Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy
Právní úprava kontroly fúzí dle slovenské a naší právní úpravy Bakalářská práce
Autor:
Nikol Kročáková Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
JUDr. Aleš Rozehnal, Ph.D.
Duben, 2013
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze dne 22. 4. 2013
Nikol Kročáková
Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce, panu JUDr. Aleši Rozehnalovi, Ph.D., za jeho odborné vedení a cenné rady, které mi pomohly při zpracování bakalářské práce.
Anotace Tato bakalářská práce pojednává o legislativě týkající se fúzí v České republice a Slovenské republice. Cílem práce je posoudit, jakými zákony je tato problematika upravena a jaké orgány kontrolují postupy a činnosti společností v souvislosti s ochranou hospodářské soutěže. Klíčová slova: fúze, ochrana hospodářské soutěže, antimonopolní úřad, soutěžní právo
Annotation This bachelor thesis discusses the legislation related to mergers in the Czech Republic and Slovak Republic. The goal is to review laws regulating these topics and to review authorities monitoring activities of companies concerning the protection of competition. Key words: mergers, protection of competition, antitrust authority, competition law
Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 6 1.
2.
Obecně k fúzím ................................................................................................................................ 8 1.1.
Přeměny .................................................................................................................................. 8
1.2.
Fúze ....................................................................................................................................... 10
1.3.
Přínosy a rizika spojená s uskutečňováním fúzí .................................................................... 11
1.4.
Historie fúzí ........................................................................................................................... 13
Právní úprava v České republice ................................................................................................... 15 2.1.
Právní úprava přeměn obchodních společností po roce 1989 .............................................. 15
2.2.
Současná právní úprava ........................................................................................................ 17
2.3.
Průběh fúzí ............................................................................................................................ 19
2.3.1.
Přípravná fáze ................................................................................................................ 19
2.3.2.
Realizační fáze ............................................................................................................... 21
2.3.3.
Dokončovací fáze........................................................................................................... 26
2.4.
2.4.1.
Vývoj soutěžního práva ................................................................................................. 28
2.4.2.
Úloha soutěžního práva ................................................................................................ 30
2.4.3.
Kontrola spojování soutěžitelů ...................................................................................... 31
2.5.
3.
Fúze a hospodářská soutěž ................................................................................................... 27
Činnost Úřadu na ochranu hospodářské soutěže ................................................................. 34
2.5.1.
Řízení před Úřadem ....................................................................................................... 36
2.5.2.
Správní delikty ............................................................................................................... 39
Právní úprava Slovenské republiky ............................................................................................... 41 3.1.
Fúze ....................................................................................................................................... 41
3.2.
Právní úprava sloučení a splynutí po roce 1989 .................................................................... 42
3.3.
Novodobá právní úprava ....................................................................................................... 43
3.4.
Fúze a hospodářská soutěž ................................................................................................... 48
3.4.1.
Právní úprava ochrany hospodářské soutěže ............................................................... 48
3.4.2.
Kontrola spojování soutěžitelů ...................................................................................... 50
3.5.
Činnost Protimonopolního úřadu.......................................................................................... 51
3.5.1. 4.
Řízení před Protimonopolním úřadem .......................................................................... 52
Fúze - problematické případy z praxe ........................................................................................... 55 4.1.
Fúze Karlovarské minerální vody - ČR ................................................................................... 55
4.2.
Spojení PHOENIX a BIAMA - SR ............................................................................................. 57
Závěr ...................................................................................................................................................... 59 5
Úvod Fúze společností je zajímavá problematika, která se v posledních letech mimo jiné i v důsledku globalizace trhů dostává stále častěji do popředí zájmu podniků. Při zpracování práce jsem v úvodu vyuţila metodu interpretace pro vysvětlení pojmu přeměn společností a fúzí. V další části se věnuji rozloţení jednotlivých zákonů, které upravují proces přeměn a je tedy vyuţita metoda analýzy. V závěru své práce se ve stručnosti věnuji srovnání právní úpravy v České a Slovenské republice, je tedy vyuţita metoda srovnávací. Téma fúzí jsem si vybrala, protoţe pracuji v investiční společnosti, ve které jiţ proběhlo několik procesů slučování společností, a další budou jistě následovat. Beru proto fúze nejen jako oblast zájmu pro moji bakalářskou práci, ale i jako zajímavou příleţitost k dalšímu vzdělávání v mém oboru. Práci jsem rozdělila na několik částí. První, obecná, představuje úvod do problematiky, vysvětlení pojmů a také motivace vedoucí společnosti k úvahám o fúzích. Dále se také krátce zmiňuje o historii slučování podniků. Další dvě části představují jádro práce, tedy pojednání o legislativě slučování společností v českém a slovenském právním řádu. V České republice upravuje problematiku přeměn společností zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a druţstev, ve Slovenské republice jsou úpravy týkající se slučování podniků součástí obchodního zákoníku. Fúze podniků představuje poměrně náročný a často zdlouhavý proces, který popisuji ve třech fázích, které ţádnou společnost při fúzi neminou. Jedním z podstatných aspektů fúzí jsou jejich dopady na trh. Ačkoliv se mezi mnoha realizovanými fúzemi objeví jen malý počet sloučení, které by mohly mít vliv na rovnováhu trhu, jsou důleţitou součástí české a slovenské legislativy také zákony na ochranu hospodářské soutěţe. Tyto zákony mají za cíl mimo jiné ochránit trh před příliš dominantním soutěţitelem a kontrolovat trţní rovnováhu. Orgánem státní správy pro podporu a ochranu hospodářské soutěţe jsou pak v Evropských státech antimonopolní úřady. Popis jejich role, jakoţto i úlohy soutěţního práva v Čechách a na Slovensku, je také obsaţen v druhé a třetí části práce.
6
Jako poslední část jsem zařadila dva dle mého názoru zajímavé případy z oblasti fúzí, které ukazují roli antimonopolních úřadů a judikatury soudů při problematických slučováních společností.
7
1. Obecně k fúzím 1.1. Přeměny Pod termínem přeměna obchodní společnosti můţeme rozumět procesy, při kterých dochází k právnímu spojování nebo rozdělování společností a druţstev. Termín přeměna je uţíván i pro změnu právní formy společnosti a převod jmění na společníka. Rozeznáváme následující typy přeměn obchodních společností1: fúze – jenţ se provádí sloučením nebo splynutím, rozdělení – rozlišujeme rozštěpení, tedy případ kdy veškeré jmění přechází na nástupnické společnosti, a dále odštěpení, kdy na nástupnickou společnost přechází pouze část jmění (platné pro ČR), rozdělení2 – rozlišujeme rozdělení společnosti se zaloţením nové nástupnické společnosti a rozdělení společnosti sloučením, při kterém nevzniká nová společnost, ale kaţdá část rozdělené společnosti se sloučí s jinou, jiţ existující společností (platné pro SR), změna právní formy resp. transformace, převod jmění na společníka (platné pro ČR), přeshraniční přemístění sídla (platné pro ČR). Okruh výše popsaných moţných přeměn je taxativní, a proto není moţné s českou nebo slovenskou společností provést jinou, zákonem neupravenou přeměnu i v případě, ţe by znal takovou operaci právní řád jiného státu nebo by tuto změnu chtěli provést společníci zanikající a nástupnické organizace. V případě fúze, rozdělení a převodu jmění na společníka je typické, ţe dochází k převodu alespoň části jmění jednoho subjektu na jiný podnikatelský subjekt a to buď existující, nebo v rámci přeměny nově zakládaný. Při změně právní formy naopak nedochází k zániku původní a vzniku nové společnosti, veškeré jmění zůstává i po změně právní formy u jednoho subjektu a nedochází ani ke změně společníků.
1
JOSKOVÁ, L., ŠAFRÁNEK, J., ČOUKOVÁ,P., PODŠUKUBKA, T., Fúze – Právo, účetnictví a daně. Praha: Linde Praha, a.s., 2012, ISBN 978-80-7201-885-7 2 Zlúčenie, splynutie, rozdelenie obchodných společnosti. PP.sk [online]. © 2010 [cit. 2013-02-01] Dostupné z: http://www.pp.sk/6487/Zlucenie-splynutie-rozdelenie-obchodnych-spolocnosti_A-DUPP29453.aspx
8
Při přeshraniční fúzi zůstává společnost zachována, ale sídlo se přesouvá do jiného státu. Přeměny se dotýkají nejen společností nebo druţstev, tedy stran zúčastněných, ale rovněţ jejich společníků, věřitelů a dluţníků. Postavení věřitelů se v důsledku přeměny můţe změnit. Věřitel společnosti, která má dobré výsledky hospodaření se můţe v důsledku splynutí se ztrátovou společností ocitnout v roli věřitele společnosti, která má omezené moţnosti splácet své závazky. Právní úprava přeměn proto obsahuje dva základní principy ochrany, a to ochranu společníků a ochranu věřitelů. Přeměny obchodních společností jsou motivovány různými hledisky a faktory. V oblasti ekonomiky je na prvním místě dosaţení zisku, dále můţe být důvodem daňová optimalizace, zlepšování kvality nabízených sluţeb, konkurenceschopnost a uspokojování potřeby zákazníků. Těchto cílů se dá samozřejmě dosahovat mnoha jinými způsoby s ohledem na povahu podnikání, ale mohou to být právě přeměny společností a fúze, které umoţní, aby společnost dosáhla svých cílů o mnoho snadněji. Právě tato motivace ekonomického charakteru je jedním z hlavních záměrů spojit se s jiným podnikatelským subjektem. Pokud se obchodní společnost nebo druţstvo rozhodne k přeměně společnosti, téměř vţdy je to otázkou dlouhodobého plánování a také strategické investice. Z výše uvedeného by se mohlo zdát, ţe otázka fúzí je především otázkou ekonomickou, avšak klíčové stanovisko v těchto otázkách také sehrává právní úprava spojování soutěţitelů. Právní úprava je klíčem k tomu, aby spojení podnikatelských subjektů bylo úspěšné pro všechny subjekty, které se na fúzi podílejí. Spojování se netýká pouze obchodních společností a druţstev, ale také úzce souvisí s postavením akcionářů zaniklých subjektů a nově vznikající společnosti. Důleţitou roli v tomto procesu zastává stát, jehoţ cílem je chránit hospodářskou soutěţ. Je zřejmé, ţe přeměny a to nejen fúze, bez dostatečné právní úpravy, by mohly mít za následek mnoho nepříjemných problémů, a to zejména pro věřitele a akcionáře společností. Dalším důsledkem fúzí můţe být i nepříznivý dopad na trţní rovnováhu, kdy fúzí vzniklá společnost můţe tuto rovnováhu narušit. Na právní úpravu kontroly fúzí se lze tedy podle mého názoru dívat ze dvou úhlů pohledu. Jedním z nich je pohled státu, jehoţ úkolem je ochrana trhu a volné soutěţe. Dalším hlediskem jsou akcionáři a věřitelé, kteří očekávají, ţe zákony je budou chránit před moţnou újmou způsobenou pro ně nevýhodnou přeměnou.
9
1.2. Fúze Pod pojmem fúze můţeme chápat proces, při kterém se dvě nebo více společností spojí v jednu korporaci. Jednoduše řečeno, jde o dohodu mezi účastníky, tedy mezi zanikající a nástupnickou společností. Podnikatelské subjekty vstupují do jednání o fúzi z různých důvodů, převaţujícím důvodem je dosaţení ekonomického zisku, dalším důvodem můţe být rozvoj podniku a zajištění určité pozice na trhu. Procesu fúze se mohou účastnit kapitálové společnosti, tj. akciová společnost a společnost s ručením omezeným, dále osobní společnosti, tj. veřejná obchodní společnost a komanditní společnost, ale také druţstva. Jak jsem jiţ výše uvedla, fúze můţe být provedena formou sloučení nebo splynutí. Při fúzi sloučením podle zákona o přeměnách obchodních společností a druţstev3 (dále „ZoP“) nastane zánik společnosti nebo druţstva nebo více společností nebo druţstev a současně se uskuteční přechodu jmění, tedy souboru veškerého majetku a závazků, zanikající společnosti nebo druţstva na nástupnickou společnost nebo druţstvo. Nástupnická společnost nebo druţstvo přebírá práva a povinnosti zanikající společnosti nebo druţstva, tj. převezme její předchozí právní postavení. Nástupnická společnost není společnost nově vzniklá, nýbrţ jiţ existující. Znakem fúze sloučením je rovněţ i to, ţe společníci zanikající společnosti se stávají společníky nástupnické společnosti.
Obrázek 1 – sloučení společností
Při fúzi splynutím podle ZoP dochází k zániku dvou nebo více společností nebo druţstev bez likvidace a přechodu jejich jmění na nově vzniklou nástupnickou společnost nebo druţstvo. Rozdíl oproti fúzi sloučením je v tom, ţe při fúzi splynutím nástupnická společnost není zúčastněnou stranou procesu, protoţe v době uskutečňování fúze neexistuje a její vznik následuje aţ po zániku zúčastněných stran, tedy společností, které fúzí splynutím zanikají. 3
Zákon č. 125/2008 Sb., Zákon o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů
10
Obrázek 2 – splynutí společností
Obě tyto fúze se uskutečňují mezi podnikatelskými subjekty, které mají sídlo na území České republiky nebo mezi společnostmi, které mají sídla v různých státech Evropské Unie. Kromě jiţ výše uvedených fúzí splynutím a sloučením rozeznáváme ještě další rozdělení fúzí, kterým je fúze vertikální, horizontální, kongenerická a konglomerátní: - fúze vertikální – jedná se o fúzi společností podnikajících v různých oborech, tyto obory jsou však na sobě závislé, jejich vztah tedy můţeme nazvat taktéţ odběratelskododavatelským, cílem této fúze je dosáhnout úspory nákladů, protoţe výroba jednoho produktu se uskutečňuje pouze v jedné společnosti. Příkladem můţe být fúze společnosti vyrábějící potravinářské přísady a samotného výrobce potravin. - fúze horizontální – zde se jedná o fúzi společností, které mají stejný obor podnikání nebo vyrábějí stejné či podobné výrobky, na trhu vystupují jako konkurenti a po realizaci fúze získávají know-how nebo mohou posílit svou stávající pozici na trhu. - fúze kongenerická – fúzující společnosti jsou společnosti s příbuznými obory podnikání, ale vyrábějící různé výrobky či produkty. Příkladem můţe být subjekty zabývající se výrobou počítačů a podnikatel vyrábějící software. - fúze konglomerátní – mezi fúzujícími společnostmi není ţádná podobnost v oboru podnikání nebo ve výrobě.
1.3. Přínosy a rizika spojená s uskutečňováním fúzí Existují různé důvody pro uskutečňování fúzí. Společnostem přinášejí řadu výhod, ale i rizika. Fúze umoţňují společnostem expanzi na mezinárodní trh nebo dochází k posílení postavení na národním trhu. Fúzí se také sniţuje podnikatelské riziko, protoţe spojené společnosti bývají mnohdy finančně silnější a mohou tak nabízet lepší sluţby4. Přínosy, které 4
KISLINGEROVÁ, E. a kol., Manažerské finance, 3. vydání, Praha: C.H. Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-194-9
11
jsou spojené s uskutečněním fúze, jsou současně motivací vedoucí k tomu, ţe určitá společnost zvaţuje uskutečnění fúze. Motivace vedoucí společnosti k fúzím mohou být5 : 1.
zisku toho můţe společnost dosáhnout především systematickým zvyšováním efektivnosti, tj. minimalizovat náklady a maximalizovat zisk, nebo odstraněním nízké efektivnosti hospodaření podniku, ať uţ se jedná o efektivnější zapojení cizího kapitálu či zvyšování efektivnosti ve výrobě zaváděním nových technologií. Snaha o efektivnost je pravděpodobně nejzřetelnější ze všech motivů fúzí, protoţe úzce souvisí s následným růstem trţní hodnoty společnosti. Motiv efektivnosti pak dále velmi úzce souvisí s velmi významnými efekty fúzí tzv. úsporami z rozsahu neboli sníţením fixních nákladů na jednotku produkce. Této úspory lze převáţně dosáhnout u fúze společností stejného oboru, která umoţní navýšení produkce.
2.
dalším motivem fúzí je tzv. synergický efekt (tzv. efekt „jedna plus jedna rovná se tři“). Ekonomický zisk z fúze lze dosáhnout jen tehdy, kdyţ dvě společnosti mají vyšší hodnotu dohromady neţ odděleně. Synergii můţeme rozdělit na synergii provozní a finanční. Provozní synergie se týká hospodárnosti provozu, kdy dochází k poklesu jednotkových nákladů na jednotku produkce nebo ke sníţení nákladů z hlediska lepší koordinace provozů. Finanční synergie souvisí ze zvyšování úvěrové kapacity společnosti, tzn. ţe společnosti si mohou dovolit vyšší zapojení cizího kapitálu a tím dosáhnout vyšší výnosnosti vlastního kapitálu. Dostupnost cizího kapitálu je umocněna tím, ţe společnosti po fúzi mají moţnost si půjčovat finanční prostředky za niţší úrokové sazby, protoţe se stávají méně rizikovými z důvodu, ţe jedna společnost ručí za závazky druhé.
3.
Daňový motiv - je-li společnost zatíţena velkou daňovou ztrátu, mohou být motivací k uskutečnění fúze zisková společnost, aby mohla v budoucnu tyto ztráty sníţit. To platí i naopak.
4.
Získání nových technologií. Myslím si, ţe tento motiv je častý zejména u firem z oblasti průmyslu. Snahou společností je zaplnit mezeru, kterou ve svých technologiích mají a zvýšit svůj technologický náskok před konkurenty. Často při fúzích dochází právě ke sloučení dvou nebo více konkurentů.
5
ONDREJOVÁ, D., Národní šampioni a hospodářská soutěž. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, s. 106-113, ISBN 978-80-7201-678-5
12
5.
Získaní tržní síly a s tím spojené výhody a postavení. Týká se to společností, které mají stejný obor podnikání.
6.
Dalším důvodem je dle mého názoru odstranění konkurence. Pro společnost můţe být z dlouhodobého hlediska mnohem výhodnější konkurenta v oboru „pohltit“, tedy provést fúzi sloučením, neţ s ním soupeřit o získávání zakázek a v konkurenčním boji sniţovat ceny nabídek. Konečný efekt fúze je však nejistý a je znám pouze pravděpodobný přínos celé operace.
