Pravidla a zákonitosti při natáčení Základní pravidla Hlavním, nepsaným a základním pravidlem je to, že se při natáčení snažíme vést záběr klidně a pomalu. Kameru držíme oběma rukama a mírně rozkročeni stojíme oběma nohama na zemi. Klid záběru nepříznivě ovlivňuje i naše dýchání. Po běhu, nebo náročné chůzi např. do kopce se před započetím záběru nejdříve vydýcháme. Pokud máváme kamerou nahoru a dolů, nepomůže nám žádná elektronická ani optická stabilizace obrazu. Pro statické natáčení, velkých přiblížení pomocí transfokátoru a všude, kde to jde, doporučujeme používat stativ. Dalším nepříznivým faktorem pro roztřesenost záběru je používání velkého přiblížení. Transfokátor (zoom) používejte ve svých záběrech co nejméně a v rozumné míře. Nedoporučujeme vůbec používat digitální zoom. Panoráma záběru vedeme jedním směrem (nezametáme). Počátek záběru by měl být na nějakém objektu spočinout krátkou dobu, pak následuje akce (pohyb - panoráma nebo zoom), ukončení záběru by mělo taktéž spočinout na smysluplném místě (vyjádření celého záběru) a toto ukončení by mělo v nehybné pozici spočinout též nějakou dobu (2-4s). V průběhu záběru sledujeme občas druhým okem dění mimo záběr, abychom mohli vybrat vhodné místo ukončení záběru.
Perspektiva záběru Každý záběr v našem filmu by neměl být "zbytečný". Oko diváka musíme upoutat nějakým jiným pohledem než pouhým "popisným záběrem zaznamenané skutečnosti". Záběry vždy oživíme prostřihy detailů, které získáme z různých úhlů a mnohdy pouze tak, že "si dojdeme" pro záběr blíž. Nestačí jen z jednoho místa použít transfokátor. Dalším důležitým pravidlem je natáčení přiměřeně k tomu, jaký pocit chceme u diváka dosáhnout. Například natáčení dětí s pocitem vlastního zážitku dítěte by mělo být zpracováno z pohledu výšky dětských očí.
Normální pohled záběr pořízený z výšky očí. Nejčastěji používaný záběr. Lze jej kombinovat s mírným naklopením kamery
Podhled Záběr kamery kdy se díváme na objekt zdola. Má vyjádřit nadřazenost snímaného objektu vůči divákovi (např. diktátora).
Pohled z žabí perspektivy Záběry ještě více umocňující postavení objektu v záběru vůči divákovi. Lze tak například natočit pohled na obra v říši pohádek.
Nadhled Snímání z nadhledu naopak vyvolává pocit nadřazenosti (např. promlouvání k masám).
Pohled z ptačí perspektivy vyvolává pocity lehkosti až volnosti ptáka. Jeho použití však musí být voleno uvážlivě s celkovým pojetím snímku.
Velikost záběrů Jsou termíny běžně používané ve filmařské hantýrce. Určují jak veliký záběr snímaného objektu nebo která jeho část je v záběru. Tato označení též používáme při sestavování scénáře.
Velký celek Záběry ve kterých převládá celkové prostředí.
Celek Zachycuje postavu nebo postavy včetně blízkého okolí.
Polocelek V polocelku je záběr člověka ohraničen v dolní části u kolen.
Polodetail Zde se jedná prakticky o "portrét", kdy je snímaná osoba zabírána v dolní části ohraničení do pasu.
Detail V tomto záběru se již vůbec neuplatní okolní prostředí, záběr je veden na některou z částí těla (hlava, ruka...).
Velký detail Zabírá pouze detailní část lidského těla (rty, oko...).
Pohyb kamery První krůčky s videokamerou v ruce většinou končí nekonečnými záběry, kdy se s kamerou "rozhlížíme", jinak se tomu také říká "zametáme", prostě natáčíme zleva doprava a zpět a ještě jednou... Po nějakých zkušenostech a když se podíváme na profesionály, zjistíme že je v celém pořadu statických a klidných záběrů mnohem více, než těch "akčních". Záběr vždy vedeme klidně z jednoho místa k druhému a vždy dbáme na to, aby cílový záběr něco vyjadřoval.
