PRÁVNÍ POSTAVENÍ SOUSEDŮ V PROCESECH

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PRÁVNICKÁ FAKULTA

Přemysl Šanovec

PRÁVNÍ POSTAVENÍ SOUSEDŮ V PROCESECH PODLE STAVEBNÍHO ZÁKONA Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Petr Svoboda, Ph.D. Katedra správního práva a správní vědy Datum vypracování práce (uzavření rukopisu):

10. ledna 2016

Prohlašuji, že předloženou diplomovou práci jsem vypracoval samostatně a že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny. Dále prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne 10. ledna 2016 Přemysl Šanovec

Poděkování Tímto děkuji panu JUDr. Petrovi Svobodovi, Ph.D., vedoucímu mé diplomové práce, za odborné vedení, metodickou pomoc, milý, vstřícný a ochotný přístup, a cenné rady při zpracování této práce.

V Praze dne 10. ledna 2016 Přemysl Šanovec

Obsah Úvod............................................................................................................... 1 Část I. - základní pojmy ................................................................................. 3 I.1. Stavba a pozemek ................................................................................ 4 I.2. Soused.................................................................................................. 7 I.2.1 Obecné vymezení .......................................................................... 7 I.2.2 Přímo dotčený soused .................................................................. 13 I.2.3 Mezující soused ........................................................................... 15 I.3. Sousedovy možné prostředky obrany................................................ 17 Část II. - Postavení souseda ......................................................................... 25 II.1. Územní řízení a jeho alternativy ...................................................... 26 II.1.1. O územním řízení obecně ......................................................... 26 II.1.2. Zjednodušené územní řízení ..................................................... 33 II.1.3. Územní souhlas ......................................................................... 35 II.2. Postupy podle stavebního řádu ........................................................ 38 II.2.1. O stavebním řádu obecně .......................................................... 38 II.2.2. Ohlášení stavby ......................................................................... 40 II.2.3. Stavební povolení ...................................................................... 43 II.2.3. Oznámení záměru s certifikátem autorizovaného inspektora ... 50 II.2.4. Změna stavby před dokončením ............................................... 53 II.3. Odstraňování staveb, terénních úprav a zařízení ............................. 55 II.4. Stavební dozor a zvláštní pravomoci stavebního úřadu ................... 57 Závěr ............................................................................................................ 61 Seznam zkratek ............................................................................................ 62 Použité prameny .......................................................................................... 63 Literatura .................................................................................................. 63

Právní předpisy ........................................................................................ 64 Judikatura ................................................................................................. 65 Ostatní zdroje ........................................................................................... 67 Abstrakt ........................................................................................................ 68 Abstract ........................................................................................................ 69 Název práce v českém a anglickém jazyce .................................................. 70 Klíčová slova v českém a anglickém jazyce................................................ 70

Úvod Cílem této práce je prozkoumání specifické problematiky právního postavení souseda v postupech podle zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Ačkoliv se jedná o problematiku, která byla řešena v rámci činnosti soudů a váže se k ní početná judikatura, ucelená publikace, která by tuto problematiku shrnovala, chybí. Publikace, které se této problematiky alespoň dotýkají, se převážně věnují postavení souseda po praktické stránce a fungují jako praktické příručky, kdy v matérii obsahově převládá občanskoprávní

problematika

sousedských

sporů

na úkor

hlubšího

zkoumání problematiky z veřejnoprávního pohledu. Práce je tematicky rozdělena na dvě části, kdy v první části bude věnována pozornost základním pojmům a postupům, tedy těm aspektům problematiky právního postavení sousedů v postupech podle stavebního zákona, které jsou společné pro celý stavební zákon, ve druhé části pak budou obsažena specifika postavení souseda v jednotlivých postupech podle hlav III., IV. a V. stavebního zákona. Tato práce se nevěnuje postavení souseda v procesech vydávání územně plánovací dokumentace, k čemuž bylo dospěno po konzultaci s vedoucím této práce. Jeví se jako nutné předeslat, že tato práce se bude věnovat především případům, kdy soused bude nebo by měl v postupech podle stavebního zákona vystupovat, až na výslovně uvedené výjimky, jako účastník správního řízení. Cílem této práce není vyčerpávající popis průběhu řízení podle stavebního zákona, ale prozkoumání těch částí těchto řízení, které mají co dočinění právě se sousedem, aby bylo možné zodpovědět základní otázky: 1) Jak vymezit pojem „soused“, aby byla naplněna přiměřená právní ochrana všech zúčastněných? 2) Jaké je právní postavení sousedů v procesech podle stavebního zákona, ve kterých soused vystupuje? 3) Jaké jsou prostředky ochrany souseda, pokud není správním 1

orgánem považován za účastníka řízení? Tato práce se nebrání průnikům do soukromoprávní sféry a v místech, kde to bude vhodné i vysvětlí vazby na předpisy soukromého práva.

2

Část I. - základní pojmy Pro správné uchopení problematiky právního postavení sousedů v jednotlivých postupech podle stavebního zákona je nejprve nutné se vypořádat s účastenstvím souseda na řízeních podle stavebního zákona, zejména se zaměřit na dva společné aspekty účastenství pro všechny postupy, kdy každému z nich bude věnována samostatná kapitola. Prvním aspektem je objekt samotné stavby a pozemku, kdy se jeví jako vhodné vyřešit otázku, co všechno je možné pod tyto pojmy zařadit, a zároveň vzít v potaz vývoj spojený s rekodifikací soukromého práva, které doznalo značných změn, a tento vztah se soukromým právem vysvětlit. Druhým aspektem je pak samotný vztah „sousedství“ a esence pojmu soused, který v průběhu vývoje stavebního práva doznal zásadního vývoje a je upraven dnes již ustálenou judikaturou českých soudů, nicméně je to právě znalost tohoto vývoje, která napomáhá pochopení právního postavení sousedů a členitosti současné úpravy. V rámci třetí kapitoly této části je pak obecně vysvětlena možná obrana souseda podle všech vnitrostátních předpisů, tak jak může být postupně využívána.

3

I.1. Stavba a pozemek Stavební zákon se ve svých výkladových ustanoveních § 2 a násl. věnuje definici druhů pozemků v souvislosti s jejich zastavitelností, kdy s pojmem pozemku pracuje bez dalšího vysvětlení. Dalším logickým krokem pro vyhledání definice pozemku je s ohledem na povahu pozemku, jakožto nemovité věci, užití základního předpisu soukromého práva, které obsahuje definice věcí, tedy zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“ který ve vymezení nemovité věci ve svém § 498 pozemek zmiňuje, avšak dále nerozvádí, definici pojmu. Zákonnou definici pozemku tak nakonec je možné dohledat v ustanovení § 2 písm. a) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), které pozemek pro účely katastrálního zákona definuje takto „část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí stanovenou regulačním plánem, územním rozhodnutím nebo územním souhlasem, hranicí jiného práva podle § 19, hranicí rozsahu práva stavby, hranicí druhů pozemků, popřípadě rozhraním způsobu využití pozemků“. Ačkoliv katastrální zákon u této definice uvádí, že se použije pro potřeby zákona, s ohledem na její jedinečnost a užití i v odborné právní literatuře1, je přiměřené tuto definici použít i mimo rámec katastrálního zákona pro její obecné přijetí, užití a dostatečnost. Definovat pozemek jako takový se jeví jako důležité zejména z toho důvodu, že v ustanovení § 506 odst. 1 občanského zákoníku je do soukromého práva zavedena zásada „Součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.“ obecně známá jako zásada superficies solo cedit. Zavedení této zásady je nutné vnímat ve světle přechodných ustanovení, zejména pak ustanovení § 3054 a násl. občanského zákoníku, 1

Srov. LAVICKÝ, Petr. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2014, xx, s. 1764. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-529-9

4

které se věnují stavbám vzniklým před účinností občanského zákoníku. Ty stavby, které byly nejdříve ke dni účinnosti občanského zákoníku ve vlastnictví osoby vlastnící pozemek (pozemky) pod nimi, se dnem účinnosti občanského zákoníku nebo dnem nabytí těchto staveb po dni účinnosti občanského zákoníku vlastníkem pozemků pod nimi (nebo naopak kdy vlastník stavby nabyl pozemek pod stavbou) staly součástí pozemku. Stavby, které jsou ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku pod nimi, se součástí pozemku dosud nestaly. Poznatek o možnosti existence stavby, která není součástí pozemku, se v rámci této práce uplatní později při stanovení okruhu dotčených osob, které mají vlastnické právo k sousedním stavbám a pozemkům. Definice stavby v občanském zákoníku chybí, je zde toliko zavedena legislativní zkratka „stavba“ pro stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení. Oproti tomu je ve stavebním zákoně stavba obecně vymezena v mnohem širším pojetí2 v ustanovení § 2 odst. 3 stavebního zákona, kdy „Nejde přitom ani tak o definice v pravém slova smyslu či snad legislativní zkratky, jako spíše o obecnější vymezení, co se rozumí stavbou, dočasnou stavbou a stavbou pro reklamu“3, které zní „veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Dočasná stavba je stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání. Za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby. Stavba, která slouží reklamním účelům, je stavba pro reklamu.“ Důvodová zpráva ke stavebnímu zákonu uvádí, že pojem stavba byl oproti předchozí úpravě zpřesněn co do obsahu, nicméně i přes to si tento pojem zachoval relativně široké pojetí, aby byl zachován široký záběr uplatnění 2

LAVICKÝ, Petr. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2014, xx, s. 1797. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-529-9

3

ROZTOČIL, A., HRŮŠOVÁ, K., LACHMANN, M., POTĚŠIL, L. Stavební zákon: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, xxvi, s. 22. Beckovy komentáře. ISBN 978-80-7400-462-9.

5

stavebního zákona. Z uvedeného zákonného pojetí pojmu stavba je stěžejní její označení jakožto dílo, tedy výsledek záměrné kreativní činnosti provedené stavební nebo montážní technologií. Rozlišení stavby z pohledu soukromoprávního a veřejnoprávní je pro tuto práci důležité zejména pro správné pochopení celé problematiky, kdy v této práci bude nadále hovořeno pouze o stavbě z pohledu její definice ve stavebním zákoně a bude-li užito pojmu stavby ve smyslu soukromoprávním, bude tak výslovně uvedeno.

6

I.2. Soused I.2.1 Obecné vymezení Jak již bylo naznačeno v úvodu obecné části této práce, prvním krokem k popsání právního postavení sousedů v postupech podle stavebního zákona je vysvětlení „sousedského vztahu“, respektive vymezení všech aspektů pojmu „soused“. Význam slova soused4 nebyl od počátku vývoje předpisů stavebního práva významně rozporován a slovo soused tak bylo běžně užíváno v základu právního vymezení postavení souseda, aniž by takový předpis obsahoval definici, co se pojmem soused myslí. Jedinou výjimkou v celém vývoji bylo ustanovení písm. c) § 139 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů po zákon č. 83/1998 Sb., jež pojednávalo o pojmu „sousední“, a o kterém bude dále pojednáno v rámci vývoje stavebního práva. Současná právní úprava obsažená ve stavebním zákonu definici pojmu soused neobsahuje, nicméně při vymezení okruhu účastníků řízení používá označení osob, které mají vlastnické nebo jiné věcné právo k sousednímu pozemku. Pro vymezení dosahu pojmu „sousední“ je pak buď doplněna podmínka, že musí být rozhodnutím stavebního úřadu5 (resp. stavbou, jež je předmětem řízení) jejich vlastnické (resp. věcné) právo přímo dotčeno6 (pro potřeby této práce bude taková osoba označována jako „přímo dotčený soused“) nebo musí mít s pozemkem,

4

„Kdo bydlí, žije, působí vedle obydlí n. působiště někoho jiného; kdo je v těsné blízkosti, vedle někoho.“ Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český Akademie věd

České

republiky.

[online]

©

2011

[cit.

2015-11-22].

Dostupné

z:

http://ssjc.ujc.cas.cz/ 5

Ve smyslu § 13, § 15 a § 16 stavebního zákona.; nejedná se o samostatný správní úřad podle ustanovení čl. 79 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Ústava ČR“)

6

§ 85 odst. 2 písm. b), § 109 písm. e) a f), § 129 odst. 10, § 142 odst. 1 stavebního zákona

7

na kterém je stavba zamýšlena, společnou hranici7 (taková osoba bude v této práci označována jako „mezující soused“). Ačkoliv při stanovení okruhu osob, které jsou účastníky řízení, stavební zákon nepoužívá přímo pojmu soused, je v této práci výše uvedené vymezení používáno jako základní vymezení pojmu soused. Tato práce tak vychází z laického pohledu, kdy osoby, které vlastní sousední pozemek, jsou považovány za sousedy, který je rozšířen právě o osoby, jež také mají věcné právo k takovému pozemku. V zákonném vymezení se jako první základní podmínka účastenství objevuje existence vlastnického nebo věcného práva ve prospěch osoby, jež má být účastníkem řízení. Je důležité zmínit, že podmínka existence věcného práva je restriktivně modifikována v ustanovení § 109 písm. f) stavebního zákona, kdy je namísto věcného práva uvedeno právo odpovídající věcnému břemenu. Druhou základní podmínkou je pak již několikrát zmíněné přímé dotčení těchto práv, případně společná hranice s pozemkem, na kterém má být stavba provedena. V této pasáži se jeví jako vhodné rozebrat tyto dvě základní metody řešení dosahu pojmu soused: metoda dopadů stavby na jiné pozemky nebo jiné stavby a metoda polohy stavby vůči ostatním pozemkům a stavbám. Jak vyplývá z označení metody dopadů, je v jejím rámci zkoumán možný vliv stavby na okolí, co do kvality vlastnických (resp. věcných) práv okolních osob, a závažnost takového ovlivnění. Závažnost ovlivnění se stane určitou měrnou jednotku, která bude použita při stanovení hranice, co je ještě stavbou dotčeno a co ne – zákon pro takovou hranici užívá neurčitý právní pojem „přímé dotčení“, kdy je ponecháno na výkladu a uvážení stavebního úřadu, co přesně spadá do této kategorie. V rámci této metody není přímé dotčení, které v současném pojetí směřuje i na kvalitu dotčeného práva, jedinou možností, nabízejí se i možnosti, kdy hranice intenzity dotčení bude posunuta ať už v restriktivním směru (nebude se 7

§ 95 odst. 1 písm. d), § 96 odst. 3 písm. d), § 105 odst. 1 písm. f) stavebního zákona

8

ohlížet na objektivní kvalitu dotčených práv, ale toliko na možnost jejich výkonu) anebo v liberálním směru (do zvážení bude zahrnuta i subjektivní kvalita dotčených práv, příkladem ad absurdum je dotčení účastníka řízení barvou fasády stavby, která je prováděna na druhé straně obce, ale na kterou účastník vidí ze svého okna). Ve světle těchto možností je současné právní pojetí přímého dotčení v pomyslném stavu rovnováhy mezi právy a zájmy obou stran - stavebníka8 a souseda. Metoda polohy stavby vůči okolí je spíše technického rázu, kdy uvážení stavebního úřadu je potlačeno a stavební úřad má toliko zjistit, jestli okolní pozemky anebo stavby splňují podmínku polohy (resp. společné hranice). Stejně jako u předchozí metody, i v metodě polohy stavby lze použít jiné hodnoty pro stanovení hranice, namísto požadavku společné hranice lze uvažovat o použití fixní vzdálenosti (hodnota vzdálenosti by pak mohla být podmíněna rozsahem stavby obdobně jako při rozdělení staveb vyžadujících ohlášení nebo stavební povolení), požadavku mezování s osobou odlišnou od vlastníka pozemku, na němž má být proveden stavební záměr (dále také jako „stavební pozemek“; tedy v případě, kdy by stavební pozemek sousedil s pozemkem ve vlastnictví stejné osoby, by bylo k takovému souboru pozemků při stanovení okruhu mezujících sousedů přihlíženo jako k jednomu celku a naprostým extrémem v takovémto pojetí by bylo zahrnutí celého katastrálního území (účastníky řízení by byli všichni vlastníci pozemků nalézajících se v katastrálním území, kde by se nacházel stavební pozemek). Výše uvedená úvaha nad možnými odlišnými metodami nahlížení na určení dosahu pojmu soused slouží k demonstrování skutečnosti,

