Praktický workshop fotografování v plenéru

Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“

Praktický workshop – fotografování v plenéru Miroslav Podhrázský

metodika přednášky


Co je to světlo Většina fotografů ví nebo tuší, že fotografie není nic jiného než záznam světelných paprsků citlivým médiem. Světlo je proto klíčovým faktorem fotografie – vytváří obraz a určuje jeho styl, stíny, lesky, prokreslení předmětů atd. Proto je pochopení vlastností světla, vedle perfektního ovládání fotoaparátu, klíčem k dobré fotografii! I když se digitální fotografie od klasické (chemické) v mnoha ohledech liší, není v zásadě podstatné, jakým světlocitlivým médiem světelné paprsky zachytíte. Pokud budou obě metody dostatečně kvalitní, výsledek musí být stejný – stejné světelné paprsky by měly vytvořit stejný výsledný obraz na chemickém i digitálním médiu, popřípadě papíře. V praxi se samozřejmě obě metody liší – v klasické chemické fotografii jsou důležité postupy a limity chemického zpracování, zatímco v digitální fotografii jsou podstatné spíše znalosti limitů digitálních

senzorů, limity a problémy digitální reprezentace barev, obrazové formáty, možnosti různých editorů atp. Avšak bez ohledu na chemickou či digitální metodu záznamu lze bez pochyby říci, že obsahuje-li fotografovaná scéna dobré světlo, má velkou šanci na úspěch i výsledná fotografie. A proto je mezi fotografy rozšířený pozdrav „Dobré světlo!“ Pro fotografy nezbytné naučit se prakticky chápat vlastnost světla. Je důležité si umět představit scénu tak, jak bude vypadat zachycená na médiu, případně jaké další úpravy – zejména v digitální fotografii – bude nutné provést. Velmi užitečné je také pochopit, jak se obraz scény na fotografii změní, změní-li se světlo. Např. jaký vliv bude mít počasí, denní doba či změna úhlu světla na stíny, prokreslení objektu, zachycení struktury atp. To vše dohromady pomůže pochopit vliv mlhy či oblaku na fotografii, potíže s různými barvami světel a také kdy a proč bude potřeba např. polarizační filtr.

Obr. 1 Protisvětlo, náladový snímek (ilustrace)

Praktický workshop – fotografování v plenéru

3


Vidění versus fotoaparát I dnešní nejdokonalejší fotoaparáty se bohužel schopnostem oka, a zejména mozku, jen přibližují. Schopnosti, které má zdravý člověk (dynamický rozsah vidění, schopnost vyvážení bílé, gamut, ostření, noční vidění atd.), jsou zatím technikou naplněny jen zčásti. Naopak ale v některých oblastech zase technika člověka překonává – makrofotografie, infrafotografie, RTG, silné teleobjektivy atd.

Denní světlo Obr. 2 Čekání na správné světlo – plasticita architektury

Hovoříme-li o denním světle, tak bez ohledu na denní dobu, roční dobu či počasí, vždy hovoříme o světle Slunce. Slunce je tak nejběžnější a zcela přirozený zdroj světla. Za jasného dne je slunce nejjasnější zdroj a fotografování se Sluncem v záběru vždy povede k obrovskému kontrastu fotografie – daleko za možnosti jakéhokoli digitálního senzoru či filmu. Dokonce i když Slunce není vidět, je skutečným zdrojem světla. Stojíte-li ve stínu a je-li slunce mimo výhled, je sice zdrojem světla obloha, ale Sluncem rozzářená. Podobně za zamračeného počasí či v mlze jsou zdrojem světla mraky, opět rozzářené Sluncem. Dokonce i v noci je zdrojem světla byť slabého – Slunce. Noční scéna je totiž osvětlená díky Slunci částečně oblohou a částečně díky Měsíci, který není nic jiného než velká odrazná deska odrážející světlo Slunce na zastíněnou Zemi. Proto kdyby neexistovalo Slunce, tak by neexistovala ani fotografie, protože by jednak neexistovali lidé a jednak také proto, že světlo z ostatních hvězd by bylo pro jakoukoli fotografii příliš slabé. Obr. 3 Barokní plastika při měkkém rozptýleném světle


4


Barevná teplota E fotografické praxi je velmi obvyklé udávat barvu nějakého zdroje světla jeho teplotou. Např. lze často slyšet, že žárovky mají teplotu světla kolem 2800 Kelvinů. Pro řadů lidí může být vztah teploty a barvy matoucí. Jak to tedy souvisí? Již Max Planck zjistil, že spektrum světla, které vyzařuje těleso, je ovlivněno jeho teplotou. Proto se často barva světla vyjadřuje právě teplotou, na kterou je absolutně černé těleso třeba zahřát, aby vyzařovalo právě hledanou barvu. Absolutně černým tělesem se nemá na mysli nic složitějšího, než že těleso žádné záření neodráží – jen samo svítí. Teplota světla se potom dá měřit v Kelvinech (C = K – 273).

