Pracovní poměr jako jedna z forem výdělku

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Ekonomických a sociálních věd

Pracovní poměr jako jedna z forem výdělku Diplomová práce

Autor:

Bc. Nikola Donátová Finance

Vedoucí práce:

Praha

Ing., MSc. Leopold Tanner, MBA

Srpen, 2010

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Teplicích dne 10. srpna 2010

………………………………. Nikola Donátová

~1~

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé diplomové práce Ing., MSc. Leopoldu Tannerovi, MBA za podporu a cenné rady, které mi napomohly při zpracování této práce.

~2~

Anotace Diplomová práce se zabývá problematikou trhu práce. Cílem této práce je poskytnout přehled o situaci na trhu práce v České republice a v Ústeckém kraji a zmapovat problematiku mzdy jako základního zdroje příjmu. Úvodní část práce se věnuje charakteristice pracovního poměru a definuje účastníky pracovněprávních vztahů, což jsou zaměstnavatel a zaměstnanec. V další části je přiblížena otázka mzdy, neboť je hlavním zdrojem příjmů, jenž slouží k uspokojování lidských potřeb. Je zde nastíněn vývoj mzdy v České republice s následným porovnáním s ostatními státy Evropské unie. Závěrečná část práce pojednává o důležitých aspektech problematiky nezaměstnanosti obecně, následuje souhrnný pohled na nezaměstnanost v České republice, a to jak z hlediska současného, tak historického, a poté je konkrétně charakterizována situace v Ústeckém kraji.

Annotation This dissertation deals with the job market issue. Its goal is to provide an overview of the current situation in the job market in the Czech Republic and in the Ústí region and to map the issue of wage as the basic source of income. The introduction is devoted to characterizing employment and defining the participants of labour relations, meaning the employer and employee. The next part addresses the question of wage, because it is the main source of income serving to satisfy human needs. The development of wages in the Czech Republic with a consequent comparison with other countries of the European Union is mentioned in this section as well. The final part of the dissertation discusses important aspects of unemployment as a problem in general and provides an overview of unemployment in the Czech Republic from the contemporary and historical viewpoint. Finally, the situation in the Ústí region is characterized specifically.

~3~

Obsah Prohlášení .................................................................................................................................1 Poděkování ...............................................................................................................................2 Anotace .....................................................................................................................................3 Obsah ........................................................................................................................................4 Úvod .........................................................................................................................................6 1.

Charakteristika pracovního poměru..................................................................................8 1.1.

Pracovněprávní vztahy ....................................................................................8

1.2.

Subjekty pracovněprávních vztahů .................................................................9 1.2.1. Zaměstnanec .............................................................................................10 1.2.2. Zaměstnavatel ...........................................................................................11 1.2.3. Zastoupení ................................................................................................13

2.

Mzda jako základní zdroj příjmu ....................................................................................14 2.1.

Mzda .............................................................................................................14 2.1.1. Sjednávání mzdy ......................................................................................15 2.1.2. Splatnost mzdy .........................................................................................16 2.1.3. Výplata mzdy ...........................................................................................16 2.1.4. Minimální mzda .......................................................................................16

2.2.

Vývoj mezd ...................................................................................................18 2.2.1. Mzdy v podnikatelské a nepodnikatelské sféře ........................................20 2.2.2. Mzdy podle velikosti podniku ..................................................................21 2.2.3. Mzdy podle odvětví národního hospodářství ...........................................22 2.2.4. Mzdy podle regionů..................................................................................23 2.2.5. Diferenciace mezd ....................................................................................24 2.2.6. Mzdy podle věku ......................................................................................25 2.2.7. Mzdy podle pohlaví ..................................................................................26 2.2.8. Mzdy podle doby zaměstnání ...................................................................26 2.2.9. Mzdy podle pohlaví ..................................................................................27 ~4~

2.2.10. Mzdy podle vzdělání ..............................................................................29 2.2.11. Mzdy podle zaměstnání ..........................................................................30 2.3. 3.

Mzdy v Evropské unii ...................................................................................30

Problematika trhu práce ..................................................................................................35 3.1.

Obecná charakteristika nezaměstnanosti ......................................................35 3.1.1. Měření nezaměstnanosti ...........................................................................35 3.1.2. Typy nezaměstnanosti ..............................................................................36 3.1.3. Důsledky nezaměstnanosti .......................................................................37 3.1.4. Phillipsova křivka .....................................................................................39 3.1.5. Opatření ke snižování nezaměstnanosti....................................................41

3.2.

Nezaměstnanost v České republice...............................................................43 3.2.1. Vývoj nezaměstnanosti v České republice v letech 1990 - 2003 .............43 3.2.2.

Současný stav nezaměstnanosti v České republice..................................47

3.2.3.

Prognóza vývoje trhu práce .....................................................................52

3.3.

Nezaměstnanost v Ústeckém kraji ................................................................55 3.3.1. Charakteristika Ústeckého kraje ...............................................................55 3.3.2. Vývoj nezaměstnanosti v Ústeckém kraji v letech 1990 - 2003 ..............57 3.3.3.

Současný stav nezaměstnanosti ...............................................................65

Závěr .......................................................................................................................................72 Seznam použité literatury .......................................................................................................75 Seznam grafů ..........................................................................................................................77 Seznam obrázků......................................................................................................................79 Seznam tabulek .......................................................................................................................80

~5~

Úvod Pracovní právo je oblast, která se dotýká každého z nás, neboť každý z nás nastoupí dříve nebo později do prvního zaměstnání a asi každý někdy zaměstnání změní. Člověk vstupuje do pracovněprávního vztahu především proto, aby získal dostatečné množství prostředků, jimiž by uspokojil své základní potřeby a potřeby rodiny. Tím, že člověk pracuje, vzdává se tak svého volného času, Aby byl však ochoten zříci se volného času, musí být dostatečně motivován. Jednou z nejsilnějších pohnutek je odměna za odvedenou práci, kterou poskytuje zaměstnanci jeho zaměstnavatel většinou ve formě mzdy nebo platu a která je hlavním, často i jediným zdrojem příjmů. České pracovní právo je upraveno jak mezinárodními právními předpisy, tak vnitrostátními. Všechny osoby mohou totiž vykonávat zaměstnání nejen na území České republiky, ale i v zahraničí. Právní úprava je založena na Listině základních práv a svobod, zákon č. 2/1993 Sb., která obsahuje práva a svobody, jež jsou důležitá pro postavení zaměstnanců. Právo na práci je jedním ze základních práv občanů, kteří chtějí a mohou pracovat a o práci se skutečně ucházejí. Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, na spravedlivou odměnu za práci a uspokojivé pracovní podmínky, na ochranu proti nezaměstnanosti atd. Základními právními předpisy, které řeší problematiku pracovněprávních vztahů, jsou zákoník práce, zákon č. 262/2006 Sb., a zákon o zaměstnanosti, zákon č. 435/2004 Sb. Zákony především občanům určují, co smí a co nesmí. Zákoník práce rovněž komplexně upravuje oblast odměňování, jež je upravena i v několika samostatných zákonech, které však k 1.1.2007 byly zrušeny. Jedná se hlavně o zákon o mzdě a zákon o platu. Jelikož zákoník práce neobsahuje mnoho kogentních ustanovení, je smluvním stranám ponechána vysoká míra volnosti. To znamená, že zaměstnavatel si může se zaměstnancem upravit vzájemná práva a povinnosti dle svých potřeb. Co se týče mzdy, zákoník klade důraz především na zákaz diskriminace, princip rovného zacházení a ochranu minimální mzdy. Základem pro odměňování zaměstnanců je dodržení zásady spravedlivé odměny za vykonanou práci a nedopustit se diskriminačního jednání. Znamená to tedy, že za stejnou práci přísluší všem zaměstnancům stejná mzda. V moderní společnosti představuje zaměstnání součást každodenního života a hlavní zdroj finančních příjmů, část obyvatelstva však zaměstnání nemá. Na pracovním trhu sice ~6~

existují velké příležitosti, ale panuje tu i velká nejistota, neboť jsou kladeny stále větší požadavky na znalosti, vědomosti a schopnosti zaměstnanců, a to představuje pro některé skupiny osob značné potíže s jejich uplatněním. Nezaměstnanost je jeden z

makroekonomických ukazatelů a nejzávažnějších

problémů, se kterým se potýká nejen naše republika, ale i celý svět, zejména v současné době, kdy se vlivem světové hospodářské krize počet nezaměstnaných značně zvýšil. Stále můžeme vidět kolem sebe lidi, kteří se trápí nad ztrátou svého zaměstnání anebo absolventy škol, kteří zaměstnání nemohou najít. Tato práce zkoumá trh práce a zda právní úprava pracovního práva je ideální pro potřeby pracovněprávních vztahů. Na základě zjištěných skutečností je pak možné odhadnout budoucí vývoj pracovního trhu a také odstranit případné nedostatky v právních předpisech.

~7~

1. Charakteristika pracovního poměru Pracovní právo vzniklo z důvodů potřeby chránit zaměstnance, neboť postavení zaměstnavatele je silnější. Ochranná funkce spočívá v určení maximálních či minimálních limitů určitých pracovních podmínek. Typicky jde například o stanovení maximální pracovní doby či práce přesčas, minimální dovolené, minimální výše odměny za práci, zvláštních pracovních podmínek žen a mladistvých zaměstnanců apod. Pracovní právo upravuje pracovněprávní vztahy vznikající mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, jakož i vztahy mezi zaměstnavateli a odborovými organizacemi. Na rozdíl od samostatné práce podnikatelů je zaměstnanec při práci řízen a kontrolován zaměstnavatelem a činnost nevykonává vlastním jménem ani na vlastní odpovědnost, ale jménem a na odpovědnost svého zaměstnavatele. Co se týče pojmu práce, jedná se o opakující se lidskou činnost, která je vykonávána za účelem dosažení výdělku a ve které existuje vztah nadřízenosti a podřízenosti, tj. podle pokynů zaměstnavatele, který vytváří pracovní podmínky a odebírá výsledky práce.

1.1.Pracovněprávní vztahy Pracovněprávní vztahy jsou společenské pracovní vztahy, které jsou upraveny normami pracovního práva. Jedná se tedy o vztahy mezi konkrétními subjekty, kterým přísluší určitá práva a povinnosti. Aby však mohlo dojít ke vzniku, změně nebo zániku příslušného pracovněprávního vztahu, musí nastat jistá skutečnost, například pracovní smlouva zakládající pracovní poměr, dohoda o změně pracovní smlouvy či okamžité zrušení pracovního poměru. Pracovněprávní vztahy představují určitou formu účasti na práci, určitý druh zaměstnaneckého vztahu, a můžeme je rozdělit na: pracovní poměr, právní vztah založený dohodou o pracovní činnosti, právní vztah založený dohodou o provedení práce. Mezi další právní vztahy, v jejichž rámci se občané zapojují do práce, se řadí služební poměr příslušníků ozbrojených sil, právní vztahy soudců, státních zástupců atd.

~8~

Pracovní poměr patří spolu s dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr k tzv. pracovněprávním vztahům, jež vznikají mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, přičemž pracovní poměr je mnohem běžnějším vztahem. Dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti se uzavírají v případě, kdy není vhodné sjednat klasický pracovní poměr, tedy jde-li o práce malého rozsahu nebo jednorázové. Tyto dohody často volí lidé, kteří si chtějí pouze přivydělat. V praxi se celkem často stává, že pracovní smlouva je nahrazována dohodami, neboť je to pro obě strany výhodnější, a to zejména z důvodů výhodných podmínek v oblasti odvodů daní a pojistného na sociální zabezpečení. Pracovní poměr lze třídit podle různých kritérií, a to: - podle délky trvání pracovního poměru na pracovní poměr na dobu určitou a dobu neurčitou, - podle rozsahu pracovního poměru na pracovní poměry hlavní a vedlejší, - podle místa výkonu práce na pracovní poměry, kdy zaměstnanec vykonává práci v prostorách zaměstnavatele a na pracovní poměry domáckých zaměstnanců, kdy místem výkonu práce je bydliště zaměstnance, - podle charakteru zaměstnavatele na pracovní poměry, v nichž je zaměstnavatelem fyzická osoba, a na pracovní poměry, v nichž zaměstnavatel vystupuje jako právnická osoba, - podle právního základu na pracovní poměry založené pracovní smlouvou, jmenováním nebo volbou.

1.2. Subjekty pracovněprávních vztahů Pracovní poměr představuje základní pracovněprávní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Účastníky pracovněprávních vztahů jsou tedy zaměstnanec, který koná práci podle pokynů zaměstnavatele, a zaměstnavatel, který platí zaměstnanci za tuto činnost dohodnutou mzdu nebo plat. Zaměstnavatel má však silnější postavení než zaměstnanec, neboť jeho práci řídí, určuje mzdu a normy. Zaměstnavatelem může být jak právnická, tak fyzická osoba, zatímco zaměstnancem pouze osoba fyzická. V pracovněprávních vztazích vystupují také další subjekty, a to jsou odborové organizace a státní orgány, zejména úřady práce, které jsou v interakci jak se zaměstnavateli,

~9~

tak i fyzickými osobami, které se ucházejí o zaměstnání, nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí a inspektoráty bezpečnosti práce. Základním předpokladem pro to, aby pracovněprávní vztah mohl vzniknout a trvat, je existence jeho subjektů s pracovněprávní subjektivitou. Tu lze vymezit jako souhrn určitých vlastností, které jsou stanoveny normami pracovního práva a kterými je daný subjekt vybaven, aby mohl vstoupit do pracovněprávního vztahu a v jeho rámci pak svým jménem vystupovat a nést odpovědnost, jež z tohoto pracovněprávního vztahu vyplývá. Pracovněprávní subjektivitu tvoří několik složek: - způsobilost k právům a povinnostem, tedy způsobilost mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti, - způsobilost k pracovněprávním úkonům, která znamená právo nabývat vlastním jednáním práv a brát na sebe právní povinnosti, -

procesní

způsobilost,

kterou se

rozumí

právo

uplatňovat

své

nároky

z pracovněprávních vztahů před příslušnými orgány, - deliktní způsobilost, tedy způsobilost k protiprávním úkonům, což znamená schopnost nést odpovědnost za porušení pracovněprávních povinností.

1.2.1. Zaměstnanec Zaměstnanec je jedním ze dvou hlavních subjektů pracovněprávních vztahů, tedy i pracovního poměru. Aby mohla být fyzická osoba subjektem pracovního poměru, musí mít pracovněprávní subjektivitu, přičemž zaměstnancem se stává až okamžikem vzniku pracovního poměru. K tomu, aby ale mohla vykonávat pracovní činnost, se vyžaduje určitá fyzická a duševní vyspělost. Způsobilost fyzické osoby mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti a způsobilost k právním úkonům vzniká dnem, kdy osoba dosáhne požadovaného věku, což je 15 let. Dalším předpokladem k možnosti nástupu do zaměstnání je ukončená povinná školní docházka. Pracovní smlouvu je však možné uzavřít i v době, kdy ještě nebyla školní docházka dokončena, přitom podmínka minimálního věku 15 let splněna být musí. Ale i v tomto případě je nástup do zaměstnání možný až po ukončení povinné školní docházky. Práce fyzických osob ve věku do 15 let nebo starších 15 let do skončení povinné školní docházky je zakázána. Tyto osoby mohou vykonávat jen uměleckou, kulturní, ~ 10 ~

reklamní nebo sportovní činnost, která je přiměřená jejich věku, není nebezpečná, nebrání jejich vzdělávání, ani neomezuje jejich zdravotní, duševní, morální či společenský rozvoj. K výkonu takovéto činnosti je ale zapotřebí zvláštního povolení, které vydává příslušný úřad práce na základě písemné žádosti zákonného zástupce dítěte. Mimo to se vyžaduje také souhlas dítěte s výkonem činnosti, lékařský posudek a údaje o právnické nebo fyzické osobě, pro kterou bude dítě činnost konat. Toto povolení vystavuje úřad práce nejdéle na dobu 12 měsíců, přičemž je povinen zohlednit věk dítěte. Délku je však možné opakovaně prodloužit, a to vždy nejdéle o šest měsíců. Způsobilost k právům a povinnostem v pracovněprávních vztazích vzniká určitým dnem a občan jí nemůže být zbaven. Tato způsobilost nemůže být ani nijak omezena, kdežto způsobilost k právním úkonům omezit lze a zaměstnanec jí může být i zbaven. O omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům rozhoduje vždy soud, který určí rozsah tohoto omezení. Soud zbaví způsobilosti zaměstnance k právním úkonům v případě, že se jedná o duševní poruchu, která není jen přechodná, a zaměstnanec není schopen činit žádné právní úkony. Důvodem pro omezení způsobilosti k právním úkonům je kromě duševní poruchy i nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek a jedů. Za osobu, která byla takto zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo jí způsobilost byla omezena, činí právní úkony soudem ustanovený opatrovník. Ten může za zaměstnance uzavírat různé druhy smluv, jako je například pracovní smlouva, dohoda o provedení práce apod. Výjimkou je dohoda o hmotné odpovědnosti, kterou opatrovník nesmí uzavřít, a to z důvodu jejích závažných právních následků pro zaměstnance. Pokud by osoba zbavená této způsobilosti činila právní úkony, byly by neplatné. V případě, že důvody, které vedly k omezení nebo zbavení způsobilosti odpadnou nebo se změní, soud své rozhodnutí změní nebo zruší.

1.2.2. Zaměstnavatel Zaměstnavatelem může být jak fyzická, tak právnická osoba, která zaměstnává fyzické osoby. Zaměstnavatelé vystupují v pracovněprávních vztazích vlastním jménem a mají odpovědnost z těchto vztahů a jejich hlavní povinností je vytvářet a rozvíjet pracovněprávní vztahy.

~ 11 ~

Při posuzování pracovněprávní subjektivity zaměstnavatele, je třeba rozlišovat, zda je zaměstnavatelem fyzická nebo právnická osoba. Fyzická osoba Způsobilost zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, mít práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích vzniká již narozením, kdežto způsobilost k právním úkonům vzniká dosažením věku 18 let a trvá až do okamžiku smrti. Zaměstnavatel pak činí pracovněprávní úkony buď sám anebo může pověřit i jinou osobu. Pokud bude zaměstnavatel stižen dlouhodobou duševní poruchou nebo požívat alkoholické nápoje v nadměrném množství a nebude tak moct činit právní úkony, soud jeho způsobilost k právním úkonům omezí nebo ho této způsobilosti zbaví a stanoví jeho zástupce. Je totiž nepřípustné, aby osoba, která trpí vážnou duševní poruchou, brala na sebe odpovědnost, někoho zaměstnávala atd. Soud ustanoví opatrovníka i v případě, že zaměstnavatel zemře a zanechá dědice, který ještě nedovršil 18 let. Tento nový zaměstnavatel tedy nemá způsobilost k právním úkonům a opatrovník tak bude jednat jeho jménem až do doby, kdy dosáhne požadovaného věku. Právnická osoba Mnohem častěji však zaměstnavatelé vystupují jako právnické osoby. Právnickými osobami jsou: sdružení fyzických nebo právnických osob, účelová sdružení majetku, jednotky územní samosprávy, jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon (např. Policie ČR, Česká národní banka). Právnické osoby vznikají dnem, kdy jsou zapsány do obchodního nebo jiného určeného rejstříku. Nejčastěji vznikají jako akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, státní orgány, obce či družstva. Od okamžiku zápisu se stávají subjektem práv a povinností a zároveň získávají způsobilost k právním úkonům. Pracovněprávní subjektivitou právnických osob se rozumí, že tato právnická osoba je způsobilá být nositelem těch práv a povinností, jež vyplývají z pracovněprávních vztahů. Co se týče způsobilosti k právním úkonům, nelze právnickou osobu této způsobilosti zbavit a soud ji nemůže ani omezit. ~ 12 ~

Právnická osoba reálně neexistuje, a proto jedná v právních vztazích prostřednictvím svých orgánů nebo jednotlivých zaměstnanců. Právní úkony za právnickou osobu činí především její statutární orgán, jehož členové jsou určeni zakládací listinou, společenskou smlouvou, stanovami apod. Dále mohou právní úkony činit i jiní její pracovníci nebo členové, pokud stanoví vnitřní předpisy.

