Právní úprava poskytování zdravotních sluţeb v České republice

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra managementu, podnikání a oceňování

Právní úprava poskytování zdravotních sluţeb v České republice Bakalářská práce

Autor:

Eva Pešková

Obor:

Ekonomika a management zdravotních a sociálních sluţeb

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Vladimír Tetur

Duben, 2013

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

…………..…………………. V Ledči nad Sázavou dne 24. dubna 2013

Eva Pešková

Poděkování: Děkuji Mgr. Vladimíru Teturovi za odborné vedení bakalářské práce. Dále děkuji za cenné rady, připomínky a podněty zaměstnancům a pacientům Vysočinských nemocnic s.r.o., kde byl výzkum proveden.

Anotace Velké legislativní změny byly součástí rozsáhlé zdravotní reformy. Zákon o péči o zdraví lidu (20/1966 Sb.) byl přijat jako základní právní předpis zdravotnického práva v Československu. Zákon o zdravotních sluţbách jej nahradil a obsahuje obecnou právní úpravu; vymezuje novou terminologii, základní podmínky poskytování zdravotních sluţeb. Tento předpis je doplněn speciální právní úpravou, obsaţenou v zákoně o specifických zdravotních sluţbách. Klíčová slova: zdravotní reforma, zákon o zdravotních sluţbách, zákon o specifických zdravotních sluţbách, zkušenosti z realizace právních předpisů

Annotation Large legislative changes were part of an extensive health reform. The Law on Health Care (20/1966 Coll.) was adopted as the fundamental law of medical law in Czechoslovakia. Health Services Act and replaced it and contains general rules, defines the new terminology, the basic conditions for the provision of health services. This regulation is complemented by special legislation, contained in the Specific Health Services Act. Key words: health reform, Health Services Act, Specific Health Services Act, experience from the implementation of legislativ

ÚVOD ........................................................................................................................................ 6 TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................. 8 1

GENEZE POSKYTOVÁNÍ ZDRAVOTNÍ PÉČE A SLUŢEB.................................... 8

1.1

Zákon o péči o zdraví lidu ....................................................................................................................... 8

1.2

Další vývoj poskytování zdravotních sluţeb ........................................................................................ 10

1.3

Vývoj zdravotního pojištění .................................................................................................................. 12

2

ROZBOR ZÁKONA O ZDRAVOTNÍCH SLUŢBÁCH ............................................ 14 2.1 Základní ustanovení ............................................................................................................................. 14 2.2 Zdravotní sluţby a zdravotní péče ....................................................................................................... 16 2.2.1 Obecné podmínky poskytování zdravotních sluţeb ........................................................................ 18 2.3 Oprávnění k poskytování zdravotních sluţeb ...................................................................................... 19 2.4 Práva a povinnosti pacienta a jiných osob ........................................................................................... 20 2.5 Postavení poskytovatele a zdravotních pracovníků ............................................................................. 22 2.6 Zdravotnická dokumentace .................................................................................................................. 22 2.7 Nakládání s odejmutými částmi lidského těla, postup při úmrtí .......................................................... 24 2.8 Stíţnosti ............................................................................................................................................... 26 2.9 Hodnocení kvality a bezpečí zdravotních sluţeb ................................................................................. 26 2.10 Kontrolní činnost ................................................................................................................................. 27 2.11 Fakultní nemocnice a centra vysoce specializované péče .................................................................... 28

3

ROZBOR ZÁKONA O SPECIFICKÝCH SLUŢBÁCH ............................................ 30 3.1 3.2 3.3 3.4

Zdravotní sluţby poskytované za zvláštních podmínek ....................................................................... 30 Ověřování nových postupů .................................................................................................................. 32 Posudková péče .................................................................................................................................... 32 Lékařské ozáření a klinické audity ....................................................................................................... 33

PRAKTICKÁ ČÁST .............................................................................................................. 34 4

ZKUŠENOSTI Z REALIZACE NOVÝCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ ...................... 34 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6 4.7

Situace ve zdravotnictví v kraji Vysočina ............................................................................... 34 Vysočinské nemocnice s.r.o. ................................................................................................... 37 SWOT analýza Vysočinských nemocnic s.r.o. ....................................................................... 39 Financování Vysočinských nemocnic ..................................................................................... 39 Praktické dopady zákona č. 372/2011 Sb. na následnou péči ................................................. 41 Interní systém hodnocení kvality ve VS ................................................................................. 42 Dotazníkový průzkum............................................................................................................. 45

ZÁVĚR .................................................................................................................................... 52 POUŢITÉ PRAMENY ........................................................................................................... 53 DOTAZNÍK ............................................................................................................................ 56

Úvod Dnem 1. dubna 2012 nabyl účinnosti zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování („zákon o zdravotních sluţbách“), který byl publikován ve Sbírce zákonů dne 8. prosince 2011. Ve stejný den nabyl účinnosti zákon č. 375/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních sluţbách, zákona o specifických zdravotních sluţbách (č. 373/2011 Sb.) a zákona o zdravotnické záchranné sluţbě (č. 374/2011 Sb.). Společně se zákonem o zdravotních sluţbách byl tedy přijat i zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních sluţbách, upravuje zdravotní sluţby poskytované za zvláštních podmínek, např. asistovanou reprodukci, sterilizace, genetická vyšetření, odběr lidské krve aj. Dále předpis upravuje posudkovou péči, pracovně lékařské sluţby a posuzování nemocí z povolání apod. Dalším novým zákonem ve zdravotnictví byl zákon č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné sluţbě, který mimo jiné stanoví podmínky, za kterých je poskytována zdravotnická záchranná sluţba, práva a povinnosti poskytovatelů těchto sluţeb. Tyto legislativní změny byly součástí rozsáhlé zdravotní reformy. Slovo reforma je v poslední době často skloňováno ve všech moţných sférách společenského ţivota. Připravuje se reforma daňová, důchodová, sociální, zdravotní atd. Pojem reforma je dnes uţíván v souvislosti s kaţdou sebemenší změnou právní úpravy. Skutečné systémové reformy jsou obvykle společností ţádané, a to aţ do okamţiku, kdy se pomalu začnou realizovat a kdy jejich dopady začnou někoho bolet. V oblasti zdravotnictví je slovo reforma velmi zprofanované, neboť systém českého zdravotnictví je více či méně reformován jiţ dvacet let, avšak reálné výsledky tohoto úsilí jsou většinou pro odpor zainteresovaných stran zcela minimální. Společně s novými zákony o zdravotnictví byly novelizovány také předpisy o veřejném zdravotním pojištění, protoţe vzájemná provázanost je velká. Jedná se především o zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění a zákon o veřejném zdravotním pojištění.

6

Cílem nové právní úpravy obsaţené ve spojeném „změnovém“ zákoně (č. 375/2011 Sb.) je zajistit soulad dotčených právních předpisů s návrhy výše uvedených zákonů upravujících zdravotní sluţby a zdravotnickou záchrannou sluţbu, neboť po nové úpravě vztahů v oblasti poskytování zdravotních sluţeb a zdravotní záchranné sluţby by mnohé právní úpravy byly zcela nesrozumitelné nebo duplicitní. Zákon provádí v dotčených právních předpisech především změny terminologické; obsahuje rovněţ změny vyvolané novou úpravou podmínek poskytování zdravotních sluţeb, kdy dochází ke změnám stávajících podmínek nebo se stanoví podmínky zcela nové. Nejvýznamnějším okruhem úprav jsou změny vedoucí k zajištění terminologické jednotnosti právních předpisů.1 V této práci se ze všech těchto předpisů (které jsou pochopitelně v mnoha ohledech vzájemně provázané) budeme věnovat analýze zákona o zdravotních sluţbách a zákona o specifických zdravotních sluţbách. To vše po nastínění geneze právní úpravy na poli zdravotnictví, kde má nejzásadnější postavení zákon o péči o zdraví lidu. Závěr práce bude pojat prakticky, tedy budou popsány vlastní zkušenosti z realizace nových právních předpisů v praxi – na pracovišti konkrétního zdravotnického zařízení. Ke zpracování práce bude pouţito zejména metody analytické, v jejímţ rámci podáme charakteristiku určité skutečnosti (v našem případě především při rozboru legislativu), a dále metody komparativní, která poslouţí k porovnání někdejší a současné právní úpravy.

1

PETRÁK, M. Nová zákonná úprava ve zdravotnictví a její vliv na terminologii ve školském zákoně a zákoně o soudnictví ve věcech mládeţe (počínaje 1. dubnem 2012), Řízení školy, 2012, č. 4, s. 15 7

Teoretická část 1 Geneze poskytování zdravotní péče a sluţeb 1.1 Zákon o péči o zdraví lidu Zákon o péči o zdraví lidu (20/1966 Sb.) byl přijat jako základní právní předpis zdravotnického práva v Československu. Vymezoval povinnosti státu, zdravotnických zařízení i uţivatelů zdravotnických sluţeb a zásady zdravotnické péče. Od roku 1966 aţ do roku 1990 nebyl ani jednou změněn, od té doby byl upraven mnoha novelizacemi, které byly prováděny pro kaţdý stát federace zvlášť. V ČR platil po řadě novelizací aţ do roku 2012, několik návrhů na jeho nahrazení novým zákonem o zdravotní péči mezitím neprošlo úspěšně legislativním procesem. Obecně lze říci, ţe tento zákon upravoval hlavní zásady péče o zdraví obyvatelstva. Stanovoval práva a povinnosti občanů v oblasti zdravotnictví, povinnosti zdravotníků, zejména lékařů a určuje základní atributy vztahu lékař - pacient. Zákon garantoval právo pacienta na informace o povaze jeho onemocnění a léčbě a zavazuje lékaře poskytovat péči pouze se souhlasem pacienta (informovaný souhlas) a lege artis, tj. v souladu se současnou úrovní medicíny. Definoval situace, kdy bylo moţno poskytnout péči bez souhlasu pacienta. Zákon dělil zdravotnické sluţby na ty, které byly poskytovány pacientům na základě veřejného zdravotního pojištění, tj. bez přímé úhrady a na sluţby, které jsou ze zdravotního pojištění vyloučeny. Dále zde byla zmiňována nutnost rozvoje vědy a techniky a uplatňování tohoto rozvoje v praxi a kladen důraz na prevenci a ochranu zdraví). Zákonem byla dále stanovena spolupráce a vztahy mezi ministerstvem zdravotnictví České republiky, profesními organizacemi, občany a cizími státními příslušníky a to nejprve v rovině obecné (§ 10) a poté i v rovině konkrétnější. Z této oblasti mezi nejzajímavější patří mezi nejdůleţitější § 11, kterým byl definován způsob úhrady a kdo můţe zdravotní péči poskytovat. Tímto zákonem je také upravena, resp. nastavena i léčebně preventivní péče, která zahrnuje především ambulantní péči, lůţkovou péči, záchrannou sluţbu, lázeňskou péči, lékárenskou péči, a posudkovou činností. Stanovoval jejich základní pravidla a udílel zpravidla ministerstvu zdravotnictví ČR právo vyhláškou upravovat jejich činnosti. 8

Zákon se dále zabýval problematikou odnímání částí lidského těla v souvislosti s léčebně preventivní péčí, lékařskou vědou, výzkumem a výukovými účely, odběr krve, tkání a orgánů (§ 26), kde definoval obecně platné principy a v některých případech dával ministerstvu zdravotnictví ČR pravomoc řešit věci vyhláškou. Věnoval se problematice tzv. speciálních výkonů (sterilizace, pitva, atp.), takovéto úkony mohly být prováděny na vlastní ţádost, někdy i v souladu s vyhláškou ministerstva zdravotnictví. Část zákona se věnovala pravomocím ministerstva zdravotnictví ČR a orgánů státní zdravotní správy, dále zde bylo moţno nalézt řešení problematiky posudků a odvoláním proti nim. O právech občanů se hovořil zákon v ustanovení § 9, kde bylo zakotveno právo na poskytování zdravotní péče, coţ bylo dále specifikováno tímto zákonem ale také dalšími zákony, zejména zákonem o všeobecném pojištění2 a zákonem o ochraně veřejného zdraví3. Druhým významným právem, zakotveným zákonem, bylo právo volby lékaře, ze kterého bylo několik výjimek (vojáci, epidemie, atp.). Významná práva, zabývající se preventivní léčbou kaţdého pacienta byla definována v jeho § 23, kde bylo stanoveno, ţe lékař je nemocného (popř. členy jeho rodiny) poučit o jeho nemoci, potřebných výkonech, atp. Byla zde však tato povinnost oslabena např. tím, ţe to měl učinit vhodným způsobem a tato formulace směřovala k tomu, ţe tak měl učinit za účelem, aby pacient mohl tzv. spolupracovat na svém ozdravění. Toto bylo očividně v rozporu se světovými trendy, které jednoznačně v současné době vedou k nároku na plné informování pacienta. Přesto bylo v § 67b zákona zajištěna plná informovanost a pacient měl právo na poskytnutí veškerých informací shromáţděných ve zdravotnické dokumentaci vedené o jeho osobě a v jiných zápisech, které se vztahovaly k jeho zdravotnímu stavu. Dále zákon ukládal, ţe za osoby mladší 18 let nebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům měli právo na tyto informace jejich zákonní zástupci). Dále bylo stanoveno, ţe vyšetření i léčba se musely dít se souhlasem pacienta. Pokud tento souhlas pacient neudělil, pak si tuto skutečnost lékař musel nechat písemně potvrdit (tzv. revers). Tímto zákonem byla řešena a vlastně i definována tzv. soustava zdravotnických zařízení, kterou tvořila veškerá zdravotnická zařízení, ale i např. vědecká pracoviště, distributoři a výrobci léčiv a zdravotní techniky, školská a školicí zařízení, atp. a to bez ohledu na jejich zřizovatele. Zákon ukládal těmto zařízením povinnosti, specifikoval obecné podmínky, za

2 3

zákon č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů 9

jakých mohla být taková zařízení zakládána (nejednalo se pouze o nemocnice či specializovaná pracoviště, ale např. i lékárny) a opravňoval ministerstvo zdravotnictví zakázat zřízení či provoz zařízení, jeţ by tyto podmínky nesplňovalo. Co se pracovníků v tomto oboru týče, bylo ministerstvo zdravotnictví ČR povinno vyhláškou stanovit podmínky, průběh a funkce, které ve zdravotnických organizacích a zařízeních v působnosti ministerstva zdravotnictví a obcí byly obsazovány výběrovým řízením. To mu dávalo velkou moc kontrolovat jednotlivá zdravotnická zařízení a prosazovat v nich svoji politiku. Ustanovení § 55 stanovilo povinnosti pracovníků ve zdravotnictví. Zákon se dále zabýval výchovou, výukou a dalším vzděláváním, kde zmocňoval ministerstvo k určení tato pracoviště, podílet se na jejich rozvoji jmenovat a odvolávat jejich vedoucí atd.

