Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Právní postavení podnikatele Bakalářská práce
Autor:
Monika Mildnerová Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
JUDr. Radek Spurný
duben 2015
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
…………………………………. V Teplicích dne: 30. 4. 2015
Monika Mildnerová
Poděkování Ráda bych tímto poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce, panu JUDr. Radku Spurnému, za jeho cenné rady, připomínky, náměty a veškerý čas, který mi při vypracování této bakalářské práce věnoval. Rovněţ chci také poděkovat své rodině za jejich podporu během mého studia.
Anotace Tato bakalářská práce je rozdělena do pěti částí. První část definuje základní pojmy, kterými jsou podnikatel, podnikání, místo podnikání a další. Cílem druhé části je seznámení s jednotlivými právními formami podnikání. Ve třetí části je řešeno právní jednání podnikatele i ve zvláštních situacích, kterými jsou nejčastěji insolvence a likvidace. Další část popisuje podnikatele v nové právní úpravě, tedy zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku. V této části se řeší přímé jednání a zastoupení. Poslední část definuje práva a povinnosti podnikatele, které má vůči úřadům a také pojišťovnám. Klíčová slova: podnikatel, podnikání, jednání podnikatele, nová právní úprava, právnická osoba Annotation This thesis is divided into five parts. The first part defines the basic concepts, which are an entrepreneur, business, a place of business, and others. The second part is an introduction to the various legal forms of business. The third part is the legal act of a professional in special situations, which are mostly insolvency and liquidation. The next section describes entrepreneurs in the new legislation, Act No. 89/2012 Coll., of the Civil Code.In this section, a direct negotiation and representation is addressed. The last section, defines the entrepreneur rights and obligations toward the authorities and insurers. Keywords: entrepreneur, business, meeting of the entrepreneurs, new legislation, legal entity
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 8 1
2
Vymezení základních pojmů ......................................................................................... 10 1.1
Vymezení pojmu podnikatel..................................................................................... 10
1.2
Podnikání .................................................................................................................. 11
1.3
Místo podnikání ........................................................................................................ 12
1.4
Registrace podnikatele.............................................................................................. 12
1.5
Fyzická osoba ........................................................................................................... 12
1.6
Právnická osoba ........................................................................................................ 13
1.7
Pojem jednání ........................................................................................................... 13
1.8
Nejdůleţitější legislativní poţadavky pro podnikání ............................................... 14
1.9
Obecné rysy podnikatele .......................................................................................... 14
1.10
Podnikatelské riziko ................................................................................................. 15
Charakteristika jednotlivých právních forem podnikání ........................................... 16 2.1
Obchodní společnosti ............................................................................................... 16
2.1.1
Kapitálové společnosti........................................................................................ 16
2.1.1.1
Společnost s ručením omezeným ................................................................ 16
2.1.1.1.1 Zaloţení a vznik společnosti ................................................................... 17 2.1.1.1.2 Orgány společnosti.................................................................................. 17 2.1.1.1.3 Zrušení a zánik s. r. o. ............................................................................. 18 2.1.1.2
Akciová společnost ..................................................................................... 19
2.1.1.2.1 Zaloţení a vznik společnosti ................................................................... 19 2.1.1.2.2 Orgány společnosti.................................................................................. 20 2.1.1.2.3 Zrušení a zánik akciové společnosti ....................................................... 20 2.1.2
Osobní společnosti.............................................................................................. 20
2.1.2.1
Veřejná obchodní společnost ...................................................................... 20
2.1.2.1.1 Zaloţení a vznik společnosti ................................................................... 21
2.1.2.1.2 Orgány společnosti.................................................................................. 21 2.1.2.1.3 Zrušení a zánik společnosti ..................................................................... 21 2.1.2.2
Komanditní společnost ................................................................................ 21
2.1.2.2.1 Zaloţení a vznik společnosti ................................................................... 22 2.1.2.2.2 Zrušení a zánik společnosti ..................................................................... 22 2.2
Druţstvo ................................................................................................................... 22
2.2.1
Vznik a zánik druţstva ....................................................................................... 22
2.2.2
Orgány druţstva.................................................................................................. 23
2.2.3
Zrušení a zánik druţstva ..................................................................................... 23
2.3 2.3.1
Ţivnosti ..................................................................................................................... 23
2.4
Dělení ţivností .................................................................................................... 24
3
Ţivnostenské oprávnění ............................................................................................ 26
Právní jednání podnikatele ............................................................................................ 27 3.1
Právní jednání ........................................................................................................... 27
3.2
Pojem právní jednání ................................................................................................ 27
3.3
Náleţitosti právního jednání ..................................................................................... 28
3.4
Způsob právního jednání .......................................................................................... 28
3.5
Obsah právního jednání ............................................................................................ 29
3.6
Výklad právního jednání .......................................................................................... 29
3.7
Druhy právních jednání ............................................................................................ 30
3.7.1
Právní jednání podle subjektu ............................................................................ 30
3.7.2
Právní jednání dle kauzy..................................................................................... 31
3.7.3
Právní jednání adresovaná a neadresovaná ........................................................ 31
3.7.4
Právní jednání mezi ţivými ................................................................................ 31
3.7.5
Právní jednání synallagnatické a asynallagmatické............................................ 32
3.7.6
Právní jednání pro případ smrti .......................................................................... 32
3.7.7
Právní jednání formální a neformální ................................................................. 32
3.7.8
Právní jednání pojmenované a nepojmenované ................................................. 33
3.7.9
Právní jednání úplatná, bezplatná a smíšená ...................................................... 33
3.7.10
Neúměrné zkrácení a lichva ............................................................................... 33
3.8
Jednání podnikatele ve zvláštních situacích ............................................................. 34
3.8.1
Jednání podnikatele před zápisem do veřejného rejstříku .................................. 34
3.8.2
Likvidace ............................................................................................................ 35
3.8.3
Insolvence ........................................................................................................... 37
3.8.3.1 4
Jednání podnikatele v nové právní úpravě .................................................................. 40 4.1
Jednání podnikatele .................................................................................................. 40
4.2
Přímé jednání fyzických osob .................................................................................. 41
4.3
Zastoupení ................................................................................................................ 42
4.4
Smluvní zastoupení podnikatele ............................................................................... 42
4.4.1
Plná moc ............................................................................................................. 43
4.4.2
Prokura ............................................................................................................... 43
4.5 5
Insolvenční správce ..................................................................................... 38
Zákonné zastoupení a opatrovnictví ......................................................................... 44
Práva a povinnosti podnikatele ..................................................................................... 47 5.1
Povinnosti podnikatelů vůči správním orgánům ...................................................... 47
5.2
Povinnost podnikatele vést účetnictví ...................................................................... 47
5.3
Práva a povinnosti podnikatele jako zaměstnavatele ............................................... 48
5.4
Ohlašovací a registrační povinnost podnikatele ....................................................... 49
5.5
Daňová povinnost ..................................................................................................... 50
Závěr ........................................................................................................................................ 53 Použitá literatura .................................................................................................................... 55
Úvod Cílem mé bakalářské práce je popsat postavení podnikatele v českém právním řádu, definovat právní formy podnikání, které jsou pro něj přípustné a přiblíţit jeho práva a povinnosti. Základním právním předpisem, který upravuje pojem a jednání podnikatele je zákon číslo 89/2012 Sb., Nový občanský zákoník (dále jen NOZ). Právní postavení podnikatele upravují normy soukromého práva, které jsou stanoveny v tomto zákoně. První část je zaměřena na vysvětlení základních právních pojmů, kterými jsou: - podnikatel, - podnikání, - místo podnikání, - registrace podnikatele, - fyzická osoba, - právnická osoba, - jednání, - nejdůleţitější legislativní poţadavky pro podnikání, - obecné rysy podnikatele a - podnikatelské riziko. Většinu těchto pojmů upravuje především NOZ. V druhé části jsou vymezeny právní formy podnikání, kterými jsou obchodní společnosti, druţstva a ţivnosti. Do obchodních společností patří společnosti kapitálové, kterými jsou společnost s ručením omezeným a akciová společnost a společnosti osobní, tedy veřejná obchodní společnost a komanditní společnost. U komanditní společnosti je důleţitý rozdíl v ručení. Ručení u komanditisty je omezené do výše nesplaceného vkladu, zatímco komplementář ručí neomezeně celým svým majetkem. Obchodní společnosti se řídí zákonem číslo 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen ZOK). Druţstvo se neliší příliš od obchodních společností, upravuje ho téţ zákon. Další právní formou podnikání jsou ţivnosti. V České republice upravuje provozování ţivností zákon číslo 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání. Ţivnosti se dělí na ohlašovací a koncesované. Ohlašovacími ţivnostmi jsou ţivnosti řemeslné, vázané a volné. Koncesované ţivnosti jsou ţivnosti, které vznikají na základě udělení koncese.
8
Třetí část definuje právní jednání a jeho obsah, náleţitosti, druhy, ale také způsob a výklad právního jednání. Dále ukazuje jednání podnikatele ve zvláštních situacích prostřednictvím zákonných či smluvních zástupců. Jednáním podnikatele ve zvláštních situacích jsou: - jednání podnikatele před zápisem do veřejného rejstříku, - likvidace a - insolvence. Další část se zaměřuje na jednání podnikatele v nové právní úpravě. Jednání podnikatele se realizuje ve dvou základních rovinách, tedy přímým jednáním a zastoupením. Přímým jednáním je situace, ve které podnikatel sám projevuje svou vůli navenek. Jedná-li zástupce za jinou osobu či jejím jménem, hovoříme o zastoupení. Zastoupení se dělí na zákonné a smluvní. Smluvní (dobrovolné) zastoupení můţeme vyuţít v situaci, kdy se potřebujeme nechat zastoupit třetí osobou. Toto zastoupení je realizováno smlouvou o zastoupení. Opakem smluvního zastoupení je zákonné zastoupení, které vzniká přímo ze zákona. V poslední části jsou upraveny práva a povinnosti podnikatele. Do těchto povinností patří povinnost vést účetnictví dle zákona číslo 563/1991 Sb., o účetnictví. Také sem můţeme zařadit povinnosti, které má podnikatel k Finančnímu úřadu, Úřadu práce, zdravotní pojišťovně, ţivnostenskému úřadu a nesmí se zapomenout na povinnost odvádět daně a ohlašovací a registrační povinnost.
9
1 Vymezení základních pojmů 1.1 Vymezení pojmu podnikatel Výraz podnikatel pochází z francouzštiny, ve svém původním významu znamenal prostředník či zprostředkovatel. Podnikatel tehdejší doby se podílel na zprostředkování obchodů. Později podnikatel zprostředkovával dodávky pro vládu. V 18. století se zjistilo, ţe s tímto typem podnikání je spojeno riziko a podnikatel se oddělil od rentiéra. Rentiér poskytuje kapitál za cenu neboli rentu, oproti tomu podnikatel realizuje určitý projekt a nese za něj riziko úspěchu nebo také neúspěchu. Ve 20. století dostává podnikatel rys inovátora.1 Podnikatelem je podle NOZ § 420: 1. osoba zapsaná v obchodním rejstříku (dále jen OR). Do této první kategorie se řadí především obchodní společnosti a druţstva, které vznikají zápisem do OR. Fyzické osoby se do OR zapisují povinně nebo dobrovolně na vlastní ţádost. Formální postavení podnikatele má i taková právnická osoba, která byla zaloţena za jiným účelem, neţ podnikáním, nebo i jiná právnická osoba, kterou zřídil zvláštní zákon nebo na základě takového zákona k jinému neţ podnikatelskému účelu, jestliţe zákon stanoví, ţe se zapisuje do OR. 2. osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů. Těmito osobami jsou fyzické osoby, které provozují ţivnost, ať uţ ohlašovací nebo koncesovanou, a musí být uvedeny v ţivnostenském rejstříku (dále jen ŢR). 3. osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů. „Do této třetí kategorie náležejí především fyzické osoby, které jsou vyloučeny z působnosti živnostenského zákona (§3), protože jejich podnikání je upraveno zvláštními zákony. Tyto činnosti mohou být vykonávány i jako součást podnikání právnické osoby jakožto činnosti společníka nebo člena této právnické osoby, popř. pomocí oprávněných osob. Do této kategorie patří též právnické osoby zřízené podle zvláštních zákonů, které podnikají, např. Český rozhlas.” 2 4. osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. Do této kategorie patří zemědělští podnikatelé, jejichţ podnikání a evidence jsou uvedeny v zákoně č. 85/2004 Sb., novela zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství. 1
VEBER Jaromír a Jitka SRPOVÁ. Podnikání malé s střední firmy. Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 97880-247-2409-6. str. 15 2 Autorský kolektiv. Obchodní právo. Praha: Wolters Kluwer, 2010. ISBN 978-80-7357-577-9. str. 8
10
1.2 Podnikání K nejdůleţitějším obecným ustanovením patří vymezení pojmu podnikání. Podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosaţení zisku. Tato definice podnikání zahrnuje pět znaků, které musejí být splněny současně, tedy kumulativně, těmito znaky jsou: soustavná činnost, samostatnost, podnikání vlastním jménem a na vlastní odpovědnost a dosaţení zisku. V současné době je důleţitá maximalizace trţní hodnoty firmy. Soustavnou činností se rozumí činnost, která má opakující se nebo pokračující charakter, nemusí však být dlouhodobá. Tato činnost nemusí být trvalá a nepřetrţitá, lze sem řadit i činnost sezonní. Podnikáním není činnost pouze příleţitostná, nahodilá či ojedinělá. Dalším znakem je samostatnost, která spočívá v tom, ţe podnikatel rozhoduje sám o své činnosti, o době a místu výkonu této činnosti, aniţ by podléhal organizačním dispozicím jiné osoby. Podnikání vlastním jménem a na vlastní odpovědnost znamená, ţe podnikatel provozuje svou podnikatelskou činnost pod svým obchodním jménem či obchodní firmou. Hlavním znakem je dosaţení zisku, které je také hlavním smyslem podnikání. Zisk také motivuje podnikatele. Pro naplnění pojmu podnikání není podstatné, aby byl zisk skutečně vyprodukován. Výsledkem podnikání můţe být plusový výsledek, tedy zisk nebo mínusový výsledek, tedy ztráta. Interpretace pojmu podnikání je vykládána těmito způsoby: - Ekonomické pojetí – podnikání je zapojení ekonomických zdrojů a dalších aktivit tak, aby se zvýšila jejich původní hodnota. Je to dynamický proces vytváření přidané hodnoty. - Psychologické pojetí - podnikání je činnost motivující něco získat pro potřebu, něčeho dosáhnout či něco splnit. V tomto pohledu je podnikání prostředek k dosaţení seberealizace. - „Sociologické pojetí – podnikání je vytváření blahobytu pro všechny zainteresované, hledáním cesty k dokonalejšímu využití zdrojů, vytvářením pracovních míst a příležitostí.”3 - Právnické pojetí – podnikáním se rozumí soustavná činnost provozovaná podnikatelem samostatně, na vlastní odpovědnost a vlastním jménem za účelem dosaţení zisku.
