Pracovní studijní materiál pro kurzy vodní turistiky Jan Neuman, VŠTVS Palestra

Pracovní studijní materiál pro kurzy vodní turistiky Jan Neuman, VŠTVS Palestra Úvodem k předloženému pracovnímu studijnímu materiálu Text byl sestaven za pomoci seminárních prací studentů 2.ročníku (2008) Palestry. Formulace jsou poněkud upraveny a není provedena přesná korekce z hlediska citací použitých materiálů. Materiál doplňuje prezentace na kurzu a informace instruktorů. Studentům by měl posloužit k první rychlé orientaci v problematice široké oblasti, kterou nazýváme vodní turistika či zkráceně vodáctví.

Obsah 1.Stručně k historii vodní turistiky v českých zemích 2. Vodní turistika – stručná charakteristika 3. Typy lodí na kterých se provádí vodní turistika i další aktivity na vodě 4. Bezpečnost při vodní turistice-vybavení a záchrana u jezů 5. Stručný program kurzu vodní turistiky (Vltava) 6. Některé hry na zlepšení stability na lodi 7. Charakter řeky – řečiště, různé druhy propustí, čtení řeky 8. Stupně obtížnosti při jízdě na vodě 9. Kilometráž řek aneb vodácký průvodce

Stručně k historii vodní turistiky v českých zemích Nejstarší písemné zprávy o použití kajaku ve střední Evropě pochází pravděpodobně z našich zemí. Uvádí se, že v 15. století jezdil po českých řekách rytíř Zachař z Pašiněvsi – byl mu udělen erb s obrazem kajakáře s pádlem (při svých cestách navštívil totiž sever Evropy, kde se setkal s původními obyvateli, kteří se na severu plavili na kajacích). K rozvoji vodní turistiky začalo docházet ve druhé polovině 19. století. Roku 1866 byl založen v Evropě první kanoistický klub. První kánoi k nám do Čech přivezli Angličané v roce 1875 a roudnický lékárník Ferdinand Zinke ji odkoupil od anglických obchodníků se závodními koňmi Stewense a Bradlyho, kteří poprvé sjeli Vltavu a Malši z Kaplice do Českých Budějovic. První kánoi české konstrukce postavil roku 1905 člen českého Yacht klubu Stutzig. Vyráběla ji známá firma Blecha a Mašek v Praze. První kanadské kánoe se u nás objevily v roce 1912 po objednávce J. Rösslerem Ořovským z Ontaria. Podle nich je od roku 1912 začal vyrábět pražský loďař Řepa. Obliba jízdy na lodích rychle stoupala, a tak již roku 1913 byl založen Český svaz kanoistů. U nás má největší zásluhy o rozvoj vodní turistiky a kanoistiky všestranný sportovec Josef Rössler Ořovský, který při ČYK (Český Yacht klub) propagoval stavbu kánoí, které byly využívány pro turistiku na našich řekách. Sám také patřil k těm, kteří jako první sjeli řeku Vltavu. Po vzniku řady kanoistických klubů došlo r. 1913 k založení Svazu kanoistů království Českého, předchůdce dnešního Českého svazu kanoistů. Rozšíření vodáctví a tedy i vodní turistiky v Českých zemích významně přispěly trampské hnutí i oddíly vodních skautů. Souběžně se rozvíjelo i sportovní pojetí jízdy na lodích. Dne 20.1. 1924 byla v Kodani založena zástupci Švédska, Dánska, Německa a Rakouska mezinárodní kanoistická federace International Representantschaft für Kanunsport (IRK). Náš svaz přistoupil k IRK roku 1925 jako pátý člen a je počítán mezi první pětici zakládajících zemí, téhož roku ho IRK pověřila uspořádáním velkých mezinárodních kanoistických závodů v rámci VIII. Mezinárodního olympijského kongresu v Praze.

V roce 1946 vznikla mezinárodní federace kanoistiky – ICF, která pracuje dodnes a jejímž předsedou byl v letech 1954-1960 československý kanoistický funkcionář JUDr. Karel Popel, do své smrti 1972 čestný předseda.

V roce 1933 v Praze proběhlo I. ME v rychlostní kanoistice, které přispělo k zařazení kanoistických soutěží do programu OH roku 1936. Prvním průkopníkem českého slalomu byl brněnský rodák František Smutný, který se svými spolupracovníky uspořádal v roce 1937 první slalom na kajaku v ČSR. Pokud se vrátíme k vodní turistice je třeba poznamenat, že velký vliv na rozvoj zvláště dětské vodní turistiky mělo uzpůsobení rybářské pramice. Ta se v českých zemích začala používat po první světové válce. Turistické oddíly si ji upravily. Příď se pokryla krytem s vlnolamem a zároveň se zvýšily i boky na zádi. K ovládání pramice se nepoužívalo vesel, ale pádla. Vzniklo tak originální, v té době nejlevnější a při tom velmi pevné a bezpečné plavidlo. V moderním světě se sjíždění turisticky atraktivních úseků řek po proudu – stalo oblíbenou aktivitou a rozvinulo se ve vodní turistiku, odvětvím cestovního ruchu rozvinula a v široké sportovní odvětví s mnoha disciplínami. Kanoistika je označení sportovního odvětví provozovaného i na umělých kanálech. Vodáctví je pak označení pro nesoutěživé jízdy na řekách, jehož příznivci – vodáci – vytvořili svérázný styl a neformální komunitu blízkou trampskému hnutí i turistice.

Vodácké turistické putování dnes Každoročně mnohatisícová návštěvnost našich řek jednoznačně vypovídá o oblibě vodní turistiky, jejíž tradice sahá až do počátku dvacátého století. Je to i forma rekreace velmi atraktivní a dobře dostupná pro většinu populace. Přírodní prostředí (voda, sluneční záření, klimatické změny) má výrazný rekreační efekt. České řeky jsou určeny spíše pro rodinné a nenáročné formy rekreace.

Vodní turistika Vodní turistiku tvoří tři složky : 1. Vlastní pohyb na vodě – technika jízdy, ovládání lodě 2. Kulturně poznávací činnost spojená s poznáním bezprostředního okolí řeky 3.Odborně–technické

dovednosti

pro

nejnutnější

opravy,zajištění

lodě,táboření,

vaření.

Vodní turistika je tradičně rozdělována na formy krátkodobé a dlouhodobé:

1. Krátkodobou formou rozumíme vodáckou akci nepřesahující rámec víkendu, resp. Dvou dnů. Obsahem bývá sjíždění takových vybraných úseků vodních toků, které mají optimální vodní stav a svou technickou náročností jsou přiměřené pro účastníky akce. Na území ČR jsou využívána období jarního tání sněhu, přívalových vod při průtržích či vysokého vodního stavu v potocích a říčkách při podzimním vypouštění rybníků. Je důležité mít připravenou náhradní variantu pro případ změny vodního stavu. Při krátkodobé formě mohou být sjety úseky s vyšším stupněm obtížnosti. Je nutné zajistit zdárný průběh akce a její bezpečnost. Na toky s vyšší obtížností je nevhodné vjíždět osamoceně. Při převrhnutí lodě nastává stav deprese a chybí loď, která by mohla poskytnout v případě potřeby pomoc.

2. Dlouhodobými formami vodní turistiky jsou vodácké akce převážně v době dovolených a prázdnin, velmi často se jedná o rodinnou dovolenou. Jsou náročnější než formy krátkodobé při plánování a přípravě i při vlastní realizaci akce. Vyspělost účastníků v kanoistice bývá menší, jedná se o rekreanty či účastníky dětských putovních táborů. Tábořiště a kempy bývají v letních měsících přeplněná, vznikají potíže v dopravě a v zásobování, někdy i při vlastní plavbě. Zajištění ubytování, dopravy, stravy apod. v době soustředěného rekreačního provozu vyžaduje dlouhodobější plánování, zahrnuje organizační zajištění tábora či dovolené a bezpodmínečně vyžaduje – vhodný výběr řeky, rámcový program vybudovaný na základě zkušeností, u putovního tábora výběr účastníků (plavci) a vedoucích (odborná licence), materiální zajištění.

Vodní turistika zahrnuje vedle ovládání lodě a znalosti záběrů také: Táboření Při putovních akcích využíváme kempů a tábořišť v okolí řeky. Volné táboření je ve střední Evropě natolik omezeno vyhláškami, že je nepovažujeme za reálné (na rozdíl od skandinávských zemí). Při plánování akce s početnější skupinou je vhodné táboření předem objednat. Je nutné zajistit ostrahu či uložení materiálu před zcizením. Stravování: Při vodní turistice se klade hlavní důraz na snídaně a večeře. Na dobu jízdy je nutné připravit jednu nebo více menších svačin, sestávající z trvanlivých potravin. Pitný režim by měl odpovídat celodennímu fyzickému výkonu, pobytu na vzduchu a slunci. Hlavním jídlem bývá večeře buď jako součást programu uvařená vlastními prostředky nebo jako stravování v restauracích. U dětských vodáckých táborů se stravování organizuje společně, odpovídá tomu i vybavení na vaření a způsob zásobování (nutno zajistit předem). Režim plavby a vedení akce Organizace plavby vychází z všeobecných zásad pro vodácké akce. Při dětských táborech je nutné dbát na specifika a věkové zvláštnosti účastníků. Časová kalkulace proto vychází z cestovní rychlosti (spád řeky, vodní stav, rychlost proudu, překážky, počasí, směr a síla větru, velikost a vyspělost skupiny, typy lodí) tu nelze přesně určit – na tekoucí vodě se může pohybovat od 4 do 12 km za hodinu. Maximální pobyt na řece i s přestávkami předpokládáme v rozmezí 8:30 – 17:00 hodin. Je nutné počítat s časovou rezervou (úraz, opravy, poznávací činnost apod.). Použitá literatura : Milan Bílý a kol. Kanoistika. Praha: Grada Publishing Petr Ptáček Bezpečně na tekoucí vodě. Ústí nad Labem: Alois international

.

Typy lodí, na kterých se provádí vodní turistika i další aktivity na vodě První informace o vybraných typech lodí:

Rodinná třímístná kanoe s vysokým výtlakem a velkým prostorem pro zavazadla. Kanoe je vhodná pro krátké i dlouhé výlety po našich řekách.

Tradiční, dobře a snadno ovladatelný kajak. Velice oblíbený pro svou univerzálnost a rychlost.

Dvoumístný kajak, stabilní a prostorný s komfortními sedačky a jednou vodotěsnou komorou v zadní části kajaku. Rodinná turistická loď s optimálními parametry, které ho řadí do nejpopulárnější kategorie turistických kajaků pro všechny.

Baraka je nafukovací kanoe vhodná jak na divokou vodu, tak na turistické putování po našich řekách.

Podrobnější informace

Kanoe Kánoe užívali původně Indiáni. Původní kánoe byly tvořeny vydlabaným kmenem stromu (monoxyl). Později bývaly stavěny i např. z březové kůry a v počátcích vodní turistiky se používaly dřevěné - s kostrou z latí a příčných ohýbaných žeber potažených dýhami a nalakovaným plátnem. V moderní době se používají kánoe ze skelného laminátu a nověji i z odolnějších materiálů plastu. Obecně se dělí kanoe na otevřené a zavřené. Zavřené mají shora palubu s otvory pro posádku, které se uzavírají krycí zástěrou neboli šprickou - nutnou zejména na divoké vodě. Otevřené kánoe bývají vyztuženy příčnými tyčemi, případně i střední podélnou, která - je-li vně trupu, bývá nazývána kýlem, i když slouží jen k udržení přímého směru plavby - zejména u kanoí jezerních. Pokud mají kanoe podélnou výztuhu uvnitř lodě, mívají dno ploché a jsou kratší, aby byly jako lodě říční obratnější. Standardní kánoe bývají vybaveny dvěma lavičkami (sedačkami), buď připevněnými, nebo volně vyjímatelnými prkénky zavěšenými zevnitř k bokům kánoe. Obvyklým vybavením otevřených kanoí jsou vzduchové komory proti potopení umístěné v přídi a na zádi. Pokud má kanoe sedačku jen jednu a je i jinak svou konstrukcí stavěna jen pro jednu osobu, nazývá se singlkanoí, zkráceně singlem. Specialitou Severní Ameriky je singlkanoe na divokou vodu - sice otevřená, ale kromě místa pro kanoistu zcela vyplněná nafukovacími vaky. Obvyklým vybavením kánoe jsou pádla a u turistické lodi vodotěsný barel nebo vak pro přepravované věci. Praktickým doplňkem jsou šňůry na špičkách lodě a houbička pro vysušování vnitřku. Jiné dělení je na kanoe pevné a nafukovací. Pevné mají konstrukci popsanou výše, nafukovací mohou být bez odtoku horem nateklé vody, nebo s odtokem - buď rukávovitým otvorem v zádi, nebo mezerou mezi dnem a nosnými bočními válci (stejně jako u velkých nafukovacích člunů - raftů). V současné době se vyrábějí nafukovací kanoe z vysoce kvalitních pogumovaných textilií, které dovolí vnitřní tlak vzduchu tak velký, že se loď i na divoké vodě chová jako pevná - tj. bez podélných průhybů a příčného kroucení.

