Příloha č. 3 k rozhodnutí o změně registrace sp.zn. sukls240195/2010 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 1.
NÁZEV PŘÍPRAVKU
Vancomycin Actavis 500 mg Vancomycin Actavis 1000 mg prášek pro koncentrát pro infuzní roztok 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Vancomycin Actavis 500 mg Jedna injekční lahvička obsahuje: vancomycinum 500 mg (odpovídá 525 000 IU) (jako vancomycini hydrochloridum). Po rekonstituci s 10 ml vody na injekci obsahuje1 ml infuzního roztoku vancomycinum. 50 mg. Vancomycin Actavis 1000 mg Jedna injekční lahvička obsahuje: vancomycinum 1000 mg (odpovídá 1 050 000 IU) (jako vancomycini hydrochloridum). Po rekonstituci s 20 ml vody na injekci obsahuje 1 ml infuzního roztoku vancomycinum. 50 mg. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 3.
LÉKOVÁ FORMA
Prášek pro koncentrát pro infuzní roztok Popis přípravku Bílý až téměř bílý prášek. Rekonstituovaný roztok má pH 2,5 – 4,5. 4.
KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace Intravenózní podání roztoku vankomycinu je indikováno při léčbě níže uvedených těžkých infekcí, které jsou vyvolány citlivými grampozitivními bakteriemi a které nelze léčit jinými antibiotiky, nebo jsou rezistentní na jiná antibiotika, např. peniciliny a cefalosporiny. endokarditida infekce kostí (osteomyelitida) pneumonie infekce měkkých tkání. Endokarditida vyvolaná enterokoky, Streptococcus viridans nebo S. bovis se má léčit kombinací vankomycinu a aminoglykosidu. Vankomycin lze použít při perioperační profylaxi bakteriální endokarditidy, u pacientů s vysokým rizikem rozvoje bakteriální endokarditidy, kteří se podrobují velkým chirurgickým výkonům (např. srdeční a cévní výkony apod.) a nemohou dostat vhodné beta-laktamové antibiotikum. Pozornost je třeba věnovat oficiálním doporučením o správném použití antibakteriálních látek.
1/11
4.2 Dávkování a způsob podání Přípravek je určen pro intravenózní infuzi. Příprava infuzního roztoku viz bod 6.6. Nedoporučují se vyšší koncentrace než 5 mg/ml. U vybraných pacientů vyžadujících omezený přívod tekutin, je možné použít koncentraci až 10 mg/ml. Použití vyšších koncentrací může zvýšit riziko vzniku nežádoucích účinků souvisejících s infuzí. Infuze má trvat nejméně 60 minut. U dospělých, pokud se použijí dávky nad 500 mg, se doporučuje rychlost infuze maximálně 10 mg/min. Příhody v souvislosti s infuzí se však mohou vyskytnout při jakékoli rychlosti nebo koncentraci. Dávka a trvání léčby se mají upravit individuálně a podle druhu a závažnosti infekce a faktorů na straně pacienta, jako je věk a stav funkce ledvin. Hladiny vankomycinu se dají měřit jako pomůcka pro úpravy dávky. Měření koncentrací v séru Po několika intravenózních dávkách jsou vrcholové koncentrace v séru měřené za 2 hodiny po dokončení infuze 18–26 mg/l. Spodní koncentrace měřené okamžitě před další dávkou mají být 5–10 mg/l. Ototoxicita se vyskytuje při hladinách léku v séru 80–100 mg/l, vyskytuje se však zřídka pokud jsou hladiny v séru udržovány na hodnotě 30 mg/l nebo nižší. Pacient s normální funkcí ledvin Dospělí a děti starší 12 let Doporučená denní intravenózní dávka je 2000 mg (2 g), podává se buď 500 mg každých 6 hodin nebo 1 g každých 