Ná vraty k oslavá m 650 let
Právě č tete
č íslo 5.
K Í N VĚ TR Roč ník XXXV.
Pokrač ovánípří ště
Středa 13. října 2004 kdy 9:30 11:00 13:00 13:00 13:30 14:00 14:30 15:00 15:00 15:30 16:00 16:30 17:00 19:30 20:00 20:30 21:30 22:30
co seminá ř přípravný výbor příjezd Sloupnice příjezd Desná loučení Radnice dechovka vítá ní Sloupnice vítá ní Desná vítá ní Sloupnice vítá ní Desná Gazdina roba
kde malý sá l kuřá rna
malý sá l před divadlem mě stský ú řad mě stský ú řad před divadlem před divadlem velkýsá l
Hvozdná Gazdina roba Hvozdná zasedá ní poroty společenský večer
velkýsá l
kuřá rna hasičovna
Vě trník, zpravodaj XXXV. Krakonoš ova divadelního podzimu – Ná rodní přehlídky venkovských divadelních souborů . Vydá vá přípravný výbor. Redakce Jana Fričová , technické zpracová ní Ing. Josef Hejral, fotografie Ivo Mičkal, video Standa Šmíd. Ná klad 220 ks. Cena 6 Kč.
Ú terý 12. ř íjna 2004
Program na dnešek kdy 8:30 9:00 0:00 9:00 10:30 0:00 0:00 11:00 13:00 13:30 13:30 14:00 14:00 14:30 14:30 15:00 16:00 16:30 17:00 19:30 20:00 20:30 21:30 22:00
co Pohá dky pro myšky Hranice u Aše seminá ř Pohá dky pro myšky Hranice u Aše přípravnývýbor příjezd Hvozdná loučení Hranice u Aše loučení Libochovice vítá ní Hranice u Aše dechovka vítá ní Hranice u Aše vítá ní Hvozdná vítá ní Hvozdná Ženitba
kde velkýsá l
malýsá l velkýsá l
kuřá rna malýsá l malýsá l MÚ před divadlem před divadlem MÚ před divadlem velkýsá l
Radnice Ženitba Radnice zasedá ní poroty společenskývečer
velkýsá l
kuřá rna hasičovna
Recenze Ladislav Stroupežnický Naši furianti. Představení libochovické Scény přivá dí na jeviš tě čtyři desítky účinkujících. Představení také stojí a padá s tímto velkým kolektivním ná stupem. Nepochybně to souvisí s premiérou, která – jak se tradu-
je – byla koncipová na jako slavnostní představení. V každém případě ná stup množství přiná š í živou ná ladu na jeviš tě, pů sobí optimisticky bez ohledu na to, že jsou zpěvy provedeny po herecké strá nce jako kliš é operních sborů . Režisér se rozhodl provedení posunout k civilnosti, vš ednosti a v tom ná sleduje stopu Machá čkovu (jehož úpravu uvá dí) a dokonce ho v tomto směřová ní podstatně předčí. Na jeviš ti se v akcích a převá žně i v kostýmech objevuje civil, ale souvisí s touto tendencí také dost výrazný podíl neostrosti či nepřesnosti, jisté ná hodnosti a improvizace. Taková Šumbalčina honička s jejím mužem je velice živá , ale značně
strá nka 2
Partneři XXXV. ná rodnípřehlídky venkovských divadelních souborů Krakonoš ova divadelního podzimu
strá nka 19
den cuk ze spánku přijde-li, spadneš až do propadla - hoš i, tady má te demižon vína a pujdem domu až se ten Konec knihy š esté nasvítí - ssspad vedldle mě kuzs ze žezelezežela – zkrátka hromosvod - stop, pokračujte - co pijete?, přidělejte mi ten podpatek - co to dě láš? … Á le, maluju kulisy pro Kunžak - paní Nesvadbová , budete o pů l čtvrté vzhů ru? - je to na c ih lu ještě že je tu to blahoviště - po no ční r o z c vičk y - hnípanice v sekci i mimo ni musíme vypravit do kuchyň ky parl parlaamentá ře - Mirku, dojeď jim pro ten zvuk a já mezití m n na ahraju ně co s mámou - víno z Boleradic? To je ně co to stavě dlo musíme př ebrousit, je už hodně vypálené - a potom zazní hydrocentrá la - vítáme státní a stranické orgány - Honzo, neřež mi po ránu ty polena na cirkulce vedle hlavy - tak ještě uklidí me pů du a budeme jí st tam - tady má š krabici nanuků a běž - reflektor potřebuju umístit sem - prosím vás, kdo jsou ti dva pánové, co jsou u nás ubytovanía dosud jsem je nevidě la, ani kufry si dosud nevybalili m us ím e poč kat - za c h víli odjíždí pražák a pak projde m sedneme si s Pliskou do krematoria - je tu doktor Dopita a zase má dva kufry plné divadelních knížek - A TO PRASE UKRADNOU LOUPEŽ NÍCI