Plavba na kánoi Dvojčlennou posádku kánoe tvoří vzadu sedící kormidelník, a vpředu sedící takzvaný háček. Ve sportovních kánoích posádka klečí. Loď pohánějí pádlováním oba, zvláště háček, zatímco především kormidelník ovládá polohou a pohybem pádla směr plavby. Kormidelník je vedoucím posádky - vztah kormidelníka a háčka je zejména ve starší kanoistické tradici významným prvkem dotvářejícím atmosféru kanoistické komunity. Má-li loď jednočlennou posádku, vykonává tato osoba činnost kormidelníka a místo háčka je neobsazené. Veze-li loď třetího člověka, takzvaného „porcelána“, ten se na ovládání a pohonu lodi přímo nepodílí. Loď je při plavbě poměrně labilní, takže nezkušeným plavcům se často převrátí. Takovému jevu se říká „cvaknout se“ nebo „udělat se“. Zvláště náročným a zábavným prvkem bývá sjíždění propustí (šlajsen), z nichž mnohé jsou vítaným pozůstatkem voroplavby a některé jsou pro kanoistiku upraveny nově, a sjíždění peřejí – neklidných a prudkých úseků řek, kde je třeba projíždět zákrutami (meandry) vodního toku a mezi kameny čnícími pod hladinou i nad ni. Méně oblíbená je jízda po téměř stojící vodě v nádržích přehrad a jezů, takové plavební podmínky vodáci nazývají „olej“ či spíše“ volej“.

Kajak Kajak je malé obvykle pádlem poháněné plavidlo původem ze severských oblastí. Eskymáci je používali k lovu a dopravě. K pohánění kajaku se používá kajakářské pádlo - tzv. dvojpádlo. V kajaku se sedí. Uzavřený kajak se používá i k sjíždění obtížně splavných toků a v některých sportovních disciplínách.

Typy kajaků Mořský kajak Mořský kajak je obvykle dlouhý přibližně 5 metrů, úzký a rychlý. Je stabilní a snadno projíždí vlnami. U uzavřených typů se používá „špricka“. Často umožňuje uložení zavazadel ve vodotěsných komorách. Na rozdíl od kajaků na divokou vodu se používá i verze pro 2-3 osoby.

Kajaky na divokou vodu Kajaky na divokou vodu se obvykle vyrábějí z plastu, který odolává prasknutí i oděru. Jsou vždy uzavřené. Kajaky jsou kratší, od 2 do 3 metrů délky. Dno je ploché, nebo oblé. Výtlak mají 100 až 300 litrů. Vnější tvar umožňuje velmi dobrou manévrovatelnost, snadno se eskymuje. Nedosahují velkých rychlostí.

Creek kajak Kajak „creekovka“ je kajak určený pro sjíždění toků s velkým spádem, často i s vodopády. Je pevnější, má velký výtlak, oblé špičky, podélný profil ve tvaru širokého U. Důležitá je bezpečnost.

Rodeo kajak Rodeo kajak (freestyle kajak) je kajak určený pro ježdění na jednom místě, vlně nebo válci. Umožňuje dělat akrobatické figury, je velmi obratný Má ploché dno, je velmi krátký (i 2 metry), výtlak je soustředěn kolem límce, není pohodlný - má velmi málo místa pro nohy.

Playboat kajak Playboat spojuje vlastnosti creek kajaku a rodeo kajaku. Je určen pro bezpečné sjíždění divokých řek, zachovává si hravost.

Slalomový kajak Je určen pro slalom na divoké vodě. Kajaky jsou velmi ploché, obratné a rychlé.

Sjezdový kajak Sjezdový kajak je určen rychlý sjezd divoké vody. Kajaky jsou lehké, dlouhé, rychlé a méně obratné.

Rychlostní kajak Používá se na klidné vodě nebo mírně tekoucí. Rychlostní kajak je sportovní náčiní používané v olympijském sportu nazývaném rychlostní kanoistika. Kajaky jsou jednomístné, dvojmístné a čtyřmístné. Jsou velmi vratké a je obtížné se na nich udržet, primárně jsou určeny na dosažení maximální rychlosti na klidné vodě pomocí pádla a vlastní síly.

Raft Raft je ploché široké gumové nafukovací plavidlo používané především pro expediční a komerční vodáctví (resp. rafting). Obvykle je 4 - 6 místné. Používá se při sjíždění divokých řek, pro což je předurčeno především pro svojí stabilitu, která je dána příčným profilem lodi.

Tato vlastnost raftu je však často přeceňována a zejména začátečníci trpí mylnou představou, že člun je naprosto bezpečný i na divoké vodě vysoké obtížnosti. Právě zde však dochází k těžkým úrazům a utonutím - jednak pro moment překvapení při převrácení a jednak pro nastalou nepřehlednost situace, kdy se ve vodě (obvykle velmi studené) ocitne víc osob najednou. Je proto nezbytně nutné na těžší vodu vyjíždět buď se školeným průvodcem, nebo alespoň s jedním či dvěma zkušenými vodáky. Začátečníky je vždy třeba před jízdou proškolit jak v ovládání raftu, tak v chování po případném zvrhnutí. Dále pak jsou pramice, vory apod.

Konstrukce lodí TVARY SOUČASNÝCH LODÍ

Na každou loď je možno se dívat ze tří úhlů – z profilu, zespoda a v řezu. V podélném profilu můžeme sledovat především zakřivení kýlové linie, hloubku a celkovou délku kanoe nebo kajaku. Při pohledu na dno můžeme vysledovat tvar a délku čáry ponoru, celkovou šířku a její rozložení podél trupu lodi (souměrnost). V řezu vynikne kromě šířky především tvarování dna a boků lodi. V dále uvedených zákonitostech nebudu rozlišovat mezi kajakem a kanoí, protože vliv tvarů na vlastnosti plavidla je v zásadě stejný pro obě kategorie. Je třeba ještě rozumět těmto pojmům: počáteční (primární) stabilita znamená stabilitu lodi v klidu na rovné hladině, tedy její tendenci buď setrvat v rovnovážné poloze nebo se do ní vrátit. Konečná stabilita (sekundární) je stabilita lodi nakloněné na bok. Bod zlomu je takový náklon, při němž dochází k výrazné změně stability. Směrová stabilita je tendence lodi držet při jízdě přímý směr. DÉLKA Délka lodi má největší vliv na to, kolik se do ní vejde nákladu (u kanoí přibližně platí, že střední polovina lodi poskytuje 75% jejího výtlaku, u kajaků to bývá méně). Vliv délky na jízdní vlastnosti je třeba posuzovat ve vztahu k šířce lodi. Čím delší je čára ponoru a čím užší je ponořená část, tím rychleji loď pojede a snáze bude udržovat přímý směr. Tento fakt souvisí jednak s vlnovým odporem, daným délkou lodí vytvořené vlny a frikčním odporem, daným plochou ponořené části, vlnový odpor závisí na poměru vlnové délky a délky plavidla a vlnová délka na rychlosti (zbytečně složitá teorie). Zjednodušeně se dá říci, že delší loď bude mít při stejné rychlosti menší vlnový odpor než loď krátká.

ŠÍŘKA Šířka se udává buď jako maximální nebo na čáře ponoru. Loď plující na klidné vodě při svém pohybu rozráží hladinu a jako klín tlačí vodu na povrchu do stran a dolů. Čím širší loď, tím větší je třeba energie na „rozehnání“ vody a tu samozřejmě dodáváme pádlováním. Dynamické a tlakové poměry při obtékání dna lodi jsou poměrně složité. Kanoe mívají většinou souměrné trupy, některé, zvláště ty určené na rovnou vodu, bývají mírně asymetrické, většinou s mohutnější přídí. U cestovních kajaků nejsou asymetrické trupy nikterak vzácné a převládají spíše širší zádě. HLOUBKA Hloubka se u kanoí měří nejčastěji v jejich středu, kde bývají nejnižší, od horního okraje bortu (límce) k nejhlubšímu bodu dna. Někdy se měří též od nejvyššího bodu špiček na dno, tento údaj však nemůže vypovídat o tom jak hodně nebo málo je loď náchylná k nabírání vody ve vlnách. Pro tuto informaci je nejdůležitější volná výška, tj. vzdálenost od hladiny k hornímu okraji bortu. Tento údaj vypovídá též nejlépe o náchylnosti na boční vítr a zalévání ve vlnách (to však hodně souvisí i s délkou lodi – dlouhá loď se zatápí při průjezdu vlnou více než stejně vysoká loď krátká „boří se“). TVAROVÁNÍ DNA A BOKŮ Tvary lodi v příčném řezu mají vliv především na stabilitu, ale také na rychlost, točivost a přípustný objem nákladu. Zde jsou základní tvary řezů: oblý (kulatý) – má nejmenší ponořenou plochu, ale díky největší vratkosti by se hodil snad jen pro závodní lodě plochý – největší ponořená plocha, zato ale velký výtlak, počáteční stabilita a nejlepší točivost ostrý (V-řez) – ponořená plocha roste rychle s tíhou nákladu, ostrý V profil má vynikající konečnou stabilitu, zato však nejhorší točivost. Tvary současných lodí jsou kompromisem uvedených základních profilů. U kanoí se nejčastěji používá mírně eliptický tvar, jako kompromis mezi plochým a kulatým dnem vhodný především pro proudící vody. Toto tvarování navíc značně zpevňuje trup a hodí se proto především pro lehké kompozitové konstrukce. Mírně zaoblené dno (mělký oblouk) má velmi dobrou počáteční a dostatečnou konečnou stabilitu, chová se dobře ve vlnách, kdy má tendenci spíše udržovat vodorovnou polohu. Oproti tomu kombinace plochého a ostrého dna (mělké V) je vynikající na klidné vody – ostřeji krájí hladinu a má proto lepší směrovou stabilitu a dobře jede vpřed. Přestože počáteční stabilita je horší než u dna oblého, s větší tíhou nákladu rychle vzrůstá. Konečná stabilita je velmi dobrá, točivost malá. Tento tvar se častěji prosazuje u cestovních kajaků. U moderních kanoí se vyskytují nejen kombinace zmíněných základních tvarů, ale jejich příčné řezy se tvarově mění podél osy lodi. Tak cestovní kajak nebo kanoe na klidnou vodu budou mít příď nejspíše tvaru ostrého V, zatímco střed lodi bude spíše plochý s mírně se rozevírajícími boky. Oproti tomu kanoe konstruovaná na překonávání peřejí bude mít tupé, ploché špičky a oblý střed s boky stočenými dovnitř.Tvarování špiček má souvislost s rozrážením hladiny : dlouhá a ostrá příď hladinu čistě „krájí“ a klade tak malý odpor, zatímco tupá a široká příď hladinu více čeří a brzdí tím loď v pohybu. O zádi, za níž se voda opět spojuje, platí totéž. Posledním důležitým prvkem ovlivňujícím vlastnosti lodí jsou hrany. Máme na mysli ty partie lodi, kde přechází dno v boky. Tento přechod může být buď pozvolný, zaoblený tzv. tupý hřbet nebo může být tvořen více či méně ostrým zlomem, tzv. hrana nebo ostrý hřbet. Lodě s hranou mívají lepší počáteční stabilitu, ale malou konečnou, mají výrazný bod zlomu. Pro lodě bez hrany platí opak. PODÉLNÝ PROFIL Při pohledu z boku zjistíme, že různé lodě jsou různě prohnuté. Prohnutí kýlové linie má velký vliv na jízdní vlastnosti lodi. Loď s naprosto rovným kýlem má vynikající směrovou stabilitu, ale nerada zatáčí. Loď se silně prohnutým kýlem se při každém záběru více točí než jede kupředu. Nejvhodnějším kompromisem pro turistickou loď bude tedy kýl částečně prohnutý ve špičkách – vhodná míra prohnutí závisí na tom, zda dáváte při své plavbě přednost snadné manévrovatelnosti nebo směrové stabilitě. VELIKOSTI Na mělké a klikaté české řeky je vhodnější kratší kanoe (cca 4–4,5 m). Její šíře (bývá nejčastěji kolem 80–90 cm) a hloubka (do vln by i při této délce měla být alespoň 35 cm) závisí především na tom, kolik nákladu a členů

