PRACOVNÍ PŘEPIS ZÁZNAMU PRVNÍ ČÁSTI DISKUSNÍ TRILOGIE AUTOR MOTOR ANIMATOR

PRACOVNÍ PŘEPIS ZÁZNAMU PRVNÍ ČÁSTI DISKUSNÍ TRILOGIE AUTOR MOTOR ANIMATOR Díl 1 nazvaný KULTURNÍ MANAGEMENT JAKO STUDIJNÍ OBOR 6.11.200 divadlo DISK DAMU Michala Pohořelá: Já se jmenuji Michala Pohořelá a všechny vás tady vítám jménem Spolku Richelieu, Spolku posluchačů, absolventů a přátel DAMU který je hlavním pořadatelem té trojdílné diskuse která byla anoncována na pozvánkách, které jste buď dostali vytištěné nebo emailem. Tyto diskuse se odehrávají v rámci projektu Animátor který inicioval Institut polské kultury na Varšavské univerzitě a protože ten projekt je podpořen z fondu Leonarda de Vinci tak mezinárodními partnery tohoto projektu jsou Univerzita ….v Litvě, jak už jsem zmínila Institut polské kultury ve Varšavě a ve Varšavě pak ještě sdružení Katedra kultury při zmíněném Institutu a sdružení nezávislých umělců The Public právě přejmenované na The Laundry ve West Bromwich ve Velké Británii a v Čechách tedy je organizátorem, koordinátorem české části projektu Spolek Richelieu. Než se dostanu ještě k té ideji projektu , nebo k upřesnění našich záměrů, tak bych ráda poděkovala našim partnerům, kteří se podílejí na přípravě a realizaci té naší diskusní trilogie. Samozřejmě mezi ně patří divadlo DISK a Divadelní fakulta AMU, kterým děkujeme, že nám poskytli prostory a za to, že s námi spolupracovali při propagaci této akce. Pak je to občanské sdružení Nová síť, které také spolupracuje na propagaci a stejně tak občanské sdružení Motus, produkce divadla Alfred ve dvoře, které spolupracují ještě tím, že dvě další části té série debat se odehrají v prostorách divadla Alfred ve dvoře. Ještě bych ráda řekla, že za celou organizací těchto debat stojí za Spolek Richelieu Olga Škochová Bláhová, Tereza Durdilová a já , Michala Pohořelá, a velmi děkujeme Kristýně Dolejšové z Katedry produkce, která s námi spolupracovala a pomáhala nám při přípravách. K tomu projektu Animátor: Ten projekt byl formulován jako projekt na podporu studentů animace kultury, tedy řečeno tím jazykem Poláků, kteří vlastně ten text formulovali a já tedy dodávám - a spřízněných oborů, protože u nás jaksi „animace kultury“ není úplně termín známý nebo není tak známým oborem ke studiu. Záměrem tedy je podporovat studenty těchto oborů v realizaci vlastních projektů, které přesahují povinné studium nebo to, co prostě nezbytně je třeba splnit v rámci docházky řekněme a tedy i k jejich prvním pokusům nanečisto uplatňování se v praxi. Záměrem projektu je propojovat spolupráci studentů a praktiků, tedy kulturních animátorů - opět polskou terminologií, vést veřejné debaty a případně už si tu spolupráci opravdu zkoušet v reálu. Dál bych se chtěla vrátit úplně na začátek, vlastně uvést proč jsme se rozhodli organizovat právě veřejné debaty na vám již známá témata. Protože již na prvním zahajovacím setkání mezinárodních partnerů projektu Animátor došlo k celkem zajímavé debatě, která se právě točila ve sporu definice pojmů animace kultury a pak definice těch aktivit které vlastně se pod ten pojem mohou skrýt, nebo co se vlastně míní animací kultury. Ta debata byla celkem bouřlivá a pro nás hodně zajímavá a my jsme si ji tedy přivezli do Čech a nejdřív jsme ji vedli interně při prvních koordinačních přípravných schůzkách toho projektu, až jsme došli k tomu, proč tu debatu nevést veřejně. Co to vlastně je a může být „animace kultury“ a pak nám samozřejmě přicházeli na mysl další otázky jako je například titul dnešní debaty, a které se týkali kulturního managementu a jeho studia a potom praxe a vlastně jsme se začali ptát jaké nároky jsou kladeny na kulturního managera, kdo to vlastně je, kdo to má být, jak má být vzděláván, aby vyhověl nějakým nárokům praxe. Protože to je tedy téma obšírné, obsáhlé, tak jsme se rozhodli to právě rozdělit do tří částí.

Přičemž dnes tedy bychom se rádi věnovali, jak název napovídá, studiu kulturního managementu nebo otázkám týkajících se toho, jak může být kulturní manager vzděláván a kdo to má být. Druhá debata pak bude zaměřena spíše na praxi, ta se tedy bude konat 24.ledna v divadle Alfred ve Dvoře a měla by být zaměřena na diskusi již s praktiky s pořadateli regionálních kulturních aktivit. Potom finále, závěrečná konference, která se uskuteční 25.února také v divadle Alfred ve dvoře, která by měla být jakýmsi shrnutím těch debat a zároveň budou přizváni mezinárodní partneři projektu, které bychom chtěli požádat, aby přednesli nebo představili jak oni různě vlastně rozumí tomu pojmu „animace kultury“ a „kulturní management“ a jak se to liší vlastně sotva se přejedou hranice, jak jsme zjistili. Ne nějak strašně výrazně ale jsou tam důležité odchylky. Takže to by bylo na úvod asi už hodně. Důležitá věc jenom je, že záznamy z těch diskusí, proto je tedy natáčíme, budou publikovány , jejich přepisy budou publikovány ve sborníku který bude jedním z výstupů tohoto projektu, čili vás chceme i vyzvat, protože ten projekt je poměrně rozložitý, k nějaké i průběžné reflexi za kterou budeme rádi. Ještě jednu věc jsem neřekla, už ti předám slovo Olgo, že ta česká část projektu Animátor nemá jen tuto část, tuto dílčí část, tyhle veřejné diskuse. Těch dílčích aktivit je více a to se dočtete v těch podkladech které jste dostaly do ruky. Předám slovo Olze Škochové. 8:58 Olga Škochová: Děkuji za předání slova a řeknu už jenom dvě věty a to, že tahle diskuse skutečně má být jakýmsi otevřeným diskusním brainstormingem řekněme. Zrušili jsme původně avizované příspěvky, chtěli jsme zachovat čistší formu diskuse a nemíchat dohromady formu konferenční a diskusní. Opakuji tedy slovo „diskusní brainstorming. A rozhodně pakliže témata, která tady padnou, budou zpracována, my je pak velice rádi rozešleme a bude další příležitost se k nim vyjadřovat dál v internetové diskusi a potom popřípadě kdo bude mít zájem, může zpracovat do sborníku, popřípadě nějaké další příspěvky přednést na té konferenci. Teď předám slovo moderátorům, kterými toto odpoledne jsou Martina Musilová, doktorandka divadelní vědy Pražské filosofické fakulty a Roman Černík, ředitel kulturního centra Johan a vysokoškolský pedagog a bývalý vedoucí odboru kultury Magistrátu města Plzeň. Tímto považuji diskusi za zahájenou a předávám slovo moderátorům. Martina a Roman: Dobré odpoledne Martina Musilová: My bychom měli rozproudit diskusi, na jejímž základě by měly vyvstat otázky, které se dál budou řešit a vlastně nemusíme dojít dneska k nějakému zásadnímu rozhodnutí. K tomu je možné dojít až na té konferenci, která bude na jaře. Tak my to takhle avizujeme a budeme znova avizovat, aby ta diskuse byla co nejotevřenější. Roman Černík: Já jenom chci říci že dnes vlastně při pohledu do publika se tady sešli lidé s nejrůznější zkušeností a patrně také s nejrůznější představou o tom ústředním pojmu dnešní diskuse „kulturní manager“ takže si myslím že to pole je hodně zajímavé právě pro otevřený dialog. Druhá věc je, že bychom byli velmi rádi, kdyby dnešní diskuse fungovala tak, jak byla vlastně avizována, ve dvou částech. První bychom velmi rádi se pokusili ten pojem „kulturní manager“ pro české prostředí zmapovat, nečiníme si žádné nároky a myslíme si že to ani není třeba, aby došlo k nějaké definici, spíš to pole skutečně pojmenovat. Ono je to velmi široké tak potom může být skutečně zajímavý impuls třeba i pro budování /.../ a takovéhle věci. A ta druhá část právě po přestávce by mohla být věnována tomu, jaké možnosti jsou při přípravě těch

managerů. Pojmenování možností toho kulturního managementu. Rádi bychom tedy aby ta diskuse byla otevřená a budeme se snažit pouštět mikrofon, který bude obsluhovat tady naše kolegyně Martina Musilová: Irenka Roman Černík:: Jednak proto, že to bude zaznamenáváno a jednak bychom byli rádi, aby byl slyšet hlas, budeme rádi když se představíte a když si budeme dávat prostor pro promluvy. Martina Musilová: Teďko ta základní otázka, kterou bych....prosim Eva Kesslová: Já bych se jenom chtěla zeptat, protože jsme na půdě Divadelní fakulty, jak velké množství lidí tu není z divadelního oboru, protože já jsem se tak dívala do publika, když jsem přišla a mám pocit že třeba já jediná jsem tady z hudební oblasti, ale strašně ráda bych se pletla. Roman Černík: Já teda můžu říct za sebe jenom jak jsem koukl do publika, nahlédl, tak jsou tady také lidé kteří jsou regionálními kulturními činiteli, zatím se snažím vyhnout termínu, takže vidím tady Kateřinu Melenovou z Českých Budějovic, je tady Dáša Brtnická z Jihlavy, Jirka Vydra z Grabštejna a to jenom tak jak jsem nahlédl takže si myslím, to je věc aby jste neměla takový pocit samoty. Eva Kesslová: Já se nebojim, jenom mě to zajímalo kvůli té diskusi, jaká vlastně ta témata mohou zajímat mě a některá budou zajímat zase vás. Martina Musilová: Asi bude dobré když to spustíme a vy to můžete doplňovat a přinášet ještě nějakej jinej pohled. Tak budeme vědět že tady máme zástupce z jiné fakulty, z jiné oblasti. Eva Keslová/?/: A vy jste zvali hudební fakultu AMU? Martina Musilová: ano Eva Kesslová: aha Roman Černík: To musíme požádat o odpověď organizátory. Olga Škochová: My jsme posílali pozvánky poštou. Veškerými možnými veřejnými adresáři. Přes AMU... /Olga jmenuje více adresářů/ Eva Kesslová: To je právě ten problém, že HAMU je... Martina Musilová: Jakej problém? Eva Kesslová: ... je ustrnutá a to je právě jedna z těch diskusí v Polsku, to je otázka... Martina Musilová: To si ještě necháme, abychom to otevřeli nějakou konkrétní otázkou. My jsme se pokoušeli vlastně vymyslet nějaké zásadní konkrétní iniciační otázky a ono je to právě s tímhle pojmem složitý a tak jsme si říkali: základ je vůbec zmapovat prostor. Co je to vlastně kulturní