nezorganizovaná . I jinde řá d akcí často chybí nebo zů stá vá nezřetelný, ale je nahrazen prá vě pů sobením množství. Individuá lní výkony, srovná meli například Buš ka s Dubským a Há brš perkem, jsou, jak se říká , každý z jiné pohá dky. Herci hrají nikoli ve stylu představení, nýbrž ve svém individuá lním stylu, který přinesli na jeviš tě. To samozřejmě nevylučuje občasné individuá lní, velice pěkné momenty. Tak například Dubského podlehnutí ženské-
mu ná tlaku je od herce zahrá no citlivě, jímavě a pů sobivě. Buš ková překvapivě doká že jediným pohledem zhodnotit svého muže, a to velmi kriticky. Markytka v celém výkonu pů sobí velice přesvědčivě svou zdrženlivou hrou. A mohli bychom jmenovat dá l. Trochu překvapivé je mimořá dné množství a výrazná razance rvaček, jakoby představení nebylo o naš ich furiantech, ale spíš e o rvá čích. V každém případě vš ak příběh Stroupežnického hry je představením předá n, jeho smysl není zkreslen a jak se zdá u publika má inscenace sluš ný úspěch. JiříHraš e
Př edpově ď poč así na úterý : Dnes to je ta největš íkrá sa, co je k viděníve Vysokém. Mírný jižní vítr a viditelnost … no, kuchyň ko – žá dná radost. strá nka 18
strá nka 3
Klasickáanketa z klasiky Odpoledne – Zač átek Srovnejte klasiku s hrami moderních autorů. Pů jdu radš i na klasiku. Protože se mi líbí. Jdeme rá di i na moderní, ale ne na ty hypermoderní, kdy člověk neví, co si má myslet. A když ná s ješ tě vyčoudí a kvů li rů zným efektů m musíme v polovině odejít – nejsme rá di. Sami dělá me klasické divadlo. Klasika je mi bližš í jako starš ímu člověku, ale líbí se mi i moderníhry. Má me rá di klasiku, byli jsme tu již několikrá t na Furiantech, Lucerně, Maryš e... Zá leží na tom, jak to kdo uchopí. Chodím jenom na klasiku. Klasika není zrovna moje parketa a nerad bych ji dělal, ale jak stá rnu, zjiš ťuju, že na ní něco je. Když ji kamenná divadla uvá dějí, má to svoje opodstatnění. Klasika je klasika. Alternativní a autorský divadlo neuzná vá m. Myslíte, že zvládnou hru, kteráje nároč nána poč et herců? Soubor zná me, má ohromnej elá n. Zažili jsme je loni v menš ím obsazení. Každopá dně se těš íme. Jistě. Je to krá sná hra, doufá m, že jo. Určitě. Když to zvlá dli herci
před padesá ti lety, tak aby to nezvlá dli letos. Zvlá dnou to určitě, zná m soubor. Jednou jsem se mihnul na zkouš ce a viděl jsem, jak jsou rozestavěný po jeviš ti, určitě to bude dobrý. Věřím jim, ale v podstatě po... se mů že kdeco. Př estávka Co ř íkáte uspoř ádání scény vč etně př estavby? Zdá lo se mi to výborný. Dá se to zvlá dnout na větš ím i menš ím jeviš ti. Líbí se mi, ani děti tam moc neotravujou. Moc, je to udělaný moderně. Já jsem s tím spokojenej, vů bec si nepřeká žej, je to ná dhera. Jsou absolutně sví. Konec Jak byste to ohodnotili? Na to, jak to bylo složitý, bylo to výborně udělaný. Byli skvělí. Ú žasný, jezdíme sem 15 let a bylo to kouzelný. Mně se představení líbilo. Doká zali do něj dobře začlenit i děti. Moc hezký, hudební doprovod, děti byly bosé, litovala jsem, že je budou zá bst nohy. Stá lo to za to. Mohli by jít do Ná rodního. Zaujala ná s snaha herců , že se dali do-
strá nka 4
V pá tek po vítá ní se uskuteční tajná soutěž –veřejný zá vod dvojic až skupin v běhu o překot