Panoráma Jeden z klasických záběrů krajiny. Natáčíme zleva doprava a nebo naopak. Důležité je na začátku panorámy spočinout chvíli na místě a až potom provádět pohyb panorámy a to samé udělat na konci záběru.
Dorovnání záběru Je vlastně sledování malého pohybu objektu, který je v záběru. Např. osoba v záběru, která sedí na židli, se pomalu zvedá a kameraman sledováním osoby dorovnává záběr.
Transfokace Je přiblížení v záběru na objekt. Používá se optická soustava videokamery (transfokátor). Není vhodné transfokaci používat vždy a všude, i když je velkým pomocníkem kameramana. Pokud můžete do místa záběru dojít, učiňte tak. V žádném případě nenajíždějte na objekt a zpět, to je zcela neodpustitelné počínání nezkušeného kameramana.
Nájezd kamery Není totéž co transfokace. U nájezdu se pohybuje současně i kamera a mění se tím úhel pohledu. Je to mnohem účinnější pro udržení pozornosti diváka než pouhá transfokace. Nájezd kamery lze uskutečnit z jedoucího automobilu, tramvaje ale i z nákupního košíku. V interiéru můžeme kameramana táhnout na koberci či vézt na vozíku.
Další pravidla natáčení Přeskočení osy Je chyba při natáčení, které se nesmíme jako kameraman dopustit. Situaci si můžeme představit při natáčení rozhovoru dvou osob (vlevo žena, vpravo muž), kdy si scénu můžeme rozdělit horizontální linií procházející pomyslně přes oba aktéry.
Obr. 1 - Přeskočení osy Záběry můžeme vést z různých úhlů ale nesmíme překročit pomyslnou linii, protože by se nám v záběru tyto osoby prohodily (žena by byla vpravo a muž vlevo).
Nevhodná - rušivá kompozice záběru - nevhodné předměty Při natáčení si musíme všímat v jaké kompozici jsou s natáčenými objekty různé předměty na pozadí, které by mohly působit rušivě a nebo nevhodně. Tak např. natáčíme-li někoho u zdi na které visí meč, dbejme aby natáčené osobě "netrčel v záběru z hlavy".
Obr. 2 - Rušivá kompozice záběru
Aktivní prostor Je pravidlo, které nám ukládá to, že při natáčení osoby necháváme vždy ve směru jejího pohledu volné místo.
Obr. 3 - Aktivní prostor Aktivní prostor využijeme v záběru, kdy natáčíme dvě osoby v samostatných záběrech a očekáváme, že se setkají.
Skupina osob Pokud natáčíme skupinu osob, dbáme na to, abychom krajní osoby "neuřízli", vždy necháváme prostor od krajních osob v záběru.
Hloubka záběru Při záběrech v interiéru se snažíme provádět záběry s nějakými předměty v popředí. Zvýrazníme tím prostor. Pokud natáčíme skupinu osob, je vhodnější tyto rozestavit v prostoru a tento záběr je mnohem zajímavější než osoby ve stejné vzdálenosti.
Zvýšení pozornosti diváka Postavení předmětu nebo natáčené osoby do popředí ostatních předmětů nebo osob zvyšuje u diváka pozornost na tento předmět nebo osobu.
Statická a dynamická kompozice záběru Pokud natáčíme například řadu vojáků kolmo, jedná se o statickou kompozici záběru. Pokud uděláme záběr z úhlu, je kompozice dynamická - více hovoří o prostoru, síle vojenské jednotky atd.
Zlatý řez Je prostor ve scéně, kterou snímáme, do které je nejvíce soustředěna pozornost diváka. Podívejme se na obrázek.
Obr. 4 - Zlatý řez Do těchto rovin a bodů je nejvhodnější umístit motivy v záběru. Nevhodné je umístit objekt do středu obrazu. To působí nahraně a neprofesionálně.
Jednota směru a pohybu Při natáčení scén s pohybem (kterých je většina) se musíme snažit o to, abychom v průběhu natáčení zachovali směr pohybu objektů. Pokud jej změníme, mateme tím diváka.
