Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva
Diplomová práce
Právní úprava chovu zvířat Pavlína Ročková
2011/2012
"Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Právní úprava chovu zvířat zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury."
………………………….
Děkuji své vedoucí diplomové práce, JUDr. Janě Dudové, Ph.D., za její motivaci pro sepsání tématu, cenné rady, důvěru a trpělivost. Dále děkuji všem, kteří se mnou byli ochotni tématiku mé práce odborně konzultovat.
OBSAH ÚVOD ....................................................................................................................................... 7 1
ZÁKLADNÍ POJMY ...................................................................................................... 10 1.1
Příčiny a cíle právní úpravy chovu zvířat................................................................. 10
1.2
Chovatel ................................................................................................................... 10
1.2.1
2
1.3
Chov ......................................................................................................................... 12
1.4
Zvíře vs. živočich ..................................................................................................... 13
CHOV HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT .......................................................................... 14 2.1
Obecné podmínky pro chov ..................................................................................... 14
2.2
Životní pohoda zvířat ............................................................................................... 16
2.2.1 2.3
Klecové chovy a jejich zákaz v EU .................................................................. 19
Další podmínky pro chov dle zákona na ochranu zvířat proti týrání ....................... 20
2.3.1
3
Příslušná judikatura........................................................................................... 11
Úprava chovu drůbeže produkovaných na maso .............................................. 21
2.4
Další podmínky pro chov dle jiných zákonů ............................................................ 22
2.5
Shrnutí ...................................................................................................................... 23
CHOV ZÁJMOVÝCH ZVÍŘAT .................................................................................... 24 3.1
Obecné vymezení pojmu .......................................................................................... 24
3.2
Chovy volně žijících druhů ...................................................................................... 24
3.2.1
Chov zvířat vyžadující zvláštní péči ................................................................. 26
3.2.2
Chov v zoologických zahradách ....................................................................... 28
3.2.3
Chov volně žijících druhů dle zákona o myslivosti .......................................... 31
3.2.4
Chov volně žijících zvířat dle ZOPK ................................................................ 32
4
3.2.5
Shrnutí ............................................................................................................... 34
4
CHOVY V EKOLOGICKÉM ZEMĚDĚLSTVÍ ............................................................ 35
5
EKONOMICKÁ STRÁNKA KONVENČNÍHO A EKOLOGICKÉHO CHOVU ....... 36 5.1
6
Rozdíly v kvalitě produktů ....................................................................................... 39
SPECIFIKA CHOVU ZVÍŘAT V REŽIMU EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ..... 41 6.1
Statistické údaje ekologického zemědělství ............................................................. 41
6.2
Walfare zvířat a ekologické zemědělství ................................................................. 42
6.3
Počátky ekologického zemědělství .......................................................................... 43
6.4
Podmínky pro založení chovu v ekologickém zemědělství ..................................... 43
6.4.1
Základní pojmy na úseku ekologického zemědělství ....................................... 44
6.4.2
Základní ustanovení pro chov v ekologickém hospodářství ............................. 45
6.4.3
Registrace a přechodné období ......................................................................... 46
6.4.4
Registrace dle zákona o zemědělství ................................................................ 48
6.5
Podmínky stanovené evropským nařízením ............................................................. 50
6.6
Chovy jednotlivých druhů zvířat v ekologickém zemědělství ................................. 53
6.7
Dotace a kontroly podmíněnosti .............................................................................. 57
6.7.1
Dotace ............................................................................................................... 57
6.7.2
Kontrola podmíněnosti...................................................................................... 61
6.7.3
Judikatura .......................................................................................................... 70
6.8
Zpracování poznatků z výzkumu na ekologických farmách .................................... 74
6.9
Zahraniční úprava chovu zvířat podléhající režimu ekologického zemědělství ...... 77
6.9.1
Španělsko .......................................................................................................... 77
6.9.2
Spojené státy americké ..................................................................................... 80 5
ZÁVĚR ................................................................................................................................... 84 RESUMÉ ................................................................................................................................ 87 BIBLIOGRAFIE ..................................................................................................................... 89
6
ÚVOD Živočišná říše je významnou složkou životního prostředí. Vzhledem k tomu, že se jedná o živé organismy, jejich chov musí disponovat určitými zásadami a pravidly, aby byla zachována jejich ochrana, aby jim nebylo způsobováno utrpení, aby jim byly zajištěny příznivé podmínky pro život a aby byla zachována jejich biologická rozmanitost. Cílem mé práce je zmapování oblasti chovu zvířat, jeho úpravy zejména v českém právním řádu a snaha o komplexní shrnutí této problematiky, která takto uceleně zatím nebyla zpracována. Toto téma jsem si zvolila pro zpracování mé diplomové práce, protože se v této složce životního prostředí pohybuji, jsem v bezprostředním kontaktu s lidmi, kteří se řídí právní úpravou chovu zvířat, a chtěla bych tuto problematiku shrnout nejen pro sebe, ale i pro další studenty, kteří se tímto tématem budou chtít zabývat. Jako hlavní problém této oblasti vidím roztříštěnost v mnoha právních předpisech, která může vést k nepřehlednosti pro subjekty, kteří se chtějí stát chovateli zvířat. Práce by měla tedy sloužit jako návod pro budoucí chovatele zvířat a přehledné shrnutí všech požadavků, které je potřeba splnit před i během doby chování zvířat. Mým cílem je zejména se zaměřit na oblast ekologického zemědělství, které je trendem dnešní doby, je často diskutovaným tématem a, podle mého názoru, by jeho principy měly sloužit do budoucna jako inspirace de lege ferenda pro veškeré chovy hospodářských zvířat. Nebudu se samozřejmě zaměřovat pouze na hospodářská zvířata, i když mi jejich chov připadá velmi důležitý, protože jsou nezbytná pro život a výživu člověka, ale moje práce směřuje i k úpravě zájmových chovů, které jsou z mého hlediska stejně tak potřebné jako chovy hospodářských zvířat. Myslím si to z toho důvodu, že zájmový chov může vést k zachování některých druhů zvířat nebo tato zvířata mohou sloužit jako společníci lidí. Nemohu je tedy v mé práci opomenout. Na druhou stranu se budu podrobněji věnovat chovu hospodářských zvířat, zejména pak ekologickému chovu, ke kterému směřuje nejen můj osobní zájem, ale i tendence moderní doby a myšlení současných chovatelů. Na ekologické zemědělství se chci zaměřit i proto, že nesouhlasím se stavem právní úpravy v této oblasti. Ačkoliv se jedná o způsob zemědělství, který dbá na principy a zachování životního prostředí, není mu lhostejný život zvířete a produkuje vysoce kvalitní potraviny, je tato oblast postižena velkým množstvím administrativy, kontrol a někdy zbytečných požadavků, které vedou ke zvýšení nákladů pro chovatele a ukazují na nedůvěru v poctivost farmářů.
7
Moje téma není čistě právní problematikou, ale její těžiště se nachází v oblasti zemědělství. Od toho se odvíjí i dostupnost literatury. Většina pramenů pojednávající o chovu zvířat je zaměřena čistě zootechnicky a veterinárně a nikoliv právně. Proto se snažím čerpat nejen z těchto zdrojů, ale i z internetových stránek státních orgánů působících v této oblasti, jako např. Ministerstvo zemědělství nebo Státní zemědělský a intervenční fond, které, dle mého názoru, zpracovávají danou problematiku stejně kvalitně jako knižní publikace.
V neposlední řadě budu čerpat také z právních předpisů zpracovávající tuto
problematiku. Nepočetný stav literárních pramenů se snažím kompenzovat odbornou konzultací s odborníky v oblasti chovu zvířat, zejména pak s Ing. Luďkem Bílým, který je nejen uznávaným zootechnikem ale i certifikovaným poradcem v oblasti ekologického zemědělství. V práci se budu snažit srovnávací metodou poukázat na rozdíly zejména klasického konvenčního chovu a ekologického chovu hospodářských zvířat. Chov zájmových chovů stojí mimo tuto problematiku a podmínky pro jeho vznik a trvání jsou odlišné. Jelikož se chci zaměřit zejména na ekologické zemědělství, budu používat i metody statistické analýzy, které poukazují na stavy těchto chovů v České republice, i jejich srovnání se zahraniční úpravou. Dále budu ověřovat teoreticky získané hypotézy v praxi formou dotazníku a rozhovoru s kvalifikovanými osobami. V práci chci vyjádřit svá stanoviska k řešeným problémům a snažit se navrhovat i možná zlepšení stávající právní úpravy. Řešení aktuální situace ovšem není pouze záležitostí České republiky, protože zejména v oblasti ekologického zemědělství určují směry dané problematiky předpisy Evropské unie. Jelikož je mým cílem souhrnné shrnutí právní úpravy v oblasti chovu zvířat, práce by mohla sloužit i jako učební pomůcka. Diplomovou práci rozčlením na dvě hlavní oblasti, které chápu jako část obecnou a zvláštní, kdy v části obecné vysvětlím základní pojmy práce, rozeberu zde právní úpravu jednotlivých druhů chovů zvířat a nastíním ekonomickou výhodnost chovu zvířat. Kapitoly se pokusím doplnit o aktuální judikaturu. Ve zvláštní části se pak zaměřím na úpravu specifik ekologického zemědělství, které si vzhledem ke svým přístupům ke zvířatům, dle mého názoru, zaslouží širší zpracování. Zajímám se zejména o úpravu ekologických chovů právními předpisy Evropské unie, o dotační systém, který je velmi důležitý pro ty, co se zamýšlejí
podrobit
podmínkám
ekologického
zemědělství,
protože
částečně
řeší
ekonomickou situaci chovatelů, dále o zahraniční úpravu této oblasti se srovnáním s jiným státem Evropské unie a státem mimoevropským a také o welfare zvířat, což je v současné době dalším často diskutovaným tématem. 8
Je dobré, že se nyní lidé tolik zajímají o životní pohodu zvířat, na druhé straně často vyžadují, co nejnižší ceny za živočišné produkty. Tyto dva ukazatele jsou v rozporu, a proto bychom se měli rozhodnout, zda nám více záleží na ceně výrobků nebo životě zvířat. Je třeba si uvědomit, že mnoho zvířat se narodí pouze jako potrava pro lidi. Je zde snaha, jako v každém oboru, o co nejvyšší produkci s co nejnižšími náklady a na to, že se jedná o živý organismus, se zapomíná. Myslím si, že dostupnost živočišných produktů by se zásadně snížila, kdyby se hledělo na zvíře pouze jako na živý organismus s ideálními podmínkami pro život a nikoliv jako na lidskou potravu. Proto by se, podle mého názoru, měly zachovat oba systémy, s tím, že by byly zachovány alespoň minimální podmínky pro život zvířat, které by bránili jejich týrání nebo jinému utrpení. V oblasti chovu zvířat existují i další oblasti, které by neměly být opomíjeny, ale z důvodu jejich rozsáhlosti by přesahovaly rámec diplomové práce. Těmito oblastmi myslím např. zásady usmrcování zvířat a zrušení chovu, dále požadavky na stavby pro ustájení zvířat nebo systém odpovědnosti při zacházení se zvířaty a odpovědnosti za škodu způsobenou zvířaty.
9
1
ZÁKLADNÍ POJMY 1.1
Příčiny a cíle právní úpravy chovu zvířat
Živočichové tvoří složku životního prostředí, jedná se tedy o obnovitelné přírodní bohatství. Jejich ochrana je v posledních letech velmi aktuální, protože v současné době existuje velké množství druhů živočichů, kteří jsou považováni za ohrožené vyhynutím. Jednou z příčin tohoto stavu je rozrůstání lidské populace, která zabírá stále více území a způsobuje tak změny v přirozených stanovištích živočišných druhů. K tomu přispívají i další faktory, jako např. průmyslové havárie, odchyt zvířat za účelem obchodu, ale i přenosné nemoci nebo šíření nepůvodních invazivních druhů.1 Živočichové slouží také jako potrava pro lidskou populaci. I přesto je nutné, chápat je jako živé tvory, kteří jsou schopni cítit bolest a utrpení. Proto si zaslouží určitou míru pozornosti, péče a ochrany ze strany člověka.2 V posledních letech se prosazuje i nový způsob chovatelství, který je k chovanému zvířeti ohleduplnější, stejně tak je příznivější pro životní prostředí. Dovoluje získávat produkty, které jsou méně nebezpečné pro člověka, zvířata i životní prostředí.3 Cílem úpravy je tedy přispět k záchraně druhů ohrožených zvířat, zajistit zvířatům důstojný život v lidské společnosti, zachovávat příznivé životní prostředí, ale i zajistit trvalou zemědělskou výrobu, zajišťovat racionální rozvoj zemědělské výroby a zvýšit její produktivitu nebo vytvořit předpoklady pro plnění základních funkcí zemědělství.4 1.2
Chovatel
V českém právním řádu je pojem chovatel upraven v několika předpisech. Podle zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „plemenářský zákon“), ve znění pozdějších předpisů, je „chovatelem každý, kdo zvíře nebo zvířata vlastní, drží, anebo je pověřen se o ně starat, ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu; pro účely zápisu do plemenné knihy se za chovatele považuje osoba, z jejíhož chovu zvíře pochází“5, tato definice je shodná s definicí zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně souvisejících zákonů (dále jen „veterinární zákon“), ve znění pozdějších předpisů. Pro účely zákona
1
DAMOHORSKÝ, M. Právo životního prostředí. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, str. 397 - 398 PEKÁREK, M. a kol. Právo životního prostředí 2. díl. 2. přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006, str. 234 3 PEKÁREK, M. a kol. Právo životního prostředí 3. díl. 2. přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, str. 251 4 DAMOHORSKÝ, M., SMOLEK, M. Zemědělské právo - učební pomůcka. Praha: IFEC, s.r.o., 2001, str. 10 5 § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 154/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů 2
10
č. 246/1992, na ochranu zvířat proti týrání (dále jen „zákon na ochranu zvířat proti týrání“), ve znění pozdějších předpisů, se chovatelem rozumí „každá právnická nebo fyzická osoba, která drží nebo chová zvíře nebo zvířata, trvale nebo dočasně, přemísťuje zvíře, nebo obchoduje se zvířaty, provozuje jatky, útulky, záchranné stanice, hotely a penziony pro zvířata nebo zoologické zahrady, provádí pokusy na zvířeti nebo zvířatech anebo pořádá jejich veřejná vystoupení.“6 Zatímco tedy v prvním případě bylo nutné, aby chovatel nad zvířetem vykonával vlastnické právo nebo se o něj alespoň staral, v druhém případě se definice rozšiřuje i na osoby, které zvířata drží pouze za účelem obchodu, likvidace nebo jiných aktivit. Chovateli, v české právní úpravě, stanovuje povinnosti několik zákonů, např. veterinární zákon nebo zákon na ochranu zvířat proti týrání. Např. veterinární zákon upravuje povinnosti chovatele v § 4. Ze všech povinností chovatele bych zde jako příklad uvedla povinnost chovat zvířata v takovém prostředí a podmínkách, které vyžadují jejich biologické potřeby, zdravotní stav a fyziologické funkce, a tak aby předcházel poškození jejich zdraví. Musí sledovat jejich zdravotní stav, bránit vzniku a šíření nákaz, podávat zvířatům léčivé přípravky, v případě chovu psů, lišek nebo jezevců je povinen je nechat očkovat proti vzteklině, atd. 1.2.1
Příslušná judikatura
Rozšíření pojmu chovatel přinesl i rozsudek Nejvyššího soudu v Brně ze dne 25. října 2007, č. 28 Cdo 1077/2007. Nejvyšší soud v tomto rozsudku stanovil, že člena mysliveckého sdružení lze také považovat za chovatele a to ve smyslu § 40 odst. 1 veterinárního zákona. Nejvyšší soud nesouhlasil s tvrzením dovolatele, že členové mysliveckého sdružení nejsou chovateli a plně se ztotožnil s tvrzením odvolacího soudu, jehož právní posouzení věci považuje za úplné a přesvědčivé.7 Odvolací soud tvrdil, že žalobce porušil právní předpisy, zejména ustanovení veterinárního zákona, když neodstranil neškodným způsobem uhynulou lišku.8 V § 40 odst. 1 se jasně uvádí, že chovatelé a osoby zacházející se živočišnými produkty jsou povinni zajistit neškodné odstranění konfiskátů živočišného původu, které vzniknou v souvislosti s jejich činností.9 Podle názoru odvolacího soudu se toto ustanovení vztahuje též na člena mysliveckého sdružení.10
6
§ 3 písm. k) zákona č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1077/2007 - odstavec 7 8 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1077/2007 - odstavec 2 9 zákon č. 166/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů 10 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1077/2007 - odstavec 2 7
11
1.3
Chov
Chovem se v plemenářském zákoně rozumí „skupina evidovaných zvířat nebo i jednotlivá evidovaná zvířata, držená jedním chovatelem nebo společně více chovateli za účelem jejich rozmnožování, získávání jejich produktů, produkce jatečných zvířat, anebo za účelem jejich sportovního nebo zájmového využití.“11 Chovy zvířat můžeme dělit dle druhu chovaných zvířat na chovy zájmových zvířat a chovy hospodářských zvířat. Chovy hospodářských zvířat můžeme rozdělit na konvenční chov a chov zvířat v ekologickém zemědělství. Konvenční chov je takový chov, který je zaměřený plně na ekonomickou stránku, tedy jeho cílem je maximální zisk. Ekologický chov, nazývaný též biochov nebo organický chov je zaměřený na kvalitu a nikoliv na kvantitu. Bere v úvahu přirozené koloběhy a závislosti v přírodě a umožňuje tak produkovat kvalitnější jedince. Zaměřuje se na etiku chovaných jedinců, ochranu životního prostředí, šetření neobnovitelných zdrojů a ochranu zdraví lidí a zvířat. Dalším dělením chovů hospodářských zvířat je dělení na intenzivní a extenzivní chov. Extenzivní chov je chov se sníženou produkcí, nemá nároky na technologie a uplatňuje se spíše v chovu menších farmářů. Intenzivním chovem se míní výkonný a účinný chov hospodářských zvířat s nároky na technologie. Můžeme sem zařadit intenzivní způsoby pastvy, při nichž se nachází velká koncentrace zvířat na malém prostoru. Definici chovu najdeme také v § 3 odst. 1 písm. s) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „ZOPK“), ve znění pozdějších předpisů. Jde o jakékoliv držení živočicha v zajetí. § 3 odst. 1 písm. d) dodává, že za jedince v přímé péči člověka se považuje jedinec živočišných nebo ptačích druhů pocházející z odchovu v zajetí, který je nezaměnitelně označen nebo identifikován nesnímatelným kroužkem nebo mikročipem anebo jiným nezaměnitelným způsobem a evidován orgánem ochrany přírody. Zákon č. 162/2003 Sb., o zoologických zahradách používá výrazu jedinec chovaný v lidské péči anebo závislý na péči člověka v § 2. Zákon 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy používá pro chovaná zvířata spojení jedinec v lidské péči.12 Chovem rozumíme držení živých jedinců mimo jejich přirozené přírodní prostředí, kdy je zvíře přímo závislé na bezprostřední lidské péči.13 Může jít o držení dočasné nebo vlastnictví.
11
§ 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 154/2000 Sb., ve zněních pozdějších předpisů STEJSKAL, V.; LESKOVJAN, M. Člověk a zvíře - v zajetí či péči? Praha: Univerzita Karlova, 2010, str. 9 13 § 89 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů 12
12
Z hlediska občanského práva je zvíře věcí, tudíž může být předmětem vlastnictví chovatele nebo může být v jeho držení (chovatel ho má např. v nájmu). Za chov zvířat tedy plně odpovídá jejich majitel. 1.4
Zvíře vs. živočich
Pojmy zvíře a živočich, ač synonyma, jsou v právním jazyce používaná odlišně. Některé zákony používají výraz živočich, jiné zvíře. V právním jazyce se pojmem zvíře rozumí pouze živý obratlovec, s výjimkou člověka. Nejedná se však o plod nebo embryo. Takto s tímto pojmem pracuje zejména zákon na ochranu zvířat proti týrání, který se tedy nezabývá jinými chovy, než chovy obratlovců.14 Oproti tomu pojmem živočich se myslí veškeré organismy, včetně bezobratlých. S tímto pojmem pracuje např. ZOPK. Jedná se tedy o širší pojem a o ochranu více druhů než chrání zákon na ochranu zvířat proti týrání.
14
§ 3 písm. a) zákona č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů
13
2
CHOV HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT 2.1
Obecné podmínky pro chov
Definici pojmu hospodářské zvíře najdeme v zákoně na ochranu zvířat proti týrání v § 3 písm. d). Jedná se o „zvíře chované pro produkci živočišných produktů, vlny, kůže nebo kožešin, popřípadě pro další hospodářské nebo podnikatelské účely, zejména skot, prasata, ovce, kozy, koně, osli a jejich kříženci, drůbež, králíci, kožešinová zvířata, zvěř a jiná zvířata ve farmovém chovu a ryby, včetně zvířat produkovaných jako výsledek genetických modifikací nebo nových genetických kombinací.“15 Jedná se tedy o zvířata, ze kterých má jejich chovatel přímý hospodářský užitek, čímž se rozumí mléko, maso, vejce, nebo tento užitek spočívá v práci zejména u tažných zvířat. Spory mohou vzniknout v případě psů, jelikož i ti mají pro své chovatele v některých případech hospodářský užitek spočívající v práci (jedná se např. o vodící nebo hlídací psi), zároveň ale můžeme psy zařadit mezi zvířata v zájmovém chovu, kam je řazen i zákonem. Zákon o ochraně zvířat proti týrání stanovuje povinnosti a zákazy chovatelům těchto zvířat. Česká legislativa zařazuje mezi tyto druhy zvířat i tzv. kožešinová zvířata, tedy zvířata chovaná za účelem zpracování jejich kožešin. O těchto chovech se vedou diskuze, jelikož se nabízí otázka, zda je to ještě v rámci etické únosnosti. Veřejné mínění má za to, že to tyto meze překračuje, proto byly v řadě zemí Evropské Unie (dále jen „EU“) zakázány faremní chovy kožešinových zvířat úplně nebo alespoň jim byly stanoveny velmi přísné podmínky. Zákaz platí např. v Rakousku nebo Velké Británii. Ve Švýcarsku bylo stanoveno, že je možné takové chovy zřídit, ale postupem stejným jako se zřizuje zoologická zahrada, což je pro faremní chov postup nákladný a nevýhodný.16 Každé
místo
chovu
hospodářských
zvířat
musí
být
zaregistrováno
podle
plemenářského zákona v ústřední evidenci, a to v době před prvním přemístěním zvířete do chovu. Registrace spočívá ve vyplnění a zaslání registračního lístku na adresu místně příslušného regionálního pracoviště osoby pověřené vedením ústřední evidence, kterým je Českomoravská společnost chovatelů, a. s. Seznam těchto pracovišť včetně požadovaného formuláře obsahujícího základní identifikační údaje chovatele a popis místa chovu lze nalézt např. na internetových stránkách Českomoravské společnosti chovatelů.17 Pověřená osoba zaeviduje do 5 dnů, po obdržení registračního lístku, chov do ústřední evidence. Chovateli 15
§ 3 písm. d) zákona č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů PRCHALOVÁ, J. Právní ochrana zvířat. Praha: Linde, 2009, str. 69 17 odkaz na internetové stránky: www.cmsch.cz 16
14
zašle registrační číslo chovu, přehled zaregistrovaných údajů, formuláře potřebné k zasílání hlášení a k vedení evidence v chovu včetně metodických pokynů k jejich vyplňování.18 Další chovatelova povinnost je ohlásit Ministerstvu zemědělství umístění objektu, který bude využíván pro chov zvířat a který je součástí jeho registrovaného chovu. Toto musí provést do 15 dnů ode dne registrace. Jde tedy o to, že chovatel musí vyhledat příslušnou Agenturu pro zemědělství a venkov, kde musí zakreslit lokalizaci svého hospodářství do mapy evidence využití půdy.19 Po přemístění hospodářského zvířete na své hospodářství musí vést listinou nebo počítačovou databázi chovaných zvířat. Chovatel odpovídá za aktuálnost vedených údajů a je povinen ho předkládat příslušným orgánům státního dozoru ke kontrole. Jestliže se chovatel rozhodne pro chov hospodářských zvířat, nepotřebuje k tomu tedy zvláštních povolení, ale musí zajistit pro svůj chov takové podmínky, aby nedocházelo k týrání a úniku zvířat. Měl by se rozhodnout, jaké zvíře bude chovat a zda ho koupí v České republice (dále jen „ČR“) nebo dalších státech EU nebo v jiném nečlenském státu. Podle § 10a zákona na ochranu zvířat proti týrání je nutné, aby zvíře dovezené z mimo členských států mělo osvědčení vystavené úředním nebo státem pověřeným veterinárním lékařem země původu, o tom, že s ním bylo zacházeno způsobem přiměřeně rovnocenným jako v ČR nebo jiných státech EU. Tento požadavek se mi zdá rozumný vzhledem k tomu, že v některých zemích se příliš nedbá na život a zdraví zvířete, a bez příslušného osvědčení by mohly být zaneseny do ČR nové nemoci. Chovatel je povinen chovat zvíře v takovém zařízení, které mu zabraňuje z něj utéci, zároveň musí mít okamžitě k dispozici potřebné pomůcky pro poskytnutí první pomoci, pomoci při porodu nebo náhlém onemocnění. Musí mít také vyprošťovací zařízení odpovídající druhu chovaného zvířete a používané technologii, musí mít k dispozici zařízení k nakládce a vykládce zvířat a také zařízení k omráčení zvířete a jeho vykrvení v případě nutné porážky.20 Jestliže se jedná o intenzivní neboli vysokoproduktivní chov, je nezbytné, aby
chovatel
tohoto
chovu
zajistil
minimálně
jednou
denně
prohlídku
zvířat
a technologického zařízení. Musí odstranit každou zjištěnou vadu tak, aby nedocházelo k ohrožení nebo ztrátě života zvířete. Proto, aby byla možná prohlídka chovu v kteroukoliv
18
PAROULKOVÁ, P. Než přivezeme koně domů…. Jezdectví, č. 8/2011, str. 26 - 27 PAROULKOVÁ, P. Než přivezeme koně domů…. Jezdectví, č. 8/2011, str. 26 - 27 20 § 11 odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů 19
15
denní i noční dobu, je nutné, aby chovatel měl k dispozici stabilní, případně mobilní osvětlení.21 2.2
Životní pohoda zvířat
Životní pohoda neboli tzv. welfare zvířete definovaná jako stav, v němž se snaží zvíře vyrovnat se svým životním prostředím, je v dnešní době často diskutovanou otázkou.22 § 12 zákona na ochranu zvířat proti týrání upravuje povinnost chovatele zajišťovat zvířeti tuto životní pohodu. Musí zajistit takové životní podmínky, které odpovídají fyziologickým a etologickým potřebám chovaného zvířete tak, aby jim nepůsobil utrpení a byla zajištěna jejich pohoda v souladu se získanými zkušenostmi a vědeckými poznatky. Novodobý pojem „životní pohoda zvířat“ je založený na tzv. pěti svobodách nutných pro pohodu zvířat. Původně šlo o možnost lehnout si, natáhnout si končetiny, otočit se, vstát a očistit se. V roce 1993 byly tyto svobody přepracovány na bezproblémový přístup k čerstvé vodě a krmivu, dostačující k zachování plného zdraví a síly zvířete. Poskytnutí vhodného prostředí včetně přístřeší a pohodlného místa k odpočinku, předcházení bolesti, zranění a nemoci včetně rychlé diagnózy a léčení, poskytnutí dostatečného prostoru, vhodného vybavení a společnosti zvířat téhož druhu a zabezpečení podmínek, jež vylučují mentální strádání. V roce 2003 se ve filipínské Manile konala konference, na které byla schválena Deklarace o životní pohodě zvířat, jejímž cílem je zlepšit podmínky, v nichž jsou zvířata chována.23 Na úrovni evropské existuje několik dohod sepsaných Radou Evropy v oblasti chovu zvířat. Jedná se o Evropskou dohodu o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě, která vstoupila
v platnost
v roce
1971.
