez právní úpravy jiţ nebyly moţné. Zákon o sociálních sluţbách musí zabezpečovat oporu k zajištění potřebné pomoci a podpory. Sociální sluţby je nutné směrovat a plánovat tak, aby

42

POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY. Důvodová zpráva vládního návrhu na vydání zákona o sociálních službách. Poslanecký tisk č. 1102/0 [online]. 2005. [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT =1102&CT1=0.

24

byly přístupné pro všechny potřebné, je třeba budovat kvalitní síť sociálních sluţeb. Důraz musí být kladen na spolupráci poskytovatelů sociální sluţeb a veřejné správy, jejich rovnoprávné postavení a kontrolu jejich činnosti. Zároveň je nutná změna i po stránce finanční a to návrhem nového finančního nástroje, jímţ je příspěvek na péči a nelze opomenout zavést i rovný přístup poskytovatelů ke zdrojům.

25

3. LEGISLATIVNÍ

ÚPRAVA

SOCIÁLNÍCH

SLUŢEB V ČESKÉ REPUBLICE 3.1. Přijetí nového zákona o sociálních sluţbách Práce na návrzích nového systému sociální pomoci proběhly uţ v roce 1994, teprve aţ v roce 2006 byl přijat nový zákon o sociálních sluţbách. Společně s dalšími právními předpisy, kterými jsou zákon č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu, a zákon č.111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, vnesl tento zákon očekávanou změnu systému sociální péče. Dne 6. 9. 2005 předloţila vláda poslanecké sněmovně vládní návrh zákona č.1102/0 o sociálních sluţbách. Předloţený návrh je v souladu s Ústavou České republiky, Listinou základních práv a svobod a zároveň i s právem Evropských společenství, které zaručuje občanům členských států rovnoprávné postavení z hlediska poskytování sociálních sluţeb a příspěvku na péči. O slučitelnosti s právními akty Evropských společenství Důvodová zpráva43 doslovně říká: „Navrhovaná právní úprava je v souladu s právem Evropských společenství a je s ním plně slučitelná. Pokud jde o právo ES, týká se navrhovaná úprava poskytování příspěvku na péči a sociálních služeb přímo aplikovatelných právních předpisů zakotvujících jeden z principů koordinace - rovnosti nakládání s občany ostatních členských států. Jde zejména o Smlouvu o založení ES (zejména články 12 a 18) a Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 o volném pohybu osob v rámci Společenství, které stanovuje základní pravidlo rovnosti nakládání se všemi pracovníky EU (čl. 7 odst. 2 – občan EU zaměstnaný na území jiného členského státu bude požívat stejných výhod jako národní příslušníci). Na tyto předpisy pak navazují pobytové směrnice, které detailně upravují oprávnění občanů EU pobývat resp. bydlet v jiných členských státech i jejich přístup k sociálním výhodám. V současné době je již platná nová směrnice 2004/38/ES, o právu státních příslušníků EU a členů jejich rodin pohybovat se a pobývat svobodně v rámci území členských států. Navrhovaná úprava je též v souladu se směrnicí Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, která stanoví pro tzv. dlouhodobě pobývající rezidenty ze třetích zemí právo na rovné zacházení mimo jiné

43

POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY. Důvodová zpráva vládního návrhu na vydání zákona o sociálních službách. Poslanecký tisk č. 1102/0 [online]. 2005. [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT =1102&CT1=0.

26

i v oblasti sociálního zabezpečení, sociální podpory a sociální ochrany. Návrh zákona o sociálních službách vychází z Evropské sociální charty a je v souladu jak s čl. 13, který zakládá právo na sociální pomoc, tak s čl. 14, upravujícím poskytování sociálních služeb. Základní principy návrhu zákona reagují na požadavky Charty co do dostupnosti sociálních služeb, rovného přístupu k těmto službám, předcházení sociálnímu vyloučení a subsidiarity sociálních služeb k jiným systémům sociální ochrany. Navrhovaná právní úprava je rovněž v souladu s Evropskou chartou místní samosprávy“. Poslanecká sněmovna zákon o sociálních sluţbách přijala dne 14. 3. 2006, prezident zákon podepsal dne 24. 3. 2006. Schválený zákon byl doručen k podpisu premiérovi dne 29. 3. 2006. Zákon byl vyhlášen 31. 3. 2006 ve Sbírce zákonů České republiky pod číslem 108/2006 Sb. s účinností od 1. 1. 2007 a k němu

se zpoţděním

prováděcí vyhláška

č. 505/2006 Sb.,44 která byla uveřejněna ve sbírce zákonů aţ 15. 11. 2006 se stejnou účinností, jako samotný zákon. Tyto právní předpisy přinesly do sféry sociálních sluţeb zásadní změny. Za nejlépe uchopený pohled na shrnutí přínosů nové právní úpravy sociálních sluţeb povaţuji vyjádření Vojtěcha Krebse v jeho knize Sociální politika45: „ Cílem změn v oblasti sociálních služeb je zejména: -

Zabezpečit svobodnou volbu způsobu zabezpečení služeb v reverzibilní přechod od „pasivního závislého pacientství“ k „aktivnímu klientství“.

-

Sjednotit podmínky pro získání veřejných prostředků všemi subjekty poskytujícími péči za podmínek jejich akreditace, zajistit jejich rovnoprávné postavení a stabilní financování.

44

45

-

Zabezpečit spoluúčast občana (klienta a pacienta) při řešení jeho sociální situace.

-

Zrušit paušalizaci pohledu na zdravotně postižené občany a starobní důchodce.

-

Nastartovat proces deinstitucionalizace a individualizace péče.

-

Reagovat na evropské trendy“.

Vyhláška č.505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. KREBS, Vojtěch a kol. Sociální politika. 4. přepracované a aktualizované vydání. Praha: ASPI a.s., 2007. 504 s. ISBN 978-80-7357-276-1. s. 275-276.

27

3.2. Přínos nového zákona o sociálních sluţbách Zákon má za cíl vytvořit podmínky k uspokojení přirozených potřeb lidí, formou podpory je pomoc při zvládání péče o vlastní osobu a soběstačnost nezbytná pro plnohodnotný ţivot v různých ţivotních situacích, které mohou někdy člověka z běţného chodu ţivota vyřadit.46 Zákon o sociálních sluţbách upravuje právní rámec mezi vztahy institucí a lidí a to v případech, kdy je nutné zabezpečit podporu a pomoc lidem ocitajících se v nepříznivé sociální situaci. Vedle tohoto upravuje zákon také práva a povinnosti obcí, krajů, státu a také poskytovatelů sociálních sluţeb. Sociální sluţby umoţňují člověku, kterému hrozí sociální vyloučení participovat na kaţdodenním ţivotě společnosti a tím se mění přístup ke vzdělání, zaměstnání, ke kulturnímu a společenskému ţivotu. Hlavním posláním zákona je chránit práva těch, kteří jsou oslabeni při jejich prosazování a to z důvodu věku, zdravotního postiţení, krizové ţivotní situace a dalších příčin.47

3.3. Předmět úpravy zákona Zákon o sociálních sluţbách upravuje: -

Sféru osob, kterým jsou sociální sluţby určeny.

-

Podmínky pro oprávnění poskytování sluţeb a příspěvku na péči.

-

Určuje podmínky, kterými se musí poskytovatel řídit, aby mohl sluţby poskytovat.

-

Způsob kontroly při poskytování sociálních sluţeb.

-

Řeší výkon veřejné správy v oblasti sociálních sluţeb.

-

Upravuje předpoklady pro výkon sociálního pracovníka.

3.4. Základní principy při poskytování sociálních sluţeb Sociální sluţbou se dle ustanovení § 3 zákona o sociálních sluţbách rozumí:„činnost nebo soubor činností podle tohoto zákona zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení“. Jiţ z § 2 zákona o sociálních sluţbách je viditelná změna koncepce a zde nalezneme nejdůleţitější zásadu, která říká, ţe kaţdá osoba, která se nalezne v nepříznivé sociální situaci 46

47

MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Stručný průvodce zákonem o sociálních službách [online]. 2006. [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/ files/clanky/3222/zlom170x170web.pdf. s. 3. KOREJTKO, D. Otázky a odpovědi k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a k zákonu č.109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách [online]. 2010. [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/2974/otazky _odpovedi_22-rev3.pdf.

28

má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství, kterým se dá předcházet nepříznivé sociální situaci. Nepříznivou sociální situací je dle § 3 písm. b) zákona o sociálních sluţbách je míněno: „oslabení nebo ztráta schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením“. Dle zákona je při poskytování sociálních sluţeb kladen důraz na dodrţování lidské důstojnosti a to prostřednictvím dodržování lidských práv a základních svobod.48Pomoc je lidem v nepříznivé sociální situaci poskytována na základě jejich individuálních potřeb, důleţitým aspektem je aktivní působení na osoby s cílem podporovat jejich samostatnost, motivovat je k činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování jejich nepříznivé sociální situaci a posilovat jejich sociální začleňování.

Nejpřirozenější sociálním prostředím je rodina, pojem sociální prostředí je velice úzce spojen s pojmem sociální začlenění. Ţivot kaţdého z nás se odehrává v prostředí, které je nám blízké, které povaţujeme za sobě vlastní. Pokud se v tomto prostředí cítíme v bezpečí a pokud jsou podmínky v tomto prostředí i společensky akceptovatelné, hovoříme tím o přirozeném sociálním prostředí, do kterého můţe být jedinec sociálně začleněn. Ale i z přirozeného sociálního prostředí můţe být člověk sociálně vyčleněn, neboť samo sociální prostředí způsobuje sociální vyloučení. Proto je nutné klasifikovat ţivotní podmínky člověka v jeho přirozeném sociálním prostředí komplexně. Nelze je například zúţit na bydliště, či domácnost.49

48 49

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. KOREJTKO, D. Otázky a odpovědi k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a k zákonu č.109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách [online]. 2010. [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/2974/otazky _odpovedi_22-rev3.pdf.