Zachraňte divadlo Podrobnosti v tisku
Schůzka s hostem Každý ročník ná rodní přehlídky má svého hosta. Ani letoš ní nebude výjimkou. V pá tek 15. X. se mů žete setkat s Janem Čenským. Vstupenky za pětadvacet korun jsou již v prodeji, začá tek představení je stanoven na 13.30 hodin. (red)
Patronem dnešního vě trníku je… Josef Hejral
35 let s př ehlídkou venkovský ch divadelních souborů? Oč ekáváníNadšeníZklamáníPovzbuzeníRadost VítáníShledáníLouč eníA zase: Tak šla léta … . Patronem dnešního vě trníku je… Ing. Josef Hejral
35 stř ípků z 35 let medvědí mlíko - to už ani nestojí za to jít domů spát (stejně tam nikdo nezatopí) - a tak jsme se oblíkli a šli spát, ráno se svlíkli a šli do Krakonoše - musel jsem ty kombajny s pole uklidit - 5 lidía týden přehlídky je dohromady prospalý celý den - tatínku, ty se nepamatuješ na tu noc př ed osmnácti lety? - s č ím asi př íště př ijedou z Hrozenkova? - jestrá nka 17
Hlávka Hlávkovi „Je š těstí, že tenkrá t Vrš ovci nevyvraždili Slavníkovce úplně, ze zbytků vznikl soubor Vojan z Libice nad Cidlinou,“ načal včerejš í loučení Vlastimil Ondrá ček. Svatka Hejralová vyjá dřila přá ní, aby se i dalš í generace Vysockých a Libických setká valy stejně jako ty nynějš í. „Přá telství mezi divadelníky je velká deviza a ta by se měla udržovat,“ řekla předsedkyně přípravného výboru a předala loučícímu se souboru dary. Jeden speciá lní odevzdala hlavnímu představiteli soutěžní hry: „Oscary tady nerozdá vá me, ale poctivý kus hlá vky vysockého zelí ze Sklenařic vá m darujeme rá di,“ předala Svatka balíček plný vitamínů Jiřímu Hlá vkovi. Dvojice hostesů (Honza Hejral a Kuba Poš epný) byla, jako již tradičně, vyzvá na k prá sknutí vš ech nepravostí, jichž se soubor dopustil. „Moje sestřenice žá dala dělit soubory na počitatelné a nepočitatelné. Já bych byl pro dělení na soubory zvladatelné a nezvladatelné,“svěřil se Honza. „Libičtí nejprve patřili do první kategorie, jak jsem se dlouho domníval. Ubytovali se sami, přiš li včas na vítá ní k městskému úřadu, sami se seřadili. Ale – jeden přijel pozdě a dva odjeli dřív. A tady začaly problémy. Přinesli jsme dva š patný čaje
( c h t ěl i o v o c n é, dostali černé), o jednu kolu méně, odeš el jsem domů dřív, abych se vyspal – v hasičně jsem zanechal zdravé já dro osmi lidí a Kubu. Slíbili jsme ranní buzení, ale odmítli přinést snídani do postele,“ požaloval vlastně hlavně sá m na sebe Honza. Zajímavé mu vš ak prý přiš lo, že zdravé já dro odeš lo z večírku ve 4.30 hod., ale Kuba dorazil do postele v 6.30, a to prý š el přímo domů . Starosta divadelního spolku Krakonoš Jan Vaverka st. se odmítl s Libickými rozloučit, jelikož prý stejně jsou ve Vysokém pořá d. Díky vyjá dřila vojanů m technika divadla Krakonoš za materiá lní i technickou pomoc při přípravě a prů běhu přehlídky. Libičtí pak „podmá zli“ mazanci, kolá či a chlebem celý kolektiv divadla včetně přípravného výboru, občanského sdružení Větrov i SČDO. Zřejmě doufají, že příš tí rok nebudou muset po podplá cecím aktu splnit ani jednu ze tří podmínek, jak se znovu dostat na přehlídku do Vysokého. (jn)
strá nka 16
hromady Šatna Jak jste spokojeni se svý m vý konem? Víme, kde jsou slabiny, ale to lidi nepostřehnou. Hlavní je neusnout na vavřínech. S divá ky jsme spokojeni. SaM & TaT
Kuchyňka vás zdraví Jako každý rok i letos se o blaho ná vš těvníků KDP stará personá l kuchyň ky. Nebo chcete-li, personá l hospů dky „U Havlase Pavlaty“. Kromě ná pojů kuchyň ka nabízí š ká lu občerstvení od snídaní až po lehké večeře ( viz nabídka).