8

„Stavebníkem se rozumí osoba, která pro sebe žádá vydání stavebního povolení nebo ohlašuje provedení stavby, terénní úpravy nebo zařízení, jakož i její právní nástupce, a dále osoba, která stavbu, terénní úpravu nebo zařízení provádí, pokud nejde o stavebního podnikatele realizujícího stavbu v rámci své podnikatelské činnosti; stavebníkem se rozumí též investor a objednatel stavby.“ Ustanovení § 2 odst. 2 písm. c) stavebního zákona

9

že současná úprava není jedinou možnou úpravou, ale jedná se o metodu, která se vyznačuje největší rovnováhou mezi právy vlastníka stavebního pozemku a vlastníky pozemků v sousedství zamýšlené stavby. Historicky nejstarší je pojetí přímo dotčeného souseda9, byť se zpočátku neuvažují zájmy osob prospěšných z věcných práv k sousednímu pozemku, který se objevuje již ve stavebních řádech vydaných pro území Čech a Moravy koncem 19. stol.10, které, ač s omezenou územní platností a rozdílnou strukturou, přiznávaly postavení účastníků (resp. osob, jejichž námitky měly být vyslechnuty) nejen mezujícím sousedům, kdy tento výklad byl potvrzen judikaturou11. Československá republika pak pokračovala v tomto liberálním chápání souseda, kdy se Nejvyšší správní soud ČSR od nastavené linie přímého dotčení neodchyloval. Toto chápání souseda bylo přerušeno po roce 1948 v rámci přepracování předpisů do souladu s novou státní ideologií, kdy jednotlivé stavební řády byly zrušeny a nahrazeny jednotným zákonem12, který ve spojení s prováděcím předpisem13 za účastníky řízení pojímal vlastníky sousedních pozemků, pokud jejich právo mohlo být dotčeno. Na první pohled se zdá, že ke změně chápání souseda nedošlo, nicméně neurčitý právní pojem „přímo dotčen na svém právu“ byl v druhé polovině 20. století chápán velmi restriktivně, kdy prakticky byl tento dopad stažen jen na nejbližší vlastníky. Tento závěr se opírá jak o právní nauku14 konce 9

Přímé dotčení práv se ve starších předpisech neobjevuje, je zde ale uváděno obsahově stejné spojení „zasažení do zájmů vlastníků“.

10

Zákon č. 40/1886 čes. z.z. Pražský stavební řád, zákon. č. 5/1889 čes. z.z. Stavební řád pro Čechy, zákon. č. 63/1894 mor. z.z. Stavební řád pro zemské hlavní město Brno, a zákon. č. 64/1894 mor. z.z. Stavební řád pro Markrabství moravské.

11

Na nálezy Budw. A 530/1907 a 8562/1911 odkazuje Nejvyšší správní soud ČSR ve svém nálezu Boh. A 9764/32.

12

Zák. č. 280/1949 Sb. o územním plánování a výstavbě obcí

13

Ustanovení § 13 odst. 4 zákona (viz předchozí poznámka) ve spojení s ustanovením § 31 vládního nařízení 93/1950 Sb., o výstavbě obcí,

14

„Za osobu, která může být přímo dotčen, lze považovat takovou, u které může vydaným

10

20. století (teoretický základ), tak o vyjádření Ministerstva pro místní rozvoj Ústavnímu soudu uvedené v odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 19/9915 ze dne 22. 3. 2000 (praktický základ), který je stěžejním milníkem v moderním chápání pojmu soused. V této práci dále budou zkoumány jeho dopady. Linie nastavená vývojem od 50. let 20. století pak pokračovala stavebními předpisy16 až do roku 1998, kdy byl dosavadní zákon č. 50/1976 Sb. novelizován zákonem č. 83/1998 Sb., který do ustanovení § 139, které obsahovala vymezení pojmů pro stavební zákon, zanesl ustanovení písm. c), jež znělo: „sousední pozemky a stavby na nich“, rozumí se tím pozemky, které mají společnou hranici s pozemkem, který je předmětem správního řízení vedeného podle tohoto zákona, a stavby na těchto pozemcích. Toto ustanovení se stalo vrcholem vývoje pojmu soused ve směru „mezujícího souseda“, kdy mezující soused byl jediným sousedem, který byl zahrnut mezi účastníky řízení podle stavebního zákona z roku 1976. Počátek návratu k chápání souseda, jakožto přímo dotčené osoby, lze odvodit od již zmíněného nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 19/99 ze dne 22. 3. 2000, kterým bylo výše uvedené ustanovení § 139 písm. c) stavebního zákona z roku 197617 zrušeno ke dni 21. 4. 2000. Mezi hlavními

rozhodnutím ke změně právního postavení, zatímco nepřímo bude dotčena osoba, pro kterou může rozhodnutí znamenat pouhý reflex na její zájmy.“ HENDRYCH, Dušan. Správní právo: obecná část. 3., změn. a dopl. vyd. Praha: C.H. Beck, 1998, xvi, s. 203. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-7179-184-9. 15

„Novela vycházela z ustáleného výkladu a desítky let trvající právní a soudní praxe, že sousedním pozemkem je ten pozemek, který má společnou hranici s pozemkem, na němž se má stavět.“ - z odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 19/99 ze dne 22. 3. 2000.

16

Zák. č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu ve spojení s vyhláškou ministra-předsedy Státního výboru pro výstavbu č. 144/1959 Ú.l. (konkr. § 25 odst. 4), který byl nahrazen zákonem č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu

17

Zák. č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákonů 137/1992 Sb., 103/1900 Sb., 425/1990 Sb., 519/1991 Sb., 262/1992 Sb.,

11

důvody zrušení tohoto ustanovení Ústavní soud uvedl odnětí možnosti správnímu orgánu zacházet s osobou přímo dotčenou na jejích právech jako s účastníkem řízení a dále, že takové osobě byla odňata možnost bránit se proti rozhodnutí u nezávislého soudu. Zatím poslední posun ve vývoji chápání souseda ve světle stavebních předpisů

nastal

s uvedením

současného

stavebního

zákona,

který

zkombinoval jak chápání souseda během první republiky, tak vývoj od 50. let 20. století. Základem pro účastenství se stal přímo dotčený soused, který vstupuje do většiny typů řízení, mezující soused se pak vyskytuje u některých speciálních řízení, zejména těch zjednodušených. Při vymezení pojmu soused se vedle historického vývoje veřejnoprávní úpravy také nabízí zohlednění soukromoprávní úpravy, jakožto pomocného prostředku vymezení, jelikož je to právě v rámci postupů dle stavebního zákona, kdy jsou uplatňována některá sousedská práva18. Soukromé právo, respektive občanský zákoník, však pojem soused taktéž nedefinuje. Soukromoprávní literatura19 pak v případě pojmu soused odkazuje na stejné rozhodnutí Ústavního soudu, a to výše zmíněný nález sp. zn. Pl. ÚS 19/99 ze dne 22. 3. 2000.

43/1994 Sb., 19/1997 Sb. a 83/1998 Sb. 18

Zejména obsažena v ustanoveních oddílu 1 dílu 3 hlavy II části třetí občanského zákoníku.

19

ŠARMAN, Jan. Přehled judikatury z oblasti věcných práv. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, s. 173. Judikatura (Wolters Kluwer ČR). ISBN 97880-7478-036-3.

12

I.2.2 Přímo dotčený soused Přímo dotčený soused je jedním ze základních vymezení okruhu účastníků společného pro celý stavební zákon. Jedná se o speciální úpravu k ustanovení § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „správní řád“), kdy přednostní aplikace stavebního zákona vyplývá z ustanovení § 192 stavebního zákona. Existenci a intenzitu přímého dotčení zkoumá stavební úřad v rámci své povinnosti oznámit zahájení správního řízení účastníkům řízení jemu známých vyplývající z ustanovení § 47 správního řádu. Stavební úřad v těchto případech má postupovat individuálně, posoudit veškerá specifika daného případu dotčení a neměl by se při určování účastníků řízení bránit náročnosti takového řízení na úkor práv dotčených sousedů20. Stavební úřad by při zkoumání existence dotčení neměl opomenout i možnost horizontálního účinku a zvážit, zda by účastníkem řízení neměl být i vlastník nemovitosti (resp. oprávněný z věcných práv k nemovitosti) pod stavebním pozemkem21. Stavební úřad by při stanovení okruhu účastníků neměl vycházet jen z dodržení zákonných omezení imisí22, ale obecně z možných dopadů stavby na sousední nemovitosti nebo věcná práva k nim navázané. Návodně

20

„Nezbývá však než konstatovat, že posouzení této otázky bude vždy věcí individuálních případů (zřejmě s přihlédnutím k povaze zamyšlených staveb a z ní plynoucích možných nežádoucích dopadů), a to jak na úrovni rozhodovací praxe stavebních úřadů, tak na úrovni rozhodování o přezkoumávání těchto rozhodnutí v rámci správního soudnictví. Samotná náročnost takového posuzování nemůže však být dostatečným důvodem pro postup opačný, který by spočíval (a tak tomu de lege lata je) v koncipování legální definice, která nebude sice činit žádné interpretační problémy, nicméně její existence, jak již shora uvedeno, může zužovat prostor pro ochranu ústavně zaručených práv.“ Z odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 19/99 ze dne 22. 3. 2000

21

Srov. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 9 Ca 198/2004-52 ze dne 29. 3. 2006

22

Např. imisní limity podle ustanovení § 2 písm. k) zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší ve znění pozdějších předpisů

13

zde působí vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 268/2006 Sb., o technických požadavcích na stavby, která v ustanoveních § 8 až 17 obsahuje základní požadavky na vlastnosti staveb, ze kterých lze analogicky odvodit, jaké vlastnosti okolních staveb by neměly být významně sníženy. Mezi základní vlivy tak lze zařadit zejména proslunění, proudění vzduchu, hluk a vibrace. Roztočilův komentář ke stavebnímu zákonu23 vycházeje z judikatury Nejvyššího správního soudu uvádí jako příklady možných imisí hluk, stroboskopické efekty a zhoršený výhled způsobený větrnou elektrárnou ve vzdálenosti 700 m24, dále zvýšení dopravy na komunikaci vedoucí k nákupnímu centru25, zhoršení výhledu na historické panorama města26, případně narušení duchovního poslání památného místa27. Nejdetailnější výčet možných imisí pak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č.j. 5 As 67/2008 ze dne 19. 6. 2009: „Přímým dotčením lze nepochybně rozumět především dotčení stíněním, hlukem, prachem, pachem, zápachem, kouřem, vibracemi, světlem apod., tj. různé imise (§ 127 odst. 1 občanského zákoníku). Imisemi se obecně rozumí výkon vlastnického práva, kterým se zasahuje do cizího vlastnického nebo jiného práva nad míru přiměřenou poměrům.“ Lze si všimnout, že současné chápání přímého dotčení, zejména pak současný soudní výklad, tak dále pokračuje v liberálním pojetí z první poloviny 20. stol.

23

ROZTOČIL, A., HRŮŠOVÁ, K., LACHMANN, M., POTĚŠIL, L. Stavební zákon: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, xxvi, 816 s. Beckovy komentáře. ISBN 978-80-7400-462-9.

24

Srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 As 67/2008-111 ze dne 19. 6. 2009

25

Srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 68/2008-126 ze dne 17. 12. 2008

26

Srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 80/2008-68 ze dne 17. 12. 2008

27

Srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 46/2007-150 ze dne 14. 5. 2008

14

I.2.3 Mezující soused Mezující soused se v platném stavebním zákoně objevuje v případech staveb, jejichž rozsah nevyžaduje standardní územní a stavební řízení, a které mohou být umístěny a povoleny v rámci zjednodušeného územního řízení, řízení o udělení územního souhlasu a řízení o ohlášení stavby. Tato řízení jsou v poměru speciálním k obecné úpravě územního řízení, resp. řízení o vydání stavebního povolení, a tedy i k obecným ustanovením o účastenství ve stavebním zákoně28, nicméně tato ustanovení nejsou výslovně vyloučena a je tak na místě s nimi počítat. Mezování se stavebním pozemkem tak pro souseda zakládá zvláštní postavení ve vybraných řízení podle stavebního zákona, kdy je vyžadován souhlas mezujícího souseda se stavebním záměrem, aby byl udělen souhlas stavebního úřadu se stavebním záměrem (resp. v případě zjednodušeného územního řízení, aby bylo vydáno územní rozhodnutí). Toto postavení však není pro mezujícího souseda výlučné, jelikož v případě existence přímého dotčení další osoby je vyžadován i její souhlas. Ústavní soud v judikatuře navazující na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 19/99 ze dne 22. 3. 2000 dále upřesnil účastenství mezujících sousedů, kdy zejména v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 609/04 ze dne 7. 4. 2005 zdůraznil, že se předpokládá dotčení práv mezujícího souseda (čímž se zakládá jeho účastenství) a ustanovení o účastenství podle stavebního zákona by měla být vykládána spíše extenzivně29. 28

§ 85 odst. 2 písm. b), § 109 písm. e) a f) stavebního zákona

29

„V odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/99 Ústavní soud sice dal najevo nezbytnost individuálních přístupů v jednotlivých konkrétních věcech - to však, jak výslovně uvedl - při posuzování otázky "až kam" a do jaké šíře či vzdálenosti mohou tzv. sousední pozemky, pokud nebude platit podmínka společné hranice, sahat. Právě z uvedeného je evidentní, že Ústavní soud "mezujícího souseda" rozhodně nemínil z okruhu účastníků správního řízení vyloučit, možné dotčení jeho práv více méně předpokládal a v podstatě naznačil nutnost extenzivního výkladu příslušných norem otázku účastenství upravujících.“ Z odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 609/04 ze dne 6. 4. 2005.

15

Účastenství

mezujícího

souseda

se

ve

stavebním

zákoně

znovuobjevilo s novelou č. 350/2012 Sb., ale v důvodové zprávě k této novele se neobjevuje, co zákonodárce vedlo k tomuto návratu. Zůstává tak otázkou, jestli zákonodárce zamýšlel zdůraznit, že mezující sousedé v těchto řízeních vystupují vždy, nebo jestli si jen nebyl vědom směru, kterým se judikatura v této problematice vyvinula. Není však pochyb, že v současnosti, kdy je preferováno posuzování z hlediska přímého dotčení, se kterým počítá i text příslušných paragrafů, kde se mezující soused vyskytuje, je pojem mezujícího souseda obsoletní a zavádějící k mylnému výkladu, že účastníky řízení budou toliko mezující sousedé.

16

I.3. Sousedovy možné prostředky obrany Tato kapitola je věnována možným prostředkům, kterými soused může hájit svá práva v rámci postupů podle stavebního práva, kdy samotný průběh řízení probíhá podle jednotné linie. Na úvod je důležité uvést, že soused může veškeré prostředky uvedené v této kapitole použít toliko k hájení svých vlastních zájmů a práv, a nikoliv pro hájení zájmů a práv účastníků, kteří svého práva nevyužili30. Toto omezení je například zdůrazněno v ustanovení § 89 odst. 4 větě druhé stavebního zákona, které se věnuje mimo jiné obsahu námitek účastníků územního řízení. Primárním prostředkem obrany je podání námitek31 proti stavebnímu záměru stavebníka. Soused obecně námitky uplatňuje v prvotní fázi řízení32 podle stavebního zákona. Obsahově se námitky v jednotlivých postupech podle stavebního zákona liší, a proto budou námitky co do obsahu rozebrány dále v textu v části věnované jednotlivým specifickým postupům. Námitky jsou podáním podle ustanovení § 37 odst. 1 správního řádu, a musí především splňovat obecné náležitosti uvedené v ustanovení § 37 odst. 2 30

„Obsahem a účelem subjektivního práva podle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona z roku 2006 je ochrana zájmů vlastníka tohoto pozemku. V územním řízení, resp. Ve stavebním řízení, a posléze i v řízení o žalobě proti rozhodnutí stavebního úřadu je tedy žalobkyně oprávněna brojit proti všemu, co se podle jejího názoru dotýká jejích subjektivních veřejných práv a co je poškozuje. Není naopak oprávněna domáhat se ochrany práv a zájmů jiných osob a rovněž není zmocněna hájit veřejný zájem.“ Z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 8 Ca 318/2008-43 ze dne 13. 12. 2011.