3
VEBER Jaromír a Jitka SRPOVÁ. Podnikání malé s střední firmy. Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 97880-247-2409-6. str. 15
11
1.3 Místo podnikání Pojem místo podnikání se vztahuje k podnikateli – fyzické osobě. Místem podnikání fyzické osoby (dále jen FO) se rozumí adresa zapsaná jako místo jejího podnikání v OR nebo v jiné zákonem upravené evidenci. Adresou se rozumí název ulice nebo náměstí, číslo popisné a název obce. Adresou není číslo poštovní schránky. Podnikatel je ze zákona povinen zapisovat do OR své skutečné místo podnikání. Nesmí to být fiktivní místo či místo neodpovídající skutečnosti, coţ má zamezit obtíţím, které tímto nastanou při kontaktování podnikatele.
1.4 Registrace podnikatele Všem podnikatelským subjektům je uloţena povinnost registrovat se u příslušného orgánu státní správy, soudu a jiných institucí. Tuto agendu zajišťují obchodní rejstříky, ţivnostenské úřady, speciální stavovské komory a další instituce. Obchodní společnosti mají ze zákona povinnost se registrovat v OR, bez této registrace nemůţe obchodní společnost vzniknout. Osoby, které chtějí podnikat na základě ţivnostenského oprávnění, musí být registrovány ţivnostenským úřadem (dále jen ŢÚ). ŢÚ rozhoduje o udělení koncese, pouze u ohlašovací ţivnosti o ní nerozhoduje, protoţe v této ţivnosti můţe podnikat kaţdý, kdo splňuje podmínky. Osoby, které chtějí podnikat v oblasti zemědělské, musí zemědělskou činnost evidovat u příslušné obce, v jejímţ obvodu toto budou provádět. Osoby, které podnikají podle zvláštních předpisů, se musí evidovat u stavovské komory. Stavovskou komorou se rozumí např. advokátní komora, komora daňových poradců a jiné. Další místa registrace jsou dány speciálními zákony např. ministerstva.
1.5 Fyzická osoba U FO rozeznáváme dvě právní způsobilosti: způsobilost k právním úkonům a způsobilost k právům a povinnostem. Způsobilost k právům a povinnostem neboli právní subjektivita umoţňuje člověku být účastníkem právního vztahu a mít v něm práva a povinnosti. Právní subjektivita člověka vzniká narozením a zaniká úmrtím nebo prohlášením za mrtvého. Prohlásit za mrtvého můţe soud např. nezvěstnou FO, lze-li zřetelně ke všem okolnostem usoudit, ţe jiţ neţije. Právní subjektivitu má i počaté dítě, narodí-li se ţivé. Dítě dosud nenarozené můţe i dědit a mít 12
majetek ve vlastnictví. Jinak neţ prohlášením za mrtvého nemůţe být nikdy nikdo zbaven své právní subjektivity. Způsobilost k právním úkonům znamená vlastním jednáním zakládat, měnit a rušit své právní vztahy, nabývat práva a zavazovat se k povinnostem. Tato právní způsobilost vzniká aţ zletilostí, tj. dovršením věku osmnácti let. Ve výjimečných případech můţe soud povolit manţelství osobám starším 16 let, a tudíţ tyto osoby nabývají právní způsobilosti dříve, neţ jsou zletilé. Soud můţe ze závaţných důvodů zbavit FO jejich způsobilosti k právním úkonům nebo jejich způsobilost omezit. 4
1.6 Právnická osoba Právnickou osobou (dále jen PO) se rozumí uměle vytvořený subjekt, který v právních vztazích vystupuje a jedná jako člověk. Podstatu PO tvoří lidé nebo věci. Společenství osob neboli korporace tvoří sdruţení FO. Práva a závazky sdruţení nejsou právy a závazky jednotlivých členů. Korporace vystupuje jako samostatná od svých členů odlišná bytost. Společenství právnických osob. PO se mohou sdruţovat a vytvářet další PO k ochraně svých zájmů nebo dosaţení svých cílů. Sdruţení jedná a vystupuje v právních vztazích samostatně a nezávisle na PO, které jsou jeho členy. Právnickými osobami jsou pouze takové organizace, které vznikly zákonným způsobem. Většinou vznikají na základě písemných smluv nebo zakládajících listin zápisem do evidence. Zanikají výmazem z této evidence. 5
1.7 Pojem jednání Jednání podnikatele je nezbytným krokem, jehoţ prostřednictvím realizujeme podnikatelské záměry. Řídí se dle obecných ustanovení, které obsahuje NOZ v § 545 aţ 599. Podnikatelé vytvářejí právní vztahy vnější, a to pokud jednají navenek s třetími osobami nebo vnitřní vztahy, které jsou charakteristické mezi společností a jejími společníky.
4
Kdo je fyzická osoba, definice, vysvětlení pojmu [online]. 2010 [2015-02-10]. Dostupné z: http://bezplatnapravniporadna.cz/online-zdarma/ruzne/pravnicky-slovnik/296-kdo-je-fyzicka-osoba-definicevysvetleni-pojmu.html 5 Kdo je právnická osoba, definice, vysvětlení pojmu [online]. 2010 [2015-02-10]. Dostupné z: http://bezplatnapravniporadna.cz/online-zdarma/ruzne/pravnicky-slovnik/298-kdo-je-pravnicka-osoba-definicevysvetleni-pojmu.html
13
Za jednání podnikatele bychom mohli označit takové právní úkony, kterými podnikatel projevuje svou svobodnou vůli navenek, vůči třetím osobám s cílem způsobit vznik, změnu nebo zánik práv a povinností, které zákon s takovým projevem vůle spojuje.6
1.8 Nejdůležitější legislativní požadavky pro podnikání „Neznalost zákona neomlouvá!” Toto konstatování se můţe zdát otřepané, ale je realitou, ţe kaţdá firma ať uţ je velká či malá musí respektovat legislativní poţadavky. V rámci zabezpečení legislativních poţadavků můţe velká firma delegovat na řadu různých specialistů, kterými malá firma disponovat nemůţe. Malé a střední firmy mají moţnost tyto činnosti zabezpečovat externě.7 Legislativní poţadavky nebudou nikdy v budoucnu v podnikatelských aktivitách ustupovat, ale naopak porostou. Zdrojem informací o platných právních předpisech v písemné formě je sbírka zákonů. Velká
řada
právních
předpisů
je
dostupná
na
internetu,
např.
na
stránkách
www.bussinesinfo.cz
1.9 Obecné rysy podnikatele Mezi obecné rysy podnikatele patří: - aspekt dlouhodobosti, - podnikavost, - motivace, - iniciativa, aktivita, - podstupování rizika, - dobrý zdravotní stav. Podnikatelské aktivity se označují za dlouhodobou záleţitost. Rozhodne-li se člověk dát na dráhu podnikání, bude se s tím zabývat delší dobu. Podnikateli teoreticky nic nebrání zaloţit si podnik či ţivnost s krátkodobým cílem, a po splnění cíle podnikatelskou činnost ukončit. Ovšem tento případ není typický. Častějším případem je, ţe podnikatel svou podnikatelskou činnost dále rozvíjí a posiluje.
6
ŠTENGLOVÁ Ivana. Obchodní zákoník., ve znění pozdějších předpisů. Komentář. 13. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-354-7. 7 VEBER Jaromír a Jitka SRPOVÁ. Podnikání malé s střední firmy. Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 97880-247-2409-6. str. 231
14
„Úspěch v podnikání je spojen s vhodným podnikatelským záměrem a jeho prosazením do praxe. Důležitou vlastností člověka v tomto směru je „být podnikavý”, tzn. mít určité dispozice a osobní vlastnosti”.8 Velmi výrazným faktorem, který je potřebný v podnikání je motivace. Motivy jsou nejčastěji podněty lidského chování. Musí existovat důvod, aby podnikatel začal podnikat, a musí mít vůli k dosaţení předem stanoveného cíle. Většina podnikatelských aktivit je spojena s rizikem. Dráha podnikatele není vhodná pro ty, kteří se neradi rozhodují a neradi přijímají odpovědnost. V neposlední řadě profil podnikatele dotváří dobrý zdravotní stav. Podnikatel nemá pevně stanovenou pracovní dobu a je vystaven řadě stresů.
1.10 Podnikatelské riziko „Podnikatelské riziko představuje nebezpečí, že se dosažené výsledky podnikání budou odchylovat od výsledků předpokládaných.”9 Rozeznáváme dva druhy podnikatelského rizika: - příznivé, neboli ţádoucí a - nepříznivé, neboli neţádoucí. Ţádoucím podnikatelským rizikem je například dosáhnutí vyššího objemu produkce a neţádoucím podnikatelským rizikem je dosaţení ztráty či poklesu výroby. Podnikatelské riziko je zapotřebí hodnotit vţdy ze dvou stránek: - pozitivní, - negativní. Pozitivní stránkou se rozumí naděje vyššího zisku a úspěchu a negativní stránkou je především nebezpečí horších hospodářských výsledků.
8
VEBER Jaromír a Jitka SRPOVÁ. Podnikání malé s střední firmy. Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 97880-247-2409-6. str. 60 99 HRDÝ Milan.Strategické finanční řízení a investiční rozhodování. Plzeň: BILANCE, 2008. ISBN 80-8637150-6. str. 70
15
2 Charakteristika
jednotlivých
právních
forem
podnikání 2.1 Obchodní společnosti Tabulka číslo 1 Osobní společnosti
Kapitálové společnosti
Společníci mají povinnost osobně se účastnit na
Společníci se nemusí účastnit osobně na činnosti
činnosti společnosti
společnosti
Vedení společnosti je svěřeno společníkům,
Společnost má zákonem stanovenou vnitřní
společnost nemá vnitřní orgány
soustavu orgánů
Společníci nemají povinnost poskytnout vklady, Vklady i základní kapitál jsou povinné, zákon společnost nemusí tvořit povinný základní kapitál
předepisuje jejich minimální výši
Společníci
Ručení společníků za závazky společnosti je
ručí
neomezeně
za
společnosti
závazky
omezené nebo ţádné
Společnost se ruší při zániku účasti i jednoho ze Zánik účasti společníka nemá vliv na trvání společníků
společnosti
Zdroj: vlastní tvorba
2.1.1 Kapitálové společnosti Kapitálové společnosti jsou formou kolektivního podnikání. V těchto společnostech jde o shromáţdění kapitálu prostřednictvím vkladů společníků. Společníci mají právo na majetkové podíly a především na podíl ze zisku. Dále mají právo ovlivňovat dění ve společnosti, a to prostřednictvím hlasováním na valné hromadě. Společnosti vytvářejí povinné soustavy orgánů, základní kapitál a rezervní fond.
2.1.1.1 Společnost s ručením omezeným Společnost s ručením omezeným (dále jen s. r. o.) je PO a má všechny základní rysy kapitálové společnosti. Vykazuje také některé znaky, které by nám mohly připomínat společnost osobní. S. r. o. upravuje ZOK počínaje § 132. Společnost je většinou zaloţena za účelem podnikání, ale můţe být zaloţena i za účelem jiným. Je zapsána do OR a zákon číslo 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích (dále jen ZOK) jí přiznává postavení podnikatele. Právní forma s. r. o. je velice vhodná pro malé a střední podnikání, a proto je oblíbená a rozšířená. Tato právní forma má jednoduché zaloţení i jednoduchou strukturu orgánů, a 16
proto bývá velice často zneuţívána. Základní kapitál s. r. o. činí 1 Kč. Dříve byl základní kapitál 200.000 Kč a tato právní forma nebyla natolik zneuţívána jako nyní. Podoba této společnosti můţe být vícečlenná i jednočlenná. Tuto právní formu často vyuţívají rodiny k rodinnému podnikání. 2.1.1.1.1 Založení a vznik společnosti Společnost můţe zaloţit jediný společník nebo více společníků. Kapitál s. r. o. je tvořen předem stanovenými vklady společníků. Minimální vklad společníka a tedy základní kapitál je 1 Kč. Společnost je zaloţena okamţikem dohodnutí všech jejích společníků na obsahu společenské smlouvy a podepsáním této smlouvy u notáře. Společníci mohou ve společenské smlouvě upravit skutečnosti dle zákonných dispozic. Společnost, ale vzniká aţ dnem zápisu do OR. Podáním návrhu na zápis do OR musí být splaceny všechny nepeněţité vklady, peněţní áţio a na kaţdý peněţitý vklad nejméně jeho 30%. Nepeněţitý vklad musí ocenit soudní znalec. Práce nebo sluţby se neberou jako nepeněţitý vklad. 2.1.1.1.2 Orgány společnosti „Výkonným a statutárním orgánem společnosti je jeden nebo více jednatelů, kontrolní funkce může být oddělena k samostatnému výkonu a v tom případě je k ní příslušná dozorčí rada. Tento kontrolní orgán však není ve společnosti s ručením omezeným obligatorní s výjimkou společností zřízených podle zvláštních zákonů (např. z. č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu).”10 Orgány společnosti jsou valná hromada, jednatelé a dozorčí rada. Valná hromada je nejvyšším orgánem společnosti, který rozhoduje o schvalování stanov a jejich změnách, jmenování a odvolávání jednatelů, rozhodování o zvyšování základního jmění, zániku společnosti. Hlasovat na valné hromadě má právo společník, můţe se však v případě potřeby nechat zastoupit. Valnou hromadu svolávají jednatelé, a to písemnou pozvánkou v termínech podle ustanovení, které jsou uvedeny ve společenské smlouvě, nejméně však jednou ročně. V pozvánce se musí uvést program projednávajících věcí. Valná hromada si volí svého předsedu a zapisovatele. Zápis podepisuje předseda valné hromady a zapisovatel. Statutárním orgánem společnosti je jednatel, můţe být i více jednatelů. Kaţdý z jednatelů jedná samostatně, nestanoví-li společenská smlouva jinak. Jednatele jmenuje valná hromada, jednatel nemusí být společníkem společnosti. Osoba jednatele musí být bezúhonná,
10
Autorský kolektiv. Obchodní právo. Praha: Wolters Kluwer, 2010. ISBN 978-80-7357-577-9. str. 423
17
plnoletá a musí mít způsobilost k právním úkonům. Jednateli přísluší obchodní vedení společnosti. V případě úpadku společnosti je jednatel povinen podat návrh na konkurs, pokud by tak neučinil, odpovídá věřitelům za škodu, která jim tím vznikne. Jednatel se musí řídit pokyny a zásadami, které schválí valná hromada. „Dozorčí rada je u s. r. o. fakultativní kontrolní orgán. V praxi se zřizuje méně často, spíše tam, kde se jedná o společnost s více společníky. Dozorčí rada dohlíží na činnost jednatelů, přezkoumává roční účetní závěrku a vykonává další pravomoci dle zákona či ustanovení společenské smlouvy.”11 2.1.1.1.3 Zrušení a zánik s. r. o. Společnost s. r. o. lze zrušit různými způsoby.
