Právní úprava na úseku občanských průkazů, cestovních dokladů a evidence obyvatel

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Právní úprava na úseku občanských průkazů, cestovních dokladů a evidence obyvatel Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce JUDr. Ing. Radek Jurčík, Ph.D.

Kamila Dupáková

Brno 2008

Je mou povinností zde poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce JUDr. Ing. Radkovi Jurčíkovi, Ph.D. za vstřícnost, ochotu a odbornou pomoc při zpracování.

Dále chci poděkovat JUDr. Ivě Močičkové, za poskytnuté informace, pomoc při vyhledávání materiálu použitého pro vypracování a konzultace.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Právní úprava na úseku cestovních dokladů, občanských průkazů a evidence obyvatel vypracovala samostatně pod vedením JUDr. Ing. Radka Jurčíka, Ph.D. a v seznamu literatury jsem uvedla všechny použité literární a odborné zdroje.

V Brně dne

..............................................................

Abstract Dupáková, K. The legislation of identity cards, passports and inhabitant’s registration. Bachelor Thesis. Brno, 2008. The bachelor thesis deals with the legislation of identity cards, passports and inhabitant’s registration. There are described historie of legislation and in more detail actual legislation in the general part. There is analysed actual legislation in the practical part and I deal with future legislation in this from analysed results.

Abstrakt Dupáková, K. Právní úprava na úseku cestovních dokladů, občanských průkazů a evidence obyvatel. Bakalářská práce. Brno, 2008. Bakalářská práce se zabývá právní legislativou na úsecích občanských průkazů, cestovních dokladů a evidence obyvatel. V obecné části je zaměřena na historii právní legislativy a podrobněji na současnou právní úpravu. V praktické části analyzuji současnou legislativu a ze

zjištěných

výsledků

se

zabývám

možnou

budoucí

právní

úpravou.

Keywords municipalities with extended powers, identity card, passport, permanent residence, information system of inhabitant’s registration, information system of identity’s card, information of passport

Klíčová slova Obecní úřad obce s rozšířenou působností, občanský průkaz, cestovní doklad, trvalý pobyt, informační systém evidence obyvatel, informační systém občanských průkazů, informační systém cestovních dokladů

OBSAH 1 2 3 4

5

6

7

8 9 10 11

ÚVODNÍ ČÁST ...........................................................................................8 CÍL PRÁCE...............................................................................................10 MATERIÁL A METODIKA.........................................................................11 OBČANSKÉ PRŮKAZY............................................................................13 4.1 Průkazy v předválečných letech .......................................................13 4.2 Občanské průkazy podle zákona č. 198/1948 Sb., ..........................13 4.3 Občanské průkazy podle vládního nařízení č. 61/1953 Sb., ............14 4.4 Občanské průkazy podle zákona č. 75/1957 Sb., ............................15 4.5 Občanské průkazy podle zákona č. 328/1999 Sb., ..........................16 CESTOVNÍ DOKLADY .............................................................................24 5.1 Cestovní doklady v předválečných letech ........................................24 5.2 Cestovní pasy podle zákona č. 53/1949 Sb., ...................................25 5.3 Cestovní pasy podle zákona č. 63/1965 Sb., ...................................26 5.4 Cestovní doklady podle zákona č. 216/1991 Sb., ............................27 5.5 Cestovní doklady podle zákona č. 329/1999 Sb., ............................28 EVIDENCE OBYVATEL ...........................................................................37 6.1 Evidence obyvatel v předválečných letech.......................................37 6.2 Evidence obyvatel na základě zákona č. 52/1949 Sb., ....................38 6.3 Evidence obyvatel na základě zákona č. 135/1982 Sb., ..................39 6.4 Evidence obyvatel na základě zákona č. 133/2000 Sb., ..................40 PRAKTICKÁ ČÁST...................................................................................44 7.1 Slabé stránky ...................................................................................44 7.2 Silné stránky.....................................................................................46 7.3 Doporučení pro možnou budoucí právní úpravu ..............................47 7.4 Statistika na úseku občanských průkazů, cestovních dokladů a evidence obyvatel .....................................................................................48 ZÁVĚR......................................................................................................52 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...........................................................54 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ.................................................................57 PŘÍLOHY..................................................................................................58

ÚVODNÍ ČÁST

1

8

ÚVODNÍ ČÁST Jako téma této práce jsem si vybrala agendu cestovních dokladů, občanských průkazů a evidence obyvatel. Na jmenovaném úseku sama pracuji a jistě i pro mne bude více než přínosné, podívat se na tuto oblast i z jiné stránky, než jen té praktické. Zjistit něco z historie a porovnat postupy správních orgánů dřívější se současnými a na kolik se právní legislativa tohoto úseku změnila. Agenda občanských průkazů, cestovních dokladů a evidence obyvatel se mě samozřejmě týká i jako občana České republiky. Zcela jistě patří mezi nejvyužívanější a nejnavštěvovanější. Každý je povinen požádat o nový občanský průkaz po patnáctém roku věku a poté vždy po skončení platnosti nebo změně údajů do občanského průkazu zapisovaných. V současnosti, kdy jsou otevřené hranice a trendem je cestovat, vlastní poměrně značné množství občanů i cestovní pas. Se vstupem do Evropské unie se rozšířila možnost cestovat téměř po celé Evropě i jen s občanským průkazem, ale stále více občanů cestuje do zámoří, kde se bez cestovního pasu neobejdou. Pokud se týká evidence obyvatel, občan se sice ve svém životě dostaví maximálně na ohlašovnu změnit místo trvalého pobytu. Málokdo si ale uvědomuje, že právě na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností se zavádí do Informačního systému evidence obyvatel narození, změny stavu, pobytu a úmrtí. Z Informačního systému evidence obyvatel posléze čerpají další orgány státní správy. Veškerá agenda na úseku občanských průkazů, cestovních dokladů i evidence obyvatel je výkonem státní správy a pověřeny jsou jí obecní úřady obcí s rozšířenou působností, takzvané „obce třetího typu“, někdo je možná zná i jako „malé okresy“. Takovýchto obcí je v České republice celkem 205. Vznikly 1. ledna 2003 v rámci II. etapy reformy veřejné správy v souladu se zákonem č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným úřadem. Na celém úseku došlo v posledních letech k významným a důležitým změnám

nejen v působnosti výkonu. Především vývoj technologií naprosto pozměnil postupy v rámci této agendy.

ÚVODNÍ ČÁST

9

Obecnou část bakalářské práce jsem rozdělila do jednotlivých kapitol podle působnosti a právních úprav jak šly časově za sebou. Praktickou část jsem rozdělila na analýzu slabých a silných stránek právních úprav tohoto úseku a dále doporučení pro budoucí možnou právní úpravu na zpracovávaném úseku.

CÍL PRÁCE

2

10

CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je zpracovat legislativu na úseku občanských průkazů,

cestovních dokladů a evidence obyvatel. Zhodnotit legislativu od počátku vývoje. Je vypracována až po současnost, to znamená až po právní úpravu platnou v současnosti, ke dni 1. května 2008. Dílčím cílem teoretické části je porovnat právní úpravu na jmenovaném úseku v letech minulých, jakým prošla vývojem a změnami až do současnosti. Samozřejmě se také seznámit s existující právní legislativou. V praktické části bakalářské práce zpracovat postupy oprávněných správních orgánů, jaký je skutečný výkon v praxi. Analyzovat vývoj za poslední roky, kam legislativa směřuje. A především se pokusit o zhodnocení, kam by legislativa směřovat měla v budoucnosti. Pokusit se také podívat se na legislativu z pohledu občana. Co vše jim současná právní úprava ukládá za povinnosti a jaká mají práva. Zjistit, jak se změnila práva a povinnosti správních orgánů a občanů na úseku občanských průkazů, cestovních dokladů a evidence obyvatel. Jaké jsou rozdíly mezi právními úpravami, co je spojuje a jaké změny přinesl vývoj informačních technologií. Kde by dnes již běžně používané způsoby komunikace a technologie mohly pomoci a mohly být využívány více než v současnosti. Doporučit možnou budoucí právní úpravu pro analyzovaný úsek. Kam by legislativa mohla směřovat. Jaké postupy ponechat v platnosti, jaké zlepšit a jaké zcela změnit.

MATERIÁL A METODIKA

3

11

MATERIÁL A METODIKA Agenda občanských průkazů, cestovních dokladů a evidence obyvatel sahá do

poměrně dávné historie. Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila na právní úpravu poměrně novodobou, a sice od počátku minulého století. Právní legislativa prošla několika změnami, především z politických důvodů. V roce 1918 vznikem Československé republiky, v roce 1939 válečnými lety, po roce 1945 komunismem a v roce 1989 „sametovou revolucí“. Vždy tyto změny byly doprovázeny i změnami na zpracovávaném úseku, buď uvolněním režimu pro občany, jejich svobodu pohybu a hlášení a nebo naopak zpřísnění a různá omezení. V současnosti jsou agendy občanských průkazů a evidence obyvatel v působnosti Ministerstva vnitra, agenda cestovních dokladů v působnosti dvou ministerstev, a sice Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničních věcí. Výkonem agend občanských průkazů a cestovních pasů jsou pověřeny obecní úřady obcí s rozšířenou působností, výkonem hlášení trvalého pobytu jsou pověřeny obecní úřady a zaváděním veškerých změn, mimo změny státního občanství po získání státního občanství České republiky a osvojení, do Informačního systému evidence obyvatel obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Změna státního občanství je v působnosti krajských úřadů a osvojení v působnosti Ministerstva vnitra. Při zpracování bakalářské práce jsem vycházela z odborné literatury, která je zaměřena na oblast

občanských průkazů, cestovních dokladů a evidence obyvatel a

z legislativních podkladů týkajících se daného úseku v historii až po současnost. Další informace jsem získala především na webových stránkách Ministerstva vnitra, bývalého Ministerstva informatiky a Portálu veřejné správy. Podklady pro praktickou část práce jsem získala na odboru vnitřních věcí Městského úřadu Boskovice. Právní úpravu na úseku občanských průkazů, cestovních dokladů a evidence obyvatel sleduji v platném znění ke dni 1. května 2008. Snažila jsem se celý úsek sledovat jak z pohledu úředníka, který na daném úseku pracuje, tak propojenosti jednotlivých úřadů, tak i z pohledu občana, který přichází na úřad za účelem vyřízení dokladu nebo na evidenci obyvatel. Při analýze jsem využila především těchto podkladů:

MATERIÁL A METODIKA

12

•

Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech

•

Zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech

•

Zákon č. 133/ 2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech

•

Vyhláška č. 642/2004 Sb., kterou se provádí zákon o občanských průkazech a zákon o cestovních dokladech

•

Vyhláška 296/2004 Sb., kterou se provádí zákon o evidenci obyvatel a kterou se mění vyhláška č. 177/2000 Sb.,

•

Nařízení Rady (ES) č. 2252/2004 o normách pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech vydávaných členskými státy

•

Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů

•

Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy

•

Zákon č. 500/2004 Sb., o správním řádu

•

Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích

•

Manuál programového vybavení na úseku cestovních dokladů

Případnou změnu současné legislativy této agendy navrhuji na základě analýzy slabých a silných stránek současné právní úpravy. Především oblast propojení jednotlivých správních orgánů, využití výpočetní techniky, nejnovějších způsobů komunikace a odbourání nadměrné byrokracie považuji za přínosné pro vývoj, usnadnění a celkové zlepšení nejen na úseku občanských průkazů, cestovních dokladů a evidence obyvatel, ale všeobecně pro budoucnost celé státní správy.

OBČANSKÉ PRŮKAZY

4

13

OBČANSKÉ PRŮKAZY Identifikační dokument je znám po celém světě. Je rozdíl mezi jednotlivými státy,

co takovýto dokument obsahuje za údaje o jeho držiteli. Spousta států jako takový jej zavedený má, nicméně je stále pár výjimek, kde zavedený není. Obyvatelé a představitelé těchto států se obávají zneužití údajů zapisovaných do těchto dokumentů. V některých státech jeho zavedení považují i za přímý zásah do práv obyvatel a zneužívání citlivých údajů. 4.1

Průkazy v předválečných letech Za obdobu dnešních občanských průkazů bychom mohli považovat již takzvané

legitimační

lístky

vydávané

v Rakousku-Uhersku

podle

ministerské

vyhlášky

č. 80/1867 ř.z., tehdejšími okresními úřady s dobou platnosti jeden rok. Sloužily k prokazování totožnosti na cestách po Rakousku-Uhersku. Nebyly ale povinné. Na základě nařízení vlády republiky Československé č. 481/1919Sb.,

byly

vydávány všeobecné občanské legitimace. Sloužily taktéž k vnitrostátnímu prokazování totožnosti. Obsahovaly fotografii, úředně ověřený podpis, otisk palce a další údaje k prokázání totožnosti. Ani tyto legitimace nebyly povinné. Vydávaly se na žádost držitele, na dobu neomezenou. K tomuto byly pověřeny úřady I. instance nebo státní policejní úřady. Od 17.3.1939, za německé okupace, nařízením říšského protektora, byla na území současné České republiky zavedena povinná legitimace, tzv. Kennkarta. 4.2

Občanské průkazy podle zákona č. 198/1948 Sb., Po skončení 2. světové války, v roce 1948, na základě zákona č. 198/1948 Sb.,

byly zavedeny občanské průkazy. Občanský průkaz podle tohoto zákona, byl zaveden jako veřejná listina, která všeobecně osvědčovala totožnost osoby starší 15 let věku, občana Československé republiky a osoby, která se za něj podle platných právních předpisů považovala, přechodně i osoby, které se trvale v republice zdržovaly a nebylo zjištěno, že by byly cizími státními příslušníky.