1.2 Další vývoj poskytování zdravotních sluţeb Poměrně důleţitým právním milníkem bylo přijetí zákona o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních4. Předmětem úpravy byly jak podmínky poskytování zdravotní péče v nestátních zařízeních, tak i podmínky jejich provozování. Nestátním zařízením se rozuměly nejen např. druţstevní, obecní, církevní, soukromé zdravotnické zařízení, ale i zdravotnické zařízení státní, které je jiným neţ státním subjektem pronajato. Zákon umoţňoval poskytovat v nestátních zařízeních všechny druhy zdravotní péče za předpokladu, ţe bude pro takovou činnost náleţitě vybaveno. Hygienické poţadavky na provoz zdravotnických zařízení, jakoţ i technické a věcné poţadavky na jejich vybavení stanovily vyhlášky MZ ČR vydané k provedení tohoto zákona. Zákon byl zrušen zákonem č. 372/2011 Sb. Zákon o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře5, kterým byly také tyto komory zřízeny, je platný dodnes. Zákon ukládá dotčeným odborníkům povinné členství v příslušné komoře a zřizuje jejich statutární orgány. Komory dbají, aby členové komor vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony a řády komor, zaručují odbornost svých členů a potvrzují splnění podmínek k výkonu lékařského, stomatologického a lékárnického povolání podle

4 5

zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních zákon č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře 10

zvláštních předpisů, posuzují a hájí práva a profesní zájmy svých členů, chrání profesní čest svých členů a vedou seznam členů. Dne 19. března 1997 byl přijat zákon o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů6. V úvodním ustanovení se v prvé řadě stanoví účel zákona a podmínky k jeho dosaţení. S cílem zajištění jakostních, účinných a bezpečných léčiv a s tím spojeného zdokonalení ochrany zdraví občanů se zákonem upravují především podmínky pro výzkum, výrobu, přípravu, distribuci, výdej, kontrolu a zneškodňování léčiv a pro některé další s tím související činnosti. Vzhledem ke specifickým podmínkám zacházení s omamnými látkami a psychotropními látkami není právní úprava léčivých přípravků obsahujících tyto látky zahrnuta do tohoto zákona. Zákon byl zrušen po 10 letech platnosti současným zákonem o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů7. V roce 2000 vstoupil v platnost zákon o zdravotnických prostředcích a o změně některých souvisejících zákonů8, kterým byly vytvořeny podmínky pro podstatné prohloubení bezpečnosti pacientů, zaměstnanců zdravotnických zařízení i třetích osob v rámci poskytování zdravotní péče s pouţitím zdravotnických prostředků. Podstata zákona spočívá ve vytvoření nového systému kontroly jako součásti prevence v oblasti zdravotnických prostředků (předcházení ohroţení ţivota či poškození zdraví lidí), dále zpřesnění úkolů a kompetencí orgánů vykonávajících státní správu v oblasti zdravotnických prostředků a v novém pojetí odpovědnosti subjektů působících v oblasti zdravotnických prostředků se zdůrazněním odpovědnosti výrobce za vlastnosti těchto prostředků. Zákon také reguluje rozšíření povinností výrobců, dovozců, distributorů zdravotnických prostředků z hlediska medicínských potřeb, zejména však poskytovatelů (zdravotnická zařízení a ústavní zařízení sociální péče) a osob provádějících údrţbu a servis zdravotnických prostředků. Zákon je platný dodnes. Poměrně velký význam na poli zdravotnictví má také tzv. transplantační zákon9. Zákon koncipuje zejména předpokládaný souhlas s posmrtným odběrem tkání a orgánů, spravedlnost při alokaci tkání a orgánů, povinnou registrace osob čekajících na transplantaci, dárců a příjemců tkání a orgánů nebo vznik nezávislého Koordinačního střediska transplantací. Zákon dále dává právní statut registrům tohoto typu jiţ existujícím a jako 6

zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech) 8 zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně některých souvisejících zákonů 9 zákon č. 258/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon) 7

11

novinku předpokládá zřízení registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Obecná právní úprava zřizování registrů je vymezena zvláštním zákonem. V souvislosti s regulací zdravotnictví byla vydána celá řada dalších právních předpisů. Lze zmínit např. zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví či zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

1.3 Vývoj zdravotního pojištění Pojišťování zdraví v českých zemích, resp. na území dnešní České republiky, má svou tradici. Náš současný systém všeobecného zdravotního pojištění vychází z přirozené kontinuity s modelem, který se původně vyvinul ve středoevropské oblasti koncem minulého století. Tento systém se postupně (v devadesátých letech minulého století a začátkem tohoto století) rozšířil do dalších evropských zemí, později se neustále vyvíjel a zdokonaloval a přizpůsoboval podmínkám a potřebám jednotlivých zemí aţ po současný stav. Na svou dobu velmi pokrokový systém nemocenských pokladen existoval v ČSR jiţ za první republiky podle zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Po 2. světové válce došlo u nás k výrazným změnám tohoto systému. V roce 1948 (zákonem č. 99/1948 Sb., o národním pojištění) byly sjednoceny všechny druhy nemocenského, úrazového a důchodového pojištění většiny pracujících. K věcnému i organizačnímu přebudování národního pojištění došlo pak počátkem padesátých let, kdy zdravotní péče přestala mít charakter věcné dávky nemocenského pojištění a byl zaveden jednotný státní monopol v poskytování preventivní a léčebné péče. Tak bylo násilně přerušeno fungování jednoho z nejmodernějších systémů sociálního pojištění v Evropě. Péči o zdraví zajišťoval nadále výlučně stát všem občanům tzv. bezplatně.10 Teprve přesně po čtyřicetiletém přerušení (1952 - 1991) jsme se ke zdravotnímu pojištění znovu vrátili. V závěru roku 1991 byly Českou národní radou přijaty tři významné zákony, jimiţ se podstatně změnil systém poskytování a úhrady zdravotní péče u nás. Šlo jednak o zákon ČNR č. 548/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a dále o dva zcela nové zákony (zákon ČNR č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění a zákon ČNR č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní 10

TROSTER, P. Všeobecné zdravotní pojištění a jeho změny, Všehrd, 1994, č. 1, s. 33 12

pojišťovně České republiky). V následujícím roce byly přijaty další důleţité zákony v této oblasti, a sice zákon ČNR č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, zákon ČNR č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách a zákon ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. Uvedené zákonné normy znamenaly zásadní kvalitativní (převratnou) změnu v zabezpečování a financování zdravotní péče v České republice. Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 10. července 1996 zrušil § 11 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona ČNR č. 548/1991 Sb., § 1, § 2 odst. 2 a 3 a § 13 odst. 3 a 5 zákona ČNR č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění zákonů č. 161/1993 Sb. a č. 59/1995 Sb., Zdravotní řád vydaný nařízením vlády České republiky č. 216/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyhlášku Ministerstva zdravotnictví č. 467/1992 Sb., o zdravotní péči poskytované za úhradu a vyhlášku Ministerstva zdravotnictví č. 426/1992 Sb., o úhradě léčiv a prostředků zdravotnické techniky, ve znění pozdějších předpisů. Tato mezera v legislativě byla vyřešena přijetím zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. Vymezuje se okruh pojištěnců všeobecného zdravotního pojištění, jakoţ i vznik a zánik zdravotního pojištění stejným způsobem, jako byl vymezen v předchozí právní úpravě. Pojistné tak nadále platí zaměstnanci a zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné, stát za vyjmenovaný okruh osob a ostatní pojištěnci s trvalým pobytem na území České republiky, tedy ti pojištěnci, kteří nejsou zaměstnanci, nejsou ani osobami výdělečně činnými a nejsou ani ve skupině osob, za které platí pojistné stát. Z dosavadní právní úpravy se rovněţ přejímá výčet činností, které se povaţují za zaměstnání.11 Zákon o veřejném zdravotním pojištění je platný dodnes.

11

Důvodová zpráva k zákonu č. 48/1997 Sb. 13

2 Rozbor zákona o zdravotních sluţbách Zákon o zdravotních sluţbách je jedním ze souboru nových právních předpisů, které nahrazují stávající překonanou úpravu provedenou zákonem č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, a řadou předpisů tyto zákony provádějících. Jedná se o zákon kodexového typu obsahující obecnou právní úpravu; vymezuje novou terminologii, základní podmínky poskytování zdravotních sluţeb, postavení státu, poskytovatele zdravotních sluţeb a pacienta a jejich vzájemné vztahy. Na zákon o zdravotních sluţbách navazuje zákon o specifických zdravotních sluţbách a zákon o zdravotnické záchranné sluţbě. Předmět nové právní úpravy je vymezen tak, aby podmínky poskytování zdravotních sluţeb byly upraveny uceleně jedním zákonem. Zákonem není dotčena působnosti jednotlivých zřizovatelů zdravotnických zařízení, nově poskytovatelů zdravotních sluţeb.

2.1

Základní ustanovení

Zákon na prvním místě definuje samotný pojem zdravotní péče, který doposud nebyl doposud ţádným právním předpisem definován a také zavádí nový pojem, kterým jsou zdravotní služby. Pojem zdravotní sluţby je pojem mající vztah k poskytování zdravotní péče; poskytování zdravotní péče je moţné provádět pouze jako poskytování zdravotních sluţeb a samozřejmě opačně - poskytování zdravotních sluţeb je definováno jako poskytování zdravotní péče a dalších odborných činností v souladu se zákonem, a to vlastním jménem a na vlastní odpovědnost poskytovatele zdravotních sluţeb. Uvedené definice zabraňují moţnosti poskytování zdravotních sluţeb (tedy i zdravotní péče) mimo mantinely dané zákonem; neoprávněné poskytování bude postihováno podle zákona.12 Zdravotní služby je zákonným pojmem širším, neţli je pojem zdravotní péče. Zdravotní péče zahrnuje jednotlivé zdravotní výkony a další činnosti směřující zejména k prevenci, odhalení, vyléčení nemoci, ke zlepšení zdravotního stavu pacienta, pomoci při početí a při 12

CHVÁTALOVÁ, I. Změny ve zdravotnictví, Práce a mzda, 2012, č. 3, s. 30 14

porodu. Současně však existují další činnosti, např. konzultační sluţby, zdravotnické dopravní sluţby, zdravotnická záchranná sluţba, nakládání s pozůstatky zemřelého, které úzce souvisejí s poskytováním zdravotní péče. Soubor všech těchto činnosti je zahrnut pod definici zdravotních sluţeb. Zdravotnické dopravní služby jsou určeny zejména k transportu pacientů mezi poskytovateli zdravotních sluţeb, k poskytovateli a zpět do vlastního sociálního prostředí (do domova) a dále slouţí např. k přepravě krve, plazmy, biologických orgánů, léků nebo zdravotnických prostředků mezi jednotlivými poskytovateli zdravotních sluţeb. Zcela nově je definována přeprava pacientů neodkladné péče, která znamená tzv. druhotné převozy pacientů mezi poskytovateli, a to za podmínky poskytování neodkladné péče během transportu. Tyto druhotné převozy doposud zajišťovala zdravotnická záchranná sluţba, jejím hlavním úkolem je ale zajišťování přednemocniční (neodkladné) péče. Mezi zdravotní sluţby patří i konzultační služby, které jsou poskytovány v rámci jednotlivých oborů a slouţí zejména k analýze případné navrhované léčby a k rozhodnutí pacienta ve vztahu k navrhnutým zdravotním sluţbám. Jako sluţba nabývají na významu společně s právem pacienta na názor jiného poskytovatele zdravotních sluţeb. Zákon dále definuje v § 3 a 4 základní pojmy v zákoně pouţívané. Pacient a ošetřující zdravotnický pracovník, coţ jsou přirozeně pojmy v praxi běţně uţívané, avšak v řadě praktických případů neexistující definice způsobuje závaţné problémy. Pacient je jakákoliv osoba, zdravá či nemocná, které se poskytují zdravotní sluţby (a to i například konzultace anebo posouzení způsobilosti k práci nebo sportu). Pacientovi v průběhu poskytování zdravotních sluţeb můţe takové sluţby poskytovat najednou více ošetřujících zdravotnických pracovníků, a to v návaznosti na zdravotní stav pacienta a na jeho potřebu poskytnutí zdravotních sluţeb. Ošetřujícím zdravotnickým pracovníkem můţe být zdravotnický pracovník oprávněný k samostatnému výkonu zdravotnického povolání, a to v rozsahu činností, ke kterým je způsobilý podle jiných právních předpisů13. Definice pojmu hospitalizace má své opodstatnění zejména z optiky odpovědnosti za poskytované zdravotní sluţby pacientovi a moţnost hospitalizovat pacienta téţ bez jeho souhlasu.

