odbor veřejné správy, dozoru a kontroly oddělení dozoru Liberec
Právní rozbor návrhu obecně závazné vyhlášky Město: Česká Lípa Návrh Obecně závazné vyhlášky č. x/2016, k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku (dále jen „návrh OZV“ nebo též „OZV“) Předpokládané datum vydání: 24.02.2016 (dle průvodního dopisu) Předpokládané datum účinnosti: patnáctým dnem po dni vyhlášení Na základě zmocnění: Z úvodní věty návrhu OZV vyplývá, že OZV má být vydána „… na základě ustanovení § 10 písm. a), písm. b) a písm. c) a § 84 odst. 2 písm. h) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů…“. Posouzení návrhu OZV: Při posuzování OZV bylo vycházeno z ustanovení Čl. 2 odst. 3 a odst. 4, Čl. 104 odst. 3 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, Čl. 2 odst. 3, Čl. 4 odst. 1 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ze zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), z ustanovení zákona č. 200/1990 Sb., zákona o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), z ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ze zákona č. 206/2015 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi a o změně některých zákonů (zákon o pyrotechnice) (dále jen „zákon o pyrotechnice“), ze zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Byly respektovány nálezy Ústavního soudu Pl. ÚS 4/00, Pl. ÚS 17/02, Pl. ÚS 62/04, Pl. ÚS 3/05, Pl. ÚS 35/06, Pl. ÚS 44/06, Pl. ÚS 45/06, Pl. ÚS 46/06, Pl. ÚS 47/06, Pl. ÚS 13/09, Pl. ÚS 28/12. Pl. ÚS 35/13. Byl využit Metodický materiál ODK č. 24 k vydání obecně závazné vyhlášky obce, kterou se stanovují závazné podmínky pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku, Metodický materiál ODK č. 10 k vydání obecně závazné vyhlášky k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně veřejné zeleně a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti, Metodický materiál ODK č. 4 k obecně závazné vyhlášce k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku dle § 10 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, Metodický materiál „Oblasti veřejného pořádku ve vztahu k možnostem jejich regulace obecně závaznými vyhláškami obcí“, a dále stanoviska ODK č. 7/2006, č. 1/2007, č. 16/2008, č. 23/2008, č. 24/2008, č. 26/2008, č. 4/2014.
1
K obsahu návrhu OZV: ČÁST PRVNÍ Obecná ustanovení Čl. 1 Cíl a předmět Dle současné interpretace obsahu i rozsahu práva obcí a měst na jejich vlastní originální normotvorbu Ústavním soudem (nálezy Ústavního soudu Pl. ÚS 35/06 a Pl. ÚS 45/06) může město upravovat také otázky a záležitosti, které jsou již upraveny předpisy práva veřejného nebo soukromého. Může tak ovšem činit pouze za předpokladu, že jím přijaté obecně závazné vyhlášky se co do předmětu a cíle regulace odlišují od takovýchto zákonných předpisů. Ústavní soud v svých nálezech Pl. ÚS 45/06 a Pl. ÚS 35/06 konstatuje, že je zde nezbytná identifikace předmětu a cíle regulace zákona na straně jedné a obecně závazné vyhlášky na straně druhé. Pokud se nepřekrývají, nelze bez dalšího říci, že město nesmí normovat určitou záležitost z důvodu, že je již regulována na úrovni zákona. Ani soukromoprávní zákonná regulace bez dalšího nevylučuje regulaci prostřednictvím obecně závazných vyhlášek, pokud se předměty a cíle jejich regulace liší. Z tohoto důvodu je žádoucí zahrnout do textu obecně závazných vyhlášek upravujících místní záležitosti veřejného pořádku podle ustanovení § 10 písm. a) a písm. c) zákona o obcích vždy také informaci o předmětu a cíli regulace schvalované normy. Návrh OZV výše uvedenému požadavku vyhověl tak, že v Čl. 1 vymezuje „cíl“ a „předmět“ takto: odst. 1 „Cílem této vyhlášky je vytvoření opatření směřujících k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku jako stavu, který umožňuje pokojné a bezpečné soužití občanů i návštěvníků města a vytváření příznivých podmínek pro život ve městě.