OBČANSKÉ PRŮKAZY

14

Občanský průkaz obsahoval dva oddíly. V prvním oddíle se osvědčovaly skutečnosti potřebné ke zjištění totožnosti. Druhý oddíl obsahoval osvědčení o československém státním občanství, osobní stav, děti mladší 15 let a manžela. Vydával se na dobu 10let okresním národním výborem, který k této činnosti mohl zmocnit místní národní výbory. Zmocnění bylo nutné vyhlásit v obci, a sice způsobem v místě obvyklým. V zákoně č. 198/1948 Sb., byly zakotveny trestní ustanovení pod pokutou až do výše 25.000 Kčs nebo uvězněním do 3 měsíců, jako např. použití občanského průkazu někoho jiného, přenechání svého občanského průkazu jinému, vydání více občanských průkazů, úmyslné zničení. Tento zákon zrušil vládní nařízení č. 481/1919 Sb., a na základě vyhlášky pozbyly platnosti všeobecné občanské legitimace. Zákon č. 198/1948 Sb., platil pouhých 5 let. 4.3

Občanské průkazy podle vládního nařízení č. 61/1953 Sb., V roce 1953 vešlo v platnost vládní nařízení č. 61/1953 Sb., jehož podstatnou

změnou bylo především převedení agendy na okresní oddělení veřejné bezpečnosti. Poplatek za vydání občanského průkazu byl stanoven jako náhrada pořizovacích výloh. Povinnost mít občanský průkaz měl občan Československé republiky, který měl pobyt na území republiky a dosáhl věku 15 let. Prokazovaly se jím totožnost, státní občanství Československé republiky a vydával se na dobu 5let, s výjimkou občanů starších 55let, pro které bylo umožněno vydat občanský průkaz bez omezené doby platnosti. Místní národní výbory zapisovaly do občanských průkazů přihlášky k trvalému nebo přechodnému pobytu a údaje o uzavření manželství, rozvodu, ovdovění, narození a úmrtí dítěte. V občanském průkazu byly vedeny údaje o průběhu zaměstnání, které zapisoval příslušný zaměstnavatel. Také v tomto právním předpise bylo zakotveno trestní ustanovení, proti předešlému pouze pod pokutou, a to do výše 200 Kč. Například za nesplnění povinnosti prokázat se občanským průkazem, použití cizího občanského průkazu, zničení, poškození nebo jiného znehodnocení.

OBČANSKÉ PRŮKAZY

15

Dosavadní občanské průkazy vydané podle zákona č. 198/1948 Sb., zůstaly v platnosti. Vládní nařízení č. 61/1953 Sb., platilo také jen 5 let. 4.4

Občanské průkazy podle zákona č. 75/1957 Sb., V roce 1957 vešel v platnost zákon č. 75/1957 Sb., který užil nejdelší doby

platnosti, a sice až do roku 2000. Podle tohoto právního předpisu občanským průkazem byla prokazována totožnost držitele, československé státní občanství, místo pobytu a další skutečnosti v občanském průkazu zapsané. Občanský průkaz měl povinnost mít občan od 15let s trvalým pobytem na území Československé republiky. Agenda vydávání občanských průkazů byla ponechána orgánům veřejné bezpečnosti. Poplatek zůstal stanoven jako náhrada pořizovacích nákladů. Poprvé bylo v právním předpisu zakotveno, že se občanský průkaz nevydává osobám, které byly zbaveny svéprávnosti. Doba platnosti občanských průkazů byla rozdělena do několika kategorií. Ve věku od 15 do 20let se vydávaly občanské průkazy s platností 5 let. Ve věku od 20 do 50let s platností 10 let. Občanům starším 50let byly občanské průkazy vydávány bez omezené doby platnosti. Občanské průkazy se mohly vydávat výjimečně i na dobu kratší než 5 let. Jelikož se vydávaly občanské průkazy listové, byla zde zakotvena možnost, po skončení doby platnosti, občanský průkaz pouze prodloužit, bez vydání občanského průkazu nového. Za zásadní změnu v tomto právním předpisu považuji , že zde nebylo zakotveno žádné trestní ustanovení. Poplatky byly stanoveny podle právních předpisů o správních poplatcích, například za vydání občanského průkazu za ztracený nebo zničený se vybíralo 20 Kčs v kolkových známkách, a další postupy byly upraveny vnitřními předpisy Ministerstva vnitra, kde nebylo dáno možnost úředníkovi posouzení, ale bylo striktně stanoveno, jak důvod, tak i částka, která byla za konkrétní věc vybírána. Částky se samozřejmě časem přizpůsobovaly.

OBČANSKÉ PRŮKAZY

16

Občanské průkazy podle zákona č. 328/1999 Sb.,

4.5

Od 1. července 2000 platí zákon č. 328/1999 Sb., který byl vydán po reformě státní správy. K tomuto datu přešla agenda občanských průkazů z Policie České republiky pod okresní úřady, na základě usnesení č. 594 ze dne 7. června 1995, kterým vláda uložila ministrovi vnitra pokyn k převedení některých činností od policie. Konkrétně se jednalo o agendy občanských průkazů, cestovních dokladů a evidence obyvatel.1 Další změna nastala v roce 2003, kdy od 1. ledna 2003 byly vydáváním občanských průkazů pověřeny obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Zákon naznal oproti předchozím právním předpisům několika změn a platí až dodnes. Prošel několika novelizacemi, kdy nejzásadnější proběhla v roce 2004, kdy vyšel jako zákon č. 559/2004 Sb., s platností od 1. ledna 2005, v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie. Také zde byly upraveny povinnosti občana a přestupky na úseku občanských průkazů. Do roku 2004 se přestupky posuzovaly podle zákona č. 200/1999 Sb., o přestupcích. Další významná novela vešla v platnost v roce 2006, týkající se změny zákona č. 301/2000Sb., o matrikách, jménu a příjmení, kdy byly doplněny paragrafy o registrovaném partnerství. Zákon č. 328/1999 Sb., obsahuje sedm částí, dvacet osm paragrafů. Část první nazvaná jako Základní ustanovení, specifikuje předmět úpravy, občanský průkaz a údaje do něj zapisované. Občanský průkaz definuje takto: „občanský průkaz je veřejná listina, kterou občan prokazuje své jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo, podobu a státní občanství České republiky, jakož i další údaje v ní zapsané podle tohoto zákona“2. Je ho povinen mít občan starší 15let s trvalým pobytem na území České republiky, který má způsobilost k právním úkonům, nebo mu byla způsobilost k právním úkonům rozhodnutím soudu omezena. Údaje zapisované do občanského průkazu dělí na povinné a nepovinné.

1

Důvodová zpráva k zákonu č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech

2

§ 2 odst. 1 zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech

OBČANSKÉ PRŮKAZY

17

Mezi povinné údaje patří: •

jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení, rodné číslo, pohlaví, státní občanství, rodinný stav, adresa místa trvalého pobytu, datum, místo a okres narození podle aktuálního stavu v době podání žádosti

Například pokud se občan narodil v Mladkově, což je část města Boskovic, a v rodném listě má uvedeno jako místo narození Mladkov, do občanského průkazu se zapíše jako místo narození Boskovice. Jedná-li se o občana, který se narodil v zahraničí, zapíše se místo narození a místo okresu stát. •

doba platnosti, číslo a datum vydání občanského průkazu a označení úřadu, který jej vydal

•

strojově čitelné údaje zapisované do strojově čitelné zóny v pořadí: typ dokladu, kód vydávajícího státu, příjmení, jméno, popřípadě jména občana, číslo občanského průkazu, státní občanství, datum narození, pohlaví, dobu platnosti, koncovku rodného čísla, a kontrolní číslice, které jsou číselným vyjádřením vybraných údajů ve strojově čitelné zóně

Strojově čitelná zóna je nejvýraznější změnou na úseku občanských průkazů. Kontrolní číslice jsou náhodně vybrány a generovány do strojově čitelné zóny. •

u občanů zbavených nebo omezených způsobilosti k právním úkonům tato skutečnost a též jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo a adresa místa trvalého pobytu opatrovníka. U občanů, kterým byl rozhodnutím soudu uložen trest zákazu pobytu, je tato skutečnost taktéž povinně do občanského průkazu zapisována

Nepovinnými údaji zapisovanými na žádost občana jsou: •

označení absolventa vyšší odborné školy, akademický titul, stavovské označení, označení docent nebo profesor nebo vědecká hodnost

Občan si taktéž volí pořadí ve kterém budou zapsány, a nový zápis musí doložit originálem dokladu o přidělení titulu nebo vědecké hodnosti. Pokud se týká titulu či vědecké hodnosti získané v zahraničí, je nutné nechat takto získaný titul či vědeckou hodnost uznat některou vysokou školou na území České republiky, pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak.

OBČANSKÉ PRŮKAZY

•

18

jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné číslo manžela a dítěte do nabytí zletilosti

Pokud nejsou občany České republiky a nemají přiděleno rodné číslo, zapisuje se pouze datum narození. Do občanského průkazu lze zaspat tolik nepovinných údajů, které odpovídají patnácti řádkům. Nad tento limit nelze dále zapisovat a je nutné aby si občan sám vybral, který nepovinný údaj zapsat chce. Pokud občan žádá o vydání občanského průkazu pouze z důvodu zápisu některého nepovinného údaje je povinen uhradit správní poplatek ve výši 100 Kč. Všechny matriční doklady, které nebyly vydány na území České republiky, musí být vydány Zvláštní matrikou v Brně, která zapisuje matriční události občanů České republiky, nebo jedná-li se o rozsudek o rozvodu musí být předložen rozsudek vydaný Nejvyšším soudem o uznání rozhodnutí cizozemského soudu, pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak. Toto platí pro veškeré doklady předkládané pro potřebu zavedení údajů ať už do Informačního systému evidence obyvatel, Informačního systému občanských průkazů, tak i do Informačního systému cestovních dokladů. Část druhá nazvaná jako Vydávání občanských průkazů a potvrzení o občanském průkazu obsahuje dvě hlavy. V první hlavě jsou uvedeny podmínky a postupy při vydávání občanských průkazů a podmínky a postup při vydávání potvrzení o občanském průkazu. Zvlášť jsou popsány postupy pro podání žádosti o vydání občanského průkazu v různých situacích. Požádat o vydání občanského průkazu a poté si jej převzít může občan u kteréhokoliv obecního úřadu obce s rozšířenou působností nebo matričního úřadu v České republice. Úřad, není-li příslušný k vydání občanského průkazu, zasílá žádost k vyřízení obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podle místa trvalého pobytu občana. Požádat může za občana jím zvolený zástupce, kterému udělí plnou moc. Podpis na plné moci nemusí být úředně ověřen. Převzít si občanský průkaz má povinnost každý občan osobně. Není-li schopen ze závažných důvodů, jako jsou výkon vazby, trestu odnětí svobody, soudem nařízené ústavní léčení, ústavní výchova, ochranná výchova nebo dlouhodobé zdravotní důvody je předání

OBČANSKÉ PRŮKAZY

19

občanského průkazu povinen zabezpečit obecní úřad obce s rozšířenou působností v jehož správním obvodu se občan zdržuje. V hlavě druhé je popsáno, kdy se vydává občanovi potvrzení o občanském průkazu, kdo je k tomu oprávněný a jaké údaje potvrzení obsahuje. V části třetí s názvem Platnost průkazu a potvrzení o občanském průkazu je stanoveno s jakou dobu platnosti se vydávají občanské průkazy a potvrzení o občanském průkazu. U občanských průkazů je stanoveno, že se pro občany ve věku od 15 do 20let vydávají s dobou platnosti 5 let a občanům starších 20let s dobou platnosti 10 let. Oproti předchozího právního předpisu byly zrušeny občanské průkazy s dobou platnosti bez omezení. Z hlediska kontroly, aktuálnosti údajů a zmenšení chybovosti toto shledávám jako přínosné. Především v návaznosti na Informační systém evidence obyvatel, kdy v systému zůstávají osoby, které již zemřely a není snadné je dohledat. Pokud ale zohledním hledisko lidskosti, již mi tak přínosné především pro občany starší a nemobilní nepřipadá. V § 11 jsou striktně vyjmenovány důvody skončení platnosti občanského průkazu. Patří mezi ně: •

uplynutí doby vyznačené platnosti

•

ohlášení ztráty, odcizení, poškození nebo zničení

•

právní mocí rozhodnutí soudu, kterým byla občanovi omezena způsobilost k právním úkonům nebo který byl způsobilosti k právním úkonům zbaven

•

právní mocí rozhodnutí soudu, kterým byl občanovi uložen trest zákazu pobytu

•

pozbytí státního občanství

•

úmrtí nebo právní mocí rozhodnutí soudu o prohlášení občana za mrtvého

Potvrzení o občanském průkazu se vydává na dobu 2 měsíců, s výjimkou vydání potvrzení z důvodu odevzdání občanského průkazu, že občan pozbyl státní občanství nebo ukončil trvalý pobyt na území České republiky, požádal o úschovu občanského průkazu při dlouhodobém pobytu v zahraničí, dále při odevzdání občanského průkazu za občana, kterému byla omezena způsobilost k právním úkonům, který byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo odevzdal občanský průkaz nalezený, po zemřelém nebo prohlášeném za mrtvého. V tomto případě se potvrzení vydává na dobu neomezenou.

