Praha 1 Malá Strana IČ: V Praze dne 14. dubna 2012

Pavel Uhl, advokát

Česká komora architektů Josefská 34/6 118 00 Praha 1 – Malá Strana IČ: 45769371

V Praze dne 14. dubna 2012

Věc:

stručná analýza některých právních otázek spojených s výkonem volebního práva v rámci výkonu zájmové samosprávy veřejnoprávní korporace, konkrétně České komory architektů, a to včetně nástrojů přezkumu volebních procesů

Vážení, dne 11. dubna jsem obdržel písemné zadání od pracovnice České komory architektů Ing. Ludmily Cepákové žádost o vypracování analýzy, která by analyzovala některé otázky vztahující se k volebnímu procesu na zasedání poslední valné hromady České komory architektů (dále jen Komory). K žádosti jsem obdržel některé písemnosti, a to Jednací řád valné hromady České komory architektů, Profesní a etický řád České komory architektů, dopis adresovaný JUDr. Pavlovi Molkovi, Ph.D., LL.M. (z něhož plyne část zadání), Námitku proti výsledku voleb Ing. Darka Laciny, výzvu volební komise Ing. arch. Josefu Pannovi a jeho odpověď na tuto výzvu. Z následné telefonické konzultace s předsedou volební komise a výměny elektronických dopisů pak vyplynula potřeba odpovědi na tyto otázky: 1) 2) 3) 4) 5) 6)

Jakým způsobem určit sídlo či místo autorizovaného architekta pro účely stavovských voleb? Jaký význam představuje sídlo či místo autorizovaného architekta pro účely stavovských voleb? Jakým způsobem může být po procesní stránce vyřízena námitka proti výsledku voleb? Jakým způsobem vstupuje do právních otázek skutečnost, že na valné hromadě se postupovalo tak, že se sídlo posuzovalo materiálně a nikoliv registračně? Jakou podobu má mít poučení o opravném prostředku v případě vyřízení námitky? Jaké jsou možné nástroje soudního přezkumu pro všechny představitelné varianty vyřízení námitky proti výsledku voleb?

Ad 1) Jakým způsobem určit sídlo či místo autorizovaného architekta pro účely stavovských voleb?

Kořenského 15, 150 00 Praha 5, Smíchov tel: 257 312 083, e. mail: [email protected]