1.2.3. Zastoupení Jak již bylo zmíněno, zaměstnavatel jedná svým statutárním orgánem, pověřeným zaměstnancem anebo zaměstnancem, pro kterého to vyplývá z jeho funkce. Zaměstnanec naopak jedná sám za sebe. V pracovněprávních vztazích ale mohou být subjekty též zastoupeny. V takovém případě činí právní úkony třetí osoba – zástupce. Zaměstnanec se však nemůže dát zastoupit žádnou jinou osobou při výkonu práce, neboť se vyžaduje osobní výkon sjednané práce. Pokud jde o zaměstnavatele, za něj může jednat pouze osoba zvenčí. Zástupcem je ten, kdo má oprávnění jednat za jiného jeho jménem, avšak práva a povinnosti vznikají přímo zastoupenému. Naopak jím nemůže osoba, která není sama způsobilá k právním úkonům nebo jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného subjektu. Zastoupení vzniká na základě zákona, rozhodnutí státního orgánu anebo na základě dohody o plné moci. Nejčastějším způsobem zastoupení je zastoupení na základě dohody o plné moci, kdy se zaměstnanec i zaměstnatel může dát zastoupit jinou fyzickou nebo právnickou osobou. Tato dohoda musí obsahovat rozsah zástupcova oprávnění a musí být písemná, jinak je neplatná. Plná moc zanikne, jestliže ji zastoupený odvolá nebo ji zástupce vypoví. Tyto úkony však musí být učiněny písemně. Kromě toho plná moc zanikne i v případě smrti zástupce nebo zastoupeného či zánikem právnické osoby. Další možností vzniku zastoupení, jak již bylo uvedeno, je na základě rozhodnutí soudu. V případě zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům jedná za daný subjekt jeho opatrovník.

~ 13 ~

2. Mzda jako základní zdroj příjmu Každý člověk má určité potřeby a jejich zabezpečení si vyžaduje dostatečné množství prostředků. Rozhodující část příjmů každé domácnosti, jsou příjmy ze závislé pracovní činnosti. Zaměstnanci vykonávají práci podle pokynů zaměstnavatele a za tuto práci pak očekávají nějakou protihodnotu, zejména mzdu. Mzda vyjadřuje cenu, za jakou je práce na trhu směňována. Druhou nejvýznamnější položkou celkových příjmů jsou příjmy sociálního charakteru, z nichž největší objem tvoří dávky důchodového pojištění a podpory v nezaměstnanosti. V důsledku hospodářské krize se počet nezaměstnaných zvýšil, a tak se na tento příspěvek upoutalo téměř 40 % osob, což má velký dopad na státní rozpočet. Osoby, které vzhledem ke svému věku již nejsou výdělečně činné, jsou závislé na vyplácených starobních důchodech, jejichž průměrná výše v současnosti činí 10 058 Kč. Jelikož se počet důchodců zvyšuje, je stále větší potřeba vyplácet větší důchody. Podíl ostatních příjmů z celkových představuje přibližně 37 % a mezi nejdůležitější položky patří zejména: příjmy z podnikání, příjmy z majetku (pronájmy, prodeje, dividendy z cenných papírů, renty apod.), přijaté půjčky, příjmy z pojištění, přijaté úroky z vkladů, půjček, dluhopisů, příjmy ze zahraničí, dary, výhry, stipendia, výživné, příjmy z dědictví, příjmy z tzv. šedé (stínové) ekonomiky.

2.1. Mzda Nejvýznamnější povinností zaměstnance, která pro něj z pracovní smlouvy vyplývá, je konat sjednanou práci. Za vykonanou práci náleží zaměstnanci odměna ve formě mzdy nebo ~ 14 ~

platu. Zaměstnavatel si však nemůže vybírat, kterou formu použije, to je stanoveno zákonem. Pokud je zaměstnavatel podnikatelem, je povinen poskytovat svým zaměstnancům mzdu. Jestliže však zaměstnavatel podnikatelem není a práce je u něj vykonávána v pracovním nebo služebním poměru, je zaměstnancům poskytován plat. Jde především o armádu, Policii ČR a státní úřady. Mzdou se rozumí peněžitá plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, a to podle její složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, podle obtížnosti pracovních podmínek, pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků. Z toho plyne, že i v oblasti odměňování zaměstnanců platí zákaz diskriminace. Zaměstnancům, kteří vykonávají stejnou práci u jednoho zaměstnavatele, přísluší tedy stejná mzda. Mzda je odměnou za vykonanou práci, a proto v případech, kdy zaměstnanec práci nekoná, nemůže pobírat mzdu, ale může být finančně zabezpečen dávkami nemocenského pojištění či náhradou mzdy.

2.1.1. Sjednávání mzdy Mzda se sjednává především v pracovní smlouvě nebo kolektivní smlouvě, popřípadě jiné smlouvě, například manažerské, anebo ji zaměstnavatel může stanovit i ve vnitřním předpisu. Přitom zaměstnanec musí znát výši své mzdy již před výkonem práce, za kterou mu tato mzda přísluší. Jestliže údaje o výši mzdy, o způsobu odměňování, o termínu a místě výplaty mzdy neobsahuje smlouva nebo vnitřní předpis, je povinností zaměstnavatele vydat zaměstnanci v den jeho nástupu do práce tzv. mzdový výměr, ve kterém budou tyto údaje uvedeny. Mzda tedy může být sjednána v podstatě libovolně, zaměstnavatel však musí dodržovat určitá pravidla stanovená zákonem. Vyskytují se i situace, kdy zaměstnavatel potřebuje práci zaměstnance v noci, ve svátek, v sobotu a v neděli, přesčas nebo ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí. V takových případech je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci různé příplatky. Například za dobu noční práce náleží zaměstnanci dosažená mzda a příplatek nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku.

~ 15 ~

2.1.2. Splatnost mzdy Mzda je splatná vždy v následujícím měsíci po vykonání práce, pokud nebylo v pracovní nebo kolektivní smlouvě sjednáno kratší než měsíční období splatnosti. V tomto období potom zaměstnavatel určí pravidelný termín výplaty. Má-li být mzda splatná během dovolené, vyplatí ji zaměstnavatel zaměstnanci již před jeho nástupem na dovolenou, pokud se nedohodnou jinak. V případě skončení pracovního poměru vyplatí zaměstnanci mzdu na jeho žádost v den skončení pracovního poměru, jinak v pravidelném termínu výplaty.

2.1.3. Výplata mzdy Mzda je vyplácena v pracovní době a na pracovišti, pokud není dohodnuta jiná doba a místo. Pokud se nemůže zaměstnanec v této době na určené místo dostavit a nedohodl se se zaměstnavatelem jinak, například že mu výplatu uschová, zašle mu zaměstnavatel mzdu ve výplatní den. Mzdu lze vyplácet pouze zaměstnanci. Jiné osobě je možné mzdu vyplatit jen na základě písemného zmocnění. Mzda se vyplácí zásadně v zákonných penězích a v hotovosti, pokud zaměstnanec nepožádal o výplatu na účet u banky. Zaměstnavatel může se souhlasem zaměstnance poskytovat část mzdy s výjimkou minimální mzdy též naturální formou. Jako naturální mzdu lze poskytovat výrobky, s výjimkou lihovin a tabákových výrobků, výkony práce a služby. Při měsíčním vyúčtování mzdy má zaměstnavatel povinnost vydat zaměstnanci písemný doklad, který obsahuje údaje o jednotlivých složkách mzdy a o provedených srážkách a předložit zaměstnanci na jeho žádost doklady, na jejichž základě byla mzda vypočtena. Finanční

částky,

které

zaměstnavatel

vyplatil

zaměstnanci

omylem,

může

zaměstnavatel požadovat nazpět, jen jestliže zaměstnanec věděl, že tyto částky mu nenáleží, a to ve lhůtě tří let od jejich výplaty. Po uplynutí této lhůty nárok na vrácení zanikne.

2.1.4. Minimální mzda Výše mzdy se v prvé řadě odvíjí od dohody zaměstnavatele se zaměstnancem, přičemž nesmí být nižší než minimální mzda. Minimální výše odměny za práci je stanovena

~ 16 ~

v nařízení vlády (č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě), a to jako hodinová či měsíční. Základní sazba minimální mzdy činí pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin 8 000 Kč měsíčně nebo 48,10 Kč za každou odpracovanou hodinu. Pokud by zaměstnanec nedosáhl v určitém měsíci výše minimální mzdy, musel by mu zaměstnavatel rozdíl mezi jeho skutečným výdělkem a stanoveným minimem doplatit. Do mzdy se nezahrnuje mzda za práci přesčas, příplatek za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí, za práci v noci, za práci ve svátek a za práci v sobotu a v neděli. Minimální mzdou jsou odměňovány více ženy než muži, neboť jsou ochotnější vykonávat hůře placené práce, a osoby s nízkou kvalifikací, které zastávají většinou pomocné práce v průmyslu, zemědělství a hotelnictví. Tabulka 1: Výše minimální mzdy v ČR podle zákoníku práce Datum účinnosti od

Výše minimální měsíční mzdy v Kčs/Kč

1. 1. 1992 1. 1. 1996 1. 1. 1998 1. 1. 1999 1. 7. 1999 1. 1. 2000 1. 7. 2000 1. 1. 2001

2 200 2 500 2 650 3 250 3 600 4 000 4 500 5 000

Datum účinnosti od

Výše minimální měsíční mzdy v Kč

1. 1. 2002 1. 1. 2003 1. 1. 2004 1. 1. 2005 1. 1. 2006 1. 7. 2006 1. 1. 2007

5 700 6 200 6 700 7 185 7 570 7 955 8 000

Zdroj: http://notes2www2.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/publ/3111-09-2009 Zaměstnavatelé, kteří provozují podnikatelskou činnost, mohou v kolektivní smlouvě s odbory dohodnout minimální mzdu vyšší, než stanoví nařízení. Výše minimální mzdy, jež uvádí nařízení vlády, se vztahuje pouze ke stanovené týdenní pracovní době, tj. 40 hodin. Zaměstnanci však mohou mít sjednánu i kratší pracovní dobu a v takovém případě se sazba minimální mzdy snižuje podle odpracované doby. Například zaměstnanci, který si dohodne se zaměstnavatelem pracovní dobu na 20 hodin týdně, nenáleží minimální mzda ve výši 8 000 Kč, ale pouze ve výši 4 000 Kč za měsíc.

~ 17 ~

Tabulka 2: Minimální mzda podle délky stanovené týdenní pracovní doby a procentních sazeb Týdenní pracovní doba v hodinách

Minimální mzda v Kč/hod. (zaokrouhleno na 10 hal.) 100% 90% 80% 75% 50% 48,10 43,30 38,50 36,10 24,10 49,70 44,70 39,80 37,30 24,90 51,30 46,20 41,00 38,50 25,70

40 38,75 37,5

Zdroj: http://www.mpsv.cz/cs/4973 Minimální mzda chrání zaměstnance před chudobou a především v situacích, kdy se zaměstnavateli ekonomicky nedaří. Protože se životní podmínky zvyšují a výše této mzdy se od roku 2007 nezměnila, v současné době se poměrně hodně diskutuje o jejím zvýšení. Vyšší minimální mzda sice znamená vyšší příjmy, ale má i své negativní stránky. Zaměstnavatel bude muset odvádět vyšší daně a méně kvalifikovaní zaměstnanci, kteří nedokážou vydělat alespoň na náklady zaměstnavatele, budou propuštěni a zaměstnavatel bude více zaměstnávat načerno. Správné stanovení výše minimální mzdy je však velmi důležité, neboť se od ní odvíjí dávky sociální podpory. Pokud by byl rozdíl mezi minimální mzdou a sociálními dávkami malý, lidi by to demotivovalo chodit do práce a raději by zůstávali doma na sociálních dávkách a měli pohodlný život.

2.2. Vývoj mezd V roce 2009 se mzdy na celkových příjmech podílely přibližně 45 % a celkem bylo zaměstnancům zúčtováno k výplatě 1 080,0 mld. Kč, což bylo o 2,1 % méně než v roce 2008. Jejich vývoj ukazuje rovnováhu či naopak nerovnováhu mezi nabídkou a poptávkou po práci, kterou lze sledovat prostřednictvím dvou zdrojů: Prvním je výkaznictví Českého statistického úřadu, který poskytuje obecné informace o průměrných mzdách podle jednotlivých odvětví, velikosti podnikatelských subjektů apod. Do průměrné měsíční nominální mzdy se započítávají všechny pracovní příjmy, které byly zaměstnancům zúčtovány k výplatě. Jedná se tedy o základní mzdy a platy, příplatky a doplatky ke mzdě nebo platu, prémie a odměny, náhrady mezd a platů, odměny za pracovní pohotovost a jiné složky mzdy nebo platu.

~ 18 ~

Druhým zdrojem je strukturální mzdová statistika, která naopak shromažďuje údaje za jednotlivé zaměstnance a poskytuje tak velmi detailní informace o jejich mzdách. Měsíční mzda se zjišťuje z celoroční mzdy, která je poměřována s dobou, po kterou zaměstnanec pobíral mzdu. Nezapočítává se tedy doba nemocí a dalších neplacených nepřítomností v práci v příslušném roce. V tomto hledisku se liší od průměrné mzdy vypočítávané ve výkaznictví ČSÚ, kde se do mzdy zahrnují i zaměstnanci s neplacenou krátkodobou absencí. Takto vypočtené mzdy se sice od sebe liší, ale vývoj nominálních a reálných mezd je poměrně stabilní. Jak je v následujícím grafu vidět, v letech 2002 až 2008 došlo k vysokému nárůstu reálné mzdy na počátku tohoto období (kolem 6 %), kdežto nejnižší přírůstek byl zaznamenán v roce 2008 (1,9 %), kdy vysoký nominální růst (8,3 %) byl znehodnocen vysokou inflací. To byla první známka následující hospodářské recese. V roce 2009 průměrná měsíční nominální mzda v České republice činila 23 598 Kč a oproti předchozímu roku tak vzrostla o 4 %, což představuje částku 907 Kč. To je o polovinu méně než v roce 2008, kdy se mzda zvýšila o 8,3 %, tedy o 1 734 Kč. Pokud jde o průměrnou reálnou mzdu, ta se zvýšila o 3 %. Graf 1: Vývoj čtvrtletních nominálních a reálných průměrných mezd v letech 2002 2008

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/5B003BF173/$File/311109a4.doc ~ 19 ~

2.2.1. Mzdy v podnikatelské a nepodnikatelské sféře V podnikatelské a nepodnikatelské sféře se mzdy (rozumíme i plat) vyvíjely rozdílně. V letech 2002 a 2003 průměrné mzdy v podnikatelské sféře rostly pomaleji než v nepodnikatelské, a to až do roku 2004, od kterého je růst mezd v podnikatelské sféře rychlejší. Růst reálné mzdy byl nejnižší v roce 2008, kdy v nepodnikatelské sféře došlo k propadu o 2 %. Na celkovém vývoji mezd se podílí hlavně podnikatelská sféra, která je zastoupena přibližně 83 % zaměstnanců a vývoj v ní je i plynulejší než v nepodnikatelské. Průměrná mzda v podnikatelské sféře dosáhla v roce 2009 částky 23 411 Kč, což bylo o 3,8 % (852 Kč) více než v roce 2008 (reálně vzrostla o 2,8 %). V nepodnikatelské sféře vzrostla o něco více, a to o 4,7 % (1 096 Kč), na 24 433 Kč (reálná hodnota vzrostla o 3,7 %). Na nižší tempo růstu průměrné mzdy v podnikatelském sektoru měly vliv především dopady světové finanční a ekonomické krize, která řadě firem ztížila jejich finanční situaci, a také další nárůst nezaměstnanosti z 6 % na 9,2 %, s čímž souvisí přebytek nabídky zaměstnanců řady profesí na trhu práce. Poněvadž mají obě sféry různou strukturu pracovních míst, liší se podle toho i jejich mzdy. V nepodnikatelské sféře dominují především úřednické práce s vyššími požadavky na kvalifikaci zaměstnanců a v podnikatelské sféře mají zase převahu dělnické profese, ale jsou zde také top-managementy s vysokou úrovní odměňování.

~ 20 ~

Graf 2: Vývoj čtvrtletních průměrných mezd v podnikatelské a nepodnikatelské sféře v letech 2002 - 2008

Zdr oj: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/5B003BF173/$File/311109a4.doc

2.2.2. Mzdy podle velikosti podniku Vysoké rozdíly v úrovni mezd lze též pozorovat mezi různě velkými podniky. Platí pravidlo, že „čím větší má firma počet zaměstnanců, tím vyšší je průměrná mzda“. Nejvyšší průměrné mzdy jsou tedy dosahovány v podnicích, které mají více než 1000 zaměstnanců a naopak nejnižší mají nejmenší podniky. Výše průměrné mzdy zaměstnanců pracujících v malých firmách, tj. s méně než 20 zaměstnanci, byla v roce 2009 tedy nejnižší a činila 17 283 Kč. Naopak nejvyšší průměrná mzda 28 328 Kč byla vyplacena zaměstnancům v podnicích s 1 000 a více zaměstnanci.

~ 21 ~

Graf 3: Průměrné hrubé mzdy podle velikostních skupin jednotek

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/5B003BF173/$File/311109a4.doc

2.2.3. Mzdy podle odvětví národního hospodářství Co se týče odvětví, každé se vyznačuje určitou úrovní mezd. Nejnižší mzdy jsou poskytovány v odvětvích primární sféry, do které se řadí zemědělství, myslivost, lesnictví, rybolov a chov ryb (OKEČ A a B), a také v oblasti ubytování a stravování (OKEČ H). Naopak nejvyšší mají odvětví finanční zprostředkování (OKEČ J) a výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody (OKEČ E), která také společně se vzděláváním (OKEČ M) vykazovala v průběhu období 2002 až 2008 nejvyšší růst průměrných mezd. Oproti tomu nejpomalejší růst byl zaznamenán v odvětví ubytování a stravování. Na vývoj mezd má ovšem vliv i počet pracovníků v jednotlivých odvětvích. Nejvíce jich je zaměstnáno ve zpracovatelském průmyslu (OKEČ D), téměř třetina, a také ve veřejné správě (OKEČ L). Zajímavá je též skutečnost, že přibývá odvětví, v nichž se mzdy velmi odlišují. Největší rozdíly jsou zpozorovány v odvětví finanční zprostředkování a v tržních službách a obchodě, naopak nejmenší jsou již několik let ve veřejné správě, v primární sféře a ve školství.

