Praktické základy křesťanova života Materiály misijní stanice Křesťanské společenství Jeseník

Praktické základy křesťanova života Materiály misijní stanice Křesťanské společenství Jeseník

Říjen 2009

Obsah: Kapitola č. 1: Porozumění evangeliu, jistota spasení Kapitola č. 2: Základy pro život víry Kapitola č. 3: Kdo je křesťanský Bůh Kapitola č. 4: Bible Kapitola č. 5: Společenství církve Kapitola č. 6: Modlitby Kapitola č. 7: Hřích a pokání Kapitola č. 8: Křest Kapitola č. 9: Duch svatý, jeho vedení, duchovní dary Kapitola č. 10: Duchovní boj

3 7 10 14 18 22 25 31 35 39

2

Kapitola č. 1: Porozumění evangeliu, jistota spasení a) EVANGELIUM V naší společnosti se znalost toho, v čem je podstata křesťanské víry, z různých důvodů vytratila. Někdo si myslí, že být křesťanem znamená chodit do nějaké církve a splňovat její pravidla, někdo je bere jen jako určitý světonázor, z něhož nevyplývá nic moc závažného pro každodenní život. Ale to, že být křesťanem nutně souvisí s porozuměním evangeliu a reakci na něj, to často dnes lidé v naší společnosti moc neví (přesto, že historie naší země je s křesťanstvím velmi spjata). Evangelium znamená v překladu „dobrá zpráva“ a Ježíš přišel povědět a vyučovat na toto téma, když začal svou službu na zemi ve svých třiceti letech. Tato zpráva (nebo „zvěst“) byla předpovězena staletí před Ježíšem už u proroků Starého Zákona a Ježíš byl tím, kdo proroctví naplnil a evangelium nejen kázal, ale svým životem přímo uskutečnil. Dále si probereme čtyři body, které jsou podstatou této „zprávy“, kterou Ježíš kázal.

1. Proč lidé nejsou smířeni s Bohem Ježíš začal kázat slovy „Čiňte pokání a věřte evangeliu“. Činit pokání souvisí s tím, že máme problém s hříchem a Ježíš nás vyzývá k pokání - litování svých hříchů a odvrácení se od nich. To je opravdu první krok k Bohu. Mnoho lidí se domnívá, že nejsou „špatní“, ale nějaký hřích by si u sebe uvědomil určitě každý. Bible říká, že všichni lidé mají problém hříchu, kvůli kterému se nemohou dostat k Bohu, a to ani jakoukoli svou snahou, náboženstvím nebo dobrými skutky. Navíc bible vysvětluje, že hřích je tady od počátku stvoření a že již před založením světa Bůh dal zákon lidstvu, že následkem hříchu je nutně smrt. To je stejně jednoznačné jako platné fyzikální zákony. Podívejme se do Bible: „Hle, Hospodinova ruka není krátká na spasení, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel. Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší.“ Izajáš 59,1-2 „Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy.“ List Římanům 3,23 „Hřích přišel na svět skrze jediného člověka [Adama] a s hříchem přišla smrt. Smrt se pak rozšířila na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili.“ List Římanům 5,12 „Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ List Římanům 6,23

2. Svobodná vůle Bůh stvořil každého člověka, každému z nás dal, že se narodil. Ale také pro každého měl a má jedinečný záměr a dobrý plán pro naplněný život. A Bůh také každého člověka velmi miluje. Ale vztah lásky se může rozvíjet jen tam, kde je svobodná vůle milovat, proto i Bůh nám dal svobodnou vůli, abychom se mohli rozhodnout, zda Jej budeme milovat nebo ne. Bible nám stále ukazuje, co které z těchto rozhodnutí pro nás bude znamenat, jaké bude mít následky. Rozhodnutí jít svou vlastní cestou bez Boha způsobilo pohromu hříchu v lidských životech. Bůh však i pro tuto variantu připravil cestu ven pro ty, kteří se rozhodnou jeho řešení přijmout. „Volám si dnes proti vám za svědky nebe a zemi: Dnes jsem vám předložil život a smrt, požehnání a prokletí. Vyber si život, a budeš živ ty i tvé potomstvo. Miluj Hospodina, svého Boha, poslouchej ho a lni k němu. Vždyť na tom záleží tvůj život a délka tvých dnů!“ 5. kniha Mojžíšova 30,19-20 Bůh nechce, aby kdokoli z lidí zahynul. Neponechal nás na pospas důsledkům našich hříchů, 3

a tedy jistému trestu věčné smrti (který by nás každého čekal na spravedlivém Božím soudu), ale připravil řešení, které stálo nejvíc Jeho samého. "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl věčný život." Janovo evangelium 3,16

3. Řešení problému hříchu Tímto Božím řešením je právě Boží Syn Ježíš Kristus, který jediný prožil život člověka, který ani jednou nepodlehl hříchu. Tak mohl zemřít místo nás jako zástupná oběť a zbavit nás prokletí a trestu věčné smrti, které patřily nám. Co je to hřích? Každý člověk tuší, jaké špatné věci v životě spáchal. Ať lež, sobectví, krádež a podvod, pomluvy, nevěra atd. Všechny tyto naše hříchy plynou z naší vzpoury vůči Bohu, z toho, že jsme se rozhodli Boha ignorovat a rozhodovat si o svém životě sami. Ježíš tedy vyřešil problém našeho hříchu, který nám bránil v tom vrátit se k Bohu, a to tak, že zemřel místo nás. Ale protože sám nezhřešil, byl Bohem vzkříšen, a tak nám může darovat svůj život a svou spravedlnost. Bible to doslova vysvětluje takto: „Ježíše Nazaratského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci.“ (apoštol Pavel mluví k židům – Skutky 2,22-24) „On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa.“ 1. List Janův 2,2 „On na svém těle vzal naše hříchy na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti.“ 1. list Petrův 2,24 „Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe...“ List Galatským 3,13 „V tom je láska; ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že On si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.“ 1. List Janův 4,10

4. Pokání a obrácení Odpuštění našich hříchů Bohem díky Ježíšově zástupné oběti však neplatí pro každého automaticky. Bůh nám nabízí uzavření smlouvy. On připravil cestu spásy skrze Ježíšovu oběť, ale smlouva je platná jen s naší účastí, pokud se rozhodneme Bohu říct „ano“ Jeho nabídce. Bůh nabízí odpuštění tomu, kdo je ochoten a) činit pokání: vyznat své hříchy, uznat, že jsme žili v hříchu a že Jeho odpuštění potřebujeme; činit pokání má v bibli v původním textu také význam „obrátit se“, takže kromě toho, že si uvědomíme a uznáme svou vinu, je nutné se rozhodnout skončit se starým způsobem života a dovolit Bohu, aby nám ukázal, jak máme žít podle Jeho měřítek = obrátit se od své vlastní vlády nad životem k novému životu pod Božím vedením, b) přijmout Ježíše a jeho oběť na kříži jako řešení našeho hříšného života, Ježíše přijímáme do svého života nejen jako Zachránce (Spasitele), ale taky jako nového Pána, který má právo mluvit do našeho života a vést nás, k tomu všemu potřebujeme víru – uvěřit, že Ježíš je ta cesta k Bohu. Není k tomu potřeba nějaká speciální modlitba nebo obřad. Je důležité Bohu upřímně říct (ať už s někým nebo sami před Bohem), že jsme si vědomi svého hříšného života, že víme, že potřebujeme Jeho odpuštění a záchranu a že se rozhodujeme skončit se starým hříšným způsobem 4

života a prosíme Ho, aby se stal naším Pánem. Důležité je naše vnitřní rozhodnutí a modlitba. Když toto rozhodnutí uděláme, Bůh způsobí obnovení našeho lidského ducha, který byl do té doby kvůli hříchu mrtvý – tomu se říká znovuzrození a můžeme se o něm dočíst v Janově evangeliu, ve 3. kapitole. Obnovení duchovního člověka v nás přináší určité nové zkušenosti: máme touhu si číst bibli, modlit se, často jsme naplněni úžasnou radostí, láskou k lidem a k Bohu, kterou jsme předtím neznali, vnímáme Boha ve svém životě, ale také si víc uvědomujeme hřích atd. To však často nepřijde úplně hned po našem „obrácení“, u každého to může mít jiný průběh, někdo to prožívá hodně emocionálně, někdo ne, ale tyto změny bychom měli postupně ve svém životě zaznamenat. Tyto věci způsobuje Duch svatý, který nám je v okamžiku obrácení a znovuzrození dán. Místa v bibli: „Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy a přišel čas Hospodinův, čas odpočinutí, kdy pošle Ježíše, Mesiáše, kterého Vám určil.“ Skutky 3,19 „Obraťte se ke mně a dojdete spásy, veškeré dálavy země. Izajáš 45,22 „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení. List Římanům 10,9-10

b) JISTOTA SPASENÍ Jak ale mohu mít jistotu, že se to všechno stane nebo stalo? Nemusím něco napřed napravit a zlepšit se? Bible říká, že spaseni jsme milostí, ne skutky. „Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar, není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“ List do Efezu 2,4-5 a 8-9 „ Vždyť ze skutků zákona nebude nikdo ospravedlněn.“ List Římanům 3,20 Znamená to, že nemůžeme vykonat nic, čím bychom si toto spasení (vykoupení, vysvobození od smrti a hříchu) zasloužili. Bůh ho nabízí ze své lásky a milosti. Náprava a zlepšení našeho jednání obvykle následuje právě až poté, co se Bohu vydáme. Kdybychom chtěli napravit své chování předtím, než se obrátíme, stejně bychom to pravděpodobně nezvládli a Bohu tím radost také neudělali. Potřebujeme si uvědomit, že bez Boha toho moc nezvládneme, že Ho potřebujeme a On začne pracovat na našem charakteru. Spasení je něco, co potřebujeme, aby Bůh v nás mohl způsobit něco dobrého a hodnotného. A Bůh nám v Písmu v podobenství o marnotratném synu ukazuje, že s láskou čeká na to, až mu toto umožníme, že jeho radost z našeho obrácení je obrovská (Lukášovo evangelium 14,11-24). Raduje se z toho, že se vrátíme do stavu, pro který jsme byli stvořeni, kdyby nebylo pádu lidstva do hříchu, raduje se nad každým hříšníkem, který se obrátí. „Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“ říká Ježíš v Lukáš. evangeliu 15,7 Někdy můžeme k rozhodnutí obrátit se přistupovat s očekáváním, že se něco bude dít, že něco pocítíme, prožijeme. Tak to být může, ale nemusí. V okamžiku obrácení se někdy ani nemusíme cítit dobře. Je důležité nenaslouchat v tuto chvíli svým pocitům, ale rozhodnout se důvěřovat Bohu. Zkušenosti s novými pocity radosti, pokoje, lásky apod., jak je zmíněno výše, přijdou až poté, co jsme svůj život dali Bohu a nemusí to být všechno hned.

5

Boží slovo říká jasně, že spasení není složité: „ Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení. List Římanům 10,9-10 OTÁZKY K ZAMYŠLENÍ: 1) 2) 3) 4)

Budu po smrti s Bohem v nebi? Co pro to mám dělat? Proč se narodil Ježíš a jaký měl jeho život smysl? Co je to evangelium? Jsem znovuzrozen(a)? Jaké změny to způsobilo v mém životě?

Místa ke čtení: − podobenství o životě na skále a na písku – Matoušovo evangelium 7,24-27 − podobenství o dvou cestách – Matoušovo evangelium 7,13-14 − o zvažování nákladů – Lukášovo evangelium 14,28-33 − podobenství o marnotratném synu – Lukášovo evangelium 14,11-24

6

Kapitola č. 2: Základy pro život víry poslušnost

Obr. 1: Schema kolo

ČLOVĚK Boží slovo Večeře Páně

Ježíš

společen ství

modlitba svědectví

Pokud jsme slyšeli evangelium, uvěřili mu a rozhodli jsme se žít nový život pod vedením Božím, začíná zcela nová kapitola našeho života. Ten však by neměl být jen o tom, co budeme nebo nebudeme dělat, ale jde především o velice osobní vztah s Bohem, nově prožívanou lásku a naplnění života, které jsme doposud nepoznali. Bůh nás také bude osvobozovat z věcí, které nás tížily a budeme si nás úžasným způsobem chtít použít pro dobro lidí kolem nás. Znovunarozený duchovní člověk v nás má touhu po Bohu a po tom, dělat Bohu radost a milovat Jej. Je to obnovení toho, co by bylo, kdybychom nikdy nezhřešili. Skrze něj začínáme rozumět věcem, kterým jsme jako nevěřící nerozuměli, začínáme chápat více bibli, více chápat i důsledky vlastních postojů, mít větší porozumění pro druhé atd. Nový duch v nás se však narodí podobně, jako se narodí malé miminko a potřebuje růst a péči, aby nezahynul nebo se nevyvíjel špatně. Podle výše uvedeného obrázku (převzatého od L. Ondráčka) je člověk bez Ježíše jako loukoť bez náboje a ramen. Když člověk uvěří, stane se nábojem jeho života Ježíš Kristus. Aby však kolo mohlo správně fungovat, potřebuje být s nábojem spojeno. V tomto světě jsme s Ježíšem spojeni různými způsoby, zde jsou čtyři z nich, které jsou pro nás zcela zásadní. 1) ČTENÍ BIBLE Je to naše duchovní strava, která nám dává poznat Boha. Žádná dobrá kniha nebo brožurka nám bibli nemůže nahradit, protože jsme skrze Boží slovo spojeni s Bohem, Boží slovo je živé a Bůh k nám bude skrze Něj mluvit, občerstvovat a budovat našeho znovuzrozeného ducha. Písmo nás bude povzbuzovat, ukazovat cestu, dávat poznání a moudrost, pokoj atd. O tom se více dozvíme v dalších kapitolách základů. Ježíš mu řekl: "Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem, ale každým slovem Božím."Lukášovo evangelium 4,4 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Židům 4,12 Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.) 2. list Timoteovi 3,16-17 2) MODLITBA Náš duch nemůže fungovat bez modlitby. Modlitba je čas s Bohem, rozhovor s Ním, ať už nahlas nebo v duchu, kdy Mu můžeme říkat všechny naše obavy i radosti jako našemu Otci, vyznat, co jsme nezvládli, děkovat, vyznávat lásku, ale také naučit se Mu naslouchat, poznávat Ho, přemýšlet o Něm a děkovat Mu za to, jaký je...). Skrze Boží slovo mluví Bůh 7

k nám a v modlitbě mluvíme především my k Němu. Je dobré si najít na modlitbu i bibli pravidelný čas, kdy nejsme unaveni, ale také se modlit při jakékoli potřebě. Jeden moudrý muž řekl: „Málokdy se modlím déle než půl hodiny. Ale také se málokdy déle než půl hodiny nemodlím.“ Potřebujeme být v mysli s Bohem neustále ve spojení. Nejde tak moc o délku jako o to být s Ním. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. Filipským 4,6 3) SPOLEČENSTVÍ Společenství je důležité, protože potřebujeme povzbuzení, vztahy, pomoc, sdílení se, vzájemné modlitby za potřeby, ale také se v církvi učíme sloužit Bohu, lásce k lidem atd. Nejvíc však je pro nás církev rodina. Blízké vztahy v ní jsou důležité. Je pro nás důležité zúčastňovat se nedělních bohoslužeb, příp. biblických hodin, kde čerpáme z obdarování a vyučování jiných, kde chválíme Boha apod., ale také domácích skupinek, jak to bylo i v první církvi, abychom mohli najít bližší vztahy, více zkoumat Písmo, moct se zeptat, modlit se jeden za druhého, ale také např. uplatnit své obdarování pro blaho druhých. Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův. Židům 10:24-25 4) VEČEŘE PÁNĚ K Večeři Páně je pozván každý, kdo věří v Ježíše a byl pokřtěn. Jedná se o ustanovení památky na oběť Pána Ježíše, při které si připomínáme, co pro nás udělal a přijímáme symbolicky jeho krev v podobě vína a jeho tělo v podobě chleba, jak to učí Písmo. Je to čas obnovy, kdy před Bohem zkoumáme, zda žijeme tak, jak se mu líbí a také je to čas pro obnovu vztahů, které to příp. potřebují. Je důležité nepřistupovat k Večeři Páně nehodně – viz 1. list Korintským 11,26-34. Podrobněji se o Večeři Páně zmíníme později. Poslušnost a svědectví je něco, co nám dává duchovně vyrůst a více poznat Boha. Poslušností projevujeme svou lásku Pánu. Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání. Janovo evangelium 14,15 Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. Kdo říká: `Poznal jsem ho´, a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy. Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme. 1. list Janův 2,3-5 Poslušnost nás samozřejmě něco stojí, ale následně vede k radosti a pokoji a k vyrovnanému životu. Také vydáváním svědectví o Kristu duchovně zrajeme, a když se sdílíme s lidmi o novou radost, kterou jsme přijali, když jsme uvěřili, roste tím víc naše radost z Boha i víra. Vydávejme svědectví směle a radostně, ale také s pokorou, tichostí a moudrostí. Poslušnost chrání náš život před výmoly a úrazy života (podobně jako kovová obruč kola), stejně i svědectví je jako olej pro namazání kola, který pomáhá náš duchovní život rozvíjet a posunout kupředu. Na závěr si připomeňme, že základem naší víry a našeho duchovního života je Ježíš a vztah s Ním a skrze Něj s Bohem. Není nic úžasnějšího a důležitějšího. Jeho největší přikázání je láska k Bohu a bližním. On mu řekl: "`Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. ´To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: `Miluj svého bližního jako sám sebe. ´ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci." Matouš. evangelium 22,37-40

8

OTÁZKY K ZAMYŠLENÍ: − Je nábojem mého života Ježíš? Jak jsem s Ním ve spojení? − Jak vnímám poslušnost k Bohu? A jak svědectví lidem o Bohu? Je to radost nebo povinnost? Proč? − Kdy si čtu Boží slovo a modlím se? Jen, když mi zůstane čas nebo když mám potřebu? − Proč chodím do církve? − Přistupuji k Večeři Páně s čistým srdcem? Zkoumám sám sebe? − Jak se projevovala Ježíšova láska k Bohu? A k nám? Ke čtení: − o první církvi - Skutky 2,22-47 (zejména ale verš 2,42) − o Večeři Páně - 1. list Korintským 11,26-34 − o lásce k Bohu – Janovo evangelium 14,15; 15,10; 1. list Janův 5,3-4 a 2. list Janův 6