Zánik s. r. o.
Bez likvidace
Dobrovolný
Vynucený
S likvidací
Likvidace nařízená soudem
Insolvenční řízení (úpadek)
Splynutý (A+B)=C
Sloučený (A+B)=A
Zdroj: vlastní tvorba Důvody zrušení s. r. o. by měly být uvedeny ve společenské smlouvě. Nejběţnějším důvodem je smrt společníka. OZ upravuje moţnost zrušení společnosti rozhodnutím soudu. Zrušovací rozhodnutí spočívá v tom, ţe společnost přechází do právního reţimu likvidace. Funkce tohoto právního reţimu je vypořádat její majetkové vztahy, poté musíme zjistit velikost likvidačního zůstatku a rozdělit ho mezi společníky a dále odstranění společnosti z OR.
11
SALACHOVÁ Bohumila. Právo v podnikání. Ostrava, 2008. ISBN 978-80-87071-81-6.
18
Likvidátor činí při likvidaci právní úkony společnosti. Likvidátora si jmenuje společnost, přesněji ho jmenuje a odvolává valná hromada, která také rozhoduje o jeho odměňování. „Při zrušení společnosti s likvidací jsou společníci vypořádáni podílem na likvidačním zůstatku, na který mají právo. Vlastní podíl na likvidačním zůstatku se určuje podle poměru obchodních podílů společníků. Společenská smlouva může upravit pravidlo pro rozdělování likvidačního zůstatku odlišně.” 12
2.1.1.2 Akciová společnost Akciová společnost patří mezi kapitálové společnosti. Vymezení akciové společnosti najdeme v ZOK počínaje § 243. Základní kapitál akciové společnosti je rozvrţen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Akcie je nejrozšířenějším cenným papírem na území ČR, je to cenný papír, se kterým jsou spojena práva akcionáře podílet se řízení společnosti, zisku a likvidačním zůstatku společnosti. Akcie mají podobu zaknihovaného cenného papíru nebo podobu listinného cenného papíru. Akcie se dále dělí na kmenové a prioritní.13 Společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem. Akcionáři nikdy neručí za závazky společnosti. Tato právní forma je vhodná pro velké podniky, které vyţadují vysoké a dlouhodobé návratné investice. Akciová společnost je PO. Na rozdíl od spol. s. r. o. je akciová společnost typickou kapitálovou společností, v které nenacházíme osobní prvky. 2.1.1.2.1 Založení a vznik společnosti Vznik akciové společnosti probíhá v několika fázích. První fází je zaloţení, a to buď jednorázovým aktem, nebo řadou právních skutečností, které na sebe navazují. Další fáze se týká základního kapitálu, který musí být splacen v celé výši stanovené zákonem. Ve třetí fázi musí společnost získat podnikatelské oprávnění, pokud byla zaloţena za účelem podnikání. Poslední fáze je zapsání společnosti do OR. Akciová společnost můţe být zaloţena dvěma způsoby. Prvním způsobem je zaloţení společnosti jedním zakladatelem, je-li zakladatel PO. Tento zakladatel zakládá společnost zakladatelskou listinou. Druhým způsobem je zaloţení společnosti dvěma a více zakladateli, ti ji uzavřou zakladatelskou smlouvu.
12
Autorský kolektiv. Obchodní právo. Praha: Wolters Kluwer, 2010. ISBN 978-80-7357-577-9. str. 458 POHL Tomáš. Právní systém v České republice II. Praha: Institut svazu účetních, 2004. ISBN 80-86716-07-4. str. 197 13
19
Základní kapitál společnosti zaloţené s veřejnou nabídkou je nejméně 20 000 000 Kč, základní kapitál bez veřejné nabídky musí činit nejméně 2 000 000 Kč. Podle druhu zaloţení se řídí i obsah zakladatelské smlouvy nebo listiny. Tyto dokumenty musejí vţdy být ve formě notářského zápisu. 2.1.1.2.2 Orgány společnosti Akciová společnost má tři orgány, kterými jsou valná hromada, představenstvo a dozorčí rada. „Valná hromada je nejvyšší orgán akciové společnosti. Představuje shromáždění všech akcionářů. Rozhoduje o založení společnosti, o stanovách společnosti, volí orgány společnosti, schvalují rozdělení zisku a účetní závěrku. Každý z akcionářů má počet hlasů podle počtů vlastněných akcií.”14 Představenstvo je statutárním orgánem společnosti, který tuto společnost řídí a jedná jejím jménem. Má minimálně tři členy, rozhoduje většinou hlasů a je voleno na dobu pěti let. Dozorčí rada je orgánem, který se zabývá kontrolou hospodaření společnosti, a má také právo kontrolovat účetnictví i další doklady společnosti, musí mít nejméně tři členy a její počet musí být dělitelný třemi. Členové dozorčí rady jsou voleni valnou hromadou a to na dobu maximálně pěti let. 2.1.1.2.3 Zrušení a zánik akciové společnosti Akciová společnost můţe být zrušena z několika důvodů, jsou jimi např. projev vůle akcionářů, uplynutí času, dosaţení účelu nebo nuceně na základě rozhodnutí soudu. „Jiný pohled na zrušení akciové společnosti si všímá toho, zda je společnost zrušena se záměrem jejího zániku – potom musí dojít po zrušení společnosti k likvidaci, nebo zda je zrušena proto, že její majetek a společníci se stanou součástí jejího právního nástupce – likvidace potom není nutná, jde o univerzální právní nástupnictví po zrušené a zaniklé společnosti.”15
2.1.2 Osobní společnosti 2.1.2.1 Veřejná obchodní společnost Veřejná obchodní společnost je společností, v které podnikají minimálně dvě osoby, za své závazky ručí celým svým majetkem, a to společně a nerozdílně. Toto ručení je velkou nevýhodou, protoţe při krachu společnosti můţe spoluvlastník přijít o vše, co mu patří, resp. 14
Valná hromada [online]. 2014 [2015-02-15]. Dostupné z: http://www.podnikatelskyweb.cz/akciova-spolecnost 15 Autorský kolektiv. Obchodní právo. Praha: Wolters Kluwer, 2010. ISBN 978-80-7357-577-9. str. 575
20
co vlastní. Společníkem můţe být fyzická, ale i právnická osoba. V případě, ţe je společník PO vykonává práva společníků jí pověřený zmocněnec. Tímto zmocněncem můţe být pouze FO. V. o. s. se řídí ZOK, konkrétně § 95 – 117. 2.1.2.1.1 Založení a vznik společnosti Veřejná obchodní společnost se zakládá společenskou smlouvou, která musí být písemná a musí mít ověřené podpisy všech společníků. Společenská smlouva musí obsahovat firmu a sídlo společnosti, určení společníků a předmět podnikání společnosti. Výše základního kapitálu, tedy vkladů jednotlivých společníků je upravena ve společenské smlouvě. Návrh na zápis společnosti do OR podepisují všichni společníci a přikládá se k němu společenská smlouva.16 2.1.2.1.2 Orgány společnosti Statutárním orgánem v. o. s. můţe být jeden společník, dva společníci nebo více společníků nebo také všichni společníci. 2.1.2.1.3 Zrušení a zánik společnosti V. o. s. můţe být zrušena z několika důvodů, kterými např. jsou zrušení na základě právního úkonu společníka, zrušení na základě soudního rozhodnutí, zrušení na základě právní události, zrušení na základě zániku PO, která byla společníkem.
2.1.2.2 Komanditní společnost ZOK řadí komanditní společnost mezi osobní společnosti, přestoţe vykazuje i některé rysy kapitálové společnosti. Komanditní společnost je PO. Komanditní společnost můţe být zaloţena za účelem podnikání, nebo za účelem správy vlastního majetku. Od v. o. s. se liší dvěma druhy společníků, kteří spolu vzájemně spolupracují. Jsou to komplementáři a komanditisté. Vymezení komanditní společnosti najdeme v ZOK počínaje § 118. Komplementáři jsou společníky, svou vlastní činností realizují účel, pro který byla společnost zaloţena. Komanditisté nemají povinnost se osobně zúčastňovat na činnosti společnosti. Účast komanditistů na společnosti je omezena povinným vkladem do základního kapitálu.
16
Obchodní zákoník [online]. 2013 [2015-02-21]. Dostupné z: http://www.profispolecnosti.cz/legislativa/229-obchodni-zakonik-verejna-obchodni-spolecnost
21
„Komplementáři ručí celým svým majetkem, zatímco komanditisté ručí do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v OR.”17 2.1.2.2.1 Založení a vznik společnosti Komanditní společnost se zakládá společenskou smlouvou, která musí být vţdy v písemné formě a musí mít úředně ověřené podpisy. Společnost vznikne dnem zápisu do OR. Základní kapitál je podle ZOK neomezen oproti Občanskému zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, kde byl základní kapitál tvořen souhrnem vkladů komanditistů. Minimální výše vkladu jednoho komanditisty byla 5 000 Kč.18 Zisk a ztráta se dělí na polovinu mezi společnost a komplementáře. Komplementáři si zisk dělí rovným dílem, kdeţto společník má právo na 25% podíl na zisku, v níţ splnil svou vkladovou povinnost. 2.1.2.2.2 Zrušení a zánik společnosti Jelikoţ jsou v této společnosti dva druhy společníků, máme zvláštní úpravu o zrušení a zániku společnosti. Tato úprava se zabývá pouze komanditisty, jejich právními poměry ve vztahu k trvání společnosti, a proto zaniká jen účast komanditisty ve společnosti. Pro komplementáře platí stejné důvody pro zrušení společnosti jako pro v. o. s..
2.2 Družstvo „Je společenství neuzavřeného počtu osob, které je založeno za účelem vzájemné podpory svých členů nebo třetích osob, případně za účelem podnikání.”19 V druhé polovině minulého století druţstva představovala rozšířenou a velmi pouţívanou právní formu, která respektovala potřeby svých členů a dovolovala veřejnosti se podílet na podnikání. Druţstvo upravuje ZOK v § 552 – 773.
2.2.1 Vznik a zánik družstva Druţstvo bývá zaloţeno na ustanovující schůzi druţstva, na které musí rozhodnout o základních otázkách, které jsou nutné k existenci druţstva. Skládá se nejméně ze 3 členů. Na ustanovující schůzi se určuje zapisovaný základní kapitál druţstva, dále se na schůzi schvalují stanovy a volí se představenstvo a kontrolní komise. Stanovy druţstva jsou základním předpisem, který upravuje vztahy uvnitř druţstva. Druţstvo vzniká dnem zapsání do OR. 17
HRDÝ Milan a Michaela HOROVÁ. Finance podniku. Praha: Wolters Kluwer,2009. ISBN 978-80-7357-4925. str. 22 18 HRDÝ Milan a Michaela HOROVÁ. Finance podniku. Praha: Wolters Kluwer, 2009. ISBN 978-80-7357-4925. str. 22 19 ZOK §552
22
Kaţdý člen druţstva se musí podílet na jeho základním kapitálu, a to základním členským vkladem. Dle ZOK je minimální výše vkladu neomezena.
2.2.2 Orgány družstva Druţstvo má tři orgány představenstvo, kontrolní komisi a členskou schůzi. Představenstvo je výkonným orgánem a statutárním zástupcem druţstva. Má všeobecnou kompetenci, řídí a rozhoduje ve věcech, ve kterých nerozhodují jiné orgány druţstva. Kontrolní komise je kontrolním orgánem druţstva, který kontroluje jeho činnost a činnost všech jeho členů a orgánů. Členská schůze volí orgány druţstva a rozhoduje o záleţitostech ve druţstvu. U druţstev do 50 členů je statutárním orgánem předseda druţstva. Představenstvo a kontrolní komise se nezřizují.
2.2.3 Zrušení a zánik družstva K zániku druţstva dochází dnem výmazu z OR. Druţstvo můţe být zrušeno na základě: 1. Usnesení na členské schůzi. Členská schůze můţe rozhodnout o zrušení druţstva. Se zrušením musí souhlasit většina z přítomných členů schůze. 2. Rozhodnutí v souvislosti s konkurzem na majetek družstva, zrušením konkurzu po splnění rozvrhového usnesení nebo z důvodu, ţe úpadcův majetek je nepostačující se druţstvo ruší. 3. Rozhodnutí soudu, důvody, kterými se druţstvo zruší na základě rozhodnutí soudu jsou např. porušení povinnosti svolat členskou schůzi, souhrn vkladů členů klesl po 50 000 Kč, počet členů druţstva klesl pod zákonem stanovený počet. 4. Uplynutím doby, druţstvo můţe být zaloţeno i na předem stanovenou dobu.