“. odst. 2 „Předmětem této vyhlášky je regulace činností, které by mohly narušit veřejný pořádek ve městě nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou zdraví, směřující k ochraně před následnými škodami a újmami působenými narušováním veřejného pořádku na majetku, jako veřejném statku, jehož ochrana je ve veřejném zájmu a zájmu chráněném městem Česká Lípa jako územním samosprávním celkem.“. Město v souladu s požadavkem vysloveným v nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 45/06 identifikuje cíl sledovaný návrhem OZV a jeho předmět, který se nepřekrývá s cílem a předmětem zákona. Čl. 1 nebyl shledán v rozporu se zákonem. Čl. 2 Vymezení činností, které by mohly narušit veřejný pořádek ve městě nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku Článek vymezuje tyto činnosti: „a) pořádání veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték (dále jen „veřejnosti přístupné podniky“), b) užívání pyrotechniky.“. Článek vymezuje činnosti, které jsou způsobilé narušit veřejný pořádek ve městě nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, což vychází z rozsahu zmocnění uvedeného v § 10 zákona o obcích, jedná 2
se o záležitosti, které je město (při splnění dalších podmínek) oprávněno v samostatné působnosti regulovat obecně závaznou vyhláškou. Město musí vždy nejprve zvažovat, zda určitou činnost lze považovat za činnost, jež by vůbec mohla narušit veřejný pořádek. Pokud se skutečně jedná o činnost, která pojmově může narušit veřejný pořádek, musí město dále zkoumat, zda v konkrétních místních podmínkách daného města dosahuje tato činnost takové intenzity, aby ji bylo možno reálně považovat za potencionální ohrožení místního veřejného pořádku. Není-li tato podmínka splněna, neměla by být daná činnost vyhláškou vůbec regulována. Ukládané povinnosti se proto svým předmětem musí týkat „místních záležitostí“ (nesmí překročit meze samostatné působnosti) a jejich rozsah by měl také samostatné působnosti odpovídat. Čl. 2 nebyl shledán v rozporu se zákonem. Čl. 3 Základní pojmy odst. 1 vymezuje pojem „veřejné prostranství“, a to v souladu s ustanovením § 34 zákona o obcích, na které je rovněž odkázáno v textu poznámky pod čarou k tomuto ustanovení. odst. 2 vymezuje pojem „užívání pyrotechniky“, kterým se pro účely této OZV rozumí „a) užívání zábavní pyrotechniky, b) provádění pyrotechnických efektů, c) odpalování ohňostrojů.“. Vymezení pojmu pro účely OZV je vhodné a žádoucí a přispívá ke zvýšení právní jistoty adresátů OZV. K rozsahu regulace viz právní rozbor k Čl. 7 návrhu OZV. DOPORUČENÍ: Doporučujeme zvážit provést sjednocení užívané terminologie s terminologií užitou v ustanovení § 4 zákona o pyrotechnice, který stanoví členění pyrotechnických výrobků na zábavní pyrotechniku, divadelní pyrotechniku a ostatní pyrotechnické výrobky, tak aby v praxi nemohlo dojít k oslabení právní jistoty adresátů OZV ohledně užitých pojmů (kategorií) a případným aplikačním problémům. Čl. 3 nebyl shledán v rozporu se zákonem. ČÁST DRUHÁ Veřejnosti přístupné podniky Čl. 4 Podmínky pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných podniků odst. 1 stanoví „Veřejnosti přístupné podniky lze na veřejných prostranstvích a na prostranstvích, která nemají charakter veřejného prostranství, provozovat ve dnech neděle až čtvrtek pouze v době od 07:00 do 22:00 hodin, ve dnech pátek a sobota pouze v době od 07:00 do 23:00 hodin.“. Město určuje podmínky pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných podniků na veřejných prostranstvích, a dále prostranstvích, která nemají charakter veřejných prostranství. Dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 35/06 město může uplatnit svou regulaci také na činnosti odehrávající se na jiných než veřejných prostranstvích, pokud ovšem se jejich následky projevují také na veřejných prostranstvích nebo pokud jsou způsobilé narušit veřejný pořádek ve městě. 3