9

Kapitola č. 3: Kdo je křesťanský Bůh Dnes můžeme často slyšet názor, že je jeden Bůh, že je stejný ve všech náboženstvích. Ačkoli je často cílem různých náboženství dosáhnout určitých morálních hodnot, Bible zjevuje Boha zcela jinak než jiná náboženství. Křesťanský Bůh je Bohem Bible, Bohem Stvořitelem, Bohem praotců Abrahama, Izáka a Jákoba a Bohem vyvoleného národa Izraele, Otcem Ježíše Krista a především Bohem velice osobním, který nejen stvořil Zemi a každého člověka, ale také má pro každého člověka dobrý plán a úkol, zasahuje do lidských dějin a projevuje se kromě spravedlnosti a svatosti nesmírnou láskou a milostí. Jisté je, že Bůh je větší než naše schopnosti poznání a přesto po tom, abychom Ho poznávali, velmi touží a umožňuje nám to. „Poznávejme Hospodina, usilujme ho poznat. Jako jitřenka, tak jistě on vyjde. Přijde k nám jako přívaly dešťů a jako jarní déšť, jenž svlažuje zemi.“ prorok Ozeáš 6,3 Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. Přísloví 3,6 ad. A také právě proto můžeme poznávat Boha každý den svého života. Až budeme s Bohem v jeho věčném království, teprve poznáme plně, ale již nyní poznáváme Jeho velikost, lásku, záměry a můžeme každý den žasnout, když Jej budeme hledat. O Bohu se dozvíme nejvíce z Písma, ve Starém zákoně se dozvíme o Bohu především ze zkušeností lidí a Božích služebníků a proroků, v Novém zákoně pak od Božího Syna Ježíše Krista a dalších Božích služebníků evangelia. Mnoho se také dozvíme o Bohu z Jeho jmen. Jména dnes už dětem většina lidí v naší kultuře nevybírá podle jejich významu. V Božím národě Izraeli je dodnes zajímavá praxe dávání jmen novorozencům až po několika dnech, až podle toho, co na děťátko „sedí“, co s ním prožijí apod. Stejně tak se dočítáme o pojmenovávání dětí ve Starém Zákoně. A také Bůh má jména, která charakterizují jeho povahu, v tabulce je pro představu výklad osobního Božího jména. Nejvíce však Boha poznáme z osobního vztahu a z každodenních zkušeností s Ním, budeme-li s Ním věrně žít. Stručný výklad významu Božího osobního jména Ve Starém Zákoně je zvláštní osobní jméno Boha zjeveno jako „JEHOVA“ yeh-ho-vaw' (‫) יהוה‬. Podle Dereka Prince toto jméno v hebrejské podobě obsahuje základní prvky všech tří hlavních časů slovesa „BÝT“- budoucnost, přítomnost, minulost. Proto se to překládá také jako „VĚČNÝ“. Bůh je ten, ve kterém je minulost, přítomnost i budoucnost spojena.“ Takto se představuje Bůh Mojžíšovi, když Mojžíš Boha prosil, aby mu řekl pod jakým jménem Ho má Izraelcům představit. Bůh Mojžíši odpověděl: „JSEM, KTERÝ JSEM.“ Bůh je vždy „JSEM“. Žádným způsobem se nemění, ani není dotčen plynutím času. Čas je pouze součástí Jeho stvoření. Exodus (2.Mojžíšova) 3,13-1: Avšak Mojžíš Bohu namítl: "Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mě k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?" Bůh řekl Mojžíšovi: "JSEM, KTERÝ JSEM." (haw-yaw'- v originále je použito toto slovo. Znamená zhruba toto: existovat-být, stát se, být minulostí, ale zároveň i pokračovat, atd.) A pokračoval: "Řekni Izraelcům toto: JSEM, (haw-yaw') posílá mě k vám." Bůh (tady je pro Boha použito jméno- el-oheem'- je to množné číslos z Eli a znamená to zhruba toto: mocný, svrchovaný, nebo také mocný soudce) dále Mojžíšovi poručil: "Řekni Izraelcům toto: »Posílá mě k vám Hospodin (ve starém zákoně se Boží jméno ‫ יהוה‬yeh-ho-vaw' překládá jménem Hospodin, v originále toto jméno znamená to, co jsme si už řekli: také by se to dalo přeložit jako samo-existující a věčný), Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. « To je navěky mé jméno, jím si mě budou připomínat od pokolení do pokolení. Zvláštní věcí pro naše porozumění je tzv. Boží trojjedinost, jak říkáme tomu, že se Bůh 10

projevuje ve třech osobách jako Otec, Syn a Duch svatý. Někdo to přirovnává k tomu, že i jako lidská bytost máme tělo, duši a ducha. V žádném případě to ale neznamená, že má křesťanství tři Bohy. I když tomu možná tady na zemi ještě neporozumíme plně, tak křesťan, tak jak poznává víc a víc Boha, pozná a zažije úžasné a nové věci jak s Bohem Otcem, tak s Ježíšem, ale také s Duchem svatým a také jednotu, která mezi nimi vládne. Podívejme se na to, co nám o všech Osobách Boha říká Písmo. a) Bůh se nám představuje, a to nejvíce skrze Ježíše, jako Otec. Touží po důvěrném vztahu s námi. Někdy je to až neuvěřitelné, že ten mocný Bůh a Stvořitel tohoto světa i nás lidí, nás takto miluje a velmi o nás stojí. Ale z bible poznáváme, že nás stvořil pro vztah se sebou. Je svatý, spravedlivý a mocný, ale také milosrdný, soucitný a milující. Ve starém zákoně se lidem nepřímo zjevoval (oblak Izraelcům na poušti, prostřednictvím andělů, oheň Mojžíšovi...), přímo jej nikdo neviděl, ale Ježíš – jeho Syn nám jej toužil přiblížit svým životem i svým vyučováním a vyprávěním. Boha poznáme jako mocného, svatého, spravedlivého a věrného zejména ve Starém zákoně, ale také jako milosrdného, odpouštějícího, něžně milujícího, a to jak ve Starém, tak právě v Novém zákoně skrze Ježíše a jeho vztah s Otcem i jeho vyprávění o Bohu, s nímž žil na věčnosti, než se narodil v těle na Zemi. Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Janovo evangelium 1,1-5 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem.“ Janovo evangelium 8,58 Bůh nás velmi miluje, nechce, aby nikdo zahynul, třebaže jsme mnohokrát zklamali a stále podléháme svým slabostem. Jeho zásadní vlastnost, kterou těžko budeme hledat v jiných náboženstvích, je milost, která nás bude udivovat po celý náš křesťanský život. Bůh prožívá silné emoce, hněv, zármutek, soucit, lásku, něhu. Trestá přestoupení, ale odpouští tomu, kdo se upřímně od hříchů odvrací a neustále nás k tomu povzbuzuje. Krásný obraz Boha je v podobenství o marnotratném synu (Lukášovo evangelium 14,11-24). Některá místa v bibli o tom, jaký Bůh je: ● Bůh se o nás stará (Žalm 95,6-7, Matoušovo evangelium 6,31-32, 2.Korintským 9,8, Matoušovo evangelium 7,11) ● zajímá se o slabé a ztrápené (Žalm 10,17-18, Žalm 9,10, 2.Korintským 1,4) ● Bůh je milosrdný a slitovný (Žalm 36,8, Žalm 78,38-39, Jóel 2,13, Lukášovo evangelium 6,36) ● Bůh dává sílu, odvahu a pokoj (Žalm 29,11, Izajáš 41,10) ● Bůh dává světlo do našeho života, On o nás ví vše (Žalm 18,29, Žalm 139, 1. List Janův 1,5) ● Bůh je pevná skála, na kterou můžeme postavit svůj život (Žalm 18,2-3) ● s Bohem člověk pozná novou dříve nepoznanou radost (Žalm 16,11, Žalm 4,8) ● Bůh je spravedlivý a také bude soudit svět (Žalm 7,12, Žalm 75,7-8, Izajáš 24,21) ● Bůh je mocný, vzbuzuje bázeň (Žalm 68,36, Žalm 89,8) ● Bůh je všemohoucí (1.Mojžíšova 17,1, Lukášovo evangelium 1,37) ● Bůh je stvořitel (Žalm 74,16-17, Kazatel 3,11, 1.Mojžíšova 1. a 2. kap.) ● není jiného Boha mimo Hospodina (5. Mojžíšova 32,39, Izajáš 44,6) ● Bůh je zachránce – spasitel (Izajáš 43,11) ● Bůh je svatý (Žalm 77,14, 3. Mojžíšova 21,8, Jozue 5,13-15) ● Bůh se trápí nebo prožívá radost (1.Mojžíšova 6,5, 5. Mojžíšova 30,9-10, Sofonjáš 3,17) ● Bůh se hněvá (5. Mojžíšova 32,22, Římanům 1,18) ● Boha nyní nemůžeme vidět (2. Mojžíšova 33,20, Janovo evangelium 6,46, 1.Janův 4,12) ● Bůh je náš Otec (Izajáš 63,16; 64,7, Janovo evangelium 20,17, Římanům 8,15, Galatským 3,26, 1.list Janův 3,1) ● Bůh je láska, miluje nás (1.List Janův 4,16, Efezským 2,1, Janovo evangelium 16,27)

11

b) Ježíš – Boží Syn. Ježíš je podle bible jediný Boží Syn, který byl s Bohem v Jeho království ještě před stvořením světa a lidí. Bůh jej velice miluje a Ježíš Boha Otce také. Z bible opět poznáme velikost a hloubku této lásky, která pro nás znamená velikou inspiraci a povzbuzení. Zajímavé je, že jeho narození a jeho úkol na planetě zemi Bůh předem naplánoval a Starý zákon (před narozením Ježíše) je plný drobných i větších proroctví o Ježíšově narození, službě i smrti, které se bezezbytku naplnili (např. Izajáš 42,1-7, Izajáš 53, Izajáš 61,1-3, Žalm 110,1-4 ad.). Tak nám Bůh také pomohl, abychom mohli uvěřit, že Ježíš byl opravdu Boží Syn. Zároveň jsme v Něm spaseni, jak jsme si vysvětlili v minulých kapitolách. Důležité také je, že tím, že Ježíš obstál ve svém úkolu nezhřešit a poté darovat svůj nevinný život místo nás na kříži, tak se Ježíšovi podařila jedna další důležitá věc. Nejen že má nyní každý znovuzrozený křesťan přístup k Bohu, ale Ježíš tím porazil ďábla a všechny temné síly na této Zemi. Z evangelií je to dobře poznat. Proto i my máme vítězství i pro tuto oblast, jak o tom bude řečeno ještě dále v kapitole o duchovním boji. V Ježíši jsme zvítězili nad zlými silami, takže nám neublíží. S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství. Koloským 2:12-15 Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista! 1.Korintským 15:57 Co říká o Ježíši Písmo: ● je Boží Syn (Janovo evangelium 20,30-31, i démoni to věděli – např. Lukáš. evangelium 4,41) ● jednota Ježíše a Boha Otce (Janovo evangelium 10,30) ● není jiná cesta k Bohu než skrze Ježíše (Janovo evangelium 14,6) ● Ježíš přišel vydat svědectví pravdě (Janovo evangelium 18,37) ● je na pravici Boží a přimlouvá se za nás (Římanům 8,34) ● nazývá se naším bratrem (skrze víru jsme spolu s ním synové Boží) ● nazývá nás také jeho přáteli (Janovo evangelium 15,15) ● miluje nás víc než kdokoli na světě (Janovo evangelium 15,12-13) ● stává se zdrojem našeho života (Janovo evangelium 15,5) ● poznáváme skrze něj Otce (Janovo evangelium 8,19) ● je dveřmi ke spáse, k věčnému životu (Janovo evangelium 10,9 a 14,6) ● záleží mu na lidech a jejich osudech (Lukášovo evangelium 7,13 a 18,35-41, Janovo evangelium 11,33-44) ● má autoritu v duchovním světě (Lukášovo evangelium 8,27-29) ● velmi oceňuje u lidí víru (Lukášovo evangelium 7,9) ● celou dobu služby na zemi byl v úzkém spojení s Otcem v modlitbách (Lukášovo evangelium 6,12) ● je jediným základem, na kterém stavíme svůj život (1.Korintským 3,11)

c) Duch svatý Duch svatý je asi tou osobou Trojice, o které lidé vědí nejméně, snad že se v kostelích zpodobňuje jako holubice. Ale to je dáno pouze jako symbol, takto se projevil Duch svatý viditelně při tom, když sestoupil při křtu na Ježíše (Lukášovo evangelium 3,21-22). Duch svatý se projevil viditelně v Novém zákoně i jinak (např. oheň). Ale pojďme si říci, kdo to je a proč je pro nás důležitý. Ježíš odešel po vzkříšení do Nebe k Otci. Přitom nám řekl, že nám jeho odchod prospěje, protože pak nám pošle Ducha svatého, který s námi bude navěky (Janovo evangelium 16,7). Toho pak Otec seslal na církev o letnicích (Skutky 1,4-5 a 2,1-4). Od té doby je Duch svatý ve věřících, v obrácených křesťanech - v jejich těle (naše tělo se stává Chrámem Ducha svatého), a to hned po našem obrácení (Efezským 1,13). Projevuje se už od obrácení, při kterém už působí. Poté nás usvědčuje z hříchů (silnější vědomí, co nemáme dělat), můžeme ho i slyšet, co nám chce říct, co máme udělat, jak se rozhodnout v určité věci atd. Bible o něm mluví jako o Utěšiteli, Rádci, Přímluvci. To všechno budeme zakoušet, pokud ho v sobě nebudeme vědomě potlačovat (1.list Tesalonickým 5,19). Po obrácení jsme jím zapečetěni, a pokud jsme Kristovi, je v nás přítomný, i když se bude projevovat do té míry, do jakého ho necháme. 12

Jeho působení v nás a skrze nás je přímo úměrné tomu, jestli jsme svatí (čistí, ne v hříchu) a Bohu vydaní (děláme-li si věci pro sebe a po svém, nebo pro Boha a hledáme jeho vedení). Je důležité poznat, že Duch svatý je jemný i mocný. Jemný v tom, že „na nás nebude křičet“ a vnucovat se proti naší vůli, když k nám bude mluvit a říkat nám, že např. děláme něco špatně nebo co je Boží vůle. Je potřeba učit se ztišení a tichosti, abychom ho slyšeli. Projevuje se však i v moci, což budeme postupně prožívat (např. zápalem při modlitbě za druhé a jinak). Je to také On, kdo nám dává duchovní dary, jak sám chce. Je to osobnost stejně jako Bůh i Ježíš, má své city, touhy, ale vždy v jednotě s Bohem Otcem i Ježíšem. Důležitou událostí v životě křesťana je také křest Duchem svatým, který předpověděl již Jan Křtitel a Ježíš (Lukášovo evangelium 3,16, Skutky 1,5 a 11,15). O vedení Duchem svatým, duchovních darech i křtu v Duchu svatém pojednává později kapitola o Duchu svatém. Každopádně Ducha svatého velice potřebujeme, protože žijeme v tomto světě v těle, které podléhá hříchu, a abychom boj s tělem vyhrávali, potřebujeme co nejvíce otevřít svůj život Duchu svatému, jeho vedení i moci a duchovní dary nám v tom pomohou. Některá místa v bibli o Duchu svatém − dostane ho každý, kdo o něj prosí (Lukášovo evangelium 11,13) − je našim přímluvcem, utěšitelem (Janovo evangelium 15,26) − uvádí nás do pravdy, oznamuje, co přijde, co mu Ježíš řekne (Janovo evangelium 16,13-14) − je pro nás živou vodou (Janovo evangelium 7,37-39) − Duchem jsme byli napojeni do jednoho těla (tělo je církev, kde každý z nás je jedním z údů – 1.Korint.12,13) − Duch svatý nás proměňuje do Boží podoby (2.Korintským 3,17-18) − pomáhá nám v boji s naší přirozeností (Galatským 5,16-18) − působí v nás pokoj, lásku, radost, laskavost atd. (viz Galatským 22-23) − dává každému křesťanovi duchovní dary podle toho, jak sám chce (1.list Korintským 12,7-11)

Otázky k zamyšlení: 1. Kdo je nyní přítomný v tomto světě přímo? Ježíš, Bůh Otec nebo Duch svatý? Jak? 2. Kým je především pro nás Bůh, kým Ježíš a kým Duch svatý? Jak to prožívám já? 3. Ke komu se mám modlit?

13

Kapitola č. 4 - Bible Když se člověk obrátí k Bohu, má obvykle přirozenou touhu číst bibli (říká se také Písmo, Boží slovo). Je potřeba se Božím slovem od počátku sytit, číst si, nejlépe začít jednoduššími částmi a pokračovat ke složitějším. Doporučeno je začít Evangeliem Jana, pak Marka atd., přečíst nejdříve Nový zákon a poté Starý. Ze Starého zákona jsou vhodné např. žalmy a přísloví, pak je dobré přečíst si Mojžíšovy knihy a pak vše ostatní. To jsou obecné rady, aby čtení nebylo zpočátku příliš náročné, protože některé biblické knihy mohou být při prvním čtení těžší než jiné a pro jejich porozumění je lépe znát jiné, především však Nový zákon. Velmi dobré a přínosné také je, aby každý, kdo s čtením bible začíná, měl možnost mluvit s někým, kdo už je věřící delší dobu a zná celou bibli, a má zkušenosti s její aplikací ve svém životě. Znalost celé bible a zkušenosti s její aplikací totiž teprve dávají schopnost porozumět některým jejím částem, které jsou při prvním čtení někdy nesrozumitelné a mohou vyvolat spoustu otázek nebo i pochybností. Může to být také tím, že bibli již ve společnosti většina lidí nezná, v minulé éře jsme byli masírováni často ve školách názorem, že jde pouze o báje a pověsti, a také se v dnešní době objevuje trend vydělat na senzacechtivých článcích, snažících se o diskreditaci pravdivosti biblických informací a málokterý čtenář si pak ověří, které z informací a názorů, obsažených v těchto článcích, mají vůbec nějaký reálný základ. Tím spíše nás nejspíše překvapí nejen to, jak je bible napěchovaná mnoha moudrými radami a pravdami, které prostě v životě fungují, ale máme-li o věrohodnosti Písma jakékoli pochybnosti, je dobré si přečíst dostupnou literaturu, která nám ukáže, jak věrohodný zdroj bible je. Je doložena mnohonásobně lépe než ostatní světoznámá literární a historická díla. Bibli si můžeme přímo zamilovat a budeme-li ji pilně poznávat, naše láska k Bohu bude silná i v těžkých chvílích, které mohou přijít. Dobré je ale také říci, že porozumění dává Bůh postupně, takže je normální, když ne všemu od počátku rozumíme. Bůh něco dá porozumět za měsíc, něco i za několik let, jak to právě potřebujeme. Proto jsou pro nás také důležité výklady Písma na bohoslužbách, kvalitních nahrávkách kázání, biblických skupinách, osobních rozhovorech... Čím víc času trávíme s Písmem, tím poroste naše poznání Boha i láska k Němu a ochota Mu sloužit. Jak číst bibli: Čtení Z počátku si bibli spíše čteme a seznamujeme se s ní. Bůh k nám přirozeně mluví. Postupně se potřebujeme učit „ztišení“ (promýšlet Písmo do hloubky, učit se naslouchat, co mi Bůh chce v Písmu ukázat). Ztišení znamená opravdu nejen Písmo číst a získávat nové informace, ale zastavit se nad třeba úplně krátkým oddílkem, přemýšlet o jeho obsahu, ptát se Boha, co to znamená pro mě, přemýšlet, co si z toho mohu vzít do svého života, co třeba v mém životě z pohledu tohoto oddílku potřebuje změnu a přitom se modlit a prosit Boha, aby mi tyto věci pomohl v mém životě vybudovat. Někdy takto, i když čteme určitou část po dvacáté, začne k nám promlouvat. A i tady se projevuje, že je bible živá, není to jen učení, určitá filosofie, ale celý život můžeme z jakékoli její části čerpat skrze ztišení Boží vedení, usvědčování z hříchu, proměňování k dokonalosti atd. Bůh skrze Písmo někdy přímo do našeho života promluví, učí nás věci, které je třeba aplikovat do života, aby náš život byl postaven na stabilním základě - viz podobenství o dvou stavitelích (Matoušovo evangelium 7,24-27). „A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále.“ Matoušovo evangelium 7,24