posádky budete chtít vozit. Tvar dna by měl být, díky spíše mírně peřejnatému a úzkému charakteru některých našich řek, mírně zaoblený. Do uvedené charakteristiky ne náhodou spadá většina u nás tak oblíbených Vyder, Vertexek a pod. Na řeky klidnější a na křižování mnohých přehrad, které svázaly naše řeky, by se hodily spíše kanoe delší (4,5–5 m) s méně zaobleným kýlem a dnem spíše plochým nebo mírným V. S větší délkou souvisí i větší kapacita na náklad, proto jsou takové kanoe vhodnější na delší cesty. Kanoe delší než 5 m jsou v našich podmínkách neobvyklé. Hodí se spíše do divočiny nebo tam, kde potřebujete přepravovat velké náklady na velké vzdálenosti. Vnitrozemské a mořské kajaky jsou si rozměrově velmi podobné – délky se pohybují v rozmezí cca 4,2–5,2 metrů, šířky kolem 55–70 cm, dvoumístné 70–80 cm. Protože kajaky jsou (s výjimkou sit-on-topů) lodě zavřené, není jejich hloubka tak důležitým údajem, přesto však mořský kajak podle výšky ve špičkách většinou neomylně poznáte – u mořských kajaků bývají špičky výrazně zvednuté, úzké a ostré. To napomáhá snadnému průjezdu a udržování směru ve velkých vlnách. Jak mořské tak i vnitrozemské lodě, určené na rovné vodní plochy, mají prakticky naprosto rovný kýl. Točí proto velmi neochotně a na velkém poloměru. Dno těchto lodí je ve špičkách téměř výhradně tvaru ostrého V a uprostřed ploché pro zvýšení stability. Díky rozšiřujícím se bokům mají vynikající sekundární stabilitu a nejsnáze se zatáčejí nakloněné na bok. Kajaky, určené pro putování na řekách po proudící vodě, mají kýlovou linii více zakřivenou, bývají kratší a nižší. Vzdáleně připomínají závodní sjezdové lodě nebo dávné slalomky, jsou však mnohem stabilnější. Charakteristickým znakem cestovních kajaků je prostor pro náklad. Ten bývá buď oddělený od kokpitu a má v palubě vlastní otvory pro nakládání, nebo se pro nakládání používá otvor pro jezdce. Nakládání a hlavně vykládání oddělených komor je jednodušší a bezpečnější z hlediska uchování nákladu v suchu i při nedobrovolné koupeli. VYBAVENÍ TURISTICKÝCH KANOÍ Kanoe je plavidlo krásné především svou jednoduchostí. Proto napsat obecně něco o vybavení lze jen těžko. Asi jediným společným jmenovatelem všech typů kanoí by mělo být dobré zabezpečení proti potopení. Nejjednodušší a většinou i nejlevnější jsou nafukovací vaky, které se u krytých a polokrytých kanoí pouze vsunou do špiček a nafouknou. Do lodí otevřených je většinou třeba vaky připevnit šněrováním. Další variantou mohou být pevné vzduchové komory, ty se nemusí neustále dofukovat a udržovat (pokud se neprorazí – potom oprava nebývá úplně snadná), značně však zvyšují hmotnost lodi. Vliv výšky boků je zřejmý ,stejně tak jasný je vliv zakrytých špiček, které část vody odrazí (zase hodně záleží na výšce a tvaru). Jsou ještě další možnosti? Jistě, jednou z nich je, sice ne často, ale přece i u nás používaný zvýšený límec na odrážení zpředu cákající vody. Bývá jednoduše oddělitelný a tak jej nemusíte vozit na jezeře a demontáží snadno zabráníte i jeho pravděpodobné destrukci při dopravě. Další možností je zakrytí otvoru kanoe plachtou (tzv. šprickou). Existuje snad tisíc způsobů jejího upevnění a nemá cenu se jimi zde zabývat. VYBAVENÍ CESTOVNÍCH KAJAKŮ Má-li kajak být skutečným dopravním prostředkem, který vás odveze za dobrodružstvím do dalekých exotických zemí, měla by tomu odpovídat hlavně jeho výbava. Expediční kajakáři jsou dobrodruzi, kteří se neustále potýkají s nástrahami počasí a nebezpečím hlubokých neznámých vod. Začněme tedy povídáním o bezpečnostním vybavení. Jde-li o kajak určený pro plavbu do nechráněných vod (tj. moře a velká jezera), měl by na palubě mít kromě chytacích ok (samozřejmých u všech lodí, vždy na obou koncích) také bortovou šňůru – cca 5–6 mm silný provaz vedoucí podél okrajů paluby od jedné špičky ke druhé, a každých cca 60 cm připevněný k palubě s malou vůlí. Tato šňůra prokáže nedocenitelnou službu při nedobrovolné rozplavbě, záchraně tonoucího, při vlečení nebo třeba i při vylévání. Zabezpečení kajaku proti potopení zajistí většinou dobře utěsněné komory pro náklad, nejsou-li, je opět třeba mít nafukovací vaky nebo aspoň kombinaci nafukovacího vaku a loďáku. Dále je důležitá pohodlná sedačka se zádovou opěrkou a nastavitelné nožní opěrky. Bortové šňůry, kormidla a skegy (skeg je malá ploutvička na zádi, která funguje stejně jako kýl u plachetnic) jsou vhodné u kajaků určených spíše na nechráněné vody. SKLÁDACÍ LODĚ Skládací kajaky jsou kategorie sama pro sebe. Kromě obecných zákonů hydrodynamiky na ně neplatí snad žádná jiná pravidla zde uvedená. Skládací kajaky mají hlavně v německých zemích velmi bohatou tradici a dodnes spoustu příznivců. Byli to právě Němci na skládacích kajacích, kteří jako první začali sjíždět divoké alpské řeky. Dnes už skládací kajak na divoké vodě asi nepotkáte, ale při putování po klidných řekách je plavidlem velmi oblíbeným. Jeho největší předností je snadná přeprava. Skládací kajak je kostra ze dřeva, duralových trubek nebo plastových dílů – záleží na výrobci – kterou snadno a rychle složíte i rozložíte. Na složenou rámovou konstrukci

se navlékne nepromokavá látka, nánosovaná gumou, PVC nebo uretanem, nasadí se sedačka, připevní kormidlo a může se vyrazit. Složení a rozložení šikovnému cestovateli netrvá déle než několik desítek minut. Skládací kanoe existují také, jsou však v menšině, princip zůstává zachován. I tato plavidla musí být zajištěna proti potopení vaky. SIT-ON-TOP Plavidla, která se velmi podobají kajakům. Jezdec však nesedí uvnitř, ale, jak napovídá anglický název, na palubě. Nemá tedy nohy zaklesnuté v opěrkách na spodní straně límce, ale prostě jen „sedí nahoře“. Sit-on-topy se používají spíše na pobřežní rekreaci než na nějaké delší cesty. Někteří nadšenci je sice používají na expediční cesty do teplých krajin, ale v našich podmínkách nejsou pro cestování asi příliš vhodné. Jsou-li určeny i pro jízdu na obtížnější vodě, mají řešeno i uchycení kolen, aby vodák ve vlnách nepadal. Nejčastěji se používají široké popruhy a výstupky paluby pro oporu chodidel. MATERIÁLY POUŽÍVANÉ NA VÝROBU LODÍ DŘEVO Je nejstarším používaným materiálem, dnes je u kanoí spíše luxusem. Dnešní dřevěné kanoe jsou krásné a lehké. Jejich výroba, údržba a opravy jsou však velmi náročné na zručnost, pečlivost i materiál. Proto patří klasické dřevěné kanoe k nejdražším. Na výrobu kajaků se dnes již dřevo jako základní materiál nepoužívá. LAMINÁTY Laminát je u nás dosud asi nejrozšířenějším kompozitovým materiálem používaným k výrobě lodí. Kompozitové materiály vznikají prosycováním textilií organickými pryskyřicemi, nejčastěji polyesterovými nebo epoxydovými. Jako výztuže se používají nejčastěji skelné tkaniny, Kevlar – zlatavé syntetické vlákno s velkou pevností, dražší než sklo a uhlík (Carbon) – lehký, pevný a drahý. Navíc se pevnostní vlastnosti laminátů zlepšují různými sendvičovými materiály s pěnovou nebo voštinovou strukturou. Stěna lodi se tím výrazně zesílí a zpevní, bohužel za cenu ještě větší křehkosti a proto se do turistiky sendviče příliš neprosadily. Hlavními přednostmi skelného laminátu jsou relativně nízká hmotnost a cena při postačující pevnosti. Lze jej snadno opravit. Nevýhodou je křehkost (závisí na zpracování, celkové gramáži a skladbě výztuží – viz přehled lodí) POLYETYLENY Popularita turistických kanoí z polyetylenu u nás rychle roste i přes počáteční nedůvěru i některé omyly českých výrobců. Převážná většina PE lodí je vyráběna rotační technologií, pouze Prijon používá extruzní. Obě metody mají své výhody i nevýhody. PE je velmi houževnatý a pružný materiál, proto mají PE lodě mnohem větší životnost než laminátové, ale jsou těžší a dražší. Konstrukce lodí z PE využívá k zajištění dostatečné tuhosti různé výztuže nebo speciální tvarování paluby. Ke zpevnění se používají nejčastěji hliníkové trubky nebo dřevo. Někteří výrobci nabízejí též dvouplášťové kanoe, které se již více blíží sit-on-topům a svou hmotností předčí všechny ostatní modely. Ve snaze snížit hmotnost byly vyvinuty tzv. sendvičové PE s pěnovou střední vrstvou materiálu. Hmotnostní rozdíl je však nevýrazný a i ostatní parametry jsou víceméně srovnatelné, hlavní předností pěněných PE je to, že na rozdíl od jednovrstvých plavou. Nezanedbatelným kladem PE lodí je i jejich recyklovatelnost. Materiály na bázi ABS ABS je zkratka pro látky z nichž je tato hmota složena: Acryl – Butadien – Styrol. Používá se buď samostatně (u nás používá materiál ABS-PC pouze jediný výrobce – Železný) nebo v kombinaci s PUR a vinylem – sendvičové materiály s názvy např.: Royalex, R-light apod. jsou pružné, pevné, a mají tvarovou paměť. PUR jádro je z obou stran vyztuženo ABS folií, jejíž oděruvzdornost je zvýšena vinylovou „kůží“. Odolnost těchto materiálů je mnohem vyšší než u laminátů a jejich hmotnost nižší než u polyetylénu, cena vysoká. HLINÍK Hliník je velmi odolný materiál, nenáročný na údržbu, vhodný pro kanoe do divočiny. Prakticky nezničitelné hliníkové lodě mají v oblibě zvláště lovci a cestovatelé v severských zemích. Díky velké hmotnosti se tyto lodě nehodí na cesty, kde hrozí dlouhé obtížné přenášení.

Typy pádel KANOISTICKÁ PÁDLA Pro u nás nejběžnější vodní turistiku na zvolna proudících řekách s peřejnatými úseky se nejlépe hodí pádla pro něž se vžilo označení „turistická“. Dnes jsou to především pádla s listy z plastu a žerdí z duralu. Jsou odolná, relativně lehká a laciná. Technologie výroby, náročná na ruční práci, během několika posledních let vytlačila pádla ze dřeva do cenově vyšší a tedy, svým způsobem luxusní kategorie. Turistická pádla jsou robustní konstrukce, jejich list bývá 20–25 cm široký, souměrný obdélníkový se zaoblenými rohy, 4–5 mm silný. Poměr délky listu k jeho šířce bývá u slalomových pádel přibližně 2:1. hlavička bývá typicky tvaru T. Pro hlubší, klidné jezerní vody je vhodnější tzv. rychlostní typ. Ten má delší a užší list (poměr délka:šířka může být i 3:1) a často také hruškovitou hlavičku („palm– grip“), která je při dlouhých cestách příjemnější do ruky. KAJAKÁŘSKÁ PÁDLA Při rekreační jízdě na mírných vodách se používají klasicky tvarované symetrické listy mírně prohnuté pro zlepšení záběru. Sportovněji založení vodáci používají naopak většinou listy asymetrické, pro divokou vodu relativně široké a krátké (podobný poměr stran jako u kanoistických listů, záběrová plocha bývá však menší). Pro klidné vody se lépe hodí protáhlejší a užší listy (poměr délka/šířka bývá 3:1, u mořských pádel se může blížit až 5:1). Na divoké vodě jsou nejběžnější pádla okolo 200 cm jen výjimečně bývají kratší než 195 a delší než 205 cm. Pádla pro nafukovací, cestovní a mořské kajaky by měla být delší než 210 cm se mohou blížit až 250 cm. Délku ovlivňuje i styl pádlování – agresivní jezdec s vysokou frekvencí záběrů dá přednost kratšímu, zatímco pomalejší a spíše defenzivní kajakář by měl volit pádlo o několik centimetrů delší. Více viz tabulka.

Pootočení pádla - listy kajakářských pádel bývají většinou pootočeny o 45°– 80°, podle směru pootočení rozlišujeme mezi pádlem levým a pravým (u nás a ve východní Evropě používá pravé pádlo cca 30–35% vodáků, jinde ve světě méně a na americkém kontinentě jejich prodej nedosahuje ani 10% z celkového počtu). U pravého pádla svírá pravá ruka žerď pevně, zatímco levá se při každém záběru přetáčí. Pravá ruka je tedy řídící. U levého pádla platí analogicky, že se ovládá levou rukou a pravá přetáčí. Pro rekreační kajaky a v komerčním sektoru se často používají pádla s rovnoběžnými (nepootočenými) listy. Technika pádlování s „nulovým“ pádlem je jednodušší, hlavně pro začátečníky.