IČ: 71638806 č. osv. ČAK: 10960 1/8

Pavel Uhl

advokát

Pojem sídla či místa výkonu práce není v jednacím řádu nijak specifikován, nicméně je používán respektive předpokládán, a to výslovně výhradně pro účely definice mandátové velikosti jednotlivých volebních regionů a dále pro účely výkonu aktivního volebního práva. Z konstrukce volebního procesu plyne, že každý může vykonávat své volební právo pouze jednou, přičemž komorové volební právo předpokládá volbu podle regionů. Používání pojmů „registrovaný“ a „usazený“, které není úplně obsahově ustálené (někdy odkazuje na běžnou registraci, jindy na osoby usazené dle práva EU), pak svědčí pro závěr, že jednací řád pracuje implicitně s pojmem sídla ve formálním významu tohoto slova. Naopak žádné ustanovení nepředpokládá opak. Vzhledem k tomu, že jednací řád nestanoví přesnější normu, je třeba hledat definici sídla či místa výkonu práce v normách obecnějších. Platný zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), nedefinuje pojem sídlo autorizovaného architekta a nepředpokládá zavedení odlišné právní kategorie místa či sídla, která by se lišila od jiných oblastí práva, a používá pojem „místo podnikání“. V případě, kdy autorizovaný architekt není podnikatelem, ale zaměstnancem, členem či podílníkem, tak ani současné znění zákona nepředpokládá, že by měl autorizovaný architekt místo podnikání, což je logické, protože tyto osoby nemají takovou právní vlastnost. Použití pojmu „místo podnikání“ odpovídá současné a tehdejší dikci obchodního zákoníku, který je obecnou normou, která stanoví místo podnikání podnikatelů, a to i pro účely jiných oblastí práva, pokud tyto oblasti práva nestanoví normu odlišnou. Zákon byl přijat v roce 1992 a otázku místa podnikání či místa výkonu práce nijak neupravoval; pojem místo podnikání byl do zákona vložen až v roce 2003, a to nikoliv jako právní definice tohoto pojmu, ale pouze jako jeho označení pro zákon podstatného pojmu za současného předpokladu, že jeho obsah je nepochybný. Po celou dobu platnosti zákona upravuje otázku místa podnikání pouze obchodní zákoník, který vychází z absolutně registračního principu dle kterého je místo podnikání upraveno takto: § 2 odst. 3 obchodního zákoníku: „Místem podnikání fyzické osoby je adresa zapsaná jako její místo podnikání v obchodním rejstříku nebo v jiné zákonem upravené evidenci. Podnikatel, který je fyzickou osobou, je povinen zapisovat do obchodního rejstříku nebo do jiné zákonem upravené evidence své skutečné místo podnikání.“. Pozdější převzetí tohoto pojmu zákonem nemá na významový obsah tohoto pojmu vliv. V tomto případě lze pod pojem „zákonem upravená evidence“ podřadit o registraci provedenou Komorou, která je příslušnou zákonnou evidencí. Jakkoliv obchodní zákoník současně ukládá povinnost podnikatelům uvádět faktické místo podnikání, nemá nesplnění této povinnosti vliv na určení sídla, ale může pouze založit speciální odpovědnostní vztah (podnikatel se nemůže dovolávat skutečnosti, že svém registrovaném místě podnikání nebyl k dispozici pro doručování apod.). Pokud je autorizovaným architektem podnikatel (§ 14 odst. písm. a) a b), tak je jeho místem podnikání nepochybně místo, které eviduje komora jako jeho místo podnikání. Pokud by taková osoba fakticky podnikala fakticky jinde, tak tím sice porušuje svou povinnost podle obchodního zákoníku, ale na místě podnikání to nic nemění. Pokud je autorizovaným architektem osoba nepodnikající (§ 14 odst. písm. c) a d), tak nemá sídlo podnikání. Praxe komory vyžaduje označení doručovací adresy, což se opírá mimo jiné o stavovský předpis, konkrétně Profesní a etický řád České komory architektů, dle jehož § 12a je každý autorizovaný architekt povinen mít své sídlo, které slouží mimo jiné i jako administrativní a kontaktní adresa.

Kořenského 15, 150 00 Praha 5, Smíchov tel: 257 312 083, e. mail: [email protected]