Nelze jednoznačně určit, zda jsou fúze prospěšné jako celek či nikoliv. Konkrétní ekonomická úspěšnost podnikatelských subjektů je různá – některé společnosti se po realizaci fúze staly ziskovější, jiné naopak byly méně úspěšné. Z tohoto hlediska tedy vyplývá, ţe obecně se tedy fúze nedají vţdy povaţovat za zaručený úspěch, je nutné vycházet z posouzení konkrétního případu. Fúze jsou však dle mého názoru téměř vţdy rizikem pro zaměstnance zúčastněných společností. Po fúzi se prakticky vţdy upravuje zaměstnanecká struktura firem. Vzhledem k tomu, ţe motivem pro fúze je hlavně zisk, se dá očekávat, ţe některé pozice budou zrušeny kvůli sníţení nákladů. Týká se to hlavně duplicitních manaţerských nebo administrativních pozic, výkonné pozice (výroba, vývoj) mohou mít šanci na setrvání větší.
1.4. Historie fúzí Fúze se na našem území začaly vyskytovat na začátku 19. století. Do té doby na trzích spíše převaţovala volná soutěţ. Mezi podnikateli nebyly velké rozdíly, co se týkalo velikosti podniku, jednalo se převáţně o menší rodinné podniky. Na začátku 19. století se u firem poprvé objevuje snaha upevnit svoji pozici na trhu a podnikatelé objevili, ţe silnější pozice lze dosáhnout i za pomoci cizího kapitálu, protoţe vlastní kapitál jim pro upevnění nestačil. K hlavním důvodům realizace fúzí lze tedy přisuzovat dosaţení určité pozice na trhu a také nedostatku kapitálu rodinných firem, který nestačil na technické vybavení podniků z důvodu rychle rostoucího technického pokroku. „První zmínka o kartelovém právu v českých zemích lze najít v rakouském koaličním zákonu č. 43 z roku 1870, podle něhoţ neměly právní účinnost úmluvy ţivnostníků, uzavřené s cílem zvýšit ceny zboţí v neprospěch zákazníků. Po vzniku Československé republiky došlo 13
k první systematické úpravě práva proti omezování soutěţe v roce 1933. Stalo se tak zákonem č. 141/1933 Sb., o kartelech a soukromých monopolech, známém jako kartelový zákon. V poválečném období sice výslovně zrušen nebyl, ale v prvních dvou letech po skončení druhé světové války uplatnění dojít nemohl a pak jej prakticky zbavilo účinnosti společenskoekonomické zřízení, nastolené v tehdejší ČSR po únoru 1948. Moţnost zneuţití dominantního postavení hospodářských jednotek v záměrně monopolisticky organizovaném hospodářství a potřeba předpisu působícího proti této moţnosti zanikla ve zdůrazňování předností plánovitého řízení národního hospodářství, pro nějţ jako stimulátor rozvoje byl namísto trhu a soutěţe vytvořen institut spolupráce socialistických organizací6.“
6
Historie úřadu. Uohs.cz [online]. ©2012 [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http://www.uohs.cz/cs/ouradu/historie-uradu.html
14
2. Právní úprava v České republice 2.1. Právní úprava přeměn obchodních společností po roce 1989 Právní úprava přeměn obchodních společností v České republice byla poprvé provedena na začátku devadesátých let přijetím obchodního zákoníku (dále jen ObchZ7), který obsahoval pouze ustanovení týkající se zrušení společnosti bez likvidace a dále byla pouţita ustanovení vztahující se k jednotlivým formám obchodních společností a druţstev. Přeměny tak ve své době představovaly velmi sloţitý proces v souvislosti se skutečností, ţe pro některé druhy přeměn chyběla konkrétní právní úprava. Následovalo několik novel obchodního zákoníku, které doplnily úpravu přeměn o několik ustanovení. Ani tyto změny velký úspěch nepřinesly a jak se ukázalo, některá ustanovení byla v rozporu s komunitárním právem, tedy s právem Evropského Společenství. V rámci příprav vstupu České republiky do Evropské Unie, bylo nutné implementovat do našeho právního řádu prostřednictvím směrnic právní normy ES, které se týkaly úpravy přeměn obchodních společností. K transpozici evropských směrnic do českého právního řádu, resp. obchodního zákoníku, došlo poprvé novelou č. 370/2000 Sb. účinnou od 1. ledna 2001. V této novele se také poprvé objevil termín přeměny obchodních společností. Jednalo se o třetí Směrnici Rady č. 78/855/EHS8 o fúzích akciových společností a šestou Směrnici Rady č. 82/891/EHS9 o rozdělení akciových společností. Podle důvodové zprávy10 vlády ČR je smyslem třetí a šesté Směrnice ochránit zejména drobné akcionáře a také věřitele před případným zneuţitím fúzí, nikoliv však zavedení právní úpravy pro všechny druhy obchodních společností, zejména osobní společnosti a druţstva. Výsledkem implementace směrnic však bylo nezanedbatelné zatíţení ostatních obchodních společností a druţstev poţadavky a standardy, které jsou účelné pro akciové společnosti. Právní úprava přeměn byla obecně popsána v ustanoveních § 69 aţ § 69c ObchZ. Úprava přeměn akciových společností byla díky implementaci směrnic ES velice rozsáhlá, proto musela být členěna podrobněji. Speciální úprava pro akciové společnosti byla tedy také obsaţena v ustanoveních § 220 ObchZ. Tato základní úprava fúzí pro a.s. byla platná i pro ostatní formy obchodních společností. Speciální úprava ostatních forem společností obsaţená v ObchZ se týkala pouze zásadních odlišností vyplývajících z jejich právní formy. Bylo tomu 7
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů ze dne 9.října 1978 v oblasti práva obchodních společností, o fúzích akciových společností, přijatá podle č. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy ustavující Evropské hospodářské společenství 9 ze dne 17. 12. 1982 založené na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy a týkající se rozdělení akciových společností 10 Důvodová zpráva k zákonu č. 125/2008 Sb., Zákon o přeměnách obchodních společností a družstev 8
15
tak u veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a u společnosti s ručením omezeným. Systematika právní úpravy fúzí byla tedy dosti komplikovaná, protoţe vyuţívala metodu normativních odkazů, které vytvářejí často celé řetězce na sebe ne vţdy navazujících sporných odkazů, které komplikují orientaci v právní úpravě přeměn a je tedy sloţitá pro samotné uţivatele. Podle důvodové zprávy11 vlády ČR z roku 2008 bylo základním cílem vytvořit obecnou právní úpravu přeměn obchodních společností, která bude nejenom chránit drobné akcionáře a věřitele, ale také poskytne právní úpravu pro všechny druhy obchodních společností, zejména osobní společnosti a druţstva. Další nutností byla transpozice Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/56/ES12 o přeshraničních fúzích kapitálových společností13, nazývána jako Desátá směrnice. Česká republika byla povinna ji transponovat do právního řádu nejpozději do 15. 12. 2007. Hlavním cílem této směrnice bylo umoţnit fúzi obchodní společnosti s obdobnými společnostmi z jiných členských států EU. Kromě Desáté směrnice byl v rámci ES/EU vydán rozsudek Evropského soudního dvora ve věci sp. zn. C-411/03 SEVIC Systems AG ze dne 13. 12. 2005, který patří mezi významné judikáty z hlediska aplikace svobody usazování a výkladu čl. 43 a 48 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství, v konsolidovaném znění14. Podle tohoto rozsudku nesmí členský stát odmítnout provést zápis přeshraniční fúze do obchodního rejstříku jen proto, ţe právní řád státu neobsahuje úpravu přeshraničních fúzí. Podle důvodové zprávy Desáté směrnice se v souladu s tím uvádí, ţe má „ulehčit“ a nikoliv dovolit přeshraniční fúze15. Zákonodárce uvedl, jakým způsobem lze řešit legislativní nouzi související s transpozicí Desáté směrnice. První moţností bylo začlenit úpravy do obchodního zákoníku. Tato úprava by způsobila nepřehlednost a velkým problémem by byla úprava problematiky zapojení zaměstnanců při přeshraniční fúzi, která je velmi obsáhlá. Druhou moţností bylo přijetí samotného zákona o přeshraničních fúzích. To by znamenalo provést celkovou revizi obchodního zákoníku. A poslední moţností bylo přijetí samotného zákona o přeměnách obchodních společností a druţstev, coţ přinášelo určité výhody:
11
Důvodová zpráva k zákonu č. 125/2008 Sb., Zákon o přeměnách obchodních společností a družstev ze dne 26. 10. 2005, o přeshraničních fúzích kapitálových společností 13 Úřední věstník 25. 11. 2005, účinnost od 15. 12. 2005 14 Důvodová zpráva k zákonu č. 125/2008 Sb., Zákon o přeměnách obchodních společností a družstev 15 DĚDIČ, J., Nad zákonem o přeměnách aneb druhá „podařená“ dekodifikace obchodního zákoníku, Právní zpravodaj, 2008, č. 7, s. 1. ISSN 1212-8694 12
16
1) vytvoření obecné právní úpravy přeměn obchodních společností a druţstev, která v obchodním zákoníku chybí 2) zohlednění potřebných rozdílů při jednotlivých formách obchodních společností a druţstev 3) transpozice Desáté směrnice o přeshraničních fúzích S cílem zjednodušit právní úpravu přeměn společností se český zákonodárce z legislativního hlediska rozhodl pro vytvoření samostatného zákona o přeměnách.
2.2. Současná právní úprava S účinností k 1. 7. 2008 zrušuje zákon č. 126/2008 Sb. dosavadní ustanovení obchodního zákoníku, jeţ upravovala přeměny obchodních společností a druţstev, a současně se tato problematika nahrazuje úpravou obsaţenou v zákoně č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a druţstev16 (dále jen „ZoP“). Zákonodárce přitom vycházel z německého práva o přeměnách z roku 1994, tedy první část obsahovala obecná ustanovení společná pro všechny druhy přeměn obchodních společností a druţstev, část druhá upravovala vnitrostátní a přeshraniční fúze, třetí část řešila rozdělení, část čtvrtá převod jmění na společníka a poslední změnu právní formy. Obchodní zákoník nadále upravoval, jaké skutečnosti se zapisují do obchodního rejstříku v souvislosti s přeměnami, jaké listiny se ukládají do sbírky listin a dále upravoval zánik obchodní společnosti a druţstva při přeshraniční fúzi. V této souvislosti lze zkonstatovat, ţe zákonodárce učinil krok správných směrem, a to ţe tímto zákonem nahradil dříve roztříštěnou úpravu v obchodním zákoníku. Dřívější úprava byla dost nepřehledná a obsahovala mnoţství odkazů a tím byla pro uţivatele dosti komplikovaná. Podle profesora Dědiče zákon o přeměnách neobsahuje komplexní úpravu přeměny ţádné obchodní společnosti, ale reglementuje (upravuje zvláštním předpisem) nejprve to, co je společné pro všechny druhy nebo většinu přeměn, dále přistupuje k úpravě jednotlivých druhů přeměn aţ ke zvláštnostem pro jednotlivé druhy obchodních společností
16
DĚDIČ, J., Nad zákonem o přeměnách aneb druhá „podařená“ dekodifikace obchodního zákoníku, Právní zpravodaj, 2008, č. 7, s. 1. ISSN 1212-8694
17
a druţstev. Jde vlastně o jakousi skládačku rozvrţenou do několika úrovní, kterou si musí uţivatel poskládat.17 Bezprostředně po přijetí zákona o přeměnách bylo zřejmé, ţe obsahuje řadu nedostatků, které vyţadují jeho urychlenou a rozsáhlou novelizaci. Mezi hlavní nedostatky patřil rozpor části jeho ustanovení s evropským právem, chybné odkazy a nejednotná terminologie.18 ZoP byl jiţ čtyřikrát novelizován, poprvé zákonem č. 215/2009 Sb., dále zákonem č. 227/2009 Sb. Zákonem č. 215/2009 Sb. byla implementována do českého právního řádu úprava přeměn v souladu s textem Desáté směrnice, která byla změněna. Rozsáhlá úprava, která ovlivnila český právní řád, resp. zákon o přeměnách, byla novelizace zákonem č. 355/2011 Sb., která mění ZoP a nabyla účinnosti 1. ledna 2012. Důvodem k této rozsáhlé novely bylo několik. Pravděpodobně základním impulzem byla povinnost České republiky implementovat Směrnici Evropského Parlamentu a Rady č. 2009/109/ES. Podle důvodové zprávy vlády ČR měla směrnice společnostem usnadnit administrativní činnost spojenou s projektem přeměn a zvýšit tak jejich konkurenceschopnost. Za největší změny v oblasti přeměn lze povaţovat komplexní úpravu přeshraničních přeměn, pojetí rozhodného dne nebo zjednodušení schvalování procesu přeměny. Přeměnou se nově rozumí nejen fúze, rozdělení, převod jmění na společníka a změna právní formy, ale i přeshraniční přemístění sídla. Pojem fúze tak zahrnuje jak pojem vnitrostátní, tak přeshraniční fúze. Pojem přeshraniční se zachoval pouze tam, kde cizí prvek vyţaduje zvláštní právní úpravu.19 Přeshraničními přeměnami jsou přeměny mezi českými podnikateli a zahraniční osobou nebo mezi zahraniční osobou, kdy její právní nástupce má mít sídlo nebo bydliště v České republice. ZoP je rozdělen na 7 částí. Obecná ustanovení jsou společná pro všechny druhy přeměn společností a druţstev, součástí jsou i základy úpravy přeshraničních přeměn. Další části se věnují jednotlivým druhům přeměn tj. fúze, rozdělení, převod jmění na společníka a změna právní formy. Součástí páté části věnované změně právní formy jsou obsaţena ustanovení o přemístění sídla. Ustanovení regulující přeměny jsou kogentní, tj. není moţné se od nich odchýlit. Kogentní povaha ustanovení souvisí s tím, ţe přeměny se dotýkají nejen společností a 17
DĚDIČ, J., Nad zákonem o přeměnách aneb druhá „podařená“ dekodifikace obchodního zákoníku, Právní zpravodaj, 2008, č. 7, s. 4. ISSN 1212-8694 18 JOSKOVÁ, L., ŠAFRÁNEK, J., ČOUKOVÁ,P., PODŠUKUBKA, T., Fúze – Právo, účetnictví a daně. Praha: Linde Praha, a.s., 2012, ISBN 978-80-7201-885-7 19 DĚDIČ, J., Novinky v právní úpravě přeměn obchodních společností a družstev, Obchodněprávní revue, 2012, č. 1, s. 10. ISSN 1803-6554
18
druţstev účastnících se na přeměně, ale i společníků a dalších osob. Obchodní zákoník je obecnou normou obchodního práva, zatímco zákon o přeměnách je normou zvláštní. Chybí-li úprava v zákoně o přeměnách, pouţije se subsidiárně obchodní zákoník.20 Přeměny společností jsou i předmětem úpravy práva soutěţního. Je třeba uvaţovat nejen o efektu na samotné zúčastněné právní subjekty, ale také na hospodářskou soutěţ, v rámci níţ tyto subjekty působí. Přeměna společností můţe omezit soutěţ na vnitřním trhu, proto mohou přeměny společností při splnění dalších podmínek podléhat kontrole z hlediska zákona o ochraně hospodářské soutěţe.21
2.3. Průběh fúzí Fúze bývají organizačně a časově a tedy i finančně náročné. Tato náročnost se odvíjí od velikosti společností, které do procesu fúze vstupují. Pro zdárný proces fúze je nutná důkladná příprava a spolupráce s odborníky z několika oblastí. Poradenství by se mělo týkat ekonomické oblasti, tedy účetnictví a daní, v určitých případech je nutné spolupracovat i s auditory, právníky a znalci. Celý proces fúze lze rozdělit do 3 základních fází:22 přípravná fáze, během které by měl být jasně definován cíl, který je realizací fúze sledován, a během které by měla být analyzována proveditelnost záměru realizační fáze, tj. samotná realizace fúze dokončovací fáze, během které nástupnická společnost uvádí do ţivota změny, ke kterým v důsledku fúze došlo (jednotné účetnictví, převzetí zaměstnanců, noví obchodní partneři) 2.3.1. Přípravná fáze Pokud se společnosti rozhodnou fúzovat, měly by především zodpovědně přistoupit k důkladné přípravě. Důleţitou roli hrají statutární orgány zúčastněných společností, které konzultují proces fúze s odborníky a připravují dokumenty spojené s fúzí k následnému 20
JOSKOVÁ, L., ŠAFRÁNEK, J., ČOUKOVÁ,P., PODŠUKUBKA, T., Fúze – Právo, účetnictví a daně. Praha: Linde Praha, a.s., 2012, ISBN 978-80-7201-885-7 21 PELIKÁNOVÁ, I., ČERNÁ, S. a kol., Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. II. Díl, Praha: ASPI, a.s., 2006, ISBN 80-7357-149-8 22 JOSKOVÁ, L., ŠAFRÁNEK, J., ČOUKOVÁ,P., PODŠUKUBKA, T., Fúze – Právo, účetnictví a daně. Praha: Linde Praha, a.s., 2012, ISBN 978-80-7201-885-7
19
schválení ze strany společníků. Mezi hlavní povinnosti statutárních orgánů zúčastněných společností je zajistit přípravu a realizaci fúze v souladu s platnou právní úpravou, redukovat případné účetní, daňové a právní dopady fúze23. Pokud statutární orgán povinnost poruší a vznikne tím škoda, odpovědnost z toho vyplývající je popsána v § 50 zákona o přeměnách. Povinností orgánu by tedy měla být spolupráce s odborníky z jednotlivých oblastí, aby svou zákonnou povinnost zajistili. Povinnost oceňovat majetek zanikající společnosti stanovuje zákon o přeměnách. Při fúzi splynutím musí být oceněno jmění kaţdé ze zanikající společnosti. Oproti tomu při fúzi sloučením zákon stanovuje, ţe jmění zanikající společnosti musí být oceněno, pokud dochází v rámci fúze ke zvyšování základního kapitálu nástupnické společnosti ze jmění zanikající společnosti. Oceňování provádí znalec jmenovaný soudem. Pokud je některá ze společností povinně auditovaná, musí být zajištěny účetní závěrky vyhotovované v rámci fúze a ověřené auditorem. Dalším důleţitým faktorem je vysvětlení zaměstnancům zúčastněných společností, jaké důsledky pro ně samotné bude fúze mít a zajistit jejich spolupráci při realizaci úkolů spojených s tímto procesem. Jak zmiňují autoři publikace,24 je dobré na základě bohatých zkušeností doporučit, aby celý proces měl jednoho koordinátora, tedy jednu osobu, která bude zodpovědná za hladký průběh fúze. Osoba by měla být odborníkem na realizaci přeměn a většinou jím bývá daňový poradce nebo advokát. Koordinátorovi by měly být dány dostatečné pravomoci, aby mohl účinně zajišťovat dodrţování dohodnutých pravidel a termínů. A v poslední řadě by kaţdý ze zúčastněných subjektů měl určit kontaktní osobu, na kterou se budou moci ostatní zúčastnění obracet při řešení sporů, dotazů a připomínek. Při fúzi menšího rozsahu to můţe být i samotný koordinátor, pro větší fúze by na to však jiţ pravděpodobně nestačil. Tato přijatá opatření mohou velmi usnadnit komunikaci v rámci celého procesu a zkrátit časovou náročnost celé operace. Podle mého názoru je poslední rada určitě velice uţitečná i proto, ţe právě nedostatečná informovanost stran při obchodních jednáních můţe přivodit velké problémy nebo aţ krach celého záměru. I z vlastní zkušenosti vím, ţe pro hladký průběh fúze je důleţité v přípravné fázi stanovit tzv. časový harmonogram (step plan). Tento dokument vyhotovuje koordinátor celé operace a bývá za něj také odpovědný. Pro jeho vyhotovení jsou podstatné lhůty, které stanovuje zákon o přeměnách. Nejvýznamnější lhůtou je dvanáctiměsíční období (§ 10 23
DVOŘÁK, T. Přeměny obchodních společností a družstev. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008, ISBN 978-807357-376-8 24 JOSKOVÁ, L., ŠAFRÁNEK, J., ČOUKOVÁ,P., PODŠUKUBKA, T., Fúze – Právo, účetnictví a daně. Praha: Linde Praha, a.s., 2012, ISBN 978-80-7201-885-7
20
zákona o přeměnách) od rozhodného dne do podání návrhu na zápis fúze do obchodního rejstříku. Pokud není tato lhůta dodrţena, není moţné návrh na zápis do obchodního rejstříku podat.