31

Pro přehlednost se jeví důležité uvést, že se nejedná se o námitky podle § 117 správního řádu – ač se správní řád používá subsidiárně ke stavebnímu zákonu podle ustanovení § 192 stavebního zákona, označení tohoto prostředku je totožné toliko v názvu, obsahem se však tyto dva prostředky liší a je důležité, aby nebyly zaměňovány, v této práci se hovoří o námitkách, které jsou pouze zmíněny v ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu. Ustanovení § 117 správního řádu se použije výhradně v rámci správní exekuce podle Hlavy XI správního řádu.

32

Případně postupu, nejedná-li se o správní řízení podle druhé a třetí části správního řádu.

17

správního řádu a dále případné zvláštní náležitosti. Takovou zvláštní náležitostí

námitky

je

obsahová

úprava

stavebního

zákona33,

která požaduje, aby v námitkách byly uvedeny skutečnosti, které zakládají účastenství účastníka podávajícího námitky, a důvody podání námitek. Pokud podané námitky nevyhoví těmto dvěma požadavkům, stavební úřad k nim nebude přihlížet. Námitkami soused uplatňuje své právo vyjádřit své stanovisko a právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 36 odst. 2 ve spojení s odst. 3 stejného paragrafu správního řádu. Obsah, lhůty a další specifika pro podání námitek jsou v této práci řešeny v rámci jednotlivých druhů řízení. Při řešení námitek účastníka řízení se stavební úřad nejprve snaží o dosažení dohody o námitce mezi žadatelem a účastníkem, teprve pokud tento postup selže, přistoupí stavební úřad k samostatnému posouzení těchto námitek ve světle technických požadavků na stavby34, obecných požadavků na využití území35, závazných stanovisek dotčených orgánů a technických norem. Pokud nedojde k dohodě o občanskoprávních námitkách, pak stavební zákon umožňuje stavebnímu úřadu, aby si o nich učinil úsudek a na jeho základě rozhodl ve věci, to však není možné, pokud se jedná o otázku existence nebo rozsahu vlastnického (resp. jiného věcného) práva. Pro vyřešení otázky, jak s námitkami přesahujícími působnost stavebního úřadu naložit, se stavebnímu úřadu nabízí obecná úprava obsažená ve správním řádu v ustanovení § 57, které nabízí tři varianty36 postupu: 1) stavební úřad sám dá podnět k zahájení řízení před příslušným

33

§ 89 odst. 3, § 114 odst.1 věta druhá stavebního zákona

34

Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby ve znění pozdějších předpisů

35

Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů

36

Zjednodušeny z pohledu stavebního úřadu v této situaci.

18

orgánem veřejné moci, 2) stavební úřad vyzve účastníka, aby ve lhůtě určené správním orgánem podal žádost o zahájení řízení před příslušným orgánem veřejné moci a 3) stavební úřad si o věci učiní úsudek. Varianta č. 3) je přímo vyloučena v ustanoveních § 89 odst. 6 a § 114 odst. 3 stavebního zákona, a proto pro tento případ není použitelná, varianta č. 1) pak nepřipadá v úvahu, jelikož řízení u civilního soudu v této věci lze zahájit toliko na návrh37. Stavebnímu úřad tak zbývá jedině možnost vyzvat účastníka řízení, aby námitku existence nebo rozsahu vlastnického (resp. jiného věcného) práva uplatnil v rámci občanskoprávního řízení u civilního soudu žalobou, a zároveň účastníkovi určil lhůtu, do kdy tak má učinit. Účastník pak buď ve lhůtě podá žalobu u civilního soudu a stavební úřad v souladu s ustanovením § 64 odst. 1 písm. c) bod 2. stavebního zákona řízení přeruší, anebo lhůta účastníkovi marně uplyne a stavební úřad bude v řízení pokračovat s tím, že si o námitce účastníka učiní vlastní úsudek a rozhodne38. Stavební

zákon

před

novelou

č.

350/2012

Sb.

obsahoval

v ustanoveních § 89 odst. 1 a § 115 odst. 1 stavebního zákona povinnost 37 38

§ 79 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Východisko pro tento závěr je obsaženo v rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 9 As 61/2007-52 ze dne 23. 4. 2008, jehož závěry, ač směřující k ustanovení § 137 zákona č. 50/1976, jsou použitelné, s čímž souhlasí i Roztočilův komentář ke stavebnímu zákonu, kdy nejdůležitější pak je závěr: „Avšak i v případě námitek, které svým charakterem pravomoc stavebního úřadu překračují, nelze vzhledem k zákonné dikci § 137 odst. 1 stavebního zákona pouze bez dalšího konstatovat, že pravomoc stavebního úřadu zde vůbec není dána. Jinými slovy tyto námitky svým charakterem pravomoc stavebního úřadu zcela doslova vzato jen „přesahují“, tzn. že pravomoc stavebního úřadu zabývat se jimi dána sice a priori je, a vyplývá přímo ze zákona, ale není-li zde vůle účastníků řízení k dohodě, pak pravomoc autoritativně o námitkách tohoto typu rozhodnout patří soudu (a to pouze tehdy, využijí-li účastníci této možnosti a návrh k civilnímu soudu ve lhůtě stavebním úřadem jim k tomu určené sami podají). Neučiní-li tak, pak se pravomoc opět „vrací“ stavebnímu úřadu, a to již v plné míře, tzn. že stavební úřad je již oprávněn o těchto námitkách sám rozhodnout.“

19

rozhodnout o námitkách účastníků řízení. V současné úpravě stavebního zákona však tato povinnost již není a namísto toho se použije subsidiární úprava obsažená v ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu, které stanoví, že se správní orgán (stavební úřad) vypořádá s námitkami účastníků řízení v odůvodnění rozhodnutí. S námitkami souseda souvisí i otázka postupu souseda v případě, kdy ho stavební úřad nepovažuje za účastníka řízení. Soused se tomuto nezahrnutí do řízení může bránit na základě ustanovení § 28 odst. 1 správního řádu, podle kterého bude v pochybnostech za účastníka považován každý, kdo o sobě bude tvrdit, že je účastníkem, a to až do doby, než bude o jeho účastenství rozhodnuto usnesením. Pakliže stavební úřad rozhodne, že souseda nepovažuje za účastníka řízení, může se soused bránit tomuto usnesení odvoláním podle usnesení § 81 a násl. správního řádu. Pokud soused v odvolání uspěje a mezitím zmešká úkon, který mohl provést jako účastník, může tento úkon dle ustanovení § 28 odst. 2 správního řádu učinit v náhradní lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o odvolání, kdy není omezen jednoroční lhůtou ode dne oznámení rozhodnutí poslednímu účastníkovi dle § 84 odst. 1 správního řádu, který upravuje odvolací lhůtu při neoznámení rozhodnutí účastníkovi řízení (k čemuž v takovém případě došlo). Proti rozhodnutí stavebního úřadu ve věci může soused podat odvolání dle ustanovení § 81 a násl. správního řádu ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, které vyvolá devolutivní účinek v dané věci dle ustanovení § 85 odst. 1 správního řádu. Odvolací správní orgán může napadané rozhodnutí zrušit celé nebo v části a řízení buď zastavit, nebo vrátit k novému projednání s tím, že v odůvodnění uvede právní názor, jímž bude správní orgán při novém rozhodování vázán, nebo může rozhodnutí nebo jeho část změnit za podmínek stanovených v ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, a to pokud zjistí, že napadené rozhodnutí není v souladu s právními předpisy nebo pokud je nesprávné. Rozhodnutí o odvolání nabývá právní moci doručením účastníkům podle § 27 odst. 1

20

správního řádu. Proti pravomocnému rozhodnutí stavebního úřadu se soused může bránit žalobou proti rozhodnutí správního orgánu dle ustanovení § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „soudní řád správní“). Tato žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců39 ode dne oznámení rozhodnutí a musí být přípustná podle ustanovení § 68 soudního řádu správního, tedy zejména musí být splněny podmínky, že je žaloba podána až po vyčerpání řádných opravných prostředků (odvolání proti rozhodnutí správního orgánu dle ustanovení § 81 správního řádu) a nesmí směřovat jen proti důvodům rozhodnutí. Soused jakožto žalobce může soudu navrhnout, aby dle ustanovení § 73 odst. 2 soudního řádu správního přiřkl žalobě odkladný účinek, pokud hrozí, že by sousedovi vznikla nepoměrně větší újma vůči újmě, kterou by utrpěli jiné osoby přiznáním devolutivního účinku žaloby. Pokud nebude žaloba usnesením odmítnuta ani nebude usnesením zastaveno řízení, rozhodne soud rozsudkem dle ustanovení § 78 soudního řádu správního ve spojení s § 54 soudního řádu správního, kterým napadené rozhodnutí zruší nebo žalobu zamítne. Rozhodnutí soudu nabývá právní moci doručením účastníkům řízení. Proti souhlasům40 stavebního úřadu se soused může bránit žalobou v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle ustanovení § 82 a násl. soudního řádu správního41, a to v subjektivní lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se soused jakožto žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu a v objektivní lhůtě dvou let od okamžiku, kdy k zásahu došlo. Proti pravomocnému rozhodnutí soudu je možné se bránit kasační stížností, je-li naplněn alespoň jeden z důvodů uvedených v ustanovení

39

§ 72 odst. 1 soudního řádu správního

40

Zejména dle ustanovení § 96, § 106 a § 128 odst. 2 stavebního zákona

41

Srov. Usnesení Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 86/2010-76 ze dne 18. 9. 2012

21

§ 103 soudního řádu správního. V řízení o kasační stížnosti je povinné42 zastoupení advokátem dle ustanovení § 105 odst. 2 soudního řádu správního. Lhůta pro podání kasační stížnosti jsou dva týdny po doručení rozhodnutí43. Vyčerpáním kasační stížnost jakožto mimořádného opravného prostředku zůstává sousedovi poslední možnost ochrany, a to v podání ústavní stížnosti k Ústavnímu soudu podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Pro podání ústavní stížnosti je však nutné, aby došlo k porušení sousedova základního práva nebo svobody (pro tento případ se nejvíce nabízí ustanovení o čl. 36 odst. 2 usnesení ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů, které obsahuje mimo jiné právo na spravedlivý proces) v takové míře, aby byla stížnost důvodná. Ústavní stížnost je možné podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí o kasační stížnosti. Nepřímým nástrojem obrany zájmů souseda je přezkumné řízení podle ustanovení § 94 a násl. správního řádu. Přezkumné řízení se provádí z moci úřední v odůvodněných pochybnostech o souladu pravomocného rozhodnutí s právními předpisy a je možné ho zahájit usnesením v objektivní lhůtě jednoho roku od právní moci zkoumaného rozhodnutí, avšak příslušný správní orgán může přezkumné řízení zahájit v subjektivní lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy se důvodu pro zahájení přezkumného řízení dozvěděl. Jako nepřímý nástroj je přezkumné řízení uvedeno z toho důvodu, že soused může dát k zahájení pouze podnět44, což bylo zákonodárcem v ustanovení § 94 odst. 1 správního řádu dokonce výslovně zdůrazněno formulací „tento podnět není návrhem na zahájení řízení“. Pro souseda to pak znamená, že nemůže zahájení přezkumného řízení 42

To neplatí, pokud má stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen vysokoškolské právnické vzdělání, které je vyžadováno pro výkon advokacie.

43

§ 106 odst. 1 soudního řádu správního

44

Obecná úprava obsažena v ustanovení § 42 správního řádu.

22

jakkoliv nárokovat. Příslušný správní orgán má souseda vyrozumět odůvodněným sdělením ve lhůtě 30 dní, pakliže neshledá důvod k zahájení přezkumného řízení. Na výše zmíněná obecná ustanovení o přezkumném řízení odkazuje i úprava ustanovení § 156 odst. 2 správního řádu, která řeší možnost zrušení vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu, není-li možné ho opravit. Speciální úpravou je, že usnesení o zrušení je možné po celou dobu trvání účinků takového vyjádření, sdělení nebo osvědčení45. Obnova řízení podle ustanovení § 100 správního řádu slouží sousedovi jako nástroj obrany ve chvíli, kdy vyšly najevo nové skutečnosti46 mající vliv na výsledek řízení anebo bylo zrušeno nebo změněno rozhodnutí, jež bylo podkladem pro rozhodnutí v řízení. Obnova řízení se tak od přezkumného řízení liší především možností tvrzení nových skutečností za podmínek stanovených zákonem a možností podání žádosti v objektivní lhůtě tří let (subjektivní lhůta je tříměsíční). Nového rozhodnutí se soused může domáhat v taxativně vymezených případech ustanovení § 101 správního řádu. Oba tyto postupy mají společné to, že jsou zahajovány především na žádost a jejich výsledkem může být rozhodnutí, které zvrátí pravomocné rozhodnutí ve věci. Nelze opomenout nástroj sousedovy obrany v podobě podání podnětu k zahájení řízení, kde se řízení zahajuje z moci úřední, kdy ve vztahu ke stavebnímu zákonu jde především o postupy podle ustanovení § 129, § 135, § 137, § 139 a § 140 stavebního zákona 47. Sousedův podnět se bude řídit ustanovením § 42 správního řádu, a proto 45

Použije se zejména v postupech stavebního zákonu při vydávání územního souhlasu a souhlasu s ohlášením stavby (více o souhlasech v podkapitolách č. II.1.3. a II.2.2.)

46

Z ustanovení § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu: „vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými…“

47

Z povahy ustanovení § 141 stavebního zákona, že se bude jednat o řízení zahajované na žádost.

23

stavební úřad ve lhůtě 30 dní musí sousedovi sdělit, zda řízení z moci úřední zahajuje nebo nikoliv, případně zda věc postupuje příslušnému správnímu orgánu. Sdělení stavebního úřadu není potřeba v případech, kdy řízení z moci úřední zahájí a soused je jakožto účastník řízení mezi adresáty oznámení o zahájení řízení.

24

Část II. - Postavení souseda Tato část je věnována postavení sousedů v jednotlivých postupech podle stavebního řádu, a je proto členěna v souladu s tím, jak jsou druhy procesů a jednotlivé procesy postupně ve stavebním zákoně uvedeny. Jak již bylo předestřeno v úvodu této práce, společným znakem pro všechny tyto procesy je skutečnost, že soused v těchto procesech vystupuje (případně měl by vystupovat) jako účastník a jako takový má již uvedené právní prostředky k obhajobě svých zájmů v rámci prostupů podle stavebního zákona. Tato část pak systematicky doplní obecně nastíněné nástroje v kapitole I.3. této práce o specifické detaily, které se v obecné úpravě nevyskytují. Koncepce

této

části

sleduje

tematické

dělení

činností

ve stavebním zákoně, avšak pro větší přehlednost vyčleňuje ze stavebního řádu odstraňování staveb a činnosti stavebního dozoru. První kapitola se tak věnuje zejména procesu umisťování stavby (zejména v rámci územního řízení) během kterého je posuzován soulad stavebního záměru s územně plánovací dokumentací. Druhá kapitola se pak věnuje samotnému provedení a užívání stavebního záměru skrze stavební povolení (a jeho možné alternativy). Třetí kapitola řeší činnost opačnou od druhé kapitoly, a to proces odstraňování staveb, z pohledu souseda. Čtvrtá kapitola je pak věnována stavebnímu dozoru, v jehož rámci soused může uplatnit ochranu svých práv, která mohou být ohrožena z vedlejších staveb.