~ 22 ~

Graf 4: Vývoj průměrné hrubé mzdy ve vybraných odvětvích v letech 2002 - 2008

Zdr oj: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/5B003BF173/$File/311109a4.doc

2.2.4. Mzdy podle regionů Pro mnoho uchazečů o zaměstnání je velkým lákadlem hlavní město Praha, která nabízí oproti ostatním krajům výrazně vyšší mzdy. Tento rozdíl je dán zejména strukturou zaměstnanosti, neboť právě v Praze jsou ve větší míře soustředěna odvětví, u nichž je požadována vyšší odborná kvalifikace, jako je například bankovnictví, pojišťovnictví a centrální úřady. V ostatních krajích jsou mzdy o hodně nižší a dosti podobné, avšak nejvíce mají zaměstnanci ve Středočeském kraji, jehož trh práce je částečně spojen s hlavním městem. Ke zvyšování průměrných mezd dochází ve všech krajích České republiky, nicméně od roku 2002 jsou nejnižší mzdy zaznamenány na Karlovarsku. V roce 2008 byly nejčastější mzdy v Praze okolo 27 000 Kč, ve Středočeském kraji 22 000 Kč a v ostatních krajích okolo 19 000 Kč. V roce 2009 dosáhl kraj Hl. město Praha průměrnou mzdu 29 726 Kč, kdežto Karlovarský kraj pouze 19 733 Kč. Pokud jde o rozdělení mezd v regionech, ze statistiky vyplývá, že v roce 2008 pobíralo v hlavním městě nižší mzdu než 12 000 Kč pouhých 4 % zaměstnanců, zatímco v ostatních krajích to bylo 8 %. Naopak více než 40 000 Kč mělo 24 % pražských zaměstnanců, kdežto v ostatních krajích tato částka připadala pouze na 7 % pracovníků. ~ 23 ~

Graf 5: Vývoj průměrné hrubé mzdy v letech 2002-2008 ve vybraných krajích v letech 2002 - 2008

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/5B003BF173/$File/311109a4.doc

2.2.5. Diferenciace mezd Výše mezd jednotlivých zaměstnanců je v České republice velice rozdílná. Pohybuje se od minimálních částek až po milionové hodnoty, přičemž horní hranice není nijak omezena. Stát pouze stanovuje tzv. minimální mzdu, což je nejnižší částka, kterou lze zaměstnance pracujícímu na plný úvazek odměnit. Z následujícího grafu je vidět, že zaměstnanců placených podprůměrně je více než polovina, takřka dvě třetiny, a s růstem mezd se jejich podíl zvyšuje. Také ukazuje, že mzda, kterou pobíralo nejvíce lidí, činí za rok 2000 okolo 12 tisíc a za rok 2008 okolo 20 tisíc korun. Zatímco na začátku století podíl těchto zaměstnanců činil okolo 64 %, v roce 2008 jich bylo více než 66 %. V roce 2009 se jako nejčetnější ukázal interval průměrné hrubé měsíční mzdy 18 000 až 19 000 Kč, kterou pobíralo 4,9 % zaměstnanců, o rok dříve to bylo 5,2 % zaměstnanců. Výdělek nepřekračující 8 000 Kč, což je současná minimální mzda, mělo jen 0,8 % zaměstnanců (v roce 2008 0,9 %) a více než 30 000 Kč bylo vypláceno 19,5 % zaměstnanců (o 2,3 % více než v předchozím roce).

~ 24 ~

V důsledku dolní omezené hranice, kterou je minimální mzda, stoupá zpočátku křivka strmě vzhůru až do maximální četnosti mezd. Po dosažení tohoto maxima začíná křivka klesat, avšak pozvolněji než rostla, neboť horní hranice mzdy není stanovena. Graf 6: Rozdělení četností mezd zaměstnanců v roce 2000 a 2008

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/B6003149B8/$File/1155-09-kap21.doc

Mzdy je možné zkoumat také podle osobního charakteru jedince, tedy pohlaví, věku, vzdělání, zaměstnání apod.

2.2.6. Mzdy podle věku Jak pracující člověk stárne, tak se vyvíjí i jeho mzda, avšak neúměrně. Nejlépe jsou odměňováni zaměstnanci ve věku mezi 30 až 40 lety a pak až mezi 60 až 64 lety. Vyšší výdělky u této starší kategorie osob však nesouvisí s tím, že by pobíraly vyšší plat než ostatní, ale důvodem je značná absence zaměstnanců s nižší mzdou. Nejstarší zaměstnanci jsou totiž více kvalifikovaní, což souvisí s délkou jejich pracovní kariéry, a protože ženy odcházejí do důchodu dříve, zůstává v pracovním procesu více mužů, kteří jsou lépe placeni. Vzhledem k ukončení školní docházky nejmladší zaměstnanci nemají žádné zkušenosti, a proto také na počátku své kariéry pobírají nejnižší mzdu. S přibývajícím věkem však mzdy prudce rostou, kolem 35 let se postupně ustálí a pak mírně klesají. Pokud jde o nejstarší věkovou kategorii, tedy starobní důchodce, jejich mzda se blíží pracujícím ve věku 20 až 24 let.

~ 25 ~

2.2.7. Mzdy podle pohlaví Z pohledu pohlaví se mzdy u mužů a žen vyvíjí zcela rozdílně. Důvodem je odchod žen na mateřskou a rodičovskou dovolenou mezi 25 až 34 rokem a jejich podíl tak klesá z průměrných 42,6 % na 36,1 %. Největší rozdíl mezi mzdami mužů a žen pak lze sledovat ve věkové kategorii od 35 do 39 let, kdy se ženy vrací po mateřské dovolené do práce a v mnoha případech začínají novou kariéru. Graf 7: Průměrné hrubé mzdy podle pohlaví a věkových kategorií v roce 2008

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/5B003BF173/$File/311109a4.doc

2.2.8. Mzdy podle doby zaměstnání Již delší dobu se ukazuje, že přibývá lidí, kteří setrvají v jednom zaměstnání pouze jeden rok. Oproti tomu zaměstnanci začínají z podniku odcházet spíše po sedmi letech a době delší než 15 let, Doba strávená u zaměstnavatele velmi ovlivňuje výši odměny zaměstnance, avšak neplatí, že průměrné mzdy úměrně rostou s počtem odpracovaných let. Mzdy výrazně stoupají v prvních letech praxe, poté pozvolněji a od maximální výše se částky v následujících letech pohybují na nižších úrovních.

~ 26 ~

Nejvyšší průměrné mzdy pro rok 2008 můžeme shledat u zaměstnanců, jež setrvali v podniku 15 až 16 let. Tato skutečnost je projevem změny ekonomiky na počátku 90. let. Graf 8: Průměrné hrubé mzdy podle doby zaměstnání u jednoho zaměstnavatele v roce 2008

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/5B003BF173/$File/311109a4.doc

2.2.9. Mzdy podle pohlaví Rozdíly ve výši mezd mužů a žen je možné zkoumat pouze na základě údajů ze strukturálních šetření. Je vypozorováno, že ženy dlouhodobě pobírají průměrnou mzdu na úrovni tří čtvrtin mzdy mužů a vývoj tohoto poměru je velmi malý. Zatímco v roce 2000 to bylo konkrétně 73,3 % mzdy mužů, v roce 2008 tento poměr činil 74,1 %. To je způsobeno stále většími odlišnostmi v rozdělení mezd. Mzdy mužů jsou tedy více diferenciované, což souvisí se skupinou zaměstnanců s velmi vysokými výdělky, v níž je zastoupení žen velmi malé. Kdežto v roce 2008 dosahovalo mzdy vyšší než 100 000 Kč zhruba 1,6 % mužů, u žen to bylo jen 0,6 %.

~ 27 ~

Tabulka 3: Mzdy mužů a žen v letech 2002 - 2008

Rok Muži Ženy Poměr Ž/M

2000

2001

17 251 12 641 73,3

18 481 13 755 74,4

2002 2003 2004 Průměrné mzdy v Kč 20 404 21 983 23 044 15 217 16 404 17 256 74,6 74,6 74,9

2005

2006

2007

2008

24 271 18 221 75,1

25 593 19 305 75,4

27 489 20 684 75,2

29 628 21 939 74,1

(%) Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/B6003149B8/$File/1155-09-kap21.doc

Rozdíly ve mzdách mužů a žen vznikají z různých příčin. Obecně je zjištěno, že ženy odpracují v průměru o téměř dvě hodiny měsíčně méně než muži, mají více částečných úvazků a menší počet přesčasových hodin. Navíc ženy studují jiné obory vzdělání než muži a také méně zastávají vedoucí místa, která jsou lépe placená, což jejich pracovní příjmy významně ovlivňuje. Nejvíce žen je zastoupeno v odvětví zdravotní a sociální péče, veterinární činnosti (OKEČ N – 80 % žen v r. 2008) a vzdělávání (OKEČ M – 74 %), kde jsou mzdy, jak je známo, nižší. Převahu mají i ve finančním zprostředkování (OKEČ J – 65 %), zde je však největší rozdíl mezi platy mužů a žen (ženy tu pobíraly v roce 2008 v průměru jen 53,7 % mzdy mužů), a v oblasti ubytování a stravování (OKEČ H – 62 %) V některých odvětvích, jako je veřejná správa a povinné sociální zabezpečení (OKEČ L – 50 %), se mzdy obou pohlaví pohybují na stejné úrovni, jinde naopak dominují muži. Například v již zmiňovaném zdravotnictví převládají ženy jednoznačně mezi středním zdravotnickým personálem, kdežto mezi lékaři jich není ani polovina, a proto je také mzda žen v průměru nižší. Naopak velmi málo žen je umístěno ve stavebnictví (OKEČ F – 12 %) a těžbě nerostných surovin (OKEČ C – 15 %).

~ 28 ~

Graf 9: Průměrná hrubá mzda mužů a žen v jednotlivých odvětvích v roce 2008

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/B6003149B8/$File/1155-09-kap21.doc

2.2.10. Mzdy podle vzdělání Vzdělání a zaměstnání spolu bezpochyby velmi úzce souvisí. Následující graf potvrzuje skutečnost, že s vyšším stupněm vzdělání roste také mzda. Zatímco v roce 2008 měli zaměstnanci se základní školou mzdu jen 15 609 Kč, u středoškoláků bez maturity byla už 19 380 Kč, středoškoláků s maturitou 23 653 Kč a zaměstnanců s vyšším vzděláním 26 100 Kč. O poznání lépe na tom byly vysokoškoláci, jejichž mzda činila 34 370 Kč. Z toho vyplývá, že maturita zvyšuje mzdu o 52 % proti zaměstnanci se základní školou a vysoká škola o 45 % proti maturantovi. Rovněž je vidět, že rozdíly ve mzdách nejhůře placených zaměstnanců jsou podle úrovně vzdělání minimální a u nejlépe placených jsou naopak obrovské. Vyšší vzdělání ale nemusí automaticky znamenat vyšší mzdu, neboť mzdy nejhůře placených vysokoškoláků jsou mnohem nižší než mzdy nejlépe placených zaměstnanců se základní školou. Přesto je vzdělání pro určení výše mezd rozhodující.

~ 29 ~

Graf 10: Mzdy podle dosaženého vzdělání v roce 2008

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/5B003BF173/$File/311109a4.doc 2.2.11. Mzdy podle zaměstnání Pokud jde o vývoj mezd u konkrétních profesí, k výraznějším pohybům nedochází. Dlouhodobě však můžeme sledovat nejnižší růst průměrných mezd u méně kvalifikovaných pracovníků a naopak nejvyšší u vedoucích a řídících pracovníků, například u ředitelů bank, kterým vzrostla průměrná mzda od roku 2002 do 2008 téměř dvojnásobně (o 77 %). Nadmíru se dařilo také pojišťovacím agentům (nárůst o 70 %), programátorům (o 67 %) a projektantům a analytikům výpočetních systémů (o 62 %). Oproti tomu nejnižší nárůsty mezd byly zaznamenány u sběračů odpadků a popelářů, kterým se průměrná mzda zvýšila o pouhá 3 %. O trochu lépe si polepšili obsluhující pracovníci v dopravě a stevardi (o 5 %) a obsluha strojů na zpracování ovoce, zeleniny a ořechů (o 10 %).

2.3. Mzdy v Evropské unii Přibližování úrovně mezd nových členských států Evropské unie k západním zemím je očividné, ovšem tempa jsou v různých státech odlišná. Pokud jde o Českou republiku, její mzdy rostly na úroveň unie vcelku rychle, a to až do doby, dokud zemi nezasáhla ekonomická krize, která se silně projevila v roce 2009.

~ 30 ~

Porovnávání úrovně mezd i temp jejich růstu v rámci celé Evropské unie se provádí na základě strukturálních šetření mezd zaměstnanců (SES). Jelikož se šetření konají jednou za 4 roky, následné údaje vychází ze statistiky za rok 2006 za takřka 120 milionů zaměstnanců. Nejsledovatelnějším mzdovým ukazatelem je bezesporu celoroční hrubý výdělek. Ten v celé Evropské unii činil 29 648 EUR a v České republice po přepočtu na společnou měnu 9 693 EUR, což představuje 33 % celoevropského průměru. Nejvyšší mzdy byly zjištěny v Lucembursku (47 012 EUR), v Dánsku (42 918 EUR), v Irsku (42 008 EUR) a ve Spojeném království (41 731 EUR) a naopak nejméně byli odměňováni zaměstnanci v Bulharsku 2 580 EUR, což činí 9 % celoevropského průměru. Graf 11: Průměrné roční mzdy ve státech EU 27, v EUR a paritě kupní síly (PPS)

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/5B003BF173/$File/311109a4.doc Takovéto srovnání mezd v eurech však opomíjí skutečnost, že se ceny v jednotlivých zemích Evropské unie liší. Ve státech, kde jsou vyšší mzdy, bývají také vyšší ceny a v chudších státech je tomu zase naopak. Po přepočtu na paritu kupní síly roční mzda v celé Evropské unii činila 28 831 a v České republice 15 798, což znamená, že jsme se dostali na 55 % celoevropského průměru; Porovnáním mezd v eurech a paritě kupní síly pak snadno vyvodíme, že na Maltě a na Kypru jsou nepřiměřeně vysoké ceny vůči mzdám, což lze vidět v předchozím grafu. Občané Malty a Kypru si tak mohou za svou mzdu v eurech koupit doma mnohem méně ~ 31 ~

zboží než v zahraničí. Zřejmě je to důsledek masového zahraničního turismu. Tento jev můžeme najít rovněž v Dánsku a Irsku, kde vysoké ceny kazí potěšení z vysokých mezd. Tak jako v České republice jsou i v ostatních státech Evropské unie průměrné mzdy mužů vyšší než žen, avšak rozdíly jsou různě vysoké. Nejvyšší rozdíly mezi ročními průměrnými mzdami vykazuje Řecko, kde ženy pobírají v průměru o třetinu méně než muži, dále následuje Estonsko (32 %) a Spojené království (31 %). Naopak nejmenší rozdíly jsou zaznamenány ve Slovinsku (7 %) a Rumunsku (9 %). Co se týká České republiky, nachází se s rozdílem 26 % lehce nad průměrem celé Evropské unie (24 %). Srovnání ročních průměrných mezd je však nepřesné, poněvadž ženy mnohem více pracují na částečné úvazky než muži. Graf 12: Rozdíl průměrné roční mzdy žen ve vztahu k průměrné mzdě mužů

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/5B003BF173/$File/311109a4.doc V různých evropských státech můžeme najít významné odlišnosti v odměňování i v rámci jednotlivých odvětví, avšak platí, že vyšší průměrné mzdy mají méně rozvinuté země. Například v odvětví peněžnictví jsou v České republice průměrné výdělky vyšší o 88 %, než je celkový průměr, zatímco v Německu je rozdíl jen 37 %. Největší rozdíly v průměrných mzdách jsou pak zaznamenány v Rumunsku (167 %), Bulharsku (125 %) a Litvě (124 %), kdežto minimální najdeme v Belgii a Irsku (pouze 28 %). Časté jsou také nadprůměrně vysoké mzdy v odvětví vzdělávání, kde v celé Evropské unii převyšují mzdy celkový průměr o 8 %. Výjimkou je Česká republika, která má průměrné mzdy nižší o 7 %, a také Slovensko, kde jsou dokonce jen na úrovni 83 % ~ 32 ~

celkového průměru, a pobaltské státy. Vzdělání je naopak velmi důležité v Lucembursku, kde jsou průměrné mzdy vyšší o celých 203 %. I přes různé odlišnosti můžeme ve všech státech Evropské unie nalézt také některé shody. Jedním z příkladů je pohostinství, které nabízí s výjimkou Řecka nejnižší průměrné mzdy. V celé evropské unii je významným faktorem, jenž ovlivňuje výši výdělku, dosažený stupeň vzdělání. Pokud srovnáme průměrné mzdy vysokoškoláků a vyučených, je evidentní, že vysokoškoláci jsou na tom podstatně lépe, neboť vydělávají až dvojnásobně více. Vzdělání nejvíce ovlivňuje mzdy ve Slovinsku (295 %), v Maďarsku (287 %) a na Slovensku (283 %), a naopak nejméně v Irsku (123 %). V České republice hodnota činí 247 %, což je o 33 % více, než je za celou Evropskou unii. Ze statistik vyplývá, že vzdělání je mnohem důležitější pro muže než pro ženy. Zatímco ženám s vysokou školou zvyšuje vzdělání mzdu proti vyučeným jen o 91 %, mužům o 137 %. V České republice je to potom 122 % u žen a 138 % u mužů. V každém státě má různý vliv na mzdu také věk. Obecně platí, že s přibývajícím věkem se průměrné mzdy zvyšují, přičemž pro mladé zaměstnance je růst značně rychlý a pro starší osoby je nárůst již zanedbatelný. Tento trend můžeme sledovat například v Itálii, Španělsku, Portugalsku, Belgii či Rakousku. Z tohoto pravidla se však řada zemí vymyká, neboť nejvyšších mezd dosahují již zaměstnanci ve věku 40 let či dokonce 30 let. Jedná se především o pobaltské státy a nové členské státy Evropské unie. Samozřejmě má na mzdu velký vliv samotné zaměstnání, kde významnou roli hraje náročnost práce a kvalifikace zaměstnance. V zemích unie jsou nemanuální pracovníci lépe placeni než manuální, a to v průměru o 15 %. Nevyšší mzdy mají vedoucí a řídící pracovníci, jejichž průměrný plat činí 203 % celkového průměru (v České republice je to 208 %), a dále také odborní a vědečtí pracovníci. Manažerské schopnosti jsou přednější spíše pro jižní země jako je Itálie, Rumunsko, Portugalsko, Španělsko či Rakousko a odbornosti si naopak více cenní v Irsku, Nizozemsku a Dánsku. Odměny odborníků však nejsou vyšší než manažerů. Důležitá je také velikost podniku, ve kterém zaměstnanec pracuje. Téměř ve všech evropských státech jsou nejvyšší mzdy dosahovány v největších podnicích, tedy v těch, které mají více než 1000 zaměstnanců. V takových podnicích průměrná mzda činí okolo 34 895 EUR, zatímco v malých podnicích do 50 zaměstnanců jsou nejnižší - 24 010 EUR, ~ 33 ~

což je pouhých 69 % průměrné mzdy těch největších. V České republice je tato nerovnost nižší, a to 85 %, nejvyšší je potom v Bulharsku (45 %), Rumunsku (51 %) a Portugalsku (54 %).

~ 34 ~

3. Problematika trhu práce Trh práce je místo, kde se střetává nabídka práce s poptávkou po práci. Na jedné straně stojí zaměstnavatelé, kteří nabízejí pracovní příležitosti, přitom chtějí obdržet co největší množství práce za co nejnižší ceny. Na druhé straně jsou občané, kteří se uchází o zaměstnání, jenž odpovídá jejich požadavkům a kvalifikaci. Někdy je však práci obtížné získat a mnoho lidí tak zůstává dlouhodobě nezaměstnáno.

3.1. Obecná charakteristika nezaměstnanosti Jedním z hlavních problémů ve vývoji ekonomiky je situace na trhu práce. Tu lze sledovat prostřednictvím ukazatele míry nezaměstnanosti. Nezaměstnanost je závažným sociálním a makroekonomickým problémem v každé zemi. Nezaměstnaností se rozumí stav, kdy osoba v produktivním věku, která je práceschopná a svoji práci nabízí, nenachází uplatnění v placeném zaměstnání. Nezaměstnaným je tedy ten, kdo není zaměstnán, ale práci aktivně hledá a je schopen a ochoten do ní okamžitě nastoupit. Pro měření nezaměstnanosti je třeba obyvatelstvo rozdělit. Obyvatelstvo se rozlišuje na ekonomicky aktivní, neboli na pracovní sílu země, a ekonomicky neaktivní. a) ekonomicky aktivní obyvatelstvo zaměstnaní – lidé, kteří vykonávají jakoukoli placenou práci. Řadí se k nim i osoby, kteří jsou v zaměstnání dočasně nepřítomni, například z důvodu nemoci nebo dovolené. nezaměstnaní - osoby, které nemají placené zaměstnání, ale práci aktivně hledají a jsou schopni během určité doby nastoupit do zaměstnání. b) ekonomicky neaktivní obyvatelstvo - všichni ostatní lidé, kteří zaměstnání nemají ani si ho z nejrůznějších důvodů nehledají. Patří sem studenti, starobní důchodci, ženy v domácnosti, lidé se zdravotním postižením atd.

