Právní následky zrušení manželství rozvodem

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Právní následky zrušení manželství rozvodem Bakalářská práce

Autor:

Lucie Kovářová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Alena Polívková

Duben 2012

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

Karlovy Vary dne 28. 4. 2012

Lucie Kovářová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé práce, paní Mgr. Aleně Polívkové za její odborné vedení při zpracovávání daného tématu a poskytnutí odborného materiálu, dále bych ráda poděkovala Mgr. Alešovi Váňovi za jeho cenné připomínky a praktické rady z oblasti právní problematiky.

Anotace: Cílem mé bakalářské práce bylo zpracování tématu „Právní následky rozpadu manželství rozvodem“. Analyzovala jsem dostupnou literaturu, informační zdroje pro danou oblast a definovala právní úpravy zániku manželství za dob starého Říma, v českých zemích před sto lety a nyní. Následně jsem specifikovala problémy současné doby v řešení otázek spojených s rozpadem manželství.

Zvolené téma je v dnešní době velmi aktuální,

vzhledem k vysoké rozvodovosti manželství, po které zůstává mnoho rodin nekompletních s různými problémy, a to jak sociálními, tak finančními. Klíčová slova: Manželství, nezletilé děti, příčiny rozvodu, společné jmění manželů, výživovací povinnost, vypořádání majetku.

Annotation: The aim of my bachelor´s thesis was to adapt the topic „Legal consequences of marital break-up by divorce. I analysed the accessible literature, the sources of information for set field and I defined the legal regulations of the ending of marriage during the era of ancient Rome, in the area of Czech countries one hundred years ago and at present time. Then I specified the problem of present time and solutions connected with break-up of the marriage. The chosen topic is quite actual because of the hight divorce rate which makes many families incomplete and causes many problems, especially the social as well as the financial ones. Key words:

marriage, underage children, causes of divorce, community property of a married couple, nutritional obligation, property settlement

Obsah Úvod ........................................................................................................................... 6 1. Manželství a rozvod za doby starého Říma ............................................................ 7 1.1. Římská rodina ........................................................................................... 7 1.2. Uzavření manželství ve starém Římě ............................................................ 8 1.2.1. Věno ...................................................................................................... 8 1.3. Zánik manželství .......................................................................................... 10 2. Situace před 100 lety v Čechách ........................................................................... 11 2.1. Všeobecný obč. zákoník .............................................................................. 11 2.2. Zákon o právu rodinném .............................................................................. 12 2.3. Věno v buržoazní společnosti ...................................................................... 14 2.4. Rozvod ......................................................................................................... 15 3. Právní následky rozpadu manželství současnosti ................................................. 16 3.1. Úvod do současné právní úpravy ................................................................. 16 3.2. Rozvod manželství ....................................................................................... 19 3.2.1. Rozvod nesporný ................................................................................. 20 3.2.2. Rozvod sporný ..................................................................................... 21 3.2.3. Důvody rozvodu .................................................................................. 21 3.3. Práva nezletilých dětí a péče o ně ................................................................ 24 3.3.1. Dohoda rodičů o úpravě styku s dětmi pro dobu do rozvodu a po rozvodu ...................................................................... 25 3.3.2.Střídavá a společná péče....................................................................... 27 3.4. Majetkové vyrovnání po rozvodu ................................................................ 29 3.4.1. Předmanželská smlouva ...................................................................... 29 3.4.2. Majetkové vyrovnání po rozvodu........................................................ 30 3.4.3. Zrušení, zúžení a rozšíření společného jmění manželů ....................... 35 3.4.4. Vypořádání majetku ............................................................................ 37 3.4.5. Dohoda o vypořádání majetku ............................................................ 38 3.4.6. Žaloba na vypořádání společného jmění manželů............................... 40 3.4.7. Rozsudek soudu ................................................................................... 40 3.5.Příjmení po rozvodu ...................................................................................... 41 4. Úprava vyživovací povinnosti po rozvodu ........................................................... 42 4.1.Vyživovací povinnost k dětem...................................................................... 42 4.2.Výživné mezi manžely .................................................................................. 46 5. Mediace – řešení pro futuro ................................................................................. 48 Závěr ......................................................................................................................... 50 Seznam použité literatury ......................................................................................... 51

5

Úvod Rozpad rodiny, a rozvod manželství je vždy velkým zásahem do života každého z nás, ať jsme „přímým“ účastníkem, tedy rozvádějícím se manželem, či pouze „přihlížejícím“, třeba dítětem či příbuzným rozvádějícího se páru. V České republice se s touto situací musí vyrovnávat až 65% rodin, které se v současné době rozvádí či o rozvodu uvažují. Kromě zkušeností z mé práce finančního poradce, díky které jsem toto téma také zvolila, jsem při zpracování této práce vycházela z citovaných pramenů odborné literatury a rozhovorů s pracovníky advokátních kanceláří. Zvolené téma je velmi aktuální, závratnou rychlostí stoupá počet neúplných rodin. Vysoký počet rozvodů v posledních letech, který spíše stoupá, než klesá, je alarmujícím stavem současné společnosti. Pravděpodobně i z tohoto důvodu je odborné literatury ke studiu této problematiky poměrně velké množství. Ve své práci se nepokouším o „napravení“ společnosti či nabízení řešení snížení vysokého počtu rozvodů, mým hlavním cílem je analyzovat dostupné informace a charakterizovat základní problémy, s kterými se potýkají rozvedení partneři a to včetně statistických údajů, které jsou velmi výmluvné. Zvolené téma je velmi široké, proto jsem zvolila ke zpracování pouze některé aspekty rozvodu a to ty nejčastější. Svoji bakalářskou práci jsem rozdělila do celkem pěti hlavních kapitol. První dvě kapitoly této práce budou věnovány historickému vývoji, první bude zahrnovat analýzu uzavírání manželství a rozvodů ve starém Římě, druhá kapitola se bude soustředit na dobu před cca 100 lety a na období po 2. světové válce. Ve třetí kapitole se budu zabývat právními následky rozpadu manželství v současné době, včetně majetkového vyrovnání a rozdělení péče o děti. Budu se soustředit na zpracování tématu, jakým způsobem rozvod probíhá, a co všechno musí rozvádějící se podstoupit, aby rozvod byl právně účinný, a to včetně této péče o děti i rozdělení majetku Čtvrtá kapitola bude vypovídat o úpravě vyživovacích povinností po rozvodu, a to jak rodičů k dětem, tak rodičů k sobě navzájem. Poslední kapitola, pátá, se bude zabývat mediací, poměrně novým oborem, který vstupuje i do oblastí rozvodů a od kterého se očekává významná pomoc při řešení tak závažného životního kroku, jakým rozvod bezesporu je.

6

1.

Manželství a rozvod za doby starého Říma

V době za starého Říma se většina záležitostí řešila jiným způsobem než v době současné, stejně tak odlišně se řešily situace v oblasti práva, soudů, trestů za různé přečiny, a právních důsledků manželství a rozvodů. Právnická literatura dnešní doby se odvolává na různé dochované učebnice římského práva – již zde můžeme nalézt první odlišnost od současného práva – a to např. zcela zásadní rozdělení osob na svobodné a otroky, možnost uzavření konkubinátu či otrocké manželství. Mezi nejstarší dochovanou „právnickou“ literaturu můžeme zařadit tzv. zákon dvanácti desek, na jejichž základě vzniklo množství právnické literatury. Svobodný člověk podle římského práva měl práva a povinnosti, disponoval

právní

subjektivitou, byl právní osobností. Římské právo však svobodné občany rozlišovalo ještě dále a to na svobodné od narození (tzv. Ingenuové) a bývalé otroky, kteří svobodu získali propuštěním (tzv. Libertinové). Úplná právní subjektivita zůstávala pouze Ingenuům, Libertinové byli ve svých právech kráceni, a to i po několik generací. Jedna z hlavních zásad římského práva vycházela z přesvědčení, že žena není rovnocenná muži a proto byla právní způsobilost žen velmi omezena a žena byla zcela podřízena muži. Ženy byly zcela vyloučeny také z politického života.

1.1.

Římská rodina

Hlavou římské rodiny byl otec – pater familias. Ten v rodině vykonával veškerou moc, opatroval rodinný majetek – nad ním i nad lidmi v rodině měl neomezená práva. Byla to tzv. patriarchální rodina. Z literatury je možné se dočíst, že pater familias byl „jediným plně oprávněným a nikomu jinému neodpovědným členem rodinného kolektivu“. V praxi to znamenalo, že jen on mohl vlastnit veškerý majetek, jeho moci byli podřízeni veškeří členové rodiny – manželka, děti, snacha, vnoučata. Ti byli na pater familias zcela závislí, a jako podřízení členové

nemohli o ničem rozhodovat, neměli žádná práva, ničím

nedisponovali. Pater familias byl muž, římský občan, dospělý – tedy starší 14i let, byl „sui iuris“, tj. ten, který není nikomu podroben. Pocházel buď z rodiny, kde jeho otec zemřel, a on převzal jeho místo, nebo to byl muž, který byl z původní rodiny propuštěn.

7

1.2.

Uzavření manželství ve starém Římě

K posouzení rozdílů následků rozpadu manželství rozvodem mezi starým Římem a dnešní dobou, je nejprve nutné obeznámit se se vznikem manželství. Hlavním znakem římského manželství byla „vůle muže vzít si ženu a mít ji jako manželku a legitimní matku svých děti“ – byl to svazek uzavíraný zejména v zájmu muže, kdy se žena uzavřením manželství podrobila moci manžela, opustila svoji původní rodinu a vstoupila do nové. Na manžela současně přecházel veškerý majetek ženy. Tak, jako je muž „pater familias“, tak byla manželka – vdaná žena - „mater familias“. Nicméně v římském právu se uznávala zásada, že žena je v postavení k manželovi dcerou a ve vztahu k vlastním dětem „v postavení sestrou“. Manžel jako hlava rodiny měl právo s manželkou volně nakládat a trestat ji, mohl také ustanovit poručníka ve své poslední vůli. Uzavření manželství 1- matrimonium legitimum – vznikalo smlouvou mezi mužem a ženou, kteří museli projevit svou vůli a být k danému aktu způsobilí.

Toto manželství nemohli uzavřít

nedospělci – tedy ženy do 12 let, muži do 14 let, duševně choří, impotenti a ti, kteří žili v manželství, které doposud trvalo a nebylo ukončeno, tedy rozvedeno. Dále římské právo uvádí tzv. relativní překážky uzavření manželství – tyto překážky vylučují manželství jen s určitými osobami, mezi které patřily např. pokrevní příbuzní, švagrovství, rozdíly ve stavu, poručenství, rozdílné náboženství, a trestný čin. 2 - Pokud byli na sňatku zainteresovány další osoby, např. pater familias, byl nutný i jeho souhlas. Zásnuby neměly v římském právu žádné právní důsledky, nebylo možné zažalovat ani jednu ze stran, která odstoupila od slibu, a nebylo možné ani žádat náhradu škody.

1.2.1. Věno Ve starém Římě bylo věno považováno za majetek, či majetkové poskytnutí, ženou muži, aby mu ulehčila náklady, které měl se zakládáním nové rodiny. Věno nebylo právní povinností, manželství mohlo být uzavřeno i bez poskytnutí věna, nicméně bylo žádoucí a běžné, aby věno poskytnuto bylo. Věno přijímal manžel, popřípadě, pokud byl ještě

8

podroben moci otcovské, přijímal věno tchán nevěsty, tedy pater familias celé rodiny, kam žena přicházela. Předmětem věna mohlo být vše, co rozmnožovalo jakýmkoliv způsobem manželův majetek, tedy nejenom majetek hmotný, ale také věcná práva k věcem cizím, pohledávky a další. Věno mohla zřídit buď sama manželka nebo některá jiná osoba za ni – při zřizování věna mohlo být provedeno odhadnutí a ocenění předmětů, která se dávala věnem. Dělo se tak zejména proto, aby byla známa cena předmětů a věcí, např. pro budoucí skončení manželství bylo předem jasné, kolik bude muset manžel bývalé manželce vyplatit, případně, pokud vinou manžela se o část věna přišlo, byla již jejich cena předem známa. Původně platilo, že se věno stávalo vlastnictvím manžela a ten s ním mohl volně, bez jakéhokoliv omezení, disponovat. Pozdější omezení zavedla legislativní opatření Oktaviána Augusta, který zakázal manželům zcizování nemovitostí bez souhlasů manželek. Oktavián Augustus zavedl dva zákony, které měly čelit úpadku rodinného života, klesající porodnosti a nechuti k manželskému životu – oba zákony se označují společným názvem Les Iulia a Papia Poppaea.