RYCHLÉ URČENÍ DÉLKY KAJAKÁŘSKÉHO PÁDLA Pádlo zdvihneme horizontálně těsně nad hlavu a uchopíme tak, aby paže v loktech svíraly úhel 90°. Tabulka určuje vzdálenost malíkové hrany rukou od začátku (rozšíření) listů: Určení Vzdálenost listu od ruky • pro freestyle • pro WW a extrém • pro rekreační jízdu • rychlostní jízdu a moře

• 5–10 cm • 10–15 cm • 15–20 cm • 20 cm a více

Určení

Kajak

• rekreační jízda na klidné vodě

• protáhlé oválné listy šíře do 20 cm, • tradiční pádlo s protáhlým, užším délka pádla cca 200–220 cm, úhel listem, délka „k bradě” (+/- 5 cm) 0°–85°

• sportovní jízda po vodních plochách, maratony, moře • rekreační divoká voda

• rychlostní asymetrické listy šíře cca • asymetrický nebo lichoběžníkový 15 cm, celk. délka 210–240 cm list, vhodná lomená žerď, 150–170 (podle typu kajaku), úhel 30°–60°, cm (k nosu) vhodná ergo žerď • slalomový typ, délky 200–205 cm, • turistické pádlo s běžným listem, úhel 45°–80° délka „do výše ramen”

• freestyle a extrém

• krátký asymetrický list, pro FS šíře 15–20 cm, EX i širší, délka do 200 cm, úhel 0°–45° • krátké a lehké s malými listy, délka podle typu lodi a výšky dítěte, zúžená žerď, úhel 0°–45°

• dětské

• rafting

Kánoe

• slalomový typ, zesílená konstrukce, široký a kratší list, délka do 150 cm

• malé, lehké a krátké, délka podle výše sezení a vzrůstu dítěte (orientační určení délky viz výše), zúžená žerď • klasický list, délka 150–170 cm, pro závodní rafting prohnutý list, řídící pádlo s prodlouženým listem a zesílenou žerdí, délka 170–180 cm

Vybavení na vodu Plovací vesta Pomáhá při plavání jak na jezeru uprostřed vln, tak na divoké vodě, navíc chrání při nárazu na kameny, hřeje a zlepšuje podvědomě psychiku vodáka v obtížné situaci. Pro mládež a děti je povinná na jakékoliv vodě. Nezbytná je na rozlehlejší vodní plochy, kde doplavat ke břehu může trvat i hodinu a určitě pro řeky nad WW II. Budeme-li ji vozit s sebou stále, nic se nestane. Od roku 1997 podléhají vesty povinnému schvalování a měly by odpovídat evropské normě buď EN 393 nebo 395. Vesta by měla mít nosnost alespoň 4 kg pro děti a 6kg pro dospělé. Pro běžnou turistiku na řekách postačuje vesta, která dobře drží na těle, nebrání pohybu a nevysouvá se při plavání nad hlavu. Není na škodu, má-li více upínacích či seřizovacích prvků než jeden. Do kajaku je lepší vesta kratší, pro kánoe a rafty může být delší. Vhodnější jsou barvy, které jsou ve vodě lépe vidět, hlavně u dětí. Tkanina z níž je vesta ušita musí rychle schnout a nesmí v ní voda zůstávat, jinak by se z plovací vesty stala „kotva”. U raftingu není na škodu ani límec, který dopomáhá lidem s minimální znalostí plavání v divoké vodě k držení hlavy nad vodou. Vhodný je límec i u dětských vest. Helma Chrání hlavu vodákovu před nárazy o kameny a větve nad vodou. Pro začínajícího vodáka postačuje lehčí helma bez chrániče dolní části obličeje. Může být buď se seřiditelným vnitřkem nebo na míru. Skořepina bývá z různých forem laminátu nebo z termoplastu. Vnitřek pak raději z měkkého nenasákavého materiálu. Helma je uchycena na hlavě pomocí popruhu s přezkou pod bradou. Šňůra versus házecí pytlík Vodák potřebuje neustále něco přivazovat, k tomu používá tkaničky, provázky, prádelní druhu. „Házečka” by měla naproti tomu sloužit kamaráda nebo vyprošťování materiálu. Než na vlek, vzpomeňme si, že je to lano, na němž náš život. Házecí pytlík je vyroben alespoň zčásti z dně je kousek nenasákavého materiálu, aby

připevňovat a navazovat a šňůry nebo lana všeho výhradně k záchraně přivážeme házečkou loď by zanedlouho mohl viset nánosované tkaniny, na plaval na hladině a 15 až 25 m plovoucího lana. V případě potřeby uchopíme vyčnívající konec lana a pytlík hodíme kamarádovi. Nejprve na něj pokřikujeme, aby zaregistroval naši snahu. Pokud se trefíme, tonoucí se chytne lana, drží jej pevně na prsou v leže na zádech a my ho táhneme ke břehu. Špricka, šprajda či krycí zástěra Slouží k zabránění vnikání vody do lodi největším otvorem v palubě. U otvorů ve dně je nutno použít jiný způsob. U otevřených lodí se používá špricka z nánosované

tkaniny, ve středu vyztužená, aby voda stékala a nedělala uprostřed „lavór”, a uchycená k límci lodě gumovým lanem nebo lankem. Vlastní komíny bývají pevně našity a je nutno při zvrhnutí z nich vypadnout. Známá legrace, kdy řekou plavou dva vodáci spojení špricdekou, ze které se nemohou vymotat, přestane být legrací, namotají-li se na překážku. U některých velkých špricek je gumový či plastový límec a na něj je uchycena klasická malá šprajda, která při opuštění lodě zůstává na těle a nebrání v pohybu. Na kajacích a singlkánoích se používá špricka menší a jednodušší z nánosovaného materiálu nebo z neoprenu. Neoprenová je dražší, náročnější na zacházení a údržbu, zato je v lodi více sucho. U samovylévacích nafukovacích lodí se špricka nepoužívá. Zabezpečení lodí proti potopení Laminát ani polyetylen neplave. Proto se z různých folií či nánosovaných materiálů vyrábí nafukovací vaky ve vhodných tvarech pro všechny lodě. Musí pasovat a být dobře upevněny, aby v případě zvrhnutí lodě nezůstaly na hladině jen vaky a loď nešla ke dnu. To platí i pro jezera, kde je hluboko a loď se na dně špatně hledá. Lodní pytel Při vícedenním putování se již vyplatí vozit s sebou lodní pytel. Velikost je daná tím, jaké zbytečnosti a potřebnosti s sebou vozíme. Loďák může mít od 5 do 100 l, větší loďáky jsou vybaveny popruhy na přenášení od nádraží nebo přes jez. Pytle jsou svařeny z nepromokavých a u větších pak i z oděruvzdorných materiálů. Tvary lodních vaků či vodotěsných tašek jsou různé a můžeme je použít nejen na vodu, ale ty menší i třeba na spacák. Dále se používají vodotěsné konve a soudky. Jejich nevýhodou je, že se pletou ve sklepě, nejsou-li v nich zrovna naloženy švestky. Jsou vodáci, kteří bagáž do lodi jen tak nahází. Je lépe vše přivázat, v případě zvrhnutí pak lovíme jen jednu věc. CO S SEBOU? Na delších cestách s sebou vodák musí vozit poměrně mnoho věcí. Prostor v lodi je omezený, a tak než odpovíme na otázku „Co s sebou?“, zamyslíme se krátce, jak náklad v lodi uložit. Měl by být vždy umístěn tak, aby se nezměnily jízdní vlastnosti lodě, tj. nejtěžší věci k těžišti a podle váhových rozdílů posádky u deblkánoe. U kajaku platí podobné pravidlo. Lodní pytel vhodného tvaru většinou ukládáme do zadního prostoru. Nejtěžší vybavení opět nejblíže k těžišti. Na často používané věci, jako peníze, pláštěnka a podobně je vhodné mít při ruce ještě jeden menší loďák, který je u kajaku vpředu a u kánoe u rukou zadáka. Samozřejmě opět přivázán. Úplně zvlášť, a také při ruce, by měla být lékárna. Správné naložení expediční lodi je umění. Náš obrázek napoví více.

VNITROZEMSKÁ VODA Nafukovací vaky proti potopení Mohou být z PVC nebo PUR folie, jsou levnější, jejich životnost je nižší a jsou náchylnější k propíchnutí. V zimě tvrdnou a mohou se při manipulaci poškodit. Stále více se používají vaky z nánosované textilie s různými výsuvnými či šroubovacími ventily. Jsou sice dražší, ale jejich odolnost je výrazně vyšší. Navíc se dají opatřit očky pro přivázání do lodi. To je v podstatě nutnost u otevřených kánoí pro divokou vodu, kde se jiné než textilní vaky používají výjimečně.

Házecí pytlík – pro všechny akce. Široké užití pro záchranu a vyprošťování. Délky od 10 do 25 m plovacího lana, u otevřených kánoí lze délku upravit až na 35 m, aby při převržení lodi šlo doplavat s druhým koncem lana až na břeh. Házečku lze mít ve vestě, uvnitř na spodní straně paluby lodi nebo na opasku „django” systému. Vhodné je občas kontrolovat lano i obal a udržovat je v pořádku. Nůž – divoká voda, rafting. Je třeba vždy, pracuje-li se s lany. Průvodce raftového člunu a vodáci sjíždějící extrémní toky by jím měli být vybaveni vždy. Jsou případy, kdy je nutno lano uříznout velmi rychle. Vhodný je zavírací speciál nebo raftový nůž.

Píšťalka – pro všechny akce. Snadná signalizace v místech, kde se nelze jinak domluvit. Picí vaky, lahve – všechny druhy akcí. Zvláště v místech, kde je problém s pitnou vodou. Na expedici, kdy celý den jedeme v lodi a nemáme možnost si sundat špricku a napít se z lahve, není od věci vak umístěný např. v zadní kapse plovací vesty, ze kterého se napijeme pohodlně jen skousnutím ventilu. Nedodržováním pitného režimu oslabuje tělo fyzicky i psychicky.

Nouzový balíček – pro všechny typy akcí. V podstatě je to stará známá „kápézetka”. Měl by v ní být nožík, zapalovač, baterka, na expedici případně mapka, kompas, háčky na ryby, igelitová folie a vše co dopomůže k přežití. Opravovací soupravy – pro všechny druhy akcí. Podle toho jaké máme vybavení, potřebujeme opravárenský materiál na loď, vestu, pádlo, oblečení. V expedičních podmínkách je to nezbytností. Kousek sklotextilu a pryskyřice, tavné lepidlo, PE tyčinka, lepidlo na neopren, spousta lepící pásky, PVC, nit, jehla a další. Baterka – pro všechny akce. Nejlépe vodotěsná, barevná pro signalizaci, malá a lehká. Lékárnička – pro všechny typy jízdy po vodě. K minimálnímu vybavení patří záchranná alu folie proti podchlazení, obvazové balíčky, trojcípý šátek, mulový obvaz, škrtidlo, elastický obvaz, lepicí obvaz a leukoplast, náplasti a desinfekce, případně základní antipyretikum a antibiotikum na rány. Dodává se i ve vodotěsném balení, doporučujeme občas vyvětrat a sledovat expirační dobu. Na další vybavení pro první pomoc přijdete jistě sami nebo si necháte poradit v lékárnách a určíte co je třeba. Ochrana proti chladu – pro všechny druhy akcí, je-li chladno. Neopren, suchý oblek, suchá bunda, včetně spodního termoprádla, chňapky na pádlo, rukavice, neoprenová čepička, ponožky, boty, nátepníky a další. Karabiny – pro všechny druhy plavby. Zavírací karabina bez pojistky – praktická, relativně levná a lze ji otevřít i zmrzlými prsty. Použijeme ji k upoutání, k instalaci kladkostroje, upevnění házečky za strom, loďáku do lodi a podobně. Druhým typem je karabina na pádlo, která se liší širokým otvíráním. Karabiny s pojistkou se na vodě nepoužívají, ale jedna na náročné expedici není na škodu. Pásková (lanová) smyčka – repšňůra – divoká voda. Nechá se s ní bleskově připevnit lano na strom, skálu nebo připevnit kladkostroj pro vytahování jezdce či lodě. Jako náhradu lze použít i hopšňůru. Rolny a kladky – pro divokou vodu a expedice. Pro sestrojení kladkostroje jsou lepší než karabina díky menšímu tření. Dejte pozor, aby byly otevírací z jedné strany, aby bylo možno použít k sestrojení kladkostroje házečky, která nemá volné konce lana. Hopšňůra – „Cowstail” – pro divokou vodu. Popruh uchycený na zadním oku plovací vesty a vpředu zavěšený karabinou na poutku. Užívá se jen na vestách s integrovanými popruhy. V nepoužívaném stavu visí šňůra na těle tak, aby nevadila při pádlování a nemohla se chytit za větev či skálu. Je vždy při ruce i když měníte lodě, rozšiřuje možnosti záchrany (též při pomoci z válce ze břehu) a lze ji užít i pro samozáchranu či jako „repšňůru“. Ale pozor, hrudní popruh musí být vybaven bezpečnostní přezkou! Použití je nutné trénovat! Zásadně se nepoužívá pro vlečení čehokoli na vodě. Záchranný systém na lodi – pro divokou vodu. Lano délky 1–2 m s karabinou pro záchranu plavce nebo materiálu, pevně uchycené na lodi. Musí jít rychle uvolnit v případě nebezpečí i pokud je v tahu. Používání tohoto systému je nutno často trénovat, aby záchrana byla bezpečná. Signalizační potřeby – moře, vodní plochy i divoká voda. Na moři, ztratím-li se musím o sobě dát vědět. Nutnost přerušení plavby v soutěsce a přivolání pomoci, to vše jsou problémy,