Dohoda
upravuje
podmínky
přepravy
zvířat
v mezinárodním měřítku, nikoliv tedy jen vnitrostátní přepravu, a týká se hospodářských zvířat a ostatních ptáků a savců. Bohužel postrádá sankce za případné neplnění a režim vymáhání jejího dodržování. Další dohodou je Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely v platnosti od roku 1978. Týká se zejména výživy, ošetřování a ustájení zvířat v moderních intenzivních chovech. Závaznost a vynutitelnost i této dohody je velmi nízká. Dále se jedná o Evropskou dohodu o ochraně jatečních zvířat v platnosti od roku 1982. Dohoda chrání zvířata před utrpením při jejich porážce. Dohoda opět neobsahuje žádné sankce. Evropská dohoda o ochraně obratlovců používaných pro pokusné a jiné účely vstoupila v platnost v roce 1991. Účelem je nahrazovat zvířata při pokusech alternativními 21
§ 11 odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů WEBSTER, J. Životní pohoda zvířat: kulhání k Ráji. Praha: Práh, 2009, str. 25 23 STEJSKAL, V.; LESKOVJAN, M. Člověk a zvíře - v zajetí či péči? Praha: Univerzita Karlova, 2010, str. 12 22
16
metodami. Poslední dohodou je Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmovém chovu s platností k roku 1992. Dohoda upravuje zásady chovu zvířat v zájmovém chovu.24 Úprava chovů zvířat se objevuje i na úrovni EU v podobě několika směrnic a nařízení týkajících se hlavně ochrany zvířat v jednotlivých chovech, veterinární kontroly, obchodu se zvířaty a výživy zvířat. Welfare zvířat je dlouhodobým tématem a tento pojem je vysvětlován různými definicemi. Je vykládán jako stav, kdy zvíře zůstává v dobrém zdravotním stavu a podle vnějších známek se v daném prostředí cítí v dostatečné pohodě,25 souhrn podmínek prostředí adekvátních jejich biologickým požadavkům odchovu26 nebo stav psychické a fyzické harmonie s prostředím27 a mnoho dalších. John Webster, profesor chovu hospodářských zvířat na Fakultě veterinárních věd Univerzity v Bristolu, vytvořil definici tzv. pěti svobod zvířat. Podle něho se tedy jedná o svobodu od žízně, hladu a podvýživy, svobodu od nepohodlí, svobodu od bolesti, zranění a nemoci, svobodu uskutečnit normální chování a svobodu od strachu a úzkosti. Z hlediska fyziologického zdraví, biologických funkcí a chování lze tedy životní pohodu charakterizovat několika přístupy. První z nich je přístup založený na biologických funkcích založený na normálním či biologickém fungování při zajišťování welfare. Dalším přístup je založený na pocitech zkoumajících subjektivní zážitky zvířat. Posledním je přístup založený na přirozenosti, který vychází ze zkoumání podobnosti prostředí, ve kterém zvíře žije přirozeně a ve kterém je chováno.28 Ze závěru výzkumu vyplývá, že je potřeba z hlediska welfare zvířat zkoumat zejména v jakém optimálním mikroklimatu se má zvíře chovat, a to z hlediska teploty, vlhkosti apod., jaké jsou rozměrové parametry jeho prostoru k žití zejména prostory chodeb, lože, stání, zábran apod., jaká je optimální technologie k zajišťování jejich ustájení, krmení, napájení, větrání, odklizení exkrementů apod. a jaké jsou optimální nestavební faktory v chovu zvířat jako hustota zvířat, poměr krmných míst u žlabu, apod. Důležité pro zajištění pohody zvířat je také zvyšování znalostí chovatelů v teoretické i praktické rovině a nové výzkumy v oblasti technologií využívaných v chovech.29
24
STEJSKAL, V.; LESKOVJAN, M. Člověk a zvíře - v zajetí či péči? Praha: Univerzita Karlova, 2010, str. 14 DOLEŽAL, O.; BÍLEK, M. Kritéria hodnocení kvality chovného prostředí z hlediska welfare zvířat a jejich uplatnění při ustájení skotu. Odborný seminář s mezinárodní účastí „Ochrana zvířat a welfare“. Brno: FVHE VFU, 1996, str. 14-18 26 PAŠKA, I. Welfare chovu hospodárskych zvierat. Nitra: SPU, 1997 27 LORZ, A. Tierschutzgesetzt. München: C. G. Beck, 1973 28 STEJSKAL, V.; LESKOVJAN, M. Člověk a zvíře - v zajetí či péči? Praha: Univerzita Karlova, 2010, str. 34 29 STEJSKAL, V.; LESKOVJAN, M. Člověk a zvíře - v zajetí či péči? Praha: Univerzita Karlova, 2010, str. 38 25
17
Jako příklad studie životní pohody zvířat bych uvedla studii Johna Webstera. V současné době se vedou spory, zda je pro zvíře lepší chov v klasických zařízeních typických pro odchov hospodářských zvířat, tedy nějaký uzavřený prostor, hala, případně klec, nebo chov volný. John Webster se touto otázkou podrobně zabýval a zaměřil se na porovnávání tzv. Pěti svobod, jež tvoří základní filosofii pro životní pohodu hospodářských zvířat v chovech klasických a chovech volných. Jako příklad můžu uvést jeho výsledky výzkumu na nosnicích, což jsou slepice druhu kur domácí (Gallus Gallup) vyšlechtěné pro zvýšenou produkci vajec nezamýšlených k vylíhnutí, které již dosáhly snáškové zralosti a běžně se chovají v klecových chovech.30 Webster srovnával jejich životní pohodu v klasických bariérových konvenčních klecích, v obohacených klecích s více prostorem pro zvířata a dalšími prvky obohacujícími prostředí a nakonec ve volných chovech. Po porovnávání výsledků zjistil, že z hlediska hladu a žízně zvířat je úroveň jednotlivých chovů srovnatelná. Jejich tepelný komfort je v obou typech klecových chovů zajištěn, u volných chovů je proměnlivý, ale jelikož je na výběru zvířete, zda bude ve venkovním výběhu nebo uvnitř, dá se říct, že tepelný komfort je i zde zaručen. Co se týká jejich tělesného komfortu, je podle výzkumu neuspokojivý jen u konvenčního klecového chovu, kde mají zvířata velmi málo prostoru a další problémy spojené s jejich zdravým vývojem. V ostatních dvou případech je situace přiměřená. Z hlediska jejich náchylnosti k nemocem, je oba typy klecových chovů chrání daleko efektivněji, neboť se nemohou dostat do kontaktu s jinými ptáky a dalšími přenašeči chorob, jako zvířata ve volném chovu. Dalším kritériem je prožitý stres zvířete. Zde podle výzkumu není konvenční klecový chov vyhovující, protože vystavuje nosnice vypjatým situacím z důvodu nedostatku místa na snesení vajec. Tento problém odbourávají obohacené chovy, které jsou vybaveny hnízdy, kam nosnice mohou snášet vejce. Ve volných chovech nosnice vykazují agresivní chování, a to nejen v případě, kdy jsou vystaveny stresu, ale také strachu. Naopak u slepic chovaných v obou druzích klecí se riziko strachu téměř nevyskytuje. Volný chov ale vítězí ve faktoru přirozeného chování slepic.31 Jako závěr z toho vyplývá, že volný chov není ve všech ukazatelích tím nejideálnějším způsobem pro chov zvířat. Jak je patrné, docílit životní pohody zvířat lze i jinými způsoby, přesto bude rozhodně tím nejvíce přirozeným pro zvíře. Můj názor na tuto problematiku je 30 31
Tento způsob chovu nosnic byl v EU k 1. 1. 2012 zakázán. WEBSTER, J. Životní pohoda zvířat: kulhání k Ráji. Praha: Práh, 2009, str. 14 - 15
18
takový, že nevidím klecový chov jako úplně špatný. Volný i klecový chov mají své pozitivní i negativní stránky. Kromě výše uvedených závěrů výzkumů Johna Webstera bych ještě uvedla, že vejce pocházející z klecových chovů jsou daleko hygieničtější než vejce z volných chovů, a to proto, že v klecových chovech je odebráno ihned po snesení, zatímco u volných chovů tomu tak není. Je tedy spíše na spotřebitelích, čemu dají přednost. Tato problematika v EU nyní ale ztrácí význam z důvodu zákazu klecových chovů. Mnoho autorů, např. J. Kotěra a J. Valeška32, ve svých knihách zastávají názor striktně odmítající klecové chovy. Poukazují na jejich agresivitu, kanibalismus a nepřirozené chování, jestliže jsou tato zvířata chována tímto způsobem. Myslím si, že každý chov má svá pro a proti a nelze jednoznačně určit, co je pro ně nejlepší, čímž bych se přikláněla spíše k výše zmíněným názorům J. Webstera.
2.2.1
Klecové chovy a jejich zákaz v EU
K problematice klecových chovů bych uvedla ještě rozbor následujícího článku. V souvislosti se zavedením zákazu klecového chovu nosnic směrnicí Rady 1999/74/ES o minimálních standardech pro chov nosnic k 1. 1. 2012, byl uveden v odborném časopise Drůbežář na sklonku roku 2011 článek o současném vývoji situace v EU. Tento zákaz je v současné době častým tématem jednání na poli EU, jelikož některé státy EU ještě neupustili od lobování a nátlaku na Evropskou komisi (dále jen „EK“), aby jim povolila klecový chov i po datu 1. 1. 2012. V odlišném duchu vyvíjí na EK tlak Velká Británie prostřednictvím organizace NFU (National Farmers Union), která zastupuje britské chovatele drůbeže. Její požadavky na EK jsou následující. Požaduje ochranu těm farmářům, kteří již vynaložili nemalé prostředky na změnu technologií v této oblasti a splnili tak požadavky této směrnice. K této její iniciativě se přidalo ještě dalších 12 států, včetně České republiky. Prezident organizace BEIC (British Egg Industry Council) Mark Williams přednesl v Parlamentu Velké Británie obavu ze ztrát pro britský průmysl s konzumními vejci, jestliže splnění směrnice nebude požadováno po všech státech EU. Uvedl, že v současné době britští chovatelé investovali již více než 400 mil. liber do farem, aby splnili požadavky EU. Po EK požaduje, aby dala jasné stanovisko k tomu, jak se bude chovat ke státům, které požadavek směrnice v termínu nesplní a jejich konzumní vejce se od roku 2012 stanou nelegálními. 32
KOTĚRA, J.; VALEŠKA, J. Ekologické zemědělství a biopotraviny: Otázky a odpovědi pro ekoporadny. Praha: PRO-BIO LIGA ochrany spotřebitelů potravin a přátel ekologického zemědělství, 2010, str. 12 - 13
19
BEIC tvrdí, že až čtvrtina produkce konzumních vajec zůstane i po 1. 1. 2012 produkována z konvenčních klecí. NFU byla podpořena i organizací EFRA (European Farmer Rural Association). NFU požaduje, aby byl po 1. 1. 2012 zakázán intrakomunitární trh s vejci produkovanými v klecových chovech a vaječných výrobků z nich. EFRA kritizovala činnost EK, která pouze uvedla, že zákaz těchto chovů byl zveřejněn včas. Tento intenzivní tlak ze strany Velké Británie na EK je vyvíjen již delší dobu a situace na podzim roku 2011 byla následující. NFU stále naléhala, aby zajistila, zda britští farmáři nebudou poškozeni přílivem levnějších vajec a vaječných výrobků z klecových chovů po 1. 1. 2012. Požadují kromě zákazu intrakomunitárního trhu těchto vajec a výrobků z nich ještě i důkladné veterinární kontroly, aby mohl být dohledán původ těchto vajec a také zahájení řízení pro porušení ustanovení směrnice pro ty, kteří budou i po roce 2012 stále produkovat vejce v klecových chovech. EK odhaduje, že v takovýchto chovech se bude chovat asi 11 mil. nosnic i po zavedení zákazu.33 Jak je znatelné z médií, tato problematika stále trvá. Lobování některých států nebyla úspěšná a stále můžeme v obchodech nalézat dovozová vejce z klecových chovů ze států EU, které se směrnicí neřídí.34 Myslím si, že by EU měla proti těmto státům zavést co nejrychleji opatření, která by jim bránila v produkci těchto vajec, jelikož tím ekonomicky velmi znevýhodňují státy, které dodržují právo a směrnicí se řídí. 2.3
Další podmínky pro chov dle zákona na ochranu zvířat proti týrání
Chovatel hospodářských zvířat je dále povinen podle § 12 odst. 2 zákona na ochranu zvířat proti týrání zajistit odborně způsobilý personál v dostatečném počtu. Tento personál musí být vybaven dostatečnými teoretickými a praktickými znalostmi o chovaném hospodářském zvířeti a používaném chovatelském systému. Tyto znalosti musí být takové, aby rozpoznal zjevné příznaky zhoršeného zdravotního stavu zvířete, dokázal určit změny v chování zvířete a rozpoznal, jestli je celkové prostředí, ve kterém se chované zvíře nachází, vhodné k zachování jeho zdraví a životní pohody. Důvod pro toto opatření je myslím zřejmý, se zvířaty by vždy měla zacházet odborně způsobilá osoba, aby nedocházelo ke zranění zvířat nebo jinému špatnému neodbornému zacházení s nimi. Chovatel je povinen krmit zvířata pouze krmivem splňujícím požadavky zákona č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů. Krmení ani nápoj jim nesmí být podáván tak, aby jim to způsobovalo utrpení. Zraněná nebo nemocná zvířata musí být bez 33
TŮMOVÁ, D. Směrnice Rady 74/1999 EK o minimálních standardech pro chov nosnic - současný vývoj situace v EU. Drůbežář, č. 3/2011, str. 12 - 13 34 stav k 5. 2. 2012
20
odkladu ošetřena v souladu s veterinárním zákonem a vyžaduje-li to situace, musí být izolována ve vhodném ustájení. Dále musí chovatel zajistit dostatečný prostor k žití. V § 12a odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání je stanoveno, že chované hospodářské zvíře musí mít možnost bez obtíží ulehat, odpočívat, vstávat, pečovat o povrch svého těla a vidět na ostatní zvířata. Nesmí být omezováno na svobodě tak, aby mu to způsobovalo utrpení. Otázkou je, jaký stupeň omezení svobody zvířete mu již činí utrpení, zda stres způsobený klecovým konvenčním chovem nosnic nebo boxovým typem ustájení skotu nepřesahuje hranici způsobeného utrpení, i když jejich rozměry jsou schválené zákonem. Pomůcky, které jsou používány k přivazování hospodářských zvířat, musí být pravidelně kontrolovány, aby nedošlo k poranění nebo usmrcení zvířete. Dále je chovatel intenzivního chovu povinen vybavit umělý větrací systém poplachovým zařízením a minimálně jednou denně kontrolovat jeho funkčnost, kdy v případě poruchy je nutné ji okamžitě odstranit. Pro případ poruchy musí chovatel zajistit pomocný systém. V praxi se ovšem stává, že ani dodržení všech těchto podmínek nezabrání zadušení zvířat, zejména při teplém počasí. I zvířatům ve volných chovech je chovatel povinen zajistit přístřešek pro případ nepříznivých povětrnostních podmínek, před predátory a před riziky ohrožujícími jejich zdraví.35 Další povinností chovatele je poskytovat zvířeti potravu a to takovou, která je odpovídající jejich stáří a druhu a v takovém množství, aby uspokojilo potřeby zvířete. Musí být podávána v intervalech uspokojujícím jejich fyziologické potřeby.36 Zvířata musí mít taktéž přístup k vodě, která je pro ně nezávadná, nezhoršuje jejich zdravotní stav a je v takovém množství, že uspokojí jejich potřeby. Další povinností chovatele je zajistit krmení a napájení takovým způsobem, aby nedocházelo k jeho znečišťování a zápasení o ně mezi jednotlivými zvířaty. Tato podmínka je např. v intenzivním chovu nesplnitelná, jelikož ve vysoké koncentraci zvířat na malém prostoru bude za každých podmínek docházet k bojům o potravu a vodu. Nemyslím si, že je to úplně špatné, jelikož tím dochází k selekci zvířat, ve které přežijí pouze silní jedinci stejně tak jako tomu je i v přírodě. 2.3.1
Úprava chovu drůbeže produkovaných na maso
Do zákona na ochranu zvířat proti týrání byla novelou 291/2009 Sb. zapracována směrnice Rady 2007/43/ES ze dne 28. června 2007, o minimálních pravidlech pro ochranu 35
§ 12a odst. 4 zákona č. 246/1992, ve znění pozdějších předpisů Fyziologické potřeby jsou potřeby zvířete v souvislosti s mechanickou, fyzikální a biochemickou podstatou procesů a činností v jejich organismech. 36
21
kuřat chovaných na maso. Podle této novely chovatel kuřat druhu kur domácí (Gallus gallus) chovaných na maso musí dodržovat výše zmíněnou směrnici, musí předávat pověřené osobě hlášení o chovu těchto kuřat, vést o nich záznamy a uchovávat je po dobu alespoň 3 let a na vyzvání je předložit příslušnému orgánu a poskytovat pověřené osobě stanovené Ministerstvem zemědělství údaje a vzorky stanovené směrnicí.37 Jako maximální hustotu osazení kuřat v hospodářství, což je výrobní provoz s těmito kuřaty, nebo v hale, čímž se myslí budova, kde jsou tato kuřata chována, stanovuje směrnice 33 kg/m2. Touto hustotou se rozumí celková živá hmotnost kuřat chovaných na maso, která se ve stejném čase nacházejí v hale, a to na metr čtvereční využitelné plochy, kterou se rozumí plocha se stelivem kdykoliv přístupná chovaným kuřatům. Hejno kuřat je termín používaný pro kuřata, která se ve stejném čase nacházejí ve stejné hale. Při splnění podmínek, jako např. splnění požadavků na obsah a vedení dokumentace, je možné chovat tato kuřata ve vyšší hustotě, která ale nesmí nikdy překročit 39 kg/m2.38 Za předpokladu, že má kuře před porážkou okolo 2 kg, tak vychází asi 16 kuřat na m2, což mi nepřipadá zrovna málo. Toto číslo je ale dané především ekonomickým hlediskem chovu, než hlediskem životní pohody kuřete. Chovatel musí poučit své zaměstnance nebo jím najaté lidi o požadavcích na ochranu zvířat, což je povinen doložit. Musí stanovit osobu odborně způsobilou k péči o tato kuřata, která má osvědčení o způsobilosti k péči o tato kuřata. Tato směrnice se nevztahuje na chovy s méně než 500 kuřaty, rozmnožovací chovy, líhně, kuřata v extenzivních chovech ve vnitřních prostorách a chovy ve venkovních výbězích a na kuřata v ekologickém chovu.39 2.4
Další podmínky pro chov dle jiných zákonů
Hospodářská zvířata musí být chována podle minimálních standardů, které stanovuje prováděcí právní předpis, vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění vyhlášky č. 425/2005 Sb. Chovateli hospodářských zvířat stanovuje speciální povinnosti také veterinární zákon v § 5. Jedná se např. o zabezpečení provádění vyšetření v rámci veterinární kontroly, zajištění čištění, dezinfekce, dezinsekce a deratizace stájí, k napájení používat vodu, která neohrožuje zdravotní stav zvířete a zdravotní nezávadnost jejich produktů apod. Jestliže chov slouží k podnikatelským účelům, má chovatel ještě další povinnosti, jako např. povinnost
37
§ 12d odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů § 12d odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů 39 § 12e zákona č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů 38
22
oznámit krajské veterinární správě nejméně 7 dnů předem zahájení a ukončení podnikatelské činnosti změnu ve způsobu ustájení nebo druzích chovaných zvířat. 2.5
Shrnutí
Úprava chovu hospodářských zvířat je tedy roztříštěna do několika právních předpisů. Snaží se o zachování maximálně možných příznivých podmínek pro život těchto zvířat i přesto, že hlavním účelem tohoto chovu je ekonomický prospěch. Bohužel se mi zdá, že ač se o to zákon snaží, v praxi se pak tyto podmínky často nedodržují nebo obcházejí. Současná právní úprava často nastavuje velmi obecné pojmosloví. Např. zákon na ochranu zvířat proti týrání mluví o povinnosti chovatele poskytovat zvířeti vhodnou potravu bez bližší specifikace. Pouze dodává, že má uspokojovat jeho potřeby. Dle mého názoru je rozdíl, zda mu má poskytovat vhodnou potravu k přežití nebo ke spokojenému životu, což dává volnou ruku chovatelům v zacházení se zvířaty. Myslím si, že je důležité, že se v současné době velmi mluví o ekologickém zemědělství, které by mohlo poskytnout klasickému konvenčnímu zemědělství inspiraci v zacházení se zvířaty. Jako první krok k lepšímu zacházení vidím stanovení podmínek životní pohody zvířat, které jsou „mostem“ mezi konvenčním a ekologickým zemědělstvím a které ukazují na možné budoucí lepší zacházení se všemi zvířaty.
23
3
CHOV ZÁJMOVÝCH ZVÍŘAT 3.1
Obecné vymezení pojmu
Podle § 3 písm. e) zákona na ochranu zvířat proti týrání je „zvířetem v zájmovém chovu zvíře, u kterého hospodářský efekt není hlavním účelem chovu, a to buď chované v prostorách k tomu určených, nebo v domácnosti, jehož chov slouží především zájmové činnosti člověka, nebo zvíře sloužící člověku jako jeho společník.“40 V zájmových chovech lze chovat jak zvířata domestikovaná tak i zvířata volně žijících druhů. Chovem domestikovaných zvířat se rozumí zejména chov koček a psů. Chovem zvířat volně žijících druhů se rozumí zejména chov volně žijících plazů, ptáků a savců. Druhý případ je ten, na který bych se chtěla zaměřit. 3.2
Chovy volně žijících druhů
Chov volně žijících zvířat je velmi rozsáhle právně regulovaný, a to v souvislosti s co nejmenšími zásahy do přírody. Tyto druhy zvířat jsou chráněny zejména ZOPK a též § 14 odst. 7 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Volně žijící druhy zvířat požívají též mezinárodní ochrany regulované zejména Úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (dále jen „CITES“). Živočichové spadající do kategorie zvláště chráněných druhů podle ZOPK nebo exempláře podle CITES a zákona 100/2004 Sb., o ochraně volně žijících živočichů a planě rostoucích zvířat regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o ochraně volně žijících živočichů“), ve zněních pozdějších předpisů, musí vždy mít legální původ doložený doklady, jinak je možné jejich zabavení a uložení pokuty neoprávněnému držiteli.41 Podle § 23 zákona o ochraně volně žijících živočichů je vlastník nebo dlouhodobý držitel exemplářů, za které se považuje exemplář druhu přímo ohroženého vyhynutím, na který se vztahuje zákaz obchodních činností s výjimkou druhů volně žijících živočichů, kteří se vyskytují přirozeně v přírodě České republiky, včetně druhů zvláště chráněných podle právních předpisů o ochraně přírody a krajiny a exemplář jiných druhů než druhů přímo ohrožených vyhynutím uvedených v příloze č. 2, zákona o ochraně volně žijících živočichů, povinen přihlásit toto zvíře k registraci. Některé exempláře druhu přímo ohroženého vyhynutím mohou být prováděcím předpisem zbaveny povinnosti registrovat se. V ČR se
40 41
§ 3 písm. e) zákona č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů PRCHALOVÁ, J. Právní ochrana zvířat. Praha: Linde, 2009, str. 75
24
tyto exempláře registrují na krajských úřadech nebo u Magistrátu hl. města Prahy, které vydávají registrační list pro každý exemplář zvlášť.42 Podle § 23b zákona o ochraně volně žijících živočichů je „každý, kdo prodává nebo nabízí k prodeji exemplář podléhající registraci nebo exemplář, na nějž se vztahuje zákaz obchodních činností, povinen opatřit exemplář písemným upozorněním „CITES - povinné podklady“ a prodej uskutečnit jen s příslušným registračním listem.“43 Prodávající také musí informovat kupujícího o povinnosti registrace exempláře a o zákazech obchodních činností s exemplářem. Zákazem obchodní činnosti s exemplářem se rozumí nákup, nabízení ke koupi, nabývání pro obchodní účely, veřejné vystavování pro obchodní účely, využívání pro obchodní zisk a prodej, držení za účelem prodeje, nabízení k prodeji nebo převážení za účelem prodeje exempláře. Tento zákaz je upraven v čl. 8 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 338/97 obsahující v příloze A seznam exemplářů, na které se tento zákaz vztahuje. Je možné dostat výjimku z tohoto zákazu, kterou mohou v ČR vydat krajské úřady nebo Magistrát hl. města Prahy.44 Pro zřízení zájmového chovu v České republice je tedy v první řadě důležité určit o jaké zvíře se jedná. Jestliže se jedná o volně žijící druh, je třeba zjistit, zda se jedná o druh chráněný některým z výše uvedených právních předpisů. V případě, že se jedná o některého z těchto živočichů, je třeba zjistit, jestli je k jeho chovu potřeba registrace či nikoliv. Chovatel je podle CITES povinný vést si záznamy o chovu zvířat. Zejména jsou důležité údaje o původu zvířat nebo o umístění odchovů, což je důležité k tomu, aby se předešlo příbuzenské plemenitbě. Problém může nastat u chovů se zvířaty s těžko odlišitelnými znaky, jako jsou např. některé druhy ryb nebo obojživelníků. Naopak u různých plazů se liší jeden jedinec od druhého kresbou a jinými individuálními znaky. U ptáků je nejrozšířenějším značením kroužkování. CITES nabízí i možnost značení zvířat injekčím transpondérem, tedy mikročipem, což je zařízení s pevným a neměnným kódem aplikované zvířeti veterinárním lékařem. Jedná se o tyčinku z organického skla o rozměrech 2 x 12 mm. Plemenářský zákon naopak povinně předepisuje u určitých druhů zvířat označení visačkou
42
MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Informace pro veřejnost. [online] aktualizováno 11. 6. 2010 [cit. 12. 12. 2011] Dostupné z: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/cites_obchod_ohrozenymi_druhy/$FILE/OMOB10_210_CITES_povinne_informace-20100701.pdf 43 § 23b zákona č. 100/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů 44 MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Informace pro veřejnost. [online] aktualizováno 11. 6. 2010 [cit. 12. 12. 2011] Dostupné z: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/cites_obchod_ohrozenymi_druhy/$FILE/OMOB10_210_CITES_povinne_informace-20100701.pdf
25
nebo speciální známkou v uchu. Dále je třeba popsat individuální znaky zvířete a doplnit tento popis fotografií zvířete z obou stran. Toto se založí do registračního listu zvířete.45 3.2.1
Chov zvířat vyžadující zvláštní péči
V případě zájmových chovů existuje ještě jedna kategorie druhů zvířat, která je upravena zvlášť. Jedná se druhy zvířat vyžadující zvláštní péči. V dřívější právní úpravě se tato kategorie nazývala nebezpečné druhy zvířat. Zákon na ochranu zvířat proti týrání obsahuje definici těchto druhů zvířat v § 3 písm. g). Jedná se o „druh zvířete v zájmovém chovu, který vzhledem ke svým biologickým vlastnostem má zvláštní nároky na zacházení, umístění, krmení, napájení, případně ošetřování“.46 Jaké druhy zvířat má tento zákon na mysli je stanoveno ve vyhlášce č. 411/2008 Sb., o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči. § 2 této vyhlášky rozděluje tato zvířata do tří tříd, na plazy, ptáky a savce. Mezi plazy řadí všechny jedovaté druhy a všechny druhy z řádu krokodýlů. Mezi ptáky jsou zařazeny všechny druhy z řádu kasuárů, z řádu dravci jsou zde uvedeny z čeledi jestřábovití všechny druhy z rodů Aquila, Hieraaetus, Pithecohaga, Spizaetus, Harpia a Haliaetus, z řádu sovy a čeledi kovovití všechny druhy z rodu Bubo, z řádu krátkokřídlí z čeledi jeřábovití všechny druhy rodu Grus a z řádu brodiví z čeledi volavkovití všechny druhy rodu Ardea, Ardeola a Egretta. Mezi savce tato vyhláška zařazuje všechny druhy z řádu primáti, všechny druhy z řádu šelmy včetně ploutvonožců, přičemž zde existuje výjimka na všechny druhy domestikovaných psů, koček, fretek a zvířat chovaných jako zvěř v zajetí podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „zákon o myslivosti“), ve znění pozdějších předpisů, dále se jedná o všechny druhy chobotnatců, všechny druhy lichokopytníků, kde je též výjimka na druhy označované nebo evidované podle plemenářského zákona, a také na všechny druhy sudokopytníků s výjimkou na druhy označované nebo evidované podle plemenářského zákona, zvířat chovaných jako zvěř v zajetí podle zákona o myslivosti a dále se výjimka vztahuje na lamy krotké a alpaky. Podle § 1 písm. c) plemenářského zákona se mezi označované druhy zvířat řadí tuři, koně, osli a jejich kříženci, prasata, ovce, kozy, běžci a zvěř ve farmovém chovu. Jako evidovaná zvířata uvádí plemenářský zákon v § 1 písm. d) všechna označovaná zvířata, drůbež, včely, plemenné ryby a neplemenné ryby uvedené v příloze k plemenářskému zákonu, kterými jsou síh sp., štika obecná, losos nerka, losos čavyča, losos pacifický rodurus, pstruh duhový, losos obecný, pstruh obecný a lipan podhorní. 45
SKALKA, P. Víte, jak se o nás starat? aneb Zvěrolékařský rádce pro chovatele exotických zvířat. Praha: Plot, 2010, str. 30 - 32 46 § 3 písm. g) zákona č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů
26
Chovatelem zvířete druhu vyžadujícího zvláštní péči podle § 13 odst. 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání se může stát pouze fyzická osoba starší 18 let nebo právnická osoba. Jestliže je chovatelem právnická osoba, musí stanovit osobu starší 18 let, které svěří péči o toto zvíře. Tato osoba také bude za toto zvíře nést odpovědnost. V případě, že se nejedná o chov zvířat v zoologických zahradách podle zákona č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o zoologických zahradách“), ve znění pozdějších předpisů, nebo o chov v záchranných stanicích či o chov loveckých dravců držených podle zákona o myslivosti, je potřeba pro chov zvířete druhu vyžadujících zvláštní péči povolení orgánu veterinární správy příslušného podle místa chovu zvířete.47 Náležitosti žádosti o povolení tohoto chovu jsou stanoveny v § 13 odst. 6 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Jsou jimi identifikační údaje žadatele a místo chovu na území České republiky, druh a počet chovaných jedinců a způsob jejich trvalého a nezaměnitelného označení, jedná-li se o žádost chovu zvířete, které takovéto označení vyžaduje, dále stručný popis chovu a jeho vybavení a souhlas odpovědné osoby s prováděním kontroly chovaného jedince nebo skupiny druhů těchto zvířat, míst a zařízení, v němž jsou tato zvířata chována a prostor s chovem spojený, zejména prostor pro skladování krmiv. Příslušný orgán veterinární správy neudělí toto povolení, jestliže nejsou naplněny podmínky podle § 13 odst. 1, kterými jsou zabezpečení zvířeti přiměřených podmínek jeho fyziologických funkcí a biologických potřeb a též adaptabilita zvířete. Orgán, který uděluje povolení, v něm zároveň stanoví maximální počty zvířat, které chovatel může chovat ve vybavení uvedeném v žádosti. Tento orgán může povolení změnit nebo odejmout při změně nebo zániku podmínek, na základě kterých bylo vydáno. Povolení se vydává na tři roky, přičemž tato doba může být na písemnou žádost prodloužena. Příslušný orgán je povinen alespoň jednou za rok provádět dozor nad dodržováním podmínek chovu, záznam o těchto kontrolách musí uchovat po dobu pěti let. Chovatel je povinen oznamovat příslušnému orgánu změny v podmínkách, za kterých bylo povolení vydáno, a to do 30 dnů. Jestliže chce chov rozšířit, musí podat novou žádost o povolení chovu. Podle § 13 odst. 10 zákona na ochranu zvířat proti týrání je chovatel povinen zabezpečit u vybraných druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči jejich trvalé nezaměnitelné označení, které se provádí zejména tetováním nebo čipem. 47
MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Informace pro veřejnost. [online] aktualizováno 11. 6. 2010 [cit. 12. 12. 2011] Dostupné z: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/cites_obchod_ohrozenymi_druhy/$FILE/OMOB10_210_CITES_povinne_informace-20100701.pdf
27
Relativně podrobnou právní úpravu těchto zvířat lze snadno vysvětlit nebezpečností těchto zvířat, která by mohla v nesprávných rukou způsobit velkou škodu. Přesto nejsem zastáncem chovu těchto zvířat mezi lidmi. Myslím si, že tato zvířata by měla zůstat ve volné přírodě nebo
např.