Tyto zákony postihovaly více svobodné osoby (v latině

caelibes), naproti tomu přinášely výhody těm, kteří měli více dětí – ženy s více dětmi navíc osvobozovaly od poručenství nad nimi. K těmto zákonům se navíc začalo přísně stíhat cizoložství. V původní úpravě římského manželství tedy manželka vlastní majetek neměla a ten, který měla, připadl manželovi. V té době existovala kromě manželství „in mano conventio“ také manželství tzv. volná, bez moci nad manželkou, kde manželství nemělo žádný vliv na majetkové poměry obou manželů, a v tomto manželství muž nesl veškeré náklady spojené s chodem rodiny a domácnosti a zejména měl povinnost poskytovat své manželce i dětem stravu i ostatní výhody, přiměřené svému postavení ve společnosti. Tak, jak se šířila „volná“ manželství, tak se stávalo zvykem, že se žena pojišťovala proti rozvodu alespoň majetkově - z tohoto zvyku se stala postupem doby praxe, že se ženě vrací věno za všech okolností., a to i v případě, že nebylo vymiňováno. Žalobu na vrácení věna mohla podat pouze manželka, a tento nárok se považoval za její osobní právo. Manžel

9

měl povinnost vydat věno tehdy, pokud manželství zaniklo rozvodem nebo manželovou smrtí, v případě úmrtí manželky zůstalo věno vdovci. Zde se objevuje situaci, kde si při navrácení věna mohl manžel odečíst určité „náklady, srážky z objemu věna – a to například na každé dítě 1/6, maximálně však polovinu z celkové částky, nebo za špatné mravy manželky, případně si také mohl odečíst určitou část za majetek, který mu manželka zcizila. Oproti tomu – pokud probíhal rozvod, a to z viny manžela, částka k vrácení věna manželky se naopak zvyšovala.

1.3.

Zánik manželství

Zánik manželství ve starém Římě byl, stejně jako v době dnešní, možný ze dvou důvodů – a to v případě smrti jednoho z manželů nebo zánik manželství rozvodem. Nás bude zajímat zánik manželství rozvodem a to buď vůlí obou manželů – divortium – rozvod nebo vůlí jen jednoho a to tzv. zapuzením – repudium. Pokud žil muž se ženou v manželství po dobu jednoho roku, vznikla mu nad ženou tzv. „manus“, tedy něco jako moc. V případě, že se žena této moci nechtěla podřídit, vzdálila se na 3 noci z manželského domu, tím se moc začala oslabovat a muži začínala běžet nová, roční lhůta. Toto jakési vydržení manželské moci nad ženou je upraveno tzv.ususem – již zmíněnou nejstarší římskou právní památkou – Zákonem dvanácti desek. 1 Manželství s manželskou mocí mohl ukončit jen muž jako nositel moci – rozvod se v tomto případě prováděl formálně a muž svoji manželku propouštěl ze své moci. Žena se následně vracela do svého rodného domu. Manželství volné, bez manželské moci, uznávalo pouze pravidlo „manželství nezakládá soulož, ale souhlas“ – stačil tedy jakýkoliv projev souhlasu a žádné další formality nebyly nutné. Oblíbenou metodou bylo „uvedení do manželova domu – deductio in domum mariti – za přítomnosti sedmi svědků. Toto volné manželství mělo mimo jiné např. pro oba tu

1

HRUŠÁKOVÁ, Milana. Sňatek a paragrafy: platnost a neplatnost manželství, zasnoubení, formy sňatku, občanský sňatek, církevní sňatek a jejich průběh, překážka příbuzenství, bigamie, duševní poruchy, svatby s cizinci a v cizině. Vyd. 1. Praha: Computer Press, 2000, 76 s. Právní rady. ISBN 80-722-6396-X., strana 9

10

výhodu, že byli osvobozeni od povinnosti svědčit proti sobě. Postupem času těchto manželství přibývalo a definitivně „vyhrála“ až za doby vlády Justiniána. Manželství volné, které bylo bez manželské moci nad ženou, se „rozvádělo“ neformálním způsobem, mohlo být ukončeno jak jednostranným projevem jak muže, tak ženy. Octavián Augustus podmínky rozvodů následně výrazně zpřísnil a začal vyžadovat projev před sedmi dospělými občany jako svědky tohoto „rozvodu“.

2. Situace před 100 lety v Čechách

2.1. Všeobecný obč. zákoník Právní úprava pro vstupování do manželství se v českých zemích po roce 1900 řídila Všeobecným občanským zákoníkem (Allgemeines BBurgerliches Gesetzbuch)

z roku

1811, který na našem území byl v platnosti až do 1.1.1950 a vycházel z církevní formy sňatku. Rodinné právo spadalo do kompetencí kanonického práva – katolická církev měla až do 16.století výlučně v rukou zákonodárství ve věcech rodinných a manželských. Všeobecný občanský zákoník upravoval v § 45 i zasnoubení – díky zasnoubení, se souhlasem rodičů, vznikal dceři nárok na věno a trestní zákoník té doby znal skutkovou podstatu svedení pod slibem manželským. V roce 1870 byl pak zaveden povinný civilní sňatek pro osoby, které nenáležely k žádné státem uznané církvi a pro bezvěrce.2 V této době byl nejzásadnější podmínkou pro vstup do manželství souhlas otce pro všechny neplnoleté snoubence. Plnoletosti se dosahovalo ve věku 24 let, od roku 1919 byla snížena hranice dospělosti u nás na 21 let. V případě sňatku dcery pro vůli rodičů ztrácela nárok na věno i výbavu, což prakticky znamenalo i ztrátu ženicha a syn se vydával nebezpečí vydědění – sňatky proti vůli a bez souhlasu rodičů znamenaly v této době projev neúcty k otci.

2

HRUŠÁKOVÁ, Milana. Sňatek a paragrafy: platnost a neplatnost manželství, zasnoubení, formy sňatku, občanský sňatek, církevní sňatek a jejich průběh, překážka příbuzenství, bigamie, duševní poruchy, svatby s cizinci a v cizině. Vyd. 1. Praha: Computer Press, 2000. Právní rady. ISBN 80-722-6396-X.

11

2.2.

Zákon o právu rodinném

Po vzniku Československé republiky v roce 1918 byla přijata tzv.manželská novela (zákon č.320/1919 Sb.) s platností od roku 1919, která na celém území Československé republiky zavedla jednotný právní režim, a to fakultativní možnost výběru mezi civilní formou sňatku či církevní. Působnost této manželské novely se vztahovala i na Slovensko. Podle této manželské novely byly upraveny i vztahy v rodině – veškeré vztahy zde byly založeny na principu nadřízeného postavení muže v rodině i v manželství. Otci v rodině náležela tvz. moc otcovská. Všeobecný zákoník občanský rozlišoval i mezi dětmi, které se narodily v manželství a které mimo něj. Možnost „výběru“ uzavření manželství (civilní nebo církevní sňatek) trvala až do 1.ledna 1950 – od tohoto data vstoupil v účinnost zákon o právu rodinném č.265/1949 Sb., - na území Československa se v tomto zákoně objevila historicky první právní forma majetkového společenství mezi manžely. Jednalo se zde o zásadní změny právní úpravy majetkových poměrů v manželství – byl zde zaveden tzv. institut zákonného majetkového společenství manželů, jehož rozsah vyplýval přímo z tohoto zákona. Cílem bylo nové upravení rodinných vztahů, které byly odděleny od majetkových občanskoprávních vztahů. První komentáře k této nové právní úpravě majetkových vztahů mezi manžely po roce 1950 označily zákonné majetkové společenství za nový institut socialistického manželského majetkového práva. Tato nová právní úprava měla odstranit údajné předchozí podřízení osobních vztahů manželů vztahům majetkovým. K podstatě nového zákona byly vysloveny různé názory -

První reakce na nově zavedený institut byly motivované spíše politickými než věcnými důvody. Komentářový výklad označil institut za jednu z nejvýznamnějších pokrokových vymožeností socialistického manželského práva vedle zásady důsledné rovnoprávnosti žen a mužů.

12

-

Podle jiného názoru zákonné společenství není spoluvlastnictvím, ale zvláštním rodinně-právním poměrem.3

Tímto zákonem o právu rodinném byla zrušena možnost uzavření sňatku církevní formou a manželství mohlo být uzavřeno jen před orgánem státu, tedy před tehdejšími místními národními výbory. Ustanovení zákona o právu rodinném v § 7 výslovně uvádí, že „sňatkové obřady náboženské jsou dovoleny; smějí však být vykonávány až po uzavření manželství podle tohoto zákona“.4 Zákon též upravil rovnost muže a ženy a jejich postavení v rodině a zrovnoprávnil děti narozené mimo manželství.

V rodinných vztazích byla zrušena tzv. moc otcovská a

nahrazena tzv. mocí rodičovskou, kdy měli oba rodiče stejnou moc nad dětmi. Rodiče měli též povinnost spravovat majetek svých dětí, které byly nezletilé, s péčí řádného hospodáře. V době na začátku 20.století zastávaly nejdůležitější roli majetkové poměry rodiny. Hospodářskou nutností a nezbytným předpokladem pro vstup do manželství byla ženina fyzická způsobilost k těžké práci a to zejména u živnostníků a řemeslníků. Stejně tak byl nutným předpokladem i jistý peněžitý obnos, který mohl být použit jako nutná investice do osamostatnění se nové rodiny. U proletariátu, který byl zbaven jakéhokoliv majetku a byl odkázán pouze na vlastní práci, byla takto uzavřená manželství životní nutností. Zde tedy je patrné, že manželství byla uzavírána zejména jako peněžní záležitost, uzavřením manželství vzniklo určitě majetkové společenství manželů. V buržoazních kruzích byly skutečným motivem uzavření manželství opět materiální důvody, vzájemná náklonnost snoubenců zde hrála jen podřadnou roli. Buržoazie sice ukládala zpravidla manželům povinnost se milovat, nicméně této „povinnosti“ bylo učiněno zadost prohlášením při oddacím obřadu, že do manželství vstupují dobrovolně. V této době byly naprostou samozřejmostí svatební smlouvy, upravující majetkové poměry mezi budoucími manžely – bývala pro ně povinně předepsána forma notářského zápisu a

3

DVOŘÁK, Jan a Jiří SPÁČIL. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře: platnost a neplatnost manželství, zasnoubení, formy sňatku, občanský sňatek, církevní sňatek a jejich průběh, překážka příbuzenství, bigamie, duševní poruchy, svatby s cizinci a v cizině. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2000, 282 s. Právní rukověť. ISBN 978-807-3575-977. str. 46 4

HRUŠÁKOVÁ, Milana. Sňatek a paragrafy: platnost a neplatnost manželství, zasnoubení, formy sňatku, občanský sňatek, církevní sňatek a jejich průběh, překážka příbuzenství, bigamie, duševní poruchy, svatby s cizinci a v cizině. Vyd. 1. Praha: Computer Press, 2000. Právní rady. ISBN 80-722-6396-X., str. 12

13

v některých případech existovala i veřejná registrace v obchodních knihách pro eventuelní budoucí věřitele, kteří takto nemohli být uvedeni v omyl, co se týče majetku dlužníka.

2.3.

Věno v buržoazní společnosti

V buržoazní společnosti se na začátku 20. století pokládalo za samozřejmé poskytnutí věna dceři – zákon přímo ukládal rodičům či prarodičům povinnost toto věno vyplatit a to ve výši jejich společenskému postavení. Dívky tedy měly zajištěn právní nárok na toto věno a mohly se ho domáhat i soudní cestou. Jak zde bylo již uvedeno, povinnost rodičů vyplatit věno zanikla, uzavřela-li dcera sňatek bez jejich vědomí či proti jejich vůli. Pokud manželství trvalo, náleželo věno manželovi, který s ním mohl volně disponovat – směl disponovat s kapitálem, pokud bylo věno poskytnuto v penězích a mohl využívat užitků z podstaty, pokud byla věnem poskytnuta nemovitost. Věno přecházelo do vlastnictví ženy až po smrti jejího manžela. Synové od svých rodičů na věno neměli právní nárok, rodiče byli povinni dát synovi pouze výbavu pro první zařízení domácnosti. Nicméně v praktickém životě i výbavu do domácnosti přinášela nevěsta. Z výše uvedeného je zřejmé, že ve svých majektových důsledcích bylo uzavření manželství mnohem finančně nákladnější pro rodinu nevěsty než pro rodinu ženicha. Tato povinnost přinést věno byla pro mnoho rodičů o to závažnější, pokud měli větší počet dcer – jejich uzavření manželství mohlo pro rodiče znamenat úplné hospodářské zhroucení. V předpisech o majetku manželů během trvání manželství byla upevněna mužova nadvláda i právně, neboť buržoazní právo vycházelo z potřeb rodiny, kde muž vydělával a živil rodinu a proto měl mít dostatečnou moc, aby mohl využívat ženina majetku pro své podnikání.

Toto uspořádání se zdá být spravedlivé, a to zejména v době, kdy ženy

nepracovaly a svoji činnost vykonávaly pouze v domácnosti, ve skutečnosti se výdělečná práce muže mohla uskutečňovat pouze díky podpoře ženy, která zajišťovala veškerou domácnost a péči o děti.

14

2.4.