IČ: 71638806 č. osv. ČAK: 10960 2/8

Pavel Uhl

advokát

Podobná právní úprava je i v jiných stavovských úpravách. Například zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, předpokládá existenci institutu sídla advokáta, které je zastřešujícím pojmem pro různé právní vlastností různých kategorií advokátů; citace: „§ 13 (1) Advokát musí mít na území České republiky sídlo, které se zapisuje do seznamu advokátů. (2) Vykonává-li advokát advokacii samostatně nebo ve sdružení, je jeho sídlo podle odstavce 1 místem podnikání podle zvláštních právních předpisů. (3) Sídlo advokáta, který vykonává advokacii ve společnosti, musí být shodné se sídlem této společnosti podle zvláštních právních předpisů. (4) Sídlem advokáta vykonávajícího advokacii v pracovním poměru (§ 15a odst. 1) k jinému advokátovi nebo ke společnosti je sídlo jeho zaměstnavatele podle odstavce 1 nebo podle odstavce 3.“. Pokud stavovský předpis zavádí tento právní institut sídla do rejstříkové praxe a nadále s ním spojuji jiné právní skutečnosti a další předpisy předpokládají jeho existenci, tak jediné rozumné řešení je vykládat jej za současné normativní absence v zákoně i stavovských předpisů podobně jako ve srovnatelné právní úpravě, tedy tak, že pro osobu podnikající je to místo podnikání, kdežto u osob zaměstnaných, podílníků, členů apod. je to místo, které si sami zvolí (stejně jak podnikatelé místo podnikání) a oznámí Komoře. Žádný jiný výklad práva není v tomto směru možný. Rozhodně není představitelné, že by se sídlo určovalo odlišně od rejstříkové evidence, a to podle fakticity, která by byla v rozporu se rejstříkovou evidencí. Na okraj uvádím, že právo spojuje naprostou většinu právních skutečností s evidenčními adresami a pouze výjimečně je spojuje s faktickými skutečnostmi. V případě správních vztahů vztahů je téměř vždy rozhodná registrovaná adresa (trvalý pobyt, místo podnikání nebo sídlo společnosti). Výjimkou z tohoto pravidla jsou daňové předpisy, které předpokládají fikci sídla nebo místa pobytu na území České republiky, i pro případ, že je daná osoba nemá a na jejím území fakticky žije nebo podniká (tzv. daňová rezidence). Tato výjimka je dána fiskálním zájmem státu a odlišností daňového práva. V rámci státu ovšem považují daňové předpisy pro účely místní příslušnosti za klíčový ukazatel již evidenční adresy a nikoliv faktické adresy. Další výjimkou v právu je pak oblast místní příslušnosti podle procesních soudních předpisů, kdy se místní příslušnost posuzuje podle faktického pobytu u fyzických osob. Tato výjimka odklonění se od evidenčních principů se už nevztahuje na podnikatele, kdy je vždy podstatné místo podnikání nebo sídlo obchodní společnosti či registrované pobočky nebo provozovny, a to bez ohledu na fakticitu. I ve všech předpisech upravujících volební procesy je klíčovým pojmem evidovaný trvalý pobyt, přičemž jediný případ, kdy se soudní judikatura přiklonila k opačnému stanovisku (nález Ústavního soudu vydaný pod sp. zn. Pl. ÚS 6/11), je natolik výjimečný a upravuje natolik atypickou situaci, že nemůže zvrátit obecný princip, že prvotním a základním předpokladem pro posouzení zákonné adresy subjektu je jeho evidovaná adresa. S ohledem na uvedené uzavírám, že za sídlo autorizovaného architekta je třeba vždy považovat jeho evidované sídlo v evidenci vedené komorou. V případě podnikatelů to bude současně místo podnikání. Ad 2) Jaký význam představuje sídlo či místo autorizovaného architekta pro účely stavovských voleb? Navzdory zažité sněmovní praxi valných hromad a navzdory průběhu poslední valné hromady vycházím z právního názoru, že omezení volebního práva je možné pouze tehdy, pokud je k tomu dán výslovný předpoklad ve volebních předpisech nebo jim předcházejícími hmotněprávními normami. Z tohoto důvodu se rovněž domnívám, že sídlo autorizovaného architekta může být klíčové pro určení v jakém regionu má volit a kde má být jeho hlas sečten ale, už nemůže být důvodem pro omezení kandidovat v jakémkoliv regionu, ve kterém uzná za vhodné. Kořenského 15, 150 00 Praha 5, Smíchov tel: 257 312 083, e. mail: [email protected]