14

Bible sama o sobě říká zajímavé věci: 2. list Titovi 3,16-17: Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. List Židům 4,12: Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. List Jakubův 1,21: Odhoďte proto všechnu špínu a spoustu špatnosti a s krotkostí přijímejte zaseté Slovo, které má moc spasit vaše duše. 1. List Petrův 1,23: Nejste přece znovuzrozeni z pomíjivého semene, ale z nepomíjivého, skrze živé a věčné Boží slovo. 2. List Petrův 3,5-6: „...nebe a země kdysi dávno vznikly Božím slovem z vody a skrze vodu; a tou vodou byl tehdejší svět zatopen a zničen. Totéž slovo udržuje a uchovává nynější nebe a zemi...“ Stručné seznámení s biblí Bibli napsala řada lidí ve velmi dlouhé době, z různých společenských vrstev i koutů světa. Byli mezi nimi králové (David, Šalomoun) stejně jako např. rybář (evangelium Janovo) nebo lékař (evangelium Lukáše). Bible používá také různé literární styly (historické záznamy, prorocké a apokalyptické knihy, básnické knihy, mudroslovnou literaturu (např. Přísloví), dopisy a další. Když se člověk více zabývá biblí a jejími jednotlivými částmi, je potřeba brát ohled i na tyto literární styly a porozumět tomu, co je možné vyložit doslova, kde je potřeba brát v potaz práci se symbolickými vyjádřeními apod. Seznámení s touto problematikou pomáhá při snaze po hlubším studiu a porozumění Písma a dnes jsou dostupné skvělé knihy, které tomuto porozumění pomáhají (viz Literatura na konci tohoto textu). Kromě toho je také první čtení bible, zejména Starého zákona, pro nového čtenáře obvykle poměrně náročné. Některé knihy jsou nádherné hned při prvním čtení, ale jiné jsou poměrně složité. Křesťan vlastně při čtení bible postupně skládá mozaiku porozumění celému obrazu Božího záměru s námi a je to neustále objevování a dobrodružné poznávání Boha a jeho díla. Při dalších čteních Písma dává více věcí smysl, protože je člověk již může dávat do souvislostí s ostatními částmi bible, také např. více rozumí historickému pozadí apod. Z praktického hlediska je také důležité porozumět rozdělení bible na kapitoly a verše. Není to něco, co by bylo v bibli od počátku, ale je to velice praktické pro lepší a rychlejší orientaci v bibli. Jan 3,16 znamená např. to, že jde o třetí kapitolu v Janově evangeliu, 16. verš (to je drobná číslice v textu, příp. vedle textu). Odkazy – při prvním čtení bible je asi nepoužijeme, ale později zjistíme, že jsou velice užitečné. Jsou obvykle v bibli dole (v některých biblích, zejména v menších vydáních pouze nového zákona nebývají) a umožňují nám najít k danému verši související místa v bibli. Zkratky – pro začátek je obvykle náročné se zorientovat, která zkratka označuje kterou biblickou knihu, ale určitě se najde ochotný bratr nebo sestra, kteří s tím novému křesťanovi zpočátku pomohou a pak už se to stane samozřejmostí a opět nám to pomůže se lépe orientovat. Navíc v biblích bývají souhrnné vysvětlivky. Různé překlady Písma: Českých překladů Písma je již dnes více. Běžně používaný je již delší dobu Ekumenický překlad Starého i Nového zákona, mezi dlouholetými věřícími je také stále oblíbený Kralický překlad ze 17. století (někomu vyhovuje nejvíce, pokud nemá problém s dnes již archaickou podobou češtiny). Nově vyšla bible také v překladu Bible 21, která by měla být o něco více čtivá a současná, oproti tomu také nově vydaný studijní překlad bible KMS „Český studijní překlad“ (ČSP) je náročnější na čtení, ale je zaměřen na přesnost překladu, obsahuje také více studijních poznámek. Pro nového věřícího bude vhodnější spíše čtivější překlad celé bible (Ekumenický nebo Bible 21), a pokud bude později chtít více do hloubky a historických či jazykových souvislostí, tak pořídit i 15

jinou studijní formu bible (ČSP nebo např. Pavlíkův Nový zákon). Studijní překlady jsou dobré především také proto, že se snaží o více doslovný překlad, což nám pomůže, záleží-li na daném překladu přesný význam určitého vyučování apod. Pomůcky pro čtení bible: Někteří křesťané si oblíbili např. rozpisy čtení bible pro jednotlivé dny, nebo různá vydání čtení bible na každý den. Rozpisy pro čtení bible např. na celý rok nám mohou pomoci číst i v dalších letech s určitou sebekázní a pomáhají nám držet se čtení, i když někdy nevíme, co číst nebo bojujeme s pohodlností. Nevyužívají ho všichni křesťané, záleží, co komu vyhovuje. Čtení bible (příp. krátké výklady) na každý den nám mohou pomoct např. pro společné čtení v rodině, s manželem, nebo např. pro pracovní rána pro toho, kdo není po ránu schopný se na Písmo moc soustředit a přece chce z Božího slova načerpat. Proč číst Písmo Bůh skrze ně mluví Písmo je veliký dar od našeho Pána. Bůh skrze ně mluví. Především je celá bible Božím slovem, takže je v Písmu zjevena Boží vůle – dozvídám se, co se Bohu nelíbí, např. vím, že nemám krást, smilnit, opíjet se atd. A už se na to Boha nemusím ptát. Tuto jeho vůli znám, protože znám bibli. Někdy ale při čtení bible Bůh bude mluvit k nám osobně tak, že se nás dotkne skrze nějaký verš, který nás osloví nebo budeme vnímat, že Bůh k nám tímto veršem chce něco říci. To vše se učíme rozpoznávat. Bůh nás vyučuje (2.Timoteovi 3,16) Bůh nejen mluví do našich životů, ale vyučuje nás svým pravdám a moudrosti. Rozpoznáme tak nejen, co je Bohu milé a co ne, ale také, co je moudré, jak se rozhodovat, jak vychovávat děti, jak jednat v manželství atd. Atd. Boží slovo je zrcadlo List Jakubův 1,22-25 – Boží slovo nám ukazuje, co v našem životě není v pořádku a vyzývá nás, abychom dávali své životy do pořádku a rozhodovali se pro správné postoje, jednání..., změny v životě. To znamená nejen Písmo číst, ale uvádět do života, jinak to nemá smysl (viz také List Jakubův 2,14-17 nebo podobenství o dvou stavitelích v Matoušově evangeliu 7,24-27). Usvědčuje nás z hříchů (2.Timoteovi 3,16) Duch svatý nás skrze ně usvědčuje z hříchů, když Boží slovo čteme a promýšlíme a modlíme se při tom. Známe-li verše zpaměti, je pravděpodobnější, že k nám bude Duch svatý mluvit a připomínat nám tyto verše ve chvíli, kdy to budeme potřebovat a to jak napomenutí, tak povzbuzení. Boží slovo je mocné List Židům 4,12 – Boží slovo je mocné, můžeme s jeho pomocí bojovat proti strachu, obavám, nejistotám, pokušením apod. (bojovat vyznáváním pravd z Bible v konkrétních situacích) List Efezským 6,17: Boží slovo je zde označeno jako meč Ducha a součást Boží zbroje proti příp. útokům ze strany ďábla a zlých duchovních mocností. Více se o tom dozvíme v kapitole duchovního boje. V tomto boji má Boží slovo nezastupitelnou roli. Ďábel totiž má jednu zbraň i na nás na křesťany – a tou zbraní je lež. Uvěříme-li jeho lžím, může nás velmi a zbytečně trápit. Boží slovo je pravda, proto s ní můžeme bojovat proti lži nepřítele. Boží slovo je duchovní strava (Matoušovo evangelium 4,4, Židům 5,12-14) Je nezbytné pro náš zdravý duchovní růst. Přestaneme-li si číst bibli např. z důvodu zaneprázdněnosti, budeme za pár dní či týdnů duchovně vyprahlí, nebudeme schopni příliš vnímat Boží vedení a budeme-li v tomto pokračovat, hodně se Bohu vzdálíme. Začneme si žít podle sebe a na Bohu nám už nebude tolik záležet – budeme postupně duchovně umírat podobně jako by se stalo 16

s naším tělem, kdybychom přestali jíst. Je povzbuzením i napomenutím skrze příklady (Abraham, David, také Židům 4,11, 1.Korintským 10,6) Boží slovo zaznamenává spoustu svědectví o tom, jak je Bůh věrný, milosrdný. Může nás tak velmi povzbudit v těžkých dobách. Svědectvím o těch, kdo selhali a nečili pokání však také jasně varuje před nebezpečím hříchu a nepřítele. Boží slovo si můžeme zamilovat (Žalm 119,47 a 103) Může se stát naší láskou, kterou budeme s radostí vyhledávat, trávit s ním čas, bude nás občerstvovat, potěšovat. Když nám není lehko, často nás může vytáhnout ze špatné nálady, depresí. Boží slovo je Pravda (Janovo evangelium 17,17) Tápeme-li, Boží slovo nám pomůže najít pravdu o sobě, o Bohu, o druhých..., odhaluje lži, které nepřítel do nás mohl zasít (obviňování, strach, sebeklam, zlehčování...), skrze ně také Bůh zjevuje své plány pro nás. Je důležité, abychom se bibli naplno podřídili a abychom ji přijali jako svoji autoritu. Více než své pocity nebo i své zkušenosti nebo vzdělání. Samozřejmě chce Bůh, abychom používali ve svém životě svůj rozum i zkušenosti, ale Bůh sám nás bude až po našem obrácení provázet novými zkušenostmi, které nás postupně přivedou k tomu, že jsme možná dříve některým věcem nerozuměli správně. Bůh chce, abychom se na jeho slovo spolehli, je důležité to udělat, a On nám bude postupně pomáhat i tím, jak budeme bibli s Jeho pomocí postupně stále více rozumět. Důvěra v Boží slovo je také důležitá proto, že křesťan může prožívat různé pocity a může si myslet, že ho vede Bůh, i když to jsou jen jeho pocity nebo skrytá přání. Každý pocit by měl být zkoumán skrze Písmo a není-li něco v souladu, musíme dát přednost Písmu. Literatura pro budoucí hlubší studium: − Jak studovat svou Bibli? (Kay Arturová) − Jak číst bibli s porozuměním (Gordon D. Fee, Douglas Stuart) − Bible, kterou četl Ježíš (Yancey Philip) − Můžeme důvěřovat bibli? (Robert J. Sheehan, nakl. Poutníkova četba) Otázky k zamyšlení: − Proč mám číst bibli každý den? − Stačí si číst bibli sám nebo potřebuji i výklady Písma nebo pastora a jiných křesťanů? Proč? − Co říká bible sama o sobě? Co to znamená? − Jak bible pracuje v mém životě? Co zakouším právě nyní? − Čtu bibli jen pro informace nebo ji také aplikuji do svého života?

17

Kapitola 5: Společenství církve Úvodem Církev bohužel v některých lidech v naší společnosti nevyvolává příjemné pocity či představy. Kostely bývají plné většinou jen na půlnoční bohoslužbu. O co vlastně tedy Bohu šlo, když ustanovil církev v prvním století? Krásným svědectvím je biblická kniha Skutků, která popisuje vznik a chod první církve, která vznikla brzy po Ježíšově vzkříšení. Ježíš na konci své služby na Zemi (je to zaznamenáno na konci evangelií) vyzývá své učedníky k následujícím věcem: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učtě je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ Matoušovo evangelium 28,19-20 Ježíš pověřil skupinu učedníků, kterým se věnoval po tři léta, aby pokračovali v jeho službě. Učedníků Ježíše byli minimálně desítky, ale Jeho Dvanáct bylo vyučeno a prožilo s Mistrem vše, co bylo potřeba pro pokračování Ježíšova záměru zvěstování evangelia (dobré zprávy o Boží lásce k lidem a smíření) a péče o ty, kteří se pro Ježíše rozhodnou. Ježíš se po svém zmrtvýchvstání zjevoval podle bible ještě čtyřicet dní, byl s učedníky na Zemi a vyučoval je. Než odešel, vyzval je, aby neodcházeli z Jeruzaléma, dokud se nesplní, co zaslíbil Bůh, že sešle Ducha svatého na učedníky, takže pak budou Ježíši svědky, a to nejen v Jeruzalémě a Judsku, ale dokonce v celém světě (což se naplnilo částečně ještě za apoštola Pavla, který rozšířil s dalšími spolupracovníky evangelium v římském impériu, ale opravdu do celého světa se evangelium dostává díky misii dodnes a ještě stále není tento úkol bezezbytku hotov). Tak tam to tedy začalo. Vše popisuje první a druhá kapitola Skutků. Učedníci byli skutečně naplněni Duchem svatým, což se projevilo zvláštními jevy - oheň a promlouvání různými jazyky o Božích divech, ačkoli těmito jazyky učedníci do té doby nikdy nemluvili - tyto jevy však byly potvrzeny jako naplnění proroctví starozákonního proroka Jóele). Petrovo kázání po naplnění Duchem svatým mělo takový vliv na lidi, kteří byli v té době v Jeruzalémě na svátky Letnic, že se ten den obrátilo k Bohu na tři tisíce lidí a toto číslo dále rostlo. A ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!" Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Skutky 2:40-42 První učedníci byli pak pokřtěni, poslouchali vyučování Dvanácti, trávili spolu čas, měli také společnou Večeři Páně (lámání chleba) a modlili se. V první církvi se také dělili o majetek. Skrze apoštoly se skutečně děly zázraky stejně jako u Ježíše. Chodili každý den společně do chrámu, setkávali se i po domech, chválili Boha a byli zřejmě v oblibě u lidí (jiné to bylo u mnohých náboženských představitelů). Postupně však církev musela řešit řadu problémů a i o tom je kniha Skutků, z které můžeme doposud čerpat. Každopádně to, jak začala církev fungovat, je vzorem i pro nás. Potřebujeme poslouchat vyučování těch, kdo jsou již Ježíšem i druhými zkušenými křesťany vyučeni, potřebujeme být spolu, setkávat se v církvi i po domech (tzv. skupinky), chválit Boha, modlit se, mít Večeři Páně, kterou náš Pán ustanovil, pomáhat si a nechat Pána, aby skrze nás činil i zázraky, jak nás pověřil, a dále také „činit učedníky“, křtít je a vyučovat – a to v celém světě. Skutky 2,41-42: Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Skutky 2,46-47: Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.

Církev dnes Co to znamená konkrétně pro takový život sboru a co by tedy neměl život církve postrádat? První křesťané pravděpodobně navštěvovali zpočátku dál sobotní židovské bohoslužby, nicméně 18

tlak proti křesťanům ze strany židů byl stále větší, takže se shromáždění křesťanské církve přesunulo na neděli (tj. první den v židovském týdnů – viz Skutky 20,7) a většinou zřejmě méně formálně v domácnostech křesťanů. Podle prvních kapitol však setkávání nebylo jen jednou týdně, ale častěji, ze začátku v Jeruzalémě snad i denně (Skutky 2,46). V dnešní době se setkáváme v nedělních shromážděních: Nedělní bohoslužba – podle bible nemáme společná shromáždění zanedbávat (List Židům 10,25), Bůh nás chce navštívit, jsme vyučování ve slovu, máme příležitost chválit Boha, projevovat svou vděčnost, těšíme se se setkání s bratry a sestrami a z toho, že milujeme společně jednoho Pána. Bůh má často pro nás připraveno právě na toto setkání nějaký svůj plán, záměr, něco nám chce ukázat, sdělit nebo si nás použít pro někoho, kdo právě naše povzbuzení nebo jinou „službu“ bude potřebovat. Také je pro nás důležitá společná Večeře Páně (viz dál). Dále se také většina církví setkává na domácích setkáních (tzv. skupinkách) a je to v podstatě jen trochu jiná forma „bohoslužby“, kde máme však pro menší počet lidí větší příležitost navazovat vztahy, sdílet své prožitky, radosti a těžkosti, modlit se jeden za druhého, vyučovat se vzájemně a sloužit si svými dary. Také je to příležitost pozvat hledající, pro které může být domácí setkání příjemnější než jít rovnou na „bohoslužbu“ někam do církve. „Být spolu“ pak jistě představuje vztahy mezi křesťany v církvi, vzájemnou pomoc, ale i setkávání právě na domácích skupinkách či jiných setkáních. Jde nám o to prožívat vztahy opravdu jako rodina, což je pro mnoho lidí, kteří uvěří v Boha a začnou chodit do církve, největší překvapení, že opravdu v církvi jako rodina s velmi osobními, přátelskými a láskyplnými vztahy fungujeme. A tak to má být. Vždyť podle toho Ježíš řekl, že poznají lidé, že jsme opravdu jeho učedníky, když bude mezi námi láska. A co na těchto setkáních je podle Písma a zkušeností apoštolů důležité? 1) Večeře Páně Matoušovo evangelium 26,26-29, Markovo ev. 14,22-25, Lukášovo ev. 22,14-20 Pán Ježíš krátce předtím než byl zrazen Jidášem a vydán do rukou představených židů, kteří ho nechali ukřižovat, slavil židovský svátek „velikonočního beránka“, který připomínal židům Boží nadpřirozené vysvobození z područí Egypta. A tak právě tento večer se podobně Ježíš představuje jako ten, kdo přinesl novou smlouvu, kde On je tím Beránkem, který se obětuje za nás, aby nás vyvedl z područí hříchu (říše hříchu, smrti a temnoty). Tuto smlouvu zpečetil svou vlastní prolitou krví. Víno a chléb nám připomíná, že to pro nás udělal, že zemřel za naše hříchy i nemoci. Podívejme se, že přesně takto to předpověděl starozákonní prorok Izajáš (53,3-9). Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu. Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. Další důležité místo v Písmu ohledně Večeře Páně je v 1. listu Korintským v 11. kapitole: V jedné církvi v prvním století se musely řešit problémy s neuctivým přístupem k Večeři Páně. S tím se dnes asi už nesetkáváme, ale apoštol Pavel zde zmiňuje několik pro nás důležitých věcí: 19