v zoologických
zahradách,
kde jsou pod
větším
dohledem
kvalifikovaných lidí. Navíc nejsou ojedinělé případy, kdy chovatelé přestanou mít zájem na chovu zvířete a pak se jich různými způsoby zbavují, někdy i tak, že je vypustí do volné přírody, což v případě těchto nebezpečných druhů může mít negativní dopady nejen na člověka a ostatní zvířata, které mohou zranit, ale i na jejich nebezpečné rozšíření ve volné přírodě, kde pak mohou způsobit rozsáhlé škody. 3.2.2
Chov v zoologických zahradách
Možností chovu zvířat v zájmovém chovu je zřízení zoologické zahrady podle zákona o zoologických zahradách. Podle § 2 odst. 1 písm. a) tohoto zákona se zoologickou zahradou rozumí „trvalé zařízení, v němž jsou chováni a po dobu nejméně 7 dnů v kalendářním roce vystavováni pro veřejnost volně žijící živočichové, kterými se rozumí jedinec takového živočišného druhu, jehož populace se udržuje, případně udržovala u nezvěstných a vyhynulých zvířat, samovolně v přírodě, ale může jít i o zvíře chované v lidské péči nebo závislé na lidské péči.“48 V zoologických zahradách mohou popřípadě být chována a veřejnosti vystavována též zvířata domácí, což je druh zvířete vzniklý činností člověka domestikací a jeho život je převážně závislý na péči člověka, může se jednat i o druhotně zdivočelého jedince původně domestikovaného. Posláním zoologických zahrad je přispění k zachování biologické rozmanitosti volně žijících živočichů jejich chovem v lidské péči, kdy se zvláštní zřetel klade na záchranu ohrožených druhů a výchovu veřejnosti k ochraně přírody. Odstavec 2 § 1 tohoto zákona uvádí, jaká zařízení se za zoologické zahrady nepovažují. Jedná se tedy o cirkusy a podobná zařízení zaměřená na předvádění drezúry zvířat, obchody se zvířaty provozované podle zvláštních právních předpisů jako je např. obchodní zákoník nebo živnostenský zákon, akvária, terária, expozice a jiná výstavní zařízení, která chovají méně než 20 druhů volně žijících savců a ptáků, jestliže jsou součástí zařízení, které nemá jako hlavní činnost vystavování volně žijících živočichů pro veřejnost, dále zařízení pro chov a držení živočichů, která slouží ke zvláštním účelům, zejména záchranné stanice, záchranná centra, zařízení pro chov zvěře a farmové chovy, zařízení pro chov a držení volně žijících živočichů, které chová méně než 20 druhů volně žijících savců a ptáků, kdy tyto živočichy 48
§ 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 162/2003 Sb., ve znění pozdějších zákonů
28
vystavuje veřejnosti bezplatně za účelem výchovy nebo poučení veřejnosti tím, že poskytuje informace o vystavených druzích, jejich přírodních stanovištích a úloze v ekosystémech. Provozovat zoologickou zahradu může fyzická nebo právnická osoba pouze na základě licence udělené Ministerstvem životního prostředí (dále jen „MŽP“). Licence je vydána na základě podání žadatele, který má v úmyslu zoologickou zahradu provozovat. V § 4 odst. 2 zákona o zoologických zahradách jsou vyjmenovány náležitosti žádosti, kdy vedle identifikačních údajů žadatele, vlastníka a zřizovatele zoologické zahrady, nejsou-li totožní s žadatelem, a seznamu druhů živočichů, kteří budou chováni, je třeba do žádosti uvést i další informace, a to přehled o účasti ve výzkumu prospěšném pro ochranu druhů, přehled o zapojení do školení v ochranářských dovednostech, informace o účasti na výměně informací týkajících se ochrany druhů, informace o účasti na odborně zajištěném znovu vysazování druhů volně žijících živočichů do původních areálů výskytu, informace o účasti na výchově veřejnosti k ochraně přírody a informace o způsobu vedení průběžných záznamů o kolekci volně žijících živočichů. Jestliže žadatel tyto další informace nemá k dispozici, musí alespoň uvést způsob, jakým je bude naplňovat. MŽP si dále vyžádá výpis z Rejstříku trestů k doložení bezúhonnosti žadatele. Účastníkem řízení o udělení licence je též obec a kraj, kde má být zoologická zahrada provozována. Po podání žádosti si MŽP vyžádá písemné vyjádření od České inspekce životního prostředí, místně příslušné veterinární správy a Ústřední komise pro ochranu zvířat. O tom, zda udělí licenci, rozhodne na základě vyjádření těchto orgánů, kde platí fikce, že jestliže se nevyjádří do 30 dnů, má se za to, že nemají výhrad. Dalším kritériem je místní šetření, které provádí MŽP za účasti Komise pro zoologické zahrady (dále jen „Komise“) v místě, kde má zoologická zahrada vzniknout. Ověří údaje uvedené v žádosti a posoudí skutečnosti rozhodné pro udělení licence. Datum místního šetření je oznámeno žadateli alespoň 30 dnů předem. O výsledku šetření Komise zpracuje zprávu, kde se vyjádří, zda udělení licence doporučuje či nikoliv a své vyjádření odůvodní. Zprávu předá do 15 dnů od konání místního šetření žadateli a MŽP. MŽP rozhodne o udělení či neudělení licence do 90 dnů od podání žádosti, při svém rozhodování bere v úvahu vyjádření Komise.49 Provozovatel zoologické zahrady musí splňovat určité podmínky, aby mu mohla být udělena licence. Tyto podmínky uvádí zákon o zoologických zahradách v § 6 odst. 2. Musí chovat živočichy v podmínkách zajišťujících biologické a ochranářské požadavky jednotlivých druhů a zajišťujících zdraví a pohodu živočichů, předcházet únikům těchto
49
§ 5 a § 6 zákona č. 162/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů
29
živočichů a šíření parazitů a původců nákaz z vnějšího prostředí, musí také vést průběžné záznamy o chovaných zvířatech, účastnit se výzkumu prospěšného pro ochranu druhů nebo školení v ochranářských dovednostech nebo se účastnit znovu vysazovaní druhů volně žijících živočichů do původních areálů výskytu. Další podmínkou je vychovávání veřejnosti k ochraně přírody, zajišťování výkonu činností souvisejících s péčí o chované živočichy odborně způsobilými fyzickými osobami, kterými jsou osoby s vysokoškolským vzděláním v oboru veterinární lékař, biolog-zoolog, zemědělský inženýr - zootechnik nebo v jiných oborech s minimálně dvouletou praxí v oblasti chovu živočichů chovaných v zoologických zahradách. Poslední podmínkou je bezúhonnost, kdy tato osoba nesmí být v posledních třech letech pravomocně odsouzena za trestný čin se skutkovou podstatou související s činností vykonávanou v zoologické zahradě, pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen, nebo nesmí být ve stejné době uznán vinným z přestupku nebo jiného správního deliktu podle právních předpisů o ochraně přírody a životního prostředí, veterinárních předpisů nebo předpisů na ochranu zvířat proti týrání. U žadatele, kterým je právnická osoba, musí být tato bezúhonnost splněna u všech členů statutárního orgánu. Jestliže žadatel tyto podmínky nesplňuje, k udělení licence musí alespoň doložit, že je schopen je splnit do dvou let.50 Licence se vydává na dobu neurčitou a žadatel její kopii musí viditelně vystavit ve vchodech do zoologické zahrady pro veřejnost. Provozovatel musí oznámit MŽP všechny změny týkající se údajů v žádosti. Provozovatel je taktéž povinen každoročně vypracovat a zaslat MŽP a veřejnosti výroční zprávu o činnosti zoologické zahrady. Tuto zprávu musí poslat nejpozději do konce července následujícího kalendářního roku. Jestliže podmínky stanovené zákonem o zoologických zahradách jsou porušeny, může MŽP zahájit řízení o zrušení licence, a jestliže se tyto podmínky týkají chovu nebo provozu, může předběžným opatřením uzavřít tento provoz nebo chov. Řízení je možné v některých odůvodněných případech přerušit, a to až na dobu 12 měsíců, kdy v této době má provozovatel odstraňovat nedostatky, které když odstraní, řízení se zastaví. O zrušení licence MŽP vyrozumí orgány, které se vyjadřovaly k udělení licence a ostatní účastníky řízení o udělení licence.51 Licence zaniká v situacích uvedených v § 9 tedy uplynutím doby platnosti, zánikem nebo smrtí provozovatele nebo ukončením provozování zoologické zahrady, kdy tento záměr musí dopředu provozovatel oznámit MŽP. Ani zrušení a zánik licence ale neosvobozuje provozovatele od povinností zabezpečit řádnou péči chovaným živočichům a nakládat s nimi 50 51
§ 6 odst. 3 zákona č. 162/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů § 8 zákona č. 162/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů
30
v souladu s právními předpisy. MŽP provádí pravidelnou kontrolu zoologické zahrady ve spolupráci s inspekcí a Komisí, a to minimálně jednou za 2 roky. Zjišťují zejména, zda jsou plněny podmínky stanovené zákonem o zoologických zahradách.52 Názory na chovy zvířat v zoologických zahradách se velmi různí. Podle mého názoru zde pracují kvalifikovaní lidé a jedná se o způsob záchrany některých druhů, které by jinak ve volné přírodě vyhynuly, stejně tak může sloužit jako učební pomůcka a možnost styku se zvířaty, se kterými je těžké se za normálních okolností střetnout. Nejsem proto proti existenci zoologických zahrad. Zákonná úprava je na tomto úseku velmi podrobná, dbá zejména na zajištění kvalifikovaného personálu zoologických zahrad. Proto si myslím, že je zde zvířatům zajištěn spokojený život pod odborným dohledem. 3.2.3
Chov volně žijících druhů dle zákona o myslivosti
Jak už bylo výše řečeno i myslivec je chovatelem ve smyslu zákona o myslivosti. Tento zákon upravuje zejména chov zvěře, čímž se myslí obnovitelné přírodní bohatství představované populacemi druhů volně žijících zvířat.53 Chovem zvěře podle toho zákona se myslí odborné zásahy sledující určité vymezené biologické cíle, zachování rovnováhy mezi stavem spárkaté zvěře54 a prostředím, udržování přírodní kvality genofondu zvěře, cílené zvyšování chovné kvality zvěře a úprava stavu zvěře na optimální stav.55 Zákon o myslivosti dělí druhy zvěře na ty, které nelze lovit podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a druhy zvěře, které lze obhospodařovat lovem. Jestliže se chovatel rozhodne chovat zvěř v zajetí, musí splnit určité podmínky. Chov zvěře v zajetí je možný jen se souhlasem orgánu státní správy myslivosti. K žádosti přikládá chovatel vyjádření veterinárních orgánů a orgánů na ochranu zvířat proti týrání k navrhovaným podmínkám chovu. Souhlas není třeba, jestliže se jedná o chov v zoologických zahradách zřízených obcí nebo krajem, anebo jestliže jde o držení nebo chov loveckých dravců. Za chov v zajetí se nepovažuje krotký a polodivoký chov zvěře určený pro účely zazvěření honiteb, péče o zraněnou zvěř po nezbytnou dobu, záchranné chovy a stanice potřebné péče o zraněné živočichy zřizované podle předpisů o ochraně přírody.56 Speciální souhlas orgánů státní správy myslivosti a orgánu na ochranu zvířat proti týrání vyžadují chovy lišek, za účelem výcviku psů.57 52
§ 13 zákona č. 162/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů § 2 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů 54 tj. lovní přežvýkavci z řádu sudokopytníků a prase 55 § 3 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů 56 § 7 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů 57 § 7 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů 53
31
3.2.4
Chov volně žijících zvířat dle ZOPK
ZOPK též upravuje chov zvířat v souvislosti s ochranou zvláště chráněných živočichů. V § 50 tohoto zákona je zakotveno, že je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chovat v zajetí, atd. Lze ale udělit výjimku z těchto zákazů, jestliže jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody. Výjimku zde povoluje orgán ochrany přírody, konkrétně obecní úřad. Výjimku lze povolit např. v zájmu ochrany volně žijících živočichů nebo v případě ptáků pro odchyt, držení nebo jejich jiné využívání v malém množství. Orgán ochrany přírody v rozhodnutí o výjimce může stanovit povinnost označení živočicha zvláště chráněného druhu nezaměnitelnou a trvalou značkou a rovněž stanovit podmínky pro výkon povolované činnosti.58 Kromě toho, kdo chová zvláště chráněného živočicha, musí prokázat jeho zákonný původ na výzvu orgánu ochrany přírody. Bez tohoto prokázání je zákaz zvláště chráněné živočichy chovat.59 Této problematiky se týká rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 As 30/2008 ze dne 11. září 2008. Žalobce v této věci převzal do své péče mládě jestřába lesního, který podle jeho tvrzení vypadl z hnízda. Žalobce podal žádost o povolení chovu tohoto mláděte u okresního úřadu, který věc postoupil krajskému úřadu, který povolení vydal.60 O čtyři roky později u něj Česká inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“) uvedla kontrolu zvláště chráněných živočichů, mezi které jestřáb lesní patří. Po této kontrole se žalobce obrátil na krajský úřad v souvislosti s udělením výjimky podle § 56 ZOPK. Krajský úřad mu tuto výjimku povolil. Jelikož ale v době kontroly tuto výjimku neměl, ČIŽP s ním v mezidobí zahájila přestupkové řízení. Žalobce byl uznán vinným ze spáchání třech přestupků (neprokázal zákonný původ a povolený způsob nabytí jestřába a držel ho bez výjimky podle § 56 ZOPK) a byla mu uložena pokuta ve výši 30 000 Kč. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, ale MŽP jeho odvolání zamítlo.61 Žalobce napadl tedy rozhodnutí ČIŽP u Městského soudu v Praze, který rozhodnutí zrušil a vrátil věc k novému projednání. Městský soud uvedl, že žalobce v původní žádosti o povolení chovu jestřába nespecifikoval, zda se jedná o žádost podle ZOPK, nebo podle zákona o myslivosti. Okresní úřad dovodil, že se jedná o žádost dle zákona o myslivosti, a proto věc postoupil krajskému úřadu, který je orgánem státní správy myslivosti. Z rozhodnutí krajského úřadu nevyplynulo, že by měl žalobce žádat o výjimku dle ZOPK. Navíc měl být o tom řádně poučen.62 58
§ 56 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů § 54 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů 60 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 1 As 30/2008 - odstavec 1 61 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 1 As 30/2008 - odstavec 2 62 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 1 As 30/2008 - odstavec 3 59
32
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel kasační stížnost, ve které uvádí, že na nutnost podání si žádosti o výjimku žalobce upozorňovalo už Ministerstvo zemědělství (dále jen „MZ“) ve svém stanovisku. Také v rozhodnutí krajského úřadu bylo uvedeno, že nenahrazuje výjimku dle ZOPK. Proto si myslí, že žalobce byl dostatečně poučen, a přesto o výjimku nepožádal. Proto stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek zrušil a vrátil věc k novému projednání.63 Žalobce na to uvádí, že svojí žádost myslel obecně včetně všech potřebných výjimek, a proto nevěděl, že nepodává výjimku dle ZOPK. Podle něho pochybil správní orgán, který mu výjimku nevydal a ani jej nepoučil o tom, že žádost je neúplná.64 Podle Nejvyššího správního soudu je kasační stížnost nedůvodná. Nejvyšší správní soud zjistil, že přestupek spáchán byl, ale jak k tomu dodává Městský soud, žalobce byl v dobré víře, že má všechna povolení a výjimky vyřízeny. V rozhodnutí krajského úřadu bylo jednoznačně napsáno, že se jedná o povolení ve smyslu zákona o myslivosti a že nenahrazuje výjimky a povolení dle ZOPK. I ve stanovisku MZ bylo uvedeno, že se jedná pouze o povolení k chovu. Z tohoto je zřejmé, že žalobce nemohl nabýt přesvědčení, že mu byla udělena výjimka podle ZOPK. Dovodil také, že nebyla porušena poučovací povinnost správních orgánů, protože poučovací povinnost souvisí s poučováním o procesních právech a povinnostech. Jelikož ale žalobce podal žádost velmi obecně, lze mít za to, že byla podána tak, aby zahrnula žádosti pro všechny tři povolení a výjimky.65 Nejvyšší správní soud dovodil, že skutečnost, že nebyl držitelem výjimky, nastala výlučně v důsledku nezákonného úředního postupu a nenese na ní tudíž žalobce vinu. Žalobce podal neprodleně poté, co mu byl předán jestřáb, žádost o povolení výjimky dle ZOPK, ale správní orgán příslušný k jejímu vydání věc postoupil nadřízenému orgánu. Žalobce tedy nemohl být v dobré víře, že tuto výjimku má, ale o jeho žádosti nebylo vůbec rozhodnuto. Proto na něj nelze pohlížet, jako by o výjimku vůbec nežádal. Navíc, jestliže by žalobce nejdříve sháněl potřebná povolení a až následně se začal starat o mládě jestřába, bylo by ohroženo na životě, čímž by došlo k porušení účelu ZOPK. Městský soud tedy došel ke správnému rozhodnutí. Jedinou smutnou věcí na této kauze bylo, že jestřáb se během trvání sporu ztratil.66 Závěry Nejvyššího správního soudu mi připadají správné. Zejména se připojuji k názoru, že formalismus spojený s vyřizováním potřebné dokumentace, na základě které by mohl žalobce chovat jestřába v souladu se zákonem, by mohl vést ke smrti živočicha. 63
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 1 As 30/2008 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 1 As 30/2008 65 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 1 As 30/2008 66 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 1 As 30/2008 64
- odstavec 5 - odstavec 6 - odstavec 10 - 13 - odstavec 25 - 26
33
V takových případech, i když se jedná o protiprávní jednání, by neměla státní správa zasahovat. Podle ZOPK je dále zakázáno zřizovat v národních parcích (§ 16 odst. 1 písm. I), chráněných krajinných oblastech (§ 26 odst. 3 písm. b) a národních přírodních rezervacích (§ 29 písm. g) intenzivní chovy zvěře, např. obory, farmové chovy a bažantnice, v národních parcích toto neplatí, jedná-li se o záchranné chovy. 3.2.5
Shrnutí
Právní úprava chovu volně žijících zvířat je podle výše uvedeného roztříštěna v mnoha právních předpisech. Souhlasím s tím, že by měla být velmi podrobná, ale tato roztříštěná úprava by spíše mohla vést ke zmatkům a chovatel, který se rozhodne pro chov volně žijících zvířat, by mohl snadno opomenout nějakou povinnost. Vhodnější by byla ucelená úprava v jednom předpise, která by byla taktéž podrobně a přehledně zpracována s ohledy na zachování těchto zvířat především ve volné krajině. Přikláním se k tomu, že v zajetí by měla být chována hlavně zvířata domestikovaná nebo hospodářská, zatímco zvířata volně žijící by měla být takto chována pouze ve výjimečných případech, např. pro vzdělávací účely, pro jejich ochranu před vyhynutím nebo jestliže by byla zraněná. Jsem toho názoru, že by se mělo uvažovat o úplném zákazu chovu některých zájmových zvířat v zajetí. Mám na mysli zejména tzv. chov nebezpečných zvířat. Nemyslím si, že by měl mít téměř každý za určitých podmínek možnost chovat doma např. lvy nebo krokodýly, i když zde zákon nastavuje celkem přísné podmínky pro získání povolení k těmto chovům. Myslím si, že to je v dnešní době spíše otázka módy, než opravdový zájem o toto zvíře. Navíc nesprávné zacházení může vést nejen k týrání tohoto zvířete, ale i ohrožení jiných lidí nebo zvířat. Zachovala bych pouze jejich chov v zoologických zahradách, kde k tomu, podle mého názoru, existují relevantní důvody. Patří mezi ně především zachování druhu a jeho ochrana před vyhynutím a výukové důvody.
34
4
CHOVY V EKOLOGICKÉM ZEMĚDĚLSTVÍ Jednou z možností, jak chovat zvíře, je podrobit tento chov pravidlům ekologického
zemědělství. V této práci bych chtěla přiblížit, co vlastně obnáší stát se ekologickým zemědělcem, čím začít, jestliže se rozhodnu pro ekologické zemědělství. Jelikož mě toto téma velmi zajímá a vzhledem k tomu, že je tento způsob chovu zvířat v současné velmi diskutován, chtěla bych se mu věnovat později v samostatné kapitole zabývající se specifiky tohoto institutu. Na úvod bych chtěla uvést, že vznik tohoto institutu reagoval především na nespokojenost společnosti s konvenčním zemědělstvím. Tato nespokojenost upozorňovala zejména na týrání zvířat ve velkochovech, špatné podmínky ustájení, transportu a porážky, nadbytečné chovatelské úpravy zvířat (např. kupírování ocasů), znečištění životního prostředí odpady z velkovýkrmen a velkochovů hospodářských zvířat, řízená reprodukce, používání průmyslových krmných směsí apod.67 Chov zvířat v ekologickém zemědělství se řídí obecnou právní úpravou pro chov zvířat, nicméně je zde velké množství specifik upravených ve speciálních právních předpisech.
67
ŠARAPATKA, B.; URBAN, J. a kol. Ekologické zemědělství v praxi. Šumperk: PRO-BIO, 2006, str. 14
35
5
EKONOMICKÁ STRÁNKA KONVENČNÍHO A EKOLOGICKÉHO CHOVU V této části práce bych se chtěla zaměřit na ekonomické výhody a nevýhody
jednotlivých chovů. Jako příklad bych chtěla uvést náklady a výnosy chovu kuřat produkovaného na maso v konvenčním a ekologickém chovu. Rozdíly v obou chovech počínají vylíhnutím a trvají po celou jeho dobu. Rozdíl začíná už u původu kuřat v jednotlivých druzích chovu. Kuřata chovaná v konvenčním chovu jsou vyšlechtěna k rychlejšímu růstu určitých částí těla. Podstata tohoto šlechtění spočívá v tom, že se vybírají nejvhodnější samci a samice (tzv. rodičovské páry) v populaci, kdy tyto páry odpovídají předem stanovenému šlechtitelskému záměru. Nežádoucí jedinci se z chovu vyřazují a k plemenitbě se vybírají jen jedinci vhodní. Výsledkem jsou kříženci, kteří jsou používání v chovech určených pro produkci masa. Takto šlechtěná kuřata nelze chovat v ekologickém zemědělství, takže některé společnosti začínají šlechtit takové druhy, které nejsou v rozporu s ekologickým zemědělstvím a zároveň v souladu s nařízením Komise č. 889/2008 a jejím článkem 12 bodu 5.68 Jako příklad bych uvedla společnost Cobb, kdy pro konvenční zemědělství vyšlechtili druh Cobb500 a pro ekologické zemědělství nabízejí druh CobbSasso150, jehož cena je asi o 10 % vyšší. U konvenčního chovu jsou pravidla určena zejména zákonem na ochranu zvířat proti týrání. Podle § 12d tohoto zákona nesmí překročit u chovu kuřat produkovaného na maso hustota kuřat 33 kg/m2. Za předpokladu, že kuře má v době, kdy je určeno na porážku v průměru 1,8 - 2 kg, to znamená, že na m2 je v průměru možné mít maximálně 17 kuřat na tuto plochu. Tento počet může být vyšší, jestliže chovatel prokáže soubornou dokumentaci zahrnující především podrobné technické údaje o hale a jejím vybavení, dále musí zajistit, aby každá hala v hospodářství byla vybavena větracím systémem a případně vytápěcím a chladicím systémem, které jsou projektovány, zkonstruovány a provozovány za podmínek stanovených prováděcí vyhláškou č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, v pozdějších zněních. Po splnění těchto podmínek může být hustota kuřat na m2 až do výše 39 kg/m2, což zvyšuje počet kuřat na m2 na 20 kusů. Za podmínek stanovených v § 11b prováděcí vyhlášky může vzrůst hustota kuřat ještě o další 3 kg/m2, čímž dostáváme hustotu 42 kg/m2, což činí 22 kuřat na m2. Oproti tomu v ekologickém zemědělství je přílohou č. 3 nařízení Komise (ES) č. 889/2008 dovoleno pouze 10 kuřat na m2 při maximální dovolené hustotě 21 kg/m2 68
NADACE NA OCHRANU ZVÍŘAT Kampaň pomozte kuřeti aneb kuře ještě žije? [online] Aktualizováno 14. 6. 2006 [cit. 23. 11. 2011] Dostupné z: http://www.ochranazvirat.cz/275/50/cz/file/
36
u vnitřních ploch a 4 kuřata na m2 u venkovních ploch. Z tohoto plyne závěr, že z ekonomického hlediska je výhodnější konvenční chov, kde na stejné ploše je možné v průměru chovat až dvakrát tolik zvířat. Rozdíly v chovu těchto zvířat se ale netýkají pouze jejich počtu na m2, ale jsou zde i další kritéria. Chov kuřat v ekologickém zemědělství se od konvenčního zemědělství liší i délkou chovu a rozdílným krmivem. Zatímco kuřata chovaná na maso jsou chována v průměru mezi 35 - 38 dny, ekologická musejí být minimálně 81 dní stará v době jejich porážky, což stanoví nařízení Komise (ES) č. 889/2008. Z toho vyplývá, že chov ekologických kuřat trvá přibližně dvakrát takovou dobu, přičemž vznikají další náklady na chov v podobě krmiva a spotřebované energie např. na přidání umělého světla nebo na topení. Kuřata v ekologickém chovu se mohou krmit pouze biokrmivy, která se vyrábějí nejčastěji z biokukuřice, bioobilí bez pesticidů a další chemie. Cena těchto biokrmiv je přibližně dvojnásobná než cena za běžné krmivo pro kuřata v konvenčním chovu.69 Problémů u ekologických chovů kuřat nastává hned několik. Farmy zařazené do ekologického zemědělství mají většinou chov kuřat jako vedlejší činnost vedle chovu např. masného skotu. Jestliže se někdo rozhodne pro ekologický chov zaměřený čistě na kuřata produkovaná na maso, bude mít nejdříve problém se získáním vajec od rodičovských párů způsobilých pro produkci v ekologickém zemědělství, jelikož líheň s těmito rodičovskými páry v České republice zatím neexistuje. Dalším problémem bude získat krmení v biokvalitě. Menší producenti kuřat v ekologických chovech v České republice si zatím opatřují krmivo tak, že si ho sami vypěstují. Je to možné hlavně proto, že se jedná o menší producenty.70 Tomu, kdo by se chtěl tomuto chovu věnovat ve velkém, vzniká problém ten, že doposud neexistuje žádná společnost, která by vyráběla krmné směsi v biokvalitě. Jestliže shrneme výše zmíněné závěry, dospějeme k následujícím výsledkům. Na stejný počet kuřat v ekologickém chovu potřebujeme dvakrát větší halu, kde jsou kuřata chována, než pro konvenční chov. K tomu navíc potřebujeme další venkovní prostor, který je dvaapůlkrát větší než hala (podle přílohy č. 3 nařízení Komise (ES) č. 889/2008 lze na m2 venkovní plochy chovat 4 kuřata určené pro produkci masa), který v konvenčním zemědělství není zapotřebí. Nepochybně tak konvenční chov má menší nárok na prostor. Co se týká vstupních nákladů, cena za nákup vylíhnutých kuřat pocházejících z rodičovských párů způsobilých pro chov v ekologickém zemědělství je asi o 10 % vyšší 69
BIO PARK Bio kuřecí - časté dotazy. [online] [cit. 23. 11. 2011] Dostupné z: http://www.biokureci.cz/index.php?page=caste-dotazy 70 BIO PARK České biokuřecí maso konečně v prodeji. [online] Aktualizováno 22. 4. 2009 [cit. 23. 11. 2011] Dostupné z: http://www.biokureci.cz/index.php?page=aktuality&id_akt=31
37
oproti vylíhnutým kuřatům pocházejících z rodičovských párů určených pro konvenční chov, ale vzhledem k celkem nízké ceně za jedno vylíhnuté kuře je tento rozdíl téměř zanedbatelný. Jelikož je krmivo pro ekologicky chovaná kuřata dvakrát tak dražší a díky déle trvajícímu chovu se jich spotřebuje dvakrát tolik než u konvenčních chovů, vzniknou tak chovateli v ekologickém chovu čtyřnásobně vyšší náklady na krmiva při stejném počtu chovaných kuřat. Dalšími faktory ovlivňující ekonomickou stránku jednotlivých chovů je procento úhynu, kdy se dá předpokládat, že u ekologických chovů bude nižší, jelikož v nižší hustotě kuřat na m2 se všichni snáze dostanou ke krmivu i k vodě. Dále výdaje za spotřebované energie na vytápění hal, na umělé svícení, na větrání, apod. Tyto výdaje se budou lišit v závislosti na ročním období, na velikosti haly, počtu kuřat, atd. Jelikož kuřata chovaná v konvenčním chovu nemají přístup k dennímu světlu, spotřeba energie na osvětlení bude vyšší, naopak vytápění hal musí být zajištěno v obou druzích chovu a při stejném počtu chovaných kuřat bude vyšší u kuřat v ekologickém chovu, jelikož ty mají vyšší nároky na prostor a větší prostor je potřeba více vytápět. Dalším kritériem je délka chovu. Jelikož ekologicky chovaná kuřata rostou minimálně 81 dní a následně je potřeba mít pauzu v délce 1 měsíce, která je potřebná např. pro obnovu travních porostů, jeden cyklus odchovu kuřat v ekologickém zemědělství trvá téměř čtyři měsíce, což je opět dvakrát tolik, než v konvenčním zemědělství, kde se dodržuje také pauza mezi jednotlivými chovy určená k dezinfekci hal. Z toho vyplývá, že za jeden odchov kuřat v ekologickém zemědělství zvládne chovatel v konvenčním zemědělství odchovy dva. Takže chovatel v ekologickém zemědělství má přibližně čtyřnásobné náklady za dvojnásobný čas pro odchov stejného množství kuřat než v konvenčním chovu. Navíc chovatel v konvenčním zemědělství má svou práci usnadněnou dostupnějším získáním vylíhnutých kuřat, snadnějším získáním krmných směsí nebo méně přísnými kontrolami chovu. Samozřejmě náročnost a vyšší náklady na ekologické zemědělství jsou odměněny vyšší cenou kuřete pro spotřebitele. Průměrně se v České republice prodává chlazené kuře z konvenčního chovu za 60 Kč za kg, zatímco chlazené kuře z ekologického chovu se průměrně prodává asi za 220 Kč za kg. To znamená, že za ekologické kuře zaplatíme v průměru asi 3,7x více, což je v porovnání s náklady na jeho chov velmi málo. Tyto závěry mohou být důvodem, proč se ekologický chov rozvíjí v České republice jen zvolna. Po ekonomické stránce je to pro chovatele nevýhodné. Jaká jsou možná řešení tohoto problému? Jedním z nich by mohlo být zvýšení cen konečného produktu. To by ale nejspíše řešení příliš účinné nebylo, jelikož už teď je jen málokdo ochoten zaplatit výrazně 38
vyšší cenu za produkt vlastně stejný, i když bez pochyby zdravější a možná i chutnější a pro pocit, že kuře z ekologického chovu prožilo plnohodnotný život. Dalším řešením by mohlo být zmírnění požadavků na chov kuřat v ekologickém zemědělství, čím by se snížily náklady. Otázkou je, kde je ta hranice, kdy ještě vede kuře plnohodnotný život, kolik prostoru přesně potřebuje ke svému životu, do jaké míry ohrožují biokvalitu látky obsažené v běžném obilí nebo kukuřici a jak moc by i zmírnění všech požadavků snížilo náklady na chov v ekologickém zemědělství. Podle mého názoru ani toto není vhodný způsob řešení problému, jelikož i mírné zmírnění požadavků na ekologické zemědělství by nevyrovnalo nynější výrazný nepoměr mezi náklady a výnosy. Dalším možným řešením by mohly být dotace od státu či Evropské unie. Otázkou je, jak dlouho bude možné tento sektor dotovat, když je očividně málo výnosný a nejbližší vyhlídky nevykazují zlepšení tohoto stavu. Stimulace ve formě menší zátěže pro životní prostředí nebo zdraví lidu zřejmě nepostačí. Jako ideální řešení by se mohla jevit kombinace obou druhů chovů u jednoho chovatele, což ale nařízení Komise (ES) č. 889/2008 v článku 17 zakazuje. Je to z toho důvodu, aby nedocházelo k záměnám zvířat a k obcházení celkem přísných pravidel pro chov v ekologickém zemědělství. Všechny tyto závěry vyznívají spíše negativně pro ekologické zemědělství, na druhou stranu si myslím, že se vždycky najdou lidé, kterým více než na zisku bude záležet na životě chovaných zvířat a na kvalitních potravinách produkovaných z chovaných zvířat.