O přísun tekutin a zahá nění vaš ich chutí pečuje přibližně dvacet pět včeliček z této Krakonoš ovy cimry, za což jim patří veliké uzná ní a vřelý dík. Ale i tyto včeličky proš ly hierarchickým vývojem. Nelze vš ak říci, že vš echny stejným. Někdo začínal jako prodavač nanuků a teď je vedoucím, někdo začínal jako uvaděč(ka) nebo výčepá k a teď slouží na „place“, někdo sem chodil pozorovat dění, jako malý Vrabčá ček, a teď pomá há s čím se dá . Vy starš í posuďte, kde jste vídá vali ty, kteří o vá s teď pečují. Zkrá tka by se dalo říci, že zde platí pravidlo „co se v mlá dí naučíš , ve stá říjako když najdeš “. Tento koutek naš eho divadla má i mnoho interních pravidel. Jedním z nich je například ranní výplach dutiny ústní, který pokračuje během dne ješ tě několikrá t. Každý si domyslí, jaký druh tekutiny se k výplachu používá . Ale hlavně zde každý ví, kde má své místo, co má dělat a jak se s ostatními domluvit. Tato na první pohled chaotická organizovanost je, podle mého soudu, ten sprá vný klíč k úspěš nému chodu celé kuchyň ky, hospů dky a pů dičky. A také proto se zde dobře přebývá . Kačenka von Bá rta Tisková mluvčí kuchyň ky
strá nka 5
Př edstavujeme DS Scéna Libochovice Včera měli divá ci příležitost vidět dokonale fungující klasickou hru Ladislava Stroupežnického Naš i furianti v provedení libochovické Scény. Povídali jsme si mezi oběma představeními s vedoucí souboru a představitelkou role Marie Dubské paníAlenou Burdovou. Loni jste vyhráli oblast a Vysoké potě šili adaptacíher Johna Patricka s ústřednípostavou Pavly (resp. Opaly) a byli jste s nínominováni do Hronova. Ani tam inscenace nezapadla. LetošníVysoké vidě lo klasiku. Slavnou Macháč kovu adaptaci Našich furiantů. K č emu soubor inklinuje? Dříve jsme byli svá zá ni prostorem, v podstatě jsme mohli hrá t jen hry, které se počtem osob veš ly na jeviš tě. Furianti to rozhodně nejsou. Město adaptovalo prostory včetně jeviš tě v kulturním domě, kde má me mnohem lepš í technické možnosti než dříve. Naš e furianty jsme začali dělat na ná vrh režiséra. Vš em se zalíbili a naš li se v nich. Současné hry také dělá me. Nelze říci, co raději. V inscenaci hraje okolo 40 osob. Není nad lidské síly posháně t je dohromady na zkoušku a všechny je rozmístit na jevišti, aby kaž dý plnil roli, kterou plnit má? strá n-
Skutečně, dohromady se celý ansá mbl dá vá těžko. Vš ichni se ale chytli drá pkem a mají hroznou chuť hrá t. Založili jsme dětský soubor a děti, které jsou tu s ná mi, jsou jeho členy. Téměř nadlidské síly představuje přivést na zkouš ku muzikanty. Ne, že by to byla jejich vina. Tvoří profesioná lní skupinu, hrají na lodi a jezdí do Hamburku. Takže nemohou na zkouš ku kdykoli. Jak dlouho vám trvalo, než jste tuhle hru dostali na úroveň, na níž je? Zkouš eli jsme asi deset měsíců . Hrajeme ji něco přes rok a dneš ní představení jsou devatená ctou a dvacá tou reprízou. Pro zajímavost: letos v červenci jsme dostali pozvá ní do Cerhonic, rodiš tě L. Stroupežnického, a hrá li jsme tam Naš e furianty během pouti na ná vsi za třicetistupň ového vedra. A přiš lo tam přes 500 platících divá ků – ve vsi, která má asi 180 obyvatel. To je opravdu úctyhodný výkon. A jak jste se dostali ke spolupráci s rež isérem Jaroslavem Kodešem? Jarda Kodeš je pravidelným členem poroty naš í přehlídky nazvané Libochovické divadelní léto. Říkal, že k ná m jezdí rá d, a tak jsme ho požá dali o režijní spoluprá ci. On přijal a my jsme byli moc rá di. Uvědomujeme si, že je to od něho oběť. Bydlí totiž v Rakovníku, pra-