2.3.2. Realizační fáze 2.3.2.1. Stanovení rozhodného dne fúze Rozhodný den fúze podle § 10 zákona o přeměnách je den, od kterého se jednání zanikající společnosti povaţují z účetního hlediska za jednání uskutečněná na účet nástupnické společnosti. Od rozhodného dne se tedy účetnictví zúčastněných společností chová, jako by jiţ k fúzi došlo. Právní následky jsou spojeny aţ se zápisem fúze do obchodního rejstříku. Zanikající společnost uzavírá účetnictví ke dni předcházejícímu rozhodnému dni fúze. I po rozhodném dni fúze má společnost povinnost vést účetnictví pro případ, ţe by fúze nebyla zapsána do obchodního rejstříku. Vede se tedy dvojí účetnictví, kaţdá společnost vede účetnictví aţ do samotného zápisu fúze do obchodního rejstříku a dále je vedeno spojené účetnictví (za všechny zúčastněné společnosti jako celek), ve kterém bude nástupnická společnost pokračovat v případě úspěšného zápisu do OR. Právní úprava, která byla platná v roce 2011, označovala rozhodný den v časovém harmonogramu na prvním místě a dokumenty potřebné k realizaci fúze bylo moţné zpracovat aţ po jeho uplynutí. Podle právní úpravy platné od roku 2012 můţe být rozhodný den stanoven jako den předcházející i následující k vypracování projektu fúze. Nejpozději lze stanovit rozhodný den ke dni zápisu fúze do obchodního rejstříku a je nutné dodrţet zákonem stanovou lhůtu, a to stanovit rozhodný den tak, aby nepředcházel o více neţ 12 měsíců den, kdy bude podán návrh na zápis fúze do obchodního rejstříku. Ke dni, který předchází rozhodnému dni, jsou zúčastněné společnosti povinny sestavit konečnou účetní závěrku.
2.3.2.2. Ocenění jmění znalcem Podle § 73 zákona o přeměnách v případě fúze splynutím musí být jmění kaţdé ze zanikajících společností oceněno znalcem. Pokud dojde k realizaci fúze sloučením, zákon stanovuje ocenit jmění zanikající společnosti, pokud bude v rámci fúze docházet ke zvýšení základního kapitálu nástupnické společnosti. Znalcem můţe být fyzická osoba zapsaná v seznamu znalců nebo také právnická osoba. Seznamy znalců vedou krajské soudy a jsou 21
dostupné na internetu na oficiálních webových stránkách českého soudnictví. Podle § 29 zákona o přeměnách provádí návrh na jmenování znalce všechny zúčastněné společnosti, soud však není jejich návrhem vázán. Literatura25 k tomu uvádí, ţe moţnost zamítnutí znalce soudem není šťastné řešení, protoţe znalec by měl být zapojen do procesu fúze od začátku. Jen tak lze spolehlivě dodrţet časový harmonogram a předem stanovený rozpočet. O návrhu na jmenování znalce by měl soud rozhodnout do 15 dnů od podání návrhu. Předmětem ocenění je jmění zanikající společnosti. Ocenění je závislé na stanovení rozhodného dne. Jsou moţné dvě varianty ocenění: pokud rozhodný den předchází datu vyhotovení projektu, je jmění oceněno z konečné účetní závěrky pokud rozhodný den následuje po datu vyhotovení projektu, je jmění oceněno z poslední řádné nebo mimořádné účetní závěrky zanikající společnosti Novela zákona o přeměnách zavádí nový § 13b, který zvyšuje odpovědnost znalců za znalecké posudky. Ustanovení tohoto paragrafu vyţaduje, aby znalec pouţil pouze obecně uznávané objektivní metody ocenění odpovídající účelu ocenění. Metody ocenění jsou stanoveny podle cen realizovaných na trhu u stejného nebo podobného majetku. Znalecký posudek musí mít předepsané náleţitosti a má vţdy písemnou formu. Výsledkem práce znalce je částka, na kterou jmění oceňuje. Podle obchodního zákoníku je jmění definováno jako soubor majetku a závazků. Z ekonomického hlediska se tedy jedná o majetek po odečtení závazků, tedy hodnotu čistého obchodního majetku.
2.3.2.3. Sestavení účetních závěrek Účetní závěrka je nutným prvkem celého procesu fúze a musí ji sestavit všechny zúčastněné společnosti. Tato účetní závěrka pak bude vyuţita pro ocenění jmění společnosti znalcem26. Jedná se obvykle o poslední řádnou účetní závěrku, pokud je rozhodný den určen jako den po sestavení této závěrky. V tomto případě se bude jednat o konečnou účetní závěrku. Pokud nastane situace, ţe rozhodný den bude určen v budoucnosti, pak se účetní závěrka vyuţitá pro ocenění jmění znalcem nebude shodovat s konečnou účetní závěrkou, ale 25
JOSKOVÁ, L., ŠAFRÁNEK, J., ČOUKOVÁ,P., PODŠUKUBKA, T., Fúze – Právo, účetnictví a daně. Praha: Linde Praha, a.s., 2012, ISBN 978-80-7201-885-7 26 DVOŘÁK, T. Přeměny obchodních společností a družstev. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008, ISBN 978-807357-376-8
22
bude ve formě mimořádné účetní závěrky. Jak jiţ bylo zmíněno dříve, konečná závěrka se sestavuje vţdy ke dni, který předcházel rozhodnému dni celé fúze.
2.3.2.4. Vypracování projektu fúze Projekt fúze obsahuje veškeré informace, které jsou rozhodné pro realizaci fúze. Je vypracován statutárními orgány společností a je závazný pro všechny zúčastněné subjekty. Projekt musí téměř vţdy schválit nejvyšší orgán společností tj. valná hromada a jeho náleţitosti stanovuje zákon o přeměnách. Projekt musí být vypracován písemně, v jednom vyhotovení a je společný pro všechny zúčastněné osoby. V případě, ţe projekt neschvaluje valná hromada, musí být sepsán před notářem a musí mít formu notářského zápisu. Tento postup můţe nastat při fúzi mateřské a dceřiné společnosti, pokud v důsledku fúze nedojde ke změně zakladatelské listiny nebo společenské smlouvy. Podstatné obsahové náleţitosti upravuje zákon o přeměnách. § 70 zákona o přeměnách stanovuje náleţitosti obecně pro všechny formy společností, § 88 obsahuje náleţitosti nutné pro zpracování projektu u společnosti s ručením omezeným, § 100 pro akciové společnosti a v poslední řadě § 155 upravuje náleţitosti projektu fúze, pokud dojde ke spojení akciové společnosti se společností s ručením omezeným. Pokud vypracovaný projekt neobsahuje podstatné náleţitosti, není moţné tento dokument povaţovat za plnohodnotný projekt fúze a podle něj uskutečnit přeměnu. Projekt fúze musí vţdy obsahovat: firmu a sídlo zúčastněných a nástupnických společností, právní formu a IČO, výměnný poměr podílů společníků zanikající společnosti na nástupnické společnosti, ledaţe nedochází k výměně podílů a také případný doplatek s určením jeho výše a lhůty splatnosti. Výměnný poměr se stanovuje k rozhodnému dni. V této věci autor publikace upozorňuje na rozpor platné právní úpravy zákona o přeměnách, kdy výměnný poměr má být stanoven k rozhodnému dni a přitom rozhodný den můţe být stanoven i po dni vyhotovení projektu27. Zákon o přeměnách stanovuje, ţe výměnný poměr musí být vhodný a odůvodněný. Z této charakteristiky lze chápat výměnný poměr jako poměr, který zachovává reálnou hodnotu podílů společníků zúčastněných
27
JOSKOVÁ, L., ŠAFRÁNEK, J., ČOUKOVÁ,P., PODŠUKUBKA, T., Fúze – Právo, účetnictví a daně. Praha: Linde Praha, a.s., 2012, ISBN 978-80-7201-885-7
23
společností. Pokud má dojít v důsledku fúze ke sníţení reálné hodnoty podílu, musí být této osobě vyplacen doplatek. rozhodný den fúze, práva, jeţ nástupnická společnost poskytne vlastníkům dluhopisů, popřípadě opatření, které jsou pro ně navrhována, při fúzi sloučením – změny společenské smlouvy nebo stanov nástupnické společnosti, při fúzi splynutím – společenskou smlouvu nebo stanovy nástupnické společnosti, jména a bydliště statutárního orgánu a dozorčí radu nástupnické akciové společnosti a/nebo dozorčí radu nástupnické společnosti s ručením omezeným 2.3.2.5. Zveřejnění informací o fúzi Fúze se dotýká nejen zúčastněných společností, ale také třetích osob. Jedná se zejména o věřitele, a proto společnosti mají povinnost tyto subjekty informovat. Statutární orgány musí projekt fúze uloţit do sbírky listin v obchodním rejstříku a zveřejnit oznámení o této skutečnosti v obchodním věstníku. Podle § 33 odst. 1 musí být projekt fúze uloţen do sbírky listin alespoň měsíc přede dnem, kdy má být fúze schválena valnou hromadou. Další moţností namísto uloţení projektu fúze do sbírky listin, je zveřejnit projekt fúze na webových stránkách společností.
2.3.2.6. Právo společníků na informace Zákon o přeměnách dává společníkům právo na veškeré informace související s fúzí. Těchto osob se přeměna dotýká přímo, proto musí mít k dispozici dostatečné podklady pro rozhodování, zda s plánovanou fúzí souhlasí či nikoliv. Mají oprávnění se seznámit s projektem fúze, konečnými a mezitímními účetními závěrkami společností, mají právo na informace, které se týkají ostatních společností zúčastněných na fúzi, které jsou důleţité z hlediska přeměny.
2.3.2.7. Schválení valnou hromadou Fúzi schvaluje valná hromada kaţdé zúčastněné společnosti. Podle § 19 zákona o přeměnách společníci společnosti s ručením omezeným mohou rozhodnout o fúzi mimo
24
jednání na valné hromadě. Takové vyjádření musí mít formu notářského zápisu28. Výjimku tvoří fúze mateřské společnosti s dceřinou a v případě akciové společnosti, pokud nástupnická společnost vlastní 90% podílu na hlasovacích právech zanikající společnosti. V těchto dvou případech není nutné svolávat valnou hromadu. Pozvánka musí mít písemnou podobu a je doručována nebo zveřejňována rozdílně podle jednotlivých forem společností. Jednatel ve společnosti s ručením omezeným oznámí společníkům program a termín valné hromady písemnou pozvánkou, která je doručována doporučenou zásilkou. U akciové společnosti je rozhodující, zda jsou vydány akcie na majitele nebo akcie na jméno. Akcionáři akcií na jméno jsou obeznámeni představenstvem společnosti pozvánkou zaslanou na adresu sídla nebo adresu uvedenou v seznamu akcionářů. Pokud společnost vydala akcie na jméno, je představenstvo povinno uveřejnit oznámení o konání valné hromady v obchodním věstníku nebo způsobem uvedeným ve stanovách. Rozhodnutí nejvyššího orgánu společnosti musí mít formu notářského zápisu a je přílohou projektu fúze.
2.3.2.8. Zápis fúze do obchodního rejstříku Dnem zápisu do obchodního rejstříku je fúze povaţována za dokončenou. Fúze nabývá účinnosti dnem zápisu do příslušného rejstříku. Soud má na rozhodnutí o zápisu fúze 15 pracovních dní a poté běţí 15-ti denní lhůta pro moţnost podat odvolání. Odvolání se lze vzdát a tak je moţné právní moci dosáhnout dříve. Součástí návrhu na zápis fúze jsou listiny, které jsou povinnými přílohami tohoto návrhu. Je to například notářský zápis o rozhodnutí valné hromady, konečné účetní závěrky, souhlas správního orgánu např. Úřadu na ochranu hospodářské soutěţe a jiné nezbytné dokumenty. Příslušným soudem je krajský soud, resp. Městský soud v Praze, kde je zúčastněná společnosti zapsána v obchodním rejstříku. Pokud má zanikající i nástupnická společnost sídla na různých místech České republiky, podá se návrh u kteréhokoliv z nich.
28
DVOŘÁK, T. Přeměny obchodních společností a družstev. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008, ISBN 978-807357-376-8
25
2.3.3. Dokončovací fáze V poslední fázi je nástupnická společnost povinna informovat orgány státní správy, případně ostatní spolupracující subjekty. Živnostenský úřad – z hlediska ţivnostenských oprávnění je důleţité, ţe oprávnění při fúzi automaticky nepřecházejí na nástupnickou společnost. Nástupnická společnost proto musí o oprávnění znovu poţádat. Pokud však do 15 dnů od právního účinku fúze písemně oznámí pokračování v ţivnosti ţivnostenskému úřadu a současně ohlásí ohlašovací ţivnost nebo podá ţádost o koncesi, pak můţe v provozování ţivnosti pokračovat. Tato moţnost je zakotvena v § 14 ţivnostenského zákona. Katastrální úřad – nemovitosti se stávají majetkem nástupnické společnosti od okamţiku zápisu fúze do obchodního rejstříku. Do katastru nemovitostí se ale fúze automaticky nepromítne, a proto je nutné podat příslušným katastrálním úřadům návrh na přechod vlastnictví. Finanční úřad – podle § 128 daňového řádu je nutné oznámit zánik daňové povinnosti do 15 dnů od zániku společnosti. Nástupnická společnost tedy musí za zanikající společnost poţádat o zrušení registrace k dani. Daňové povinnosti zanikající společnosti přecházejí na nástupnickou společnost. Správa sociálního zabezpečení – při fúzi je nutné, aby nástupnická společnost odhlásila společnost zanikající u příslušné okresní (případně praţské) správy sociálního zabezpečení. Lhůta pro toto oznámení je 8 dnů od zápisu fúze do OR. Správě sociálního zabezpečení se předává projekt fúze a seznam zaměstnanců, kterých se důsledky fúze týkají. Zdravotní pojišťovny – obecně platí, ţe zaměstnavatel je povinen oznámit nástup zaměstnance zdravotní pojišťovně do 8 dnů od vzniku zaměstnaneckého poměru. V případě fúze platí, ţe nástupnická společnost provede odhlášení zaměstnanců zaniklé společnosti a oznámí nástup do společnosti nástupnické. Ostatní spolupracující subjekty – z účetních a daňových důvodů je vhodné o fúzi informovat dodavatele a odběratele zboţí nebo sluţeb, coţ platí zejména pro banky nebo pojišťovny.
26
2.4. Fúze a hospodářská soutěž Jedním z podstatných aspektů fúzí jsou jejich dopady na hospodářskou soutěţ. Fúze je obecně povaţována za potenciální ohroţení soutěţe z důvodu sniţování počtu soutěţitelů a stálých a nevratných změn struktury trhu, které vystavují základní funkce svobodného trhu nebezpečí jejich narušení.29 Spojení dříve konkurenčních soutěţitelů můţe být jednou z cest, jak vytvořit silný podnikatelský subjekt. Ekonomická situace v dnešní době nutí společnosti ke stále větší efektivitě a sniţování nákladů. Spojování společností je jedním z prostředků, jak těchto cílů dosáhnout. Fúze jsou zároveň způsob, jak dosáhnout vyšších zisků díky úsporám z rozsahu. Při nadměrném spojování soutěţitelů ale můţe nastat situace, kdy se na trhu v určitém odvětví objeví subjekt, který začne svým podílem ostatní omezovat. Díky větším úsporám z rozsahu můţe nabídnout zboţí nebo sluţby za niţší ceny a stává se pro ostatní velkou konkurencí. S velikostí společnosti přichází také větší logistické zázemí, které umoţňuje distribuci výrobků do dalších částí státu. Tam můţe opět svou cenovou politikou expandující společnost likvidovat ostatní lokální výrobce. Postupem času se společnost můţe stát v odvětví jediným převaţujícím výrobcem, a v tom okamţiku jiţ její postavení nemá vliv jen na ostatní společnosti, ale i na spotřebitele. Monopolní výrobce má totiţ moţnost ceny určovat a teoreticky libovolně zvyšovat, obzvláště pokud za její výrobky nebo sluţby neexistuje ţádný substitut. Úkolem státu je taková regulace trhu, aby výše uvedená situace nemohla nikdy nastat. Kromě ostatních pravidel regulujících chování podniků mají státy ve své legislativě zavedeny zákony, které chrání trh právě před hrozbou majoritního subjektu, a sice kontrolou spojování společností. Právní úprava kontroly fúzí v České republice je zajištěna zákonem o ochraně hospodářské soutěţe č. 143/2001 Sb. a je součástí soutěţního práva, které je systémem práva obchodního. Zákon chrání trh před: a) dohodami soutěţitelů b) zneuţitím dominantního postavení soutěţitelů c) orgány veřejné správy
29
ONDREJOVÁ, D., Národní šampioni a hospodářská soutěž, Praha: Linde Praha, a.s., 2007, s. 106-113, ISBN 978-80-7201-678-5
27
d) spojením soutěţitelů Kontrolou hospodářské soutěţe bývají pověřeny tzv. antimonopolní úřady. V České republice byl pro tento účel zákonem č. 273/1996 Sb. zřízen Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe.