IČ: 71638806 č. osv. ČAK: 10960 3/8

Pavel Uhl

advokát

Redukce aktivního volebního práva (tedy práva volit) na jediný region je přípustnou redukcí, respektive specifikací tohoto práva. Pokud jsou si hlasy rovné a každý volič má volit pouze jednou, je nutné, aby v systému, který předpokládá regionalizaci volebních procesů, volil každý volič pouze pro jeden z regionů. S ohledem na potřebu vytvořit předvídatelný systém určení regionální příslušnosti je pak logické, pokud je kritériem pro určení aktivního volebního práva právě sídlo architekta, a to podle zápisu v komorovém rejstříku. Tato skutečnost pak prochází i volebními předpisy, především Jednacím řádem valné hromady České komory architektů, který předpokládá mimo jiné i počet regionálně registrovaných autorizovaných architektů jako klíčový pro určení počtu mandátů pro jednotlivé regiony. Na okraj dodávám, že samotná regionalizace, byť zákon ji nepředvídá, není zákonnosti na závadu, protože je v oblasti volebních procesů jevem obvyklým a pokud hájí legitimní cíl, tedy ochranu regionálních menšin, tak jí nelze nic vyčíst, a to ani z hlediska obecných právních principů. Po technické stránce je projevem samosprávné funkce a logického práva samosprávného subjektu si nastavit vlastní naplnění zákonných předpokladů způsobem, kterým samosprávný subjekt uzná za vhodné. Naopak v Jednacím řádu valné hromady České komory architektů neexistuje žádné ustanovení, které by bránilo v kandidatuře v jakémkoliv regionu a to dle úvahy kandidáta 1. Otázka, zda „přespolní“ kandidát bude zvolen či nikoliv, zda má k regionu faktickou vazbu, může být nepochybně otázkou politickou, kterou budou řešit jednotliví voliči, ale nikoliv otázkou právní, která by determinovala jeho pasivní volební legitimaci (právo být volen). K tomu je třeba dodat, že pro tento závěr svědčí i všechny akceptovatelné analogie a obecné principy, ze kterých vychází volební právo. Volební právo omezuje regionálně pasivní volební právo pouze tehdy, pokud je tato regionalizace současně vyjádření existence subjektu, který má být reprezentován. To znamená, že v případě, kdy se volí například do parlamentu, ať už do Poslanecké sněmovny nebo do Senátu, tak kandidát rozhodně nemusí mít trvalý pobyt v místě, kde kandiduje a tudíž je možné, že volí ve zcela jiném obvodu než, v jakém je volen. To je možné mimo jiné proto, že v obou případech zastupují poslanci a senátoři lid jako celek, přičemž způsob volby (volební kraj nebo obvod) nevyjadřuje odlišnost zastupovaných entit. Naopak ve volbách do zastupitelstev obcí je podmínkou pasivního volebního práva občanství obce, popřípadě městské části. Kandidovat tedy nemůže osoba bydlící trvale mimo obec. Zde je dán důvod skutečností, že zastupovaným subjektem je lid obce, jehož není osoba bydlící mimo ni součástí. Je-li ovšem území městské části nebo obce pro účely voleb děleno do více obvodů (důvody mohou být shodné jako v případě Komory – ochrana regionálních menšin), tak v různých obvodech mohou kandidovat i lidé bydlící v jiných obvodech, mimo jiné proto, že budou zastupovat lid obce jako celek, byť způsob volby je regionalizován. I v případě volby orgánů Komory je zastoupeným subjektem stav autorizovaných architektů a nikoliv tři regionálně vymezené komory. Z těchto důvodů se kloním k jednoznačnému závěru, že každý autorizovaný architekt je oprávněn kandidovat, kde uzná za vhodné, přičemž je jen otázkou politické úvahy jeho voličů, zda jej zvolí či nikoliv a zda do této úvahy zahrnou místo jeho působení. Ad 3) Jakým způsobem může být po procesní stránce vyřízena námitka proti výsledku voleb?

(1)

Pro odstranění pochybností uvádím, že v komunikaci s předsedou volební komise byl předsedou vznesen dotaz, zda tímto ustanovením nemůže být ust. § 6 odst. 4 věty poslední Jednacího řádu valné hromady České komory architektů. Toto ustanovení stanoví poměr obsazovaných mandátů, ale otázky úpravy pasivního volebního práva se nijak nedotýká.