13

viz. zákony č. 95/2004 Sb. a č. 96/2004 Sb., a jejich prováděcí předpisy 15

Registrující poskytovatel, kterým je poskytovatel ambulantní péče v oboru "praktický lékař, zubní lékař nebo gynekolog", je odpovědný zejména za poskytování preventivní péče a koordinaci a návaznost další zdravotní péče pacientovi. Postavení registrujícího poskytovatele ve vztahu k pacientovi má v systému poskytování zdravotních sluţeb podstatný význam. Máli být poskytování preventivní péče efektivní a kvalitní, musí být prováděno jedním registrujícím poskytovatelem. Nezpochybnitelný význam má také zajištění koordinovanosti zdravotní péče, která je pacientovi poskytována různými poskytovateli. Kaţdý pacient můţe mít v danou chvíli právě jednoho registrujícího poskytovatele v daném oboru. Registrující poskytovatel poskytuje pacientovi v návaznosti na jeho zdravotní stav nebo jiné potřeby (například posuzování zdravotní způsobilosti) i další druhy zdravotní péče. S ohledem na charakter zdravotní péče, kterou registrující poskytovatel pacientovi poskytuje, je zákonem stanoveno, ţe pokud jeden registrující poskytovatel zaměstnává více lékařů, je konkrétní lékař v postavení registrujícího poskytovatele. Tím dojde k zamezení těch situací, kdy by při kaţdé návštěvě pacienta ošetřoval jiný lékař. Zákon rozlišuje mezi poskytovatelem zdravotních sluţeb (má právní subjektivitu - je nositelem práv a povinností) a zdravotnickým zařízením (prostorem, který musí být věcně a technicky vybavený k poskytování zdravotních sluţeb). Minimální personální zabezpečení poskytování zdravotních sluţeb odborně způsobilými zdravotnickými pracovníky a minimální věcné a technické vybavení zdravotnického zařízení bude kromě formy a druhu zdravotní péče vztaţeno i na poskytovaný obor zdravotní péče. Poskytovatel zdravotních sluţeb bude odpovídat za splnění všech podmínek a povinností týkajících se poskytování zdravotních sluţeb.14

2.2 Zdravotní sluţby a zdravotní péče Zákon definuje v § 5 neodkladnou péči, bez jejíhoţ poskytnutí můţe dojít k ohroţení ţivota nebo váţenému poškození zdraví. Poskytnutí neodkladné péče nemůţe být poskytovatelem odmítnuto. Akutní péče je péče, jejímţ účelem je odvrácení váţného zhoršení zdravotního stavu nebo sníţení rizika váţného zhoršení zdravotního stavu tak, aby byly včas zjištěny skutečnosti 14

Důvodová zpráva k zákonu č. 372/2011 Sb. 16

nutné pro stanovení nebo změnu individuálního léčebného postupu nebo aby se pacient nedostal do stavu, ve kterém by ohrozil sebe nebo své okolí. Nově zákon definuje nezbytnou péči, kterou upravuje také legislativa EU15. Nařízení EU stanoví, ţe pojištěná osoba a její rodinní příslušníci pobývající v jiném členském státě neţ v členském státě pojištění mají nárok na věcné dávky, které se stanou nezbytnými ze zdravotních důvodů během jejich pobytu, s přihlédnutím k povaze těchto dávek a očekávané délce pobytu. Správní komise sestaví seznam (věcných) dávek, které vzhledem k tomu, ţe mají být poskytovány během jejich pobytu v jiném členském státě, vyţadují z praktických důvodů předchozí dohodu mezi dotyčnou osobou a institucí poskytující péči (dialýza ledvin, léčba kyslíkem, zvláštní astmatické ošetření, echokardiografie v případě chronických autoimunitních nemocí a chemoterapie). Zákon specifikuje druhy a formy zdravotní péče, s jejichţ poskytováním jsou v dalších ustanoveních zákona spojena konkrétní práva a povinnosti. Dělení zdravotní péče na druhy a formy je nezbytné pro potřeby udělování oprávnění k poskytování zdravotních sluţeb a dále bude vyuţito i při definování nároku pacienta a úhrady zdravotních sluţeb podle jiného právního předpisu. Preventivní péče zahrnuje dnešní preventivní prohlídky. Preventivní prohlídky zajišťuje registrující poskytovatel. Diagnostická a léčebná péče je poskytována s cílem zjištění nemoci, tím většinou i její příčiny, pokud je podle současného poznání vědy známá, a její léčení, popřípadě léčení jejích příznaků. Kromě definování ambulantní péče (je zdravotní péčí, při níţ se nevyţaduje hospitalizace pacienta nebo přijetí pacienta na lůţko do zdravotnického zařízení poskytovatele jednodenní péče) a lůţkové zdravotní péče (je zdravotní péčí, kterou nelze poskytnout ambulantně a pro její poskytnutí je nezbytná hospitalizace pacienta), které jsou jiţ vnímány jako obvyklý základ forem poskytování péče ve zdravotnictví, je v zákoně nově definována v souladu se zahraničními trendy jednodenní zdravotní péče. K zavádění této formy zdravotní péče vede nejenom potřeba zefektivnění poskytované zdravotní péče, ale současně i potřeba v maximální míře pacientovi umoţnit pobyt v jeho sociálním prostředí. Jedná se hlavně o provedení některých méně závaţných chirurgických zásahů, dlouhodobé podávání některých léků, které lze podávat pouze pod dohledem zdravotnického personálu, permanentní vedení

15

čl. 19 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, účinné od 1.5.2010 17

pacienta v rámci psychoterapie při zachování sociálního kontaktu s nejbliţším prostředím apod. Rozdělení lůţkové péče na akutní intenzivní, akutní standardní, následnou a dlouhodobou je nezbytné z hlediska rozdílných poţadavků například na jejich personální zabezpečení a také technické vybavení. Nově je zaváděn pojem následná zdravotní péče, jejímţ cílem je doléčení pacienta. Ze zákonné definice, uvedené v § 9 odst. 2 písm. c) zákona vyplývá, ţe se jedná zejména o léčebně rehabilitační péči. V případě, ţe je zdravotní stav pacienta stabilizován a není předpoklad k jeho zlepšení a péči o pacienta není moţno zajistit jinak neţli v domácím prostředí pacienta nebo v pobytovém zařízení sociálních sluţeb, je pacientovi nadále poskytována dlouhodobá lůţková zdravotní péče. Ze zákona vyplývá, ţe se jedná především o ošetřovatelskou péči. Zdravotní péče poskytovaná v tzv. „vlastním sociálním prostředí“ se dále dělí na domácí péči a zdravotní péči poskytovanou ve vlastním sociálním prostředí podle zákona o sociálních sluţbách16. Ve vlastním sociálním prostředí jsou poskytovány i návštěvní sluţby. Domácí péče významnou měrou zasahuje do nastalých systémových změn ve zdravotnictví (reforma zdravotnictví), zejména zkrácením samotné doby hospitalizace, zkvalitněním ţivotního standardu pacientů a prodlouţením pobytu v jejich domově. Domácí ošetřovatelská péče se týká i pacientů, kteří musí být vzhledem ke svému zdravotnímu postiţení trvale připojeni k ventilačnímu přístroji, ale jsou při vědomí, jejich zdravotní stav je stabilizovaný a všechny okolnosti (rodinní příslušníci, lékař, sociální podmínky apod.) jsou této formě péče nakloněny, takţe mohou být na ţádost rodiny propuštěni do domácího prostředí, a to samosebou kvalitu jejich ţivota výrazně zvýší.

2.2.1 Obecné podmínky poskytování zdravotních sluţeb Zdravotní sluţby je oprávněn poskytovat pouze poskytovatel zdravotních sluţeb, kterým je fyzická nebo právnická osoba, která splnila podmínky pro poskytování zdravotních

16

zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách 18

sluţeb a získala oprávnění podle zákona. Dále zákon stanoví výjimky, kdy lze poskytovat zdravotní sluţby bez oprávnění. Jde kupříkladu o situace, jde-li o první pomoc. Bez oprávnění mohou poskytovat zdravotní sluţby např. poskytovatelé sociálních sluţeb, kteří zdravotní sluţby poskytují podle zákona o sociálních sluţbách17. Nově se těmto poskytovatelům ukládá zákonná povinnost oznámit poskytování zdravotních sluţeb krajskému úřadu. Pro potřeby tohoto zákona je v § 12 definována způsobilost k samostatnému výkonu zdravotnického povolání. Způsobilostí se rozumí oprávnění k samostatnému výkonu povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta nebo způsobilost k výkonu povolání zdravotnického pracovníka nelékařského povolání bez přímého vedení a odborného dohledu podle jiných právních předpisů18. Bezúhonnost je jednou z podmínek pro udělení oprávnění k poskytování zdravotních sluţeb. Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona povaţuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen a) za úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání alespoň 1 roku, anebo b) za trestný čin spáchaný při poskytování zdravotních sluţeb. Odborný zástupce odborně řídí poskytování zdravotních sluţeb. Odborný zástupce nenahrazuje zdravotnického pracovníka vykonávajícího odborný dohled nad činností zdravotnických pracovníků bez způsobilosti k samostatnému výkonu zdravotnického povolání podle zákonů upravujících vzdělávání, a z toho důvodu není poţadován odborný zástupce pro jednotlivé obory zdravotní péče. Zákon tak odstraňuje dlouhodobou nejasnost, která panovala v praxi. Odborný zástupce bude muset být ustaven samostatně pro obory zdravotní péče lékařů, pro obory zubních lékařů a pro obory farmaceutů.

2.3

Oprávnění k poskytování zdravotních sluţeb

K udělení oprávnění k poskytování zdravotních sluţeb jsou oprávněny krajské úřady. Místní příslušnost krajského úřadu se bude řídit místem zdravotnického zařízení, v němţ budou zdravotní sluţby poskytovány. V případě zdravotnických zařízení zřizovaných 17

§ 36 písm b) a zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních) 18

19

Ministerstvem obrany, Ministerstvem vnitra a Ministerstvem spravedlnosti budou oprávnění k poskytování zdravotních sluţeb vydávat ministerstva. Zákon stanoví podmínky pro udělení oprávnění k poskytování zdravotních sluţeb, které jsou kladeny na fyzickou a na právnickou osobu. Tyto podmínky se vztahují zejména k osobě samotného poskytovatele zdravotních sluţeb (v případě státu a územně samosprávných celků se vztahují k té organizační sloţce, jejímţ prostřednictvím mají být zdravotní sluţby poskytovány) a také zahrnují další podmínky, kupř. poţadavky na věcné a technické vybavení zdravotnického zařízení, na zajištění personálu k poskytování zdravotních sluţeb, hygienické poţadavky atd. Zákon také ustanovuje skutečnosti, které jsou překáţkou k poskytování zdravotních sluţeb. Jde o záleţitosti, které svědčí o tom, ţe poskytovatel zdravotních sluţeb není schopen zajistit řádné poskytování zdravotních sluţeb nebo řádně plnit své povinnosti. Udělení oprávnění k poskytování zdravotních sluţeb bude podmínkou pro poskytování zdravotních sluţeb pro všechny poskytovatele zdravotních sluţeb bez výjimek, takţe i v případě, bude-li poskytovatelem stát nebo státem zřízená právnická osoba. Zákon stanoví náleţitosti ţádosti o udělení oprávnění a podklady, které bude třeba se ţádostí předloţit. Zákon dále stanoví náleţitosti rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních sluţeb (vztahuje se na něj obecná právní úprava obsaţená ve správním řádu19) a stanoví povinnost správnímu orgánu zaslat stejnopis rozhodnutí o udělení oprávnění správci daně vykonávajícímu správu daně z příjmů, místně příslušné okresní správě sociálního zabezpečení a Českému statistickému úřadu a v případě lékárenské péče téţ Státnímu úřadu pro kontrolu léčiv.