čala měnit v zaujatého divá ka. Byla jsem překvapena způ sobem, jakým se připravuje divadlo. Samozřejmě jsem věděla, že představení se před čtenými zkouš kami musí zhruba připravit a režisér musí vědět, kam chce herce dovést, ale technika jeho prá ce mi byla cizí. Jak jsem se nechala vtá hnout do „hry“ lektora s posluchači, připadala jsem si jak malé dítě. V kruhu těch ostatních, stejně malých dětí, jsem se viděla stá t před stavbou z kostek. Chci ji nějak přenést jinam a uká zat ji i svým kamará dů m, kteří tu krá su nemohou vidět se mnou. K tomu je vš ak třeba vš echny kostičky rozmetat a postavit znovu. Vím vš ak, jak ji znovu sestavit? Přemýš lím o nejlepš ím řeš ení, aby moje stavba byla i pro ostatní přitažlivá . Snažím se, aby
moji divá ci pochopili, proč jsem ji vystavěla prá vě tím způ sobem. Je překvapující, kolik variant se nabízí. Kolik zvratů mů že způ sobit lehké pootočení kostek, kolik tak vznikne klidných zá koutí i ostrých rohů . Tímto přirovná ním se trochu neuměle snažím říct, jak mnohobarevná prá ce režiséra je. Jak mučivé pochybnosti musí autoři inscenací pociťovat, zda prá vě jejich způ sob realizace je ten sprá vný. Jak zavá dějící je považovat prá vě svou cestu za jedinou a pravou – vždyť co člověk, to ná zor. Každý z ná s mů že jednu barvu vidět v nejrů znějš ích odstínech – každý z ná s mů že stejný dramatický výjev cítit a řeš it trochu jinak. Netroufá m si hodnotit, jaký kurz praktické režie je nebo není. Nehodlá m srovná vat, jaké byly kurzy minulé a současné. Mohu jen říct, že kurzisté někam směřují a jejich cesta (alespoň ta včera odpoledne) je přinejmenš ím zajímavá . (jn)
strá nka 15
Co se dě je na Nístě jce Jak se již stalo pravidlem, při ná rodní přehlídce pracují také dva odborné seminá ře – kurz praktické režie pod vedením Mgr. Milana Schejbala (uměleckého š éfa Divadla ABC, režiséra a pedagoga), Mgr.Pavlíny Morá vkové (dramaturgyně Div. ABC) a Kateřiny Fix ové (dramaturgyně a he-
rečky, Div. ABC) a klub režisérů SČDO s lektory ing. Duš anem Zakopalem (vedoucí klubu, režisér, místopředseda SČDO), Mgr. Jiřím Hraš e (režisér, SČDO), Duš anem
Grombiříkem (režisér, SČDO) a Petrou Kohútovou (dramaturgyně). Loni jsem navš tívila odborný seminá ř scénografie, jenž vstupo-
val do finá le, letos jsem se vetřela do kurzu praktické režie. Pobyla jsem s nimi na Nístějce celé odpoledne a sledovala, jak se několika způ soby dá režírovat jedna scéna. Včera odpoledne byl na programu dialog lady Macbeth a Macbetha. Jako naprostý laik jsem si přisedla na okraj již rozjetého tvů rčího kotle s úmyslem přinést vá m reportá ž o tom, co uvidím. Postupem doby jsem se z nezúčastněného pozorovatele za-
strá nka 14
cuje v Praze a na zkouš ky jezdí do Libochovic. Nic jednoduchého. Jaké výhody a přínos má takové hostovánírež iséra pro soubor? Jarda Kodeš má obrovskou autoritu, získal si a uká znil celý soubor. A není to vů bec jednoduché. V Naš ich furiantech hrají tři generace herců . Postrčil kupředu i jejich hereckou úroveň . Víc se v roli poslouchá me, lépe reagujeme na jeviš tní projevy postav. Je to bohužel zatím jediná hra, kterou se souborem dělal, věříme, že ne poslední. Mě l jsem pocit, ž e máte vlastní dobré rež iséry, například právě Evu Andě lovou. Eva není členkou naš eho souboru. Patří Rá dobydivadlu Klapý. Ale spoluprá ce tady existuje a nejen na poli režie. Také v naš em souboru snad rostou režiséři. Honza Pokorný navš těvuje druhým rokem Klub praktické režie, který funguje i tady ve Vysokém. Letos na Libochovickém divadelním létě uvedl Jaromír Tlustý ve vlastní režii celkem úspěš ně vlastní autorský text zasazený do prostředí rodiny majitele libochovického panství. Je to prvotina, ale zá roveň slib. Co byste chtě li dě lat dál, pokud to nenítajemství? Neměla bych o tom mluvit. Je to příliš nejisté. Ale budiž. Soubor má chuť na Limoná dového Joa, znovu ale zdů razň uji, vů bec není jisté,