25

II.1. Územní řízení a jeho alternativy II.1.1. O územním řízení obecně Základy právní úpravy pro územní řízení jsou položeny v ustanovení § 76 stavebního zákona, který je věnován územní rozhodnutí, jehož vydání je z pohledu žadatele cílem územního řízení48. Z pohledu souseda je pak důležité zakotvení obecného požadavku na šetrnost vůči zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb v ustanovení § 76 odst. 2 stavebního zákona. Výsledkem územního řízení může být hned několik druhů rozhodnutí – o umístění stavby, o změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území, dělení nebo scelování pozemků a o ochranném pásmu. Pro tuto práci je zejména významné rozhodnutí o umístění stavby, jelikož v územním řízení obecně nejčastěji49 dojde k dotčení práv sousedů. Okruh účastníků územního řízení je obecně upraven v ustanovení § 85 stavebního zákona, které v odst. 1 uvádí žadatele a obec, kde má být stavební záměr proveden, a dále pak v odst. 2 uvádí zejména vlastníky stavebního pozemku, sousedy a další osoby, jež povolává jiný zvláštní právní předpis. Je důležité uvést, že ačkoliv se jedná o zvláštní úpravu k vymezení účastníků řízení v ustanovení § 27 správního řádu, který se tak přímo nepoužije, přetrvá jeho nepřímý účinek spočívající v diferenciaci účastníků na privilegované a neprivilegované. Za privilegované50 účastníky územního řízení se považují žadatel o územní rozhodnutí (§ 85 odst. 1 písm. a) stavebního zákona) a dále osoby, na které územní rozhodnutí bude mít přímý dopad pro existenci společenství s žadatelem (např. ostatní podíloví spoluvlastníci, je-li žadatel podílový spoluvlastník, manžel, je-li

48

Kromě územního rozhodnutí může být v souladu s ustanovení § 78 stavebního zákona v rámci řízení o udělení územního souhlasu dle ustanovení § 96 stavebního zákona vydán i souhlas.

49

Kvalitativně lze pak uvažovat, že k největší míře dotčení může dojít v rámci rozhodnutí o změně využití území.

50

Okruh privilegovaných účastníků řízení vychází z ustanovení § 27 odst. 1 správního řádu.

26

nemovitost ve společném jmění manželů a žádá jen jeden z nich; jedná pouze o část účastníků podle ustanovení § 85 odst. 2 a) stavebního zákona). Zbylí účastníci územního řízení jsou pak neprivilegovaní, zejména pak obec, na jejímž území má být záměr uskutečněn (§ 85 odst. 1 písm. b) stavebního zákona) a sousedé (§ 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona). Privilegovaní účastníci územního řízení jsou nadáni některými dalšími procesními právy, mezi která lze zařadit povinnost stavebního úřadu uvést označení

privilegovaného

účastníka

ve výrokové

části

rozhodnutí

dle ustanovení § 68 odst. 2 správního řádu, nemožnost nabytí právní moci u rozhodnutí, které jim nebylo oznámeno, a to ani po uplynutí roční lhůty podle ustanovení § 84 odst. 1 správního řádu. Ač stavební zákon dělbu na privilegované a neprivilegované účastníky obecně nevylučuje, v rámci doručování vytváří svojí vlastní privilegovanou skupinu účastníků, konkrétně účastníky územního řízení podle ustanovení § 85 odst. 1 a odst. 2 písm. a) stavebního zákona51, kdy v případě, že se jedná o řízení s velkým počtem účastníků52, účastníkům řízení privilegovaným podle stavebního zákona

(a dotčeným

orgánům)

se

doručuje

vždy

individuálně53.

Pro souseda, který není privilegovaným účastníkem jak podle správního řádu, tak ani podle stavebního zákona, to znamená zvýšenou nutnost opatrnosti a sledování úřední desky54 v obci, kde vlastní pozemek nebo stavbu (resp. kde se nachází pozemek nebo stavba, k nimž má zřízeno

51

Na první pohled je tedy zřejmé, že skupina privilegovaných účastníků podle správního řádu byla rozšířena o obce, kde má být záměr uskutečněn, a zbytek vlastníků pozemků nebo staveb (resp. oprávněných z věcných práv k nim) na nichž má být záměr uskutečněn, kteří nejsou privilegováni podle správního řádu.

52

Řízení s počtem účastníků větším než 30: § 144 správního řádu.

53

Ostatním účastníkům se v souladu s ustanovením § 144 odst. 6 správního řádu doručují písemnosti veřejnou vyhláškou, a to i písemnosti výslovně doručované do vlastních rukou podle ustanovení § 19 odst. 4 správního řádu (zejména předvolání podle § 59 správního řádu a stejnopis rozhodnutí podle § 72 odst. 1 správního řádu)

54

Dle ustanovení § 26 správního řádu.

27

věcné právo), aby včas mohl uplatnit své námitky55. Sousedovo postavení v řízeních s velkým počtem účastníků je dále modifikováno v jeho označení, kdy se soused (resp. účastníci územního řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona) v souladu s ustanovením § 87 odst. 3 stavebního zákona identifikuje označením pozemků a staveb evidovaných v katastru nemovitostí. Prostor k podání námitek v územním řízení se sousedovi otevírá se zahájením územního řízení, kdy stavební úřad oznámí sousedovi zahájení územního řízení v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 stavebního zákona, zejména doručením56 buď individuálním, nebo veřejnou vyhláškou (pouze v případu řízení s velkým počtem účastníků). O záměru stavebníka se soused také může dozvědět v místě zamýšleného závěru, jelikož stavebník je povinen57 u vybraných záměrů58, ke kterým je stavebním zákonem v ustanovení § 87 odst. 2 nařízení veřejné ústní jednání, vyvěsit informace o svém záměru a o tom, že podal žádost o vydání územního rozhodnutí, a to bez zbytečného odkladu po oznámení zahájení řízení, a to až do doby konání veřejného ústního jednání. Námitkami v územním řízení se obsahově uplatňuje nejširší škála obran proti přímému dotčení, jelikož se vychází zejména ze samotných 55

Projevuje se zde vliv zásady „Vigilantibus iura scripta sunt.“ z občanského práva, jelikož jsou to zejména práva pramenící v občanském zákoníku, která v rámci územního řízení soused uplatňuje.

56

Teoreticky se soused o zahájení řízení může dozvědět i jiným způsobem, např. mu to sdělí mezující soused a jedná se o stavební záměr, jenž se oproti přesvědčení stavebního úřadu přímo dotýká práv souseda.

57

Nevyvěšení informace o záměru žadatele je přestupkem podle ustanovení § 178 odst. 1 písm. b) stavebního zákona a může za něj být stavebním úřadem stanovena povinnost k úhradě pokuty do výše až 200 000,- Kč.

58

Dle ustanovení § 87 odst. 2 stavebního zákona se jedná se záměry posuzované ve zjišťovacím řízení (dle ustanovení § 7 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostřední ve znění pozdějších předpisů), nebo pro které bylo vydáno stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí, anebo záměry umisťované v území bez vydaného územního plánu.

28

vlivů stavebního záměru. K obsahu uplatňovaných námitek je vhodnější přistupovat spíše obšírněji než střídmě, jelikož k námitkám, které měly být nebo byly uplatněny v územním řízení, se v řízení o povolení stavby nepřihlíží59. Uplatněním námitky v územním řízení se účastník nikterak na svých právech nepoškodí, protože budou shodně posuzovány na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, popřípadě rozhodnutí

dotčených

orgánů

nebo

technických

norem60.

Obsah

sousedových námitek v územním řízení je omezen již zmíněnou souvislostí s jeho vlastním přímým dotčením, požadavkem na jejich konkrétnost61 a nemožnosti uplatnění námitek, které mohly být uplatněny při vydání územního nebo regulačního plánu62. Základními námitkami přímo dotčeného souseda v územním řízení bude ochrana proti „sousedským imisím“63, zdržení se prací ohrožujících stabilitu pozemku64, zohlednění stékající vody ze stavby65 a zdržení se umísťování stavby v těsné blízkosti hranice pozemků66. Tento výčet však není konečný, vždy bude nutné posuzovat stavební záměr individuálně. Námitky přímo dotčeného souseda mohou směřovat i k ochraně příznivého životního prostředí, nicméně Nejvyšší správní soud v této otázce

59

§ 114 odst. 2 stavebního zákona

60

Srov. § 89 odst. 6 a § 114 odst. 3 stavebního zákona

61

„…je zřejmé, že se musí jednat o námitky natolik konkrétní, že je možné je jako námitky rozpoznat a posoudit; to znamená, že jsou vzneseny konkrétní výhrady proti umístění stavby, jímž může dojít k dotčení práv účastníka námitku uplatňujícího.“ Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 10/2007 ze dne 11. 7. 2007

62

Jedná se o koncentrační zásadu řízení obsaženou v ustanovení § 89 odst. 2 stavebního zákona.

63

§ 1013 občanského zákoníku

64

§ 1018 občanského zákoníku

65

§ 1019 občanského zákoníku

66

§ 1020 občanského zákoníku

29

uvedl67, že tento požadavek nemůže jít nepřiměřeně proti přirozenému rozvoji urbanizovaného prostoru. Tento postoj Nejvyššího správního soudu se jeví jako snaha o nalezení rovnováhy mezi rozvojem zástavby a ochranou životního prostředí, kdy na jednu stranu je položena skutečnost, že není možné požadovat zakonzervování stavu k určitému momentu, na stranu druhou je pak položena skutečnost, že změny v životním prostředí však mohou probíhat co nejvíce šetrným způsobem. Lze si představit, že jednou z dalších četněji uplatňovaných námitek bude imise pohledem, tedy případ, kdy v důsledku stavby bude docházet k narušování soukromí souseda pohledem ze stavebního pozemku. Nejvyšší soud v případu, který se věnoval uplatnění námitek proti imisi pohledem, vyjádřil nutnost intenzivní míry imise pohledem, aby námitka proti takové imisi byla odůvodněná68. V územním řízení může soused námitky uplatnit dle ustanovení § 89 odst. 1 stavebního zákona nejpozději při ústním jednání, o jehož konání musí doručit oznámení účastníkům řízení nejméně 15 dnů předem, dojde-li však k upuštění od ústního jednání, stanoví stavební úřad lhůtu k podání námitek, ta však dle ustanovení § 87 stavebního zákona nesmí být kratší než 15 dnů. Stavební úřad před vydání rozhodnutí podle ustanovení § 92 stavebního zákona posuzuje soulad záměru žadatele podle § 90 stavebního zákona, případně § 91 stavebního zákona, jsou-li splněny podmínky pro jeho

použití.

Rozhodnutí

stavebního

úřadu

nabývá

v souladu

s ustanovením § 73 odst. 1 správního řádu právní moci marným uplynutím lhůty pro odvolání (i dříve pokud se všichni účastníci vzdali práva se odvolat dle ustanovení § 81 odst. 2 správního řádu), a bylo-li stavebním úřadem vydáno územní rozhodnutí, platnost tohoto rozhodnutí je dle ustanovení § 93 stavebního zákona 2 roky (v odůvodněných případech 67

Srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 49/2007-191 ze dne 12. 9. 2008

68

Srov. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1150/99 ze dne 5. 9. 2000 a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1629/99 ze dne 12. 12. 2000

30

až 5 let), kterou je však možno postupem podle ustanovení odst. 3 stejného paragrafu prodloužit. Při prodloužení se postupuje obdobně jako územním řízení s tím, že ze zákona se nenařizuje ústní jednání a soused musí své námitky uplatnit ve lhůtě 15 dní ode dne oznámení zahájení územního řízení. Nelze

opomenout,

že

územní

řízení

může

být

v souladu

s ustanovením § 78 stavebního zákona nahrazeno postupem podle §78a stavebního zákona, tedy uzavřením veřejnoprávní smlouvy. Pro postavení souseda se zde vychází z obecné úpravy účastenství v územním řízení, ale co do možností obrany sousedových práv je modifikováno v ustanovení § 78a odst. 4 stavebního zákona ve spojení s ustanoveními § 161 odst. 1 a § 168 správního řádu na požadavek souhlasu souseda s uzavřenou veřejnoprávní smlouvou. Souhlas souseda nemá vliv na platnost smlouvy, ale je stěžejní pro její účinnost, protože bez něj nemůže uzavřená veřejnoprávní smlouva nabýt účinnosti a vyvolat tak právní následky, které byly zamýšleny. V souladu s ustanovením § 168 správního řádu pak tento souhlas musí být písemný a jeho získání musí zajistit podle ustanovení § 78a odst. 4 stavebního zákona sám žadatel. V případě splnění zákonných podmínek dle ustanovení § 94a stavebního zákona je možné územní řízení spojit ve společné územní a stavební řízení, které kombinuje obě obecná řízení dohromady ve smyslu ustanovení § 140 správního řádu. Je nutné předeslat, že veškeré postupy při udělování stavebního povolení budou dále vysvětleny v podkapitole č. II.2.3. této práce, kdy stejná systematika je obsažena i ve stavebním zákonu. Pro určení okruhu účastníků se použije s ohledem na systematiku zařazení zvláštní úpravy společného řízení v rámci stavebního zákona ustanovení § 85 stavebního zákona, a to také proto, že okruh účastníků vymezený v uvedeném ustanovení je širší, než okruh účastníků vymezení v ustanovení § 109 stavebního zákona. V rámci lhůty trvající69 do ústního 69

Ne však kratší než 15 dnů, jelikož to je minimální doba možná mezi oznámením o konání ústního jednání a samotným konáním ústní jednání.

31

jednání, které může, ale nemusí, zná-li stavební úřad místní poměry, být spojeno s ohledáním na místě, uplatňuje soused námitky jak podle ustanovení § 89 stavebního zákona, tak podle § 114 stavebního zákona. Tato lhůta shodně činí nejméně 15 dnů, upustí-li stavební úřad od konání ústního jednání, kdy zároveň stanoví lhůtu pro podání námitek. Písemnosti vydávané v rámci řízení se doručují individuálně, pokud se nejedná o řízení s velkým počtem účastníků, kdy se doručuje individuálně již zmíněným privilegovaným účastníkům v územním řízení a ve stavebním řízení (účastníci podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) až d) stavebního zákona). Stavební úřad žádost přezkoumává jak podle ustanovení § 90, tak i § 111 stavebního zákona, výroková část u kladného rozhodnutí pak obsahuje jak výrok o umístění stavby, tak výrok o povolení stavby. Ustanovení § 94a odst. 5 stavebního zákona se věnuje nabývání právní moci a vykonatelnosti těchto výroků a důsledkům, kdy výrok o povolení stavby nenabyde vykonatelnosti dříve, než výrok o umístění stavby nabyde právní moci. Toto navázání zajišťuje, že je-li podáno odvolání jen proti výroku o umístění stavby, které tím nenabyde právní moci pro devolutivní účinek odvolání, nenastane situace, kdy by stavba byla povolena (a tím by i mohla být nebo byla provedena) ačkoliv by nebyla legálně umístěna. Postup po nabytí právní moci u obou výroků postupuje v souladu s příslušnými ustanoveními stavebního zákona, tedy § 92 odst. 4 a § 115 odst. 3 stavebního zákona. Doba platnosti společného rozhodnutí je dva roky s tím, že postupem obdobným dle ustanovení § 115 odst. 4 stavebního zákona může být prodloužena.

32

II.1.2. Zjednodušené územní řízení Stavební úřad v rámci zjednodušeného územního řízení může rozhodnout o umístění stavby, o změně využití území, o změně vlivu užívání stavby na území a o dělení nebo scelení pozemků za předpokladu splnění podmínek uvedených v ustanoveních § 95 odst. 1 písm. a) až d) stavebního

zákona.