−

pokud by někdo jedl Večeři Páně nehodně, proviní se proti krvi a tělu Páně

−

máme každý sám sebe zkoumat, než tento chléb jíme a pijeme z tohoto kalicha. Nehodný přístup k Večeři Páně může dokonce mít dokonce za následek nemoci, slabosti a umírání. Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení. Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají. 1. Korintským 11,26-30

Je důležité, abychom brali tento okamžik velmi vážně, uvědomovali si, proč k Večeři přicházíme a nejprve sami sebe zkoumali, zda nejsme v nějakém hříchu, který jsme Bohu nevyznali nebo v neodpuštění vůči nějakému člověku. V církvi jsme proto také k těmto věcem vyzýváni, abychom dali do pořádku své vztahy a vyznali každý vědomý hřích. Je dobré to udělat již doma a na čas Večeře se připravit, když máme dostatek času na to prozkoumat své srdce. Pokud máme problém a nechceme odpustit nebo se zříci nějakého hříchu, je lépe k Večeři Páně nechodit a dát si to s Bohem co nejdříve do pořádku. Pokud jsme ale z jakkoli těžkého hříchu činili upřímné pokání, pak naopak směle k Večeři Páně přistupme, neboť v ní přijímáme odpuštění, očištění a požehnání našeho Pána. 2) Společné modlitby – v této souvislosti se často připomíná verš z Matoušova evangelia 18,20 „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Ježíš opravdu přichází mocně, kdykoli se shromáždíme v Jeho jménu, abychom se k němu modlili, očekávali Jeho slovo a podobně. Postupně poznáme, že jsou opravdu často jiné modlitby, kdy jsme sami zavřeni v pokojíku, abychom trávili osobní čas se svým nebeským Otcem a modlitby na společných setkáních. Zároveň si na společných modlitebních setkáních můžeme vzájemně sloužit duchovními dary (proroctví, slovo poznání apod. - viz později). Často také sami nevíme, jak se modlit a druzí se mohou modlit s námi nebo za nás. (Viz např. 1.list Timoteovi 2,1-2) 3) Vyučování – o první církvi je napsáno ve Skutcích, že vytrvale poslouchali vyučování apoštolů – apoštolové (Ježíšových Dvanáct) bylo vyučeno od Ježíše a tak vyučovali další křesťany. I my máme v církvi zkušené a vyučené vedoucí, kteří vyučují nás. Přesto však je důležité, abychom to, v čem jsme vyučováni, porovnávali s Písmem, protože chybovat může i vedoucí, a pokud máme nějakou pochybnost, je důležité jít za vedoucím sboru nebo skupinky a tuto věc probrat. Proto i pastor dává často výzvu, abychom zkoumali v Písmech, zda je jeho vyučování v souladu s tím, co říká bible. Zpočátku to pro nás není tak jednoduché, když ještě Bibli neznáme, ale postupně je to i naše zodpovědnost, neboť Písmo je naší nejvyšší autoritou. 4) Činění učedníků - Ježíš vyučoval svých dvanáct učedníků velice prakticky, a to po tři roky své služby na této zemi. Vyučoval i zástupy, ale speciálně těchto dvanáct mělo opravdu kvalitní přípravu na to, aby pokračovali v jeho díle. Učednictví nezahrnuje jen teoretické předávání informaci jako spíše propojení vyučování s vlastním příkladem a to na základě přátelského vztahu, včetně pomoci, podpory, modliteb atd. Učedník sledoval svého mistra a učil se od něj. Tak se učili učedníci od Ježíše, pak sami učili další a i my takto máme podle Ježíše „činit učedníky“. Potřebujeme si najít takové lidi, kteří nám zejména v začátku pomohou, nemáme-li někoho takového, není od věci požádat o pomoc vedoucího, pastora církve nebo skupinky. 5) Křest – křest je probrán také podrobněji v samostatné kapitole, ale připomeňme, že i křest ustanovil Ježíš v souvislosti s činěním učedníků, a tedy je důležitý poté, kdy se někdo rozhodne stát učedníkem Ježíše – křesťanem. Není potřeba s křtem čekat nějakou dlouhou dobu, protože tak to nebylo ani v první církvi. Zároveň je to důležité rozhodnutí, že opravdu chceme vstoupit do smlouvy s Bohem, že to, co jsme udělali v modlitbě a srdci (pokání, obrácení), myslíme vážně a chceme se k tomu přiznat „před lidmi i celým světem“ 20

podobně jako když s někým chodíme, tak svatba je pro nás jasné projevení toho, že na sebe bereme důležitý závazek věrnosti a rozhodnutí pro jednoho partnera. Tak podobně je to s Bohem. 6) Evangelizace – je důležité si uvědomit, že povolání zvěstovat evangelium (dobrou zprávu o smíření s Bohem) má každý z nás specifické. Někdo může být povolán jít k cizím národům, takové služebníky Bůh obvykle předem nejprve připravuje. Nebo je někdo opravdu obdarován pro sdílení evangelia a je „misionářem“ ve svém vlastním kraji. Každý z nás však je pověřen ke „zvěstování evangelia“ a když poznáme osobně Ježíše, tak nadšení sdílet tuto novou zkušenost bývá pro nás úplně přirozené. Nenechme si tuto radost a nadšení vzít, a pokud se nám po čase sdílet naši víru třeba ze strachu z reakce nechce, stojí za to se za to modlit. Když pak znovu s pomocí a vedením Ducha svatého začneme sdílet své zkušenosti s Bohem hledajícím lidem, vrací se nám radost a je povzbuzena i naše víra, protože vidíme, že opravdu Bůh je živý, dotýká se lidí a chce si nás k tomu použít. 7) Nechat Pána, aby skrze nás činil zázraky (uzdravení, proroctví atd.) - o těchto nadpřirozených projevech, které Pán chce činit skrze nás prostřednictvím Ducha svatého, se dozvíme podrobněji v samostatné kapitole o Duchu svatém, jeho vedení a darech. 8) Pomoc potřebným (viz např. Skutky 6,1-6), dnes může být pomoc potřebným již jiná než v době první církve, protože tehdy neexistoval sociální systém jako dnes. Potřebnými mohou být sociálně znevýhodnění, ale také např. někteří lidé nežijící v manželství nebo s pronásledováním ve vlastní rodině, které nemají takové zázemí jako ostatní a potřebují naše vztahy, příp. pomoc atd. Církev je podle Písma nazývána také dům, stavba, pole, nevěsta Kristova. Bůh stojí o svou církev a je pro Něj velice důležitá. Dalším velice důležitým obrazem církve je pak Tělo. Jsme Tělo Kristovo a on naší hlavou. On je našim Pánem a vede nás, my jsme tělo, kde každý z nás jsme jedinečnou součástí jeho těla s jedinečným úkolem a jeden bez druhého jsme velice omezení, kdežto společně a spolupracujíce můžeme udělat úžasnou práci pro Boha a pro lidi i pro sebe navzájem. Závěrem znovu připomeňme to nejdůležitější, že v církvi podle Písma nejde na prvním místě o nějaké obřady nebo úkony. Ježíš řekl, že to, že jsme jeho učedníky, se pozná podle toho, že se navzájem milujeme (Janovo evangelium 13,35). Tak to je náš první úkol a mělo by nám jít o to, abychom žili v lásce, odpouštěli si navzájem a lásku projevovali také praktickými skutky a pomocí. Setkání v církvi by pak měli být pro nás jednak příležitostí tuto lásku realizovat, jednak jsou to místa, kde se setkáváme s Bohem jinak než sami (Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. - Matouš 18,20). Vedle skupinky je velice důležité mít alespoň jednoho blízkého zralejšího křesťana, kterému mohu svěřit svá trápení, zápasy i selhání (list Jakubův 5,16), který se bude modlit, když budu mít potřebu, kterou nechci sdílet se všemi, který mi poradí, dá odpovědi na otázky, doporučí dobrou knihu, povzbudí nebo i napomene, poskytne své zkušenosti atd. Takový vztah je jedinečný a dává příležitost rozvinout brzy plnohodnotně svůj křesťanský život. Samozřejmě by to měl být člověk, kterému mohu důvěřovat a pokud nikoho takového nemám, je dobré se modlit, aby mi Bůh někoho takového našel a On to udělá. Nejlepší prostředí pro najití takového člověka je právě skupinka. Otázky k zamyšlení: − Jak mohu být učedníkem Ježíšovým? − Mám příležitost chodit na skupinku? Proč ji potřebuji? − Proč nemám zanedbávat společná shromáždění? − Kdy se mám nechat pokřtít? − Co je v církvi to úplně nejdůležitější? − Co je podstatou Večeře Páně? Je potřeba se na ni nějak připravovat? Kdy bych k ní neměl chodit? 21

Kapitola č. 6: Modlitby Modlitba k Otci a Ježíš Již jsem si o modlitbě řekli, že je to důležitý prostředek, kterým komunikujeme s naším nebeským Otcem. Modlit se je dobré v pravidelném odděleném čase každý den, kdy nejsme nikým rušeni - Ježíš vyučoval učedníky tak, aby se zavřeli do pokojíku a byli o samotě s Otcem (Matoušovo evangelium 6,6). Ježíš sám, i když neměl často k dispozici pokojík, našel si místo např. v horách, kde se modlil a s Otcem probíral vše důležité, co musel řešit, o čem rozhodovat (viz např. Ježíšova celonoční modlitba před vyvolením Dvanácti – Lukášovo evangelium 6,12 nebo Janovo evangelium 7,53-8,2) a také nám řekl, že dělá to, co vidí dělat Otce, vše v jednotě s Otcovou vůlí a přáním. Ježíš, ač sám Boží Syn, nedělal nic jen tak sám od sebe, ale opravdu vše ve spolupráci s nebeským Otcem. Proto ale s Otcem pravidelně hovořil, modlil se, měl s Ním obecenství (Janovo evangelium 8,28 a 8,38; 12,49-50; 14,10-11; 10,30; 10,38; 5,17; 7,16-17; 15,15). Praktické věci modlitby A tak i my o to více potřebujeme pravidelně mluvit i naslouchat našemu nebeskému Otci, abychom poznali, co dělat, jak se rozhodovat, co se Jemu líbí a jaký je Jeho plán pro náš život. Zvláště je důležité nepodcenit žádné důležité rozhodnutí a před takovým se k Bohu modlit a hledat Jeho řešení, vedení. Pokud neslyšíme jasnou odpověď, spolehněme se vírou na to, že Bůh nás slyšel a v dané situaci nás povede, ať už to budeme vnímat nebo ne. Velmi osvědčené je také modlit se večer, kdy Bohu předložíme své srdce i celý proběhlý den a Bůh nám může odhalit, co jsme neudělali správně, kde jsme zhřešili, nebo se nám připomene, co jsme zažili a vidíme Boží jednání, které bychom v každodenní uspěchanosti často přehlédli a rychle zapomněli. Máme tak příležitost k vděčnosti a také je to pro nás povzbuzení. Důležité je také říci, že pokud nás Duch svatý usvědčí během dne, kdy si hned uvědomíme, že jsme něco neudělali dobře, kdy jsme zhřešili, neposlechli Boží hlas, je lépe vyznat tento hřích pokud možno hned, protože hřích otupuje a do večera na něj můžeme také zapomenout nebo se nám může stát např. že nebudeme mít na modlitbu čas apod. a hřích může v našem životě působit. Je dobré udržovat si čisté srdce, aby k nám Bůh mohl mluvit a my Ho slyšeli. Dalším důležitým prvkem modlitby je víra. Modlíme-li se, ale nevěříme Bohu, že bude jednat, tak pravděpodobně jednat nebude. „Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane.“ List Jakubův 1,6-7 Bůh oceňuje velice naši víru, a to tím víc v období a okolnostech, kdy to pro nás znamená absolutní spolehnutí na Boha a krok do neznáma. Ježíše víra lidí velice potěšila, překvapila, nadchla a nevíra naopak zarmoutila či dokonce rozhněvala (např. Markovo evangelium 5,24; 6,6; 9,23-24; 11,24; 4,40; 2,5; Lukášovo evangelium 7,3-9, List Jakubův 5,15, Židům 11,6). Nemáme-li na něco dost víry, vyznejme to upřímně Bohu a prosme Ho, aby nám pomohl věřit. Také se může stát, že po obrácení je nám těžké se začít modlit. Může nám to připadat zvláštní mluvit s někým, koho neznáme. Je to normální pocit a po jeho překonání bude pro nás každodenní povídání s nebeským Otcem zcela přirozené. Modlitba a Boží slovo Modlitbu je dobré také propojit s čtením Božího slova. Je to čas, kdy potřebujeme také naladit své srdce na Boha, kdy Bůh chce k nám mluvit skrze Písmo a společně s modlitbou tak máme příležitost mít s Bohem skvělý čas. Písmo je také inspirací k našim modlitbám. Už proto, že zjevuje to, co se Bohu líbí a když víme, že je něco Boží vůle, tak také víme, že Bůh naši modlitbu rád vyslyší (1. list Janův 5,14). Můžeme se tak modlit s apoštolem Pavlem (Efezským 1,17-19; 3,14-21; Filipským 1,9-11; 2.list Tesalonickým 1,11), modlit se za konkrétní věci, které nám bible ukazuje, že potřebujeme my i ostatní (pokud se chceme modlit za druhé). Pokud se modlíme za vedení sboru, pak můžeme využít verše (viz např. 1.List Timoteovi 3,2-7), aby naši vedoucí obstáli v nelehké službě před Bohem. 22

Modlíme-li se za vládu a v autoritě postavené ve světě, pak se inspirujme v 1.listu Timoteovi 2,14. Modlíme-li se za manžela (manželku), je dobré najít si verše o manželství, abychom se nemodlili jen podle sebe a za svá sobecká přání či představy, ale za naplnění Boží vůle a Božího plánu (viz např. Efezským 5,21-33 nebo Přísloví 31,10-31) Modlíme-li se za své potřeby a finance, je dobré také vzít verše, které hovoří o Božím zaopatření a vyznat Bohu, že mu důvěřujeme, opřít svou modlitbu vírou o Boží zaslíbení, což platí o všech věcech, za které se modlíme. Bez Písma mohou být naše modlitby nerozumné (viz např. List Jakubův 4,3). S tím také souvisí proklamace Božího slova, což znamená, že vyznáváme to, čemu věříme, svými ústy, a to i před celým duchovním světem. Proklamujeme-li (hlasitě vyznáváme) Boží slovo, vyznáváme pravdy, které mohou bořit lži, které se snaží ďábel podsouvat do naší mysli. Vzor Ježíšovo vyučování o modlitbě (Matoušovo evangelium 6,5-14) 1) ne pokrytecky – tzn. potřebujeme mít zejména v pořádku postoje, abychom se nemodlili jako současníci Ježíše – pokrytečtí náboženští představitelé, kterým šlo zejména o to vypadat dobře pro okolí, pro lidi, které sami vedli... 2) ne mnoha slovy – mnoho slov v modlitbě je zvykem různých náboženství a děje se i v křesťanských kruzích. Ale Pán Ježíš nás od toho odrazuje a důvod je zřejmý – Bůh nás nevyslyší podle toho, kolik toho řekneme, ale jestli máme v pořádku srdce a pokud Bohu řekneme upřímnou modlitbu v několika slovech, on ví už dřív, než se začneme modlit, oč jej chceme požádat. Náš Bůh, Ježíšův Otec, chce s námi mít osobní blízký vztah a pro ten není potřeba mnoha slov, ale upřímnosti, důvěry, lásky… 3) modlitba k Otci 4) než se modlíme, odpouštějme všem Modlitba a půst Zvláštní roli pak má také půst. Půst nás vede k větší závislosti na Bohu, když se zřekneme něčeho příjemného pro naše tělo, nejčastěji jídlo, někdy např. nějaké pochutiny (sladkostí, kávy, masa apod.) nebo přeneseně i nějaké záliby apod. (televize, něj. koníčku). Půst nám může pomoci hledat Boha před nějakým důležitým rozhodnutím, tak se dělo i v první církvi, některé duchovní svázanosti jsou také potřeba řešit modlitbou s postem, jindy můžeme skrze půst činit pokání a hledat bližší vztah s Bohem. Půst může trvat různě dlouhou dobu, půst bez jídla obvykle den až tři dny, někteří Boží služebníci byli povolání speciálně Bohem k delším postům, neobešli se však většinou bez lékařského dohledu a již na třídenní půst je potřeba připravit tělo alespoň den předem úpravou přijímané stravy. Některé podrobnosti je možné získat z doporučené literatury. Chvála V bibli je nádherný soubor chval – žalmy. Kromě toho se s chvalozpěvy v bibli setkáváme např. u rodičů Ježíše, když se narodil, stejně tak po narození Jana Křtitele, ale i po dalších významných událostech, vítězstvích Izraele apod. Bůh pro nás dělá stále spoustu úžasných věcí. Neuděláme-li si čas na chválu Bohu, často si to ani neuvědomíme. Chvála není jen zpívání písní v neděli, ale vědomá chvála, ať v modlitbě či písni za to, co Bůh pro nás dělá, čím pro nás je. Společná chvála ve shromáždění má zvláštní místo a moc v duchovním světě. Společná chvála by nás měla posilovat v jednotě, ve víře a radosti z Boha. Literatura: Modlitebný život věřících (Dolman D.H.) Modlitba, půst a probuzení (Bill Bright) Hrejte dobře a zvučně - ženichův přítel (Hana Pinknerová, David Boyd, 1993) 23

Další verše: − modlitba v nemoci – List Jakubův 5,13-18 − vytrvalost v modlitbách – List Koloským 4,2 − Efezským 6,18 − vyslyšení proseb - Matoušovo evangelium 7,7-11 Otázky k zamyšlení: − Je pro mě těžké se modlit? Mohu někoho poprosit o pomoc? − Jak často bych potřeboval mít osobní čas s Bohem a jak často ho mám? Můžu v tom něco změnit? − Chodím na společná modlitební setkání? Pokud ne, proč? − Předkládám svá důležitá rozhodnutí na modlitbách Bohu? − Kdy Bůh nevyslyší mou modlitbu? − Potěšil jsem Boha vírou při svých modlitbách?