Stanovení konkrétního času pro provozování veřejnosti přístupných podniků, s ohraničením hodiny začátku a hodiny ukončení je v souladu se zmocněním stanoveným § 10 písm. b) zákona o obcích. S ohledem na místní podmínky město stanovuje odlišný čas ukončení pro pátek a sobotu. Zároveň je naplněna podmínka veřejné přístupnosti takových akcí. odst. 2 stanoví „Veřejnosti přístupné podniky lze na veřejných prostranstvích a na prostranstvích, která nemají charakter veřejného prostranství, provozovat v období od 1. července do 31. srpna denně pouze v době od 07:00 do 24:00 hodin.“. Ustanovení určuje hodinu začátku a hodinu ukončení pro období od 1. července do 31. srpna, pro tyto měsíce se tak jedná o speciální ustanovení ve vztahu k odst. 1. odst. 3 stanoví „Veřejnosti přístupné podniky spojené s produkcí hudby pořádané v rámci Městských slavností Česká Lípa lze na veřejných prostranstvích a na prostranstvích, která nemají charakter veřejného prostranství provozovat pouze v době od 07:00 do 02:00 hodin.“. odst. 4 stanoví „Veřejnosti přístupné podniky spojené s produkcí hudby lze na veřejných prostranstvích a na prostranstvích, která nemají charakter veřejného prostranství ve dnech 31. prosince a 1. ledna pouze v době od 07:00 do 02:00 hodin.“. V ustanovení odst. 3 a odst. 4 město určuje podmínky pro pořádání, průběh a ukončení části veřejnosti přístupných podniků, a to těch, které jsou spojeny s produkcí hudby. Pro tyto dny a pro tento druh podniků se tak jedná o speciální ustanovení ve vztahu k odst. 1. odst. 5 stanoví „V době nočního klidu mohou veřejnosti přístupné podniky probíhat pouze takovým způsobem, aby nedocházelo k rušení nočního klidu.“. Ustanovení je v souladu s § 47 odst. 3 zákona o přestupcích, který vymezuje dobu nočního klidu, na toto ustanovení je rovněž odkázáno v textu poznámky pod čarou. Vzhledem k tomu, že město umožňuje v některých dnech konání veřejnosti přístupných podniků v době spadající do doby nočního klidu, tímto ustanovením se tak vymezuje další podmínka pro pořádání a průběh takového veřejnosti přístupného podniku, čímž je při jeho konání vyloučena kolize s ustanovením § 47 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, podle kterého se přestupku dopustí ten, kdo poruší noční klid. UPOZORNĚNÍ: V souvislosti s dobou nočního klidu upozorňujeme na novelizaci zákona o přestupcích, která byla provedena zákonem č. 204/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, v jejímž důsledku bude s účinností od 1. října 2016 doba nočního klidu stanovena v odstavci 6 § 47 zákona o přestupcích. S ohledem na tuto skutečnost 4
doporučujeme zvážit uvést v poznámce pod čarou odkaz pouze na ustanovení § 47 zákona o přestupcích jako celek. odst. 6 stanoví „V případě konání veřejnosti přístupných podniků na veřejném prostranství je pořadatel povinen zajistit při konání veřejnosti přístupných podniků takové podmínky, aby nedošlo ke znečištění veřejného prostranství, pokud se tak stane, je povinen znečištění vzniklé v důsledku konání podniku odstranit neprodleně.