Kompozice obrazu Správná kompozice obrazu výrazným způsobem ovlivňuje celkovou pozornost diváka ke sledování videopořadu. Nevhodnou kompozicí obrazu můžete diváka zcela odradit od sledování videopořadu. Zaměříme se na důležité aspekty pro správnou kompozici.
Určující motiv V obraze je vhodné umísťovat určující motiv záběru excentricky - nikdy ne o středu. Při natáčení detailu hlavy člověka umístíme oči do horní třetiny obrazu a přitom neopomineme všech pravidel natáčení (aktivní prostor, zlatý řez, dorovnání obrazu).
Významná místa pozornosti Člověk chápe sledování obrazu podobně jako čtení textu. Lidské oko tedy začíná číst obraz v levém horním rohu a postupuje nikoliv po řádcích jako u čtení knihy, ale po úhlopříčce směrem k prvému dolnímu rohu. Odtud se vrací směrem ke středu obrazu a toto je místo, kde se oko pozastaví na nejdelší čas. Toto místo můžeme nazvat místem největší pozornosti v záběru. Protože však nejde o čtení textu, vnímá oko body nebo místa v obrazu, jejichž tonální a barevné podání je výrazné oproti pozadí. Protože vnímáme svět barevně, je v našem videopořadu důležité podání barev a jejich použití jako tvůrčího prostředku. Působení barev souvisí s osvětlením a proto je také důležité využití světelných podmínek. Pokud máme scénu nedostatečně osvětlenou, barvy nejsou podány dostatečně. A to i přesto, že výrobci udávají, že pro natáčení stačí osvětlení pouhých 7 luxů. Videokamera má sice mnohonásobně lepší citlivost než filmový materiál, ale se slabým osvětlením nebudou barvy podány dostatečně.
Základní pravidla střihu Každý videopořad obsahuje určitý počet oddělení jednotlivých záběrů - střihů. Tyto jsou na sebe určitým způsobem vázány.
Obsah záběru Dramaturgie videopořadu určuje, jakým způsobem bude prováděn střih jednotlivých záběrů. Do "surového materiálu" který přineseme z natáčení, se většinou snažíme zasahovat jednotlivými střihy velmi citlivě, tak aby si divák pokud možno nevšimnul, že nějaké střihy v materiálu jsou.
Délka záběrů Je údaj, který není možno obecně určit. Délka je dána obsahovou stránkou záběru. Podle charakteru videopořadu časem sami citem zjistíte, jaká délka při konkrétním záběru je nejvhodnější.
Sled záběrů Při střihu videopořadu musíme dbát na situace, které nám ruší celkový sled záběrů a nekompromisně vyloučit záběry, kdy nám někdo nechtěně vstoupí před objektiv kamery a dále všechny záběry, které nectí zákon osy, jednoty směru pohybu nebo pohledu, nebo jsou jinak nevhodné (špatná kompozice, rozostřenost, špatné podání barev apod.).
Celistvost děje Na to je třeba myslet už při natáčení záběrů aby bylo natáčení organizováno tak, aby nechyběly žádné části celého pořadu. Celkový pořad musí být souvislým vyprávěním a neměl by být přerušován nevhodnými, divákovi nic neříkajícími záběry. O to by měla dbát i dramaturgie pořadu.
Prostřihy Jsou doplňující záběry které přímo souvisí s místem a nebo dějem natáčení celého pořadu. Jsou důležité při sestavování celého pořadu jako vhodná oddělení scén apod.
Záběry "po ose" Je nevhodné vložit do pořadu dva za sebou jdoucí záběry ze stejného úhlu, například pouze s rozdílným přiblížením. Takovýto záběr, kde obraz "poskočí" nepůsobí dobře.
Doznění záběru Dbejte na to, abyste vždy po natočení pointy záběru nechali hercům prostor k doznění situace (např. reakce okolí apod.).
Tempo střihu Je důležité dodržet přiměřeně k danému typu pořadu. Tomuto tempu podřizujeme i délku střihů, rychlost panoráma apod.
Rytmus střihu Divák vnímá délku jednotlivých záběrů. Pokud jsou všechny střihy stejně dlouhé, uvádíme tím diváka do stavu klidu. Pokud některý ze záběrů výrazně zkrátíme, upozorníme tím diváka na přicházející změnu obsahu pořadu.