12 hodin. Ke zlepšení obvykle dochází během 48–72 hodin. Trvání léčby závisí na typu a závažnosti infekce a na klinické odpovědi pacienta. Při bakteriální endokarditidě je obecně přijatý postup podávat 1 g vankomycinu intravenózně každých 12 hodin po dobu 4 týdnů; podává se buď vankomycin samotný, nebo v kombinaci s jinými antibiotiky. Může být nutná delší léčba (až 6 týdnů), v závislosti na patogenu. Je třeba dodržovat národní doporučení. Jestliže se vankomycin podává spolu s aminoglykosidem (např. gentamycinem), je třeba pacienty pečlivě sledovat pro případný výskyt známek nefrotoxicity a ototoxicity. Při poruše funkce ledvin je třeba dávku upravit (viz bod 4.5). Perioperační profylaxe bakteriální endokarditidy: dospělí dostanou 1 g vankomycinu intravenózně před chirurgickým výkonem (při úvodu do anestezie) a v závislosti na trvání a typu výkonu se dávka 1 g vankomycinu i.v. může podat za 12 hodin po chirurgickém výkonu. Děti ve věku 1 měsíc až 12 let Dávka je 40 mg/kg/den, která se musí rozdělit, obvykle do čtyř dávek (např. 10 mg/kg každých 6 hodin). Každou dávku je třeba podávat po dobu nejméně 60 minut. Novorozenci (donošení) Věk 0–7 dní: zahajovací dávka je 15 mg/kg, po ní následuje dávka 10 mg/kg každých 12 hodin. Věk 7–30 dní: zahajovací dávka je 15 mg/kg, po ní následuje dávka 10 mg/kg každých 8 hodin. Každou dávku je třeba podávat po dobu nejméně 60 minut. U těchto pacientů je nutné pečlivě monitorovat koncentrace vankomycinu v plazmě. Starší pacienti Vzhledem k poklesu funkce ledvin může být nutné snížení dávky ve větším rozsahu, než se předpokládalo (viz níže). Je třeba sledovat stav sluchu – viz bod 4.4. Těhotenství Bylo popsáno, že k dosažení terapeutických koncentrací v séru u těhotných pacientek mohou být nutné významně vyšší dávky.
2/11
Pacienti s poruchou funkce ledvin U pacientů s poruchou funkce ledvin se dávkování vankomycinu musí upravit, aby nedošlo k toxickým hladinám v séru. U většiny pacientů s poruchou funkce ledvin lze ke stanovení potřebné dávky použít následující nomogram založený na clearance kreatininu. Zahajovací dávka má být vždy nejméně 15 mg/kg. Nomogram neplatí pro funkčně anefrické pacienty na dialýze.
Jestliže clearance kreatininu není k dispozici, lze použít vzorec k výpočtu clearance kreatininu na základě věku pacienta, jeho pohlaví a hladiny kreatininu v séru: Muži:
Tělesná hmotnost (kg) x 140 - věk (roky) 72 x kreatinin v séru (mg/100 ml)
Ženy: 0,85 x hodnota vypočítaná podle výše uvedeného vzorce. Pokud je to možné, má se vždy stanovit clearance kreatininu. Dávkování při hemodialýze Je třeba pravidelně měřit hladiny vankomycinu v séru. U anurických pacientů (s nulovou funkcí ledvin) v dialyzačním programu je zahajovací dávka 15 mg/kg a udržovací dávka je přibližně 1,9 mg/kg/24 hod. Jelikož jednotlivé udržovací dávky 250 mg – 1 g jsou vyhovující, u pacientů s výrazným poškozením ledvin se může dávka vankomycinu podávat spíše 1x za několik dní než denně. U anurie se doporučuje dávka 1 g každých 7–10 dní. Jestliže se při hemodialýze používají polysulfonové membrány („high flux“ dialýza), poločas vankomycinu se zkracuje. U pacientů na pravidelné hemodialýze může být nutná dodatečná udržovací dávka.