5.1
Rozdíly v kvalitě produktů
V souvislosti s rozdělením chovu na ekologický a konvenční se naskýtá otázka, zda produkty z jednoho či druhého chovu jsou rozdílné z hlediska kvality. Tuto otázku zpracovává odborný časopis Náš Chov, který se konkrétně zabýval kvalitou mléka pocházející z konvenčního a ekologického chovu. Výzkumný ústav pro chov skotu si tuto otázku položil a zkoumal kvalitu mléka v jednotlivých chovech, jelikož existuje poměrně málo informací o této otázce. Existují různé názory na kvalitu mléka v těchto chovech. Jeden z nich je, že je stejná, pouze v ekologickém zemědělství se projevuje nižší užitkovost. Jiné názory se kloní k vyšší kvalitě mléka z ekologického chovu, jelikož je tento skot krmen kvalitnějším krmivem a má možnost pastvy. Výzkum se tedy zaměřil na rozdíly mléka v ekologickém chovu při aplikaci pastvy a v konvenčním chovu s krmivy založenými na bázi konzervovaných krmiv. Výzkum se také snaží zachytit vliv pastvy na kvalitu mléka, proto byly vzorky odebírány pouze v letním 39
krmném období od jedné rasy skotu. Výsledkem tohoto výzkumu bylo, že mléko z ekologického chovu obsahovalo méně bílkovin, přičemž další ukazatelé se výrazně nelišili. Lze z toho tedy dovodit, že oba systémy v ČR produkují kvalitní mléko pro zpracovatelské a spotřebitelské účely. 71
71
SOJKOVÁ, K. a kol. Rozdíly v kvalitě mléka u dojnic v ekologickém a konvenčním chovu. Náš chov, č. 3/2010, s. 28 - 30
40
6
SPECIFIKA CHOVU ZVÍŘAT V REŽIMU EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ 6.1
Statistické údaje ekologického zemědělství
Podle statistických údajů pro rok 2010 bylo v ČR do ekologického zemědělství zařazeno téměř 450 tis. ha půdy, což činí asi 10, 59% celkové zemědělské půdy v ČR. V roce 2010 došlo také k velkému nárůstu ekofarem o 828, takže k tomuto roku se nacházelo v ČR 3 517 ekofarem, což znamená, že již více jak 11% zemědělců v ČR je zařazeno do ekologického zemědělství. Oproti tomu průměrná velikost jedné farmy se každoročně snižuje, za posledních 9 let z 333 ha na 127 ha v roce 2010, stále je to ale více než u konvenčního zemědělství, kde průměrná velikost činí asi 80 ha. Ve srovnání s maximální povolenou velikostí ekofarmy v Holandsku, činící 60 ha, jsou české ekofarmy stále více jak dvojnásobně velké. Průměrná velikost ekofarem v celé EU pak činí 40 ha. Statistické údaje ekologického zemědělství jsou sledovány od roku 1990, kdy v ČR působili první 3 ekofarmy. Hlavními oblastmi ekologického zemědělství jsou u nás již tradičně méně příznivé horské a podhorské oblasti. Podle statistik, největší ekofarmy najdeme v příhraničních oblastech jihočeského, moravskoslezského, ústeckého a karlovarského kraje, které činí téměř 50% plochy všech ekofarem u nás. Největší počet ekofarem najdeme v kraji jihočeském. V roce 2010 se na ekofarmách chovalo okolo 252 tis. kusů zvířat, což je o 12,4% více jak v roce předcházejícím. Ve statistice jsou uvedeny pouze zvířata již zařazená do biochovů, nikoliv zvířata v přechodném období. Mezi chovanými zvířaty suverénně vítězí skot s 88,8% ze všech chovaných zvířat v ekologickém zemědělství, na druhém místě je chov ovcí se 7% všech chovaných zvířat v celkovém měřítku EU. Zajímavé je, že za poslední rok v EU přibylo téměř 84% chovaných nosnic v ekologickém zemědělství, na druhém místě je chov koní, kde nárůst činí 20%. V ČR má největší zastoupení ekologicky chovaných zvířat také skot se 60%, na druhém místě je chov ovcí s 22%, na třetím pak chov drůbeže s 12,3%. Kromě tradičních druhů jako je skot, ovce, kozy, prasata, drůbež a koně, se v ČR v ekologickém zemědělství chovají i bizoni, osli, lamy, pratuři, jelenovití, králíci nebo včely. Podle statistiky se v roce 2010 nechovaly v ČR v ekologickém zemědělství žádné ryby, ač rok předtím jejich počet činil 458.72 Podle statistik z roku 2010 11,6% ekofarem provozuje zároveň konvenční zemědělství. Úspěšnost ekologického zemědělství dokazuje i dotazník z roku 2009, kdy 82,8% dotazovaných odpovědělo, že hospodaří se ziskem, 6,7% se ztrátou a 10,6% neodpovědělo. 72
MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Základní statistické údaje k 31. 12. 2010. [online] Aktualizováno 28. 2. 2011 [cit. 13. 12. 2011] Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/statistika-a-pruzkumy/
41
Dotazník jednoznačně neukazuje, zda více ztrátové jsou malé nebo velké farmy. Podle dotazníku odpověděli, že jsou ve ztrátě farmy v rozmezí 0,21 ha až 1681 ha. Dotazník ale ukázal, že více ztrátové jsou ekofarmy zabývající se trvalými kulturami, což jsou sady, zahrady, vinice a chmelnice.73 6.2
Walfare zvířat a ekologické zemědělství
Znovu bych se ještě chtěla vrátit k životní pohodě zvířat, neboli walfare zvířat. Souhlasím s autorkou knihy Právní ochrana zvířat Janou Prchalovou, že v dnešní době se kvalita života zvířat bohužel plně odráží od poptávky na trhu, která vyžaduje maximální snížení cen všech produktů. Je tedy třeba produkovat s co nejnižšími náklady, což v praxi znamená ubírání prostoru k žití zvířatům, snižování kvality krmiv, apod. Na základě těchto požadavků bylo ve 20. století vyvinuto intenzivní zemědělství, aby snížilo náklady na produkci. Zvířata se začala považovat spíše za věci, obchodní zboží. Postupně proti tomuto způsobu chovu začali brojit ochránci zvířat, které vyslyšela EU a stanovila základní požadavky pro chov hospodářských zvířat. Příkladem přechodu k lepším životním podmínkám chovaných hospodářských zvířat může být i výše zmíněné zrušení konvenčních klecových chovů u nosnic do počátku roku 2012. Mají se nahradit novými obohacenými klecemi, které by měly nosnicím zajišťovat lepší životní standard. V některých evropských státech již dnes některé velké obchodní společnosti vejce z konvenčních chovů nenabízejí. Jedná se hlavně o Rakousko a Velkou Británii.74 I když změna k lepšímu životu hospodářských zvířat postupuje jen velmi pomalu, protože převážnou část trhu stále pokrývají výrobky ze zvířat chovaných v intenzivních chovech, stále více se v posledních letech rozvíjí ekologické zemědělství, které zajišťuje lepší životní standard zvířatům, což je zajištěno systémem kontrol, certifikací a označování. Otázkou je, zda někdy v budoucnu bude možné alespoň z poloviny nahradit produkty intenzivního hospodářství za produkty z ekologického hospodářství. Vzhledem k tomu, že světová populace se stále zvyšuje a poptávka po veškerých zemědělských produktech úměrně s tím, podle mého názoru nikdy nebude možné prosadit a praktikovat ekologické zemědělství ve větší míře. Stále tak zůstane pouhým zpestřením trhu a zajištěním spokojeného života pro několik jedinců zvířat. Podle mého názoru tedy budoucnost ekologického zemědělství závisí zejména na spotřebiteli, zda bude tyto výrobky ochoten podporovat jejich nákupem. 73
MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Základní statistické údaje k 31. 12. 2010. [online] Aktualizováno 28. 2. 2011 [cit. 13. 12. 2011] Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/statistika-a-pruzkumy/ 74 PRCHALOVÁ, J. Právní ochrana zvířat. Praha: Linde, 2009, str. 72
42
6.3
Počátky ekologického zemědělství
První úvahy o ekologickém zemědělství se datují do počátku 20. století. Nastávaly problémy s negativními dopady produktů tehdy rozvíjející se biochemie. Vznik ekologického zemědělství je spojen se jménem britského botanika sira Alberta Howarda a se jménem Rudolfa Steinera, zakladatele systému biodynamického zemědělství, tedy obdobou ekologického zemědělství. Ekologické zemědělství je založeno na využívání přírodních procesů, využití obnovitelných zdrojů a na moderních agrotechnických metodách. Ekologicky hospodařící zemědělci nepoužívají látky a postupy znečišťující a zatěžující jiné ekosystémy. Omezují vnášení chemických látek do vody, ovzduší, rostlin a zvířat, nevnášejí cizorodé látky do potravního řetězce, starají se o životní pohodu zvířat, jejich výživa i porážka musí splňovat určité standardy.75 V České republice se ekologické zemědělství rozvíjí zejména v posledních letech. Zemědělci, provozující ekologické zemědělství, jsou sdruženi hlavně ve svazu Pro-bio, což je Svaz ekologických zemědělců. V Německu existuje taktéž sdružení ekologických zemědělců s názvem Bioland, které školí i české poradce v oblasti ekologického zemědělství. 6.4
Podmínky pro založení chovu v ekologickém zemědělství
Zemědělec, který se chce stát ekologickým zemědělcem, musí splnit podmínky stanovené zejména zákonem č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve zněních pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ekologickém zemědělství“), stejně tak i dalších předpisů platných pro oblast zemědělství a chovu zvířat. Tento zemědělec musí mít ke svému podnikání certifikát, a pak své výrobky označovat kódem kontrolního orgánu (CZ - KEZ), jimiž v ČR jsou KEZ o.p.s, neboli Kontrola ekologického zemědělství, ABCERT AG a BIOKONT CZ s.r.o. Dále ekologičtí zemědělci značí své produkty znakem ekologického zemědělství, kterým je tzv. „zelená zebra“. Zelená zebra je hlavním rozpoznávacím znakem produktů z ekologického zemědělství, ale jelikož na českém trhu najdeme i bioprodukty z jiných států, které mohou mít jiné označení, není zelená zebra jediným rozpoznávacím znakem biopotravin. České výrobky ho ale používají.76 EU se snaží podporovat zemědělce v ekologickém zemědělství a jako motivaci zavedla vázanost přímých podpor zemědělcům na dodržování základních norem v oblasti životního prostředí, bezpečnosti potravin, zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat a dobrého 75
KOTĚRA, J.; VALEŠKA, J. Ekologické zemědělství a biopotraviny: Otázky a odpovědi pro ekoporadny. Praha: PRO-BIO LIGA ochrany spotřebitelů potravin a přátel ekologického zemědělství, 2010, str. 5 76 PRCHALOVÁ, J. Právní ochrana zvířat. Praha: Linde, 2009, str. 72 - 73
43
zemědělského a ekologického stavu, nazývaného též cross compliance, v překladu kontroly podmíněnosti. Nyní tuto oblast upravuje nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. 1. 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce.77 Tato problematika bude více rozebrána v kapitole o dotacích. Kontroly těchto zemědělců jsou celkem přísné a každoročně se opakují. Kontroly spočívají i v laboratorních zkouškách biopotravin. Podle zprávy z 29. září 2011 Státní zemědělská a potravinová inspekce učinila ve druhém čtvrtletí roku 2011 kontrolu biopotravin a odhalila v několika biopotravinách nepovolené látky. Jen v jediném případě se jednalo o produkt z domácího chovu. Jednalo se jen o malé koncentrace nepovolených látek v bioproduktech, které neohrožují zdraví spotřebitele, ale v ekologickém zemědělství se nesmí vyskytovat. Kontrolní organizace kontrolují i to, zda ke kontaminaci nepovolenými látkami nedošlo např. až při skladování u zpracovatele. Podle jejich slov je velmi důležité zjistit původ nepovolených látek.78 Základním zákonem v oblasti ekologického zemědělství je tedy zákon o ekologickém zemědělství. Tento zákon navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie, a to nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 ze dne 24. června 1991 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícímu označování zemědělských produktů a potravin, ve znění pozdějších předpisů, nařízení Komise (ES) č. 1788/2001 ze dne 7. září 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro implementaci ustanovení týkajících se osvědčení o kontrole dovozů ze třetích zemí dle článku 11 nařízení Rady (EHS) č. 2092/91, ve znění pozdějších předpisů, a nařízení Komise (EHS) č. 207/93 ze dne 29. ledna 1993, kterým se vymezuje obsah přílohy VI nařízení (EHS) č. 2092/91 a kterým se stanoví prováděcí pravidla k čl. 5 odst. 4 uvedeného nařízení, ve znění pozdějších předpisů.
Od 1. ledna 2009 ale nabylo účinnosti nové nařízení Rady (ES)
č. 834/2007, které nahradilo dříve platné nařízení Rady (EHS) č. 2092/91. Zákon upravuje jen ty oblasti, které nařízení neupravuje a nechává je na národní úpravě členských zemí. 6.4.1
Základní pojmy na úseku ekologického zemědělství
Podle tohoto zákona je rozdíl mezi pojmy osoba podnikající v ekologickém zemědělství a ekologický podnikatel. Ekologický podnikatel je užší pojem a je jím osoba, která je evidována podle zvláštního právního předpisu, kterým je zákon č. 252/1997 Sb. 77
PRCHALOVÁ, J. Právní ochrana zvířat. Praha: Linde, 2009, str. 73 HORÁKOVÁ, S. Podvádět se nevyplatí, kontrole v ekologickém zemědělství nic neunikne [online] Aktualizováno 29. 9. 2011 [cit. 5. 1. 2012] Dostupné z: http://www.pro-bio.cz/cms/clanek/59859/podvadet-senevyplati-kontrole-v-ekologickem-zemedelstvi-nic-neunikne-
78
44
o zemědělství, je registrován podle zákona o ekologickém zemědělství a hospodaří na ekofarmě. Ekologickým podnikatelem není ekologický chovatel včel.79 Osoba podnikající
v ekologickém
zemědělství
zahrnuje kromě ekologického
podnikatele ještě výrobce biopotravin, což je potravina vyrobená za podmínek zákona o ekologickém zemědělství a splňující požadavky na jakost a zdravotní nezávadnost stanovenou dalšími zákony (např. zákonem č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích ve znění pozdějších předpisů), dále osoba uvádějící biopotraviny nebo bioprodukty (tj. surovina rostlinného nebo živočišného původu nebo hospodářské zvíře získané v ekologickém zemědělství) do oběhu, výrobce nebo dodavatel ekologických krmiv nebo dodavatel ekologického rozmnožovacího materiálu.80 Ekofarma je podle § 3 odst. 1 písm. g) zákona o ekologickém zemědělství „uzavřená hospodářská jednotka zahrnující pozemky, hospodářské budovy, provozní zařízení a případně i hospodářská zvířata sloužící ekologickému zemědělství.“81 6.4.2
Základní ustanovení pro chov v ekologickém hospodářství
V ekologickém zemědělství není možné chovat všechna hospodářská zvířata, ale jen ta, která stanoví vyhláška Ministerstva zemědělství č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství (dále jen „vyhláška“). Jsou jimi podle § 2 této vyhlášky skot, ovce, koně, prasata, kozy, králíci, drůbež, ryby a včely. Na ekofarmě je možné chovat i křížence koně. Ostatní zvířata, která nejsou vyjmenovaná ve vyhlášce lze na farmě chovat, ale pouze v zájmovém chovu, který není předmětem podnikání (např. chov holubů). Pokud je takový chov předmětem podnikání, nesmí být součástí ekofarmy. Může jít např. o farmový chov. Podle § 4 odst. 1 zákona o ekologickém zemědělství nesmí ekologický podnikatel souběžně s produkcí bioproduktů produkovat stejné suroviny rostlinného nebo živočišného původu jinou zemědělskou výrobou. Na ekofarmě je souběžná produkce zakázána. To neplatí u chovu včel. Znamená to tedy, že v případě provozování ekofarmy a konvenčního chovu na jedné farmě, musí být na každé farmě chovány jiné druhy hospodářských zvířat. Je to z důvodu záměny produktů z konvenčního chovu za produkty z ekofarmy. U skotu nelze chovat souběžně ani masný skot např. v konvenčním chovu a mléčný skot v ekochovu.
79
§ 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 242/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů § 3 odst. 1 písm. e) zákona č. 242/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů 81 § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 242/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů 80
45
6.4.3
Registrace a přechodné období
Jestliže se někdo rozhodně podnikat v oblasti ekologického zemědělství, musí podat žádost o registraci na MZ. Dnem, kdy žádost byla doručena MZ, začíná tzv. přechodné období, což je období, ve kterém dochází k přeměně zemědělské výroby na ekologické zemědělství a k odstranění vlivu negativních dopadů předchozí zemědělské činnosti na zemědělskou půdu, krajinu a životní prostředí.82 V tomto období mají žadatelé o udělení registrace stejné povinnosti jako ekologičtí podnikatelé. MZ vede seznam osob zařazených do přechodného období včetně údajů o výměře obhospodařovaných pozemků, který je zveřejňován na internetu na jejich stránkách.83 Toto přechodné období trvá 2 roky na orné půdě, travních porostech, u víceletých pícnin a u chovu ryb, 3 roky pak trvá u sadů, vinic a chmelnic.84 Přechodné období neplatí u maloobchodních prodejců, kteří pouze prodávají již balené a označené produkty ekologického zemědělství, což je logické, jelikož se se samotným produktem vůbec nedostanou do kontaktu. Žadatel o udělení registrace musí uzavřít smlouvu o kontrolní činnosti s osobou pověřenou vydávat osvědčení o původu bioproduktů, biopotravin nebo ostatních bioproduktů (tj. ekologické krmivo nebo ekologický rozmnožovací materiál), vybranou MZ, podle § 59l obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., v pozdějších zněních. Žádost musí obsahovat náležitosti uvedené v § 6 odst. 4 zákona o ekologickém zemědělství. Jsou jimi kromě identifikačních údajů žadatele potvrzení o vstupní kontrole, kterou provedla výše zmíněná pověřená osoba (nejpozději do 60 dnů od uzavření smlouvy o kontrole) a při které nebyly porušeny podmínky zákona a předpisů EU, dále u osob zařazených do přechodného období také osvědčení o zápisu do evidence zemědělského podnikatele podle zákona o zemědělství. Této pověřené osobě musí žadatel o registraci poskytnout údaje o hospodářských budovách a provozních zařízeních, které bude používat k ekologickému zemědělství, podle údajů z katastru nemovitostí, dále označení pozemků a přehledně vyznačené mapy pozemků, na kterých chce provozovat ekofarmu, podle evidence využití půdy podle uživatelských vztahů nebo podle údajů v katastru nemovitostí a další údaje stanovené EU. Žadatel je povinen poskytnout součinnost při ověřování skutečností uvedených v žádosti. Ministerstvo vyhoví
82
§ 5 odst. 1 zákona č. 242/2000 Sb., ve znění pozdějších zákonů MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Vyhledávání subjektů [online] [cit. 6. 1. 2012] Dostupné z: http://eagri.cz/public/app/eagriapp/EKO/Prehled/Prehled.aspx?find=A&stamp=1319283704960 84 MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Zákon o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších zákonů. Komentář. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2010 83
46
žádosti, jestliže jsou splněny všechny zákonné požadavky a vydá rozhodnutí o registraci. Žadatele zapíše na seznam osob, podnikajících v ekologickém zemědělství, zveřejněný MZ na internetu na svých stránkách.85 Při nesplnění požadavků je žádost zamítnuta. Registrace je vydána u žadatelů v přechodném období nejpozději do 30 dnů od skončení tohoto období. Žádost nemůže být sepsána libovolně, ale je třeba dodržet vzor, který je přílohou vyhlášky. Její rozsah je jedna strana A4. Na žádost je třeba nalepit kolek ve výši 1 000 Kč.86 Jestliže dojde ke změně, zvýšení nebo snížení, výměry pozemků ekofarmy je potřeba, aby to ekologický podnikatel nebo osoba v přechodném období neprodleně nahlásili MZ. MZ do 30 dnů provede změnu v evidenci využití zemědělské půdy dle uživatelských vztahů nebo v katastru nemovitostí a také v seznamu podnikatelů. V případě převodu nebo přechodu vlastnictví na právnickou osobu nebo na fyzickou osobu, která podniká v zemědělství podle zákona o zemědělství, musí tento nabyvatel požádat bez zbytečného odkladu o změnu registrace u MZ, jestliže chce i nadále podnikat v oblasti ekologického zemědělství. MZ provede registraci do 30 dnů. Jelikož k oznamování změn není stanoven žádný formulář, žadatel změny ohlásí na formuláři, který si vyžádá u kontrolní organizace, se kterou uzavřel smlouvu o kontrole. Tato změna nepodléhá žádnému správnímu poplatku. Dnem doručení začíná přechodné období na nových pozemcích, jestliže se jedná o zvětšení pozemku. Při převodu či přechodu vlastnictví se žádost podává na formuláři stanoveném vyhláškou ZEZ, protože se jedná o novou registraci nového žadatele, proto je třeba zaplatit i správní poplatek.87 Zrušit registraci lze na žádost u MZ nebo ji MZ samo zruší rozhodnutím, jestliže osoba podnikající v ekologickém zemědělství opakovaně porušila zákonné požadavky, tím se myslí, že je porušila v době do 1 roku od právní moci rozhodnutí o udělení pokuty předchozího přestupku. MZ zruší registraci i v případě, že ekologický podnikatel nezíská do 36 měsíců od registrace alespoň jedno osvědčení na bioprodukt, nebo v průběhu každého dalšího roku alespoň jedno osvědčení na bioprodukt za rok. Posledním případem, kdy MZ zruší registraci je, když výrobce biopotravin, výrobce nebo dodavatel ekologických krmiv nebo dodavatel ekologického rozmnožovacího materiálu nezíská do 24 měsíců od registrace alespoň jedno osvědčení na biopotravinu nebo ostatní bioprodukt nebo v průběhu dalšího roku nezíská osvědčení na tyto produkty alespoň jednou ročně. Registrace může i zaniknout 85
MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Seznamy podnikatelů [online] [cit. 6. 1. 2012] Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/seznamy-podnikatelu/ 86 stav k 31. 12. 2011 87 MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Zákon o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších zákonů. Komentář. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2010
47
ze zákona a to v případě, že osoba podnikající v ekologickém zemědělství zemřela nebo zanikla v závislosti na tom, zda se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu, dále jestliže došlo k převodu nebo přechodu ekofarmy na jinou osobu a převodce již v ekologickém zemědělství nehospodaří. V případě zániku a po nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení registrace MZ provede neprodleně výmaz ze seznamu podnikatelů v ekologickém zemědělství.88 6.4.4
Registrace dle zákona o zemědělství
Z výše uvedeného vyplývá, že začít podnikat v ekologickém zemědělství není úplně jednoduché a vyžaduje to několik formálních úkonů, jejichž splnění trvá několik let, vzhledem k délce přechodného období. Mohou se vyskytnout i nějaké problémy jako např. situace, kdy pozemky obhospodařované v ekologickém zemědělství sousedí s pozemky v konvenčním zemědělství. Mohlo by dojít k přenosu škodlivých vlivů, a proto musí ekologický podnikatel riziko přenosu snižovat vhodnými opatřeními jako je oplocení živým plotem, větrolamy, izolační travní porosty, zřizování cest nebo pásů zeleně. Vyžaduje se tedy aktivní přístup ekologického podnikatele, aby zabránil kontaminaci svého hospodářství.89 Ještě předtím, než vůbec začne vyřizovat potřebnou dokumentaci k založení chovu v ekologickém zemědělství, se musí rozhodnout, zda chce podnikat jako fyzická nebo právnická osoba. V obou případech je potřeba se zaevidovat jako zemědělský podnikatel. Výjimku tvoří fyzické osoby provozující drobné pěstitelské a chovatelské činnosti nebo prodávající rostlinné a nezpracované živočišné výrobky, tyto osoby se evidovat nemusí. Podmínky, jaké musí být splněny pro zaevidování se, jsou uvedeny v § 2e a § 2f zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zemědělství“), především musí být tyto osoby minimálně osmnáctileté, mít způsobilost k právním úkonům, trvalý pobyt na území ČR (nejde-li o občana ČR nebo členských států EU) a musí pohovorem prokázat základní znalost českého jazyka. Kromě identifikačních údajů pak v žádosti o zápis do evidence zemědělských podnikatelů musí žadatel uvést, na jaký druh zemědělské výroby se chce zaměřit a kdy chce předběžně s podnikáním začít (příp. i tuto činnost ukončit, jestliže ji míní provozovat jen na dobu určitou). Po splnění požadavků bude tato osoba zapsána do evidence do 30 dnů ode dne podání žádosti obecním úřadem s rozšířenou působností. O tomto zápisu mu bude vydáno osvědčení.90 88
§ 8 zákona č. 242/2000 Sb., ve znění pozdějších zákonů MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Zákon o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších zákonů. Komentář. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2010 90 § 2e a 2f zákona č. 252/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů 89
48
K tomuto tématu bych uvedla nález Pl. ÚS 38/04 Ústavního soudu ČR ze dne 20. června 2006, který zrušil některé požadavky stanovené zákonem o zemědělství v souvislosti se zemědělským podnikáním. Zemědělským podnikatelem je tedy osoba, která chce provozovat zemědělskou výrobu jakou soustavnou a samostatnou činnost vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených zákonem o zemědělství.91 Zemědělský podnikatel se tedy neřídí ustanoveními živnostenského zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Ústavnímu soudu se nelíbila např. podmínka středního vzdělání, které muselo být povinně doplněno rekvalifikačním kurzem tam, kde uchazeči o podnikání v zemědělství nemají úzce zemědělsky orientované vzdělání. Tomuto vzdělání se vyrovnala pětiletá praxe v zemědělském podniku. Taková praxe musela být vykonána jen v kolektivním zemědělském subjektu, což se Ústavnímu soudu nezdálo ústavně konformní, jelikož tak preferovalo kolektivní zemědělské podniky nad podniky provozované na individuálním principu.92 Neadekvátní se mu zdála i podmínka splnění odbornosti osobně platící pro všechny fyzické osoby, kterým tak zákonem byla odepřena možnost podnikání. Podle Ústavního soudu tato podmínka nesplňuje princip potřebnosti a přiměřenosti. Podle slov soudu by bylo možné dosáhnout stanovené odbornosti např. prostřednictvím praxí prověřeného institutu odpovědného zástupce, kterého umožňovala dosavadní úprava. Zákonodárce má při změně právní úpravy brát v úvahu úpravu dosavadní a změny provádět citlivě. Podle Ústavního soudu byl požadavek osobního splnění podmínky odbornosti a bezúhonnosti společně s krátkou lhůtou dosavadního oprávnění velmi tvrdý. Způsob, jímž byla provedena změna, nebyl podle soudu nutný, proto se rozhodl tato ustanovení z podmínek podnikání v zemědělství vyřadit a zrušit je.93 Podmínka odborné způsobilosti, bezúhonnosti a dosaženého vzdělání se tedy nyní v zákoně o zemědělství nenachází. S tímto názorem Ústavního soudu úplně nesouhlasím, protože podle mého názoru je určité vzdělání nebo praxe, případně i bezúhonnost v této oblasti podnikání důležitá. Co se bezúhonnosti týká, mělo by záležet na tom, jakého trestného činu by se uchazeč dopustil, např. chovatel zvířat by neměl být v minulosti odsouzen za trestný čin týrání zvířat nebo poškozování životního prostředí. Odbornou způsobilost zajištěnou praxí nebo vzděláním v zemědělském nebo veterinárním oboru bych zachovala také, neboť si myslím, že lidé pracující v oboru, na který mají vzdělání nebo ve kterém mají
91
§ 2e zákona č. 252/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů Nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. Pl. 38/04 - právní věta 93 Nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. Pl. 38/04 - právní věta 92
49
praxi, dokážou tuto práci dělat efektivněji a více rozumí problematice již při vstupu do podnikání. Je pravda, že by to diskriminovalo ty, co toto vzdělání nebo praxi nemají, ale podle mého názoru je zemědělství činností, která je důležitá k zachování příznivého životního prostředí nebo pro lidskou potravu, a proto by jí měli dělat kvalifikovaní lidé. 6.5
Podmínky stanovené evropským nařízením
Pravidla živočišné produkce v ekologickém zemědělství stanovuje nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91. Jsou uvedena v článku 14. Ekologicky chovaná zvířata musejí být narozena a odchována v ekologických chovech. To je logické, jelikož kontaminace nežádoucími látkami může vzniknout již v době prenatální. Není ale vždy snadné získat takováto zvířata, takže je možné podle nařízení mít v chovu i zvířata, která nebyla narozena ani odchována v ekologickém chovu. Jestliže takové zvíře chceme do chovu zařadit, musí projít přechodnou dobu, která se pro každé zvíře určuje individuálně, pak může být toto zvíře do chovu zařazeno. Ekologický chov si podle nařízení nemůže zařídit laik, ale pouze člověk, který má nezbytné základní znalosti a schopnosti v oblasti zdravotních potřeb a životních podmínek zvířat. Chovatelské postupy by měly splňovat vývojové, fyziologické a etologické potřeby zvířat. Oproti konvenčním chovům, ekologicky chovaná zvířata musí mít stálý přístup na otevřená prostranství, nejsou-li z hlediska ochrany zdraví zvířat a lidí zavedena omezení. Toto má i svá negativa, jelikož tato zvířata mohou být vystavena většímu nebezpečí nákazy nemocí nebo poranění od zvířat volně žijících, na druhou stranu jim to zajišťuje bez pochyby vyšší standard žití a příjemnější prostředí. Počet zvířat na m2 je omezen, aby se zamezilo nadměrné pastvě, udusání půdy, erozi a znečištění způsobené zvířaty. Na druhou stranu si zase nemyslím, že velmi malý počet zvířat je vyhovující, např. kůň je stádové zvíře, takže i ve volné přírodě všichni koňovití vyhledávají skupiny většího počtu zvířat. Ekologicky chovaná zvířata mají být chována odděleně od konvenčně chovaných zvířat. Za určitých podmínek lze ekologicky chovaná zvířata pást na konvenčních zemědělských plochách. Vazné ustájení nebo izolování zvířat je zakázáno. Toto nemusí být dodrženo v případě jednotlivců a na omezenou dobu, a pokud to je se zřetelem na bezpečnost, životní podmínky zvířat nebo veterinární důvody vyžadováno. I s tímto ustanovením souhlasím, protože úplný zákaz uvazování a izolace by nebylo možné dodržet, jestliže by např. zvíře muselo pobývat v karanténě. Doba trvání izolace zvířat musí být, co nejkratší. Podle mého názoru se to v praxi celkem dodržuje i u konvenčních zvířat, jelikož 50
převoz působí na zvířata velmi stresově a může vést i k vyšší úmrtnosti těchto zvířat, to může být podpořeno i nepříznivými klimatickými podmínkami. A každý podnikatel, tím spíše ten s intenzivním chovem, se snaží o co nejmenší úmrtnost zvířat, jelikož to snižuje jeho zisk. Utrpení zvířete musí být co nejnižší i v případě porážky. Toto by bez pochyby mělo být zajištěno u všech chovů, ať se jedná o konvenční nebo ekologický chov. Při rozmnožování se používají přirozené metody, ale umělé oplodnění není zakázáno. V praxi je podle mého názoru více využíváno umělé oplodnění, a to z důvodu ceny a také toho, že chov je potřeba oživovat i cizí krví, jinak by mohlo dojít k příbuzenské plemenitbě, což rozhodně není žádoucí. K přirozenému rozmnožování je tak nutné zvíře převézt do jiného místa, což mu může způsobovat utrpení, stres nebo trauma, a zvířata se pak pářit nechtějí, což je velkou nevýhodou přirozené metody rozmnožování. Např. ale u plemene koně - anglického plnokrevníka je umělé oplodnění úplně zakázáno. Rozmnožování nesmí být navozeno hormony ani jinými látkami, jestliže ale nejde o způsob veterinární léčby. Nesmí se používat metody jako klonování a přenos embryí. K rozmnožování je nutné vybrat vhodné plemeno, podle mého názoru je ideální výběr stejného plemene, aby se zachovala čistokrevná linie. Krmivo by mělo pocházet ze stejného podniku, kde jsou zvířata chována nebo i z jiných ekologicky zaměřených podniků v regionu, důvodem je úspora nákladů, zamezení rozšíření nemocí apod. Zvířata mají dostávat krmivo odpovídající jejich vývoji a věku. Toto se dodržuje i v konvenčních chovech, protože všechna mláďata mají jiné požadavky na výživu než dospělí jedinci. Např. v konvenčních chovech hojně využívaná močovina, která je v ekologickém zemědělství zakázána, se může dávat pouze skotu, kterému se už vyvinuly všechny žaludky, takže kdyby se podala teleti, které je ještě nemá, zemřelo by. Hospodářská zvířata mají mít přístup na pastvu nebo k objemnému krmivu (např. senu). Krmné suroviny musejí být schváleny pro použití v ekologické produkci, kromě ekologických krmných surovin rostlinného, minerálního a živočišného původu. Nesmějí se používat růstové stimulátory94 a syntetické aminokyseliny. K tomuto zákazu bych se chtěla trochu podrobněji rozepsat. S poznáním účinků penicilinu se tato látka začala stále více používat i k léčení zvířat ve veterinární medicíně, ale i mimo ni v souvislosti s výkrmem zejména prasat a drůbeže. S množstvím spotřebovaných antibiotik přímo úměrně stoupá výskyt tak zvané získané rezistence k antimikrobiálním látkám, které antibiotika obsahují, některých bakterií, které jsou původci infekcí, v lidském
94
od 1. 1. 2006 nelze v České republice používat žádný růstový stimulátor
51
i zvířecím organismu. Tento problém se stal v současné době velmi vážným v celosvětovém měřítku. Příčinou této rezistence je nejen nadměrné užívání antibiotik v medicíně, ale i jejich používání v zemědělské výrobě. Od 60. let bylo možné přidávat malé množství antibiotik do krmiv hospodářských zvířat pro zlepšení jejich růstu. Tyto praktiky se staly terčem kritiky, protože jsou považovány jako zdroj rezistence bakterií, u kterých byla možnost šíření v potravinovém řetězci k člověku. Pod nátlakem některých národních a mezinárodních zdravotnických organizací bylo nakonec zakázáno používat antimikrobiální látky ke stimulaci růstu v zemích EU, a to k 1. lednu 2006. Až ale po téměř 4 letech se tento zákaz začal uplatňovat plošně v praxi. Většinou se ale státy tomuto zákazu podřizovaly dobrovolně už s předstihem. Další státy jako Nový Zéland, Thajsko nebo Jižní Korea se rozhodly následovat EU a tyto látky také zakázaly v živočišné výrobě. Překvapující ale je, že v USA se tyto látky pro stimulaci růstu pro potravinová zvířata stále používají.95 Značnou medializací tohoto problému je ale USA nyní vystaveno spíše negativnímu vlivu a výhody získané z krmiv s antibiotiky se smazávají.96 Podle statistik Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv u nás ale došlo v prvních třech letech zákazu k růstu celkové spotřeby antibiotik pro léčebné účely. Až v posledních letech klesla spotřeba antibiotik o 14 %. Je ale zvláštní, že zatímco spotřeba antibiotik v prvních letech výrazně stoupala, počet chovaných hospodářských zvířat v ČR klesal. Z části to mohlo být pro větší náchylnost zvířat, která byla do té doby zvyklá na pravidelný přísun antibiotik, a proto se musela častěji veterinárně léčit. Je ale zřejmé, že pokles použití antibiotik nastane až se získáním vysoké úrovně zdraví hospodářských zvířat. To je těžké zajistit, protože antibiotika nejsou jen řešením ekonomické stránky pro chovatele, ale i veterináře. Podle statistik plyne např. v Nizozemí 20-50% příjmů veterinářů právě z podávání antibiotik a dalších zvířecích medikamentů. Běžnou praxí je, že při onemocnění jednoho zvířete v chovu se preventivně antibiotikum nebo medikament aplikuje i všem ostatním zvířatům tohoto chovu. Má to i své praktické hledisko, jelikož v intenzivním chovu, kde je větší počet zvířat na menším prostoru, se nemoc rychle šíří. Řešením by bylo zavést evidenci spotřeby antibiotik na každé farmě, což by bylo významné hledisko pro státní kontrolní
95 96
stav v roce 2011 SMOLA, J. Antibiotika pro potravinová zvířata: jde skutečně o dilema? Náš Chov, č. 2/2011, str. 38
52
orgány i spotřebitele. Farmy s nízkou spotřebou by toho mohly využít při prodeji svých výrobků.97 Cílem je především minimalizovat možnost vzniku a šíření antibiotické rezistence uvnitř potravinového řetězce. Je to možné pouze za předpokladu vysoké úrovně zdraví na farmách a šetření používání antibiotik při léčbě. Důležitá je prevence hlavně těch nákaz, které mají ekonomický význam při produkci.98 Dále nařízení upravuje, že kojená mláďata jsou krmena přírodním, nejlépe mateřským mlékem. Z hlediska prevence před nákazou zvířete je vhodné vybrat správné plemeno podle podmínek chovu, dodržovat chovatelské postupy, podávat zvířeti jen kvalitní krmiva, dále je také důležité, aby měla tělesný pohyb a byly dodržovány hygienické podmínky. Přesto se může stát, že se zvíře nakazí, pak je třeba zahájit okamžitou léčbu zvířete, kdy se v krajním případě mohou používat i syntetická chemická alopatická veterinární léčiva (např. antibiotika),
jestliže
selžou
všechny
ostatní
alternativní
způsoby.