OBČANSKÉ PRŮKAZY

20

Část čtvrtá nazvaná Povinnosti můžeme rozdělit do tří částí, a sice na povinnosti občana, povinnosti dalších osob a povinnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností, matričního úřadu a policie. Mezi povinnosti občana, nebo také držitele občanského průkazu, patří: •

chránit občanský průkaz před poškozením, zničením, ztrátou, odcizením, zneužitím s přihlédnutím ke všem okolnostem a poměrům

•

ohlásit neprodleně poškození, zničení, ztrátu, odcizení nebo zneužití svého občanského průkazu (policii lze ohlásit pouze odcizení)

•

požádat o vydání nového občanského průkazu do 15 pracovních dnů po dni skončení platnosti, po obdržení oddacího listu, po nabytí právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu manželství, po obdržení úmrtního listu manžela, po nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo změněno jméno, popřípadě jména, příjmení, nebo bylo přiděleno nové rodné číslo, po dni, kdy ohlásil změnu místa trvalého pobytu nebo kdy nabylo právní moci rozhodnutí o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, po nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byla občanovi omezena způsobilost k právním úkonům, po nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byl občanovi uložen trest zákazu pobytu

Povinností další osoby je: •

pokud nalezne cizí občanský průkaz, potvrzení o občanském průkazu, potvrzení o změně místa trvalého pobytu nebo potvrzení o změně údajů zapisovaných do občanského průkazu, odevzdat neprodleně kterémukoliv obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo matričnímu úřadu nebo policii

•

bezodkladně odevzdat občanský průkaz zemřelého občana, občana prohlášeného za mrtvého, nejbližšímu obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo matričnímu úřadu

•

opatrovník je povinen odevzdat občanský průkaz občana, který byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, a sice do 15 dnů ode dne, kdy usnesení o jeho jmenování nabylo právní moci, obecnímu úřadu obce s rozšířenou

OBČANSKÉ PRŮKAZY

21

působností, který občanský průkaz vydal, nebo matričnímu úřadu podle místa trvalého pobytu držitele občanského průkazu Mezi povinnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností patří například: •

povinnost převzít občanský průkaz do úschovy po dobu jeho dlouhodobého pobytu v zahraničí, pokud o to občan požádá

•

jemuž byla ohlášena ztráta, odcizení, poškození nebo zničení občanského průkazu, vydat občanovi potvrzení o občanském průkazu a bezodkladně ohlásit tuto skutečnost obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k vydání občanského průkazu

Je třeba odlišovat pojem obecní úřad obce s rozšířenou působností, který občanský průkaz vydal a pojem obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný k vydání občanského průkazu. V případě občanského průkazu vydaného v roce 2000 Okresním úřadem Blansko občanovi, který je trvale hlášen v Lomnici, je obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný k vydání občanského průkazu Městský úřad Tišnov. Proto je třeba řídit se podle zákona č. 388/2002 Sb., v platném znění, kde jsou vyjmenovány všechny obce a pod který obecní úřad obce s rozšířenou působností spadají. Policie, pokud jí občan ohlásí ztrátu nebo nález občanského průkazu má povinnost postupovat stejně. Pátá část nazvaná Přestupky kvalifikuje přestupky fyzických osob. Tyto přestupky řeší obecní úřad obce s rozšířenou působností podle místa trvalého pobytu občana, který přestupek spáchal. Za přestupky na úseku občanských průkazů lze uložit pokutu až do výše 10.000 Kč. Část pátá je platná od 1. ledna 2005, kdy byl zákon o občanských průkazech podstatně novelizován. Do konce roku 2004 byly přestupky postihovány podle zákona 200/1990 Sb., o přestupcích. V šesté části nazvané Evidence občanských průkazů jsou specifikovány údaje, které se vedou o občanských průkazech a jejich držitelích a dále podmínky poskytování údajů z evidence občanských průkazů. Správcem evidence občanských průkazů je Ministerstvo vnitra. Obecní úřad obce s rozšířenou působností je pro ministerstvo zpracovatelem údajů o občanských průkazech. Evidenci vede Ministerstvo vnitra na prostředcích výpočetní techniky a obecní úřad obce

OBČANSKÉ PRŮKAZY

22

s rozšířenou působností v listinné podobě. Vedou se po dobu 15let od vydání občanského průkazu. Údaje z evidence občanských průkazů poskytuje Ministerstvo vnitra nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností občanovi staršímu 15let na základně jeho písemné žádosti. Jednou za kalendářní rok jsou poskytnuty bezplatně. Na žádosti musí být úředně ověřený podpis žadatele. Toto se nevyžaduje v případě, že se občan dostaví osobně a podepíše přímo před orgánem příslušným k poskytnutí údajů a zároveň předloží svůj občanský průkaz. Část sedmá nazvaná Společná, přechodná, zmocňovací a závěrečná ustanovení obsahuje ustanovení povinnosti zachovávat mlčenlivost zaměstnanců Ministerstva vnitra, krajů, obcí s rozšířenou působností, obcí, zaměstnanců a příslušníků policie a osob zabezpečujících

výrobu

a

vyplňování

občanských

průkazů.

Dále

ustanovení

pracovněprávní vztahy, zrušovací ustanovení, které zrušují zákon č. 75/1957 Sb., o občanských průkazech. Podstatné jsou § 24 až 24b. § 24 stanovuje platnost dosavadních občanských průkazů. Všechny občanské průkazy vydané do 30. dubna 1993, ve kterých držitel neměl vyznačeno razítkem státní občanství České republiky pozbyly platnosti dnem 31.prosince 2001. Jednalo se o občanské průkazy typu knížka, vydané Československou socialistickou republikou nebo Českou a Slovenskou federativní republikou. V letech 1993 a 1994 bylo nutné zvolit si prohlášením občanství buď České republiky nebo Slovenské republiky a nechat si toto vyznačit do občanského průkazu. Občanům, kteří tak neučinili, ačkoliv měli například občanský průkaz vydaný s platností bez omezení, tudíž dne 31. prosince 2001 jejich občanské

průkazy

pozbyly

platnosti.

Ostatní

občanské

průkazy

vydané

do

31.prosince 2003, bez strojově čitelných údajů pozbývají platnosti v průběhu let 2002 až 2008. V letošním roce jsou vyměňovány občanské průkazy, kterým by jinak skončila platnost v letech 2009 až 2013. Jedná se o občanské průkazy typu „růžová karta“. § 24a stanovuje možnost vydání občanského průkazu bez strojově čitelných údajů s dobou platnosti jeden rok, ale po předchozím souhlasu Ministerstva vnitra a pouze v případech, došlo-li k technické závadě na zařízení zabezpečující zpracování a přenos dat nebo na výrobní technologii trvající déle než sedm kalendářních dnů, v důsledku katastrofy

OBČANSKÉ PRŮKAZY

23

nebo jiné mimořádné události, a nebo občané potřebují vydat občanský průkaz ve lhůtě kratší než 30 dnů v souvislosti s výkonem volebního práva. § 24b upravuje vydávání občanských průkazů bez strojově čitelných údajů s dobou platnosti jeden měsíc. Takovéto občanské průkazy se vydávají z důvodu ztráty, odcizení, poškození nebo zničení občanského průkazu na žádost občana. Je nutné, aby si občan zároveň podal žádost o vydání občanského průkazu se strojově čitelnou zónou. Obecní úřad obce s rozšířenou působností nepotřebuje předchozí souhlas Ministerstva vnitra.

CESTOVNÍ DOKLADY

5

24

CESTOVNÍ DOKLADY Cestovní doklady opět znají napříč celým světem. V zahraničí jsou mnohem

využívanější než v České republice, kde skutečně slouží v podstatě jen k cestování. Na našem území jej občané využijí jako identifikační doklad, pouze pokud ve chvíli, kdy potřebují doložit svou totožnost, nemají občanský průkaz. Například z důvodu ztráty nebo že je jejich občanský průkaz neplatný. Po celém světě mají dlouhou tradici, a to jak z důvodů bezpečnostních, hospodářských, tak i sociálních. 5.1

Cestovní doklady v předválečných letech V Rakousku-Uhersku sloužily pro cesty do zahraničí cestovní pasy, a sice na

základě císařského nařízení č. 31/1857 ř.z., o zavedení pasového systému v monarchii a na ně navazující další nařízení a vyhlášky, například císařské nařízení ze dne 6. listopadu 1865 č. 116 ř.z., o zrušení pasových revizí na říšských hranicích, které se týkaly Čech, Moravy a Slezska, zák. čl. VI/1903 o pasech, týkající se Slovenska a Podkarpatské Rusy. Dále ministerská vyhláška ze dne 10. května 1867 č. 80 ř.z., o policejně-pasových předpisech. Po vzniku Československé republiky v roce 1918, prvním právním předpisem, týkajícím se problematiky cestovních pasů a cestování mimo republiku, bylo nařízení č. 87/1918 Sb., o vydávání cestovních pasů. Výše uvedené předpisy zůstávaly i nadále platné, ale postupně byly nahrazovány předpisy československými. V roce 1928 vešel v platnost zákon č. 55/1928 Sb., o cestovních pasech. Tento zákon byl navržen v podstatě až deset let po vzniku republiky. Dosavadní předpisy se staly zastaralé a nevyhovující. Navíc se jednalo o dobu po první světové válce, kdy došlo k jistému uvolnění mezistátních styků. Tento zákon upravoval, že českoslovenští občané mohli opustit republiku pouze s cestovním pasem vyhovujícím tomuto zákonu a cizinci mohli pobývat na našem území pouze s cestovním pasem taktéž vyhovujícím tomuto zákonu. Cestovní doklad musel obsahovat jméno a podstatné údaje o osobě, pro kterou byl vydán, fotografii, podpis a označení pro které země platí. Vydávaly se na dobu nejdéle 5let.

CESTOVNÍ DOKLADY

25

Vydávaly je politické úřady I. stolice podle místa trvalého pobytu, nebo zastupitelské úřady, pokud se československý občan zdržoval v zahraničí. Diplomatické pasy vydávalo Ministerstvo zahraničních věcí. Cizím státním příslušníkům nebo osobám u kterých se nedalo určit státní občanství vydávaly cestovní doklady politické úřady II. stolice. Byly zde ustanovení, kterým osobám lze odepřít vydání pasu. Patřily mezi ně například osoby proti nimž bylo zahájeno vyšetřování pro trestné činy, za které hrozilo vězení delší než čtrnáct dní nebo sankce vyšší než 5.000 Kčs, které dluží daně nebo jiné veřejné dávky a tyto nejsou zabezpečeny dostatečnou jistinou, které byly výrokem soudu nebo politického úřadu omezeny ve volnosti cestování, dále těm, jejichž cesta by mohla ohrožovat důležité zájmy státní bezpečnosti. Za podstatné shledávám, že v tomto předpisu si vláda podmínila právo omezit nařízením pasovou povinnost úplně nebo ve styku s určitými státy, také zavedení vízové povinnosti vůči cizincům. 5.2

Cestovní pasy podle zákona č. 53/1949 Sb., Zákon č. 53/1949 Sb., byl přizpůsoben zdejšímu vznikajícímu režimu. Bylo zde

stanoveno, že na vydání cestovního pasu není právní nárok. Společně s prováděcími předpisy byl přizpůsoben předpisům devizovým, valutovým a daňovým. Pasová agenda byla převedena pod Ministerstvo vnitra, které vedlo evidenci osob, kterým nebylo možné cestovní pas z důvodu státně-bezpečnostního vydat. Ministerstvo vnitra mohlo vyhláškou v Úřední listině pověřit k vydávání cestovních pasů orgán jemu podřízený. Stejným způsobem mohlo pověřit i zastupitelské úřady pro vydávání

cestovních

pasů

československým

občanům

pobývajícím

v zahraničí.