3/11
Pacienti s poruchou funkce jater Údaje o pacientech s poruchou funkce jater jsou omezené. Dostupné údaje nenaznačují nutnost úpravy dávky u pacientů s mírnou nebo středně závažnou poruchou funkce jater. 4.3 Kontraindikace Hypersenzitivita na léčivou látku nebo některou složku přípravku. 4.4
Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Upozornění Rychlé podání ve formě bolusu (tj. po dobu několika minut) může být spojeno s těžkou hypotenzí, včetně šoku a vzácně i srdeční zástavou, příznaky podobnými účinku histaminu, a makropapulární nebo erytématózní vyrážkou („syndrom rudého muže“ nebo „syndrom červeného krku“). Vankomycin je třeba podávat infuzí pomalu ve zředěném roztoku po dobu nejméně 60 minut, aby se zamezilo reakcím spojeným s rychlou infuzí. Po přerušení infuze obvykle tyto reakce rychle pominou (viz body 4.2 a 4.8). V případě těžkých akutních reakcí z hypersenzitivity (např. anafylaxe), musí být léčba vankomycinem ihned přerušena a zahájena obvyklá příslušná akutní opatření. Vankomycin se má používat s opatrností u pacientů s alergickou reakcí na teikoplanin, protože byly popsány reakce zkřížené hypersenzitivity mezi vankomycinem a teikoplaninem. Vankomycin se má podávat s opatrností pacientům s poruchou funkce ledvin, protože možnost rozvoje toxických účinků je mnohem vyšší při přetrvávání vysokých koncentrací v krvi. Dávka se má snížit podle stupně postižení ledvin. Riziko toxicity je výrazně vyšší při vysokých hladinách léku v krvi nebo delší léčbě. Je třeba pravidelně monitorovat hladiny vankomycinu v krvi a provádět vyšetření funkce ledvin. Ototoxicita, která může být přechodná či trvalá (viz bod 4.8), byla hlášena u pacientů s již přítomnou hluchotou, kteří dostali nadměrně vysoké intravenózní dávky nebo byli současně léčeni jinou ototoxickou léčivou látkou, jako je aminoglykosid. Hluchotě může předcházet tinitus. Zkušenosti s jinými antibiotiky ukazují, že hluchota může progredovat přes vysazení léčby. Ke snížení rizika ototoxicity se mají pravidelně stanovovat hladiny vankomycinu v krvi a doporučuje se provádět pravidelné kontroly funkce sluchu. Vankomycin se nemá podávat pacientům se ztrátou sluchu v minulosti. Pokud se lék u těchto pacientů použije, dávku je třeba upravovat pravidelným stanovením hladiny léku v krvi. K poškození sluchu jsou náchylnější starší pacienti. Používání u dětí U předčasně narozených novorozenců a malých dětí je vhodné potvrdit požadované sérové koncentrace vankomycinu. Současné podávání vankomycinu a anestetik bývá u dětí spojeno s erytémem a návaly podobnými histaminovým (viz bod 4.5). Použití u starších osob Přirozený pokles glomerulární filtrace s rostoucím věkem, pokud se neupraví dávka, může vést ke zvýšení sérových koncentrací vankomycinu (viz bod 4.2). Bezpečnostní opatření Vankomycin silně dráždí tkáně a vyvolává nekrózy v místě injekce, jestliže byl podán intramuskulárně. Bolest a tromboflebitida se může objevit u mnohých pacientů, kteří dostávají vankomycin, a může být případně vážná. Frekvenci a závažnost tromboflebitidy je možné minimalizovat pomalou aplikací léčivého přípravku ve zředěném roztoku (viz bod 6.6) a pravidelným střídáním místa aplikace infuze.
4/11
Frekvence reakcí vztahujících se k infuzi (hypotenze, návaly, erytém, kopřivka a pruritus) rostou při současném podání anestetik. Reakce lze snížit podáním vankomycinu infuzí trvající déle než 60 minut před úvodem do anestezie. Dávky se mají titrovat podle sérových hladin. Je třeba kontrolovat hladiny vankomycinu v krvi a pravidelně vyšetřovat funkci ledvin. Obecně se doporučuje monitorovat koncentrace 2–3x týdně. Pravidelné monitorování hladin vankomycinu v krvi je indikováno při dlouhodobém používání, zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo zhoršeným sluchem, a dále při současném podávání nefrotoxických či ototoxických látek. Pacientům s hraniční funkcí ledvin a osobám starším 60 let je třeba provádět opakovaně vyšetření sluchu a hladin vankomycinu v krvi. Všem pacientům léčených tímto lékem se mají pravidelně provádět hematologická vyšetření, vyšetření moče a funkce ledvin.