2.4 Práva a povinnosti pacienta a jiných osob Práva pacientů jsou vymezena mnohem podrobněji a konkrétněji, neţ jak tomu bylo v dosavadních právních předpisech. Pacient je při poskytování zdravotních sluţeb partnerem poskytovatele zdravotních sluţeb a zdravotnických pracovníků s právem vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytovanými zdravotními sluţbami, a to na základě řádně sdělené informace a poučení o poskytovaných zdravotních sluţbách poskytovatelem (informovaný

19

zákon č. 500/2004 Sb., správní řád 20

souhlas). Práva pacientů jsou řešena zejména v souladu s principy Úmluvy o lidských právech a biomedicíně.20 Zákon např. zakládá právo na nepřetrţitou přítomnost zákonného zástupce a dalších osob ve zdravotnickém zařízení v případě nezletilých pacientů a pacientů zbavených způsobilosti k právním úkonům. V Listině základních práv a svobod21 je v čl. 32 odst. 4 zakotveno právo dětí na rodičovskou výchovu a péči a zároveň je zde zakotveno, ţe "nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona". Podle Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. V praxi i přes nesporný přínos nepřetrţitého kontaktu dítěte s rodiči na psychiku dítěte a proces uzdravení stále dochází k bezdůvodnému omezování jejich kontaktu. V některých nemocnicích jsou dodnes v mnoha případech rodiče, kteří nejsou hospitalizovaní společně s dítětem, chápáni pouze jako návštěva, na kterou se vztahují návštěvní hodiny, a nikoliv jako zákonní zástupci, kteří mají mít neomezený přístup k dítěti a právo pečovat o děti a být jim na blízku. Ţena s trvalým pobytem na území České republiky, nejedná-li se o ţenu, jejímuţ manţelu svědčí domněnka otcovství, má právo na utajení své osoby v souvislosti s porodem. Ţena předloţí poskytovateli poskytujícímu příslušné zdravotní sluţby písemnou ţádost o utajení své totoţnosti při porodu („utajený porod“); součástí ţádosti je prohlášení ţeny, ţe nehodlá o dítě pečovat. Poskytování zdravotních sluţeb bez souhlasu pacienta úzce navazuje na právo poskytovat pacientovi zdravotní sluţby pouze s jeho souhlasem. Proto poskytování zdravotních sluţeb bez souhlasu pacienta musí být v zákoně vymezeno konkrétně a jednoznačně. Zákon vyjmenovává situace, kdy je moţné bez souhlasu pacienta nebo jeho zákonného zástupce poskytovat zdravotní sluţby. Při stanovení této výjimky ze "souhlasu s poskytováním zdravotních sluţeb" byl respektován především zájem pacienta tak, aby nedocházelo ke zbytečnému ohroţení jeho ţivota nebo váţnému poškození zdraví.

20

sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 96/2001 Sb. m. s., Úmluva o lidských právech a biomedicíně usnesení předsednictva České národní rada č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky 21

21

2.5 Postavení poskytovatele a zdravotních pracovníků Zákon vymezuje povinnosti poskytovatele zdravotních sluţeb tak, aby měly vazbu na práva pacientů a aby byly současně vytvořeny podmínky pro efektivní poskytování zdravotních sluţeb. Poskytovatel sluţeb je například povinen zajistit v době nepřítomnost zástup pro poskytování neodkladné péče, předávat informace registrujícímu poskytovateli, zpracovat seznam zdravotních sluţeb, ke kterým vyţaduje písemný souhlas pacienta, nebo přijmout pacienta k izolaci nebo ochrannému léčení. Z důvodu zvýšení kvality a bezpečnosti poskytovaných sluţeb je poskytovateli zákonem uloţena povinnost zavést interní systém hodnocení kvality a bezpečí, pravidelně sledovat spokojenost pacientů s poskytnutými sluţbami, apod. Povinnost poskytovatele uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s poskytováním zdravotních sluţeb s platností pro celou dobu poskytování zdravotních sluţeb je odůvodněna specifickým předmětem činnosti, kterou poskytuje poskytovatel. Poskytování zdravotních sluţeb je spojeno se zvýšeným rizikem způsobení škody na zdraví osoby, které jsou takové zdravotní sluţby poskytovány, a to nejen v důsledku moţného lidského pochybení při poskytování zdravotních sluţeb (selhání lidského faktoru), ale téţ v důsledku okolností, které mají původ v povaze přístroje (selhání materiálu) nebo jiné věci, které bylo k poskytnutí zdravotních sluţeb pouţito. Zdravotnický pracovník má právo získat od pacienta informace o tom, ţe pacient, kterému má poskytovat zdravotní sluţby, je nosičem infekční nemoci podle zákona o ochraně veřejného zdraví, a o dalších závaţných skutečnostech týkajících se pacientova zdravotního stavu a dále neposkytnout zdravotní sluţby v případě, ţe by došlo při jejich poskytování k přímému ohroţení jeho ţivota nebo k váţnému ohroţení jeho zdraví. Poskytovatel je povinen zachovat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotních sluţeb.

2.6

Zdravotnická dokumentace

Poskytovatel je povinen vést a uchovávat zdravotnickou dokumentaci a nakládat s ní podle zákona a jiných právních předpisů. Zdravotnická dokumentace je souborem informací 22

vztahujících se k pacientovi, o němţ je vedena. Zákon stanoví způsob nakládání se zdravotnickou dokumentací v případě ţeny, která se rozhodla pro tzv. utajený porod. Zdravotnická dokumentace ţeny, která utajeně porodila, bude vedena tak, aby byla respektována její anonymita. Zákon upravuje postup při zabezpečení zdravotnické dokumentace a nakládání s ní v případě zrušení (zániku) poskytovatele zdravotních sluţeb nebo oprávnění k poskytování zdravotních sluţeb a ostatních povinnosti. Tyto skutečnosti vymezuje pro případy úmrtí poskytovatele zdravotních sluţeb, pokračování v poskytování zdravotních sluţeb právnickou nebo fyzickou osobou v případě úmrtí poskytovatele, v případech ukončení poskytování zdravotních sluţeb, zániku právnické osoby poskytující zdravotní sluţby, zániku oprávnění k poskytování zdravotních sluţeb fyzických a právnických osob a organizačních sloţek státu a územních samosprávných celků. Zákon také stanoví v uvedených případech pro dotčené subjekty takové povinnosti, na základě nichţ má být zajištěna ochrana zdravotnické dokumentace a údajů v nich obsaţených, zabezpečeno pořizování jejích výpisů nebo kopií zejména pro potřeby zajištění návaznosti poskytování zdravotních sluţeb nebo posouzení zdravotního stavu pacienta a zároveň zajištěna práva pacientů, zejména právo volby nového poskytovatele. Do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi mohou v přítomnosti zaměstnance pověřeného poskytovatelem nahlíţet, pořizovat si její výpisy nebo kopie pacient nebo zákonný zástupce pacienta, osoby určené pacientem nebo zákonným zástupcem pacienta, pěstoun nebo jiná pečující osoba a osoby blízké zemřelému pacientovi. Národní zdravotnický informační systém (dále jen "NZIS") slouţí podle dosavadních i dříve platných právních předpisů k dlouhodobému sběru a zpracování informací (údajů), které jsou zejména z hlediska sledování zdraví obyvatelstva, ale i jednotlivých pacientů, poskytovatelů zdravotních sluţeb a efektivity jejich činností a zabezpečení poskytování zdravotní péče (zdravotních sluţeb), včetně potřeb vědy, státní statistiky a vymezování zdravotnických koncepcí, nenahraditelné a nezastupitelné. Je proto ţádoucí NZIS zachovat a dále ho při maximálně moţné ochraně údajů v něm vedených rozvíjet.

23

2.7

Nakládání s odejmutými částmi lidského těla, postup

při úmrtí V souladu s potřebami praxe a v návaznosti na další "zdravotnické" zákony (transplantační zákon, zákon o lidských tkáních a buňkách, zákon o specifických zdravotních sluţbách) a na zákon o pohřebnictví se upravuje nakládání s částmi lidského těla, s tělem zemřelého, úkony na těle zemřelého a pitvy, které náleţí do oblasti poskytování zdravotních sluţeb. Úprava v maximální míře vychází z předchozího právního stavu upraveného zákonem č. 20/1966 Sb. Odběr části lidského těla, včetně orgánů, tkání nebo buněk (dále jen „část těla“), lze provádět pouze pro účely zdravotní péče nebo pro potřeby vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům ve zdravotnictví, nebo pokud tak stanoví jiný právní předpis, a to poskytovatelem ve zdravotnickém zařízení. V souladu s doporučením WHO22 pro mezinárodní srovnávání byla přijata pro Českou republiku následující definice plodu po potratu. Plodem po potratu se rozumí plod, který po úplném vypuzení nebo vynětí z těla matčina neprojevuje ani jednu ze známek ţivota a jeho porodní hmotnost je niţší neţ 500 g, a pokud ji nelze zjistit, jestliţe je těhotenství kratší neţ 22 týdny.23 Úmrtí osoby nebo nález těla zemřelého mimo zdravotnické zařízení poskytovatele se oznamuje poskytovateli nebo lékaři. Nejsou-li poskytovatelé nebo lékaři známi, oznámí se úmrtí nebo nález těla zemřelého na jednotné evropské číslo tísňového volání 112. Prohlídky těl zemřelých mimo zdravotnické zařízení budou zajišťovat u svých registrovaných pacientů poskytovatelé v oboru všeobecné praktické lékařství a v oboru praktické lékařství pro děti a dorost v rámci jejich provozní doby. V ostatních případech budou tuto sluţbu zajišťovat lékaři lékařské pohotovostní sluţby nebo lékaři, se kterými kraje pro tyto činnosti uzavřely smlouvu. Za organizaci a zajištění prohlídek těl zemřelých odpovídají kraje, které stanoví podrobnosti zajištění těchto prohlídek a způsob stanovení výše úhrady za tyto zdravotní sluţby nad rámec veřejného zdravotního pojištění (např. dobu strávenou čekáním na provedení ohledání).

22 23

World Health Organization – Světová zdravotnická organizace Důvodová zpráva k zákonu č. 372/2011 Sb. 24

Zákon vymezuje případy, ve kterých se vţdy provádí pitva. Zcela nově je navrhováno rozdělení pitev na patologicko-anatomické (prováděné na patologii) a zdravotní (prováděné na soudním lékařství). I kdyţ vyhláška č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a pohřebnictví, ve znění vyhlášky č. 256/2001 Sb., a ani jiţ zrušené předchozí předpisy termín "patologickoanatomická pitva" neznaly, jedná se o termín zcela běţně pouţívaný a v praxi zaţitý. Prohlíţející lékaři zcela běţně do Listů o prohlídce mrtvého uvádějí nařízení pitvy patologicko-anatomické nebo zdravotní, přičemţ termínem zdravotní pitva právě rozumějí pitvu prováděnou na soudním lékařství. Nově zavedené rozdělení na patologicko-anatomické a zdravotní pitvy bude tedy pouze odráţet faktický stav označování těchto pitev, coţ je důleţitý faktor při posuzování kvality právního předpisu. Pojem "zdravotní pitva" z platných předpisů obsahoval pouze zákon o péči o zdraví lidu, takţe po jeho zrušení v případě přijetí tohoto zákona nedošlo k ţádné kolizi. Tělo zemřelého musí být ve zdravotnickém zařízení v době, kdy na něm nejsou prováděny ţádné úkony, uloţeno v chladicím zařízení zajišťujícím trvalé udrţení teploty v rozmezí 0 8C aţ +2 8C. V případě, kdy doba uloţení těla ve zdravotnickém zařízení od zjištění úmrtí přesáhne 1 týden nebo kdy to vyţaduje stav těla zemřelého, musí být tělo zemřelého uloţeno v chladicím zařízení zajišťujícím trvalé udrţení teploty niţší neţ -10 8C. Části těla odebrané v souvislosti s poskytováním zdravotních sluţeb, plod po potratu, plodové vejce, plodové lůţko (placenta) nebo těhotenská sliznice, odebrané části těla zemřelého nebo tkáně a buňky, které byly určeny pro výrobu léčiv, k vědeckým, výzkumným nebo výukovým účelům, nebo orgány, tkáně a buňky určené pro pouţití podle zákonů upravujících nakládání s lidskými orgány, tkáněmi nebo buňkami a nebyly pro tyto účely pouţity, se zpopelňují ve spalovně poskytovatele, nemá-li poskytovatel vlastní spalovnu, ve spalovně jiného poskytovatele nebo v krematoriu, a to na základě smlouvy uzavřené s jiným poskytovatelem nebo provozovatelem krematoria. Obdobně se postupuje, jde-li o odebrané části těla zemřelého, které byly pouţity k vědeckým, výzkumným nebo výukovým účelům s tím, ţe jejich zpopelní zajišťuje a hradí ten, kdo je pouţil.

25

2.8

Stíţnosti

Proti postupu poskytovatele při poskytování zdravotních sluţeb nebo proti činnostem souvisejícím se zdravotními sluţbami můţe podat stíţnost pacient, zákonný zástupce pacienta, osoba blízká v případě, ţe pacient tak nemůţe učinit s ohledem na svůj zdravotní stav nebo pokud zemřel, nebo osoba zmocněná pacientem. Dále se zakládá povinnost poskytovatelům jednodenní a lůţkové péče a správním orgánům vypracovat vlastní vnitřní postup pro šetření stíţností a ten umístit z důvodu co největší dostupnosti pacientům na veřejně přístupném místě a na internetu. Zakotvením této povinnosti dochází k implementaci jednoho z článků Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči. Podle tohoto předpisu je stát EU povinen zajistit, aby byly pacientům k dispozici jasné postupy pro podávání stíţností a mechanismy, jimiţ se mohou domáhat nápravy v souladu s právními předpisy členského státu, v němţ je zdravotní péče poskytována, utrpí-li v důsledku čerpané zdravotní péče újmu. Jestliţe příslušný správní orgán při šetření stíţnosti zjistí porušení práv nebo povinností při poskytování zdravotních sluţeb nebo činnostech s tím souvisejících stanovených tímto zákonem nebo jinými právními předpisy anebo jiná pochybení dotýkající se práv a zájmů pacientů, uloţí poskytovateli nápravná opatření s uvedením lhůty pro jejich splnění, popřípadě podá podnět orgánu příslušnému podle jiných právních předpisů.24

2.9

Hodnocení kvality a bezpečí zdravotních sluţeb

Hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních sluţeb (dále jen „hodnocení kvality a bezpečí“) je dobrovolný proces, jehoţ účelem je posoudit podle hodnotících standardů organizační úroveň poskytování zdravotních sluţeb, a to z hlediska jejich kvality a bezpečí. Hodnotící standardy jsou souborem poţadavků na vybrané procesy a ukazatele posuzované ve zdravotnickém zařízení z hlediska zajištění kvality a bezpečí poskytovaných

24

např. zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů 26

zdravotních sluţeb. Hodnocení kvality a bezpečí můţe provádět fyzická nebo právnická osoba, které bylo uděleno oprávnění k provádění této činnosti. Hodnocení kvality a bezpečí se provádí na základě smlouvy uzavřené mezi osobou oprávněnou provádět hodnocení kvality a bezpečí a poskytovatelem; součástí smlouvy je i sjednaná úplata za provedené hodnocení. Hodnocení kvality a bezpečí musí být provedeno do 12 měsíců ode dne uzavření smlouvy. Osoba oprávněná provádět hodnocení kvality a bezpečí je při hodnocení povinna postupovat nestranně a dále dodrţovat hodnotící standardy kvality a bezpečí a pravidla procesu hodnocení kvality a bezpečí. Osoba oprávněná provádět hodnocení kvality a bezpečí vydá v případě, ţe vyhovuje úroveň poskytovaných zdravotních sluţeb u hodnoceného poskytovatele hodnotícím standardům, certifikát kvality a bezpečí s platností 3 roky.