3.1.1. Měření nezaměstnanosti Podkladem pro výpočet míry nezaměstnanosti je tzv. ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Míra nezaměstnanosti se vyjadřuje v procentech a vypočítá se jako podíl počtu

~ 35 ~

nezaměstnaných ku počtu ekonomicky aktivních osob, tedy zaměstnaným i nezaměstnaným osobám. u = U / (E + U) * 100

kde: u - míra nezaměstnanosti U - počet lidí bez práce E - počet zaměstnaných lidí

V České republice existují dva způsoby zjišťování počtu nezaměstnaných. Prvním způsobem je výpočet Ministerstva práce a sociálních věcí, který vychází z počtu žadatelů o práci zaregistrovaných na úřadech práce, a druhým jsou měření Českého statistického úřadu, jež zjišťuje na základě pravidelných výběrových šetření pracovních sil. Výhodou druhého způsobu je skutečnost, že zachycují také nezaměstnané, kteří nejsou zaregistrováni na úřadech práce. V médiích se převážně uvádí míry nezaměstnanosti zjištěné Ministerstvem práce a sociálních věcí. Druhý způsob se používá hlavně pro mezinárodní srovnávání nezaměstnanosti.

3.1.2. Typy nezaměstnanosti Existují čtyři základní typy nezaměstnanosti, a to frikční, strukturální, cyklická a sezónní. Frikční nezaměstnanost Tento typ nezaměstnanosti souvisí s životním cyklem a je charakterizována krátkodobou ztrátou zaměstnání v důsledku neustálého pohybu lidí mezi pracovními místy a regiony. Novým pracovníkům totiž obvykle zabere určitý čas, než vyhledají různé možnosti zaměstnání. Vzniká například tehdy, když lidé dobrovolně opustí své původní zaměstnání, protože se rozhodli vyhledat jiné, například lépe placené pracovní místo. Jako další příklad bych uvedla situaci, kdy absolvent ukončí proces vzdělávání a poprvé vstupuje na trh práce. Častou příčinou je rovněž změna bydliště nebo nedostatečná informovanost o pracovních příležitostech. Tento typ nezaměstnanosti je prakticky neodstranitelný, neboť lidé se stále stěhují do jiných měst anebo si po absolvování školy hledají zaměstnání.

~ 36 ~

Strukturální nezaměstnanost Druhým typem nezaměstnanosti je strukturální nezaměstnanost, která je důsledkem nerovnováhy mezi nabídkou práce a poptávkou po práci na trhu. Ekonomika neustále prochází strukturálními změnami, kde některá odvětví zanikají a jiná se naopak rozvíjejí, a tak mnoho pracovníků práci ztrácí a stávají se nezaměstnanými. Typickým příkladem je hornictví nebo strojírenství, kde jsou pracovníci školeni na specifickou činnost, která je pro jiné obory takřka nevyužitelná. Nová pracovní místa sice vznikají, ale ne vždy mohou být zaplněna. Problém je v kvalifikaci pracovníků, která mnohdy neodpovídá požadavkům těchto nových pracovních míst. Jednou z osvědčených cest jak tuto formu nezaměstnanosti utlumovat je proces rekvalifikace. Strukturální nezaměstnanost je nedobrovolná, která může trvat i několik let. Příčiny této nezaměstnanosti lze shledat především v poklesu poptávky po určité struktuře zboží, čímž klesá i poptávka po množství osob, které toto zboží vyrábějí. Kromě toho lidé také ztrácející zaměstnání v důsledku nahrazení jejich práce technikou. Cyklická nezaměstnanost Další typ nezaměstnanosti úzce souvisí s fázemi hospodářského cyklu. Projevuje se zejména v období recese, kdy klesá nabídka zaměstnání a snižuje se počet pracovních míst téměř ve všech odvětvích. Naopak v období expanze jsou zase vytvářena místa nová. Nastává z důvodu odbytových potíží způsobených nedostatečnou poptávkou po zboží. Jedná se většinou o dlouhodobou nezaměstnanost, která je velmi obtížně odstranitelná. Sezónní nezaměstnanost Jde-li o pravidelné kolísání poptávky, které je způsobeno přírodním cyklem, mluvíme o sezónní nezaměstnanosti. Souvisí se sezónními pracemi, jež jsou v určitých měsících velmi žádané. Tato nezaměstnanost je typická pro oblasti zemědělství, stavebnictví a turistické služby.

3.1.3. Důsledky nezaměstnanosti Vzhledem k tomu, jak je práce pro lidi významná, není pochyb, že ztráta zaměstnání s sebou nese hluboké následky ve společenském životě. Neznamená to jen ztrátu příjmů, ale nezaměstnanost má také vliv na psychické a fyzické zdraví jedince. ~ 37 ~

Nezaměstnanost se projevuje především negativně, ale nesmíme zapomínat ani na její přínosy, a tím je nově nabytý volný čas. Ekonomické dopady Ztráta makroekonomického produktu – největší ztrátou spojenou s nezaměstnaností je pokles produktu, kdy je produkt pod svoji potenciální úrovní, což znamená, že se vyrábí méně, než by se mělo vyrábět. To je důsledek cyklické nezaměstnanosti. Podrobně se touto problematikou zabýval americký ekonom Arthur Melvin Okun, který své myšleny zformuloval do tzv. „Okunova zákona“, který říká, že na každá 2 %, o něž skutečný produkt poklesne vzhledem k potenciálnímu produktu, se míra nezaměstnanosti zvýší o 1 %. Z toho vyplývá, že pokud potenciální produkt poroste například o 3 % ročně, měl by skutečný růst také o 3 % ročně, aby zůstala míra nezaměstnanosti konstantní. Snížit nezaměstnanost je tedy možné tak, že skutečný produkt poroste rychleji než potencionální. Nevyužité ekonomické zdroje - zdroje v ekonomice jsou vzácné a jejich nevyužívání představuje ztrátu. Pokud existuje nezaměstnanost, znamená to, že nejsou plně využívány výrobní faktory práce a nejsou tedy využity ani ostatní výrobní faktory (například půda nebo stroje). Takže, jestliže se ekonomika nachází v situaci, kdy nemůže vytvořit dostatek pracovních míst pro ty, kteří chtějí pracovat, není využit výrobní faktor práce, a to má za následek snížení spotřeby a i produktu, který nezaměstnaní mohli vyrobit. Dopady na veřejné rozpočty - vysoká nezaměstnanost rovněž zasahuje veřejné rozpočty. V důsledku nezaměstnanosti klesají příjmy do státní pokladny, zejména z daní z příjmů a spotřebních, neboť nezaměstnaní lidé neutrácejí vydělané prostředky na spotřebu. V přímé úměře s rostoucí nezaměstnaností se zároveň zvyšují i výdaje státu, jelikož je třeba vyplácet podpory v nezaměstnanosti a sociální dávky. Sociální dopady Sociální důsledky ovlivňují postoje, chování a společenský život nezaměstnaných osob. Především se projevují negativně, avšak pozitivní účinky nejsou vyloučeny, zejména na vyrovnané rodinné vztahy. Někteří lidé se vyrovnávají s nezaměstnaností lépe a jiní hůře. Pokles životní úrovně - nezaměstnanost má vážný dopad hlavně na finanční situaci nezaměstnaných. Nezaměstnaný tak musí žít z podpory v nezaměstnanosti či jen sociální podpory. což snižuje životní úroveň, neboť je nucen omezit svou spotřebu. Čím déle je člověk bez práce, tím se jeho finanční situace zhoršuje, což může vést v konečném důsledku až k chudobě. ~ 38 ~

Fyzické zdraví a problémy psychického charakteru - Ztráta práce může vést až k psychickým problémům a k výraznému zhoršení zdravotního stavu. Nejčastěji jde o stres, který se projevuje bolestí hlavy, zažívacími potížemi a zvýšeným krevním tlakem. Ke stresu se často přidává i kouření, požívání alkoholu, léků nebo drog. Mnoho nezaměstnaných se tímto způsobem pokouší nalézt východisko ve zdánlivě bezvýchodné situaci, aniž by si uvědomovali, že tato cesta daný problém ani v nejmenším neřeší. Vliv na rodinu a společnost - důsledky nezaměstnanosti nemají neblahý dopad pouze na člověka, který ztratil zaměstnání, ale silně je pociťují rovněž osoby z jeho blízkého okolí, především rodina a přátelé. Kromě finančních potíží je rodinný život též ovlivněn narušením denních rodinných zvyklostí, změnami v sociálních vztazích a rozdělení domácí práce či možnou sociální izolací rodiny od společnosti. Nezaměstnanost může zvýšit konflikty mezi jednotlivými členy rodiny a vážně tak narušit rodinné vztahy a vazby a v nejhorších případech je i zcela zničit. Nezaměstnanost značně zatěžuje psychiku lidí. Po neúspěšném hledání zaměstnání mnoho lidí začíná upadat do pocitů beznaděje či dokonce depresí. Proto je důležité nezaměstnaného člena rodiny v této těžké chvíli podporovat, zejména psychicky při hledání nového zaměstnání. To může vést i k těsnějším vztahům v rodině. Jestliže je člověk dlouhodobě nezaměstnaný, dochází k poklesu jeho kvalifikace a postupně ztrácí pracovní návyky, schopnosti a dovednosti, neboť při výkonu práce se každý člověk neustále vzdělává. Kromě toho tito lidé přicházejí rovněž o cenné kontakty.

3.1.4. Phillipsova křivka V letech 1861 - 1957 zkoumal novozélandský ekonom A.W. Phillips vztah mezi dynamikou vývoje nominálních mezd a mírou nezaměstnanosti. Ve své studii uvádí, že při nízké míře nezaměstnanosti, rostou nominální mzdy rychleji. Z toho vyplývá, že když je míra nezaměstnanosti nízká, zaměstnavatelé musí zvýšit mzdy, aby přilákali novou pracovní silu. Při vysoké míře nezaměstnanosti si naopak zaměstnanci chtějí udržet svá místa, a proto nemají požadavky na zvyšování mezd. Tento vztah byl nazván jako Phillipsova křivka. Tuto původní mzdovou Phillipsovu křivku upravili v 60. letech minulého století P.A. Samuelson a R.M. Solow ve vztahu k cenové hladině a vznikla tzv. cenová inflační Phillipsova křivka. V původní křivce tak míru nominálních mezd nahradili mírou cenové

~ 39 ~

inflace. Z toho vyplývá, že vláda může docílit nižší míry nezaměstnanosti zvýšením míry inflace. V 70. letech se však verze Phillipsovy křivky dostávala do rozporu s vývojem ekonomiky, poněvadž americká ekonomika zažívala současně růst inflace i nezaměstnanosti. Aby byla míra nezaměstnanosti udržena na dané úrovni, bylo zapotřebí zvýšit inflaci mnohem více. Problémem původní Phillipsovy křivky bylo, že postrádala inflační očekávání ekonomických subjektů. Na skutečnost, že současná nezaměstnanost nezávisí pouze na úrovni cenové hladiny, poukázali M. Friedman a E.S. Phelps, kteří původní model rozšířili o očekávanou míru inflace. Ve své studii uvádí, že zvýšení inflačních očekávání o 1 % vede při dané úrovni nezaměstnanosti ke zvýšení současné inflace také o 1 %. Podle této interpretace však substituce mezi mírami inflace a nezaměstnanosti může existovat pouze v krátkém období. V dlouhém období je míra nezaměstnanosti nezávislá na míře inflace a Phillipsova křivka je proto vertikální. Ekonomika je v rovnováze, když míra nezaměstnanosti je rovna přirozené míře nezaměstnanosti a inflační očekávání se rovnají skutečné míře inflace. Naopak nerovnováha nastává, když je skutečná míra nezaměstnanosti nižší než přirozená míra nezaměstnanosti a skutečná míra inflace je vyšší než očekávaná. Přizpůsobení inflačních očekávání na vyšší míru inflace pak povede k obnovení rovnováhy, avšak při vyšší míře inflace. Použitím určitých nástrojů, jako je změna výše vládních výdajů, dani a množství peněz, má vláda možnost ovlivnit inflaci a tím podporovat firmy ke zvýšení mezd, což přiláká pracovníky a nezaměstnanost se tak sníží. Graf 13: Phillipsova křivka rozšířená o očekávanou míru inflace r

SPC

LPC kde: r = míra inflace (%) u = míra nezaměstnanosti (%) u* = přirozená míra nezaměstnanosti (%) SPC = krátkodobá Phillipsova křivka LPC = dlouhodobá Phillipsova křivka u*

u

~ 40 ~

3.1.5. Opatření ke snižování nezaměstnanosti Nezaměstnanost patří k nejpalčivějším problémům globalizovaného světa. Způsobuje ji vysoká cena práce, nevyhovující struktura sociálních dávek, vzdělávací systém atd. Platí úměra, že čím je minimální mzda vyšší, tím vyšší je nezaměstnanost. Při vysokém zdanění firma také zaměstná méně lidí. Dalším faktorem, který významně ovlivňuje nezaměstnanost, je vzdělání. S vyšším vzděláním je pravděpodobnost nezaměstnanosti nižší, nicméně záleží i na způsobu vzdělání. Pokud by bylo zaměření příliš specializované, nemusí být na trhu práce po tomto oboru poptávka. Důležité je i vzdělání zaměřené na rozvoj schopností a dovedností než na získání znalostí. V tomto směru však naše školy zaostávají, o čemž vypovídá i míra nezaměstnanosti u absolventů různých škol. Velkou roli hraje rovněž mobilita. Lidé, kteří vlastní byt nebo dům, jsou uvázáni na místo bydliště a změna by byla pro ně velmi obtížná, nemluvě o bytě pořízeného na hypotéku či jiný úvěr. Na trhu se sice nabízí celá řada zaměstnání, ale pro některé lidi je velmi obtížné najít práci. Nezaměstnaností jsou více postiženy ženy s malými dětmi, osoby starší 50 let a zdravotně postižené osoby. Obtížněji hledají na trhu práce uplatnění také osoby, které se vracejí z výkonu trestu, lidé s nízkou kvalifikací a absolventi s nedostatkem praxe či cizinci. Důležité je pomoci těm, kdo chtějí pracovat, a proto zasahuje stát, který se snaží různými opatřeními přispívat k rovnováze na trhu práce a k omezení nezaměstnanosti. K řešení situace by mělo pomoci například snížení daně z příjmu a dávek v nezaměstnanosti a poskytování více informací o volných pracovních místech. Cestou je také podpora sezónních a příležitostných prací a školících programů pro zvýšení kvalifikace tak, aby mohly probíhat při výkonu zaměstnání. Důležité je rovněž vytvořit vhodné prostředí pro podnikání, snížit finanční a administrativní zátěž zaměstnavatelů a zároveň je motivovat k vytváření míst s kratšími pracovními úvazky, což by usnadnilo návrat do pracovního procesu například ženám pečujícím o děti či osobám se zdravotním postižením. Úloha státu spočívá zejména v podpoře nových pracovních míst a zvýšení adaptability pracovní síly prostřednictvím různých rekvalifikačních kurzů, což uchazečům o zaměstnání zvyšuje šance získat pracovní uplatnění. Rekvalifikace rozvíjejí dovednosti a vědomosti a zvyšují sebedůvěru.

~ 41 ~

Stát hraje důležitou roli i při zabezpečování životních podmínek těch, kteří se stali dočasně nezaměstnanými, a to formou dávek a podpor v nezaměstnanosti. Jejich účelem je poskytnout nezaměstnanému náhradu jeho pracovního příjmu a zároveň ho motivovat k hledání nového pracovního uplatnění. Proto jsou podpory v nezaměstnanosti vypláceny jen po určitou dobu a v určité výši v závislosti na předchozím výdělku. Pokud by byly příliš vysoké, nezaměstnané by to mohlo demotivovat, aby šli pracovat. V případě, že osoba nenajde zaměstnání ani po uplynutí této doby, je za stanovených podmínek zajištěna dávkami ze systému sociální pomoci. Každý nezaměstnaný, který má zájem pracovat, má také možnost vykonávat veřejně prospěšné práce, pokud pro něj není v nabídce úřadu práce vhodné zaměstnání. Jistě je to i lepší než pobírat sociální dávky a nezaměstnaný neztratí pracovní návyky a vůli pracovat. Vždy existuje nějaká motivace pro to, aby si člověk našel zaměstnání, neboť každý má určité potřeby, zájmy a hodnoty. Můžeme si chtít například něco pořídit nebo dosáhnout lepšího ohodnocení, uznání atp. Člověka ovlivňují různé faktory k tomu, aby si hledal zaměstnání. Mezi nejvýznamnější patří lepší výdělek, změna životní úrovně, lepší pracovní podmínky a spojení do zaměstnání a také možnost seberealizace.

~ 42 ~

3.2. Nezaměstnanost v České republice Jedním ze zásadních problémů v České republice, se kterým se musí společnost vypořádat, je rostoucí nezaměstnanost. Přitom ještě v první polovině devadesátých let se pohybovala na úrovni okolo 3 % a my jsme se tak mohli chlubit s dosti nízkou nezaměstnaností. Tato doba je však zřejmě v nenávratnu, neboť v posledních letech značně přibylo množství nezaměstnaných lidí, a proto je tento problém třeba řešit.

3.2.1. Vývoj nezaměstnanosti v České republice v letech 1990 - 2003 V letech 1990 až 1996 Česká republika neměla s nezaměstnaností vážnější problémy a míra nezaměstnanosti se pohybovala do 5 %. K tomu přispívala především probíhající restrukturalizace ekonomiky a vznikající soukromý sektor, do něhož přicházela nová pracovní síla. Od roku 1997 se však nezaměstnanost postupně zvyšovala, neboť na trh práce vstoupily silné ročníky ze sedmdesátých let a nastaly výrazné problémy ve výrobních odvětvích i s nevyhovující kvalifikací uchazečů o zaměstnání. K tomu navíc přibývalo bankrotujících firem a v roce 2003 se Česká republika potýkala s nejvyšší nezaměstnanosti v historii. K výraznému nárůstu uchazečů o zaměstnání došlo hned na počátku devadesátých let v důsledku zpřísnění legislativních norem. Díky těmto opatřením již občané, kteří ani o zaměstnání nikdy zájem neměli, nemají možnost získat příspěvky v nezaměstnanosti. Navíc se volná pracovní místa nedařilo úspěšně obsazovat. Příznivé byly roky 2000 a 2001, kdy míra nezaměstnanosti poklesla. Příčinou tohoto jevu byl nárůst počtu hlášených volných pracovních míst, což představovalo pro uchazeče o zaměstnání větší možnosti.

~ 43 ~

Tabulka 4: Neumístění uchazeči o zaměstnání a volná pracovní místa v České republice v letech 1990 - 2003 N e u m ís tě n í u c h a z e č i o z a m ě s tn á n í M íra Rok

z to h o

n e z a m ě s tn a n o s ti (% )

V o ln á p ra c o v n í m ís ta

c e lk e m

ženy

z to h o

občané se

a b s o lv e n ti

ZPS

škol

p o b íra jíc í p řís p ě v e k p ře d

c e lk e m

p ro občany se ZPS

u m ís tě n ím

1990

0 ,7 3

39 379

20 169

.

3 505

24 627

57 616

.