Kořenského 15, 150 00 Praha 5, Smíchov tel: 257 312 083, e. mail: [email protected]

IČ: 71638806 č. osv. ČAK: 10960 4/8

Pavel Uhl

advokát

Dle mého právního názoru již není právně otevřen procesní prostor pro přezkum voleb, a to jak v rovině posuzování možností kandidovat, tak v rovině ověřování výsledků. Všechny procesy upravené a předpokládané zákonem nebo jinými pravidly se musí odehrávat na pozadí výslovného zmocnění k zásahu do zákonných procedur. Tato zásada je vyjádřena mimo jiné i na ústavní úrovni v čl. 2 odst. 3 Ústavy: „(3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.“. Výklad práva vztahuje pojem státní moc i na všechny veřejnoprávní instituce, které z moci státem svěřené autority regulujíc veřejnoprávní vztahy, což je nepochybně i výkon pravomocí volební komise, který je jinak v intencích Jednacího řádu valné hromady České komory architektů legální. Každá činnost orgánu veřejné moci je pak mimo jiné založena na tom, že tento orgán je vázán svým předchozím postupem, pokud nemá výslovnou pravomoc zrušit své vlastní rozhodnutí. Tento řád předpokládá organizační, ověřovací a rozhodovací pravomoc v průběhu voleb. Jednak v obecné rovině (§ 2 odst. 2 písm. b) a pak v konkrétních případech. Rozhodovacích procesů je přitom více, jsou od sebe oddělené a logicky uzavřené. Komise samozřejmě provádí organizační činnost, určuje počty mandátů. vyhlašuje lhůty k podávání kandidatur, lhůty pro provedení samotné volby apod. Prvním rozhodovacím a současně ověřovacím krokem, který komise činí, je ověření správnosti kandidatury. Po jejím skončení vyhlásí volby. Pokud vyhlásí volby, má se za to, že kandidatura byla komisí definitivně posouzena jako možná (v opačném případě by nebyla připuštěna). Všechny volební procesy na všech úrovních obsahují oddělený proces posouzení kandidatury a správnosti voleb. Volby jsou zpravidla zahájeny v okamžiku, kdy je otázka kandidatury postavena explicitně nebo (jako v tomto případě) implicitně najisto, přičemž následný přezkum oprávněnosti kandidatury v procesu posuzování zákonnosti voleb není zpravidla již možný. Na tomto předpokladu staví i do značné míry Jednací řád valné hromady České komory architektů, protože výslovně v ust. § 6 odst. 3 uvádí, že volby se vyhlásí po ověření správnosti všech kandidátů. Krok ověření správnosti kandidatury se tedy činí před volbami. V tom okamžiku k němu může kdokoliv vznést své připomínky. Je-li ovšem dokončen (byť implicitně), tak je tímto krokem orgán, který správnost ověřil do budoucna navždy vázán, protože nemá výslovně žádným předpisem otevřen v budoucnu procesní prostor pro opětovný přezkum této otázky. Následuje pak proces voleb, který předpokládá proces verifikace zachycený v ust. § 6 odst. 7 Jednacího řádu valné hromady České komory architektů. Vyhotovením zápisu, který stvrzuje zákonnost průběhu voleb, končí prostor pro úvahy, zda volby byly zákonné či nikoliv. Případné námitky by měly být vzneseny před jeho vyhotovením. Ukončením valné hromady pak končí působnost komise, protože ta je orgánem valné hromady a nikoliv Komory jako takové. Dle mého názoru tedy není dán procesní prostor pro rozhodnutí volební komise, protože k tomu nemá pravomoc. Pokud se komise sejde, měla by dle mého názoru na námitku reagovat tak, že podání odloží dle ust. § 43 odst. 1 písm b) správního řádu: „§ 43; Odložení věci (1) Řízení o žádosti (§ 44) není zahájeno a správní orgán věc usnesením odloží v případě, že … b) bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není věcně příslušný žádný správní orgán.“. Ve svém vyrozumění se komise může na okraj vyjádřit i k meritu, který může označit jako neopodstatněný ( v rozhodovací praxi se poznámkám nad rámec souzené otázky říká obiter dictum). S ohledem na absenci procesní úpravy nelze příliš předvídat, jak by mělo vypadat vyhovění námitce. Lze pouze spekulovat, že by se zopakovala fáze závěrečného sečtení hlasů, vyhotovil nový zápis, který by pak schválila valná hromada. To samo o sobě není příliš praktické. teoreticky si lze představit nějaký typ usnesení či rozhodnutí, který by konstatoval, že ke zvolení kandidáta nedošlo, přičemž na jeho místo by nastoupil asi náhradník. Takový postup je obtížně představitelný. Kořenského 15, 150 00 Praha 5, Smíchov tel: 257 312 083, e. mail: [email protected]