2.3 Živnosti Abychom si mohli zaloţit ţivnost, musíme splnit základní podmínky provozování ţivností pro FO. Těmito podmínkami jsou: - dovršení věku 18 let - plná způsobilost k právním úkonům - bezúhonnost. Ke dni, kdy vznikne ţivnostenské oprávnění FO, musí být tato osoba plnoletá. V ţádném případě nestačí nabytí zletilosti před 18 rokem věku uzavřením manţelství. Osoba, která je nezletilá můţe prostřednictvím odpovědného zástupce provozovat ţivnost. Další podmínkou byla způsobilost k právním úkonům. Podnikatel, který si plánuje zaloţit ţivnost, 23
musí mít plnou právní způsobilost k právním úkonům. Některým osobám byla právní způsobilost omezena soudem, tyto osoby mohou provozovat ţivnost prostřednictvím odpovědného zástupce. Podnikatel musí být bezúhonný, tento pojem je brán negativně. Za bezúhonnou osobu je povaţována osoba, která nebyla nikdy pravomocně odsouzena. V případě, ţe byla pravomocně odsouzena, se nejedná o bezúhonnou osobu. Ţivnostenský zákon stanovuje zvláštní podmínky provozování ţivností, ale tyto podmínky nemusí splňovat všechny druhy ţivností. Zvláštní podmínky splňují ţivnosti řemeslné, vázané a koncesované, u volné ţivnosti se zvláštní podmínky nevyţadují.
2.3.1 Dělení živností Ţivnosti se řídí zák. č. 435/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, tento zákon je také nazýván ţivnostenský zákon. Zákon o ţivnostenském podnikání dělí ţivnosti na: - ohlašovací a - koncesované. Ohlašovací živnosti vznikají na základě ohlášení, pokud splňuje ohlašovatel podmínky, které stanoví zákon pro danou ţivnost. V případě, ţe by ţivnostenský úřad zjistil, ţe podnikatel nesplňuje podmínky stanovené zákonem pro provozování ohlašovací ţivnosti, je nucen vydat rozhodnutí, ţe nevzniklo ţádné ţivnostenské oprávnění. Ve správním řízení by zákonnost tohoto rozhodnutí byla přezkoumána soudem. Základním dělením ohlašovacích ţivností jsou tyto ţivnosti: - ţivnost řemeslná, - ţivnost vázaná a - ţivnost volná. Ţivnosti řemeslné jsou ţivnosti, u kterých je podmínkou provozování ţivnosti odborná způsobilost, která se získá vyučením v oboru, maturitní zkouškou v daném oboru či ukončením vyššího odborného vzdělání nebo vysokoškolského vzdělání v daném oboru anebo uznáním odborné kvalifikace. U vázaných ţivností je podmínkou provozování ţivnosti odborná způsobilost stanovená v příloze číslo 2 k ţivnostenskému zákonu, ale také odborná způsobilost, kterou upravují zvláštní předpisy v této příloze. 20 Volnou ţivností je taková ţivnost, u které se neţádá ţádná odborná ani jiná způsobilost. Abychom získali ţivnostenské
20
Zákon číslo 435/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání § 23
24
oprávnění pro volnou ţivnost, musíme splnit jen všeobecné podmínky pro provozování této ţivnosti. Těmito podmínkami se rozumí: - dosaţení věku 18 let, - způsobilost k právním úkonům, - bezúhonnost (prokazuje se výpisem z rejstříku trestů¨) - předloţení dokladu o tom, ţe FO nemá vůči územním finančním orgánům státu daňové nedoplatky. Řemeslnými ţivnostmi povaţujeme pouze ta řemesla a činnosti, které nám upravuje ţivnostenský zákon v příloze číslo 1. V seznamu řemeslných ţivností jsou jen ty řemesla, která neohroţují ţivoty či zdraví lidí. Ta řemesla, která nejsou uvedena v této příloze a nepatří mezi ţivnosti koncesované nebo vázané, tak jsou ţivností volnou. Jak jiţ bylo zmíněno, tak ohlašovatel nemusí mít vůbec ţádnou odbornou kvalifikaci. Za vázané ţivnosti povaţujeme pouze ţivnosti, které jsou uvedeny v příloze číslo 2 ţivnostenského zákona. Pro provozování vázaných ţivností je odborná způsobilost různorodá. Pro kaţdý druh vázané ţivnosti je v příloze číslo 2 vymezena odkazem na zvláštní předpis, který má upravovat danou oblast podnikání. V případě, ţe takový předpis neexistuje, tak podmínky určuje tato příloha. Volná ţivnost, pro jejíţ provozování zákon nevyţaduje odbornou ani jinou způsobilost. K získání oprávnění pro tuto ţivnost je splnění všeobecných podmínek pro podnikání. Touto ţivností jsou např. tyto obory: výroba a oprava brašnářského a sedlářského zboţí, oprava obuvy a zpracování skla. Koncesované živnosti Koncesovanými ţivnostmi jsou ţivnosti, které mohou být provozovány na základě státního povolení neboli koncese. Na vydání koncese neexistuje právní nárok. Pokud chce ţadatel dostat povolení na udělení koncese, musí splnit všeobecné i zvláštní podmínky, které jsou pro provozování dané ţivnosti, ale také musí splnit podmínky pro udělení koncese. Koncesí se chápe přivolení od státu k provozování ţivnosti. Koncesované ţivnosti jsou uděleny v zák. č.435/1991 Sb., ţivnostenský zákon v příloze číslo 3. Ke koncesovaným ţivnostem jsou zahrnuty činnosti, které výrazně ohroţují ţivoty a zdraví lidí a majetková a jiná práva PO či FO a veřejné zájmy. Jak jiţ bylo zmíněno, koncesované ţivnosti mohou být provozovány pouze na základě koncesí, čili udělení státního přivolení k provozování ţivnosti.
25
Koncese je veřejná listina, která obsahuje přivolení státu a také podmínky pro provozování ţivnosti. Co se týče odborné způsobilosti, tak tu upravují speciální předpisy.
2.4 Živnostenské oprávnění Ţivnostenským oprávněním se chápe oprávnění provozovat ţivnost. U ohlašovacích ţivností vzniká toto oprávnění dnem ohlášení, pokud ohlašovatel splňuje náleţitosti, které stanovuje zákon pro ohlášení a podmínky pro provozování ţivnosti. Pro PO, které se zapisují do OR, toto neplatí. U PO vzniká oprávnění podnikat aţ zápisem do OR. Ţivnostenské oprávnění vzniká u koncesovaných ţivností dnem, kdy nabylo moci právní rozhodnutí o udělení koncese. U PO platí stejná práva jako u ohlašovacích ţivností. Ţivnostenské oprávnění je nepřenositelné na jinou osobu, neţ které bylo vydáno. Oprávnění podnikat má osoba právo aţ do zániku ţivnostenského oprávnění. Zánikem ţivnostenského oprávnění se chápe zánik práva pro provozování ţivností neboli zákaz vykonávat podnikatelskou činnost. K zániku ţivnostenského oprávnění ze zákona dochází např. smrtí podnikatele. Ţivnostenský úřad můţe rozhodnout o zrušení ţivnostenského oprávnění pouze v případech, které stanovuje zákon.
26
3 Právní jednání podnikatele 3.1 Právní jednání Nový občanský zákoník, tedy zákon č. 89/2012 Sb. obsahuje pojem právní jednání, ve starém občanském zákoníku z roku 1964 byl pouţíván ve stejném významu pojem právní úkon. Právní jednání třídíme na jednostranná a dvoustranná. Jednostranným právním jednáním je např. veřejný příslib nebo závěť, naopak dvoustranným jednáním je např. smlouva. Koncepce právního úkonu ze starého občanského zákoníku, která se pouţívala desítky let, se jiţ neuţívá a nahrazuje ji nová koncepce. Pojmy právní úkon a právní jednání nejsou totoţné. Obsah pojmu právního jednání je širší a vyvolává pouze následky, které jsou v něm vyjádřeny, ale také ty, které zásadně plynou ze zákona a zvyklostí.
3.2 Pojem právní jednání Pojmu právní jednání se rozumí jako chování subjektu práva, které vyvolává právní následky. Právními následky se chápe vznik, změna nebo zánik práva či povinností, které: - plynou ze zákona, - jsou v něm uvedené, - plynou ze zvyklostí, - plynou z dobrých mravů, jako pravidel chování - plynou ze zavedené praxe.21 Jestliţe chceme mluvit o právním jednání, potřebujeme projevit vůli navenek tak, aby měla jiţ zmíněné právní následky. Pokud nejde zjistit kvůli nejasnosti nebo nesrozumitelnosti obsah právního jednání ano výkladem, nejedná se o právní jednání. V případě, ţe dojde mezi stranami k dodatečnému vyjasnění, tak se bere, ţe tu právní jednání bylo jiţ od začátku a na vadu se nehledí. NOZ je vázán v §548 vznikem, změnou či zánikem práv na splnění podmínky. Pokud je vázán zánik práv nebo povinností podmínkou, která je nemoţná, pak se k ní nepřihlíţí. §548 odst. 2 téhoţ zákona říká: - je-li podmínka odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou, - je-li podmínka rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jiţ pominou.
21
NOZ §545
27
V případě, ţe z právního jednání neplyne něco jiného, bere se, ţe jednání je odkládací.22 Podmínka je ustanovení vedlejší povahy v právním jednání, dle které jsou právní následky právního jednání závislé na skutečnostech, o kterých jednající během právního jednání neví. Právními následky se rozumí účinky právního jednání.
3.3 Náležitosti právního jednání NOZ upravuje pro platnost právního jednání určité náleţitosti, které jsou pro toto jednání nezbytné. Rozeznáváme 4 skupiny náleţitostí:
Náležitosti právního jednání
subjektu
vůle
projevu vůle
předmětu projevu vůle
Zdroj: vlastní tvorba Náleţitostí subjektu se rozumí, aby osoba, která právně jedná, byla svéprávná. Vůle je podstatou kaţdého právního jednání. Je to psychický vztah jednající osoby. Vůle se řídí právním jednáním a její obsah vyvolává právní následky. Projev vůle musí být srozumitelný, dostatečně určitý a také musí mít náleţitou formu. Předmětem je to, čeho se právní jednání týká, zejména plnění.
3.4 Způsob právního jednání Dle § 546 zák. č. 89/2012 Sb. lze právně jednat konáním nebo opomenutím, a to výslovně nebo jiným způsobem, ale v ţádném případě nesmí vzbuzovat pochybnost o tom, co jednající, tedy osoba, která jednala, chtěla projevit. Můţeme jednat pozitivně, tedy konáním, anebo negativně, a to nekonáním.
22
NOZ §548
28
Právně lze také jednat výslovně, mlčky nebo způsobem, který nevzbuzuje pochybnost o tom, co chtěl jednající vyjádřit a projevit. První výraz právního jednání je výslovně, tj. jednání, které je vyjádřeno slovy. Pokud jde o jednání mlčky, jde o nevýslovný výraz. Při tomto typu jednání osoba nic nekoná, jde o zvláštní druh nekonání. Platí tu dvě zásady: - qui tacet, consentire videtur, tj. kdo mlčí, tak souhlasí - qui tacet, consentire non videtur, tj. kdo mlčí, nelze mít za to, ţe také souhlasí. Třetí výraz není vyjádřen ústně ani slovně, můţeme označit jako konkludentní výraz, je uţ v něčem obsaţen. Konání tedy spočívá v: - dání (latinsky dare) - činění (latinsky facere). O nekonání jde v případě, ţe osoba, která má povinnost něco konat, tak neučiní. Dalším případem je, ţe osoba, která má nějaké právo se zdrţí (omitere), a tím nevyuţije svého práva nebo něco strpí (pati).
3.5 Obsah právního jednání Obsahem právního jednání jsou 3 základní sloţky právního jednání, které se dělí na podstatné (essentialia), nahodilé ( accidentalia negotii) a pravidelné (naturalia). Pravidelné sloţky jsou sloţky, které se vyskytují v právním jednání a na právní jednání nemají negativní vliv. Nejčastěji se jedná o dohodu času a také místo plnění. Nahodilými sloţkami se rozumí sloţky, které se v právním jednání objevují zřídka, tj. nahodile. Nejčastějším příkladem je příkaz. Bez podstatných sloţek by právní jednání nebylo takovým jednáním, kterým má být. Tyto sloţky jsou velice podstatné pro existenci. Pokud v právním jednání tyto sloţky nejsou, se hovoří o zdánlivém právním jednáním. Zdánlivé právní jednání v právu neexistuje. Příkladem je kupní smlouva, u ní musí být vţdy kupní cena a předmět.
3.6 Výklad právního jednání Výklad právního jednání upravuje § 555-558 NOZ. Právní jednání je posuzováno dle svého obsahu. Právní jednání se vykládá dle úmyslu jednajícího, tento úmysl musí být druhé straně znám, či o něm musela vědět. Jestliţe tomu tak není, přisuzuje se právnímu jednání takový význam, jaký by mu dala osoba v postavení toho, jemuţ je určen projev vůle. Jeden výraz můţe být vykládán různými způsoby, v tomto případě se vyloţí v pochybnostech k tíţi toho, kdo výraz vyloţil jako první. 29
3.7 Druhy právních jednání právní jednání podle subjektu
právní jednání podle kauzy
KRITÉRIA PRÁVNÍHO JEDNÁNÍ
adresované a neadresované právní jednání právní jednání mezi živými právní jednání synallagmatické a asynallagmatické právní jednání pro případ své smrti právní jednání formální a neformální právní jednání pojmenované a nepojmenované právní jednání úplatná, bezplatná a smíšená
neúměrné zkrácení a lichva
Zdroj: vlastní tvorba
3.7.1 Právní jednání podle subjektu Právní jednání se dle subjektu dělí na: - právní jednání pouze jedné strany nebo jedné osoby a - právní jednání vícestranné (dvou a více osob). Typickým příkladem pro právní jednání jedné strany je závěť nebo také návrh na uzavření smlouvy. Právní jednání vzniká jeho učiněním. Příkladem vícestranného jednání je smlouva. K právnímu jednání dojde v okamţiku, kdy poslední ze stran učiní právní jednání.