1991

4 ,1 3

221 749

127 196

17 032

24 568

159 766

48 402

1 016

1992

2 ,5 7

134 788

77 684

15 502

17 435

62 289

79 422

2 316

1993

3 ,5 2

185 216

103 592

20 016

23 859

93 380

53 938

1 666

1994

3 ,1 9

166 480

96 632

22 015

19 997

78 331

76 581

1 418

1995

2 ,9 3

153 041

88 113

22 687

20 085

67 623

88 047

1 506

1996

3 ,5 2

186 339

105 100

31 455

27 178

93 430

83 976

1 489

1997

5 ,2 3

268 902

151 772

40 460

44 174

138 107

62 284

1 291

1998

7 ,4 8

386 918

205 401

48 951

68 220

190 396

37 641

1 242

1999

9 ,3 7

487 623

248 120

57 615

70 751

206 836

35 117

1 349

2000

8 ,7 8

457 369

229 804

59 025

57 938

164 139

52 060

2 811

2001

8 ,9 0

461 923

231 870

61 518

57 393

169 046

52 084

2 108

2002

9 ,8 1

514 435

257 438

66 907

59 895

192 615

40 651

1 747

2003

1 0 ,3 1

542 420

272 498

71 806

54 217

189 479

40 188

1 587

Zdroj: http://www.czso.cz/xu/edicniplan.nsf/p/13-4208-04 Ve srovnání v jednotlivých krajích České republiky byl vývoj míry nezaměstnanosti podobný. Výjimkou byly pouze kraje Ústecký a Moravskoslezský, neboť byly nejvíce zasaženy restrukturalizací. Naproti tomu vzhledem k vyšší nabídce volných pracovních míst mívá nejnižší nezaměstnanost hlavní město Praha.

~ 44 ~

Tabulka 5: Míra nezaměstnanosti v České republice a krajích (v %) Č R , k ra je Č R c e lk e m

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

3 ,1 9

2 ,9 3

3 ,5 2

5 ,2 3

7 ,4 8

9 ,3 7

8 ,7 8

8 ,9 0

9 ,8 1

1 0 ,3 1

H l. m . P ra h a

0 ,2 8

0 ,2 9

0 ,4 3

0 ,8 7

2 ,3 1

3 ,5 2

3 ,4 2

3 ,3 9

3 ,7 3

4 ,0 2

S tře d o č e s k ý

2 ,8 6

2 ,5 7

2 ,9 8

4 ,6 2

6 ,0 6

7 ,4 6

6 ,8 0

6 ,7 6

7 ,2 1

7 ,4 3

J ih o č e s k ý

2 ,2 4

1 ,9 9

2 ,5 1

3 ,9 5

5 ,7 5

6 ,6 9

5 ,8 2

6 ,0 3

6 ,6 5

6 ,9 6

P lz e ň s k ý

2 ,5 6

2 ,1 9

2 ,6 3

4 ,2 3

6 ,0 9

7 ,4 3

6 ,4 7

6 ,5 2

7 ,0 6

7 ,6 0

K a rlo v a rs k ý

1 ,6 8

2 ,1 2

2 ,7 2

4 ,6 4

6 ,8 5

9 ,0 4

8 ,0 2

8 ,7 1

1 0 ,0 7

1 0 ,6 2

Ú s te c k ý

5 ,2 4

5 ,7 9

7 ,0 5

1 0 ,0 0

1 3 ,1 8

1 5 ,9 2

1 6 ,1 5

1 5 ,8 3

1 7 ,1 3

1 7 ,9 4

L ib e re c k ý

2 ,3 6

2 ,4 5

3 ,0 0

5 ,1 6

6 ,9 8

7 ,7 7

6 ,4 4

7 ,3 5

8 ,6 8

9 ,4 8

K rá lo v é h ra d e c k ý

2 ,2 3

1 ,9 9

2 ,6 1

4 ,0 4

6 ,0 6

7 ,5 4

5 ,8 9

6 ,3 0

7 ,3 0

7 ,8 9

P a rd u b ic k ý

2 ,8 0

2 ,6 6

3 ,3 8

4 ,7 1

6 ,6 2

9 ,0 3

7 ,8 7

7 ,9 3

8 ,6 6

9 ,4 2

V ys o č in a

3 ,8 5

3 ,3 9

3 ,9 9

5 ,6 6

7 ,5 1

9 ,1 6

7 ,4 8

7 ,0 2

8 ,3 2

9 ,2 0

J ih o m o ra v s k ý

3 ,2 0

2 ,9 2

3 ,4 0

5 ,3 7

7 ,9 2

9 ,8 5

9 ,3 5

9 ,7 3

1 1 ,2 0

1 1 ,4 5

O lo m o u c k ý

4 ,7 4

4 ,3 1

5 ,2 8

7 ,5 6

1 0 ,2 0

1 2 ,4 1

1 1 ,8 7

1 1 ,7 8

1 2 ,2 0

1 2 ,4 8

Z lín s k ý

3 ,0 3

2 ,4 0

3 ,2 2

4 ,7 1

6 ,9 6

8 ,7 1

8 ,1 4

8 ,5 1

1 0 ,2 2

1 0 ,6 1

M o ra v s k o s le z s k ý

5 ,9 9

5 ,0 7

5 ,6 7

7 ,8 5

1 1 ,4 5

1 4 ,9 4

1 5 ,1 3

1 5 ,1 1

1 5 ,8 9

1 6 ,8 4

v to m k ra j:

Zdroj: http://www.czso.cz/xu/edicniplan.nsf/p/13-4208-04 Mezi nejohroženější skupiny osob patřily ženy, jejichž podíl po celé období neklesl pod hranici 50 % a osoby s nízkým stupněm vzdělání, kteří se pohybují okolo 41 %. Nezaměstnaností byli značně postiženi i mladší věkové skupiny, hlavně do 30 let. Jejich podíl na celkové nezaměstnanosti však postupně klesá, načež podíl nezaměstnaných osob ve věku nad 50 let roste, poněvadž hranice pro odchod do důchodu se stále prodlužuje. Pokud jde o uchazeče se změněnou pracovní schopností, jejich nejvyšší podíl byl zaznamenán v roce 1996, a to 16,9 %.

~ 45 ~

Graf 14: Podíl uchazečů o zaměstnání podle vzdělání v České republice v letech 1991 - 2003

Zdroj: http://www.czso.cz/xu/edicniplan.nsf/p/13-4208-04 Jelikož se uchazečům o zaměstnání poskytují v době nezaměstnanosti příspěvky, sleduje se i tento ukazatel. Podíl uchazečů o zaměstnání pobírajících příspěvek v nezaměstnanosti se měnil především podle toho, jak se měnily podmínky pro poskytování příspěvku. Nejvyšší podíl byl zaznamenán v roce 1991, kdy tento příspěvek pobíralo 72 % osob, Následující rok tento podíl činil jen 46,2 %, právě v důsledku provedených legislativních změn, kdy se zkrátila doba výplaty těchto dávek z 12 na 6 měsíců. Od roku 1997 se podíl těchto uchazečů postupně snižoval a rok 2003 tak vykazoval hodnotu 34,9 %. Co se týká délky nezaměstnanosti, největší nárůst byl zaznamenán u nezaměstnaných déle než 1 rok. Podíl těchto osob proti roku 1991 byl v roce 2003 více než desetinásobný. Naopak podíl osob s délkou nezaměstnanosti do 3 měsíců klesl na polovinu. Dlouhodobou nezaměstnaností jsou postiženy především osoby starší, s nedostatečnou kvalifikací, se špatným zdravotním stavem, absolventi apod.

~ 46 ~

Graf 15: Podíl uchazečů podle délky nezaměstnanosti na celkovém počtu uchazečů V ý vo jvpletech o d ílu u1991 c h a ze č ů p o d le v České republice - 2003

d é lk y n e za m ě s tn a n o s ti n a c e lk o vé m

p o č tu u c h a ze č ů v Č e s k é re p u b lic e v le te c h 1 9 9 1 a ž 2 0 0 3

% 5 0 ,0 4 5 ,0 4 0 ,0 3 5 ,0 3 0 ,0 2 5 ,0 2 0 ,0 1 5 ,0 1 0 ,0 5 ,0 0 ,0 1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

ro k y d o 3 m ě s íc ů

3 - 6 m ě s íc ů

6 - 9 m ě s íc ů

9 - 1 2 m ě s íc ů

n a d 1 2 m ě s íc ů

Zdroj: http://www.czso.cz/xu/edicniplan.nsf/p/13-4208-04

3.2.2. Současný stav nezaměstnanosti v České republice Od roku 2003 nezaměstnanost v České republice setrvale klesala, a to až do konce roku 2008, kdy tento pokles přerušila světová hospodářská krize. Zaměstnavatelé tak byli nuceni v důsledku nedostatečné poptávky po jejich výrobcích a službách přistoupit k propouštění svých zaměstnanců. Nejdříve se to týkalo automobilového a sklářského průmyslu a později i dalších odvětví. Míra nezaměstnanosti a počty uchazečů o zaměstnání se tedy po celý rok 2009 zvyšovaly. Tento vývoj nezmírnily ani každoroční sezónní práce a nezaměstnanost se tak na konci roku 2009 vyšplhala až na 9,2 %, což je oproti předchozímu roku, kdy její míra činila 5,96 %, velmi výrazný nárůst. Pokud jde o jednotlivé regiony České republiky, v roce 2008 byla nejvyšší míra nezaměstnanosti zaregistrována v Ústeckém kraji (10,26 %, což představuje 45 657 uchazečů), následovaném kraji Moravskoslezským (8,49 %, 57 455 uchazečů) a Karlovarským (7,62 %, 13 437 uchazečů). Naopak nejnižší míru nezaměstnanosti vykazovaly Hlavní město Praha (2,14 %, 17 433 uchazečů), Středočeský kraj (4,47 %, 31220 uchazečů), Královéhradecký kraj (4,81 %, 14 728 uchazečů) a Jihočeský kraj (4,83

~ 47 ~

%, 17 505 uchazečů). V důsledku krize se pak v roce 2009 počet nezaměstnaných ve všech krajích dosti zvýšil. Největší nárůst byl zaznamenán v Libereckém kraji, Olomouckém kraji a ve Zlínském kraji. Mezi okresy s největší nezaměstnaností vedou okres Most (15,52 %, 9 416 uchazečů), okres Karviná (14,32 %, 20 497 uchazečů) a okres Bruntál (13,63 %, 7 169uchazečů). Obrázek 1: Míra nezaměstnanosti v okresech České republiky k 30. červnu 2010

Zdroj: http://www.mpsv.cz/cs/9028 V důsledku zhoršující se situace na trhu práce v roce 2009 se přirozeně zvyšoval počet nově hlášených uchazečů o zaměstnání. Celkově se na úřady práce zaregistrovalo o 245,7 tisíc osob více než v roce 2008 a počet nezaměstnaných uchazečů tak vzrostl na 824 tisíc. V souvislosti s úbytkem velkého množství pracovních míst hlavně v technických oborech, jako je automobilový průmysl a sklářství, převážnou část tvořili muži, a to 62 % z celkového počtu. K dalším odvětvím, která se přičinila k růstu, byly obchod a činnosti v oblasti nemovitostí a pronájmu. Příliv těchto nových uchazečů do evidence úřadů práce znamená i potřebu vyplácet více podpor v nezaměstnanosti. Podíl uchazečů o zaměstnání, jež mají na tento příspěvek nárok, se tak zvýšil z 33,7 % na 40,4 %, přičemž nejvyšší nárůst byl zaznamenán v prvním

~ 48 ~

pololetí roku 2009. Rovněž vzrostla průměrná výše podpory v nezaměstnanosti, a to o 542 Kč na částku 5 851 Kč. Tabulka 6: Uchazeči o zaměstnání v krajích České republiky k 31.12.2009 Uchazeči o zaměstnání neumístění celkem absolutně

Česká republika

index 2009/2008

Uchazeči s nárokem na podporu v nezaměstnanosti

z toho dosažitelní

absolutně

index 2009/2008

absolutně

index 2009/2008

539 136

153,1

527 728

157,5

189 497

136,8

Hlavní město Praha

29 865

171,3

28 947

179,3

12 661

148,6

Středočeský

49 144

157,4

48 328

161,5

19 968

136,3

Jihočeský

27 530

157,3

26 595

161,5

11 532

135,5

Plzeňský

26 802

159,9

26 212

162,9

9 897

128,2

Karlovarský

19 337

143,9

19 016

147,4

5 616

126,2

Ústecký

59 976

131,4

58 732

134,1

16 291

121,3

Liberecký

26 273

158,2

25 787

164,2

8 820

123,7

Královéhradecký

23 373

158,7

22 958

163,1

9 656

128,7

Pardubický

26 817

157,8

26 446

161,9

10 610

133,2

Vysočina

28 566

159,8

27 828

162,9

11 319

134,6

Jihomoravský

65 944

153,1

65 163

158,3

23 063

139,4

Olomoucký

41 092

175,1

40 026

180,2

14 913

155,4

Zlínský

33 836

168,8

33 136

175,1

12 163

152,3

Moravskoslezský

80 581

140,3

78 554

145,0

22 988

142,8

v tom kraj:

Zdroj: http://www.czso.cz/xu/edicniplan.nsf/kapitola/421302-09-za_rok_2009-05 I přes velmi nízký počet nabízených volných pracovních míst, mírně vzrostl počet osob, které odešly z evidence úřadů práce (o 56,2 tisíc), přičemž většina z nich byla zaměstnána. Tento nárůst souvisí s tím, že na trh práce přichází mnohem více kvalifikovaných lidí, kteří ztratili dlouhodobé zaměstnání a usilují co nejdříve si najít novou práci. Počet hlášených volných pracovních míst stále klesal, ale tento úbytek již nebyl tak prudký jako koncem roku 2008. V prosinci 2009 bylo nahlášeno pouze 30,9 tisíc míst a oproti předchozímu roku tak došlo ke snížení o 93,2 tisíc. Z tohoto důvodu a nárůstu počtu uchazečů o zaměstnání se prohloubil nesoulad mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce a na 1 volné pracovní místo připadalo 17, 4 uchazečů o zaměstnání, což je velmi neúnosná hodnota.

~ 49 ~

Tabulka 7: Volná pracovní místa v České republice a krajích Volná pracovní místa celkem absolutně

Česká republika

index 2009/2008

Počet uchazečů na 1 volné místo 2009

2008

30 927

33,9

17,4

3,9

Hlavní město Praha

8 508

34,0

3,5

0,7

Středočeský

3 296

28,9

14,9

2,7

Jihočeský

1 516

36,2

18,2

4,2

Plzeňský

2 078

27,5

12,9

2,2

v tom kraj:

Karlovarský

830

39,8

23,3

6,4

Ústecký

1 721

38,4

34,8

10,2

Liberecký

1 201

52,7

21,9

7,3

Královéhradecký

1 333

32,9

17,5

3,6

Pardubický

1 813

49,6

14,8

4,7

762

31,6

37,5

7,4

3 040

36,8

21,7

5,2

821

29,9

50,1

8,5

Zlínský

1 252

29,3

27,0

4,7

Moravskoslezský

2 756

31,3

29,2

6,5

Vysočina Jihomoravský Olomoucký

Zdroj: http://www.czso.cz/xu/edicniplan.nsf/kapitola/421302-09-za_rok_2009-05 Co se týká odvětví, nejvíce ubylo pracovních míst vyhrazených pro kvalifikované dělnické profese, tedy ve zpracovatelském průmyslu (o 17,5 tisíc). Dále byl pokles zaznamenán rovněž ve stavebnictví a v odvětví velkoobchod a maloobchod a oprava motorových vozidel. Naproti tomu nejvíce pracovních míst bylo nabízeno v oblastech administrativy, zdravotnictví, vědy a výzkumu a míst určených pro pedagogické a technické pracovníky. Avšak i zde došlo k poklesu. Zvlášť nevýhodné postavení na trhu práce mají některé skupiny osob. Jedná se například o osoby se zdravotním postižením, s nízkou kvalifikací nebo bez kvalifikace, starší osoby nebo ženy s malými dětmi. Ekonomická krize situaci těchto osob nijak významně neovlivnila, s výjimkou mladých lidí. Z hlediska věku se struktura uchazečů o zaměstnání v roce 2009 výrazně změnila. Na jejich celkovém počtu se značně podíleli mladé osoby ve věku do 25 let, které vykazovaly největší nárůst, a naopak největší pokles byl zaznamenán u starších věkových skupin nad 50 let. Počet mladistvých do 25 let se zvýšil o 37 tisíc, kdežto počet starších lidí vzrostl pouze o 41,5 tisíc a jejich podíl se tak snížil. To dokazuje, že zaměstnavatelé dávají v současné

~ 50 ~

situaci raději přednost starším osobám, které mají dlouholetou praxi a zkušenosti, před mladistvými bez praxe. Nepříznivý vývoj byl zaregistrován i u absolventů škol, a to všech stupňů vzdělání, neboť se jejich počet po skončení školního roku značně zvýšil. I přesto, že na konci roku 2009 došlo k jejich mírnému poklesu, bylo jich evidováno 35,6 tisíc, což je oproti předchozímu roku nárůst o téměř 11 tisíc. Na jedno volné pracovní místo tudíž připadalo 5krát více nezaměstnaných absolventů a mladistvých než před rokem, což je 8,9. Protože je nedostatek volných pracovních míst, musí uchazeči o zaměstnání pobýt v evidenci úřadů práce mnohem delší dobu. To platilo i pro rok 2009, kdy se výrazně zvýšil počet uchazečů evidovaných déle než 6 měsíců. Úbytek byl zaznamenán pouze u nezaměstnaných déle než 24 měsíců. Jelikož koncem roku 2008 a zvláště začátkem následujícího roku mnoho lidí přišlo o práci, razantně se zvýšil počet i krátkodobě evidovaných. Co se týká vzdělání uchazečů, k nejvyššímu nárůstu došlo u vyučených osob, které spolu s osobami s neukončeným a základním vzděláním zůstávají nejpočetnější skupinou i v roce 2009. V důsledku úbytku pracovních míst, zvýšil se poměr počtu uchazečů k počtu volných míst. Nejvyšší poměr byl zaznamenán u osob se středoškolským vzděláním bez maturity (26,9 uchazeče na 1 volné pracovní místo), vyučených (26,2) a se středním všeobecným vzděláním (25,5). Naopak nejpříznivější situace byla pro uchazeče bez vzdělání (2,5) a uchazeče s vysokoškolským vzděláním (9,2). Regionální nezaměstnanost Česká republika vykazovala na konci roku 2009 míru nezaměstnanosti 9,2 %. Ze 14 jejích krajů tuto hodnotu převyšovalo 9, přičemž nejvyšší byla stále v kraji Ústeckém, následovaným Olomouckým a Moravskoslezským krajem. Rostoucí nezaměstnaností byly postiženy všechny kraje bez výjimky. Nejvíce se projevila v Olomouckém kraji (o 5,3 %.), dále pak ve Zlínském a Libereckém kraji (o více než 4 %). Nárůst byl zaznamenán také ve všech 77 okresech republiky, největší však byl v okresech Šumperk (o 6,5 %.), Nový Jičín (o 6,5 %), Kroměříž (o 5,9 %), Česká Lípa (o 5,5 %) a v okresech Jablonec nad Nisou, Olomouc a Jeseník (o 5,4 %).