IČ: 71638806 č. osv. ČAK: 10960 5/8

Pavel Uhl

advokát

Čistě teoreticky je možné, že se komise rozhodne, že má k přezkumu voleb i dodatečnou pravomoc, ale námitku věcně v rámci této pravomoci zamítne, protože je neoprávněná. V takovém případě by muselo být vydáno rozhodnutí, kterým se námitka zamítá. Nad rámec všech konkrétních právních důvodů dodávám, že obecná teorie právní klade silný důraz na skutečnost, že zpětná kontrola uzavřených procesů musí být podřízena přísnému formálnímu vymezení, protože jinak by bylo možné vždy přezkoumávat úplně vše a vše, co by na tyto procesy navazovalo, by bylo ohroženo právní nejistotou. Z tohoto důvodu se jeví jako nezbytné ponechat, a to zejména formální nedostatky, které se jeví po skončení formálních ověřovacích procesů problematické, v platnosti, protože poté by pak bylo možné zpochybnit kdykoliv vše. Žádný proces není bezchybný a účelem institucí je jejich funkce a nikoliv vedení věčných sporů o tom, kdo má vykonávat kterýkoliv mandát. Sahat ke zpětným zásahům pak lze pouze v případech, kdy je nespravedlnost natolik intenzivní, že převáží nad potřebou kontinuity, což v tomto případě tomu tak zjevně není. Zpochybněn je mandát někoho, kdo typově je oprávněn jej vykonávat a kdo byl lidmi, kteří k tomu byli oprávnění, svobodně zvolen. V případě volebního práva, včetně volebního soudnictví, to platí dvojnásob. Právo pak ponechává tyto zásahy na bedrech moci soudní, která je oprávněna v zvlášť závažných případech do těchto procesů vstoupit zpětně. Ad 4) Jakým způsobem vstupuje do právních otázek skutečnost, že na valné hromadě se postupovalo tak, že se sídlo posuzovalo materiálně a nikoliv registračně? Dle informací předsedy volební komise byla otázka pasivní legitimace tematizována na jednání valné hromady. K tomu je třeba dodat, že pokud z diskuse vzešly nějaké závěry, které motivovaly kandidáty k nějakému postupu, přičemž komise nevydala žádné autoritativní rozhodnutí o nepřípustnosti kandidatury, tak takový postup komisi (ani nikoho jiného) do budoucna nezavazuje. Princip vázanosti orgánů veřejné moci se omezuje na postup těchto orgánů v rámci jejich pravomoci. Skutečnost, že diskuse v plénu či v kuloárech dospěla k nějakému závěru, kterému se někdo podřídil, pak nezakládá příklad nějaké správní praxe komise. Za příklad nějaké praxe by pak bylo možné považovat krok, který by představoval nějakou restrikci práva (ať už na základě podnětu nebo jen vlastní úvahy), popřípadě nevyhovění nějakému podnětu, který by se domáhal takové restrikce. Projednání této odborné otázky, byť byla řešena odlišně od mého názoru vyjádřeného sub 2), nevstupuje nijak do řešení této právní otázky v budoucnu. Jednání v právním omylu, byť je vyvolán kýmkoliv, nezakládá v tomto případě žádné subjektivní právo chtít, aby se důsledkům podobného omylu podřídil někdo jiný, byť by tento omyl částečně sdílel. Ad 5) Jakou podobu má mít poučení o opravném prostředku v případě vyřízení námitky? V případě jakéhokoliv vyřízení námitky je nepochybné, že neexistuje žádná další instance, a to ani mimořádná, která by byla oprávněna do jejího rozhodnutí jakkoliv zasahovat, a to jak po procesní stránce tak i po hmotněprávní stránce, pokud se jedná o procesy správního práva (soudní přezkum je možný). Je obecnou povinností každého rozhodujícího orgánu poučovat v jakémkoliv řízení o opravných prostředcích tohoto řízení. Naopak není povinností poučovat o prostředcích ochrany, které skýtá jiný systém ochrany práv, pokud tato povinnost není v zákoně výslovně uvedena (takové případy Kořenského 15, 150 00 Praha 5, Smíchov tel: 257 312 083, e. mail: [email protected]