V případě,

kdy

nejsou

naplněny

podmínky

pro provedení zjednodušeného územního řízení, stavební úřad rozhodne o provedení územního řízení usnesením dle ustanovení § 95 odst. 3 stavebního zákona, které se doručuje pouze žadateli a proti němuž nelze podat odvolání. Pro souseda je důležitá zejména podmínka obsažená v ustanovení § 95 odst. 1 písm. d) stavebního zákona, která požaduje, aby žádost o vydání rozhodnutí ve zjednodušeném územním řízení byla podložena souhlasy

mezujících

sousedů

se stavebním

záměrem

vyznačené

na situačním výkresu. Pokud žádost vyhoví všem podmínkám pro vydání rozhodnutí ve zjednodušeném územním řízení, posoudí stavební úřad tuto žádost podle ustanovení § 90 stavebního zákona a vyhotoví návrh výroku, který vyvěsí na úřední desce na dobu 15 dnů. Postavení přímo dotčeného souseda jakožto účastníka územní řízení dle ustanovení § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona není ustanovením § 95 odst. 1 písm. d) stavebního zákona nikterak dotčena, jen není dotčen speciální úpravou pro mezující sousedy. O zahájení zjednodušeného územního řízení se přímo dotčený soused může dozvědět buď z úřední desky, kam stavební úřad vyvěsí návrh výroku rozhodnutí dle ustanovení § 95 odst. 3 stavebního zákona, anebo z informace o návrhu výroku rozhodnutí70, kterou žadatel musí71 vyvěsit 70

Její náležitosti stanoví v souladu s ustanovením § 95 odst. 7 stavebního zákona vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 503/2009 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu v § 14: informace musí obsahovat návrh výroku rozhodnutí, dále upozornění o způsobu a lhůtách pro podání

33

na místě, které mu určí stavební úřad72. Námitka

přímo

dotčeného

souseda

pak

vyvolá

v souladu

s ustanovením § 95 odst. 5 stavebního zákona účinky vedoucí k provedení územního řízení namísto zjednodušeného územního řízení, o čemž stavební úřad rozhodne usnesením podle ustanovení § 95 odst. 3 stavebního zákona. K námitkám mezujícího souseda se nepřihlíží dle ustanovení § 95 odst. 5 stavebního zákona, ledaže by se změnily podklady pro jeho souhlas.

námitek účastníků řízení a o možnosti nahlédnout do podkladů rozhodnutí ve stanoveném místě a čase, dále musí být obsaženo 71

Nevyvěšení informace je přestupkem dle ustanovení § 178 odst. 1 písm. c) stavebního zákona a může být v souladu s ustanovením § 178 odst. 3 stavebního zákona sankcionováno pokutou až 200 000,- Kč.

72

V případě nevyvěšení informace může stavební úřad rozhodnout o provedení územního řízení, pokud by právě nevyvěšením měla být kvalitně snížena práva účastníků územního řízení.

34

II.1.3. Územní souhlas Územní souhlas je zjednodušený postup v rámci stavebního jako alternativa územního řízení pro stavby menšího rozsahu, taxativně vymezené v ustanovení § 96 odst. 2 písm. a) až g) stavebního zákona. Aby mohlo být vyhověno žádosti o vydání územního souhlasu, je nutné, aby byly naplněny podmínky požadované ustanoveními § 96 odst. 1 a 3 stavebního zákona: 1) záměr je situován v zastavěném území nebo zastavitelné ploše, 2) záměr nezpůsobí zásadní změnu v poměrech v území, 3) závěr v důsledku nezpůsobí nové nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, 4) nejedná se o záměr vyžadující posouzení ve zjišťovacím řízení nebo pro který bylo vydáno stanovisko posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí, 5) žadatel přiloží doklady73 a stanoviska74 požadovaná zákonem, 6) žadatel doloží souhlasy mezujících sousedů vyznačené na situačním výkresu, a 7) žadatel připojí jednoduchý technický popis záměru s příslušnými výkresy. Shledá-li stavební úřad, že je žádost v pořádku, postoupí ke zhodnocení, jestli je žádost v souladu s požadavky ustanovení § 90 stavebního zákona. Vyhoví-li záměr i těmto požadavkům, vydá stavební 73

Dle § 96 odst. 3 písm. a) stavebního zákona: „Doklady prokazující jeho vlastnické právo, smlouvu nebo doklad o právu provést stavbu nebo opatření k pozemkům nebo stavbám, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn; tyto doklady se připojují, nelze-li tato práva ověřit v katastru nemovitostí dálkovým přístupem; anebo souhlas podle § 86 odst. 3 [stavebního zákona]“.

74

Dle § 96 odst. 3 písm. b) a c: „souhlasná závazná stanoviska, popřípadě souhlasná rozhodnutí dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, popřípadě rozhodnutí podle § 169 odst. 3 a 4 [stavebního zákona], [a] stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem.“

35

úřad souhlas, přičemž ustanovení § 92 odst. 1 stavebního zákona se použije toliko přiměřeně a o námitkách mezujících sousedů se nerozhoduje. Nepravomocný územní souhlas se doručuje pouze žadateli, kdy okamžikem doručení nabývá územní souhlas právní moci. Mezujícím sousedům, dotčeným orgánům a, není-li stavebním úřadem, místně příslušnému úřadu se doručuje až územní souhlas s doložkou účinnosti. Ustanovení § 96 odst. 5 stavebního zákona nevylučuje možnost, že by se záměr nemusel dotýkat jen mezujících sousedů, ale i přímo dotčených sousedů, v takovém případě pak požaduje, aby žádost byla doplněna i o jejich souhlas. Pokud není tento požadavek splněn nebo nevyhovuje-li žádost o vydání územního souhlasu podmínkám stanoveným v ustanoveních § 96 odst. 1 a 3 stavebního zákona, rozhodne stavební úřad usnesením o provedení územního řízení, které doručí toliko žadateli. Proti usnesení o provedení územního řízení podle ustanovení § 96 odst. 5 stavebního zákona se nelze odvolat. U územního souhlasu je nutné uvést, že se nejedná o správní řízení75 podle druhé části správního řádu a neuplatní se u něj ani druhá ani třetí část správního řádu. Největší význam této skutečnosti je pak v tom, že se proti územnímu souhlasu nelze bránit odvoláním76 a tento tak nabývá právní moci doručením žadateli. Jedinou obranou proti územnímu souhlasu pak je již zmíněná žaloba v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle ustanovení § 82 správního řádu soudního. Doba platnosti územního souhlasu jsou dva roky, kdy jeho platnost nelze prodloužit, jako je to možné u územního rozhodnutí. Územní souhlas může pozbýt platnosti i dříve, a to pokud žadatel před zahájením realizace záměru sdělí stavebnímu úřadu, že upouští od svého stavebního záměru, ke kterému byl územní souhlas vydán. Územní souhlas může být na žádost oprávněného měněn podle 75

Soused tak není účastníkem správního řízení.

76

Dle ustanovení § 81 a násl. správního řádu.

36

ustanovení § 94 odst. 1 stavebního zákona nebo z moci úřední změněn nebo zrušen podle ustanovení § 94 odst. 3 stavebního zákona, a to buď územním souhlasem, nebo územním rozhodnutím. Obdobně jako v územním řízení může žadatel spolu s žádostí o vydání územního souhlasu podat ohlášení stavebního záměru podle ustanovení § 105 stavebního zákona a stavební úřad pak v souladu s ustanovením § 96a stavebního zákona vydá společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru. Stavební úřad pak záměr žadatele posuzuje nejen podle ustanovení § 96 stavebního zákona, ale i ustanovení § 106 stavebního zákona. Při posuzování žádosti dle ustanovení § 96 odst. 4 stavební úřad navíc přihlíží k ustanovení § 106 stavebního zákona. Oproti územnímu souhlasu se společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru doručuje dotčeným orgánů a mezujícím sousedům77 ve stejný moment jako stavebníkovi, ale pouze doručení stavebníkovi zakládá právní moc souhlasu. Dojde-li ke skutečnosti, že záměr může dopadat i na přímo dotčené sousedy, pak se postupuje v souladu s ustanovením § 96 odst. 5, kdy přímo dotčený soused se záměrem bude souhlasit nebo stavební úřad přistoupí k provedení územního řízení. Platnost společného územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru je dva roky, která nemůže být prodloužena, avšak souhlas platnosti nepozbývá, jestliže stavebník zahájí realizaci ohlášeného stavebního záměru.

77

Ve smyslu ustanovení § 96 odst. 3 písm. d) a § 105 odst. 1 písm. f) stavebního zákona.

37

II.2. Postupy podle stavebního řádu II.2.1. O stavebním řádu obecně Stavební řád, čtvrtá část stavebního zákona, je členěn na celkem čtyři hlavy, kdy první hlava je věnována především provádění staveb, jejich uvedení do užívání a odstraňování staveb, druhá hlava obsahuje úpravu stavebního dozoru včetně zvláštních pravomocí stavebního úřadu, třetí hlava konstruuje institut autorizovaného inspektora a konečně čtvrtá hlava se věnuje základní povinnostem a odpovědnosti osob při přípravě, provádění a užívání staveb. Pro postavení souseda jsou pak důležité zejména první dvě hlavy, v jejichž rámci uplatňuje svá práva. Stavební řád rozeznává tři druhy staveb v závislosti na jejich povolovacím režimu, a to stavby (terénní úpravy, zařízení a udržovací práce) nevyžadující stavební povolení ani ohlášení78, stavby (terénní práce a udržovací práce) vyžadující ohlášení79 a stavby podléhající stavebnímu povolení80. Ustanovení § 108 a násl. stavebního zákona o stavebním řízení jsou obdobně jako právní úprava územního řízení speciální úpravou vůči obecné úpravě správního řízení, v jehož rámci stavební úřad rozhoduje o udělení stavebního povolení, na jehož základě stavebníkovi vznikne veřejné subjektivní právo provést jeho stavební záměr. Ke stavebnímu řízení se pak váží zvláštní postupy: ohlášení stavby, uzavření veřejnoprávní smlouvy, oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora a změna stavby před dokončením, o kterých bude podrobněji pojednáno v následujících podkapitolách. Dalším

postupům

podle

stavebního

řádu,

tedy

postupům

při odstraňování staveb a stavebním dozoru budou věnovány samostatné 78

Taxativní výčet v ustanovení § 103 odst. 1 a § 104 odst. 3 stavebního zákona

79

Taxativní výčet v ustanovení § 104 odst. 1 a 2 stavebního zákona

80

Podle ustanovení § 108 stavebního zákona všechny stavby není-li stanoveno jinak, s ohledem na ustanovení § 103 a § 104 stavebního zákona se jedná o zbytkovou kategorii.

38

kapitoly II.3. a II.4., a to zejména z důvodu snahy o větší přehlednost81 této práce. Jak již bylo naznačeno, obdobně jako v územním řízení, stavební povolení může být v souladu s ustanovením § 116 stavebního zákona nahrazeno veřejnoprávní smlouvou. I zde platí, že stavebník musí pro vyznačení účinnosti takové veřejnoprávní smlouvy doložit souhlasy osob, které by jinak byly účastníky řízení, jinak bez těchto souhlasů veřejnoprávní smlouva nenabyde účinnosti. Stavební zákon v dílu82 věnovanému užívání stavby nepřiznává sousedovi účastenství, ledaže změna v užívání stavby vyžaduje změnu dokončené stavby, kdy je stavebním zákonem stanoveno83, že se přiměřeně použijí ustanovení věnovaná ohlášení (resp. stavebnímu povolení, oznámení autorizovaným inspektorem). To ovšem neznamená, že soused nedostane prostor k vyjádření svého názoru ohledně užívání stavby84, pouze to, že v postupech, kdy se již jen rozhoduje o způsobilosti stavby k užívání, není předpokládáno dotčení zájmů souseda.

81

Postavení souseda v těchto postupech doznává jiné kvality, má svá specifika a vlastní základní vymezení okruhu účastníků řízení, nad to lze uvést, že ač se jedná o stavební práce, u odstraňování staveb chybí kreativní prvek, u stavebního dozoru pak dobrovolnost záměru.

82

Díl 2 Hlava I Část ČTVRTÁ stavebního zákona

83

§ 126 odst. 4 stavebního zákona

84

Viz podkapitola II.2.3. této práce.

39

II.2.2. Ohlášení stavby Stavební řád používá odlišnou schematiku než část věnovaná územnímu plánování, zatímco v pátém dílu třetí hlavy druhé části stavebního zákona věnovanému územnímu řízení je nejprve popsáno územní řízení obecně a až poté je uveden postup při vydávání (územního) souhlasu, první díl první hlavy čtvrté části stavebního zákona věnovaný ohlášení a povolení se nejprve věnuje postupu při vydání souhlasu (s ohlášením) a teprve poté věnuje prostor obecnému stavebnímu řízení. Takové pojetí je zrádné, protože jde proti obecně zažitému zvyku postupu od obecného ke zvláštnímu v rámci právních předpisů. Ohlášení stavby podle ustanovení § 105 stavebního zákona funguje na podobném principu jako územní souhlas, byť obsahově se jedná o rozdílný postup. Postup stavebního zákona pro ohlášení stavby lze použít jen pro taxativně vymezené stavební záměry v ustanovení § 104 odst. 1 a 2 stavebního zákona, které lze obecně charakterizovat jako běžné stavební záměry, nestandardní zařízení staveniště, terénní a udržovací práce většího rozsahu, základní stavební úpravy a změny dokončených staveb, které celkově nepřekročí limity stanovené pro stavby, které je možné schválit skrze ohlášení. Náležitosti ohlášení stavby jsou obsaženy v již zmíněném ustanovení § 105 stavebního zákona, kdy v první skupině jsou uvedeny zejména náležitosti samotného ohlášení85, v druhé skupině doklady, stanoviska, rozhodnutí a souhlasy mezujících sousedů86, jež je nutné doložit, čímž je vytvořen obecný rámec náležitostí. Jako zvláštní náležitost je pak požadována projektová dokumentace stavby87 pro stavby uvedené v ustanovení § 104 odst. 1 písm. a) až f) a dále dokumentace 88 různá podle jednotlivých stavebních záměrů uvedených v ustanoveních § 104 odst. 1 85

Ustanovení § 105 odst. 1 stavebního zákona

86

Ustanovení § 105 odst. 1 písm. a) až f) stavebního zákona

87

Ustanovení § 105 odst. 2 stavebního zákona

88

Ustanovení § 105 odst. 3 až 7 stavebního zákona.

40

písm. f) až k) stavebního zákona. Postup pro vydání souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru je upraven ustanovením § 106 stavebního zákona. Podmínky pro vydání souhlasu jsou vyjmenovány v ustanovení § 106 odst. 1 stavebního zákona, z nichž pro postavení souseda je důležitá ta, která řeší postavení přímo dotčených sousedů89 a staví je na roveň mezujícím sousedů, jelikož bez jejich souhlasu nelze souhlas vydat. Souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru se rovněž jako územní souhlas neřídí druhou a třetí částí správního řádu90. Pro projednání se nepoužije úprava stavebního řízení v ustanoveních § 11 až 113 stavebního zákona. Formální obsahové náležitosti souhlasu jsou uvedeny v ustanovení § 106 odst. 2 stavebního zákona, který zároveň uvádí, že ustanovení § 115 odst. 191 stavebního zákona se má použít přiměřeně. Vydaný souhlas s provedením ohlášeného záměru se doručuje jak žadateli, tak mezujícím sousedům, účinky právní moci jsou vyvolány doručením žadateli. Stavební úřad doručí souhlas i vlastníkovi stavby není-li žadatele a místně příslušnému obecnímu úřadu není-li stavebním úřadem. Platnost souhlasu je v ustanovení § 106 odst. 3 a 4 stavebního zákona upravena totožně s územním souhlasem, tedy na dobu dvou let, bez možnosti prodloužení. Platnost nezaniká, pokud bylo před uplynutím lhůty započato s realizací záměru, případně může zaniknout předčasně, pokud

stavebník

s realizací

nezačal

a

stavebnímu

úřadu

sdělí,

že od ohlášeného stavebního záměru upouští.