29

Zákon o sociálních sluţbách definuje přirozené sociální prostředí dle ustanovení § 3 písm. d) takto: „ Přirozeným sociálním prostředím je rodina a sociální vazby k osobám blízkým, domácnost osoby a sociální vazby k dalším osobám, se kterými sdílí domácnost, a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity. Osoba by neměla trpět sociálním vyloučením, proto je zapotřebí předem rozhodnout, zda je moţná pomoc v přirozeném domácím prostředí, nebo vyuţití jiné sluţby tak, aby osoba netrpěla sociálním vyloučením ze své přirozené komunity. Zákon stanovuje také okruh oprávněných osob, kterým je pomoc poskytována, a to v ustanovení § 4 zákona o sociálních sluţbách. Oprávněnými jsou: -

osoby s trvalým pobytem na území ČR,

-

osoby, kterým byl udělen azyl na základě zákona o azylu,50

-

cizinci, kteří nemají trvalý pobyt v ČR, kterým tato práva zaručuje mezinárodní smlouva,

-

občané členských států Evropských společenství, kteří jsou hlášeni na území ČR k pobytu delšímu neţ tři měsíce a jejich rodinným příslušníkům,

-

cizinci s povolením pobytu na dobu delší neţ tři měsíce.

3.5. Účastníci sociálních sluţeb Mezi účastníky sociálních sluţeb řadíme zřizovatelé sociálních sluţeb, poskytovatelé sociálních sluţeb a uţivatelé sociálních sluţeb. 3.5.1. Zřizovatelé sociálních sluţeb Zřizovateli zařízení poskytujících sociální sluţby jsou v ČR obce, kraje a Ministerstvo práce a sociálních věcí, (dále jen „MPSV“). Obce zřizují v rámci své samostatné působnosti sociální

50

Zákon č.325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.

30

sluţby jako vlastní organizační sloţky bez právní subjektivity, nebo jako příspěvkové organizace, které mají samostatnou právní subjektivitu. Forma organizační sloţky obce se vyuţívá u sluţeb nenáročných na personál, techniku a prostory. Pokud je sluţba náročná, je vhodná forma samostatné příspěvkové organizace. Kraje, obdobně jako obce zřizují sociální sluţby v rámci své samostatné působnosti ve formě organizačních sloţek, nebo jako příspěvkové organizace. MPSV je zřizovatelem pěti organizačních sloţek státu-ústavů specializované sociální péče s celostátní působností. Zřizovatelem mohou být v ČR i nestátní neziskové organizace, tyto organizace mohou dostávat dotace na svou činnost z veřejných rozpočtů, to znamená z rozpočtů obcí, krajů a ministerstev, ale na tyto dotace nemají právní nárok. V aktuální legislativní úpravě existují nestátní neziskové organizace, které vznikají jako právnické osoby v následujících právních formách51: -

občanská sdruţení

-

obecně prospěšné společnosti

-

církevní právnické osoby

3.5.2. Uţivatelé sociálních sluţeb Uţivatelem sociální sluţby můţe být kaţdá osoba, která vstoupí do smluvního vztahu s poskytovatelem sociální sluţby, jehoţ obsahem je zabezpečení činností, které popisuje zákon o sociálních sluţbách. Tyto osoby uţívají sociální sluţby, jelikoţ se ocitly v nepříznivé sociální situaci.52

3.5.3. Poskytovatelé sociálních sluţeb Poskytovateli sociálních sluţeb jsou fyzické, či právnické osoby, které poskytují sociální sluţby na základě oprávnění. Dle § 6 zákona o sociálních sluţbách jsou „poskytovateli sociálních služeb jsou při splnění podmínek stanovených tímto zákonem územní samosprávné celky a jimi zřizované právnické osoby, další právnické osoby, fyzické osoby a ministerstvo a jím zřízené organizační složky státu.“ Stát určuje podmínky pro poskytování sociálních 51

52

MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby. První vydání. Praha: Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9. s. 12. KOREJTKO, D. Otázky a odpovědi k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a k zákonu č.109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách [online]. 2010. [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/2974/otazky _odpovedi_22-rev3.pdf.

31

sluţeb, ale není hlavním poskytovatelem sociálních sluţeb. Stát má za úkol podpořit regionální a místní samosprávy za účelem hodnocení potřeb obyvatelstva určitého regionu a vytvářet pro ně dostupné sítě sociálních sluţeb. Poskytovatelem sociálních sluţeb nejsou rodinní příslušníci, nebo jiné osoby, i kdyţ pečují o své blízké v domácím prostředí.

3.6. Příspěvek na péči Příspěvek na péči53 je zcela nová dávka (nahrazuje dřívější zvýšení důchodu pro bezmocnost a příplatek při péči o osobu blízkou nebo jinou), která je poskytována osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci. Nárok na příspěvek má okruh oprávněných osob vymezený v § 4 zákona o sociálních sluţbách. Nárok na příspěvek má osoba, která z důvodu nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti v rozsahu stanoveném stupněm závislosti. Osoby, které nejsou soběstačné a nedokáţí si určité denní potřeby zajistit sami ke svému ţivotu potřebují pomoc od rodiny nebo jiné osoby. Pomocí při péči o vlastní osobu jsou myšleny takové denní úkony, jako je mytí těla, oblékání, svlékání, vstávání z lůţka, příprava stravy… Při posuzování soběstačnosti se hodnotí zvládat úkony, kterými jsou například nakládání s penězi, obstarávání osobních záleţitostí, komunikace-slovní, písemná, neverbální … tedy úkony, kterými se osoba aktivně účastní sociálního ţivota. Zákon uvádí v ustanovení § 3 písm.c) pojem dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, tento stav má dle poznatků lékařské vědy trvání delší neţ jeden rok, jsou jím omezeny duševní, smyslové nebo fyzické schopnosti a má vliv na péči o vlastní osobu a soběstačnost. Závislost na pomoci jiné fyzické osoby je dle § 11 zákona o sociálních sluţbách udávána ve čtyřech stupních a to:

53

-

lehká závislost

-

středně těžká závislost

-

těžká závislost

-

úplná závislost

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů.

32

Určení stupně závislosti se hodnotí podle počtu potřebných úkonů péče o vlastní osobu a od tohoto stupně se odvíjí i výše příspěvku. Stupnice závislosti je dvojí a to stupnice pro osoby mladší 18 let a pro osoby starší 18 let. Osoby, které jsou mladší, neţ jeden rok nárok na příspěvek nemají. Tabulka 1: Stupně závislosti a výše příspěvku před 1. 1. 201154 Stupeň závislosti

Osoby mladší 18 let

Osoby starší 18 let

I. stupeň - lehká závislost

3 000,-Kč

2 000,-Kč

II. stupeň - středně těžká závislost

5 000,-Kč

4 000,-Kč

III. stupeň - těžká závislost

9 000,-Kč

8 000,-Kč

IV. stupeň - úplná závislost

12 000,-Kč

12 000,-Kč

Vyšší částka příspěvku na péči je poskytována z důvodu, ţe děti nemají obvykle svůj vlastní příjem a zároveň má motivovat rodiny, aby si děti nechávaly v rodinné domácí péči.

3.6.1. Změna zákona o sociálních sluţbách od 1. 1. 2011 Od 1. ledna 2011 došlo ke snížení příspěvku na péči v prvním stupni závislosti dospělých osob z 2 000 na 800 korun. Tato změna byla provedena zákonem č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úsporným opatřením v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. V šesté části tohoto zákona se uvádí změny zákona o sociálních sluţbách. Důvodem změny výše příspěvku byly poznatky z praxe a z provedených analýz, které odhalily nehospodárné a neefektivní postupy v pouţití příspěvku na péči. Příjemci příspěvku na péči v I. stupni ţijí většinou samostatně, potřebují zejména pomoc v soběstačnosti, ale nepotřebují nepřetrţitou pomoc. Jedná se o pomoc v domácnosti o obstarání některých osobních záleţitostí. Takovéto sluţby jsou nejlépe zabezpečovány pečovatelskou sluţbou. Průměrné měsíční náklady na pečovatelskou sluţbu se pohybují kolem 1 500 Kč a úhrada za pečovatelskou sluţbu činí cca 400 Kč. U mladistvých do 18 let zůstala výše příspěvku stejná a to 3 000 Kč. Výše příspěvku 800 Kč plně odpovídá intenzitě a náročnosti péče u tohoto

54

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů.

33

nejniţšího typu závislosti. Příspěvek v této kategorii nemá charakter přímé pomoci. MPSV přišla tato částka adekvátní.55

3.7. Ţádost o příspěvek O příspěvek na péči se ţádá písemnou formou na tiskopisu předepsaném MPSV u obecního úřadu s rozšířenou působností tzv. obce III. typu, na jehoţ spádovém území má ţadatel o příspěvek trvalý pobyt. Ţádost o příspěvek musí obsahovat všechny poţadované povinné informace, tj. kromě osobních údajů, také informace, jakým způsobem má příspěvek být vyplácen, kdo bude péči zajišťovat. Ţádost o příspěvek podává přímo ţadatel nebo jeho zástupce. Pokud ţadatel sám není schopen ţádost podat a svého zástupce nemá, zahajuje se v takovém případě řízení o příspěvku z moci úřední. Příspěvek je vyplácen měsíčně obecním úřadem s rozšířenou působností v kaţdém kalendářním měsíci, za který náleţí a to v české měně. Způsob vyplácení příspěvku je buď v hotovosti, nebo na bankovní účet příjemci příspěvku. Nemůţe-li příjemce příspěvek přijímat, či nevyuţívá tento prostředek nebo nemůţe-li tento příspěvek vyuţívat k zajištění potřebné pomoci, ustanoví za těchto podmínek obecní úřad s rozšířenou působností dle § 20 zákona o sociálních sluţbách zvláštního příjemce příspěvku. S ustanovením zvláštního příjemce příspěvku musí oprávněná osoba souhlasit.56

K tomu, aby mohl být ţadateli příspěvek přiznán a vyplácen, musí se ţadatel podrobit lékařskému vyšetření posudkovým lékařem z úřadu práce a sociálnímu šetření sociálním pracovníkem. Tento sociální pracovník provede šetření v přirozeném sociálním prostředí ţadatele a zjistí rozsah schopnosti ţadatele zvládat péči o vlastní osobu a taktéţ prošetří soběstačnost ţadatele v jeho přirozeném prostředí, tedy v místě, kde ţije. Poté je zaslána ţádost o posouzení stupně závislosti na okresní správu sociálního zabezpečení, ta oznámí obecnímu úřadu výsledek svého posouzení a s tímto uvede i úkony, které není ţadatel schopen zvládat. Pokud dojde ke změně skutečností, dle kterých se rozhoduje o výši uznaného příspěvku, provede se znovu přezkoumání zdravotního stavu lékařem a znovu se posoudí stupeň závislosti. Pokud je příspěvek zvýšen – zvýšení nastane od prvního dne kalendářního 55

56

POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY. Vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Poslanecký tisk č. 155/0 [online]. 2010. [cit. 2012-03-22]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=155&CT1=0. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů.