zda se do něj pustíme. Pokud ale s ná mi bude chtít spolupracovat opět Jarda Kodeš , nechá me výběr na něm. Co vaše domácípřehlídka? Letos proběhl 47. ročník. Poprvé probíhal v nových prostorá ch. Zúčastnilo se ho deset souborů s deseti inscenacemi pro dospělé a děti měly příležitost shlédnout dvě pohá dky. Přehlídka je soutěžní, ale není postupová . Je jen a jenom vnitřní věcí souboru. A co Vysoké a Furianti? Dvakrá t jsme byli ve Vysokém se hrou s malým obsazením. Letos mohlo 40 členů naš eho souboru poznat fantastickou atmosféru přehlídky a to mne zvlá š tě těš í. Abychom se dově dě li i názory a pocity druhé strany, tj. rež iséra, polož ili jsme i jemu dvě otázky. Jak se vám se souborem pracovalo? Má m ze společné prá ce ten nejlepš í dojem a jen kladné pocity. Byla to velmi příjemná spoluprá ce, vš ichni vydrželi. A to je co říci, oni se totiž na zkouš ky schá zeli z Libochovic, Roudnice nad Labem, Litoměřic, Loun, Klapýho a já z Rakovníka. Přitom nejmladš ímu je 5 a nejstarš ímu 70 let. Co dal soubor vám? Přá telství, kamará dství, pocit soudržnosti. Jezdil jsem k nim dobíjet baterky. (vy)
strá nka 7
Studenti, tě šte se Při rozborovém seminá ři, hodnotícím představení souboru Vojan z Libice nad Cidlinou, prohlá sil porotce ing. Duš an Zakopal, že soutěžící nepromarnili žá dnou š anci, kterou jim předloha nabízela. A neublížily jí ani režisérské š krty, ba prá vě naopak, mohlo jich být klidně víc. „I tímto způ sobem se podařilo překlenou úskalí textově dlouhé expozice první čá sti. Divá k se chytá už při prvních repliká ch a představení má svů j potřebný spá d,“shrnul celek ing. Zakopal. Dá le pouká zal na jistou nevyrovnanost hereckých výkonů , neboť zde proti sobě stá la trojice zkuš ených hereckých bardů a skupina ješ tě neotřískaných „mlá ďat“. “Nezbývá mi vš ak, než konstatovat, že Libičtí úspěš ně navá zali na komediá lní strá nku začá tku letoš ního KDP,“ uzavřel své hodnocení v pondělídopoledne ing. Zakopal. Předseda poroty prohlá sil, že má s libickým souborem velké potíže, cítí vů či souboru jistý dluh a považuje jejich představení za profesioná lní výzvu. „Už od Třebíče má m pocit, že chybí něco, aby představení š lo ješ tě dá l,“ posteskl si profesor Císař. „Je zajímavé, že se od počá tku přehlídky dostá vá me s Duš anem do konfliktu co se týče žá nrů soutěžních představení. On
nyní v souvislosti s Libickými zmínil komedii letor. Má do jisté míry pravdu, ale ten princip je někde jinde,“ svěřoval se přítomným na rozborovém seminá ři utrá pený předseda poroty. Vyložil pak, jak kvů li “Oskarovi“ nemohl ani spá t. “Vzbudil jsem se, těžko se mi dýchalo a bá l jsem se, že tu umřu. Abych neruš il spící ženu a vnučku, zavřel jsem se se svými úvahami v koupelně. A tam jsem na tom asi po hodině konečně přiš el,“ zvedl významně ukazová k profesor Císař a vítězně prohlá sil: „Jde totiž o komedii zá pletkovou. Nemohl jsem na to přijít, protože v českém divadle se tento žá nr příliš nepoužívá , ale ve Francii je zcela běžný.