Po vícenásobném perorálním podání vancomycinu u některých pacientů, léčených pro aktivní pseudomembranózní kolitidu způsobenou C difficile, byly zjištěny klinicky významné sérové koncentrace. U těchto pacientů je vhodné sérové koncentrace monitorovat. Delší léčba vankomycinem může mít za následek nadměrný růst necitlivých mikroorganizmů. Pečlivé sledování pacienta je nezbytné. Jestliže se během léčby vyskytne superinfekce, je zapotřebí provést příslušná opatření. Ve vzácných případech byly u pacientů léčených intravenózním vankomycinem popsány případy pseudomembranózní kolitidy způsobené C. difficile. Proto je nutné pomýšlet na tuto diagnózu u pacientů s průjmem po podání vankomycinu. Kontraindikováno je podání léků zpomalujících střevní peristaltiku. Pomocné látky Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v jedné injekční lahvičce, tzn., že je prakticky „bez sodíku“. 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Anestetika Současné podávání vankomycinu a anestetik bývá spojeno s erytémem, návaly podobnými reakcím na histamin a s anafylaktoidními reakcemi. Výskyt reakcí při infuzích lze snížit podáním vankomycinu infuzí trvající déle než 60 minut před úvodem do anestezie. Jiná potenciálně nefrotoxická nebo ototoxická léčiva Současné nebo následné systémové nebo místní podávání vankomycinu s jinými potenciálně neurotoxickými nebo nefrotoxickými látkami, zejména s gentamicinem, amfotericinem B, streptomycinem, neomycinem, kanamycinem, amikacinem, tobramycinem, viomycinem, bacitracinem, polymyxinem B, kolistinem nebo cisplatinou, může potencovat nefrotoxicitu a/nebo ototoxicitu vankomycinu, proto je třeba pacienta pečlivě monitorovat. Viz rovněž bod 4.2, kde jsou uvedeny úpravy dávkování v případě použití vankomycinu s aminoglykosidem. Myorelaxancia Při současném podání vankomycinu a látek způsobujících neuromuskulární blokádu je zvýšený potenciál této blokády. 4.6 Těhotenství a kojení Těhotenství Neexistují dostatečné bezpečnostní zkušenosti s vankomycinem během těhotenství u člověka. Reprodukční toxikologické studie neukazují na žádné účinky na vývoj, embrya, plodu nebo na období gesta ce (viz bod 5.3).
5/11
Vankomycin však proniká placentou a nelze vyloučit potenciální riziko ototoxického a nefrotoxického ovlivnění embrya a novorozence. Vankomycin se proto může v průběhu těhotenství podávat, pouze pokud je jednoznačně indikován a po pečlivém zvážení očekávaného prospěchu a možného rizika. Kojení Vankomycin se vylučuje do mateřského mléka. Vankomycin je třeba podávat kojícím matkám opatrně, protože je možnost výskytu nežádoucích účinků u novorozenců (poruchy střevní flory a průjmy, osídlení kvasinkami a možná senzibilizace). Po dobře uváženém závěru, že toto léčivo je pro kojící matku důležité, je třeba rozhodnout, zda má kojení ukončit. 4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Vankomycin má zanedbatelný účinek na schopnost řídit a obsluhovat stroje. 4.8 Nežádoucí účinky V každé skupině jsou nežádoucí účinky uváděny podle jejich klesající závažnosti. Níže uvedené nežádoucí účinky jsou definovány s použitím frekvence podle MedDRA a třídy orgánových systémů podle databáze MedDRA: velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1.000 až < 1/100); vzácné (≥1/10 000 až < 1/1000); velmi vzácné (< 1/10000); neznámá frekvence (z dostupných údajů nelze určit). Nejčastější nežádoucí účinky jsou flebitida a pseudoalergické reakce při příliš rychlé intravenózní infuzi vankomycinu. Příhody v souvislosti s infuzí Během rychlé infuze vankomycinu nebo krátce po jejím ukončení se mohou objevit anafylaktoidní reakce včetně poklesu krevního tlaku, dušnosti, kopřivky nebo svědění. Také se může objevit zčervenání horní poloviny těla (syndrom rudého muže), bolest a křeč hrudních a zádových svalů. Tyto reakce obvykle vymizí po ukončení podávání infuze, obvykle do 20 minut až 2 hodin. Vankomycin se má podávat pomalou infuzí (déle než 60 minut – viz bod 4.4). Ototoxicita byla hlášena zejména u pacientů, kterým byly podávány vysoké dávky nebo při souběžné léčbě jiným ototoxickým léčivým přípravkem nebo u pacientů s již přítomným snížením funkce ledvin nebo sluchu. Poruchy krve a lymfatického systému Vzácné: trombocytopenie, neutropenie, agranulocytóza, eosinofilie. Poruchy imunitního systému Vzácné: anafylaktické reakce, reakce z přecitlivělosti. Poruchy ucha a labyrintu Méně časté: přechodná anebo trvalá ztráta sluchu. Vzácné: tinitus, závratě. Srdeční poruchy Velmi vzácné: srdeční zástava. Cévní poruchy Časté: pokles krevního tlaku, tromboflebitida. Velmi vzácné: vaskulitida.