34

měsíce, ve kterém tato změna nastala, pokud je sníţen, tak aţ od prvního dne kalendářního měsíce, následujícího po měsíci, ve které bylo vydáno rozhodnutí o sníţení příspěvku na péči.57 Příspěvek na péči není povaţován za příjem. Příspěvkem na péči není omezena výdělečná činnost rodinných příslušníků. Příspěvek na péči je koncipován s tím, ţe: -

osoby, které péči potřebují a zůstanou ve svém přirozeném domácím prostředí a ústavních sluţeb vyuţijí jen v krizových případech,

-

vytváří zdravé konkurenční prostředí mezi poskytovateli sociálních sluţeb,

-

zabezpečí svobodnou volbu k přechodu od „pasivního“ k „aktivnímu“ závislému klientství,

-

sjednotí podmínky všem subjektům, poskytujících péči za podmínek registrace, k získání veřejných prostředků.

U seniorů dochází s příspěvkem na péči k zmírnění pocitu, ţe jsou svým dětem a příbuzným na obtíţ.58 3.7.1. Kontrola vyuţívání příspěvku Kontrolu vyuţívání příspěvku podle ustanovení § 29 zákona o sociálních sluţbách zajišťuje úřad obce s rozšířenou působností a kontroluje, zda: -

byl příspěvek vyuţit k zajištění pomoci,

-

je pomoc poskytována blízkou osobou, jinou fyzickou osobou, speciálním lůţkovým zařízením, nebo poskytovatelem sociálních sluţeb, který je zapsán v registru,

57

58

-

je poskytována pomoc tomu, kdo je uveden v ţádosti o příspěvek,

-

způsob poskytované pomoci a její rozsah odpovídá stanovenému stupni závislosti,

-

je osoba poskytující pomoc zdravotně způsobilá,

-

byla s poskytovatelem uzavřena smlouva o poskytování sociálních sluţeb.

KOREJTKO, D. Otázky a odpovědi k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a k zákonu č.109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách [online]. 2010. [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/2974/otazky _odpovedi_22-rev3.pdf. MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby. První vydání. Praha: Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9. s. 42.

35

Tabulka 2: Přehled výdajů příspěvku na péči za roky 2009 a 201059

Dávkový systém

Výdaje (mld. Kč) rok 2009

Výdaje (mld. Kč) rok 2010

Příspěvek na péči

18.7

19,6

Způsob vyuţití příspěvku na péči je následující: -

péče zajištěna osobou blízkou osobou: cca 72 %

-

péče zajištěna sociální sluţbou: cca 18 %

-

péče zajištěna sdílenou formou: cca 10 % (kombinace pomoci sociálních sluţeb a osoby blízké)60

3.8. Druhy sociálních sluţeb dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách Aktuální zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, přináší novou kategorizaci těchto sluţeb, tato kategorizace je dle ustanovení § 32 následující a sociální sluţby tedy zahrnují: -

sociální poradenství

-

sluţby sociální péče

-

sluţby sociální prevence

Zákon také dle ustanovení § 33 stanovuje formy poskytování sociálních služeb a to: -

sluţby pobytové, tyto sluţby jsou spojené s ubytováním v zařízeních sociálních sluţeb;

59

60

MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Sociální služby. Vývoj sociálních výdajů MPSV v roce 2010 [online]. 2011. Poslední aktualizace 17. 5. 2011. [cit. 2012-03-22]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/10800. POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY. Vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Poslanecký tisk č. 155/0 [online]. 2010. [cit. 2012-03-22]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=155&CT1=0.

36

-

sluţby ambulantní, kdy osoba dochází, či je doprovázena, nebo dopravována do zařízení sociálních sluţeb, součástí těchto sluţeb ale není ubytování;

-

sluţby terénní, jsou sluţby, které jsou osobě poskytovány v jejím přirozeném sociálním prostředí.

Sociální sluţby mají člověku pomoci řešit jeho nepříznivou sociální situaci, avšak příčiny těchto nepříznivých situací jsou velmi pestré a proto existuje široká nabídka druhů sociálních sluţeb. Ovšem poskytnutí sociální sluţby samo o sobě nedokáţe v plném rozsahu odstranit tyto příčiny, snaţí se ale podporovat vlastní aktivitu člověka v jeho nepříznivé situaci.61 Poskytovatelé sociálních sluţeb jsou povinni nabízet rozsah činností stanovených zákonem. Způsob zabezpečení těchto činností musí uvést v ţádosti o registraci a příslušný krajský úřad musí posoudit, zda je poskytovatel schopen komplex činností v rámci sluţby schopen zajistit (více v kapitole o registraci poskytovatelů) Mezi základní činnosti při poskytování sociálních služeb patří dle ustanovení § 35 zákona o sociálních sluţbách: -

„Pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,

-

pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,

-

poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,

-

poskytnutí ubytování, popřípadě přenocování,

-

pomoc při zajištění chodu domácnosti,

-

výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,

-

sociální poradenství,

-

zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

-

sociálně terapeutické činnosti,

-

pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí,

-

telefonická krizová pomoc,

-

nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění,

61

KOREJTKO, D. Otázky a odpovědi k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a k zákonu č.109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách [online]. 2010. [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/2974/otazky _odpovedi_22-rev3.pdf.

37

-

podpora vytváření a zdokonalování základních pracovních návyků a dovedností.“62

3.8.1. Sociální poradenství Dle § 37 zákona se sociální poradenství dělí na: -

základní sociální poradenství, kdy jsou osobám poskytovány informace k řešení nepříznivé sociální situace, o moţnostech výběru druhu sociální sluţby, o jiných formách pomoci (o dávkách pomoci v hmotné nouzi a sociálních dávkách), o základních

právech

a povinnostech

osoby,

o moţnostech

vyuţívání

běţně

dostupných zdrojů pro zabránění sociálního vyloučení a závislosti na sociální sluţbě, o podpoře členů rodiny, pokud se podílejí na péči o osobu, základní sociální poradenství jsou povinni poskytnout všichni poskytovatelé sociálních sluţeb, bez ohledu na to, kdo je ţádá o radu; -

odborné sociální poradenství poskytují specializované poradny, které se zaměřují v širším rozsahu a hloubce na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin osob. Rozlišujeme poradny manţelské, občanské, rodinné, poradny pro seniory, pro osoby se zdravotním postiţením, pro oběti trestných činů a domácího násilí. Odborné sociální poradenství zajišťuje zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, orientaci v sociálních systémech, právu, psychologii, vzdělávání, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí. V rámci tohoto odborného poradenství jsou půjčovány kompenzační pomůcky – tyto pomůcky usnadňují jedinci např. pohyb, umoţňují péči o pacienta v domácím prostředí. Pomůcky jsou jedinci k dispozici po dobu nezbytně nutnou, která je smluvně ošetřena ve smlouvě s poskytovatelem zároveň s platbou za zapůjčení dané pomůcky.

3.8.2. Sluţby sociální péče Sluţby sociální péče podle ustanovení § 38 zákona o sociálních sluţbách napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost. Cílem je umoţnit osobám v co nejvyšší moţné míře zapojit se do běţného ţivota společnosti a v případě, kdy toto vylučuje jejich 62

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů.

38

stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. K zajištění poskytování těchto sluţeb lze pouţít příspěvek na péči. Sluţby sociální péče, jak jiţ vyplývá z názvu, napomáhají při zvládání úkonů péče o vlastní osobu a v soběstačnosti. Sluţby mohou být poskytovány v domácím prostředí a v zařízeních sociální péče.63 Všechny sluţby sociální péče jsou hrazeny příjemci sociálních sluţeb. Zákon o sociálních sluţbách upravuje čtrnáct druhů sluţeb sociální péče, která jsou upravena ustanoveními § 39 aţ § 52 zákona o sociálních sluţbách, těmito sluţbami jsou: -

osobní asistence § 39

-

pečovatelská sluţba § 40

-

tísňová péče § 41

-

průvodcovské a předčitatelské sluţby § 42

-

podpora samostatného bydlení § 43

-

odlehčovací sluţby § 44

-

centra denních sluţeb § 45

-

denní stacionáře § 46

-

týdenní stacionáře § 47

-

domovy pro osoby se zdravotním postiţením § 48

-

domovy pro seniory § 49

-

domovy se zvláštním reţimem § 50

-

chráněné bydlení § 51

-

sociální sluţby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče § 52

Osobní asistence je terénní sluţba, která je určená lidem se zdravotním postiţením a seniorům. Osobní asistent pomáhá člověku zvládat péči o sebe a účastnit se ţivota společnosti ve svém přirozeném prostředí. Sluţba je poskytována bez časového omezení, tedy v jakoukoliv denní i noční dobu, v přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje. Jedná se zejména o pomoc při osobní hygieně, při zajištění stravy, chodu domácnosti, déle se jedná o výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů obstarávání osobních záležitostí. Představuje ideální způsob kompenzace postiţení, kdy je umoţněno člověku s těţkým postiţením ţít doma ve své vlastní domácnosti ţivotem, který se 63

KOREJTKO, D. Otázky a odpovědi k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a k zákonu č.109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách [online]. 2010. [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/2974/otazky _odpovedi_22-rev3.pdf.