manager a management. Kdo to má bejt, co je jeho role nebo funkce celkově ve společnosti. Tak to je teď základní otázka. 15:21 Roman Černík: My jsme vlastně při té naší přípravné diskusi přemýšleli, jestli ten kulturní manager je ten, kdo je organizátor kulturních aktivit ve smyslu který je asi v Čechách nejběžnější, vlastně uměleckých aktivit, nebo je to skutečně organizátor kulturního života, tedy kultury v antropologickém pojetí. Jestli je to producent, nebo třeba také kulturní politik. Tato čtyři pole pro nás odkrývaj ten prostor, protože třeba studium kulturního managementu v Čechách, v té podobě jakou třeba mají kolegové v Polsku nebo v zahraničí má jiné parametry. Takže když se budeme pohybovat, pokoušíme se vlastně to pole okolíkovat, od kulturní politiky ať už je to veřejná správa nebo nějaká politická aktivita přes místní organizátory života v městě, v obci, v části měst, nebo je to zaměřeno tak jak se o tom uvažuje v zahraničí jako arts management. Čili otevíráme prostor: Co je to pro vás „kulturní manager“? Co by to mohlo být? Kdo by to mohl být? Jaká je jeho role? Martina Musilová: Případně jakou vy máte zkušenost a nějaké příklady osobní, aby se zpřesňovala ta představa kulturního managementu právě v tom širokém poli které jsme teď naznačili, přesahujíci tedy ten nejběžnější u nás úzus produkčního a arts managera a k tomu v lokální kultuře která už není tak specificky zaměřená na umění, anebo k té veřejné správě, kulturní politice, kde se vlastně to řeší už na vyšší úrovni a je to víc spojený s právníma otázkama nebo politickejma. Roman Černík: Ještě jedno slovo které tady také zní ve vzduchu a už tady dnes zaznělo: na kolik je kulturní manager zároveň animátorem kultury? Jaké je postavení toho slova animátor ve vztahu k tomuto kulturnímu prostředí u nás, jak může být chápáno. Je to pojem, který je poměrně nový, já si vybavuji, že svého času, myslím že to bylo v roce 2002, vzbudil takovou pozornost s tím slovem „animátor“.Bohuslav Blažek v Divadelních novinách a ta diskuse byla opravdu velmi bouřlivá. Bylo to tak formulováno, že vlastně „Umělci jsou mrtví, ať žije animátor“ když to tak řeknu a to je jediný skutečný ohlas té kulturní animace který by se dal v českém prostředí dohledat, takový výraznější. Martina Musilová: My bychom se teď pokusili dát někomu slovo, jestli by se chtěl ujmout tady těch otázek ... No pokud ne, my jsme si tady vymejšleli kdo by to mohl bejt a jak se to dá hodnotit a jakej vy byste k tomu mohli mít vztah. Tak tady Kašpar? David Kašpar: Dobrý den, tady Kašpar, tady u mikrofonu, ja bych teda začal na začátek s takovou drzou otázkou PROČ. Já bych se zeptal, protože já si rozhodně myslim, že na téma kulturního managementu a definicí kulturních managerů a vlastně všech těch témat který vy jste tady řekli a který si myslím, že způsobily zmatek v hlavách mnohých, tak na to už bylo napsáno spousta knížek fundovanejch, který jsou už dlouho vydaný, popřený a zase naopak obhájený a tak dále, akorát samozřejmě nejsou česky. Je otázka, myslim si, jestli by nebylo dobrý pro začátek, alespoň nějaký základní definice těch pojmů mít a vycházet z nich, protože takhle mám pocit, že strávíme opravdu hodně, myslím si zbytečnýho času tim, že budeme hledat definice, který už existujou a platěj. Tak to si myslím, že by stálo za to alespoň nějaký základní pojmy si říct,

protože začít definovat v naší sestavě je podle mě hrozně chaotický, takže v tomhletom smyslu jestli by nestálo opravdu vyjít z nějakejch zkrátka platících definic a od nich se odrazit. Roman Černík: Takže první zdvižená ruka Míša Pohořelá. Michala Pohořelá: Já se omlouvám že takhle beru slovo ze strany organizátorů, ale možná že to je taky na místě ještě a možná mělo být už předem. My jsme se právě rozhodli, a bylo to bejvalo důležitý říct, nepoužívat již vyřčené definice, právě proto aby tady padly řekněme autentické definice z vlastních osobních zkušeností... David Kašpar: Jo, ale je potřeba opravdu na něčem začít stavět. Je potřeba alespoň ujednotit nějaký základní termíny a říct teda... protože jinak ta představa je podle mě tak odlišná, že se k tomu budeme těžko dobírat, myslim si, že tohleto by tomu velice ulehčilo a možná i posunulo. 21:13 Martina Musilová: My když jsme se domlouvali vůbec jak povedeme diskusi, tak jsme se zamotali. Právě základní problém - kulturní management není české slovo. My leccos prostě v české kultuře přejímáme, jsme taková receptivní kultura a už jenom tohleto činí nějakej problém. Přenášíme to ze společností který mají jinou historii, minimálně posledních čtyřicet let dejme tomu a už tam jsou nějaké odchylky, a jestliže v Polsku používají slovo animátor kultury, tak v Anglii se objevuje pojem „community arts“ a už v tomhle se ta česká kultura úplně neshoduje a tam bysme se měli jakoby samy vydefinovat. Co si my chceme pod tím představit. Ještě jak jsme tady mluvili o „arts managementu“.Pro mě je taky velká otázka v tomto případě. My si pod kulturou představujeme zpravidla apriori umění. A už i to je zavádějící pro kulturní management. Umění jak už to estetizované, to umělecké, ale kulturní management se opravdu může týkat lokálních aktivit nejrůznějšího řádu, který pomáhají společenskému životu v obci i tam to může jít až takhle daleko. To je jenom k těm našem dotazům který my jsme měli když jsme se vůbec snažili načít diskuse. Roman Černík: Já jenom malinko doplním, my jsme záměrně došli k tomu, že se pokusíme teď vysbírat , jestli můžu použít slovo zážitky, představy, protože máme skutečně možnost začít jakoby z čistého listu. Chápu že je to zahraniční definice, k nim jsme se snažili už jenom třeba termínově vyhledat co všechno by tam mohlo patřit. Bohužel nemůžeme začít diskusi hledáním definice, aniž bychom zmapovali ten prostor. Naše taková jednoduchá představa je v tom, že na jedné straně samozřejmě existuje kulturní umělecká síť, umělecká tvorba, umělecká činnost a na druhé straně se ukazuje že je možná už potřeba místních jakoby těsnější vazba s tím místem. Vedle toho protože chybí jakési formulování kulturní politiky, já raději budu používat toto slovo, a to třeba ve veřejné správě, kde jsou lidé kteří vymezují pro kulturu, uměleckou činnost ty podmínky. Jakým způsobem jsou připravováni a tak dál. Takže chtěli bychom skutečně teď otevřít diskusi s tím, že si představujeme sdílení zkušeností, které může vést k nějaké budoucí možná definici českého pojetí kulturního managementu. Možná že ten termín nebude fungovat, tam se třeba objeví jiný. Vycházím taky z toho, že ten projekt, tak jak jsem ho pochopil, byl postavený na to, otevírat možnosti lidem kteří se věnují této činnosti, budu raději používat ten plurál, směrem k vstupu do praxe mimo tradiční sítě. Takže toto je jenom to pojetí toho vstupního sdílení zkušeností, té vstupní diskuse. 25:07

Jiří Sulženko: Já jsem tady taky doktorantem na DAMU. Jenom jsem chtěl možná upozornit na to, že ten termín kulturní manager může bejt trošku zavádějící v tom, že by se možná měl použít ten přívlastek až za to slovo manažer protože manager kultury zní líp, protože kulturní může bejt kdokoli a třeba příručky managerský o kulturním managementu mluví ve smyslu firemní kultury, tak to tak na okraj. Možná takovej nejobecnější termín je arts manager, kterej sice v Čechách může znít trochu krkolomně, ale může bejt společnej všem co se týká těch vašich jakoby to o čem jste mluvili manager v nějakym lokálnim centru, významu, a tak dále, tak jako arts manager velký instituce jako Národní divadlo nebo Česká filharmonie. A potom možná je asi úplně né vhodný míchat do debaty o kulturním managementu nebo managementu kultury kulturní politiku, protože je samozřejmě jasný že manager kultury musí být významnym partnerem v dialogu s politiky a spolu s nima tu kulturní politiku definovat ale je asi nebezpečný aby do toho byl nějakym způsobem zataženej výklad, podle mýho názoru debata o managementu kultury je úplně jiná než debata o kulturní politice. 26:44 Roman Černík: Děkuji. Takže to bylo vyslovení názoru a otevření prostoru. Pavel Šik, VŠUP: Já bych rád pro informaci... my jsme zavedli, vlastně máme takovou formu kurzu, jmenuje se to „management umění“, zavedli jsme novej studijní modul. Bylo diskutováno jestli to má bejt magisterský studium navazující na bakaláře, jestli to má být jiná forma studia, teď jsme diskutovali že se to může stát jakoby studijním modulem v rámci studia pro naše studenty a teď je otázka jestli je to i pro studenty z ostatních škol. My jsme společně diskutovali taky co to vlastně je? My jsme to nenazvali management kultury, i když si to pod tím asi spousta lidí představuje, ale je to management umění, když se nám tam hlásili lidi tak se vlastně hodně diskutovalo o tom co s tim certifikátem můžou potom začít. Naše škola je samozřejmě především zaměřena na architekturu, design a umění a hodně lidí si třeba představovalo, že bude nakonec kurátorem, nebo managerem oblastní galerie, městský galerie a tak dále, tady v tom smyslu. My jsme to nakonec pojali trošku jinak. Vzali jsme si kurikula z jiných států a vlastně jsme sesumírovali, po velký diskusi se studenty a pedagogy naší školy, jak a co by se tam mělo přesně vyučovat tady v tom studijním modulu. Jen tak pro informaci jsme tam vlastně nakonec takových šest základních bodů. Teď vám řeknu z hlavy asi jenom tři a to je především: řízení organizace, což by ten člověk měl umět až bude absolvovat tady ten studijní modul, druhá věc je shánění prostředků, to znamená jak se to dělá, kde se to dělá, grantová politika, found rising a tak dále. Další věc co si ještě pamatuju, nevím všechno, byla právě kulturní politika, protože z tý kulturní diskuse vyšlo i jakoby navenek, že sice ten management umění, kulturní mangement, manager kultury, je sice pořád aktivně zapojenej do kulturní politiky státu nebo města, ale bude třeba přes nějaký organizace, přes nějaký svazy, přes nějaký spolky se přeci jenom účastnit tohohle rozhodovacího procesu, jak se s kulturou bude nakládat a jaké prostředky se na to budou dávat. To znamená kulturní manager je do toho automaticky vtažen a proto by té kulturní politice asi měl z části rozumět. To jen na tu připomínku jak tam nahoře bylo uvedeno. To je asi všechno co jsem chtěl říct, děkuju. Martina Musilová: Děkujeme, chce nato někdo reagovat? … A prosím vás je tady někdo z kulturologie? .. A tam je obor animace kultury? Nebo něco takového se dělá? 30:20

Katarina Hlinčíková, Katedra kulturologie, Bratislava: Studujem tu v Prahe na jeden semester na katedre kulturologii. Chcala bysom povedať že u nas na katedre sa da studovať zo špecializacií iba ta teorie kultury a mangement kultury a viac vam povi kolegyně. Maria Horska: Som tu tiaž jako moja kolegyňa iba na jeden semester. Čo bych o tom mohla viacej povedať? No ten naš seminar management kultury je, jako už padlo před tým zameraný skoro na management umeleckých aktivit. Jja si tiež myslim že takto by to bylo lepšej definovat ináč to bude strašne velky chaos. Súhlasim s tym čo povedali ti dvaja před nami, že je zbytočne kvuli temu niečo definovať, že to nemá zmysel a že by sa ta ponúka stejně nemala miešať. To si vyžaduje ine kompetencie Martina Musilová: Takže k animaci kultury jako takový vlastně tam na kulturologii v současné době nic není? Maria Horská: Nevolá sa to animácia. Martina Musilová: Já vim že v roce 98 to tam někdo učil jako seminář. Nnebo že to byla přímo vypsaná přednáška nebo seminář. Maria Horská: Niekto to jako može byť, ale mam taký pocit že na našej katedre je viacej tych predmetov zameranych viac na tu praxiu, na ten management, ale to je iba taky moj pociť. Keď sú tu nejaci česky kulturologovia či chcú k tomu niečo povedať ... Ondřej Kašpárek: Jsem z druhýho ročníku na kulturologii a v prvnim na art managementu na VŠE. Na tý kulturologii právě ten obor animace byl pro první ročník vypsanej a předtim to tenkrát učil Merta, Vladimír Merta, ale toho jsem nezažil, tak to nemůžu posoudit a potom to učil myslim doc. Vošna, ale to bylo prostě zaměřený jenom na takový bližší seznámení s chodem kulturních organizací jak divadla tak celkově, ale velmi okrajově, ne vůbec do managementu, nebo do sféry marketingu vůbec ne tady tim směrem. Na kulturologii se tyhle přednášky vůbec neučí, je to prostě čistě zaměřený na kulturní antropologii na kulturní a sociální sféru a na filosofii kultury. Ale tady ten management to je úplně jiná přednáška. Martina Musilová: Děkujeme. 33:07 Ondřej Polák: Já chci říct že jsem kulturologii studoval a dokončil někdy kolem roku 2000, kdy právě měl pan Merta přednášku o animaci kultury a kdy jsme během semestru nedošli ani k žádné definici. A myslím si teda to, což je taková otázka do pléna: kolik je tady lidí, který by dokázali definovat pojem animace kultury? Protože já si myslím že ani třeba já, ač mám k tomu nějakou průpravu tak se necítím povolán to vůbec definovat, takže si myslím že tady by měla opravdu zaznít alespoň nějaká jednoduchá definice úplně pro ty, pro který je tohle slovní spojení bez významu. Martina Musilová: Tamhle myslim Jirka se hlásil, ale kdyžtak se hlašte pořádně. Michala Pohořelá:Já se hlásim pořádně.