“. Město uvedené povinnosti stanoví ve vztahu k veřejným prostranstvím, přičemž se nerozlišuje, zda jde o prostranství ve vlastnictví města či jiných osob. Je tedy zřejmé, že sledovaným účelem je ochrana místních záležitostí veřejného pořádku, resp. zajišťování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, nikoli ochrana majetku města. Ve vztahu k uložení povinnosti odstranění znečištění veřejného prostranství, lze odkázat na judikaturu Ústavního soudu (např. nález Pl. ÚS 46/06), ze které lze dovodit, že obce a města jsou oprávněny obecně závaznou vyhláškou dle § 10 písm. c) zákona o obcích k zajištění udržení čistoty ulic a jiných veřejných prostranství stanovit zákazy určitých znečišťujících jednání, resp. stanovit povinnost odstranit znečištění osobě, která ho způsobila, a u osob užívajících veřejné prostranství zvláštním způsobem dokonce i povinnost zabránit znečištění. Uložením takové povinnosti však nemůže být dotčeno ustanovení jednak § 47 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích, podle nějž se přestupku proti veřejnému pořádku se dopustí ten, kdo znečistí veřejné prostranství, veřejně přístupný objekt nebo veřejně prospěšné zařízení anebo zanedbá povinnost úklidu veřejného prostranství, a dále pak § 58 odst. 3 zákona o obcích, podle kterého obec (město) může uložit pokutu právnické osobě a fyzické osobě, která je podnikatelem, která znečistí veřejné prostranství, naruší životní prostředí v obci (ve městě) nebo odloží věc mimo vyhrazené místo. Ukládané povinnosti by se bez dalšího neměly krýt s povinnostmi ukládanými zákonem o přestupcích, přičemž výkladovým pravidlem by zde měla být skutečnost, že nedochází k překrývání předmětu a cíle regulace zákona na straně jedné a OZV na straně druhé. Tím není vyloučena možnost převzetí dikce zákona do OZV, bude-li to odůvodněno zejm. potřebou systematické úpravy, v takovém případě ovšem porušení povinnosti bude postihováno podle uvedených ustanovení zákona o přestupcích, nikoliv podle § 46 odst. 2 zákona o přestupcích. Město tak stanovilo další podmínku pro pořádání veřejnosti přístupných podniků pořádaných na veřejných prostranstvích, jedná se o podmínku, která směřuje především k ochraně veřejného pořádku podle § 10 písm. b) zákona o obcích a zároveň také k zajišťování čistoty ulic a veřejných prostranství podle § 10 písm. c) zákona o obcích, rozsah stanovené povinnosti je vzhledem ke sledovanému účelu možné považovat za proporcionální. Čl. 4 nebyl shledán v rozporu se zákonem. Doporučujeme provést úpravu dle výše uvedeného.
5
Čl. 5 Ohlašovací povinnost odst. 1 stanoví „Veřejnosti přístupné podniky lze za podmínek stanovených v Čl. 4 provozovat pouze při splnění ohlašovací povinnosti. Pořadatel veřejnosti přístupného podniku je povinen ohlásit nejméně 30 dnů před jeho konáním Městskému úřadu Česká Lípa konání takového veřejnosti přístupného podniku.“. Ustanovení § 10 písm. b) zákona o obcích výslovně hovoří o tom, že povinnosti může město ukládat stanovením závazných podmínek pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku. Přitom není blíže vymezeno, jaké závazné podmínky mohou být stanoveny. Stanovení podmínek má povahu stanovení povinností. Mezi tyto povinnosti může město zařadit plnění ohlašovací povinnosti ke konání akce, povinnost zajištění řádné pořadatelské služby, stanovit dobu ukončení akce apod. Stanovením podmínky spočívající v plnění ohlašovací povinnosti ke konání veřejnosti přístupného podniku, není zakázáno konat veřejnosti přístupné podniky bez takového ohlášení. Nesplnění podmínky může naplnit skutkovou podstatu přestupku podle § 46 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Skutková podstata přestupku by byla naplněna neohlášením veřejnosti přístupného podniku, nikoli jeho konáním bez ohlášení. Stanovením plošného zákazu konání veřejnosti přístupných podniků by se ustanovení dostalo do rozporu se zákonem. Město však nestanoví zákaz konání veřejnosti přístupných podniků, stanoví závaznou podmínku pro jejich konání spočívající ve splnění ohlašovací povinnosti. Ustanovení