2.10

Kontrolní činnost

Zákon stanoví kompetence správních orgánů k výkonu kontroly dodrţování podmínek stanovených pro poskytování zdravotních sluţeb. Právní úprava umoţňuje, aby příslušný správní orgán mohl kontrolovat činnost poskytovatelů, plnění jejich povinností a dodrţování práv pacientů daných zákonem. Kontrola se neomezuje pouze na to, zda je poskytování zdravotních sluţeb v souladu s oprávněním. Má-li příslušný správní orgán kontrolovat plnění personálního zabezpečení poskytovaných zdravotních sluţeb, je nezbytné, aby v odůvodněných případech mohl nahlíţet do personálních záznamů poskytovatele. Zákon také umoţňuje kontrolovat plnění uloţených nápravných opatření a ukládat sankce při jejich neplnění. Kontrolní činnost se zákonem svěřuje správním orgánům příslušným k certifikaci oprávnění k poskytování zdravotních sluţeb a dále úřadu, který bude vydávat závazné stanovisko k věcnému a technickému vybavení zdravotnického zařízení lékárenské péče. Takovou právní úpravou není dotčena kontrolní činnost vykonávána podle zvláštních právních předpisů. 27

2.11

Fakultní nemocnice a centra vysoce specializované péče

Zákon upravuje právní postavení fakultních nemocnic, jejichţ zřizovatelem je Ministerstvo zdravotnictví. Fakultní nemocnice zajišťují ve spolupráci s příslušnou fakultou výuku studentů a dále, kromě poskytování zdravotních sluţeb uskutečňují vědu a výzkum. Fakultní nemocnice poskytuje zdravotní sluţby a uskutečňuje související výzkumnou nebo vývojovou činnost. Na odborných pracovištích fakultní nemocnice se také uskutečňuje klinická a praktická výuka. Společná pracoviště fakultní nemocnice a lékařské fakulty vysoké školy jsou kliniky a ústavy; společná pracoviště zřizuje, mění a ruší ředitel fakultní nemocnice po dohodě s děkanem lékařské fakulty. V čele kliniky a v čele ústavu je přednosta, kterého jmenuje nebo odvolává ředitel fakultní nemocnice po dohodě s děkanem lékařské fakulty. Nedojde-li ke jmenování nebo odvolání přednosty podle věty druhé, jmenuje nebo odvolá přednostu ministr zdravotnictví po dohodě s rektorem příslušné vysoké školy. Na společných pracovištích fakultní nemocnice a lékařské fakulty se na základě poţadavku vysoké školy uskutečňuje klinická a praktická výuka v akreditovaných studijních programech všeobecné lékařství, zubní lékařství a farmacie a v akreditovaných studijních programech a vzdělávacích programech nelékařských zdravotnických oborů a související výzkumná a vývojová činnost podle jiných právních předpisů.25 Za účelem zajištění klinické a praktické výuky a výzkumné a vývojové činnosti uzavírá fakultní nemocnice s vysokou školou smlouvu, která upravuje zejména rozsah, strukturu a personální zajištění klinické a praktické výuky ve fakultní nemocnici, podmínky vyuţití majetku fakultní nemocnice při výuce, podmínky vyuţití majetku vysoké školy při poskytování zdravotních sluţeb, vzájemnou spolupráci na výzkumné a vývojové činnosti a úhradu nákladů s tím spojených. Ministerstvo můţe poskytovateli, který poskytuje zdravotní péči v daných oborech, udělit na jeho ţádost podanou na základě výzvy ministerstva statut centra vysoce specializované zdravotní péče (dále jen „centrum“), pokud tento poskytovatel splňuje poţadavky na technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení a poţadavky na personální zabezpečení vysoce specializované zdravotní péče a je schopen pro vymezené území tuto zdravotní péči zajistit. Statut centra lze udělit téţ v rámci jednoho nebo více oborů nebo jejich částí, popřípadě pro vysoce náročnou diagnostiku, léčbu nebo sledování určité nemoci.

25

zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách) 28

Statut centra zaniká dnem zániku oprávnění poskytovat zdravotní sluţby, pro které byl statut centra udělen, nebo odejmutím statutu centra. Ministerstvo odejme statut centra, jestliţe o to poskytovatel poţádá. Ministerstvo můţe odejmout statut centra, jestliţe poskytovatel přestal splňovat některou z podmínek pro udělení statutu centra, nebo další činnost centra není pro zajištění vysoce specializované zdravotní péče potřebná v důsledku sníţení potřeby poskytování této zdravotní péče.

29

3 Rozbor zákona o specifických sluţbách Zákon o specifických zdravotních sluţbách je jedním ze souboru nových právních předpisů, které nahrazují stávající překonanou úpravu provedenou zákonem č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Poskytnutí specifických zdravotních sluţeb můţe zásadním způsobem ovlivnit zdraví pacienta, rovněţ můţe být závaţným zásahem nejen do způsobu jeho dosavadního ţivota, ale i do jeho práv. Proto byly z obecné úpravy zdravotních sluţeb vyčleněny a přistoupilo se k přípravě zvláštní právní úpravy, jejímţ účelem je podrobně vymezit postupy při poskytování specifických zdravotních sluţeb tak, aby byly v co moţná nejvyšší míře respektovány a chráněny zájmy pacienta. Zákon o specifických zdravotních sluţbách však jako zvláštní právní úpravu vymezující zvýšenou ochranu pacientů nelze aplikovat bez zohlednění návazností na zákon o zdravotních sluţbách, jde zde o vztah obecné a navazující zvláštní právní úpravy. Specifické zdravotní sluţby bezprostředně navazují na zákon o zdravotních sluţbách tak, jak to vyjadřuje § 2 návrhu zákona o specifických zdravotních sluţbách a § 2 odst. 3 zákona o zdravotních sluţbách.26

3.1 Zdravotní sluţby poskytované za zvláštních podmínek Zvláštními zdravotními sluţbami jsou asistovaná reprodukce, sterilizace, terapeutická kastrace,

testikulární

pulpektomie,

změna

pohlaví

transsexuálních

pacientů,

psychochirurgické výkony, genetická vyšetření a odběry lidské krve a jejích sloţek, léčba krví nebo jejími sloţkami. Shodně s předchozí právní úpravou zákon stanoví, ţe umělé oplodnění se provede v reproduktivním věku ţeny, tedy nejvýše do 55 let jejího věku. Z důvodu jednoznačnosti byl po dohodě s lékaři stanoven právě tento věkový limit, kdy bude ještě moţno u ţeny pouţít metody umělého oplodnění. Tato věková hranice odpovídá ve většině případů plodnému věku ţeny a těhotenství lze ještě podkládat za bezpečné jak pro ţenu, tak pro dítě. Z důvodu zajištění kvality odebíraných zárodečných buněk je stanovena věková hranice pro dárce. Sterilizací se rozumí zdravotní výkon, který zabraňuje plodnosti bez odstranění nebo poškození pohlavních ţláz. Zákon připouští provedení sterilizace i z odlišných neţ zdravotních důvodů. Sterilizaci z nezdravotních důvodů lze lékařem provést pouze osobě 26

Důvodová zpráva k zákonu č. 373/2011 Sb. 30

starší 21 let, a to jen na základě písemné ţádosti. Věková hranice je stanovena s ohledem na úpravu obvyklou v zahraničních právních předpisech. Jedná se o udělení souhlasu k nevratnému zákroku z jiných neţ zdravotních důvodů, a tedy je nutné, aby pacient byl dostatečně mentálně i fyzicky vyzrálý k udělení takového souhlasu. Terapeutickou kastraci je moţno provést na základě písemné ţádosti muţe staršího 25 let, který v minulosti spáchal sexuální trestný čin (např. opakované pohlavní zneuţití dítěte, znásilnění, apod.), pokud u něho vyšetření lékaře prokázalo existenci zvláštní sexuální úchylky (pedofílie, sadismu, sexuální agresivity) a pokud u něho nebyly úspěšné jiné léčebné metody.27 Zákrok je prováděn jen na základě ţádosti pacienta a souhlas se zákrokem, který uděluje pacient, musí být informovaný a svobodný. Změnou pohlaví transsexuálních pacientů se pro účely tohoto zákona rozumí provedení zdravotních výkonů, jejichţ účelem je provedení změny pohlaví chirurgickým zákrokem při současném znemoţnění reprodukční funkce. Transsexuálním pacientem se rozumí osoba, u níţ je trvalý nesoulad mezi psychickým a tělesným pohlavím. Psychochirurgickým výkonem se rozumí neurochirurgický výkon, který se provádí k odstranění nebo zmírnění příznaků duševních nemocí v případě, kdy jsou jiţ jiné léčebné metody vyčerpány a pokud existuje vysoká míra pravděpodobnosti, ţe výkon bude účinný. Genetické vyšetření zahrnuje klinické a laboratorní vyšetření; slouţí ke stanovení podílu variant v lidském zárodečném genomu na rozvoj nemoci u pacienta. Genetickým laboratorním vyšetřením se rozumí laboratorní analýza lidského zárodečného genomu nebo jeho částí. Odběry lidské krve a jejích sloţek pro výrobu transfuzních přípravků a krevních derivátů a pro pouţití u člověka můţe provádět jen poskytovatel oprávněný k takové výrobě podle zákona o léčivech. Léčbou krví se rozumí podání transfuzních přípravků pacientovi transfuzí a krevních derivátů a dalších léčivých přípravků pocházejících z lidské krve pacientovi v rámci preventivní nebo léčebné péče. Před podáním transfuzního přípravku transfuzí se posuzuje slučitelnost transfuzního přípravku s krví příjemce transfuzního přípravku. Za posouzení slučitelnosti transfuzního přípravku s krví příjemce odpovídá poskytovatel, který provádí transfuzi. Záznam o slučitelnosti transfuzního přípravku s krví

27

WEISS, P. a kol. Sexuologie, Praha: Grada Publishing, 2010, ISBN 978-80-247-2492-8, s. 474-475 31

pacienta je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi; záznam podepíše zdravotnický pracovník, který slučitelnost transfuzního přípravku s krví příjemce ověřil.

3.2 Ověřování nových postupů Jedná se o ověřování nových postupů na člověku v oblasti preventivní, diagnostické a léčebné péče nebo biomedicínského výzkumu spojeného se zdravím a jeho poruchami pouţitím metody, která dosud nebyla v klinické praxi zavedena. Zákon vymezuje základní podmínky pro provádění těchto nezavedených lékařských metod. Speciální důraz je přitom kladen na ochranu osoby, na níţ jsou nezavedené lékařské metody ověřovány, a například tak definuje náleţitosti informovaného souhlasu osoby s ověřováním metody. Zvlášť se zákonem upravuje postup u osob nezletilých a zbavených způsobilosti k právním úkonům.

3.3 Posudková péče Lékařský posudek o zdravotní způsobilosti nebo o zdravotním stavu (dále jen „lékařský posudek“) vydává poskytovatel na ţádost pacienta, který je posuzovanou osobou, nebo jiné k tomu oprávněné osoby po posouzení zdravotní způsobilosti, popřípadě zdravotního stavu posuzované osoby, posuzujícím lékařem, a to na základě zhodnocení lékařského vyšetření, výpisu ze zdravotnické dokumentace a konečně zdravotní náročnosti pro výkon práce, sluţby, povolání, vzdělávání, sportu, tělesné výchovy nebo jiné činnosti. Specifika lékařských posudků vyţadují i specifickou úpravu jejich přezkoumávání. Jedná se o úpravu převzatou z předchozí právní úpravy a dopracovanou v oblastech, kde tehdejší úprava uţ nebyla pro aplikaci v praxi dostatečná. Účastníkem řízení jiţ nadále není příslušná správa sociálního zabezpečení, neboť potřeby tohoto orgánu vztahující se k nároku na dávky jsou dostatečně upraveny právními předpisy v této oblasti.28 Jelikoţ dané

28

NEUGEBAUER, T. O zdravotních prohlídkách zaměstnanců – konec závodní preventivní péče, Bezpečnost a hygiena práce, 2012, č. 4, s. 14 32

rozhodování ve většině případů sleduje současně ochranu zdraví buď dotčené osoby, nebo dalších osob, vylučuje se jiţ při podání návrhu na přezkoumání odkladný účinek. Při vymezení úpravy posudkové péče, a to v části upravující vydání lékařského posudku poskytovatelem zdravotních sluţeb a úpravy postupu při podání návrhu na přezkoumání lékařského posudku, bylo přihlédnuto k rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 81/200529 a nálezu Ústavního soudu č. Pl.ÚS 11/08 ze dne 23.9.2008.