Rozvod

Rozvod v této době byl, zejména pro ženu, stigmatem, který si nesla po zbytek života. Bylo tedy „žádoucí“ v manželském svazku vytrvat, což se také v praktickém životě dělo. V období první republiky byla nicméně úroveň rozvodovosti poměrně vysoká, což dokládá i následující tabulka:

Tabulka č. 1 – Grafické znázornění počtu rozvodů od r. 1900 - 1945

Rok

Počet sňatků

Počet rozvodů

Míra rozvodovosti

1900

76 383

0

0

1905

72 835

0

0

1910

75 921

0

0

1915

38 610

0

0

1919

123 263

2 056

1,66%

1920

135 714

3 618

2,66%

1925

96 787

4 585

5,01%

1930

101 158

4 962

5,01%

1935

85 247

6 359

7,45%

1945

80 133

9 410

11,74%

Zdroj: Český statistický úřad, zpracování vlastní

15

3. Právní následky rozpadu manželství současnosti

3.1. Úvod do současné právní úpravy Současná právní úprava stavu manželského se řídí zákonem č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění novel. Tento zákon nabyl účinnosti k 1.4.1964 a byl výsledkem kodifikace rodinného práva – jednalo se o novelu současného zákona. Pro vyjasnění pojmů manželství a rozvod cituji definici danou zákonem: § 3 Zákona o rodině (dále jen „ZoR“) : „Manželství se uzavírá svobodným a úplným souhlasným prohlášením muže a ženy o tom, že spolu vstupují do manželství učiněným před obecním úřadem pověřeným vést matriky, popřípadě úřadem, který plní jeho funkci (dále jen „matriční úřad“) nebo před orgánem církve nebo náboženské společnosti, oprávněné k tomu zvláštním předpisem“. § 4 ZoR : „Prohlášení se činí veřejně a slavnostním způsobem v přítomnosti dvou svědků“. V České republice je v současnosti možné uzavřít sňatek jak občanský, tak církevní, v případě obou vždy na místě k tomu určeném. K zániku manželství může podle současné právní úpravy dojít dvěma způsoby. Prvním ze „způsobů“ zániku manželství je smrt jednoho z manželů

- smrt nám dokazuje, že

manželství bylo skutečně trvalým společenstvím muže a ženy, jak to předpokládá a definuje zákon. Zánik manželství se v tomto případě dokazuje předepsaným způsobem, tedy vydáním úmrtního listu. V případě, že toto vydání není z nějakých důvodů možné, v takových případech prohlásí soud dotyčnou osobu za mrtvou a manželství zaniká dnem, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci. Druhým „způsobem“ zániku manželství je rozvod.

16

Následující tabulka udává počet sňatků a rozvodů od začátku tohoto století až do roku 2010 – nejvyšší počet rozvodů byl v roce 2003: Tabulka č. 1 – Počet sňatků a rozvodů od r. 2001 - 2010

Rok

Počet sňatků Počet rozvodů

Míra rozvodovosti

2001

52 374

31 586

60,30%

2002

52 732

31 758

60,22%

2003

48 943

32 824

78,13%

2004

51 447

33 060

64,26%

2005

51 829

31 288

60,36%

2006

52 860

31 415

59,43%

2007

57 157

31 129

54,46%

2008

52 457

31 300

59,66%

2009

47 862

29 133

60,86%

2010

46 746

30 783

65,85%

Zdroj Český statistický úřad, zpracování vlastní

Graf č. 2 - Počet sňatků za posledních 10 let v České republice

Zdroj: Český statistický úřad. Český statistický úřad [online]. 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.czso.cz/ - vlastní grafické zpracování. 17

Z výše uvedeného grafu i tabulky na předchozí straně je vidět, že za posledních 10 let se v České republice osciluje roční počet sňatků stále kolem 50 000, poslední dva roky se tento počet ještě snížil. Za rok 2011 bylo uzavřeno 45,1 tisíce manželství5, což je nejnižší počet sňatků od roku 1919. Důvody pro uzavření nižšího počtu sňatků můžeme odvozovat hlavně ze zcela nových podmínek života obyvatelstva – a to zejména po roce 1989. Od počátku 90.let vyžaduje nové založení domácnosti i rodiny podstatně větší ekonomické zázemí než v předchozí době. Vezmeme-li v potaz nejzákladnější „vybavení“ mladé rodiny a to pořízení vlastního bydlení, již to samo o sobě znamená finanční zatížení na minimálně 30 let, tedy na téměř celý produktivní život. Založení rodiny a zejména rozhodnutí mít děti je významným omezením osobní svobody účastníků, a to nejen finanční. Svoji roli zde musí hrát i zodpovědnost vůči budoucím dětem, vůči jejich vzdělání a výchově. Od roku 1937 je tato současná generace zároveň generací první, která není svazována vládnoucím režimem ani společenskými konvencemi. Změnily se postoje mladých lidí k instituci manželství, změnilo se i postavení ženy, která je v současné době samostatná a výdělečně činná – tedy není závislá na manželství a manželovi, a v celém hodnotovém žebříčku ztratila rodina své výsadní postavení. V dnešní době není výjimečná mladá maminka, která žije s dítětem buď sama, nebo i s partnerem, ač nejsou sezdáni. Před 50i lety by takováto situace byla společensky zcela nepřípustná a tato mladá maminka by žila na okraji společnosti.

5

Rozvody. Demografie [online]. 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.demografie.info/?cz_detai l_clanku&artclID=822&PHPSESSID=dccb9f08e8cd6c53567572514dcb43d1

18

Graf č. 3 - Počet rozvodů v České republice za posledních 10 let

Zdroj Český statistický úřad, zpracování vlastní.

Z grafu rozvodů za posledních deset let je zřejmé, že na výši rozvodů má vliv celkový vývoj společnosti. V roce 2009 klesl počet rozvodů po 8 letech poprvé pod 30 000. Můžeme se např. domnívat, že na tuto situaci měla vliv celosvětová krize v roce 2008, kdy se výrazně omezila možnost čerpání hypotečních úvěrů na bydlení – manželé možná i z takovýchto důvodů zůstávali raději v nefunkčním manželství, než by volili prodej nemovitostí pod cenou a například následnou nemožností získal nový hypoteční úvěr jako jedinci.

3.2.

Rozvod manželství

Rozvod manželství upravuje §24, odst. 1 ZoR: „ Soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést, jestliže je manželství tak trvale a hluboce rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Bere přitom v úvahu příčiny rozvratu manželství. § 24, odst. 2 ZoR: „ Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, byloli by to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody. V případě rozvodu manželství je nutné znát základní fakta, a to zejména, zda se jedná o rozvod sporný či rozvod nesporný. Laicky řečeno, soud zajímá, zda se manželé na rozvodu dohodli či nikoliv.

19

3.2.1. Rozvod nesporný Rozvod nesporný – podle § 24a ZoR :“ Jestliže manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé spolu nejméně šest měsíců nežjíi a k návrhu na rozvod se druhý manžel připojí, má se za to, že podmínky v § 24 odst.1 ZoR jsou splněny. Soud nezjišťuje příčiny rozvratu a manželství rozvede, jsou-li předloženy a) Písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy obou účastníků upravující pro dobu po tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyživovací povinnost, a předložení těchto smluv s návrhem na rozvod manželství příslušnému soudu a b) Pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu.“ Pokud manželé splní výše uvedené podmínky, splnili vše pro tvz. sjednaný rozvod. Rozvod manželství „dohodou“ je změna, která výrazně zjednodušila rozvodové řízení pro ty manželské páry, které oboustranně došly k závěru, že jejich další soužití neplní společenské funkce. Tuto závažnou změnu přinesla novela zákona o rodině z roku 1998. Předpokladem tohoto rozvodu je ovládnutí vlastních emocí oběma partnery, a schopnost domluvit se na řešení problémů, které jsou s rozvodem spojeny. Soud se při podání takovéto žádosti o rozvod již dále nezabývá příčinami rozpadu manželství a pokud jsou splněny všechny náležitosti, tak manželství rozvede. Dohody o vypořádání majetku ze společného jmění manželů a připojený souhlas druhého manžela s návrhem na rozvod soud posuzuje jako zákonem stanovené podmínky pro dohodnutý rozvod . Předložené dohody obsahují odkládací podmínku, která spočívá v tom, že se účinnost smluv odkládá na dobu po nabytí právní moci

rozsudku o rozvodu

manželství. Není vyloučena situace, že manželé se dohodnou, návrh na rozvod manželství vezmou zpět, v důsledku této situace k rozvodu nedojde a pro tento případ je právě sjednána odkládací podmínka – znamená, že veškerá ujednání jsou neplatná, protože nedošlo k nabytí právní moci rozsudku. Žaloba o rozvod, tedy návrh na rozvod manželství, uvedené dohody a pravomocný rozsudek soudu o dětech, se podává příslušnému soudu, tj. soudu, v jehož obvodu měli 20

oba manželé poslední společné bydliště v České republice. Manžel, který žalobu podává, se nazývá tzv. žalobce (v dřívějším označení navrhovatel) a druhý manžel je tzv. žalovaný (dříve odpůrce).

V případě rozvodu nesporného, jsou tato označení obou manželů

víceméně zavádějící, protože oba s rozvodem souhlasí. Žaloba, ať již rozvodu sporného či nesporného, se podává soudu ve dvojím vyhotovení, opatřená kolkem v hodnotě 2 000,--kč tj. úhrada soudního poplatku. K návrhu na rozvod se připojuje i oddací list v ověřené kopii. 3.2.2. Rozvod sporný §24b, odst. 1 ZoR: „Návrhu na rozvod, s nímž nesouhlasí manžel, který se na rozzvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel a jemuž by byla rozvodem způsobená zvlášť závažná újma, soud nevyhoví, pokud mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství. § 24b, odst. 2 ZoR: „Jestliže však manželé spolu nežijí po dobu delší než tři roky, soud manželství rozvede, jsou-li splněny podmínky §24.“ U rozvodu sporného se tedy jedná o rozvod, kdy se k návrhu jednoho z manželů druhý nepřipojí, případně s ním nesouhlasí a to např. z důvodu závažné újmy, která by mu rozvodem vznikla, či proto, že je k druhému stále citově vázán, či že chce zachovat dětem úplnou rodinu, nebo z mnoha dalších důvodů. Tato úprava nezjišťuje vinu na straně jedné či druhé, ale stojí na straně toho manžela, kterému by zánikem manželství vznikla nespravedlivá újma, nejen z pohledu ekonomického, ale i například důchodového, bytového, nebo osobního. Ve velké většině těchto případů tato úprava dopadá na manželství starších osob, v němž manželé strávili podstatnou část svého života a mají tedy morální právo očekávat podporu a pomoc ve svém stáří. 6 3.2.3. Důvody rozvodu Češi a Češky si podle posledních sociologických průzkumů neumí, a možná ani nechtějí, udržet manželství. V České republice rozvodem končí každé druhé manželství a jako národ patříme k zemím s nejvyšší rozvodovostí v Evropě. Podle sociologů mezi nejčastěji udávané důvody rozvodu patří rozdílnost povah a zájmů – tato příčina rozchodu je 6

Internetová právní poradna pomocVpravu.cz [online]. http://www.pomocvpravu.cz/viewtopic.php?f=48&t=926

21

2012

[cit.

2012-04-18].

Dostupné

z:

nejčastěji uváděna u rozvodu dohodou, tedy rozvodu nesporného. Je to pravděpodobně i proto, že se do tohoto „důvodu“ dá „schovat“ jakýkoliv další důvod, o kterém rozvádějící se partneři nechtějí hovořit před soudem. Více než polovina rozvádějících se uvádí tento důvod. Oproti tomu u rozvodů sporných se nejčastěji jako důvod udává nevěra, alkoholismus, zlé nakládání či opuštění rodiny. V níže uvedené tabulce je uvedeno prvních šest statisticky nejčastěji uváděných důvodů rozvodu - nicméně je evidentní velmi vysoký počet důvodů „rozdílnost povah a zájmů“, takže i tento důvod je důvodem u rozvodů sporných, stejně jako u rozvodů nesporných. Alkoholismus je několikanásobně zastoupen v kategorii mužů, stejně tak jako zlé nakládání – to pravděpodobně vyplývá z fyzického vybavení mužů od přírody. Kde jsou čísla téměř vyrovnaná, je poslední důvod a to „rozdílnost povah a názorů“, zde jsou příčiny rozvratu téměř totožné jak na straně ženy, tak na straně muže. Co se týče nevěry jako důvodu pro podání žádosti o rozvod, zde jsou ženy na téměř 50% oproti mužům (znamená to, že muži jsou více nevěrní než ženy?)