~ 51 ~

Co se týká uchazečů o zaměstnání, největší přírůstek měly za rok 2009 kraje Moravskoslezský,

Jihomoravský,

Středočeský

a

Olomoucký,

a

naopak

nejméně

nezaměstnaných osob zaevidoval Karlovarský kraj a Královéhradecký kraj. V rámci okresů se více než dvojnásobným počtem uchazečů o zaměstnání mohla „pyšnit“ Praha-západ (o 114,8 %) a Prostějov (o 111,2 %). Dále pak nárůst o více než 80 % zaregistrovaly okresy Plzeň-jih, Praha-východ, Olomouc, Nový Jičín, Rychnov nad Kněžnou, Beroun, Benešov a Vyškov. Naproti tomu nejméně evidovaných uchazečů bylo v okresech Most (o 20,8 %), Karviná (o 23,2 %), Děčín (o 29,0 %), Ústí nad Labem (o 31,9 %), Ostrava (o 32,8 %) a Louny (o 32,9 %). Rok 2009 byl ve znamení hospodářské krize, která měla negativní dopad na všechny okresy České republiky. Z nedostatečného odbytu výrobků muselo mnoho zaměstnavatelů nejen omezit výrobu, ale přistoupit i k propouštění svých zaměstnanců, někteří dokonce k hromadnému. Pro hromadné propouštění se rozhodlo v průměru 84 zaměstnavatelů a měsíčně mělo být propuštěno kolem 3 805 zaměstnanců. Nejvíce v Brně (3 752), České Lípě (2 076) a Novém Jičíně (1 929). V okresech Prachatice a Rokycany žádné hlášení o hromadném propouštění úřadům práce podáno nebylo. Na Šumpersku mělo vliv na nárůst nezaměstnanosti především snižování počtu zaměstnanců u hlavních zaměstnavatelů, například Siemens elektromotory a Olšanské papírny. V okrese Nový Jičín byl zase krizí zasažen zejména zpracovatelský průmysl například výroba a ostatních dopravních prostředků a zařízení (TATRA), hutní zpracování kovů a slévárenství, výroba elektrických zařízení. Mnoho zaměstnavatelů řešilo své ekonomické problémy také mírnějšími opatřeními, často omezováním pracovní doby. V takovémto případě je zaměstnancům poskytována náhrada mzdy v nižší částce. Všechny kraje rovněž vykazovaly na konci roku 2009 snížení počtu volných pracovních míst, přičemž největší pokles byl zaznamenán v Praze (o 16,5 tis., tj. o 66,0 %) a Středočeském kraji (o 8,1 tis., tj. o 71,1 %).

3.2.3. Prognóza vývoje trhu práce Na přelomu roku a v prvním pololetí 2009 se Česká republika potýkala s problémy s odbytem výrobků a tedy i snižováním výroby, což má nepříznivý dopad na ekonomickou

~ 52 ~

situaci v zemi. Zaměstnavatelé tento problém nejprve řešili zkracováním pracovní doby, a poté postupným propouštěním pracovníků. Pokud nedojde k oživení hospodářství, nezaměstnanost se bude stále zvyšovat. Snížená nabídka volných pracovních míst bude mít dopad hlavně na uchazeče se základním vzděláním. Ani v průmyslových a rozvojových zónách nejsou vyhlídky pozitivní. Jakým směrem se bude nezaměstnanost vyvíjet, ale nelze přesně předpovědět. To závisí na vývoji ekonomik jak v České republice, tak ve světě. Je však jasné, že počet nezaměstnaných vzroste, jako tradičně, po skončení školního roku, kdy na trh práce vstupují noví absolventi a koncem roku v souvislosti s ukončením sezónních prací. Na vývoj nezaměstnanosti lze pohlížet ze dvou úhlů. Optimistická varianta předpokládá, že v průběhu roku 2010 se ekonomická situace v České republice zlepší a zhoršující se stav v nezaměstnanosti se tak zpomalí nebo dokonce zastaví. Naproti tomu pesimističtější varianta počítá s tím, že hospodářská recese bude pokračovat a situace na trhu práce se nezlepší. Zaměstnavatelé tedy v důsledku omezení poptávky po jejich výrobcích nebo službách neobnoví nábor nových pracovníků. V horším případě může také dojít k dalšímu propouštění pracovních sil či zániku firem a pracovních míst. Prioritou státu je co nejnižší nezaměstnanost, a proto se hodlá podílet na tvorbě nových pracovních míst pro umisťování uchazečů hlavně z rizikových skupin především financováním ze státního rozpočtu, z Národních individuálních projektů a z Regionálních individuálních projektů. Současná doba však naznačuje, že ekonomika v České republice se postupně zlepšuje. Tuto skutečnost potvrzuje i průmyslové odvětví, kde se produkce a tržby již od začátku roku 2010 zvyšují. Pouze vývoj ve stavebnictví nenaznačuje pozitivní výhled, neboť i na počátku letošního roku stavební výroba klesala. To souvisí jak s nepříznivými klimatickými podmínkami, tak s nižším počtem nových zakázek. Pozitivní vývoj ekonomiky očekávají také MPSV, MF a ČNB. Odhadují, že hrubý domácí produkt vzroste o 0,5 % až 1,5 % především díky růstu vývozu zboží a služeb. Počet nezaměstnaných osob dosáhl v 1. čtvrtletí tohoto roku 422,7 tis., z toho 201,1 tis. tvořily ženy, a v porovnání s rokem 2009 se celkový počet nezaměstnaných zvýšil o 119,9 tis. Růst nezaměstnanosti se projevil jak u žen, tak u mužů. Zatímco ženská část populace se zvýšila o 47,1 tis., počet mužů vzrostl podstatně výrazněji, o 72,8 tis.

~ 53 ~

Situace na trhu práce však zatím nenaznačuje další nárůst nezaměstnanosti, neboť počet nezaměstnaných začal na počátku roku 2010 mírně klesat. Míra nezaměstnanosti v lednu činila 9,8 %, v únoru 9,9 % a v březnu 9,7 %. Rovněž se postupně snižuje počet evidovaných uchazečů o zaměstnání. V lednu bylo zaregistrováno 176,2 tisíc, v únoru 154,3 tisíc a v březnu 123,9 tisíc osob. Ke snížení míry nezaměstnanosti přispívá zejména pozitivní vývoj nových pracovních míst. Vzhledem k současným vysokým hodnotám míry nezaměstnanosti se předpokládá, že míra nezaměstnanosti za rok 2010 bude vyšší než v předcházejícím roce, kdy činila 8 %, ale její nárůst by již neměl být tak výrazný. Hodnoty by se v průběhu roku měly pohybovat v intervalu od 9 % do 10 %.

~ 54 ~

3.3. Nezaměstnanost v Ústeckém kraji V Ústeckém kraji je pravděpodobně nezaměstnanost největším problémem, neboť je velmi vysoká. V rámci České republiky zaujímá první místo v žebříčku. Ve srovnání s republikou pracovní síly zde vykazují nízkou úroveň vzdělání a kvalifikační strukturu, která odpovídá spíše dřívějšímu zaměření kraje na těžký průmysl. Také roste počet obyvatel, kterým hrozí vyloučení ze společnosti, což je důsledek například nízkých příjmů a chudoby, nízkého vzdělání, špatných životních podmínek, špatného zdravotního stavu či rozpadu rodin.

3.3.1. Charakteristika Ústeckého kraje Ústecký kraj se nachází na severozápadě České republiky, kde hraničí se Spolkovou republikou Německo, přesněji se spolkovou zemí Sasko. Na severovýchodě sousedí s Libereckým krajem, na západě s Karlovarským a i s krajem Plzeňským a na jihovýchodě se Středočeským krajem. Rozloha kraje činí 5 335 km2, což představuje 6,8 % rozlohy České republiky. Z geografického hlediska je kraj velmi rozmanitý. Podél hranic s Německem se táhne pásmo Krušných hor se svou nejvyšší horou Klínovcem (1244 m) a na jihovýchodě kraje se rozprostírají roviny, tzv. Česká křídová tabule, a CHKO České středohoří. Největším a nejdůležitějším vodním tokem na území kraje je řeka Labe a největší vodní plochou je Nechranická nádrž, která se nachází na řece Ohři. V kraji se rovněž nalézají prameny minerálních a termálních vod. Ústecký kraj tvoří sedm okresů, a to Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem, které se dále člení na 354 obcí. Ke konci roku 2008 měl kraj 835 891 obyvatel s průměrným věkem 39 let a je tak na pátém místě v zemi. Jeho hustota obyvatel (157 obyvatel/km2) je vyšší než průměr České republiky (133 obyvatel/km2) a stává se tak po hlavním městě Praze, Moravskoslezském a Jihomoravském kraji čtvrtou nejzalidněnější oblastí. Největší obcí a zároveň sídlem kraje je město Ústí nad Labem, ve kterém žije 95 289 obyvatel. Ústecký kraj zaujímá v rámci celé republiky první místo v úmrtnosti (10,6 zemřelých na 1 000 obyvatel). Je charakteristický také největším počtem rozvodů (3,5 na 1 000 obyvatel) a počtem potratů (46,1 na 100 ~ 55 ~

narozených). S počtem narozených dětí (12,0 na 1 000 obyvatel) se řadí až na druhé místo za kraj Středočeský společně s Libereckým. Podíl kraje na tvorbě hrubého domácího produktu v České republice byl v roce 2008 6,4 %, což v přepočtu na jednoho obyvatele činí 80,5 % průměru a ocitá se tak na jedenácté pozici mezi kraji. Mezi nejvýznamnější zaměstnavatele patří Mostecká uhelná společnost, Severočeské doly, Chemopetrol a nemocnice v Ústí nad Labem. Podle šetření Českého statistického úřadu je v kraji zaměstnáno přibližně 372 tisíc osob, z nichž je nejvíce zaměstnáno ve zpracovatelském průmyslu (cca 103,3 tisíc osob). Ústecký kraj se s průměrnou hrubou měsíční mzdou, jež v roce 2008 činila 20 970 Kč, řadí až na šesté místo mezi kraji. V porovnání s průměrem republiky tak zaostala o 2 567 Kč. Velkým problémem v Ústeckém kraji je nejvyšší míra registrované nezaměstnanosti Příčiny lze shledat zejména v poklesu těžby uhlí, restrukturalizaci podniků a útlumu výroby i zemědělství. Koncem roku 2008 bylo v Ústeckém kraji zaznamenáno více než 175 tisíc firem, organizací a podnikatelů, přičemž největší část tvoří podnikatelé, kteří jsou fyzickou osobou a nejsou zapsáni v obchodním rejstříku (téměř 121 tisíc). Nejvíce subjektů vykonávalo činnost v souvislosti s obchodem, opravami motorových vozidel a spotřebního zboží. Ústecký kraj se vyznačuje bohatou silniční a železniční sítí, se kterou se řadí na druhé místo v České republice. Má významnou dopravní polohu, neboť je spojnicí vedoucí z Berlína přes Prahu na Vídeň. Silniční síť se v roce 2006 zlepšila zprovozněním úseku dálnice D8, který je napojen na německou dálnici. Bohužel provoz dálnice je zkomplikován dostavbou chybějícího úseku přes České středohoří, jehož zprovoznění je naplánováno na prosinec 2010. Nejdůležitějším vodním tahem v České republice je řeka Labe, která umožňuje lodní přepravu do německého Hamburku. Co se týče průmyslu, pro kraj jsou významná ložiska nerostných surovin uložená v Krušných horách a hlavně těžba hnědého uhlí. Mezi další důležité suroviny patří i sklářské a slévárenské písky a stavební kámen. Průmyslová činnost však krajinu značně poškodila a kraj je tak považován za oblast s nejpoškozenějším životním prostředím. Vzhled krajiny se ale postupně obnovuje velmi nákladnou rekultivací. Silné stránky kraje: výhodná geografická poloha mezi Prahou a Saskem nadprůměrně hustá silniční a železniční síť (2. místo v ČR) ~ 56 ~

zásoby nerostných surovin zavedený těžební, energetický a chemický průmysl relativně nízké náklady na pracovní sílu levné bydlení vysoký počet disponibilní pracovní síly příznivá věková struktura obyvatelstva v porovnání s ostatními kraji kvalitní síť středních odborných škol Slabé stránky kraje: vysoká míra nezaměstnanosti v okresech Most, Teplice, Ústí n. L., Děčín, Chomutov a Louny nedostatečná integrace minoritních skupin obyvatelstva vysoký podíl obyvatel se základním vzděláním a bez vzdělání nízký podíl vysokoškolsky vzdělaných obyvatel kraje nepříznivá image kraje z hlediska životního prostředí silné zaměření ekonomiky na průmyslová odvětví s velkou materiálovou náročností velká koncentrace ekonomických subjektů v centrech kraje, malý počet dlouhodobě prosperujících středních a malých podniků špatný technický stav komunikací nedostatečně rozvinutá informační a komunikační infrastruktura

3.3.2. Vývoj nezaměstnanosti v Ústeckém kraji v letech 1990 - 2003 Ústecký kraj patří z hlediska nezaměstnanosti k nejvíce postiženým oblastem České republiky. Kromě všeobecných příčin má na nezaměstnanost dopad rovněž útlum těžebního a těžkého průmyslu, nepříznivá demografická skladba obyvatelstva a nižší úroveň vzdělání a nedostatečná kvalifikace.

~ 57 ~

Tabulka 8: Vývoj nezaměstnanosti v Ústeckém kraji v letech 1990 - 2003 in d e x 1990

1991

1995

2000

2001

2002

2 0 0 3 /1 9 9 0

2003

v % U c h a z e č i o z a m ě s tn á n í n e u m ís tě n í c e lk e m

2 874

18 582

24 413

66 572

67 720

74 135

76 499

2 6 6 1 ,8

.

11 068

14 103

33 147

33 849

37 044

38 038

x

.

1493

2 803

7 236

7 696

8 374

8 937

x

209

1982

2 994

8 141

7 697

6 521

6 460

3 0 9 0 ,9

7 ,3

8 ,4

1 6 ,0

1 4 ,6

1 4 ,7

1 4 ,4

1 4 ,1

1 925

12 866

8 544

18 340

18 217

20 522

19 113

0 ,6 7

4 ,3 0

5 ,7 9

1 6 ,2 0

1 5 ,8 0

1 7 ,1 0

1 7 ,9 0

6 050

4 636

5 931

2 798

3 295

2 581

2 745

.

22

53

98

58

60

79

1 0 ,5

9 ,6

6 ,7

5 ,4

6 ,3

6 ,3

6 ,8

0 ,5

4 ,0

4 ,1

z to h o : ženy o b č a n é s e z m ě n ě n o u p ra c o v n í s c h o p n o s tí (Z P S ) a b s o lv e n ti š k o l % u c h a z e č ů v rá m c i Č R

6 ,8

1)

U c h a z e č i o z a m ě s tn á n í p o b íra jíc í p řís p ě v e k p ře d n á s tu p e m d o z a m ě s tn á n í R e g is tro v a n á m íra n e z a m ě s tn a n o s ti v % V o ln á p ra c o v n í m ís ta z to h o p ro o b č a n y s e Z P S % v o ln ý c h p ra c o v n íc h m ís t v rá m c i Č R P o č e t u c h a z e č ů n a 1 v o ln é p ra c o v n í m ís to 1)

2 3 ,8

2 0 ,6

2 8 ,7

2 7 ,9

ro z d íl 2 0 0 3 - 1 9 9 0 v b o d e c h

Zdroj: http://www.czso.cz/xu/edicniplan.nsf/p/13-4208-04 Od roku 1990 míra nezaměstnanosti v Ústeckém kraji převyšuje celorepublikové hodnoty, přičemž největší rozdíl byl zaregistrován v roce 2003. V tomto období její hodnota činila 17,94 %, kdežto údaj republiky byl 10,31 %. Zatímco míra nezaměstnanosti celé České republiky v letech 1990 až 2003 kolísala oběma směry, v Ústeckém kraji se počty uchazečů o zaměstnání téměř nepřetržitě zvyšovaly a od roku 1995 je nezaměstnanost v kraji nejvyšší. Největší nárůst uchazečů v kraji byl zaznamenán mezi roky 1990 a 1991, kdy jejich počet vzrostl o více než šestinásobek. Příčinou toho byla nová legislativa. Od roku 1992 až do současnosti se v Ústeckém kraji počty uchazečů o zaměstnání stále zvyšují i když meziroční přírůstky se liší. Další výraznější přírůstky nezaměstnaných osob vykazuje období 1995 až 1999 v souvislosti s nepříznivým vývojem na trhu práce, jenž byl ovlivněn restrukturalizací velkých podniků těžkého průmyslu a naplněným privátním sektorem ve sféře služeb. Z hlediska jednotlivých okresů vedou s nejvyšší mírou nezaměstnanosti Louny a Most, a to v celé zemi. Od roku 1990 až 1995 byl na prvním místě okres Louny orientující se na zemědělství, neboť řada velkých podniků zanikla a zaměstnanci tak byli propouštěni, ~ 58 ~

9 9 2 ,9 1 7 ,2 3

1)

4 5 ,4 x (-3 ,7

1)

5 8 6 6 ,5

Od roku 1996 až do současnosti panuje nejhorší situace v okresu Most, který je zaměřen na těžební průmysl a v důsledku restrukturalizace došlo k hromadným propouštěním pracovníků, jejichž kvalifikace je v jiných profesích většinou nevyužitelná. Kromě toho byl v tu dobu trh práce naplněn. Nejnižší míra nezaměstnanosti se až do roku 1998 projevila v oblasti těžkého průmyslu, tedy v okresech Děčín (rok 1990), Most (rok 1991) a Ústí nad Labem (roky 1992 až 1998). Od roku 1999 tuto pozici zaujímá okres Litoměřice, kde je výrazný podíl zemědělství. V roce 2003 patřilo všech sedm okresů kraje mezi 15 okresů z celé republiky s nejvyšší mírou nezaměstnanosti. Graf 16: Míra registrované nezaměstnanosti v ČR a v Ústeckém kraji v letech 1990 – 2003 % 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

M íra re g is tro va n é n e z a m ě s tn a n o s ti (k 3 1 .1 2 .) MO

MO

Ú s te c k ý k ra j

MO

MO

MO

Č e s k á re p u b lik a o k re s s m in im á ln í h o d n o to u v k ra ji MO

o k re s s m a xim á ln í h o d n o to u v k ra ji

LT LT

LT

LT LT

MO

UL MO LN LN

MO

UL

LN LN

UL UL

MO

UL

UL

UL

LN DC

1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

ro k y

Zdroj: http://www.czso.cz/xu/edicniplan.nsf/p/13-4208-04 V případě rozlišení uchazečů o zaměstnání podle pohlaví převažovaly většinu let ženy. Jejich podíl na celkovém počtu nezaměstnaných činil na počátku 90. let přes 60 %, přičemž nejvíce nezaměstnaných žen vykazoval okres Litoměřice spolu s Teplicemi. Tato skutečnost je dána situací v našem regionu, kde v odvětvích převažovala zaměstnanost mužů. Tento podíl žen však začal ve 2. polovině 90. let klesat a v roce 2000 dokonce spadl pod hranici

~ 59 ~

50 %. V následujících dvou letech je podíl obou pohlaví vyrovnaný a v roce 2003 podíl mužů přesáhl 50 procentní podíl na všech uchazečích o zaměstnání v kraji. Jedním z důvodů převažujícího počtu nezaměstnaných žen je i skutečnost, že mnoho žen, které pečují o děti, se hůře zapojuje do pracovního procesu. Graf 17: Nezaměstnaní podle pohlaví v Ústeckém kraji v letech 1990 - 2003 N e z a m ě s tn a n í a m íra n e z a m ě s tn a n o s ti %

v Ú s te c k é m k ra ji v le te c h 1 9 9 0 a ž 2 0 0 3 80

2 0 ,0 0

70 N e z a m ě s tn a n í c e lk e m

t is. o so b

60

1 5 ,0 0

z to h o n e z a m ě s tn a n é ž e n y

50

M íra n e z a m ě s tn a n o s ti v %

40

1 0 ,0 0

30 20

5 ,0 0

10 0

0 ,0 0 1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

ro k y 1)

1998

1999

2000

2001

2002

2003

1)

ú d a j z a ž e n y je k d is p o z ic i a ž o d ro k u 1 9 9 1

Zdroj: http://www.czso.cz/xu/edicniplan.nsf/p/13-4208-04 Při umisťování uchazečů o zaměstnání je hledisko kvalifikace zásadní. Největší problémy najít si zaměstnání měly osoby s nižším stupněm vzdělání, které v kraji zaujímaly po celé období první místo v nezaměstnanosti podle vzdělání, a ve srovnání s Českou republikou byla situace v Ústeckém kraji výrazně horší. Statistiky uvádí, že v roce 2001 mělo v Ústeckém kraji pouze základní vzdělání nebo žádné 27,3 % obyvatelstva staršího 15 let a 19,5 % jich bylo vyučených bez maturity. Největší podíl těchto osob na počtu uchazečů o zaměstnání byl v roce 1992, kdy se vyšplhal až na hodnotu 56,0 % Od poloviny devadesátých let však začal klesat, poněvadž se snížil počet obyvatel se základním vzděláním.