Martina Musilová: Tak si to řekni. Jiří Sulženko: Tak já si to řeknu. Vlastně taková otázka. Proč tu říkáme produkční, animátor, manager, protože to jsou prostě managerský funkce, který nějakym způsobem ten člověk musí vykonávat. V oblasti umění jsou to zároveň funkce kreativně managerský. Tím se to možná odlišuje od toho suchýho managementu kterýho se všichni bojíme že provede invazi do našich uměleckých stánků. Proč se bavit o pojmu animátor? Pojďme se bavit o pojmu produkční, pojďme mu říkat manager, je to manager tvůrčí nebo kreativní ať už budeme přebírat cizí slovo nebo jim budeme říkat česky. Je to manažer kterej se tvůrčim způsobem pohybuje jednak v oblasti umění a jednak v oblasti tvůrčího průmyslu a nebránim se tomu použít to slovo manager a zároveň všechny matoucí další slova který samozřejmě se přidávaj tou konotací. Je to lokální, je to subtilnější než jenom krutý management, ale je to slovo který je jasný. Jsou tam jasný procesy, jsou tam jasný funkce který ten manager musí plnit, jsou jasně popsaný a pojďme se bavit o tom, jak se ten management kultury odlišuje od toho suchýho managementu businessu. Tam je spousta zajímavejch věcí který je potřeba si říct a je třeba se přestat bát používat management jako slovo. Martina Musilová: Děkuju. Já teď ještě než dám Míše slovo tak já bych s tim stavěním pojmů počkala na konec diskuse a vyzvala bych k trpělivosti v takovejhle soudech. Já teď poprosim k tomu polskýmu kontextu. Michala Pohořelá: Právě se mi teď nahodilo několik věcí které je tady asi třeba zopakovat. Pardon. Jednak jsem chtěla - ne vůbec uvádět na pravou míru - jenom se cejtim za organizátory povolána se vyjádřit k tý animaci kultury byť Jiří Sulženko by nám od těch pojmů utekl, ale tam je zajimavá věc, alespoň teda z mýho pohledu, protože já jsem půl roku na Varšavský univerzitě právě na tý specializaci pobývala. A vlastně pro mě je zajímavý to, že i ti Poláci kteří ten pojem často používají, a tak jakoby se tam ví, co to je, tak když pak dojde na debatu, která má jaksi ten pojem vyjasnit, nebo jsou dokonce i sborníky animace kultury, který definujou co to je animace kultury, ale vlastně ty definice jsou velmi - nechci říct vágní - ale to vlastně nejsou definice, to jsou odkazy ke Grotowskýmu, Leszek Kolankievicz například uvádí že jde o akci, o pohyb, že vlastně je to všechno v takový – to nejsou jasný definice. To je vlastně abstrakce, takový se to jako vznáší trochu nad zemí. Já mám trochu dojem z toho co já jsem tam zažila, ale ještě se samo sebou rozumí, když pak ty studenti na tý specializaci realizujou nějakej projekt, tak ty projekty, když zase bychom použili to názvosloví z Velký Británie co tady už padlo - community arts, tak to jsou často projekty kdy ty studenti vjíždí do nejrůznějších regionálních vesnic, vesniček kde tam pracujou s určitou komunitou lidí a říkají tomu že dělají animaci kultury a dělají - malujou s nima, dělaj s nima sochy, jako vlastně...teď jsem se do toho trochu zamotala, že vlastně i v tom polskym prostředí, k čemu já jsem se tam mohla dostat tak tam není jasná definice, ale nějakym způsobem to prostředí rozumí co se tim vlastně myslí. Tak to je jedna věc. A potom proč jsem se úplně původně hlásila. Tohle mi v průběhu jen tak připadlo na mysl. Já jsem se chtěla zeptat a je to asi hloupá otázka: nerozumim proč bychom měli, nebo vůbec proč by se měl tak striktně oddělovat termín nebo vůbec debata o kulturním managementu a o kulturní politice? Jestli se to míní jen pro tuhle debatu protože bysme se prostě zbláznili, protože bysme tady seděli do zejtřka, nebo jestli to bylo z vaší strany myšleno že se to jako vůbec má oddělovat. A pak tomu teda nerozumim. Rozumim tomu pro účely dnešní debaty. Irena Pulicarová: Teď jenom pro upřesnění s mikrofony: pan kolega v červeném, Jiří Sulženko, tady pan kolega a David Kašpar.

Martin Maryška, kulturní management, Janáčkova akademie v Brně: Je to divadelní management, ale praxe pro nás je taková, že naše osnovy dovolují přesahy do víceméně všech ostatních umění. A to základní, co je nám ze školy prospěšné je, že máme kontakt s umělci, s těmi divadelníky a proto máme určité pohodlí i pro naši divadelní práci. Další věc, to bylo jen pro začátek pro představení školy, k těm definicím. Já myslím že definice jsou proto, aby nám pomáhaly strukturovat naše myšlení a aby nám pomohly dorozumět se. Proto bych se jim nebránil, alespoň jako výkop pro tuto debatu, nebránění se definic. Co se mi honí v hlavě tak je to kulturní management, padlo tady kulturní manager, kulturní management, manager kultury, arts manager, arts administrater, community arts. Já jsem zastáncem termínu - jestli se máme na nějakých termínech dohodnout – management v kultuře. To je můj příspěvek. Tak když uvažujeme o kultuře, můžeme uvažovat jako o té vysoké kultuře, do které zahrneme všechny ty uměny, divadlo, výtvarná vizuální umění a tak dále, nebo o kultuře jako souhrn všeho co lidstvo vyprodukovalo, ať už to má duševní povahu nebo materiální povahu. Tak se asi rozumí managementu v kultuře, když se říká v Británii community arts. Je to tak? Setkal jsem se s jednou pěknou definicí arts managera, že je to ten, kdo pomáhá dát dohromady umělce a publikum. Tak to je jedna z možných definic a k definici animátora kultury, s tou se setkávám snad potřetí v životě a u nás na oboru se tady ten termín nepoužívá, pro mě to znamená ten, kdo rozpohybovává nějakym způsobem kulturu. Jsou to samozřejmě umělci, ale my manageři v kultuře, přeci taky můžeme dávat kulturu do pohybu. Myslim si že máme nato právo a měli bychom mít to sebevědomí to dělat. K dalším definicím například arts administrater: vždycky jsem si myslel že je pod arts managerem. Možná že v českém kontextu to tak je, protože když se řekne administrativa tak si představíme papírování, ale v jednom přátelském rozhovoru se studentkou arts administration v Americe jsem se dozvěděl že management znamená prostě jenom zařizování, kdežto administrace, to je to plánování a to je to ovlivňování. Tak to je vše. Martina Musilová: Děkujeme Účastník: Chtěl bych se zeptat: „animátor kultury“ co to znamená pro ty Poláky? Šum v davu: co to znamená vůbec ten animátor?? Martina Musilová: Počkejte s tim mikrofonem, nebo si zapisujte svoje otázky, nebo příspěvky, ale držme to pořadí, abychom se v tom vyznali Ondřej Polák: Já bych to ještě doplnil, když už teda animátor, tak kdo je to animátor kultury a kdo je to animátor volného času? To znamená i vztah volného času k té kultuře a opět jsme u toho, když už tady házíme do klobouku ty definice, tak pojďme je vytáhnout a nenechme si je nakonec, kdy pomalu stejně budeme všichni odcházet, včetně tedy mě a pojďme to vyřešit. 44:25 Účastník /???/: Tak já bych se připojil tady k tomu názoru, pro mě animátor kultury, úplně první pocit který získávám když to slyším tak je něco, nebo někdo, kdo rozpohybuje něco co předtím neexistovalo, to znamená si vezmu nějaký dřevěný figurky a ty se snažím rozpohybovat takže jakoby ty lidi už určoval do role statistů, to znamená nic před tím už neexistuje. Ale já si myslím že umění nebo vůbec kultura je jako běžící proces. V zásadě jako existuje, akorát se holt musí usměrnit. Proto ten management v kultuře, kulturní management mi připadá mnohem výraznější

pro ty naše český výrazový možnosti. Já jsem chtěl říct, že co to vlastně je nebo pro moje představy, co má dělat kulturní manager je, jak jsem říkal je to proces, kterej probíhá tak přece jenom je to vidět, je to v tý řece, která protejká, jenom když někdo vystrčí odněkud hlavu. To znamená jakoby když v divadle je premiéra, když je výstava v galerii když se natočí film, tak je vždycky vidět jednotlivý projekt. Proto si myslím že první co je kulturní manager je, je projektový manager. A to si myslim že se ani zásadně neliší od toho businessu, protože tam máme taky projektový managery kteří mají nějakou myšlenku, je potřeba vytvořit firmu, vytvořit produkt a tak dále, seženou si kolem sebe tým lidí, kteří by měli být specialisti pro každou tu jednotlivou fázi toho projektu a dokážou hlavně s těmi lidmi komunikovat a dokážou je řídit. To znamená pro mě kulturní management, že je to hlavně management řízení, to znamená je to člověk kterej umí výborně řídit tým lidí a navrch pro mě kulturní manager je někdo, kdo rozumí těm jednotlivejm oborům, aby si dokázal vybrat ty specialisty. Jestli jim rozumí až tak dobře, že by byl schopen psát do odbornejch časopisů, to si myslim že ani není jeho úloha. Spíš musí přesně vědět kdo na to ten odborník je, aby si ho dokázal do toho týmu v tom jednotlivym projektu vzít a aby bylo jeho schopností si ho nějakym způsobem řídit. To je teda co jsem chtěl říct k tomu pojmu kdo by měl být asi kulturní manager. 46:47 David Kašpar /?/: Jenom jestli ještě teda jeden pojem kterej tady zazněl a kterej, myslim, že je důležitej už proto, že tady sedíme a většina z nás je tady z katedry produkce a to je produkční. A je to pojem, kterej na týhletý škole převládá. Kulturní manager prakticky už se nepoužívá a myslim si, že by bylo záhodno definovat pojem produkční a definovat pojem divadelní kulturní manager nebo manager kultury, protože v tomhletom je ještě hodně nejasností. Většina lidí i třeba z pedagogů si myslí že produkční je někdo kdo shání rekvizity a stará se aby bylo na premiéře dostatek vína, vůbec neuvažujou o tom že produkční jsou lidi kteří zajišťujou pro to představení propagaci. Já bych navázal ještě tady na kolegu vepředu, důležitej pojem, kerej bylo třeba zdůraznit a kterýho třeba se někteří leknou, to je pojem umění a to si myslím rolí kulturních managerů nebo managerů kultury je to chápání umění jako produktu. Najednou je tady zkrátka nějaký divadelní představení a je potřeba o tom začít uvažovat jako o produktu a není třeba to brát prejorativně a nikoli se z toho křivit, ale zkrátka je to něco co se musí nabídnout lidem a existuje několik metod a nástrojů, jak to těm lidem v uvozovkách „prodat“. Nabídnout, zpropagovat, udělat public relation, zajistit distribuční cesty a tak dále, to jsou všecko konkrétní nástroje který používá manager kultury, aby nějakym způsobem naložil s produktem kterej může bejt obraz, nebo výstava, nebo výstava, divadelní představení, film, cokoli. Myslim že tyhlety termíny jako produkt, propagace, p.r., marketing, je třeba začít v souvislosti s tou kulturou používat, nebát se jich, ale začít o nich uvažovat jako o něčem co tomu pomáhá, protože cílem všech je, aby se produkt, což je divadlo, aby se dostalo do podvědomí a co nejvíc lidí ho vidělo. Martina Musilová: Já bych si vzala slovo. Já bych jenom znova zdůraznila, jestliže mluvíš o umění a divadelním představení a zase k tomu přidáváš pojem kulturní management, tak se dostáváme zase do toho českého, že kultura je jenom to umění. A to je prostě špatně. Ochuzuje to ten obor a nikdo nezpochybňuje potřebu managementu jak v kultuře, tak v umění, ale tohle bysme si měli nato upozorňovat, že to není rovnítko. A pokud existuje animátor volného času, tak už tady není jenom problém jak organizovat umění, ale najednou se tady objevujou sociologický problémy, najednou máme potřebu kulturu hájit, nebo co to je že kulturu musíme nějak hájit, že jí je třeba animovat a proč je potřeba animovat volný čas. A to je sociologickej problém, že najednou lidi mají volnej čas a nevědí co s ním. Ale tohleto všechno patří do kultury. A asi by