2.4.1. Vývoj soutěžního práva Ve vývoji soutěţního práva Československé republiky je rozhodující období druhé světové války. Podle autora publikace30 můţeme vývoj rozdělit z časového hlediska do pěti etap, dvou předválečných a tří poválečných. První etapa je datována na přelomu 19. a 20. století. Vyznačovala se kartelovými dohodami, které byly pojednávány převáţně z ekonomického hlediska a neměly vlastní právní úpravu. Kartelové dohody byly spíše dovolenou smlouvou, která z hlediska svého obsahu podléhala obecnému zákoníku občanskému z roku 1811. Vedle tohoto zcela obecného ustanovení se uplatňoval jako protikartelový předpis koaliční zákon č. 43/1870, který prohlašoval za neúčinné dohody ţivnostníků takové ujednání, které bylo uzavřeno s cílem zvýšit ceny zboţí v neprospěch obyvatelstva. Druhou etapu můţeme datovat kolem roku 1933, kdy bylo kartelové právo upraveno vydáním zákona o kartelech a soukromých monopolech. Důvod byl čistě ekonomický, protoţe na kartel bylo pohlíţeno jako na určitý druh regulace a rozdělení výroby. Kartelový zákon vyjadřoval pozitivní přístup ekonomů k otázce kartelových ujednání a takové dohody nepokládal za nedovolené, pokud účastníci kartelu dodrţeli předepsaný postup, a pokud nepřekročili jisté meze. Třetí
etapa
je
doba
státního
hospodářského
systému
zaloţeného
na řízení
hospodářskými plány, v němţ nebylo místa pro jakoukoli hospodářskou soutěţ. Trvala plných 40 let od roku 1948 do 1989. Tento systém byl jen na krátkou dobu prolomen v letech 1967– 1969 pokusem o zavedení zdokonaleného systému plánovitého řízení. Toto období lze stručně
30
MUNKOVÁ, J., KINDL, J. Zákon o ochraně hospodářské soutěže, Komentář, 2. vydání. Praha: C. H. Beck, ISBN 2009, 978-80-7400-173-4
28
charakterizovat jako snahu skloubit systém hospodářského plánování s principy trţní ekonomiky, podobně jako tomu bylo tehdy ve Francii nebo v Itálii31. Čtvrtá etapa začala listopadem 1989 a skončila vstupem České republiky do Evropské Unie. Byl zaveden trţně orientovaný hospodářský systém a začátek ekonomické reformy v roce 1990 si ţádal rychlou přípravu zákona na ochranu hospodářské soutěţe. Vzhledem k evropskému vývoji v nazírání na hospodářskou soutěţ, zejména po zaloţení Evropského hospodářského společenství, byla zvolena cesta úzké návaznosti na pravidla platná pro podniky ve Smlouvě o EHS (čl. 85 a 86 SEHS) a na Nařízení č. 4064/89 EHS o kontrole fúzí32. Situace v tehdejší ČSFR byla ale odlišná tím, ţe zde bylo mnoho monopolů resp. státních podniků, které bylo potřeba zrušit. Připravovaný zákon tedy odpovídal této struktuře jen zčásti, protoţe jeho cílem bylo také reagovat na zrušení těchto monopolních podniků a jejich následnou privatizaci. Zákon měl slouţit nejen ochraně soutěţního prostředí, které tu do té doby neexistovalo, ale měl napomáhat i k jeho vytvoření. Účelem tedy byla nejen úprava soutěţního prostředí, ale i vytváření podmínek pro další vývoj soutěţe, a také zamezení vzniku monopolního nebo dominantního postavení podniků v souvislosti s jejich podnikatelskou činností. První zákon na ochranu hospodářské soutěţe č. 63/1991 Sb. upravoval zákaz kartelových dohod s moţností povolení kartelu za určitých podmínek, zákaz zneuţití dominantního nebo monopolního postavení, úpravu kontroly fúzí, úpravu úkolů úřadu. Z evropské legislativy převzal pouze ustanovení platné pro podniky a úpravu kontroly fúzí. Zákon byl dvakrát novelizován. Hlavním důvodem první novely byla nutnost reagovat na připravované rozdělení československé federace. Druhá novela byla přijata v roce 1993 s cílem více se přiblíţit soutěţnímu právu Evropských společenství. I kdyţ touto novelou bylo přijato mnoho úprav a změn, nedosáhla přílišné slučitelnosti s právem Evropského Společenství. Proto vláda České republiky uloţila Úřadu na ochranu hospodářské soutěţe zpracovat nový zákon, který by splňoval poţadavky plné harmonizace s právní úpravou soutěţního práva ES33. Výsledkem byl zákon o ochraně hospodářské soutěţe č. 143/2001 Sb. (dále jen „ZoHS“), přijatý s účinností od 1. července 2001. Podle důvodové zprávy vydané vládou České republiky přinesla nejvýznamnější změny úprava spojování soutěţitelů, která je po stránce věcné i procesní plně v souladu s Nařízením (ES) Rady č. 4064/89, o kontrole spojování podniků, ve znění Nařízení (ES) Rady č. 1310/97. Zákon nově upravuje spojení 31
MUNKOVÁ, J., KINDL, J. Zákon o ochraně hospodářské soutěže, Komentář, 2. vydání. Praha: C. H. Beck, ISBN 2009, 978-80-7400-173-4 32 ONDREJOVÁ, D., Národní šampioni a hospodářská soutěž. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, s. 106-113, ISBN 978-80-7201-678-5 33 Důvodová zpráva k zákonu č. 143/2001 Sb., Zákon o ochraně hospodářské soutěže
29
podléhající povolení Úřadu, výpočet obratu, tedy kritérií pro povinnost notifikace, řízení o spojení, zejména pokud jde o lhůty, ve kterých je Úřad povinen vydat o spojení rozhodnutí, zákaz soutěţitelům uskutečňovat spojení před povolením Úřadu s moţností výjimek, moţnost zrušení rozhodnutí Úřadem o povolení spojení v případech, kdy soutěţitelé neplní stanovená omezení či závazky a další úpravy. Pátá etapa vývoje soutěţního práva začíná společně se vstupem České republiky do Evropské Unie, tedy v roce 2004.
2.4.2. Úloha soutěžního práva Úkolem soutěţního práva má být tedy ochrana hospodářské soutěţe na trhu jako prostředku zvyšování spotřebitelského blahobytu a zajištění efektivní alokace zdrojů. Současně platí také to, ţe spotřebitelé jsou poškozeni, pokud hospodářská soutěţ není dostatečně účinná a podniky jsou schopny uplatňovat ceny vyšší, neţ by tomu bylo na fungujícím trhu. Ve všech jurisdikcích, kde bylo zavedeno soutěţní právo, je bez dalšího akceptováno, ţe je třeba stíhat takové chování, kdy je vyšší cena důsledkem dohody podniků, které by si měly konkurovat, a toto jednání je stíháno a přísně trestáno34. Spojování můţe být pro soutěţ nebezpečné tehdy, spojují-li se dříve samostatní konkurenti na stejném trhu, protoţe tato situace můţe vést k omezení počtu soutěţitelů a k nárůstu jejich moci na trhu. Existují tedy velmi váţné důvody, proč spojování společností regulovat. Trţní síla, která je koncentrovaná v rukou jednotlivce, můţe poškodit podnikání a současně také spotřebitele.35 Důkladná kontrola spojování soutěţitelů tvoří v současné době nedílnou součást soutěţního práva ve většině evropských států. Právní úprava kontroly fúzí je podloţena zkušenostmi z trţních ekonomik ve vyspělých demokratických státech. Účelem právní úpravy kontroly fúzí není ochrana zájmů menšinových společníků. Na rozdíl od regulace kartelových dohod nebo zneuţívání dominantního postavení se právní
34
PETR, M., TONAROVÁ, Z. Soutěžní právo, dominance a regulace „příliš vysokých“ cen. Právní rozhledy. 2010, č. 12, s. 419. ISSN 1210-6410 35 ONDREJOVÁ, D., Národní šampioni a hospodářská soutěž. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, s. 106-113, ISBN 978-80-7201-678-5
30
úprava koncentrací zaměřuje na změny struktur trhu a snaţí se bránit trh před neţádoucími dopady, které by mohly být z hlediska hospodářské soutěţe ohroţující. Česká republika byla povinna po vstupu do EU přijmout Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků36, které přináší zásadní změny, pokud jde o vymezení, posuzování a povolení spojení, která budou mít přeshraniční rozměr a budou tedy podléhat pravomocím Evropské komise. Tento orgán plní hlavní úlohu v oblasti kontroly koncentrací v právu ES, o některé pravomoci se dělí s členskými státy. Spojení, která mohou mít vliv na strukturu trhu v České republice, podléhají dohledu Úřadu na ochranu hospodářské soutěţe (dále jen „Úřad“), v případech mezinárodního vlivu podléhají dohledu ze strany Evropské komise a to před uskutečněním spojení.
2.4.3. Kontrola spojování soutěžitelů ZoHS upravuje problematiku spojování soutěţitelů v ustanoveních § 12 aţ § 19. Ke spojení můţe dojít mezi ekonomicky aktivními subjekty, které na trhu působí samostatně. Jak jiţ bylo zmíněno výše, účelem právní úpravy kontroly koncentrací není ochrana individuálních zájmů subjektů. K tomu slouţí příslušné instituty obchodního práva. Kontrola koncentrací je vykonávána ve veřejném zájmu, a to za pouţití veřejnoprávní regulace37. Zákon se vztahuje na soutěţitele, kterými se rozumí nejen podnikatelé, ale všechny fyzické i právnické osoby, které se účastní soutěţe a mohou jí svou činností ovlivňovat. Pojem soutěţitel je definován v § 41 ObchZ. Právní úprava definuje dvě podoby koncentrace, tzv. úplnou a neúplnou. Úplná koncentrace je definována v § 12 odst. 1 a 2. K úplnému spojení můţe dojít buď: spojením dvou nebo více soutěţitelů, kteří dříve působili na trhu samostatně nabytím podniku jiného soutěţitele nebo jeho podstatné části smlouvou, na základě draţby
36
Důvodová zpráva vlády ČR k zákonu č. 361/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže 37 MUNKOVÁ, J., KINDL, J. Zákon o ochraně hospodářské soutěže, Komentář, 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, ISBN 2009, 978-80-7400-173-4
31
Neúplná koncentrace nastane při získání kontroly jedním nebo více nepodnikatelských subjektů nad jiným podnikem za předpokladu, ţe kontrolu jiţ jeden subjekt vykonává38. Dále se ustanovení § 12 zabývá přechodnými ustanoveními v majetkových účastech a jinými změnami, které jsou nepodstatné z hlediska struktury trhu. Zákonodárce se tím snaţí především šetřit kapacitu Úřadu na závaţnější případy. ZoHS dále upravuje tzv. obratová kritéria subjektů, která určují, v jakých případech spojení soutěţitelů podléhá povolení Úřadu. Dříve byl pro rozhodnutí, zda Úřad povolí či zamítne spojení rozhodující fakt, zda spojením soutěţitelů vznikne nebo bude posíleno dominantní postavení (dále jen „test dominance“). Pokud tedy Úřad došel ke skutečnosti, ţe fúzí by došlo ke vzniku nebo posílení dominantního postavení, automaticky vydal zamítavé rozhodnutí. Jak se ukázalo, tato koncepce nemohla pokrýt všechny případy podstatného omezení soutěţe. Test podstatného sníţení soutěţe (dále jen „SLC test“) umoţňoval předvídat, zda by soutěţ na daném trhu poklesla v důsledku fúze natolik, ţe by stouply ceny nebo poklesl výstup. Test významné překáţky účinné soutěţe (dále jen „SIEC test“) měl identifikovat, kolik soutěţe zůstane na trhu po fúzi. V posuzování spojení byla učiněna změna, která spočívá v nahrazení dosavadního testu dominance novým testem SIEC, který je kombinací testu dominance a testu podstatného narušení soutěţe39. Úřad se zabývá pouze takovými spojeními, která překračují tzv. notifikační kritéria obsaţena v § 13 ZoHS. Jedná se prahové hodnoty obratů dosahovaných spojujícími se soutěţiteli, která jsou nastavena tak, aby jimi byla zachycena spojení soutěţitelů, která by mohla výraznějším způsobem ovlivnit hospodářkou soutěţ na území České republiky40. V předcházející právní úpravě problematiky spojování soutěţitelů bylo zahrnuté kritérium, při kterém bylo nutné ţádat povolení ze strany Úřadu. Pokud soutěţitelé dosáhli 30% podílu na trhu, byli povinni ţádat o povolení. Limitní hranice trţních podílů byla těţko zjistitelnou veličinou, a proto byl později zaveden nový přístup, který byl více přehledný pro
38
ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., JEŽEK, J. a kol., Kurz obchodního práva, Obecná část, Soutěžní právo, 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, ISBN 80-7179-854-1 39 ONDREJOVÁ, D., Národní šampioni a hospodářská soutěž. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, s. 106-113, ISBN 978-80-7201-678-5 40 Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o výpočtu obratu pro účely kontroly spojování soutěžitelů. Uohs.cz [online]. ©2012 [cit. 2013-02-24] Dostupné z: www.uohs.cz/download/.../HS/.../Oznameni_o_vypoctu_obratu.pdf
32
soutěţitele, a který za notifikační kritéria povaţuje obraty dosaţené spojujícími se soutěţiteli41. ZoHS stanoví, ţe spojení soutěţitelů podléhá povolení Úřadu, pokud celkový čistý obrat všech spojujících se soutěţitelů dosaţený za poslední účetní období na trhu České republiky převyšuje 1,5 miliardy Kč a alespoň dva z nich dosáhli samostatně za poslední účetní období na trhu České republiky obratu 250 milionů Kč. Případně u některých typů soutěţitelů je stanoven obratový limit 1,5 miliardy Kč na českém trhu u jednoho účastníka spojení a 1,5 miliardy Kč celosvětově u dalšího účastníka transakce42. Pokud tedy obchodní transakce splňuje notifikační kritéria stanovená podle výše popsaných pravidel, je třeba ji ještě před realizací ohlásit Úřadu. V opačném případě by spojujícím se soutěţitelům hrozila pokuta aţ do výše 10 miliónů Kč nebo aţ 10 % obratu dosaţeného soutěţitelem za poslední ukončené účetní období. Při zkoumání, zda jsou naplněna výše uvedená obratová kritéria, také záleţí na způsobu, jakým je výše obratu vypočítána, na určení osob, jejichţ obraty se do takové výše zahrnují, a na metodě určující, jak je dotčenými podniky dosaţený obrat geograficky přiřazen do jednotlivých zemí43. Způsob výpočtu obratu je definován v § 14 ZoHS. Z tohoto ustanovení vyplývá, ţe za soutěţní obrat se povaţuje jen ta část čistého obratu soutěţitelů, která je dosaţena při činnosti, která je předmětem podnikání, případně při jejich běţné činnosti, nejsou-li podnikateli. Úřad do čistého obratu započítává zejména výši trţeb z prodeje zboţí, výrobků a poskytování sluţeb zaznamenaných ve výkazu zisků a ztrát jednotlivých soutěţitelů. S ohledem na skutečnost, ţe zákon přímo nedefinuje, co se rozumí pojmem „čistý obrat“ Úřad vychází při jeho určení z výkladu Nařízení Rady, dále ze znění zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a zákona o účetnictví, z nichţ vyplývá, ţe pro určení čistého obratu dosaţeného při činnosti odpovídající předmětu podnikání soutěţitele je třeba z výnosů obdrţených v souvislosti s touto činností odečíst daň z přidané hodnoty, popř. další nepřímé daně (např. spotřební daň) a slevy, které mají přímý
41
Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o výpočtu obratu pro účely kontroly spojování soutěžitelů. Uohs.cz [online]. ©2012 [cit. 2013-02-24] Dostupné z: www.uohs.cz/download/.../HS/.../Oznameni_o_vypoctu_obratu.pdf 42 Spojování soutěžitelů – praktické aspekty řízení před ÚOHS. Epravo.cz [online].©1999-2013 [cit. 2013-02-27]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/spojovani-soutezitelu-prakticke-aspekty-rizeni-pred-uohs86738.html 43 MUNKOVÁ, J,, SVOBODA, P., KINDL, J. Soutěžní právo. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, ISBN 80-7179-440-6
33
vliv na výši trţeb44. Do čistého obratu se dále nezapočítávají obraty, které souvisí s činností namířené vůči společnostem, které jsou součástí jednoho podnikatelského subjektu, tj. obraty, které jsou dosaţeny mezi mateřskými, dceřinými a sesterskými společnostmi. Tyto obraty se od celkového obratu odečítají, protoţe by docházelo ke zkreslení skutečné velikosti soutěţitelů. Z časového hlediska je rozhodný obrat dosaţený za poslední účetní období, kterým můţe být jak kalendářní rok, tak rok hospodářský. Při rozhodování o návrhu na povolení spojení Úřad posuzuje zejména potřebu zachování a rozvíjení účinné hospodářské soutěţe, strukturu všech spojením dotčených trhů, podíl spojujících se soutěţitelů a jejich hospodářskou a finanční sílu.45 Ustanovení § 17 ods. odst. 3) stanovuje, za jakým podmínek Úřad spojení nepovolí, pokud by mělo být spojením posíleno dominantní postavení na trhu. Odstavec 3 stanovuje tzv. substantivní test, který má být základním kritériem, podle kterého Úřad posuzuje dovolenost či nedovolenost spojení podniků46. Spojení tedy nebude povoleno v případě, ţe společný podíl spojujících soutěţitelů na relevantním trhu přesáhne 25%. Tímto spojením se má za to, ţe bude narušena hospodářská soutěţ a Úřad toto spojení automaticky zamítne. Pokud podíl soutěţitelů nepřesáhne 25%, pak je takové spojení přezkoumáno Úřadem podle notifikačních kritérií (§ 13 ZoHS). Nepodléhá-li spojení povolení Úřadu, vydá o tom do 30 dnů od zahájení řízení rozhodnutí. V případech, kdy spojení podléhá povolení Úřadu a kdy jím nevznikne nebo nebude posíleno dominantní postavení spojujících se soutěţitelů nebo některého z nich, které by mělo za následek podstatné narušení hospodářské soutěţe, Úřad vydá v téţe lhůtě rozhodnutí, kterým spojení povolí.
2.5. Činnost Úřadu na ochranu hospodářské soutěže Jako předchůdce dnešního Úřadu můţeme označit Český úřad pro hospodářskou soutěţ. Ten byl zaloţen v roce 1991 rozhodnutím České národní rady zákonem č. 173/1991 Sb.