Ministerstvo zahraničních věcí vydávalo cestovní pasy diplomatické, služební, zvláštní a cestovní pasy cizinců po dohodě s Ministerstvem vnitra. Vízovou povinnost si v tomto předpisu vyhradilo Ministerstvo vnitra v dohodě s Ministerstvem zahraničních věcí. To, že na udělení víza není právní nárok, bylo zakotveno taktéž. Obsahoval i ustanovení o přestupcích: „Kdo poruší ustanovení tohoto zákona nebo předpisů podle vydaných, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, za správní

CESTOVNÍ DOKLADY

26

přestupek pokutou do 50.000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do 6měsíců.“3 Pokus přestupku byl kvalifikován jako čin dokonaný. Osoba, která by byla přestupku nápomocna by byla posuzována stejně jako přestupce. Od 1. ledna 1952 na základě vládního nařízení č. 125/1951 Sb., byla působnost ve věcech cestovních pasů přenesena v rámci reorganizace veřejné správy na Ministerstvo zahraničních věcí. Pod resortem zahraničních věcí tato agenda zůstala 11 let. Poté vládním nařízením č. 66/1963 Sb., se přenesla působnost zpět na Ministerstvo vnitra. V působnosti Ministerstva zahraničních věcí zůstalo vydávání cestovních pasů diplomatických a služebních.

Cestovní pasy podle zákona č. 63/1965 Sb.,

5.3

Zákon č. 53/1949 Sb., byl zrušen zákonem ze dne 18.června 1965, č. 63/1965 Sb. Stanovil, že se cestovní doklady vydávají v jazyce českém nebo slovenském a v jednom nebo dvou cizích jazycích. Vydáváním cestovních pasů byly opět pověřeny Ministerstvo vnitra, Ministerstvo zahraničních věcí a orgány jimi zmocněné. V ustanovení § 4 byly jmenovány důvody odepření vydání cestovního pasu. Odepřít vydat cestovní pas mohlo být občanovi, pokud by jeho cesta nebyla v souladu se státními zájmy, bylo by proti němu vedeno trestní řízení, pokud by byl odsouzen pro trestný čin, a pokud by při pobytu v cizině svým jednáním poškodil dobré jméno Československé socialistické republiky. Z těchto důvodů mohl být cestovní pas občanovi odňat. Tato ustanovení byla do zákona zapracována z důvodů stížností občanů, kterým bylo vydání cestovního pasu odmítnuto s odůvodněním, že není na vydání cestovního pasu právní nárok. Pro snížení počtu stížností a kritiky právního předpisu byly striktně stanoveny podmínky přímo v zákonné normě. Zákon z roku 1965 obsahuje pouhých osm paragrafů. Je tudíž velice strohý. Samotný postup při výdeji cestovních pasů byl popsán v prováděcím předpisu. Nejprve jej prováděla vyhláška č. 64/1965 Sb., a vyhláška č. 147/1968 Sb., Tyto vyhlášky byly zrušeny vyhláškou č. 44/1970 Sb., která byla doplněna vyhláškami č. 142/1971 Sb., a č. 7/1980 Sb.

3

§ 8 odst.1 zákona č. 54/1949 Sb., o cestovních pasech

CESTOVNÍ DOKLADY

5.4

27

Cestovní doklady podle zákona č. 216/1991 Sb., Jedná se o právní předpis vydaný po „sametové revoluci“ v roce 1989. V tomto

roce padl totalitní komunistický režim. Pro občany byla zajištěna svoboda cestování. Obsahuje šest částí a dvacetdevět paragrafů. Oproti předcházejícím předpisům je mnohem rozsáhlejší a konkrétnější. Nabyl účinnosti dne 1. července 1991. V zákoně bylo zaručeno občanům České a Slovenské Federativní Republiky právo svobodně vycestovat a také se vrátit. Cestovní doklad se vyhotovoval i nadále v jazyce českém nebo slovenském a zpravidla dvou cizích. Vydávaly se pasy cestovní, diplomatické, služební, dále cestovní průkazy a jiné cestovní doklady na základě mezinárodní smlouvy. Tyto doklady se vydávaly s dobou platnosti 10 let, pro děti ve věku do 15let s dobou platnosti 2 roky. Cestovní pasy vydávaly orgány federálního Ministerstva vnitra podle místa trvalého pobytu. Diplomatické a služební pasy vydávalo federální Ministerstvo zahraničních věcí. Přestupky spáchané podle tohoto zákona projednávaly orgány federálního Ministerstva vnitra podle místa trvalého pobytu. Přestupku se dopustil ten, kdo překročil státní hranice bez platného cestovního dokladu, nebo je překročil sice s platným cestovním dokladem, ale mimo určené hraniční přechody. Za takovýto přestupek bylo možno uložit pokutu až do výše 10.000 Kčs. Dále se přestupku dopustil ten, kdo zneužil cizí cestovní doklad, uvedl nepravdivé údaje v žádosti o vydání cestovního dokladu, provedl v cestovním dokladu neoprávněné změny, mařil výkon rozhodnutí o odnětí cestovního dokladu. V těchto případech bylo možno uložit pokutu až do výše 5.000 Kčs. Za porušení ostatních povinností daných tímto zákonem bylo možné uložit pokutu do výše 1.000 Kčs. Cestovní pasy vydané podle zákona č. 63/1965 Sb., byly i nadále platné pokud jim neskočila doba platnosti v nich vyznačená. Dne 1. ledna 1993 došlo k rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky. Vznikly dva samostatné státy a spolu s tím přišla i řada novel zákonů, které měly upravit vzniklý stav. Dne 9. července 1993 byl vydán zákon č. 214/1993 Sb., o označování některých dokladů a o zkrácení doby jejich platnosti v souvislosti se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky, který vešel v platnost šedesát dnů poté. Do platných cestovních dokladů vydaných Československou socialistickou republikou a Českou a Slovenskou Federativní Republikou bylo třeba si nechat na žádost držitele vyznačit u orgánu příslušnému k jeho vydání nebo u konzulárních úřadů název „Česká republika“.

CESTOVNÍ DOKLADY

28

Pokud takto držitel platného cestovního dokladu do 31. prosince 1994 neučinil, jeho cestovní doklad pozbyl tímto dnem platnost. Tímto datem byla taktéž omezena platnost cestovních dokladů vydaných na základě zákona č. 63/1965 Sb.

Cestovní doklady podle zákona č. 329/1999 Sb.,

5.5

Zákon č. 329/1999 Sb., vešel v platnost dne 1. července 2000. Problematika cestovních dokladů a cestování do zahraničí prošla vývojem, který si vyžadoval změnu právní úpravy. Zejména zákonného omezení práva svobodně opustit území České republiky ve smyslu Čl. 14 Listiny základních práv a svobod, vydávání cestovních dokladů, povinnosti občanů, ochrany cestovního dokladu před zneužitím, vedením evidencí cestovních dokladů a jejich přesným obsahem. Cestovní doklad nebyl doposud vymezen jako veřejná listina. Podstatnou změnou, kterou právní úprava přinesla, bylo převedení příslušnosti vydávání cestovních dokladů na okresní úřady. Cestovní, diplomatické a služební pasy se začaly vydávat se strojově čitelnou zónou. Toto bylo nezbytným požadavkem zvýšení technické úrovně cestovních dokladů a urychlením odbavování na hraničních přechodech.4 Zákon má čtyři části, tři hlavy a čtyřicet pět paragrafů. Od roku 1999 prošel několika významnými novelami. První významná novela, zákon č. 559/2004 Sb., proběhla v souvislosti vstupu České republiky do Evropské unie. Zavedly se pojmy jako vnitřní a vnější hranice, Náhradní cestovní doklad Evropské unie. Do tohoto zákona také bylo zapracováno, že při překračování vnitřní hranice lze použít jako cestovní doklad i občanský průkaz se strojově čitelnou zónou bez oddělené vyznačené části. Další významnou změnou této novely bylo, že do zákona o cestovních dokladech byl vložen paragraf o přestupcích na úseku cestovních dokladů. Do konce roku 2004 byly přestupky na úseku cestovních dokladů řešeny podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Druhá významná novela, zákon č. 136/2006 Sb.,

zavedla pojem E-pas — personalizovaný

cestovní doklad se strojově čitelnou zónou a biometrickými údaji uloženými v bezkontaktním čipu a pojem biometrické údaje — údaje získané záznamem tělesných a biologických charakteristik jedince, např. otisky prstů, digitální obraz obličeje. Začala

4

Důvodová zpráva k zákonu č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech

CESTOVNÍ DOKLADY

29

platit od 1. září 2006. Byla provedena na základě požadavku Evropské unie. Povinnost vydávat cestovní doklady se strojově čitelnými údaji a s nosičem dat s biometrickými údaji vyplývá pro všechny členské státy Evropské unie z Nařízení Rady (ES) č. 2252/2004 o normách pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech vydávaných členskými státy, přijatým Radou ES dne 13. prosince 2004, a to pro cestovní doklady vydávané na dobu platnosti delší než 12 měsíců.5 Část první nazvaná Cestovní doklady specifikuje předmět úpravy a obsahuje tři hlavy. Hlava první nazvaná Vydávání cestovních dokladů, mí tři díly. První díl se zabývá pojmem, druhy a používáním cestovních dokladů. Cestovní doklad specifikuje takto:„cestovní doklad je veřejná listina opravňující občana k překračování státních hranic České republiky (dále jen „hranice“) přes hraniční přechod, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána, (dále jen „mezinárodní smlouva“)“.6 Vnější hranice je možné překračovat jen s platným cestovním dokladem. Vnitřní hranice lze překročit s platným občanským průkazem se strojově čitelnou zónou bez oddělené vyznačené části. V tomto případě občanský průkaz lze použít jako cestovní doklad. Občan, který překračuje vnější hranice je povinen na výzvu předložit cestovní doklad a strpět kontrolu. Cestovní doklady můžeme rozdělit na: •

cestovní pas

•

diplomatický pas

•

služební pas

•

cestovní průkaz

•

náhradní cestovní doklad Evropské unie

•

jiný cestovní doklad na základě mezinárodní smlouvy

Cestovní pas, diplomatický pas a služební pas obsahuje strojově čitelné údaje a nosič dat. Na nosiči dat se uchovávají údaje o zobrazení obličeje, a údaje zpracovaných na datové stránce cestovního dokladu. Od 1. května 2008 měl obsahovat i údaje o otiscích

5

www.mvcr.cz

6

§ 2 odst. 1 zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech

CESTOVNÍ DOKLADY

30

prstů, toto datum ale bylo posunuto až na 1. dubna 2009. Vydávají se ve lhůtě 30dnů. Pokud občan potřebuje vydat cestovní pas v kratší době, je mu vydán ve lhůtě 15dnů bez strojově čitelné zóny a nosiče dat. Občanovi mladšímu 5let se vydává cestovní pas bez strojově čitelných údajů a bez nosiče dat ve lhůtě 10 dnů. Do cestovního dokladu se zapisují povinné údaje, a na žádost občana i nepovinné údaje. Mezi povinné údaje patří: •

jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo, pohlaví, státní občanství, datum a místo narození

Místo narození se zapisuje v aktuálním stavu. V tomto případě platí stejná pravidla jako u zápisu místa narození v občanském průkazu, kromě občanů narozených v zahraničí. Do pasu se zapíše pouze kód státu narození, místo se nezapisuje. •

územní a časová platnost, číslo dokladu, datum jeho vydání a označení úřadu, který jej vydal

•

strojově čitelné údaje

Mezi nepovinné údaje patří: •

označení absolventa vyšší odborné školy, akademický titul, stavovské označení, označení docent nebo profesor nebo vědecká hodnost

•

jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození, pohlaví dítěte do deseti let

Do cestovního dokladu lze na rozdíl od občanského průkazu provádět dodatečné změny nebo doplnění údajů, aniž by se musel vydat doklad nový. Tyto změny nebo doplnění mohou provádět orgány příslušné k vydání cestovního dokladu nebo zastupitelské úřady. Orgány příslušné k vydávání cestovních pasů jsou od 1. ledna 2003 obecní úřady obce s rozšířenou působností. U diplomatických a služebních pasů je příslušným orgánem Ministerstvo zahraničních věcí. Mezi změny a doplnění údajů patří: •

jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození, pohlaví dítěte do 10let

Tato změna lze doplnit pouze do cestovního, diplomatického, služebního pasu a cestovního průkazu. Od 1. září 2006 se děti do pasů nezapisovaly, každý občan měl povinnost při cestování vlastnit svůj cestovní doklad. Od 1. března 2008

CESTOVNÍ DOKLADY

31

děti opět do cestovních dokladů zapisovat lze. Pouze s tím rozdílem, že dřívější právní úprava umožňovala zapisovat děti do 15let, nynější pouze do 10let. Do pasů bez strojově čitelných údajů a pasů se strojově čitelnými údaji bez nosiče dat se zápis provádí speciální tužkou, lze zapsat maximálně čtyři děti a provádí se na počkání. K zápisu se připojí razítko orgánu, podpis a datum. Do pasů se strojově čitelnými údaji a s nosičem dat se zápis provádí speciální tužkou na štítek, který se vylepí na čtvrtou stranu. Do cestovního dokladu lze zapsat maximálně tři děti, zápis se provádí do týdne, kvůli adhezní vrstvě na štítcích. Připojí se razítko bez podpisu. •