splňuje podmínku využití zmocňovacího ustanovení dle § 10 písm. b) zákona o obcích, kterou je, že tyto podniky jsou veřejnosti přístupné. Veřejnosti přístupné podniky jsou způsobilé narušit veřejný pořádek a zasáhnout do pokojného života občanů města, stanovení podmínky ohlašovací povinnosti tak lze považovat za proporcionální. DOPORUČENÍ: Doporučujeme zpřesnit formulaci první věty ustanovení, tak, aby bylo jednoznačné, že případným porušením povinností stanovených v OZV je samotné nesplnění ohlašovací povinnosti, nikoli konání veřejnosti přístupného podniku bez splnění ohlašovací např. takto „Město jako další podmínku pro konání veřejnosti přístupných podniků stanoví splnění ohlašovací povinnosti. Pořadatel veřejnosti přístupného podniku je povinen ohlásit …“. Pro úplnost město upozorňujeme, že v případě, že by součástí veřejnosti přístupného podniku bylo provedení ohňostroje, uplatní se pro ohlášení jeho provedení lhůta a náležitosti ohlášení dle § 32 zákona o pyrotechnice. odst. 2 stanoví rozsah ohlašovací povinnosti pořadatelů veřejnosti přístupného podniku. Stanovení podmínek dle § 10 písm. b) zákona o obcích má povahu stanovení povinností. V zákonném zmocnění není blíže vymezeno, jaké závazné podmínky k zajištění veřejného pořádku mohou být stanoveny. Město tak stanovilo výše uvedenou ohlašovací povinnost ke konání veřejnosti přístupných podniků 6
v návaznosti na místní podmínky k zajištění veřejného pořádku ve městě, a to v nezbytném rozsahu. K údajům ohlašovaným dle písm. i) až písm. k) jsou ustanovení opatřeny odkazy na poznámky pod čarou, které uvádějí zvláštní právní předpisy týkající se ohlašovaných údajů. odst. 3 stanoví „Pořadatel je povinen zajistit, aby osoba určená pořadatelem pro styk s orgány veřejné moci a osoby zajišťující pořadatelskou službu byly přítomny v průběhu konání celé akce a označeny viditelným nápisem „Pořadatelská služba“ nebo „Pořadatel“. Povinnosti (závazné podmínky) jsou stanoveny v souladu s rozsahem, jakým je veřejnosti přístupný podnik způsobilý narušit veřejný pořádek ve městě. Jejich vymezení vychází z konkrétních podmínek ve městě, splňuje princip rozumnosti. Podmínky jsou splnitelné a vymahatelné. Stanovené povinnosti nepřekračují rámec samostatné působnosti města. Město jejich stanovením zjevně sleduje, aby při pořádání veřejnosti přístupných podniků byl zachován veřejný pořádek a tím tyto veřejnosti přístupné podniky byly přínosem pro život ve městě. odst. 4 stanoví „Ohlašovací povinnost se nevztahuje na veřejnosti přístupné podniky konané mimo veřejné prostranství a dále na veřejnosti přístupné podniky pořádané městem Česká Lípa.“. Protože z návrhu OZV nevyplývají žádné konkrétní důvody, na jejichž základě město vyjmulo z ohlašovací povinnosti veřejnosti přístupné podniky konané mimo veřejná prostranství, nelze se v rámci abstraktní kontroly vyjádřit k případným diskriminačním účinkům tohoto ustanovení. Dovolujeme si město upozornit, že musí být respektována zásada zákazu diskriminace, aby nedocházelo k nedůvodnému zvýhodňování jedné skupiny pořadatelů před druhou. Dále je stanoveno, že ohlašovací povinnost se nevztahuje na veřejnosti přístupné podniky, které pořádá město Česká Lípa, z povahy věci se jedná o údaje, které jsou městu známy. Čl. 5 nebyl shledán v rozporu se zákonem. Doporučujeme provést úpravu dle výše uvedeného. V rámci abstraktní kontroly se nelze vyjádřit případným diskriminačním účinkům ustanovení odst. 4. Čl. 6 Výjimky odst. 1 stanoví „Rada města může svým rozhodnutím na základě žádosti pořadatele veřejnosti přístupného podniku udělit z podmínek stanovených v Čl. 4 této vyhlášky výjimku.“. Město je oprávněno v OZV upravit problematiku povolování výjimek. Rozhodování o výjimkách z obecně závazných vyhlášek je nutno považovat za postup, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby ve smyslu § 9 správního řádu, a na tento postup města je proto nutno vztáhnout příslušná ustanovení části druhé správního řádu. V důsledku toho rada města rozhoduje o povolení výjimky rozhodnutím podle 7