89

„Je-li ohlášení úplné a … nebo není dotčeno vlastnické právo nebo právo vyplývají z věcného břemene dalších osob, ledaže by s tím tyto osoby vyslovily souhlas … stavební úřad vydá souhlas …“ zkráceno z ustanovení § 106 odst. 1 stavebního zákona

90 91

Soused tak opět není účastníkem správního řízení. Tímto odkazem tak stavební úřad může v souhlasu s provedením ohlášené stavby stanovit podmínky provedení stavby.

41

Zjistí-li stavební úřad, že nejsou splněny podmínky pro vydání souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru, rozhodne usnesením v souladu s ustanovením § 107 odst. 1 stavebního zákona o provedení stavebního řízení. Proti usnesení o provedení stavebního řízení se nelze odvolat, a proto nabývá právní moci dnem doručení žadateli. Stavební řízení se považuje za zahájené dnem podání ohlášení, avšak lhůta pro vydání rozhodnutí se počítá ode dne právní moci usnesení o provedení stavebního řízení. Je-li to nezbytné, stavební úřad vyzve stavebníka k doplnění žádosti do rozsahu žádosti o stavební povolení.

42

II.2.3. Stavební povolení Úvodní vymezení, kdy se stavební povolení vyžaduje u všech druhů staveb92 je korigováno ustanovením § 108 odst. 3 stavebního zákona, který stavebnímu úřadu ukládá, aby v případech, kdy není zapotřebí ohlášení ani stavebního povolení93, žádost odložil a poučil stavebníka o skutečnosti, že jeho zamýšlený stavební záměr je oprávněn provést bez dalšího a v případech, kdy je možné podat ohlášení94, posoudí stavební úřad žádost o povolení stavby jako ohlášení95, a dále bude postupovat dle příslušných ustanovení § 105 až § 107 stavebního zákona, o čemž vyrozumí stavebníka. Okruh účastníků je stanoven v ustanovení § 109 stavebního zákona, který obsahuje i ustanovení o přímo dotčeném sousedovi96. Zajímavostí je skutečnost, že ustanovení § 109 písm. f) stavebního zákona povolává za účastníky osoby mající k sousednímu pozemku právo odpovídající věcnému břemenu97, jedná se tak o mnohem užší okruh účastníků než podle obdobného ustanovení pro územní řízení v § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, které za účastníky povolává osoby mající jiné věcné právo98 92

„Stavební povolení se vyžaduje u staveb všeho druhu bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, účel a dobu trvání, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak“ § 108 odst. 1 stavebního zákona.

93

§ 103 odst. 1 stavebního zákona

94

§ 104 odst. 1 a 2 stavebního zákona

95

Dospěje-li následně stavební úřad k rozhodnutí, že ohlášení není možné provést (zejména pokud je neúplné),

96

§ 109 písm. e) a f) stavebního zákona.

97

Ačkoliv je užívací právo jedním z druhů věcných břemen, je důležité rozlišovat mezi užívacím právem jakožto věcným právem a obligačním právem (ze smlouvy o nájmu nebo podnájmu), v předchozí úpravě bylo výslovně uvedeno, že nájemci nejsou účastníky řízení, v současné úpravě se toliko vychází z uvedeného rozlišení mezi věcným a obligačním právem.

98

Mezi taková jiná věcná práva patří držba, věcná práva k věci cizí (právo stavby, věcná břemena, zástavní právo včetně podzástavního, zadržovací právo) a správa cizího majetku; zákonný výčet věcných práv je taxativní a vychází z hlavy II třetí části občanského zákoníku.

43

k sousednímu pozemku. Tento užší okruh je ale v konfliktu s ustanovením § 114 odst. 1 stavebního zákona, které umožňuje uplatnit námitky proti dotčení, jež směřuje na právo stavby99 dotčené osoby, které však v systematice občanského práva nespadá do kategorie věcných břemen, ale je jim stavěno na roveň s ohledem na jejich možnost být břemenem reálným100. Lze usuzovat, že sousedé, kteří mají k pozemku právo stavby, by měli být analogicky101 účastníky řízení, zejména pokud dotčení jejich práv může být obsahem námitek, ale tento výklad dosud nebyl ve správním soudnictví řešen, a tudíž ani potvrzen. Z pohledu stavebního řízení jsou privilegovanými účastníky stavebník a vlastník stavby, jež má být změněna102. Postavení privilegovaného účastníka řízení nemá vlastník pozemku, na němž má být stavba provedena103, kdy se ve světle občanskoprávní rekodifikace a již uvedené proměny v chápání stavby v občanskoprávním smyslu jakožto součásti pozemku otevírá otázka, jestli by vlastník pozemku neměl být taktéž privilegovaným účastníkem stavebního řízení (shodně s územním řízením). Tento závěr vychází z úvahy, že změnou stavby dochází k modifikaci již existující stavby jako věci104 a případ stavby nové se liší toliko v tom, že provedením stavby dochází k modifikaci pozemku jako věci. Jako další argument pro zahrnutí 99

Podrobněji upraveno v ustanovení § 1240 a násl. občanského zákoníku.

100

Ustanovení § 1247 občanského zákoníku.

101

Užití analogie se však jeví jako krajně problematické až nepřípustné s ohledem na taxativní výčet obsažený v ustanovení § 109 stavebního zákona (akcentováno slovem „pouze“), kdy tuto analogii by bylo nutné hájit argumentem, že se jedná o analogii takovou, která je ku prospěchu osoby, jejíž práva mohou být dotčena, a zároveň takovou, která nevybočuje z nastavené linie extenzivního výkladu účastenství sousedů, kterou nastavil nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 19/99 ze dne 22. 3. 2000.

102

Ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) a b) stavebního zákona.

103

Ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) stavebního zákona.

104

Pokud samotná stavba již je v důsledku ustanovení § 3054 občanského zákoníku součástí pozemku, pak vlastník pozemku je v takovou chvíli privilegovaným účastníkem

44

vlastníka stavebního pozemku mezi privilegované účastníky se nabízí skutečnost, že změna stavby je v porovnání s vybudováním nové stavby obecně menší zásah do kvality pozemku. Pokud stavební úřad po přezkoumání žádosti o stavební povolení dle ustanovení § 111 stavebního zákona usoudí, že splňuje náležitosti podle ustanovení § 110 a § 111 odst. 1 a 2 stavebního zákona, oznámí zahájení stavebního řízení účastníkům řízení. Stavební úřad doručuje jemu známým účastníkům řízení jednotlivě, pokud se nejedná o řízení s velkým počtem účastníků105, kdy stavební úřad doručuje individuálně toliko stavebníkovi a vlastníkovi stavby, jež má být změněna, ostatním účastníkům pak doručí oznámení o zahájení stavebního řízení vyvěšením na úřední desce. Oznámení o zahájení řízení musí podle ustanovení § 114 odst. 4 obsahovat poučení o podmínkách pro uplatňování námitek. Pokud toto poučení v oznámení není, nemůže k námitkám stavební úřad nepřihlížet, zákonná úprava však neřeší, jestli se stavební úřad musí námitkami zabývat i po věcné stránce106. Okruh námitek, jež je možné uplatnit ve stavebním řízení, je jednak pozitivně vymezen v ustanovení § 114 odst. 1 stavebního zákona na námitky, jež směřují proti projektové dokumentaci, způsobu provádění stavby, způsobu užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů, jednak 105

Ustanovení § 144 správního řádu.

106

„Přes absenci zákonné úpravy lze usuzovat, že pokud by tuto povinnost stavební úřad nesplnil, musel by se zabývat i námitkami, které tyto podmínky nesplňují, v případě opačného výkladu by bylo velmi obtížné najít rozumný smysl takového ustanovení. V takovém případě však není jasné, zda by se stavební úřad takovými námitkami musel zabývat i po věcné stránce (tj. například je i akceptovat, pokud by je považoval za oprávněné, a v tom smyslu vyzvat stavebníka, aby upravil předloženou žádost - viz komentář k § 115 odst. 1 zákona), nebo by je jen „automaticky“ zamítl, s odkazem na příslušné ustanovení zákona (viz výše).“ MALÝ, Stanislav. Nový stavební zákon s komentářem: Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Vyd. 1. Praha: ASPI, 2007, xii, 732 s. Komentáře (ASPI). ISBN 97880-7357-249-5.

45

negativně ve smyslu zásady koncentrace v ustanovení § 114 odst. 2 stavebního zákona, kdy nemohou být uplatněny námitky, které mohly být nebo byly uplatněny v předchozích postupech107. Základy pro vyčlenění námitek uplatnitelných již v územním řízení z řízení stavebního vychází z výkladu Nejvyššího správního soudu, který již v rámci předchozí úpravy zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, dovodil, že územní rozhodnutí patří mezi fundamentální podklady pro stavební řízení108, a v dalším výkladu pak jasně uvedl, že „mezi územním řízením a stavebním řízením, ačkoliv jejich výstupy představují řetězící se správní akty, existuje z hlediska věcného bariéra striktně oddělující tato dvě řízení.“109Nejvyšší správní soud neopustil tuto linii argumentace ani po nabytí účinnosti nového stavebního zákona a důvodnost tvrdého rozdělení obou řízení odůvodňuje právní jistotou žadatele: „Stavební zákon z roku 2006 obsahuje relativně samostatnou úpravu několika druhů řízení, která na

sebe

mohou

v

procesu

realizace

výstavby

navazovat,

a to z chronologického hlediska i míry obecnosti od činnosti plánovací, přes problematiku umisťování již konkrétních staveb v územním řízení po stanovení podmínek jejich realizace ve stavebním řízení. Bylo by v rozporu s požadavkem právní jistoty, pokud by byl účastník správního řízení oprávněn v řízení brojit proti závěrům, které vyplynuly z řízení jiného a fakticky tak derogovat předchozí pravomocné správní rozhodnutí.“110 Nelze opomenout zopakování, že námitky mohou být uplatněny pouze v rozsahu, v kterém se namítané skutečnosti dotýkají práv účastníků.

107

Tedy v územním řízení dle ustanovení § 89 stavebního zákona, při pořizování regulačního plánu dle ustanovení § 62 stavebního zákona nebo při vydání územního opatření o stavební uzávěře nebo o asanaci území dle ustanovení § 97 až § 100 stavebního zákona.

108

Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6 As 56/2005-188 ze dne 22. 5. 2008

109

Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 83/2011-565 ze dne 8. 9. 2011

110

Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 8 As 54/2011-344 ze dne 17. 2. 2012

46

Základní formální obsah námitek je pevně stanoven111 na skutečnosti zakládající účastenství souseda a důvody námitek, jež mají obsahovat právě vylíčení přímého dotčení souseda. Omezení věcného obsahu námitek vycházející z ustanovení § 114 odst. 1 stavebního zákona představuje pro souseda zúžení práv, která může uplatnit ve vztahu ke stavebnímu záměru. I s ohledem na již zmíněnou koncentraci řízení pak nelze opomenout, že námitky jsou především omezeny účelem stavebního řízení, tedy stanovením podmínek stavby a následného užívání112. Po obsahové stránce námitek jsou prvním druhem námitky proti projektové dokumentaci, kdy nelze opomenout možnou podkladovou funkci těchto námitek pro stavební úřad při posuzování a přezkumu projektové dokumentace podle ustanovení § 111 stavebního zákona. Aby byl naplněn záměr zákonné úpravy, je při poskytování možnosti podat námitky důležité brát ohledy na skutečnost, že byla-li na základě námitek pozměněna projektová dokumentace, je na místě, aby byl poskytnut prostor účastníkům

řízení

uplatnit

námitky

proti

upravené

projektové

dokumentaci113, a to přinejmenším v rozsahu, v jakém byla projektová dokumentace změněna. Druhou skupinou námitek jsou námitky proti provádění a užívání stavby, pod čímž si lze představit zejména imise s prováděním a užíváním stavby spojené. Lze si tak představit, že v těchto námitkách bude kupříkladu uplatněna námitka proti zvýšení dopravní zátěže v určité lokalitě v souvislosti se stavbou. Oproti tomu námitka zvýšení intenzity dopravní 111

Ustanovení § 114 odst. 1 věta druhá stavebního zákona.

112

Ustanovení § 115 odst. Stavebního zákona.

113

Tento výklad je potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. 9 As 36/201-127 ze dne 22. 7. 2010: „Pokud je na základě námitky účastníka stavebního řízení uplatněné dle § 114 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 provedena úprava projektové dokumentace, je stavební úřad povinen před vydáním stavebního povolení dát účastníkům řízení možnost uplatnit případné námitky k projektové dokumentaci v upravené podobě.““

47

zátěže v důsledku stavby nákupního centra by měla být z povahy věci uplatněna již v územním řízení – pro srovnání: u nákupního centra se z logiky věci předpokládá vždy zvýšení intenzity dopravy ze strany návštěvníků, ale při srovnání se stavbou dílny bude záviset až na jejím užívání, jestli se bude jednat o rušivý provoz nebo nikoliv (je rozdíl mezi řezbářskou dílnou bez strojů a truhlárnou), podání námitky v územním řízení je tak riskantní. Tato úvaha má především poukázat na tenkou hranici mezi námitkami, které měly být uplatněny v územním řízení, a námitkami, které lze efektivně uplatnit až v řízení stavebním. Třetí skupinou jsou námitky proti požadavkům dotčených orgánů. Povaha stanovisek dotčených orgánů je pro stavební specifická, zejména vázaností stavebního úřadu jejich obsahem pro výrokovou část vlastního rozhodnutí ve věci v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 správního řádu. Stavební úřad tak musí v případě námitek proti podmínkám obsaženým ve stanoviscích dotčených orgánů zahájit postup podle ustanovení § 136 odst. 6 ve spojení s ustanovením § 149 odst. 5 správního řádu114. Pro podání námitek je důležité neopomenout časové omezení pro jejich uplatnění, které je obecně stanoveno v ustanovení § 112 odst. 1 stavebního zákona tak, že námitky musí být uplatněny nejpozději při ústním jednání.

Mezi

okamžikem

oznámení

zahájení

stavebního

řízení

a okamžikem konání ústního jednání požaduje zákonná úprava lhůtu nejméně deseti dnů, stejná minimální lhůta je pak požadována pro podání námitek, nekoná-li se ústní jednání. Posoudil-li stavební úřad žádost stavebníka dle ustanovení § 111 stavebního zákona a neshledal-li žádné nedostatky, vydá podle ustanovení § 115 stavebního zákona stavební povolení, které bude mimo jiné obsahovat odůvodnění, jak se stavební úřad vypořádal s námitkami účastníků řízení. 114

ROZTOČIL, A., HRŮŠOVÁ, K., LACHMANN, M., POTĚŠIL, L. Stavební zákon: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, xxvi, s. 477. Beckovy komentáře. ISBN 978-80-7400-462-9.

48

Platnost stavebního povolení je pak 2 roky ode dne právní moci s možností prodloužení na základě odůvodněné žádosti stavebníka. Stavební povolení pozbyde platnosti, jestliže stavebník sdělí stavební úřadu, že od svého stavebního záměru upouští. Ani v jednom případě však stavební povolení nepozbývá platnosti, jestliže již byla zahájena realizace stavebního záměru.