Podle statistik se

nejčastěji rozvádějí muži a ženy se středoškolským vzděláním, nejméně pak muži a ženy se základním vzděláním a muži a ženy s vysokoškolským vzděláním. Tabulka č. 2 - Příčiny rozvratu manželství ze strany ženy Příčina rozvratu

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Neuvážený sňatek

667

519

557

400

362

292

255

200

159

165

Alkoholismus

144

167

155

149

150

182

186

171

186

231

921

870

Nevěra

1 676 1 480 1 267 1 312 1 325 1 163 1 048 1 051

Nezájem o rodinu

370

404

373

426

421

331

357

393

366

335

Zlé nakládání

25

19

23

29

34

26

35

37

41

53

Rozdíl povah a názorů

14 573

14 964

15 757

16 502

16 856

15 802

16 578

20 074

21 742

20 129

Zdroj: Český statistický úřad. Český statistický úřad [online]. 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.czso.cz/ - vlastní grafické zpracování.

22

Tabulka č. 3 - Příčiny rozvratu manželství ze strany muže Příčina rozvratu

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Neuvážený sňatek

656

505

558

380

348

272

228

186

146

152

982

854

757

Alkoholismus Nevěra Nezájem o rodinu

1 719 1 648 1 560 1 453 1 379 1 332 1 140

2 371 2 284 2 071 2 078 2 026 1 831 1 745 1 621 1 442 1 270 1 569 1 532 1 285 1 191 1 318 1 085

928

858

716

616

Zlé nakládání

481

532

426

369

396

384

336

294

266

200

Rozdíl povah a názorů

13 967

14 692

15 603

16 599

16 962

16 290

17 138

20 534

22 033

20 260

Zdroj: Český statistický úřad. Český statistický úřad [online]. 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.czso.cz/ - vlastní grafické zpracování. Důvody pro rozvod jsou různé, dnešní společnost je zaměřena spíše materiálně než vztahově – Češi neumí řešit v rodině konflikty, neumí se, či nechtějí se přizpůsobit druhému a dívat se na problém jeho očima a vzájemně si naslouchat. Pokud spolu přestanou komunikovat a hledat řešení problémů, pak volí rozvod jako nejjednodušší cestu z takovéhoto vztahu. Diplomová práce I.Doupovcové

7

analyzovala určité znaky s rozvodovým potenciálem,

následně tyto znaky rozdělila na velmi významné a středně významné pro rozhodnutí se rozvést. Mezi velmi významné znaky patří např.

-

Oba mají konkrétní představu o rozvodu, včetně potřebných právních úkonů

-

Oba uvažují o rozchodu i v období relativního klidu

-

Žena má dlouhodobý mimomanželský vztah

-

Sex v manželství chybí déle než šest měsíců

-

Partneři již bydlí odděleně v různých bytech

-

U jednoho či obou je dotyková averze vůči druhému

7

NOVÁK, Tomáš a Bohumila PRŮCHOVÁ. Předrozvodové a rozvodové poradenství. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 144 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4714-493. str.38-40

23

Mezi středně významné znaky rozvodového potenciálu můžeme zahrnout: -

Přímý kontakt mezi partnery končí hádkou

-

Veškerý volný čas tráví odděleně

-

Oba rodiče mají oddělené kontakty s dětmi. Žádná aktivita neprobíhá společně

-

Oba již seznámili s manželskými problémy své okolí a příbuzné

-

Finanční hospodaření je oddělené

-

Manželé přestali společně stolovat

Proti krokům rozvodového potenciálu působí následující faktory: -

Věk obou je nad 60 let

-

Jeden či oba manželé jsou praktikující katolíci

-

Manželé mají ve společném jmění nemovitost, která je např. fakticky neprodejná nebo je vypořádání složité

-

Manželé bydlí na vesnici

-

Příjmy rodiny jsou na úrovni životního minima

-

V rodině jsou více než dvě nezletilé děti

-

Manželé bydlí na vesnici, kde je vyšší průměr věřících než odpovídá průměr v ČR

Za posledních 20 let můžeme pozorovat pokles rozvodovosti mladších párů – to je ale důsledkem faktu, že manželství uzavírají páry ve věku vyšším. Průměrný věk v roce 2003 byl u ženicha 30,2 roku a u nevěsty 27,7 roku. Naopak stále pokračuje trend rozvodovosti starších párů, tam je pravděpodobně důvodem to, že se manželé již necítí být zodpovědní za výchovu dětí, a pokud jsou schopni se dohodnout na vypořádání společného majetku, je pro ně rozvod velmi snadný.

3.3.

Práva nezletilých dětí a péče o ně

Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství, je nutné, aby soud upravil práva nezletilých dětí, zejména, aby určil, kterému z rodičů svěří dítě do výchovy a jak bude který z rodičů přispívat na jeho výživu a péči o něj. Toto rozhodnutí o výkonu rodičovské odpovědnosti může být nahrazeno dohodou obou rodičů, která taktéž podléhá schválení soudu. Tato dohoda rodičů bývá, až na výjimky, schválena.

24

Na tomto místě bych ráda uvedla některé údaje čerpané z Českého statistického úřadu: Graf č. 4 - Podíl rozvádějících se manželství s nezletilými dětmi za posledních 20 let

Zdroj: Český statistický úřad. Český statistický úřad [online]. 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.czso.cz/ - vlastní grafické zpracování. Z výše uvedeného grafu je patrné, že více než polovina rozvádějících se manželství má nezletilé děti. Celková tendence k poklesu je dána pravděpodobně množstvím uzavíraných manželství – jejich počet také stále klesá. Míra rozvodovosti za rok 2010 je 65,85% ( rozvádí se 65 manželství ze 100, tedy více než polovina). 3.3.1. Dohoda rodičů o úpravě styku s dětmi pro dobu do rozvodu a po rozvodu V dohodě rodičů je možné ujednat, že dítě bude po rozvodu v péči matky, otce, či zavést tzv. střídavou péči, kdy je dítě po určitý čas u matky a po určitý čas u otce . V této dohodě je nutné uvést údaje, podle kterých soud rozhodne. Mezi tyto údaje patří např. -

Věk dítěte, jeho zdravotní stav

-

Výše výživného na dítě od druhého rodiče

25

-

Úprava styku rodiče s dítětem (např. každý druhý víkend, určitou dobu o hlavních prázdninách)

-

Příspěvek druhého rodiče na mimořádné výdaje dítěte (např. lyžařský školní výcvik, mimoškolní kroužky, letní tábor apod)

Při rozvodech sporných, tedy při rozvodech, kdy se rodiče nedohodli na porozvodové úpravě výchovy dětí, podává jeden z rodičů příslušnému soudu „Návrh na úpravu styku s dítětem“. Statistika o porozvodovém uspořádání poměrů k dítěti v České republice uvádí, že více než 90% dětí bylo v posledních 15 letech svěřeno do péče matky, přičemž je nutné brát v úvahu fakt, že 70-90% rodičů přichází k soudu již s dohodou, která zároveň obsahuje i dohodu o výchově a péče o dítě v době po rozvodu a v těchto případech bývá rodičem, který tuto péči přebírá, právě matka. Tento fakt může vzbuzovat doměnku, zda nedochází k diskriminaci otců při rozhodování o výchově. Podle statistických pramenů od soudců se oslovení soudci a advokáti setkávají se samotnou žádostí otců o svěření dítěte do výchovy minimálně, i když zájem otců o péči o děti narůstá. Rozhodnutí rodičů, případně soudů, o svěření dítěte po rozvodu do péči matky, je podle expertů ovlivněno věkem dítěte a předrozvodovým uspořádáním v rodině – tedy kdo o dítě více pečoval. V Čechách převládá model, kdy se na rodičovské dovolené stará o dítě matka a otec zajišťuje rodinu finančně, tento model se přenáší do úpravy péče o dítě po rozvodu. Samotní otcové v těchto případech přiznávají, že nejsou schopni se postarat o malé dítě a souhlasí s předáním do péče matky. V České republice sehrává určitou roli i hodnotové nastavení celé společnosti, kdy se postupuje podle schématu „dítě patří k matce“ – je to dáno i tím, že soudnictví je feminizované – sociální pracovnice a psychologové jsou většinou ženy. Podle zákona je rozhodujícím kritériem pro svěření dítěte do péče tomu z rodičů, který prokázal své rodičovské schopnosti již v době před rozvodem. Během soudního řízení (při rozvodu sporném) se prokazuje zejména faktická účast na péči o dítě, posuzuje se, do jaké míry se rodič na výchově podílel. To je častým problémem otců, kteří žádají o svěření dítěte do své péče – ve skutečnosti své děti někdy ani neznají právě proto, že se zaměřují zejména na finanční zabezpečení rodiny. Na otázky, na jaké kroužky dítě chodí, kdy jsou třídní schůzky a jak dítě prospívá ve škole, většinou nedokáží odpovědět.

26

Svěření dítěte do péče může být ovlivněno také samotným dítětem – v tomto případě záleží na zvážení a posouzení dotyčného soudce, neboť zákon jako takový neupravuje, v kolika letech je dítě dostatečně zralé pro takového rozhodnutí. Podle statistik se soudci k názoru dětí obracejí od osmi až deseti let věku dítěte. Rozhodujícím kritériem pro svěření dítěte do péče je zákonem daný termín „zájem dítěte“. Jednoznačným zájmem dítěte je, aby rodina zůstala zachována a je v zájmu dítěte, aby si zachovalo kontakt s oběma rodiči nadále i po rozpadu manželství. Z psychologického hlediska je pro dítě důležité, aby mělo ve svém okolí vzor chování obou pohlaví. Soud péče o nezletilé musí často řešit vážné konflikty mezi rozvádějícími se rodiči a různé složité situace, kdy musí zohlednit různá hlediska: -

Zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, jeho vlohy, schopnosti a to se zřetelem na životní poměry rodičů

-

Dbát, aby bylo respektováno právo dítěte na oba rodiče a na udržování pravidelného osobního styku s nimi a na pravidelné informace o dítěti pro toho rodiče, kterému dítě nebude svěřeno

-

Soud musí přihlížet k citové orientaci a zázemí dítěte, k výchovným schopnostem rodiče a ke schopnosti dohodnout se s druhým rodičem

-

Soud přihlíží ke stabilitě budoucího výchovného prostředí

-

Soud také přihlíží k citovým vazbám na sourozence, a další příbuzné

-

A také přihlíží k hmotnému zabezpečení a bytovým poměrům.

3.3.2. Střídavá a společná péče Nejčastější formou úpravy péče o děti po rozvodu je svěření dítěte do péče jednoho z rodičů. Zákon připouští i možnost svěřit dítě do společné, příp. střídavé výchovy obou rodičů „ je-li toto v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby“. V současné době je nejčastějším časovým obdobím, po kterém se dítě u každého z rodičů střídá, jeden týden. Je ale možné dohodnou dobu delší či kratší, zejména u mladších dětí se doporučuje doba kratší, aby dítě netrpělo odloučením od druhého rodiče.

27

Ústavní soud řešil nálezem ze dne 27.1.2005 sp.zn. I.ÚS 48/04 otázku, zda se rodiče musí na střídavé péči dohodnout, či zda ji může soud nařídit bez souhlasu druhé strany. Rozhodnutím Ústavního soudu bylo řečeno, že: „ svěření dítěte do střídavé péče rodičů nesmí být ústupkem jejich vzájemné rivalitě, ale vyjádřením kvalitního a pozitivního vztahu rodičů k dítěti, to předpokládá toleranci, vyspělost a dobrou vůli všech zúčastněných. Rozhodnutí o střídavé výchově nezletilého dítěte by mělo vycházet z jejich společné vůle a dohody, schopností spolu komunikovat a spolupracovat a nezapojovat dítě do svých vzájemných problémů“. Ústavní soud zdůraznil „ že svěření dítěte do výlučné výchovy jednomu z rodičů nesmí být výrazem ústupku vzájemné rivalitě rodičů, která jen sleduje „boj o dítě“, případně nízké pohnutky jednoho rodiče k trýznění druhého rodiče skrze své vlastní dítě“. Soud by neměl na způsob této výchovy rezignovat už tehdy, kdy jeden z rodičů s tímto způsobem výchovy nesouhlasí. Pokud je takový nesouhlas neodůvodněný, nemůže a neměl by soud o něj opřít své rozhodnutí. Podle Ústavního soudu vyvstává otázka, proč rodič s danou úpravou nesouhlasí, proč není ochoten a schopen spolupracovat. Tímto rozhodnutím bylo nezletilé dítě svěřeno do střídavé péče obou rodičů. Základním smyslem rozhodnutí soudu by tedy měl být pouze zájem a blaho dítěte. Spolupráce rodičů při střídavé péče je mnohdy daleko náročnější než kooperace v době manželství, protože je naprosto nezbytné dohodnout se nejen na výchovných postupech, ale i na řadě praktických záležitostí, a to např. -

Na aspektech materiálních – bydlení, úklid, stravování, docházka do školy, na zájmové kroužky,

-

Na aspektech finančních – který z rodičů bude hradit jaké výdaje a to jak pravidelné, tak nepravidelné.