správního řádu, nikoli jiným mimoprocesním způsobem. Rozhodnutí o výjimce rovněž podléhá přezkumu na základě podaného odvolání či přezkumu v přezkumném řízení. Ustanovení je vhodně opatřeno odkazem na poznámku pod čarou, kde je ve vztahu k rozhodnutí uvedeno „Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.“. odst. 2 stanoví lhůtu pro podání žádosti o výjimku. odst. 3 stanoví další podrobnosti žádosti o výjimku, které jsou konkretizací obecných náležitostí podání ve smyslu ustanovení § 37 správního řádu, na které je rovněž odkázáno v poznámce pod čarou k tomuto ustanovení. Čl. 6 nebyl shledán v rozporu se zákonem. ČÁST TŘETÍ Užívání pyrotechniky Čl. 7 Omezení činnosti Město v tomto ustanovení reguluje pouze užívání pyrotechniky (v rozsahu vymezeném v Čl. 3 odst. 2 písm. b) návrhu OZV) z hlediska místa, resp. času. Zákon o pyrotechnice podle svého § 1 odst. 1 „… upravuje pravidla určená k dosažení volného pohybu pyrotechnických výrobků na vnitřním trhu, základní bezpečnostní požadavky, které musí pyrotechnické výrobky splňovat před jejich dodáním na trh, a další požadavky pro zajištění ochrany lidského života, zdraví, majetku, veřejné bezpečnosti, včetně ochrany a bezpečnosti spotřebitelů, a to s přihlédnutím k zájmu na ochraně životního prostředí.“. Hledisko veřejného pořádku tento zákon nesleduje. Lze tedy dovodit, že předmět a cíl návrhu OZV vymezený v Čl. 1 návrhu OZV je ve vztahu k užívání pyrotechniky odlišný od předmětu a cíle zákona o pyrotechnice. Stanovenými povinnostmi, tedy zákazem užívání pyrotechniky, nejsou dotčeny další povinnosti stanovené zákonem o pyrotechnice, zejména pak povinnosti související s prováděním ohňostrojů ve smyslu § 32 zákona o pyrotechnice (ohlašovací povinnost). odst. 1 stanoví zákaz užívání pyrotechniky v zastavěném území města. V této souvislosti je třeba zmínit nález Ústavního soudu Pl. ÚS 35/06, kde Ústavní soud uvádí: „V souladu s principem proporcionality obecně platí, že obec by neměla zákazy (vzhledem k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 69/04, s výjimkou prostituce) formulovat plošně, ale vždy jen v nejméně omezujícím rozsahu. To znamená, že by měla regulaci určitého chování vztahovat zásadně na určitá, ve vyhlášce vymezená místa, případně doby, s přihlédnutím k povaze chování a jeho způsobilosti (významnou měrou) narušit veřejný pořádek v obci … Jinými slovy, pokud by Ústavní soud do budoucna připustil plošně formulované zákazy, aniž by obec byla povinna potřebu takové plošné regulace zdůvodňovat, hrozila by územní partikularizace veřejného práva podle územních obvodů jednotlivých obcí. K plošným zákazům, které je třeba učinit bez ohledu na místní zvláštnosti, slouží primárně zákon. Existenci místních specifik a potřeb na ně reagovat určitým regulačním způsobem naznačuje právě omezení zákazu pouze na určitá místa v obci, či na určité doby, nejlépe v kombinaci obojího. Plošné zákazy naopak naznačují svévoli, nerespektování principu proporcionality a osobování si pravomoci přijímat obecné regulace, které by, 8