44
Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o výpočtu obratu pro účely kontroly spojování soutěžitelů. Uohs.cz [online]. ©2012 [cit. 2013-02-24] Dostupné z: www.uohs.cz/download/.../HS/.../Oznameni_o_vypoctu_obratu.pdf 45 Zákon č. 143/2001 Sb., Zákon o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů 46 MUNKOVÁ, J., KINDL, J. Zákon o ochraně hospodářské soutěže, Komentář. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, ISBN 978-80-7400-173-4
34
V roce 1992 byl tento úřad nahrazen Ministerstvem pro hospodářskou soutěţ, převáţně z důvodu privatizačních procesů, které toto ministerstvo zajišťovalo. Pod současným názvem začal úřad fungovat od 1. listopadu 1996, přičemţ navázal na činnost dřívějšího ministerstva. Úřad byl zřízen zákonem č. 273/1996 Sb., který byl později novelizován zákonem č. 187/1999 Sb. V čele Úřadu je předseda, kterého na návrh vlády jmenuje prezident republiky, stejně tak můţe být prezidentem na návrh vlády za určitých podmínek odvolán. Předseda je jmenován na 6 let a můţe být ve funkci maximálně dvě období. Dále nesmí být členem ţádné politické strany ani hnutí. Sídlo úřadu je v Brně (coţ je také přímo zakotveno v zákoně), na rozdíl od většiny ostatních orgánů státní správy. Tato pravidla mají zajistit co moţná největší nezávislost při rozhodování. Úřad je ústředním orgánem státní správy pro podporu a ochranu hospodářské soutěţe proti jejímu nedovolenému omezování. Dále vykonává dohled nad správným zadáváním veřejných zakázek a poskytováním veřejné podpory. Organizační struktura je rozdělena do čtyř sekcí, jednou z nich je Sekce hospodářské soutěţe. Tato sekce je dále rozdělena do pěti odborů, přičemţ jedním z nich je odbor fúzí. Podle47 “Odbor fúzí posuzuje dopady spojení soutěţitelů na hospodářskou soutěţ a kontroluje plnění závazků a podmínek stanovených v rozhodnutích Úřadu. Odbor fúzí současně kontroluje, zda nedochází k uskutečňování spojení soutěţitelů před podáním návrhu na povolení spojení a před nabytím právní moci rozhodnutí, kterým se spojení soutěţitelů povoluje, popř. uděluje výjimky ze zákazu zmiňovaného předčasného uskutečňování spojení soutěţitelů.” Z výše uvedeného vyplývá, ţe problematika fúzí se zaměřuje spíše na preventivní dohled nad trhem v České republice. Ostatní odbory jako odbor kartelů nebo dominance se naopak soustředí spíše na kontrolu jiţ nastalých situací. Dále je důleţitou činností spolupráce s Evropskou komisí, vyplývající z Nařízení Rady ES č. 139/2004 o kontrole spojování podniků. Spolupráce se týká např.: a) Postoupení případů spojování od Komise k Úřadu a naopak od Úřadu Komisi. Postoupení se můţe týkat celého případu nebo jen jeho části
47
Odbor fúzí. Uohs.cz [online]. ©2012 [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.uohs.cz/cs/hospodarskasoutez.html
35
b) Připojení k případům řešeným Komisí, pokud ovlivňují hospodářskou soutěţ na území členského státu c) Konzultace spolupráce při šetření případů v podnicích d) Přítomnost na poradních výborech pro fúze, jeţ v rámci významných případů spojení podniků Evropská komise svolává Protoţe problematika fúzí můţe být pro podniky sloţitá a s legislativou týkající se spojování se společnosti často nesetkávají, funguje Úřad resp. odbor fúzí také jako poradní a konzultační orgán.
2.5.1. Řízení před Úřadem Řízení před Úřadem má charakter správního řízení, základní právním pramenem je správní řád48 (dále jen „SpŘ“). Určité části řízení ale mohou podléhat výjimkám, coţ je podrobněji specifikováno v § 25a ZoHS. Podle § 21 se rozlišují dva druhy řízení: a) Řízení zahajované na návrh. To je moţné zahájit pouze pro povolení o spojení nebo pro povolení výjimky ze zákazu uskutečňovat spojení. b) Řízení zahajované z moci úřední. Tato zahrnují všechna ostatní řízení nehledě na to, ţe impuls k jejich zahájení vznikl z činnosti Úřadu, nebo zda podnět byl např. stíţnost mezi soutěţiteli. Zahájení řízení zahajovaného na návrh se liší od řízení definovaného ve správním řádu (§ 44 SpŘ). Řízení dle správního řádu je zahajované dnem doručení ţádosti správnímu orgánu, zatímco řízení o povolení spojení je zahájeno aţ tehdy, je-li doručen návrh obsahující všechny náleţitosti, které specifikuje § 15 zákona ZoHS. Pokud je návrh nutné doplnit, vydá Úřad pouze stanovisko, zda se jedná o spojení podléhající povolení a vyzve k doplnění návrhu. Toto vymezení okamţiku zahájení správního řízení je zásadní z hlediska běhu lhůt pro vydání rozhodnutí Úřadu49. Vzhledem k časování projektu fúze je tak zpravidla pro navrhovatele nutné spolupracovat při přípravě návrhu se schopným právním zastoupením. Na
48
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů MUNKOVÁ, J., KINDL, J. Zákon o ochraně hospodářské soutěže, Komentář. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, ISBN 978-80-7400-173-4 49
36
druhou stranu, jak bylo uvedeno výše, plní Úřad také funkci konzultační, a právě v záleţitostech fúzí se tato jeho funkce můţe významnou měrou uplatnit. Návrh podávají k Úřadu všichni soutěţitelé, kteří se projektu fúze účastní. V případě kdy se fúze týká získání kontroly jiného soutěţitele (§ 12 odst. 3 ZoHS) návrh podává ten soutěţitel, který spojením získá moţnost kontroly. Řízení můţe být zahájeno aţ poté, kdy podají návrh všichni soutěţitelé, v praxi je tedy běţné, ţe návrh je podán všemi současně. Poté co úřad zahájí řízení, mohou nastat tyto moţnosti: a) Úřad rozhodne, ţe spojení nepodléhá povolení b) Úřad rozhodne, ţe spojení nebude mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěţe c) Úřad postoupí rozhodnutí Evropské komisi d) Úřad rozhodne, ţe spojení vzbuzuje váţné obavy z podstatného narušení hospodářské soutěţe Pokud Úřad rovnou rozhodne, ţe spojení nepodléhá jeho povolení (typicky kvůli tomu, ţe soutěţitelé nesplňují podmínky čistých obratů definovaných v § 13 ZoHS), vydá o tom do 30 dnů od zahájení řízení rozhodnutí. Ve druhém případě se uplatní stejná třiceti-denní lhůta, a Úřad vydá rozhodnutí povolující spojení soutěţitelů. Za zmínku stojí, ţe stejný výsledek by mohl nastat v případě, kdyţ Úřad ve stanovené lhůtě ţádné rozhodnutí nevydá, ani nepošle soutěţitelům písemné oznámení, viz níţe. Podle autorů50 ale k takové situaci nikdy nedošlo, Úřad si tuto lhůtu bezpochyby dobře hlídá. Pokud by posuzované spojení soutěţitelů mohlo významným způsobem ovlivnit obchod mezi členskými státy Evropské Unie (například u rozsáhlejších přeshraničních fúzí), má Úřad moţnost poţádat o posouzení Evropskou komisi (Článek 22 Nařízení Rady51). O takovém postoupení informuje Komise všechny členské státy i soutěţitele, a lhůta pro vydání rozhodnutí Úřadem by se v takovém případě pozastavila. Pokud Komise případ nepřevezme, řízení před Úřadem můţe pokračovat. Pokud ale Komise případ převezme, Úřad řízení zastaví a dále jiţ dle výše zmíněného článku nemůţe pokračovat dle legislativy ČR.
50
MUNKOVÁ, J., KINDL, J. Zákon o ochraně hospodářské soutěže, Komentář. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, ISBN 978-80-7400-173-4 51 Nařízení Rady ES č. 139/2004 o kontrole spojování podniků
37
Poslední moţností je situace, kdy nastává obava z narušení hospodářské soutěţe. V takovém případě Úřad písemně oznámí, ţe pokračuje v řízení o návrhu na povolení spojení. Lhůta pro vydání rozhodnutí se prodluţuje na 5 měsíců od zahájení řízení, pokud by do té doby Úřad nerozhodl, tak je rozhodnutí podobně jako ve druhém případě automaticky kladné. Výsledek rozhodnutí můţe být povolení nebo zamítnutí fúze, nebo povolení s podmínkami. Podle literatury52 je samotný zákaz fúze velmi vzácným jevem, daleko častější je povolení fúze s podmínkami, nejčastějším rozhodnutím je však povolení. Níţe uvádím přehled počtu zahájených řízení o povolení spojení před Úřadem. V roce 2009 je patrný náhlý pokles, domnívám se, ţe souvisí s hospodářskou krizí v té době.
Obrázek 3 – Počet zahájených řízení o povolení spojení před Úřadem53
Kromě standardního řízení o povolení spojení soutěţitelů zavádí zákon také tzv. „zjednodušené řízení“. Tento postup byl dle důvodové zprávy54 zaveden kvůli „zkrácení lhůty pro posouzení spojení, zjednodušenému dotazníku a elektronickému oznámení o řízení“. Cílem tak bylo zjednodušit práci Úřadu a zároveň soutěţitelům, a nechat Úřadu více prostoru na posuzování závaţnějších fúzí. Zjednodušené řízení lze pouţít v případech, kdy:
52
Informační list 2-3/2011 „DVACET LET ÚŘADU PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE“, Uohs.cz [online]. ©2012 [cit. 2013-03-01]. Dostupné z: http://www.uohs.cz/download/Informacni_listy/2011/Infolist_2011_02_03_20let.pdf 53 Informační list ÚOHS 4/2012, Uohs.cz [online]. ©2012 [cit. 2013-03-01]. Dostupné z: http://www.uohs.cz/download/Informacni_listy/ 54 Důvodová zpráva k zákonu č. 155/2009 Sb., sněmovní tisk č. 591, 2008, V. volební období, výklad k bodu 23
38
Spojují se soutěţitelé, kteří si navzájem nekonkurují a zároveň nepůsobí na ţádném z vertikálně navazujících trhů (plus splňují určité podmínky trţních podílů55) Soutěţitel nabývá výlučnou kontrolu tam, kde se dosud podílel na kontrole společné Na rozdíl od standardního řízení Úřad zjednodušené neoznamuje do Obchodního věstníku, ale pouze elektronickou cestou. Dále se mění lhůty pro vydání rozhodnutí, a sice na 20 dnů. Zjednodušené řízení můţe být za určitých podmínek přeneseno na řízení standardní. K tomuto tématu vydal Úřad důleţité oznámení, ve kterém mj. popisuje, které situace nepovaţuje za vhodné posuzovat v řízení zjednodušeném56. Pro povolení spojení soutěţitelů můţe Úřad podmínit toto spojení určitými podmínkami. Tyto podmínky mohou soutěţitelé rovnou zahrnout do návrhu na spojení, nebo mohou podmínky navrhnout, pokud Úřad sdělí ke spojení výhrady (v 15ti denní lhůtě). Takové závazky jsou typicky například odprodej určité části majetku, a to tak aby zůstala zachována volná soutěţ v odvětví trhu, které se fúze týká. Dále to mohou být také závazky smluvní, například umoţnění přístupu k určitým technologiím nebo infrastruktuře v daném oboru. Tyto závazky má poté Úřad moţnost kontrolovat – uloţit soutěţitelům, aby dokázali jejich splnění. Pokud podmínky splněny nejsou, Úřad můţe uloţit pokutu, jako se stalo v únoru 2013, kdy společnost REWE dostala pokutu téměř 24 milionů Kč za nesplnění závazků fúze57.
2.5.2. Správní delikty Součástí ZoHS je vymezení správních deliktů. Zákon rozlišuje mezi přestupky a správními delikty – nerozlišuje ale mezi nimi dle závaţnosti nebo typu protiprávního jednání, nýbrţ dle toho zda subjekt, který se jich dopustí, je fyzická nebo právnická osoba. Fyzické osoby se dle § 22 mohou dopustit přestupku, pokud splňují definici pojmu soutěţitel, tedy musí se účastnit hospodářské soutěţe, nebo ji svou činností ovlivňovat. Pokud by byla podnikatelem, platily by na ni jiţ pravidla pro právnické osoby. Některá ustanovení 55
Dle § 16a ods. 1 zákona č. 143/2001 Sb., Zákon o ochraně hospodářské soutěže Oznámení o zjednodušeném řízení pro posuzování některých případů spojení soutěžitelů, Uohs.cz [online]. ©2012 [cit. 2013-03-01]. Dostupné z: http://www.uohs.cz/cs/hospodarska-soutez/spojovanisoutezitelu/guidelines-ke-spojeni-soutezitelu.html 57 Tisková zpráva ÚOHS ze dne 11. 2. 2013. Uohs.cz [online]. ©2012 [cit. 2013-03-01]. Dostupné z: http://www.uohs.cz 56
39
tohoto paragrafu jsou dle mého názoru nereálná, fyzická osoba se např. můţe dopustit přestupku tím, ţe zneuţije své dominantní postavení na trhu. V reálném případě si lze takové jednání ale stěţí představit. Z hlediska kontroly fúzí se fyzická osoba můţe dopustit přestupku tím, ţe uskutečňuje spojení před podáním návrhu na zahájení řízení před Úřadem. Domnívám se ovšem, ţe fyzická osoba reálně můţe uskutečnit spojení pouze dle § 12 odst. 3 – tedy např. nabytím cenných papírů jiného soutěţitele neţ kterého jiţ kontroluje. Taková fúze by pro řízení před Úřadem ale také musela splňovat kritéria obratu, proto budou podobné případy zřejmě vzácné. Právnické osoby se dle § 22a mohou dopustit správního deliktu. Z hlediska fúzí se můţe jednat o: uskutečnění spojení předtím, neţ bylo pravomocně rozhodnuto o jeho povolení porušení závazků, kterými účastníci v řízení podmínili fúzi porušení povinností uloţených Úřadem k obnovení účinné soutěţe na trhu (např. neuskutečněný prodej podílů nebo provozoven) Úřad za tyto delikty stanovuje pokutu, která můţe dosáhnout výše aţ 10 000 000 Kč nebo aţ 10 % z čistého obratu dosaţeného soutěţitelem za poslední ukončené účetní období. Tato pokuta můţe být uloţena i sdruţení soutěţitelů. Rozhodnutí o pokutě je pravomocné, pokud se jedná o prvoinstanční rozhodnutí, proti kterému nebyl podán rozklad, nebo pokud se jedná o rozhodnutí předsedy Úřadu. Pokud bylo i toto rozhodnutí napadeno správní ţalobou, tak ta sice nemá odkladný účinek, ale podle literatury58 by měl Úřad s uloţením této pokuty vyčkat, protoţe úspěch ţaloby můţe vést aţ ke zrušení pokuty. Pro úplnost je ještě vhodné zmínit, ţe Úřad můţe soutěţitelům uloţit také pořádkovou pokutu, a to při nedostatečné součinnosti při probíhajícím řízení nebo při šetření v obchodních prostorách společnosti.
58
MUNKOVÁ, J., KINDL, J. Zákon o ochraně hospodářské soutěže, Komentář. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, ISBN 978-80-7400-173-4
40
3. Právní úprava Slovenské republiky 3.1. Fúze Slovenská legislativa neobsahuje zvláštní zákon, který by upravoval fúze nebo přeměny obchodních společností. Úprava fúzí je obsaţena v zákonu č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObchZ“). Zákoník obsahuje ustanovení o zrušení obchodní společnosti bez likvidace, které se vztahují k procesu fúze. K zrušení společnosti bez likvidace můţe dojít v rámci tří základních právních transakcí, tj. sloučení, splynutí a rozdělení. ObchZ nepouţívá pojem fúze, avšak tento pojem je pouţívaný Směrnicemi Evropského parlamentu a Rady, které slovenský právní řád implementoval, a ze kterých vyplývá, ţe fúzi se tedy rozumí proces sloučení a splynutí společností. Další přeměnou, kterou slovenský právní řád upravuje, je změna právní formy obchodní společnosti neboli transformace. Ve smyslu ustanovení obchodního zákoníku vyplývá povinnost pro zanikající společnost a společnost, na kterou přechází jmění zanikající společnosti, mít stejnou právní formu. Výjimkou je případ, kdy zanikající společností je společnost s ručením omezeným a nástupnickou společností je akciová společnost. Jiné kombinace sloučení zákon nepřipouští. Sloučení je postup, při kterém na základě zrušení společnosti bez likvidace dochází k zániku jedné nebo více společností, přičemţ jmění zanikající společnosti přechází na jinou, jiţ existující společnost, která se tím stává právním nástupcem zanikající společnosti. Sloučení je z praktického hlediska nejvýznamnější formou fúze. Sloučení je slovenský termín pro podnikovou transakci, která se označuje také jako fúze absorpcí. Pod tímto pojmem se ve smyslu třetí Směrnice Rady rozumí transakce, kterou přechází celé jmění jedné nebo více společností na jinou společnost prostřednictvím výměny akcií akcionářem zanikající společnosti za akcie nástupnické společnosti59. Při splynutí společností dochází na základě zrušení společnosti bez likvidace k zániku jedné nebo více společností, přičemţ jmění zanikající společnosti přechází na jinou nově zaloţenou společnost, která se svým vznikem stává právním nástupcem zanikajících společností.
59
Zlúčenie, splynutie, rozdelenie obchodných společnosti. PP.sk [online]. ©2010 [cit. 2013-02-14] Dostupné z: http://www.pp.sk/6487/Zlucenie-splynutie-rozdelenie-obchodnych-spolocnosti_A-DUPP29453.aspx
41
Posledním způsobem zrušení společností bez likvidace je rozdělení. Při něm dochází k zániku společnosti a jejímu rozdělení, přičemţ jmění zanikající společnosti přechází na jiné společnosti vzniklé rozdělením, které se stávají svým vznikem právním nástupcem zanikající společnosti. ObchZ rozlišuje dva druhy rozdělení60: rozdělení společnosti se zaloţením nové nástupnické společnosti, rozdělení společnosti sloučením, při kterém nevzniká nová společnost, ale kaţdá část rozdělené společnosti se sloučí s jinou, jiţ existující společností. Při změně právní formy nedochází ke zrušení společnosti. Společnost zůstává zachována, dochází však ke změně vnitřních právních poměrů a právního poměru společníků, resp. akcionářů.