49

II.2.3. Oznámení záměru s certifikátem autorizovaného inspektora Právní úprava institutu autorizovaného inspektora a možnosti oznámení záměru s jeho certifikátem je alternativou ke stavebnímu řízení, kterou důvodová zpráva ke stavebnímu zákonu označuje jako zjednodušené stavební řízení. Jedná se tak o paralelu se zjednodušeným územním řízením, avšak v tomto případě zákonodárce zašel ještě dál a postup oznámení

záměru

s certifikátem

autorizovaného

inspektora

vyjímá

podstatnou část řízení z veřejnoprávní roviny do roviny soukromoprávní. Autorizovaný inspektor v soukromoprávní rovině posuzuje soulad projektové dokumentace s ustanoveními § 111 odst. 1 a 2 stavebního zákona před udělením certifikátu, které by jinak posuzoval stavební úřad v rovině veřejnoprávní. Důsledky tohoto vyčlenění jsou nejvíce výrazné v odpovědnosti

za

škodu

–

v případě

vzniku

škody

zaviněním

autorizovaného inspektora bude odpovědnost za škodu vycházet ze zákonné úpravy občanského zákoníku115, kdežto v případě zavinění ze strany stavebního úřadu se odpovědnost za škodu řídí veřejnoprávní úpravou odškodnění116. Postup podle § 117 stavebního zákona je zahájen oznámením autorizovaného inspektora stavebnímu úřadu po posouzení stavebního záměru, kdy autorizovaný inspektor musí doložit k oznámení přílohy dle ustanovení § 117 odst. 2 stavebního zákona. Jednou z příloh je pak souhlas účastníků řízení podle § 109 stavebního zákona s oznamovaným záměrem. Sousedovo postavení v tomto postupu je tak obdobné jako v postupech při udělování souhlasu, tedy soused117 se stavebním záměrem 115

Povinnost k náhradě škody při porušení smluvní povinnosti podle ustanovení § 2913 občanského zákoníku.

116

Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve znění pozdějších předpisů.

117

Vycházeje z okruhu účastníků podle ustanovení § 109 stavebního zákona.

50

musí souhlasit, jinak není možné stavební záměr provést. I zde musí být sousedův souhlas vyznačen v rozhodující výkresové části. Stavební úřad po přijetí oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora zajistí jeho vyvěšení po dobu nejméně 30 dnů a zároveň umožní osobám, jež by byly účastníky stavebního řízení podle ustanovení § 109 stavebního zákona, nahlédnout do všech podkladů, jež byly přiloženy k oznámení. Soused může ve svých námitkách po věcné stránce namítnout jen dvě skutečnosti, a to buď skutečnost, že jím udělený souhlas byl udělen na základě odlišné dokumentace, anebo skutečnost, že jeho souhlas měl být opatřen, ale nebyl118. O podaných námitkách a výhradách rozhoduje správní orgán příslušný k odvolání proti stavebnímu povolení119, který rozhodne120 o jejich souladu s právními předpisy podle ustanovení § 117 odst. 4 stavebního zákona, buď rozhodnutím, že oznámení nemá právní účinky, anebo zamítnutím

námitek

nebo

výhrad

pro

jejich

nedůvodnost

nebo nepřijatelnost.

118

Jedná se tak o obranu proti nepovažování souseda za účastníka stavebního řízení podle § 109 stavebního zákona.

119

Příslušnost nadřízeného stavebního úřadu vychází především ze skutečnosti, že výhrady proti oznámení stavebního záměru, spočívající v taxativně uvedených námitkách v ustanovení § 117 odst. 4 větě třetí stavebního zákona, podává příslušný stavební úřad a není žádoucí, aby stejný správní orgán rozhodoval o svých vlastních výhradách.

120

V případě postupu podle § 117 stavebního zákona se jedná o jedinou část, při které se uplatní obecná úprava řízení podle správního řádu. S ohledem na vyloučení možnosti odvolání proti rozhodnutí, jež je výsledkem tohoto postupu, je jedinou možností obrany žaloba proti rozhodnutí správního orgánu.

51

Uplyne-li marně lhůta pro podání námitek nebo výhrad, případě nadřízený stavební úřad rozhodně o jejich zamítnutí, vzniká stavebníkovi právo provést stavební záměr bez dalšího. Stavebník toto právo může uplatnit zahájením realizace stavebního záměru v době dvou let od vzniku tohoto práva, kterou lze na jeho žádost121 prodloužit.

121

Běh lhůty je podáním žádosti pozastaven (§ 117 odst. 5 stavebního zákona).

52

II.2.4. Změna stavby před dokončením Právní úprava ustanovení § 118 stavebního zákona věnovaná změně stavby před dokončením cílí na případy, kdy před dokončením stavby122 stavebník zjistí, že potřebuje nebo chce svůj stavební záměr upravit, aby lépe odpovídal jeho záměru. Obecně postup při záměru změnit stavbu před jejím dokončením sledují jednotlivé postupy, podle kterých byla stavba povolena (případně ohlášena nebo oznámena autorizovaným inspektorem; pojem povolení stavby bude dále v této podkapitole zahrnovat i tyto ostatní metody). Postavení souseda tak bude shodně obdobné v závislosti na použitém postupu povolování stavby. Nicméně je důležité zdůraznit, že ustanovení § 118 stavebního zákona nelze použít v případech, kdy již byla požadovaná změna provedena, v takovém případě se jedná o nepovolenou stavbu, o které bude zahájeno řízení o odstranění stavby123. Speciálním postupem je pak proces obsažený v ustanovení § 118 odst. 6 stavebního zákona, který řeší případy, kdy se záměr nedotýká práv ostatních účastníků124, speciálním procesem, kdy je při kontrolní prohlídce změna schválena rozhodnutím na místě125. Obrana souseda proti takovému rozhodnutí je přinejmenším problematická, co do určení primárního nástroje jeho obrany. Vzhledem k povaze ustanovení § 118 odst. 6 stavebního zákona se jako nejlogičtější nabízí hledět na upravený postup jako na zvláštní postup, který je samostatně ohraničen oproti prvotnímu procesu povolování stavby a je tak nutné ho chápat jako samostatný proces, při kterém je určen zvláštní okruh účastníků126 jen pro tento proces. Soused 122

Kromě probíhající stavby se tak tato úprava použije i na změnu již povolené, ale stále ještě nezahájené stavby.

123

O odstraňování nepovolených staveb více v kapitole II.4.

124

Dotčení příslušného orgánu lze zhojit souhlasem buď písemným nebo do protokolu.

125

Subsidiárně se v neupravených otázkách užije ustanovení § 143 správního řádu.

126

Účastníkem bude stavebník a případně dotčené orgány, které budou souhlasit se

53

tak není v tomto postupu účastníkem řízení a jeho nástrojem obrany je žaloba proti rozhodnutí správního orgánu podle ustanovení § 65 soudního řádu správního, kdy jeho žalobní legitimace vychází z odst. 1 uvedeného paragrafu. Sousedovo (ne)účastenství je zásadní s ohledem na ustanovení § 84 správního řádu, který se věnuje možnosti odvolání se proti rozhodnutí, které nebylo účastníkovi řízení oznámeno v objektivní lhůtě 1 roku od oznámení poslednímu účastníkovi. Pokud by byl soused považován za účastníka řízení, pak by jeho nástrojem obrany bylo právě takové odvolání, kdy marné uplynutí lhůty pro podání odvolání by zakládalo nepřípustnost žaloby podle § 68 písm. a) soudního řádu správního. Lhůta pro podání žaloby je však objektivně tříletá ode dne právní moci rozhodnutí127.

Pro podporu teorie o vyloučení účasti souseda hovoří

i samotný postup stavebního úřadu, kdy rozhodnutí toliko poznačí do spisu, a dále tak již rozhodnutí neoznamuje (např. vyvěšením na úřední desku). Na závěr je vhodné uvést, že ačkoliv Nejvyšší správní soud tuto problematiku ve své judikatuře dosud neřešil, prvním náznakem směru, kterým se budou jeho rozhodnutí ubírat, jsou již v konstatování, že zápis ve stavebním deníku podle § 118 odst., 6 stavebního zákona je považováno za rozhodnutí, proti kterému je možné se bránit podle ustanovení § 65 soudního řádu správního128. změnou stavby. 127

Lze důvodně předpokládat, že se stavebník, v případě kladného rozhodnutí, na místě vzdá práva na odvolání a rozhodnutí tak nabyde právní moci na místě s ohledem na skutečnost, že záznamem do stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě se považuje rozhodnutí za oznámené stavebníkovi.

128

„Ačkoliv správní soudy se ve své rozhodovací praxi k takové otázce dosud nevyslovily, soud nepochybuje, že ve správním soudnictví lze brojit proti povolení změny stavby před dokončením formou zápisu ve stavebním deníku podle § 118 odst. 6 stavebního zákona. Ve svém rozsudku ze dne 23. 1. 2008, č. j. 3 As 30/2007 - 50, sice Nejvyšší správní soud konstatoval, že zápis ve stavebním deníku není rozhodnutím, vzhledem k mezitímní podstatné změně právní úpravy a významně odlišným skutkovým okolnostem není možné vztáhnout tento závěr i na posuzovanou věc, kdy zápisem do

54

II.3. Odstraňování staveb, terénních úprav a zařízení Stavební zákon v základu upravuje dva způsoby, jakým může být stavba (příp. terénní úprava nebo zařízení) odstraněna, a to buď na žádost dle ustanovení § 128 stavebního zákona anebo z moci úřední dle ustanovení § 129 stavebního zákona. Ustanovení § 128 stavebního zákona pro povolení odstranění stavby nabízí dvojí režim – ohlášení nebo povolení odstranění stavby. Ohlášení odstranění stavby je možné podat ve všech případech záměrů odstranění staveb kromě zákonných výjimek129. Jednou z podmínek možnosti podání ohlášení je skutečnost, že záměr odstranit stavbu se nesmí dotknout práv třetích osob (tedy ani souseda). Není-li tato podmínka naplněna, není možné, aby stavební úřad v souladu s ustanovením § 128 odst. 2 stavebního zákona vydal souhlas s odstraněním stavby. Pokud není možné vydat souhlas s odstraněním stavby, rozhoduje stavební úřad v řízení o povolení odstranění stavby podle ustanovení § 128 odst. 4 stavebního zákona. Okruh účastníků pro řízení o odstranění stavby je toliko vymezen negativně, kdy jsou vyloučeni nájemci bytu, nebytového prostoru nebo pozemku, a proto se pro stanovení okruhu účastníků použije ustanovení § 27 správního řádu, jelikož okruh účastníků podle ustanovení § 109 stavebního zákona nelze v tomto případě použít. Soused se tak do řízení dostane skrze přímé dotčení svých práv podle ustanovení § 27 odst. 2 správního řádu130. stavebního deníku bylo rozhodnuto o změně stavby před dokončením.“ Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 11/2015-60 ze dne 24.6.2015 129

Těmito výjimkami jsou stavby uvedené v ustanovení § 103 stavebního zákona, jež mohou být odstraněny bez ohlášení, výjimkou z výjimky jsou stavby podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) bodů 4 až 8 stavebního zákona a stavby obsahující azbest, jejichž odstranění naopak musí být ohlášeno nebo povoleno podle ustanovení § 128 stavebního zákona.

130

V tomto případě tak vypadává z podmínek účastenství samotné „sousedství“ a jedná se tak o čisté přímé dotčení práv (byť například vlastnických nebo jiných věcných k sousední nemovitosti).

55

Postup dle ustanovení § 129 stavebního zákona upravuje řízení o nařízení odstranění stavby. Případy, kdy stavební úřad může nařídit odstranění stavby, jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 129 stavebního zákona, kdy se zjednodušeně jedná o stavby, jež svým zanedbaným stavem ohrožují chráněné zájmy, tzv. černé stavby, stavby, jejichž povolení bylo zrušeno a stavby dočasné, jejichž doba trvání uplynula. Zahájení řízení o nařízení odstranění stavby lze zvrátit zvláštními postupy podle ustanovení § 129 odst. 2 až 6 stavebního zákona, z nichž pro souseda jsou důležitá především řízení o dodatečném povolení stavby a obnoveném řízení o povolení stavby. V obou případech je ochrana přímo dotčeného souseda zajištěna odkazem na ustanovení § 109 stavebního zákona, který přímo dotčeného zákona zahrnuje do okruhu účastníků. Obecné vymezení okruhu účastníků řízení o nařízení odstranění stavby je obsaženo v ustanovení § 129 odst. 10 stavebního zákona, kdy není vyloučena možnost zásahu do sousedových práv. Do třetice se sousedovo postavení projevuje v možnosti, kdy se sousedovi nabízí jako nástroj obrany podnět, který může podat, k zahájení řízení o nařízení odstranění stavby, jelikož se, jak již bylo řečeno, jedná o řízení, které je zahajováno z moci úřední a dopadá tak na něj ustanovení § 42 správního řádu. Ustanovení § 128 ani § 129 stavebního zákona neobsahují speciální úpravu námitek, a tak pro vyjádření stanoviska souseda bude použito obecné ustanovení § 36 odst. 2 a 3 správního řádu, které sousedovi zakládá právo vyjádřit se k předmětu řízení. Stavební úřad v rozhodnutí o povolení nebo nařízení odstranění stavby pak buď uvede podmínky pro odstranění stavby131 anebo alespoň odůvodní, jak se vypořádal s námitkami souseda132.

131

Ustanovení § 130 stavebního zákona.

132

Ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu.

56

II.4. Stavební dozor a zvláštní pravomoci stavebního úřadu Primárním úkolem stavebního dozoru je dle ustanovení § 132 stavebního zákona, který obsahuje obecné zásady pro provádění stavebního dozoru, dohled nad zajištěním ochrany veřejného zájmu, ochrany práv a oprávněných zájmů osob, včetně dohledu nad plněním povinností vyplývajících ze stavebního zákona ze strany těchto osob. Stavební úřad v rámci stavebního dozoru může vykonávat tyto činnosti dle taxativního výčtu ustanovení § 132 odst. 1 stavebního zákona: a) provádět kontrolní prohlídky stavby, b) nařizovat neodkladné odstranění stavby, c) nařizovat zabezpečovací práce na stavbě, d) nařizovat nezbytné úpravy na stavbě, stavebním pozemku nebo zastavěném stavebním pozemku, e) nařizovat provedení udržovacích prací, f) nařizovat vyklizení stavby, g) ukládat opatření na sousedním pozemku nebo stavbě. Pro souseda jsou pak především významné činnosti podle písm. b), c), d), e) a g). Společným znakem provádění těchto činností je, že musí být prováděny ve veřejném zájmu133. Požadavek veřejného zájmu vychází z ustanovení čl. 11 odst. 4 usnesení ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů, které požaduje, aby vlastnické právo bylo toliko omezeno ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Úprava stavebního zákona kromě způsobu náhrady134,

133

Problematikou rozsahu veřejného zájmu se zabýval Ústavní soud v svém nálezu sp. zn. I. ÚS 198/95 ze dne 28. 3. 1996: „Nelze totiž přehlédnout, že ne každý kolektivní zájem lze označit jako veřejný zájem společnosti na zachování neoprávněné stavby. V této souvislosti je možno dovodit, že pojem "veřejný zájem" je třeba chápat jako takový zájem, který by bylo možno označit za obecný či obecně prospěšný zájem.“

134

Náklady při provádění činností jsou ponechány na vlastníkovi stavby, jelikož vycházejí z jeho obecné povinnosti pečovat o svůj majetek. Ustanovení § 138

57

upravuje i okruh veřejného zájmu, který je v rámci činností stavebního dozoru chráněn. Vedle této obecné úpravy je pak v jednotlivých činnostech upraven speciální okruh veřejného zájmu, který se pro tyto jednotlivé činnosti použije. Jedinou výjimkou je ustanovení § 139 stavebního zákona, které zvláštní úpravu neobsahuje a použije se na něj proto právě obecný výčet ustanovení § 132 odst. 3 stavebního zákona. S dotčením veřejného zájmu, který je důvodem pro vydání rozhodnutí v rámci činnosti stavebního dozoru, se musí stavební úřad vypořádat v odůvodnění rozhodnutí, jež bude výsledkem postupu v rámci stavebního dozoru. Pro zachování možnosti přezkoumatelnosti takového rozhodnutí je pak důležité, aby toto odůvodnění nebylo toliko pouhým odkazem na příslušný veřejný zájem, ale plnohodnotným zhodnocením dotčení veřejného zájmu, zejména pak míry tohoto dotčení. Kontrolní prohlídka podle ustanovení § 133 stavebního zákona slouží stavebnímu úřadu ke zjištění reálného stavu, ve kterém se stavba nachází. Stavební zákon kontrolní prohlídku mimo jiné obligatorně stanoví pro

případy

nařízení

neodkladného

odstranění

stavby,

nutných

zabezpečovacích prací, nezbytných úprav nebo vyklizení nemovitosti, fakultativně pak může být kontrolní prohlídka provedena v případech nařízených udržovacích prací a odstraňování staveb. Okruh účastníků řízení je pro postupy podle ustanovení § 135, § 137, § 139 a § 140 stavebního zákona vymezen v ustanovení § 142 stavebního zákona, jenž mimo jiné obsahuje i přímo dotčeného souseda. Nařízení neodkladného odstranění stavby a nutných zabezpečovací prací je v souladu s ustanovením § 135 stavebního zákona možné v případech, kdy jsou ohroženy životy a zdraví osob nebo zvířat135. stavebního zákona upravuje možnost požádat o stavební příspěvek pro nařízení činností podle ustanovení § 137 odst. 2 písm. c) až i), které vycházejí z ryze veřejného zájmu, a nelze u nich nalézt zanedbání ze strany vlastníka stavby. 135

Pro nařízení odstranění stavby je vyžadováno ohrožení života, pro nařízení nutných zabezpečovacích prací postačí ohrožení života.