Lze
používat
imunologických veterinárních léčiv. Co se týká dezinfekčních a čisticích prostředků, lze používat jen ty, co byly schválené pro použití v ekologickém zemědělství.99 6.6
Chovy jednotlivých druhů zvířat v ekologickém zemědělství
Nyní bych chtěla trochu přiblížit podmínky chovu jednotlivých druhů zvířat v ekologickém zemědělství. Chov králíků a ryb je upraven v § 4 a § 5 vyhlášky. Chov ostatních hospodářských zvířat je upraven v nařízení Komise (ES) č. 889/2008 ze dne 5. září, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu. U hospodářských plemen zvířat by mělo být bráno v úvahu, zda jsou schopná přizpůsobit se místním podmínkám, mají být vybírána tak, aby se předešlo určitým nákazám nebo zdravotním problémům. Je to žádoucí z důvodu, že se zvířatům v pro ně přirozených podmínkách bude žít lépe a celkově jejich chov bude snadnější. Jestliže zakládáme nový chov ekologických zvířat a máme nedostatek zvířat odchovaných a narozených v ekologickém chovu, je možné použít i zvířata narozená mimo ekologický chov, kdy se v prvé řadě vybírá ze zvířat ihned po odstavu. Buvoli, telata a hříbata musejí být mladší šesti měsíců, jehňata a kůzlata 60 dnů a selata s váhou nižší než 35 kg. Dospělí savci se mohou 97
SMOLA, J. Antibiotika pro potravinová zvířata: jde skutečně o dilema? Náš Chov, č. 2/2011, str. 39 - 40 SMOLA, J. Antibiotika pro potravinová zvířata: jde skutečně o dilema? Náš Chov, č. 2/2011, str. 41 99 nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91 98
53
také použít a začít chovat v ekologickém zemědělství, ale jejich zastoupení nesmí být vyšší než 10 % u koňovitých a skotu a 20 % u prasat, ovcí a koz. V případě stád s méně než 10 kusy v prvním případě a méně než 5 kusy v druhém případě může být do chovu zařazeno jen jedno doposud neekologicky chované zvíře ročně. Tato procenta mohou na základě povolení příslušného orgánu postoupit až na 40 %, a to při podstatném rozšíření ekofarmy, při změně chovaného plemene, při zavádění nového druhu živočišné produkce a pokud hrozí nebezpečí ztráty plemen pro zemědělskou produkci.100 Tato omezení jsou podle mého názoru zavedena proto, aby se zabránilo přenosu nákaz a nežádoucích látek ze zvířat v konvenčním chovu na ekologický chov, vyšší procento je povoleno v případech, kdy je nutné získat větší počet zvířat. Ustájení hospodářských zvířat musí odpovídat článku 10 prováděcího nařízení. Technologické vybavení budov by nemělo být škodlivé pro chovaná zvířata, mělo by být též zajištěno přirozené větrání a přístup denního světla, ustájení není vůbec povinné, jestliže klimatické podmínky umožňují žít zvířeti venku. Přestože mohou být tato zvířata chována v budovách, počet zvířat musí být takový, aby zajišťoval pohodlí zvířat, jejich dobré životní podmínky a specifické potřeby, které se samozřejmě liší v závislosti na druhu, plemeně a věku zvířete. Musí zohledňovat i etologické potřeby zvířat, tedy v jaké skupině zvířat přirozeně žije. Jejich počet musí být takový, aby si mohla jednoduše lehnout, přirozeně stát, otáčet se, provádět očistu, pobývat ve všech přirozených polohách a provádět přirozené pohyby.101 Zvláštní podmínky se týkají chovu drůbeže upravené v článku 12. Prvním pravidlem je to, že nesmí být chována v klecích. Vodní ptactvo musí mít přirozeně přístup k tekoucí vodě, rybníku, jezeru nebo tůni, vždy když je to možné vzhledem k hygienickým a povětrnostním podmínkám. Budovy pro ustájení drůbeže neboli drůbežárny musejí mít také podlahy pevné, nikoliv mřížované nebo roštové, musejí být pokryty podestýlkou (ze slámy, hoblin, písku, atd.) Nosnice musejí mít zajištěn velký prostor pro sběrné místo pro trus. Drůbežárny musejí být vybaveny dostatečným množstvím hřadů (tj. bidýlek) odpovídající velikosti a musí být
100
čl. 9 nařízení Komise (ES) č. 889/2008 ze dne 5. září, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu 101 čl. 10 nařízení Komise (ES) č. 889/2008 ze dne 5. září, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu
54
vybaveny vstupními a výstupními otvory o celkové délce minimálně 4 m na 100 m2 plochy.102 V jedné drůbežárně může být maximálně 4 800 kuřat, 3 000 nosnic, 5 200 perliček, 4 000 samic kachny pižmové či pekingské nebo 3 200 samců těchto druhů nebo jiných kachen, 2 500 kapounů, hus, krůt nebo krocanů. To je velký rozdíl oproti intenzivním konvenčním chovům, kde v jedné drůbežárně může být i 80 000 kuřat a více. Celková užitná plocha drůbežáren pro drůbež na maso v rámci jedné jednotky je nejvýše 1 600 m2, což tedy při maximální ploše drůbežárny a maximálním počtu chovaných kuřat činí 3 kuřata na m2, kdy v chovu intenzivním se toto číslo pohybuje mezi 20 - 22 kuřaty na m2. Drůbežárny musejí zajišťovat snadný přístup na venkovní plochy. Denní světlo může být doplněno umělým, přičemž se ale nesmí překročit osmihodinový klid, kdy musí být světlo zhasnuto. Chov kuřat v ekologickém chovu trvá déle oproti konvenčnímu intenzivnímu chovu, a to o více jak polovinu času, kdy u ekologického chovu činí doba výkrmu 81 dní, zatímco u intenzivního konvenčního chovu se pohybuje v rozmezí od 35 do 38 dnů. U ostatní drůbeže je doba výkrmu 150 dní u kapounů, 49 dnů u kachen pekingských, 70 dní u samiček kachny pižmové, 84 dní u samců kachny pižmové, 92 dní u kachen mulard (tj. kříženec kachny pižmové a pekingské), 94 dní u perliček, 140 dní u krocanů a hus na pečení a 100 dní u krůt. Tato čísla neplatí u linie drůbeže s pomalým růstem, u kterých jsou definována příslušným orgánem. Pro chov drůbeže je také důležitý chov v hejnu, kdy odpovídá počet 8 - 50 slepic na jednoho kohouta. Pokud je počet slepic vyšší, způsobuje agresivitu v hejnu, naopak nižší počet slepic může způsobit neklid v hejnu. Pouze křepelky se chovají v párech. Volný výběh by měl být krytý vegetací, aby zajišťoval úkryt pro zvířata a je v něm snadný přístup k napájecímu a přívodnímu žlabu v přiměřeném množství.103 Podle původního nařízení Podle přílohy č. III provádějícího nařízení je v ekologickém zemědělství povoleno maximálně 6 ks nosnic nebo 10 ks kuřat na výkrm na m2 (což činí asi 21kg/m2 živé hmotnosti) ve vnitřních plochách. Ve venkovních plochách jsou to pak čtyři zvířata na m2 u obou druhů, s tím, že nesmí být překročen limit 170kg dusíku na ha ročně.104
102
čl. 12 nařízení Komise (ES) č. 889/2008 ze dne 5. září, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu 103 čl. 12 nařízení Komise (ES) č. 889/2008 ze dne 5. září, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu 104 čl. 15 nařízení Komise (ES) č. 889/2008 ze dne 5. září, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu
55
Otevřená prostranství mohou být částečně zastřešená, ale býložravci musejí mít přístup na pastvinu vždy, když je to možné. Od povinnosti přístupu na pastvu je možné se odchýlit v zimních měsících, jestliže je přístup zabezpečen po celé období pastvy a v ustájení mají možnost volného pohybu. Drůbež má přístup na otevřené prostranství vybavené ochrannými prvky alespoň po dobu jedné třetiny svého života, toto někdy není možné z důvodu omezení stanoveného EU, ale i přesto je nutné zajistit přístup drůbeže k dostatečnému množství objemného krmiva. Zvířata v ekologickém chovu je nutné chovat, jak už bylo výše zmíněno, v takovém množství, aby nebyl překročen limit vzniklého dusíku, a to 170 kg dusíku ročně na hektar zemědělsky využité půdy. Tato hranice se využívá pouze pro chlévský hnůj, sušený chlévský hnůj, dehydrovaný drůbeží trus, kompostované živočišné výkaly, včetně drůbežího trusu, kompostovaného chlévského hnoje a kapalných živočišných výkalů (tj. moč). To znamená, že chovatel musí sledovat výkaly ekologicky chovaných zvířat a počítat míru dusíků v nich pro případ kontroly. Přílohou č. IV prováděcího nařízení je určen doporučený limit zvířat na hektar, aby se zabránilo překročení tohoto limitu. Pro příklad se jedná např. o dva koňovité starší šesti měsíců, 100 plemenných samic králíků, 14 prasat na výkrm nebo 580 ks jateční drůbeže.105 Článek 16 prováděcího nařízení zakazuje chovat hospodářská zvířata chovateli bez zemědělské půdy, kterou nevlastní ani jí nemá jinak k dispozici. Je to proto, že by nemohla být nikdy splněna podmínka nepřetržité možnosti vstupu zvířat na otevřené prostranství. Je možné chovat zvířata zároveň v konvenčním i v ekologickém zemědělství, ale musí být dodrženy určité podmínky. Neekologická zvířata musejí být chována tak, aby jejich ustájení a pozemky byly odděleny od míst, kde jsou chována ekologická zvířata a zároveň se musí jednat o odlišné živočišné druhy. Podle mého názoru by byl úplný zákaz souběhu obou druhů chovů nevhodný, protože přeci jenom konvenční zemědělství je z ekonomického hlediska pro chovatele výhodnější, ale zase na druhou stranu, udržování obou zemědělství zároveň, dbát na dodržování všech pravidel, musí být pro chovatele velmi náročné. Hospodářská zvířata, která nejsou v ekologickém chovu, se po omezenou dobu mohou pást také na ekologických pastvinách v případě, že jsou zařazeny do systému podpor EU určených na ochranu životního prostředí a zlepšení životního prostředí a krajiny podle nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 a nařízení Rady (ES) č. 1257/1999.
105
čl. 15 nařízení Komise (ES) č. 889/2008 ze dne 5. září, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu
56
I ekologicky chovaná zvířata se mohou pást na konvenčně používaných pozemcích, jestliže všechna neekologická zvířata v chovu jsou zařazená do výše zmíněných podpor EU, minimálně po dobu tří let na ně nebyly použity prostředky zakázané v ekologické produkci a jestliže jejich produkty nebudou označovány za produkty ekologické. Takto lze označovat pouze produkty, kdy může chovatel doložit oddělení ekochovu od chovu konvenčního. V období sezónního přesunu je pravděpodobné, že se zvířata budou pást i mimo ekologicky ošetřované pastviny. Je to možné, ale tato pastva nesmí přesáhnout 10 % celkové roční krmné dávky (jde o procentní podíl sušiny v krmivech zemědělského původu). Ačkoliv by se podle mého názoru mělo vyvarovat neekologickému krmivu co nejvíce, někdy to je nevyhnutelné a 10 % se mi zdá jako přiměřená míra. Chovatelé si musejí v případě, že jejich ekologicky chované zvíře dostalo neekologické krmivo, uchovat o tom osvědčení.106 V ekologickém zemědělství by se neměly provádět ani různé estetické a bezpečnostní úpravy zvířat, jako kupírování ocasů nebo ořezávání zubů a zobáků (které se jinak provádí za účelem zabránění vzájemným útokům mezi zvířaty). Neplatí zde úplný zákaz, tyto zákroky mohou být povoleny příslušným orgánem, jestliže přispívají ke zlepšení zdraví, životních podmínek a hygieně zvířat. Kastrace zvířat je možná. Všechny tyto zákroky musí být provedeny kvalifikovanou osobou, ve vhodném věku a za použití anestézie nebo analgetik, které sníží utrpení zvířat na minimum. Úplný zákaz těchto zákroků by byl nemožný, jelikož např. nezkrácený ocas může vést k velkým zánětům, které působí zvířeti utrpení, které je v rozporu se zásadami ekologického zemědělství. Nakládka a vykládka zvířat se provádí tak, aby nedocházelo ke zbytečným zraněním, bez elektrické stimulace. Tento postup je pro zvíře méně bolestivý, zato mu může daleko více působit stres. Některá zvířata jakékoliv přesuny těžko snášejí.107 6.7
Dotace a kontroly podmíněnosti
6.7.1
Dotace
Pojem dotace znamená finanční transfer mezi státem, resp. institucemi a podnikateli.108 Jde o finanční obnos, který za určitých podmínek poskytne stát, jeho územněsprávní celek,
106
čl. 17 odst. 5 nařízení Komise (ES) č. 889/2008 ze dne 5. září, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu 107 čl. 18 odst. 5 nařízení Komise (ES) č. 889/2008 ze dne 5. září, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu 108 KOUŘILOVÁ, J.; PŠENČÍK, J.; KOPTA, D.: Dotace v zemědělství z hlediska komplexního pohledu a s přihlédnutím k ekologickému zemědělství. Brno: Cerm, s.r.o., 2009, str. 14
57
nebo nějaká instituce podnikateli, aby ho podpořila v hospodaření v krajině, jestliže dodržuje zásady zemědělské praxe. Dotace se zařazují v České republice do dvou základních skupin, a to podle zdroje finančních prostředků. Jedním z nich je EU, která českým zemědělcům nabízí evropské dotační programy, které jsou většinou spolufinancovány ze státního rozpočtu ČR. Druhým zdrojem je ČR, která nabízí národní dotační programy plně hrazené ze státního rozpočtu. Hlavním orgánem v oblasti dotací v České republice je Státní zemědělský intervenční fond, který spravuje a vyplácí dotace z obou dotačních programů.109 V České republice existují různé druhy dotací v zemědělství, které se člení podle různých kritérií. Základním členěním je rozdělení dle subjektu a účelu. Z hlediska subjektů může být, jak už bylo výše uvedeno, poskytovatelem dotace státní instituce, EU ale i soukromý zdroj. Z hlediska účelu se dotace dělí na ty, co podporují výrobu (tj. na úhradu nákladů, podpora produkce aj.), co podporují odstoupení od výroby (např. do projektové činnosti), dále dotace mimovýrobní nebo doplňující (např. na ochranu složky krajiny nebo walfare zvířat) a dotace podpůrné (např. na krytí úroků z úvěrů, na zvýšení výnosů). Tyto podpůrné dotace se dále dělí na dotace na pojištění a na poradenské služby. Dále se z hlediska účelu rozlišují dotace na podporu prodeje (tj. propagace a spotřeby), na odstranění následků BSE a dalších nemocí zvířat, na zachování kulturního dědictví (tzn. ochrana původních českých plemen), aj.110 Jestliže se zemědělec rozhodne žádat o dotace, může si zvolit z několika programů. Prvním z nich jsou přímé platby zahrnující jednotnou platbu na plochu, dále oddělenou platbu na cukr a rajčata a národní doplňkové platby, jež slouží na vyrovnání jednotné platby na plochu na úroveň původních členských států EU. Dále je možno v tomto programu žádat o platbu na krávy chované v systému s tržní produkcí mléka, platby v rámci méně příznivých oblastí, agroenviromentální opatření, což jsou způsoby využití půdy v souladu s ochranou a zlepšením životního prostředí, krajiny a jejich vlastností.111 Tento program je v současné době postupně nahrazován programem rozvoje venkova. Poslední platbou v tomto programu je platba v rámci oblastí Natura 2000 na zemědělské půdě. Žádosti se podávají každoročně vždy nejpozději k 15. květnu místně příslušnému pracovišti Agentury pro zemědělství
109
MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Struktura dotačních zdrojů. [online] 2011 [cit. 13. 2. 2012] Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/ 110 KOUŘILOVÁ; J., PŠENČÍK; J., KOPTA, D.: Dotace v zemědělství z hlediska komplexního pohledu a s přihlédnutím k ekologickému zemědělství. Brno: Cerm, s.r.o., 2009, str. 50 - 54 111 STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÝ INTERVENČNÍ FOND Agro-enviromentální opatření. [online] 2011 [cit. 12. 2. 2012] Dostupné z: http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/hrdp/03_agro_envi
58
a venkov. Pro platbu na agroenviromentální opatření je potřeba podat žádost o zařazení do agroenviromentálního opatření, případně žádost o změnu zařazení do této platby.112 Dalším programem v České republice je Program rozvoje venkova ČR na období 2007 - 2013. Jedná se o evropský dotační program spolufinancovaný ČR. Vychází z Národního strategického plánu rozvoje venkova zpracovaného v souladu s nařízením Rady (ES) č. 1698/2005, o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a jeho prováděcími pravidly, jehož cílem je trvale udržitelný rozvoj venkovských oblastí ČR, zlepšení stavu životního prostředí, snížení negativních vlivů intenzivního zemědělství, rozšíření ekonomických aktivit na venkově, vytváření nových pracovních míst na venkově a tím tak snížení míry nezaměstnanosti v těchto oblastech, aj. Tento program byl vypracován k naplnění cílů Lisabonské strategie, přijaté Evropskou radou v roce 2003 s cílem vytvořit z EU do roku 2010 „nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomiku světa založenou na znalostech, schopnou udržitelného hospodářského růstu, vytváření více kvalitních pracovních příležitostí a zachovávající sociální soudržnost“.113 Tuto strategii naplňuje ve všech jejích oblastech, kterými jsou společnost založená na znalostech, vnitřní trh a podnikatelské prostředí, trh práce a udržitelný rozvoj.114 Platby mají dvojí charakter, mohou být investiční nebo plošné. Tento program se dělí na oddělení Osa I - IV, kdy Osu II lze zařadit mezi plošné platby a ostatní mezi platby investiční. Osa I je zaměřená na zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví a posílení dynamiky v zemědělské výrobě a potravinářství na ní navazující. Je zaměřena hlavně na modernizace zemědělských podniků, pozemkové úpravy a přidávání hodnoty zemědělským produktům. Plyne do ní nejvíce finančních prostředků ve výši 22,39 % z celkových prostředků Programu rozvoje venkova.115 Osa II je zaměřena na zlepšování životního prostředí a krajiny a udržitelné užívání zemědělské a lesní půdy. Jde o platby v méně příznivých oblastech, agroenviromentální opatření a v oblastech Natura 2000 na zemědělské půdě. Jejím hlavním zájmem je obnova
112
STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÝ INTERVENČNÍ FOND Platby na základě jednotné žádosti. [online] 2011 [cit. 12. 2. 2012] Dostupné z:http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/jz 113 EVROPSKÁ UNIE Lisabonská strategie. [online] 30. 10. 2010 [cit. 12. 2. 2012] Dostupné z: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/abc/policies/art2843_cs.htm 114 STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÝ INTERVENČNÍ FOND Program rozvoje venkova. [online] 2011 [cit. 12. 2. 2012] Dostupné z: http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/eafrd 115 STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÝ INTERVENČNÍ FOND Osa I. [online] 2011 [cit. 12. 2. 2012] Dostupné z: http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/eafrd/osa1
59
lesů po kalamitách a podpora funkcí lesa (toto patří též do investičních a nikoliv plošných plateb).116 Osa III podporuje kvalitu života ve venkovských oblastech a diverzifikaci hospodářství venkova, řeší dlouhodobé snižování počtu obyvatel na venkově.117 Poslední Osa, Osa IV, je zaměřena na realizaci místní rozvojové strategie a spolupráci místních partnerství. Je rozdělena na 3 opatření, kterými jsou Místní akční skupina, Realizace místní rozvojové strategie a Realizace projektů spolupráce. Místní akční skupiny jsou partnerství, která připravují a realizují projekty na rozvoj venkova v rámci Strategického plánu Leader. Aby bylo možné dosáhnout na podporu, musí být projekt v souladu se schváleným Strategickým plánem Leader Místní akční skupiny a stanovenými podmínkami opatření Programu rozvoje venkova, tím dochází k Realizaci místní rozvojové strategie. Projekty jsou vybírány na základě předem stanovených bodovacích kritérií. Poslední opatření má za cíl spolupráci Místních akčních skupin při zpracovávání projektů, a to na úrovni národní nebo mezinárodní.118 O všechny investiční podpory v Programu rozvoje venkova se žádá v závislosti na tom, kdy je vyhlášena výzva na příjem projektů. O plošné podpory se žádá Jednotnou žádostí podobně jako u přímých plateb. Třetím programem v oblasti dotací je Operační program Rybářství na období 2007 až 2013. Jedná se o evropský dotační program opět spolufinancovaný ČR. Podpory jsou charakteru investičního, kdy žádosti se podávají v případě vyhlášení výzvy. Program slouží k prosazování
cílů
Společné
rybářské
politiky
EU,
kterými
jsou
posílení
konkurenceschopnosti, udržení stávající produkce ryb a zachování současné úrovně zaměstnanosti v odvětví rybářství. Je zde snaha zvýšit domácí poptávku po sladkovodních rybách a výrobcích z nich.119 Z dalších dotačních programů jsou pro chovatele zvířat ještě významné Národní dotace hrazené čistě ze státního rozpočtu ČR. Tyto dotace mají různý charakter, jsou vyhlašované formou Zásad každoročně schvalovaných ministrem zemědělství a jsou zaměřené např. proti rozšiřování nebezpečných nákaz hospodářských zvířat (např. Nákazový fond).120
116
STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÝ INTERVENČNÍ FOND Osa II. [online] 2011 [cit. 12. 2. 2012] Dostupné z: http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/eafrd/osa2 117 STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÝ INTERVENČNÍ FOND Osa III. [online] 2011 [cit. 12. 2. 2012] Dostupné z: http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/eafrd/osa3 118 STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÝ INTERVENČNÍ FOND Osa IV. [online] 2011 [cit. 12. 2. 2012] Dostupné z: http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/eafrd/osa4 119 MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Operační program rybářství. [online] 2011 [cit. 12. 2. 2012] Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/operacni-program-rybarstvi-na-obdobi/ 120 MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Národní dotace. [online] 2011 [cit. 15. 2. 2012] Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/narodni-dotace/
60
Pomoc chovatelům a i jiným zemědělcům formou dotací je zcela jistě přínosná. Motivuje více lidí zapojit se do zemědělství, protože jim zajistí některé vstupní náklady a zvýší možnost zisku. Problémem může být, že v současné době je mnoho chovatelů na těchto dotacích závislých. Tyto programy jsou ale časově omezené, takže po vypršení jejich časového období může dojít k tomu, že tito chovatelé se budou postupně dostávat do ztráty. Ukončení dotačního systému v zemědělství není sice úplně aktuální otázkou, jelikož si nejen stát, ale i EU uvědomují, že zachování zemědělství a chovatelství je nezbytné, ale vzhledem k postupující světové krizi by k tomu mohlo dojít. Nemyslím si tedy, že by se na tyto dotace měli chovatelé absolutně spoléhat. Dotační systém v zemědělství je celkem složitý, např. proto, že zde existuje vedle sebe systém evropský a národní. Na druhou stranu si myslím, že MZ i SZIF poskytují dostatečně přehledné shrnutí o těchto dotací, včetně toho, kdo a kdy o ně může žádat. K lepší orientaci existují i různé metodické příručky vydávané těmito orgány. 6.7.2
Kontrola podmíněnosti
S evropskými dotačními programy úzce souvisí i tzv. Kontroly podmíněnosti (Cross Compliance). Systém těchto kontrol byl v roce 2003 iniciován reformou Společné zemědělské politiky. Jedná se o plnění podmínek udržování půdy v dobrém zemědělském a environmentálním stavu a dodržování povinných požadavků v oblasti životního prostředí, veřejného zdraví, zdraví zvířat a rostlin a dobrých životních podmínek zvířat a rostlin. Tyto podmínky musí být splněny pro poskytnutí přímých plateb a dalších evropských dotačních programů. Jestliže žadatel tyto podmínky nedodrží, může mu být dotace snížena nebo vůbec neposkytnuta. Plnění těchto podmínek je ověřováno pomocí tzv. kontrolovaných požadavků, jejichž formu a metodu si každá členská země EU stanoví sama. Žadatelé, kteří musí plnit povinnosti kontrol podmíněnosti, jsou v oblasti chovu zvířat ti, co žádají o Jednotnou platbu na plochu (SAPS) podle nařízení vlády 47/2007 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování jednotné platby na plochu zemědělské půdy a některých podmínek poskytování informací o zpracování zemědělských výrobků pocházejících z půdy uvedené do klidu, ve znění pozdějších předpisů, a o Platby na krávy chované v systému s tržní produkcí mléka (PPD) podle nařízení vlády č. 87/2010, o stanovení některých podmínek pro poskytování platby na krávy chované v systému s tržní produkcí mléka, ve znění pozdějších předpisů. Tito žadatelé musí plnit standardy Dobrého zemědělského a environmentálního stavu (GAEC
61
- Good Agricultural and Enviromental Conditions) a dodržování poměru stálých pastvin a Povinné požadavky na hospodaření (SMR - Statutory Management Requirements).121 Dále musí podmínky kontroly podmíněnosti plnit žadatelé Programu rozvoje venkova, konkrétně některých opatření Osy II, jimiž jsou žadatelé o platby v rámci méně příznivých oblastí (LFA) podle nařízení vlády č. 75/2007 Sb., o podmínkách poskytování plateb za přírodní znevýhodnění v horských oblastech, oblastech s jinými znevýhodněními a v oblastech Natura 2000 na zemědělské půdě, ve znění pozdějších předpisů, o platby v rámci oblastí 2000 na zemědělské půdě také podle nařízení vlády č. 75/2007 Sb. a žadatelé o agroenviromentální opatření podle nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenviromentálních opatření, ve znění pozdějších předpisů. Na posledně jmenované žadatele se současně vztahuje povinnost plnit Minimální požadavky pro použití hnojiv a přípravků na ochranu rostlin v rámci agroenviromentálních opatření. I další žadatelé programu Osy II musí plnit podmínky kontrol podmíněnosti, jedná se ale zejména o dotace na pozemky určené k plnění funkce lesa, nikoliv o dotace určené pro chovatele zvířat.122 Problematika dotací a kontrol podmíněnosti vychází zejména z evropské úpravy. Je zpracována několika nařízeními, kterými jsou nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. 1. 2009, kterými se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003, nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 ze dne 20. 9. 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, nařízení Komise (ES) č. 1122/2009 ze dne 30. 11. 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 73/2009, pokud jde o podmíněnost, modulaci a integrovaný administrativní a kontrolní systém v rámci režimů přímých podpor pro zemědělce stanovených v uvedeném nařízení, a k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o podmíněnost v rámci režimu přímé podpory pro odvětví vína a nakonec nařízení Komise (EU) č. 65/2011 ze dne 27. 1. 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1698/2005, pokud jde o provádění kontrolních postupů a podmíněnosti s ohledem na opatření na podporu rozvoje venkova. Na národní úrovni jsou kontroly podmíněnosti upraveny podzákonnými předpisy, tedy nařízením vlády č. 479/2009 Sb., o stanovení důsledků porušení podmíněnosti poskytování některých podpor, ve znění pozdějších předpisů, a nařízením vlády č. 480/2009 121
MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Průvodce zemědělce Kontrolou podmíněnosti platný pro rok 2011. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2011, str. 7 122 MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Průvodce zemědělce Kontrolou podmíněnosti platný pro rok 2011. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2011, str. 8
62
Sb., kterým se míní některá nařízení vlády v souvislosti s přijetím nařízení vlády o stanovení důsledků porušení podmíněnosti poskytování některých podpor, ve znění pozdějších předpisů. V roce 2011 provádí v ČR kontroly podmíněnosti 8 kontrolních orgánů, jimiž jsou Státní zemědělský intervenční fond (dále jen „SZIF“), který kontroluje Dobrý zemědělský a environmentální stav (dále jen „GAEC“), Česká inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“), která kontroluje Povinné požadavky na hospodaření (dále jen „SMR“) v oblasti životního prostředí, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (dále jen „ÚKZÚZ“) kontrolující Povinné požadavky na hospodaření v oblasti životního prostředí, ale zatímco ČIŽP kontroluje požadavky v oblasti ochrany volně žijících ptáků a ochrany přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (tedy SMR 1 a 5), ÚKZÚZ kontroluje požadavky na ochranu podzemních vod před znečištěním nebezpečnými látkami, používání upravených kalů na zemědělské půdě a požadavky na ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (tedy SMR 2, 3, 4). ÚKZÚZ dále kontroluje minimální požadavky pro použití hnojiv v rámci agroenviromentálních opatření a dále povinné požadavky na hospodaření v oblasti veřejného zdraví, zdraví zvířat a rostlin, konkrétně zásady a požadavky potravinového práva a pravidla pro prevenci, tlumení a eradikci některých přenosných spongiformních encefalopatií - TSE (takto se označují choroby, které vyvolávají neurodegenerativní onemocnění, tj. poruchu centrálního a periferního nervového systému, lidí i zvířat (SMR 11 a 12).123 Dalším kontrolním orgánem v této oblasti je Česká plemenářská inspekce (dále jen „ČPI“), která kontroluje povinné požadavky na hospodaření v oblasti veřejného zdraví, zdraví zvířat a rostlin, konkrétně označování hospodářských zvířat - prasat, skotu, ovcí a koz (SMR 6, 7, 8). Dále je kontrolním orgánem Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (dále jen „ÚSKVBL“) kontrolující povinné požadavky na hospodaření v oblasti veřejného zdrav, zdraví zvířat a rostlin, zejména zákaz používání některých látek s hormonálním a tyreostatickým účinkem (tj. snižuje činnost štítné žlázy) a betasympatomimetik (slouží k uvolnění dýchacích svalů) v chovech zvířat (SMR 10). Státní veterinární správa (dále jen „SVS“) se podílí na kontrole povinných požadavků na hospodaření SMR 11 a 12 a dále kontroluje oznamování nákaz - tlumení slintavky a kulhavky, tlumení některých chorob zvířat a zvláštní opatření týkající se vezikulární choroby prasat, tlumení a eradikace (tj. vymícení choroby včetně jejího původce) katarální 123
MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Průvodce zemědělce Kontrolou podmíněnosti platný pro rok 2011. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2011, str. 136