“ Komedie zá pletková dle výkladu prof. Císaře v podstatě spočívá v zapletení několik problémů , které člověku znepříjemň ují život a on je řeš í, ale samozřejmě se mu to v rá mci komedie nedaří. Jakmile si předseda poroty představení sprá vně žá nrově zařadil, byl spokojen a odebral se prý poklidně zpět na lože. Pocit uspokojení mu navíc navozovalo i rozhodnutí, že stejný problém přednese i svým posluchačů m. „Trá pil jsem se já , ať si to taky užijí. Jsem zvědav, zda na komedii zá pletkovou přijdou,“ mnul si včera v hospů dce spokojeně ruce. „Jiří Hlá vka je herec mého srd-
strá nka 8
ketu – aha, tady musíme připevnit š ň ů rku ke splachová ní – a zažehnout motory. Hejd: Prosím vás, tady ne!!! VS: Co ne? Podejte mi to víko a radš i se jenom ptejte, nesnažte se reagovat!! Hejd: Všimla jsem si, ž e vaše raketa použ ívá poně kud netradič ní palivo. VS: Jistě. Využili jsme letitých zkuš eností naš eho š éfkonstruktéra a vyná lezce gaswerstadtu s propan-butanovými hořá ky. Stačilo vzít vrtá k, trochu zvětš it trysku a nový raketový motor byl na světě. Ale vy to nezkouš ejte a radš i zkuste zatá hnout za tuhle š ň ů ru, už by to mělo fungovat. Hejd: Dě kuji vám za rozhovor. VS: Tak vidíte a má me to splá chnutý.
Dobráznamení! Ač je říjen v kalendáři, Podzim vládne poč así. Slunce svítí– hory září, Listípadá na vlasy. Krakonoš nám silně přeje, Buď mu za to vřelý dík. Když je zima – tak se hřejem, Na to už si kaž dý zvyk. Ž e je cesta – má dva konce, Hasič na a divadlo – Tam máš grog a tam zas víno, By to dobře dopadlo! Abys nechyt chřipku – rýmu, Nemoh bys na umě ní, Prostě přepít musíš zimu – Což je dobré znamení. Pro pokladnu Vysoč áků, Neb jsou kač ky potřeba Na opravu jich baráku, Tak aťroste spotřeba. Ač je říjen – slunce svítí, Chodíme na umě ní. Veselo je – všude plno! Dalšídobré znamení. jh
strá nka 13
Krtek informuje Je odstartová no a já má m jedinečnou příležitost získat detailní a exklusivní informace přímo od ředitele vesmírného střediska STDK. Včera rá no, přibližně v 09:15:00,0 byli ti, co si přivstali, svědky startu prvních Vysockých kosmonautů . Položme se na otá zku kladenou veliteli startu – Hejd: Kam letíte? VS: Na dá mské zá chodky, prý se tam porouchalo splachovadlo. Hejd: Já mluvím o tě ch vystřelených. VS: Ti letí na měsíc. Zavřete mi to prkýnko, ať neš lá pnu do mísy. Hejd: Můž ete upřesnit, kdo letí? VS: Jistě. Po ná ročných psychických a fyzických testech, byli k letu vybrá ni naš i v sobotu nově stvoření kolegové. Klon Aleš a klon David – podejte mi ten š roubová k. Hejd: Jak dlouho se ve vesmíru zdrž í? VS: Vždyť už jsem vá m říkal, že letí na měsíc! Tak mě poslouchejte uš ima a ne vaš ím noviná řským kolenem. Hejd: Jak se váš vesmírný program jmenuje? VS: Jak už zjistila vaš e kolegyně zprá vařka Lenka, naš e ves-
mírná mise nese ná zev POCESTNÝ. Hejd: Můž ete přelož it? VS: NASA měla Voyager, ale my si na ty cizí výrazy nepotrpíme, tak jsme použili ryze Český a výstižný ná zev. -Himmelhergotdonevetrkrucajselement – teď mi kvů li vá m spadly dolů kombinačky… Hejd: Jaký je cíl mise? VS: Jak bylo řečeno v nedělních Krtkoviná ch, chceme se po stopá ch Standy Šmída vydat na Měsíc a přinést naš im divá ků m televizní zá běry z jeho povrchu, což se Standovi před dvěma lety nepovedlo. Hejd: Prošly klony za tak krátkou dobu výcvikem? VS: Na stav beztíže si zkrá tka musí zvyknout na place. Toaletní papír je standardní výbavou kosmické lodi, tak ať se starají - a hele –tady ná m doš el. Hejd: Kdo se stará o zdárný průbě h letu? VS: Já bych raději nejmenoval. Ješ tě tam nejsou. Hejd: Podle č eho jste ve Vysokém vybírali místo pro startovací rampu? VS: Startovací rampa se ná m sama nabídla při pohledu od divadla směrem k horá m. Věž na Kamenci byla připravená , stačilo k ní vhodným způ sobem připevnit ra-