39

blíţí běţnému standardu. To vede k důstojné existenci, kdy občan s těţkým postiţením můţe studovat, pracovat a uplatnit tak své schopnosti a znalosti.64 Pečovatelská služba je terénní nebo ambulantní sluţba, která je poskytována osobám ve vymezeném čase přímo v domácnostech osob nebo v zařízení sociálních sluţeb. Pečovatelé napomáhají člověku zvládnout péči o domácnost a o svou osobu. Sluţba je určena lidem se zdravotním postiţením, seniorům a případně rodinám s dětmi. Sluţbu poskytují obce, soukromé pečovatelské agentury, zdravotnická zařízení a církve. Tísňová péče je terénní, nepřetrţitá telefonická nebo jiná elektronická komunikace s lidmi, kteří jsou v ohroţení ţivota nebo zdraví. Prostřednictvím této komunikace je moţné zprostředkovat neodkladnou pomoc v případě náhlého zhoršení zdravotního stavu nebo schopnosti, zejména u lidí, kteří ţijí sami. Pokud dojde u samostatně ţijícího člověka k pádu, nevolnosti atd., má tento člověk moţnost spojit se s centrálou, která mu bezodkladně přivolá pomoc. Průvodcovské a předčitatelské služby jsou terénní nebo ambulantní sluţby pro lidi se sníţenou schopností komunikace a orientací v prostoru. Jedná se o osoby se smyslovým postiţením a sluţba těmto lidem obstarává zejména osobní záleţitosti. Umoţňují uţivateli kontakt se společenským prostředím. Podpora samostatného bydlení je terénní sluţba, která je poskytována osobám se zdravotním postiţením, chronickým nebo duševním postiţením, kteří mají své samostatné bydlení (jsou vlastníky, nájemci či podnájemci). Tato sluţba je podobná pečovatelské sluţbě a tyto osoby mají přání ţít ve svém přirozeném prostředí, kde se snaţí za pomoci ţít soběstačným ţivotem v zajištění chodu domácnosti, snaţí se hospodařit s financemi, komunikaci s okolím a s úřady. Cílem je co nejmenší závislost na poskytované sluţbě. Odlehčovací služby jsou terénní, ambulantní nebo pobytové sluţby poskytované osobám se sníţenou soběstačností za účelem ulehčit pečující fyzické osobě odpočinkem k nabití síly na péči. Péče je na určitou dobu převzata a pečující osoba si po tuto dobu můţe zařídit své osobní záleţitosti. Touto sluţbou je poskytována pomoc při péči o vlastní osobu, pomoc při hygieně, při poskytnutí stravy atd.

64

Osobní asistence [online]. Poslední aktualizace 20. 2. 2009. [cit. 2012-03-22]. Dostupné z: http://www.osobniasistence.cz/?tema=1.

40

Centra denních služeb nabízí ambulantní sluţby, kterou mohou v průběhu dne vyuţívat osoby se sníţenou soběstačností za účelem zajištění pomoci s osobní hygienou, ale i za účelem pomoci s vyřízením osobních záleţitostí. V těchto centrech není zajištěno ubytování a klienti se vracejí po stráveném dni opět domů, kde se o ně postará rodina, která přes den nemůţe péči poskytovat, jelikoţ je např. v zaměstnání, ve škole atd. Denní stacionáře jsou ambulantní sluţbou, kterou navštěvují osoby se sníţenou soběstačností. Během dne je jim poskytována komplexní péče a současně nabízí výchovné, aktivizační a sociálně terapeutické činnosti. Týdenní stacionáře jsou pobytovou sluţbou pro osoby se sníţenou soběstačností. Pobyt je zde zabezpečován po dobu pracovních dnů, na víkendy odjíţdí klienti do svých domovů. Zde je jim zajištěna pravidelná pomoc ze strany jiné osoby. Některé stacionáře se zabývají pouze dětmi se zdravotním postiţením a snaţí se rozvíjet jejich motoriku a vnímání. Domovy pro osoby se zdravotním postižením jsou pobytovou sluţbou s celoročním provozem. Sluţba je určena lidem, kterým jiţ nelze zabezpečit pomoc v jejich přirozeném sociálním prostředí. Zabezpečují osobám se sníţenou soběstačností vyţadující pravidelnou pomoc komplexní péči a zároveň s tím nabízí výchovné, aktivizační a terapeutické činnosti. Domovy pro seniory se poskytují pobytové sluţby osobám se sníţenou soběstačností z důvodu věku a jejich situace vyţaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. K těmto zařízením patří domovy důchodců, domovy s pečovatelskou sluţbou, penziony pro seniory. Domovy se zvláštním režimem jsou pobytovou sluţbou s celoročním provozem s podobnou nabídkou sluţeb, jako domovy pro osoby se zdravotním postiţením či seniory. V těchto domovech jsou ale osoby, které trpí duševní nemocí, jsou závislé na návykových látkách nebo trpí Alzheimerovou chorobou či jinou demencí. Chráněné bydlení je typ moderní pobytové sluţby pro osoby se zdravotním postiţením. Tato sluţba nabízí terapeutickou podporu klientům, kteří nepotřebují ústavní pobyt s celkovým zaopatřením. Klient bydlí sám, nebo ve společné domácnosti s dalšími klienty a společně se podílejí na chodu domácnosti. Ty úkony, které nejsou schopni zvládat sami jim pomohou zvládat pracovníci tohoto zařízení. Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče jsou nemocnice, psychiatrické léčebny, léčebny dlouhodobě nemocných jsou poskytovány osobám, které se 41

neobejdou bez pomoci jiné osoby a zároveň s tímto nemohou být propuštěny ze zdravotnického zařízení, jelikoţ jim není moţné v danou chvíli zabezpečit péči v domácnosti či v zařízení sociálních sluţeb.65 3.8.3. Sluţby sociální prevence Sluţby sociální prevence jsou v zákoně o sociálních sluţbách definovány následovně: „Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů.“66 Zákonem je upraveno sedmnáct druhů sluţeb sociální prevence a to v ustanoveních § 54 aţ § 70 zákona o sociálních sluţbách:

65

66

-

raná péče

-

telefonická krizová pomoc

-

tlumočnické sluţby

-

azylové domy

-

domy na půl cesty

-

kontaktní centra

-

krizová pomoc

-

intervenční centra

-

nízkoprahová denní centra

-

nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ

-

noclehárny

-

sluţby následné péče

-

sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi

-

sociálně aktivizační sluţby pro seniory a osoby se zdravotním postiţením

-

sociálně terapeutické dílny

-

terapeutické komunity

KOREJTKO, D. Otázky a odpovědi k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a k zákonu č.109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách [online]. 2010. [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/2974/otazky _odpovedi_22-rev3.pdf. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů.

42

-

sociální rehabilitace

Sluţby sociální prevence jsou poskytovány ambulantní, terénní či pobytovou formou. Nejedná se ale o dlouhodobou pomoc, ale o předcházení či následné řešení situací jakými jsou například drogová závislost, ztráta bydlení, zaměstnání atd. Kaţdá z výše uvedených sociálních sluţeb je v zákoně o sociálních sluţbách definována, neobsahují však nároky klientů sociálních sluţeb vůči poskytovatelům. Konkrétní poskytování jednotlivých typů sociálních sluţeb je obsaţeno v prováděcím předpise.67 3.8.4. Úhrada nákladů za sociální sluţby Sociální sluţby jsou podle § 71 zákona o sociálních sluţbách poskytovány osobám bezúplatně, nebo za částečnou či plnou úhradu nákladů. Pojmem úhrada nákladů se rozumí platba uţivatele sociální sluţby poskytovateli za činnosti uvedené ve smlouvě o poskytování sociální sluţby. Sluţbami, které jsou poskytovány bez úhrady jsou tyto: sociální poradenství, raná péče, telefonická krizová pomoc, tlumočnické sluţby, krizová pomoc, sluţby následné péče, sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi, sociálně aktivizační sluţby pro seniory a osoby se zdravotním postiţením, terénní programy, sociální rehabilitace, sociální sluţby v kontaktních centrech a nízkoprahových zařízeních pro děti a mládeţ, sluţby sociálně terapeutických dílen. U ostatních sluţeb je v zákoně vţdy uvedeno, za které činnosti je od uţivatele poţadována úhrada. Vyhláška ministerstva reguluje sluţby tak, aby byly pro uţivatele finančně dostupné a určuje maximální výši úhrad, to znamená smluvní dohodu mezi poskytovatelem a uţivatelem na konkrétní částce. Maximální výše úhrad je stanovena, aby nedocházelo k finančnímu zneuţití provozování sociálních sluţeb, jelikoţ tyto sluţby jsou sluţbami veřejnými a nelze z nich vytvářet jen čistě komerční činnost s orientací pouze na zisk. Tato částka však nesmí překročit maximální limit. Hlavní princip úhrady nákladů za poskytnutou sluţbu je ten, ţe k úhradě nákladů za péči je především určen příspěvek na péči a úhrada za pobyt a stravu je hrazena uţivatelem z jeho příjmů (důchod, mzda). Pokud je ale klient pobytovém zařízení sociálních sluţeb, je úhrada za péči stanovena ve výši příspěvku na péči a v případě pobytu v týdenním stacionáři ve výši 75 % příspěvku na péči. Klientovi po úhradě nákladů za stravu a ubytování v týdenním stacionáři musí zůstat alespoň 25 % jeho

67

Vyhláška č.505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů.

43

příjmu a pokud se nachází v jiných pobytových zařízeních, je to 15 %, které mu musí zbýt z jeho příjmu.68 3.8.5. Pracovníci v sociálních sluţbách Zákon o sociálních sluţbách vymezuje okruh pracovníků, kteří vykonávají odbornou činnost, v rámci sociálních sluţeb dle ustanovení § 115 zákona o sociálních sluţbách takto: -

sociální pracovníci za podmínek stanovených v § 109 a 110,

-

pracovníci v sociálních sluţbách,

-

zdravotničtí pracovníci,

-

pedagogičtí pracovníci,

-

manţelští a rodinní poradci a další odborní pracovníci, kteří přímo poskytují sociální sluţby

Obsah práce sociálního pracovníka a pracovníka v sociálních službách je rozdílný a často se stává, ţe jsou tyto dva pojmy zaměňovány. Ustanovení § 109 zákona o sociálních sluţbách definuje výkon práce sociálního pracovníka následovně: „Sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace.“ Předpoklad pro výkon povolání sociálního pracovníka a pracovníka v sociálních sluţbách je stejný, je jím způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost.69 Odbornou způsobilost u sociálního pracovníka vymezuje ustanovení § 110 ods.4 zákona o sociálních sluţbách, odbornou způsobilost u pracovníka v sociálních sluţbách ustanovení § 116 ods.5 zákona o sociálních sluţbách. Další předpoklad pro výkon povolání sociálního pracovníka je stanoven v ustanovení § 111, ze kterého vyplývá, ţe zaměstnavatel je povinen sociálnímu pracovníkovi zabezpečit další vzdělávání za účelem prohloubení znalostí a kvalifikace. Toto ustanovení přinesl nově aţ 68

69

KOREJTKO, D. Otázky a odpovědi k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a k zákonu č.109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách [online]. 2010. [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/2974/otazky _odpovedi_22-rev3.pdf. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů.