v souladu s principem jednotného právního řádu, měly platit zásadně stejně pro celé území unitárního státu.“. Město zakázalo užívání pyrotechniky pouze v zastavěném území, tedy nestanovilo plošný zákaz v duchu výše uvedené judikatury Ústavního soudu, přičemž zákaz neomezuje pouze na veřejná prostranství, což je možné, neboť dle nálezu Pl. ÚS 35/06 město „může svou regulaci uplatnit i na činnosti odehrávající se na jiných místech než veřejných prostranstvích, pokud se jejich následky projevují na veřejných prostranstvích, nebo pokud jsou způsobilé veřejný pořádek v obci narušit.“. Dle § 58 odst. 1 stavebního zákona „Na území obce se vymezuje jedno případně více zastavěných území…“. Dle § 2 odst. 1 písm. d) stavebního zákona se „ … zastavěným územím rozumí území vymezené územním plánem nebo postupem podle tohoto zákona; nemá-li obec takto vymezené zastavěné území, je zastavěným územím zastavěná část obce vymezená k 1. září 1966 a vyznačená v mapách evidence nemovitostí (dále jen „intravilán").“. DOPORUČENÍ: V zájmu právní jistoty adresátů OZV doporučujeme doplnit do ustanovení odkaz na poznámku pod čarou, která bude uvádět právě § 2 odst. 1 písm. d) a § 58 odst. 1 stavebního zákona. Je možné konstatovat, že omezení užívání pyrotechniky tak, jak je stanoveno v tomto ustanovení návrhu OZV, je v souladu s § 10 písm. a) zákona o obcích a ustálenou judikaturou Ústavního soudu. odst. 2 stanoví výjimku „Zákaz uvedený v odst. 1 se nevztahuje na silvestrovské oslavy, které se konají od 14.00 hodin 31.12. do 03.00 hodin 1.1. každého roku.“. odst. 3 stanoví další výjimku „Zákaz uvedený v odst. 1 se nevztahuje na Rozsvícení vánočního stromu, Vánoční trhy či Městské slavnosti.“. Užívání pyrotechniky lze na některých veřejných prostranstvích, případně i na jiných místech, pokud se jejich následky projevují na veřejných prostranstvích, nebo pokud jsou způsobilé veřejný pořádek ve městě narušit, zakázat, pokud se jedná o činnost, která v konkrétních místních podmínkách města dosahuje takové intenzity, aby ji bylo možné reálně považovat za potenciální ohrožení místního veřejného pořádku. Tento postoj vyjádřil Ústavní soud ve svých nálezech Pl. ÚS 33/05 (Krupka), Pl. ÚS 45/06 (Jirkov). Pokud se ve městě daná regulace vzhledem k místním podmínkám skutečně projeví jako potřebná, město se může rozhodnout přistoupit k zákazu užívání pyrotechniky na určených místech. Z toho lze a contrario dovodit, že pokud v nějakých případech město shledá, že v určitém případě je míra ohrožení veřejného pořádku nižší, resp. přijatelná, může upravit výjimku ze stanoveného zákazu. Stanovení výjimek musí vycházet z toho, že kriteriem pro určení výjimek, by měl být na základě objektivních hledisek výlučně charakter těchto akcí, nikoli pak osoba pořadatele či spolupořadatele, jak ostatně vyplývá z nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 9
35/13, když shledal jako neslučitelnou s principy právního státu takovou právní úpravu, kterou je nahrazováno rozhodování příslušných orgánů veřejné moci v konkrétních případech. Z tohoto pohledu lze konstatovat, že výjimky uvedené v odst. 2 a odst. 3 tyto podmínky naplňují. DOPORUČENÍ: Vzhledem k tomu, že se jedná o taxativní výčet, doporučujeme spojku „či“ (vylučovací) nahradit spojkou „a“. Dále doporučujeme doplnit odkaz na poznámku pod čarou k pojmu „Městské slavnosti“ a uvést „Pojmem „Městské slavnosti“ se pro účely této vyhlášky rozumí slavnosti bez ohledu na osobu pořadatele.“. Čl. 7 nebyl shledán v rozporu se zákonem. Doporučujeme provést úpravu dle výše uvedeného. Čl. 8 Výjimky odst. 1 stanoví „Rada města může svým rozhodnutím na základě žádosti udělit výjimku ze zákazu dle čl. 7 této vyhlášky. Výjimku lze udělit na konání veřejně přístupné kulturní a společenské akce, firemní či rodinné akce.