63
horečky ovcí (SMR 13, 14 a 15). Předposledním kontrolním orgánem kontrol podmíněnosti je Státní zemědělská a potravinářská inspekce (dále jen „SZPI“) podílející se na kontrole SMR 11. Posledním kontrolním orgánem je Státní rostlinolékařská správa (dále jen „SRS“), která se zabývá přípravky na ochranu rostlin a jejich uvádění na trh (SMR 9) a jejich minimální požadavky pro použití v rámci agroenviromentálních opatření. Tento kontrolní orgán ale chovatele zvířat příliš nenavštěvuje.124 Z výše uvedeného popisu kontrolních orgánů vyplývá, že míra kontrolní činnosti v oblasti kontrol podmíněnosti je velmi široká a jejich oblasti činnosti se někdy kryjí, na což si někteří chovatelé často stěžují. Např. zásady a požadavky potravinového práva kontrolují celkem 3 kontrolní orgány. Celkově se mi zdá, že pro zabezpečení kontrol organizacemi byl zvolen velmi komplikovaný systém, ve kterém se dá jen těžko orientovat. To může být i důvodem, proč se někdy jejich oblasti činnosti kryjí. Vzhledem k tomu, že dotační systém je v dnešní době velmi rozšířen a používán, bylo by, dle mého názoru, vhodným řešením vytvořit jeden orgán zabezpečující veškeré tyto kontroly. Tento orgán by se dělil na oddělení, která by byla rozdělena podle jednotlivých dotačních programů či podle jednotlivých povinných požadavků na kontroly. Každý rok musí být zkontrolováno minimálně 1% ze všech žadatelů o dotace, na které se vztahují kontroly podmíněnosti. Tento počet může být dosažen u každého kontrolního orgánu, nebo na úrovni normy či aktu nebo jejich souboru. Aby byl zajištěn reprezentativní vzorek, vybírá se 25% kontrolovaných subjektů náhodně a 75% zemědělců je vybíráno na základě analýzy rizik. Nedostatky kontrolovaných věcí se hodnotí z hlediska několika kritérií, kterými jsou rozsah, závažnost, trvalost a opakování porušení stanovených povinností. Dotace jsou většinou kráceny až po opakovaném porušení. Kromě krácení dotací můžou být uloženy i sankce podle národní legislativy, která je porušením podmínek kontrol podmíněnosti taktéž porušena. Naopak ke krácení dotace může dojít i tehdy, jestliže kontrola nebyla primárně zaměřena na kontrolu podmíněnosti, ale během kontroly bylo přesto zjištěno nedodržování jejich podmínek.125 Jednou z podmínek kontrol podmíněnosti je tedy dodržování Dobrého zemědělského a environmentálního stavu (GAEC). Jinými slovy je to způsob zemědělského hospodaření, který je v souladu s ochranou životního prostředí. Standardy GAEC jsou popsány v nařízeních vlády jednotlivých dotačních titulů a jejich dodržování je v ČR povinné od roku
124
MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Průvodce zemědělce Kontrolou podmíněnosti platný pro rok 2011. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2011, str. 9 125 tamtéž
64
2004 k získání plné dotace v některých programech. EU stanovila v příloze č. III nařízení Rady (ES) č. 73/2009 pět okruhů ochrany, kterými jsou eroze půdy, organické složky půdy, struktura půdy, minimální úroveň péče a ochrana vody a hospodaření s ní. V ČR se uplatňuje 10 konkrétních standardů, ke kterým od 1. 1. 2012 přibude ještě jedenáctý. Při kontrole těchto standardů bude SZIF ověřovat aktuální stav na veškeré zemědělské půdě skutečně obhospodařované žadatelem. Kontrola vychází z evidence půdních bloků a jejich dílů s podkladem leteckých ortografických snímků (např. katastrální mapy).126 Druhá z podmínek kontrol podmíněnosti - Povinné požadavky na hospodaření zemědělského subjektu (SMR) - je upravena jak v legislativě EU, tak i národní. Kontroly jsou zajišťovány formou tzv. národních kontrol. Od roku 2009 je dodržování těchto podmínek spojeno s vyplácením některých dotací. Legislativa EU stanovuje pouze výsledky, jakých má být dosaženo, formu a metody si stanovuje každý stát sám svou národní legislativou. SMR se skládá ze třech tematických okruhů, kterými jsou Životní prostředí, Veřejné zdraví, zdraví zvířat a rostlin a Dobré životní podmínky zvířat. Jejich kompletní kontroly jsou v ČR plánovány až od roku 2013. Zatím se v ČR kontroluje 83 požadavků SMR. V roce 2011 se kontroluje v ČR oblast životního prostředí (tato se kontroluje již od roku 2009), jeho složky, zejména pak volně žijící živočichové, ptáci a planě rostoucí rostliny, přírodní stanoviště, půda a voda, v oblasti veřejného zdraví, zdraví zvířat a rostlin. Nejdůležitějším aspektem je zajištění bezpečnosti a dohledatelnosti potravin a krmiv v rámci potravinového řetězce. Tato druhá oblast byla kompletně zařazena do kontrol v ČR v roce 2011. Poslední oblast, dobré životní podmínky zvířat, se k roku 2011 v ČR zatím nekontrolují.127 Blíže bych chtěla rozebrat požadavky SMR 6, 7 a 8, označování hospodářských zvířat. Cílem těchto požadavků je zajištění přesné evidence o hospodaření a zvířatech. Je to důležité např. při zjištění nákazy u zvířete, kdy v případě důkladně vedené evidence je snadnější vyhledat, z jakého chovu nakažené zvíře pochází a účinněji tak řešit vzniklý problém. Je i podmínkou správně aplikovaných preventivních opatření v chovech a při porážce. ČPI bude po chovateli v souladu s plemenářským zákonem požadovat předvedení zvířat, aby byla možná jejich jednotlivá kontrola. Je nutné provést inventuru zvířat přítomných na farmě v den kontroly, aby bylo možné posoudit plnění požadavků kontrol podmíněnosti. V chovu prasat, vyjma chovatelů, kteří mají pouze jedno prase (u nich se kontrola podmíněnosti vůbec 126
MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Průvodce zemědělce Kontrolou podmíněnosti platný pro rok 2011. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2011, str. 10 127 MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Průvodce zemědělce Kontrolou podmíněnosti platný pro rok 2011. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2011, str. 31
65
neprovádí), se tato inventura neprovádí a ze zvířat se ke kontrole označování náhodně vybere vzorek prasat z chovu. Chovatel musí předložit ČPI stájový registr a u chovu skotu musí předložit ještě průvodní list skotu vystavený na každé zvíře. O výsledku kontroly se sepisuje protokol. Přehled ostatních kontrolovaných věcí, které nejsou předmětem kontroly podmíněnosti a týkají se povinností chovatele dle plemenářského zákona, se posuzují z hlediska úplnosti, správnosti a rozsahu.128 V roce 2011 v souvislosti se zavedením nových povinných požadavků v oblasti Veřejné zdraví, zdraví zvířat a rostlin bylo třeba i upravit systém vyhodnocování porušení stanovených povinných požadavků, protože došlo k tomu, že některé nové požadavky (konkrétně SMR 11 a 12) jsou kontrolovány více kontrolními orgány. V případě jednoho kontrolního orgánu by byla vyhotovena pouze jedna zpráva o kontrole, takže v případě, že tu samou věc kontroluje několik orgánů, musely by kontrolovat jen část požadavků. Novelou nařízení č. 479/2009 Sb. byl ale způsob vyhodnocování pozměněn tak, že při vyhodnocování porušení se zohledňují všechny zprávy o kontrole, takže kontrolní orgány mohou kontrolovat všechny povinné požadavky. Tím ale zase dochází k duplicitě kontrolovaných věcí, což není ekonomicky žádoucí. Tato novela ještě označila každý jednotlivý akt GAEC za samostatný a je tedy vyhodnocován osobitně. Kontrolám podmíněnosti podléhají všichni žadatelé určených dotací. Jestliže je u některého z chovatelů zjištěno porušení, v příštím roce se na něj hledí jako na rizikovějšího a je pravděpodobnější, že bude vybrán v dalším roce opět ke kontrole. Vliv na výběr ke kontrole má také výše a průběh čerpání dotací v minulosti. Jestliže některý orgán zjistí porušení podmínek kontrol podmíněnosti, sepíše o tom zprávu o kontrole i v případě, že toto hospodářství nebylo původně k této kontrole vybráno. Jestliže porušení je zanedbatelné a zemědělec splní uložená nápravná opatření ve stanovené lhůtě, nebude mu dotace krácena. Kontroly dále probíhají na podnět třetí osoby nebo při plnění nápravných opatření.129 Kontroly se dělí na administrativní a na místě. Kontroly administrativní spočívají v kontrole elektronických informací, materiálů a dokumentů týkajících se kontrolované povinnosti a zemědělce. Je možno využívat i dálkového průzkumu Země. Kontroly na místě spočívají v ověřování originálních dokladů, chovatelských (příp. pěstebních) technologií a postupů a přímých dopadů těchto činností. Za provádění kontrol odpovídají jednotlivé orgány, jejich působnost je upravena příslušným zákonem nebo nařízením EU. Kontrola 128
MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Průvodce zemědělce Kontrolou podmíněnosti platný pro rok 2011. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2011, str. 74 129 MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Průvodce zemědělce Kontrolou podmíněnosti platný pro rok 2011. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2011, str. 154
66
může být předem ohlášena, jestliže to nenaruší její účel, a to minimálně 14 dnů předem. U některých kontrol hlavně v oblasti chovu zvířat jsou kontroly většinou neohlášené, ale je možno je i ohlásit a to minimálně 48 hodin dopředu. Jestliže dojde k samotné kontrole, je kontrolní pracovník povinen informovat kontrolovaného, že byla kontrola zahájena a upozornit ho, že součástí kontroly je i kontrola podmíněnosti a seznámit ho s předmětem kontroly. Jestliže kontrolovaný subjekt neumožní provedení kontroly, např. nevpustí kontrolujícího pracovníka do objektu, je kontrola zmařena a dotace nebude poskytnuta. Pokud neumožní kontrolu jen částečně, bude kontrola v neprovedených částech považována jako porušení. Během kontroly kontrolující pracovník pořizuje protokol o kontrole, který musí obsahovat podrobný a výstižný popis zjištěných věcí s uvedením zjištěných nedostatků a označením ustanovení právních předpisů, které byly porušeny. Dále musí protokol obsahovat označení kontrolního orgánu a kontrolních pracovníků, kteří se kontroly zúčastnili, uvedení kontrolovaného subjektu, místo a čas provedení kontroly, její předmět, kontrolní zjištění a označení dokladů a ostatních materiálů, o něž se kontrola opírá. Kontrolující pracovník musí kontrolovaného seznámit s obsahem protokolu a předat mu stejnopis. Kontrolovaný subjekt může proti protokolu podat písemné odůvodněné námitky podle § 17 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, a to buď přímo při kontrole do protokolu nebo ve lhůtě 5 dnů ode dne seznámení se s protokolem. Kontrolní pracovník může stanovit lhůtu delší, tuto lhůtu musí zapsat do protokolu. Kontrolní pracovník může o námitkách sám rozhodnout v případě, že jim plně vyhoví. Jinak je musí do 7 dnů předat vedoucímu kontrolnímu orgánu a obeznámit o tom kontrolovaného. Dnem doručení námitek kontrolnímu orgánu je zahájeno řízení o námitkách, jehož výsledkem je rozhodnutí o námitkách, které bude zasláno žadateli. Námitky mohou být uznány jako důvodné nebo nedůvodné. Důvodné námitky spočívají v tom, že mohou být změněny závěry kontroly nebo věc může být předána k došetření, při kterém bude provedena dodatečná kontrola. Nedůvodné námitky se neuznají a kontrolní zjištění se potvrdí. Rozhodnutí musí obsahovat zdůvodnění. Proti rozhodnutí o námitkách není přípustný opravný prostředek. Na toto řízení se podle § 26 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, nevztahuje správní řád. Po provedení kontroly a jejím celkovým uzavřením včetně případného řízení o námitkách se o kontrole zpracuje kontrolním orgánem zpráva o kontrole. Obsahuje popis zjištěných skutečností ve vztahu k jednotlivým kontrolovaným požadavkům (SMR) nebo standardům GAEC a bylo-li zjištěno porušení, pak i hodnocení míry tohoto porušení. Hodnocení je odesláno do tzv. meziskladu zpráv o kontrole, který je součástí 67
společného informačního systému Ministerstva zemědělství a současně je zveřejněna na Portálu farmáře, kde je přístupna kontrolovanému subjektu. Dále bude tato zpráva vyhodnocena a stanovena celková výše podpory SZIFem. SZIF zašle poté rozhodnutí o poskytnutí dotace kontrolovanému subjektu.130 Ke každému kontrolovanému požadavku nebo standardu je v případě porušení kontrolujícím inspektorem přiřazeno bodové hodnocení na základě několika ukazatelů. Prvním z nich je rozsah, kde se posuzuje, zda má porušení dalekosáhlý rozsah nebo se omezuje pouze na kontrolovaný subjekt. Hodnotí se ve třech stupních jako malý, střední nebo velký. Druhým z nich je závažnost, kde se hodnotí, jak významné jsou důsledky daného porušení s ohledem na cíle požadavku nebo standardu, případně směrnice či nařízení, a to opět ve třech stupních - malá, střední, velká. Třetím ukazatelem je trvalost, kde se hodnotí doba trvání porušení, příp. je-li možné ukončit toto působení přiměřenými prostředky. SZIF dále stanoví celkovou míru porušení za každý akt podle § 2 odst. 3 nařízení vlády č. 479/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů. SZIF nejprve sečte míru porušení jednotlivých požadavků, a pak sečte míru porušení za všechny zprávy o kontrole příslušného aktu. Jestliže je v jednom kalendářním roce více zpráv o kontrole s porušením stejného požadavku, pro stanovení celkové míry porušení se zohlední jen porušení s nejvyšší mírou. Poté převede bodové hodnocení na slovní ve formě zanedbatelné, malé, střední nebo velké a toto slovní hodnocení převede na procentuální snížení. Pro stanovení celkového procentuálního snížení dotace pro danou oblast řízení se použije snížení s nejvyšším procentuálním hodnocením.131 Dalšími kritérii hodnocení jsou opakování a úmysl. Při opakování se hodnotí, zda došlo ke stejnému porušení více než jednou v průběhu tří po sobě jdoucích let, jestliže byl kontrolovaný subjekt o svých porušeních informován a měl tedy možnost je napravit. Při hodnocení úmyslu se hodnotí, zda bylo porušení způsobeno úmyslně nebo z nedbalosti. Úmyslné porušení je hodnoceno přísněji minimálním snížením o 15 %.132 Jestliže je porušení s ohledem na jeho rozsah, závažnost a trvalost klasifikováno jako zanedbatelné, je zemědělci uloženo nápravné opatření, které musí zemědělec splnit hned nebo ve stanovené lhůtě. Jestliže je opatření splněno, nepromítne se do snížení plateb, jestliže splněno není, budou platby sníženy minimálně o 1 %. V souladu s článkem 23 nařízení Rady (ES) č. 73/2009 však za zanedbatelné porušení nelze považovat porušení požadavků, jež 130
MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Průvodce zemědělce Kontrolou podmíněnosti platný pro rok 2011. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2011, str. 156 131 MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Průvodce zemědělce Kontrolou podmíněnosti platný pro rok 2011. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2011, str. 158 - 160 132 MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Průvodce zemědělce Kontrolou podmíněnosti platný pro rok 2011. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2011, str. 167
68
představují přímé nebezpečí pro lidské zdraví nebo zdraví zvířat. Pokud konkrétní výše snížení nepřesáhne v kalendářním roce 100 euro, bude zemědělci dána možnost nápravného opatření, které jestliže splní, nebude snížení uplatněno. V případě nesplnění nápravného opatření se snížení uplatní. Proti rozhodnutí o poskytnutí podpor je možné se odvolat.133 Kontrolované subjekty i kontrolní pracovníci mají během kontrol určitá práva a povinnosti stanovené zejména zákonem o státní kontrole a také nařízením Komise (ES) č. 1122/2009. Mezi práva kontrolovaného subjektu patří např. právo být seznámen s tím, že je zahájena kontrola a vidět písemné pověření ke kontrole, oznámit podjatost vedení kontrolního orgánu, předkládat doklady a objektivní důkazy o tom, že jeho činnost je v souladu s kontrolovanými požadavky nebo je oprávněn vyžadovat ze strany kontrolních orgánů a jeho pracovníků ochranu svých práv a svých právem chráněných zájmů, zejména respektování nedotknutelnosti obydlí a zachování mlčenlivosti. Kontrolní pracovník či orgán je naopak povinen např. zjišťovat při kontrole skutečný stav věci, prokazovat svá kontrolní zjištění, informovat kontrolovaný subjekt o možnosti uplatnění nároku na náhradu nákladů, případně škod vzniklých v souvislosti s kontrolou, sepisovat o kontrole protokol, šetřit práva a právem chráněné zájmy kontrolovaného subjektu aj. Mezi povinnosti kontrolovaného subjektu patří vytvořit základní podmínky pro provedení kontroly, zejména poskytnout součinnost odpovídající oprávnění kontrolních pracovníků či v nezbytném rozsahu odpovídající povaze jejich činnosti a technickému vybavení poskytnout materiální a technické zabezpečení pro vykonání kontroly. Oprávnění kontrolních orgánů nebo pracovníků spočívají např. v možnosti vstoupit do objektů, zařízení a provozů, na pozemky a do jiných prostor kontrolovaného subjektu, pokud souvisí s předmětem kontroly, požadovat, aby kontrolované subjekty předložili originální doklady či jiné písemnosti, seznamovat se s utajovanými informacemi v rámci jejich pověření, požadovat po kontrolovaných subjektech poskytnutí pravdivých a úplných informací a zjišťovaných a souvisejících skutečností nebo ukládat pořádkové pokuty v zákonem stanovených situacích.134 Povinnosti stanovené chovateli v souvislosti s kontrolami podmíněnosti jsou celkem přehledné, navíc každý žadatel o dotaci obdrží metodickou příručku, kde je celý systém kontrol podrobně popsán. Já spíše spatřuji problém v celém smyslu kontrol. Je samozřejmě důležité některé z nich provádět, na druhou stranu ne na všechny chovatele se dostane, 133
MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Průvodce zemědělce Kontrolou podmíněnosti platný pro rok 2011. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2011, str. 170 134 MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Průvodce zemědělce Kontrolou podmíněnosti platný pro rok 2011. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2011, str. 172
69
a proto mi celý systém kontrol někdy připadá jako snaha o nachytání nepoctivého farmáře. Na druhou stranu, některé kontroly jsou předem hlášené, takže chovatel má dostatek času se na ně připravit a napravit chyby, co doposud zanedbával. Tímto však samotná kontrola ztratí smysl úplně. Farmáři často tvrdí, že ohlášení předem spočívá v telefonátu, který jen o několik minut předchází samotnou kontrolu. Tady se naopak potvrzuje moje mínění o snaze nachytat chovatele. Celkově je to problematická věc, jelikož z dotací plynou chovatelům velké částky od státu, příp. od EU, takže je třeba je nějakým způsobem kontrolovat, aby měl poskytovatel přehled, jak je s nimi nakládáno. Nenapadá mě ale žádné účinné řešení. 6.7.3
Judikatura
Jelikož se k tématu dotací váže zajímavá judikatura, ráda bych se zde zmínila o některých judikátech. Jedním z právních předpisů, na základě kterého byly poskytovány dotace a vyrovnávací příspěvky (vyrovnávací příspěvek se uděloval žadatelům ze zemědělsky nepříznivých oblastí a měl ekonomicky vyrovnávat ztrátu vůči žadatelům z úrodných oblastí, jeho účelem tak bylo rozšíření zemědělství do všech oblastí), je nařízení vlády č. 505/2000 Sb., kterým se stanoví podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny, programy pomoci k podpoře méně příznivých oblastí a kritéria pro jejich posuzování, ve znění pozdějších předpisů. Toto nařízení vzniklo na základě zmocnění zákona o zemědělství. Mělo důležité postavení zejména před vstupem ČR do EU a sloužilo především k udržení stability podhorských a horských oblastí. V dnešní době byly, až na jeden případ, všechny dotační programy dle tohoto nařízení ukončeny.135 V souvislosti s tímto nařízením vznikl zajímavý rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2004 č. 6 A 6/2002 - 65 ve věci Družstvo L. v S. proti Ministerstvu zemědělství o dotaci a vyrovnávací příspěvek, kde se jednalo o to, že Ministerstvo zemědělství změnilo své rozhodnutí o poskytnutí vyrovnávacího příspěvku na konečných 0 Kč z původního rozmezí od 5 613 457 Kč do 8 493 530 Kč. Nejvyšší správní soud rozhodl, že dle tohoto nařízení je na dotaci a vyrovnávací příspěvek, který je jednou z forem dotace, po splnění stanovených podmínek právní nárok. Dále uvedl, že vydání rozhodnutí o poskytnutí vyrovnávacího příspěvku nepodléhá obecnému správnímu řízení. Tomu podléhá až řízení
135
MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Dotace poskytované podle nařízení 505/2000 Sb.. [online] 2011 [cit. 15. 2. 2012] Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/dobihajici-a-ukoncene-dotace/narizeni-vlady-c-5052000-sb/
70
o odnětí tohoto příspěvku. Nakonec uvedl, že rozhodnutí, jímž dodatečně snížil výši vyrovnávacího příspěvku na 0 Kč je nesrozumitelné, neboť je rozporuplné.136 Se závěry Nejvyššího správního soudu se ztotožňuji, myslím si, že na dotaci by měl být právní nárok a nemělo by zde být uvážení orgánu, zda ji poskytne či nikoliv, protože by měl mít, po splnění určitých podmínek každý, stejnou možnost ji získat, čímž je zachován princip rovnosti. Bohužel tento rozsudek již nemá takové uplatnění vzhledem k tomu, že dotace jsou v dnešní době poskytovány zejména EU. Jedním z dotačních programů poskytovaných v rámci Plateb na základě jednotné žádosti jsou i tzv. agroenvironmentální opatření. Tato opatření se snaží podpořit využití zemědělské půdy, které je v souladu s ochranou a zlepšením životního prostředí, krajiny a jejich vlastností. Zaměřuje se i na podporu zachování obhospodařovaných území vysoké přední hodnoty, přírodních zdrojů, biologické rozmanitosti a údržbu krajiny. Realizují se jako pětileté závazky.137 Opatření existují v podobě podopatření postupů šetrných k životnímu prostředí, kam spadá ekologické zemědělství a integrovaná produkce138, ošetřování travních porostů a péče o krajinu, která zahrnuje zatravňování orné půdy, pěstování meziplodin139 a biopásy140. Podmínky provádění agroenvironmentálních opatření stanoví nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření a nařízení vlády č. 242/2004 Sb., o podmínkách provádění opatření na podporu rozvoje mimoprodukčních funkcí zemědělství spočívajících v ochraně složek životního prostředí (o provádění agroenvironmentálních opatření). Tato nařízení jsou hlavní právní úpravou poskytování dotací v ekologickém zemědělství v ČR, jelikož zákon o ekologickém zemědělství ani nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologickém zemědělství se touto problematikou nezabývají. V souvislosti s výše uvedeným judikátem o nárokovosti na dotace bych uvedla ještě jeden judikát tentokrát Nejvyššího soudu z 28. července 2010 č. 20 Cdo 3454. Týká se právního nároku na dotaci dle nařízení vlády č. 242/2004 Sb. Nejvyšší soud zde stanovil, že dotace poskytnuté dle tohoto nařízení jsou výdaji státního rozpočtu. Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), 136
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2004, sp. zn. 6 A 6/2002 - právní věta MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Dotace poskytované podle nařízení 505/2000 Sb.. [online] 2011 [cit. 15. 2. 2012] Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/dobihajici-a-ukoncene-dotace/narizeni-vlady-c-5052000-sb/ 138 tj. způsob zemědělského hospodaření, jehož základním cílem je zajištění trvale udržitelného rozvoje ve smyslu § 6 zákona č.17/1992 Sb. o životním prostředí, tedy rozvoje, který umožňuje zachovávat přirozené funkce agroekosystému a ostatních ekosystémů, jež jsou zemědělskou produkcí přímo či nepřímo ovlivňovány 139 tj. plodiny pěstované na pozemku mezi dvěma hlavními plodinami 140 tj. pruhové potravní políčko o šířce 6 - 12 m 137
71
v pozdějších zněních, stanoví v § 14 odst. 1, že na dotace není právní nárok, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak (např. § 3 a 4 nařízení vlády č. 242/2004 Sb.). O poskytnutí dotace rozhoduje SZIF na základě žádosti v případě, že žadatel splní stanovené podmínky. Vyhoví-li žadatel požadavkům pro získání dotace, je vydáno písemné rozhodnutí, kde se mimo jiné stanoví účel dotace. Jestliže poté podmínky poruší, musí dotaci zcela nebo z části vrátit.141 Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu navazuje na výše zmíněný judikát Nejvyššího správního soudu, potvrzuje tak právní nárok na dotaci dle nařízení vlády č. 242/2004 Sb. a stanoví možnost vrácení této dotace, jestliže jsou porušeny podmínky pro získání dotace (to je stanoveno i v § 20 nařízení) a není zachován účel jejího poskytnutí. S tímto názorem souhlasím, dotace by měla být využita pro ten účel, ke kterému ji žadatel získal, aby se nevytratil základní smysl poskytování dotací. Dotacemi se zabývá i další rozsudek tentokrát opět Nejvyššího správního soudu č. 1 As 44/2011 - 210 ze dne 19. května 2011. Nejvyšší správní soud v rozsudku opakuje obecné pravidlo, že na dotaci nebo návratnou finanční výpomoc není právní nárok, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. V tomto případě však právní nárok na poskytnutí vyrovnávacího příspěvku je založen § 11 nařízení vlády č. 241/2004 Sb., o podmínkách provádění pomoci méně příznivým oblastem a oblastem s ekologickými omezeními, a to s ohledem na zákonné zmocnění plynoucí z § 2c odst. 1 písm. a) a odst. 5 zákona o zemědělství. Tento nárok vzniká pouze za předpokladu, že žadatel splní podmínky uvedené v tomto nařízení.142 V tomto rozhodnutí jde o to, že žalobkyně požádala Státní zemědělský a intervenční fond o poskytnutí dotace na vyrovnání újmy vznikající při zemědělském hospodaření v méně příznivých oblastech a oblastech s ekologickými omezeními (vyrovnávací příspěvek) za rok 2006 podle nařízení vlády č. 241/2004 Sb. Rozhodnutím ze dne 22. 11. 2006, čj. SZIF/2006/0443223, SZIF zamítl žádost žalobkyně o vyrovnávací příspěvek, protože žalobkyně nesplnila podmínky stanovené nařízením vlády. Žalobkyně nedodržela průměrnou intenzitu chovu hospodářských zvířat za období od 1. ledna do 31. srpna 2006 v intervalu 0,15 až 1,5 velké dobytčí jednotky na každý hektar zemědělské půdy, který žalobkyně obhospodařovala. Odvolání žalobkyně bylo zamítnuto a rozhodnutí SZIFu potvrzeno.143 Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou u Městského soudu v Praze, správním
141
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3454 - právní věta Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 1 As 44/2011 - odstavec 9 143 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 1 As 44/2011 - odstavec 3 142
72
orgánům především vyčítala formalistický přístup k posouzení žádosti. Pro stanovení výpočtu intenzity chovu hospodářských zvířat, podle žalobkyně, nesprávně vycházeli pouze z ústřední evidence stavu zvířat, ve kterém v tomto období nebyla příslušná zvířata registrována, a odmítli se zabývat skutečným stavem věci. To, že byla zvířata chována u žalobkyně, dokládá velké množství důkazů. Městský soud potvrdil rozhodnutí správních orgánů a žalobu zamítl.144 Nejvyšší správní soud se již dříve zabýval podobným problémem evidence a intenzity chovu hospodářských zvířat, a to v rozsudku ze dne 21. října 2008, čj. 2 As 2/2008 - 55: „Vycházel-li žalovaný při posuzování intenzity chovu hospodářských zvířat…pouze a jen z údajů v evidenci půdy, byla v daném případě naplněna formální (a současně kumulativní) podmínka aplikace ustanovení § 13 odst. 1 písm. b) bod 2 nařízení. Pokud by správní orgány přihlédly k tomu, že stěžovatel fakticky užíval i jiné, v evidenci neuvedené, půdní bloky, překročil by meze, které mu zákon stanoví, a své rozhodnutí by zatížil nezákonností. Ustanovení § 13 odst. 1 písm. b) a § 13 odst. 3 nařízení proto nedává žalovanému žádný prostor pro dokazování faktického užívání půdních bloků, neboť za rozhodné stanoví jedině údaje v evidenci půdy. Tento postup je současně i souladný s požadavkem rovného zacházení se všemi žadateli, stejně jako s principem předvídatelnosti rozhodování správního orgánu.“145 Nejvyšší správní soud dále uvádí, že žalobkyně poté, co se stala chovatelem, nesplnila svoji zákonnou evidenční povinnost a nezaevidovala u pověřené osoby své hospodářství s hospodářskými zvířaty, která na něm chovala. Tuto svoji povinnost splnila až po uplynutí rozhodného období.146 Je tedy zřejmé, že Nejvyšší správní soud dbá zejména na dodržení zákonem předepsané povinnosti evidence nad skutečným faktickým stavem a zamítl kasační stížnost. Můj názor na daný judikát je takový, že je pravdou, že žalobkyně nesplnila svojí povinnost zaevidovat svá zvířata, na druhou stranu ta zvířata v rozhodném období beze sporu držela, takže si myslím, že k těmto případům by se mělo přistupovat individuálně. Smysl evidence je zajisté v tom, že ji chovatelé budou řádně používat a tím usnadní zjišťování faktického stavu chovaných zvířat. Nejvyšší správní soud argumentoval zásadou rovnosti, já zde vidím i zásadu materiální pravdy, která v tomto případě nebyla podle mého názoru dodržena, jelikož správní orgán nezjistil skutkový stav bez důvodných pochybností, když
144
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 1 As 44/2011 - odstavec 4 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 1 As 44/2011 - odstavec 11 146 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 1 As 44/2011 - odstavec 19 145
73
nevzal v úvahu důkazy o tom, že zvířata jsou chována žalobkyní již v rozhodné době. Proto by se mělo v tomto případě postupovat individuálně a zjišťovat např. důvody, proč žalobkyně nezaevidovala chovaná zvířata.