6/11
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy Časté: dušnost, stridor. Gastrointestinální poruchy Vzácné: nauzea, průjem. Velmi vzácné: pseudomembranózní enterokolitida. Poruchy kůže a podkožní tkáně Časté: exantém a zánět sliznic, pruritus, kopřivka. Velmi vzácné: exfoliativní dermatitida, Stevens-Johnsonův syndrom, lineární IgA bulózní dermatitida, Lyellův syndrom. Poruchy ledvin a močových cest
Časté: renální insuficience projevující se hlavně zvýšenou hladinou kreatininu v séru Vzácné: intersticiální nefritida, akutní selhání ledvin Celkové poruchy a reakce v místě aplikace Časté: flebitida, zarudnutí horní poloviny těla a obličeje, bolesti a spazmy hrudních a zádových svalů Vzácné: léková horečka, třesavka. 4.9 Předávkování Byla popsána toxicita z předávkování. Dávka 500 mg i.v. dvouletému dítěti měla za následek smrtelnou intoxikaci. Podání celkové dávky 56 g během 10 dní dospělému pacientovi vedlo nedostatečnosti funkce ledvin. Za určitých vysoce rizikových okolností (např. v případě těžkého postižení ledvin), se mohou objevit vysoké hladiny vankomycinu a ototoxické a nefrotoxické účinky. Opatření při předávkování Specifické antidotum není známo. Je nutná symptomatická terapie při současném udržování funkce ledvin. Vankomycin se hemodialýzou nebo peritoneální dialýzou odstraňuje špatně. Ke snížení koncentrací vankomycinu v séru byla použita hemofiltrace nebo hemoperfuze polysulfonovými pryskyřicemi. 5.
FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1
Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Glykopeptidová antibiotika, ATC kód: J01XA01. Mechanizmus účinku Vankomycin je tricyklické glykopeptidové antibiotikum, které inhibuje syntézu buněčné stěny u citlivých baktérií vazbou o vysoké afinitě na D-alanyl-D-alaninový konec prekurzovoých jednotek buněčné stěny. Lék je pro dělící se mikroorganizmy baktericidní. Vztah mezi farmakokinetikou a farmakodynamikou Aktivita vankomycinu se považuje za závislou na čase, tzn. že antimikrobiální aktivita závisí na trvání, kdy hladina léku převýší minimální inhibiční koncentraci (MIC) cílového mikroorganizmu. Mechanizmus rezistence Získaná rezistence na glykopeptidy je založená na získání různých van komplexů genů a změně Dalanyl-D-alaninového cíle na D-alanyl-D-laktát nebo D-alanyl-D-serin, které se na vankomycin vážou
7/11
slabě, protože chybí kritické místo pro vazbu vodíku. Tuto formu rezistence lze pozorovat zejména u Enterococcus faecium. Mechanizmus snížené citlivost nebo rezistence na vankomycin u stafylokoků není zcela znám. Je nutných několik genetických faktorů a četné mutace. Byla popsána zkřížená rezistence s teikoplaninem. Citlivost Vankomycin je účinný proti grampozitivním mikroorganizmům. Gramnegativní mikroorganizmy jsou rezistentní. MIC breakpointy oddělující citlivé od rezistentních mikroorganizmů jsou následující:
Doporučení EUCAST (Evropská komise pro testování antimikrobiálí citlivosti) Citlivý Rezistentní Staphylococcus spp. >2 mg/ l 2 mg/l Enterococcus spp. > 4 mg/ l 4 mg/ l Streptococcus spp > 2 mg/ l 2 mg/ l Streptococcus > 2 mg/ l 2 mg/ l pneumoniae Grampozitivní anaeroby 2 mg/ l 2 mg/ l Bez vztahu ke kmeni* > 4 mg/ l 2 mg/ l *Breakpointy bez vztahu k bakteriálnímu kmeni byly stanoveny zejména na základě farmakokinetických a farmakodynamických dat a jsou nezávislé na distribuci MIC u konkrétních kmenů. Lze je použít pouze u kmenů, u kterých nebyl dán breakpoint specifický pro kmen a pro kmeny, kde se nedoporučuje provádět testování citlivosti. Prevalence získané rezistence se pro vybrané kmeny baktérií může lišit geograficky a v čase. Proto je vhodné mít k dispozici místní informace o rezistenci, zejména při léčbě těžkých infekcí. Konzultace s odborníkem jsou nutné v případě, že místní rezistence je taková, že využití léku u přinejmenším některých typů infekce je problematické.
Třídy Běžně citlivé kmeny Grampozitivní Enterococcus faecalis. Staphylococcus aureus Staphylococcus coagulase negative Streptococcus spp. Streptococcus pneumoniae Clostridium spp. Kmeny, u nichž může být získaná rezistence problém Enterococcus faecium Přirozeně rezistentní Gramnegativní mikroorganizmy Chlamydia spp. Mycobacteria Mycoplasma spp. Rickettsia spp.
8/11
5.2 Farmakokinetické vlastnosti Vankomycin se objevuje v různých tělních tekutinách, jako je pleurální, perikardiální, synoviální a ascitická tekutina. Jednorázová intravenózní dávka 1 g u dospělého vede k plazmatickým koncentracím 15–30 μg/ml za hodinu po 1–2hodinové infuzi. Vankomycin se metabolizuje pouze v malém rozsahu. Po perorálním podání se vylučuje téměř zcela jako mikrobiologicky aktivní látka (přibližně 75–90 % za 24 hodin) glomerulární filtrací ledvinami. Vylučování žlučí je nevýznamné (méně než 5 % dávky). Eliminační poločas v séru je asi 4–6 hodin u dospělých s normální funkcí ledvin a 2,2–3 hodiny u dětí. U pacientů s poruchou funkce ledvin může být eliminační poločas v séru významně zvýšený (až 7,5 dní). Celková systémová a renální clearance vankomycinu může být snížená u starších osob vzhledem k přirozenému poklesu glomerulární filtrace. Celkový distribuční objem je 0,4 – 1 l/kg. V literatuře byla popsána vazba vankomycinu na bílkovinu v rozsahu od 10 do 50 %. K faktorům, které ovlivňují celkovou aktivitu vankomycinu, patří jeho tkáňová distribuce, velikost inokula a účinky vazby na bílkovinu. 5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti a toxicity po opakovaném podávání neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. Omezené údaje o mutagenních účincích ukazují negativní výsledky. Dlouhodobé studie na zvířatech o kancerogenním potenciálu nejsou k dispozici. Ve studiích teratogenity, ve kterých byly potkanům a králíkům podávány dávky zhruba odpovídající dávkám u lidí na základě tělesného povrchu (mg/m2), nebyly pozorovány přímé ani nepřímé teratogenní účinky. Studie na zvířeti o použití vankomycinu v perinatálním a postnatálním období a o účincích na fertilitu nejsou k dispozici. 6.
FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek Hydroxid sodný (na úpravu pH), kyselina chlorovodíková 35% (na úpravu pH). 6.2 Inkompatibility Vankomycin má nízké pH. To může způsobit chemickou nebo fyzikální nestabilitu po mísení s jinými látkami. Je třeba se vyvarovat mísení s alkalickými roztoky. Každý roztok k parenterálnímu užití je nutné před užitím vizuálně zkontrolovat na přítomnost sraženin a na změnu zbarvení. Tento léčivý přípravek se nesmí mísit s jinými roztoky a nesmí se používat současně s jinými léčivými přípravky, s výjimkou těch, které jsou uvedené v bodě 6.6. 6.3 Doba použitelnosti Doba použitelnosti prášku zabaleného k prodeji: 2 roky. Doba použitelnosti rekonstituovaného koncentrátu Rekonstituovaný koncentrát se má naředit bezprostředně po přípravě. Doba použitelnosti naředěného roztoku Chemická a fyzikální stabilita přípravku po otevření před použitím (bylo-li ředěno 0,9% roztokem chloridu sodného nebo 5% glukózou) byla doložena na dobu 48 hodin při teplotě 2–8°C či 25°C.
9/11
Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele, během uchovávání přípravek musí být chráněn před světlem a normálně by doba neměla být delší než 24 hodin při 2-8°C, pokud ředění neproběhlo za kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání Prodejní balení Uchovávejte při teplotě do 25°C. Uchovávejte injekční lahvičku v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem. Podmínky uchovávání rekonstituovaného a naředěného léčivého přípravku viz bod 6.3. 6.5 Druh obalu a velikost balení Vancomycin Actavis 500 mg Prášek ve skleněné injekční lahvičce (typ I), uzavřené bromobutylovou pryžovou zátkou a hliníkovým pertlem s flip-off uzávěrem. Vancomycin Actavis 1000 mg Prášek ve skleněné injekční lahvičce (typ I), uzavřené bromobutylovou pryžovou zátkou a hliníkovým pertlem s flip-off uzávěrem. Velikost balení: 1 a 10 injekčních lahviček v krabičce. 6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním Prášek musí být rekonstituovat a výsledný koncentrát se ihned před použitím dále naředí. Příprava rekonstituovaného roztoku Obsah jedné injekční lahvičky s 500 mg vankomycinu se naředí v 10 ml sterilní vody na injekci. Obsah jedné injekční lahvičky s 1000 mg vankomycinu se naředí v 20 ml sterilní vody na injekci. 1 ml rekonstituovaného roztoku obsahuje 50 mg vankomycinu. pH rekonstituovaného roztoku je 2,5 až 4,5. Vzhled rekonstituovaného roztoku Čirý, bezbarvý až světle žlutý roztok bez přítomnosti vláken a viditelných částic. Podmínky uchovávání rekonstituovaného léčivého přípravku viz bod 6.3. Příprava konečného naředěného infuzního roztoku Rekonstituované roztoky obsahující 50 mg/ml vankomycinu se dále naředí podle způsobu podání. Vhodná rozpouštědla jsou 5% glukóza 0,9% chlorid sodný Intermitentní infuze Rekonstituovaný roztok obsahující 500 mg vankomycinu (50 mg/ml) se musí dál naředit s minimálně 100 ml ředidla. Rekonstituovaný roztok obsahující 1 000 mg vankomycinu (50 mg/ml) se musí dál naředit s minimálně 200 ml ředidla.
10/11
Koncentrace vankomycinu v infuzním roztoku nesmí přesahovat 5 mg/ml. Potřebná dávka se podává pomalu intravenózní infuzí rychlostí nejvýše 10 mg/min, po dobu minimálně 60 minut nebo i déle. Podmínky uchovávání naředěného léčivého přípravku viz bod 6.3. Před podáním se musí rekonstituovaný a naředěný roztok vizuálně zkontrolovat na přítomnost sraženin a na změnu zbarvení. Požít se smí pouze čirý a bezbarvý až slabě žlutý roztok bez přítomných částic. Likvidace Lahvičky jsou určené pouze na jedno použití. Nepoužitý přípravek se musí zničit. Všechen nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky. 7.
DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Actavis Group PTC ehf. Reykjavikurvegur 76-78 220 Hafnarfjordur Island 8.
REGISTRAČNÍ ČÍSLA
Vancomycin Actavis 500 mg: 15/329/10-C Vancomycin Actavis 1 000 mg: 15/330/10-C 9.
DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
23.6.2010 10.
DATUM REVIZE TEXTU
15.5.2011
11/11