bylo dobré to mít na vědomí a v téhle šířce to cítit vykolíkovaný a jestliže se ten pojem omezí na něco, tak ale ať je to z toho nějak jasně definovaný. Děkuju. Irena Pulicarová: ještě je tady Jiří S. a... Jiří Sulženko: Já k tomu asi naposledy něco řeknu. Chtěl jsem se vrátit ke kolegovi z UMPRUM tam myslím, že byla ta definice, že ten manager kultury je projektový manager a má ty funkce o kterých jsme slyšeli a naopak teda produkční je v hierarchii těch managerských funkcí hodně hodně dole. A ten pojem animátor už bych tady nechal v diskusi, protože já nechápu proč to používáte. Protože Poláci to prostě používaj a chcete to používat, protože to je prostě rigidní síť státních institucí který jsou státní a státem dotovaný a těžko se tam podniká něco nezávislýho a debata o celym animátorovi, kterej je zřejmě placenej z financí který se vážou k volnýmu času....já zřejmě chápu proč to používaj Poláci ale proč to zavádět jako u nás, jo? Smích Martina Musilová: Už je to zavedené. Jiří Sulženko: Díky. A pak ještě jenom taková připomínka že teď jsem měl v ruce analýzu, která vedla k vyhlášení programu Evropské Unie „Praha – inovace pro konkurence schopnost“, která velice důrazně připomíná to, že neziskový organizace v Český republice, tedy obzvlášť v Praze, protože té se týká ta studie, tak mají velice nedostatečně kvalifikovaný managery. Managerský pole je velmi nedostatečně rozvinutý. Tak o tom je asi ta debata důležitá. Jenom na to upozorňuju. Kateřina Melenová, České Budějovice, kulturní centrum Bazilika: Já mám na rozdíl od vás stopadesáti kilometrovej odstup a já budu trošku v regionu, protože to je opravdu zásadní rozdíl. Zatímco ta Praha má koncentrovanost škol a kultury, tak ty regiony jsou naprosto úplně v jiný situaci. A já když jsem sem jela těch stopadesát kilometrů tak jsem si tak přemejšlela, co vlastně jsem. Já jsem profesí divadelní režisérka, ale to už jsem nechala stranou, protože cítím, že je potřeba pomoci kultuře daleko víc než z pozice toho samotnýho tvůrce a cítím se povolána dělati toto. Takže já jsem ve službách kultury. My jsme od roku 2003 do dnešního dne prostě vybudovali poměrně velkou obecně prospěšnou společnost, která v Budějovicích provozuje dva prostory a pohybujeme se opravdu v celým tom spektru, o kterém se tady hovořilo od výtvarného umění, přes muziku, přes divadlo, máme pár vlastních uměleckých projektů. Něco mi říkalo že mám přijet, většinou na tyhle debaty moc nejsem protože jsem docela dost zaměstnaná. Ale proč, tak jsem si definovala, že služba kultuře je pro mě nějakým způsobem životní potřeba, já si myslím, že asi všech, proto jsme tady. A proč jsem se zúčastnila tady o tom debatovat? Protože si myslím že ta kultura, to potřebuje v současný době velkou synergii. Že my sami v Budějovicích nic nezmůžeme, stejně tak jako tisíc separovanejch, samostatnejch subjektů. Mně se na tom líbí víc než vymezování pojmů kdo je kdo, tak vlastně definování tý potřeby v současný době, která je velmi komplikovaná. Jakoby se nám zrychluje čas, jsme zahlcení informacema a v tomhle světě má přežít něco, co dává prostor lidský duši. Umění není nic jinýho než nějakej prostor, kterej si tady vytváříme pro lidskou potřebu nějaký duševní potravy. A to je hrozně komplikovaný, protože jak propagovat kulturu, jaký dělat management, já si myslim že pro mě je to důležitý – služba kultuře. Ať už je to na jakýkoli konotace. Já si myslim že je strašně důležitý si definovat, že my dneska bojujeme zato, aby ta kultura vůbec přežila. V mým případě určitě,

protože vzhledem k tomu co se děje u nás na regionech, to je pro vás možná naprosto nepředstavitelný. V Budějovicích dodneška není pořádnej grantovej systém, teď zkoušej první ročník. Kromě zřizovanejch institucí pro ně neexistuje kultura a přesvědčit někoho, že to všechno má význam je nadlidská věc, tudíž velmi souvisí s tou kulturní politikou, protože my musíme skutečně ty politiky vzdělávat a říkat jim: no dobře, ale tohle má přeci daleko jiný efekty. Když všichni mají obrovský loby různých investic a stavebních firem, naprosto pohltí v regionech veškerej rozvoj dalších oborů, takže já říkám, já jsem ve službě kultury, myslím si že je to nesmírně důležitý si uvědomit že v synergii je síla. Že už to nezvládne jedna každá instituce, ale v tom že tady vzniká teď nějaký pole lidí kteří minimálně stejně uvažujou, protože jinak nemůžou bejt v kultuře. Kultura není job. Je to něco víc a to je přeci to pěkný, protože my musíme přesvědčit lidi že jí budou potřebovat. Devadesát procent lidí kulturu v podstatě nepotřebuje, v tom smyslu tak jak vy nejste možná v regionu, ale my to tam tak cejtíme. Oni ji nepotřebujou. A my jim musíme nějakym způsobem dokázat, že zážitek kterej u nás zažili oni potřebujou. A to je pro mě naprosto klíčová otázka, protože já si kladu zásadní otázku, jak ty lidi přitáhnout. Nejde to propagací, nejde to metodama jaký používá business, protože dneska se na nás vyvalí ze schránek odevšud jenom informace, tlaky, dneska už to lidi nečtou ty programy, protože jsou přehlcený. A my musíme najít způsob jak a ten je samozřejmě dvojí. Jednak že ten zážitek bude tak silnej, že oni tam přijdou znova a jednak proto, že si najednou říká „je, ty tam choděj a ten tam chodí“ a najednou si vytvářej další ještě jinou potřebu. A já si myslim že to je důležitý tyhle pojmy si říkat co my máme dělat dneska. My máme opravdu a zase – u nás v regionech – Praha ta jede, přesvědčovat lidi že kulturu potřebujou a předkládat jim takový zážitky, abychom se nesekli, aby někdo nepřišel a neřekl „no tak tam já už teda nepudu“. My jsme na tom závislí. To je prostě o tom že jsme v systémech kultury a jak to je? Jestli prostě zřizováním...nebo jestli stáhnout představení po deseti reprízách? Já si nemůžu dovolit jediný představení který bude špatný. To jsou věci, to jsou otázky se kterýma jsem sem jela, o kterých bych chtěla diskutovat. Možná to bude inspirativní pro studenty který to studujou. Tak já už končim. Martina a Roman: Děkujeme Roman Černík: Tak já jsem viděl ještě Jirku Vydru támhle vzadu se hlásil v rohu. Irena Pulicarová: Tady jsou čtyři lidi přihlášený, tak jenom jestli chcete komentář.... Martina Musilová: Já bych tady z toho příspěvku vyzdvihla to, co trošku rozšiřuje ten pojem management, nebo to pole managementu. Tady zaznělo služba. A pokud se ocitáme v kultuře, tak opravdu kultura pro mě je duchovní záležitost. A ať si pod tím každý představí co umí, to už je osobní věc. Pak jedná se o zážitkovost, kterou kultura přináší a to se asi úplně zmanagovat nedá a že to trošku otevírá tadyhle ten pojem do více oblastí. Tak aby to nezapadlo. Roman Černík: Tak já bych poprosil potřeboval bych seznam... Irena Pulicarová: Tady je seznam. Účastník /???/: Chtěl bych krátkým komentářem podpořit názor kolegy z UMPRUMu. Podle mého názoru projektové řízení v kultuře má stále ještě poměrně nedoceněnou úlohu, když vezmeme v potaz to, že třeba v České republice nejsou peníze na kulturu, na tom se asi

shodneme, který jdou ze státních prostředků nebo z prostředků, kterými disponuje samospráva, ale z prostředků nadací a tak dále, tak projektové řízení je jedním z nástrojů jak se k těmto prostředkům dostat. Každá taková nadace, grant a koneckonců je to i stát je to i samospráva, vyžadují žádost o grant. Koncipovanou, připravenou jako projektový plán, vyžadují aby takový projekt, taková aktivita byla víceméně – to záleží samozřejmě na zralosti toho kterého dárce jako projekt zřízena. Potom ještě myslím si že bychom se měli vyhnout dívání kultury jako té komunitní záležitosti, do které můžeme zahrnout všechny ty sociální projekty a tak dále. Martina Musilová: Důvod proč se tomu máme vyhnout? Účastník /???/: abychom prostě mohli popojít dál a dostat se k tomu co znamená řízení těchto konkrétních okruhů jako je divadlo, výtvarné a vizuální umění... Martina Musilová: Ale to jsme u managementu umění, nikoli u kultury Účastník /???/: jo Roman Černík: Je jasný, že ještě jsou přihlášeni další, tak takové malé shrnutí. Celá ta naše diskuse se točí kolem toho, co by se dalo označit jako arts managemet, nebo v našem případě myslím že se snažíme používat slovo kultura ve smyslu manager v kultuře, manager pro umění, to je asi věc která tady běží, myslím si že tady panuje alespoň v těch hlasech, zřetelná shoda v tom, že je to manager, kterému jde o projektové řízení, že je to manager který je kreativní. Kreativní že jednak vytváří nový projekt a jednak že se pohybuje v prostředí které je kreativní v estetické oblasti. Myslím si že stojí za to uvažovat i právě proto směrem k tomu projektu který tady je. Mám pocit že to zadání projektu, který připravujeme touto diskusí je, hledání okamžiku, možnosti která pak může vést někam dál. Jestli ten kulturní manager je ten, který může, třeba to, co tady říkala Kateřina Melenová, připravovat ten prostor pro grantová řízení, připravovat prostor pro zadávání požadavků které kultura má. Artikulovat požadavky kultury třeba směrem k té veřejné správě. To je jenom taková poznámka která, myslím si, že je zajímavá. Já teda se snažím ještě provokovat umístění kulturního animátora, protože si myslím že se tady objevuje prostor, který je zajímavý a sice směrem k tomu jestli také není a teď už je to vlastně odlišné tím, když je někdo zaměřený k produktu, ve své roli té přímky a potom jestli není někdo, jako ten animátor, tak jak to bývá také definováno jako ten, kdo pomáhá v procesu artikulovat ten kulturní život obce, nebo společenství. To je vymezení animátora jako toho, já se vracím k vymezení Blažkovu, které je hodně inspirativní, že je to člověk schopný poznat tu aktivitu z té vody, budu používat naši metaforu, z té vody pomoci artikulovat té obci nebo tomu společenství právě tu roli kterou pro ně může mít kultura třeba ve smyslu uměleckého vyjádření. To je jenom abych nenechal ten pojem umřít protože má zřetelně jiný konotát než ten pojem který má dnes již termín myslím u nás v několika podobách, tedy manager v kultuře. Michala Pohořelá: Já budu muset za chvíli odejít, tak jenom Roman to vrátil k tomu tématu, ke kterému jsem se už dlouho chtěla vrátit a ačkoli Jirka navrhoval se Poláky a animací kultury nezabývat, rozhodně tady nejsme proto že chceme podsunout do Český kulturní společnosti pojem kulturní animátor a neděláme tyhle debaty proto že tohle je náš skrytej záměr, že tohle chceme tady začít používat. To ne, chtěla jsem říct, že to je možná zajímavý pro tuhle debatu pro nás, jak ten jejich kulturní animátor, jak to oni nazývají, je vzděláván. Abych to vrátila úplně celý zpátky k tomu studiu a vzdělávání těhle lidí a tedy poukázala na příklad konkrétní