~ 60 ~

Graf 18: Podíl uchazečů se základním vzděláním (vč. bez vzdělání) na celkovém P o d íl u1991 c h a z e-č2003 ů s e z á k la d n ím počtu uchazečů v letech

vz d ě lá n ím (vč . b e z vz d ě lá n í)

n a c e lk o vé m p o č tu u c h a z e č ů v le te c h 1 9 9 1 a ž 2 0 0 3 % 6 0 ,0 4 9 ,7

5 6 ,0

5 0 ,0

5 2 ,8

5 0 ,7

5 1 ,7

5 2 ,6

3 8 ,8

4 0 ,4

4 5 ,0 4 2 ,6

4 2 ,0

4 3 ,1

4 3 ,8

4 3 ,3

4 3 ,7

4 0 ,0 3 7 ,8

3 0 ,0

3 7 ,5

3 7 ,9 3 3 ,4

3 2 ,6

2 0 ,0

ČR

3 0 ,3

3 0 ,0

1998

1999

3 1 ,6

3 2 ,1

2000

2001

3 1 ,5

3 1 ,4

Ú s te c k ý k ra j

1 0 ,0 0 ,0 1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

2002

2003

ro k y

Zdroj: http://www.czso.cz/xu/edicniplan.nsf/p/13-4208-04 Vysoká nezaměstnanost v kraji měla dopad i na ostatní typy vyššího vzdělání. Zaměstnavatelé často obsazují jejich pracovní místa osobami se vzděláním vyšším, neboť mají obavy z nízké kvalifikace, a to velmi znevýhodňuje pracovní síly s nižším stupněm vzdělání Na trhu práce jsou však nejvíce ohroženy nejmladší věkové skupiny, i když podíl osob ve věku do 30 let na celkovém počtu uchazečů o práci od roku 1991 postupně klesal. Jejich počet se na konci roku 2003 snížil až na hodnotu 38,3 % z původních téměř 50 %. Důvod tohoto vývoje lze spatřit především v demografickém složení obyvatelstva kraje, protože část silných ročníků se posunula do vyšších věkových skupin. Kromě toho se také mnoho mladých lidí připravuje na povolání delší dobu než dříve například tím, že využívají formy vyššího studia, stáže, studijní pobyty v zahraničí apod. Mezi další rizikové skupiny obyvatelstva patří osoby starší 50 let, jejichž podíl na celkovém počtu uchazečů o zaměstnání činil v roce 1991 6,9 % a na konci roku 2003 se zvýšil až na 18,9 %. Kromě demografického vývoje obyvatelstva kraje je další příčinou posun věkové hranice odchodu do důchodu, k němuž došlo v roce 2006. Problémem u těchto lidí jsou jejich omezené pracovní dovednosti a zkušenosti, které získali dlouholetým setrváním v jedné profesi, případně i nižší kvalifikace. Navíc starší lidé mají mnohem častěji zdravotní problémy, které jim brání ve výkonu práce, a hůře se přizpůsobují novým pracovním požadavkům. ~ 61 ~

Důležitým posláním úřadů práce je rovněž zařazování absolventů na trh práce. Podíl absolventů na celkovém počtu uchazečů o zaměstnání se v Ústeckém kraji v letech 1990 až 2003 pohyboval pod celorepublikovou úrovní. Nejvyšší hodnota byla zaznamenána v roce 1997 a činila 15,4 %, zatímco v rámci republiky svého vrcholu dosáhla v následujícím roce a činila 17,6 %. Pokud jde o okresy, největší problémy s umisťováním absolventů měl okres Litoměřice a naopak nejnižší podíl neumístěných absolventů po celé období vykazoval okres Louny. Je však evidentní, že celkové počty absolventů se od roku 2000 ve všech okresech Ústeckého kraje snižují. Podíl nezaměstnaných absolventů v kraji od roku 1998 klesal hlavně díky rostoucímu celkovému počtu uchazečů o zaměstnání. Velkým plusem u těchto osob je větší ochota dojíždět za prací i snazší rekvalifikace. Graf 19: Podíl absolventů na celkovém počtu uchazečů v letech 1990 - 2003 P o d íl a b s o lve n tů n a c e lk o vé m p o č tu u c h a ze č ů v le te c h 1 9 9 0 a ž 2 0 0 3

% 20,0 18,0

ČR

Ú stecký kraj

16,4

16,0

17,6

14,6 12,9

14,0

12,9

14,5

13,1 12,0

15,4 14,3

11,1

12,7

14,8

12,4

13,1

11,6

12,0 10,0

8,9

11,6 10,7

10,5

12,2

12,3

10,0 11,4

10,3

8,8

8,0

8,4

7,3 6,0 1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

ro ky

Zdroj: http://www.czso.cz/xu/edicniplan.nsf/p/13-4208-04 Z hlediska délky nezaměstnanosti je problémem trvalý nárůst podílu osob, které jsou bez práce déle než 1 rok. V rámci republiky jejich podíl vzrostl od roku 1991 ze 3,9 % až na 40,3 % v roce 2003. V Ústeckém kraji to pak bylo ze 3,3 % na neuvěřitelných 51,1 %. Naproti tomu podíl uchazečů u kratších délek nezaměstnanosti značně klesal, zejména u délky do 3 měsíců.

~ 62 ~

Graf 20: Podíl uchazečů podle délky nezaměstnanosti na celkovém počtu uchazečů V ý v o j p1991 o d ílu–u2003 chazečů v Ústeckém kraji v letech

p o d le d é lk y n e z a m ě s tn a n o s ti n a c e lk o v é m

p o č tu u c h a z e č ů v Ú s te c k é m k ra ji v le te c h 1 9 9 1 a ž 2 0 0 3

% 5 0 ,0 4 5 ,0 4 0 ,0 3 5 ,0 3 0 ,0 2 5 ,0 2 0 ,0 1 5 ,0 1 0 ,0 5 ,0 0 ,0 1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

ro k y d o 3 m ě s íc ů

3 - 6 m ě s íc ů

6 - 9 m ě s íc ů

9 - 1 2 m ě s íc ů

n a d 1 2 m ě s íc ů

Zdroj: http://www.czso.cz/xu/edicniplan.nsf/p/13-4208-04 Nejvíce uchazečů s dobou nezaměstnanosti delší než 1 rok bylo zaregistrováno v roce 2003 v okrese Most, přesně 9 091 osob. Celkový podíl byl tak 60,9 %. Tento dopad je spojován s útlumem těžebního průmyslu, což pro propuštěné pracovníky znamená obtížnou možnost najít nové uplatnění. Graf 21: Uchazeči o zaměstnání s délkou nezaměstnanosti nad 12 měsíců podle okresů Ústeckého kraje

Zdroj: http://www.czso.cz/xu/edicniplan.nsf/p/13-4208-04 ~ 63 ~

V souvislosti s nezaměstnaností se rovněž od roku 1990 sleduje počet uchazečů o zaměstnání pobírajících příspěvek v nezaměstnanosti. Mezi roky 1991 a 1992 počet těchto osob velmi poklesl, poněvadž došlo ke změně doby vyplácení příspěvku v nezaměstnanosti z 12 na 6 měsíců. Od poloviny 90. let do konce minulého století se však projevovaly rostoucí tendence, ale přírůstky nebyly tak vysoké. V obdobích 2000 a 2001 počet uchazečů o zaměstnání dokonce klesl, neboť se růst celkového počtu uchazečů zpomalil. Pokud jde o výši příspěvku, do roku 1993 největší podíl připadal na uchazeče, kteří pobírali částku do 1 500 Kč, od roku 1994 to byli uchazeči s částkou 1 501 – 2 500 Kč a v roce 2003 již třetinu tvořili i uchazeči s částkou nad 3 500 Kč. Tabulka 9: Vývoj uchazečů o zaměstnání pobírajících příspěvek v nezaměstnanosti (v %) Ř e tě z o v ý in d e x Ú zem í

Ú s te c k ý k ra j

1991/

1992/

1993/

1994/

1995/

1996/

1997/

1998/

1999/

2000/

2001/

2002/

2003/

1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

6 6 8 ,4

3 6 ,3

1 8 4 ,3

1 0 1 ,5

9 7 ,8

1 3 2 ,6

1 5 5 ,0

1 2 0 ,8

1 0 1 ,3

8 5 ,4

9 9 ,3

1 1 2 ,7

9 3 ,1

8 8 ,7

v to m o k re s : D ě č ín

1 6 6 9 ,2

3 6 ,8

1 9 2 ,1

9 1 ,2

8 7 ,8

1 5 9 ,1

1 2 7 ,0

1 1 9 ,8

9 9 ,3

7 6 ,5

1 0 4 ,5

1 3 4 ,3

C h o m u to v

4 8 2 ,7

4 4 ,6

1 8 0 ,2

1 1 1 ,6

9 4 ,0

1 1 9 ,5

1 6 6 ,1

1 1 7 ,0

1 0 2 ,3

8 0 ,6

9 8 ,4

1 1 1 ,9

9 2 ,9

L ito m ě řic e

1 1 1 6 ,5

2 7 ,9

2 4 7 ,0

9 0 ,1

9 8 ,6

1 0 5 ,2

2 5 5 ,9

1 0 7 ,2

9 5 ,6

8 7 ,2

9 2 ,2

1 0 8 ,7

1 0 2 ,5

Louny

4 7 4 ,4

4 0 ,3

1 8 2 ,9

8 1 ,4

1 0 7 ,6

1 2 6 ,4

1 3 9 ,8

1 2 6 ,0

1 0 1 ,5

9 0 ,8

9 5 ,0

1 0 8 ,7

9 6 ,9

M ost

3 0 5 ,1

3 4 ,9

1 5 8 ,8

1 2 6 ,5

1 2 6 ,8

1 3 6 ,0

1 3 1 ,3

1 1 4 ,8

1 1 9 ,7

8 6 ,8

9 9 ,0

1 0 8 ,8

9 2 ,3

T e p lic e

9 7 4 ,5

4 0 ,1

1 7 5 ,2

1 3 2 ,4

7 9 ,3

1 1 9 ,2

1 4 3 ,1

1 4 4 ,8

9 1 ,5

9 3 ,0

1 0 5 ,1

1 0 9 ,4

9 1 ,1

Ú s tí n a d L a b e m

8 8 0 ,5

2 9 ,9

1 5 2 ,0

9 1 ,2

1 0 8 ,8

1 7 4 ,5

1 5 4 ,1

1 2 5 ,3

1 0 2 ,2

8 6 ,1

1 0 2 ,1

1 0 5 ,8

8 8 ,8

Zdroj: http://www.czso.cz/xu/edicniplan.nsf/p/13-4208-04 Co se týká volných pracovních míst, na počátku devadesátých let nabídka převyšovala poptávku více než dvojnásobně. Od roku 1991 však počet volných pracovních míst mnohonásobně nedostačuje. Nejhorší situace nastala v roce 2002, kdy na 1 volné pracovní místo připadalo 28,7 uchazeče. V porovnání s údaji České republiky je od roku 1993 tato hodnota v Ústeckém kraji více jak dvojnásobná.

~ 64 ~

Graf 22: Uchazeči o zaměstnání na 1 volné pracovní místo

Zdroj: http://www.czso.cz/xu/edicniplan.nsf/p/13-4208-04

3.3.3. Současný stav nezaměstnanosti V důsledku světové hospodářské krize se celková zaměstnanost v roce 2009 výrazně snížila, a to o 7 034 pracovníků. K hromadnému propouštění došlo u 66 zaměstnavatelů a postihlo tak 2 182 pracovníků. Někteří zaměstnavatelé však učinili mírnější opatření a pouze svým zaměstnancům po určité dny v týdnu nepřidělují práci. V takových případech přísluší zaměstnancům na určitou dobu náhrada mzdy ve výši 60 % průměrného výdělku. Pozitivní vývoj je zaznamenán u osob samostatně výdělečně činných, jejichž počet se zvýšil o 3 406. Pokud jde o zaměstnavatele, i jich značně ubylo, a to o 178. Nejvíce zaměstnavatelů působí v rozvojových a průmyslových zónách v kraji a jedná se o okresy Teplice (2 872), Ústí nad Labem (2 769) a Děčín (2 640). Naopak nejméně zaměstnavatelů má okres Louny (1 782). Nejvíce pracovníků nachází uplatnění především v odvětvích zpracovatelského průmyslu, stavebnictví a při dobývání nerostných surovin, avšak i v průmyslových zónách došlo ke snižování stavů zaměstnanců, neboť poptávka po výrobcích a službách je značně omezena. Počet volných pracovních míst je v Ústeckém kraji velkým problémem. Jejich počet se již od roku 2008 postupně snižoval a na konci roku 2009 nabízely úřady práce celkem 1 721 pracovních míst, což je o 2 764 méně než v předchozím roce. Nejvýrazněji se úbytek

~ 65 ~

pracovních příležitostí však promítl v Praze, a to o více než 60 tisíc míst. I přes tento největší pokles volných pracovních míst připadalo stále nejméně uchazečů na 1 volné pracovní místo (3,5 osoby), zatímco v Ústeckém kraji to bylo již 10 krát více (35 osob). Graf 23: Uchazeči o zaměstnání a volná pracovní místa v Ústeckém kraji v letech 2008 a 2009

Zdroj: http://www.czso.cz/xu/edicniplan.nsf/publ/421011-09-2009 Během roku 2009 zaměstnavatelé nahlásili 12 558 míst, což je o 48 % méně než v předchozím roce. Tento stav má na svědomí světová ekonomická krize. Volná pracovní místa jsou hlášena jak od velkých zaměstnavatelů, tak i malých a ve všech okresech je zájem především o vyučené uchazeče, zejména o zedníky, zámečníky, obráběče kovů, svářeče a soustružníky. Profese, o které byl ze strany zaměstnavatelů v roce 2009 největší zájem dle jednotlivých okresů: Děčín - lékař v nemocnici Chomutov - číšník, servírka, kuchař, zedník, strojní zámečník, stavební a provozní elektrikář, svářeč, šička technické konfekce strojní, montážní dělník jinde neuvedený, taviči, slévači, obsluha poloautomatické a automatické montážní linky. Litoměřice - nástrojař, kovodělník, zámečník, řidič nákladního automobilu a tahače, obsluha šicích a vyšívacích strojů, ošetřovatel, všeobecná zdravotní sestra, zedník, kameník, omítkář, pomocný a nekvalifikovaný montážní a manipulační dělník, lékař, pomocný a nekvalifikovaný dělník na stavbách budov

~ 66 ~

Louny - lékař, sociální pracovník, psycholog, učitel, vedoucí pracovník v průmyslu, administrativní pracovník, kontrolor, mistr stavební výroby, zdravotní sestra, švadlena, svářeč kovů, tesař, obsluha průmyslových zařízení a obráběcích strojů, klempíř, zámečník, soustružník Most - zedník, kameník, omítkář, betonář, stavební a provozní elektrikář, nástrojař, kovodělník, zámečník, lékař, instalatér, stavební zámečník, klempíř, svářeč, švadlena, profesionální poradce v obchodě, obchodní zástupce, pomocní a nekvalifikovaní dělníci na stavbách budov, obsluha zemních strojů Teplice - automechanik, číšník-servírka, elektrikář, elektromechanik, kuchař, řidič, zedník-stavební dělník, administrativní pracovník, elektrotechnik, lékař, projektantkonstruktér, stavební technik, učitel Ústí

nad

Labem

-

lékař,

zdravotní

sestra,

obchodní

zástupce,

operátor

telekomunikačního zařízení, zámečník, svářeč kovů a páječ Z hlediska míry nezaměstnanosti zůstává Ústeckému kraji v rámci České republiky prvenství. Ve srovnání s rokem 2008 stoupla míra nezaměstnanosti o 3,3 %. Asi nikoho nepřekvapí, že ze všech sedmi okresů Ústeckého kraje má největší nezaměstnanost okres Most (míra nezaměstnanosti 16,41 % k 31.12.2009). Oproti tomu nejmenší číslo vykazuje okres Litoměřice (míra nezaměstnanosti 11,34 % k 31.12.2009). Jelikož je Ústecký kraj nejvíce postižený nezaměstnaností, všechny jeho okresy zaujímají se svou mírou nezaměstnanosti přední místa v zemi. Vedoucí pozici mají však okresy Most, Děčín a Teplice.

~ 67 ~

Míra nezaměstnanosti okresy Ústeckého kraje stav k 31.12.2009

Obrázek 2: Míra nezaměstnanosti v okresech Ústeckého kraje k 31.12.2009

Děčín 14,96

Teplice Most

Ústí nad Labem 13,39

13,83

16,41

Chomutov Litoměřice

13,22

11,34

Louny 11,70

°

Míra nezaměstnanosti v v okresech (%) do 12 12,01 – 14,00 14,01 – 16,00 16,01 – 18,00

0

metry 11 000 22 000 33 000 44 000

Úřad práce v Ústí nad Labem, 2010

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/p/3111-09 Příčinou růstu nezaměstnanosti v kraji bylo zejména průběžné snižování počtu zaměstnanců u firem, a to jak malých, tak i velkých. V některých případech firmy dokonce zanikly. Není ani výjimkou, kdy nekvalifikovaní občané jsou z trhu práce vytěsňováni těmi s kvalifikací, kteří ztratili zaměstnání. Pokud jde o pohlaví, míra registrované nezaměstnanosti žen byla v Ústeckém kraji ke konci roku 2009 téměř o 5 % vyšší než u mužů, kdežto v rámci celé České republiky činil rozdíl mezi oběma pohlavími necelá 2 %. Z grafu je patrné, že míra nezaměstnanosti rostla od druhého a třetího čtvrtletí roku 2009 rychleji u žen.

~ 68 ~

Graf 24: Míra registrované nezaměstnanosti v Ústeckém kraji v letech 2008 a 2009 podle pohlaví

Zdroj: http://www.czso.cz/xu/edicniplan.nsf/publ/421011-09-2009 Jestliže porovnáme rok 2009 s rokem 2008 je zřejmé, že nezaměstnanost roste. Úřady práce zaregistrovaly o 17 983 uchazečů více a z evidence vyřadily o 579 uchazečů méně. Také se snížil počet umístěných uchazečů na trhu práce, a to o 817. Tok nezaměstnanosti je ovlivněn především klimatickými podmínkami. Nejvíce uchazečů přichází do evidence právě v zimních měsících, neboť jsou ukončovány sezónní práce a dohody aktivní politiky zaměstnanosti o vytvoření dotovaných pracovních míst. Zvětšuje se také počet těch uchazečů, kteří ke konci předchozího roku ukončili samostatnou výdělečnou činnost. V ostatních obdobích, kdy začínají sezónní práce, naopak nejvíce uchazečů z úřadů práce odchází a zároveň jich nejméně do evidence přichází. Tabulka 10: Tok nezaměstnanosti

za rok 2008 za rok 2009

celkem nově vyřazení 60 940 65 177 evidovaní 78 923 64 598

umístění 39 161 38 344

nově 28 519 evidované 35 707

ženy vyřazené 31 115 30 043

umístěné 19 314 18 577

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/p/3111-09 Podíl kvalifikovaných uchazečů k celkovému počtu je sice vysoký (55,2 %), ale poptávka po pracovní síle všech okresů byla v období, kdy zaměstnanost poklesla, především o vyučené uchazeče. Zkušenosti ukazují, že případnou nedostatečnou kvalifikaci pracovní síly lze řešit rekvalifikací.