3.4 Lékařské ozáření a klinické audity Lékařským ozářením se rozumí ozáření fyzických osob podle jiného právního předpisu. Lékařské ozáření pacientů v rámci lékařsko-právních postupů lze provádět v odůvodněných případech a za pouţití přiměřených technik tak, aby byly pouţívány pouze postupy odpovídající národním radiologickým standardům. Cílem interního klinického auditu je ověřit a zhodnotit, zda zdravotní sluţby, jejichţ součástí je lékařské ozáření, jsou prováděny v souladu s místními radiologickými standardy a zda je dodrţován systém jakosti lékařského ozáření.

29

Tento rozsudek se vztahoval k závodní preventivní péči, to je podle navrhované právní úpravy k pracovnělékařským sluţbám 33

Praktická část 4 Zkušenosti z realizace nových právních předpisů Výše získané poznatky budu v této (prakticky zaměřené) části práce aplikovat do konkrétních poměrů zdravotnického zařízení, kterým jsou Vysočinské nemocnice s.r.o., ve kterých jsem zaměstnána jako člen zdravotnického personálu. Tato část práce je uvedena obecnou charakteristikou zdravotnictví v kraji Vysočina a aktuálními statistickými hodnotami.

4.1 Situace ve zdravotnictví v kraji Vysočina Ke konci roku 2011 bylo v Kraji Vysočina evidováno celkem 1 272 zdravotnických zařízení a 16 odloučených pracovišť výdeje léčiv. Pracovalo v nich 1 845 lékařů (včetně zubních) a 4 928 zdravotnických pracovníků nelékařů s odbornou způsobilostí bez odborného dohledu (ZPBD). Pracovníci jsou uvádění v přepočteném počtu, coţ je součet úvazků. Do rezortu zdravotnictví náleţelo, stejně jako v minulém roce, 99,7 % zdravotnických zařízení i lékařů. Necelé 1 % zařízení bylo státních (zřizovatel Ministerstvo zdravotnictví a ostatní centrální orgány), ostatní nestátní (zřizovatel kraj, město, obec, fyzická osoba, církev nebo jiná právnická osoba). Struktura sítě zdravotnických zařízení je relativně stabilizovaná. Nepatrně, tak jako kaţdoročně, se zvýšil o 9 zařízení počet privátních ambulancí, jejichţ zřizovatelem je fyzická nebo právnická osoba. V lůţkovém fondu soukromého sektoru došlo k formální změně druhu zařízení jednoho lůţkového zařízení bez bliţší specifikace na druh zařízení psychiatrická léčebna pro dospělé. Činnost ukončila jedna léčebna dlouhodobě nemocných. Síť zdravotnických zařízení ústavní péče tvořilo 6 nemocnic s 2 665 lůţky, z toho bylo 91 % lůţek akutní péče a 9 % lůţek ošetřovatelské péče. Nemocniční péče je doplněna následnou péčí v 12 odborných léčebných ústavech (OLÚ) s 2 006 lůţky, o 38 lůţek méně proti loňskému roku, 66 % lůţek náleţelo 3 psychiatrickým léčebnám. V nemocnicích pracovalo celkem 674 lékařů a 2 350 ZPBD, v odborných léčebných ústavech 127 lékařů a 733 ZPBD. Na 10 tisíc obyvatel kraje připadalo v průměru 52 lůţek v nemocnicích (ČR 57) a 39 v odborných léčebných ústavech (ČR 21). V nemocnicích kraje bylo v průběhu roku hospitalizováno 100 683 osob, roční vyuţití lůţek bylo 240 dne a průměrná délka pobytu pacienta na lůţku činila 7 dnů stejně jako v loňském roce. V odborných léčebných ústavech se léčilo 8 829 pacientů, lůţka byla vyuţita

34

322 dnů v roce a v průměru na nich pacienti pobývali 73,2 dne, to je o čtyři dny méně, neţ v minulém roce. Z hlediska srovnání pak dlouhodobě nejvyšší vyuţití lůţkové kapacity vykazují rehabilitační ústavy a psychiatrické léčebny. V ambulantní péči pracovalo 1 249 lékařů a 2 313 ZPBD. Více jak polovina lékařů zajišťovala primární péči - praktičtí lékaři pro dospělé, praktičtí lékaři pro děti a dorost, praktičtí ţenští a praktičtí zubní lékaři. Ostatní lékaři pracovali jako ambulantní specialisté, z toho 49 % v soukromých ordinacích. Na jednoho ambulantního lékaře připadlo v průměru 410 obyvatel. Ambulantní lékaři poskytli pacientům celkem 6,2 milionu ošetření-vyšetření. Na jednoho obyvatele kraje připadlo v průměru 12 ošetření za rok. V kraji bylo provedeno 34 tisíc ošetření LSPP. Dospělí pacienti se na celkovém počtu všech pohotovostních ošetření podíleli 55 %, 30 % připadlo na dětskou a 15 % na zubní pohotovost. Zvláštní zdravotnická zařízení, do kterých patří kojenecké ústavy a dětské domovy, stacionáře pro děti, jesle, dopravní a záchranná zdravotnická sluţba a záchytné stanice, vykazovala celkem 215 míst, pracovalo v nich 59 lékařů a 246 ZPBD. Lékárenskou péči poskytovalo 127 lékáren, včetně odloučených pracovišť výdeje léčiv, to je o tři lékárny více neţ v minulém roce, a 6 výdejen zdravotnických prostředků. Na jedno lékárenské zařízení v kraji připadalo v průměru 4 031 obyvatel. Mezi uvedenou skupinu zařízení metodicky patří sedm zařízení oční optiky registrovaných odborem zdravotnictví krajského úřadu. Ve srovnání s rokem 2010 v kraji přibylo 41 ultrazvukových přístrojů pro 2D zobrazení, 24 ultrazvukových přístrojů s barevným mapováním střední třídy a vzrostl počet monitorovacích systémů ze 156 na 179.30

Počty zdravotnických zařízení v Kraji Vysočina Nemocnice celkem

6

z toho: nemocnice následné péče

-

nemocnice soukromé (zřízené fyzickými nebo právnickými osobami)

1

z toho: následné péče

-

30

Zdravotnická ročenka Kraje Vysočina 2011, Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky, 2012, ISBN 978-80-7472-018-5, s. 89 35

Léčebny pro dlouhodobě nemocné

5

Léčebny tuberkulózy a respiračních nemocí

2

Psychiatrické léčebny

4

Lázeňské léčebny

-

Ostatní lůţková zařízení

1

Samostatná ambulantní zařízení

1 110

Kojenecké ústavy a dětské domovy

2

Dětská centra a stacionáře

2

Stacionáře pro dospělé

-

Zvláštní zdravotnická zařízení - ostatní

14

Lékárny (vč. OOVL)

127

Výdejny zdravotnických prostředků

13

Orgány ochrany veřejného zdraví

2

z toho: zdravotní ústav

1

krajská hygienická stanice

1

Ostatní zdravotnická zařízení31

31

-

http://www.uzis.cz/cr-kraje/kraje/kraj-vysocina, citováno dne 9. dubna 2013 36

4.2 Vysočinské nemocnice s.r.o. Praktická část práce je provedena ve společnosti Vysočinské nemocnice s.r.o., Háj 675, 584 01 Ledeč nad Sázavou. Vysočinské nemocnice s.r.o. jsou poskytovatelé zdravotních sluţeb v oboru následné péče. Vysočinské nemocnice mají registraci nestátního zdravotnického zařízení vystavené Krajským soudem v Hradci Králové a zahájily svoji činnost dne 23.9.1996. Vysočinské nemocnice s.r.o. poskytují sluţby v lůţkové následné péči, souběţně mají smluvenou sociální sluţbu dle § 52 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, registrovanou Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky. Mají tři lůţková pracoviště s tím, ţe jedno pracoviště v Nemocnice Ledeč-Háj má 80 lůţek léčebny dlouhodobě nemocných („LDN“) a z toho 14 nevyčleněných sociálních lůţek, druhým pracovištěm je Nemocnice Humpolec, kde je nasmlouváno 89 lůţek LDN, 14 lůţek ošetřovatelské péče a opět 6 nevyčleněných sociálních lůţek, třetím pracovištěm je Plicní léčebna, coţ je 80 lůţek následné péče v oboru pneumologie a ftizeologie. Toto poslední jmenované pracoviště začaly Vysočinské nemocnice provozovat od 1.3.2013. Vysočinské nemocnice („VS“) poskytují sluţby následné péče. Registrace VS je pro kraj Vysočina, ale velký počet pacientů je i ze středočeského kraje, jihomoravského kraje. Poskytované sluţby jsou hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Vysočinské nemocnice mají smlouvy o poskytování hrazených sluţeb s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou ČR, Zdravotní pojišťovnou ministerstva vnitra ČR, Vojenskou zdravotní pojišťovnou, Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnou a Oborovou zdravotní pojišťovnou. Cílovou skupinou pacientů na pracovištích VS jsou pacienti ve věku nad 65 let, po chirurgických zákrocích, z interních oddělení, neurologických oddělení po CMP. Vysočinské nemocnice jsou v nájemním vztahu v budovách pronajatých od Města Ledeč nad Sázavou, Města Humpolec a od společnosti Ortamera. Pronajaté prostory jsou ve standardním vybavení. Pro pacienty jsou zajištěny 2-4 lůţkové poje, na kaţdém pracovišti jsou vybudovány dva nadstandardní pokoje s vlastním sociálním zařízením, televizí, lednicí a elektrickými lůţky. Kaţdé pracoviště má k dispozici kanceláře, pokoje pro pacienty, společenskou místnost pro pacienty, kde kaţdý den minimálně na dvě hodiny pracují s ergoterapeutem, denní místnost pro zaměstnance, místnost rehabilitace, kuchyňka, koupelny a sociální zařízení 37

Posláním Vysočinských nemocnice je usnadnit ţivot pacientů, kterým se ţivot zkomplikoval zhoršeným zdravotním stavem. Velmi důleţitou součástí léčby na LDN je rehabilitace. Tato činnost obnáší hlavně nácvik chůze, léčebnou tělesnou výchovu, procvičování kognitivních funkcí, masáţe, nácvik soběstačnosti, fyzikální terapii. Fyzikální terapie obnáší ultrazvuk, DD proudy, inhalace, biolampa, motodlaha určená k úspěšné rehabilitaci stavu po zlomeninách dolních končetin, dále cvičení na rotopedu a dalších rehabilitačních pomůckách, nácvik řeči u afatiků nemocnice zajišťuje logopedem, který je zaměstnancem společnosti. Velkým kladem VS je zkušený ošetřovatelský tým, který zvládá péči o dekubity a chronické rány. Samozřejmostí je nabídka pro nevyléčitelně nemocné pacienty zajištění důstojného doţití při pouţití nejmodernějších poznatků paliativní medicíny. Cílem Vysočinských nemocnic je poskytovat kvalitní zdravotní sluţby s tím, ţe se 80% z přijatého počtu pacientů vrátí do domácího prostředí nebo začne ţít pokud moţno plnohodnotný ţivot v jiném sociálním zařízení (většinou domově důchodců). Celkem za rok 2012 bylo do zdravotnického zařízení přijato 968 pacientů. Tabulka č. 1 Shrnutí ošetřovacích dnů – Pracoviště Nemocnice Ledeč - Háj

Počet ošetřovacích dnů

2010

2011

2012

22103

24216

22859

Graf č. 1 Shrnutí ošetřovacích dnů – Pracoviště Nemocnice Ledeč – Háj

24500

24216

24000 23500

2010 22859

23000 22500

2011 2012

22103

22000 21500 21000 Počet ošetřovacích dnů 38

4.3 SWOT analýza Vysočinských nemocnic s.r.o. SWOT analýza coby metoda, pomocí níţ lze velmi přehledně identifikovat silné a slabé stránky podniku (interní záleţitosti podniku) ve vztahu k příleţitostem a hrozbám, jejichţ původcem je vnější prostředí, byla vytvořena následovně:

SILNÉ STRÁNKY Vysoká kvalita poskytovaných sluţeb Kvalitní ošetřovatelský personál Kvalitní lékařský personál Dobrá poloha pracovišť Pracovníci pracují dle standardů Pravidelné schůzky týmu Nabídka ergoterapeutických aktivit Dobrá spolupráce s městem v příslušné oblasti Dobrá spolupráce se spolupracujícími nemocnicemi a zdravotnickými zařízeními zaměstnanci pracují kvalitně a citlivě s pacienty Spokojenost pacientů s léčbou prostředím Spokojenost pacientů s rehabilitací Stabilita pracovního týmu Kvalitní technické a věcné vybavení Systém vzdělávání pracovníků PŘÍLEŢITOSTI Vzdělávání zaměstnanců Spolupráce s novými dodavateli Příznivý demografický vývoj Moţnost osobního i profesního rozvoje Spolupráce s místními aktivitami Vzájemná informovanost o nových poznatcích v týmu Zvyšující se kvalita poskytovaných sluţeb Hledání finančních zdrojů Vzrůstající poptávka Vznik nových kontaktů v rámci spolupráce