24

Kapitola č. 7: Hřích a pokání Pokud jsme se obrátili k Bohu a přijali „nové narození“, již víme, co pokání je, neboť právě ono by mělo být prvním naším krokem k Bohu a k tomu stát se Božím dítkem. Pokud jsme činili pokání, Bůh nám hříchy odpustil, takže již nebudeme Bohem odsouzeni, a to ani na posledním soudu (Efezským 2,3, Římanům 8,1, Koloským 2,13, Efezským 4,32, 1.list Janův 4,17). A téma pokání bylo to také to první, co Ježíš a před ním také Jan Křtitel kázal („Čiňte pokání a věřte evangeliu“). Pokáním se vlastně vracíme do stavu, ve kterém byl člověk předtím, než padl – rozhodujeme se nežít dále hříšným životem, rozhodujeme se učinit svým Pánem Boha a ne hřích a vlastní tělesnost (viz List Římanům 6,12-13). Přesto brzy po obrácení zjišťujeme, že nedokážeme nezhřešit a že máme určité sklony a slabé oblasti, kde dále hřešíme. Je to normální a je to způsobeno tím, že máme sice znovuzrozeného ducha, ale tělo nikoli. Tělo je smrtelné, protože jsme zhřešili, a také snadno ovládané hříchem. Bible nás jasně vyzývá, aby hřích neovládal naše smrtelné tělo, tak abychom poslouchali, čeho se mu zachce a abychom ani nepropůjčovali hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale Bohu za nástroj spravedlnosti (Římanům 6,12-13). Zároveň však je nutné přijmout ten fakt, že se nám zcela nehřešit v tomto těle nepovede. V tom kéž nás povzbudí slovo apoštola Pavla o pár veršů dále: „Nepoznávám se ve svých skutcích, vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý. Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně. Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.“ Římanům 7,15-20 Apoštol Pavel si byl také vědom této reality. Bůh ale i na tento stav má řešení. Dal nám prostředky, které nám pomohou boj s tělem a hříchem zvládnout a v bibli nám odhaluje nejen tyto cesty k posvěcování (tj. přemáhání hříchu), ale také to, jak je hřích nebezpečný a co nám může způsobit, nebudeme-li s ním správně nakládat, bojovat a při prohrách činit pokání. Jak to bylo s hříchem od počátku Už Kainovi, synu Adamovu, Bůh řekl toto (1.Mojžíšova 4,6-7): „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ Toto byla Kainova reakce na to, že Bůh nepřijal Kainovu oběť tak jako přijal oběť jeho bratra. Víme, že Kain nečinil pokání, ale dál svému hříchu (zlobě, závisti...) průchod a nakonec svého bratra dokonce zabil. Hřích se uvelebil v životech lidí od pádu Adama a Evy – ti tenkrát neposlechli jediné přikázání a jedli z jediného zakázaného stromu jeho ovoce. Byla to zkouška a oni ji nezvládli. Bůh však vědomě a záměrně dal člověku od počátku tuto možnost, neboť chtěl dát lidem svobodnou vůli. Člověk se tedy rozhodl špatně a přineslo to mnoho těžkostí a zla. Bůh pak již od prvního hříchu volal k tomu, aby člověk hřích nenechal ve svém životě jen tak působit. V dobách Starého zákona dal Bůh lidem pomoc pro zvládání hříchu skrze zákon a obřady očišťování, což byla obdoba pokání, jak jej činíme dnes, i když zřejmě mnohem víc názorná, neboť pro Izraelity muselo být velmi živé spojení jejich hříchů s obětí a krví, když bylo nutné za hřích přinášet a obětovat spoustu zvířecích obětí. V dnešní době, kdy často lidé porušují smlouvy a zákony, je to pro nás možná méně pochopitelné, ale Bůh Hospodin je Bohem smlouvy a platných zákonů, které ani sám nemůže obcházet, neboť je spravedlivý. Proto také platné zákony, které stanovil předem, nemůže jen tak zrušit. Za hřích byla předem stanovena smrt. Adam a Eva to věděli, ale uvěřili lži hada (ďábla), že to není pravda. Odčinění hříchů je možné jedině skrze krev. Viz Židům 9,22 „Podle zákona se skoro vše očišťuje krví a bez krve není odpuštění.“

25

List Židům nám mnohé tyto souvislosti jasně vysvětluje. Stará smlouva, založená na zákoně a obětech, byla s příchodem Ježíše nahrazena novou. „A když přišel Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro, neprošel stánkem zhotoveným rukama, to jest patřícím k tomuto světu, nýbrž stánkem větším a dokonalejším. A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení. Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovice posvěcuje poskvrněné a očišťuje jejich tělo, čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu. Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí. Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Boha povolání, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno – neboť jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy. ... Není třeba, aby sám sebe obětoval vždy znovu, jako když velekněz rok co rok s cizí krví vchází do svatyně; jinak by musel trpět mnohokrát od založení světa. On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích. A jako každý člověk jen jednou umírá a potom bude soud, tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých.“ Židům 9,11-15 a 25-28. Židé museli přinášet velmi často různé druhy obětí do stánků, kde je kněz obětoval ve svatyni podle přísných pravidel. Přesto tyto oběti nebyly schopné lid hříchů zbavit a očistit je dokonale, jak je také zapsáno a vysvětleno v Židům 10,1-1-18. Až Ježíš dokonale smyl hříchy všech svou dokonalou obětí na kříži.

Jak bojovat s hříchem Ve verši 11,32 v 1. listu Korintským se píše, že nás Pán soudí nyní, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem. Pánu není jedno, jestli jsme již činili pokání a znovu žijeme v hříchu. Tím ho urážíme, znesvěcujeme jeho oběť a pohrdáme jeho láskou a milostí a také ho zraňujeme. On nás přesto miluje pořád. Ale náš vztah s Ním bude chladnout a bude to mít pro nás mnohé neblahé důsledky. Bohu záleží na našem posvěcení a růstu do podoby Krista. Tak jsme také mnohem spíše svědectví světu kolem nás o tom, že Bůh je živý. Pro to, abychom obstáli v boji s hříchem je důležité, aby v našem životě fungovaly základní kameny pro život víry, jak jsme je probrali v první kapitole (modlitba, studium Písma, Večeře Páně a společenství). Kromě toho je to pak vedení a vláda Ducha svatého v našem životě, o které pojednává jedna z následujících kapitol. Podívejme se na tyto kameny a jejich vztah k boji s hříchem trošku podrobněji. Modlitba Při modlitbě jsme ve spojení s mocným Bohem, můžeme od Boha přijmout nějaké slovo a povzbuzení i napomenutí, modlitba v jazyku nás podle Písma také buduje – 1.list Korintským 14,4 (podrobněji viz později o Duchu svatém). To vše nám pomůže bojovat s hříchem, kromě toho však pokání by mělo být součástí našeho modlitebního života. Měli bychom se naučit zkoumat před Bohem při ztišení své srdce a nechat Ducha svatého, aby naše srdce pravidelně propátrával a ukázal nám, co se Bohu nelíbilo a z čeho je potřeba činit pokání. Je dobré si nacházet pravidelně takový čas, minimálně před Večeří Páně, ale nejlépe např. každý večer, abychom mohli vědět, že je naše srdce v pořádku, neboť v každodenním shonu, kdy nás rozptyluje a zaměstnává mnoho věcí a myšlenek, snadno přeslechneme hlas Ducha svatého. Bylo by samozřejmě ideální Jej slyšet neustále a být na Něj neustále napojen, ale ne vždy se nám to bude dařit. Ukáže-li nám Duch svatý hřích, čiňme pokání. Pak poděkujme za odpuštění a vírou jej přijměme, neboť ďábel se nám bude, zvláště u těžších provinění, nalhávat, že nám Bůh neodpustí nebo že nás kvůli tomu už tolik nemiluje apod. Postavme se ale na zaslíbení, které odhaluje, že i toto je Satanova lež: „Jestliže vyznáváme své hříchy, On je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“ 1. list Janův 1,9. Tento verš je velmi dobré znát zpaměti a použít ho proti každé lživé myšlence, že to není pravda. Později se podíváme na důsledky a nebezpečí nečinění pokání. 26

Písmo Už jsme probrali, že Písmo je živé a mocné (Židům 4,12). To je velmi důležité vědět a počítat s tím. Budeme-li Boží slovo používat v životě, zjistíme, že je to tak. Také v boji s hříchem je velice podstatné. Nejen, že odhaluje ve spoluprací s Duchem svatým, co je hřích a usvědčuje nás, nastavuje nám zrcadlo, odhaluje pravdu. Ale také si můžeme najít verše, které nám pomohou s hříchem bojovat. Tyto verše můžeme vyznávat, učit se je zpaměti a použít je ve chvíli, kdy přichází pokušení. Např. máme-li často pokušení utrácet peníze za zbytečnosti a máme tendenci sytit své srdce radostí z materiálních věcí, můžeme vyznávat a bojovat s tímto pokušením slovem z Židům 13,5 „Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte.“ Máme-li problém s přílišným pitím alkoholu, učme se z Písma „Neopíjejte se vínem, což je prostopášnost, ale plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně.“ Jiný překlad Písma v češtině říká „...ale naplňujte se Duchem...“ Občas můžeme v církvi slyšet, že se někdo „opil v Duchu“. Někdy nás zaplaví v Boží přítomnosti opravdu taková radost, že můžeme mít chuť dělat bláznivé věci, takže si připadáme jako opojení z alkoholu. Dejme Bohu prostor pro takový způsob radosti a uvolnění a vyznávejme, že je to lepší než alkohol, který při opíjení ovládá naše těla pro službu hříchu místo Bohu. Podobně lze použít místa z Přísloví (např. 23,29-35; 20,1). Budeme-li toto místo promýšlet často, učit se ho zpaměti, vyznávat ho, posílí nás proti pokušení a náš duch se v něm posilní. Několik dalších příkladů: Závist – Přísloví 24,1 Smilstvo – Přísloví 5,3-6; 6,20-27; 7,1-23 Mnohomluvnost – Přísloví 10,19; 21,23; 17,27; 12,18; List Jakubův 3,5-6 Lenost – Přísloví 19,24; 12,27 Hněvivost – List Jakubův 1,19-20 To je jen několik příkladů. Není problém si najít k jakémukoli dalšímu problému verše a použít je. K vyhledávání lze dnes také výhodně využít i když ještě neznáme bibli tak dobře, vyhledávací biblické programy zdarma: − Theophilos-ke stažení např. na http://www.3pe.cz/index.php?page=3pe_theophilos − Bibletime - http://bibletime.info/) − přímo na stránkách na internetu – např. www.bibleserver.com – Český ekum. překlad a překlad Slovo na cestu nebo www.nbk.cz – překlad Nová bible kralická. Společenství Nejsme-li zapojeni do konkrétního společenství církve, jsme vůči hříchu velmi zranitelní. Naopak, máme-li v církvi blízké vztahy, máme možnost „chodit ve světle“ a s druhými lidmi se sdílet o tom, co prožíváme, a také o svých pokušeních či pádech. Je to velká pomoc v boji s určitými druhy pokušení. Je ale důležité vědět, komu můžeme na takové úrovni důvěřovat a vytvořit takové vztahy také chvíli trvá. Viz List Jakubův 5,16. Neopomenutelná je také vzájemná opora v modlitbách a povzbuzeních. Večeře Páně O Večeři Páně jsme si již řekli dříve. Je to pro nás velká příležitost také k tomu zkoumat své srdce a dát do pořádku své srdce a vztahy s ostatními. Zejména pozor na neodpuštění (Matoušovo evangelium 6,14-15; 18,21-35). Pán nás při Večeři Páně očistí a požehná. Je to zvláštní příležitost setkat se s Bohem a přijmout jeho požehnání a pomoc. Také příležitost uvědomit si vážnost stavu zůstávat v hříchu, neboť v takové situaci vůbec k Večeři Páně nemáme přistupovat (1. list Korintským 11,28).

27

Vedení Duchem svatým Dalším zásadně důležitým způsobem boje s hříchem je „chození v Duchu“. Podrobněji rozvedeme toto téma v kapitole o Duchu svatém, ale zmiňuji jej zde, protože Duch svatý je pro nás zásadně důležitý, a to i pro boj s hříchem. „Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní.“ Římanům 8,5 „Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete.“ Galatským 5,17 Všechny tyto věcí posilují našeho znovuzrozeného ducha (naše nové „já“).

Důsledky nevyznaných hříchů Už jsme si řekli, že za hřích je dle zákona smrt. Za nás zemřel Ježíš. Ale hřích působí smrt i u věřícího člověka – totiž nevyznaný hřích. „Dát se vést smýšlením těla znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.“ Římanům 8,6 „Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.“ Římanům 8,13 Když necháme nevyznaný hřích, může skrze něj působit svět zla, ďábel, naše tělo má více sklony nás ovládat, hřích vypůsobí snadnější selhání v dalším hříchu atd., otupuje naši schopnost slyšet Boha, působí špatně i na naše okolí atd. Je nutné co nejdříve činit pokání (vyznat hřích a opustit ho) a také zkoumat důsledně své srdce, zda jsme nepřehlédli nějaký hřích. Když někdy neslyšíme Boha, cítíme se špatně, nemáme po Bohu touhu..., dosti pravděpodobně jsme mohli někde Boha neposlechnout a svévolně zhřešit. Je důležité prosit, aby nám to Bůh ukázal a ztišit se vážně před Ním. Když nám Duch svatý něco ukáže, upřímně to vyznejme a opusťme. Pokání, o kterém jsme již mluvili, se někdy přirovnává k duchovnímu „dýchání“ - vyznat hřích (vypustit vzduch se špatnými plyny) a přijmout vírou očištění a plnost Ducha svatého (nadechnout se čerstvého vzduchu). Na toto téma je velice dobrá a silná kniha Jdi a už nehřeš (viz doporučená literatura).

Vyhýbání se hříchům a pokušením Špatná společnost nás samozřejmě velmi ovlivňuje. To platí jak o věřících, tak o nevěřících. Někdy křesťané dostanou povolání jít sloužit mezi závislé na drogách či alkoholu, gamblery, prostitutky atd. Také Ježíš takovým lidem sloužil. Ale je-li to tak, tak nás nejprve pro takovou službu Bůh vybuduje a také nám dá konkrétní zjevení a povolání do takové služby. I pak potřebujeme obezřetnost a modlitby druhých, abychom zvládli zátěž tohoto prostředí. A k tomu je potřeba, abychom měli stabilní zázemí církve a přátel v ní, nejsme schopní duchovně přežít jen v prostředí nevěřících. Také to neznamená, že poté, co se obrátíme k Bohu, máme zatratit své dřívější přátele. To vůbec ne. V některých případech by to Bůh zřejmě mohl po nás chtít (např. u lidí, kteří před obrácením žili v gangu, mezi závislými apod.), a to někdy natrvalo, někdy do doby, než nás vybuduje, abychom právě takovým lidem sloužili. Ale většina z nás má přátele, s kterými můžeme mít dále vztahy, pokud oni unesou změny v našem životě, které přinesla víra, a mnozí z nich, třeba i po mnoha letech, díky změnám, které vidí v našich životech, sami zatouží poznat, „jak to s tím Bohem je“. Pokušením a hříchům je ale radno se opravdu vyhnout. Vidíme-li, že nás sledování televize odvádí od Boha, je moudré se jí i zbavit, než se oddat neplodnému životu a této závislosti. Jsem-li v pokušení smilstva, nebudu se stýkat s osobou, která by mě mohla svést a budu se vyhýbat místům, která jsou v tomto velkou příležitosti (diskotéky, soukromé schůzky s osobami opačného pohlaví apod.). A tak to může být s čímkoli dalším. Ježíš nás v tomto důrazně varuje: „Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.“ Matoušovo evangelium 5,29 Chvála Bohu, že pro většinu pokušení není nutné vyrvat své oko:) Ale přesto berme Ježíšovo 28

varování smrtelně vážně. Protože nebudeme-li s danou oblastí bojovat, a to i za cenu větších ztrát (zbavit se něčeho, odpustit si určitou zábavu, určité kontakty apod.), pak se opravdu může snadno stát, že nás hřích ovlivní natolik, že s ním časem přestaneme bojovat, budou se objevovat další hříchy a my si je dokonce přestaneme uvědomovat. Takto hřích funguje a postupně nás může přivést až k tomu, že zapomeneme, co jsme s Bohem prožili, uvěříme různým lžím a nakonec odpadneme od Boha a přestaneme v něj věřit. Když se obrátíme, zažíváme obvykle tak intenzivně Boží lásku, že ani nemůžeme věřit, že by se to mohlo stát nám. Myslíme si, že my určitě nikdy od Boha neodejdeme. Ale není to tak a po několika letech to můžeme teprve zakusit. Hřešíme-li svévolně po obrácení, je to opravdu velké riziko. Je to proto, že je zde stále aktivně připravený ďábel, který pracuje velmi nepozorovaně. Bude se nás snažit uchlácholit, že o nic nejde a bude nám předkládat různé myšlenky, abychom to nebrali moc vážně. Písmo toto zdůrazňuje např. v 1. listu Petrově 5,6-9 „Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu `svou starost vložte na něj´, neboť mu na vás záleží. Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy.“ Ačkoli jsme si zdůraznili, že je hřích velice nebezpečný, Boží milost je také obrovská. Bůh nám je připraven odpustit každý hřích, když se k Němu navrátíme a činíme pokání, ať jsme jakkoli daleko. Pravdou však je, že čím jsme se dostali dál, tím pro nás bude cesta blízko k Bohu těžší. Přesto je možná. Ale stává se bohužel i to, že takového člověka ďábel zmate a obelže natolik, že už nevěří, že by mu určitý hřích Bůh odpustil a žije v odsouzení anebo přestane věřit v Boha. Je to strašně smutné, ale i takové případy jsou. Proto potřebujeme také jedni druhé, abychom se za sebe modlili, vyznávali si své hříchy a boje a povzbuzovali se vzájemně. Hledejme takové přátele mezi svými sourozenci v Kristu. Nemáme-li je, prosme Boha, aby nám je poslal. Hloubkové pokání Uvěříme-li až v dospělém věku, je dosti pravděpodobné, že jsme v minulosti žili v mnoha různých hříších, v okultismu, smilstvu apod. Mnohé z takových hříchů a jednání zanesli do našeho života nejen špatné návyky, ale také např. prokletí a pevnosti, využívané ďáblem, aby nás trápil, a to o tom ani nemusíme vědět. Hloubkové pokání je možnost pro každého křesťana prozkoumat svou minulost a zříci se konkrétně hříchů minulosti, aby nás satan dál nemohl skrze tyto oblasti utlačovat. Často také na začátku života víry ani nevíme, co všechno je zlé a mohlo přinést prokletí. Jsou dobré knihy, které nám mohou v tomto pomoci. Požádejte pastora nebo někoho, komu ve sboru důvěřujete a můžete toto hloubkové pokání projít s ním, příp. i sami, ale je lepší, když je u toho zralý a moudrý křesťan, který se za vás bude modlit a pomůže vám v tom. (viz doporučená literatura) Vnitřní uzdravení Souvisí s hloubkovým pokáním a ve sboru může být obdarovaný člověk, který se s námi za vnitřní uzdravení bude modlit. Někdy totiž můžeme mít potíže s určitými věcmi (strach, opakovaný hřích, určité potíže, závislosti aj.) a ani nevíme proč. A mohlo se stát, že v našem dětství nebo i mezi našimi předky došlo k činnostem a hříchům, které přinesly prokletí, které nás svazuje a utlačuje. Při těchto modlitbách dojde k rozvázání těchto pout a osvobození. Příkladem je známá skutečnost, že se po generace často opakují různé závislosti nebo i problémy se závistí, manipulativností ad. Hřích versus pokušení Připomeňme ještě jednu důležitou věc: Pokušení ještě není hřích. I Ježíš byl pokoušen. Hřích je, když pokušení „řekneme ano“. Je potřeba pokušení rozpoznat, utíkat od něj, odmítat ho. Když přijde např. chtivá myšlenka nebo závist – záleží na tom, co s tím uděláme. Ukřižujeme ji spolu s naším starým člověkem (odmítneme ji, nejlépe nahlas), nebo ji necháme ve své mysli? Ponecháme-li ji působit, zhřešíme. Odmítneme-li ji hned, odmítáme pokušení, které přišlo. Někdy si to hned ani neuvědomíme a hříšná myšlenka v nás uhnízdí. Jakmile si to uvědomíme, odmítněme 29