časovou platnost

Lze prodloužit pouze cestovní průkaz. •

titul nebo vědecká hodnost

Cestovní pasy, diplomatické pasy a služební pasy se strojově čitelnými údaji a s nosiči dat se vydávají občanům starším 5let a zároveň mladším 15let na dobu 5 let, občanům starším 15let na dobu 10 let. Cestovní pasy bez strojově čitelných údajů a bez nosiče dat se vydávají na dobu platnosti 6 měsíců. Jelikož občanovi mladšímu 5let není možné vydat cestovní pas se strojově čitelnými údaji a nosičem dat, vydávají se takovýmto občanům cestovní pasy bez strojově čitelných údajů a nosičů dat, a sice s dobou platnosti 1 rok. Diplomatické a služební pasy se strojově čitelnými údaji bez nosičů dat s biometrickými údaji se vydávají s dobou platnosti 1 rok. Cestovní průkazy se vydávají například, pokud občan svůj cestovní doklad ztratí, na dobu platnosti maximálně šest měsíců a pouze k jednotlivé cestě s územní a časovou platností omezenou účelem cesty. Oprávněným orgánem vydat cestovní průkaz je zastupitelský úřad. Náhradní cestovní doklad Evropské unie vydává taktéž zastupitelský úřad. Takovéto doklady se vydávají na základě Rozhodnutí zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 25. června 1996 o zavedení náhradního cestovního dokladu. Vydává se v případě, že občan svůj cestovní doklad ztratil, byl mu odcizen nebo zničen a nachází se ve státě, ve kterém Česká republika nemá zastupitelský úřad. V takovémto

CESTOVNÍ DOKLADY

32

případě se může obrátit na zastupitelský úřad jiného státu Evropské unie a bude mu vydán náhradní cestovní doklad Evropské unie. Vydává se na dobu mírně delší než je nutné pro návrat do České republiky. Tato ustanovení platí pro občany všech států Evropské unie. Druhý díl nazvaný Postup při vydávání cestovního dokladu se zabývá celým postupem před a po vydání cestovního dokladu. Při vydání prvního cestovního dokladu je žadatel povinen doložit občanství České republiky. Občanství žadatel prokáže buď platným občanským průkazem nebo Osvědčením o státním občanství České republiky vydané krajským úřadem podle místa trvalého pobytu. Za vydání osvědčení je stanoven poplatek 100 Kč, na rozdíl od občanských průkazů, kdy je osvědčení vydáváno zdarma. Osvědčení vydané zdarma pro účely vydání prvního občanského průkazu nelze použít pro prokázání státního občanství České republiky na úseku cestovních dokladů. K podání žádosti o vydání cestovního dokladu, provedení změn nebo doplnění údajů do cestovního dokladu lze i zplnomocnit jinou osobu. Podpis na plné moci nemusí být úředně ověřen. K převzetí cestovního dokladu nelze zplnomocnit jinou osobu, toto je občan povinen učinit osobně. Taktéž není možné zplnomocnit jinou osobu k podání žádosti o vydání cestovního dokladu se strojově čitelnými údaji a nosičem dat. Žádá-li občan o vydání cestovního dokladu bez nosiče dat podává vyplněnou žádost o vydání cestovního dokladu. Žádost se podává u orgánu příslušnému k jeho vydání nebo zastupitelského úřadu. K vydání cestovního dokladu bez strojově čitelných údajů a nosiče dat je třeba, aby občan předložil spolu se žádostí 2 fotografie. K vydání diplomatického a služebního pasu se strojově čitelnými údaji a bez nosiče dat je třeba, aby občan předložil spolu se žádostí 1 fotografii. Žádá-li občan o vydání cestovního dokladu se strojově čitelnými údaji a s nosičem dat, žádost nevyplňuje. Údaje potřebné k vydání cestovního dokladu, úředník po zpracování vytiskne a občan svým podpisem odsouhlasí, že o vydání cestovního dokladu s uvedenými údaji žádá. Na rozdíl od zákona 328/1999 Sb., o občanských průkazech, nejsou v zákoně o cestovních dokladech taxativně vyjmenovány doklady, které je žadatel povinen předložit. Občan je povinen prokázat pravdivost údajů zapisovaných do cestovního dokladu.

CESTOVNÍ DOKLADY

33

K převzetí cestovního dokladu se osobně dostaví ten, kdo o vydání cestovního dokladu žádal, k orgánu, u kterého podávaly žádost, případně, nejedná-li se o cestovní doklad s nosičem dat i k orgánu oprávněnému předávat cestovní doklady, který uvedl v žádosti. Jde-li o převzetí cestovního dokladu se strojově čitelnými údaji a s nosičem dat, předávající pracovník je povinen znovu veškeré zapsané údaje zkontrolovat, včetně funkčnosti nosiče dat a správnosti v něm zpracovaných biometrických údajů. Pokud se zjistí nesrovnalosti v údajích nebo nefunkčnost nosiče dat, má občan právo na vydání cestovního dokladu nového. Občan má možnost si sám ověřit funkčnost nosiče dat v takzvaném „kiosku“. Jedná se o zařízení, které se nachází u každého orgánu příslušnému k vydání cestovního dokladu. Musí být na volně přístupném místě. Občan do kiosku vloží cestovní doklad otevřený na stránce s nosičem dat a pokud se na displeji rozsvítí zelené světlo, nosič je funkční, pokud červené světlo, je nefunkční a občan si může zdarma nechat vystavit cestovní doklad nový z důvodu výrobní vady. Odepřít vydat cestovní doklad nebo odebrat občanovi již vydaný, je možno za podmínek: •

požádá-li soud, je-li proti občanovi nařízen výkon rozhodnutí

•

požádá-li exekutor v rámci prováděné exekuce, jestliže zjevně hrozí nebezpečí, že by občan exekuci cestou do zahraničí zmařil

•

požádá-li orgán činný v trestním řízení, je-li proti občanovi vedeno trestní stíhání pro trestný čin, za který lze uložit trest odnětí svobody nejméně tři roky

•

požádá-li orgán, který vykonává rozhodnutí nebo jeho výkon zařizuje podle zvláštního právního předpisu, nevykonal-li občan trest odnětí svobody

Ve věcech odepření vydání a odnětí cestovního dokladu se vede správní řízení podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Rozhoduje orgán, příslušný k vydání cestovního dokladu. Odvolání proti rozhodnutí o odnětí cestovního dokladu nemá odkladný účinek. Pominul-li důvod pro odepření vydání cestovního dokladu nebo odnětí, může si občan písemně požádat o vydání nebo vrácení. V této věci se již podle správního řádu nepostupuje.

CESTOVNÍ DOKLADY

34

Platnost cestovního dokladu skončí pokud: •

uplyne doba vyznačená

•

ohlásí občan ztrátu nebo odcizení

•

uplynou tři měsíce ode dne změny příjmení v souvislosti se sňatkem

•

pozbude občan občanství České republiky, zemře nebo nabude právní moc rozhodnutí o prohlášení za mrtvého

•

diplomatický a služební pas pozbude platnosti pokud zanikne důvod, pro který byl vydán

•

rozhodnutím orgánu příslušného k vydání, pokud je cestovní doklad:


poškozen, údaje v něm zapsané jsou nečitelné nebo je porušena jeho celistvost




obsahuje nesprávné údaje nebo jsou provedeny neoprávněně změny




změnila se podoba držitele

O změnu podoby se jedná například v případě, že občan si nechal narůst plnovous nebo naopak si jej nechal odstranit, dále že začal nosit celodenně brýle nebo změnil barvu vlasů. V dílu třetím, nazvaném Evidence cestovních dokladů jsou vyjmenovány údaje, které se vedou v Informačním systému cestovních dokladů a ve spisové dokumentaci. Správcem Informačního systému cestovních dokladů, s výjimkou diplomatických a služebních pasů je Ministerstvo vnitra. Správcem Informačního systému evidence diplomatických a služebních pasů je Ministerstvo zahraničních věcí. Ministerstvo vnitra, Ministerstvo zahraničních věcí a obecní úřad obce s rozšířenou působností poskytuje občanovi staršímu 18let údaje z evidence cestovních dokladů na základě písemné žádosti. Jednou ročně se požadované údaje poskytují zdarma. Žádost musí obsahovat úředně ověřený podpis. Ten se nevyžaduje, podepíše-li občan žádost přímo před příslušným orgánem. Hlava II, nazvaná Společná ustanovení se zabývá povinnostmi občanů a oprávněními orgánů souvisejících s jejich porušením a dále přestupky na úseku cestovních dokladů. Mezi povinnosti držitele cestovního dokladu patří: •

chránit cestovní doklad před ztrátou, odcizením, poškozením a zneužitím, s přihlédnutím k okolnostem a poměrům

CESTOVNÍ DOKLADY

•

35

odevzdat bez zbytečného odkladu neplatný cestovní doklad orgánu příslušnému k jeho vydání, matričnímu úřadu, zastupitelskému úřadu nebo na vyžádání též orgánům policie

•

neprodleně oznámit ztrátu, odcizení nebo nález orgánu příslušnému k jeho vydání, matričnímu úřadu, zastupitelskému úřadu nebo útvaru policie

Matriční úřad nebo útvar policie, učinil-li občan u něho takovéto podání je povinen oznámit tuto skutečnost orgánu příslušnému k jeho vydání. Opět je třeba rozlišit pojem orgán, který cestovní doklad vydal a pojem orgán příslušný k jeho vydání. Při ohlášení takovéto skutečnosti jsou orgány povinny vydat občanovi potvrzení o ztrátě odcizení nebo nálezu. •

nalezne-li cestovní doklad jiného občana nebo má v držení cestovní doklad občana zemřelého nebo soudem prohlášeného ze mrtvého, je povinen jej odevzdat orgánu příslušnému k jeho vydání, zastupitelskému úřadu nebo zastupitelskému úřadu

Přestupky fyzických osob na úseku cestovních dokladů projednává obecní úřad obce s rozšířenou působností podle místa trvalého pobytu nebo podle posledního trvalého pobytu, jde-li o občana, který na území České republiky nemá trvalý pobyt, jde-li například o přestupek: •

poruší povinnost chránit cestovní doklad před ztrátou, odcizením, poškozením, zničením, zneužitím

•

neoprávněně provede zápis, změnu nebo opravu

•

úmyslně se vyhne nebo odmítne podrobit kontrole na hraničním přechodu

•

neoprávněně překročí hranice České republiky bez platného cestovního dokladu

•

neprodleně

neohlásí

poškození,

zničení,

ztrátu,

odcizení,

zneužití

cestovního dokladu •

neodevzdá neplatný cestovní doklad

•

poskytne, přijme cestovní doklad jako zástavu nebo odebere cestovní doklad při vstupu do objektu nebo na pozemek

•

pořídí kopii cestovního dokladu a neprokáže souhlas občana

CESTOVNÍ DOKLADY

36

Za takovéto přestupky lze uložit pokutu do výše 10.000 Kč. Jedná-li se o neoprávněné zpracování údaje v nosiči dat s biometrickými údaji, spáchá-li přestupek fyzická osoba, lze uložit pokutu do výše 1.000.000 Kč. Takovýto přestupek projednává Úřad pro ochranu osobních údajů. Přestupky spáchané právnickými osobami na úseku cestovních dokladů projednává Úřad pro ochranu osobních údajů a lze za ně uložit pokutu do výše 10.000.000 Kč. Zodpovědnost zaniká, nezahájil-li úřad o přestupku řízení do jednoho roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději do tří let ode dne, kdy byl spáchán. Hlava III, nazvaná Přechodná ustanovení, stanoví například, že působnosti stanovené samosprávným úřadům podle tohoto zákona jsou výkonem státní správy v přenesené působnosti, cestovní doklady vydané podle zákona č. 216/1991 Sb., se považují za cestovní doklady vydané podle tohoto zákona. Část druhá a třetí mění zákony č. 283/1991 Sb., a č. 150/1996 Sb., Část čtvrtá zrušuje zákony č. 216/1991 Sb., a č. 214/1993 Sb., a stanovuje účinnost tohoto zákona na den 1. července 2000.

EVIDENCE OBYVATEL

6

37

EVIDENCE OBYVATEL Evidence obyvatel má také svou jistou tradici. V dřívější době by se dalo za první

evidence obyvatel spíše považovat sčítání lidu. Sahá až do dávné historie. Již kolem roku 3000 před naším letopočtem probíhaly první sčítání za Herodotosa. Co se týká novějších dějin a především našeho území prováděly sčítání lidu berní katastry podle víry, kdy v roce 1651 bylo provedeno sčítání obyvatelstva podle víry. Základ právní úpravy sčítání a evidence obyvatelstva můžeme hledat v čl. III cís. nařízení č. 31/1857 ř.z., obsahující příkaz: “Za účelem vnitřního dozoru budiž účelně zařízeno a řádně prováděno hlášení”.7 Na základě tohoto zákonného zmocnění bylo hlášení upraveno výnosem ministerstva vnitra a nejvyššího policejního úřadu ze dne 15. března 1857, č. 33 ř.z., Toto nařízení převzala i Československá republika a ve znění nařízení ze dne 15. ledna 1860 platilo až do roku 1949.