30
3.7.2 Právní jednání dle kauzy Podle kauzy se rozlišuje právní jednání na: - kauzální a - abstraktní. Kauza je bezprostřední hospodářský cíl např. právním důvodem koupit nějakou věc za peníze je kupní smlouva, kauzou je směna zboţí za peníze. Většina právních jednání je kauzálních. Abstraktní právní jednání je občanskoprávní vztah, tento vztah vzniká z abstraktního právního jednání, ve kterém není výslovně vyjádřena kauza, ani z něho nevyplývá. Např. obligatorně abstraktním právním jednáním jsou závazky u cenných papírů. U cenných papírů věřitel kauzu neprokazuje.
3.7.3 Právní jednání adresovaná a neadresovaná Nová právní úprava obsahuje pravidlo, které stanovuje, od kterého okamţiku adresované právní jednání nabývá účinnosti. Ve starém občanském zákoníku tomu tak nebylo. Adresovaná právní jednání mají určitého adresáta, čili jsou určeny konkrétní osobě. Oproti tomu neadresovaná právní jednání nemají ţádného konkrétního adresáta, ale jsou tzv. hotová při svém učinění. Příkladem je podepsání listiny jednající osobou, pak je tu otázka platnosti. Pokud osoba není plně svéprávná, zavedlo se nové pravidlo, které plně odkládá účinky právního jednání adresovaného. Tyto účinky se odkládají do doby, neţ projev vůle dochází do stejné sféry vlivu zástupce této osoby. Další novinkou je také vyvratitelnost právní domněnky a dojití této domněnky, cílem je usnadnění počítání lhůt.
3.7.4 Právní jednání mezi živými Právním jednáním můţeme značit jednání jakéhokoliv druhu uskutečňovaného inter vivos tj. mezi ţivými tvory čili osobami. Typickým právním jednáním mezi ţivými je návrh na uzavření smlouvy nebo smlouva samotná. V ţádném případě nejde o závěť či dědickou smlouvu.
31
3.7.5 Právní jednání synallagnatické a asynallagmatické Práva a povinnosti, která jsou zaloţena právním jednáním se rozdělují podle toho, jestli obě smluvní strany mají povinnost plnit, a zda tyto povinnosti jsou vzájemně podmíněné, provázané, a jestli jsou také vzájemné. Pokud jsou strany povinné plnit navzájem, tak strana, která splnila dluh, můţe poţadovat splnění nebo ho také můţe poţadovat strana, která je ochotna splnit dluh se stranou druhou, a to současně. Synallagmatické právní jednání podmíněně zakládají vzájemnou povinnost. Osoba, která má povinnost při plnění vzájemném plnit napřed, můţe, ale nemusí odmítnout své plnění, a to aţ do té doby, kdy mu bude poskytnuto či zajištěno plnění vzájemné. Toto plnění bude poskytnuto pouze v případě, bude-li ohroţeno okolnostmi plnění druhé strany, a to v tom případě, ţe nastaly, nebyly a také by v ţádném případě neměly být známy, a to kdyţ uzavřel smlouvu. Zák. č. 89/2012 Sb., konkrétně §1913 nám říká, ţe: ,,Jedna strana nemůže odepřít plnění ani odstoupit od smlouvy proto, že dluh druhé strany vzniklý z jiného právního důvodu nebyl splněn řádně a včas.‘‘23
3.7.6 Právní jednání pro případ smrti Pro případ smrti tedy mortis causa se pořizuje odkaz, závěť, dovětek či velmi pouţívaná dědická smlouva. Můţeme sem také zařadit prohlášení o vydědění a osobu, která vykoná závěť nebo osobu, která bude spravovat pozůstalost. Nová úprava občanského zákoníku, tedy zák. č. 89/20012 Sb. nově upravuje podmínky, dle kterých můţeme svého potomka vydědit, upravuje také uzavření dědické smlouvy či zřeknutí se dědického práva. Můţeme také v závěti stanovit správce dědictví nebo vykonavatele závěti. O těchto novinkách je dobré se poradit s notářem.
3.7.7 Právní jednání formální a neformální Pokud nám zákon obligatorně předepisuje nějakou formu právního jednání, jedná se o formální právní jednání. Právní jednání formální je ustanoveno v zák. č. 89/2012 Sb., počínaje §559. Právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu má kaţdý, pouze pokud by byl ve výběru omezen zákonem či ujednáním, tak toto právo nemá.24 Písemná forma právního jednání se vyţaduje pouze u právních jednání, u kterých se zřizuje či převádí věcné právo k věci nemovité. Písemně uzavřená smlouva se dá zrušit nebo
23 24
NOZ § 1913 NOZ § 559
32
změnit pouze písemně. Pokud není právní jednání učiněno ve formě, kterou zákon vyţaduje, je toto jednání povaţováno za neplatné. Aby právní jednání bylo platné, vyţaduje se podpis jednajícího. Podpis můţe být i v elektronické podobě. Pokud jedná v písemné formě osoba, která nemůţe číst nebo psát, musí se seznámit s obsahem právního jednání pomocí speciálních přístrojů a pomůcek, nebo také prostřednictvím osoby, kterou si sama zvolí. Za právní jednání neformální se povaţují taková právní jednání, pro která zákon nestanoví ţádnou formu, ani ji neurčuje. V tomto případě má osoba právo si zvolit jakoukoliv libovolnou formu. Toto libovolné rozhodnutí můţe být omezeno pouze ustanovením zákona, nebo také ujednáním s druhou stranou.
3.7.8 Právní jednání pojmenované a nepojmenované Právní jednání pojmenovaná mají v zákoně nějaké pojmenování, čili název. Zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů měl označení smlouvy v nadpisech jednotlivých oddílů částí, které byly věnované závazkovému právu. Oproti tomu NOZ pojmenovává jednotlivé smlouvy, ale oddíly, ve kterých je daná smlouva uvedena ji označuje dle závazku, které smlouvy je základem.25
3.7.9 Právní jednání úplatná, bezplatná a smíšená Právním jednáním úplatným se rozumí takové právní jednání, u kterého si jednající dá slíbit od druhé strany tzv. vzájemné ekvivalentní plnění. Toto plnění je buď v peněţité hodnotě, nebo také v hodnotě majetkové. Bezplatným právním jednáním je nejčastěji darování. Jedná se o právní jednání, při kterém není slíbeno plnění druhé strany. Bezplatným právním jednáním je mimo darování také zápůjčka. O právní jednání smíšené jde, v případě, ţe jiţ zmíněná druhá strana poskytne nerovnocenné vzájemné plnění.
3.7.10 Neúměrné zkrácení a lichva V současné době známe dva pohledy na smlouvy, které nejsou rovné. Jedním z nich je neúměrné krácení, lat. laesio enormis a druhým pohledem je lichva. Neúměrné krácení nebo také zkrácení přes polovic představuje institut právní ochrany slabší strany. Tento institut má chránit před právním jednáním, které zkracuje její práva, a to bezdůvodně. Tato práva
25 Autorský kolektiv. Občanské právo hmotné. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013. ISBN 978-80-7478-325-8. str.167
33
zkracuje tím, ţe ani zdaleka protiplnění nedosahuje ţádané ekvivalence, a proto představuje zásah mezi lidmi do uspořádání, a to spravedlivého. Zásada ekvivalence se odráţí v úpravě institutu právní ochrany slabší strany. Protiplnění a plnění odpovídají zásadám spravedlnosti a nejsou v tzv. příkrém rozporu. Jiţ ve starém Římě vznikla úprava neúměrného zkrácení. Nyní se upravuje stejný institut vedle rakouského práva, např. francouzský, švýcarský a italský. V současné době se tomuto institutu vytýká v národních, ale i v nadnárodních úrovních, ţe kvůli němu jsou ohroţovány smluvní strany nejistotou.
3.8 Jednání podnikatele ve zvláštních situacích Mimo přímého jednání a také jednání prostřednictvím zákonných či smluvních zástupců mohou podnikatelé jednat ve zvláštních situacích. Právní jednání se musí uskutečňovat pomocí jiných osob. Příkladem je období insolvence a likvidace, nebo také období, kdy je společnost zaloţena, ale není ještě zapsána v obchodním rejstříku.
Jednání podnikatele ve zvláštnéch situacích jednání před zápisem do veřejného rejstříku
likvidace
insolvence
Zdroj: vlastní tvorba
3.8.1 Jednání podnikatele před zápisem do veřejného rejstříku Právnické osoby vznikají dnem zápisu do veřejného rejstříku. Pro obchodní korporace je veřejným rejstříkem obchodní rejstřík, který je veden Krajskými rejstříkovými soudy dle místní příslušnosti soudů. Ze zákona vzniká povinnost pro všechny korporace a také druţstva se zapsat do tohoto obchodního rejstříku. Právnická osoba jedná i v období kdy je korporace zaloţena, ale není ještě zapsáno v OR. Nejčastějšími úkony jsou uzavírání smluv, zejména nájemních, a také pracovních
34
smluv se svými budoucími zaměstnanci. NOZ upravuje tyto situace v § 127, tento paragraf nám říká: Osoba, která takto jedná, je z tohoto jednání oprávněna i zavázána sama. V případě, ţe takto jedná více osob, jsou z jednání oprávněny i zavázány, a to společně a nerozdílně.26 Společnost, která ještě není zapsána v OR, je nazývána předběţnou společností. Tato předběţná společnost převezme účinky tohoto jednání, a to sama na sebe do 3 měsíců od svého zaloţení. Z tohoto jednání je společnost zavázána a oprávněna od počátku. Nejčastěji se sepíše učiněných jednání. Tento seznam se dále předloţí statutárnímu orgánu společnosti ke schválení v uvedené lhůtě. U obchodních korporací bude schválením pověřena valná hromada a u osobní společnosti se o schválení postarají společníci. Naopak z tohoto jednání zůstanou zavázány osoby, které jednaly, a to před jejím vznikem. Schválení právních jednání oznámí statutární orgán všem zúčastněným.
3.8.2 Likvidace V zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů je stávající úprava likvidace detailně propracovaná, proto se aţ na drobné změny přebírá do nové právní úpravy (NOZ) pro všechny PO. Dle NOZ § 187 odst. 1 se likvidací rozumí: „Účelem likvidace je vypořádat majetek zrušené právnické osoby (likvidační podstatu), vyrovnat dluhy věřitelům a naložit s čistým majetkovým zůstatkem, jenž vyplyne z likvidace (s likvidačním zůstatkem), podle zákona.”27 PO do likvidace vstupuje dnem, ke kterému je zrušena, nebo také můţe být prohlášena za neplatnou. Pokud PO, která je zapsaná do OR vstoupí do likvidace, likvidátor navrhne zapsání do veřejného rejstříku zápis vstupu do likvidace. V době likvidace PO pouţívá název své společnosti s dodatkem „v likvidaci”. Jestliţe PO vstoupí do likvidace, nikdo za ni nesmí právně jednat mimo rozsah, který je stanoven v § 196 NOZ. Zákaz právního jednání pro tuto osobu je od doby, kdy se dozvěděla, ţe PO vstoupila do likvidace. Při vstupu PO do likvidace příslušný orgán povolá této osobě likvidátora. Likvidátor je osoba, která můţe být členem statutárního orgánu společnosti. V případě, ţe zanikne funkce likvidátora ještě předtím, neţ zanikla PO, příslušný orgán musí povolat nového likvidátora, a
26 27
NOZ § 127 NOZ § 187 odst. 1
35
to bez zbytečného odkladu. Jestliţe je PO v likvidaci a likvidátor nebyl povolán, vykonají jeho působnost všichni členové statutárního orgánu.28 K likvidaci PO můţe být povoláno i několik likvidátorů, v tomto případě tvoří kolektivní orgán. Jestliţe PO vstoupila do likvidace a nebyl jí povolán likvidátor dle § 189 NOZ, jmenuje této PO likvidátora soud, a to bez návrhu. Pokud soud rozhodl o zrušení PO, tak také jmenuje likvidátora. Soud také můţe odvolat likvidátora, pokud neplní své povinnosti a jmenuje nového likvidátora.29 Dle § 191 odst. 1 nebo 2 můţe soud jmenovat likvidátorem člena statutárního orgánu i bez jeho souhlasu. Takto jmenovaný likvidátor nemůţe ze své funkce odstoupit, ale můţe podat návrh soudu o zproštění funkce, pokud by pověřenou práci nemohl vykonávat spravedlivě. Pokud nelze jmenovat likvidátora podle § 191 dost. 1, 2, ani 3, tak ho jmenuje soud ze zapsaných osob do seznamu insolvenčních správců.30 Likvidátorovi, kterého jmenoval soud, musí třetí poskytnout součinnost v rozsahu, ve kterém ji musí poskytnout insolvenčnímu správci. Okamţikem svého povolání nabývá likvidátor působnosti statutárního orgánu. 31 Likvidátor odpovídá za řádný výkon funkce stejně jako člen statutárního orgánu. Pouze soud odvolá likvidátora, kterého sám jmenoval likvidátorem. Odměnu a způsob vyplácení mzdy likvidátorovi určuje ta osoba, která ho povolala. Jestliţe PO nabyla dědictví či odkaz s doloţením času, s příkazem nebo s podmínkou musí likvidátor dodrţet tato omezení. Likvidátor v průběhu likvidace uspokojuje přednostně pohledávky zaměstnanců, pokud je PO v úpadku tak toto ustanovení neplatí. Likvidátor má povinnost oznámit všem věřitelům vstup PO do likvidace. Povinností likvidátora je také zveřejnit vstup do likvidace všem věřitelům bez zbytečného odkladu alespoň dvakrát za sebou nejméně s dvoutýdenním odstupem. Další povinností likvidátora je sestavit ke dni vstupu PO do likvidace soupis jmění a zahajovací rozvahu PO. Tento soupis jmění vydá likvidátor kaţdému z věřitelů, který o něj poţádá. Zjistí-li v průběhu likvidace likvidátor, ţe PO je jiţ v úpadku, tak musí podat ihned insolvenční návrh. Pokud likvidační podstata nestačí ke splnění všech dluhů, uhradí se jako první náklady likvidace, v druhé řadě se uspokojí pohledávky zaměstnanců a aţ potom pohledávky ostatních věřitelů. Pokud není moţné uhradit pohledávky celé skupině, uhradí se poměrně.