ji a čiňme pokání (prosme Boha o odpuštění, vyznejme, že ji nechceme a děkujme za jeho odpuštění). Důležité je také pochopit, že hřešíme i v mysli a že to je často první krok k hříchu, který se projeví slovy nebo skutky. Ježíš potvrzuje, že i myšlenka může být hříchem např. v Matoušovu evangeliu 5,28 - „každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci“. Bůh zná všechny naše myšlenky a vede nás k zodpovědnosti i za ně. Ony jsou opravdu často původcem dalších, horších hříchů. A čistá mysl je otevřená Božímu jednání a slyšení Ducha svatého. Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Římanům 12,1-2 Závěrem řekněme, že stejně jako mnoho křesťanů bojuje se špatnými pocity kvůli svým selháním, druhým problémem může být, že si svůj hřích omlouváme nebo prostě neuvědomujeme. Každý z nás může mít do jisté míry různě citlivé svědomí, což je ovlivněno jistě i naší povahou a výchovou. Jen Bůh sám ví, jak kdo z nás na tom je a je připraven nás skrze Ducha svatého vést a usvědčovat z hříchu k pokání. Proto jednak neposuzujme tolik druhé křesťany, neboť jen Bůh zná plně nitro člověka, a každý se bude zodpovídat sám za sebe, a jednak hledejme před Bohem, co se mu líbí a co ne v našem vlastním životě. Každý bude odpovídat sám za sebe. Galatským 6,5 Vždyť ani já nejsem soudcem sám nad sebou; ničeho si nejsem sice vědom, tím však ještě nejsem ospravedlněn, neboť mým soudcem je Pán. Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha. 1. Korintským 4,3-5 Otázky k zamyšlení: − Co se stane, když jako křesťan zhřeším? Odpustí mi Bůh? Co když je to opakovaně? − Jsou křesťané, kteří po obrácení nehřeší? − Co vše může pomoci v boji s hříchem? Co z toho používám ve svém životě? − Jaký je rozdíl mezi pokušením a hříchem? Musím z pokušení činit pokání? − Jsou oblasti, kde potřebuji vnitřní uzdravení nebo hloubkové pokání? − Vyhýbám se pokušením a hříchům? Jak? Literatura: Jdi a už nehřeš (Brown Michael L.) Breviář hříchu - O věcech, které měly být úplně jinak (Cornelius Plantinga) Sedm kroků ke svobodě (Neil Anderson, příloha knihy Vysvobození z pout) Písmo: 1) Hřích a jeho působení: Římanům 6-7 2) Výzva k čistotě: Efezským 5,3-20 3) Výzva k nezatvrzování srdce: Židům 3,7-13 4) Ježíšovo varování před hříchem: Matoušovo evangelium 18,8-9 5) Stará smlouva - zvířecí oběti; nová smlouva – Kristova oběť: Židům – 9. a 10. kap.

30

Kapitola č. 8 - Křest

Křest vodou Křest je v naší společnosti poměrně dobře znám. Mnozí z nás ještě byli pokřtěni jako malé děti, aniž by to mělo pro náš duchovní život nějaký zvláštní význam. Málokdo pak ví, co křest znamená z biblického pohledu a mnoho českých (často i ateistických) rodičů nechávalo či nechává dítě pokřtít s pocitem, že tak dítě získá určitou Boží ochranu. To však není vůbec biblický základ křtu ve vodě. Křesťanský křest ve vodě podle bible je především veřejným vyznáním našeho obrácení a vydání života Pánu Ježíši Kristu, a také vstoupení do smlouvy s Bohem. Křest podle Jana Křtitele a příprava na příchod Mesiáše Podíváme-li se do bible, najdeme počátek křtu už na začátku evangelií, a to u Jana Křtitele. Ten kázal a vyzýval lidi k pokání – Matoušovo a Lukášovo evangelium 3.kap. Mnozí lidé se k němu chodili nechat pokřtít do řeky Jordán. Jan Křtitel sám o sobě říkal, že je ten, kdo přichází připravit cestu Pánu (Ježíši) a že přišel, aby o něm vydal svědectví. Lidé se tak měli připravit vyznáním svých hříchů a následným křtem na příchod Spasitele. Svědectví pak o něm vydal, když se i Ježíš nechal pokřtít v Jordánu. Jan Křtitel s tím, aby pokřtil samotného Mesiáše, sice měl problém, protože věděl, že Ježíš nepotřebuje vyznávat hříchy a Jan by spíše měl být pokřtěn od Ježíše. Na Ježíšovo slovo to však udělal, neboť to bylo takto Bohem naplánováno. Při Ježíšovu křtu pak došlo k tomu, že na Ježíše sestoupil Duch svatý v podobě holubice a Bůh promluvil slyšitelným hlasem z nebe: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“ Jan měl od Boha předem zjeveno, že na koho uvidí sestupovat Ducha v podobě holubice, to je Syn Boží (Janovo evangelium 1,33). Také mluvil o tom, že on sám „pouze“ křtí vodou, ale Ježíš bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lidé, kteří byli pokřtěni u Jana, se tak dozvěděli, kdo je Mesiáš, Jan Křtitel měl vlastní učedníky, které nasměroval na Ježíše. Takto se např. z Janových učedníků, kteří očekávali příchod Mesiáše, stal učedníkem Ježíše Ondřej, bratr později známějšího Šimona Petra, který se stal vedoucím první církve (viz Janovo evangelium 1,35-42). Křest podle Ježíše Krista Pro nás je však důležitý jiný křest - křest, který je součástí tzv. Velkého poslání. Ježíš na konci své služby pověřuje své učedníky: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“ (Janovo evangelium 28,19-20) Z tohoto místa v bibli můžeme vidět, že křest je součástí naší služby, když lidem zvěstujeme evangelium, tzn. když člověk přijme Ježíše jako Pána a obrátí se, stane se učedníkem Ježíše, má být také pokřtěn a vyučen Ježíšovu učení. Je velmi důležité, abychom nejen uvěřili v Pána, ale abychom vstoupili do smlouvy s Bohem skrze křest a abychom se nechali vyučit v Ježíšově učení. Křest tak chápeme jako stvrzení toho, že jsme se rozhodli pro Pána Ježíše a skutečně se obrátili. To jen potvrzují následující místa v bibli: „Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen.“ Markovo evangelium 16,16 „Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.“ Skutky 2,38 „Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí.“ Skutky 2,41 „Ale když uvěřili Filipově zvěsti o Božím království a o Ježíši Kristu, dávali se pokřtít muži i ženy.“ Skutky 8,12 „Tu uvěřil i sám Šimon, dal se pokřtít, byl stále s Filipem a nevycházel z úžasu, když viděl, jak se tu dějí veliká znamení a mocné činy.“ Skutky 8,13 „Představený synagógy Krispus a všichni, kteří byli v jeho domě, uvěřili Pánu; také mnozí z Korinťanů, kteří Pavla poslouchali, uvěřili a dali se pokřtít.“ Skutky 18,8

31

Zejména kniha Skutků, která popisuje události a vývoj prvních církví a evangelistů, popisuje křest prakticky tak, jak se v první církvi uskutečňoval. Z knihy Skutků je zřejmé, že křest následoval brzy nebo i hned po obrácení. Zářným příkladem, že není nutné se křtem čekat např. do doby určité duchovní zralosti apod., je další místo ze Skutků, kde Filip zvěstoval evangelium cestujícímu dvořanovi z Etiopie. Ten se cestou setkává s Filipem, který mu vyloží Písmo a zvěstuje Ježíše, dvořan uvěří v Ježíše a zeptá se Filipa: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn? Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil.“ (Skutky 8,36-38) Duchovní význam křtu „Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt?“ Římanům 6,3 „Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života.“ List Římanům 6,4 „Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.“ 1. list Korintským 12,13 „Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli.“ List Galatským 3,27 O křtu se tedy dočítáme dále z vyučování v jednotlivých listech apoštola Pavla, že náš křest znamená také ztotožnění se smrtí Ježíše, totiž fakt, že jsme zemřeli hříchu a vstoupili na novou cestu s Bohem. Tím tedy vyznáváme světu (a to jak fyzickému – církvi, lidem, tak i duchovnímu světu, proto je většinou křest veřejná záležitost), že jsme skutečně vstoupili do smlouvy s Bohem a rozhodli se ukřižovat toho starého člověka s jeho hříšnou přirozeností a žít tomu novému člověku, kterého dal Bůh v nás znovozrodit z Ducha. „Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili.“ List Římanům 6,6 Každá církev vede křest svým způsobem, nový zákon v tom neurčuje formu, ale chceme-li pokračovat v tom, jak křest prováděla první církev, tak jde o ponoření celého těla do vody, což jistě také případně symbolizuje to právě „pohřeb starého člověka a znovuzrození nového“. „S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých.“ Koloským 2,12 „Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Boha povoláni, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno – neboť jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy.“ Židům 9,15 Tento křest v bibli znázorňuje vždy vstoupení do smlouvy s Bohem a její veřejné vyhlášení. Jiný význam (např. zmiňovanou ochranu dětí) nemá. Křest a večeře Páně Protože Večeře Páně je mj. stvrzení naší smlouvy s Bohem, měli by k ní chodit pouze znovuzrození a pokřtění lidé. Smlouvu s Bohem jsme uzavřeli právě křtem, který je veřejným vyznáním toho, co se stalo v našem srdci - že jsme přijali Krista jako svého Pána, vydali mu svůj život, že věříme, že Ježíš svoji krví obmyl naše hříchy, že je nám odpuštěno a že vydal sám sebe za nás.

Křest Duchem Již jsme se zmínili, že Jan kázal toto: „Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já – nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ Matoušovo evangelium 3,11 Jedná se tedy o jiný křest a dozvíme se o něm také nejvíce v biblické knize Skutků.

32

Již v první kapitole, která zmiňuje dobu, kdy se Ježíš čtyřicet dní po svém zmrtvýchvstání zjevoval učedníkům a vyučoval je, Ježíš toto připomíná: Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní.“ Skutky 1,4-5 „...dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel.“ Skutky 1,8-9 Ježíš tady mimoto poukazuje na to, že Duch svatý je potřeba, aby měli jeho sílu svědčit o Ježíši po celém světě, což pak vidíme na dalších událostech knihy Skutků. O tom, proč Ducha svatého potřebujeme, se více dozvíme z následující kapitoly o Duchu svatém. Nyní si řekneme pouze o události, kterou Ježíš nazývá Křest Duchem. Jak onen křest Duchem po těch několika dnech proběhl, se dočteme hned v druhé kapitole Skutků, verše 1-18. Na svátek letnic byli učedníci společně shromážděni, strhl se hukot z nebe jako prudký vichr a nad učedníky se ukázaly jakoby ohnivé jazyky. Všichni tam byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. Byli to v tomto případě především jazyky jiných národů, které tito učedníci vůbec neznali a bylo to silné svědectví lidem, kteří právě z těchto národů přišli do Jeruzaléma slavit svátky letnic a velmi se divili, když slyšeli svými rodnými jazyky, jak učedníci chválí Boha. Skutky zmiňují asi 16 takových národů, včetně Egypta nebo Arábie. Následuje Petrovo kázání a potvrzení této události seslání (křtu) Ducha ve verši 32-33: „Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit. Byl vyvýšen na pravici Boží a přijal Ducha svatého, kterého Otec slíbil; nyní jej seslal na nás, jak to vidíte a slyšíte.“ Takto byl tedy seslán Duch svatý a první učedníci tak byli pokřtěni podle Ježíšova zaslíbení. V následujících kapitolách pak vidíme, že tyto „jiné jazyky“ byli dány i dalším lidem, kteří se obrátili k Bohu. Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. Vždyť je slyšeli mluvit jazyky a velebit Boha. Skutky 10,44-46 Zatímco byl Apollos v Korintu, prošel Pavel hornatým vnitrozemím a přišel do Efezu; tam se setkal s nějakými učedníky. Zeptal se jich: „Když jste uvěřili, přijali jste Ducha svatého?“ Odpověděli mu: „Vůbec jsme neslyšeli, že je seslán Duch svatý.“ Pavel řekl: „Jakým křtem jste tedy byli pokřtěni?“ Oni řekli: „Křtem Janovým.“ Tu jim Pavel prohlásil: „Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm – v Ježíše.“ Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. Jakmile na ně Pavel vložil ruce, sestoupil na ně Duch svatý a oni mluvili jazyky a prorokovali." Skutky 19,1-6 Pozn.: V českém ekumenickém překladu bible se setkáme občas s jiným překladem do češtiny než „mluvit jazyky“ jako „mluvit ve vytržení“. Ale v poznámkách se dočteme, že se jedná právě o mluvení jazyky.

V příkladech z biblické knihy Skutky vidíme, že Duch svatý stejně jako na první učedníky, sestoupil později na další obrácené a že se to projevovalo také tím, že mluvili jazyky, chválili Boha, prorokovali. Zkušenosti našich církví ukazují, že někteří lidé spontánně začnou promlouvat jazyky při křtu nebo při tom, když na ně např. starší vloží ruce a modlí se, často však i když jsme zcela osamoceni. Někdy se v církvích diskutuje o tom, jestli je křest Duchem doprovázen vždy darem jazyků a v některých církvích se učí, že ano. Ve Skutcích si nemůžeme nevšimnout, že se tak skutečně dělo. Každopádně budeme-li po tomto daru toužit a prosit o něj, Bůh nám ho jistě bude chtít dát. Netrapme se tím, pokud nezačneme mluvit jazyky hned, když se za nás někdo modlí. Ale prosme o Ducha svatého a postavme se vírou na zaslíbení z Písma: 33

„A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“ Lukášovo evangelium 11,13 Bůh nám dá rád Ducha svatého, když se k Němu s důvěrou obrátíme. Dar jazyků je jistě jeden z nejzvláštnějších darů lidem. Je to velmi užitečný dar, který nám pomůže se modlit, když nevíme, jak se modlit, buduje našeho ducha, pomáhá nám přijít blíž k Bohu a přináší mnoho dalších požehnání. Nadto dá-li nám Bůh výklad, je tento dar roven daru proroctví, které je také v církvi důležité, podle apoštola Pavla dokonce jedno z nejdůležitějších. Samotný křest Duchem však není určitě událost vztažená jen k samotnému darů jazyků. Důležité je především to, že Duch svatý byl seslán na učedníky, aby je zmocnil a vyzbrojil pro jejich poslání – aby zvěstovali s odvahou evangelium. Když si pročítám první kapitoly knihy Skutků, skutečně vidíme velký rozdíl mezi tím, jak se učedníci chovali. Po seslání Ducha svatého se z nich stali odvážní zvěstovatelé evangelia, Petr a další získal moudrost pro vyučování atd. Také my potřebujeme moc Ducha svatého ve svém životě, odvahu i moudrost od Něj, abychom také my sloužili Bohu tam a způsobem, jak to pro nás Bůh připravil. Otázky k zamyšlení: − Kdy se mám nechat pokřtít ve vodě? − Jaký je význam křtu ve vodě? − Jaký je význam křtu Duchem? − Zažil jsem zkušenost křtu Duchem? Toužím po tom? Jak mohu být Duchem pokřtěn? Může mi někdo pomoci? − Mohu k Večeři Páně, pokud nejsem pokřtěn? Literatura: 1) Jak je to se křtem v Duchu?: Dan Drápal (KMS, 2006) 2) Plné požehnání Letnic: Andrew Murray (Postilla, 2007)

34

Kapitola č. 9 – Duch svatý, jeho vedení, duchovní dary Duch svatý je pro každého křesťana velice důležitý. Je to osoba Trojice, která je v současnosti (po zmrtvýchvstání Ježíše a jeho odchodu k Otci a po Letnicích) přítomná na této Zemi, obdobně jako byl přítomný Ježíš v době evangelií. Ježíš sám mluvil hodně o Duchu svatém a Jeho důležitosti, a to i v souvislosti s Ježíšovým odchodem k Otci. „Říkám vám pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám.“ Janovo evangelium 10,7 „Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.“ Janovo evangelium 10,13 Přesto se může stát, že se staneme křesťany, jsme obrácení, Duch svatý nás zapečeťuje pro Krista a den Jeho návratu, ale přesto Boží plán s Duchem svatým pro nás se neuskuteční. S Duchem svatým je potřeba žít ve vztahu podobně jako kdyby tady byl s námi Ježíš na zemi. Potřebujeme ho vyhledávat, mluvit s ním, nechat se jím vyučovat a vést. I v tomto je nám velikou inspirací kniha Skutků, kde křesťané žili a počítali s Duchem svatým, ten je vedl, mluvil k nim, dával jim sílu, moudrost a nadpřirozenou pomoc. Nedáváme-li prostor Duchu svatému, žijeme pravděpodobně jen ze své síly a chybí nám Boží moc, která sama může v našem životě udělat mnohem víc dobrého díla než naše nejlepší úmysly bez ní. Vedení Duchem svatým Každý křesťan už od počátku svého nového života pozná, že má tendence dělat věci, které nejsou před Bohem správné a jemu samému často vadí. Ale nedokáže s tím ve svých vlastních silách i při nejlepší vůli pohnout. Tady přichází Duch svatý. V životě totiž každodenně volíme při rozhodováních, na kterou stranu se přidáme – buď na stranu Boha, takže ho budeme poslouchat, nebo sebe sama a budeme si dělat to, co sami chceme. Chceme-li, aby nás vedl Duch svatý, potřebujeme být připraveni na to, že to bude stát naše úsilí, abychom si na to zvykli. Nejdříve se modleme a prosme o Boží pomoc a milost a učme se dávat svůj život do vedení a poddanosti Duchu svatému. Znamená to jistě v první řadě život pokání a modlitby. Bez času s Bohem a Duchem svatým na modlitbách a bez očišťování našeho nitra v pokání je Duch svatý velice omezený v tom, jak může působit v našem životě. Podíváme-li se do Písma, vidíme, že skutečně život pod vládou Ducha svatého a pod vlastní vládou jdou naprosto proti sobě a přinášejí opačné výsledky: Toto téma rozebírá dopodrobna apoštol Pavel v osmé kapitole listu Římanům. Podívejme se na některé verše. Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. (8,5) Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. (8,6) Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. (8,9) Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít. (8,13) A další místa to potvrzují: To jste tak pošetilí? Začali jste žít z Ducha Božího, a teď spoléháte sami na sebe? Galatským 3,3 Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. Galatským 5,16 Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete. Galatským 5,17 Proto se potřebujeme naučit žít pod vedením Ducha svatého, protože to přináší svobodu, vítězství nad tělesností a hříchem, pokoj a naplnění Božích plánů pro naše životy.