Evidence obyvatel v předválečných letech

6.1

Jak jsem se již zmínila, za základ právního zakotvení evidence obyvatel v České republice můžeme považovat nařízení ze dne 15. února 1857, č. 33 ř.z., kde bylo vyjmenováno koho je třeba hlásit. Prováděním byl pověřen starosta obce, v přenesené působnosti, pod dozorem a vedením okresního úřadu. Platilo až do roku 1949, kdy bylo zrušeno zákonem č. 52/1949 Sb., V roce 1935 byl sice přijat zákon č. 51/1935 Sb., ale jeho platnost byla podmíněna vydáním nařízení, které nikdy vydáno nebylo. Tímto nařízením mělo být stanoveno především, jaká doba pobytu má být hlášena, v jakých lhůtách má být hlášení splněno, kdy lze sloučit hlášení o začátku a konci pobytu, jaké údaje se mají hlásit, které osoby jsou od hlášení osvobozeny, jak bude hlášení kontrolováno. Zároveň zákon zrušoval nařízení ze dne 15. února 1857, č. 33 ř.z., ve znění nařízení ze dne 15. ledna 1860, č. 20 ř.z., a všechny na jeho základě vydané předpisy. Působnost byla stanovena obcím. Státní policejní, okresní a obecní úřady byly oprávněny dohlížet, je-li povinnost ohlašování plněna.

7

čl. III cís. nařízení č. 31/1857 ř.z.,

EVIDENCE OBYVATEL

38

V roce 1939 bylo vydání vládní nařízení č. 14/1939 Sb. II, o domovní evidenci obyvatelstva. Podle tohoto nařízení se měly vést osoby ubytované v jednotlivých domech, měly být pro každý jednotlivý dům založeny tzv. domovní seznamy. Působnost byla svěřena četnickým stanicím, případně státnímu policejnímu úřadu, a v obcích, které neměly zřízeny tyto orgány, měli povinnost vést domovní seznamy majitelé domů. Platilo pouhý rok, kdy bylo zrušeno vládním nařízením vlády Protektorátu Čechy a Morava č. 172/1940 Sb., a teprve po dalším roce bylo nahrazeno vládním nařízením č. 233/1941 Sb. Bylo samozřejmě přizpůsobené tehdejší době. Působnost byla svěřena obcím, popřípadě vládním policejním úřadům, pokud byly v obci zřízeny. Změnu pobytu byla osoba povinna ohlásit do tří dnů, a mezi výjimky patřila pouze návštěva u příbuzných v přímém pokolení, která nesměla přesáhnout dobu 6týdnů. Zrušeno bylo až v roce 1949. 6.2

Evidence obyvatel na základě zákona č. 52/1949 Sb., Lze považovat za první komplexní právní úpravu na úseku evidence obyvatel.

Podle něho bylo povinností, místnímu národnímu výboru, ohlásit počátek, změnu a ukončení pobytu v obci. Ohlašovací povinnost byla dána osobám odpovědným za provoz ubytovacího zařízení, pokud se jednalo o osobu ubytovanou v takovémto zařízení. Pokud byl občan ubytován jinde než v ubytovacím zařízení, potom povinnost měl on sám, ale vedle této osoby byl hlášením povinen ubytovatel, neboli vlastník budovy, nájemník nebo uživatel bytu. Hlášení se provádělo na ohlašovacím lístku. Hlásily se jak pobyty trvalé tak i pobyty přechodné. Jednalo-li se o osobu zemřelou, povinnost odhlásit ji, byla na ubytovateli nebo osobě, která obstarala pohřeb. Zvláštní ustanovení se týkaly hlášení osob v celním pohraničním pásmu a v obcích protínaných vnitřní celní hranici. Bylo vyhrazeno právo, stanovit, že provozovatelé ubytovacích zařízení mají povinnost telefonicky hlásit počátek a konec pobytu osob a postarat se o možnost telefonického spojení, a dále osoby, které se ubytují v takovémto zařízení, mají povinnost odevzdat provozovateli svůj průkaz totožnosti a ponechat jej v úschově. V roce 1957 byl novelizován zákonem č. 76/1957 Sb. Tento právní předpis nepřinesl žádné výrazné změny. Byly pouze podrobněji uvedeny povinnosti ubytovatelů a z paragrafu o zvláštních úpravách hlášení obyvatelstva, který obsahoval dva odstavce a

EVIDENCE OBYVATEL

39

zabýval se hlášením v pohraničním pásmu, se stal jeden odstavec, ve kterém si Ministerstvo vnitra vyhradilo právo hlášení na tomto území upravit zvláštní úpravou. Dne 18. ledna 1980 byla vydána vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 4/1980 Sb., která stanovila mimořádné hlášení pobytu na den 1. listopadu 1980, společně se sčítáním lidu. Byla vydána v souvislosti s přechodem ústřední evidence obyvatel, která vznikla v roce 1954 v manuální podobě, na automatizované zpracování a vytvoření centrálního registru občanů. Registr občanů byl původně zamýšlen vytvořit na okresech a poté centrální, nakonec ale vzniknul pouze centrální. Údaje se do centrálního registru občanů sehrálo oskenováním

registračních lístků, získaných na základě vyhlášky

č. 4/1980 Sb. Při sehrávání dat vznikly téměř 50 % chybovosti. 6.3

Evidence obyvatel na základě zákona č. 135/1982 Sb., Dne 30. listopadu vešel v platnost zákon č. 135/1982 Sb., Zákon stanovil povinnost

hlásit trvalý i přechodný pobyt, a to ve lhůtě tří dnů. Přechodným pobytem byl pobyt trvající déle jak 30 dnů. Při ohlášení trvalého pobytu občan musel na ohlašovně předložit občanský průkaz a doklad o oprávnění užívat byt. Ohlašovnou byl místní národní výbor, obvodní správa SNB v Praze, správa SNB hlavního města Bratislavy a Západoslovenského kraje v Bratislavě a městská správa SNB v Brně. Občanům taktéž stanovil povinnost ohlásit ohlašovně konec pobytu. Mezi povinnosti ubytovatele patřilo, ověřit totožnost občana, kterého ubytoval, dbát, aby se občan ve lhůtě tří dnů přihlásil na ohlašovně, pokud tak neučinil, neprodleně to ohlásit příslušnému orgánu. Mezi povinnosti ohlašovny patřilo, ověřit úplnost a správnost údajů, platnost předkládaných dokladů, učinit záznam o hlášení pobytu, podávat hlášení pobytu orgánům vedoucím evidenci pobytu občanů. Zrušit záznam o trvalém pobytu bylo možné v případě smrti, pokud trvale opustil republiku, pokud bylo hlášení provedeno na základě neplatných nebo padělaných dokladů. Okresní evidenci pobytu vedly útvary SNB a ústřední evidenci pobytu vedly útvary SNB určené federálním ministerstvem vnitra. Ohlašovny a určené útvary SNB mohly sdělit údaj o místě pobytu na žádost státních orgánů nebo občanů.

EVIDENCE OBYVATEL

40

Evidence obyvatel na základě zákona č. 133/2000 Sb.,

6.4

Dne 1. července 2000 vešel v platnost zákon č. 133/2000Sb. Ačkoliv z evidence obyvatel čerpají jak systém občanských průkazů, tak i cestovních dokladů, byl schválen jako poslední. V tomto novém zákonném předpise bylo stanoveno, které údaje se v evidenci vedou. Bylo ustoupeno od vedení údajů, které s pobytem přímo nesouvisely. Agendu okresních evidencí obyvatel převedl na okresní úřady. Další změna která nastala, bylo převedení Centrálního registru občanů na Informační systém evidence obyvatel.8 Tento informační systém je informačním systémem veřejné správy. Správcem Informačního systému evidence obyvatel je Ministerstvo vnitra. V informačním systému se vedou v zákoně taxativně vyjmenované údaje o: •

státních občanech České republiky

•

cizincích s povolením k pobytu, s povolením k přechodnému pobytu nebo s povolením k trvalému pobytu na území České republiky a cizincích, kteří na území České republiky pobývají na základě uděleného dlouhodobého víza

•

cizincích, kterým byl udělen azyl na území České republiky

Tyto údaje se na prostředních výpočetní techniky vedou po dobu padesáti let po smrti nebo prohlášení osoby za mrtvou. Výkonem státní správy na tomto úseku byly pověřeny Ministerstvo vnitra, krajské úřady, obecní úřady s rozšířenou působností a obecní úřady, které byly označeny jako ohlašovna. V zákoně je dopodrobna stanoveno kdo předává komu jaké údaje a kdo je zpracovává do Informačního systému evidence obyvatel. Dále je v § 8 popsán postup poskytování osobních údajů z informačního systému evidence obyvatel. Údaje z informačního systému evidence obyvatel mohou být poskytovány i způsobem umožňující dálkový přístup, pokud tak stanoví zvláštní právní předpis. Mezi takovéto subjekty patří například exekutoři, soudy, VZP, ČSSZ, Ministerstvo financí, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo školství, Ministerstvo práce

8

důvodová zpráva k zákonu č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně

některých dalších zákonů

EVIDENCE OBYVATEL

41

a sociálních věcí, Ministerstvo kultury, celní orgány, Úřad pro zastupování státu. Subjekty, získané údaje nesmí shromažďovat a musí zajistit jejich ochranu před náhodným nebo neoprávněným zpracováním. Údaje z Informačního systému evidence lze poskytnout i občanovi na základě písemné žádosti. Za poskytnutý výdej se hradí správní poplatek ve výši 50 Kč. Za občana mladšího 15let, občana zbaveného způsobilosti k právním úkonům nebo kterému byla způsobilost omezena tak, že není způsobilý k jednání před úřady podává žádost zákonný zástupce. Na žádosti musí být úředně ověřený podpis, pouze pokud se občan podepíše přímo před orgánem příslušným k poskytnutí údajů, ověřený podpis se nevyžaduje. Údaje lze poskytnout pouze ke své vlastní osobě. Trvalý pobyt je definován jako: „adresa pobytu občana v České republice, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem a který je podle zvláštního právního předpisu určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci.“9 Tato definice nenaznala od minulého právního předpisu žádnou významnou změnu. Změnu místa trvalého pobytu hlásí občan starší 15let na ohlašovně. Za občana mladšího 15let, zbaveného způsobilosti k právním úkonům nebo občana jehož způsobilost k právním úkonům byla omezena tak, že není způsobilý k jednání před úřady, hlásí změnu místa trvalého pobytu zákonný zástupce. Mohou tak učinit osobně nebo někoho dalšího zplnomocnit. Na plné moci se vyžaduje úředně ověřený podpis. Na ohlašovně je občan povinen předložit občanský průkaz, u něhož není oddělena vyznačená část v důsledku změny trvalého pobytu a doložit vlastnictví nebo oprávněnost užívání bytu, pokud není občan vlastníkem nebo oprávněnou osobou musí doložit potvrzení s úředně ověřeným podpisem takovéto osoby se souhlasem k přihlášení. Úředně ověřený podpis se opět nevyžaduje, pokud se vlastník nebo oprávněná osoba podepíše přímo před orgánem příslušným k přihlášení.

9

§ 10 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých

dalších zákonů

EVIDENCE OBYVATEL

42

Ohlašovna je povinna ohlásit vlastníkovi nebo oprávněné osobě písemně změnu počtu přihlášených osob ve lhůtě 15 dnů. Dále pokud vlastník požádá o sdělení jmen, příjmení a dat narození občanů, kteří jsou hlášeni k trvalému pobytu v objektu nebo části, jím vlastněném, je ohlašovna povinna toto bezplatně sdělit. Pokud se občan rozhodne trvale odstěhovat z území České republiky, je povinen tuto skutečnost písemně oznámit ohlašovně podle místa trvalého pobytu. § 12 je poměrně krátký a téměř nic neříkající. Hovoří se zde o zrušení trvalého pobytu. Ohlašovna rozhodne o zrušení trvalého pobytu občana, na základě žádosti vlastníka nebo oprávněné osoby, pokud občanovi zaniklo užívací právo k objektu nebo jeho části a neužívá-li jej. Dále rozhodne z moci úřední v případě, byl-li občan přihlášen na základě pozměněných, neplatných, padělaných dokladů, nebo byl-li objekt odstraněn, zanikl nebo je podle zvláštních právních předpisů nezpůsobilý k užívání za účelem bydlení. Rozhodování o zrušení trvalého pobytu se řeší v rámci správního řízení podle zákona č. 500/2004 Sb., Rozhodování v této oblasti je poměrně nové a prochází vývojem. Například

v rozsudku

Nejvyššího

správního

soudu

ze

dne

23.