28
NOZ § 189 odst. 2 NOZ § 191 odst. 2 30 NOZ § 191 odst. 4 31 NOZ § 193 29
36
Věřitelé, kteří si převezmou likvidační podstatu, kaţdému náleţí poměrem vypočítaný podíl dle výše jejich pohledávek, zbytek jejich pohledávky zaniká. Pokud věřitel odmítne převzetí likvidační podstaty, bere se jako zaniklá.32 Hned jak likvidátor dokončí předání likvidační podstaty, tak musí vyhotovit konečnou zprávu o průběhu likvidace. V této zprávě musí uvést, jak naloţil s likvidační podstatou, popř. jak se naloţí s likvidačním zůstatkem. Ke stejnému dni musí vyhotovit účetní závěrku. K této účetní závěrce se připojuje podpisový záznam. Vyhotovenou konečnou zprávu a návrh na pouţití likvidačního zůstatku likvidátor předloţí té osobě, která ho jmenovala. Aţ po uspokojení práv všech věřitelů se můţe vyplácet podíl na likvidačním zůstatku formou záloh. Likvidace končí pouţitím likvidačního zůstatku, odmítnutím či převzetím likvidační podstaty věřiteli. Poslední povinností likvidátora je podání návrhu do 30 dnů od skončení likvidace na výmaz PO z veřejného rejstříku.33 „Zjistí-li se neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku
nebo objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany, soud na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zruší výmaz právnické osoby, rozhodne o její likvidaci a jmenuje likvidátora. Kdo vede veřejný rejstřík, do něho podle tohoto rozhodnutí zapíše obnovení právnické osoby, skutečnost, že je v likvidaci a údaje o likvidátorovi. Od obnovení se na právnickou osobu hledí, jako by nikdy nezanikla.”34
3.8.3 Insolvence Do insolvence se podnikatel dostává, pokud má více věřitelů a není schopen dostat svým závazkům, které jsou déle jak 30 dnů po splatnosti. Insolvence neboli platební neschopnost je stav, kdy dluţník není schopen splácet své dluhy, přestoţe vyvíjí snahu je splácet věřiteli. Dluţník tak nemůţe splnit své závazky vůči věřitelům. Podnikatelovi majetkové vztahy vůči věřitelům jsou řešeny v rámci insolvenčního řízení, které upravuje zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení. Tento zákon je téţ nazýván insolvenční zákon. Soud dle tohoto zákona můţe dluţníkovi zakázat, aby jakkoliv nakládal se svým majetkem. Také můţe pouze omezit dluţníkova práva. Soud také přiděluje dluţníkovi insolvenčního správce. Postavení insolvenčního správce upravuje zák. č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. V případě, ţe ještě není rozhodnuto o úpadku, můţe soud přidělit dluţníkovi tzv. předběţného správce. 32
NOZ § 203 odst. 1 NOZ § 207 34 NOZ § 209 33
37
3.8.3.1 Insolvenční správce Insolvenční správce je jako dluţník procesním subjektem insolvenčního řízení. Insolvenční správce je FO, která je zapsána v seznamu insolvenčních správců. Činnost insolvenčních správců povoluje Ministerstvo spravedlnosti. Insolvenčním správcem můţe být i v. o. s. či společnost zahraniční, člen statutárního orgánu vykonává jeho funkci. Dnem nabytí právní moci má insolvenční správce oprávnění vykonávat tuto funkci. Vţdy má být bezúhonný, právně způsobilý a musí mít vysokoškolské vzdělání a skládá zkoušku insolvenčního správce. Je poţadovaná praxe v oboru a to nejméně 3 roky. Insolvenční správce je povinen jednat svým jménem, a to na účet dluţníka.35 „Insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou dlužníku, věřitelům nebo třetím osobám způsobil tím, že při výkonu své funkce porušil povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupoval s odbornou péčí. Této odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, jen když prokáže, že škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení.”36 Insolvenční správce má právo disponovat právy a povinnostmi dluţníka. Tyto práva a povinnosti vyplývají z insolvenčního zákona, ale i z rozhodnutí insolvenčního soudu. Prvotním právem insolvenčního správce je disponování dluţníkovo majetkovou podstatou, dále rozhodování o záleţitostech, které plynou z obchodu. Můţe také uzavírat smlouvy a činit potřebné právní jednání. Do jeho funkce spadá také oprávnění a povinnost plnit práva a povinnosti zaměstnavatele, zastupuje úpadce ve sporech s věřiteli, vykonává daňové náleţitosti. Dalším právem je pověření zaměstnance svého či dluţníkovo soudním jednáním, ale také i jiným řízením. Účastníky insolvenčního řízení jsou dva subjekty, kterými jsou dluţník a věřitel. V době úpadku má podnikatel právo poţádat o zrušení svého ţivnostenského oprávnění. Má omezená práva, proto musí doloţit souhlas insolvenčního správce, aby byla jeho ţádost o zrušení úplná. Funkce insolvenčního správce zaniká dnem, kdy se zruší povolení k výkonu této činnosti. Dalším důvodem je smrt nebo výpověď. S osobou, se kterou bylo zahájeno insolvenční řízení, ať uţ se jedná o FO či PO, tak je tato osoba evidována v rejstříku dluţníků, který je veřejně přístupný na stránkách justice: vloţit odkaz. Tento
35 36
Zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení § 40 Zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení § 37
38
rejstřík dluţníků je součástí insolvenčního rejstříku. Evidence osob je po dobu pěti let, a to od ukončení insolvenčního řízení pravomocně. Po době pěti let jsou údaje vymazány.
39
4 Jednání podnikatele v nové právní úpravě 4.1 Jednání podnikatele Jednání podnikatele, tedy fyzické nebo právnické osoby bývá nejčastěji realizováno ve dvou základních rovinách, kterými jsou přímé jednání a zastoupení. O přímé jednání půjde v případě, ţe fyzická osoba bude jednat samostatně, kdeţto právnická osoba bude jednat prostřednictvím statutárního orgánu. V případě, ţe si tyto osoby zvolí pro jednání zástupce se jedná o zastoupení, tedy jednání nepřímé. Jestliţe jsme si zvolili zástupce, tak zástupce jedná svým jménem na účet zastoupeného. „Nová právní úprava v tomto ohledu zavádí výraznou změnu patrnou u právnických osob. Koncepce jednání právnických osob byla přijata po vzoru německé právní úpravy (Organschaftliche Vertretung).”37 Německá právní úprava oproti české právní úpravě chápe teorii, která se nazývá teorie fikce právnické osoby jako osoby fiktivní či umělé. Tyto organizované útvary jsou tvořeny zákonem a jejich účelem je slouţit veřejnému nebo soukromému zájmu lidu. Z tohoto důvodu je nelze stavět na stejnou úroveň jako fyzické osoby, které s přirozenými právy disponují. Adekvátní změnu přináší skutečnost, ţe za zastoupení, tedy jednání nepřímé je povaţováno přímé jednání právnické osoby, které je uskutečňováno jejím statutárním orgánem. Přímé jednání u právnických osob nebude připadat v úvahu vlivem nového pojetí právnických osob. Nově se tedy vychází z toho, ţe právnické osoby vůli nemají, ale přičítá se jim vůle určitých fyzických osob. Formuje se sloţitějším procesem, a to prostřednictvím projevu vůle společníků, kteří například hlasují na valné hromadě. Proto zákon stanoví, popřípadě bude otázkou zakladatelského právního jednání, jakým způsobem a v jakém rozsahu budou členové orgánů za právnickou osobu rozhodovat a nahrazovat její vůli.38 Výčet osob oprávněných k zastupování právnických osob v nové právní úpravě zůstal stejný. Právní úkony mohou činit za právnické osoby členové jejích statutárních orgánů, prokuristé a osoby zmocněné na základě plné moci či osoby, které byli pověřeny určitou činností, popřípadně zaměstnanci, opatrovník a jiní zákonní zástupci.
37
KORBEL František. Smluvní zastoupení v novém občanském zákoníku. Bulletin advokacie. 2011, č. 5. ISSN 1210-6348. str. 46 38 NOZ § 151 odst.
40
4.2 Přímé jednání fyzických osob U FO rozeznáváme dvojí právní způsobilost. U těchto osob rozumíme přímým jednáním situaci, kdy podnikatel projevuje svou vůli navenek, a to sám. Výhodou tohoto jednání je, ţe podnikatel má situaci stále pod kontrolou, a tím nevzniká ţádné riziko neţádoucích jevů, které se mohou vyskytnout v souvislosti se zastupováním zákonným nebo smluvním. Pro osobní jednání podnikatele je předpokladem jeho způsobilost k právům a povinnostem. Tato právní způsobilost vzniká narozením a končí smrtí člověka. Nově se nazývá právní osobnost. Další způsobilostí je způsobilost k právním jednáním, která vzniká dovršením 18-ti let.
39
Nový občanský zákoník nahrazuje tuto způsobilost pojmem
svéprávnost. Tuto svéprávnost můţeme získat i emancipací. Před dovršením zletilosti můţe jedinec nabýt svéprávnosti s přivolením soudu a se souhlasem zákonného zástupce, dosáhl-li věku 16let a pokud je sám schopen se ţivit a obstarat si své záleţitosti.40 Svéprávnosti se také nabývá uzavřením manţelství, pokud se rozvedeme tak tuto svéprávnost neztrácíme.41 Osoby, které jsou nezletilé a mají omezenou svéprávnost, jsou způsobilé pouze k právním úkonům, které jsou přiměřené jejich rozumové a volní vyspělosti. Pokud udělí zákonný zástupce nezletilému, který nenabyl svéprávnosti souhlas k určitému právnímu jednání, je nezletilý schopen sám právně jednat. Tento souhlas můţe být poté omezen, či vzat zpět. „Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, není nikdy, bez ohledu na obsah ostatních ustanovení, způsobilý jednat samostatně v těch záležitostech, k nimž by i jeho zákonný zástupce potřeboval přivolení soudu.”42 Můţeme se také zmínit o tzv. deliktní způsobilosti. „Deliktní způsobilost mají všechny právnické osoby a ty osoby fyzické, jejichž mentální schopnosti (dané zejména věkem) a momentální duševní stav (příčetnost) dovolují, aby fyzická osoba rozpoznala protiprávnost (škodlivost) svého jednání a mohla je ovládnout. Stejně postupně jak u nezletilého vzniká a rozvíjí se jeho způsobilost k právním úkonům, vzniká a rozvíjí se též jeho deliktní způsobilost. U zletilých osob, které nebyly zbaveny způsobilosti k právním úkonům, se deliktní způsobilost presumuje, tzn. má se za prokázanou, dokud není prokázán opak. Deliktní způsobilost tedy spočívá na schopnostech každého, rozpoznat následky svého jednání (rozumová vyspělost) a ovládnout jej (volní vyspělost). Stejně jako způsobilost k právním úkonům, vzniká deliktní
39
NOZ §30 odst. 1 NOZ §37 odst. 1 41 NOZ §30 odst. 2 42 NOZ §36 40
41
způsobilost v plném rozsahu dosažením zletilosti za předpokladu, že fyzická osoba netrpí duševní poruchou, která by vylučovala rozpoznávací a ovládací složku. Před dosažením zletilosti se deliktní způsobilost posuzuje individuálně se zřetelem ke konkrétnímu právnímu úkonu nezávisle na věku či duševní poruše podle toho, zda byl nezletilý schopen rozpoznat následky chování a ovládnout jej. Nedostatek deliktní způsobilosti vždy vylučuje obecnou odpovědnost, u objektivní odpovědnosti záleží na okolnostech jejího vzniku.” 43
4.3 Zastoupení Základem pro zastoupení je jednání zástupce za jinou osobou jejím jménem. Podstatou je, ţe z jednání zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Zastoupení tohoto typu je zastoupení přímé. Zastoupení nepřímé je jednání zástupce svým jménem a to na účet zastoupeného např. ve smlouvě komisionářské nebo ve smlouvě mandátní. Zástupce jedná vţdy osobně. Vyţaduje-li tzv. nutná potřeba dalšího zástupce, musí zastoupený projevit souhlas. V případě více zástupců se počítá, ţe můţe kaţdý z nich jednat samostatně. Můţe se stát, ţe zástupce překročí tzv. zástupčí oprávnění nebo pokud za něj právně jedná jiná osoba, která k tomu oprávnění neměla, v tom případě právní jednání zavazuje přímo zastoupeného ke schválení tohoto překročení. Zastoupený můţe po zástupci poţadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, nebo také můţe poţadovat, aby nahradil škodu. Zastoupení nám upravuje Nový občanský zákoník, např. Hlava III, § 436 až 488, avšak zachovává dělení na zákonné a smluvní. Zastoupení je v novém občanském zákoníku rozděleno dle právního důvodu jeho vzniku. Rozlišujeme tedy smluvní zastoupení a zákonné zastoupení a opatrovnictví.
4.4 Smluvní zastoupení podnikatele V našem ţivotě občas nastanou situace, kdy rádi vyuţijeme moţnost nechat se někým zastoupit, tzv. třetí osobou např. při vstupování do právních vztahů, kterými jsou podpisy smluv nebo jednání. V případě, ţe se do takové situace dostaneme, dohodneme si vybraným zástupcem zastoupení, a to smlouvou o zastoupení. Zastupovat nás můţe jak fyzická tak právnická osoba. Za právnickou osobu jedná její statutární orgán, nebo jiná osoba k danému úkonu zmocněná.