3.2. Právní úprava sloučení a splynutí po roce 1989 Situace právní úpravy fúzí na Slovensku byla totoţná s legislativou České republiky do roku 2008, protoţe v obou případech byla úprava obsaţena v obchodním zákoníku č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObchZ“). Základem slovenské právní úpravy o přeměnách společností byla tedy třetí Směrnice Rady č. 78/855/EHS61 o sloučení a splynutí akciových společností a šestá Směrnice Rady č. 82/891/EHS62 o rozdělení akciových společností, které byly novelou provedenou zákonem č. 500/2001 Sb. (s účinností od 1. 1. 2002), implementované do ObchZ v rámci všeobecné úpravy problematiky zrušení podniků bez likvidace. Slovenská právní úprava umoţňovala do roku 2008 pouze vnitrostátní fúzi. Zákoník přeshraniční fúzi přímo nezakazoval, ale ustanovení § 69 ObchZ připouštělo pouze fúzi podniků stejné právní formy. S účinností od 1. 1. 2008 byla do slovenského právního řádu implementovaná Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/56/ES63, nazývána jako Desátá směrnice (všeobecná úprava se v ObchZ nachází v ustanovení § 69aa). Přijetí této směrnice bylo přirozenou reakcí na existující problémy nebo přímo nemoţnost realizace fúze 60
Zlúčenie, splynutie, rozdelenie obchodných společnosti. PP.sk [online]. ©2010 [cit. 2013-02-14]. Dostupné z: http://www.pp.sk/6487/Zlucenie-splynutie-rozdelenie-obchodnych-spolocnosti_A-DUPP29453.aspx 61 ze dne 9.října 1978 v oblasti práva obchodních společností, o sloučení a splynutí akciových společností, přijatá podle č. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy ustavující Evropské hospodářské společenství 62 ze dne 17. 12. 1982 založené na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy a týkající se rozdělení akciových společností 63 ze dne 26. 10. 2005, o přeshraničních sloučení a přeshraničních splynutí kapitálových společností
42
společností zaloţených podle práva různých členských států Evropské Unie, coţ bylo v rozporu se svobodou garantovanou Smlouvou o Evropském společenství. Desátá směrnice řeší zejména přeshraniční aspekty fúzí a ponechává na jednotlivých členských státech úpravu postupu, pokud se operace týká společnosti, která má své sídlo na území daného členského státu64. Transpozice desáté směrnice ale umoţnila diskriminaci společností, která by mohla vzniknout při vnitrostátních fúzích, společnosti by se mohly dostat do nevýhodného postavení. Proto podle důvodové zprávy65 Evropská komise jiţ v roce 2007 předloţila návrh novely třetí a šesté Směrnice z oblasti práva obchodních společností, která se týkala vnitrostátních fúzí. Tato novela byla součástí balíku směrnic, které měly sníţit administrativní zátěţ společností a odstranit náročné postupy. Evropskou Unií byla tato novela vydána jako Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/109/ES66 (dále jen „Směrnice“). V roce 2011 Národní Rada Slovenska Směrnici přijala návrhem zákona č. 193/2011, kterým se mění a doplňuje Obchodní zákoník. Novela měla především za cíl: zefektivnit zpřístupnění dokumentů souvisejících se sloučením, splynutím a rozdělením akcionářům zjednodušit výkon práva přístupu akcionářů k dokumentům zvýšit ochranu práv věřitelů
3.3. Novodobá právní úprava Slovenská republika nezvolila cestu zvláštního samostatného zákona a tedy úpravy sloučení, splynutí a rozdělení vyplývající ze směrnic EU, jsou zahrnuty v ObchZ. Účast soutěţitelů na hospodářské soutěţi je stejně jako v českém právním řádu definována v § 41 ObchZ. Základní úprava ochrany hospodářské soutěţe je obsaţena v Ústavě Slovenské republiky, ve které stát garantuje právo podnikat a uskutečňovat jinou výdělečnou činnost a dále právně závazných způsobem ustanovuje zájem Slovenské republiky 64
Důvodová zpráva k zákonu č. 657/2007 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník ze znění pozdějších předpisů 65 Důvodová zpráva vlády SR k zákonu č. 657/2007 Sb., z 27. 9. 2007 66 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/109/ES z 16. 9. 2009, kterou se mění a doplňují Směrnice č. Rady 78/855/EHS a Směrnice č. 82/891/EHS, pokud jde o požadavky na předkládání zpráv a požadavky v případě sloučení, splynutí a rozdělení
43
chránit a podporovat hospodářskou soutěţ67. Soutěţitelem je podle tohoto zákona kaţdý, kdo se účastní hospodářské soutěţe, tedy ať se jedná o podnikatele či nikoliv. Vnitrostátní fúze upravuje jiţ zmíněný ObchZ, podle kterého lze uskutečnit fúzi sloučením nebo splynutím. Vymezení pojmu sloučení a splynutí je obsaţené v rámci všeobecné úpravy problematiky zrušení společnosti bez likvidace, která se aplikuje na případy vnitrostátních fúzí a která je vymezená v § 69 odst. 3 ObchZ. Dále ustanovení § 69 upravuje všeobecné zásady právní regulace sloučení, splynutí a rozdělení obchodních společností, které se vztahuje na všechny právní formy obchodních společností a druţstev. Ustanovení § 69aa jsou jen aplikovatelná na případy sloučení a splynutí se zahraničním prvkem. Přeshraniční fúze jsou spojené se sloţitějšími postupy, proto se při jejich realizaci přiměřeně pouţijí ustanovení § 21868. Samotnému sloučení a splynutí předchází poměrně striktně stanovený proces koncentrace a zároveň dochází k přijímání rozhodnutí orgánů společnosti, s důrazem na ochranu práv menšinových společníků a věřitelů. Podrobná úprava zrušení bez likvidace s právním nástupcem pro případ přeměny akciové společnosti, s přiměřeným pouţitím pro společnost s ručením omezeným je popsána v ustanoveních § 152a a § 152b. Podmínky přeměny osobních společností jsou upraveny výlučně v § 69 a § 69a, proto jejich sloučení nebo splynutí nevyţaduje, aby byla smlouva uzavřena formou notářského zápisu, na rozdíl od kapitálových společností, kde je to povinné. § 69 se vztahuje na všechny případy dobrovolného zrušení společnosti bez likvidace, v případě ţe jmění zanikající společnosti přechází na jinou společnost69. Základní zásadou všech způsobů dobrovolného zrušení bez likvidace je zachování stejné právní formy zanikající a nástupnické společnosti. Zákon vyslovuje jedinou výjimku při sloučením společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti. Rozhodnutí o zrušení společnosti bez likvidace je v kompetenci společníků nebo orgánů společnosti. U osobních společností je otázka zrušení v působnosti všech společníků. Ve společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti rozhoduje nejvyšší orgán
67
PATAKYOVÁ, M. a kol. Obchodný zákonník, Komentár. 3. vydanie. Praha: C.H. Beck, 2010, ISBN 978-80-7400314-1 68 PATAKYOVÁ, M. a kol. Obchodný zákonník, Komentár. 3. vydanie. Praha: C.H. Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-314-1 69 PATAKYOVÁ, M. a kol. Obchodný zákonník, Komentár. 3. vydanie. Praha: C.H. Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-314-1
44
společnosti, tedy valná hromada. Zákon také ustanovuje, ţe ke sloučení a splynutí se vyţaduje schválení návrhu smlouvy o sloučení nebo splynutí, který by měl obsahovat zejména: obchodní jméno, sídlo, identifikační číslo; v případě splynutí také právní formu, obchodní jméno a sídlo společnosti, která vznikne splynutím podíly společníků návrh společenské smlouvy určení dne, od kterého se úkony zanikající společnosti povaţují z hlediska účetnictví za úkony vykonané na účet nástupnické společnosti určení členů orgánů, případně dozorčí rady společnosti, která vznikne splynutím, pokud je nástupnickou společností společnost s ručením omezeným nebo akciová společnost určení času, od kdy nabudou společníci zanikající společnosti právo na podíl na zisku jako společníci nástupnické společnosti Tyto náleţitosti jsou minimálním zákonným poţadavkem obsahu návrhu smluv. Akciová společnost a společnost s ručením omezeným jsou doplněny o náleţitosti v § 218a odst. 1. Společníci zanikající společnosti se stávají společníky nástupnické společnosti, a pokud se tak nestane, můţe tato situace nastat pouze s výslovným souhlasem těchto osob. Právní účinky sloučení nebo splynutí nastávají aţ dnem zápisu do obchodního rejstříku. Výmaz zanikající společnosti z obchodního rejstříku se provádí ke stejnému dni jako zápis nástupnické společnosti do příslušného rejstříku. Návrh na zápis podávávají současně všechny zanikající i nástupnické společnosti. Nástupnická společnost má oznamovací povinnost vůči orgánům státní správy a to do 15 dní ode dne zápisu sloučení nebo splynutí do obchodního rejstříku. V případě, ţe sloučení nebo splynutí podléhá kontrole Protimonopolního úřadu, musí tuto skutečnost nástupnická společnost oznámit úřadu do 30 dní od uzavření smlouvy o sloučení nebo splynutí. Transpozicí Desáté směrnice o přeshraničních fúzích došlo k vymezení pojmu přeshraniční sloučení nebo přeshraniční splynutí, které bylo zařazené do všeobecných ustanovení o přeshraničních fúzích obsaţených v § 69aa. Ustanovení obsahuje vymezení pojmu přeshraniční sloučení a splynutí, kterými se rozumí fúze členského státu Evropské Unie nebo smluvního státu Evropského hospodářského prostoru a slovenské společnosti. V ObchZ v rámci ustanovení o přeshraniční fúzi není přesně definován okruh právních forem, 45
které jsou způsobilé se podílet na přeshraniční fúzi podle slovenského právního řádu70. Z důvodové zprávy vyplývá, ţe slovenský zákonodárce uvedenou úpravou opravdu zamýšlel překročit rámec povinné transpozice směrnic o přeshraničních fúzích a umoţnit přeshraniční fúzi jakékoli právní formě obchodní společnosti.71 Při vymezení zúčastněné společnosti v § 69aa ods. 1 písm. d) ObchZ je uvedeno, ţe zúčastněnou společností se rozumí slovenská zúčastněná společnost nebo zahraniční zúčastněná společnost. Ţádným způsobem však není řešeno, zda tento pojem lze vztahovat na společnost, která je výsledkem přeshraniční fúze. Avšak z jiných ustanovení je moţné vyvodit, ţe pojem zúčastněná společnost se vztahuje na nástupnickou společnost, ať existující či nově vznikající. Při řešení této problematiky autor publikace72 uvádí, ţe definice jsou velmi nepřehledné i kvůli tomu, ţe právní úprava platná pro vnitrostátní fúzi, je zároveň aplikovatelná na přeshraniční fúze, pouţívá odlišný pojem neţ pojem zúčastněná společnost a to pojem „společnost podílející se na fúzi“. Všeobecná úprava vnitrostátních sloučení a splynutí, jakoţ i přeshraničních sloučení a splynutí je obsaţená v § 69-69aa a je společná pro všechny formy obchodních společností. Na sloučení a splynutí společnosti s ručením omezeným se pouţijí ustanovení o sloučení a splynutí pro akciové společnosti v § 218a aţ 218k. Výjimky a odlišný postup při sloučení a splynutí společnosti s ručením omezeným se pouţije ustanovení § 152a. Prvotním krokem v procesu fúze lze stanovit přijetí rozhodnutí společníků. Rozhodnutí musí mít písemnou formu, všichni společníci musí rozhodnutí podepsat a stanovit datum, od kterého se odvíjí další proces. Druhým krokem je sepsání a podepsání smlouvy o sloučení a splynutí obchodní společnosti. Smlouva musí být vyhotovena formou notářského zápisu. Důleţitou součástí smlouvy je určení dne, kterým nastávají právní účinky sloučení a splynutí z právního a účetního hlediska. Tento den nazýváme rozhodným dnem a je velmi důleţitý z účetního hlediska, protoţe ke dni předcházejícímu rozhodnému dni musí zanikající společnost uzavřít účetnictví a sestavit mimořádnou účetní závěrku. V roce 2011 vstoupila v platnost novela ObchZ, která přinesla významné změny v úpravě sloučením a splynutím na Slovensku. Uvedla bych některé změny, které jsou povaţovány za změny významnějšího charakteru. Novela ukládá povinnost kaţdé společnosti, 70
PALA, R. PALOVA, I. LEONTIEV, A. Cezhraniční fúzie. Praha: C.H.Beck. 2010. ISBN 978-80-7400-171-0 71 PALA, R. PALOVA, I. LEONTIEV, A. Cezhraniční fúzie. Praha: C.H.Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-171-0 72 PALA, R. PALOVA, I. LEONTIEV, A. Cezhraniční fúzie. Praha: C.H.Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-171-0
46
která se účastní sloučení nebo splynutí, uloţit návrh smlouvy o sloučení nebo splynutí do sbírky listin a zároveň mají povinnost oznámit uloţení návrhu smlouvy v obchodním věstníku a to v době nejpozději 30 dní před konáním valné hromady, která má návrh smlouvy schvalovat.73 Novela zjednodušuje postup zveřejnění návrhu smlouvy o sloučení nebo splynutí, tedy umoţňuje zveřejnit návrh smlouvy v obchodním věstníku v elektronické podobě. Představenstvo akciové společnosti má povinnost připravit zprávu o sloučení nebo splynutí, ve které z právního a ekonomického hlediska odůvodní potřebu celého postupu a vysvětlí postup, který je uvedený v návrhu smlouvy. Představenstvo má tzv. informační povinnost, musí oznámit valné hromadě kaţdou podstatnou změnu v obchodním majetku a závazcích společnosti, která nastala v období mezi vyhotovením návrhu smlouvy a dnem konání valné hromady. Zákon blíţe nespecifikuje způsob a formu splnění této informační povinnosti, ale pro účely průkaznosti je vhodné informovat oprávněné subjekty písemnou formou. Tato informační povinnost nemusí být naplněna, pokud o tom rozhodnou akcionáři společnosti a to absolutním souhlasem. Novelou je také zjednodušené zpřístupnění dokumentů potřebných ke sloučení nebo splynutí např. návrh smlouvy nebo správa představenstva. Společnost má moţnost uveřejnit dokumenty na svých webových stránkách nebo umoţní akcionářům nahlédnout do dokumentů, které budou uloţené v sídle společnosti. Dále návrh smlouvy musí být přezkoumán nezávislým expertem, který ověří především správnost a přiměřenost výměnného poměru akcií, resp. stanoví metodu, na základě které být výměnný poměr určený74. V závěrečné fázi expert vyhotoví o výsledku přezkoumání zprávu. Nepeněţitý vklad, který bude započítán do základního kapitálu nástupnické společnosti, nemusí být oceněn znalcem. Zákon předpokládá existenci zprávy nezávislého experta a snaţí se odstranit případnou duplicitu zpráv. Akcionáři ale mají moţnost vyhotovení zprávy nezávislého experta svým souhlasem vyloučit a tím můţe dojít k situaci, kdy není vyhotovena ţádná zpráva a mohlo by dojít k ohroţení ochrany práv třetích osob. Novela právě z tohoto důvodu ukládá povinnost zajistit alespoň jednu z výše uvedených zpráv. Pokud by se z důvodu absolutního souhlasu akcionářů nevyhotovovala ani jedna zpráva, musí společnost zajistit, v případě nepeněţního vkladu, vyhotovení znaleckého posudku.