února

2005,

sp. Zn. 6 As 33/2003 došel senát k závěru: „právo svobodně pobývat a usazovat se na kterémkoli místě, tj. ve skutečnosti právo svobodně si volit v rámci České republiky místo trvalého pobytu, jak je podáváno z § 10 odst. 1 zákona a jak je ostatně garantováno samotným článkem 14 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ani toto právo však nemůže být rozhodnutím podle § 12 odst. 1 zákona založeno, změněno, zrušeno nebo jinak závazně určeno. Zrušení údaje o místu trvalého pobytu občanovi ve skutečnosti nijak nebrání realizovat jeho právo svobodně pobývat a usazovat se. K témuž závěru ostatně dospělo i plénum Ústavního soudu v rozhodnutí č. 4/02 Sbírky nálezů a usnesení. Rozhodnutí o zrušení údaje o místu trvalého pobytu totiž naplňuje toliko evidenční funkci formální změny místa trvalého pobytu, z níž žádné přímé důsledky pro výběr místa pobytu nevyplývají. Zrušení evidence trvalého pobytu navíc neznamená, že by v jeho důsledku nebyl občan hlášen na žádném místě. Pokud si jiné místo sám nezvolí, je podle § 10 odst. 5 zákona hlášen v sídle ohlašovny, to znamená stále v téže obci. Zrušení evidence trvalého pobytu se tak nemůže dotknout například ani práv politických, jakým je zejména právo volební (srov. zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých

EVIDENCE OBYVATEL

43

zákonů). Pokud jde o oblast práv soukromých, pak je evidentní, že případné spory je nutno řešit pořadem práva, avšak ani v nich nemůže být evidence místa trvalého pobytu sama o sobě jakkoli rozhodnou.“10 Nicméně rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vydal dne 6. února usnesení č.j. 2 As 64/2005-108 podle kterého: „ze skutečnosti, že ustanovení § 10 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel vylučuje, aby s přihlášením k pobytu byla spojena vlastnická či jiná práva k objektu, nelze dovozovat, že přihlášení k pobytu, nezaevidování změny nebo zrušení místa trvalého pobytu nemůže do práv subjektu nijak zasáhnout. Znamená to pouze, že rozhodnutí ohlašovny nemá soukromoprávní důsledky a že se nikdo pouze na základě zaevidování, nezaevidování či zrušení údaje o místu trvalého pobytu nemůže domáhat vydání objektu bydlení, užívacího práva v něm, či naopak jeho vyklizení. Neznamená to však, že údaj o místu trvalého pobytu má význam pouze evidenční. Lze souhlasit s tím, že občan má podle čl. 14 Listiny základních práv a svobod právo na svobodu pohybu a volbu pobytu. Podle své volby tak může pobývat i na více místech. Pouze na jednom místě však může mít pobyt trvalý (adresu), a s tím, kde je evidováno místo jeho trvalého pobytu, je spojena řada důsledků jak pro něho, tak i případně pro vlastníka objektu, v němž je místo trvalého pobytu evidováno. Znamená to, že místo trvalého pobytu nelze zaměňovat s jakýmkoliv jiným místem pobytu a evidování tohoto místa má vliv na práva a povinnosti subjektu. Tato práva a povinnosti nevyplývají přímo ze zákona o evidenci obyvatel, ale z jiných zákonů, a jejich existence vylučuje, aby zaevidování, nezaevidování, či zrušení místa trvalého pobytu mělo skutečně pouze evidenční účinky. ...“11 Správní řízení podle § 12 zákona č. 133/2000 Sb., je poměrně složité a komplikované. Je třeba řádně posoudit především zánik užívacího práva, což není vždy tak jednoznačné.

10

rozsudek NSS sp. zn. 6 As 33/2003

11

usnesení NSS č.j. 2 As 64/2005-108

PRAKTICKÁ ČÁST

7

44

PRAKTICKÁ ČÁST V praktické části bych se chtěla věnovat agendám občanských průkazů, cestovních

dokladů a evidence obyvatel po praktické stránce. Co vše tyto agendy obnášejí, jak se vyvíjely a kam směřují. Jaké jsou na tomto úseku kladné stránky a jaké naopak záporné. Za významnou změnu považuji přenos působnosti z policejních orgánů na samosprávné, a to především z těch důvodů, že odpadl neopodstatněný respekt občanů z policejních orgánů a došlo k zcivilnění těchto agend a celého řízení. V následujících dvou částek bych se chtěla pokusit o analýzu silných a slabých stránek na zpracovávaném úseku. 7.1

Slabé stránky Převedením agendy na obecní úřady mělo dojít k přiblížení k občanům. Toho se ale

paradoxně po novelizaci zákona o cestovních dokladech nedosáhlo. Od 1. července 2000 bylo možné podat žádosti o vydání cestovního pasu a posléze si jej vyzvednout na kterékoliv matrice nebo obecním úřadu obce s rozšířenou působností v České republice. Od zavedení cestovního pasu se strojově čitelnou zónou a nosičem dat to již možné není. Žádost o vydání cestovního pasu a vyzvednutí cestovního pasu musí učinit občan osobně a pouze u obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle místa trvalého pobytu. Zřejmým důvodem tohoto oddálení je finanční náročnost celé akce (počítačové vybavení, vybavení fotokabin a v neposlední řadě chybějící počítačová síť MV na matričních úřadech) a malé využití této techniky na těchto úřadech. Jako další slabou stránkou na úseku cestovních pasů bych chtěla zmínit ustanovení zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, kdy o vydání Osvědčení o státním občanství České republiky musí občan žádat na příslušné matrice podle místa trvalého pobytu. Jelikož požádat o vydání cestovního pasu lze pouze u obecního úřadu obce s rozšířenou působností, občan je povinen navštívit oba úřady. Ale pokud žádá o vydání Osvědčení pro potřebu vydání prvního občanského průkazu, může požádat na kterékoliv matrice. Občanské průkazy se od 1. července 2000 vydávají občanům starším 20let s dobou platnosti 10 let. Týká se to i občanů nejstarších, což pro ně, jejich rodinné příslušníky i obecní úřady znamená někdy značné obtíže. Starší občané, kteří se obtížně pohybují nebo

PRAKTICKÁ ČÁST

45

jsou nepohybliví, mají povinnost zajistit fotografii a požádat o vydání občanského průkazu a poté si jej osobně převzít. Zajištění fotografie zůstává na rodině. Není prozatím doba, kdy někdo v rodině vlastní digitální fotoaparát a může občana vyfotit doma a jen někteří fotografové jsou ochotni k občanovi přijet. Navíc fotografie podle prováděcí vyhlášky k zákonu o občanských průkazech musí odpovídat jistým parametrům. Není proto možné doložit jakoukoliv fotografii. Občanský průkaz se vydává typu „plastová karta“ a nelze v nich tudíž provádět žádné změny údajů. Nastávají situace, kdy jeden z manželů ovdoví a je nutné aby ve lhůtě 15pracovních dnů požádal o vydání nového občanského průkazu. Pokud tak neučiní, dopustí se přestupku a je za něj sankcionován až do výše 10.000 Kč. Na úseku evidence obyvatel shledávám jako slabou stránku především nejednotný způsob, legislativně neupravený, předávání údajů mezi orgány. Proto některé matriky zasílají na evidenci obyvatel kopie matričních údajů, některé část matričních dokladů, některé oznamují matriční události formou dopisu. Například při oznamování narození dítěte se evidenci obyvatel podle zákona č. 133/2000 Sb., předává jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo, místo narození, rodná čísla rodičů. V případě, kdy je otec trvale hlášen k trvalému pobytu v jiném okrese než matka, pracovnice evidence obyvatel není schopna do Informačního systému evidence obyvatel narození zavést bez zadání jména a příjmení otce. Jako další slabou stránku na tomto úseku bych chtěla jmenovat postup při poskytnutí osobních údajů z informačního systému evidence obyvatel. Poskytnout údaje na žádost občana, lze pouze k jeho osobě. To znamená, že správní orgán nesmí občanovi poskytnout údaje ani o jeho vlastních rodičích, dětech, sourozencích či prarodičích. Můj názor je ten, že by řešení mohlo být takové, pokud by občan požádal o sdělení trvalého pobytu osoby, kterou správní orgán vede ve své evidenci, informoval by takovou osobu o tom, že se údaje o jejím trvalém pobytu dotazoval občan. Uvedlo by se jméno, adresa a důvod dotazu. Právní názor Ministerstva vnitra je ale takový, že ani tento postup není možný. Dále v § 10 zákona č. 133/2000 Sb., je stanoveno, že ohlašovna poskytne vlastníkovi objektu nebo jeho vymezené části údaje o osobách trvale hlášených v tomto objektu nebo jeho vymezené části. Jelikož se ale v Informačním systému evidence

PRAKTICKÁ ČÁST

46

obyvatel vedou osoby podle čísel popisných, evidenčních popřípadě orientačních, není v moci správního orgánu naplnit literu zákona. Trvalé pobyty občanů nejsou evidovány podle jednotlivých bytů. V souladu s § 12 zákona o evidenci obyvatel se vede správní řízení podle zákona č. 500/2004 Sb., ve věci zrušení trvalého pobytu. Toto správní řízení se vede na nejnižším stupni, to znamená na každém obecním úřadu. Je jediným správním řízení občansko-právním, které obecní úřady vedou. Jde o řízení, které je náročné na znalost právních předpisů několika právních odvětví a v době, kdy se většina občanů nechává zastupovat právníky, tak je toto řízení marným bojem úředníka bez právního vzdělání s fundovaným právníkem. Tato řízení by měly provádět pouze soudy a ustanovení ze správních předpisů by měla být úplně odstraněna. Nakonec jako slabou stránku na úseku evidence obyvatel vidím i v tom, že není sjednocená legislativa se zákonem o matrikách. Do Informačního systému evidence obyvatel se zadává místo narození ve tvaru obce, ve které se občan narodil, podle současného platného názvu. Do matričních dokladů se ale píše jako místo narození obec a dále část obce, podle současného platného názvu. Jelikož z Informačního systému evidence obyvatel čerpají údaje i na úseku občanských průkazů a cestovních pasů, a do těchto dokladů se místo narození zapisuje ve tvaru jak je uvedeno v Informačním systému evidence obyvatel, občané nerozumí tomu, proč mají například v občanském průkazu zapsáno jiné místo narození než v rodném listu. 7.2

Silné stránky Na úseku cestovních dokladů a občanských průkazů vedl vývoj technologií

k znesnadnění falzifikování dokladů. Doklady jsou po technické stránce na velice vysoké úrovni. Díky strojově čitelné zóně, lze přečtením zjistit, zda doklad je skutečně pravý a vydaný orgánem státní správy. Cestovní pasy navíc obsahují čipy s biometrickými údaji. Od 1. května 2009 navíc přibude údaj o otiscích prstů, což bude další prvek pro kontrolu držitele dokladu. Informační systémy občanských průkazů a cestovních dokladů čerpají údaje z Informačního systému evidence obyvatel. Toto propojení systémů a tisk dokladů přímo

PRAKTICKÁ ČÁST

47

z těchto systému znamená jak minimalizaci chybovosti při výdeji dokladů, tak i kontrolu a možnou opravu chybně zavedených údajů v Informačním systému evidence obyvatel. Pokud občan dlouhodobě žije v zahraničí, je možné požádat o vydání cestovního pasu a jeho následné vyzvednutí u zastupitelského úřadu. Dále pokud občan České republiky cestovní pas ztratí, je mu odcizen, nebo je zničen, a nachází se ve státě, ve kterém není zastupitelský úřad České republiky, může se obrátit na zastupitelský úřad kteréhokoliv jiného státu Evropské unie a pro návrat do České republiky mu bude vydán Náhradní cestovní doklad Evropské unie. Na úseku občanských průkazů shledávám za silnou stránku možnost podat žádost o vydání občanského průkazu a jeho následného převzetí u matričních úřadů a obecních úřadů obce s rozšířenou působností kdekoliv v České republice. Při ztrátě, odcizení, zničení a poškození občanského průkazu lze občanovi vydat občanský průkaz s dobou platnosti jeden měsíc. Obzvláště pokud občan v době, kdy občanský průkaz z uvedených důvodů nevlastní a má zažádáno o vydání občanského průkazu se strojově čitelnou zónou a potřebuje provést finanční transakce, shledávám tuto možnost jako přínosnou. Na úseku evidence obyvatel chci uvést jako silnou stránku především propojení různých systému veřejné správy s Informačním systémem evidence obyvatel. Možnost čerpání údajů způsobem umožňujícím dálkový přístup pro orgány státní správy je odbourávání byrokracie ve veřejné správě. Takto čerpat údaje z Informačního systému pro účely výkonu státní správy mohou například exekutoři, soudy, úřady práce, VZP a další. 7.3

Doporučení pro možnou budoucí právní úpravu Některé legislativní změny na úseku občanských průkazů, cestovních dokladů a

evidence obyvatel jsou v dohlednu, některé záměry jsou pouze přáními s realizaci ve velmi vzdáleném horizontu. Na úseku evidence obyvatel je připravována pracovní skupinou Ministerstva vnitra novelizace zákona o evidenci obyvatel, a to v oblasti poskytování údajů z Informačního systému ne pouze o vlastní osobě, ale i mrtvých a žijících příbuzných v řadě přímé. Dále v případě úřední adresy tento údaj uvádět v Informačním systému i v občanském průkazu. Dále stanovit správní poplatek (poměrně dost vysoký) za podání žádosti o zrušení údaje místa trvalého pobytu. Celé řízení, pokud se nepodaří převést na soudy, přenést na obecní