kdy je třeba vyslat signál a situaci řešit. Lze užít vysílačky, zbraně a pyrotechnické pomůcky. Z optických prostředků jsou vhodné signální rakety nebo stroboskopy. Jejich význam je následující: červená – nouze, SOS; zelená – odvolání poplachu; bílá – „Tady jsem“. Dále lze signalizovat ohněm, kouřem, zrcátkem, píšťalkou, trubkou do mlhy atp. Náhradní pádlo – pro všechny druhy akcí. Lépe skládací, alespoň jedno od každého typu ve skupině jako minimum. Při vícedenních akcích raději více. Hák na pádlo – pro divokou vodu ale i jinde. Pomůže k dosažení jinak nedosažitelného, prodlužuje pádlo a lze jím vyprostit vzpříčenou loď, zachytit jezdce pod vodou atp. Nainstaluje se na list pádla (K1) utažením šroubu a je přes očko jištěn karabinou s lanem. Použití pro vyproštění člověka jen v nejvyšší nouzi, neboť může dojít ke zranění. MOŘE A VELKÉ VODNÍ PLOCHY Pumpa pro vypumpovávání vody z lodi – i divoká voda. Ešusem nebo houbou lze dobře vybrat vodu na klidné hladině. Při vyplavání např. na moři a následném nastoupení bez možnosti vylití na břehu je velmi vhodné použití pumpy. Nejjednodušší řešení je ruční nebo nožní pumpa. Použít ji lze i při nandané špricdece. Plovák na pádlo. Měl by být uložen v lodi u ruky. V případě potřeby jej navléknete na list pádla a nafouknete ústy nebo plynovou patronou. Pomůže při eskymování, pádlo plave a pomáhá při plavání. Odtahovací lano. Nemůže-li zraněný nebo vyčerpaný jezdec sám dosáhnout břehu, je třeba přivázat na jeho příď lano a odtáhnout. Používá se tenké plovoucí lano min. délky 12–15 m na bezpečnostním opasku. V nouzi postačuje házečka. Na vlečné lodi musí být lano uchyceno tak, aby jej bylo možno rychle uvolnit v případě nebezpečí ve vlnách atp. Vlečná kotva. Při přestávce na moři ve vlnách je prima pomocí. Je to něco jako deštník s dírou ve vrchlíku. Chrání před odnesením vlnami a větrem (nikoliv proudem). Lano je dlouhé asi 10 m, kotva je lehká, odolná k slané vodě a vybavená plovákem (nafukovacím vakem). Palubní nebo obvodové lano – mořské kajaky a rafty. Je vedeno po obvodu lodi kolem dokola. Lze jej použít pro jednotlivé záchranné techniky na vodní ploše, pro zavěšení mnoha věcí, plovoucí vodák se jej může držet a lépe se orientovat. Lze jej využít k držení lodě i v místech s obtížným vystupováním a nastupováním. Ve slané vodě lano dosti trpí, je třeba jej občas vyměnit. Šňůra na pádlo. Aby se pádlo neztratilo a při zvrhnutí neuplavalo, je vybaveno na žerdi kouskem tenké šňůry přivázané k lodi. Využije se i při čtení z mapy, záchranné akci a podobně, vždy když jsou potřeba obě ruce volné. Reflexní popruhy a samolepky. Zlepšují viditelnost ve tmě, užívají se na lodi, na pádle a na oblečení. Zvláště vhodné na vodách s čilým provozem. Radiostanice – na moře a expedice. Menší zařízení u kterých není třeba licence o výkonu cca do 500 mW s dosahem od 500 do 5000 m. V úzkých soutěskách je jeho užití problematické, ale doporučuje se pro plavbu na velkých jezerech a na moři. Výkonnější vysílačky jsou čistě expediční záležitostí.

Zdroje: internetové odkazy: www.padlo.cz (6/2008) www.svetoutdooru.cz (6/2008) www.malypruvodce.cz (6/2008)

přednášky: Vodácký kurz 2008

Bezpečnost při vodní turistice - stručně hlavní obecné zásady, povinné vybavení na kurz vodní turistiky, záchranu u jezů Bezpečnost na tekoucí vodě a zásady, kterých bychom se měli držet Objektivní příčiny nebezpečí -

mít dostatek informací o terénu (vodním i okolním) v němž chceme výpravu podniknout

-

znát všechny překážky plynulé plavby (přírodní i umělé) a jsme připraveni na jejich nenadálý výskyt

-

dostatečná vybavenost na nastávající podmínky

Subjektivní příčiny nebezpečí -

Technická zdatnost všech členů výpravy má odpovídat obtížnosti sjížděného úseku

-

Schopnost být připraven zvládnout případnou nehodu (použít správně záchranné prostředky, použít prvky sebezáchrany, plavat správně v tekoucí vodě,...)

-

Naše fyzická výkonnost má být v takovém MOMENTÁLNÍM stavu, abychom zvládli nejen splutí daného úseku, ale i řešení případné nehody v jeho závěru

-

Naše výstroj a výzbroj zabezpečuje přiměřenou míru bezpečí a ochrany (vhodné plavidlo, dostatečně tepelně izolující oblek - neopren, věci na převlečení, helma, vhodná obuv)

-

Výprava má mít dostatek prostředků pro prevenci a řešení nenadálých situací a nehod (zkušenosti, vědomost, záchranný materiál, dovednosti, lékárnu, informace)

Vodácké desatero - Nejezdi na řece sám. Řeka tvé prosby o pomoc nevyslyší. - Nepřeceňuj své schopnosti a možnosti. Hřbitovy jsou plné hrdinů. - Nepodceňuj chladnou vodu, počasí ani vodní stav. - Plovací vesta pomáhá plavat, chrání i hřeje. - Nejezdi bez helmy. Kameny i větve jsou většinou tvrdší než tvoje hlava. - Na nohy jsou dobré kecky. V řece je spousta skla a mezi kameny se dobře lámou kotníky. - Každý jez si nejdříve prohlédni. Není ostuda jej přenést. - Záchranné lano, karabina a další vybavení pro záchranu nejsou přepych. - Zavazadla v lodi si dobře přivaž. - Alkohol nepatří ani za kormidlo. - Řeka není popelnice. - Chovej se slušně a měj ohled na ostatní.

Preventivní a záchranné pomůcky

Základní pomůckou je plovací vesta. Můžeme je rozdělit na jednoduché "turistické" a propracované vesty na divokou vodu. Turistická vesta je jednoduchá, často se pouze zapíná na dvě spony vpředu. Vesta na divokou vodu je vybavena sportovnějším střihem pro snadnější pohyb, má větší množství různých kapes, má robustní zapínání a odstřelovací záchranný popruh. Vesta nás ochrání nejenom před potopením, ale odtlumí i nárazy do překážek v toku. Dalším důležitým a neocenitelným záchranným prostředkem je házecí pytlík - házečka. Jedná se o pytlík výrazné barvy, který je naplněn plovoucím lanem o určité délce a malým plovákem, aby se prázdný pytlík nepotopil. Při hodu házečkou držíme v ruce konec lana s okem a házíme pytlíkem, ze kterého se odmotává lano. Na házečce by neměla chybět

karabina, kterou však před samotným hodem musíme sundat (abychom plovoucího karabinou netrefili do hlavy). Karabinu využijeme pro zajištění lana na břehu (např. kolem stromu) a také na upevnění házečky v lodi. Helma je samozřejmostí na toky od obtížnosti WW1. Používá se vodácká helma, která nesákne vodu, neplave, je lehká a dobře drží na hlavě Oblečení je také velice důležitou součástí bezpečnostního vybavení vodáka. Neopren, suchá bunda, suché kalhoty apod. zaručí vodákův tepelný komfort nejen v lodi, ale může zachránit život při případném plavání ve studené vodě. Jako doplněk můžeme ještě vzít: Píšťalku, nůž, karabiny, smyčku, lano.

Jak organizovat záchranu u jezů Jezy a vodní válce Jezy jsou umělou překážkou v toku řeky, kterou postavil člověk. Některé jsou bezpečné, jiné nebezpečné. Nebezpečí můžeme hledat při nízkých stavech řeky v pevných částech stavby. Z betonu může koukat kus larsenu, nebo ocelového drátu.. Je problém, že pod vodu nevidíme, takže musíme dobře "číst". Při vysokých vodních stavech nás většinou nezajímá samotné těleso jezu, ale voda. Pod jezy se může často tvořit nebezpečný vodní válec. Jezy jsou dokonce často konstruované tak, aby se pod nimi vodní válec tvořil. Voda, která dopadá "natvrdo" dopadající plochu neustále omílá. Při normálním, nebo nízké stavu vody je vývařiště mělké a nemá sílu. Nejrychleji reagují na nižší zvednutí hladiny tzv. tiché válce. Nezkušený vodák často nepozná nebezpečí a do jezu se vydá. Jaké je pak jeho překvapení, když se mu příď plavidla propadne do provzdušněné vody a on je najednou obětí tichého válce. Klasický válec, který najdeme pod většinou jezů, poznáme i po sluchu. Je vidět, jak se voda vrací a s sebou si nese velké množství předmětů. Pokud si nejsme jisti, zda se opravdu jedná o válec zabiják, můžeme zkusit vhodit větší klacek do proudu a počkat si, zda ho vývařiště pustí. Záchrana z válce

Nejdříve je tedy třeba se pokusit zorientovat. Pokud jsme překážku s válcem viděli předem, pamatujeme si břehy a případnou odtokovou linii, ke které se můžeme pokusit dostat a z válce odplavat. Pokud je samozáchrana podobného typu nemožná, přistupují kamarádi na břehu. HÁZECÍ PYTLÍK Když jsou pro záchranu házečkou vhodné podmínky, je třeba jednat rychle a naprosto přesně. Další možností je záchrana pomocí PLAVIDLA. V kratším válci můžeme nasunout plavidlo zespod do vývařiště, což nemusí být vzhledem k síle proudu jednoduché. Tonoucí se ho může zachytit.

Další možností je spustit plavidlo přes korunu jezu. Musíme loď lanem (např. koníčkovací šňůrou) řídit tak, aby nespadla do válce bokem a nezalila se. Pak loď i s tonoucím vytáhneme přes vývarovou linii. Improvizací je hodně, pokud jsme v hojném počtu a máme dostatečné vybavení, můžeme přes řeku natáhnout lano, po kterém vypustíme plavidlo. Jako poslední možnost je vstoupení do válce samotným zachráncem, který je jištěn ze břehu lanem další osobou. Tato možnost se využije pouze v případě, že selhaly ostatní techniky

záchrany, tonoucí nekomunikuje, je v bezvědomí apod.

Je potřeba si dobře rozmyslet, zda máme opravdu kvalitní vybavení, kterému se nebojíme svěřit zachráncův život. Pokud již vstupujeme do válce, je třeba zajistit několik zásadních bodů. Ve vývařišti by neměly být žádné plovoucí těžké předměty (kláda), lano by se o ně mohlo zachytit. Musí být dobrý přístup ze břehu. Potřebujeme házečku, vestu se záchraným hrudním popruhem a karabinu.