43
Deliktní způsobilost nezletilých a odpovědnost za škodu [online]. 2015 [2015-03-30]. Dostupné z: http://www.e-advokacie.cz/cs/clanky/deliktni-zpusobilost-nezletilych-a-odpovednost-za-skodu
42
4.4.1 Plná moc Právním důvodem vzniku zastoupení není plná moc, ale jiţ zmíněná smlouva o zastoupení. Plná moc pouze deklaruje třetí osobě, ţe zmocnitel, tedy zastoupený chce, aby zmocněnec, tedy zástupce jednal jeho jménem. Rozsah zmocnění závisí na rozhodnutí jednotlivce. Strany se mohou dohodnout, ţe plná moc bude udělena pouze na předem určené právní jednání či více právních jednání. V případě jednoho právního jednání zákon neukládá povinnost plnou moc učinit v písemné formě. Vţdy je ale lepší učinit plnou moc v písemné formě. Při písemné formě se předejde případným nedorozuměním či nejasností. Povinností zástupce je být loajální k zastoupenému, tedy hájit jeho zájmy. Nemá proto mezi nimi docházet ke konfliktu. V ţádném případě nesní zástupce upřednostňovat své zájmy nad zájmy zastoupeného. V případě, ţe by se tak stalo, musíme být aktivní a oznámit osobě, se kterou zmocněnec jednal svůj nesouhlas. V písemné formě bude plná moc vyţadována, jestliţe se nevztahuje pouze k určitému jednání, ale jedná se o tzv. generální plnou moc. Jestliţe právní jednání vyţaduje předem určenou formu, je nutné, aby plná moc byla udělena ve vyţadované formě. Kdyby tak nebylo učiněno, mohlo by nám to v praxi vyvolat potíţe. Pokud musí být právní jednání učiněno formou notářského zápisu, tak musí být i plná moc učiněna formou notářského zápisu, např. změna stanov, společenské smlouvy nebo zastoupení na valné hromadě. Zmocnitel můţe vţdy od zmocnění odstoupit, tohoto práva se nelze v ţádném případě vzdát. Je tu moţnost se odvolat zmocnění, v tomto případě lze navázat na důvody, na kterých se strany dohodly. Lze odstoupit pouze od předem sjednaných důvodů. Lze se i předem domluvit, ţe zmocnění nemůţe být odvoláno. Smluvní zastoupení můţe zaniknout z těchto důvodů: Pokud zmocněnec splní dohodnutý úkol, resp. pokud vykoná právní jednání, na které bylo zastoupení omezeno, smluvní zastoupení zaniká. Druhým důvodem je odvolání zmocnění zmocnitelem. Pokud chceme, aby za nás uţ zmocněnec nejednal, musíme mu to oznámit. Kdybychom mu to neoznámili dále by nás jednání zmocnitele naším jménem zavazovalo. Dalším důvodem je výpověď zmocnění zmocněncem nebo smrt jedné ze stran.
4.4.2 Prokura Prokura označovaná také jako obchodní plná moc. „Odlišně od obchodního zákoníku, který k míře péče, k níž je prokurista povinen, mlčel, upravuje nový občanský zákoník povinnost prokuristy jednat s péčí řádného hospodáře. Nově je též postaveno najisto, že 43
prokurista není oprávněn přenést prokuru (jako celek) na třetí osobu, ani sám za podnikatele další prokuru udělit.”44 Prokura je speciálním obchodněprávním institutem v kodexu občanského práva v rámci smluvního zastoupení. Uplatňuje se pouze v podnikatelských vztazích. Prokura je velmi široká plná moc pro jednání prokuristy jménem podnikatele ve všech záleţitostech při provozu podniku. Prokura nezahrnuje oprávnění udělovat prokuru či ji přenášet na jinou osobu. Prokura se váţe na podnikání provozované v podniku, proto bude rozsah prokury podmíněn druhem a také povahou provozu podniku. Prokuru uděluje podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku, nezáleţí, zda je jím osoba fyzická nebo právnická. Za osobu právnickou uděluje prokuru pouze její statutární orgán. Prokura se uděluje pouze osobě fyzické, nikoli osobě právnické. Funkce prokuristy je nepřenositelná a prokurista tuto funkci musí vykonávat osobně. Prokuristou nemusí být zaměstnanec podniku či společník v obchodní společnosti. Pokud podnikatel udělí prokuru více osobám, a kaţdá osoba je k zastupování a podepisování oprávněna samostatně, nebo pokud je potřeba souhlasného projevu vůle všech prokuristů či alespoň dvou z nich, jedná se o kolektivní prokuru. Jestliţe je prokura udělena více osobám, musí návrh na zápis do obchodního rejstříku obsahovat, zda kaţdý prokurista jedná samostatně nebo kolik prokuristů bude muset jednat společně. Prokura je účinná dnem zápisu do obchodního rejstříku a ztrácí účinnost výmezem z tohoto rejstříku. Velmi důleţitý a pro právní závaznost zajímavý je podpis prokuristy, ke kterému se musí spolu s uvedením firmy podnikatele připojit i dodatek, který označuje prokuru, např. „prokurista” nebo také zkratka „pp” nebo „ppa”. Výmazem z obchodního rejstříku prokura nezaniká, pouze pozbývá jiţ zmíněné účinnosti. Nezaniká ani smrtí podnikatele. Prokura zaniká převodem nebo pachtem obchodního závodu či pobočky, na kterou se vztahovala.
4.5 Zákonné zastoupení a opatrovnictví Zákonné zastoupení je opakem dobrovolného smluvního zastoupení. K tomuto druhu zastoupení dochází přímo ze zákona, podnikatel na něj nemá ţádný vliv. Obecná právní úprava upravuje zákonné zastoupení a opatrovnictví v hlavě III počínaje § 457, NOZ. Zákonný zástupce ani opatrovník nesmí v ţádném případě jednat za zastoupeného v těchto případech, kterými jsou vznik nebo zánik manţelství, výkon rodičovských práv a 44
Prokura v novém občanském zákoníku [online]. 2014 [2015-04-10]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/prokura-v-novem-obcanskem-zakoniku?browser=mobi
44
povinností, a nebo pořízení zástupce pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění. Zákonný zástupce ani opatrovník nedostává ţádnou odměnu za zastoupení. Existuje však jedna výjimka, která se týká spravování jmění zastoupeného. V tomto případě můţe soud rozhodnout o odměně pro zástupce či opatrovníka, a to v přiměřené výši dle časové náročnosti a také dle výnosů, které za dobu spravování vznikly na majetku zastoupeného. Pro zástupce platí pravidlo, aby činil pouze úkony běţné povahy. Nejtypičtějším příkladem zákonného zastoupení je zastoupení rodičem, toto zastoupení upravuje NOZ § 892 a následující. Novinkou, kterou upravuje § 38 a násl. v NOZ je tzv. předběţné prohlášení. V případě, ţe by nás v průběhu ţivota či stáří postihla některá z duševních chorob, kterou je např. Alzheimerova nemoc nebo demence. V tomto případě si můţeme dopředu zvolit svého zástupce, kterému důvěřujeme. Další zastoupení je zastoupení členem domácnosti, které nám upravuje § 49 a násl. NOZ. Členem domácnosti se chápe potomek, sourozenec, manţel, partner, předek nebo osoba, která ţila se zastoupeným minimálně tři roky ve společné domácnosti. Tento druh zastoupení je dalším institutem zastoupení. Dalším zastoupením je dobrovolné zastoupení např. vzájemné zastoupení manţelů, které upravuje § 696 a také zastoupení zaměstnancem, které je téţ dobrovolným zastoupením. Toto zastoupení je upraveno v § 166. Zaměstnanec je oprávněn ke všem jednáním, které vyplývají z jeho pracovní pozice. Opatrovníka jmenuje člověku soud, pokud je to potřebné k ochraně opatrovance, či kdyţ to vyţaduje veřejný zájem. Při jeho jmenování bere soud v potaz názor opatrovance. Nejčastěji bývá opatrovníkem někdo z rodiny, kdo má o něj zájem. Tento zájem by měl být dlouhodobý a váţný. Soud stanoví opatrovníka osobě, která: -má omezenou svéprávnost, -neznámého pobytu, - neznámé, zúčastněné na určitém právní jednání - které zdravotní stav působí obtíţe při správě jmění nebo hájení práv. Opatrovanec můţe také sám navrhnout osobu, která by se o něj měla starat. Pokud opatrovníkem není nikdo z uvedených osob, soud stanoví veřejného opatrovníka. Tímto opatrovníkem je nejčastěji obec. Soud musí také v rozhodnutí uvést práva a povinnosti určeného opatrovníka. Základní povinností je udrţování kontaktu mezi opatrovníkem a opatrovancem. Soud také můţe jmenovat kolizního opatrovníka, a to v případě střetu zájmů zákonného zástupce se zájmy zastoupeného.
45
Opatrovanec nebo osoba jemu blízká můţe poţádat soud o jmenování opatrovnické rady. Ta se musí skládat minimálně ze tří členů, kteří jsou blízcí opatrovanci. Rada má za úkol kontrolovat opatrovníka. Při zvolení opatrovnické rady jsou omezeny rozhodování opatrovníka za opatrovance. Opatrovník nesmí sám rozhodnout v těchto případech, kterými jsou změna bydliště, zásahy do integrace, umístění opatrovance do uzavřeného ústavu a dispozice s majetkem. Soud můţe na ţádost opatrovníka opatrovnickou radu zpět odvolat, ale také můţe odvolat opatrovníka, kdyby neplnil své povinnosti. Opatrovník můţe být udělen i právnické osobě, a to, aby spravovala záleţitosti a hájila její práva. Toto zastoupení bývá ojedinělé.
46
5 Práva a povinnosti podnikatele 5.1 Povinnosti podnikatelů vůči správním orgánům Jsou to povinnosti podnikatele vůči správním orgánům, kterými jsou Ţivnostenský úřad, Finanční úřad, Česká správa sociálního zabezpečení, úřad práce, zdravotní pojišťovna. Podnikatel má povinnost vůči ţivnostenskému úřadu ohlásit ţivnost, ve které musí fyzická osoba uvést: jméno, příjmení, státní občanství, bydliště, rodné číslo. Pokud provozuje ţivnost prostřednictvím odpovědného zástupce je povinen uvést údaje, které jsem jiţ uvedla týkající se jeho osoby. Zahraniční fyzické osoby musí uvést bydliště, které je mimo území České republiky a místo pobytu v České republice, jestliţe byl povolen. Umístění organizační sloţky podniku v České republice, dále je povinen uvést údaje týkající se vedoucího organizační sloţky podniku. Ještě musí uvést místo a předmět podnikání, který musí být přesně definován dle ţivnostenského zákona. Identifikační číslo osoby, pokud mu bylo přiděleno. Provozovnu, ve které bude provozování ţivnosti zahájeno po vzniku ţivnostenského oprávnění. V poslední řadě musíme ještě uvést datum ukončení provozování ţivnosti. Podnikatel je ze zákona povinen oznámit ţivnostenskému úřadu: zahájení a ukončení provozování ţivnosti, a to nejméně 3 dny předem. Taktéţ je podnikatel povinen zajistit, aby provozovna byla způsobilá pro výkon ţivnosti dle předpisů, a aby byla pro kaţdou provozovnu ustanovena odpovědná osoba. V oznámení podnikatel uvede: název obchodní firmy nebo jméno a příjmení, identifikační číslo osoby, sídlo, zahraniční osoba adresu svého pobytu na území České republiky, adresu provozovny a předmět podnikání, datum zahájení nebo ukončení provozování ţivnosti v provozovně a právní titul uţívání provozovny.
5.2 Povinnost podnikatele vést účetnictví Podle zák. č. 563/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o účetnictví se povinnost vést účetnictví vztahuje na podnikatele, kterými jsou: - PO se sídlem na území ČR, - zahraniční osoby podnikající na území ČR, - FO zapsané v OR jako podnikatelé, - Ostatní FO, jestliţe jejich obrat nepřesáhl za předcházející kalendářní rok částku 6 miliónů Kč, dle zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, 47
- FO, které jsou účastníky sdruţení bez právní subjektivity, - Ostatní FO vedoucí účetnictví dle svého rozhodnutí nebo jim to ukládá zvláštní předpis - organizační sloţky státu. Zákon označuje osobu, která je povinna vést účetnictví jako účetní jednotku. Podnikatel má povinnost dodrţovat směrné účtové osnovy, označování a uspořádání poloţek účetní závěrky a vymezení závěrek.