“. Město je oprávněno v OZV upravit problematiku povolování výjimek. Rozhodování o výjimkách z obecně závazných vyhlášek je nutno považovat za postup, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby ve smyslu § 9 správního řádu, a na tento postup města je proto nutno vztáhnout příslušná ustanovení části druhé správního řádu. V důsledku toho rada města rozhoduje o povolení výjimky rozhodnutím podle správního řádu, nikoli jiným mimoprocesním způsobem. Rozhodnutí o výjimce rovněž podléhá přezkumu na základě podaného odvolání či přezkumu v přezkumném řízení. DOPORUČENÍ: Doporučujeme ustanovení odst. 1 ve vztahu k rozhodnutí opatřit odkazem na správní řád (shodně jako v Čl. 6 odst. 1 návrhu OZV) Město v návrhu OZV omezuje možnost udělení výjimky pouze pro uvedené akce, což je v souladu s judikaturou ústavního soud, neboť Ústavní soud ve svém nálezu Pl. ÚS 13/09 uvedl, že udělení výjimky vyžaduje „… vymezení alespoň rámcových podmínek, za kterých je možné výjimku udělovat, neboť tím je podmíněna přezkoumatelnost rozhodnutí orgánu samosprávy, kterému je rozhodování delegováno. Takové rozhodnutí ve věcech samostatné působnosti nemůže změnit nebo nahradit odvolací orgán veřejné správy. Je však ústavně konformní, aby mohlo být zrušeno a vráceno k novému projednání. Protože se jedná o rozhodování o právní pozici žadatele, je na místě použití § 9 správního řádu se z toho vyplývajícími důsledky pro použití opravných prostředků [§ 178 odst. 2 správního řádu ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) in fine].“. odst. 2 stanoví lhůtu pro podání žádosti o výjimku a dále stanoví další podrobnosti žádosti o výjimku, které jsou konkretizací obecných náležitostí podání ve smyslu ustanovení § 37 správního řádu. 10
Čl. 8 nebyl shledán v rozporu se zákonem. Doporučujeme provést úpravu dle výše uvedeného. ČÁST ČTVRTÁ Závěrečná ustanovení Čl. 9 Zrušovací ustanovení Článek stanoví „Touto vyhláškou se zrušuje Obecně závazná vyhláška č. 4/2014 k zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku schválenou zastupitelstvem města dne 27.08.2014.“. Zastupitelstvu města, kterému je zákonem o obcích vyhrazeno vydávat obecně závazné vyhlášky, je vyhrazeno též rozhodnout o jejich zrušení. Zrušovaná obecně závazná vyhláška je charakterizována číslem, názvem a datem schválení, ustanovení je tak zcela jednoznačné a určité. DOPORUČENÍ: Z legislativně-technického hlediska doporučujeme namísto „schválenou“ uvést „schválená“. Čl. 9 nebyl shledán v rozporu se zákonem. Doporučujeme provést úpravu dle výše uvedeného. Čl. 10 Účinnost Článek stanoví předpokládanou účinnost OZV patnáctým dnem po dni vyhlášení. Podle § 12 odst. 1 zákona o obcích „… obecně závazné vyhlášky obce musí být vyhlášeny, což je podmínkou platnosti právního předpisu obce. Vyhlášení se provede tak, že se právní předpis obce vyvěsí na úřední desce obecního úřadu po dobu 15 dnů. Dnem vyhlášení právního předpisu obce je první den jeho vyvěšení na úřední desce“. Dle § 12 odst. 2 cit. zákona „Pokud není stanovena účinnost pozdější, nabývají právní předpisy obce účinnosti patnáctým dnem po dni vyhlášení. Vyžadujeli to naléhavý obecný zájem, lze výjimečně stanovit dřívější počátek účinnosti, nejdříve však dnem vyhlášení.“. Pokud budou naplněny výše uvedené předpoklady, bude účinnost stanovena v souladu se zákonem. Čl. 10 nebyl shledán v rozporu se zákonem. Závěr: Při posouzení nebyl shledán rozpor návrhu OZV se zákonem. Návrh OZV přesto nedoporučujeme v tomto znění předložit Zastupitelstvu města Česká Lípa ke schválení, před jeho předložením zastupitelstvu města ke schválení doporučujeme provést změny dle výše uvedených doporučení. V rámci abstraktní kontroly se nelze vyjádřit případným diskriminačním účinkům ustanovení Čl. 5 odst. 4 návrhu OZV. Upozornění a doporučení jsou uvedena u Čl. 3 odst. 2, Čl. 4 odst. 5, Čl. 5 odst. 1, Čl. 7 odst. 1 odst. 3, čl. 8 odst. 1 a Čl. 9 návrhu OZV. Zpracovala: Mgr. Eva Honzáková Schválila: PhDr. Mgr. Dana Janečková V Liberci dne 5. února 2016 11