PRAKTICKÁ ČÁST

48

úřady obcí s rozšířenou působností. To samozřejmě za předpokladu, že budou tyto úřady personálně posíleny. V zákoně o evidenci obyvatel přesně definovat zánik užívacího práva. Další důležitou problematikou zákona o evidenci obyvatel je fakt, že možnost poskytovat údaje z Informačního systému je upravena vedle zákona o evidenci obyvatel, v celé řadě zvláštních právních předpisů. Mnohem vhodnější by bylo opačně v zákoně o evidenci obyvatel vyjmenovat všechny orgány a jaká data je možno předávat, odpadne hledání uvedených předpisů. Rovněž tak by bylo třeba nově upravit místo TP dítěte v době narození (zejména v případě, že matka je cizinka). V současné době se dítě narozené otci, které má státní občanství České republiky a matce s cizí státní příslušností hlásí na adresu ohlašovny v místě jeho narození. To i v případě, že matka je hlášena na cizinecké policii k trvalému pobytu. Na úseku občanských průkazů je v dohlednu elektronický občanský průkaz – obsahoval by čip a sloužil by i jako průkaz pojištěnce zdravotní pojišťovny, obsahoval by i krevní skupinu. Na úseku cestovních dokladů byl již zaveden od 25.4.2008 pas s biometrickými údaji i pro děti mladší pěti let, což považuji za velice přínosné. Dochází tak k podobnosti s ostatnímu státy Evropské unie. Do budoucna zvážit zrušení odnětí cestovního dokladu na žádost exekutora, zejména v souvislosti s tím, že je možno cestovat po zemích EU i na občanský průkaz. Vzhledem k připravované novele trestního zákona a snížení trestní odpovědnosti na 14 let snížit i hranici pro podání žádosti o OP na 14 let. 7.4

Statistika

na

úseku

občanských

průkazů,

cestovních

dokladů a evidence obyvatel Na zpracovávaném úseku se vedou statistiky o počtech vydaných občanských průkazů, cestovních pasů, přihlášených osob do správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností, odstěhovaných osob, narozených, zemřelých, sňatků a rozvodů. Tyto statistiky vede pro své účely jak Ministerstvo vnitra, tak i obecní úřady obce s rozšířenou působností. Ministerstvo vnitra vede statistiky čtvrtletně. Na Městském úřadu Boskovice vedeme statistiky pololetně a ročně. Zpracovala jsem statistiky roční v rámci

PRAKTICKÁ ČÁST

49

našeho správního obvodu. Pro přehlednost jsem údaje znázornila i graficky. Zpracovaná statistika se týká správního obvodu Boskovice, kde je trvale hlášeno 50 tisíc občanů v 72 obcích.

Úsek občanských průkazů:

Tabulka 1 – statistika na úseku občanských průkazů

POČET ŽÁDOSTÍ O OP / ROK Počet žádostí o občanský průkaz Z toho z důvodu ztráty, odcizení, poškození nebo zničení

2004 2005 2006 6656 11297 7187

2007 7565

615

630

561

701

Graf 1 – grafické znázornění statistických údajů na úseku občanských průkazů 12000 10000 8000

Počet žádostí o občanský průkaz

6000 Z toho z důvodu ztráty, odcizení, poškození nebo zničení

4000 2000 0 2004

2005

2006

2007

PRAKTICKÁ ČÁST

50

Úsek cestovních dokladů:

Tabulka 2 – statistika na úseku cestovních dokladů

POČET ŽÁDOSTÍ O CP / ROK Počet žádostí o cestovní pas Z toho cestovních pasů vydaných v kratší lhůtě než 30-ti denní

2004 4919

2005 5038

2006 5119

2007 2462

448

391

352

482

Graf 2 - grafické znázornění statistických údajů na úseku cestovních dokladů 6000 5000 Počet žádostí o cestovní pas

4000 3000

Z toho cestovních pasů vydaných v kratší lhůtě než 30-ti denní

2000 1000 0 2004

2005

2006

2007

Úsek evidence obyvatel:

Tabulka 3 – statistika na úseku evidence obyvatel

ZMĚNA / ROK Osob přihlášených k trvalému pobytu Osob odstěhovaných Ukončení trvalého pobytu na území ČR Narození Úmrtí Sňatek Rozvod

2004 2442 548 11 491 580 444 252

2005 2788 528 10 476 519 462 261

2006 2942 854 11 478 568 485 239

2007 2699 624 7 531 534 494 245

PRAKTICKÁ ČÁST

51

Graf 3 - grafické znázornění statistických údajů přihlášení x odhlášení 3500 3000 2500 Osob přihlášených k trvalému pobytu

2000 1500

Osob odstěhovaných

1000 500 0 2004

2005

2006

2007

Graf 4 - grafické znázornění statistických údajů narození x úmrtí 700 600 500 Narození 400 300 Úmrtí 200 100 0 2004

2005

2006

2007

Graf 5 - grafické znázornění statistických údajů sňatek x rozvod 600 500 400 300

Sňatek

200

Rozvod

100 0 2004

2005

2006

2007

ZÁVĚR

8

52

ZÁVĚR V bakalářské práci jsem se seznámila s historií právní legislativy na úseku

občanských průkazů, cestovních dokladů a evidence obyvatel. Podařilo se mi projít právními předpisy platnými začátkem 20. století. Některé z nich byly schváleny ještě za vlády panovníků Rakousko-Uherska. V této době nebyly agendy a právní předpisy zpracovávaných oblastí tolik propojené a související jako v současné době. Současná právní úprava vychází z historických pramenů. Některé podobnosti můžeme nalézt jak v legislativě předválečné, jiné zase nacházíme jako předlohu v předpisech poválečných. Různá doba se samozřejmě právě i na této agendě odrazila. Válečná léta znamenala policejní systém a dozor. Nedodržení právního předpisu leckdy znamenalo i smrt zastřelením. Poválečná léta a vývoj politické scény v České republice přinesla na naše území socialismus. I tato doba se v legislativě tohoto úseku odrazila. Například na úseku občanských průkazů se do dokladu zapisovaly údaje, které vůbec s agendou nesouvisely, například byly vedeny údaje o zaměstnání nebo naopak o tom, že občan zaměstnání nemá, vedly se i údaje o emigrantech. Na úseku cestovních dokladů byla dána vůle na policejním orgánu, zda cestovní doklad občanovi bude nebo nebude vydán. Povolovalo se i vycestování do zahraničí. Obzvláště o cestách do takzvaného západního bloku se rozhodovalo velice přísně. Na úseku evidence obyvatel byly opět vedeny údaje s trvalým pobytem nesouvisející. Vedly se i pobyty přechodné. Občanovi byla uložena povinnost hlásit jakoukoliv změnu pobytu, ať již trvalou nebo jen dočasnou. Celkově lze konstatovat, že právní legislativa na úseku občanských průkazů, cestovních dokladů a evidence obyvatel prošla svým historickým vývojem a doznala několika kladných změn. Mezi ně každopádně patří zlidštění těchto agend pro občany převodem od policie na obecní úřady, s tím související zpřístupnění a přiblížení, tzv. decentralizací, která má za úkol zajistit, aby výkon státní správy byl zajišťován na co nejnižším stupni správy. Všechny tyto evidence se vedou jak v papírové tak i v počítačové formě. Zejména druhá forma je v současné době velmi důležitá a z těchto evidencí do budoucna budou čerpat všechny státní orgány a instituce. Občané tak nebudou muset při různých řízeních stále znovu a znovu předkládat osobní doklady a vyplňovat své iniciály.

ZÁVĚR

53

Dále byly stanoveny zákonné podmínky, ať už pro doklady potřebné k vydání občanského průkazu nebo přihlášení k trvalému pobytu, což vede k minimalizování možnosti posouzení na správním orgánu. Tímto směrem by se zcela jistě měla vyvíjet i právní úprava agendy cestovních dokladů, kde by ustanovení, které konkrétní doklady předložit při žádosti o vydání cestovního dokladu, byla na místě. Pokud se týká evidence obyvatel rozvést zákon do podrobností a ujasnit některé pojmy ohledně trvalého pobytu související s občanským zákoníkem, a především také konkretizovat pojem „užívací právo“. Ve všech těchto agendách je cílovým stavem zavést takové evidence a doklady občanům, aby se co nejméně musely měnit z důvodů novelizací zákonů. Záměrem je posílení stability posílení právního řádu a stability zejména osobních dokladů. Jak dalece se věc podaří je otázkou budoucnosti.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

9

54

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

Právní předpisy [1] Vládní nařízení č. 481/1919 Sb., [2] Zákon č. 198/1948 Sb., o občanských průkazech [3] Zákon č. 61/1953 Sb., o občanských průkazech [4] Zákon č. 75/1957 Sb., o občanských průkazech [5] Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech [6] Vyhláška č. 388/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností [7] Císařské nařízení č. 31/1857 ř.z., o zavedení pasového systému v monarchii [8] Nařízení č. 87/1918 Sb., o vydávání cestovních pasů [9] Zákon č. 55/1928 Sb., o cestovních pasech [10] Zákon č. 53/1949 Sb., o cestovních pasech [11] Zákon č. 63/1965 Sb., o cestovních dokladech [12] Zákon č. 216/1991 Sb., zákon o cestovních dokladech a cestování do zahraničí [13] Zákon č. 329/1999 Sb., zákon o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů [14] Vládní nařízení č. 33/1857 ř.z., [15] Zákon č. 51/1935 Sb., o hlášení pobytu [16] Zákon č. 52/1949 Sb., o hlášení obyvatelstva a o povolování pobytu cizincům [17] Zákon č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů [18] Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů [19] Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů [20] Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů [21] Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád [22] Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

55

JUDIKATURA [23] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.2.2005, sp. zn. 6 As 33/2003 [24] Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6.2.2007, č.j. 2 As 64/2005-108

KNIŽNÍ LITERATURA [25] GRONSKÝ, J. Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2005, ISBN 80-246-1027-2 [26] HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník. 2. rozšířené vydání. Praha: C.H.Beck, 2003, ISBN 80-7179-740-5 [27] JURČÍK,R.,MERVARTOVÁ, J. Správní právo hmotné. Brno:Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006, ISBN 80-7157-931-9 [28] Madar, Z. a kol.: Slovník českého práva. 3. rozšířené a podstatně přepracované vydání, Praha: Linde, a.s., 2002, ISBN 80-7201-377-7 [29] ONDRUŠ, R. Správní řád – nový zákon s důvodovou zprávou a poznámkami. Praha : Linde Praha, a.s., 2005. ISBN 80-7201-523-0

Ostatní literatura [30] Důvodová zpráva k návrhu zákona o občanských průkazech [PSP, tisk 271] [31] Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákony na úseku cestovních dokladů [PSP, tisk 1068/0] [32] Důvodová zpráva k návrhu zákona o evidenci obyvatel [PSP, tisk 441] [33] Metodický pokyn MV ze dne 6. září 2006 k postupu obecních úřadů obce s rozšířenou působností při zpracování žádostí a vydávání cestovních pasů se strojově čitelnými údaji a nosičem dat s biometrickými údaji č. SC-243/2006 [34] Nařízení Rady (ES) č. 2252/2004 [35] Směrnice MV ze dne 30. května 2005 k zákonu č. 133/2000 Sb., k zákonu č. 328/1999 Sb., a zákonu č. 329/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů [36] Usnesení Vlády České republiky č. 594 ze dne 25. října 1995 k záměru převést některé správní činnosti z útvarů Policie České republiky na okresní úřady [37] Veřejná správa - Týdeník vlády České republiky

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

56

Internetové zdroje [38] Ministerstvo vnitra

http://www.mvcr.cz/

[cit. 2008-03-06]

[39] Ministerstvo informatiky

http://www.micr.cz/

[cit. 2008-03-21]

[40] Nejvyšší správní soud ČR

http://www.nssoud.cz/

[cit. 2008-04-10]

[41] Portál veřejné správy ČR

http://www.portal.gov.cz/

[cit. 2008-03-06]

[42] Úřad pro ochranu osobních údajů

http://www.uoou.cz/

[cit. 2008-03-21]

[43] Vláda České republiky

http://www.vlada.cz/

[cit. 2008-03-03]

PŘÍLOHY

10

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ

Tabulky Tabulka 1 – statistika na úseku občanských průkazů Tabulka 2 – statistika na úseku cestovních dokladů Tabulka 3 – statistika na úseku evidence obyvatel

Grafy Graf 1 – grafické znázornění statistických údajů na úseku občanských průkazů Graf 2 - grafické znázornění statistických údajů na úseku cestovních dokladů Graf 3 - grafické znázornění statistických údajů přihlášení x odhlášení Graf 4 - grafické znázornění statistických údajů narození x úmrtí Graf 5 - grafické znázornění statistických údajů sňatek x rozvod

57

PŘÍLOHY

11

PŘÍLOHY

Příloha 1 – Občanské průkazy Příloha 2 – Cestovní doklady Příloha 3 – Evidence obyvatel

58