SLABÉ STRÁNKY Nárůst administrativy Nedokončené standardy Finanční ohodnocení pracovníků Vysoké mzdové náklady Neekonomické myšlení zaměstnanců 5-10% neobsazenost lůţek Nestabilní ceny od dodavatelů Neefektivní činnost THS pracovníků Nedostatečná kontrola procesů Nejasné vymezení kompetencí Nízké investice do reklamy

OHROŢENÍ Úhradová vyhláška Legislativní změny Vznik nových zařízení následné péče Navýšení administrativní činnosti Nejednota pracovního týmu Syndrom vyhoření pracovníků Nedostatek kvalifikovaných pracovníků na trhu práce

4.4 Financování Vysočinských nemocnic Financování následné péče je řešeno úhradovou vyhláškou, která kaţdý rok určuje jiné hodnoty financování hodnot péče jak ambulantní tak i lůţkové.32 Úhrady za pacienta v lůţkovém zařízení jsou stanoveny v V. kategoriích, z nichţ má kaţdá jinou finanční hodnotu. Vysočinské nemocnice mají nasmlouvané tři typy ošetřovacích dnů. Následná péče LDN je označena OD 00024 , ošetřovatelská lůţka mají označení 00005 a lůţka pneumologie a ftizeologie 00023. 32

aktuálně se jedná o vyhlášku č. 475/2012 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených sluţeb a regulačních omezení pro rok 2013 39

Tabulka č. 2 Finanční ohodnocení jednotlivých kategorií podle VZP 2011

2012

2013

I.kategorie

945,21

993,44

945,21

II.kategorie

1041,67

1094,82

1041,67

III.kategorie

1138,11

1196,18

1138,11

IV.kategorie

1234,56

1297,55

1234,56

V.kategorie

1329,88

1397,73

1329,88

Graf č. 2 Finanční ohodnocení jednotlivých kategorií podle VZP

1600 1400 1200 1000

I. kategorie II. kategorie

800

III. kategorie 600

IV. kategorie

400

V. kategorie

200 0 2011

2012

2013

Ekonomické a personální podmínky, za které jsou poskytované sluţby v následné péči ohodnoceny, jsou nedostačující. Z ošetřovacího dne musí poskytovatel uhradit veškeré náklady spojené s provozem zařízení. Nejvyšší nákladovou poloţkou jsou mzdy, poté energie, platby léčivých přípravků a zdravotnického materiálu. Pokud se vrátíme ke mzdám, velkým problémem pro poskytovatele zdravotní péče je Vyhláška 99/2012, která stanovuje minimální počet personálu pro jednotlivé obory péče. Pokud chce poskytovatel zdravotní péče mít smluvní vztah se zdravotními pojišťovnami musí splňovat minimální personální vybavení a minimální technické vybavení. 40

4.5 Praktické dopady zákona č. 372/2011 Sb. na následnou péči Druhá část dotčeného zákona je věnována druhům a formám zdravotní péče. Druhy zdravotní péče jsou děleny podle časové naléhavosti. Vysočinské nemocnice poskytují dle druhu léčebně rehabilitační péči, ošetřovatelskou péči a paliativní péči. VS spadají pod formu zdravotní péče, a to pod lůţkovou následnou péči. Třetí část zákona se týká udělen oprávnění zdravotních sluţeb. O udělení tohoto rozhodnutí rozhoduje krajský úřad. V tomto roce VS ţádají o udělení nového oprávnění k poskytování zdravotních sluţeb. Čtvrtou částí zákona je řešeno postavení pacienta a jiných osob v souvislosti s poskytováním zdravotních sluţeb. Zdravotní sluţby lze pacientovi poskytnout pouze s jeho svobodným a informovaným souhlasem, nestanoví-li to zákon jinak. Pacient musí být informován o ceně poskytovaných zdravotních sluţeb, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. VS mají vystaven ceník nadstandardních výkonů a placených sluţeb, dle nového zákona mají vypracovaný vnitřní řád, který je závazný pro pacienty a i zaměstnance společnosti. Poskytovatel je povinen zajistit informaci pacientovi o jeho zdravotním stavu a o léčebném postupu. Informaci o zdravotním stavu podává ošetřující zdravotní pracovník lékař a ten o této skutečnosti udělá záznam do zdravotnické dokumentace. Pacient, který je přijat k hospitalizaci si určí osoby, které mohou být informovány o jeho zdravotním stavu. Pacient si můţe také určit osoby, které mohou nahlíţet do jeho zdravotnické dokumentace. Ve čtvrté části zákona je také řešen souhlas s poskytováním zdravotních sluţeb, k tomuto účelu VS vypracovaly Souhlas s hospitalizací, který kaţdý pacient musí potvrdit svým podpisem, pokud se tak nestane, společnost je povinná podat hlášení na soud, soud pak stanoví opatrovníka. Také ve čtvrté části stanoveny povinnosti pacienta a jiných osob. Důleţitou povinností pacienta je dodrţování léčebného postupu, řízení se vnitřním řádem poskytovatele, důleţitou povinnosti pro financování je stanovení úhrady poskytovateli ceny za poskytnuté nehrazené zdravotní sluţby, pravdivá komunikace s ošetřujícím zdravotnickým pracovníkem a neposlední řadě zákaz poţívání alkoholu během hospitalizace, coţ je v dnešní době velkým nešvarem. Část pátá zákona je věnována postavení poskytovatele, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků v souvislosti s poskytováním zdravotních sluţeb. Poskytovatel 41

je povinen informovat pacienta o ceně poskytovaných zdravotních sluţek. K tomuto účelu je na internetových stránkách a na kaţdém pokoji vyvěšen ceník hrazených sluţeb. Uzavření pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s poskytováním zdravotních sluţeb pro rok 2013 VS uzavřely s pojišťovnou Kooperativa. Kaţdým rokem VS poptávají tři pojišťovny ohledně ocenění tohoto pojištění. Toto pojištění pro tok 2013 stálo 123.450,- Kč pro velikost zařízení. Na pojištění vyţaduje pojišťovna počet lůţek, které provozuje poskytovatel a seznam zdravotnických pracovníků. Poskytovatel lůţkové péče je povinen zajistit oddělenou hospitalizaci ţen od muţů, včas informovat zákonného pacienta o propuštění z hospitalizace. Propuštění a kontakt s rodinou či rodinnými příslušníky ve VS zajišťují sociální pracovnice. Sociální pracovnice zajišťují pro pacienty, u kterých zdravotní stav neumoţňuje navrácení se do domácího prostředí, zajištění sociálního lůţka, které poskytují VS a nebo zajistí pobyt v domově důchodců.

4.6 Interní systém hodnocení kvality ve VS Ve smyslu ustanovení § 47 odst. 3 písm. b) zákona 372/2011 je poskytovatel povinen v rámci zajištění kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních sluţeb zavést interní systém hodnocení kvality. Pro zavedení tohoto systému uveřejní ministerstvo ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví anebo na internetových stánkách. VS od 6/2013 začaly pracovat na standardech dle Věstníku Ministerstva zdravotnictví č. 5 z roku 2012. Zavedení systémů interního hodnocení kvality a bezpečí je standardním nástrojem zajišťujícím především kvalitu procesů, ke kterým ve zdravotnictví dochází. Poţadavky na zajištění kvality a bezpečí naposledy velmi detailně formulovala Rada EU v „Doporučení o bezpečnosti pacientů včetně prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí“ viz. Úřední Věstník 2009/C 151/01, WHO/ Aliance pro bezpečí pacientů a program WHO/ Nemocnice podporující zdraví. Interní hodnocení vychází z institucionálního sebehodnocení podle určitých standardů. Sebehodnocení je komplexní, systematický a pravidelný proces, který posuzuje kvalitu a bezpečí poskytovaných zdravotních sluţeb, jehoţ podstatou je sebekritické vyhodnocení

42

všech oblastí poskytované péče a vyhledání nejslabších míst. Základem sebehodnocení je zachování objektivnosti v sebekritičnosti, kontinuita a sledování dynamiky vývoje. Systém interního sebehodnocení neslouţí k vystavení certifikátů kvality a nejedná se o sloţení zkoušky, ale cílem je shromaţďování údajů, pochopení organizace, minimalizace rizikových činností a odhalení potenciálních moţností ke zlepšení kvality a bezpečí poskytované zdravotní péče. Jde o proces hodnocení sebe sama a zajištění trvalého zlepšování. Právě na základě výsledku sebehodnocení si poskytovatel zdravotních sluţeb (dále jen poskytovatel) sestaví svoje individuální plány zvyšování kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních sluţeb. Z výsledků sebehodnocení poskytovatel určí oblasti, v nichţ si zdravotnické zařízení vede dobře a ty oblasti, které by bylo třeba zlepšit a které nesplňuje vůbec. Na základě těchto informací by měl být vypracován plán, který bude tyto problémy řešit. Je důleţité, aby naplánované aktivity byly přiřazeny k místním prioritám, cílům a k dostupným zdrojům poskytovatele. Hodnocení: SPLNĚNO – poskytovatel má zaveden poţadující systém nebo proces. NESPLNĚNO – poskytovatel nemá poţadovaný systém/proces vypracován ani zaveden. NEHODNOCENO – vzhledem ke specifičnosti poskytovatele zdravotní péče nelze poţadovaný systém/ /proces hodnotit. Tento způsob hodnocení je pouze doporučující.

Druhy standardů stanovených Věstníkem a vypracovaných VS: Poskytovatel lůţkové a jednodenní péče 1.1. Standard: Zavedení rezortních bezpečnostních cílů 1.1.1. RBC1-Bezpečná identifikace pacientů – Standard je splněn, pokud má poskytovatel vypracován postup pro nezaměnitelnou identifikaci pacienta. 1.1.2. RBC2-Bezpečnost při pouţívání léčivých přípravků s vyšší mírou rizikovosti - Standard je splněn, pokud má poskytovatel vytvořen seznam léčivých přípravků s vyšší mírou rizikovosti a zajištěné bezpečné skladování těchto přípravků. 43

1.1.3. RBC3-Prevence záměny pacienta, výkonu a strany při chirurgických výkonech – VS tento standard nemají, jelikoţ nejsou akutním lůţkovým zařízením. 1.1.4. RBC4-Prevence pádů – standard je splněn, pokud poskytovatel vede evidenci pádů pacientů, analyzuje příčiny a pracuje na opravných opatřeních. 1.1.5. RBC5-Zavedení optimálních postupů hygieny rukou při poskytování zdravotní péče Standard je splněn při splnění a zajištění odborného periodického školení všech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků zdravotnického zařízení v oblasti hygieny rukou. Díky tomuto standardu byly ve VS dovybaveny všechna místa, kde dochází k hygieně rukou a na kaţdém tomu určeném místě je vyvěšen obrázek s přesným postupem mytí rukou. 1.1.6. RBC6-Bezpečná komunikace – Standard je splněn, pokud má poskytovatel vypracován a zaveden jednotný systém pouţívaných interních zkratek a má zavedený standardní postup pro případ telefonických ordinací léčivých přípravků. 1.1.7. RBC7-Bezpečné předávání pacientů - Standard je splněn, pokud má poskytovatel vypracován a zaveden jednotný systém předávání pacientů a informací o nich u daného poskytovatele. 1.2. Standard: Řešení neodkladných stavů - Standard je splněn, jestliţe poskytovatel má zajištěné pravidelné kontroly funkčnosti pomůcek pro řešení neodkladných stavů včetně exspirací léčivých přípravků a zápisy o provedených kontrolách. 1.3. Standard: Dodrţování práv pacientů a osob pacientům blízkých - Standard je splněn, jestliţe má poskytovatel zaveden způsob sledování a vyhodnocování dodrţování práv pacientů, zajišťuje kontrolou nápravu zjištěných nedostatků a má zajištěné postupy pro uloţení cenných věcí pacientů. 1.4. Standard: Sledování a vyhodnocování neţádoucích událostí - Standard je splněn, jestliţe má poskytovatel má zaveden způsob hlášení a evidence neţádoucích událostí. 1.5. Standard: Sledování spokojenosti pacientů - Standard je splněn, jestliţe má poskytovatel zaveden způsob pravidelného sledování spokojenosti pacientů se zdravotní péčí a vyhodnocuje spokojenost pacientů, po vyhodnocení vypracuje a provede nápravy.

44

1.6. Standard: Dodrţování personálního zabezpečení zdravotní péče – Standard je splněn, pokud má poskytovatel zaveden způsob rozdělení pracovních míst v souladu s poţadavky na personální zabezpečení zdravotní péče, má stanovená pravidla pro zapracování pracovníků při jejich zařazení na pracovní místo a má zpracovány popisy pracovních činností jednotlivých zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníkův souladu s jejich způsobilostí k výkonu povolání zdravotnického pracovníka nebo jiného odborného pracovníka. Důleţitým bodem je zpracovaný systém pro sledování a vyhodnocování spokojenosti zaměstnanců s pracovními

podmínkami,

a

má

vypracován

program

celoţivotního

vzdělávání

zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. Všechny výše jmenované a poţadované standardy mají Vysočinské nemocnice vypracované a podle nich pracují zdravotničtí pracovníci. Po kaţdém nově vypracovaném standardu vrchní sestra proškolí zaměstnance. Standardy jsou uloţené na viditelném místě a zdrav. Pracovnicí s nimi musí neustále pracovat. Vytvořením standardů došlo k narovnání jednotlivých zdravotních procesů a tím kaţdý proces získal na kvalitě.