44

nynější zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. Vzdělávání se uskutečňuje na základě akreditace vzdělávacích zařízení a vzdělávacích programů udělené ministerstvem na vysokých školách, vyšších odborných školách a ve vzdělávacích zařízeních právnických a fyzických osob Zařízení, které vzdělávání pořádalo poté vydá doklad o absolvování osvědčení. Pravidla pro akreditaci jsou v ustanovení § 117 písm. a)

aţ

e)

zákona

o sociálních sluţbách. Činnost sociálního pracovníka dnes nelze vykonávat bez minimálně vyššího odborného vzdělání se zaměřením na sociální práci. Pracovníkem v sociálních sluţbách je dle zákona o sociálních sluţbách ten, kdo vykonává přímou obsluţnou péči o osoby v ambulantních nebo pobytových zařízeních sociálních sluţeb, základní výchovnou nepedagogickou činnost, pečovatelskou činnost v domácnosti osoby a pod dohledem sociálního pracovníka přesně vymezené činnosti vymezené v ustanovení § 116 ods.1 písmene d) zákona o sociálních sluţbách. Činnost pracovníka v sociálních sluţbách nelze vykonávat bez minimálně absolvovaného akreditovaného kvalifikačního kurzu. Písemná ţádost o akreditaci se podává na MPSV na tiskopisu předepsaném MPSV.

3.9. Registrace poskytovatelů sociálních sluţeb Nový zákon o sociálních sluţbách70 přinesl další změnu oproti minulému stavu v poskytování sociálních sluţeb a tou je registrační povinnost pro poskytovatele sociálních sluţeb. Podmínky registrace jsou uvedeny v ustanovení § 79 zákona o sociálních sluţbách, kde prvním krokem k registraci je v podání písemné žádosti o registraci a dalšími podmínkami dle ustanovení § 79 odst. 1 písm. b) aţ f) odst. 2 aţ odst. 6 jsou: -

bezúhonnost a odborná způsobilost všech fyzických osob, které budou přímo poskytovat sociální sluţby;

-

zajištění hygienických podmínek, jsou-li sociální sluţby poskytovány v zařízení sociálních sluţeb;

-

vlastnické, nebo jiné právo k objektu nebo prostorám, v nichţ budou poskytovány sociální sluţby;

-

zajištění materiálních a technických podmínek odpovídajících druhu poskytovaných sociálních sluţeb;

-

70

skutečnost, ţe na ţadatelův majetek nebyl vyhlášen konkurz.

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů.

45

O vydání oprávnění poskytovat sociální sluţby rozhoduje krajský úřad a v případě, kdy je zřizovatelem poskytovatele ministerstvo, je oprávněno právě ono k vydání oprávnění poskytovat sociální sluţby. Tyto orgány se danými podmínkami registrace přesvědčí, zda jsou subjekty, které chtějí poskytovat sociální sluţby schopny komplexně poskytnout tyto sluţby a v náleţité kvalitě. Na registraci je právní nárok, pokud ţadatel splní všechny stanovené podmínky, je povinností správního orgánu oprávnění k poskytování sociálních sluţeb udělit. Registrace není převoditelná a pozbývá dnem úmrtí fyzické osoby, či dnem zániku osoby právnické. Ustanovení § 80 zákona o sociálních sluţbách poskytovateli ukládá povinnost uzavřít pojistnou smlouvu pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou při poskytování sociálních sluţeb. Registrační proces je upraven správním řádem. Registr poskytovatelů je veden v listinné a elektronické podobě. Krajský úřad je správcem listinné podoby registru a zpracovatelem elektronické podoby registru. Ministerstvo je správcem elektronické podoby registru, na vlastní náklady zajišťuje počítačový program (software), který zpracovává údaje, které jsou potřebné pro vedení registru a poskytuje bezplatně tento program krajským úřadům, tyto úřady jsou povinny tento program pouţívat.71 Plněním podmínek a dalších zákonných povinností je předmětem kontroly, kterou zajišťuje inspekce sociálních sluţeb. Registraci můţe registrující orgán také zrušit a to pokud poskytovatel sociálních sluţeb přestane splňovat podmínky registrace, nebo se dopustí závaţného porušení své povinnosti a bude mu loţena sankce za správní delikt, či nesplňuje standardy kvality poskytovaných sluţeb a tento nedostatek neodstraní. O zrušení registrace smí poţádat samozřejmě i sám poskytovatel sociálních sluţeb a to v případě, ţe se rozhodne svou činnost ukončit.72 Poskytovatelé sociálních sluţeb mají prostřednictvím nového zákona o sociálních sluţbách73 rovnoprávné postavení, tedy stejná práva a povinnosti bez ohledu na jejich právní formu. Doposud bylo k poskytovatelům sluţeb, kteří jsou zřizováni, jako příspěvkové organizace veřejné správy a k ostatním formám přistupováno se značným rozdílem a to zejména z hlediska jejich financování. Poskytovateli je zařazení do registru jedním z předpokladů pro

71 72

73

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby. První vydání. Praha: Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9. s. 46-47. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů.

46

čerpání finančních prostředků z veřejných rozpočtů. Registr poskytovatelů také slouţí k získání přehledu o rozsahu sítě sociálních sluţeb.74 Povinnosti poskytovatelů sociálních sluţeb jsou uvedeny v ustanovení § 88 písm. a) aţ k) zákona o sociálních sluţbách. Poskytovatelé jsou povinni zajistit dostupnost informací o druhu, místech, cílech a okruhu osob, kterým poskytují sociální sluţby. Dále o kapacitě poskytovaných sociálních sluţeb a způsobu jejich poskytování způsobem, který je srozumitelný pro všechny osoby. Zájemce o sociální sluţby má poskytovatel informovat o všech povinnostech, které pro něho vyplývají ze smlouvy o poskytování sociálních sluţeb, zejména o úhradě za sluţby a to srozumitelným způsobem. Poskytovatel je povinen zpracovat vnitřní pravidla zajištěné poskytované sluţby, včetně stanovení pravidel pro uplatnění oprávněných zájmů osob a vnitřní pravidla pro podávání a vyřizování stíţností osob. Mezi další povinnosti poskytovatele patří uzavřít smlouvu s ţadateli o poskytnutí sociální sluţby, vést evidenci ţadatelů o sociální sluţbu, se kterými nemohl uzavřít smlouvu a dodrţovat standardy kvality sociálních sluţeb. Poskytovatelova povinnost je vytvářet při poskytování sociálních sluţeb takové podmínky, které umoţní osobám naplňovat jejich lidská i občanská práva a přednostně poskytnout sociální sluţbu dítěti, kterému je nařízena soudem ústavní výchova či předběţné opatření. Neopomenutelnou povinností poskytovatelů sociálních sluţeb je plánování průběhu poskytování sociální sluţby podle osobních cílů, potřeb a schopností osob, kterým jsou sluţby poskytovány. O těchto plánech je nutné vést písemné individuální záznamy a průběţně hodnotit poskytování sociálních sluţeb za účasti uţivatele, je-li to moţné, s ohledem na jeho zdravotní stav a druh poskytované sluţby, nebo za účasti jeho zákonného zástupce. Poskytovatel má povinnost co nejdříve písemně ohlásit obecnému úřadu obce s rozšířenou působností ukončení poskytování pobytové sluţby sociální péče osobě, která se bez další pomoci můţe ocitnout v situaci, která ohrozí nejen její zdraví, ale i ţivot a tato osoba s tímto oznámením souhlasí.

74

KOREJTKO, D. Otázky a odpovědi k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a k zákonu č.109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách [online]. 2010. [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/2974/otazky _odpovedi_22-rev3.pdf.

47

3.9.1. Smlouva o poskytování sociálních sluţeb75 Zákon o sociálních sluţbách č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách vnesl do této oblasti nový smluvní princip. V předcházející právní úpravě76 bylo o řízení poskytnutí sociální sluţby (přijetí do zařízení, přemístění, ukončení pobytu, úhradě za pobyt) rozhodováno ve správním řízení- zde tedy vystupovala i třetí strana ve vztahu poskytování sociálních sluţeb. Tím, ţe se poskytovatel s uţivatelem o rozsahu poskytovaných sluţeb podle individuálních potřeb uţivatele smluvně dohodnou je významný krok vedoucí k uplatnění svobodné vůle těch osob, kterým jsou sluţby poskytovány. O potřebách osob jiţ nebude nikým rozhodováno, ale osoby samy sjednají s poskytovatelem takové podmínky, které pro něj budou nejvhodnější a budou se tak aktivně podílet na řešení své nepříznivé sociální situace. Smlouva musí být uzavřena v písemné formě s výjimkou případů, kdy toto není moţné uskutečnit, např. při telefonické krizové pomoci. Obecně platí, ţe poskytovatel je povinen se zájemcem smlouvu uzavřít. Smlouva je soukromoprávního charakteru a řídí se tedy příslušnými ustanoveními občanského zákoníku.77 Smlouva chrání obě strany smluvního vztahu v případě soudního sporu. Smlouva o poskytování sociální sluţby musí obsahovat dle ustanovení § 91 odst. 2 tyto náleţitosti: -

označení smluvních stran,

-

druh sociální sluţby,

-

rozsah poskytování sociální sluţby,

-

místo a čas poskytování sociální sluţby,

-

výši úhrady a způsob úhrady,

-

ujednání

o dodrţování

vnitřních

pravidel

stanovených

poskytování sociálních sluţeb,

75 76 77

-

výpovědní důvody a výpovědní lhůty,

-

dobu platnosti smlouvy

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

48

poskytovatelem

pro

O poskytnutí sociální sluţby můţe osoba poţádat poskytovatele sociální sluţby nebo obec, ve které má trvalý nebo hlášený pobyt, aby osobě zprostředkovala kontakt na poskytnutí sociální sluţby. Zákon o sociálních sluţbách umoţňuje poskytovatelům sociálních sluţeb také odmítnout uzavřít smlouvu se zájemcem, ale v pouze v případech, které jsou v ustanovení § 91 odst. 3 písm. a) aţ d), zákona o sociálních sluţbách, zde je například uvedena, jako důvod neposkytnutí sociální sluţby nedostatečná kapacita k poskytnutí sociální sluţby o kterou osoba ţádá. Pokud poskytovatel odmítne uzavřít s osobou smlouvu z důvodů v ustanovení § 91 odst. 3, vydá o tom na ţádost osoby písemné oznámení s uvedením důvodu odmítnutí uzavření smlouvy.