K otázce střídavé péče se mohou vyjadřovat i psychologové, a ani ti nemají v této záležitosti jasno. Tuto kapitolu bych uzavřela názorem psychologů „ Bez dobré vůle obou rodičů může tato péče nadělat více škody než užitku. Pokud nejsou rodiče schopni spolupracovat na velmi vysoké úrovni, jak tomu v mnoha případech rozvádějících se rodičů bývá, není pro dítě střídavá péče vhodným řešením“.

28

3.4.

Majetkové vyrovnání po rozvodu 3.4.1. Předmanželská smlouva

Jako podkapitolu „Majetkového vyrovnání po rozvodu“ bych ráda uvedla tzv. předmanželskou smlouvu – tedy úpravu vybraných majetkových vztahů před uzavřením manželství. Její uzavření mezi snoubenci – budoucími manžely – je v podstatě návrat ke staronovému institutu8. Před rokem 1950 bývala jednou z podmínek uzavření manželství. Účinnost takovéto smlouvy je pochopitelně vázána na uzavření manželství. Zákon ovšem neupravuje časový horizont, ve kterém má být nebo může být smlouva uzavřena před vznikem manželství. Naskýtá se řešení otázky, co se stane, pokud účastníci smlouvy uzavřou manželství s delším časovým odstupem, například několika let. Vzhledem k nutnosti uzavření smlouvy formou notářského zápisu můžeme dovodit, že i zrušení musí nastat stejnou formou a pokud smlouva není takto zrušena nebo nezanikne jiným způsobem, je stále platná – i když od jejího vzniku uplynula delší doba. 9 Nezbytná forma této smlouvy, jak již bylo zmíněno, je forma notářského zápisu, cena za zápis je odvislá od ceny majetku, o který se ve smlouvě jedná.

10

. V současné době činí

minimální poplatek za tuto smlouvu 2 000,--kč, nicméně k této ceně je třeba ještě započítat cenu psychologickou. Ne každý se zápisem takovéto smlouvy souhlasí a nemusí ani souhlasit s úpravou majetkových poměrů, které nastanou až po uzavření manželství. Pomineme-li nedůvěru snoubenců, lze předmanželskou smlouvu považovat za ideální stav pro případ rozvodu – ve smlouvě je možné již před uzavřením manželství dohodnout např. rozdělení nemovitostí či rentu pro případ rozvodu, je také možné smluvně dohodnout výlučnou dispozici s určitými věcmi – pak s nimi disponuje a rozhoduje o nich jen jeden z dvojice. Předmanželské smlouvy jsou v současné době často uzavírány na nátlak rodičů a to zejména v rodinách, kde se vyskytuje majetek ve větším rozsahu. Předmanželská smlouva umožňuje např. uvést, kdo s jakým majetkem vstupuje do manželství, protože tento

8

Dříve byl obvyklý název „svatební smlouva“, který platil až do doby, kdy nabyl účinnosti zákon o právu rodinném č.265/1949 Sb. Od 1.1.1950 9

DVOŘÁK, Jan a Jiří SPÁČIL. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 282 s. Právní rukověť. ISBN 978-807-3575-977.str.195 10

NOVÁK, Tomáš a Alžběta POKORNÁ. Peníze a manželství. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 125 s. Partnerské vztahy. ISBN 978-802-4716-183.

29

majetek se ze zákona nestává součástí společného jmění.

11

Není ani vyloučeno uzavřít

smlouvu o zúžení rozsahu společného jmění manželů v průběhu manželství. Předmanželská smlouva se nemůže dotýkat věcí, které tvoří rámec obvyklého vybavení domácnosti, oproti tomu je možné do ní zahrnout nemovitosti, pozemky, firmu – zde má smlouva racionální jádro např. za předpokladu, že jeden ze dvojice v budoucnu očekává výrazně vyšší příjmy než druhý. Uzavření takovéto smlouvy je na místě i například pro situaci, kdy jeden z budoucích manželů podniká a při tomto podnikání ručí celým svým majetkem. Kromě podnikatelů to mohou být také např. komplementáři v komanditní společnosti. Smlouvu je možné sepsat i takovým způsobem, že se budoucí manželé rozhodnou, že společný majetek nikdy žádný mít nebudou – kromě již zmíněného standardního vybavení domácnosti. Předmanželskou smlouvu není možné uzavřít např. na situace, kdo se bude starat o narozené děti, kolik těch dětí bude, případně, zda jeden či druhý manžel bude či nebude pracovat. Tyto možnosti jsou zcela vyloučeny. Uzavření předmanželské smlouvy tedy výrazně zjednodušuje majetkové vyrovnání po rozvodu – veškeré dělení je v ideálním případě již dané. Odpadá tak sepisování majetku a soudní spory pro oba zúčastněné. Z vlastní zkušenosti, při výzkumu od stolu a po konzultaci s odborníkem advokátní kanceláře mohu říci, že v současné době není uzavírání této smlouvy příliš rozšířené.

3.4.2. Majetkové vyrovnání po rozvodu Na úvod celé této kapitoly bych ráda uvedla vysvětlení některých pojmů, které s majetkovým vyrovnáním souvisí, a to např. Společné jmění manželů, aktiva a pasiva v manželství, Jedním z těchto pojmů je „Společné jmění manželů“ (dále jen „SJM“) – jeho definice podle § 143 Občanského zákoníku12 zní: 11

HRUŠÁKOVÁ, Milana a Alžběta POKORNÁ. Manželství a paragrafy: manželé a právo, vzájemná práva a povinnosti manželů, společné jmění manželů, manželé a bydlení, pracovní právo, sociální zabezpečení, daně, trestní právo. Vyd. 1. Praha: Computer Press, 2000, 83 s. Právní rady. ISBN 80-722-6409-5. 12 SJM je stanoveno v § 143 – 151 a v § 703-709 Občanského zákoníku

30

1) Společné jmění manželů tvoří a) Majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věci, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů , a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka. b) Závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. 2) Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinnosti členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.“ Aktiva – do společného jmění manželů patří vše, co jeden či oba manželé nabyli od data uzavření manželství až do zániku manželství (tedy do dne smrti jednoho z manželů, do dne právní moci rozsudku o rozvodu manželství, do rozhodnutí soudu o propadnutí majetku, do dne prohlášení jednoho z manželů za mrtvého či do dne právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení manželství za neplatné). Nezáleží na tom, zda manželé spolu obývají společnou domácnost či nikoliv.13 Do společného jmění manželů v oblasti aktiv tedy spadají zejména následující položky: -

Příjmy obou manželů, a to ať plynou z pracovního poměru, či z podnikání – podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2002 sp.zn.30 Cdo 2051/2001 spadá do této kategorie nejen mzda, ale i jakékoliv jiné peněžité plnění , které manželé obdrží za dobu trvání manželství 14

13

FRANCOVÁ, Marie a Jana DVOŘÁKOVÁ ZÁVODSKÁ. Rozvody, rozchody a zánik partnerství: manželé a právo, vzájemná práva a povinnosti manželů, společné jmění manželů, manželé a bydlení, pracovní právo, sociální zabezpečení, daně, trestní právo. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 248 s. Právní rukověť. ISBN 978-807-3575-861., strana 52 14 Pouze s výjimkami, které jsou uvedené v zákoně

31

-

Příjmy ze sociálního zabezpečení, tedy např. starobní důchody, různé peněžité dávky apod.

-

Vyplacené prémie

-

Odměny a honoráře umělců, odměny za vynálezy, zlepšovatelská díla, za autorská díla

-

Výhry ze sázek a loterií – zde je na místě poznámka, že je důležitý okamžik výhry, nikoliv okamžik zakoupení losu či podání sázenky

-

Plnění z pojistné smlouvy, pokud bylo realizováno za dobu trvání manželství

-

Výnosy, užitky a přírůstky věcí bez ohledu na to, zda tyto věci jsou ve společném jmění manželů či nikoliv – do této kategorie patří zejména příjmy z pronájmu nemovitosti, a to ať patří jednomu či oběma manželům

-

Úroky získané v době manželství z vkladu jednoho z manželů – zde je na místě zmínit výrok Nejvyššího soudu z 7.3.2005 sp.zn. 22 Cdo 798/2004 – podle tohoto výroku do společného jmění manželů patří i úroky z vkladu, který náleží jen jednomu z manželů. Pokud byla určitá věc, např. televizor či automobil, koupena za tyto úroky, patří již do společného jmění obou.

-

Nemovitosti, které oba manželé koupili v době trvání manželství. Pokud ale byla např. uzavřena předmanželská smlouva, která tuto kapitolu vymezuje, pak platí dohoda v této smlouvě.

-

Postavený dům – pokud v době manželství došlo u nadzemní stavby k vytvoření stavu, kde je již jednoznačně patrné alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží a to bez ohledu na vydání kolaudačního rozhodnutí

-

Byty koupené i byty nabyté do vlastnictví v rámci privatizace bytového fondu (do této kategorie nespadá byt původně družstevní, který nabyl jeden z manželů před sňatkem

teprve v době trvání manželství mu jej družstvo převedlo do jeho

vlastnictví -

Peněžní prostředky na účtech penzijního připojištění, pojistné apod.

Do SJM oproti tomu nepatří: -

Věci osobní potřeby – aby věc mohla být označena za věc, která slouží osobní potřebě, musí být splněny oba pojmové znaky. Jednak je to povaha věci a jednak skutečnost, že tato věc slouží pouze jednomu z manželů. V této kategorii je nutné 32

odlišit věc osobní potřeby od věci, ve které jsou zhodnoceny nebo uloženy finanční prostředky (např. kožichy, šperky apod) . V případě zlata a jiných drahých kovů záleží na tom, zda např. žena nosí dané šperky či zda je zlato například ve formě slitku a je předmětem investice obou manželů. Potom tedy patří do společného jmění. -

Věci vydané v restituci – tyto patří pouze do výlučného majetku jednoho z manželů, takže do společného jmění nepatří, nicméně pokud se jedná např. o nemovitost, tak příjmy z pronájmu již do společného jmění manželů patří.

-

Věci nabyté před uzavřením manželství – zde se jedná o všechny věci, které manželé

nabyli

před

uzavřením

manželství.

Lidé,

kteří

sepisují

tvz.

Předmanželskou smlouvu se domnívají, že je právě účelem této smlouvy vymezit věci, které vlastnili před uzavřením manželství – toto ale není pravá smlouva, je to jen soupis majetku, který oba budoucí manželé odsouhlasili svým podpisem.15 -

Bolestné a náhrada za ztížení společenského uplatnění – zde se jedná o právo na náhradu škody, které je zcela spjato s osobou poškozeného, tedy s jedním z manželů.

Pasiva – závazky Do společného jmění manželů patří od 1.8.1998 také závazky, které vznikly jednomu nebo oběma manželům za dobu trvání manželství a to zejména dluhy z půjček, včetně úroků. Za společné závazky v době manželství ručí manželé celým svým majetkem a to i majetkem, který náleží do výlučného vlastnictví jednoho z nich. Od 1.8.1998 mezi společné závazky patří i např. smlouva o půjčce, kterou uzavřel jeden z manželů bez vědomí druhého – zákon zavazuje oba manžely k solidárnímu plnění závazků. Podíly v obchodní společnosti Novelou Občanského zákoníku16 bylo výslovně zakotveno, že pokud se jeden z manželů za dobu trvání manželství stane společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností člena družstva účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, a to s výjimkou

15

ŠTĚPÁNOVÁ, Silvie. Společné jmění manželů a podnikání. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2006. ISBN 978-802-5111-611. 16 Od 1.8.1998

33

bytových družstev.