Obr. 4 Svíčka – teplota v K 1200-1500

Teplota v K

Typický zdroj světla

1200-1500

Svíčka

2500-3200

Běžná žárovka (40-200 W)

3000-4000

Východ a západ slunce

4000-5000

Zářivka

5000-6000

Sluneční světlo (slunný den), fotografický blesk

6000-7000

Zamračený a mlhavý den

7000-8000

Fotografie ve stínu slunce

8000-11000

Modré nebe bez slunce (hory)


5


Rozdělení objektivů Základní objektivy – podávají obraz srovnatelný se zorným polem očí, tj. 45˚-50˚ odpovídají tomu objektivy s ohniskovou vzdáleností 43 mm, ale pro základní objektiv se „ustanovilo“ ohnisko 50 mm. Základní objektivy mají nejkompaktnější a jednoduchou konstrukci díky srovnatelné velikosti vstupní a výstupní pupily. Širokoúhlé objektivy – řadí se sem ohniska od 24 mm do 35 mm. Tyto objektivy se vyznačují širším záběrem, ale ještě bez velkého prohlubování perspektivního účinu. Při kvalitní korekci zkreslení se ještě tolik neprojevují bortící se linie. Pokud se dodržuje vhodný úhel pohledu a udržuje se vhodný odstup od bližších předmětů, mohou snímky působit ještě velmi přirozeně. Velmi širokoúhlé objektivy – patří sem objektivy s ohniskovou vzdáleností 21 mm a méně, zde je kladen velký důraz na optické vady, proto jsou tyto objektivy poměrně drahé. Rybí oko (Fish Eye) – pracují na úplně jiném principu než běžné objektivy, které používají plošná zobrazení. Tyto využívají neplošných zobrazení (ekvidistantní, ortografické, …). Proto také nelze srovnávat zorný úhel vzhledem k ohniskové vzdálenosti. Rybí oko f = 16 mm nám vykrojí mnohem větší úhel než objektiv f = 15 mm s plošným zobrazením. Rybí oka zobrazují úhel kolem 180˚, ale i běžně kolem 220˚. Mohou ale nemusí vyplňovat celou obrazovou plochu (filmové políčko). Pokud např. zobrazují úhel 180˚ ve všech směrech, nevyplní celý formát a vytvoří obraz do kruhu.

Střední objektivy – patří sem objektivy s ohniskem 60 až cca 135 mm. Potlačují lehce dojem perspektivy, tzn. Předměty se zmenšují se vzdalováním jen pomalu, čímž se vytváří dojem placatosti prostoru. Toto lehké potlačení trojrozměrnosti se typicky využívá v portrétním žánru k proporcionálně příjemnému zobrazení. Portrétní objektivy těchto ohnisek jsou hodně světelné, aby byla možnost dosažení malé hloubky ostrosti, a tím pádem větší volnost při práci s pozadím, které je u portrétů (a podobně orientovaných aplikací) často žádoucí vhodně odselektovat (rozostřit, odrušit) aby se tím naopak dostaly do ohniska děje ostré části obrazu. Teleobjektivy – ohniska od 135 mm výše značně potlačují perspektivní dojem. – zrcadlové objektivy – pro stavbu objektivů těch největších ohniskových vzdáleností (500 mm a výše) se používá kombinace skel se zrcadly, což podstatně zkracuje stavební délku, a to o dvojnásobek vzdálenosti mezi hlavním a vratným zrcadlem. Tyto objektivy díky použití zrcadel nemohou mít clonu. Místo toho se používají pro omezení vstupujícího světla šedé filtry. Objektivy mají tedy pevně nastavené clonové číslo, tudíž neměnnou hloubku ostrosti, která je, bohužel, dost malá. Značně zde hrozí rozklepání, protože toto clonové číslo nebývá menší než 8. To předurčuje tyto objektivy jen k nejnáročnějšímu použití prakticky jedině se stativem. Objektivy s proměnlivou ohniskovou vzdáleností (Zoomy) – jedná se o objektivy s plynule proměnnou ohniskovou vzdáleností. Dnes je to nejrozšířenější typ optické soustavy díky své univerzálnosti a praktičnosti. Existují zoomy skoro všech možných ohnisek (pro kinofilm): – základní zoomy – s rozsahem nejčastěji používaných ohnisek (něco v rozmezí 28-105 mm)


6


– širokoúhlé zoomy – zasahují více do širších ohnisek, někdy se jim říká krajinářské (něco v rozmezí 17-50 mm) – telezoomy – delší ohniska (něco v rozmezí 50-500 mm)

– zoomy s velkým rozsahem – dnes se vyrábí běžně sedminásobné (28-200 mm), ale i desetinásobné zoomy (28-300 mm) nejsou výjimkou.

Obr. 5 Průčelí domů přiblížené dlouhým ohniskem – teleobjektivem

Obr. 6 Snímek z cest, výsek reality, pořízené teleobjektivem

Obr. 7 Náladový snímek pořízený teleobjektivem


7


Obr. 8 Podzimní pavučina, ranní rosa, ukázka ostrost – neostrost (popředí – pozadí)

Obr. 9 Figura ve výloze v umělém nasvětlení s reflexem fasád při denním světle

Obr. 10, 11, 12 Snímky z cest, perspektiva, umělé světlo s denním


8


Obr. 13, 14 Ukázka různého druhu oblačnosti a její barvy

Seznam použitých zdrojů FITL, Jan, Rozdělení objektivů, zdroj: Wikipedia. Fotostudio Miroslav Podhrázský, autorské snímky. PIHAN, Roman, Mistrovství práce se světlem, Praha 2011, ISBN: 978-80-87155-02-8.


9

Praktický workshop – fotografování v plenéru metodika přednášky Miroslav Podhrázský profesionální fotograf Podhrázský fotostudio Kollárova 1115/3, 500 02 Hradec Králové tel: +420 602 473 801 e-mail: [email protected] http://www.podhrazsky.cz

Muzeum východních Čech v Hradci Králové Eliščino nábřeží 465, 500 01 Hradec Králové 1 tel.: +420 495 512 391, +420 495 512 392 e-mail: [email protected] www.muzeumhk.cz

Praktický workshop fotografování v plenéru

Recommend Documents