Stručný program kurzu vodní turistiky ( výcvik na vodě Vltava) . 1. den - příjezd, seminář na suchu - tvorba posádek, držení pádla, nasedání do lodě, základy pádlování, ovládání lodě, hry na stabilitu, první pokusy na jezu Teoretické úvody po večerech v průběhu dalších dnů - historie - typy lodí - materiály - rozdělení lodí - pádla - vesty přilby - oblečení - záchranný materiál - poučení o bezpečnosti, pravidlech vodáka - promítnutí instruktážních videí - vysvětlení termínů z vodáctví

V každé etapě poznávání okolí řeky : Čertovy proudy, klášter Vyšší Brod, Rožmberk, Český Krumlov, Zlatá Koruna

2. den výcvik - nastupování a vystupování z lodě - přenášení lodě - základní záběr háčka a zadáka - zatáčení, kormidlování zadáka - zatáčení, záběry háčka - výjezd na řeku a přistávání u kraje řeky

- hry na stabilitu, přemisťování se v lodi a mezi dalšími loděmi - jízda proti proudu - vylévání vody z převrhnuté lodi - uložení lodi po příjezdu do kempu

3. den výcvik - záběry od lodi a pod loď - otáčení lodi, záběry ,,kontra‘‘ - přejezd peřejí, prahů - přenášení, koníčkování, přetahování a shazování jezu - přejezd jezu a propustí středem - přistávání za překážkou(v tišině) - výjezd z tišiny do protiproudu

4. den výcvik - hry na stabilitu, rozhoupání lodi - přistávání a výjezd na řeku v peřejích - otáčení lodi v peřejích - jízda traversem v peřejích - přejezd jezu propustí středem a po rozhraní - přejezd jezu propustí vjezdem do protiproudu s přiměřeným náklonem lodi

5. den výcvik - přejezd jezu po spádové desce v místě lomení hráze, kde se většinou tvoří odtokový jazyk - záchrana vodáka z válce pod jezem zkoušky - zkoušky ovládání lodi v peřejích, posádka se vystřídá na postu háčka i zadáka

Některé hry na zlepšení stability na lodi (zkušenosti z kurzu na Vltavě) Posádka se skládá ze dvou členů. Háček a kormidelník. Háček udává směr a upozorňuje na překážky na vodní ploše. 1.cvičení:

První cvičení, které je zaměřeno hlavně na seznámení s lodí je otáčení se v protiproudu. V první části manévru zabírá hlavně kormidelník a háček vyrovnává loď, aby byla přídí proti toku řeky. Když kormidelník dotočí loď téměř do roviny, začíná naplno zabírat i háček.

2.cvičení:

Druhé cvičení spočívá v tom, že háček se za zpomalené jízdy postaví. Po chvilce plavby s postaveným háčkem si stoupne u kormidelník. Nastává jízda ve stoje. 3.cvičení:

Háček si sedne na úplné čelo lodě. A jediný, kdo řídí loď je kormidelník, který je navíc v nevýhodě, protože musí sledovat i cestu před sebou. Největší problém je při tomto cvičení nasedání na špičku lodě 4.cvičení:

Oba dva, jak háček, tak kormidelník si sednou na vyhrazený prostor v lodi. Háček na příď lodě, kormidelník na záď lodě. Nastává jízda, kdy ani jeden ze členů posádky není v zcela optimální poloze pro řízení lodě. 5.cvičení:

Po pár dnech a cvičeních se uznalo, že průprava ze začátku kurzu se musí zopakovat. 6.cvičení:

Cvičení obzvlášť zaměřené na stabilitu na lodi. Oba dva členové posádky (kormidelník, háček) se během plynulé jízdy prohodí. tj. vymění si pozice. Háček za kormidelníka, kormidelník za háčka. Jakou zvolí taktiku, je pouze jen a jen na nich.

7.cvičení:

Je hodně podobné cvičení šestému. Pouze se vymění posádka mezi více loděmi. Nejlépe se stabilita procvičí, když se „hry“ účastní co nejvíc lodí. Lze to provést i mezi dvěma posádkami. Lodě se seřadí vedle sebe, jeden člen posádky vždy přidržuje rukou druhou loď. Nejdříve se domluví taktika a pak? Pak může začít zábava! 8.cvičení:

Opět je lepší, když se cvičení účastní více lodí. Přendávání a uvazování sudů do jiné lodě.

Jeden z posádky, většinou háček vstane a za jízdy odváže sud, který by měl být součástí každé výpravy a společně se sudem si přeleze na jinou loď, kde nejprve počká, až háček odváže jejich sud a pak začne od přivazovat svůj sud. Nastane tak výměna posádek. Nejlepší je, když mezi dvěma vyměňujícími se posádkami je co nejvíce lodí, přes které se musí dostat. 9.cvičení:

Sjíždění splavu….. Pořádně se připravit, vyrovnat loď do úplné roviny a muže se vyrazit tak, tohle nás čeká!!! První odvážlivci

pak už se do toho chtělo všem. 10.cvičení:

Nácvik nasedání do lodi z vody.

Charakter řeky – řečiště, různé typy propustí, čtení vody... Základní principy a terminologie Působením gravitace proudí voda v korytě, které má určitý spád. Rychlost proudu není v různých místech průtokového profilu stejná. V důsledku vnitřního tření a brzdného tření molekul o pevný podklad (dno a stěny koryta) se zpomaluje proudění vody od středu průtočného profilu směrem k hladině, stěnám a dnu koryta.

PROUDNICE: Charakter proudění lze znázornit pomocí spojnic bodů stejných rychlostí proudění vody, tzv. izotach. Izotacha nejrychlejšího proudu při hladině se nazývá proudnice. Proudnice se nachází v rovném úseku toku nad nejhlubším místem koryta, většinou v jeho ose. V zákrutech se posunuje blíže k vnějšímu oblouku, kde někdy prochází až pod vymletými převisy břehů nebo pod větvemi keřů a stromů (obr. 3). U vnitřního břehu bývá proud nejpomalejší nebo se zde dokonce vrací podél břehu proti původnímu proudu. Změny rychlosti proudění způsobuje řada dalších fyzikálních faktorů, ale hlavně překážky v korytě řeky, geologické podloží a Schodovitě vymleté skalnaté dno (tvořící tzv. prahy) bývá poseto balvany různých velikostí a tvarů. Jejich vlivem se mění proudění vody. Dosud při menších rychlostech vody v proudu její vrstvy po sobě klouzaly (laminární proudění), nyní zvyšováním rychlosti proudu se voda intenzivně mísí a její částice se už nepohybují jen ve směru proudu, ale mohou se pohybovat všemi směry (turbulentní proudění). Soustava izotach se rozpadá, přerušuje se původní průběh proudnice a vznikají víry, válce, vývary, vratiproudy a pulsace proudu.

Využití proudnice:

Proudnici je možné využívat při nízkém a středním stavu vody, protože je to většinou nejhlubší trasa a také nejrychlejší. Síla proudu vám velmi výrazně pomáhá unášet loď, zatímco za velké vody je jízda v ní velmi náročná. Jsou tam největší vlny a válce, které zalévají vaši loď, ale vy pro klidnější jízdu můžete zvolit jízdu mimo ni. Je také důležité mít na paměti, že kde je nejsilnější proud, je také i větší možnost naplavených stromů, podemletých břehů a náhodných překážek. Na to je potřeba pamatovat hlavně v úzkých místech koryt.

KÁMEN Pokud je na dně překážka (kámen) voda jí obtéká a to se projevuje na hladině nad ní. Přímo nad překážkou je vidět hladkou vlnu a za ní se voda čeří. (viz. obr. dole) Tuto skutečnost háček hlásí zadákovi a oba se snaží překážce ze všech sil vyhnout. Schéma proudění kolem překážky:

A jak poznat kámen? Vše záleží spíše na zkušenosti, ale alespoň pár postřehů, které nemusí vždy plně platit — záleží totiž na typu a velikosti překážky. V peřejích se za kameny, které jsou schované ve vodě, tvoří nejprve oblá vlna, která jde přes ně. Za ní následuje bíle zpěněná většinou největší vlna přepadávající zpět a dále pár vlnek. Délka mezi vlnou jdoucí přes překážku a přepadávající vlnou ukazuje na hloubku, ve které se kámen nachází, a šířka vln pak určuje i šířku překážky. Rozdíl mezi peřejemi a vlnami od kamenů je takový, že peřeje jsou seskupením vln pravidelně jdoucích po sobě, z nichž první nebývá největší, zatímco za kamenem se najednou tvoří největší vlna a další již postupně slábnou. Dlouhé a pravidelné vlny jsou příznakem nerovností či kamenů hluboké vody, ale drobné a nepravidelné vlnky ukazují na velmi malou hloubku, kde by se nemělo raději jezdit.

JEZ - UMĚLÁ VODNÍ PŘEKÁŽKA Vodní prostor pod hrází, jezem nebo podélnou překážkou, kde voda ztrácí svou kinetickou energii, se nazývá vývar. Vodní proud zrychlený spádem přes překážku je zvedán a odrážen prahem vývařiště, přičemž část vody odtéká a část se vrací k překážce. Proud se směrem protiběžným ke směru hlavního toku je vratiproud. Vzniká vlivem působení dna nebo vodní překážky na proud. Tvoří se převážně za většími překážkami vyčnívajícími z vody nebo podél vnitřního břehu v obloucích s menšími poloměry zatáčení toků, ale také u tzv. prahů aj. Nestejnoměrná rychlost proudu v lineárním směru způsobuje pulsaci proudu. Skalní stěna, na kterou proud teče ve spádu, odráží se a odtéká do strany, se nazývá odrazová skála. Rychlým průtokem vody přes horizontální překážku do relativně klidné vody vzniká válec. Vytváří se v místech, kde voda nestačí plynule odtékat a část vody se vrací zpět k překážce, kde je strhávána přitékajícím proudem. Válec je pro plavce nebezpečný1 a zásady pro vyváznutí z něho je nutné znát.

Postižený je vtažen silou proudu pod vodu a spodním odtékajícím proudem je tažen dále po dně ve směru toku. Při dně hrozí velké riziko zranění. Jedna z možností jak tomu zabránit, je sbalení do „klubíčka“. Velké a vodnaté toky i mnohé jezy však mají svou mohutností proudu dostatečnou sílu držet postiženého ve válci vývaru. Protože v takovém místě je voda silně provzdušněná (až pěnivá) a tím „nenosná“, bude postižený i v případě s oblečenou plovací vestou více pod vodou než obličejem nad hladinou. Následuje brzká ztráta orientace – postižený vnímá jen samé bublinky. Ve vzácných okamžicích, kdy je hlava nad vodou, nestačí postižený reagovat ani na pomoc v podobě házecího pytlíku. Jiné nebezpečí hrozí ve vymletém prostoru pod spádovou deskou starých jezů, kam může být plavec zavlečen. Zde může čnít ze staré konstrukce železobetonová výztuž nebo části staré výdřevy, které mohou být postiženému osudné. Některé poučky doporučují odhodit plovací vestu, aby se plavec ponořil snáze až ke dnu a mohl poté vyplavat ve směru odtékající vody za vývarovou linii. Problém je v tom, že to musí plavec stihnout před případnou ztrátou orientace. 1

Různé druhy jezů Nízké kolmé stupně Právě tyto nízké stupínky se stávají největšími zabijáky. Svojí výškou rozhodně respekt nevzbuzují a právě výška je pro neznalé rozhodující, zda jet, či nejet. Největším problémem jsou silné a dlouhé válce tvořící se pod těmito jezy. Voda padající přes hranu jezu má poměrně značnou rychlost, díky rozdílu hladin však míří ke dnu, po kterém odtéká směrem od jezu. Díky nerovnostem na dně kameny, potopené kmeny, zvýšení dna.... - dochází při nárazu k tomu, že rychleji tekoucí voda se odráží vzhůru k hladině a vývěrem dochází ke vzniku válce. V něm voda proudí jednak směrem zpátky k jezu, část pak odtéká po proudu dále. Pokud je však pod jezem poměrně rovné dno, bývají válce slabší a lépe překonatelnější.

U jezů, kde je uměle vytvořená takzvaná vana sloužící ke zpomalování vody. Tato vana však urychluje a usměrňuje vývěr vody k hladině a vytváří poměrně dlouhé a silné válce, z nichž je záchrana obtížnější vzhledem k většímu množství vody vracejícímu se zpět k jezu. Příkladem tohoto jezu může být právě výše zmiňovaný jez pod zelenou lávkou.

Vysoké kolmé stupně Většinou se nejezdí, nájezd a pak delší let či pád "na hubu" dle zkušenosti jezdce moc radosti nepřináší. I tyto jezy se nechají rozdělit podle mnoha kritérií, pro nás je nejdůležitější délka válce tvořícího se pod jezem. Ta záleží na průtoku a na tvaru vany pod jezem. Pokud je vana dostatečně hluboká (viz obrázek níže), tak se při nižším průtoku válec takřka netvoří, neboť se probublaná voda padající z koruny jezu vrací volně ihned nahoru. Při větších průtocích se však délka válce zvětšuje, ale většinou tento válec moc "nedrží", a to ale jen do takového průtoku, kdy prudký proud

padající vody dosáhne konce vany a prudce vyvěrá směrem vzhůru. To se pak tento jez může stát nemilosrdným zabijákem.

Jez s mělkou vanou se nechá poznat i na první pohled - i při nižších průtocích se vytváří poměrně dlouhý a silný válec. Navíc zde při sjíždění hrozí i riziko nárazu na dno, což znamená značné zpomalení lodi a dosti nepříjemné pocity a horké chvilky pro jezdce.

Šikmé stupně Jsou nejzákeřnější. To je nejstručnější charakteristika. Zatímco před kolmými stupni mají většinou ne-vodáci respekt, tak vidina snadného sjetí po šikmé spádové desce je příliš lákavá, než aby se lopotili s přenášením po břehu. Jenže voda tekoucí po desce získává poměrně vysokou rychlost a navíc není tolik "probublaná" po dopadu na hladinu - proud vody se doslova "zasouvá" pod vrstvu vody vracející se zpět k jezu. Válec pod těmito jezy vzniká většinou díky překážkám na dně - kameny, potopené klády,... - nebo díky vytvořeným vanám pro zpomalení odtékající vody. Slabší válce také vznikají samovolně díky proudění vody a bublin vzduchu. U šikmých jezů je tedy vždy zapotřebí odhadnout sílu válce pod jezem, zatímco jeden jez může být bez problému sjízdný, další třeba i stejný již může být nebezpečný.