4.7 Dotazníkový průzkum Jelikoţ je jedním ze standardů i sledování spokojenosti pacientů, jako praktickou prací byla zpracována dotazníková akce, která vyhodnocuje spokojenost pacienta. Z této akce dojde k vyhodnocení, se kterým můţe vedení společnosti pracovat k dosaţení lepší spokojenosti pacienta. Výzkum byl realizován kvantitativní formou. Vlastní šetření probíhalo formou řízeného rozhovoru, prostřednictvím dotazníku „Spokojenost klientů s poskytovanými sluţbami na pracovišti Nemocnice Ledeč-Háj. V dotazníkové akci bylo osloveno 100 pacientů. Akce probíhala za pomoci zaměstnanců, kteří přichází dennodenně ke styku s pacienty. Průzkum byl prováděn od ledna 2013 do března roku 2013. Výsledky provedeného výzkumu byly vyhodnoceny a pro přehlednost jsou uvedeny v tabulkách a grafech. Jedná se vyhodnocení Dotazníků spokojenosti pacientů.

45

Vyhodnocení dotazníku pro pacienty 1. Byl/a jste v této léčebně jiţ hospitalizován/a? Z celkového počtu dotazovaných hospitalizovaných pacientů/pacientek vyplývá, ţe mezi dotazovanými 100 pacienty, kteří byli dotazování 44 (44%) se vrátilo na pracoviště Nemocnice Ledeč-Háj a 56 (56%) bylo poprvé hospitalizováno v tomto zařízení. Graf č. 3 Byl/a jste v této léčebně jiţ hospitalizován/a?

Opakovaná hospitalizace v léčebně. 0% 44% 56%

ano ne neuvedeno

2. Doporučil Vás na přijetí? Z celkového počtu dotazovaných hospitalizovaných pacientů/pacientek vyplývá, ţe mezi dotazovanými 100 pacienty, byla hospitalizace u 45 pacientů doporučena praktickým lékařem, 53 pacientů přišlo z akutního lůţkové péče a u 2 pacientů nebylo moţné zjistit doporučení. Graf č.4 Doporučil Vás na přijetí?

Kdo doporučil hospitalizaci 2% 53%

45%

praktický lékař akutní oddělení jiný způsob

46

3. Jak na Vás působil první kontakt se zdravotnickým zařízením? Z celkového počtu dotazovaných hospitalizovaných pacientů/pacientek vyplývá, ţe mezi dotazovanými 100 pacienty, bylo spokojeno s prvním kontaktem se zařízením 85 pacientů (85%), na 15 pacientů (15%) prostředí nemocnice působilo průměrně. Graf č.5 Jak na Vás působil první kontakt se zdravotnickým zařízením?

První kontakt se zdravotnickým zařízením 0 15%

velmi dobře, profesionálně průměrně 85% velmi špatně

4.Znal/a jste svého ošetřujícího lékaře v léčebně? Z celkového počtu dotazovaných hospitalizovaných pacientů/pacientek vyplývá, ţe mezi dotazovanými 100 pacienty, 55 pacientů (55%) poznalo svého ošetřujícího lékaře, 40 pacientů (40%) poznalo ošetřujícího lékaře, ale nezná jeho jméno a 5 pacientů (5%) nepoznalo svého ošetřujícího lékaře. Graf č.6 Znal/a jste svého ošetřujícího lékaře v léčebně?

Znal jste svého lékaře 5% ano, představil se mi 40%

55%

ano, ale nevím jeho jméno neznám, nepředstavil se mi

47

5. Chodil za Vámi lékař na vizitu denně? Z celkového počtu dotazovaných hospitalizovaných pacientů/pacientek vyplývá, ţe mezi dotazovanými 100 pacienty bylo zjištěno, ţe kaţdému pacientovi byla věnována 100% pozornost v kaţdodenní vizitě. Graf č.7 Chodil za Vámi lékař na vizitu denně?

Denní vizita lékaře 0

ano ne 100%

6. Pohovořil si s Vámi lékař při vizitě o Vašich problémech? Z celkového počtu dotazovaných hospitalizovaných pacientů/pacientek vyplývá, ţe mezi dotazovanými 100 pacienty, byla věnována pozornost lékařem 55 pacientům (55%), občasná pozornost byla věnována 16 pacientů (16%) a u 3 pacientů (3%) nedošlo k pohovoru s lékařem. Graf č.8 Pohovořil si s Vámi lékař při vizitě o Vašich problémech?

Pohovor s lékařem o problémech 3% 16% ano občas 81%

ne

48

7. Jak hodnotíte spolupráci lékaře s rodinou? Z celkového počtu dotazovaných hospitalizovaných pacientů/pacientek vyplývá, ţe mezi dotazovanými 100 pacienty, 28 pacientů (28%) bylo spokojeno se spoluprací velmi dobře, 66 pacientů (66%) dobře, 4 pacienti (4%) ohodnotili spolupráci nedostatečně a u 2 pacientů (2%) nedošlo ke spolupráci lékaře s rodinou. Graf č. 9 Jak hodnotíte spolupráci lékaře s rodinou?

Spolupráce lékaře s rodinou 4% 2% 28%

velmi dobře dobře nedostatečně

66%

nedošlo k tomu

8. Důvěřoval/a jste zdravotním sestrám, které Vás ošetřovaly? Z celkového počtu dotazovaných hospitalizovaných pacientů/pacientek vyplývá, ţe mezi dotazovanými 100 pacienty, 86 pacientů (86%) důvěřovalo zdravotním sestrám a u 14 pacientů (14%) odpovědělo, ţe většinou ano. Graf č.10 Důvěřoval/a jste zdravotním sestrám, které Vás ošetřovaly?

Důvěra ke zdravotním sestrám 14% 0% ano 86%

většinou ano ne

49

9. Byl k Vám vstřícný a zdvořilý pomocný personál? Z celkového počtu dotazovaných hospitalizovaných pacientů/pacientek vyplývá, ţe mezi dotazovanými 100 pacienty, 86 pacientů (86%) bylo spokojeno s chováním pomocného personálu a14 pacienti (14%) odpovědělo spíše ano. Graf č.11 Byl k Vám vstřícný a zdvořilý pomocný personál?

Vstřícnost pomocného personálu 14% ano spíše ano spíše ne

86%

ne

10. Jak jste spokojeni s čistotou pokojů a sociálního zařízení? Z celkového počtu dotazovaných hospitalizovaných pacientů/pacientek vyplývá, ţe mezi dotazovanými 100 pacienty, 89 pacientů (89%) bylo spokojeno s čistotou a sociálním zázemím, 10 pacientů (10%) odpovědělo spíše ano a 1 pacient (1%) odpověděl spíše ne. Graf č.12 Jak jste spokojeni s čistotou pokojů a sociálního zařízení?

Spokojenost s čistotou prostředí 10% 1%

0% ano spíše ano spíše ne

89%

ne

50

11. Doporučil/a byste toto zdravotnické zařízení rodině nebo přátelům? Z celkového počtu dotazovaných hospitalizovaných pacientů/pacientek vyplývá, ţe mezi dotazovanými 100 pacienty, 81 pacientů (81%) by určitě doporučilo toto zdravotnické zařízení, 9 pacientů (9%) spíše ano, 9 pacientů (9%) spíše ne a 1 pacient by toto zdravotnické zařízení určitě nedoporučil. Graf č. 13 Doporučil/a byste toto zdravotnické zařízení rodině nebo přátelům?

Doporučení zdravotnického zařízení 9%

9% 1% určitě ano spíše ano spíše ne

81%

určitě ne

12. Pohlaví dotazovaného pacienta. Z celkového počtu dotazovaných hospitalizovaných pacientů/pacientek vyplývá, ţe mezi dotazovanými 100 pacienty bylo 64 ţen (64%) a 36 muţů (36%). Graf č. 14 Pohlaví dotazovaného pacienta.

Pohlaví pacienta 36% žena 64%

muž

51

Závěr Tato práce reflektuje počáteční fázi rozsáhlé zdravotní reformy, která proběhla v posledních letech, resp. její legislativní podobu. Práce je rozdělena do čtyř větších tematických celků. První část práce přibliţuje legislativní vývoj ve zdravotnictví a zdravotním pojišťovnictví (přibliţně od roku 1948 aţ do současnosti) a mapuje jednak oblast zákonů, které byly zdravotnickou reformou zasaţeny – zrušeny – a jednak předpisy, které zůstaly platné do současnosti. Druhá část práce, která tvoří její těţiště, je podrobným rozborem zákona o zdravotnických sluţbách, který je nejdůleţitějším předpisem reformy vůbec a nahradil zákon o péči o zdraví lidu. Tento rozbor je velice obsáhlý a k jeho kompletaci jsem uţila nejen text zákona a jeho důvodovou zprávu, ale i odbornou literaturu, judikaturu a různé předpisy. Třetí část práce je podobné jako ta druhé, tvoří jí rozbor zákona o specifických zdravotních sluţbách, ovšem ten je o poznání stručnější. Teoretickou část práce v zásadě tedy tvoří právní rozbor výseče legislativy, a tomu tedy odpovídá i skladba pouţitých pramenů ke zpracování práce, které jsou v drtivé většině tvořeny právními předpisy a ostatními dokumenty. Závěr práce tvoří mé vlastní poznatky z praxe, které jsem prodělala při svém zaměstnání ve Vysočinských nemocnicích a zde jsem prezentovala své zkušenosti z realizace nových právních předpisů. Lze shrnout, ţe Vysočinské nemocnice se adaptovaly na novou právní úpravu velmi flexibilně a jejich provoz byl celkem bez potíţí přizpůsoben novým normám. Dokonce byl zaveden určitý nadstandard – systém hodnocení kvality zdravotní péče – který zcela jistě přispívá ke většímu komfortu a spokojenosti pacientů. Na samý závěr praktické části práce byl proveden dotazníkový průzkum, jehoţ výsledky můţeme vyhodnotit tak, ţe drtivá většina respondentů (v průměru asi 85% dotázaných) se vyslovila v tom smyslu, ţe jsou se sluţbami nemocnic spokojení a dokonce by je doporučili svým známým. Jediný kvalitativní (a ojedinělý) nedostatek jsem zaznamenala v negativním hodnocení komunikace lékařského personálu s rodinou pacienta.

52

Pouţité prameny Literatura CHVÁTALOVÁ, I. Změny ve zdravotnictví, Práce a mzda, 2012, č. 3 NEUGEBAUER, T. O zdravotních prohlídkách zaměstnanců – konec závodní preventivní péče, Bezpečnost a hygiena práce, 2012, č. 4 PETRÁK, M. Nová zákonná úprava ve zdravotnictví a její vliv na terminologii ve školském zákoně a zákoně o soudnictví ve věcech mládeţe (počínaje 1. dubnem 2012), Řízení školy, 2012, č. 4 TROSTER, P. Všeobecné zdravotní pojištění a jeho změny, Všehrd, 1994, č. 1 WEISS, P. a kol. Sexuologie, Praha: Grada Publishing, 2010, ISBN 978-80-247-2492-8 Zdravotnická ročenka Kraje Vysočina 2011, Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky, 2012, ISBN 978-80-7472-018-5

Právní předpisy zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu vyhláška č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a pohřebnictví zákon č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře zákon č. 548/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu zákon č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních usnesení předsednictva České národní rada č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů 53

zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách) zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně některých souvisejících zákonů zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví zákon č. 258/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon) zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních) zákon č. 500/2004 Sb., správní řád zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech) zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních sluţbách zákon č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné sluţbě zákon č. 375/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních sluţbách, zákona o specifických zdravotních sluţbách a zákona o zdravotnické záchranné sluţbě vyhláška č. 475/2012 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených sluţeb a regulačních omezení pro rok 2013

54

Komunitární předpisy Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči

Mezinárodní smlouvy sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 96/2001 Sb. m. s., Úmluva o lidských právech a biomedicíně

Ostatní dokumenty Důvodová zpráva k zákonu č. 48/1997 Sb. Důvodová zpráva k zákonu č. 372/2011 Sb. Důvodová zpráva k zákonu č. 373/2011 Sb.

Judikatura rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 81/2005 nález Ústavního soudu č. Pl. ÚS č. 11/08

Web Dostupné z: http://www.uzis.cz/cr-kraje/kraje/kraj-vysocina

55

Dotazník Byl/a jste v této léčebně jiţ hospitalizován/a ? ano ne Doporučil vás na přijetí: praktický lékař jiné zařízení jiný způsob, jaký ……………………… Jak na vás působil první kontakt se zařízením? velmi dobře a profesionálně průměrně velmi špatně Znal/a svého ošetřujícího lékaře v léčebně? ano, představil se mi a znal/a jsem ho jménem ano, ale jen z vidění, jméno jsem si nezapamatoval/a neznal/a ,nepředstavil se Chodil za Vámi lékař na vizitu kaţdý den? ano ne Pohovořil si s Vámi lékař při vizitě o Vašich problémech? ano občas ne Jak hodnotíte spolupráci lékaře s rodinou? velmi dobře dobře nedostatečně

56

Důvěřoval/a jste zdravotním sestrám, které Vás ošetřovaly? ano většinou ano ne Byl k Vám vstřícný a zdvořilý pomocný personál? ano spíše ano spíše ne ne Jak jste spokojeni s čistotou pokojů a sociálního zařízení ? ano spíše ano spíše ne ne Doporučil/a byste toto zdravotnické zařízení rodině nebo přátelům? určitě ano spíše ano spíše ne určitě ne

Pohlaví dotazovaného pacienta? ţena muţ

57