Podle rozsudku Nejvyššího soudu17 se stává získaný majetek ze

zákona součástí společného jmění manželů i tehdy, jestliže je jeden z manželů nabude za trvání manželství a z prostředků patřících do společného jmění manželů splatí obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným18. Podmínkou je uhrazení obchodního podílů z finančních prostředků, které patří do společného jmění manželů. Převod bytové jednotky členu družstva Výjimkou je členství v bytovém družstvu – na tyto případy se vztahují ustanovení Občanského zákoníku o společném členství a společném nájmu bytu manžely. Bytové družstvo může bytovou jednotky převést do osobního vlastnictví pouze členu družstva. Jestliže jsou členy družstva oba manželé, družstvo převede bytovou jednotku se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu do společného jmění. Pokud je ovšem členem družstva (a to z jakýchkoliv důvodů) pouze jeden z manželů, je nutné vyřešit tento problém s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2004, sp.zn. Cdo 1668/2003 a to tak, že pokud nevzniklo společné členství manželů v bytovém družstvu, pak byt, který nabyl do vlastnictví ten, který je členem družstva, není ve společném jmění manželů. Při vzniku pochybností o tom, která konkrétní věc náleží či nenáleží do společného jmění manželů, má se za to, že nabytý majetek a závazky za dobu trvání manželství spadají do společného jmění, pokud se neprokáže opak. Již před rokem 1998 vycházela soudní praxe ze zásady „v pochybnostech ve prospěch BSM“

19

. Důkaz, že věc je ve výlučném

vlastnictví jednoho z manželů, je právě na tom manželovi, který musí prokázat, že věc náleží do jeho výlučného vlastnictví. Pokud tuto skutečnost neprokáže, má se za to, že věc je ve společném jmění. Obvyklé vybavení domácnosti Jak bylo již výše uvedeno v kapitole Předmanželská smlouva, není možné do této smlouvy uvést jako výlučné vlastnictví jednoho z manželů tzv. obvyklé vybavení domácnosti. Pokud tedy manželé tuto smlouvu uzavřeli, jejich společným vlastnictvím se stává tzv. 17

Rozsudek ze dne 20.7.2004, sp.zn.22 Cdo 700/2004 FRANCOVÁ, Marie a Jana DVOŘÁKOVÁ ZÁVODSKÁ. Rozvody, rozchody a zánik partnerství. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 248 s. Právní rukověť. ISBN 978-807-3575861., str.58 18

19

BSM - Bezpodílové spoluvlastnictví manželů – výraz užívaný před rokem 1998

34

obvyklé vybavení domácnosti. Tento pojem není dále definován a záleží na konkrétní situaci, které věci budou považovány za obvyklé. Nejčastěji se jedná o bytové vybavení (např. nádobí, lůžkoviny, běžný nábytek), ovšem pouze v případě, že věc není součástí bytu. Pokud součástí bytu je např. vestavěná skříň, vana, wc, umyvadlo (– tedy věci pevně spojené s bytovou jednotkou), jedná se o příslušenství věci hlavní. Věci , které tvoří obvyklé vybavení domácnosti, jsou vždy ve společném jmění manželů. V extrémních případech je možné, že manželé žijí odděleně, každý ve svém bytě - v tomto případě žádnou společnou domácnost nemají. 3.4.3. Zrušení, zúžení a rozšíření společného jmění manželů §143 a Občanského zákoníku - novela č.420/20011 Sb „ „1) Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. 2) Manželé mohou dále smlouvu uzavřenou formou notářského zápisu vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství, pokud nejde o věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. 3) Muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství, mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy v manželství obdobně. 4) Manželé se mohou vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou v předcházejících odstavcích odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám.“ Z citace ze zákona je tedy zřejmé, že společné jmění manželů podle současné právní úpravy nelze úplně zrušit. Zákonem stanovený rozsah společného jmění je možné pouze zúžit či rozšířit nebo je možné vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění ke dni zániku manželství.

35

Podle §143a odst. 3 Občanského zákoníku mohou tedy budoucí manželé tyto budoucí majetkové poměry upravit formou notářského zápisu, který známe pod pojmem Předmanželská smlouva. (viz předchozí kapitola) V této smlouvě je možná dohoda např. o tom, že do společného jmění budou náležet veškeré nabyté věci s výjimkou nemovitostí. Tato dohoda, kromě písemné formy, musí být vždy jasná, určitá a srozumitelná. Notářský zápis je zcela nezbytným požadavkem na platnost smlouvy. Pokud má být předmětem smlouvy nemovitost, je nutné notáři předložit výpis z katastru nemovitostí, spolu s nabývacím titulem k této nemovitosti, ze kterého bude zřejmé, kdo předmětnou nemovitost vlastní. Pokud dojde ke zúžení společného jmění manželů, je třeba je vypořádat ve lhůtě do tří let od uzavření zúžení a to přímo v dohodě sepsané notářem. Nedojde-li v této lhůtě k vypořádání, může nastoupit nevyvratitelná právní domněnka „ v pochybnostech ve prospěch BSM“. Rozšíření společného jmění manželů a dohoda o tomto rozšíření je v praxi také možná – rozšíření může zahrnovat např. dary, nicméně v praxi toto není příliš časté. Odborná literatura uvádí příklad rozšíření společného jmění o dům, který byl nejprve ve výlučném vlastnictví manžela a dohodou bylo toto vlastnictví rozšířeno i na manželku, která investovala do domu finanční prostředky na jeho opravu. Pokud by rozšíření neproběhlo, měla by manželka nárok pouze na zápočet svých investic. 20

Zánik společného jmění a vypořádání společného jmění manželů po rozvodu Společné jmění manželů zaniká současně se zánikem manželství, tj. smrtí jednoho z manželů, právní mocí rozsudku o rozvodu manželství, prohlášením konkurzu na majetek jednoho z manželů, rozhodnutím trestního soudu o propadnutí majetku nebo jeho části, právní mocí soudního rozsudku o prohlášení manžela za mrtvého nebo pravomocným rozhodnutím soudu o prohlášení manželství za neplatné. 21

20

FRANCOVÁ, Marie a Jana DVOŘÁKOVÁ ZÁVODSKÁ. Rozvody, rozchody a zánik partnerství. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 248 s. Právní rukověť. ISBN 978-807-3575861., str.70

36

3.4.4. Vypořádání majetku Základní rozdělení vypořádání společného majetku po rozvodu, kdy manželé zvolí jednu z forem vypořádání je: -

Dohodou účastníků - manželů

-

Vypořádání soudem

-

Vypořádání ze zákona.

Majetkové vypořádání se řídí §149, § 149a, a § 150 Občanského zákoníku. § 149 Občanského zákoníku: 1) Společné jmění manželů zaniká dnem manželství. 2) Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho,že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem. 3) Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti. § 149a upřesňuje vyrovnání nemovitého majetku: „ Pokud se dohody mezi manžely podle ustanovení § 143 a 149 týkají nemovitosti, musí mít písemnou formu a nabývají účinnosti vkladem do katastru. §150 odst. 1):“ Dohoda o vypořádání společného jmění manželů musím mít písemnou formu. Jestliže do společného jmění manželů náleží též nemovitost, nabývá dohoda účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. 2) Práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena. 3) Neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud.

21

FRANCOVÁ, Marie a Jana DVOŘÁKOVÁ ZÁVODSKÁ. Rozvody, rozchody a zánik partnerství. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 248 s. Právní rukověť. ISBN 978-807-3575861., str.74

37

4) Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné, totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společným. Z těchto paragrafů vyplývá povinnost manželů svůj majetek po rozvodu vypořádat – toto nařízení je povinné, není tedy závislé na vůli manželů, zda chtějí či nikoliv. Právo na vypořádání se nepromlčuje – z důvodu toho, že se jedná o právo vlastnické. V žádném případě není možné do vypořádání zahrnout výlučný majetek jednoho z manželů. Toto je možné pouze v případě, že by se na tomto vypořádání dohodli manželé jinou smlouvou, například darovací.

3.4.5. Dohoda o vypořádání majetku

Manželé mohou již při podání žádosti o rozvod uzavřít podle § 24a zákona o rodině smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a bydlení a eventuelní vyživovací povinnosti pro dobu po rozvodu manželství – tato smlouva musí být v písemné formě a nabude účinnosti dnem právní moci rozsudku sodu o rozvodu. Pokud do vypořádání společného jmění náleží např. nemovitosti, nabude takováto dohoda účinnosti provedením vkladu u příslušného katastrálního pracoviště Katastrálního úřadu. Dohoda o vypořádání majetku záleží vždy na vůli obou rozvádějících se manželů – nemusí zde uznávat rovnost podílů, soud nezkoumá, zda jeden z manželů dostal větší podíl nebo menší. Rozhodující je dohodnutá vůle účastníků. Metodou pozorování z vlastní praxe finančního poradce mohu říci, že většina klientů, se kterými se setkávám po jejich rozvodu a mají uzavřenou tuto dohodu, si ponechává spořící produkty znějící na jméno dotyčného. Jedná se např. o stavební spoření, penzijní připojištění, nebo životní pojištění.

38

Stavební spoření znějící na jména nezletilých dětí se do tohoto vypořádání nezahrnuje – vyplývá to ze znění zákona o stavebním spoření,22 který nám říká,

že účastníkem

stavebního spoření je fyzická osoba, které je přiděleno rodné číslo a která má trvalý pobyt na území České republiky či je občanem České republiky. Argumenty rodičů o tom, že děti nejsou výdělečně činné a tudíž nemohou na stavební spoření ukládat vklady, jsou z pohledu tohoto zákona liché. K výpovědi stavebního spoření nezletilého dítěte je u všech stavebních spořitelen nutný podpis obou rodičů, v případě vyšších naspořených částek je nutný souhlas opatrovnického soudu s takovouto výpovědí. Tento souhlas je nutný i v případě, že jeden z rodičů s výpovědí nesouhlasí – potom je nutné doložit, k čemu budou finanční prostředky použity a opatrovnický soud posoudí, zda je výběr hotovosti nezbytně nutný. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.10.2003, sp.zn. 19Co 452/2003 určil, že „peněžní prostředky, které manželé investovali do stavebního spoření jejich nezletilého dítěte, nepatří do společného jmění manželů“. 23 Z vlastní praxe znám případ rozvádějících se manželů, kdy manžel-žalující žádal po manželce-žalované, aby zrušila své, před rokem založené, penzijní připojištění a vyplatila mu polovinu částky. (paní spořila částku Kč 500/měsíčně, za dané období měla naspořeno cca 7 000,--kč – zrušením smlouvy jí byly odejmuty připsané státní příspěvky za celých 14 měsíců spoření – tedy kč 2100,--). Manžel-žalující argumentoval tím, že bývalá manželkažalovaná spořila z jejich společných finančních prostředků a tudíž má nárok na polovinu této částky. Soud jeho žádosti vyhověl. Lhůta pro vypořádání majetku je tři roky od zániku společného jmění, konkrétně tedy do tří let od právní moci rozsudku o rozvodu. Návrh na vypořádání je nutné podat nejpozději v poslední den tříleté lhůty po zániku SJM.

22

Zákon o stavebním spoření 96/1993, aktuální znění 353/2011 Sb. FRANCOVÁ, Marie a Jana DVOŘÁKOVÁ ZÁVODSKÁ. Přehled judikatury ve věcech majetkových vztahů mezi manžely. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, 608 s. Judikatura (ASPI), 66. sv. ISBN 978-807-3575-922., str.25 23

39

3.4.6. Žaloba na vypořádání společného jmění manželů Po uplynutí tří let od nabytí rozsudku o rozvodu manželství může jeden nebo druhý manžel podat žalobu o vypořádání u soudu. V případě, že ani v poslední den tříleté lhůty nebyla uzavřena dohoda o vypořádání, ani nebyla podána žaloba u soudu, nastupuje tzv. nevyvratitelná právní domněnka. 24 § 150, odst.4) Občanského zákoníku: „Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné, totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společným.“ V žalobě na vypořádání SJM rozhodnutím soudu je nutné uvést seznam věcí s i jejich přibližnou hodnotou, které náležely za dobu trvání manželství do společného jmění. Je zde nutné navrhnout řešení, které věci mají komu připadnout a kdo je má v době podání žaloby v držení (kdo například užívá automobil apod.). Soud může rozhodnout o vypořádání jen toho majetku, který je v seznamu a který jeden či oba účastníci navrhli k vypořádání. V opačném případě nastupuje domněnka vypořádání a věc přechází do podílového spoluvlastnictví.

3.4.7. Rozsudek soudu Soud rozhodne, které věci připadnou kterému z manželů, a to včetně závazků, který z manželů zaplatí jakou finanční částku druhému a v jaké lhůtě. Soud není vázaný návrhy manželů – záleží na jeho uvážení, jak rozhodne. Při konečném vypořádání majetku manželů nepodává ani jeden z nich daňové přiznání a z tohoto důvodu není tedy povinností platit jakoukoliv daň. 24

Právní domněnka je yjádřením skutečnosti, že faktický stav je obvykle shodný s právním.

40

Pokud se bývalí manželé nedohodnou o nemovitém majetku do tří let od pravomocného rozsudku o rozvodu a stanou se podílovými spoluvlastníky, pak se již při tomto vypořádání platí daň 3% z převodu nemovitostí a je nutné doložit daňové přiznání se znaleckým posudkem od odhadce, který je k vypracování znaleckého posudku kompetentní. 25

3.5.

Příjmení po rozvodu

Po rozvodu si může žena (a samozřejmě také muž, nicméně v našich krajích nebývá obvyklé, že by muž při sňatku přebíral příjmení své ženy) vzít zpět své příjmení, které měla za svobodna, tedy před uzavřením manželství, nebo si může ponechat příjmení po manželovi. Pokud chce příjmení, které měl(a) za svobodna, musí tak učinit do jednoho měsíce od nabytí právní moci rozsudku o rozvodu a to na matrice, kde oznámí toto své rozhodnutí. V případě, že užíval(a) po dobu manželství své příjmení za svobodna i s příjmením manžel/lky(např. Nováková-Vomáčková), může na matrice oznámit, že od užívání manželova/manželčina příjmení upouští. Nicméně je velmi důležité tento životní krok promyslet i do důsledků, to zejména v případě, že žena má s bývalým manželem děti, případně si vybudovala kariéru s novým příjmením – návrat ke „starému“ jménu je pak ošemetný – skutečnost, že se maminka jmenuje jinak než děti, pro ně může být traumatizující. Nesmíme opomenout ani skutečnost, že ženu (nebo muže) v takovémto případě čeká zdlouhavá výměna všech dokladů – občanského průkazu, cestovního pasu, řidičského průkazu atd.