Propust (šlajsna): Propust je místo v tělese jezu určené k bezpečnému proplouvání lodí. Které svým tvarem zabraňuje vzniku velkých válců nebezpečných pro vodáky. Šlajsna

Lavice

Propust s retardérem

Příklady různých propustí jejich schéma a slovní popis: (Vltava)

Vyšší Brod – Rožmberk nad Vltavou (10,5 km)

Jez u „BÍLÉHO MLÝNA“

Je sjízdný starou propustí u levého břehu, nová propust je pro vodáky spíše obtížná a ve většině případů přetahují loď za nižšího stavu vody po hrázi jezu nebo přenášejí po kamenném přechodu se svažitou rampou a po schodech u levého břehu. Jez u HORNÍ MLÝN Herbertov

Je sjízdný na pravé straně po dřevěném skluzu propustí. Za nižšího stavu lze lodě spouštět. Jez DOLNÍ MLÝN ( Rožmberk nad Vltavou)

Snadno sjízdný sportovní retardérovou propustí u pravého břehu.

Rožmberk nad Vltavou – Český Krumlov (23 km) Jez PEČKOVSKÝ MLÝN

Sjízdnost po dlouhé úzké propusti u pravého břehu. Je nutné počítat s možným skokem při vtoku do propusti a proto je důležité udržovat loď co nejvíce ve středu koridoru.

Jez KONOPA

Sjízdný po levé polovině nové propusti. Pod propustí se nachází šikmý vodní válec, kterému je dobré se vyhnout, zleva, po levém rozhraní proudnice. Další překážka pod propustí jsou vyčnívající kameny u pravého břehu, střetu zabráníme stočíme–li loď mírně doleva.

Český Krumlov – Zlatá Koruna (17 km)

Jez NA RECHLÍCH (Č.K)

Za nižšího průtoku je nejkratší cesta přetahování lodí po přímo po hrázi u levého břehu, kde proudí minimum vody.

Jez U LIRY

Jez překonáme za dostatku vody tekoucí po hrázi, přímou jízdou po mírně šikmé spádové desce. Přenášení lodí po úzkém kamenném přechodu je komplikované. Jez MRÁZKŮV MLÝN

Bezpečně sjízdný u levého břehu přes spodní reterdérovou propust. Jez u „JELENÍ LÁVKY“

Sjízdný velkou vorovou propustí vlevo, je třeba počítat s velkou vlnou a nepříjemným „vracákem“ pod propustí, další možnost je jízda středem do kohoutu, zde se však můžete těšit na zalití otevřené lodi a proto můžeme zvolit splouvání mimo střed do rozhraní proudnice, což je o něco méně riskantní. Tento jez je velikou atrakcí hlavně pro turisty, jelikož mají z Jelení lávky velmi dobrý výhled na topící se lodě a koupající se nešťastníky. Pokud chcete být této potupy ušetřeni, nezbude Vám než loď přenést po sníženém kamenném přechodu vlevo.

Jez ZLATÁ KORUNA

Sjízdný sportovní retardérovou propustí u pravého břehu. Odvážní mohou sjíždět přes korunu jezu.

Zlatá Koruna – České Budějovice

Jez U RYBŮ Snadno sjízdný středem protržené části neudržovaného jezu.

Jez ZÁTKŮV MLÝN - Březí

Téměř nesjízdný, loď přenášíme po dlážděném koridoru na levém břehu vedle elektrárny. Použité zdroje: Příručka Vojenské plavání. Verze v pdf. , Praha 2006, pub-75-85-02 Použité zdroje internet: http://www.raft.cz/ http://www.kempvltava.cz/cz/page/97/jezy-na-vltave.html?detail=491

Stupně obtížnosti při jízdě na vodě Obtížnost sjízdnosti vodních toků se dělí do dvou základních skupin, které jsou označovány zkratkami ZW1 a WW2. První skupina se dále dělí na ZW A, ZW B a ZW C vzestupně podle obtížnosti. Obtížnost ZW A je tedy tou nejnižší a používá pro stojaté vody jako přehrady a jezera. O stupeň obtížnější ZW B zahrnuje slabě tekoucí vody a stejně jako předcházející obtížnostní stupeň nepožaduje po jezdci žádnou minulou zkušenost ani aktivní trénink před samotným sjezdem. Posledním stupněm pro klidné vody je stupeň ZW C, který po jezdci již vyžaduje nácvik základního záběru. Druhá skupina se dělí do šesti stupňů od WW I do WW VI vzestupně podle obtížnosti, tedy od lehké až po mimořádně těžkou. Nutné technické znalosti jezdce se stupňují úměrně obtížnosti. Všechny důležité informace jsou shrnuty v následující tabulce. Tabulka 13 Stupně obtížnosti vodních toků Stupeň Název

Charakteristika

Znalosti jezdce

Zajištění

neproudící nebo jen nepatrně proudící toky (přehrady, jezera apod.)

bez nároků

znalost plavání, děti plovací vesty

ZW A

stojaté vody

ZW B

klidné vody

ZW C

mírně proudící

WW I

lehká

pravidelná proudnice a pravidelné vlny, dtto ZW A + zpětný záběr, při malé peřeje, časté meandry s rychle delších túrách dobrá fyzická tekoucí vodou, zarostlé břehy kondice

dtto ZW + lodě zajištěné proti potopení

mírně těžká

nepravidelné vlny a proudnice, střední peřeje, slabé válce a víry, nízké znalost všech základních stupně, malé peřeje v silně záběrů (řízení a ovládání lodi) meandrujících nebo málo přehledných řečištích

dtto WW I + mládež povinné plovací vesty

WW II

1

slabě proudící toky (2-3 km/hod), přehledné rychlost proudu cca 3-5 km/hod., přehledný tok

bez nároků znalost základního záběru

Z něm. Zahmwasser, tedy „krotká voda“ (www.kanoe.cz) Z něm. Wildwasser, tedy „divoká voda“ (www.kanoe.cz) 3 Převzato z http://www.kanoe.cz/clanky/zaklady/kapitola2b.asp#klasifikacevodnich a upraveno. 2

znalost plavání, děti plovací vesty znalost plavání, děti plovací vesty

WW III

přehledný průjezd s vysokými nepravidelnými vlnami, větší peřeje, velmi dobré ovládání lodi, válce a víry, "karfióly", střední peřeje v znalost všech záběrů, znalost úzkém (zarostlém) řečišti, rychlý proud "čtení" vody, trénovanost v silně meandrujícím řečišti

těžká

vysoké vlny a dlouhé peřeje, velké válce, víry a "karfióly", málo přehledný WW IV velmi těžká průjezd, prohlídka úseků většinou potřebná

WW V

mimořádně těžká

extrémní peřeje, válce a víry, prohlídka, event. znalost terénu nezbytná

WW VI

hranice sjízdnosti

všeobecně nesjízdné, při optimálním vodním stavu event. sjízdné při vysokém riziku

znalost eskymáckého obratu vhodná, nutná dobrá fyzická kondice a trénovanost

plovací vesty a přilby nutné dobré úchyty na lodích, lodě zajištěné proti potopení dtto Ill + jízda ve skupinách

jen pro znalost eskymáckého obratu specialisty a nutná, velmi dobrá fyzická i špičkové jezdce v psychická kondice ustálených družstvech jízdu na těchto dtto V úsecích nelze obecně doporučit

Popis trasy vodáckého kurzu s komentáři o obtížnosti Celý úsek začíná ve Vyšším Brodě pod hrází vyrovnávací nádrže. Lokalita ve Vyšším Brodě je bezpečná, platí však přísný zákaz pro lokalitu u přepadu hráze vyrovnávací nádrže, kde v roce 1997 utonul člověk. Místo je však vhodné pro nácvik základních technik jako traverzování, zpětného záběru, rovnováhy a obecného sžití se s lodí. Lokalitu tedy označím jako WW I. Jez u Bílého mlýna následuje hned po jednom kilometru od základního bodu. U všech jezů budu uvažovat obtížnost WW I, pokud nebude napsáno jinak, a to z prostého důvodu, že většina jezů na daném úseku je relativně jednoduchých na překonání, avšak základní techniky společně s některými pokročilejšími jsou zapotřebí k úspěšnému sjetí jezu. Po jezu následuje asi tři kilometry dlouhý rychlejší úsek s peřejemi, kde se přibližně jeden kilometr před koncem úseku nachází Jez Herbertov. Daný úsek označím jako mírně obtížnější než úsek úplně první – WW I+4. Po jezu následuje asi půl kilometru dlouhý úsek, který je výrazně náročnější, tedy označení WW II je na místě. Následujících pět kilometrů je úsek klidný, tedy obtížnost ZW B+ až ZW C- . V úseku se nachází občerstvení U tří veverek přibližně tři kilometry před městem Rožmberk.

4

Přistupuji tedy k alternativě, že stupeň obtížnosti dále dělím na tři, např. WWI-, WWI, WWI+, vzestupně podle obtížnosti. Vyhnu se přiřazování stejné obtížnosti většině celého úseku.

Po jezu s retardérem v Rožmberku následuje úsek s peřejemi s jejich střídavým výskytem, tedy obtížnost WW I až WW I+. Následující úsek je nenáročný s klidně tekoucí vodou. Úsek mezi lokalitou pod Čeřínem a Na Pískárně tedy označme ZW C-. Následuje asi dva kilometry dlouhý úsek směrem na Větřní. Úsek je velice pomalý a dosahuje maximálně stupně ZW B. V samotném Větřní se nachází jez s retardérem standardní obtížnosti pro tuto trať, po dvou kilometrech následuje Jez Spolí, který je bez retardéru. Následuje úsek Nové Spolí přibližně jeden kilometr dlouhý, obtížnost ZW B. Následuje čtyřkilometrový úsek přes Český Krumlov, který zahrnuje nadprůměrné množství jezů. Prvním jezem je Jez Rechle standardní obtížnosti, po kterém následuje krátký úsek (přibližně tři stra metrů) s peřejemi, a tedy obtížnost WW I. Po peřejích přichází Jez U vozíčkárny opět standardní obtížnosti, po kterém je možno zkrátit si cestu Myší dírou, jezdec by tak však přišel o krásy města a o největší jez na trase, který ihned následuje. Jez pod kostelem sv. Víta, taktéž znám jako Královský jez je nejobtížnější na dané trase. Jeho obtížnost však záleží na množství vody, dala by se tedy uzavřít hraničními obtížnostmi WW I+ a WW III-. V době našeho průjezdu zařazuji do kategorie WW II. Poslední jez v Českém Krumlově je Jez U Plášťového mostu, nebo-li také Jez U utopeného Pstroužka, který obtížnostně odpovídá standardnímu jezu této trati. Po všech Krumlovských jezech následuje kilometrový úsek peřejí a s mnoha kameny, tedy obtížnost WW I+. Následuje velmi dlouhý úsek (přes deset kilometrů) nízké náročnosti, tedy ZW B+ až ZW C-. Tento úsek přechází v Jez Zlatá Koruna s retardérem, který odpovídá standardní obtížnosti. Po kempu ve Zlaté koruně následuje poslední úsek trati. První dva kilometry po kempu je voda klidná, do stupně ZW C-, následuje samota U Rohana, asi pětiset metrový úsek s málo peřejemi, obtížnost ZW I. Následuje klidná část úseku přibližně osmikilometrová do stupně ZW C-. Po bývalém Jezu Pozděraz s obtížnosti ZW C+ následuje přibližně pětikilometrový úsek opět do stupně ZW C-, který je zakončen provaleným jezem, tedy obtížnost jemně zvýšena na ZW C. Poslední úsek trati je pouze narušen jezem u těstárnami Boršov, kde se musí lodě přenášet. Po dalším kilometru trať končí, obtížnost posledního úseku je ZW C-.