35

Dát se vést Duchem svatým znamená ptát se ho na Boží vůli, být s ním stále ve spojení, v každodenních úkolech a plánech, hledat jeho vedení a to, co je správné a On nás povede. Učme se chodit a naslouchat Duchu svatému. Když se to budeme učit a budeme dělat to, co nám Duch svatý ukáže, časem se nám to stane více přirozené a půjde nám to již lépe. A přinese to opravdu radost, svobodu a mnoho dalších skvělých věcí. Někdy říkáme, že něco přineslo dobré ovoce. V bibli se píše o tom, jaké ovoce přinese Duch svatý v našem životě: „Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.“ Galatským 5,22-23 Vztah s Duchem svatým K Duchu svatému máme jako křesťané určitý vztah. Buď chladný, pak se to bude odrážet na našem duchovním životě, nebo láskyplný, důvěrný. V Bibli jsme nabádáni, abychom Ho nezarmucovali: A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Efezským 4,30-32 Zároveň Ježíš upozorňuje, že všechny hříchy nám budou odpuštěny, jedině rouhání proti Duchu svatému nám odpuštěn nebude. Proto vám pravím, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno. I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím. Matoušovo evangelium 12,31 Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem. Markovo evangelium 3,29 Tato závažná slova Ježíš řekl poté, co byl obviněn, že on sám je nečistého ducha, že vyhání démony jménem knížete démonů. Někdy se křesťané bojí, aby se náhodou nějak neprohřešili proti Duchu svatému, třeba nevědomě, dokonce u některých křesťanů, kteří po obrácení prožívají ještě určité tlaky v mysli, se mohou objevit nutkavé myšlenky na to se např. nějak vůči Duchu svatému rouhat. Ďábel se prostě snaží nás odzbrojit, vystrašit a uvrhnout do stavu deprese a neschopnosti žít naplněný a radostný život, jak nám to Bůh naplánoval. Ježíš říká o ďáblu v Janově evangeliu 10,10: Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. Utlačovaný křesťan pak obvykle skutečně nemůže udělat pro Pána vše, co by mohl. Pokud máte problémy s nutkavými myšlenkami a podobnými obavami a tlaky v mysli, je dobré vyhledat pastora a najít vysvobození z tohoto útlaku. Ve skutečnosti je to totiž tak, že člověk, který pozná Boha a touží mu sloužit, byť ve své nedokonalosti, nechce udělat nic, co by Bohu ublížilo, natož se rouhat Ježíši či dokonce jeho Duchu. Přesto si vezměme Ježíšova slova k srdci a pokud uvidíme nějaké služebníky Boží, kteří z Ducha svatého dělají neobvyklé věci (a tak to někdy je, lidé v Duchu mohou padat na zem, smát se, křičet a dělat jiné věci), rozhodně nekritizujme, nebo dokonce nepřipisujme takové věci ďáblovi. Můžeme a máme zkoumat duchy, zda jsou z Boha, ale s čistým a pokorným srdcem, ne být soudci a kritiky. Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa. Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha; každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a který již nyní je na světě. 1. list Janův 4, 1-3 Také jsme vyzýváni, abychom nezhášeli jeho plamen. Plamen Ducha nezhášejte, prorockými dary nepohrdejte. 1.Tesalonickým 5,19-20 Duch svatý skutečně přináší do našeho života plamen – oheň radosti, horlivosti a nadšení z 36

Boha, plamen svítící i v největší temnotě lidem kolem nás. Velmi ho potřebujeme a je důležité ho nezhášet hříchem, tvrdostí, svévolí a tím, že necháme ožívat v nás toho starého člověka, který si dělá, co sám chce a ne, co chce Bůh. Duch svatý je také našim utěšitelem, rádcem a zvěstovatelem Boží vůle. Je naší oporou, tím, kdo nám pomůže zvládnout všechny nesnadné úkoly v tomto světě. Jako nejbližší přítel, přítomný v našem vlastním těle, se také za nás přimlouvá k Bohu. Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle. Římanům 8,26-27 Souhrn, co činí Duch svatý prakticky v našem životě: ● je našim přímluvcem, utěšitelem (Janovo evangelium 15,26, Římanům 8,27), pomáhá nám v modlitbách, když ani nevíme jak a za co se modlit (Římanům 8,26) ● posiluje našeho vnitřního člověka (Efezským 3,16) ● uvádí nás do pravdy, oznamuje, zprostředkovává nám slovo od Ježíše (Janovo evangelium 16,13-14) ● působí věci pro naše dobro (Filipským 1,19) ● dává do našeho života moc i radost (např. 1. Tesalonickým 1,5-6) ● jsme jím posvěcováni (2.Tesalonickým 2,13) ● dává nám sílu ke svědectvím (Skutky 1,8) ● dává nám moudrost, jak kdy promluvit (Skutky 4,8) ● vede nás, říká nám, co máme dělat (Skutky 8,29; 10,19; 11,12; 13,2; 19,21 ad.) ● usvědčuje nás z hříchů (Janovo evangelium 16,8) ● dělá nadpřirozené věci (Skutky 8,39) ● Duch svatý nás proměňuje do Boží podoby (2.Korintským 3,17-18) ● dotvrzuje našemu novému duchu, že jsme Boží děti (Římanům 8,16), je Duchem synovství, v němž voláme k Bohu: Abba, Otče! (Římanům 8,15 a Galatským 4,6) – Abba je židovské důvěrné označení otce jako „tatínka“, takže takto můžeme oslovovat Boha! ● dává každému křesťanovi duchovní dary podle toho, jak sám chce (1. list Korintským 12,7-11) Duchovní dary a projevy Bůh nás povolal, abychom žili nový život, abychom zvěstovali dobrou zprávu o jeho lásce a nabídce smíření ostatním lidem, abychom činili Jeho vůli a sloužili Jeho dobrým záměrům se světem a lidmi. Pro tyto úkoly nás také náležitě vybavil a máme si jimi v církvi vzájemně sloužit. Každý křesťan je částí Božího těla a je důležitý. Není možné, aby byl každý učitelem nebo pastorem. Lidé, kteří umí povzbuzovat, dobře vařit, kreslit, tančit, pracovat s počítačem, zahradničit nebo zedničit, mohou tyto své schopnosti použít pro budování Božího království stejně užitečně. Důležité je, abychom dali jak svá přirozená obdarování k dispozici Bohu, tak dary, které nám dá Duch svatý. A může to být dar proroctví, rozlišování duchů, dar uzdravování, mocné činy, dary mluvení jazyky a jejich výklad atd. „Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem.“ 1. list Korintským 12,7-12

37

Dary Ducha svatého jsou obvykle naprosto novou zkušeností a sám Bůh nás bude učit, jak je používat. Samozřejmě je dobré i o tom promluvit se zkušeným křesťanem. Každé obdarování vyžaduje trochu jiný způsob našeho přístupu k němu. Také záleží na prostředí a lidech, kterým sloužíme. Je to nádherné téma, které je však již nad rámec těchto základů. Spojte se s pastorem, aby vám v pastoračních rozhovorech pomohl objevit vaše obdarování a povzbudil vás v jejich používání. Podrobné informace o darech a projevech ducha se můžete dočíst na sborových stránkách http://www.ksjesenik.cz/cs/slovo-na-den.html - odkaz Dary a působení Ducha Svatého v církvi. Otázky k zamyšlení: − Jak jsem doposud poznal Ducha svatého? Co v mém životě udělal? − Potřebuji více Ducha svatého ve svém životě? Co pro to mohu udělat? − Znám svá přirozená obdarování, které mohu dát k dispozici Božího království? Dělám to? − Poznal jsem již, jakým darem mě obdaroval Duch svatý, abych sloužil Božímu tělu? Další zdroje: − Choďme Duchem: James Isambard Packer (1999) − Plné požehnání Letnic: Andrew Murray (Postilla, 2007) − Jak je to se křtem v Duchu?: Dan Drápal (KMS, 2006) − Duchovní dary: Reinhold Ulonska (Křesťanský život, 1991)

38

Kapitola č. 10: Duchovní boj Křesťanství nenabízí člověku jen jakousi berličku, jak se mnoho lidí dnes domnívá, ale v Novém zákoně se často setkáme dokonce s tím, že tu jde o nějaký boj. Zejména apoštol Pavel o tom píše ve svých listech: Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna. 1. list Korintským 9,26 To ti kladu na srdce, synu Timoteji, ve shodě s prorockými slovy, která byla o tobě pronesena, abys jimi povzbuzen bojoval dobrý boj a zachoval si víru i dobré svědomí, jímž někteří lidé pohrdli, a tak ztroskotali ve víře. 1. list Timoteovi 1,18-19 Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. 2. list Timoteovi 4,7 Apoštol Pavel podle svých slov sám bojuje určitý boj a nabádá také svého učedníka ve víře Timoteje, který byl vedoucím efezského sboru, aby stejně jako Pavel bojoval dobrý boj. O jaký boj tedy jde a co je oním dobrým bojem? Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky. 1. list Timoteovi 6,12 Náš boj je bojem víry, který začínáme tím, když vyznáme Ježíše a stvrdíme své uvěření v něj vyznáním ve křtu a který bojujeme po celý pozemský život, abychom dosáhli toho, co následuje po naší fyzické smrti, tj. život navěky s Bohem v nebi. A proti čemu tedy bojujeme? 1) Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů? List Jakubův 4,1 Prosím vás proto, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši,... 1. list Petrův 2,11 2) Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. List Efezským 6,12 Svůj boj vedeme v podstatě na dvou rovinách. Jednak proti své staré přirozenosti, svému sobectví, které se snaží v nás znovu povstat a svést nás, abychom se nestarali o „věci Boží“, ale o svoje a pak na rovině duchovní proti duchovním silám, mocnostem, duchům, tj. proti silám a osobám, které obvykle ani nevidíme. Potřebujeme se naučit z Písma, jak oba tyto naše „protivníky“ - naši starou hříšnou a sobeckou přirozenost i zlé duchovní síly porážet. Často však tito „protivníci“ pracují „společně“. Dále se zaměříme na onen „duchovní boj“ proti silám nepřítele, ačkoli bojovat proti své hříšné přirozenosti a svému sobectví je neméně důležité a pro boj s ďáblem neméně podstatné. O tomto tématu jsme však již podrobně pojednali v kapitole č. 6 Hřích a pokání. DUCHOVNÍ SVĚT Nejprve si musíme připomenout, že znovuzrozením se nově v nás narodí duchovní člověk, který před obrácením nebyl živý. Ten má schopnost být ve spojení s Bohem. Mimo našeho znovuzrozeného duchovního člověka je v nás přítomný Duch svatý, který napomáhá a spolupracuje s naším duchovním člověkem (viz např. list Římanům 8,16: Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.). Bible nám částečně popisuje pro oči neviditelný duchovní svět (Bůh dává nadpřirozené vidění duchovního světa někdy skrze zjevení a dary Ducha svatého), tento svět uvidíme naplno, až budeme v nebi. V bibli se nejčastěji mluví o ďáblovi (nebo satanovi), o démonech, duchovních mocnostech a silách, dále o andělech, příp. cherubech.

Ďábel Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži. Janovo evangelium 8,44 39

Tato velice tvrdá slova říká Ježíš náboženským představitelům své doby, kteří žili pokryteckým životem, ale v pýše díky svému úřadu tvrdili, že Bůh je jejich Otcem. Ježíš však poukazuje na to, že takový způsob života, jaký vedou oni, má na pozadí jiného „otce“, totiž ďábla, který skrze ně působí. Co ďábel může dělat? Nejpodstatnější fakt pro každého křesťana je, že ďábel je Ježíšem poražený nepřítel (viz bod 6), přesto ještě do určitého času má určitou omezenou moc, resp. způsoby, kterými se nás snaží svádět pryč od Boha. Před Bohem už prohrál, ale ve své zuřivosti se snaží zmařit alespoň Boží dobré záměry s Bohem milovaným lidstvem. Podívejme se proto, na co si musíme dát pozor, a to nejen čerstvě po obrácení, ale po celý křesťanský život: 1) Pokouší nás k hříchu Ďábel pokoušel i samotného Ježíše (viz např. Matoušovo evangelium 4,1-11). Ďábel hledá naše slabá místa a zkouší nás na nich nachytat. Nedivme se tedy, když třeba již brzy po našem obrácení upadneme opakovaně do nějakého hříchu nebo pocítíme silná pokušení v určitých oblastech. Každý křesťan to tak má, nemusíme být rozhodně v odsouzení – ba právě to je snaha toho Zlého – vzít nám radost z Božího odpuštění a milosti a přesvědčit nás, že jsme strašní, beznadějní, ztracení. A bude se o to snažit celý náš pozemský život. Dejme si proto na to velký pozor. Úžasnou pravdou je, že Bůh si těchto pokušení používá k tomu, abychom rostli v Kristově charakteru – pokoře, poddanosti Bohu a závislosti na Něm. Když často padáme a litujeme toho, uvědomujeme si, že ze svých sil nemůžeme dělat nic opravdu hodnotného, že všechno dobré pochází od samotného Boha a že Ho opravdu potřebujeme, a to kdykoli, nejen první týdny po obrácení. Nesmíme dát proto ďáblu šanci, aby nás v tomto oklamal, ale potřebujeme si připomínat, že jsme spasení milostí (list Efezským 2,8-9), že je to Bůh, který působí, že chceme i činíme, co se mu líbí (list Filipským 2,13). Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý. Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně. Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. List Římanům 7,15-19 Je důležité si to připomenout, a to proto, že pokušení a pád do hříchu je realita každodenního života každého křesťana a je to skutečný boj. Nesmíme však propadat malomyslnosti, ale ani pýše. K obojímu nás chce dovést ďábel svou aktivitou. Potřebujeme žít věrně život pokání a Bůh si použije i naše pády a slabosti ke své oslavě, abychom byly věrnými hliněnými nádobami v rukou všemohoucího Boha, který skrze nás učiní úžasné věci (2. list Korintským 4,7). Vraťme se ještě k pokušením samotného Ježíše. V listu Židům je dokonce napsáno, že zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Tím spíš si můžeme uvědomit, že Ježíš nám bude rozumět i v této věci: Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. List Židům 4,15 Rozdíl mezi hříchem a pokušením jsme si vysvětlili v kapitole č. 6 Hřích a pokání. Připomeňme si velmi zásadní věc, že pokušení není samo o sobě hříchem a že je potřeba pokušení okamžitě poslat ze svého života pryč, aby se v hřích neproměnilo, a to velice nekompromisně. 2) Ďábel nám může podsouvat myšlenky na zlé věci Toto vidíme např. u Jidáše, který nevládl nad svým chtíčem a hřešil (z Písma víme, že např. tím, že kradl ze společné pokladny peníze): Ještě před večeří ďábel vnukl (vložil) do srdce Jidáše, syna Šimona Iškariotského, že ho má zradit. Janovo evangelium 13,2 40

Toto je nebezpečné právě v době, kdy nečiníme pokání, nejsme tudíž citliví na hlas Ducha svatého, který nás usvědčuje z hříchu a tak snadněji poslechneme i hlas ďábla, aniž bychom věděli, že mluví on. A nemusí to být hned tak velká věc jako je zrada, ale třeba hněv, sebelítost aj. 3) Bere z našich srdcí Boží slovo Podél cesty – to jsou ti, kteří uslyší, ale pak přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni. Lukášovo evangelium 8,12 Doporučuji přečíst celé podobenství o rozsévači. Tento úsek nám ukazuje na tu aktivitu ďábla, že jakmile Boží slovo není zaseto do dobré země, tak to slovo bere pryč. V podobenství je to popsáno pro případ těch, kteří ještě neuvěřili. Není-li však naše srdce měkké pokáním, citlivé na Boha (není-li „zorané“, ale je plné cest, kde je půda udusaná), pak Boží slovo nemůže přinést plody. Můžeme sedět ve shromáždění, slyšet kázání, ale nám ani lidem kolem nás, kterým sloužíme, to pravděpodobně nic nepřinese. Je důležité mít měkké, čisté a Bohu poddané srdce. Čiňme proto pokání, zkoumejme svá srdce a podřizujme své životy Bohu. 4) Ďábel je aktivní Potřebujeme mít také na mysli, že ďábel je stále aktivní a snaží se zničit naši víru a u těch, kteří ještě v Ježíše nevěří, zabránit všemožně tomu, aby uvěřili. Proto i my musíme být aktivní!! Potěšující je, že Bůh je nepředstavitelně větší a mocnější než ďábel, ale je to na nás (na církvi i na jednotlivcích), zda jsme pro Boha použitelní, aby mohl ďáblovy zlé plány pro nás, ale i pro naše blízké, překazit. Proto potřebujeme být také aktivní a mít se na pozoru, zda jsme se nevzdálili Bohu, ďábel toho může nepěkně využít. Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil. 1.list Petrův 5,8 Nemusíme ale proto žít ve strachu, neboť náš nebeský Otec nad námi bdí a chrání naše kroky (Žalm 33,18, Izajáš 26,3) – všimněte si, že nebdí pouze nad dokonalými lidmi, kteří ho ve všem poslechnou, ale nad těmi, kdo se Ho bojí, kdo čekají v jeho milosrdenství, kdo v něj doufají. Přesto hřešíme-li a nečiníme pokání, nebo jdeme-li svými vlastními cestami za svými sobeckými cíli a nehledáme Boží vůli, ďáblovi velmi usnadňujeme cestu, aby nás pokoušel, sváděl, oklamával a pak dokonce i používal pro své zlé záměry. 5) Může nás dostat do zkoušky Ano, to ďábel může, ale v tomto případě je velkým povzbuzením vědět, že Bůh o tom nejen ví, ale má nad vším kontrolu. Celá kniha Job je na toto téma. Job obstál a Bůh to věděl, znal Joba. Job si prožil velice těžké věci (ztrátu zdraví, majetku i blízkých), ale Bůh mu vše vrátil, když Job zkouškou prošel. A poté, co zkouškou prošel, přijal nové a velmi cenné věci. Poznal víc Boha a změnil se jeho charakter. Důležité místo v Písmu je na toto téma toto: Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. 1. list Korintským 10,13 Tento verš je dobré znát zpaměti, pomůže nám v jakémkoli těžkém a třeba nesrozumitelném čase či události. 6) Je poražený, nemůže nám ublížit Toto je jistě nejpodstatnější informace pro každého křesťana. Ve vztahu k bodu 1., že je lhář, se nám totiž bude ďábel snažit tuto pravdu všemožně vyvrátit nebo alespoň zkreslit. A protože strach je jeho mocný nástroj, můžeme mít často pocit, že sílu má. Ale pokud víme, jak pracuje, a jak se mu postavit, zjistíme, že je skutečně poražený a že pokud jsme v Kristu, nemá žádnou moc v našem životě. O tom se dozvíme dále.