25

FRANCOVÁ, Marie a Jana DVOŘÁKOVÁ ZÁVODSKÁ. Přehled judikatury ve věcech majetkových vztahů mezi manžely. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, 608 s. Judikatura (ASPI), 66. sv. ISBN 978-807-3575-922., str.91

41

4. Úprava vyživovací povinnosti po rozvodu 4.1.

Vyživovací povinnost k dětem

Mezi právní následky rozpadu manželství je nutné zařadit i kapitolu o výživném a to jednak výživném rodičů vůči dětem a jednak výživné vůči manželům navzájem. Vyživovací povinnost rodičů k dětem vzniká se vznikem rodičovského právního vztahu – u matky okamžikem narození dítěte, u otce pak podle jedné z domněnek určování otcovství. Zákon o rodině upravuje ve své třetí části vyživovací povinnosti a to konkrétně v § 85 a 86. §85 ZoR: „ 1) Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou schopny samy se živit. 2) Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. 3) Při rozsahu jejich vyživovací povinnosti se přihlíží k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči o společnou domácnost.“ Výživným se rozumí uspokojování všech životních potřeb toho, komu má být poskytnuto. Výživným na dítě se rozumí uspokojování všech životních potřeb dítěte, tedy nejen výživa ve smyslu potravy, ale i výživa ve smyslu kultury bydlení, rozvoj dítěte po všech stránkách – tedy i nemateriálních (citových), kulturních a mnoha dalších. Výživné se platí tehdy, pokud nejsou děti schopny se samy živit, pokud se připravují na budoucí povolání – podle odstavce 1 § 85 nenamená ale, že vyživovací povinnost končí dosažením plnoletosti, nýbrž vyživovací povinnost trvá do té doby, než je dítě schopno samo se živit – věková hranice 18 let je v tomto případě významná z hlediska procesního a to v tom smyslu, že do zletilosti dítěte se může zahájit řízení o určení výživného i bez návrhu, zatímco po dosažení zletilosti se řízení zahajuje jen na návrh oprávněného.26 Dosažením plnoletosti zaniká postavení opatrovníka (obvykle jednoho z rodičů). Jestliže tedy dítě studuje, trvá vyživovací povinnost po celou dobu studia, pokud řádně pokračuje, a to až do jeho dokončení. Po celou dobu oba rodiče přispívají na jejich výživu.

26

HOLUB, Milan a Hana NOVÁ. Zákon o rodině: komentář předpisy souvisící : podle stavu k 1.2.2004. 6. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde Praha - Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2004, 751 s. Judikatura (ASPI), 66. sv. ISBN 80-720-1451-X., str.202

42

Rodiče se mohou na výchově a péči o děti buď dohodnout (viz předchozí kapitoly) nebo o příspěvku na výživném rozhodne soud spolu s tím, který z rodičů bude mít po rozvodu dítě ve své péči. Vyživovací povinností ve smyslu zákona je též míněno právo dětí bydlet u rodičů, což vyplývá z povinnosti rodičů starat se o děti. Vzhledem k tomu, že získání vlastního bytu závisí na mnoha dalších okolnostech, např. ekonomickou situací státu či trhu s nemovitostmi, jsou děti oprávněny užívat byt svých rodičů. 27 Povinností rodičů je péče o jejich společné děti, které mají (nejen podle zákona, ale i z čistě lidského hlediska) právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Toto právo dítěte poprvé výslovně formulovala novela provedená zákonem č. 91/1998 Sb. Je nutné ho chápat jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu. Jeden z negativních jevů současnosti je neplacení výživného na své nezaopatřené děti – z vlastní zkušenosti mohu říci, že výživné neplatí jak otcové, tak i matky. Neplatících matek je méně, zcela evidentně proto, že ve více než polovině rozvádějících se manželství zůstávají děti u svých matek, tudíž neplatící jsou už jen otcové. Při rozvodu sporném, kdy se rozhoduje kromě samotného rozvodu i o svěření dětí do péče a stanovení výživného, soud přihlíží k některým skutečnostem, které ovlivní jeho konečnou výši. Mezi nejzákladnější skutečnost patří: -

prokázání příjmu rodiče – tato část je pro soud velmi obtížná a to zejména tehdy, jedná-li se o rodiče-podnikatele. U rodiče, který je v trvalém pracovním poměru, nehrozí možnost, že by doložil potvrzení o svém příjmu zkrácené, nicméně u podnikajícího rodiče je tento způsob spíše standardní. Vznikají tedy situace, kdy rodič vlastní rozsáhlý movitý majetek, automobily a prosperující firmu, ale soudu předloží tzv. optimalizované daňové přiznání, z kterého nevyplývají nijak vysoké příjmy. A zjištění, zda povinný rodič prokázal skutečně všechny svoje příjmy, je pro soud velmi obtížná. Ustanovení 24 odst.6 písm.c) zákona č.337/1992 Sb. O správě daní a poplatků, je finanční úřad zproštěn povinnosti mlčenlivosti a může

27

HOLUB, Milan a Hana NOVÁ. Zákon o rodině: komentář předpisy souvisící : podle stavu k 1.2.2004. 6. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde Praha - Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2004, 751 s. Judikatura (ASPI), 66. sv. ISBN 80-720-1451-X., str.203

43

sdělit soudu tzv. základ daně z příjmu daného podnikatele-povinného rodiče. I tento údaj je velmi nedostačující, neboť cílem většiny podnikatelů je mít toto daňové přiznání co nejnižší. Pokud tato situace nastane, je soudu umožněno v případě nutnosti vycházet z fikce, že průměrný měsíční příjem povinného rodiče činí 12,7 násobek životního minima jednotlivce podle zvláštního právního předpisu

28

.

V těchto případech je také možné nařídit povinnému rodiči část svého movitého majetku zpeněžit a z výnosu platit výživné -

k celkové hodnotě movitého a nemovitého majetku a k celkové životní úrovni. Soud bere v potaz taktéž další skutečnosti, které soud akceptuje jako placení výživného – jde například o tvorbu úspor, která bude v budoucnu zabezpečovat dítěti přípravu na budoucí povolání – v České republice je častou součástí placení tohoto výživného spoření na účet stavebního spoření, vedeného na rodné číslo dítěte. Tím je zajištěno, že s vkladem nebude nakládáno dříve, než bude dotyčnému dítěti 18let.

Zákon o rodině sice hovoří o tom, že dítě má právo sdílet stejnou životní úroveň se svými rodiči, nicméně v praxi sdílí životní úroveň s tím rodičem, se kterým žije ve společné domácnosti. Někteří otcové při vymáhání výživného pro své děti argumentují tím, že z částek výživného jsou uhrazovány i životní potřeby jejich bývalých manželek. Tento argument by měl být posuzován jako nepatřičný a na povinného by se mělo pohlížet jako na rodiče, který nemá zájem starat se o své dítě. Koneckonců, manželka je sice již bývalá, nicméně se stará o jejich společné dítě, které je současné a má své potřeby i přání. Ministerstvo spravedlnosti v čele s ministryní JUDr.Danielou Kovářovou (nyní již bývalou ministryní) zveřejnilo doporučující tabulku se stanovením poměrných částí příjmu určených na výživné. Vznik pracovní skupiny, který iniciovala právě JUDr. Kovářová, měl za cíl sjednotit určování výše výživného. S existencí pravidel pro určení výživného souhlasí téměř 70% respondentů.29 Pilotní testování započalo v květnu 2010, nyní je stav takový, že velká většina soudců se při stanovování výživného doporučenou tabulkou řídí.

28

§2 zákona 110/2006, o životním a existenčním minimu

29

Ministerstva a státní insituce. Český statistický úřad [online]. 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/ministerstva_a_statni_instituce

44

Procentním vymezením pro výživné je možné lépe určit konečnou výši výživného,s ohledem na některé další aspekty a to například: -

nemoc dítěte

-

další vyživovací povinnosti povinného

-

právo dítěte podílet se na životní úrovni svého rodiče

-

manžel/ka bez vlastního příjmu

-

vlastní příjem oprávněného dítěte apod.

Tabulka č. 4 - Pomocná tabulka pro určování výživného pro dítě

Věk dítěte 0 - 5 let

Díl z příjmu připadající na výživné 9 - 13 %

6 - 9 let 10 - 14 let 15 - 17 let

11 15 % 14 - 18 % 17 - 21 %

18 a více let

20 - 24 %

Zdroj Ministerstvo spravedlnosti, zpracování vlastní

Jaký je tedy postup vymáhání výživného po neplatícím rodiči? Neplatící rodič má samozřejmě „důvody“, pro které nemůže nebo nechce výživné zaplatit. Mezi takovéto nejčastější důvody můžeme začlenit např.: -

otec má vážné pochybnosti o své paternitě

-

otec je přesvědčen, že k těhotenství došlo vědomým podvodem matky

-

otec proti své vůli dítě nevidí, nezná apod.

-

otec byl matkou poškozen hmotně (matka se např. ještě za trvání manželství zmocnila původního otcova majetku)

-

otec byl matkou morálně poškozen (matka otce před dítětem např. pomlouvá, křivě proti němu svědčí, dítěti o otce lže)

-

otec na zaplacení výživného nemá prostředky (i z objektivních důvodů, otec je nezaměstnaný, dlouhodobě nemocný ap)

Neplnění vyživovací povinností je trestným činem, pokud dotyčný rodič výživné neplatí déle než 4 měsíce. Poté je možné podat u příslušného soudu žalobu o výživné – návrh na 45

výkon rozhodnutí. Pokud rodič nehodlá platit určené výživné dobrovolně, může soud rozhodnout o srážkách ze mzdy. Podle §276 Občanského soudního řádu: „ Srážky ze mzdy lze provádět jen do výše výkonem rozhodnutí vymáhané pohledávky s příslušenstvím“. Následuje § 283 téhož řádu: „ Jakmile nabude nařízení výkonu rozhodnutí právní moci, vyrozumí soud o tom plátce mzdy, který je pak povinen vyplácet oprávněnému částky sražené ze mzdy povinného“. Tato varianta pochopitelně přichází v úvahu pouze u rodiče, který je zaměstnán v pracovním poměru, u rodiče, který je samostatně výdělečně činnou osobou tuto variantu využít nelze.

4.2.

Výživné mezi manžely

Za trvání manželství podle § 91 ZoR platí : „1) Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost“. V této kapitole budu vycházet z ustanovení § 92, odst.1 ZoR, „ Rozvedený manžel, který není schopen

sám

se živit, může žádat od bývalého manžela, aby mu přispíval na

přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Nedohodnouli se, rozhodne soud o výživném na návrh některého z nich“. V odst.2 zákon stanoví:„ Tato povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům“. Pro posouzení všech okolností je rozhodující nejen to, jak došlo k rozpadu manželství, ale i další chování rozvedeného manžela. Rozhodnutí soudu by mělo vycházet z posouzení toho, jak se rozvedený manžel, který žádá o výživné, choval po celou dobu manželství i s přihlédnutím k plnění povinností, které stanoví zákon o rodině. Ve stanovení výživného rozvedenému manželovi či manželce platí jiná hlediska než pro vyživovací povinnost za trvání manželství. Zohledňují se zde sociální zřetele a to např. pro starší ženy, která nejsou schopny se ve svém věku uplatnit na trhu práce nebo nemohou začít vykonávat samostatnou výdělečnou činnost. Jedná se zpravidla o ženy, které se plně věnovaly péči o děti či domácnost, nemohou pracovat pro nepříznivý zdravotní stav, či pečují o nemocné příbuzné. 30

30

HOLUB, Milan a Hana NOVÁ. Zákon o rodině: komentář předpisy souvisící : podle stavu k 1.2.2004. 6. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde Praha - Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2004, 751 s. Judikatura (ASPI), 66. sv. ISBN 80-720-1451-X., str.224

46

Podmínky pro úspěšné uplatnění nároku na výživné jsou : -

neschopnost rozvedeného manžela se sám živit

-

povinnost bývalého manžela přispívat potřebnému bývalému partnerovi

-

tato vyživovací povinnost bývalého partnera není nijak časově omezena, současně předchází vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům

-

je možné uzavření písemné dohody o poskytnutí jednorázové částky, kterou by nárok na přiměřenou výživu byl vyrovnán jednou provždy. Nárok na další výživné zaniká okamžikem, kdy dohodnutá částka je vyplacena oprávněnému

-

nárok na výživné zaniká dalším sňatkem oprávněného nebo smrtí povinného

Neschopnost bývalého partnera sám se živit nemusí být dána jen jeho zhoršeným zdravotním stavem a následnou pracovní neschopností, ale může spočívat i např. v péči o invalidní dítě či o příbuzného, vyžadující stálou péči. Vyživovací povinnost k bývalému partnerovi není časově omezena, ale ve výroku rozsudku, zavazujícího platit výživné rozvedenému manželovi, je nutné stanovit počátek povinnosti plnění. Nárok na výživné je podmíněn tím, že jeho poskytování není v rozporu s dobrými mravy. Za přiměřenou výživu se nepovažují jen nezbytné náklady na stravování, ale též na uspokojování dalších nezbytných potřeb rozvedeného manžela vyplývajících z jeho věku, zdravotního stavu, způsobu života apod. 31 Pokud jeden z manželů hodlá uplatnit nárok na výživné, měl by s tímto již počítat v samotném rozvodovém řízení, aby i ze soudního spisu bylo zřejmé, kdo zavinil rozpad manželství a čím a kdo utrpěl újmu rozvodem. V případě, že proběhne rozvod nesporný, je třeba uzavřít dohodu o výživném ještě před žádostí o rozvod – tato dohoda bude součástí dokladů, které se budou předkládat soudu v řízení o rozvod.