5.3 Práva a povinnosti podnikatele jako zaměstnavatele Práva a povinnosti podnikatele jako zaměstnavatele upravuje zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Zaměstnavatel dle § 30 odst. 2, zákoníku práce smí vyţadovat před vznikem pracovního poměru v souvislosti s jednáním od FO, která se u něj uchází o práci údaje, které souvisejí bezprostředně s uzavřením pracovní smlouvy. Zaměstnavatel je povinen dle § 31, téhoţ zákona před uzavřením pracovní smlouvy FO seznámit s právy a povinnostmi, které pro ni vyplývají z pracovní smlouvy. Zaměstnavatel je také povinen tuto osobu informovat o odměňování za vykonanou práci a o zvláštních právních předpisech, které se vztahují k dané práci, která je předmětem pracovního poměru. Další povinností zaměstnavatele vyplývající ze zákona je, aby se FO před uzavřením pracovní smlouvy podrobila vstupní lékařské prohlídce, která je stanovena ve zvláštním právním předpisu. V § 37 téhoţ zákona se píše, ţe zaměstnavatel je povinen informovat zaměstnance v případě, ţe pracovní smlouva neobsahuje údaje o jeho právech a povinnostech. Zaměstnavatel ho musí informovat do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru, toto platí, i pokud se změní údaje v pracovní smlouvě. Pokud zaměstnavatel posílá zaměstnance na území jiného státu, aby tam vykonával práci, je povinen ho předem seznámit s předpokládanou dobou trvání tohoto vyslání. V této době mu samozřejmě bude vyplácena mzda či plat. Od vzniku pracovního poměru je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci dle pracovní smlouvy a platit mu za práci, kterou vykoná plat nebo mzdu. 45 Také mu musí vytvářet podmínky, které stanovuje právní předpis, smlouva nebo podmínky, které jsou stanovené vnitřním předpisem. „Právo na uspokojivé pracovní podmínky a ochranu zdraví při práci patří k základním právům garantovaným ústavou i listinou základních práv a svobod. Nejen legislativně, ale i
45
Zákon číslo 262/2006 Sb., zákoník práce. § 38
48
eticky by úsilí o předcházení úrazů a nemocí z povolání mělo patřit k samozřejmým povinnostem každého podnikatele.”46 Zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je zákonnou povinností zaměstnavatele. Zaměstnavatel je povinen alespoň jednou za rok organizovat prověrky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zaměstnavatel má povinnost zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech a jiné informace o rizicích. Zaměstnavatel má právo dát zaměstnanci výpověď z těchto důvodů: - „ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část”,47 - pokud se zaměstnavatel či jeho část přemisťuje, - zaměstnanec se stane nadbytečným, - jestliţe zaměstnanec nesmí dále konat svou práci dle lékařského posudku, - „poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 31 a), zákoníku práce”48
5.4 Ohlašovací a registrační povinnost podnikatele Po zahájení podnikatelské činnosti: -se musí FO zaregistrovat u správce daně jako poplatník daně z příjmů fyzických osob, u správy sociálního zabezpečení (dále jen SSZ), také musí oznámit změnu zdravotní pojišťovně, - Po se musí u správce daně zaregistrovat jako poplatník daně z příjmů právnických osob, případně u SSZ a jiných institucí. Je tu zpětná kontrola pro splnění těchto povinností. Ţivnostenský úřad má povinnost sdělit údaje o ţivnosti a podnikateli správce daně, úřadu práce, SSZ, Českému statistickému úřadu a organizaci, která vede registr všech pojištěnců zdravotního pojištění. Všechny podnikatelské subjekty jsou povinny vystupovat při výkonu své činnosti pod svou obchodní firmou, pokud jsou zapsány do OR. Fo, které nejsou zapsané do OR mají povinnost jednat pod svým jménem a příjmením, nezapsané PO mají povinnost jednat pod svým názvem. Povinností kaţdého podnikatele je uvádět na objednávkách, obchodních dopisech, fakturách údaj o své firmě, jménu nebo názvu, sídle nebo místu podnikání a identifikačním čísle. Podnikatel, který je zapsán v OR má povinnost předkládat rejstříkovému soudu listiny ve dvojím vyhotovení, které jsou pak zakládány do sbírky listin. 46
VEBER Jaromír a Jitka SRPOVÁ. Podnikání malé s střední firmy. Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 97880-247-2409-6. str. 256 47 Zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce § 52 48 Zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce § 31 a)
49
Jestliţe je PO či FO zaměstnavatelem, musí rozšířit registraci u správce daně o plátcovství daně z příjmů ze závislé činnosti. Na SSZ je povinností se registrovat jako plátce pojistného za zaměstnance. Dále je nutné nahlásit na pojišťovnu oznámená o nástupu zaměstnance do zaměstnání. Podnikatel se musí přihlásit u pojišťovny Kooperativa, a. s. k zákonnému pojištění.49 Velmi závaţná povinnost pro podnikatele se týká zaměstnávání osob s pracovní schopností, která jim byla změněna.
5.5 Daňová povinnost Ve chvíli kdy se podnikatel rozhodne o vhodné právní formě svých podnikatelských aktivit, by se měl začít zabývat povinnostmi spojenými s daněmi a jejich odvodem. Kaţdá právní forma má svá daňová specifika, a to v oblasti výše zdanění, nebo typu daní, ale i v povinné registraci či výkazových povinností. Česká republika upravuje daňový zákon tzv. soustavou zákonů, které obsahují tyto daně:
z příjmů Přímé majetkové Daně univerzální Nepřímé selektivní Zdroj: vlastní tvorba Přímé daně z příjmů se dále dělí na: - daň z příjmů FO a - daň z příjmů PO. Přímé daně majetkové se dělí na: - daň z nemovitostí, 49
VEBER Jaromír a Jitka SRPOVÁ. Podnikání malé s střední firmy. Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 97880-247-2409-6. str. 85
50
- daň silniční a - daň převodovou. Daní z nemovitostí je například daň ze staveb či z pozemků a převodovou daní se rozumí daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí. Nepřímou univerzální daní je daň z přidané hodnoty. Nepřímé selektivní daně se dále dělí na daně spotřební a ekologické. Spotřební daní se chápe daň z uhlovodíkových paliv a maziv, daně z alkoholu a daň z cigaret a tabákových výrobků. Daní ekologickou je daň ze zemního plynu a některých dalších plynů, daň z pevných paliv také daň z elektřiny. Dle své ekonomické povahy se dani velmi podobá clo, povinné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, ale také pojistné na veřejném zdravotním pojištění. Jak jiţ bylo zmíněno, daňový systém ČR tvoří soustava zákonů, které upravují jednotlivé daně. Podnikatel se dozví v tomto předpise základní informace od daňové povinnosti, čili kde a jak by se měl registrovat, jak probíhá kontrola daní, jaké má on sám práva a povinnosti vůči správci daně. Také se v něm dozví, co vyplývá z neplnění jeho povinností, tedy jaké mu hrozí případné sankce. Základní povinností podnikatele je registrovat se u příslušného správce daně. Správci daně se musí sdělovat relevantní informace, a pokud nastanou nějaké změny, musí se mu ohlásit. Dnem kdy podnikatel dostane povolení k podnikání či zahájí jinou samostatně výdělečnou činnost je povinen podat přihlášku k registraci u příslušného Finančního úřadu, a to do 30 dnů ode dne zahájení podnikání. Kromě základních povinných údajů se v přihlášce k registraci uvádějí i druhy daní, ke kterým podnikateli vznikne daňová povinnost. V průběhu podnikání lze tyto daně měnit na základě oznámení. Důleţitou povinností daňového plátce je podávat daňové přiznání. Ke kaţdé dani je stanovená lhůta. Rozeznáváme 3 druhy daňového přiznání: - řádné, - mimořádné a - opravné. „Řádné daňové přiznání je takové, které je finančnímu úřadu odevzdáno ve stanovené lhůtě jako první. Pokud daňový subjekt po odevzdání řádného daňového přiznání zjistí nesrovnalosti ve vypočtené daňové povinnosti, a to ještě před uplynutím stanovené lhůty pro podání daňového přiznání, je povinen podat opravné daňové přiznání. Pokud již uplynula
51
stanovená lhůta, bude podáno dodatečné daňové přiznání.” 50 Ve výjimečných případech správce daně můţe dodatečně doměřit daň.
50
VEBER Jaromír a Jitka SRPOVÁ. Podnikání malé s střední firmy. Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 97880-247-2409-6. str. 214
52
Závěr Cílem mé bakalářské práce bylo popsat postavení podnikatele v českém právním řádu, definovat právní formy podnikání, které jsou pro něj přípustné a přiblíţit jeho práva a povinnosti. Co se týká podnikání v České republice tak začít podnikat v ČR je velice náročné. Právní systém, legislativa, neustále se měnící daňové zákony. Je jen málo oborů v podnikání kde člověk nepotřebuje vysoké investice před zahájením činnosti. Dále musí člověk vzít v potaz především riziko podnikání. Kdyţ je člověk v zaměstnání má jistou výplatu, zaměstnavatel mu zajistí práci, pracovní podmínky. Kdyţ však podnikáme tak to co si nezařídíme prostě a jednoduše nemáme. Na úspěšné podnikání má vliv i řada faktorů umístění provozovny, zvolený obor podnikání, sortiment nabízených sluţeb, ceny, přístup k zákazníkovi, konkurence, kvalitní a spolehlivý dodavatelé, solventní odběratelé. Začínající podnikatel si musí uvědomit, ţe nebude mít pracovní dobu 8 hodin denně, ale od rána do večera, přesněji řečeno dle potřeb zákazníků. Musí si uvědomit, ţe nejprve se mu bude postupně vracet vloţený kapitál a pak aţ moţná se začne dosahovat zisku. Nejvíce rizikové podnikání si myslím, ţe je kdyţ podnikáte jako OSVČ a zaměstnáváte zaměstnance. Podnikatel ručí celým svým majetkem, zodpovědnost a starosti s tím, ţe se musí zajistit práce pro zaměstnance, včas jim vyplácet výplaty. Přičemţ dotace od Úřadu práce na vytvoření pracovního místa v roce 2014 jsou daleko niţší neţ v roce 2013 a předcházejících letech. Podnikatelé mohou čerpat i dotace od Evropské unie, ale veškerá administrativa s tím spojená je tak náročná, ţe mnozí podnikatelé to vzdávají ještě před podáním ţádosti. Další problematikou je získání finančních prostředků z cizích zdrojů. Drobní začínající podnikatelé mají většinou problémy se zajištěním získání úvěru pro počáteční investice. Někteří a myslím si, ţe jich je hodně například podcení nebo ani nemusí podcenit, ale spíše nevidí do celkové problematiky podnikání a všeho co je s tím spojené a dostanou se do finančních problémů, protoţe se podnikání nevyvine dle jejich představ a nejsou schopni tyto úvěry splácet a při tom ještě investovat do stávajícího podnikání. Nemalý problém pro některé menší podnikatele je i v oblasti nemocenské. Zaměstnavatel je povinen platit zaměstnancům nemocenskou místo státu náhradou mzdy aţ do 14 dne pracovní neschopnosti. Kdyţ si představíme, ţe v praxi podnikatel zaměstnává na plný úvazek na základě pracovního poměru dva zaměstnance a jeden z nich začne marodit tak dříve to bylo tak, ţe zaměstnanec, který byl v pracovní neschopnosti, dostával nemocenské dávky od okresní správy sociálního zabezpečení a zaměstnavatel měl tak moţnost zaměstnat 53
po dobu nemoci svého zaměstnance někoho jiného například formou dohody a finančně ho to nestálo o moc víc. Dnes musí vyplatit nemocenskou formou náhrady za mzdu sám podnikatel, a tudíţ mu někdy jiţ nezbývají finanční prostředky, aby z nich byl schopen platit „dalšího zaměstnance navíc”, který vykoná činnost za zaměstnance, který marodí. Kdyţ vezmeme v potaz, ţe běţné nemoci například nachlazení trvá týden maximálně 14 dní, myslím si, ţe je toto opatření při srovnání s výší odvodů, které zaměstnavatele odvádí do státního rozpočtu opravdu nespravedlivé a ţe drobným podnikatelům jejich podnikání nikterak neulehčuje. Vysvětlili jsme si, co znamená pojem podnikatel, podnikání, registrace podnikatele, fyzická a právnická osoba, jednání, nejdůleţitější legislativní poţadavky pro podnikání, obecné rysy podnikatele a podnikatelské riziko, a jaké jsou moţnosti podnikání, tedy, ţe můţeme podnikat jako fyzická či právnická osoba. Dále jsme si řekli, jaké máme druhy právního jednání a v jakých situacích můţe podnikatel sám jednat. Ke konci této práce jsme se dozvěděli jaké má podnikatel práva a povinnosti a jakými zákony se musí řídit. Myslím si, ţe cíl mé bakalářské práce byl splněn.
54
Použitá literatura Knižní zdroje Autorský kolektiv. Občanské právo hmotné. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013. ISBN 978-80-7478-325-8. HRDÝ Milan.Strategické finanční řízení a investiční rozhodování. Plzeň: BILANCE, 2008. ISBN 80-86371-50-6. str. 70 KORBEL František. Smluvní zastoupení v novém občanském zákoníku. Bulletin advokacie. 2011, č. 5. ISSN 1210-6348. POHL Tomáš. Právní systém v České republice II. Praha: Institut svazu účetních, 2004. ISBN 80-86716-07-4. SALACHOVÁ Bohumila. Právo v podnikání. Ostrava, 2008. ISBN 978-80-87071-816. ŠTENGLOVÁ Ivana. Obchodní zákoník., ve znění pozdějších předpisů. Komentář. 13. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-354-7. VEBER Jaromír a Jitka SRPOVÁ. Podnikání malé s střední firmy. Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 978-80-247-2409-6. Právní předpisy zákon číslo 89/2012 Sb., Nový občanský zákoník zákon číslo 90/2012 Sb., Zákon o obchodních korporacích zákon číslo 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení zákon číslo 262/2006 Sb., zákoník práce zákon číslo 435/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání Internetové zdroje bulletin-advokacie.cz: prokura v novém občanském zákoníku, autor Mgr. Klára Hurychová 20.10.2014 [online] Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/prokura-v-novem-obcanskemzakoniku?browser=mobi bezplatnapravniporadna.cz: Kdo je fyzická osoba, definice, vysvětlení pojmu, autor Mgr. Lukáš Mohyla 21.2.2010 [online] Dostupné z: http://bezplatnapravniporadna.cz/online-zdarma/ruzne/pravnicky-slovnik/296-kdo-jefyzicka-osoba-definice-vysvetleni-pojmu.html
55
bezplatnapravniporadna.cz: Kdo je právnická osoba, definice, vysvětlení pojmu, autor Mgr. Lukáš Mohyla 21.2.2010 [online] Dostupné z: http://bezplatnapravniporadna.cz/online-zdarma/ruzne/pravnicky-slovnik/298-kdo-jepravnicka-osoba-definice-vysvetleni-pojmu.html eadvokacie.cz: deliktní způsobilost nezletilých a odpovědnost za škodu autor Petr Hulán datum – neuvedeno [online] http://www.e-advokacie.cz/cs/clanky/deliktni-zpusobilost-nezletilych-a-odpovednostza-skodu podnikatelskyweb.cz: akciová společnost – valná hromada, autor Bc. Michaela Sobotková 2014 [online] http://www.podnikatelskyweb.cz/akciova-spolecnost profispolecnost.cz: obchodní zákoník – veřejná obchodní společnost [online] http://www.profispolecnosti.cz/legislativa/229-obchodni-zakonik-verejna-obchodnispolecnost Použité zkratky NOZ
Zákon číslo 89/2012 Sb., Nový občanský zákoník
ZOK
Zákon číslo 90/2012 Sb., Zákon o obchodních korporacích
OR
Obchodní rejstřík
FO
Fyzická osoba
PO
Právnická osoba
ŢR
Ţivnostenský rejstřík
ŢÚ
Ţivnostenský úřad
SSZ
Správa sociálního zabezpečení
Seznam tabulek Tabulka číslo 1………………………………………………………………………………16
56