41

Démoni O démonech lze říci podobné věci jako o ďáblovi. Jsou to původně stejně jako satan andělé, kteří se v pýše kdysi postavili Bohu a následkem toho byli svrženi z nebe. Podíváme-li se na tu spoustu zla na této Zemi, není těžké si uvědomit, jak zvrhlé tyto bytosti jsou, neboť jejich cílem bylo a je zničit Boží dílo v člověku. Není nutné, aby se každý křesťan zabýval detailně těmito tématy. Důležité je vědět, a z evangelií je to jasně patrné, že příchod Ježíše způsobil zmar vládě a moci démonů na této planetě. Je vidět, že se démoni Ježíše báli, že ho znali (viz duchovní svět, který existuje nejen v našem čase) a že měl nad nimi jasnou autoritu, takže ho vždy museli poslechnout. To potvrzuje i učení apoštola Pavla: Ano, i vás, mrtvé v hříších a neobřízce vašeho těla, (Bůh) spolu s ním (Ježíšem) obživil: odpustil nám všechny viny a smazal ten nepřátelský dlužní úpis, jehož předpisy byly proti nám. Navždy jej zrušil, když jej přibil na kříž! V něm odzbrojil vlády a mocnosti, veřejně je odhalil a slavil nad nimi vítězství! List Koloským 2,13-15 V něm (v Kristu) je tělesně přítomná veškerá plnost Božství, a tak jste naplněni v Tom, který je hlavou (nadřaženou autoritou) každé vlády a mocnosti. List Koloským 2,9-10 A tak to je stále. Jedním z darů Ducha svatého je rozpoznání duchů. To je důležité pro službu vymítání nečistých duchů a démonů, kteří mohou být příčinou určitých nemocí nebo svázaností, jak je to vidět jasně v evangeliích na Ježíšově službě. Tato služba podle Ježíšových slov bude jedním ze znamení těch, kdo v něj uvěří. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, budou mluvit v nových jazycích, budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a ti se uzdraví.“ Markovo evangelium 16,16-18 V církvi se tato služba objevuje někde málo, jinde více, každopádně je důležitá a jsou služebníci, kteří jsou pro ni specificky povolaní. Každý z nás však může dostat od Boha dar rozpoznání duchů nebo být v situaci, kdy budeme v Ježíšově jménu přikazovat démonům, aby odešli. Pro další informace na toto téma a pomoc pro konkrétní situace doporučuji knihu Vysvobození z pout – viz závěr kapitoly a zejména poradit se s pastorem či jiným zkušeným Božím služebníkem.

Andělé Andělé se stali v minulosti často předmětem samostatného uctívání a také mnoho nekřesťanským nauk zve k tomu, abychom anděly uctívali nebo je alespoň žádali o pomoc apod., často se pak tyto nauky vydávají za křesťanské. Toho bychom se však měli za každou cenu vyvarovat, neboť bible ukazuje o andělech zcela jiné věci. Podívejme se na to, abychom měli v tomto jasno a nestali se tak uctívači ďábla, neboť je psáno, že „sám satan se převléká za anděla světla“ (2.Korintským 11,14). Andělé vystupují v Písmu především jako poslové Boží, které vysílá Bůh v různých specifických situacích, aby lidem pověděli, co jim uložil. Nikdy to však není tak, že by lidé skrze anděly hledali, co Bůh chce říci. Když člověk spatří anděla na vlastní oči, bývá to tak mocná zkušenost s Boží přítomností, že na lidi padla vždy velká bázeň a zároveň to mohlo pomoci tomu, kdo toto zažil, aby přijal úkol, který ho čekal apod. (viz např. 2. Královská 1,15, Lukáš 1,11, Lukáš 1,26, Lukáš 22,43, Jan 20,11). Kromě vyřízení poselství od Boha andělé slouží Bohu na zemi různými způsoby v rovině, kterou nejspíš většinou jako lidé nevidíme. V bibli je nejčastěji zaznamenáno, že vykonávají Boží soud. (Matouš 13,49-50, 2. Samuelova 24,16). Andělé v novém zákoně vystupují především jako „obyvatelé“ nebes, kteří jsou s Bohem, a 42

vstupují na Boží pokyn do lidského světa, aby vykonali jeho vůli. Je jistě více věcí, které bychom se ze studia Písma o andělech dozvěděli, ale obvykle to pro křesťanský život nepotřebujeme. Bude-li Bůh chtít anděly použít, udělá to. My máme však hledat Hospodina přímo, skrze Ducha svatého, který je v nás. Uctívání andělů je přímo v rozporu také s tímto místem Písma, kde k apoštolu Janovi mluvil anděl a Jan to líčí takto: Tu jsem padl na kolena k jeho nohám (andělovi). Ale on mi řekl: „Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratři, kteří vydávají svědectví Ježíšovi. Před Bohem poklekni!“ Zjevení 19,10

Duchovní boj Bitva o Zemi I nevěřící lidé obvykle uznávají, že na této Zemi se svádí často boj dobra se zlem. Některé teorie tento „dualismus“ sice popírají a tvrdí např., že jde o úhel pohledu, ale téměř každý člověk stejně tuší, které skutky v našem životě byly dobré a které zlé, nebo že služba Matky Terezy nebo dílo Adolfa Hitlera budou stát na té pomyslné ose dobra a zla na opačných stranách. Křesťanství nám ale navíc jasně vysvětluje, že za zlem i za dobrem stojí osoby. Zároveň z něj vyplývá, že zlo není stejně silné jako dobro (ačkoli se to na Zemi tak často jeví – o příčině za chvilku), dokonce zlo je většinou pouze překroucením a znetvořením dobra (sex není špatný, ale existuje zvrácený sex nebo peníze nejsou špatné, ale chamtivost ano apod.) a ke svým účelům využívá věci dobré (inteligenci, různé jinak dobré schopnosti apod.). Za zlem totiž stojí původně dobrá bytost (anděl), která však vzpourou vůči Bohu padla a zvrátila se až do špatnosti, kterou vidíme všude kolem sebe. O pádu satana netřeba příliš hovořit, bible z této doby obsahuje jen pár zmínek. Ale je podstatné pochopit, že ďáblovi se podařilo získat na svou stranu lidstvo – Eva a Adam měli svobodnou vůli rozhodnout se poslouchat Boha anebo také ne. Bůh toužil po lidech, kteří si jej zvolí svobodně, protože bez možnosti svobodné volby není láska myslitelná. A Bůh touží, abychom ho milovali ze svého vlastního rozhodnutí. K naší vlastní smůle si lidstvo zvolilo cestu ďábla – vyzkoušet si být jako Bůh, to je rozhodovat si o svém životě sami. Tím však jsme začali, většinou nevědomě, sloužit účelům ďábla. Ježíš tohoto nepřítele Božího i lidského porazil uprostřed jeho vlastní říše (smrtí v bezhříšném lidském těle), tak jedině mohli být lidé zachráněni – ale jen ti, kdo přijmou nabízenou Boží smlouvu vykoupení ze satanovy říše zkázy. Jinak jsme pod prokletím hříchu, jehož následkem je vždy smrt (Římanům 6,23). Ježíš připravil cestu z ďáblovy říše skrze zástupnou oběť. Stačí vstoupit do smlouvy s Bohem a tuto oběť přijmout. Ďábel je v bibli dokonce nazýván „vládce tohoto světa(tj. této Země)“ (Jan 12,31, 14,30, 16,11 a Efezkým 2,2). Křesťané pak jako cizinci bez domovského práva. Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. 1. list Petrův 2,11 Boží záměr Je-li Božím cílem spása lidí a naplnění Jeho záměrů s lidstvem a oproti tomu nepříteli jde o pravý opak, totiž aby lidé nebyli spaseni a Boží záměry se nenaplnily, pak je dobré připomenout, co píše v listu Timoteovi Pavel, že je Božím přáním, aby byli všichni zachráněni: „To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.“ 1.Timoteovi 2,3-4 A potvrzují to také Ježíšova slova: „Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.“ Janovo evangelium 12,47 Duchovní boj se nevyhne žádnému věřícímu. Když víme, o co jde tomu Zlému, tak je jasné, že se nás to nemůže netýkat. Ďábel chce zejména zabránit uskutečnění Božích záměrů s lidmi. Chce nás okrást, ničit a zabíjet náš život, chce, abychom Bohu přestali věřit a mnoho dalších věcí, které nás budou odvádět od Boha. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. Janovo evangelium 10,10 Bůh je svrchovaný a často se stává, že ďáblovy aktivity obrátí nakonec pro dobro člověka, 43

zejména věřícího. Viz např. Job. Naše zodpovědnost ale je žít život pokání a hledat Boží tvář. Bůh nám pomůže. Je důležité ale nepřestat bojovat, a když přijde období, kdy prohráváme, je dobré vyhledat pomoc druhých věřících, kteří se za nás modlí a povzbudí nás. Stranu volíme my Mnoho míst v Písmu hovoří o dvou cestách, mezi kterými se stále v životě rozhodujeme: Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch,kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. Matoušovo evangelium 7,13-14 Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“ Lukášovo evangelium 16,13 Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce; ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti. Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte – buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti. Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno. A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti. Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost: Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení. Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. List Římanům 8,6 Celý náš život bude v určitém smyslu bojem, ač budeme zažívat časy naprosto krásné i časy náročné. Důležité je vědět, že celý zápas je už na věčnosti vyhraný, že ďábel je poražený nepřítel, ale tak jako poražená vojska při stahování se z válečného území protivníka často v zuřivosti drancovala a ničila už jen pro ten vztek a zlobu samotnou, tak také poražený ďábel se bude snažit do poslední chvíle ničit, co se dá. Bůh však nám nabízí svoji ruku, svoji lásku, věrnost a mnoho krásných zaslíbení v Písmu (viz např. Žalm 23). Obecenství a vzájemné vyznávání hříchů a modliteb jsou velice důležité (viz dále), ďábel to ví a také toto je oblast, kde se velmi snaží o to nám to ukrást. Rozdělit církev, rodinu, přátele, ať skrze hořkost a hněv, kritiku a sobectví nebo jiné věci. Pozor zejména na neřešený hněv a nedostatek lásky: Pavel na to upozorňuje také např. také v listu Efezským (4,25-27): Proto zanechte lži a ‚mluvte pravdu každý se svým bližním‘, vždyť jste údy téhož těla. ‚Hněváte-li se, nehřešte.‘ Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu. List Efezským 4,25-27 Zbraně našeho boje Chceme-li být úspěšní ve svém boji, musíme vědět, pro koho bojujeme, na které straně stojíme. Protože nepřítel v tomto případě je však pro naše oči i pro naše běžné vnímání skrytý, potřebujeme vědět, jaké zbraně jsou nám k dispozici a také jak bojovat, abychom nestříleli do vlastních řad. Jsme ovšem jenom lidé, ale svůj zápas nevedeme po lidsku. Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby. Jimi boříme lidské výmysly a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista. 2. list Korintským 10,3-5 Jsme vyzbrojeni spravedlností k útoku i k obraně. 2. list Korintským 6,7 Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme se ve zbroj světla. List Římanům 13,12 44

A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou,Vysvobození z pout obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také ‚přilbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘. List Efezským 6,10-17 Dá se říci, že potřebujeme jednak být sami kvůli sobě oblečeni do duchovní zbroje, která chrání před útoky nepřítele, ale také můžeme duchovními zbraněmi bojovat. Boží zbroj: − pravda, spravedlnost, štít víry, přilba spasení a také modlitba, kterou si takříkajíc kryjeme záda s dalšími sourozenci v Kristu Boží zbraně: - pohotová služba evangeliu (svědectví) a meč Ducha, tj. Boží slovo A jak tuto výzbroj a tyto zbraně používat? Někteří křesťané vyznávají každé ráno, že oblékají jednotlivé části této Boží výzbroje a to je jistě dobré a praktické. -Vyznání má velkou sílu a navíc si připomínáme, čím se chráníme. Je však potřeba také se učit tyto jednotlivé části používat v jednotlivých situacích v životě. Potřebujeme si zejména uvědomovat a vyznávat, že jsme je již dostali a modlit se abychom měli smělost je používat a také abychom měli moudrost, jak je požívat. Pravda Nebudeme-li stát v pravdě, dáváme prostor polopravdám a lžím, a tím hříchu (občas přeženeme své vyprávění nebo něco zamlčíme, abychom se zbytečně neztrapnili apod.). Ale žít v pravdě, či ve světle – je velice podstatné pro ochranu před útoky pokušení a hříchu. Dokonce je dobré a mnozí křesťané to praktikují, žít ve světle v důvěrném „obecenství“ (vztazích) s určitou skupinou dalších křesťanů, vyznávat své pády a pokušení či tlaky, což je v souladu s Božím slovem: Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. List Jakubův 5,16 Spravedlnost Pancíř spravedlnosti můžeme chápat jednak tak, že je potřeba žít život co nejlépe, konat skutky spravedlnosti, žít tedy čistě a svatě, ale zároveň, protože to dokonale nikdo z nás nezvládne, stát na pravdě, že Ježíš je naše spravedlnost. On nás ospravedlnil. A cokoli by ten Zlý měl proti nám, neobstojí. Chce-li nás ďábel obviňovat v mysli, že jsme špatní, že jsme hříšní apod., vyznejme, že Ježíš je naše spravedlnost a v Něm jsme my spravedliví, on nás ospravedlnil svou obětí na kříži, on zemřel za naše hříchy, za všechny. Najděme si místa v Písmu a stůjme na nich proti každému útoku ďábla. Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše. Římanům 3,26 Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými. Římanům 5,19 Víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona ‚nebude nikdo ospravedlněn‘. Galatským 2,16 Víra O víře jsme mluvili již dříve. Skrze víru jsme spaseni, jsme ospravedlněni, víra je také ale jedním z darů ducha svatého, víra je v našem životě pro Boha důležitá, víra je důležitá v modlitbě, o víru můžeme Boha prosit, nedostává-li se nám, víra hory přenáší. Štít víry je důležitá součást zbroje Boží proti ohnivým ďáblovým útokům. Když se rozhodneme Bohu věřit i v těžké situaci, ďábel 45

poraženě odchází, ďábel se naší víry dokonce bojí, neboť je mocná a nezmůže proti ní nic. Také proto nás chce o ni připravit. Víra je spojena v Boží zbroji s mečem Božího slova, protože Boží slovo víru posiluje a plodí. Proti útokům ďábla je dobré vyznat nahlas, čemu věříme a zaútočit proti pokušení nebo lži (strachu apod.) Božím slovem. To je velmi mocná Boží zbraň. Přílba spasení Spasení je něco, co nám Bůh dal a nikdo a nic nás od něj nemůže oddělit, pouze my sami, když se Boha vzdáme. Můžeme mít jistotu spásy pro věčný život, neboť to říká Boží slovo a Bůh, který je věrný. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení. Římanům 10,9-10 Modlitba Přímluvná modlitba je mocná a potřebná. Modleme se za své bratry, rodiny a máme-li zápasy, vyhledejme někoho, kdo bude za námi stát v modlitbě. Svědectví a evangelizace je také mocným Božím nástrojem k tomu, aby lidé přišli ke spáse. Apoštol Pavel píše: Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří. Římanům 1,15 Evangelium samo je mocné. Nemusíme být intelektuálové, kteří mají nastudováno mnoho knih, abychom mohli evangelium předat dalším lidem. Evangelium je mocné samo o sobě, navíc, předáváme-li jeho poselství s Duchem svatým, který je v nás přítomný, může otevřít mnohá srdce a naplnit je životem. Evangelium samozřejmě nepřijmou všichni a nepřijmou je všichni hned. Někdy je třeba hledat moudrost u Boha, kdy s kým o evangeliu mluvit, někdy je třeba teprve připravit půdu srdcí lidí, aby mohli evangeliu porozumět a zasévat bude možná někdo jiný nebo v jinou dobu. Naše osobní svědectví o Bohu je pak silnou „zbraní“, protože je to nejsilnější pro druhé lidi, neboť je to něco skutečného, co jsme sami opravdu zažili. Proto je důležitá naše upřímnost v tom, co jsme s Bohem skutečně prožili . Vždy je ale potřeba se modlit za příležitosti svědčit sdílet evangelium s lidmi a i v té dané situaci prosit v modlitbě o moudrost a vedení Ducha svatého. Boží slovo O Božím slově jsme si toho řekli taky již hodně. Připomeňme jen to, že Boží slovo je opravdu meč. A proto s ním můžeme nadělat i škody, budeme-li Božím slovem zraňovat své sestry a bratry místo, abychom je použili proti nepříteli (tím je míněn ďábel a démoni, nikoli lidé). Naše horlivost nás někdy může vést k tomu, že říkáme lidem, co mají podle bible dělat jinak, ale nesmíme zapomínat hledat vedení Ducha svatého a v modlitbě a také na to nejdůležitější – na lásku. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. 1. Korintským 13,2 A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska. 1. Korintským 13,13 A tak bojujte dobrý boj proti svým žádostem, vítězně nad nepřítelem a překonávejte zlo dobrem a láskou. Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Římanům 12,21

46

Otázky k zamyšlení: 1. Co je cílem našeho boje? 2. Jak lze bojovat proti naší hříšné přirozenosti? 3. Jak lze bojovat proti duchovním nepřátelům? 4. Co může a nemůže ďábel v životě křesťana? 5. Ví Bůh o našich bojích? Mohou být k něčemu užitečné? 6. Na které straně stojím svým jednáním dnes? 7. Kdy jsem naposledy použil nějakou duchovní zbraň? 8. Bylo by užitečné (příp. potřebné) podělit se o svých zápasech s dalším křesťanem nebo pastorem? Jaký bych měl s takovým člověkem mít vztah? Literatura: Vysvobození z pout - Neil T. Anderson (vydal Návrat domů) Vítězství nad temnotou – Neil T. Anderson (vydal Návrat domů) Rady zkušeného ďábla – C.S.Lewis (Návrat domů) Osvobozen ze strachu - Neil T. Anderson, Rich Miller (Návrat domů)

47