univerzity kde deset let dejme tomu pracujou na vytvoření nějakého oboru který má nějaké programy. Tak jenom z toho co si teď vybavim, tam je zajímavý, že ti studenti, kteří se rozhodnou jít na specializac animace kultury, tak tam mají v nabídce například antropologii. Tam se užívá často termín antropologie, takže antropologie filmu, antropologie kultury, což je tedy úplně základní předmět, který musí všichni absolvovat, antropologie divadla, antropologie slova. Pak tam jsou předměty jako je etnografie, etnografický seminář tedy nějaká teorie spojená s praxí, je tam předmět, který nazývají translatologie, která navazuje na tu antropologii slova. Já to tady nechci rozpytvávat a přednášet tady, představovat nějaký konkrétní obory, jenom tím chci říct, že je vlastně asi zajímavý jakým způsobem ten člověk v ideálním případě, jaký znalosti zkušenosti má absolvent takovýho oboru. Je zajímavý že vůbec tam není produkce, management, nic takovýho. Takže tam ty lidi jsou vychovaný k tomu, aby poznali potřeby konkrétní lokality, komunity, aby byli schopni vytvořit pro ně ten projekt, aby měli filosofický zázemí a tak dál. Ale třeba zase nemají v tom studiu zázemí nebo nějakou přípravu v tom ekonomickym, právním řekněme a tak dál. Takže to jsou takoví filosofové pak vypuštění, nešťastní . Teď právě říkám trošičku jejich interní věc, ale to je právě důvod proč ten projekt vůbec podali, a to je ten, že ty lidi, absolventi tohohle oboru, odcházejí do reklamy, do komerčních firem, protože si neví rady s tím co nashromáždili na tomhle oboru. Takže to je jenom takovej zajimavej vhled a třeba zase další podnět k nějaký další debatě. Irena Pulicarová: Máme tady přihlášeno kolega tady, mladá paní vzadu a Michal Lázňovský. Jiří Vydra, kulturní agentura Štěk Liberec a hrad Grabštějn: Já se omlouvám, že tady budu skákat do řeči všem, já se omlouvám já nemám vystudovanou žádnou školu v tomhletom oboru, takže tady budu za outsidera, ale naopak zase třeba v praxi, když jsem tady poslouchal, o čem se tady bavíme, jaký pojmy tady padali tak jsem si vlastně uvědomil, že jsem asi teda ten animátor spíš než to všechno ostatní. Protože my se snažíme dělat věci v různejch prostorách tam u nás na severu, vlastně to nebylo ani divadlo, vždycky to bylo starý lázně, hrad, nebo jakýkoli jiný prostory. Taky se omlouvám za angličtinu. Veškerý takový ty projekty jako jsou site specific, který jsou nazvaný právě proto, že jsou divadelní nebo nějaká věc daná do určitýho prostoru, tak mě třeba chybí nějakej pořádnej zlatej českej pojem a za druhý pojem, kterej by prezentoval tuhletu věc všeobecněji než jenom představení. A já zase jsem přijel s tim, že já si myslim že ten pojem animace kultury, že bych si pod tím měl představit právě to, co dělaj i ty moji kolegové v regionech a já jsem si naopak myslel že se budem bavit o tom jestli je tady nějaká spolupráce a že se udělá třeba spolupráce s novou sítí a tak třeba vznikne nějaká další diskuse o tomhletom, že já jsem trochu překvapenej tím že ten název není tak přijatej ale asi je to skutečně trošičku rozdíl, že ta animace kultury se týká těch regionů víc než třeba v Praze. Nechci to samozřejmě odlišovat, ale právě proto jsem chtěl říct že z mýho hlediska je ta animace kultury, ten pojem, se hodí víc na věci který se dějou v jiných prostorách a ten člověk, ten animátor kultury prostě přímo zve konkrétní lidi na ty projekty který jsou přímo dělaný tam ať jsou to workshopy, divadla, hudební projekty, nebo kombinace úplně všeho, ty lidi zve, pracujou na tom a potom něco vzniká. Tohle mi třeba přijde jako pojem animace. Ale samozřejmě každej může mít svůj jinej názor a já budu rád když se teď třeba k tomu dobereme co vlastně s tim můžem udělat. 70:00 Roman Černík: Děkujeme. David Mírek: Já jsem taky /.../ protože jsem ještě nic nevystudoval, teď studuju produkci a já

jsem si nedovedl představit, že se dá mluvit tolik věcí ohledně člověka, kterej pracuje v kultuře na nějaké tvůrčí, řídící pozici a mám trošku připomínky jako manager kultury a – to je další otázka – jestli je to člověk kterej pracuje v neziskovym sektoru nebo je to manager kultury, nebo manager umění, protože jestli se budeme bavit o kultuře, protože pod kulturu spadá i gastronomie a podobně, tak jestli to bude o tom kulturním „manager kultury“, kterej bude manager ale bude mít nějakej kulturní přehled, nebo čistě jenom manager umění. Tak to je asi všechno. Roman Černík: Já myslím že je to důležitý podnět ohledně této diskuse protože máme možnost vyslechnout lidi kteří se v tom pohybují. Myslím že by bylo zajímavé kdyby někteří lidé, tamhle vidim Šárku Havlíčkovou, tak jako promluvila třeba Kateřina Melenová, z té pozice kdo vlastně jste vy, kteří se k tomu pojmu možná blížíte. Jestli byste dokázali někteří za sebe říci co jste. Irena Pulicarová: Máme ještě pořadí,a takže dáme slovo, nebo počkáme? Roman Černík: Počkáme Účastnice /???/: Já jsem asi úplnej outsider tady, protože končim střední. Přišla jsem sem protože mě zajímalo jaký jsou tady tendence otevřít nějaký takovýhle nový obory, který by pomáhaly rozvoji kultury ve všech možnejch směrech a pojmovejch výrazech který tady už padly. Nejvíc mě zaskočilo právě tady to pojmosloví a říkala jsem si k tomu že tady není potřeba dalších novejch definic a pojmů, nechci tady tý diskusi ubírat nějakou dílčí důležitost, ale zatím co jsem z té diskuse pochopila, že je tady potřeba lidí kteří by vyšli z tý vysoký školy zaměřený na management kultury se schopnostmi získávat prostředky pro kulturu a zároveň dělat něco co já si pod tím představuju dost dobře jako povýšený mecenášství. Prostě získávat peníze pro lidi, kteří kulturu tvoří. Dostat v tý škole nějaký know how jak to dělat jak se pohybovat na půdě evropskejch institucí, jak získat granty a jak potom spolupracovat s těma dílčíma animátorama. Já mám pocit, co tady říkal pan profesor z UMPRUM, že ten jejich obor je zatím jenom uzavřenej a právě jsem sem šla, abych se dozvěděla, jestli se tady ten obor bude otevírat více veřejně. Vím o tom arts manageru ale je vidět že víc lidí než třeba z tý jedný vysoký školy ekonomický se v Český republice nakonec uplatní. Že ty lidi jsou potřeba jak v Praze tak v regionech a tak dál a tak dál. Tak to je podle takového potencionálního zájemce o studiu, myslím si že tyhle školy maj smysl kdyby byli zaměřený na to povrchní profánní fungování těch věcí. Máme tady, myslím si, kvalitní Filosofickou fakultu kde můžeme studovat přesně to, co na tý kulturologii nebo jak to funguje v tom Polsku. To co říkala ta slečna která už odešla, že ty lidi vylezou ven, maj přesně ty supr představy jak by ta kultura to všechno mělo fungovat ale uchytí se potom jenom v tý obyčejný reklamce. 74:00 Roman Černík: Děkujeme pěkně. Michal Lázňovský: Já jsem docela rád, že se pomalu propracováváme k tomu, aby jsme si vydefinovali téma dnešní debaty, protože když se rozhlédne takhle ze školy tak velkou většinu tady má katedra produkce týhle školy, díky tématu který bylo avizovaný k týhle debatě, což bylo tedy kulturní management, dostavila ve velmi hojném počtu a já jsem teďka sám teprve před chvílí pochopil, že to téma je trošku jinde. Já si myslim, že to základní zmatení je v použití slova manager, já si myslím že manager je prostě člověk který něco řídí a původně jsem byl nakloněn

myšlence, jak tady Jirka navrhoval, to slovo animátor v český kultuře zakázat, ale musím říct, že postupem času jsem teda naopak došel k tomu, že ho potřebujeme a že bychom si ho měli zachovat, protože je to teda opravdu něco úplně jinýho, než manager a je jedno jestli umění nebo něčeho jinýho. Myslim si a nabídnu tady pro zjednodušení ještě jeden termín, kterej tady možná ani nepadnul a to je teda producent, což se používá teda spíš ve filmový branži ale myslim, že líp vystihuje nebo může se prolínat se slovem animátor kultury, než kulturní manager. Protože producent je trošičku nejasná funkce. Je to člověk, který teda opravdu uvádí ty věci do pohybu tím, že je nějak iniciuje a třeba zajímavá otázka v tomhle by byla jak producenta vzdělávat a myslím si, že je to podobný jako s animátorem, v podstatě to asi nebude dost možný nadefinovat, protože producent a možná i animátor kultury začíná tím, když si kreslíř vtipů sám vydává knížky, propaguje svojí práci a končí tím, když někdo sežene pár milionů, udělá nějaký film nebo rozjede velké divadlo a tak dále. Takže abych to shrnul, myslím že kulturní manager prostě není vůbec otázka dnešní debaty, že je to prostě věc na debatu jinou. Přijímám to a pojďme se tedy bavit o animátorovi a sunul bych to směrem k tomu producentovi nebo iniciátorovi kulturních akcí. Roman Černík: Děkujeme. 77:14 Účastnice /???/: Já jsem se chtěla připojit ke slečně nahoře. My jsme si už tady řekli hodně o různých pojmech, jak by se ti lidé kteří v té kultuře nejsou umělci ale pomáhají uskutečňovat všechny ty projekty nazývají, ale myslím si že ať jsme administrátoři, manageři, administrátoři který má tuto funkci o které všichni víme – jaké dovednosti potřebujeme? Co bychom se na škole měli naučit? Jak dlouho by to vzdělání mělo trvat? Jsou určité obory, řekněme produkce nebo management, které my se musíme naučit než dojdeme do praxe. A možná že by stálo zato tady prodiskutovat co se na školách v současné době učí, co tu třeba chybí a co se učí v cizích zemích a čím bychom se mohli inspirovat, pojďme tu debatu přesunout už k praxi a nefilosofujme, protože to je někdy problém řekněme české kultury příliš filosofovat a málo dělat. Roman Černík: Tak děkujeme za zhodnocení naší diskuse. Martina Musilová: Já jenom k tomu filosofování: v Čechách se právě moc nefilosofuje. To že se bavíme a nemůžeme se dobrat to je spíš takový hospodský žvanění, ale já bych tu filosofii trochu hájila a připomněla českou polovzdělanost Roman Černík: Já teda musím malinko říci že pro mě ta na začátku bezbřehá diskuse, kterou jsme vedli dost obecně konkretizovala. Tak děkuju za spuštění těch dvou slov kterým jsme se snažili původně vyhnout a to produkční a producent. To si myslím, že je dobře, že se tam objevilo a myslím si, alespoň tak jak říká ta diskuse, tak se ten pojem který byl ze začátku se objevil ve dvou polohách. Jednak v poloze zaměřené skutečně k realizaci kulturního nebo dokonce uměleckého produktu a na druhé straně zřejmě to, co tady bylo úplně na začátku jakási definice nebo nějaké hledání oboru, který zjevně jeho potřeba tady je a říkejme tomu animátora nebo tedy producenta. Oba ty pojmy myslím tady mohou být. To znamená někoho kdo je schopen to celé spouštět ze vztahu k té činnosti k té řece. Mě se líbí ta podoba té řeky kulturní. Martina Musilová: Já bych tady ještě u toho rozdělení připomněla že to rozdělení vyplynulo z toho že tady existujou centra a regiony. Praha je v tomhletom trošku vyjímečná oblast vzhledem