Kilometráž aneb vodácký průvodce Vodácký průvodce nám nabízí (příklad řeky Vltavy) Charakteristiku toku Při plavbě po Vltavě můžeme poznat všechny tváře české země od tmavých šumavských zalesněných vrcholů až k úrodnému Polabí. Svojí velkou rozlohou povodí (28 090 km2) je v žebříčku na druhém místě hned po Labi. A co se týče délky, Vltava je nejdelší řekou na území České republiky, od pramene k ústí do Labe u Mělníka měří 430,2 km. Vltava pramení na Šumavě pod Černou horou v nadmořské výšce 1 172 m. Než proteče Kvildou, bývá nazývána Černým potokem a dál se klikatí jako Teplá Vltava šumavskými lesy. Rovnoběžně s hranicemi s Rakouskem protéká Lenorou, přes Soumarský most a u Mrtvého Luhu se stéká se Studenou Vltavou. Od tohoto místa je nazývana jen „Vltava“. Po pár kilometrech se tok zastaví na vzdutí naší největší přehradní nádrže – Lipno I. Pod přehradou protéká přes vyhlášené Čertovy proudy, které patří k nejobtížnější vodáckým úsekům u nás, a znovu se proud uklidní na vzdutí vyrovnávací nádrže Lipno II. Pod Vyšším Brodem se řeka stáčí na sever, protéká historickým jádrem Českého Krumlova, meandruje na okraji Blanského lesa a skrz České Budějovice vtéká do Budějovické pánve. Od Hluboké nad Vltavou pak začíná tzv. Vltavská kaskáda – řada vodních nádrží Hněvkovice, Kořensko, Orlík, Kamýk, Slapy, Štěchovice a Vrané nad Vltavou – které na svém dně utopili krásné přírodní úseky, známé dnes jen z historických záběrů. Pod vodní nádrží Vrané, protéká Vltava Prahou a Kralupy nad Vltavou a u Mělníka se vlévá do Labe v nadmořské výšce 155 m. Informace a poznatky o ochraně přírody Území, kterým Vltava protéká ve svém horním toku patří mezi nejcennější části Šumavy s nejméně narušenou přírodou a je zde zahrnuto do pásma ochrany Chráněné krajinné oblasti a Národního parku Šumava. CHKO Šumava byla zřízena 27.11.1963 a svojí rozlohou 1630 km2 byla největším Chráněným územím v tehdejším Československu. Po vyhlášení Národního parku Šumava se výměra CHKO snížila o plochu parku na 945km2. Na ploše CHKO byla zřízena i zvláště chráněná území se statutem Národních přírodních rezervací – Boubínský prales, Malešický prales, Velká Niva aj. Národní park Šumava byl zřízen 20.3.1991 na části CHKO Šumava na rozloze 690 km2. Posláním NP je uchování a zlepšení životního prostředí, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin včetně zachování typického vzhledu krajiny. Na celém území NP a CHKO Šumava je zakázáno (podobné je to i kolem jiných řek):

vjíždět a setrvávat s vozidly a obytnými přívěsy mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená - tábořit a rozdělávat oheň mimo místa vyhrazená správou NP a CHKO Šumava - znečišťovat přírodu a odhazovat odpadky - ponechávat volně pobíhat psy Na celém území NP Šumava je dále zakázáno: - pořádat a organizovat hromadně sportovní, turistické a jiné veřejné akce a provozovat vodní sporty mimo místa, vyhrazená správou NP Šumava - měnit nebo narušovat přirozený stav vodotečí a poškozovat břehové prostory řek - sbírat nerosty, rostliny, kromě lesních plodů, rušit a odchytávat živočichy -

Omezení pro splouvání vyznačených úseků Teplé Vltavy a Vltavy: Jarní úsek Borová Lada – Lenora: Tento úsek je povoleno splouvat pouze v období od 15.3. do 31.10. v denní době od 8.00 do 19.00 hod. Letní úsek Lenora – Soumarský most – Nová Pec(Horní Planá): Sjízdnost tohoto úseku je povoleno pouze od 1.6. do 31.10. v denní době od 8.00 do 19.00 hod. Splouvání Vltavy mimo území NP Šumava již není časově regulováno!!! Informace o možnostech táboření, ubytování a občerstvení Díky vysoké a dlouhodobé návštěvnosti je podél toku Vltavy vybudován dostatek kempů, kde je možné pohodlně přenocovat. Volné táboření se řídí pravidly NP, CHKO a přírodními parky, kterými řeka protéká. Jakékoli táboření mimo vyhrazené lokality je finančně postihováno.Dále po cestě najdete spoustu hospůdek a občerstvení, kde se dá příjemně občerstvit a zahnat žízeň. Ve většině takových zařízení je čistě vodácká společnost, a tak nechybí dobrá nálada a muzika. Uvedeme jen pár tábořišť, které jsme navštívili při cestě z Vyššího Brodu do Boršova. -

Camp Pod Hrází Vyšší Brod Vodácký kemp Rožmberk nad Vltavou Kemp Vltavan Kemp zlatá Koruna

Údaje o sjízdnosti toku a stupních obtížnosti – roční období, stav vody atp. Úsek z Borových Lad do Lenory je povoleno splouvat pouze od 15.3. do 31.5. v době od 8.00 do 18.00 hodin za minimálního stavu vyznačeného na vodočetné lati umístěné v nástupním místě v Borových Ladách a Horní Vltavici pod silničními mosty na pravých březích. To odpovídá zhruba 60 cm na vodočtu v Lenoře (ř. km 396,6). Kromě toho je zakázáno se naloďovat nebo vystupovat na břeh jinde než na vyznačených místech. Odpočinková místa jsou v Polce na panelovém brodu na levém břehu a v Horní Vltavici. Výstupní místa lze najít opět v Horní Vltavici pod mostem a v Lenoře na pravobřežním tábořišti. Úsek mezi Lenorou a vzdutím VN Lipno I je sjízdný za podmínky 60 cm – při plavbě z Lenory – nebo 55 cm – při plavbě od Soumarského mostu. V současnosti je tato skutečnost kontrolována ochranáři a při porušení předepsaných podmínek jsou vodákům udělovány pokuty. Potíž při přeplouvání VN Lipno I mohou představovat kromě náročnosti snad jedině občasné vlny, proto se doporučuje plout raději u břehu. Při plavbě je nutné dbát pravidel NP – omezení nástupu a výstupu, doba plavby, odpočinková místa, povolená tábořiště apod.

Obvykle suché Čertovy proudy jsou pro veřejnost sjízdné alespoň jednou do roka, kdy je upouštěna voda z VN Lipno I (8 (WW III+) a Železňák (WW III+) a pod Loučovicemi Vrata (WW V+), � kvíra (WW V+) a Schody (WW V). Pod VN Lipno II začíná vodáky nejvíce vyhledávaný úsek v ČR. Nejčastějším místem nástupu je Vyšší Brod, ale začít se dá kdekoliv, kde je vhodný přístup k řece. Doporučené množství pro splutí je 65 cm na vodočtu ve Vyšším Brodě naproti kempu.P Vltava jako řeka s rozmanitými vodáckými terény dává příležitost široké vodácké veřejnosti nejen k vodní turistice, ale i sportovním výkonům.

Úseky(tabulka obtížnosti) Kvilda – Borová Lada (zákaz splouvání NP) Borová Lada – Horní. Vltavice Horní Vltavice – Lenora – Soumarský most Soumarský most – Želnava(vzdutí Lipna) Želnava – hráz VN Lipno I Hráz VN Lipno I – Loučovice Loučovice – vzdutí Lipna II Vyšší Brod – Č. Budějovice České Budějovice – ústí

7,8 km 13,6 km 13,0 km 12,7 km 36,5 km 4,1 km 4,7 km 79,0 km 240,0 km

7,0‰ 6,2‰ 1,5‰ 0,8‰ 0,0‰ 14,1‰ 40,0‰ 1,8‰ 0,5‰

WWI-II ZWC-WWI+ ZWC-WWIZWC ZWA WWIII-WIV WWIV+-WV+ WWI-ZW ZW

Plánování plavby po Vltavě Při splouvání Vltavy je vhodné si alespoň přibližně naplánovat délku úseku vzhledem k časovému období, které jsme si ke splutí vyčlenili. Pokud se rozhodneme pro intenzivní splouvání z Vyššího Brodu do Boršova, Budějovic či Českého Vrbného trvá asi 2 – 3 dny s rychlostí plavby 5 – 6 km/h, ale vzhledem k četnosti kulturních památek, přírodních zajímavostí a v neposlední řadě i velké návštěvnosti v tomto úseku počítejme s 1 – 2 dny navíc.

Legenda ke kilometráži Jez, propust vpravo Jez, propust vlevo Jez, propust uprostřed Jez Přenášení jezu p Pěší lávka ž Železniční most s Silniční most Obvyklý konec plavby Obvyklý začátek plavby Železniční zastávka Nádraží Restaurace s jídlem Hospoda nebo kiosek (max. párek) Zámek Zřícenina Kostel Obchod (potraviny) 0 – 24 Nepřetržitý provoz Omezeny´ provoz

Kilometráž Vltavy, úsek Vyšší Brod – Boršov 319,1 v 10,0 hráz PN Lipno II 319,0 Pod hrází vp vp vl s Vyšší Brod vp vp vl Vyšší Brod 318,7 klášter 100 m vl (ČD - přeprava lodí jen speciálním vlakem) Půjčovna lodí Inge č.5 - loděnice Vyšší Brod - vp celoroční 318,6 provoz odstavné parkoviště www.ingetour.cz T: 380 746 139, 800 172 895 pension a restaurace Inge 318,5 p v 1,2 N vp !! Bílý mlýn, peřej 200 m ( jez po rekonstrukci 317,9 ) 317,4 ž 317,0 Vyšší Brod 100 m vp

v 1,5 N vp !! za VV (skoro X ), výstupní místo č.6 Horní 314,9 mlýn Herbertov vp, cvičná peřej vp pod jezem v úseku 200 m do WW II 314,5 Větší Vltavice vp 313,2 Rožmberk n. V. 120 m vp 312,6 ohyb Vltavy, U Veverek vl, silnice směr Kaplice vp vp 308,9 vp

s (kamenný) Rožmberk n. V. vp vl vp vl vl vp Rožmberk vp 308,5 v 1,4 !! Dolní Mlýn ( sportovní propust ) vp 308,3 vl, peřej Půjčovna lodí Inge č.7 - loděnice Rožmberk vl provoz VI – 308,1 VIII 307,1 p peřej v úseku cca 180 m 307,0 U Lipse vp vp 304,5 Rožmberk vp vp 298,1 Pod Čeřínem vp Půjčovna lodí Inge č.8 - loděnice Branná vp provoz VI 297,9 VIII možnost stanování, občerstvení U Jury 297,9 Branná, brod Branná vl U Fíka 200 m vl 295,9 s Zátoň - č. 9 výstupní místo Sporthotel vl 300 m vp 294,3 s Všeměry 2,5 km vp 292,4 Na Pískárně vl vl 289,5 s, po 100 m p v 1,8 N vl Pečkovský mlýn sportovní propustí !! ( je - li 288,2 otevřena), papírna vl, Větřní vl vl, 3 p v úseku 200 m 286,4 v 1,5 Konopa ( u Papouščí skály ) vp Půjčovna lodí Inge č.10 - loděnice Český Krumlov vp 285,4 provoz V - IX vp Nové Spolí vp vp - začátek Českého Krumlova p (dřevěný krytý) v 1,1 !! Na Rechlích - pozor na 284,9 larseny v jezu a kameny pod jezem ( na raftech nesjíždět hrozí poškození raftu ) 284,2 s Český Krumlov vp vl vp vl 284,1 v 1,0 !! za SV a VV válec v propusti !! U Lyry 283,6 s Myší díra vp (možnost vyhnout se dvoum jezům přenesením 283,1 soutěskou dlohou 80 m, zkrácení trasy o 1,1 km), Rumyší díra vp 100 m vp 283,0 v 1,5 N vp sportovní propustí Mrázkův mlýn 282,8 s Český Krumlov vp vl, náměstí vp 282,5 v 1,5 N vp U Jelení lávky sportovní propustí !! ( vlny ) 282,4 p Jelení lávka vl vp 282,2 s Český Krumlov Latrán vl 282,0 vyústění Myší díry vp Půjčovna lodí Inge č.11 - výstupní místo "centrum" 281,4 (pivovar) vl 281,5 s vp + 50 m býv. U Jatek 281,4 s + 100 m 308,7

281,3 Polečnice Český Krumlov 1,2 km vl, 281,2 s

vl

280,6 s čistička vp - konec Českého Krumlova 279,5 2 stp + 100 m s 271,4 vl s Rájov vp vp, začátek CHKO Blanský les na levém 270,4 břehu + 100 m stp 269,0 v 1,6 N vl sportovní propustí Zlatá Koruna s (dřevěný) Zlatá Koruna vl vl, vl, Zlatá 268,7 Koruna 2,2 km vl Půjčovna lodí Inge č. 12 - loděnice Zlatá Koruna provoz VI 268,6 - VIII Zlatá Koruna vp vp 264,2 samota U Rohana vp, několik peřejek v krásném údolí 261,5 Na Hamru vp 259,0 Podhradský vl vl, Třísov 1,5 km vl Třísov 1,5 km vl 258,6 Křemže , Dívčí Kámen vl 256,9 samota U Cáby vl, konec CHKO Blanský les vl 255,4 býv. jez Pozděraz, mělčiny + 100 m Pozděraz vp vp, peřej 252,5 Maškovec vp 250,9 poškozený propustí U Rybů, vl v 2,0 X N vp, Zátkův mlýn ( nejezdí se, nutno přenést ), 250,0 Březí vp, těstárny Březí vp 249,6 Boršov vl vl 248,8 s Boršov vp vl vp vl vl Půjčovna lodí Inge č.13 - loděnice Boršov vp provoz VI – 248,4 VIII