6.8
Zpracování poznatků z výzkumu na ekologických farmách
Vzhledem k tomu, že mě oblast chovu zvířat v ekologickém zemědělství zajímá z celé mé práce nejvíce, rozhodla jsem se vytvořit dotazník pro chovatele s chovy zvířat podléhající tomuto režimu a zjistit tak, jaký názor na celý tento systém mají lidé, kteří se se zákony a nařízeními v této oblasti potkávají každodenně. Dotazník se skládal z osmi otázek, kde jsem zjišťovala, od kdy chovy podléhají režimu ekologického zemědělství, u jaké organizace jsou zaregistrováni, jak velké chovy a jakých zvířat mají, jaké kontroly a jak často k nim chodí a na co se při jejich výkonu zaměřují, kolik kontrolorů chodí najednou a zda jsou ohlášené či nikoliv, jestli mají pocit, že se nějak změnili podmínky mezi přechodným obdobím a obdobím, kdy již mají statut ekologických chovů a jestli vůbec jsou spokojeni se systémem ekologického zemědělství v ČR. Dotazník jsem rozeslala na 60 farem různých velikostí, chovající různá zvířata a nacházející se v různých krajích ČR. Bohužel se mi vrátilo pouze cca 60 % z rozeslaných dotazníků. Zajímavé je, že mi odpovídali zejména chovatelé z větších farem s více než 100 kusy zvířat a většinou tací, kteří chovají více druhů zvířat, přičemž nelze jednoznačně určit, ze které oblasti mi chovatelé odpovídali nejvíce. Do rukou se mi dostali odpovědi z různých oblastí. To, že mi odpovídali právě větší a většinou i velmi zaběhnuté farmy bych přisuzovala tomu, že takové farmy jsou více zvyklé na komunikaci např. i s médii, než farmy, kde mají jen několik kusů zvířat. Mnoho odpovědí mi přišlo od chovatelů, kteří už podléhají režimu ekologického zemědělství více let, od doby, kdy v ČR existovala pouze jedna z organizací ekologického zemědělství a to KEZ. Asi 70 % respondentů podléhá tedy této organizaci, přičemž ostatním dvěma vyskytujícím se na českém trhu, ABCERTu a Biokontu, podléhá po 15 % odpovídajících. Nedá se z toho tedy jednoznačně utvořit závěr, že převážná většina z chovatelů v ČR je zaregistrována u organizace KEZ, protože fenomén zakládání ekologických farem je otázkou zejména posledních let, kdy už v ČR fungují tyto organizace tři. Z nově založených farem, které si dobrovolně vybrali KEZ mi odpovědělo pouze malé procento.
74
Všichni chovatelé zaregistrovaní u jakékoliv z organizací mi odpověděli, že kontrola ekologického zemědělství, tedy inspektoři KEZu, ABCERTu a Biokontu, chodí jednou ročně. Zajímavé je, že někteří tvrdí, že u nich je tak přibližně deset kontrol všech možných orgánů ročně, jiní tvrdí, že kromě kontroly ekologického zemědělství nechodí, nebo alespoň minulý rok, nepřišla žádná. Ze zodpovězených dotazníků vyplynulo, že na farmy chodí většinou jeden až dva kontroloři, ovšem záleží na tom, kterého kontrolního orgánu to jsou zástupci. Kontrolní organizace ekologického zemědělství vysílají většinou jednoho kontrolora, případně dva, jedná-li se o velkou farmu. Zaměřují se zejména na kontrolu administrativy, až poté, jestliže to stihnou, se zabývají kontrolou terénu, kde chtějí vidět zvířata, pastviny, ornou půdu, sklady krmiva nebo např. napájecí zařízení. Jak již bylo výše řečeno, různé orgány někdy kontrolují identické věci. Ze všech těchto postřehů od jednotlivých farem bych upozornila zejména na nespolupráci mezi jednotlivými kontrolami, což si myslím, že by měla být v budoucnu nejdůležitější věc, která by se na ekologickém zemědělství měla změnit. Je to znatelné např. u nevyváženosti počtu kontrol, kdy na některé farmy nechodí kontroly vůbec, na jiné velmi často. Jak už jsem psala výše, výběr farem určený ke kontrole je náhodný. Podle mého názoru, by ale kontrolní orgány mezi sebou měli více spolupracovat, a jestliže se náhodně vybere ke kontrole farma, kde jiný orgán byl nedávno, neměla by se tam kontrola znovu provádět. Z odpovědí chovatelů vyplynulo, že právě k tomuto jevu dochází. Opakovaná kontrola je dle mého názoru tím více zbytečná, jestliže jiný orgán nezjistil žádné porušení. Další věc, kterou bych na kontrolách ekologického zemědělství změnila, je prvotní kontrola administrativních věcí a až následovně kontrola faktického stavu. Do budoucna mi připadá vhodné tento systém změnit. Jelikož se veškerá evidence a jiná administrativa v dnešní době zajisté vede i na těchto farmách elektronicky, bylo by možné ji pravidelně např. kontrolním organizacím zasílat. Bylo by to ekonomické z toho důvodu, že jeden kontrolor by stihl zkontrolovat během jednoho dne více farem, navíc by nemusel nikam cestovat a nemusel by se mu chovatel celý den věnovat. Myslím, že smysl toho, že inspektor přijede osobně na farmu, by měl být využit tak, že by kontroloval zejména faktický stav na farmě a již se nezabýval administrativou, kterou by mohl mít předem nastudovanou. Na to, jak vnímají rozdíl mezi přechodným obdobím a klasickým ekologickým zemědělství, mi bylo většinou zodpovězeno, že si to buď nepamatují, nebo že žádný rozdíl v povinnostech nenastal. Podle mého názoru je toto v pořádku, přeci jenom přechodné období má i svým způsobem naučit farmáře fungovat v ekologickém zemědělství. Nesouhlasím ale s tím, že všechny pozemky podléhají identickému přechodnému období 75
z hlediska jeho doby. Každý pozemek je odlišný v tom, kde se nachází a jaký je stav životního prostředí v tomto daném období. To by asi bylo složité odlišovat, ale myslím si, že také záleží, k čemu pozemek sloužil, než se jeho majitel rozhodl ho podrobit režimu ekologického zemědělství. Podle slov jedné farmářky jí přijde nespravedlivé, že např. jejich pozemek, který ležel mnoho let tzv. ladem (tzn. nebylo na něm hospodařeno), nebyl asi poničen používáním chemických ani jiných hnojiv, musí být také podroben dvouletému přechodnému období. Plně s tímto souhlasím a myslím si, že do budoucna by se měl brát ohled na to, zda byl pozemek používán ke konvenčnímu zemědělství, ležel tzv. ladem nebo sloužil k úplně jinému účelu a podle těchto kritérií stanovit dobu přechodného období individuálně. Na poslední otázku o spokojenosti a celkovém názoru na systém ekologického zemědělství v ČR se mi dostalo překvapivě téměř jednotné odpovědi. Téměř 90 % respondentů je se současným stavem v ČR nespokojeno a jako důvod většinou uvádějí přílišnou byrokracii a administrativu ve spojení s nespoluprací jednotlivých orgánů působících na tomto úseku. Podle mého názoru je to nevyhovující situace, když téměř nikdo není spokojen s těmi samými problémy, které by se měly řešit a které vyžadují změnu zákonné úpravy. Podle chovatelů je vytváření velkého množství administrativy přehnané a nevyužitelné, navíc je odvádí od práce. Za situace, kdy spolu kontrolní orgány nespolupracují, musí ještě to samé vytvářet několikrát. Stěžují si i na chyby v hlášeních, které kontrolní organizace vytvářejí jako zpětnou vazbu na provedenou kontrolu, čímž znovu přidělávají práci chovatelům, kteří se musí zabývat i opravou těchto chyb, aby se vyhnuli následovným problémům. Někteří chovatelé mi napsali, že jsou, po nějaké době práce v této oblasti, zklamáni z celého systému ekologického zemědělství, jelikož se podle nich vytratil celý smysl, který původně ekologické zemědělství mělo. S tím částečně souhlasím, v současné době, kdy je pro tento způsob zemědělství ve světě velká propaganda a stává se módou, se vytrácí původní smysl, kterým podle mého názoru měl být lepší život zvířat a hlavně nezatěžování a šetření životního prostředí. Více a více lidí míří do této oblasti zejména kvůli vysoké poptávce po produktech ekologického zemědělství v dnešní době, přičemž vidí v jejich činnosti spíše ekonomický cíl než ochranu životního prostředí a zvířat. Neoslovila jsem sice velké množství farem, ale podle toho, že většina z těch, co mi zaslali svoji odpověď, má téměř shodné názory, usuzuji, že tento výzkum pokryl alespoň částečně názory českých ekologických zemědělců chovající hospodářská zvířata a dají se z něho vyvozovat výše popsané závěry. 76
Podobný výzkum uskutečnil i odborný časopis Náš Chov. V článku Lukáše Rytiny je zpracován pohled na kontroly v zemědělství z pohledu chovatelů. První z odpovídajících na anketní otázky redaktora byl chovatel plemenných ovcí v ekologickém zemědělství. U něho proběhlo v roce 2010 celkem 5 kontrol, jednotlivě od České plemenářské inspekce, ÚKZÚZ, KEZ, o.p.s. a dvakrát ho navštívil SZIF, jehož kontrola je zaměřená především na pozemky, nikoliv na chovaná zvířata. Podle slov chovatele kontrolní orgány nevyžadovaly nic jiného než povinnou dokumentaci, kterou musí každý chovatel vést. Tento chovatel je celkově s kontrolami spokojený, příprava na ně není až tak časově náročná. Jediné, co mu vadí, je to, že některé kontroly kontrolují identické věci a také to, že se občas objevují kontroloři s nedostatečnou zemědělskou praxí, kteří problematice málo rozumějí. Ostatní respondenti této ankety se víceméně shodují, že kontrola sama o sobě není až tak časově náročná, jelikož jsou z velké většiny dopředu ohlášeny, chovatelé mají čas si na danou kontrolu uvolnit místo v programu. Někteří z nich považují celkově kontroly za zbytečné, jiným vadí duplicita sledovaných věcí, ale někteří z dotazovaných byli celkově s prováděnými kontrolami spokojení.147 Tyto jeho závěry se téměř shodují, chovatelé si stěžují na podobné věci jako v dotazníku, který jsem zpracovávala. Jediným rozdílem je, že v časopise Náš Chov jsou chovatelé, až na výjimky, spokojeni se současným stavem a úpravou ekologického zemědělství, zatímco v mém výzkumu tomu bylo naopak. Možná je to způsobeno tím, že do médií si lidé netroufnou tolik vyjádřit svá nesouhlasná stanoviska. 6.9
Zahraniční úprava chovu zvířat podléhající režimu ekologického zemědělství
Pro srovnání české úpravy ekologického zemědělství jsem si vybrala dvě země. Jedna se nachází v EU, je jí Španělsko, a vybrala jsem si jí zejména kvůli tomu, že proti Španělsku byl veden zajímavý spor před ESD. Druhou zemí, kterou jsem si vybrala, jsou Spojené státy americké. 6.9.1
Španělsko
Ve Španělsku je ekologické zemědělství právně zakotveno od roku 1989, kdy bylo schváleno nařízení s obecným označením „Ekologické zemědělství“, které bylo účinné až do doby, kdy se tato oblast zemědělství v celé EU začala řídit zejména nařízením Rady (ES) č. 2092/91 později nahrazeném nařízením Rady (ES) č. 834/2007 v roce 2009.
147
RYTINA, L. Jak to vidím já: Kontroly v chovech. Náš chov, č. 2/2011, s. 42 - 46
77
Oproti ČR je ve Španělsku jedna odlišnost, a to ta, že ekologické zemědělství není řízeno státní správou, ale je v samosprávné působnosti jednotlivých autonomních oblastí, kde je spravováno územními komisemi ekologického zemědělství. Většina těchto oblastí je ale fakticky centrálně řízena, kromě např. oblasti Andalusie, kde vznikly soukromé organizace pro kontrolu ekologického zemědělství. Aby spotřebitel produkty ekologického zemědělství poznal, jsou opatřeny kódem kontrolní organizace nebo specifickým logem se jménem organizace a množstvím provedených kontrol. Jako další možnost je označit výrobek logem, které stanovila EU. Tímto logem se od 1. 7. 2010 musí označovat každý produkt ekologického zemědělství.148 Podle statistik Ministerstva životního prostředí a venkova ve Španělsku počet ekologických zemědělců vzrostl zejména po zavedení tohoto institutu na konci 20. století, po přechodu do nového století počet těchto zemědělců spíše klesal a až v posledních letech je zaznamenán opět mírný nárůst. Oproti tomu v ČR je ekologické zemědělství v posledních letech stále oblíbenější a počet těchto zemědělců má stále stoupající tendenci. Tento jev bych přisuzovala tomu, že ekologické zemědělství má ve Španělsku delší tradici a v ČR se jedná hlavně o trend posledních let. Podle statistik z roku 2010 se nejvíc ekologických chovatelů, a to více jak jedna polovina, nachází na jihu státu v Andalusii.149 Ve Španělsku se tedy ekologičtí farmáři shlukují v oblasti s nejteplejším podnebím, oproti tomu v ČR jich najdeme nejvíce v nehostinných hornatých hraničních oblastech. Podle statistiky z roku 2010 podléhá ekologickému zemědělství ve Španělsku zejména skot následovaný ovcemi, kozami, koňmi, prasaty, drůbeží, včelami, ve velmi malém množství pak rybami a jinými zvířaty. Zajímavé je, že se ve Španělsku chovají některé ovce a kozy čistě jenom pro produkci mléka. Téměř 50 % chovaných zvířat v ekologickém zemědělství je skot. Stejně jako v ČR i ve Španělsku patří skot, ať už mléčný nebo masný, mezi nejvíce chovaná zvířata v ekologickém zemědělství. 28 % z celkové produkce jsou chované ovce mléčné i na maso, 9,5 % pak kozy opět mléčné i na maso, 4,5 % koně, 3,5 % drůbež, kde výrazně převažuje drůbež nosná nad brojlery a to téměř trojnásobně, a 2,5 % prasata. Zbylá dvě procenta zahrnují chov včel, ryb a ostatních zvířat.150 148
MINISTERIO DE AGRICULTURA, ALIMENTACIÓN Y MEDIO AMBIENTE La agricultura ecológica en Espaňa. [online] 2012 [cit. 12. 3. 2012] Dostupné z: http://www.marm.es/es/alimentacion/temas/laagricultura-ecologica/ 149 MINISTERIO DE MEDIO AMBIENTE Y MEDIO RURAL Y MARINO Estadísticas de agricultura ecológica. [online] 2011 [cit. 12. 3. 2012] Dostupné z: http://vidasana.org/ficheros/files/estad%C3%ADsticas%20de%20agricultura%20biol%C3%B3gica%202010.p df 150 MINISTERIO DE MEDIO AMBIENTE Y MEDIO RURAL Y MARINO Estadísticas de agricultura ecológica. [online] 2011 [cit. 12. 3. 2012] Dostupné z:
78
Ve Španělsku, ačkoliv zde není ekologické zemědělství podle statistik tak rozšířeno ve srovnání s ČR, existuje podstatně více kontrolních organizací ekologického zemědělství, které udělují certifikaci. Zatímco v ČR máme tři tyto organizace, ve Španělsku jich je okolo 30. Je to dáno tím, že ekologické zemědělství ve Španělsku je pod správou autonomních oblastí, takže každá tato oblast má svoji organizaci. V některých oblastech, např. v Andalusii nebo Aragónu existuje těchto organizací několik, v oblastech, kde není ekologické zemědělství příliš rozšířeno, působí jen jedna. Většinou územní působnost dané organizace je omezena pouze na jednu oblast, ale některé, např. SOHISCERT, S.A. působí na území třech oblastí.151 Jelikož se vzhledem k harmonizaci evropského práva španělská úprava ekologického zemědělství téměř neliší od české a obě podléhají režimu stejného nařízení č. 834/2007, zaměřila bych se nyní zejména na judikaturu Soudního dvora Evropské Unie, dříve Evropského soudního dvora (dále jen „ESD“). Protože je v dnešní době velká poptávka po ekologických výrobcích, neboli tzv. bio výrobcích, naskýtá se otázka, zda tyto výrobky označené logem „bio“ opravdu pocházejí s ekologického zemědělství. V návaznosti na tento problém byla ESD položena předběžná otázka právě španělským soudem. Tento případ lze nalézt pod značkou C-107/04. Tato otázka španělského soudu se týkala výkladu čl. 2 dnes již zrušeného nařízení Rady (ES) č. 2092/91. V tomto článku byl stanoven způsob pojmenování produktů vzniklých v ekologickém zemědělství. Pro španělský jazyk nařízení stanovilo označení „ecológico“, prakticky se ale ve Španělsku používal i termín „biológico“, který ale neoznačoval produkty ekologického zemědělství. Toto označení mohlo tedy být pro spotřebitele matoucí a klamavé. Španělský soud se v předběžné otázce ptal, zda tyto výše uvedené výrazy jsou ve všech státech EU používány pro produkty ekologického zemědělství a jestli má být tedy čl. 2 nařízení vykládán v tomto smyslu. ESD došel k závěru, že nařízení spojovalo s ekologickým zemědělstvím pouze výraz „ecológico“, proto Španělsko žádný předpis neporušilo, když zavedlo pojem „biológico“ pro produkty nepocházející z ekologického zemědělství. ESD ale stanovil, že od tohoto rozhodnutí bude zakázáno používat výraz „biológico“ pro produkty, které nevznikly v ekologickém zemědělství.152 http://vidasana.org/ficheros/files/estad%C3%ADsticas%20de%20agricultura%20biol%C3%B3gica%202010.p df 151 COMITÉ DE AGRICULTURA ECOLÓGICA DE LA COMUNIDAD DE MADRID Listado de Organismos de Control y Certificación de las CC.AA [online] 2011 [cit. 12. 3. 2012] Dostupné z: http://www.caem.es/Listado%20de%20Organismos%20de%20Control%20y%20Certificaci%C3%B3n%20de% 20las%20CC.AA.pdf 152 Rozsudek ESD ze dne 14. 7. 2005, sp. zn. C - 107/04
79
V souvislosti s tímto rozhodnutím ESD bylo v roce 2005 vydáno i další rozhodnutí ESD, kde soud rozhodoval o žalobě proti Španělsku. Španělsko bylo v roce 2003 žalováno Komisí EU, protože označovalo značkou „bio“ mléko z oblasti Navarra, které nepocházelo z produkce ekologického zemědělství. Jedná se o případ C-135/03 (Komise Evropských společenství vs. Španělské království). Španělsko podle Komise EU tolerovalo označení „bio“ nebo „biológico“ pro produkty vzniklé mimo ekologické zemědělství. Španělsko se bránilo tím, že toto označení pro produkty nepocházející z ekologického zemědělství umožňuje přímo regionální předpis oblasti Navarry a je to pojem v této oblasti obecně známý, používaný pro výrobky nepocházející z ekologického zemědělství. Španělsko dále argumentovalo výčtem nařízení Rady č. 2092/91, který pro španělský jazyk uvádí pouze pojem „ecológico“, proto tedy neporušili povinnost danou čl. 2 tohoto nařízení. ESD zamítl žalobu Komise, s odůvodněním, že nebylo prokázáno porušení čl. 2, protože výčet označení v tomto článku není taxativní, takže státy mohou používat i jiná označení. Podle ESD by bylo žádoucí unifikovat označování produktů pocházejících z ekologického zemědělství pro celou EU, ale při posuzování této žaloby musí vycházet z platné legislativy, která v této době nepřikazovala používání výrazů „ecológico“ a „biológico“ pro produkty ekologického zemědělství.153 Se závěrem ESD souhlasím, protože by mi přišlo nespravedlivé trestat Španělsko za něco, co nebylo protizákonné, na druhou stranu toto označení je viditelně klamavé a zavádějící pro spotřebitele, kteří tak mohli kupovat tyto výrobky a ekonomicky tak poškodit ekologické zemědělce, takže souhlasím se zákazem jeho používání do budoucna. 6.9.2
Spojené státy americké
Jako další zemi, kterou jsem si vybrala pro srovnání se systémem ČR, jsou Spojené státy americké. Vybrala jsem si je proto, že ekologickému zemědělství dávají velký prostor a jejich právní úprava není shodná s úpravou českou, jako tomu je ve státech EU. Stejně tak jako ve Španělsku nebo v ČR i tady má nárůst chovatelů podléhajících ekologickému režimu strmou linii vzhůru.154 Nyní bych ve stručnosti shrnula zákonné podmínky pro podrobení se režimu ekologického zemědělství ve Spojených státech amerických. I zde je nutné zaregistrovat se u akreditované organizace (tzv. Accredited Certifying Agents), která zabezpečuje kontrolu na úseku ekologického zemědělství. Oproti ČR a stejně tak i Španělsku jich tu působí 153
Rozsudek ESD ze dne 14. 7. 2005, sp. zn. C - 135/03 SARE Bulletin Transitionig to Organic Production. [online] 2011 [cit. 15. 3. 2012] Dostupné z: www.sare.org/publications/bulletins.htm 154
80
mnohonásobně více, okolo 50. Opět i zde, stejně jako ve Španělsku, nepůsobí každá organizace na celém území státu, ale pouze oblastně v jednotlivých státech, přičemž jsou rozvrstveny tak, že např. ve velmi úrodné Kalifornii existuje 11 těchto organizací, zatímco v některých méně úrodných a zemědělsky příznivých státech působí jedna nebo dvě.155 Standardy pro ekologické zemědělství, výrobu a zpracování tzv. „bio“ potravin vytvořil zákon The Organic Foods Production Act (OFPA) z roku 1990. Jak je vidět, ekologické zemědělství tu má obdobně dlouhou tradici jako ve Španělsku nebo ČR, kde se ekologické zemědělství datuje taktéž k tomuto roku, kdy byly poskytnuty první dotace do tohoto sektoru a kdy vzniklo prvních pět ekologických svazů na našem území.156 Tento zákon oprávnil nový národní program, tzv. USDA National Organic Program (NOP), aby nastavil národní standardy pro produkci, manipulaci a zpracování výrobků ekologického zemědělství. Tento program také dohlíží na povinnou certifikaci ekologických zemědělců. Zákon také založil tzv. National Organic Standards Board (NOSB), který je poradním orgánem při stanovování standardů, na kterých je založen program NOP. Zemědělci, kteří dodržují tato pravidla, mohou své výrobky označit jako „USDA Certified Organic“.157 Z výše uvedeného vyplývá, že úprava ekologického zemědělství je jednotná pro celou federaci, má však reagovat na specifické místní kulturní a biologické podmínky a mechanické postupy jednotlivých států. Je zde tedy rozdíl od Španělska, které sice celé podléhá nařízení EU, ale dále si každá autonomní oblast tento úsek zemědělství spravuje sama vlastním zákonem. The Organic Foods Production Act shrnuje a vysvětluje ve svém úvodu jednotlivé pojmy ekologického zemědělství, dále vysvětluje, co to je National Organic Program. Dále uvádí základní standardy ekologického zemědělství, mezi které zařazuje např. zákaz používání syntetických chemikálií, kromě těch, co tento zákon připouští. V další části zákon stanoví obecné požadavky na produkty vzniklé v ekologickém zemědělství. Tyto mohou pocházet pouze z certifikovaných farem pro ekologické zemědělství, výjimku připouští např. pro divoké mořské ryby, které mohou být považovány také za ekologicky chované. Dále se zákon zabývá obecnými podmínkami certifikace a zakázanými látkami, které nemohou být využity pro ekologické zemědělství. V následujících článcích se zákon zabývá chovem 155
UNITED STATES DEPARTMENT OF AGRICULTURE National Organic Program. [online] 2011 [cit. 15. 3. 2012] Dostupné z: http://www.ams.usda.gov/AMSv1.0/ams.fetchTemplateData.do?template=TemplateJ&page=NOPACAs 156 VÁCLAVÍK, T. Vývoj ekologického zemědělství v České republice od roku 1990. [online] Aktualizováno 30. 8. 2005 [cit. 15. 3. 2012] Dostupné z: http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=438 157 GOLD, M. Organic production/Organic food: Information access tools. [online] Aktualizováno červen 2007 [cit. 15. 3. 2012] Dostupné z: http://www.nal.usda.gov/afsic/pubs/ofp/ofp.shtml
81
zvířat. Stavoví, že zvířata, ze kterých pocházejí produkty označené značkou „bio“, musí být chována podle zásad tohoto zákona. Zvířata chovaná v režimu ekologického zemědělství musí být krmena ekologickým krmivem povoleným tímto zákonem a nesmí být krmena taxativně vymezeným krmivem, které určuje tento zákon. V neposlední řadě nesmí být k jejich chovu používané hormony nebo jiné syntetické látky stimulující růst, včetně antibiotik. V dalším článku jsou vyjmenovaná léčiva, která nelze použít v ekologickém chovu. Zákon pokračuje s vymezením podmínek původu s výjimkami pro některá zvířata, např. stanoví, že drůbež musí být chována celý život, s výjimkou kuřat jednodenních, v režimu tohoto zákona, zatímco u zvířat, ze kterých se prodává tzv. „bio“ mléko, postačí, že jsou chována podle zásad tohoto zákona minimálně 12 měsíců před jeho prodejem. Obecně se zvířetem chovaným podle zásad ekologického zemědělství rozumí každé zvíře chované podle ekologických zásad od poslední třetiny těhotenství. O zvířatech chovaných v certifikovaném režimu ekologického zemědělství, musí chovatel vést příslušnou identifikační dokumentaci o každém zvířeti s výjimkou drůbeže, u které stačí vést tuto dokumentaci pro celé hejno. Kromě toho musí vést evidenci o každém podávaném léčivu a krmivu, které zvířeti podá.158 V další části zákona je upravena např. manipulace s produkty ekologického zemědělství, označování těchto produktů, akreditaci kontrolních organizací a další instituty netýkající se přímo chovů zvířat. Na závěr zákona lze nalézt přestupky a správní orgány působící na tomto úseku.159 Člověk, který se uchází o akreditaci, musí splnit určité zákonem dané podmínky. Musí hospodařit v souladu se zákonem a zásadami ekologického zemědělství, musí umožnit kontrolním organizacím vstup na pozemek za účelem vykonání kontroly, musí uchovávat dokumentaci o hospodaření po minimálně 5 let, musí platit příslušné poplatky a bezodkladně informovat inspektora, jestliže je na pozemek např. zanesena nějaká nebezpečná látka. Certifikace se uděluje na žádost, v žádosti musí chovatel uvést požadavky stanovené zákonem. Po obdržení žádosti kontrolní organizace prostuduje materiály jí dostupnÉ, aby se přesvědčila, zda je žadatel schopen certifikaci obdržet a poté koná šetření na místě. O tomto šetření sepíše inspektor zprávu, jejíž kopii předá žadateli. Jestliže žadatel splnil všechny požadavky, je mu vydáno osvědčení o ekologické činnosti. Jestliže požadavky nedodržel,
158
ORGANIC FOODS PRODUCTION ACT OF 1990 [online] [cit. 15. 3. 2012] Dostupné z: http://www.ams.usda.gov/AMSv1.0/getfile?dDocName=STELPRDC5060370&acct=nopgeninfo 159 ORGANIC FOODS PRODUCTION ACT OF 1990 [online] [cit. 15. 3. 2012] Dostupné z: http://www.ams.usda.gov/AMSv1.0/getfile?dDocName=STELPRDC5060370&acct=nopgeninfo
82
inspektor ho o tom písemně vyrozumí. Certifikovaní zemědělci musí každý rok odvádět poplatky.160 Podle mého názoru se systém Spojených států amerických příliš neliší od systému evropského, některé odchylky bych našla např. v certifikaci, která mi připadá ve Spojených státech amerických více formalistická než např. v ČR. Na druhou stranu nemají tzv. přechodné období, ale inspektoři na místě kontrolují stav pozemku a dělají před udělením certifikace zkoušky o tom, nakolik je pozemek kontaminovaný nebo způsobilý pro ekologickou produkci. Tento přístup se mi líbí, jelikož už jsem výše zmiňovala nesmyslnost jednotné doby přechodného období pro všechny pozemky u nás. Nesouhlasila bych ještě s odvody certifikovaných zemědělců ve formě poplatků. Myslím si, že tito lidé se snaží o zachování příznivého životního prostředí a o veřejné zdraví, takže poplatky by měly platit spíše ti, kdo se přičiňují o poškozování těchto složek.