ke koncentraci kultury a k tomu připojím ještě teda další, ne ani tak k zamyšlení jenom abychom drželi v patrnosti že kultura má mnoho pater a že některý věci o kterých se bavíme se týkají jenom jednoho patra tak aby to bylo dekoncentrovanější v tý umělecký tvorbě. Účastník /???/: Chtěl jsem dodat ke slovu animátor, kterej je přejatej z polskýho jazyka, tak třeba u jinýho souseda u Němců, já jsem se ptal jednoho člověka co dělá a on řekl „kulturní animátor“. Tak jsem se ho zeptal, co to přesně znamená, protože jsem nechápal a znamenalo to to, že on byl najmutý na takovou gigantickou vyhlídkovou loď po Atlantickym oceánu a staral se tam o to aby se všem pasažérům dařilo dobře. To znamená že si hledal hry aby je zabavil, že jim nabízel napití na který maj zrovna chuť, že v přízemí měl kasino a když děti zlobily, tak si je vzal do péče a staral se o ně celý dopoledne. To jenom tak jak u jinejch sousedů ten animátor tak trochu prejorativně vyznívá. Já souhlasim s těma názorama, který tady padly přede mnou že ten kulturní management a i ten manager kultury je něco jinýho, je dobře že se to takhle vyhradilo, protože sem na to měl podobnej názor a to druhý, co jsem já teď takhle označil, ten animátor kultury je opravdu člověk, co si myslim, že by měl být cosi jako sociolog, sociolog se zaměřením na kulturu. Říkám to složitě ale jde vlastně o to, že ten člověk musí v první řadě poznat určitý potřeby lidí a podle toho sestavit program. To tady padlo z toho regionu že je opravdu komplikovaný sestavit ten program tak, a je to opravdu obrovská otázka, aby to fungovalo, aby se ty dotace opravdu vraceli. To znamená... ta pani za mnou tady asi spíš bude kulturní managerka než...,tohleto si představuju o tý funkci animátor, je to podle mě spíš sociolog kterej tou kulturou řeší určitý problémy určitý skupiny lidí. To znamená problémy, to znamená v tomhletom případě potřeba mít zážitek, potřeba mít nějaký třeba příjemný odpoledne a tak dále. Roman Černík: Děkujeme pěkně. Maria Horská: Ztotožňujem sa s tym nazorom že mi to príde zbytočne tu dlho riešime tie pojmy, ale že radši by som sa tiež bavila o tom, že čo by ti luďia měli studovať, kto by to mal viesť, akou by k tomu mal mit kompetenciu. Naprieklad to o čom sme mluvili, pro me to je ten manager, kulturný animator, človek ktorý naprieklad vie zorganizovat hudobny festival Teď robi to nejakych, keď je to pre stovku ludi, dvaja traja stačí, tak neviem - rozlišuje sa tam kto je produkční, animator, kto manager? Proste chcu zpravit nejaky festival a mňa by zaujimalo čo by ti ludia mali vedieť. Kolko by sa o tom mali učiť, to by ma zaujimalo, ne ktory z nich je produkčni a ktory ma robiť animatora, to mi prídě zbytočne. Martina Musilová: Já děkuju a plánujeme, že by byla krátká přestávka a že bysme, i když vás ještě necháme dopovědět ale je to koncipované že bude přestávka po které bude následovat debata ve které bude zaměřeni právě na studijní programy. Lukáš Pánek z katedry produkce: A já jsem rád, že kolega z UMPRuM narazil na ten příklad s výletní lodí protože já tady dlouho v sobě držim to, že si myslim že animátor, nebo kulturní animátor je výraz cestovního ruchu, je to výraz, kterej se učí na vyšších odbornejch školách cestovního ruchu a znamená to, že je to člověk, případně delegát, kterej zabavuje lidi různejma hrama, ať už je to provlíkání šňůry pod spodním prádlem nebo co si můžeme představit a to už je pak na nás, jestli si pod tím představujeme, že je to ta kultura nebo ne. Pro mě slovo animátor a animace klienta, když to vezmu z toho pojmosloví teďka toho cestovního ruchu, tak to pro mě má tenhle význam. Potom bych chtěl navázat tady na tři kolegyně přede mnou, který se zmiňovali o tom, že mnohem důležitější je bavit se o tom, co by se mělo na těch katedrách učit, protože teď

asi nemá extra smysl se bavit, jestli katedra produkce nebo katedra kulturního managementu by se měla jmenovat katedra animace. To, je ještě mnohem víc zavádějící než všechno co je. Tak já doufám že po přestávce teda se budeme spíš bavit o tom. Roman Černík: Já myslím, že je dobré my se k těm daným pojmům můžeme následně dodychtit? Myslím že tady padl pojem animátor volného času, což je zatím odlišné a možná že ten animátor kultury skutečně má ten konotát v češtině už takový, že připomíná výletní loď, nebo provlékání provázku pod spodním prádlem, možná že nějaký jiný. Z hlediska toho, jak ta diskuse běžela tak ten rozdíl mezi tím producentem a možná tím kulturním managerem, když mu budeme takhle říkat, tak se asi ukazuje, v té diskusi to zaznívá, myslím ty extrémy které jste tady naznačili. Tak to je věc která se tu ukazuje. Martina Musilová: Já bych ještě připomněla to, co bylo avizováno v úvodu, že my nepotřebujeme aby se dneska ty pojmy vydefinovaly, tak bych znovu vyzvala vás, co tady sedíte abyste byli trošku trpělivější a s těma otázkama si taky odešli. /Velký šum/ Rychle můžeme být s nějakým pojmem hotov,ý ale pak to budeme řešit i za spoustu lidí, kteří tady nejsou a měli by k tomu taky svý a bylo by to trošku jako nefér. Necháváme to otevřené jak to bylo načnuté a přesuneme se po desetiminutové přestávce k tématu, v čem by se měl kulturní animátor vzdělávat, popřípadě co by si měli doplnit studenti již existujících kateder. A je jasné že spousta lidí musí asi odejít, tak kdyžtak tak nevadí potlesk 87:46 CD II /úplný začátek není/ Roman Černík: ....filosofická bezbřehá a tak dál, přesto si myslím že můžeme přikročit k druhé části právě proto, že ten pojem kulturní management tady byl přece jenom vymezen a byť to nebude definice, ale bude to prostor pro diskusi v druhé části „jak by měl být připravován“, tak mi dovolte abych ze svých poznámek se pokusil to pole nabídnout a sice to, že kulturní manager není jenom produkční, že kulturní manager může být producentem, ale nemusí. Víme že kulturní manager, nebo manager v kultuře – já ten pojem budu používat přesněji, je kreativním managerem, který je schopen připravit produkt kulturní, v našem případě jak se tady ukazuje, produkt umělecký a dovolím si použít pro to vymezení i věci které zazněli jako inspirace z Vysoké školy umělecko průmyslové, to znamená může to být produkt který je festivalem, může to být produkt který je třeba čtyřletým programem galerie nebo divadla, nebo jiné kulturní instituce, ale může to být také projekt, produkt, který dokáže vymezit nějaké souvislosti pro kulturu, třeba formou konstrukce grantového řízení, konstrukce nějakých podmínek pro rozvoj kultury v té oblasti ve které se pohybuje. Myslím si že to je něco, co tady zaznívá a to znamená že to dává také takové, poměrně široké, ale přeci jenom pro mě alespoň z té pozice tady moderátora – vymezení toho pojmu který byl na začátku takový bezbřehý. Tedy kulturní manager je člověk který se pohybuje v ekonomice, pohybuje se se znalostí kulturní, v našem případě té estetické činnosti, nebo činnosti produkující estetické aktivity a je to také člověk který je schopen se podílet a být orientován v té legislativě. A protože tady zaznívali požadavky na konci toho prvního bloku, co by se mělo učit, jak by to mělo vypadat, jak by měli vypadat studijní obory, tak pojďme otevřít tuto část. A pojďme tedy nově nebo inovativně obnovovat studijní programy. Takže dávám prostor jak

by měl být vzděláván, vychováván kulturní manager, prostor abychom se tomu mohli chvilinku věnovat. Irena Pulicarová: Jeden příspěvek byl přihlášen před přestávkou, zeptám se jestli je aktuální v tuhle chvíli? Účastnice /???/: asi ne zatím si myslim Irena Pulicarová: V tom případě je volné pole Pavel Šik: Já bych tady uvedl ještě jeden aspekt, když se mluví o tom, kdo je to kulturní manager a jaká je možnost vedení a co by se měl naučit, tak si myslim že jeden z bodů co by se mohl prodiskutovat je: Kde vlastně potom bude pracovat? Kdo bude jeho zaměstnavatelem? A jaký ten budoucí zaměstnavatel bude mít vůbec nároky na to jeho vzdělání. Ti kulturní manageři nebo jsme tady slyšeli i z regionu, když jsou to dobrý neziskový organizace, který to budou, ale možná by to měl být v budoucnu i stát a města, kteří si možná ty lidi budou platit, pak to budou samozřejmě privátní nadace, i tam by byl zajímavej pohled z jejich strany, co si představujou pod tim kulturnim managerem, který v budoucnu bude starat o ten provoz tý společnosti, nebo organizace. My jsme se o tom bavili s kolegama a já jsem byl požádán abych to tady zveřejnil, my jsme nastavili ten náš studijní modul trošku jinak, možná jsem to tady na začátku neřekl, my... ...takhle, na začátku byla velká diskuse přesně v tom smyslu. co by měl být ten člověk. který nakonec vyjde. Tady ta diskuse vždycky začíná. Je zajímavé u každýho studijního oboru, každý ten odborník, který si představuje, že by se ti odborníci měli vychovávat, tak nedokáže přesně určit jak by nakonec ten student měl vypadat. My jsme s kolegou u insitutu intermédií, tam se taky žhavě diskutuje, protože tam je DAMU tam je ČVUT a tak dále, takže každý tomu dává taky to svoje polínko do ohně a teď se tam nad tím ohněm diskutuje co by vlastně nakonec ten člověk měl být a tam vlastně vzniká ta diskuse z tohohle studijního modulu na tý průmce. Zapojujou se do toho studenti a pedagogové, jak jsem říkal na začátku a během takřka třičtvrtě roku diskuse jsme vlastně došli k závěru, že nebudeme vychovávat kulturní managery v tom smyslu, jak se to dneska tady o tom mluví – že by to měli být ekonomové v kultuře, nebo manageři v kultuře. Že budeme dávat spíš managerské minimum našim studentům, studentům uměleckých oborů – architektury a design, s tím že bychom to rádi otevřeli i pro studenty z jiných škol, protože a to vyšlo z tý diskuse taky, že tady ti studenti – absolventi jsou vyvrhnuti na trh práce, to znamená skončí školu po pěti, šesti letech a musí ovládat základní věci. Musí se ovládat za prvé textově nějakým způsobem artikulovat, musí být schopni minimálně napsat žádost o peníze, což se dneska stává mnohem zajímavější a nutnější nutností. Dneska jsou emaily v tom smyslu, u nadace je úpně normální že přijde email: potřebuju sto tisíc na zajímavou knížku, můžete nám je dát nebo ne? Prosím o odpověď do 15.11. Takže to je furt ještě standardem. Čistě to je jenom orientovat se ve formuláři a tak dále, což i ten náš absolvent, který vyjde ze školy musí základní věci umět. Zároveň si musí umět zorganizovat vlastní akci, zůstanu třeba u toho umělce výtvarnýho umění, základní věc je výstava, to znamená on musí dát dohromady někoho, kdo mu tu výstavu vybuduje, zároveň někoho. kdo se postará o P.R. té výstavy, zároveň musí umět mluvit se ředitelem galerie, nebo s tím majitelem, musí vědět co je to smlouva, že oni tu službu dodají v určitém termínu za stanovenou cenu. Jak jsem už říkal peníze, o ty se musí postarat. To je vlastně pořád rozdíl toho našeho studijního modulu od těch studijních programů o kterých se mluví tady. Že se chceme realizovat v rámci nějakýho Varšavskýho programu a vlastně nevycházeli by umělci ale vycházeli by kulturní manageři.

Martina a Roman: Děkujeme. Jiří Sulženko. Děkuju, já jsem sliboval že dneska už nic nebudu říkat. Já myslím že to, co tady teď zaznělo od kolegy je plošná věc, protože častokrát umělec si musí bejt sám sobě managerem a tyhle managerský funkce je potřeba čím dál víc znát z důvodu toho, že se pohybujeme v nějakym tvůrčim průmyslu a v těhle věcech. Ta debata je o tom, že my se tady bavíme o tom managerovi z toho obecnějšího pohledu nebo odbornějšího pohledu a tam potom jsou tu konkrétní věci jako management, marketing, P.R., finanční řízení, účetnictví, lidský zdroje a tak dál. To jsou všechno jednotlivý obory, který je potřeba na těch školách učit. Pokud má být samostatnej manager a to v řadě našich oborů se v týhle oblasti nikam nedostanem. A to je asi potřeba napravit. Účastník /???/: Tak podle mě ještě by se měli ti manageři zbavit takového toho puncu lidi, kteří působí dojmem lidí žádajících o sociální zabezpečení, protože takoví ti „půjčte mi peníze“ „dejte mi na tohleto“ protože se pohybujeme ve 21. století. Že by se ti lidi měli naučit býti na jednu stranu podnikateli, ale v té sféře kulturního umění, pak ještě k managerům kultury, ti peníze vyzískávají pravda jinak než podnikatelské subjekty, ty příjmy asi nedostávají takové, protože jim to nikdo nezaplatí, ale v rámci těch kulturních center nebo podobných konkurenčních stánků tak vytvářet nějaký produkt a jít si za tím, že oni něco prodávají. A ne, že aby oni mohli něco prodat, tak na to potřebujou nějaký peníze. To mi u těch kulturních managerů přijde takový častý. Takový socky trošku. Martina Musilová: Já bych trošku jenom upozornila na to, že kultura sama o sobě, pokud nebudeme mluvit o show businessu nebo kulturním průmyslu, nebo zábavním průmyslu, tak si na sebe prostě nevydělá, a že je to taky nějaké specifikum se kterým je třeba počítat, nebo uvažovat. Irena Pulicarová: Umožníme reakci nebo pojedeme dál podle přihlášených? Účastník /???/: Já nevim jestli tomu dobře rozumim, ale podle mě kulturní manager může bejt i podnikatel i může dělat tržně nějakou kulturu. Jenom to že je něco neziskového neznamená že je to umění. Já jsem chtěl ještě něco....ale to už ..budeme pokračovat podle přihlášených. Účastnice /???/: Já bych chtěla navázat na pana profesora z VŠUP, protože já studuji divadelní vědu a mám pocit, že divadelní věda je ještě nějakým managementem natož pak produkcí dosud nedotčená, což mě teda mrzí, protože samozřejmě člověk nemusí umět to, co umí producent, ale v dnešní době, když se absolutně neorientuje na tom ekonomickým poli kultury, tak se ztratí. Dokonce mám pocit, že tam kdysi byl předmět s takovým obecným názvem organizace divadla, ale teď to úplně vymizelo a nic už takovýho v rozvrhu nevidím. Já bych se chtěla zeptat, jestli někdo netuší ,kde by mohl být v budoucnu nějaký pokrok. Děkuju. Martina Musilová: Já teda netušim. Myslím si, že jediná cesta, protože katedra divadelní vědy je na půdě Filosofické fakulty, měla by se spíš držet tady toh. Ale myslim si, že má proběhnout nějaká výměna přednášek, že není možné přednášet management na divadelní vědě, ale je velmi snadné nabídnout tuto přednášku z DAMU, a pravděpodobně, když o to bude zájem tak k tomu může dojít kdykoli. Já jenom osobně nevím, já nějaké produkční zkušenosti mám, mě vlastně úplně netrápí tady v těch přesazích. já myslím že mnohem podstatnější je management kterej je