3.9.2. Hodnocení kvality sociálních sluţeb Cílem transformace v oblasti sociálních sluţeb je uspokojení a potřeb a zájmů, ale i těch subjektů, které sluţby objednávají a platí z veřejných rozpočtů, neboli zadavatelů sluţeb. Kvalita je popsána souborem kritérií, u kterých se předpokládá, ţe ovlivňují schopnost sluţeb naplnit zájmy a potřeby obou uvedených skupin - uţivatelů a zadavatelů. Tato kritéria jsou měřitelná a jsou významnou informací pro vnější hodnotitele sociálních sluţeb, tak i pro poskytovatele, které kvalita vlastních sluţeb také zajímá. Těmito kritérii lze zjistit, co je v zařízeních poskytovatelů v pořádku a co je nutné změnit.78 Zpočátku se zaváděly česko-britské pilotní projekty na podporu MPSV při reformě sociálních sluţeb, které odstartovaly hodnocení kvality v praxi sociálních sluţeb. „Tým odborníků zpracovávající metodické materiály pro MPSV ČR shrnul první zkušenosti s aplikací standardů v českém prostředí do příručky Zavádění standardů (2002).

Nejčastějšími

nedostatky v oblasti procedurálních standardů podle tohoto materiálu byly: chybějící formulace cílů, poslání a metod práce, chybějící nebo příliš obecné definice cílové skupiny, nedostupné dokumenty týkající se cílů a postupů, nerealistické formulace cílů…nejsou formulovány osobní cíle uživatelů, cíle formuluje pracovník místo uživatele, dosahování cílů není kontrolováno…přeceňuje se schopnost uživatele vstřebávat informace o službě a míra jeho předběžné informovanosti o službě, neuzavírá se dohoda o službě…zařízení je 78

HYÁNEK, V., PROUZOVÁ, Z., ŠKARABELOVÁ, S. a kol. Neziskové organizace ve veřejných službách. Brno: MU ESF, CNVS, 2007. ISBN 978-80-210-4423-4. s. 147.

49

nedostupné pro některé členy rodiny a přátelé, nezohledňují se jejich potřeby během návštěv, rodina je vnímána jako zdroj problémů, personál se o rodinné problémy klientů nezajímá, s rodinou zařízení pracuje bez vědomí uživatele…“79 Poskytovatelé dříve nebyli před zavedením hodnocení kvality sociálních sluţeb nijak sankciováni. Jedním ze tří prvků, který tvoří systém hodnocení kvality sociálních sluţeb, je jiţ zmíněné oprávnění k poskytování sociálních služeb, neboli registrace, poskytovatelů sociálních sluţeb. Dalším prvkem je inspekce poskytování sociálních služeb80, kterou provádí u poskytovatelů, kterým bylo vydáno rozhodnutí o registraci a u poskytovatelů sociálních sluţeb uvedených v § 84 zákona o sociálních sluţbách: -

krajský úřad,

-

ministerstvo u těch poskytovatelů sociálních sluţeb, vůči nimţ kraj vykonává funkci zakladatele nebo zřizovatele.

Předmětem inspekce je plnění povinností poskytovatelů sociálních sluţeb uvedených v § 88 a 89 zákona o sociálních sluţbách a kvalita poskytovaných sociálních sluţeb. Pro měření kvality poskytování sociálních sluţeb je zaveden v zákoně jako měřítko hodnocení standard kvality a tento je třetím prvkem hodnocení systému kvality sociálních sluţeb. Ustanovení § 99 odst.1 říká, ţe standardy kvality sociálních sluţeb jsou souborem kritérií, jejichţ prostřednictvím je definována úroveň kvality poskytování sociálních sluţeb v oblasti personálního

a provozního

zabezpečení

sociálních

sluţeb

a v oblasti

vztahů

mezi

poskytovatelem a osobami. Plnění standardů se hodnotí systémem bodů a obsah jednotlivých standardů kvality sociálních sluţeb a hodnocená kritéria jsou v příloze č. 2 k vyhlášce č. 505/2006 Sb. Standardy kvality sociálních sluţeb jsou: 1. Cíle a způsoby poskytování sociálních sluţeb 2. Ochrana práv osob 3. Jednání se zájemcem o sociální sluţbu 4. Smlouva o poskytování sluţby 5. Individuální plánování průběhu sociální sluţby 79

80

MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby. První vydání. Praha: Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9. s. 129. § 97 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů.

50

6. Dokumentace o poskytování sociální sluţby 7. Stíţnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociální sluţby 8. Návaznost poskytované sociální sluţby 9. Personální a organizační zajištění sociální sluţby 10. Profesní rozvoj zaměstnanců 11. Místní a časová dostupnost poskytované sociální sluţby 12. Informovanost o poskytované sociální sluţbě 13. Prostředí a podmínky 14. Nouzové a havarijní situace 15. Zvyšování kvality sociální sluţby Podstatným rysem standardů je jejich obecnost a aplikovatelnost na všechny druhy sociálních sluţeb. Inspekci provádí inspekční tým. Jde-li o inspekci pobytových sociálních sluţeb, musí inspekční tým tvořit nejméně 3 členové, v ostatních případech nejméně 2 členové inspekčního týmu. Alespoň 1 člen musí být zaměstnancem kraje nebo ministerstva a je nepřípustné, aby některý z členů byl v pracovněprávním vztahu a ani v obdobném vztahu k poskytovateli v kraji, ve kterém je inspekce prováděna. O výsledku inspekce se vystavuje tzv. inspekční zpráva, v ní se nachází hodnocení, které má 4 různé stupně úrovně dle získaných bodů: -

počet bodů činí 90 aţ 100 %, splněny standardy kvality výborně;

-

počet bodů činí 70 aţ 89 %, splněny standardy kvality dobře;

-

počet bodů činí 50 aţ 69 %, splněny standardy kvality částečně;

-

počet bodů je niţší neţ 50 %, standardy kvality nesplněny.

Dle ustanovení § 98 odst. 1 zákona o sociálních sluţbách se inspekce tohoto zákona řídí zákonem o státní kontrole.81 Členové inspekčního týmu mají právo dotazovat se osob, kterým jsou poskytovány sociální sluţby, na záleţitosti související s danou poskytovanou sluţbou. Poskytovatel je povinen jim toto umoţnit, ale uţivatelé sociálních sluţeb mají právo informace jak poskytnout, tak i odmítnout. Neopomenutelným ustanovením § 100 zákona o sociálních sluţbách je mlčenlivost týkající se zaměstnanců obcí, krajů a poskytovatelů sociálních sluţeb. Tyto zmíněné subjekty jsou

81

Zákon č. 552/ 1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.

51

povinni zachovávat mlčenlivost o údajích, které se týkají osob, jímţ jsou poskytovány sociální sluţby a příspěvek na péči. Tato povinnost trvá i po končení pracovního vztahu a zproštění je moţné jen ze zákonných důvodů. Oblast sociálních sluţeb je velice citlivým prostředím pro samotné uţivatelé, tyto osoby jsou v nelehké sociální situaci a lidské zacházení, jednání a respekt k jejich osobním údajům82 a nejen k nim je morální samozřejmostí. Proto je nutné, aby se k těmto informacím nedostávaly nepovolané osoby.

82

Pojem osobní údaj je vymezen v ustanovení § 4 písm. a) zákona č. 101/ 2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů.

52

4. SOCIÁLNÍ SLUŢBY DLE CÍLOVÝCH SKUPIN 4.1. Přehled sociálních sluţeb v širším smyslu 4.1.1. Sluţby pro staré občany83 Do roku 2006 v ČR působily tyto typy rezidenčních sluţeb: domovy důchodců, domovy s pečovatelskou službou a domovy-penziony pro důchodce. Současná legislativa tyto typy sluţeb zahrnuje do kategorie domov pro seniory. Domov důchodců zajistil starým lidem stravu, ubytování, úklid a zároveň s tím i základní zdravotní péči a ošetřovatelství. Oproti tomu dům s pečovatelskou sluţbou poskytoval uţivateli byt, v němţ byl uţivatel v pronájmu a základní sluţby pro jeho potřeby mu byly poskytovány ve všední dny. Domov - penzion pro důchodce poskytoval nájemní byt těm uţivatelům, u kterých se předpokládala samostatnost a soběstačnost. Některé sluţby, jako je nakupování, úklid, praní atd. si mohli uţivatelé objednat. Pomoc starým lidem, kteří jsou dlouhodobě nemocní, poskytují léčebny dlouhodobě nemocných, staří lidé jsou zde díky nedostačující kapacitě návazných ústavních sluţeb. Tito pacienti jsou však obrovskou finanční zátěţí, zdravotnické zařízení dostává finanční úhradu za jejich pobyt z rozpočtu MPSV, tato dávka je ale nedostačující na pokrytí nákladů za pobyt. Hlavní sluţbou ambulantního typu je pro staré lidí pečovatelská služba zřizována obcemi, výjimečně nestátními neziskovými organizacemi a začínají se rozvíjet svépomocné skupiny pro rodiny pečující o seniory, které rodině sniţují zátěţ v péči o starého příslušníka rodiny. Některé nestátní organizace poskytují seniorům i sluţby osobní asistence, tato pomoc je srovnatelná s pomocí sluţby pečovatelské, ale je rozšířená o pomoc seniorovi např. při úředním jednáním atd. V systému sluţeb pro staré lidí chybí terénní sluţby na problematiku: „týrání, zanedbávání a špatného zacházení se seniory“.84

83

84

MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby. První vydání. Praha: Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9. s. 89. MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby. První vydání. Praha: Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9. s. 92.

53

4.1.2. Sluţby pro lidi se závislostmi85 V 50. letech 20. století zaloţil DOC. MUDr. Jaroslav Skála terapeutickou komunitu se zaměřením na závislost na alkoholu a tato komunita se rozšířila a působí na několika místech v ČR. Nestátní organizace budují kontaktní centra pro drogově závislé; léčebné komunity, ve kterých je léčba nekolikaměsíční; domy na půl cesty, které poskytují podporu a ubytování při hledání zaměstnání a hledání nového okruhu blízkých osob. Velice častou a účelovou sluţbou jsou preventivní programy, které se konají v podobě besed odborníků s dětmi ve školních zařízeních. Okresní a magistrátní úřady a s nimi i některé nestátní organizace jsou zaměstnavateli pro terénní pracovníky. Cílovými skupinami těchto pracovníků jsou lidé závislí na návykových látkách, bezdomovci atd. 4.1.3. Sluţby pro občany86 Základní sociální poradenství je poskytováno nestátními neziskovými organizacemi, tzv. občanskými poradnami. Nacházejí se v krajských městech a v obcích s rozšířenou působností. Poradenství se týká bydlení, občanskoprávních vztahů, sociálních dávek a sluţeb atd. a je prováděno formou osobní konzultace, či písemně, nebo po telefonickém kontaktu. Náplň práce zaměstnanců těchto poraden se řídí principy bezplatnosti, nezávislosti, nestrannosti a diskrétnosti. Dalšími sluţbami dle cílových skupin mohou být: -

služby pro rodiny s dětmi (azylové domy; psychoterapeutická pomoc; poradny pro rodinu, manţelství a mezilidské vztahy)

-

služby pro rizikové děti a mládež (domy na půl cesty; střediska výchovné péče)

-

služby pro uprchlíky (státní integrační program pro azylanty)

-

služby pro lidi s postižením (dříve bylo více druhů zařízení pro těţce zdravotně postiţené občany, nyní zákon o sociálních sluţbách definuje jen dvě kategorie

85

86

MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby. První vydání. Praha: Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9. s. 101. MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby. První vydání. Praha: Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9. s. 105.