73
Věc: Legislatívne zmeny na základe zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Zb. Obchodný zákonník, v znení neskorších predpisov. Bbh.sk [online]. © 2013 [cit. 2013-02-24]. Dostupné z: http://www.bbh.sk/files/publikace-sk/novelaobchodnehozakonnika-sk.pdf 74 Věc: Legislatívne zmeny na základe zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Zb. Obchodný zákonník, v znení neskorších predpisov. Bbh.sk [online]. © 2013 [cit. 2013-02-24]. Dostupné z: http://www.bbh.sk/files/publikace-sk/novelaobchodnehozakonnika-sk.pdf
47
3.4. Fúze a hospodářská soutěž Vývoj práva na ochranu hospodářské soutěţe po roce 1991 navazuje na základy poloţené ještě v období první Československé republiky (zákon č. 141/1933 Sb. o kartelech a soukromých monopolech). Zákon č. 63/1991 Sb., který nahradil úpravu hospodářské soutěţe v Hospodářském zákoníku, se jako první samostatný zákon o ochraně hospodářské soutěţe stal výrazem úsilí o rehabilitaci trhu a ochrany konkurenčního prostředí75. 3.4.1. Právní úprava ochrany hospodářské soutěže Právo proti omezování hospodářské soutěţe má vlastní právní úpravu aktuálně v zákonu č. 136/2001 Sb., Zákon o ochraně hospodářské soutěţe, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoHS SR“). Po roce 1990 je tento zákon jiţ třetím samostatným zákonem, který upravuje ochranu hospodářské soutěţe. První zákon č. 63/1991 Sb. byl přijatý v někdejší ČSFR, později ho nahradil zákon č. 188/1994 Sb., který byl jiţ výrazně ovlivněn právem Evropské Unie. Potřeba vypracovat nový zákon o ochraně hospodářské soutěţe vyplynula z nutnosti souladu právních norem se soutěţním právem EU a dále posílení nezávislosti Protimonopolního úřadu (dále jen „PMÚ“). PMÚ je pověřeným orgánem kontroly koncentrací na Slovensku. Poslední novela ZoHS SR zákonem č. 387/2011 Sb. se dotkla významným způsobem koncentrací. Koncentrace podle ZoHS SR je vysvětlena jako ekonomické spojení podnikatelů, kterými se rozumí: sloučení nebo splynutí dvou nebo více samostatných podnikatelů získání přímé nebo nepřímé kontroly jedním nebo více podnikateli nad podnikem nebo nad částí podniku jiného podnikatele Novela upravila notifikační kritéria, která určují, zda koncentrace podléhá kontrole úřadu. Zavedla také dvojfázový proces při posuzování koncentrace a nahradila test dominance novým testem, který uplatňují ostatní národní instituce i sama Evropská komise.76 Právní úprava ochrany hospodářské soutěţe vychází z článku 55 odst. 2 Ústavy Slovenské republiky, který deklaruje, ţe Slovenská republika chrání a podporuje hospodářskou soutěţ77. ZoHS SR je rozdělený do 10 částí. První část obsahuje základní ustanovení, tj. účel zákona, osobní a 75
KALESNÁ, K., BLAŽO, O. Zákon o ochrane hospodárskej suťaže, Komentár. Praha : C.H.Beck, 2012, s. IX, ISBN 978-80-7400-257-1 76 KALESNÁ, K., BLAŽO, O. Zákon o ochrane hospodárskej suťaže, Komentár. Praha : C.H.Beck, 2012, ISBN 97880-7400-257-1, s. 6 77 KALESNÁ, K., BLAŽO, O. Zákon o ochrane hospodárskej suťaže, Komentár. Praha : C.H.Beck, 2012, ISBN 97880-7400-257-1, s. 7
48
územní působnost a vymezení některých pojmů. Druhá část pak upravuje formy nedovoleného omezování hospodářské soutěţe, jako jsou dohody omezující soutěţ a zneuţívání dominantního postavení. Tato část obsahuje také právní úpravu posuzování koncentrací. V třetí části je upravené postavení úřadu, jmenování a odvolání předsedy úřadu a Rady úřadu. Čtvrtá část stanovuje působnost úřadu, následuje úprava řízení před úřadem. V šesté části jsou zakotveny odpovědnosti za správní delikty, sedmá část popisuje jiné formy nedovoleného omezování soutěţe, část osmá stanovuje povinnosti podnikatelů a upravuje zachování tajemství zaměstnanci úřadu. V předposlední části jsou zakotveny občanskoprávní spory z nedovoleného omezování soutěţe a poslední část obsahuje společné, přechodné a závěrečné ustanovení. Na posuzování dopadu koncentrací se pouţívá tzv. substantivní test, který obsahuje základní kritéria zákazu posuzování koncentrací. Z právních úprav vyplývá, ţe v praxi se v zásadě můţou uplatnit tři základní modely substantivních testů, přičemţ není nemoţné vyloučit jejich kombinaci. Konkrétně můţe jít o: test vzniku nebo posílení dominantního postavení (test dominance) test podstatného sníţení konkurence (SLC test) test veřejného zájmu (public interest test78)“ Test dominance a SLC test jsou uplatňovány také v české právní úpravě zákona o ochraně hospodářské soutěţe. Test veřejného zájmu, který z českých podmínek neznáme, umoţňuje schválit také koncentrace, které sice způsobí narušení soutěţe, ale přinášejí také jiné výhody, které zdůvodňují veřejný zájem na povolení spojení. Při posuzování koncentrací je nutné brát v úvahu nejen ZoHS SR, ale i evropskou právní úpravu, zejména Nařízení č. 139/2004 o kontrole koncentrací a nařízení Komise č. 802/2004, kterým se vykonává nařízení o kontrole koncentrace79. Koncentrace tedy definuje všechny případy, kdy dojde k přechodu z výlučné na společnou kontrolu. Můţe probíhat na horizontální, vertikální a konglomerátní úrovni. Smyslem kontroly je zavést dohled nad spojeními, která by mohla negativně ovlivnit 78
KALESNÁ, K., BLAŽO, O. Zákon o ochrane hospodárskej suťaže, Komentár. Praha : C.H.Beck, 2012, ISBN 97880-7400-257-1, s. 58 79 KALESNÁ, K., BLAŽO, O. Zákon o ochrane hospodárskej suťaže, Komentár. Praha : C.H.Beck, 2012, ISBN 97880-7400-257-1, s. 58
49
strukturu trhu a podmínky soutěţe. Z hlediska dopadu koncentrací na hospodářskou soutěţ jsou největším rizikem horizontální koncentrace, které představují spojení podnikatelů působících na stejném trhu. 3.4.2. Kontrola spojování soutěžitelů Stejně jako v České republice jsou také na Slovensku zákonem stanovena obratová neboli notifikační kritéria. Ta dávají povinnost soutěţitelům podat ţádost o schválení koncentrace v případě splnění těchto kritérií. Novela ZoHS SR s účinností od 1. 1. 2012 nastavila notifikační kritéria novým způsobem. Zákon stanovuje, ţe koncentrace podléhají kontrole úřadu v případě, jakmile: 1) společný celkový obrat účastníků koncentrace dosaţený za uzavřené účetní období předcházející vzniku koncentrace na území Slovenské republiky je nejméně 46 000 000 eur a alespoň dva účastníci dosáhli na území Slovenské republiky celkového obratu kaţdý nejméně 14 000 000 eur za uzavřené účetní období předcházející vzniku koncentrace nebo, 2) celkový obrat dosaţený za uzavřené účetní období předcházející vzniku koncentrace na území Slovenské republiky, a) pokud jde o koncentraci sloučením nebo splynutím alespoň jedním účastníkem koncentrace, je nejméně 14 000 000 eur a zároveň celosvětový celkový obrat dosaţený za uzavřené účetní období předcházející vzniku koncentrace dalšího účastníka je nejméně 46 000 000 eur, b) pokud je o koncentraci ve smyslu získání přímé nebo nepřímé kontroly nad podnikem jiného podnikatele, účastníka koncentrace, nad jehoţ podnikem nebo části podniku je nabývaná kontrola, činí nejméně 14 000 000 eur a zároveň celosvětový celkový obrat dosaţený za uzavřené účetní období předcházející vzniku koncentrace dalšího účastníka je nejméně 46 000 000 eur, c) pokud jde o koncentraci ve smyslu vytvoření společného podniku společně kontrolovaného dvěma nebo více podnikateli, který trvale vykonává funkce samostatného ekonomického subjektu, jednoho účastníka koncentrace vytvářejícího společný kontrolovaný podnik činí nejméně 14 000 000 eur a zároveň celosvětový celkový obrat dosaţený za uzavřené účetní období předcházející vzniku koncentrace dalšího účastníka koncentrace je nejméně 46 000 000 eur.
50
Cílem nového nastavení notifikačních kritérií je umoţnit PMÚ, aby se soustředil pouze na nejzávaznější ekonomická spojení podnikatelů, a aby se sníţil počet povinně oznamovaných koncentrací, u kterých nehrozí, ţe by vedly k narušení hospodářské soutěţe na Slovensku. Při nastavování notifikačních kritérií PMÚ zohlednil velikost jednotlivých odvětví, výšku trţeb, ale i porovnání obratových kritérií v zemích, které mají výšku HDP podobnou jako Slovenská republika.80 Celkovým obratem účastníka koncentrace je ze zákona součet obratů: 1) účastníka koncentrace, 2) podnikatelů, ve kterých účastník koncentrace přímo nebo nepřímo, a)
má podíl na základním jmění vyšší neţ polovinu, nebo
b)
má právo vykonávat více neţ polovinu hlasovacích práv, nebo
c)
má právo jmenovat více neţ polovinu členů orgánů podnikatele, nebo
d)
má právo řídit jeho podnik,
3) podnikatelů, kteří mají práva uvedené v bodu 2) v podniku účastníka koncentrace, 4) podnikatelů, kteří jsou podnikatelé podle bodu 3) a mají práva uvedené podle bodu 2), 5) podnikatelů, kde dva nebo více podnikatelů uvedených v bodech 1) aţ 4) mají společná práva uvedená podle bodu 2) Obratem je myšlen součet trţeb, výnosů nebo příjmů z prodeje, ke kterému je přičtena finanční pomoc poskytnutá podnikateli, pokud tato pomoc přímo souvisí s prodejem zboţí tohoto podnikatele. Celkový obrat neobsahuje trţby, výnosy nebo příjmy z prodeje zboţí mezi podnikateli, kteří disponují s více neţ polovinou hlasovacích práv a jsou tedy podnikateli patřící do jedné ekonomické skupiny. Toto ustanovení má zajistit, aby obrat přesně vypovídal o reálné ekonomické síle podnikatele jen transakcemi s třetími stranami81.
3.5. Činnost Protimonopolního úřadu Ústředním orgánem Slovenské republiky pro kontrolu hospodářské soutěţe je Protimonopolní úřad. Jeho působnost je dána zákonem č. 136/2001 Sb., ve své činnosti
80
Ochrana hospodárskej súťaže. Ulclegal.com [online]. © 2008-2013 [cit. 2013-03-15] Dostupné z: http://www.ulclegal.com/sk/bulletin-pro-bono/2011/11/3137-ochrana-hospodarskej-sutaze 81 KALESNÁ, K., BLAŽO, O. Zákon o ochrane hospodárskej suťaže, Komentár. Praha : C.H.Beck, 2012, ISBN 97880-7400-257-1, s. 72
51
navazuje na Slovenský protimonopolný úrad, který byl zřízen zákonem Slovenské národní rady č. 347/1990 Sb. Sídlem PMÚ je Bratislava a v jeho čele stojí předseda. Podobně jako v Čechách je jmenován prezidentem na návrh vlády, liší se jeho funkční období, stanovené na 5 let s moţností výkonu maximálně dvakrát po sobě. Na Slovensku se v rámci úřadu zřizuje i Rada. Rada rozhoduje o rozkladu82, přezkoumává rozhodnutí mimo odvolací řízení a rozhoduje o obnově řízení. Rada je tvořena předsedou, místopředsedou a pěti členy, na návrh předsedy úřadu jmenuje členy vláda. Zajímavé je, ţe se nesmí jednat o zaměstnance úřadu. Členové Rady jsou často vybíráni z akademické obce, např. v současnosti tvoří čtyři z pěti členů Rady vysokoškolští pracovníci. Jednání Rady jsou neveřejná a v zákoně se pamatuje i na moţnost vyloučení některého z členů z jednání, pokud by byly pochyby o jeho nezaujatosti (§ 20 odst. 6). Stejně jako v Čechách je Protimonopolný úřad ústřední orgán pro ochranu a podporu hospodářské soutěţe. Na rozdíl od České Republiky nemá ve svých cílech stanoven dohled nad správným zadáváním veřejných zakázek, tuto agendu má na starosti Úrad pre verejné obstravanie. Z toho důvodu obsahuje organizační struktura PMÚ méně odborů, odborem pro kontrolu fúzí se zabývá Odbor koncentrácií. PMÚ samozřejmě plní také úlohy vyplývající z Nařízení Rady ES č. 139/2004 o kontrole spojování podniků, je součástí evropské sítě orgánů pro kontrolu hospodářské soutěţe a v oblastech fúzí s Komisí spolupracuje.
3.5.1. Řízení před Protimonopolním úřadem Řízení před PMÚ má podobné charakteristiky jako v České republice. Řídí se správním řádem, a právě řízení v oblasti posuzování koncentrací má několik specifik, která jsou uvedena v § 10-13 ZoHS SR. Na rozdíl od posuzování zakázaných dohod nebo kartelů nemůţe úřad vycházet ze zjištění, která učinil v minulosti, ale v případě posuzování koncentrací chrání hospodářskou soutěţ ex ante, tedy dle odhadu budoucího stavu83. Nemůţe tedy pouţít důkazy získané šetřením, ale musí vycházet z ekonomického odhadu situace po posuzované koncentraci, protoţe důkazy pro porušení soutěţe by nastaly aţ po její realizaci.
82
Srov. situaci v ČR, kde o rozkladu rozhoduje předseda úřadu KALESNÁ, K., BLAŽO, O. Zákon o ochrane hospodárskej suťaže, Komentár. Praha : C.H.Beck, 2012, ISBN 97880-7400-257-1 83
52
Řízení před PMÚ ve věci koncentrací jsou opět podávané na návrh účastníka řízení (na rozdíl od např. dohody o omezení soutěţe, kdy řízení zahajuje PMÚ). Účastníci řízení se liší dle typu koncentrace. Při sloučení nebo splynutí dvou nebo více společností jsou to všechny společnosti, které fúzují. Při koncentraci ve smyslu získání přímé nebo nepřímé kontroly nad podnikem jsou to společnosti, které získávají kontrolu. Moţnosti výsledku řízení jsou také obdobné jako v ČR84, je zřejmé ţe Česká a Slovenská republika v obou případech implementovala do procesu posuzování koncentrací evropskou legislativu. Lhůty pro vydání rozhodnutí PMÚ jsou specifikované v § 30 ZoHS SR (6 měsíců od začátku řízení s moţností prodlouţení). Pro případ posuzování koncentrací ale platí lhůty zcela odlišné (§ 11 odst. 1 a 2), a zde jsou opět podobné jako v ČR, jen specifikovány v pracovních dnech. Do 25 pracovních dnů od doručení oznámení o koncentraci vydá PMÚ rozhodnutí. Pokud vyţaduje posouzení hlubší analýzu, lhůta se prodluţuje na 90 pracovních dnů. Podle85 vyţaduje koncentrace hlubší analýzu nejen z důvodu obav o hospodářskou soutěţ, ale i z důvodu těţkostí při identifikaci ovlivněných trhů. Lhůta pro vydání rozhodnutí plyne opět od doručení úplného oznámení, při doručení neúplných podkladů o tom PMÚ účastníky uvědomí a lhůta začíná plynout znovu od začátku aţ po jejich doplnění. Za zmínku stojí, ţe tento dvoufázový proces, podobný ČR, nabyl účinnosti aţ při poslední novele zákona, tj. od 1. 1. 2012. Slovenská legislativa neumoţňuje na rozdíl od ČR zjednodušené řízení před PMÚ. Moţnost zjednodušeného řízení byla zrušena v roce 2004, kdy došlo k úpravě notifikačních kritérií. Podnikatelé mají však moţnost poţádat PMÚ o tzv. „zúţení předkládaných podkladů“ (podklady podrobněji popsány v § 10 ZoHS SR odst. 12). Důvodová zpráva86 uvádí: „Úřad bude v důsledku této změny posuzovat pouze závaţnější ekonomická spojení. Navíc se zavádí moţnost podnikatele ţádat o předloţení zúţeného rozsahu podkladů při oznamování koncentrace, coţ podnikatelům tento proces zjednoduší“. Myslím, ţe přístupy obou států jsou v tomto v konečném důsledku víceméně stejné, jen v ČR je proces zjednodušeného řízení přesněji popsán. Je ale vidět stejná snaha uvolnit PMÚ pro posuzování těch závaţnějších spojení a sníţit administrativní zátěţ.
84
Viz kapitola „Řízení před Úřadem“ KALESNÁ, K., BLAŽO, O. Zákon o ochrane hospodárskej suťaže, Komentár. Praha : C.H.Beck, 2012, ISBN 97880-7400-257-1 86 Dôvodová správa k návrhu zákona č. 204/2004 Z.z. Antimon.gov.sk [online].© 2005-2013 [cit. 2013-03-17] Dostupné z: http://www.antimon.gov.sk/190/dovodove-spravy.axd 85
53
Při rozhodování o povolení koncentrace přešla slovenská legislativa v poslední novele ZoHS SR od testu dominance k SIEC testu87. Došlo tak k další harmonizaci s právní úpravou EU, protoţe právě tento test je vyuţíván pro posuzování v Nařízení Rady 139/2004 čl. 2. Povolení můţe být opět vázané na podmínky, které navrhne účastník řízení – cílem podmínek je zachování hospodářské soutěţe. Tyto podmínky mohou být součástí rozhodnutí (pokud je PMÚ uzná za vhodné) a pak je jimi schválená koncentrace vázána a při jejich nedodrţení můţe být rozhodnutí o povolení změněno na zákaz. Stejně tak můţe být povolená koncentrace zakázána, pokud např. účastník uvede v ţádosti nepravdivé informace nebo fúze vznikla jinak, neţ jak byla oznámena. Pokud došlo k výkonu práv a povinností vyplývajících z koncentrace i přes zákaz PMÚ, můţe být podniku uloţeno (dle § 13a) i jeho opětovné rozdělení tak, aby byla obnovena úroveň hospodářské soutěţe. Opravným prostředkem proti zákazu koncentrace je rozklad, o kterém rozhoduje Rada PMÚ. Rozklad je nutné podat do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Mediálně známým příkladem z roku 2012 je postup společnosti Agrofert Holding a.s., která usilovala o fúzi se společností United Bakeries88. Na prvním stupni PMÚ fúzi zakázal, a proto byl podán rozklad. Společnost United Bakeries ale mezi tím od smlouvy o koupi odstoupila. Protoţe společnost Agrofert podniká i na území ČR, projednával fúzi i český Úřad pro kontrolu hospodářské soutěţe. Ten fúzi povolil89, ale podmínil ji splněním několika navrţených závazků.
87
Viz kapitola „Kontrola spojování soutěžitelů“ Tlačové správy 2012. PMÚ SR zakázal koncentráciu podnikatelov Afrogert Holding, a.s., Česká republika a Euro Bakeries Holding a.s., Česká republika. Antimon.gov.sk [online]. © 2005-2013 [cit. 2013-03-17] Dostupné z: http://www.antimon.gov.sk/885/tlacove-spravy-2012.axd 89 Aktuality z hospodářské soutěže. V zájmu zachování konkurence ÚOHS podmínil fúzi pekařů přijetím závazků. Uohs.cz [online]. © 2012 [2013-03-17] Dostupné z: http://www.uohs.cz/cs/hospodarska-soutez/aktuality-zhospodarske-souteze/1434-v-zajmu-zachovani-konkurence-uohs-podminil-fuzi-pekaru-prijetim-.html 88
54
4. Fúze - problematické případy z praxe V této kapitole bych se ráda zmínila o dvou příkladech problematických spojení, o kterých rozhodoval v jednom případě Ústavní soud v České republice a druhý případ problematického spojení posuzoval Nejvyšší soud Slovenské republiky.