opravdu kreativní. Já si myslim, že je důležitý, aby se člověk orientoval, ale co všechno vlastně může nabídnout v tom otevřenym prostoru nebo co vlastně může přinést ve srovnání s tím uměleckym tvořenim. Tam vlastně je to zajímavý, co management v kultuře může udělat. Ale to jen tady doslovuji tento dotaz. Tereza Zkobicová: Studuji na katedře produkce tady na DAMU a chtěla bych jenom poznamenat k tomu kulturnímu managementu mám pocit že se tady neustále mluví o tom jaké by měl mít ekonomické znalosti, managerské a podobně a myslím že by se to nemělo omezit na vzdělávání kulturních managerů na tyto oblasti a měly by tam být zachovány věci které producent nebo animátor potřebuje. A to si myslim že jsou i znalosti sociologické, nebo psychologické a myslím že třeba ti kdo, to se tady teď na produkci nestuduje, a myslím že výkonní producenti tyto věci nějakým způsobem ovládají, ale dostali se k nim intuitivně, ale myslím že není možnost to studovat. A já mám srovnání, studovala jsem rok na katedře kulturologie kde právě jsme byly vybavovány těmahle znalostma. Sociologickýma, filosofickýma a tak dále, ale naprosto tam zase chyběl ten praktický rozměr a mám i možnost vidět spolužáky, který tyhlety školy studujou a v podstatě jsou schopný uvažovat o tom co je to animace kultury, jsou schopný říct jaký projekty je zapotřebí dělat, ale nejsou je schopný zrealizovat a oproti tomu na katedře produkce mám pocit, že je to velmi zaměřené na ty prakticistní věci a tenhle rozměr trochu postrádám. Roman Černík: Já si myslím že je dobré ještě takovou věc, že jsme tady z nejrůznějších míst, škol a institucí a tak dále, tak zkusme i ty naše postřehy, které vycházejí třeba z naší konkrétní zkušenosti zobecňovat. Čili pro mě jednak sdělujete zkušenost z katedrou jednou nebo druhou, ale to, co nabízíte je pro mě i vymezení té role od produkčnímu směrem k tomu kulturnímu managerovi. To je jenom zobecnění. To znamená mít tu širší souvislost. Jak jste říkala studium rozšířené o oblast sociologickou a filosofickou, psychologickou. To je jenom poznámka k tomuhle, děkuju. Eva Kesslová: Já jsem se chtěla vyjádřit k tomu, jak se říkalo že ta druhá půlka bude o té výuce. Já bych se ráda vyjádřila k tomu, jak mě třeba přišlo moje studium tady v České republice, toho čemu se říká management v oblasti kultury. Já jsem studovala na hudební fakultě AMU, samozřejmě ta škola je jiná než je DAMU, ale pro mě to studium působilo hodně chaoticky, bez koncepce, já skutečně mluvim za HAMU, třeba na DAMU je to jiné. Chyběl mi tam hodně kontakt se světem a takový ten vhled, že my jsme tady v Čechách, ale musíme sledovat co se třeba děje v Anglii nebo v Americe, protože jsou dál, můžeme se z toho poučit, kopírovat tu dobrou praxi, tu špatnou, chybí tady literatura. Já jsem si i říkala že to studium je možná zbytečně dlouhé, protože tady studujeme pět let a já když jsem pak studovala v Americe, tak ti lidé všechno a možná ještě třikrát tak lépe zvládnou za dva roky. Takže možná i to nasazení pracovní v rámci toho studia je zbytečně nízké a přijde mi to škoda, že u nás ty lidi tak jako tou školou proplouvali, aby se neřeklo občas tam zašli. Třeba když řeknu jak to probíhá v těch Spojených státech tak je to tedy nabité, jsou to nabité dva roky a na začátku každého kurzu je jasně stanoveno: tady máte X procent za docházku a není to jenom ledajaká docházka, vy tam můžete sedět celou dobu, ale pokud se neúčastníte diskuse a nejste při věci, tak ta procenta nedostanete. Tam máte určitá procenta za písemnou práci a tak dál a tak dál. Takže mě připadá že tady se to pořád pinká ten míček od rohu k rohu a nikdo neví kam nakonec ten míč doletí. Pak samozřejmě ta cílevědomost těch studentů je motivována i těmi pedagogy, kteří na těch školách působí, já věřím že je to velmi těžké u nás na HAMU se té pedagogice věnovat. Určitě to byli odborníci, kapacity z oboru ale nikam ty studenty nedovedli, protože tam nebyl nikdo, kdo by se zajímal o

to jestli to studium je dobře postaveno. Tak to je můj příspěvek k této diskusi. Roman Černík: Děkujeme. Já tedy zase z toho takovou věc která tady zazněla už na začátku jenom podtrhuji – otázka dostupné literatury k tomuto oboru. Nechávám to jako otázku k zamyšlení. 19:53 Učastnice /???/: Dovoltě, abysom povedala niečo o Slovenskej situacii. Čo sa týka kulturného managementu. Je to vhodné alebo nie? U nás je management kultury možno studovať aj na divadelnej fakultě čisto je tato špecializacia na katedre kulturologie. Takto sa to vola, robi sa z toho statnica, je to profilácia z ktorej nakonec vzejde profesia, a možno by bylo fajn aby som vam povedala že ako je to studium strukturované. Po bakalarskej zkuške sa možete dat na tu specializaciu management kultury, su to zahrnuté predmety, su to štyry semestre managementu. V prvom sa rozebiraju dejiny a ty zakladne teoreticke věci o managementu, rozebiraju se ty složky planovanie, organizovanie, personalistika a tak ďalej, nasleduje marketing, další semestr – treti a štvrty sa studuje projektovanie managementu, to znamena že studenti si prvy semestr urobija projekt zo všetkými temi složkami ake mame, filosofia projektu, cilova skupina, rozpočet, všetky tyto naležitosti a v druhom semestry, tedy v štvrtom tento projekt maju naozaj zorganizovat ako kulturnu akciu, nebo niečo čo sa tyka kultury. Nemyslim kulturu jako umenie, ale v širšom slova smysle. Okrem tychto managementovych predmetov su ještě k dispozici predmety jako kulturne inštitucie, marketing, legislativa, kulturna politika, ekonomia a public relation. Eště bysom chcala dodat že vynikajúce na tejto škole je, to vyzera jako propagacia teraz, toho vzorca managementu, ale vlastne mam to pozadie vedomosti filozofickych, sociologickyh a umeleckych, takže preberame dejiny umenia všetkych umeni, vela prehladov, antropologiu mame, dějiny filosofie, dějiny filosofie kultury, čiže jsme myslim naša štruktura a koncept našej katedry je velmi dobre nastaveny tak, že mame teoreticku čásť kultury a tu praktickú. MartinaMusilová: Můžu se zeptat? Tyto přednášky jsou na vaši škole nebo to kombinujete s jinýma školama, tu nabídku? Maria Horská /?/: Čisto na našej katedre v Bratislave. 22:45 Roman Černík: Já se zeptám, možná že jste to řekla ale pro ostatní. Já jsem zapomněl která byla ta původní škola? Filosofická fakulta, katedra kulturologie v Bratislavě??? Maria Horská /?/: Ten systém je idealny ale realizácia je inná. Ja sama, keď som mala možnost robiť nejakou kulturnou akciu, tak som bola v nesnazich, nevedela som skor jako začať, kde začať, čo robiť vobec, musela som ten projekt vest. Tak nejako som sa do toho dostala. Takže ten systém ten start je jako celkom dobre nastaveny, relativne dobre obsazeny, čo sa týká vyučujúcich, čo sa týka managementu ale stále tu chýba vetší styk s praxou. Či ja som uplne velmi uvitala, aby ten projektovy management sa ještě viacej rozšíril, prípadne aby sama katedra kulturologie mala, vytvorila si nejaku neziskovu organizaciju a studenti by povinne mali účasť robiť priamo v nejake kulturne organizaciji ktora by sa teoreticky mohla stavieť pod katedrou kulturologii. Takéto niečo sa děje už mimo katedry. Možem udať priklady studentov ktori studovali kulturologiu a dobře sa etablovali na slovenskom trhu s kulturou, ktory je v absolutne v strašnom stave bezvlatom, u nas zo státu idě eště meněj peňazi na kulturu jako u vas, čiže ta

kumulacia je šesť percent, dvaceť produkt. Takže ten priklad. Vyštudovani kulturologovia například si založili neziskove organizacie typu Centrum pre súčasnu kulturu, alternativne, to je v Bratislave, potom mimo Bratislavu, mimo teda kulturna ohniska, vzniklo centrum, tiež teda pre súčasnu alternativnu kulturu v Žilině, alternativne centrum, inní si založili galeriu v Novych Zamkoch. Čiže aj to predeslali naši učitele že pracu si musime založiť samy, abychom mali kdě pracovať. Asi tak je k tomu treba sa občas staviať, ale aj tak stále hoci studujem tento predmet, tak sa nepovažujem za schopnu viesť nejaky projekt alebo tak. Eště bysom potom povedala dve věci na management kultury sa da študovat jako kurs v Osvetovom stredisku, ktory vam vystaviaju diplom že ste prešli tymto kurzom, a tam sa tiež prebera tema jak funguje kultura a všeobecna komunikacia. Roman Černík: Děkujeme pěkně, to osvětové středisko to je, to je prostě nějaký kultruní dům nebo...? Maria Horská /?/: To je špatná organizácia. Roman Černík: Tak to pardon. 26:00 Kateřina Melenová: Já jsem zase tady z regionu. Já jsem jenom chtěla říct, že tvoje iluze je důležitá, když to poslouchám – je kontakt s praxí. Protože tady jsou skutečně takový /.../pojetí studia, kde tam se studuje, jak by to mělo vypadat ideálně a praxe je naprosto otřesná. Praxe je taková, že víme, že kultura je trvale podfinancovaná, že neexistuje žádnej reálnej systém, kterej by fungoval, že politiky to nezajímá, kultura je absolutně to poslední čím, se zabejvaj a jenom to, že musíte nést veškerou odpovědnost zato, že vedete kulturní instituci, že máte například šestnáctimilionovej obrat ročně a nemáte jedinou položku trvalý dotace. Všechno je založený na grantech, na vlastní činnosti, na všem. Tam vlastně musíte nést tu zodpovědnost, že to prostě udržíte, tam musí bejt lidi absolutně psychicky silný, nemůžou se prostě zhroutit při prvnim problému. To je ale realita. Realita je taková, jak říkala slečna, já jsem si musela nějakym způsobem tu práci vymyslet, protože jsem měla nějakou mízu životní a tak se to prostě sešlo, nějakej životní cíl a dostala jsem se do týhle životní situace. A já si opravdu vytvářim práci pro sebe a teď už jí vytvářim pro šestnáct dalších lidí. Ale my opravdu musíme, dennodenně, čelit neuvěřitelnému tlaku, nelze udělat rozpočet, protože vy nemáte potvrzenej jedinej příjem kromě toho co si tedy dokážete vydělat, ovšem, když získáte nějaký to minimální procento z grantů, na kterejch to stojí. Ta realita je skutečně naprosto něco jinýho a myslim si, že je hrozně důležitý, že ty lidi by měli bejt připravovaný na to, že to nesou s vlastní odpovědností, že jsou přesvědčený o tom že to má význam, že uměj komunikovat, uměj improvizovat, uměj se postavit před čtyřicetičlený zastupitelstvo a uměj vysvětlovat lidem, kteří vám říkaj do vočí, že vás vlastně nepotřebujou, tak jim říkat, že ta vaše instituce je potřebná. To je všechno opravdu realita. Takže já si myslim, že je hezký vymezovat si tady pojmy kdo to je, co to je, jako já jsem v roli, v regionu v roli jakýhosi principála, kterýho musí zajímat absolutně všechno a nese absolutně celou zodpovědnost. Takže to je taky důležitý, ta zodpovědnost, umět jí přijmout. Protože tady není za koho se schovat. Bohužel, už jsem se bavila jak ta kultura, vy to všichni víte, jak ta kultura , jak je přijímaná, jak je definovaná, že neexistuje společenská definice potřeby kultury a podobně, o tom že neexistujou už dávno objedatelé uměleckýho dila, že když má někdo mecenáše, tak je to zázrak. Nás naštěstí jakoby potkal a možná je to třeba jedna z věcí proč jsme to mohli vůbec dělat. Že najednou jsme našli skupinu lidí, kteří nám dali důvěru a řekli: tady máte naše prostory,