54

ústavních zařízení – domovy pro osoby se zdravotním postižením a domovy se zvláštním režimem)87…

87

MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby. První vydání. Praha: Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9. s. 83 aţ 95.

55

5.

FINANCOVÁNÍ

SOCIÁLNÍCH

SLUŢEB

V ČESKÉ REPUBLICE 5.1. Způsob financování Způsob financování je upraven zákonem o sociálních sluţbách v ustanovení § 101 aţ 105. Sociální sluţby jsou financovány vícezdrojově, těmito zdroji jsou: -

dotace z veřejných rozpočtů

-

úhrada z vlastních příjmů uţivatele a z příspěvku na péči

-

příspěvky zřizovatelů sociálních sluţeb – obce a kraje

-

další zdroje (sponzorství, dary, platby od zdravotních pojišťoven, strukturální fondy…)88

5.2. Dotace z veřejných rozpočtů Hlavním zdrojem pro poskytovatele sociálních sluţeb jsou finanční prostředky ze státního rozpočtu poskytované formou dotací. Tyto dotace jsou poskytovány prostřednictvím rozpočtu kraje a je nutné si o ně poţádat, jelikoţ na ně nevzniká právní nárok. Dotace se poskytuje na zajištění poskytování sociálních sluţeb poskytovatelům, kteří jsou zapsáni v registru k financování běžných výdajů. Ministerstvo poskytuje i účelové dotace na podporu sociálních sluţeb, které mají celostátní či nadregionální charakter, na činnosti, které mají rozvojovou povahu nebo v pro případ mimořádných situací.89 5.2.1. Ţádost o poskytnutí dotace Ţádost o poskytnutí dotace na příslušný rozpočtový rok předkládá krajský úřad ministerstvu. Náleţitostmi ţádosti jsou dle § 101a odst. 3 písm. a) a d) zákona o sociálních sluţbách: -

název kraje, identifikační číslo a číslo účtu;

-

seznam poskytovatelů sociálních sluţeb s uvedenými sociálními sluţbami, na které je dotace poţadována;

88

89

KOREJTKO, D. Otázky a odpovědi k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a k zákonu č.109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách [online]. 2010. [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/2974/otazky _odpovedi_22-rev3.pdf. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů.

56

-

popis způsobu rozdělení a čerpání dotace;

-

poţadovanou výši dotace na příslušný rozpočtový rok a předpokládaný poţadavek na výši dotace na následující 2 rozpočtové roky, který vyplývá ze střednědobého plánu rozvoje sociálních sluţeb.

5.2.2. Stanovení výše dotace „Výši dotace kraji stanoví ministerstvo na základě procentního podílu kraje na celkovém ročním objemu finančních prostředků vyčleněných ve státním rozpočtu na podporu poskytování sociálních služeb pro příslušný rozpočtový rok. Dotace je účelově členěna na dotaci na služby sociální péče a na dotaci služby sociální prevence a poradenství “90 . Kraj rozhoduje podle zvláštního právního předpisu91 o poskytování finančních prostředků z dotace.

5.3. Úhrada z vlastních příjmů uţivatele a z příspěvku na péči Úhrada z vlastních příjmů uţivatele je dalším zdrojem financování sociálních sluţeb. Z větší části by měl úhradu za sociální sluţby pokrýt příspěvek na péči, zákon o sociálních sluţbách stanoví, které sluţby jsou poskytovány bez úhrady a které za úhradu.92 Účelem příspěvku je posílení finanční soběstačnosti a výhoda především pro nestátní neziskové poskytovatele k získání nových uţivatelů sociálních sluţeb.

5.4. Příspěvky zřizovatelů sociálních sluţeb – obce a kraje Kraje a obce mohou poskytnout účelové dotace ze svého rozpočtu. Kraj a obec mohou na základě zákona č. 250/ 2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, poskytnout účelové dotace na základě ustanovení § 9 odst. 1 písm. i) „jiné výdaje uskutečněné v rámci působnosti obce, včetně darů a příspěvků na sociální nebo jiné humanitární účely“ a ustanovení § 10 odst. 1 písm. j) „jiné výdaje uskutečněné v rámci působnosti kraje, včetně darů a příspěvků na sociální nebo jiné humanitární účely“. Garantovat základní kvalitu sociálních sluţeb je povinna obec.

90 91

92

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. Úhrada nákladů za sociální sluţby zmíněna v článku 3.8.4. této bakalářské práce.

57

Přínosem zákona o sociálních sluţbách v oblasti financování je zrovnoprávnění všech poskytovatelů sociálních sluţeb. O dotaci můţe v současné době ţádat kaţdý poskytovatel sociální sluţby a ne pouze nestátní subjekty, jako tomu bylo dříve.

58

6. Pohled na vývoj sociálních sluţeb v příštích letech V oblasti sociálních sluţeb je velice zásadní stále analyzovat budoucí rozvoj sluţeb a zaměřit se na jejich zlepšování, rozšiřování a kvalitu, která bude nabízena stále se zvyšujícímu počtu potřebných osob, které se ocitnou v nepříznivé ţivotní situaci.

6.1. Rozvoj sociálních sluţeb Dle dokumentu „ Priority rozvoje sociálních služeb pro období 2009 – 2012“93 vypracovaném MPSV je nutné se zaměřit na určité problematické oblasti v rámci sociálních sluţeb. Jednou z nich je podpora rozvoje služeb sociální prevence, která se zabývá skupinou lidí ohroţenou ve zvýšené míře sociálním vyloučením nebo osobami, které jiţ sociálně vyloučené jsou, z jiných důvodů, neţ je věk či zdravotní stav. Takovým důvodem můţe být uţívání návykových látek, ţivot v sociálně vyloučené lokalitě, rizikový způsob ţivota atd. MPSV identifikovalo potřebný rozvoj pouze u některých druhů sluţeb sociální prevence, jelikoţ jsou povaţovány za nejakutnější, tím ale nezpochybňuje význam ostatních druhů sluţeb sociální prevence. -

Terénní sociální práce je stěţejní nástroj v předcházení sociálního vyloučení, avšak problematikou je nízké povědomí obcí o moţnostech vyuţívání terénní sociální práce a zajištění terénních a ambulantních programů. Pracovní pozice terénního sociálního pracovníka či terénního pracovníka se bohuţel ocitá na okraji zájmu veřejné správy, přestoţe je nedocenitelná, pokud je vykonávána v náleţité kvalitě, v této oblasti je i nedostatek kvalifikovaných pracovníků a zároveň nedostatečná nabídka vzdělávacích programů.

-

Služby následné péče mají významnou roli v závěrečných stádiích léčby. Osoby ohroţené sociálním vyloučením je nutné podpořit v sociálním znovuzačlenění pro případ rizikového chování. Například u lidí s drogovou závislostí je nutné sluţbou následné péče napomáhat k udrţení trvalé abstinence a k opětovnému začlenění do společnosti. Tím se eliminují rizika nejen pro jedince samotného, ale i pro společnost.

93

PAVLÍK, R. Priority rozvoje sociálních služeb pro období 2009-2012 [online]. 2009. [cit. 2012-03-31]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7759/Priority_rozvoje _soc_sluzeb.pdf..

59

-

Služby zaměřené na řešení situace lidí, kteří jsou na okraji společnosti, mezi situace, které sluţby sociální prevence v těchto případech řeší jsou: bezdomovectví, opouštění zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, propuštění z věznice, domácí násilí, sexuální zneuţívání. Záměrem na národní úrovni je co největší sniţování rizika sociálního vyloučení a to zejména u lidí, kteří opouštějí zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy. Pro tuto skupinu jsou vytvořeny vzdělávací programy pro sociální kurátory.

V důsledku stárnutí populace je systém sociálních sluţeb významnou oblastí nabízející nové pracovní příleţitosti. Je nabízena i moţnost osobám sociálně vyloučeným k opětovnému navrácení se do zaměstnání.

6.2. Transformace sluţeb sociální péče Je nutné provedení takových systémových změn, které povedou k humanizaci pobytových zařízení (proměně systému péče a prostředí za účelem naplnění práv a potřeb uţivatelů) a jejich transformaci (souhrn procesů změny řízení, místa a formy poskytování, vzdělávání a financování), kde výsledným stavem bude péče v běţných ţivotních podmínkách. Transformací sociálních sluţeb rozumíme řešení potřeb kaţdého jednotlivého člověka, nikoli potřeb systému.

6.3. Vzdělávání a profesní rozvoj V zájmu zajištění kvalitní úrovně všech sluţeb je nutné vytvořit systém celoţivotního vzdělávání pracovníků v sociálních sluţbách. Je důleţité, aby se vzdělávání týkalo všech pracovníků, kteří přicházejí do kontaktu s uţivateli sociálních sluţeb. Při implementaci zákona o sociálních sluţbách se jeví jako důleţitá podpora pro pečující rodinu a pro osoby blízké. Díky informacím od profesionálů o kombinaci domácí péče a sociálních sluţeb je mnoha osobám, které pečují o člena rodiny umoţněna účast na trhu práce, v kulturním a jiném společenském ţivotě…Pečujícím je nezbytností zařídit systém poradenství od pracovníků v sociálních sluţbách.