IČ: 71638806 č. osv. ČAK: 10960 6/8

Pavel Uhl

advokát

jsou výjimečné a na předmět analýzy se nevztahují; jde například o řízení o mezinárodní ochraně, azyl apod.). Z uvedeného plyne, že pokud kdokoliv postupuje v rámci správního řádu, tak není povinen poučovat o prostředcích ochrany zákonnosti, které skýtá správní soudnictví (nejde o opravný prostředek, ale jedná se o prostředek ochrany zákonnosti), stejně jako soudy nejsou povinny poučovat o prostředcích ochrany ústavnosti před Ústavním soudem (také nejde o opravný prostředek, ale o prostředek ochrany ústavnosti). Na uvedenou činnost je asi nejsmysluplnější aplikovat správní řád, protože jiná procesní norma na danou věc nedopadá a použití správního řádu je nejpřiléhavější. Pokud bude námitka vyřešena odložením, tak odložení nemá povahu rozhodnutí, ale pouze vyrozumění. Vyrozumění pak nemusí obsahovat poučení o opravném prostředku. Pokud je obsahuje, tak to není na jeho závadu a ani to z něj nečiní rozhodnutí. Pokud bude o námitce rozhodnuto rozhodnutím, tak by mělo obsahovat poučení o opravném prostředku. Vzhledem k tomu, že vyřízení námitky bude procesním úkonem, který bude posledním úkonem, může být poučení pouze negativní: „Proti tomuto rozhodnutí není žádný řádný opravný prostředek podle správního řádu přípustný. “. Pro případ, že by toto poučení hodlala komise připojit k vyrozumění o odložení, tak je vhodné nahradit slovo „rozhodnutí“ slovem „vyrozumění“. Komise může, ale nemusí vyjádřit taktéž poučení o prostředcích soudní ochrany zákonnosti v rámci správního soudnictví. V případě rozhodnutí je možné uvést „Proti tomuto rozhodnutí je možné podat žalobu podle soudního řádu správního k místně příslušnému krajskému soudu ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí.“. Pro případ, že by komise věc odložila, tak takové poučení nepřichází v úvahu, ale naopak může vyjádřit poučení jiné: „Proti tomuto postupu je možné se bránit žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle soudního řádu správního k místně příslušnému krajskému soudu.“. Vedle poučení je možné rovněž vyjádřit v takovém případě názor, že s ohledem na absenci pravomoci komise je právně otevřena přímo možnost žaloby proti výsledku voleb. V případě věcného vyřízení námitky nepřichází takový názor přirozeně v úvahu. Žalobce by musel doložit zásah do svého subjektivního práva a musel by se domáhat zrušení přímo výsledku voleb, tedy zápisu o volbách a závěrečného usnesení valné hromady. Tento názor do poučení o opravném prostředku rozhodně nepatří, protože vyjadřuje právní názor, že věc měla být řešena od samého počátku jinak a nevztahuje s k otázce přezkoumatelnosti příslušného rozhodnutí, nicméně může být naopak vyjádřen v odůvodnění vyrozumění. Může se tak stát, že vyrozumění pohne podatele námitky k samostatné žalobní akci. Lhůtu k takovému postupu ještě má. Ad 6) Jaké jsou možné nástroje soudního přezkumu pro všechny představitelné varianty vyřízení námitky proti výsledku voleb? Pro případ, že by věc byla odložena, tak se podatel může domáhat změny pouze žalobou proti nečinnosti výrokem soudu, který přikáže věc projednat ve lhůtě soudem stanovené. V takové žalobě se může projednávat pouze právní otázka, jestli komise je oprávněna v této situaci tuto otázku řešit či nikoliv, tedy správnost názoru vyjádřeného sub 3). Věcný spor o zákonnost voleb se v tomto řízení řešit nebude. Proti rozhodnutí o žalobě je přípustná kasační stížnost, přičemž Nejvyšší správní soud se k otázce vyjádří autoritativně a definitivně. Pokud by soud žalobě proti nečinnosti správního orgánu vyhověl, což považuji za krajně nepravděpodobné, tak bude komise nucena věc projednat věcně podle intencí rozsudku. Kořenského 15, 150 00 Praha 5, Smíchov tel: 257 312 083, e. mail: [email protected]