160
NATIONAL ORGANIC PROGRAM [online] [cit. 15. 3. 2012] Dostupné z: http://ecfr.gpoaccess.gov/cgi/t/text/textidx?c=ecfr&sid=3f34f4c22f9aa8e6d9864cc2683cea02&tpl=/ecfrbrowse/Title07/7cfr205_main_02.tpl
83
ZÁVĚR Cílem mé práce měla být snaha o komplexní zmapování oblasti právní úpravy chovu zvířat, její shrnutí a uceleného zpracování. Co se týká právní úpravy chovu zvířat v českém právním řádu, zdá se mi velmi neucelená a nepřehledná. Mojí snahou bylo tedy najít v ní nějaký řád a vazby. Ideálním řešením se mi jeví úprava veškerých požadavků na chov zvířat v jednom právním předpise. To ale zřejmě není úplně snadné např. už díky tomu, že chov zájmových zvířat disponuje řadou odlišných znaků, nebo že v současné době existují v chovu hospodářských zvířat dva odlišné systémy zacházení, konkrétně konvenční a ekologický. Mezi jednotlivými chovy zvířat existuje i rozdíl v účelu, proč jsou zřizovány. Některé zakládáme za účelem zisku, některé za účelem potěšení nebo jako způsob, jak předejít jejich vyhynutí. Mojí práci jsem rozčlenila právě podle účelů, ke kterým jsou zvířata chována. Uvědomuji si, že chov zájmových zvířat skrývá velké množství problémů a témat, které by mohly být námětem mé práce, ale nevěnovala jsem se mu v takové míře jako chovu hospodářských zvířat v konvenčním a ekologickém chovu. Důvodů pro to mám několik. Jeden z nich je omezený rozsah práce. Druhý a pro mě důležitější je ten, že moje osobní náklonnost směřuje k chovu hospodářských zvířat, a také to, že v nich vidím značnou důležitost a užitečnost pro společnost. Zájmový chov si chovatel zřizuje zejména pro radost a o své zvíře proto většinou pečuje velmi důsledně, proto se mi nezdá nutné tento chov tolik spoutat právními normami zejména v oblasti zacházení s nimi. Jsou zde samozřejmě výjimky, kdy chovatel přecení svoje síly a pak dochází k nepříjemným situacím týrání nebo opuštění zvířete. Větší pozornost v této oblasti zaslouží zejména chov volně žijících zvířat, která by měla být zachována hlavně ve volné přírodě a nikoliv v držení lidí. Dále si zaslouží pozornost chov tzv. nebezpečných zvířat. Zde je nutné, aby právní úprava byla, co nejpodrobnější, a to z důvodu jejich nebezpečnosti nejen pro chovatele, ale i ostatní lidi a zvířata. Pravidla pro jejich chov v zajetí jsou celkem přísná a mým cílem bylo shrnout tyto požadavky. I přesto, že je tato úprava podrobná a je potřeba splňovat určité požadavky pro chov těchto zvířat, nemyslím si, že chov tzv. nebezpečných zvířat, kromě jejich chovu v zoologických zahradách, je přínosný a nezbytný. Zastávám názor omezení soukromého chovu těchto zvířat na minimum a zachovat jejich existenci především ve volné přírodě. Situace u hospodářských zvířat je odlišná, jelikož ta jsou chována zejména pro zisk chovatele. Je zde tedy vyšší náchylnost pro špatné zacházení s nimi a chov těchto zvířat by 84
měl být i podrobněji upraven. V České republice existují dva způsoby chovu hospodářských zvířat - konvenční a ekologický. Zejména pak v konvenčních chovech je kladen v právní úpravě velký důraz na hygienu chovaných zvířat a předcházení nákazám, které by mohly mít negativní důsledky nejen na zvířata ale i na veřejné zdraví lidí, a na zachování základních životních podmínek. V práci jsem se snažila zaměřit na principy ekologického zemědělství a to z důvodu jeho stále stoupající oblíbenosti mezi chovateli, pro které může sloužit tato práce jako vodítko pro orientaci v rozsáhlé právní úpravě chovu zvířat. Mezi další důvody, proč jsem se rozhodla věnovat značnou část mé práce tomuto způsobu chování zvířat je jeho šetrnost a ohleduplnost vůči zvířatům a celkově velký zájem ve světě o ekologické zemědělství. Ekologické zemědělství nastavuje principy, které by mohly být i vodítkem pro klasické konvenční zemědělství. Snaží se docílit toho, aby chovatelství hospodářských zvířat nemělo pouze účel ekonomický, ale aby tato zvířata fungovala i jako společníci pro jejich chovatele. Pravidla a zásady nastavené pro ekologické zemědělství v České republice jsem srovnávala s právní úpravou zahraniční i s úpravou pro konvenční chov. Nemohu zapomenout na právní úpravu Evropské unie, která do oblasti ekologického zemědělství zasahuje ve velké míře, ať už směrnicemi nebo nařízeními. Ačkoliv tento způsob chovatelství je značně příznivý pro zvířata i pro zachování životního prostředí, protože např. nepoužívá syntetických látek, které zatěžují půdu, došla jsem k závěru, že není až tak příznivý pro samotné chovatele. Produkce z ekologického zemědělství je pro spotřebitele výrazně nákladnější, a proto i méně konkurenceschopná. Pro chovatele, kteří vynakládají větší náklady na ekologickou produkci, je pak za stavu, kdy o tuto produkci není zájem z důvodu její vysoké ceny, velmi nevýhodné u tohoto způsobu zemědělství setrvat. Ideálním způsobem řešení by bylo navodit ve společnosti přesvědčení, že nákupem této produkce přispívají k lepšímu životu zvířat a k zachování příznivého životního prostředí. Tato představa nejspíše nikdy nepůjde realizovat, takže se jako řešení nabízí např. větší podpora tohoto sektoru státem nebo Evropskou unií formou určitých dotací nebo jiných např. daňových výhod. Dalším problémem této oblasti je značné množství povinností pro chovatele, zejména velkého množství spojené administrativy a kontrol ze strany státních orgánů. Takový stav existuje nejen v České republice. Problémem je zejména to, že většina těchto kontrol jsou pouze formálního charakteru, kdy je pro ně důležitější bezchybnost administrativních úkonů než skutečný stav zvířat a farmy. Podle mého názoru tak tyto kontroly ztrácejí na významu. Tento neuspokojující stav dokládá i nespokojenost samotných chovatelů, kteří si právě na
85
tyto problémy nejvíce stěžují, což dokládají i výsledky mého dotazníku. Kontrola by měla sloužit především k poznání toho, zda se všechna pravidla dodržují i v praxi. V souvislosti s úpravou této oblasti předpisy Evropské unie se jako další problém jeví to, že některé státy neimplementují její směrnice včas, a pak dochází k tomu, že poctivé státy, které dodržují právo, jsou znevýhodněny na trhu. Konkrétně mám na mysli v současné době diskutovaný zákaz klecových chovů nosnic k 1. 1. 2012 směrnicí Rady 1999/74/ES, která tento způsob chovu zakázala již před více než deseti lety a dala tak dostatečně dlouhou dobu k provedení tohoto zákazu jednotlivými státy. Státy, které nedodržely tuto lhůtu, jsou teď na trhu s konzumními vejci zvýhodněny z důvodu nižší ceny. Zase zde vidím problém i ve spotřebitelích, kteří by neměli hledět jen na cenu, ale i na to, odkud jimi kupované výrobky pocházejí. Moje práce směřovala k podpoření chovatelů ve správném zacházení se zvířaty a zejména pak v objasnění důležitosti ekologického zemědělství a nutnosti zlepšení nejen podmínek pro chovatele, ale i vzbuzení zájmu veřejnosti o tento druh chovatelství a jeho podporu. Doufám, že tento účel splnila a případnému čtenáři tuto problematiku objasní.
86
RESUMÉ Los animales son una parte del medio ambiente muy importante. Nos rodean y los encontramos toda nuestra vida. Los nececitamos como amigos y alimentos. Más y más gente se preocupa de vidas de los animales. Se interesa si viven en condiciones satisfacientes y si no son maltratados. Por eso en últimos aňos muchos leyes, reglas y normas protegen los animales, reaseguran las condiciones propicias de sus vidas y conservan su diversidad biológica. En mi diploma tesis yo he querido compulsar toda esta legislación y la resumir. Este teme he elegido porque me interesa, inclino al mundo de animales, me parece importante y creo que los animales merecen la atención. También pienso que la legislación puede hacer los cambios en acceso a las vidas de animales. Yo he dividido mi tesis en dos partes grandes que considero como la parte general y especial. La parte general consiste de explicación de las nociones básicas, análisis de las crías particulares de animales y ventajas y desventajas económicas de crías. Los capítulos completo con la judicatura adecuada. La parte especial se concentra en la agricultura ecológica. Me he decidido dedicar la gran parte de mi tesis a este tipo de la agricultura porque es una tendencia en la crianza actual. Más y más criadores se interesa de esto y nos da los principios del acceso a animales muy favorable. Creo que todos los criadores podrían seguir estos principios. En el primer capítulo se dedico al razón de origen de legislacion sobre animales, a los nociónes cría y criador y a la diferencia entre los nociones fauna y animal. He querido aclarar todo esto para mejor comprensión de mi tesis. En el segundo capítulo se ocupo de la cría de los animales domésticos con fines de producción para el aprovechamiento. Se llama la ganadería. No escribo solo sobre las condiciones en los leyes pero también explico los principios de welfare de animales que es la comodidad vital de animales. Estos animales sirven para el beneficio y el alimento de la gente y por eso los principios de comodidad vital son muy importantes aquí. Defienden los animales contra el tratamiento malo y les posibilitan mejor vidas. El tercer capítulo oriento a la cría de afición. Estos son animales que críamos para nuestro gozo. Es un tema muy ampliado y por eso no le puedo dedicarse detalladamente. He querido coger los problemas más interesantes y conocidos. Para mí la parte más problématica de la cría de afición es la cría de la fauna viviente libre. Lo pienso porque estos animales podrían mayormente vivir en la naturaleza y no en la captura de la gente. Desgraciadamente 87
en este tiempo no es posible. Actualmente más y más animales silvestres necesitan el hombre para sobrevivir. El medio ambiente empeorado y urbanización intensa no dan muchas posibilidades a estos animales para vivir sin dudas. Como he dicho mi tesis se mayormente dedica a ganadería, especialmente a la ganadería ecológica. Esto describo en el cuarto capítulo y en toda la parte especial. Este tema me parece muy interesante, útil y actual. Veo muchos problemas que son conectados con la ganadería ecológica. La gente tiene que tomar en cuenta que esta zona de agricultura ayuda mantener la naturaleza, respeta la vida de los animales y cuida del medio ambiente. Primer problema es el precio alto de la producción ecológica. Esto es un problema grave que no es fácil solucionar. Los gastos para criar estos animales son altos y por eso el precio no puede ser bajo. Este problema resuelvo en el quinto capítulo también. La producción ecológica no está competitiva con la ganadería convencional y después no hay motivación para criadores participar en ganadería ecológica aunque es importante para conservación las condiciones buenos para la vida. Parcialmente lo es posible solucionar con las dotaciones del estado o Unión Europea pero no es solución para siempre. Mejor es convencer la gente que esta producción ayuda a los animales, al medio ambiente y también a nuestra salud. Otro problema que abro en mi tesis es mucha administración, muchos controles y obligaciones para los criadores ecológicos. También mi investigación entre los criadores muestra que casi todos son descontentos con sistema actual. El problema es que muchos de estos controles son solamente de cáracter formal. Esto significa que controlores no ven los animales sino sólo los documentos de criadores. Esto me parece inútil y lo obstruye a los criadores en el trabajo. Hay mucho más problemas que se conectan con la crianza de los animales. Yo he tratado en mi diploma tesis descubrir algunos de ellos que me parecen más grave. También he querido describir todo el sistema de la crianza en la legislación. Mi trabajo puede servir para los estudiantes o criadores y les facilitaría orientación en la problématica legal de la cría de los animales. También mostraría los vacíos en la legislación y podría dar inspiración al legisladores para mejorarla.
88
BIBLIOGRAFIE Právní předpisy 1. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů 2. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů 3. Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů 4. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů 5. Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů 6. Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů 7. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů 8. Zákon č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách), ve znění pozdějších předpisů 9. Zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění pozdějších předpisů 10. Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91 11. Nařízení Komise (ES) č. 889/2008 ze dne 5. září, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu
Monografie 12. DAMOHORSKÝ, M. a kol. Právo životního prostředí. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010 13. DAMOHORSKÝ, M.; SMOLEK, M. Zemědělské právo - učební pomůcka. Praha: IFEC, s.r.o., 2001 14. DOLEŽAL, O.; BÍLEK, M. Kritéria hodnocení kvality chovného prostředí z hlediska welfare zvířat a jejich uplatnění při ustájení skotu. Odborný seminář s mezinárodní účastí „Ochrana zvířat a welfare“. Brno: FVHE VFU, 1996 15. LORZ, A. Tierschutzgesetzt. München: C. G. Beck, 1973 16. KOTĚRA, J.; VALEŠKA, J. Ekologické zemědělství a biopotraviny: Otázky a odpovědi pro ekoporadny. Praha: PRO-BIO LIGA ochrany spotřebitelů potravin a přátel ekologického zemědělství, 2010 17. KOUŘILOVÁ, J.; PŠENČÍK, J.; KOPTA, D.: Dotace v zemědělství z hlediska komplexního pohledu a s přihlédnutím k ekologickému zemědělství. Brno: Akademické nakladatelství Cerm, s.r.o., 2009 18. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Průvodce zemědělce Kontrolou podmíněnosti platný pro rok 2011. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2011
89
19. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Zákon o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších zákonů. Komentář. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2010 20. PAŠKA, I. Welfare chovu hospodárskych zvierat. Nitra: SPU, 1997 21. PEKÁREK, M. a kol. Právo životního prostředí 2. díl. 2. přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006 22. PEKÁREK, M. a kol. Právo životního prostředí 3. díl. 2. přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007 23. PRCHALOVÁ, J. Právní ochrana zvířat. Praha: Linde, 2009 24. SKALKA, P. Víte, jak se o nás starat? aneb Zvěrolékařský rádce pro chovatele exotických zvířat. Praha: Plot, 2010 25. STEJSKAL, V.; LESKOVJAN, M. Člověk a zvíře - v zajetí či péči? Praha: Univerzita Karlova, 2010 26. ŠARAPATKA, B.; URBAN, J. a kol. Ekologické zemědělství v praxi. Šumperk: PRO-BIO, 2006 27. WEBSTER, J. Životní pohoda zvířat: kulhání k Ráji. Praha: Práh, 2009
Články 28. PAROULKOVÁ, P. Než přivezeme koně domů… Jezdectví, 8/2011, s. 26 – 28 29. RYTINA, L. Jak to vidím já: Kontroly v chovech. Náš chov, č. 2/2011, s. 42 – 46 30. SMOLA, J. Antibiotika pro potravinová zvířata: jde skutečně o dilema? Náš Chov, č. 2/2011, str. 38 – 41 31. SOJKOVÁ, K. a kol. Rozdíly v kvalitě mléka u dojnic v ekologickém a konvenčním chovu. Náš chov, č. 3/2010, s. 28 – 30 32. TŮMOVÁ, D. Směrnice Rady 74/1999 EK o minimálních standardech pro chov nosnic současný vývoj situace v EU. Drůbežář, č. 3/2011, s. 12 - 13
Judikatura 33. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2004, sp. zn. 6 A 6/2002 34. Rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dříve Evropského soudního dvora) ze dne 14. 7. 2005, sp. zn. C - 135/03 35. Rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dříve Evropského soudního dvora) ze dne 14. 7. 2005, sp. zn. C - 107/04 36. Nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. Pl. 38/04 37. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1077/2007 38. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 1 As 30/2008
90
39. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3454 40. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 1 As 44/2011
Elektronické zdroje 41. BIO PARK Bio kuřecí - časté dotazy. [online] [cit. 23. 11. 2011] Dostupné z: http://www.biokureci.cz/index.php?page=caste-dotazy 42. BIO PARK České biokuřecí maso konečně v prodeji. [online] Aktualizováno 22. 4. 2009 [cit. 23. 11. 2011] Dostupné z: http://www.biokureci.cz/index.php?page=aktuality&id_akt=31 43. COMITÉ DE AGRICULTURA ECOLÓGICA DE LA COMUNIDAD DE MADRID Listado de Organismos de Control y Certificación de las CC.AA [online] 2011 [cit. 12. 3. 2012] Dostupné z: http://www.caem.es/Listado%20de%20Organismos%20de%20 Control%20y%20Certificaci%C3%B3n%20de%20las%20CC.AA.pdf 44. HORÁKOVÁ, S. Podvádět se nevyplatí, kontrole v ekologickém zemědělství nic neunikne [online] Aktualizováno 29. 9. 2011 [cit. 5. 1. 2012] Dostupné z:http://www.probio.cz/cms/clanek/59859/podvadet-se-nevyplati-kontrole-v-ekologickem-zemedelstvi-nicneunikne45. EVROPSKÁ UNIE Lisabonská strategie. [online] 30. 10. 2010 [cit. 12. 2. 2012] Dostupné z: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/abc/policies/art2843_cs.htm 46. GOLD, M. Organic production/Organic food: Information access tools. [online] Aktualizováno červen 2007 [cit. 15. 3. 2012] Dostupné z: http://www.nal.usda.gov/afsic/pubs/ofp/ofp.shtml 47. MINISTERIO DE AGRICULTURA, ALIMENTACIÓN Y MEDIO AMBIENTE La agricultura ecológica en Espaňa. [online] 2012 [cit. 12. 3. 2012] Dostupné z: http://www.marm.es/es/alimentacion/temas/la-agricultura-ecologica/ 48. MINISTERIO DE MEDIO AMBIENTE Y MEDIO RURAL Y MARINO Estadísticas de agricultura ecológica. [online] 2011 [cit. 12. 3. 2012] Dostupné z: http://vidasana.org/ficheros/files/estad%C3%ADsticas%20de%20agricultura%20biol%C3% B3gica%202010.pdf 49. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Dotace poskytované podle nařízení 505/2000 Sb.. [online] 2011 [cit. 15. 2. 2012] Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/dobihajicia-ukoncene-dotace/narizeni-vlady-c-505-2000-sb/ 50. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Operační program rybářství. [online] 2011 [cit. 12. 2. 2012] Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/operacni-program-rybarstvi-naobdobi/ 51. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Národní dotace. [online] 2011 [cit. 15. 2. 2012] Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/narodni-dotace/ 52. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Seznamy podnikatelů [online] [cit. 6. 1. 2012] Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/seznamy-podnikatelu/ 53. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Struktura dotačních zdrojů. [online] 2011 [cit. 13. 2. 2012] Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/ 54. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Vyhledávání subjektů [online] [cit. 6. 1. 2012] Dostupné z:http://eagri.cz/public/app/eagriapp/EKO/Prehled/Prehled.aspx?find=A&stamp=13192837 04960 55. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ Základní statistické údaje k 31. 12. 2010 [online] Aktualizováno 28. 2. 2011 [cit. 13. 12. 2011] Dostupné z :http://eagri.cz/public/web/mze/ zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/statistika-a-pruzkumy/ 91
56. MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Informace pro veřejnost. [online] aktualizováno 11. 6. 2010 [cit. 12. 12. 2011] Dostupné z: http://www.mzp.cz/ C1257458002F0DC/cz/cites_obchod_ohrozenymi_druhy/$FILE/OMOB-10_210_CITES _povinne_informace-20100701.pdf 57. NADACE NA OCHRANU ZVÍŘAT Kampaň pomozte kuřeti aneb kuře ještě žije? [online] Aktualizováno 14. 6. 2006 [cit. 23. 11. 2011] Dostupné z: http://www.ochranazvirat.cz/275/50/cz/file/ 58. NATIONAL ORGANIC PROGRAM [online] [cit. 15. 3. 2012] Dostupné z: http://ecfr.gpoaccess.gov/cgi/t/text/textidx?c=ecfr&sid=3f34f4c22f9aa8e6d9864cc2683cea02 &tpl =/ecfrbrowse/Title07/7cfr205_main_02.tpl 59. ORGANIC FOODS PRODUCTION ACT OF 1990 [online] [cit. 15. 3. 2012] Dostupné z: http://www.ams.usda.gov/AMSv1.0/getfile?dDocName=STELPRDC5060370&acct=nopgeni nfo 60. STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÝ INTERVENČNÍ FOND Agro-enviromentální opatření. [online] 2011 [cit. 12. 2. 2012] Dostupné z: http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous /hrdp/03_agro_envi 61. STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÝ INTERVENČNÍ FOND Osa I. [online] 2011 [cit. 12. 2. 2012] Dostupné z: http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/eafrd/osa1 62. STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÝ INTERVENČNÍ FOND Osa II. [online] 2011 [cit. 12. 2. 2012] Dostupné z: http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/eafrd/osa2 63. STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÝ INTERVENČNÍ FOND Osa III. [online] 2011 [cit. 12. 2. 2012] Dostupné z: http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/eafrd/osa3 64. STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÝ INTERVENČNÍ FOND Osa IV. [online] 2011 [cit. 12. 2. 2012] Dostupné z: http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/eafrd/osa4 65. STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÝ INTERVENČNÍ FOND Platby na základě jednotné žádosti. [online] 2011 [cit. 12. 2. 2012] Dostupné z:http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/jz 66. STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÝ INTERVENČNÍ FOND Program rozvoje venkova. [online] 2011 [cit. 12. 2. 2012] Dostupné z: http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/eafrd 67. SARE Bulletin Transitionig to Organic Production. [online] 2011 [cit. 15. 3. 2012] Dostupné z: www.sare.org/publications/bulletins.htm 68. UNITED STATES DEPARTMENT OF AGRICULTURE National Organic Program. [online] 2011 [cit. 15. 3. 2012] Dostupné z: http://www.ams.usda.gov/AMSv1.0 /ams.fetchTemplateData.do?template=TemplateJ&page=NOPACA 69. VÁCLAVÍK, T. Vývoj ekologického zemědělství v České republice od roku 1990. [online] Aktualizováno 30. 8. 2005 [cit. 15. 3. 2012] Dostupné z: http://www.priroda.cz /clanky.php?detail=438
92
o 6 o5 o 5
5 0 5 0 !0 5
r^/r
-\
w-
/
0 I
UNIVERZITA MASARYKOVA
-
Ks
FAKULTA PRAVNICKA
.
i\\-
Katedra(ristav)a fakulta: Katedraprtva Liv. prostiedi apoz. priva - Pr6vnick6fakulta
l r l \ 3 \- r 0 (
Akademickf rok 20 | | /2012
o5o5ol
l 0 l 0 !0 1 oSoSolo 1050501 E !o 5 o tE
l o l o So o l o l !5 $ e !E5o
ZADAXiUTPLOMOVEPNACN pro: Pavlina Roikov6, uco 257768
na zakladdpiislu5nfchustanoveniz6konad. I I l/1998 Sb.,o vysokfchSkol6cha o zrndnEa doplnEnidal5ichz6konrl(z6kono vysokjch Skol6ch),a StatutuPrdvnickdfakulty Masarykovyuniverzity VAm urduji tdmaa z6sadypro vypracov6nidiplomovd pr6cev magisterskdmstudijnlm programu:
Privni riprava chovu wffat
N6zev tdmatu:
anglicky:Legal adjustment of livestock N6zev tematu
Vedoucidiplomov6pr6ce:
JUDr. JanaDudov6,Ph.D.
Datumzadtnl diplomovdpr6ce:
30.dervna201I
Terminyodevzd6nldiplomov6pr6ce:
!
t
5
5
!
I
!
5
5
5
5
!
5 0 !
5
5
5 0 5 0 5
6
!
v pfipadd piihl6sky ke st6tni zkou5cekonandv jarnim semestruje nutnoodevzdatdiplomovoupr6ci do 3l. bfezna2012 v pfipadd pfihl65kyke st6tni zkouScekonandv prodlouZen6m je nutnodiplomovoupr6ci zkou5kovdmobdobfjarniho semestru odevzdatdo 30. dervna2012 v ptipadEpfihhsky ke st6tni zkouScekonandve zkou5kovdmobdobi je nubrodiplomovoupr6ciodevzdatdo 31.tljna podzimnlhosemestru 2012 Neodevzd6-listudentdiplomovoupr6ci ve vf5e uvedenfchterminech, fr6cf prilvo konat v5echnysoud6stist6tni zkou5kyv piislu5ndm obdobl.
VEVCii70, 61'I 80 BTNO FAKULTA, PNAVruICTA MASARYKOVAUNIVERZITA, tel.: +420 549 49 1211 . lax'.+42O541 21O504 ' www.law.muni.cz Bankovnispojeni:KB,poboika Brno,t.0.: 85636621l}1oo ' le OQ216224 ' DIC: C7OO216224
5o6s!o!ololoS
I i,'otss,T'I/
\ \ lN/
,_r-
MASARYKOVA UNIVERZITA Z
PRAVNICKA FAKULTA
b
r]
- AUa- ! -
-z-rlltr\\\-
.'.//llh \\-. 5 0 !-(/A <
l tl Fr -
3 0 I
l 0 l 0 l 0 l 0 !0 9 0 1 E S E tE tE !E tE tE l0l0l0l0l0l0l B 9 E t6 5 E q o !o 5 E
Zfisadypro vypracovdniprfce: Po strudndmtvodu autorkavymezi pramenypr6vni ripravy a definuje z6kladni pojmy, kter6 bude v pr6ci pouZlvat. StdZejnid6st pr6ce bude zamdfenana rozbor vybrand pr6vni ripravy vztahujlcl se k ochran6 chovuzviiat. Teoretick6anallzabudedoplnEnapraktickfmi piiklady anebojudikaturou z danCoblasti,rovndZje doporudendsrovn6nl se zahranidni ripravou. Na z6kladE ziskanfch poznatkfi bude v zAv$ru provedeno zhodnocenlplatn6pr6vni ripravydoplnEndo ndwhy de legeferenda. Pozn6mka:Po form6lnf str6ncebude pr6ce vychdzetz pffslu5ndSmErnice,kter6 se tyk6 zAvEre&rych praci na PrF MU. Plilohou obou vftiskri bakal6tskdpr6cebudefotokopie zaddnlprtce.
J.q.0u,/ vedoucldiplomovdpr6,
datum
6,..?,..4i/4 datum
I 3 -09-?011 datum
E5
t
to I
5
t
5
!
5
5
5
I
s
5
!
5
5
!
5
!
5
MASARYKOVAUNIVERZITA, PNAVHICTAFAKULTA, VCVCff 7O,6'1180 BrNO tel.'.+42O549 49 12'11o fax: +42O541 2'lO604 . www.law.muni.cz Bankovnispojent:KB,pobotka Brno,1.0.: 85636621/O1C[... le: OO216224. Dle: C2O0216224