~ 69 ~

Nejvíce problematickou skupinou občanů jsou osoby se základním a nižším vzděláním, které tvoří největší podíl na celkovém počtu evidovaných uchazečů o zaměstnání. Jejich umístění na trhu práce je obtížné, neboť nemají možnosti v rekvalifikacích. Co se týče počtu volných pracovních míst na jednoho uchazeče, byli na tom nejlépe vysokoškolsky vzdělaní uchazeči. Tabulka 11: Vzdělanostní struktura uchazečů o zaměstnání stav k celkem

stupeň vzdělání

bez vzdělání a základní vzdělání neúplné základní nižší střední nižší střední vzdělání střední odborné s odborné stř. nebo stř. odb. výuč. listem ÚSV bez mat. i výuč. listu ÚSO s vyučením i ÚSO s maturitou maturitou vyššívyuč.) odborné (bez bakalářské vzdělání vzdělání vysokoškolské doktorské celkem

31.12.2008 abs. v% 256 0,6 20 138 44,1 31 0,1 1 341 2,9 15 390 33,7 290 0,6 895 2,0 1 406 3,1 4 943 10,8 142 0,3 193 0,4 611 1,3 21 0,0 45 657 100,0

ženy

31.12.2009 abs. v% 283 0,5 24 471 40,8 45 0,1 2 019 3,4 21 418 35,7 373 0,6 1 153 1,9 2 155 3,6 6 696 11,2 185 0,3 278 0,5 871 1,5 29 0,0 59 976 100,0

31.12.2008 abs. v% 125 0,5 10 802 44,8 14 0,1 598 2,5 7 550 31,3 248 1,0 582 2,4 746 3,1 2 991 12,4 89 0,4 109 0,5 253 1,0 6 0,0 24 113 100,0

31.12.2009 abs. v% 117 0,4 12 467 41,9 24 0,1 834 2,8 9 722 32,6 309 1,0 742 2,5 1 080 3,6 3 844 12,9 115 0,4 162 0,5 349 1,2 12 0,0 29 777 100,0

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/p/3111-09 Jak je vidět, na zvýšení nezaměstnanosti se podílejí skupiny všech věkových kategorií, přičemž ke konci roku 2009 se nejvíce zastoupenou staly osoby ve věku 20-24 let. V minulosti dominovali v počtu nezaměstnaných uchazeči nad 50 let, protože pro mnohé zaměstnavatele přestávají být atraktivní a i z důvodu zvýšení věkové hranice pro odchod do starobního důchodu. V důsledku hospodářské krize však počet uchazečů všech věkových kategorií vzrostl a rozdíly v jejich podílu na celkové nezaměstnanosti se tak zmenšily.

~ 70 ~

Tabulka 12: Věková struktura uchazečů o zaměstnání stav k celkem ženy 31.12.2008 31.12.2009 31.12.2008 31.12.2009 abs. v% abs. v% abs. v% abs. v% 2 922 6,4 3 533 5,9 1 419 5,9 1 543 5,2 5 325 11,7 7 983 13,3 2 322 9,6 3 226 10,8 4 884 10,7 6 691 11,2 2 363 9,8 3 004 10,1 5 506 12,1 7 545 12,6 3 211 13,3 4 077 13,7 5 095 11,2 6 957 11,6 3 053 12,7 4 039 13,6 4 832 10,6 6 234 10,4 2 914 12,1 3 580 12,0 4 566 10,0 6 037 10,1 2 623 10,9 3 346 11,2 6 257 13,7 7 109 11,9 3 721 15,4 3 980 13,4 5 229 11,5 6 638 11,1 2 337 9,7 2 813 9,4 1 041 2,3 1 249 2,1 150 0,6 169 0,6 45 657 100,0 59 976 100,0 24 113 100,0 29 777 100,0

věk

do 19 let 20-24 let 25-29 let 30-34 let 35-39 let 40-44 let 45-49 let 50-54 let 55-59 let nad 60 let celkem

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/p/3111-09 V důsledku rostoucí nezaměstnanosti počet dlouhodobě evidovaných uchazečů významně vzrostl. K 31.12.2009 se zvýšily počty uchazečů ve všech kategoriích dle délky evidence. Jedinou výjimkou zůstala kategorie nad 24 měsíců. Velkou pozornost je třeba věnovat skupině nad 6 měsíců, kde je evidováno 54,2 % uchazečů, a skupině nad 12 měsíců, která má 32,1 % uchazečů. Dlouhodobá nezaměstnanost v Ústeckém kraji z hlediska průměrné délky evidence uchazečů o zaměstnání je druhou nejvyšší v České republice po kraji Moravskoslezském. Tabulka 13: Délka evidence

Délka evidence

do 3 měsíců 3 – 6 měsíců 6 – 9 měsíců 9 – 12 měsíců 12 – 24 měsíců nad 24 měsíců celkem

stav k celkem ženy 31.12.2008 31.12.2009 31.12.2008 31.12.2009 abs. v% abs. v% abs. v% abs. v% 14 210 31,1 15 757 26,3 6 350 26,3 6 713 22,5 7 613 16,7 11 703 19,5 3 926 16,3 5 605 18,8 3 744 8,2 7 467 12,4 2 068 8,6 3 709 12,5 2 758 6,0 5 813 9,7 1 520 6,3 2 755 9,3 4 859 10,6 8 296 13,8 2 892 12,0 4 478 15,0 12 473 27,3 10 940 18,2 7 357 30,5 6 517 21,9 45 657 100,0 59 976 100,0 24 113 100,0 29 777 100,0

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/p/3111-09

~ 71 ~

Závěr Diplomová práce je věnována problematice trhu práce. Jelikož převážná většina občanů vstupuje do pracovního procesu především proto, aby si zajistila prostředky na živobytí, přiblížila jsem otázku mzdy, neboť je nejvýznamnějším příjmem, a její odlišnosti. Mít stálou práci, je cílem každého jedince, avšak v dnešní době nejistoty vyvolává ztráta zaměstnání velké obavy. V této souvislosti si proto zasluhuje patřičnou pozornost i problém nezaměstnanosti, a to jak z pohledu současného, tak historického. Vliv ekonomické krize se na trh práce v České republice výrazně podepsal. Především došlo k poklesu počtu zaměstnanců téměř o 239,1 tisíc osob, což souvisí s rušením pracovních míst a propouštění zaměstnanců, ke kterému docházelo zejména v průmyslových odvětvích. Řada zaměstnavatelů rovněž přijala v souvislosti s ekonomickou situací určitá opaření, že omezili či dokonce zmrazili růst průměrných mezd. Pokud jde o samotnou průměrnou mzdu, krize měla dopad rovněž na její vývoj. Stovky podniků byly nuceny přistoupit ke změně pracovní doby. Zpravidla zaváděly 4-denní pracovní týden s tím, že den, který zaměstnanci zůstávali doma, pobírali náhradu mzdy většinou ve výši 60 % průměrné mzdy. Tato skutečnost se projevila poklesem průměrné mzdy. Kromě toho v mnoha podnicích také došlo k hromadnému propouštění, což naopak vedlo k nárůstu průměrné mzdy, neboť nejvíce byli propouštěni právě méně kvalifikovaní pracovníci s podprůměrnou mzdou. Vysoce kvalifikovaní a specializovaní pracovníci se začínali propouštět až v nejzávažnější situaci. Nezaměstnanost je jedním z nejzávažnějších problémů, se kterým se potýkají téměř všechny moderní ekonomiky na světě. Zatímco se v první polovině devadesátých let minulého století míra nezaměstnanosti v České republice pohybovala kolem 3 %, a my jsme se tak mohli pyšnit nejnižší nezaměstnaností, v důsledku zpomalení hospodářského růstu a snižování pracovních míst, počet nezaměstnaných začal postupně narůstat a toto tempo je třeba nějakým způsobem zpomalit. Najít účinné řešení však není jednoduché. Na snižování nezaměstnanosti se z velké míry podílí stát, který především podporuje vytváření nových pracovních míst a nabízí různé rekvalifikační kurzy, což se také ukazuje jako nejefektivnější řešení. Nicméně k tomu, aby bylo dosaženo kladných výsledků, musí však samotný nezaměstnaný mít zájem získat nové zaměstnání.

~ 72 ~

Současný trh práce je charakterizován značným poklesem počtu volných pracovních míst a poklesem nekvalifikovaných míst. Naproti tomu roste poptávka po vysoce kvalifikovaných pracovnících a také počet obtížně umístitelných osob. Analýza ukazuje, že nejvíce jsou nezaměstnaností ohroženi mladiství a absolventi škol, jelikož nemají dostatek zkušeností a jejich kvalifikace často neodpovídá potřebám ekonomiky. Situace těchto osob se však zlepšuje, poněvadž stále více mladých lidí pokračuje ve vzdělání a svoji kvalifikaci si zvyšuje. Velmi složitě hledají zaměstnání také starší osoby v předdůchodovém věku. I přes jejich dlouholetou praxi dávají zaměstnavatelé přednost spíše mladým lidem, neboť jsou mnohem pružnější a přizpůsobivější. To však neplatí u všech. Na trhu existuje spousta zaměstnavatelů, kteří místo mládí preferují kvalifikaci, zkušenosti, znalosti jazyků či práci s PC. Bohužel přibývá i těch, kteří práci ani nehledají a také přistěhovalců ze zahraničí, kteří okrádají naše lidi o volná pracovní místa. Zaměstnání představuje především základní zdroj příjmu, jež slouží k uspokojování lidských potřeb, a jeho ztráta mívá pro mnohé neblahé následky, a to nejen pro jednotlivce, ale i celou společnost. Nezpůsobuje jen ekonomické problémy, kdy se člověk dostává až na hranici chudoby, ale člověk může být též vyčleněn ze společnosti a ztratit tak důležité kontakty. V horších případech může vést i k psychickým potížím, alkoholismu či dokonce kriminalitě. V dnešní době není snadné najít práci a mnoho lidí často upadá po dlouhém a neúspěšném hledání do pocitů beznaděje. Proto je důležité nezaměstnané podpořit a ukázat jim, že se nesmí vzdávat. Nový zákoník práce, který je účinný od 1.1.2007, sice přinesl řadu pozitivních změn, ale stále obsahuje četné mezery. Hlavní problémy můžeme spatřit v následujících příkladech: Pracovní smlouva je základním dokladem o uzavření pracovního poměru. Většinou se uzavírá písemně, ale je ji možné sjednat i v ústní formě, což může vést k různým problémům. Pokud by totiž došlo ke sporu, bude zaměstnanec jen velmi obtížně hájit svá práva. Z toho důvodu by podle mého názoru měla být pracovní smlouva sjednávána pouze v písemné formě, aby nedocházelo ke zbytečným sporům o její obsah. Dalším problémem je nedostatek smluvní volnosti. Zaměstnavatelé i zaměstnanci mají sice větší volnost při uzavírání smluv, ale smluvní svoboda je stále výrazně omezena velkým množstvím kogentních ustanovení, která nejsou příliš podstatná. Zákon omezuje svobodně

~ 73 ~

dohodnout obsah pracovní smlouvy například tím, že v pracovní smlouvě nemůže zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout individuálně výši dovolené nebo výši odstupného ve větším rozsahu, než to stanoví zákon, a to vede k porušování předpisů. Další omezení lze shledat u pracovního poměru na dobu určitou. Kdyby si mohl zaměstnavatel se zaměstnancem sjednat dobu delší, než jsou dva roky, nevznikaly by tak starosti s uzavíráním pracovní smlouvy nové. Pro účastníky pracovněprávního vztahu by bylo zajisté výhodnější, kdyby si mohli většinu vzájemných práv a povinností upravit podle svých potřeb a právní úpravou by byli vázáni pouze minimálně. Co se týče zkušební doby, přijde mi nesmyslné opakovaně sjednávat zkušební dobu při každém uzavření pracovní smlouvy na dobu určitou mezi stejným zaměstnancem a zaměstnavatelem. Účelem zkušební doby je si ověřit, zda bude účastníkům pracovní poměr vyhovovat, a protože zaměstnanec už u svého zaměstnavatele delší dobu pracuje, není třeba tuto skutečnost zjišťovat. Nicméně i přes veškeré nedostatky lze konstatovat, že současná právní úprava je krok k lepšímu, avšak k dokonalosti má ještě poměrně dlouhou cestu.

~ 74 ~

Seznam použité literatury 1. Buchtová, Božena a kol. Nezaměstnanost: psychologický, ekonomický a sociální problém. Praha: Grada Publishing, a.s., 2002. 236 s. ISBN 80-247-9006-8 2. Galvas, Milan. Pracovní právo: 300 otázek a odpovědí. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007. xiii, 178 s. Obálkový podnázev: Podle Zákoníku práce k 1.1.2008. ISBN 978-80-251-1872-6 (brož.). 3. Jakubka, Jaroslav. Nový zákoník práce: ve znění novely č. 585/2006 Sb. a včetně důvodové zprávy: od 1.1.2007. 2. aktualiz. vyd. Olomouc: Anag, 2007. 175 s. Práce, mzdy, pojištění. ISBN 978-80-7263-366-1 (brož.). 4. Janáčková, Jaroslava; Jouza, Ladislav. Práce 2005: výklad je zpracován k právnímu stavu ke dni 1.3.2005. Praha: ASPI, c2005. xl, 648 s. Meritum. ISBN 80-7357-080-7. 5. Jouza, Ladislav. Zákon o zaměstnanosti a předpisy související s komentářem. 1. vyd. Praha: Ivana Hexnerová - BOVA POLYGON, 2004. 471 s. ISBN 80-7273-111-4. 6. Jouza, Ladislav. Zákony o mzdě a platu s komentářem včetně příkladů, vzorů a souvisejících předpisů. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Ivana Hexnerová - BOVA POLYGON, 2004. 431 s. ISBN 80-7273-102-5. 7. Kadeřábková, Anna. Úvod do ekonomické analýzy. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2002. 158 s. ISBN 80-245-0280-1. 8. Mareš, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. 172 s. ISBN 80-85850-60-5 (brož.). 9. Muška, František. Pracovní doba a odměňování v otázkách a odpovědích. [S.l.]: ASPI, 2005. 130 s. Otázky a odpovědi z praxe. Další názvová informace z obálky: 127 otázek a odpovědí z praxe. ISBN 80-7357-098-X. 10. Pichaničová, Ludmila; Pačesová, Hana. Ekonomie. 2, Makroekonomie. 1. vyd. Praha: Vydavatelství Vysoké školy chemicko-technologické, 1999. 161 s. ISBN 80-7080356-8. 11. Soušková, Milena; Spirit, Michal. Vysoká škola ekonomická v Praze. Fakulta mezinárodních vztahů. Pracovní právo. 2. přeprac. vyd. Praha: Oeconomica, 2004. 217 s. ISBN 80-245-0767-6. 12. Tomečková, Iva. Pracovní poměr: vznik, změny, skončení. 1. vyd. Brno: CP Books, 2005. viii, 282 s. + Právo pro denní praxi. ISBN 80-251-0637-3. 13. Tomší, Ivan; Alinče, František. Mzdy, předpisy a praxe 2005. 3. aktualiz. vyd. Olomouc: Anag, [2005]. 399 s. ISBN 80-7263-254-X. ~ 75 ~

Internetové zdroje: 14. Business

center.

Zákony.

Dostupné

z

WWW:

<

http://business.center.cz/business/pravo/zakony/ >. 15. Český statistický úřad. Dostupné z WWW: < http://www.czso.cz/ >. 16. Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí. Dostupné z WWW: < http://portal.mpsv.cz/sz/ >. 17. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Dostupné z WWW: < http://www.mpsv.cz/ >.

~ 76 ~

Seznam grafů Graf 1: Vývoj čtvrtletních nominálních a reálných průměrných mezd v letech 2002 - 200818 Graf 2: Vývoj čtvrtletních průměrných mezd v podnikatelské a nepodnikatelské sféře v letech 2002 - 2008 ...................................................................................................................... 20 Graf 3: Průměrné hrubé mzdy podle velikostních skupin jednotek .................................... 21 Graf 4: Vývoj průměrné hrubé mzdy ve vybraných odvětvích v letech 2002 - 2008 ........... 22 Graf 5: Vývoj průměrné hrubé mzdy v letech 2002-2008 ve vybraných krajích v letech 2002 2008 ................................................................................................................................. 23 Graf 6: Rozdělení četností mezd zaměstnanců v roce 2000 a 2008 ..................................... 24 Graf 7: Průměrné hrubé mzdy podle pohlaví a věkových kategorií v roce 2008 ............... 25 Graf 8: Průměrné hrubé mzdy podle doby zaměstnání u jednoho zaměstnavatele v roce 2008 ......................................................................................................................................... 26 Graf 9: Průměrná hrubá mzda mužů a žen v jednotlivých odvětvích v roce 2008 .............. 28 Graf 10: Mzdy podle dosaženého vzdělání v roce 2008 ...................................................... 29 Graf 11: Průměrné roční mzdy ve státech EU 27, v EUR a paritě kupní síly (PPS) .......... 31 Graf 12: Rozdíl průměrné roční mzdy žen ve vztahu k průměrné mzdě mužů .................... 32 Graf 13: Phillipsova křivka rozšířená o očekávanou míru inflace ...................................... 40 Graf 14: Podíl uchazečů o zaměstnání podle vzdělání v České republice v letech 1991 - 2003 ......................................................................................................................................... 46 Graf 15: Podíl uchazečů podle délky nezaměstnanosti na celkovém počtu uchazečů v České republice v letech 1991 - 2003 ........................................................................................ 47 Graf 16: Míra registrované nezaměstnanosti v ČR a v Ústeckém kraji v letech 1990 – 2003 ......................................................................................................................................... 59 Graf 17: Nezaměstnaní podle pohlaví v Ústeckém kraji v letech 1990 - 2003 .................... 60 Graf 18: Podíl uchazečů se základním vzděláním (vč. bez vzdělání) na celkovém počtu uchazečů v letech 1991 - 2003 ......................................................................................... 61 Graf 19: Podíl absolventů na celkovém počtu uchazečů v letech 1990 - 2003 ................... 62

~ 77 ~

Graf 20: Podíl uchazečů podle délky nezaměstnanosti na celkovém počtu uchazečů v Ústeckém kraji v letech 1991 – 2003 ............................................................................ 63 Graf 21: Uchazeči o zaměstnání s délkou nezaměstnanosti nad 12 měsíců podle okresů Ústeckého kraje ............................................................................................................... 63 Graf 22: Uchazeči o zaměstnání na 1 volné pracovní místo ............................................... 65 Graf 23: Uchazeči o zaměstnání a volná pracovní místa v Ústeckém kraji v letech 2008 a 2009 ................................................................................................................................. 67 Graf 24: Míra registrované nezaměstnanosti v Ústeckém kraji v letech 2008 a 2009 podle pohlaví ............................................................................................................................. 70

~ 78 ~

Seznam obrázků Obrázek 1: Míra nezaměstnanosti v okresech České republiky k 30. červnu 2010 ............. 48 Obrázek 2: Míra nezaměstnanosti v okresech Ústeckého kraje k 31.12.2009 .................... 69

~ 79 ~

Seznam tabulek Tabulka 1: Výše minimální mzdy v ČR podle zákoníku práce ............................................. 16 Tabulka 2: Minimální mzda podle délky stanovené týdenní pracovní doby a procentních sazeb ................................................................................................................................ 17 Tabulka 3: Mzdy mužů a žen v letech 2002 - 2008 .............................................................. 27 Tabulka 4: Neumístění uchazeči o zaměstnání a volná pracovní místa v České republice v letech 1990 - 2003 ........................................................................................................ 44 Tabulka 5: Míra nezaměstnanosti v České republice a krajích (v %) ................................. 45 Tabulka 6: Uchazeči o zaměstnání v krajích České republiky k 31.12.2009....................... 49 Tabulka 7: Volná pracovní místa v České republice a krajích ............................................ 50 Tabulka 8: Vývoj nezaměstnanosti v Ústeckém kraji v letech 1990 - 2003 ......................... 58 Tabulka 9: Vývoj uchazečů o zaměstnání pobírajících příspěvek v nezaměstnanosti (v %) 64 Tabulka 10: Tok nezaměstnanosti ....................................................................................... 70 Tabulka 11: Vzdělanostní struktura uchazečů o zaměstnání ............................................... 71 Tabulka 12: Věková struktura uchazečů o zaměstnání........................................................ 72 Tabulka 13: Délka evidence ................................................................................................ 72

~ 80 ~