IČ: 71638806 č. osv. ČAK: 10960 7/8

Pavel Uhl

advokát

Pokud by komise projednala na samém počátku věc věcně a seznala tak svou pravomoc o věci rozhodnout nebo by tak učinila v důsledku soudního rozsudku, jenž by reagoval na žalobu proti nečinnosti, tak by konečné rozhodnutí ve věci samé vydané komisí bylo samostatně napadnutelné správní žalobou. V úvahu nepřichází tzv. volební žaloba, ale pouze obecná správní žaloba proti rozhodnutí správního orgánu. Volební žaloby jsou přípustné pouze pro volby do parlamentu a zastupitelstev (v budoucnu v pro případ voleb prezidenta republiky). Žalobce by musel doložit, že je dotčeno jeho subjektivní veřejné právo a že byl vydáním rozhodnutí porušen zákon, který toto porušení práva vyvolal. Žalobcem by mohl být jak zamítnutý podatel námitky (pro případ zamítnutí), tak i kandidát dotčený ztrátou mandátu (pro případ jejímu vyhovění). Domnívám se, že zatímco žaloba podatele podnětu nemůže být úspěšná, tak žaloba dotčeného kandidáta by nejspíše úspěšná byla, a to z důvodů rozvedených sub 2). Pokud by se komise odhodlala k věcnému projednání žaloby a pokud by poté námitce vyhověla, tak by bylo pravděpodobné, že k důvodům vyhovění žalobě dotčeného kandidáty by se přidaly i důvody uvedené sub 3). Volbu podle mého názoru může nyní napadnout v obecné dvouměsíční lhůtě taktéž podatel námitky (nebo kdokoliv jiný) a to přímo žalobou podanou k soudu, což je dle mého názoru jediný správný postup, jak zhojit případnou protiprávnost (kterou v procesu nespatřuji). I pro tento případ se domnívám, že by žaloba neměla být úspěšná, a to z důvodů uvedených sub 2) a z důvodů obecné zdrženlivosti při zásahu do již skončených procesů, jak je rozvedeno ke konci mé argumentace sub 3). Pro případ žaloby nebo jakéhokoliv soudního řízení doporučuji komisi či Komoře aktivní procesní postup, ve kterém objasní všechny své právní důvody a svůj postoj řádně odůvodní, což by měla činit i ve všech rozhodnutích, která by předcházela žalobám. Výsledek voleb by dle mého názoru měl obstát jak před Nejvyšším správním soudem, tak i před Ústavním soudem, kterému může být předložen neúspěšnou stranou sporu. Domnívám se tedy že je nejvíce pravděpodobné, že současný stav před soudem obstojí. V případě dalších dotazů neváhejte a obraťte se na mne.

Pavel Uhl advokát

Kořenského 15, 150 00 Praha 5, Smíchov tel: 257 312 083, e. mail: [email protected]

IČ: 71638806 č. osv. ČAK: 10960 8/8