4.1. Fúze Karlovarské minerální vody - ČR 4. 5. 2001 zahájil Úřad na ochranu hospodářské soutěţe řízení ve věci spojení podniků Karlovarské minerální vody, a.s., (dále jen „KMV“) Poděbradka, s.r.o. (dále jen „P“) a Hanácká kyselka, s.r.o. (dále jen „HK“). Podstatou spojení byl nákup 100% podílu podnikatelského subjektu P společností KMV, a dále získání kontroly nad společností HK koupí 51% obchodního podílu subjektem KMV. KMV přitom jiţ vlastnila 35% podílu HK prostřednictvím své dceřiné společnosti DK Invest. Úřad posuzované spojení nepovolil. Ve svém rozhodnutí vymezil dva relevantní trhy: trh balené a trh ochucené minerální a stolní vody. Na prvním z nich přitom společnost KMV drţela jiţ v roce 2001 50% trţní podíl – tedy samotná výše trţního podílu by byla po sloučení společností příliš vysoká. Tato výše by podle rozhodnutí Úřadu vedla k nepřekonatelným bariérám pro vstup ostatních soutěţitelů na trh, a i tak je vstup na trh minerálních vod obecně velmi náročný. Dále Úřad zveřejnil ve svém rozhodnutí upozornění na riziko pro odběratele – zejména pro distributory v maloobchodu a také moţnost likvidace menších výrobců, která by mohla mít i zdravotní dopady na konzumenty minerálních vod90. Proti rozhodnutí byl podán rozklad a zároveň kupující KMV odstoupil od záměru o koupi obchodního podílu HK s cílem, ţe tento krok usnadní schválení fúze. Ani tak však předseda Úřadu spojení nepovolil. Účastníci řízení podali ţalobu, kterou se zabýval Nejvyšší správní soud91 (dále jen „NSS“). V ţalobě vytýkali špatné vymezení trhu (vymezen měl být dle ţaloby obecně trh nealkoholických nápojů), procesní pochybení a napadali způsob, jakým si Úřad zjišťoval podíl soutěţitelů na trhu. NSS však námitky ţalobce zamítl, v souvislosti s vymezením trhu poukázal na to, ţe fúze nebyla zamítnuta kvůli trhu ochucených, ale kvůli trhu přírodních
90
Rozhodnutí ÚOHS S 31/01 KMV/Poděbradka/Hanácká kyselka. Dostupné z: http://www.uohs.cz Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2A 10/2002-OL ze dne 13. 4. 2004. Dostupné z: http://www.uohs.cz 91
55
minerálních vod. Dle literatury92 lze význam rozsudku NSS spatřovat v pasáţi, v níţ se soud zabýval oprávněním Úřadu činit a zvaţovat kvalifikované odhady vývoje na relevantních trzích. Z rozsudku93: „Pro řádné posouzení rozhodnutí ve věci spojování soutěžitelů je nepochybně nutno zvažovat i další možný vývoj na relevantních trzích. To je při reálné neexistenci objektivních informací o tomto vývoji samozřejmé možné pouze v rovině odborných odhadů a domněnek, založených na znalostech a zvážení dostupných informací, vývojových trendů, standardních vzorců, chování účastníků trhu apod. (…) Žalovaný (ÚOHS) neporušil zákon, když vyslovil a podrobně odůvodnil domněnku o možnosti vývoje tržního podílu spojených soutěžitelů, včetně synergického efektu jejich spojení (…), ani když vyslovil a odůvodnil domněnky o zvýšení možností vázaného prodeje a odchodu menších soutěžitelů z trhu.“ Soud ve svém rozhodnutí potvrdil postup Úřadu při vyslovení domněnky dalšího vývoje trţního podílu spojujících se soutěţitelů. Na postup Úřadu i NSS si společnost KMV stěţovala u Ústavního soudu a v listopadu 2004 byla stíţnost usnesením Ústavního soudu odmítnuta. Za zmínku stojí, ţe i přes zákaz spojení společnost KMV toto rozhodnutí nerespektovala, za coţ později dostala pokutu. Společnost KMV podala další návrh na spojení se společností P v roce 2005, a následující rok jiţ Úřad fúzi povolil, mj. kvůli odlišnému vymezení trhu a vstupu nových soutěţitelů na trh. Svůj souhlas však podmínil splněním několika podmínek. Minimálně po dobu pěti let od rozhodnutí Úřadu musí zůstat zachovány nynější obchodní značky produktů Poděbradky. Po stejnou dobu jsou spojené společnosti navíc povinny jednat o cenách dodávek s odběrateli odděleně a musí udrţet současné cenové rozdělení vyráběných nápojů tak, ţe nebude sniţován podíl nápojů niţší cenové kategorie.
92
NERUDA, R. Vybrané právní problémy posuzování fúzí a akvizicí z hlediska soutěžního práva České republiky a Evropské unie. Brno, 2008. Disertační práce. Právnická fakulta Masarykovy Univerzity, Katedra obchodního práva. 93 Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2A 10/2002-OL ze dne 13. 4. 2004. Dostupné z: http://www.uohs.cz
56
4.2. Spojení PHOENIX a BIAMA - SR V červnu 2003 vydal Protimonopolný úřad Slovenské republiky rozhodnutí94 ve věci zákazu spojení spočívající v získání přímé společné kontroly společností FIDES Zdravotnické zásobovanie a.s. (později přejmenována na PHOENIX Zdravotnické zásobovanie a.s.) a BIAMA a.s. nad podnikem SL PLUS a.s. Kaţdá společnosti by získala 50% podíl, který by odkoupily od rakouské společnosti S.L. Pharma Holding. PMÚ zákaz zdůvodnil tím, ţe fúzí by došlo k vytvoření dominantního postavení společností na relevantním trhu velkodistribuce léků a zdravotnických pomůcek na území SR, důsledkem čeho mohou být významné překáţky efektivní soutěţe. Společnosti podaly proti rozhodnutí rozklad, ale i ten byl Radou zamítnut95. Následným šetřením však PMÚ zjistil, ţe k převodu akcií reálně došlo, a ţe obě společnosti vykonávaly nad společností SL PLUS akcionářská práva – personální změny, změnu sídla apod. V květnu 2005 proto vydal rozhodnutí96, kterým uloţil společnostem zaplatit pokutu ve výši celkem 30 000 000,- Sk. Rozhodnutí potvrdila o tři měsíce později i Rada.97 Společnost PHOENIX tedy napadla rozhodnutí u Krajského soudu v Bratislavě. Účastníci řízení namítali, ţe k výkonu akcionářských práv došlo jen v období několika měsíců v roce 2004, a ţe poté byly akcie prodány další společnosti, která s nimi nebyla nijak propojena. Soud přijal argument Úřadu o tom, ţe se skutečně jednalo o porušení zákazu koncentrace, také se ztotoţnil s nutností uloţení sankce. Zároveň vzal v potaz argument ţalobce o „pouhém“ několikaměsíčním výkonu práv, a rozhodnutí PMÚ sice potvrdil, ale výši pokuty sníţil na 500 000,- Sk.98 PMÚ se proti výši pokuty odvolal k Nejvyššímu soudu SR (dále jen „NSS SR“). Argumentoval tím, ţe výše pokuty byla vzhledem k obratům společností zhruba 0,33% obratu, přičemţ dle zákona lze uloţit sankci aţ do výše 10%. Zároveň poukazoval na opakované porušení zákona společností BIAMA a.s. NSS SR zkonstatoval, ţe implementace 94
Rozhodnutie Protimonopolného úradu SR č. 2003/FH/3/1/112 ze dne 11. 6. 2003. Dostupný z: http://www.antimon.gov.sk 95 Rozhodnutie Protimonopolného úradu SR č. 2003/FH/R/2/294 ze dne 12. 12. 2003. Dostupný z: http://www.antimon.gov.sk 96 Rozhodnutie Protimonopolného úradu SR č. 2005/FH/3/1/061 ze dne 20. 5. 2005 97 Rozhodnutie Protimonopolného úradu SR č. 2005/FH/R/2/090 ze dne 26. 8. 2005. Dostupný z: http://www.antimon.gov.sk 98 Rozsudok Krajský súd v Bratislave č. 1 S 314/2005-74 ze dne 19. 6. 2008. Dostupný z: http://www.antimon.gov.sk
57
zakázané koncentrace je jedno z nejzávaţnějších porušení zákona. Podnikatelé tím přímo a úmyslně obcházejí jednoznačný zákaz deklarovaný rozhodnutím úřadu a implementují na trhu takovou strukturu, která je pro soutěţ nepřijatelná. Proto NSS SR ţalobu společnosti PHOENIX zamítl a potvrdil rozhodnutí PMÚ z roku 2005 a jím udělenou pokutu.99
99
Rozsudok Najvyššie súd SR č. 1Sžhpu/4/2008 ze dne 25. 1. 2011. Dostupný z: http://www.antimon.gov.sk
58
Závěr Ve své práci jsem si stanovila za cíl přiblíţit problematiku fúzí a popsat, jaká legislativa se týká kontroly spojování společností. Tématika fúzí mě zaujala, protoţe pracuji v investiční společnosti a fúze firem je jedna z oblastí, se kterou se ve svém zaměstnání setkávám. Na proces fúze nahlíţíme z hlediska ekonomického i právního, a v obou případech platí, ţe se jedná o poměrně komplikovaný proces, jehoţ sloţitost roste s velikostí slučovaných subjektů. Z hlediska ekonomického je nutné zvaţovat především aspekty účetní a daňové, je nutné věnovat pozornost sestavení účetních uzávěrek a vedení účetnictví od rozhodného dne fúze. Z hlediska právního je důleţité dodrţet zákonný postup daný právním řádem, tedy vypracovat korektně projekt fúze (resp. smlouvu o fúzi dle právní úpravy SR). Je nezbytné v určitých případech věnovat se ocenění jmění, fúze musí pamatovat na vypořádání akcionářů a věřitelů firem. Při fúzi nesmíme zapomínat na její rizika, vyplývající z toho, ţe zamýšlený výsledek můţe ovlivnit celková ekonomická situace nebo také skutečnost, jak se fúze dotkne zaměstnanců zúčastněných subjektů. Fúze představuje dle mého názoru riziko také z důvodu potenciální ztráty zákazníků, kteří ve sloučení mohou vidět zánik značky, kvality sluţeb nebo změnu cenové politiky. Legislativa upravující náleţitosti fúzí se v posledních letech upravovala hlavně v důsledku přejímání evropských směrnic. Tento trend je vidět v České i Slovenské republice. Kaţdý stát má právní úpravu fúzí obsaţenou v jiném zákoně, resp. toto platí od roku 2008. V Čechách je stěţejní zákon o přeměnách, na Slovensku je úprava fúzí obsaţena v obchodním zákoníku. Zákon o přeměnách stanovuje projekt fúze jako klíčový dokument obsahující všechny náleţitosti týkající se vznikající společnosti. Na Slovensku podobnou úlohu plní smlouva o fúzi. Postupně od roku 2001 oba státy implementovaly do své legislativy novelu třetí a šesté směrnice a dále desátou směrnici Evropského parlamentu a Rady. Přijetí těchto směrnic znamená moţnost realizace přeshraničních fúzí, dále lepší ochranu akcionářů a věřitelů firem při jejich slučování, a snahu o zmírnění administrativní zátěţe. Myslím si, ţe ve výsledku dávají právní úpravy v České i Slovenské republice společnostem stejné moţnosti při realizaci fúzí, stejně tak postup při realizaci fúzí je v obou státech obdobný. Právní úprava v České republice se mi jeví díky samostatnému zákonu jako přehlednější. 59
V oblasti hospodářské soutěţe je také patrná značná podobnost legislativy obou států. V obou zákonech na ochranu hospodářské soutěţe bylo implementováno Nařízení Rady č. 139/2004 o kontrole a spojování podniků. V obou státech dohlíţí nad dodrţováním hospodářské soutěţe antimonopolní úřady, které jsou součástí Evropské sítě pro hospodářskou soutěţ. Je to další znak toho, ţe státy EU se snaţí při kontrole hospodářské soutěţe postupovat jednotně. Chování subjektů na trhu je motivováno především dosaţením většího zisku, a v minulosti i současnosti se mnohokrát přesvědčujeme o tom, ţe při cestě za tímto cílem společnosti nepostupují vţdy úplně korektně. Nejinak tomu můţe být i v případě fúzí, kdy můţe docházet k ohroţení práv subjektů, které nejsou přímými účastníky fúze. Myslím si, ţe právě kvůli ochraně těchto subjektů je právní úprava fúzí potřebná. Fúzí mohou být ohroţeni menší akcionáři a věřitelé, a proto pokládám za správnou iniciativu států implementovat do svých právních úprav moţnosti pro jejich ochranu, ať jiţ zvláštním zákonem nebo obchodním zákoníkem. Fúzí můţe být ohroţen i trh jako celek, dominantním postavením jedné společnosti bývá ohroţena konkurence i spotřebitelé, a zde vidím uţitečnou úlohu soutěţního práva, konkrétně zákonů na ochranu hospodářské soutěţe. Fúzí společností v poslední době ubylo, především z důvodu ekonomické situace v minulých letech. Po skončení krize však bude počet spojení společností opět narůstat, a proto se domnívám, ţe úloha legislativy v oblasti fúzí bude stále hrát významnou roli v našem i slovenském právním řádu.
60
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Knižní publikace [1] DVOŘÁK, Tomáš. Přeměny obchodních společností a družstev. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008, ISBN 978-80-7357-376-8 [2] ELIÁŠ, K., J. BEJČEK, P. HAJN a J. JEŢEK a kol., Kurz obchodního práva, Obecná část, Soutěžní právo, 4. vydání, Praha: C.H. Beck, 2004, ISBN 80-7179-854-1 [3] JOSKOVÁ, L., J. ŠAFRÁNEK, P. ČOUKOVÁ a T. PODŠUKUBKA. Fúze – Právo, účetnictví a daně. Praha: Linde Praha, a.s., 2012, ISBN 978-80-7201-885-7 [4] KALESNÁ, Katarína a Ondrej BLAŢO. Zákon o ochrane hospodárskej suťaže, Komentár. Praha: C.H.Beck, 2012, ISBN 978-80-7400-257-1 [5] KISLINGEROVÁ, Eva a kol. Manažerské finance, 3. vydání, Praha: C.H. Beck, 2010, IBN 978-80-7400-194-9 [6] MUNKOVÁ, Jindřiška, P. SVOBODA a J. KINDL. Soutěžní právo. Praha: C.H.Beck, 2006, ISBN 80-7179-440-6 [7] MUNKOVÁ, Jindřiška a Jiří KINDL. Zákon o ochraně hospodářské soutěže, Komentář, 2. vydání, C. H. Beck, ISBN 2009, 978-80-7400-173-4 [8] ONDREJOVÁ, Dana. Národní šampioni a hospodářská soutěž, Praha, Linde Praha, a.s., 2007, ISBN 978-80-7201-678-5 [9] PALA, R., I. PALOVA a A. LEONTIEV. Cezhraniční fúzie. Praha: C.H.Beck. 2010. ISBN 978-80-7400-171-0 [10] PATAKYOVÁ, Mária a kol. Obchodný zákonník, Komentár. 3. vydanie. Praha: C.H. Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-314-1 [11] PELIKÁNOVÁ, Irena a Stanislava ČERNÁ a kol., Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. II. díl, Praha: ASPI, a.s., 2006, ISBN 80-7357-149-8 Odborné články [12] DĚDIČ, J. Nad zákonem o přeměnách aneb druhá „podařená“ dekodifikace obchodního zákoníku. Právní zpravodaj. 2008, č. 7, s. 1-5. ISSN 1212-8694 [13] DĚDIČ, J. Novinky v právní úpravě přeměn obchodních společností a druţstev. Obchodněprávní revue. 2012, č. 1, s. 9-17. ISSN 1803-6554 [14] PETR, M., TONAROVÁ, Z. Soutěţní právo, dominance a regulace „příliš vysokých“ cen. Právní rozhledy. 2010, č. 12, s. 419. ISSN 1210-6410 61
Elektronické prameny [15] Aktuality z hospodářské soutěţe. V zájmu zachování konkurence ÚOHS podmínil fúzi pekařů přijetím závazků. Uohs.cz [online]. © 2012 [2013-03-17] Dostupné z: http://www.uohs.cz/cs/hospodarska-soutez/aktuality-z-hospodarske-souteze/1434-v-zajmuzachovani-konkurence-uohs-podminil-fuzi-pekaru-prijetim-.html [16] Historie úřadu. Uohs.cz [online]. ©2012 [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http://www.uohs.cz/cs/o-uradu/historie-uradu.html [17] Informační list 2-3/2011 „DVACET LET ÚŘADU PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŢE“, Uohs.cz [online]. ©2012 [cit. 2013-03-01]. Dostupné z: http://www.uohs.cz/download/Informacni_listy/2011/Infolist_2011_02_03_20let.pdf [18] Informační list ÚOHS 4/2012, Uohs.cz [online]. ©2012 [cit. 2013-03-01]. Dostupné z: http://www.uohs.cz/download/Informacni_listy/ [19] Odbor fúzí. Uohs.cz [online]. ©2012 [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.uohs.cz/cs/hospodarska-soutez.html [20] Ochrana hospodárskej súťaţe. Ulclegal.com [online]. © 2008-2013 [cit. 2013-03-15] Dostupné z: http://www.ulclegal.com/sk/bulletin-pro-bono/2011/11/3137-ochranahospodarskej-sutaze [21] Oznámení o zjednodušeném řízení pro posuzování některých případů spojení soutěţitelů, Uohs.cz [online]. ©2012 [cit. 2013-03-01]. Dostupné z: http://www.uohs.cz/cs/hospodarskasoutez/spojovani-soutezitelu/guidelines-ke-spojeni-soutezitelu.html [22] Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe o výpočtu obratu pro účely kontroly spojování soutěţitelů. Uohs.cz [online]. ©2012 [cit. 2013-02-24] Dostupné z: www.uohs.cz/download/.../HS/.../Oznameni_o_vypoctu_obratu.pdf [23] Spojování soutěţitelů – praktické aspekty řízení před ÚOHS. Epravo.cz [online]. © 1999-2013 [cit. 2013-02-27]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/spojovanisoutezitelu-prakticke-aspekty-rizeni-pred-uohs-86738.html [24] Tisková zpráva ÚOHS ze dne 11. 2. 2013. Uohs.cz [online]. ©2012 [cit. 2013-03-01]. Dostupné z: http://www.uohs.cz [25] Věc: Legislatívne zmeny na základe zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Zb. Obchodný zákonník v znení nehorších predpisov. Bbh.sk [online]. © 2013 [cit. 2013-02-24]. Dostupné z: http://www.bbh.sk/files/publikace-sk/novelaobchodnehozakonnika-sk.pdf [26] Tlačové správy 2012. PMÚ SR zakázal koncentráciu podnikatelov Afrogert Holding, a.s., Česká republika a Euro Bakeries Holding a.s., Česká republika. Antimon.gov.sk [online]. © 2005-2013 [cit. 2013-03-17] Dostupné z: http://www.antimon.gov.sk/885/tlacove-spravy2012.axd
62
[27] Zlúčenie, splynutie, rozdelenie obchodných společnosti. PP.sk [online]. ©2010 [cit. 2013-02-14] Dostupné z: http://www.pp.sk/6487/Zlucenie-splynutie-rozdelenie-obchodnychspolocnosti_A-DUPP29453.aspx Právní předpisy [28] Zákon č. 125/2008 Sb., Zákon o přeměnách obchodních společností a druţstev, ve znění pozdějších předpisů [29] Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů [30] Zákon č. č. 143/2001 Sb., Zákon o ochraně hospodářské soutěţe, ve znění pozdějších předpisů [31] Zákon č. 500/2004 Sb., Správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů [32] Zákon č. 136/2001 Sb., Zákon o ochraně hospodářské soutěţe, ve znění pozdějších předpisů Další zdroje [33] NERUDA, R. Vybrané právní problémy posuzování fúzí a akvizicí z hlediska soutěžního práva České republiky a Evropské unie. Brno, 2008. Disertační práce. Právnická fakulta Masarykovy Univerzity, Katedra obchodního práva.
63