60

6.4. Plánování sociálních sluţeb „Základním nástrojem k zajištění uzemní a typové dostupnosti sociálních služeb v daném území je strategické plánování rozvoje sociálních služeb. Základem plánování sociálních služeb je spolupráce zadavatelů (obcí, krajů) s uživateli (klienty) a poskytovateli (jednotlivými organizacemi) sociálních služeb při vytváření plánu, vyjednávání o budoucí podobě služeb a realizaci konkrétních kroků. Společným cílem je zajistit dostupnost kvalitních sociálních služeb. Při plánování sociálních služeb se vychází zejména z porovnání existující nabídky sociálních služeb se zjištěnými potřebami (potenciálních) uživatelů služeb. Výsledek provedeného srovnání slouží jako jeden z klíčových podkladů pro zformulování priorit v oblasti sociálních služeb.“94 MPSV podporuje plánování sociálních sluţeb a tato podpora je nezbytná i pro další období Bude se zaměřovat na vzdělání v oblasti plánování sociálních sluţeb, na metodickou a finanční podporu plánování sociálních sluţeb. Dále bude MPSV usilovat o „systémovější provázanost mezi obecnou, krajskou a národní úrovní“.95

6.5. Ekonomická udrţitelnost sociálních sluţeb Lidé, kteří z rozdílných důvodů potřebují pomoc, nejsou vţdy sami schopni tuto pomoc obstarat. Důvodem je nedostatek finančních prostředků pro její zajištění. Proto je nutná podpora z veřejných prostředků. Veřejné prostředky musí být vyuţívány účelně, hospodárně a efektivně, na to dohlíţí správce veřejného rozpočtu. Účelem je myšleno sníţení rizika sociálního vyloučení, efektivitou je především řešení skutečných potřeb osob a hospodárností se rozumí nejvyšší moţná kvalita způsobu řešení potřeb osob za přijatelnou cenu.

94

95

POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY. Důvodová zpráva vládního návrhu na vydání zákona o sociálních službách. Poslanecký tisk č. 1102/0 [online]. 2005. [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT =1102&CT1=0. PAVLÍK, R. Priority rozvoje sociálních služeb pro období 2009-2012 [online]. 2009. [cit. 2012-03-31]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/ 7759/Priority_rozvoje _soc_sluzeb.pdf. s. 11.

61

Závěr Cílem této bakalářské práce bylo seznámení se s právní úpravou sociálních sluţeb v České republice. Po srovnání původní a nynější právní úpravy sociálních sluţeb jsem došla k závěru, ţe nová právní úprava, která trvá jiţ více neţ pět let i s některými novelami, které reagují na dané situace, přinesla novou etapu, která se snaţí být co nejvíce v rámci moţností nápomocná lidem, kteří se ocitají v nepříznivé sociální situaci. Zákon je přehledný, ucelený a vytváří podmínky pro uspokojování oprávněných potřeb osob, které jsou oslabeny v jejich prosazování. Za největší přínos povaţuji zavedení příspěvku na péči, který umoţňuje jeho příjemci aktivně se sám rozhodnout, jakým způsobem ho vyuţije a tím zapojuje sám sebe do procesu vyhledávání si konkrétní sociální sluţby bez účasti orgánu veřejné správy. Příspěvek tímto vytváří i konkurenční prostředí mezi poskytovateli sociálních sluţeb a v neposlední řadě přispívá i tomu, ţe osoby, které potřebují péči, mohou zůstat ve svém domácím prostředí, které jim prospívá nejvíce, jelikoţ je pro ně nejpřirozenější. Poskytovatelům sociálních sluţeb jsou stanoveny stejné podmínky pro činnost díky zavedení registru poskytovatelů, tímto zmizel rozdíl mezi státními a nestátními poskytovateli sociálních sluţeb, nedokonalost vidím ale ve financování poskytovatelů sociálních sluţeb a sniţování státních dotací na jejich poskytování. Pro ochranu osob, které vyuţívají sluţby je zavedena kontrola kvality sociálních sluţeb, která je prováděna prostřednictvím inspekce sociálních sluţeb a je tedy na daném inspektorovi, aby reagoval a v zájmu uţivatelů a sděloval své postřehy poskytovatelům za účelem zlepšování úrovně sluţeb Zárukou kvality by měly být i zákonem dané předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka. Za nevyhovující povaţuji nerovnoměrné rozloţení sociálních sluţeb po ČR, zejména na venkově chybí zařízení pro občany, kteří by chtěli řešit svou sociální situaci s jejich pomocí a proto opět vyzdvihuji účelovost příspěvku na péči, který napomůţe důstojnému ţití v kruhu nejbliţších i v situaci, jakou způsobuje nedostatečné zázemí sluţeb pro tyto občany právě na venkově. Hlavním posláním a cílem zákona o sociálních sluţbách je podpora procesu sociálního začleňování a sociální soudrţnosti ve společnosti. Velice častým slovním spojením této doby v souvislosti, se sociálními sluţbami, je pojem „sociální ochrana“, kdy se v rámci Evropské unie koordinuje a podporuje úsilí vlád členských států zabránit a soustavně bojovat proti 62

chudobě a sociálnímu vyloučení. Vlády členských států si za účelem reformy svých sociálních systémů vyměňují zkušenosti a osvědčené postupy a řeší problémy, které dle demografických změn nastávají v důsledku stárnutí obyvatelstva. Vlády pravidelně poskytují zprávy s údaji a porovnávají se s ostatními vládami Evropské unie. Členské státy v této oblasti spolupracují na základě rámce nazvaného otevřená metoda koordinace, kde si stanoví společné cíle a společné ukazatele a poté vlády jednotlivých států na základě této metody předkládají Evropské komisy tzv. národní strategické zprávy. Tyto pak Evropská komise a Evropská rada posuzuje ve společných zprávách- zprávy odráţejí výslednou iniciativu Evropské unie v jednotlivých zemích.96 Zdůraznit bych především chtěla náročnost sociálních sluţeb a to nejen na psychiku samotných poskytovatelů, ale i na velmi náročné pracovní podmínky. Finanční ohodnocení těchto subjektů je podceněno a tím není naplněno uspokojení ze samotné vykonané práce. Z tohoto důvodu chybí v oblasti sociálních sluţeb kvalitní personál a toto se projeví na základě očekávaného silného růstu poptávky po některých ze sluţeb v závislosti na stárnutí populace.97 Sociální sluţby by nám měly přinášet zázemí, zázemí, ţe v jakémkoli období ţivota překonáme společně s jejich pomocí překáţky, které by nás vyloučily z naší přirozené společnosti. Jde o přístup nás samotných, jak sociální sluţby vyuţijeme ke své aktuální potřebě. Samozřejmostí, která by měla být základním kamenem při poskytování sociálních sluţeb je ale především důstojné zacházení a sociální cítění.

96

97

Evropská komise. Sociální ochrana a sociální začlenění [online]. 2012. Aktualizace neuvedena [cit. 2012-0331]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=750 &langId=cs. Evropská komise. Dvouletá zpráva o sociálních službách obecného zájmu [online]. 2008. [cit. 2012-03-31]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=SEC: 2008:2179:FIN:EN:PDF.

63

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Odborné publikace HYÁNEK, Vladimír., PROUZOVÁ, Zuzana., ŠKARABELOVÁ, Simona. a kol. Neziskové organizace ve veřejných službách. První vydání. Brno: MU ESF, CNVS, 2007. 294 s. ISBN 978-80-210-4423-4. KRÁLOVÁ, Jarmila; RÁŢOVÁ, Eva. Sociální služby a příspěvek na péči 2009/2010. Třetí vydání. Olomouc: Anag, 2009. 423 s. ISBN 978-80-7263-559-7. KREBS, Vojtěch a kol.; Sociální politika. Čtvrté přepracované a aktualizované vydání. Praha: ASPI a.s., 2007. 504 s. ISBN 978-80-7357-276-1. MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby. První vydání. Praha: Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9. MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. První vydání Praha: Portál, 2001. 312 s. ISBN 80-7178-473-7. OPATRNÝ, Michal, Studijní text: Teologie a sociální práce+Biblické základy sociální práce. Charita církve po získání politické svobody. 53 s. TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. Třetí aktualizované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 380 s. ISBN 80-7179-856-8.

Právní předpisy Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 83/1990 Sb., o sdruţování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 552/ 1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 463/1991 Sb., o ţivotním minimu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 482/1991 Sb., o ţivotní potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 101/ 2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů.

64

Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č.505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů.

Internetové zdroje EVROPSKÁ KOMISE. Sociální ochrana a sociální začlenění [online]. 2012. Aktualizace neuvedena [cit. 2012-03-31]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=750 &langId=cs. EVROPSKÁ KOMISE. Dvouletá zpráva o sociálních službách obecného zájmu [online]. 2008. [cit. 2012-03-31]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri =SEC:2008:2179:FIN:EN:PDF. KOREJTKO, D. Otázky a odpovědi k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a k zákonu č.109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách [online]. 2010. [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/2974/otazky _odpovedi_22-rev3.pdf. KOREJTKO, D.: Sociální služby a příspěvek na péči [online]. 22.-23.4.2009. [cit. 2012-01-24]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7174/Socialni _sluzby_a_ prispevek_na_peci.pdf. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Stručný průvodce zákonem o sociálních službách [online]. 2006. [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/ files/clanky/3222/zlom170x170web.pdf. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Sociální služby. Vývoj sociálních výdajů MPSV v roce 2010 [online]. 2011. Poslední aktualizace 17. 5. 2011. [cit. 2012-03-22]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/10800. PAVLÍK, R. Priority rozvoje sociálních služeb pro období 2009-2012 [online]. 2009. [cit.2012-03-31]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/ 7759/Priority_rozvoje_soc_sluzeb.pdf. POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY. Důvodová zpráva vládního návrhu na vydání zákona o sociálních službách. Poslanecký tisk č. 1102/0 [online]. 2005. [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT =1102&CT1=0. POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY. Vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními 65

v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Poslanecký tisk č. 155/0. [online]. 2010. [cit. 2012-03-22]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=155&CT1=0. VYLITOVÁ, M. Sociální služby [online]. únor 2003. [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/736/bila_kniha.pdf. Inkluzivní škola. [online]. [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http:// www.inkluzivniskola.cz/sites/default/files/uploaded/Socialni_vyloucení__exkluze_a_socialni _zaclenovani_inkluze.pdf. Osobní asistence. [online]. Poslední aktualizace 20. 2. 2009. [cit. 2012-03-22]. Dostupné z: http://www.osobniasistence.cz/?tema=1.

SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Stupně závislosti a výše příspěvku před 1. 1. 2011. Tabulka 2: Přehled výdajů příspěvku na péči za roky 2009 a 2010.

66

67