58

Kontrolní prohlídky, která má být provedena před samotným nařízením, podle ustanovení § 135 odst. 4 se mohou zúčastnit všichni účastníci řízení, jelikož je má stavební úřad v souladu se zákonnou úpravou přizvat. Postupem podle ustanovení § 137 stavebního zákona je stavebnímu úřadu svěřena pravomoc nařídit nezbytné úpravy stavby, jimiž bude dosaženo ochrany veřejných zájmu taxativně vymezený v ustanovení § 137 odst. 1 stavebního zákona. Mezi veřejné zájmy relevantní ve vztahu k sousedovi a jeho zájmům se řadí i ochrana proti nepřiměřeným imisím (hluku, zápachu, světla, otřesům, vibracím a neionizujícímu záření) a ochrana proti závadám na hygienickém, bezpečnostním, požárním a provozním úseku. Povinnost vlastníka stavby stavbu udržovat po dobu její existence136 v souladu s ustanovením § 154 odst. 1 písm. a) stavebního zákona může být stavebním úřadem vynucena nařízením údržby stavby podle ustanovení § 139 stavebního zákona, které zakládá pravomoc stavebního úřadu splnění této povinnosti vymáhat. Angažovanost souseda v řízení o vyklizení stavby podle ustanovení § 140 stavebního zákona si lze představit jen obtížně. Jediným případem, kdy by se soused mohl dožadovat vyklizení stavby, je podnět k vyklizení squatu, tedy neoprávněně137 užívané stavby, ale soused by v tomto případě těžko vystupoval jako účastník řízení v samotném řízení o nařízení vyklizení stavby. Soused může v rámci řízení podle ustanovení § 135, § 137, § 139 a § 140 stavebního zákona uplatnit námitky v souladu s ustanovením § 142 136

Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 8 As 3/2005-86 ze dne 28. 6. 2005, který se věnoval otázce povahy této povinnosti, zejména ve vztahu k ujednání mezi vlastníkem stavby a jejím uživatelem, ač podle předchozí úpravy avšak jeho závěry lze použít i nadále, uvedl „Povinnost vlastníka nemovitosti udržovat stavbu … je povinností veřejnoprávní. Povinnosti či práva plynoucí ze soukromoprávního vztahu mezi uživatelem budovy a jejím vlastníkem nejsou pro otázku této povinnosti vlastníka rozhodné.“

137

Neoprávněnost vyplývá ze soukromého práva, nikoliv stavebního předpisu.

59

odst. 4 stavebního zákona, které nejsou formálně upraveny, a tak se pro ně použije obecná úprava pro podání dle ustanovení § 37 správního řádu. Obsahově nejsou námitky účastníků omezeny, ale s ohledem na judikaturu vážící se k námitkám v územním a stavebním řízení lze dovodit, že námitky by měly být uplatněny toliko v rámci samotného dotčení138. Zvláštností u těchto postupů je, že pokud rozhodnutí nesnese odkladu139, může si stavební úřad učinit úsudek i o občanskoprávní námitce, kterou nemůže posoudit ve světle obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek dotčených orgánů nebo technických norem. Jak již bylo naznačeno, speciálním nástrojem obrany sousedových práv v těchto případech s výjimkou postupu podle ustanovení § 141 stavebního zákona bude podání podnětu k zahájení řízení z moci úřední u příslušného stavebního úřadu. V prvotní fázi bude stavební úřad postupovat podle ustanovení § 42 správního řádu, kdy především bude zjišťovat, jestli je zde dán důvod pro zahájení řízení z moci úřední. Shledá-li stavební úřad podnět jako důvodný, provede, je-li to vyžadováno zákonem nebo okolnostmi, kontrolní prohlídku stavby a následně rozhodne.

138

Srov. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 8 Ca 318/2008-43 ze dne 13. 12. 2011

139

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 15 A 22/2012-62 ze dne 6. 1. 2014 se věnuje především otázce, co chápat jako nebezpečí z prodlení: „Ustanovení § 142 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006 umožňuje, aby si stavební úřad pro účely jím vedeného řízení (odlišně územního a stavebního řízení) učinil úsudek i o otázce existence vlastnického práva určité osoby ke konkrétní stavbě, hrozí-li nebezpečí z prodlení. Nebezpečí z prodlení hrozí tehdy, pokud by v průběhu případného občanskoprávního řízení o určení vlastnického práva mohlo dojít k závažnému porušení veřejného zájmu, včetně zájmu na ochraně bezpečnosti a zdraví osob a zvířat.“

60

Závěr Cílem této práce bylo popsání postavení souseda v procesech podle stavebního zákona za zodpovězení základních otázek, které se k tématu váží. Otázka vymezení pojmu souseda byla zodpovězena skrze vývoj od přelomového nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 19/99 ze dne 22. 3. 2000, jenž stojí na počátku moderního chápání pojmu soused jakožto osoby, jejíž práva byla přímo dotčena, a který, jak bylo názorně předvedeno na dobové judikatuře, znamená i návrat k liberálnímu pojetí sousedství z doby první republiky. Druhá a třetí otázka se pak vzájemně prolínaly celou prací, protože z postavení souseda vycházely i jeho možné nástroje obrany svých práv, a byť jsou si tyto nástroje v lecčems podobné, specifika některých řízení vyžadují, aby s nimi bylo zacházeno vždy individuálně a s ohledem na jednotlivé procesy podle stavebního zákona. Záměrem této práce bylo ucelení informací ve vztahu k postavení souseda

v procesech

podle

stavebního

zákona,

ale

s akcentem

na veřejnoprávní pohled, aby se tato práce odlišila od dostupné literatury, která cílí na laickou veřejnost jakožto praktické příručky. Průniky soukromého práva nebyly ignorovány a byl dán dostatečný prostor, aby práce netrpěla po věcné stránce. Nelze uzavřít, že by problematika této práce byla vyčerpána do posledního, jelikož pouze čas a praxe přinesou odpověď na otázku správnosti některých úvah obsažených v této práci a jak už to bývá, některé odpovědi přinesou několikrát tolik otázek, než na kolik jich bylo odpovězeno.

61

Seznam zkratek stavební zákon – zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů správní řád – zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů soudní řád správní – zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ve znění pozdějších předpisů občanský zákoník – zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Ústava ČR – ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů přímo dotčený soused – osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo by mohlo být rozhodnutím stavebního úřadu přímo dotčeno mezující soused – osoby, jež jsou vlastníky pozemků majících společnou hranici s pozemkem, na kterém má být stavba, jež je předmětem řízení u stavebního úřadu stavební pozemek – pozemek, na němž má být proveden stavební záměr

62

Použité prameny Literatura 1) ROZTOČIL, A., HRŮŠOVÁ, K., LACHMANN, M., POTĚŠIL, L. Stavební zákon: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, xxvi, 816 s. Beckovy komentáře. ISBN 978-80-7400-462-9 2) VEDRAL, Josef. Správní řád: komentář. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2012, 1446 s. ISBN 978-80-7273-166-4. 3) MACHAČKOVÁ, Jana. Stavební zákon: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013, xix, 880 s. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-492-6. 4) LAVICKÝ, Petr. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2014, xx, s. 1764. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-529-9 5) ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J., a kolektiv. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014, 6 sv. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478-369-2. 6) HENDRYCH, Dušan. Správní právo: obecná část. 8. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2012, xxxiv, 792 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 978-80-7179-254-3. 7) HENDRYCH, Dušan. Správní právo: obecná část. 3., změn. a dopl. vyd. Praha: C.H. Beck, 1998, xvi, s. 203. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-7179-184-9 8) ŠARMAN, Jan. Přehled judikatury z oblasti věcných práv. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, s. 173. Judikatura (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478-036-3 9) LALÍK, Michal. Sousedské spory dle stavebního zákona a jejich řešení v praxi. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2012, ix, 272 s. Právní praxe. ISBN 978-80-7179-244-4. 10) KOUKALOVÁ, Václava a Zdeňka VOBRÁTILOVÁ. Praktický rádce stavebníka: příprava a provádění staveb podle nového stavebního zákona. 1. vyd. Praha: Informační centrum ČKAIT, 2008, 121 s. ISBN 978-80-87093-55-9. 63

11) ČÁP, Milan, Miroslav HEGENBART a Bedřich SAKAŘ. Slovník stavebního práva. Praha: SEPROM, 1994, 208 s. ISBN 80-901648-0-3. 12) HEGENBART, Miroslav, Jindřich LANČ a Bedřich SAKAŘ. Stavební zákon a předpisy souvisící: (komentář). Vyd. 1. Praha: SEVT, 1992, 502 s. Komentované zákony (Frances). ISBN 80-7049-044-6. 13) Stavební zákon s komentářem: zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) : úplné znění vyplývající z pozdějších předpisů včetně zákona č. 83/1998 Sb., účinného od 1. července 1998. Vyd. 1. Praha: CODEX Bohemia, 1998, 226 s. ISBN 80-85963-65-5. 14) ZAHRADNÍK, Zdeněk. Stavební zákon: úplné znění s vysvětlivkami. Praha: Prospektrum, 1992, 136 s. ISBN 80-85431-53-x.

Právní předpisy 1) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů 2) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů 3) Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ve znění pozdějších předpisů 4) Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky ve znění pozdějších předpisů 5) Usnesení ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů 6) Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 7) Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 503/2009 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu 8) Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby ve znění pozdějších předpisů 9) Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů 10) Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostřední ve znění pozdějších předpisů

64

11) Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 12) Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve znění pozdějších předpisů 13) Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší ve znění pozdějších předpisů 14) Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů 15) Zákon č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů 16) Vyhláška ministra-předsedy Státního výboru pro výstavbu č. 144/1959 Ú.l. 17) Zákon č. 280/1949 Sb. o územním plánování a výstavbě obcí ve znění pozdějších předpisů 18) Vládní nařízení 93/1950 Sb., o výstavbě obcí 19) Zákon č. 40/1886 čes. z.z. Pražský stavební řád 20) Zákon č. 5/1889 čes. z.z. Stavební řád pro Čechy 21) Zákon č. 63/1894 mor. z.z. Stavební řád pro zemské hlavní město Brno 22) Zákon č. 64/1894 mor. z.z. Stavební řád pro Markrabství moravské.

Judikatura 1) Nález Nejvyššího správní soud ČSR Boh. A 9764/32 2) Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 19/99 ze dne 22. 3. 2000 3) Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 9 Ca 198/2004-52 ze dne 29. 3. 2006 4) Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 As 67/2008-111 ze dne 19. 6. 2009 5) Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 68/2008-126 ze dne 17. 12. 2008 6) Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 80/2008-68 ze dne 17. 12. 2008

65

7) Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 46/2007-150 ze dne 14. 5. 2008 8) Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 609/04 ze dne 6. 4. 2005 9) Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 8 Ca 318/2008-43 ze dne 13. 12. 2011. 10) Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 9 As 61/2007-52 ze dne 23. 4. 2008 11) Usnesení Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 86/2010-76 ze dne 18. 9. 2012 12) Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 10/2007 ze dne 11. 7. 2007 13) Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 49/2007-191 ze dne 12. 9. 2008 14) Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1150/99 ze dne 5. 9. 2000 15) Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1629/99 ze dne 12. 12. 2000 16) Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6 As 56/2005-188 ze dne 22. 5. 2008 17) Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 83/2011-565 ze dne 8. 9. 2011 18) Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 8 As 54/2011-344 ze dne 17. 2. 2012 19) Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 9 As 36/201-127 ze dne 22. 7. 2010 20) Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 11/2015-60 ze dne 24.6.2015 21) Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 198/95 ze dne 28. 3. 1996 22) Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 8 As 3/2005-86 ze dne 28. 6. 2005 23) Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 15 A 22/2012-62 ze dne 6. 1. 2014

66

Ostatní zdroje 1) Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky. [online] © 2011 [cit. 2015-11-22]. Dostupné z: http://ssjc.ujc.cas.cz/

67

Abstrakt Hlavním cílem této práce je poskytnutí vysvětlení právního postavení sousedů v procesech podle stavebního zákona za použití současné literatury a ustálené soudní judikatury. První část, označená jako Základní pojmy, je věnována popisu základních pojmů. První kapitola vysvětluje pojem stavby a pozemku. Druhá kapitola popisuje pojem souseda a vývoje tohoto pojmu do detailu, aby byly pokryty prostředky pro pochopení problematiky výkladu tohoto pojmu. Poslední kapitola první části zkoumá způsoby sousedovy obrany proti zásahům do jeho práv spojených s jeho nemovitým majetkem, kdy zvláštní pozornost je věnována základním náležitostem námitek, které jsou hlavním prostředkem sousedovy obrany, zatímco po obsahové stránce jsou námitky doplněny výkladem v příslušných kapitolách věnovaných jednotlivých procesům. Druhá část, označená jako Postavení souseda, je rozdělena do čtyř kapitol, kdy každá kapitola je věnována určité oblasti procesů podle stavebního zákona při zachování důrazu na sousedův pohled na věc. První kapitola popisuje územní řízení a jeho možné alternativy: veřejnoprávní smlouvu, zjednodušené řízení a územním souhlas. Druhá kapitola pokračuje s řízením o stavebním povolení a jeho alternativách: ohlášení stavby, oznámením stavby s certifikátem autorizovaného inspektora a změnou stavby před dokončením. Třetí kapitola popisuje proces odstraňování stavby, a to jak na žádost, tak nařízením stavebního úřadu. Čtvrtá a poslední kapitola vysvětluje stavební dozor a speciální pravomoci stavebního úřadu. Tato práce je nakonec shrnuta v závěru.

68

Abstract The main aim of the thesis is to provide explanation of the legal status of the neighbours in the procedures under the Building Act while working with the contemporary literature and the established practice of the courts. The first part of the thesis is devoted to a description of basic concepts. The first chapter explains the concept of structure and plot. The second chapter is describing the concept of neighbour and the evolution of the concept in detail to provide the best means of understanding the possible problems of the concept’s interpretations. The final chapter of the first part explores the means of neighbour’s defence against interferences of his rights connected with his real estate with special attention to the essentials of objections, as these are the main mean of said defence, while the factual content of the objections is explained in later chapters within the boundaries of individual procedures. The second part is divided into four chapters each dedicated to a certain field of procedures under the Building Act while focusing the neighbour’s point of view. The first chapter describes the application for a planning permission procedure and its alternatives: the public law contract, the simplified procedure and the planning consent. The second chapter follows on with the building permit procedures and its alternatives: the notification of a structure, the notification with an authorized inspector’s certificate and the alternation of structure before the completion thereof. The third chapter describes the procedure of removal of a structure upon the application of the builder or upon the order of the building office. The fourth and final chapter of the second part explains the building supervision and special powers of the building office. The thesis is summarized with a conclusion.

69

Název práce v českém a anglickém jazyce CZ:

Právní postavení sousedů v procesech podle stavebního zákona

EN:

Legal status of neighbours in the procedures under the Building Act

Klíčová slova v českém a anglickém jazyce

CZ:

stavební zákon

soused

právní postavení

EN:

Building Act

neighbour

legal status

70