31

HOLUB, Milan a Hana NOVÁ. Zákon o rodině: komentář předpisy souvisící : podle stavu k 1.2.2004. 6. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde Praha - Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2004, 751 s. Judikatura (ASPI), 66. sv. ISBN 80-720-1451-X., str.228, R 45/86

47

5. Mediace – řešení pro futuro V současné době je v České republice připravován návrh zákona o mediaci – mediátoři (česky zprostředkovatelé) jsou profesionálové na efektivní vyjednávání a mají za úkol pomáhat lidem řešit spory jinou cestou než soudní. Mediace v justici sleduje smysl dohody všech stran a je považována za humanizaci justičního systému, spojuje v sobě přístup nejen právní, ale i psychologický a sociologický. Jeho úkolem je profesionální vedení celého procesu a oboustranná ochota účastníků a to tak, aby protistrany nalezli optimální řešení. Mediátoři samozřejmě pomáhají i v jiných sporech než při rozvodech manželství a podle toho, v jaké oblasti se pohybují, jsou na ně kladeny určité nároky. Nicméně obecně musí mít každý mediátor určité osobnostní předpoklady – např. věk (25-65 let), být celkově zralý, mít vysoké morální kvality (nestrannost, poctivost, organizační talent, duševní odolnost), sociální dovednosti, komunikační schopnosti či formální vzdělání. Funkce mediátora při rozvodu a následných jednáních o rozdělení majetku apod. je řídit a vést jednání tak, aby obě strany dospěli k přijatelnému výsledku. Jeho úkolem tedy není najít „viníka“ celé situace. Mediátor může být i „testem“ , zda je druhá strana ochotna se dohodnout – pokud jednání vázne na maličkostech, či že partner mediátora odmítne, je jasné, že se dohodnout nechce. Pokud se manželé dohodnou, že využijí služeb mediátora, probíhá jednání s ním obvykle tak, že se nejprve vyjádří jeden z manželů (aniž by ho kdokoliv přerušoval), poté se vyjádří se svým názorem druhý manžel a nakonec má slovo mediátor. Ten se snaží upřednostnit záležitosti nesporné, u kterých je dohoda jistá. Zásadní by mělo být uzavření první, dílčí dohody, protože ta vede k uzavření dohod dalších. Jednoduše řečeno – manželé vidí, že se jejich záležitost posunuje ke konečnému cíli a snadněji se spolupracují. V současné době činí pomoc mediátora cca 3 000,--kč / 1 hod. Obvykle se nedosáhne dohody na prvním setkání, nicméně i tak je tato forma jednání o dohodě výrazně levnější než žaloby u soudu a platby právníkům. Tyto nižší náklady řešení sporu jsou spolu s dalšími výhodami mediace rozhodně přijatelnější než řešení sporů před soudem (kde je nutné uvádět např.i intimní detaily ze života apod.).

48

Metoda vyjednávání není v historii nic nového, jen postupně nalézá nové a nové oblasti uplatnění. Doufejme, že v oblasti rozvodového práva se bude do budoucna uplatňovat více a že rozvádějící se pochopí, že je snadnější se dohodnout než absolvovat zdlouhavé soudní procesy.

49

Závěr Cílem mé bakalářské práce bylo analyzovat informace o rozvádějících se manželích a situacích, které rozvod přináší a které musí řešit. Rozvod je složitý komplex mnoha faktorů, který ovlivňují všechny zúčastněné a zasahují do jejich životů. V České republice je v současné době vysoká míra rozvodovosti, je to společenský problém, který zasahuje do všech oblastí. Téma jsem si vybrala zejména proto, že v současné době přibývá rozvedených manželství a s tím přibývají určité problémy, např. péče o děti, matky samoživitelky, neplacení výživného, spojená např. se ztrátou zaměstnání, péče o získaný majetek – při mé práci finančního poradce se s těmito záležitostmi setkávám velmi často a často také řeším porozvodové situace bývalých manželů. Tato situace je mi velice blízká, protože se ve své práci setkávám se slabými místy českého ekonomického a sociálního systému a chtěla jsem na tato místa poukázat. Mezi některá slabá místa patří i to, že rozvod a následné, i několikaleté, soudní jednání je dlouhodobě opomíjená stránka celé soudní administrativy – na základě mých šetření a rozhovorů je evidentní, že veškerá soudní řízení jsou zdlouhavá a i rozvody nesporné trvají nejméně čtyři, častěji i šest měsíců. Za pozitivní považuji možnost konzultace s mediátorem, což je institut, který v České republice již určitou dobu funguje, nicméně v současné době se dostává stále více do popředí. Domnívám, že toto řešení bude do budoucna stále více a více využíváno a rozvádějícím se bude tím umožněno řešit zásadní otázku jejich života v klidném a nestresujícím prostředí kanceláře mediátora. Vybrané téma bylo dosti obsáhlé a nebylo možné obsáhnout všechny aspekty porozvodového života, nicméně řešení otázek manželství, jeho uzavírání a následný rozvod bude jistě stále důležitější otázkou do budoucna. Nad rámec této práce je řešení manželských problémů do budoucna, zmíněná mediace je jen okrajové téma. Bude záležet na všech zúčastněných, jak budou tyto situace prožívat a jak se s ní budou vyrovnávat.

50

Seznam použité literatury Knižní zdroje: DVOŘÁK, Jan a Jiří SPÁČIL. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 282 s. Právní rukověť. ISBN 978-8073575-977. FRANCOVÁ, Marie a Jana DVOŘÁKOVÁ ZÁVODSKÁ. Rozvody, rozchody a zánik partnerství. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 248 s. Právní rukověť. ISBN 978-807-3575-861 HOLÁ, Lenka. Mediace v teorii a praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 270 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4731-346. HOLUB, Milan a Hana NOVÁ. Zákon o rodině: komentář předpisy souvisící : podle stavu k 1.2.2004. 6. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde Praha - Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2004. ISBN 80-7201451-X. HRUŠÁKOVÁ, Milana. Sňatek a paragrafy: platnost a neplatnost manželství, zasnoubení, formy sňatku, občanský sňatek, církevní sňatek a jejich průběh, překážka příbuzenství, bigamie, duševní poruchy, svatby s cizinci a v cizině. Vyd. 1. Praha: Computer Press, 2000, 76 s. Právní rady. ISBN 80-722-6396-X. HRUŠÁKOVÁ, Milana. Rodinné právo v aplikační praxi: rozvod, děti, výživné. Praha: C.H. Beck, 2000, 41 s. Edice Právních rozhledů. ISBN 80-717-9293-4. KINCL, Jaromír. Římské právo. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990, 476 s. ISBN 80-703-81345. KLABOUCH CSC. DR., Jiří. Manželství a rodina v minulosti. 1. vyd. Praha: Orbis, 1962 .281s. ISBN 11-080-62.

51

MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 2. Praha: Portál, 2008, 380 s. ISBN 978-807-3675-028 NOVÁ, Hana a Martin VALEHRACH. Rodinné vztahy v soudní praxi. Praha: Prospektrum, 1995, 277 s. ISBN 80-717-5030-1. NOVÁK, Tomáš a Bohumila PRŮCHOVÁ. Předrozvodové a rozvodové poradenství. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 144 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4714-493. NOVÁK, Tomáš a Alžběta POKORNÁ. Peníze a manželství. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 125 s. Partnerské vztahy. ISBN 978-802-4716-183. ŠARMAN, Jan a Hana ŠUPÁKOVÁ. Přehled judikatury ve věcech majetkových vztahů mezi manžely. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, 608 s. Judikatura (ASPI), 66. sv. ISBN 978-807-3575-922.

ŠTĚPÁNOVÁ, Silvie. Společné jmění manželů a podnikání. Vyd. 1. Brno: Computer Press, c2006, 215 s. Právo pro denní praxi (Computer Press). ISBN 80-251-1161-X. THEINHARDT, Markéta, Daniel NOVÁK a Eduard BAKALÁŘ. Průvodce rozvodem: pro všechny zúčastněné. Praha: Lidové noviny, 1996, 256 s. ISBN 80-710-6157-3.

Elektronické zdroje: Právnické fórum. WOLTERS KLUWER. Právnické fórum [online]. [cit. 2012-03-01]. www.diversity-management.cz/tiki-download_file.php?fileId=24 HRDINA, Ignác Antonín. Manželství v současném českém i kanonickém právu [online]. [cit. 2012-02-04]. http://spcp.prf.cuni.cz/15-20/16-hrdin.htm Unie otců – otcové za práva dětí. Unie otců – otcové za práva dětí [online]. 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.unie-otcu.cz/ 52

Demografické informace, analýzy a komentáře: Rozvodovost - historie. [online]. 2005 [cit. 2012-02-15].

http://www.demografie.info/?cz_rozvodhistorie=&PHPSESSID=

dccb9f

08e8cd6c53 5675 72514dcb43d1 Nový občanský zákoník. Občanský zákoník [online]. 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/rodinne-pravo/co-upravuje-rodinne-pravozakoniku.html Češi

chtějí

manželství

na

rozvodem. Novinky.cz[online].

celý

život,

2012

[cit.

každé

druhé

2012-04-18].

však

končí

Dostupné

z:

http://www.novinky.cz/domaci/254518-cesi-chteji-manzelstvi-na-cely-zivot-kazde-druhevsak-konci-rozvodem.html Můj právník - průvodce labyrintem paragrafů [online]. [cit. 2012-01-15]. http://mujpravnik.cz/smluveny-nesporny-rozvod/

Juridictum

-

encyklopedie

o

právu

[online].

[cit.

2012-01-19].

Dostupné

z:

http://iuridictum.pecina.cz/w/Pr%C3%A1vn%C3%AD_domn%C4%9Bnka Právnické fórum [online]. Praha 3: Wolters Kluwer [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.pravnickeforum.cz/archiv/dokument/doc-d34434v43931-k-ukonceni-

tavebn

iho-sporeni-sjednaneho-rodici-ve-prospech/?search_query=stavebn%C3% AD+spo%C5% 99en%C3%AD+%24type%3D12&search_results_page=1 Justice: oficiální server českého soudnictví [online]. 2010 [cit. 2012-01-29]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=5130&d=311445 Rozvod: Vše o rozvodu manželství [online]. 2010 [cit. 2012-02-17]. Dostupné z: http://www.rozveduse.cz/strucny-pruvodce-rozvodem-/rozvodovy-mediator/

Rozvod:

Rozvodový

mediátor

[online].

2010

[cit.

2012-04-15].

http://www.rozveduse.cz/strucny-pruvodce-rozvodem-/rozvodovy-mediator/

53

Dostupné

z:

Zákony: Česká republika. Občanský zákoník: a související předpisy. In: 40/1964 Sb. Praha: Sagit, 2012. Česká republika. Zákon o rodině. In: 94/1963 Sb. Praha: Linde Praha, a.s., 2004. HOLUB, Milan a Hana NOVÁ. Zákon o rodině: komentář předpisy souvisící : podle stavu k 1.2.2004. 6. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde Praha - Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2004. ISBN 80-7201451-X. Český statistický úřad. Český statistický úřad [online]. 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.czso.cz/ - vlastní grafické zpracování. Listina základních práv a svobod: Parlament České republiky - Poslanecká sněmovna [online]. 1992 [cit. 2012-03-17]. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

Použité grafy a tabulky:

Graf č.1 – Grafické znázornění počtu rozvodů od r.1900 – 1950 Graf č.2 – Počet sňatků a rozvodů od r.2001 – 2010 Graf č. 3 – Počet rozvodů v České republice za posledních 10 let Graf č.4 – Podíl rozvádějících se manželství s nezletilými dětmi za posledních 20 let Tabulka č.1 – Počet sňatků a rozvodů od r.2001 – 2010 Tabulka č.2 – Příčiny rozvratu manželství ze strany ženy Tabulka č.3 – Příčiny rozvratu manželství ze strany muže Tabulka č.4 – Pomocná tabulka pro určování výživného pro dítě

54