strá nka 12
ce, ale má m neodbytný pocit, že postavě Barniera je ke své š kodě něco dlužen,“ otevřel svů j příspěvek na rozborovém seminá ři režisér Mgr. Jiří Hraš e. „Hlá vka vletí na jeviš tě uprostřed prvního prů š vihu a od té doby se pohybuje z gagu do gagu, z jedné situace do druhé a nestíhá udělat kousek lidské postavy s vlastními zvyky.“ Podle rozhlasového režiséra je dů ležité mít na zřeteli geografický pů vod hry. „Barnier je francouzský mýdlový krá l, ale chová se jako bavorský pivař. Pokud se nasadí takto těžké kalibry, převá lcují jeviš tě a ostatní jsou rá di, trefí-li se svou replikou mezi vtipy proná š ené hlavní postavou. Musím říci, že Libičtí jsou obětavý soubor,“ smá l se Mgr. Hraš e. Dalš í člen poroty, režisér prof. Františ ek Laurin vzdal velkou úctu libickému režisérovi Jaroslavu Vondruš kovi. „Režírovat tak velkou partu lidí, kde se střetá vají dvě generace – jedna zkuš ená , druhá mladá , hrající podle svých dosavadních možností – je těžká prá ce,“ řekl k představení režisér. Dodal, že Jiří Hlá vka je motorem jeviš tě, přesně buduje linii, ale připustit, že některé „boty“, jako vdá t za každou cenu dceru ve snaze zakrýt její hanbu = těhotenství, mů že otec dělat i z přemíry lá sky, ne proto, aby se toho vřeš tícího stvoření
zbavil. Kladné hodnocení přidal i jediný scénograf v porotě, Mgr. Petr Kolínský: „Nepřekvapili jste mě. Vaš e inscenace jsou vždy zahaleny do velmi pestrého há vu,“ řekl a dodal, že Libičtí scénografickou strá nku neberou na lehkou vá hu. Naopak. Věnují ji velkou péči a scéna je provedena velmi čistě, až graficky. Vš e včetně kostýmů je dotaženo do tak vysoké úrovně, že se jedná skoro až o profesioná lní p r o v e d e n í. „F ó r y j s o u i v kostýmech a já vá m děkuji,“ netajil se svým nadš ením Mgr. Kolínský. Hodnocení poroty shrnul za vš echny její předseda konstatová ním, že se vš ichni při komedii “Oskar“ pobavili. „Udělali jste dů stojnou tečku za první, komediá lní čá stí letoš ní přehlídky. Bylo i pro ná s poučením a přínosem vidět tři způ soby, jak udělat komedii,“ uzavřel Jan Císař. (jn)
strá nka 9
CUKROVINKY A JAK TO BYLO?
Vč era navštívily národnípřehlídku zástupkyně Ministerstva kultury České republiky pod vedením PhDr. Zuzany Malcové.
strá nka 10
Kdo ví, tak odpoví. Nebudu vá s napínat a tuto skromnou historii povím sama. Nejprve byl jen stolek v hospů dce a na něm nějaká čokolá da a suš enky a cigarety a u něho usměvavá paní KRAMÁŘOVÁ. Čas utíkal, zá jem byl větš í, a tak byl zřízen krá meček před hos-
pů dkou na chodbě. V něm jste mohli vídat Pepu Kučeru a Miluš ku, někdy též jejich dceru. Za dalš í roky jsme zřídili dalš í krá mek před divadlem při vítá ní, potom malý přenosný při vstupu do velkého sá lu, některé roky fungoval krá meček s perníčky na pů dičce. Když to sečtete a podtrhnete, ve třech lidech čtyři krá mečky. Již š estý rok vá s vítá m u krá mečku před hospů dkou já se synem a v krá mečku u vchodu paní Olinka. Zda rodinná tradice bude pokračovat? Nevím. Možná , snad… .to vš e uká že čas. Přeji vá m pěkně prožitý týden a hlavně přijďte POBEJŤ do obou krá mečků s cukrovinkami a dá t si něco dobrého (má me sladké i slané). Eva Stoklasová
strá nka 11