jdete do toho? My vám nedáváme ani korunu, ale dáváme vám příležitost. Takže tím zase možná ta Bazilika - nemyslím si že je to jenom moje dílo, nebo dílo toho týmu, je to rozhodně velký dílo situace, ve který to vzniklo, protože se tam skutečně našli bohatý a velmi teda...jak bych to řekla... velkorysí lidi, velkorysí! Kteří někomu dají prostor. Tady třeba znovu narážíme na toho objednavatele umění, takže to je taky hrozně důležitý. Kdo to vlastně je? Je to úředník, kterej vám přiděluje peníze? Nebo grantová komise? Kdo si tu objednává kulturu a umění? Opravdu žijeme v situaci, kdy je to takový kolbiště a navíc úplně absolutně na okraji zájmu společnosti, takže myslim si, že hrozně důležitá je zodpovědnost a vědomí toho, že my jsme teď v roli – všichni, kdo se tímhle zabejvají, jsme v roli toho, že bysme měli tuhle část lidskýho rozměru, života společnosti nést dál, definovat a donutit politiky, aby tomu věnovali pozornost. Prostřednictvím toho, že ty lidi budou na tu kulturu ne chodit, budou jí potřebovat! To je vlastně hrozně složitý a důležitý, to si myslím že by měli všichni na těch školách vědět, že když jdou tedy na kulturu že je nečeká opravdu v týhle době absolutně žádná selanka, která že si pak jakoby můžeme realizovat ty ekonomický věci a píára a marketingy. Tak to je teda ode mě. Martina Musilová: Děkujeme. Já bych teda, až bude nějaký další zájemce do týhle diskuse, tak já bych ještě abychom se vraceli ke studiu, tak na základě tady toho příspěvku ta praxe asi dost zahnívá. Tak mě by zajímalo, jestli existuje nějaké víceúrovňové vzdělávání, což vím že na západě je, po nějakých letech praxe, nebo pouze s několika lety praxe, člověk může znova vstupovat do nějakého vzdělávacího procesu a vlastně tyhlety věci řešit. Tak to kdyby k tomu někdo ještě něco měl. Irena Pulicarová: Nejbližších tady máme pět přihlášených, takže já budu dávat prostor dál. 31:37 p.Stříbrná, Divadelní fakulta JAMU, Brno: Já jsem z Brna, takže o trochu dál než České Budějovice, akorát každopádně máte situaci rozhodně ne nepodobnou Brnu. Já bych se taky vrátila zpátky k tomu vzdělávání, mám takovou potřebu sdělit to, jak vlastně tady bylo nastavený téma teorie versus praxe a vlastně téma těch oborů, jak se propojí, nepropojí, tak vlastně chci říct, že na tý naší fakultě divadelní managerství je v takové fázi kdy vlastně manager, většinou ten student, má možnost propojit teorii s praxí. Není to dokonalý, ale velmi se to tomu blíží, je tam velká snaha o to propojovat to. Máme teoretické přednášky, teoretický základ, umělecký samozřejmě, specifický, specializovaný na divadlo a máme k tomu vlastně přidané praktické záležitosti a odborné záležitosti stran třeba toho marketingu a podobných záležitostí. Ještě druhá věc, která mě tady jakoby probleskává hlavou je to, jestli je otázkou to, jestli hledáme nějakého univerzálního kulturního managera nebo managera kultury, anebo jestli naopak je tady nějaká tendence se snažit být jednotlivý nebo směřovat vlastně to vzdělávání do oblastí výtvarného umění, designu a záležitostí tohoto směru do oblasti divadla do oblasti volného času, do oblastí hudby a dalších příbuzných oblastí v kultuře anebo jestli je to o tom, aby tady vznikl obor který „vyrobí“, nebo vzdělá univerzálního managera v kultuře, který bude schopen dělat v jakékoli sféře kultury. Roman Černík: Ta diskuse byla otevřena právě proto, že jednak mapuje jak je to dnes a jednak v tý diskusi přípravný, to je otázka, ve který si s dovolenim přihřeju svůj vlastní životní osud, já jsem měl možnost se setkat s kulturním odborem Magistrátu velkého města, tedy Plzně. A můžu říct, že tam je skutečně absence kulturního managera jako člověka, který bude třeba úředník a bude schopen, to co tady všechno zaznívalo vnímat. To si myslím, že je pole otevřené studiu,

protože to s čím jsem se měl možnost setkávat je skutečně dobrodružství. Já jsem to přežil dva roky, ale to bylo svobodné rozhodnutí. Já nevím, jak je to v jiných městech, ale ti lidé kteří vlastně, to co tady říkala Kateřina, ovlivňují ten kulturní život, nakolik jsou ti kulturní manageři. A jak jsou vlastně lidé připravováni na podobné profese, na rozdíl třeba od managerů dopravy. To je jenom taková otázka, proto si myslím, že jestliže mluvíme o kulturním managerovi, tak tahle otázka by tady měla zaznívat. To jen taková drobnost. Michal Lázňovský: Já si myslím, že obor kulturní management existovat nemůže, možná že to vidím jinak podle toho pojmu, ale myslím si že může existovat a teď mluvím za katedru produkce, jelikož prostě tady na ní jsem, myslím si obecně že se dá říct, že ať už teda obor managera jakéhokoli druhu umění, nebo obor animátora umění, by měl nějakým způsobem reflektovat to, že umění je věcí dosti individuální a lidi, kteří se tomu chtějí věnovat by měli být kreativní, což znamená teda, že budou taky individuální a měla by tady určitě být maximální prostupnost těhle studií. Myslím si, že by neměl vznikat žádný obecný obor, ale že by se mělo jít cestou tou, že například obor konkrétně managementu divadla, který tady je producent, myslím že je to přesnější, by měl obsahovat, nebo umožňovat svému posluchači absolvovat předmět animace kultury. Naopak pokud by existoval obor animátor kultury, měl by obsahovat základy managementu, nebo to minimálně umožňovat těm absolventům kteří tíhnou někam mezi tyto obory. Asi není řešení, aby člověk zjistí že je někde mezi, aby studoval dvě vysoké školy, ale aby během semestru měl možnost to studium sám usměrňovat, směrovat podle svých potřeb. To si myslím že je z mý strany. Roman Černík: Děkujeme pěkně. Jana Pilátová, docentka, pedagožka DAMU: Jsem ze zdejší školy a spolupracovnicí dvou nezávislých souborů. Já se omlouvám, že si beru slovo ačkoli jsem přišla pozdě a odejdu dřív, ale ráda bych dodala, nevím jestli je tady někdo z Polska, kdo byl anonacovaný, ale ráda bych dodala, pokud rozumím jedné dobré polské objevené možnosti, zprávu o tom, že na Varšavské kulturologii se jako alternativní nebo jiný způsob chápání divadla, jiný způsob studia teatrologie, usadila divadelní antropologie. Usadila se v kontextu kulturologie, kde jde o antropologii obrazu, antropologii slova, antropologii widowisk a tak dál. V rámci této kulturologické možnosti studenti mají možnost přecházet tak jak říká pan kolega Lázňovský a existuje i specializace animace kultury a tady začíná něco co jako by odpovídalo na ty už zmíněný potřeby. Součástí toho studia té specializace animace kultury je jednak tvorba vlastního projektu, ale dřív než dojde ke tvorbě vlastního projektu, je pro studenta povinná déledobá praxe v nějaké nezávislé skupině, a díky tomu, že se propojuje v Polsku práce dost četných nezávislých skupin dokonce na vesnicích, nejen ve velkých městech,ve /.../ v Gardzienicích a tak dál, tahle spolupráce konkrétních, vyhraněnejch, nezávislejch divadelních nebo kulturně animátorskejch skupin, který se vyjadřujou i divadlem, ale nejen divadlem a organizujou i pro místní lidi nějaký akce i vlastní představení, že je smlouva mezi univerzitou a těmito soubory, čímž se do jistý míry překlenuje to, co tady říkala paní kolegyně Neumanová, že se těm souborům alespoň určitá část z trvalejch příjmů hradí jako těm kdo budou ochotni poskytovat vzdělání těm studentům. Ti studenti mají přímo na místě možnost zjistit, co všechno to obnáší. Jaký hloupý hádky se starostkou, s vedlejšim mlynářem a tak dál, všechny tyhlencty absurdity a když potom formulují svůj vlastní program, už vlastně vědí, že nejde o to mít to v hlavě, ale vycházet z reálií a tak dál a připadá mi, že je to strašně dobrá možnost jak propojit studium teatrologie v nějakym širšim kontextu, s tím, že kultura je opravdu širší pojem a není nutný trvat jenom na tom, že je to to, co je umění a

zároveň způsob, jak jednáme s těmi protivnými mlynáři a s těmi starosty je něco, co vytváří kulturu, co vytváří způsoby života. A co případně, a to je další už jaksi nezávisle na tom, vytváří to tu možnost, že těm starostům, nebo lidem se kterými přicházíme do styku dojde, že třeba jim něco chybí. Existuje třeba sdružení nedaleko našich hranic ve Slezku, kde dostali taky šanci za korunu mít nájem nějakýho domu, sdružilo se tam asi šest absolventů divadelních škol nejrůznějšího směru a zároveň mají místo, kde mohou vytvářet vlastní produkci, vlastní představení i přijímají objednávky. A tady jsme u těch objednavatelů kultury. Protože existují již třeba známé semináře o tom, jak by divadelní práce pomohla třeba různě znevýhodněným lidem, ať už jsou to děti v děcáku, nebo stařečci a tak dál. A jestliže existuje takováhle divadelní instituce, která nabízí své služby, své divadelní služby a zároveň má možnost vytvářet si svoje představení, tak zase už je to nějak celý propojený. Takže já si myslim, že v tom Polsku díky specifickýmu vývoji a díky tomu že se to tím divadelně antropologickým směrem ubírá už čtyřicet let, kdy dospěli k situaci, kdy samozřejmě skřípou zubama, samozřejmě že nemaj nikdy dost peněz a tak dále, ale přesto už nepovažujou za ztrátu času to, že třeba dělají workshop pro pracovníky městskýho úřadu. Martina Musilová: My děkujeme, jenom abyste byla zorientována, že v tý první části jsme... Jana Pilátová: Já jsem opakovala něco co už jste si řekli? Martina Musilová: Ne, ne, zase jsme to slyšeli trochu z jiné strany, to není nikdy na škodu, jenom že jsme si tady vymezili, že nejsme schopni spojit to , co si představujeme pod pojmem animace kultury s kulturním managementem, nebo managementem v kultuře. Vůbec to nevadí a já bych možná k tomu připojila další věc, která je zase krajová, nebo státní, samozřejmě Polsko je v jinejch souvislostech nejenom díky tomu čtyřicetiletýmu vývoji, prostě mají jinej vztah k venkovu a já to připomínám proto jenom aby my jsme si v Čechách uvědomili, jaký jsou ty naše proporce regionu a centra a co to udělá, když někdo vyjede z toho kulturního centra a jaký má podmínky. Tak jenom to takhle připomenu. Roman Černík: Malinkou věc která mi připadá k tomu druhému bloku. Paní docentka tady zmínila jednu zajímavou možnost jednak financování těch nezávislých skupin tím, že jsou vlastně najati těmi školami to je věc, která souvisí úzce s tím naším tématem druhé půlky a samozřejmě to propojení studia s praxí jak bylo diskutováno. Pilátová: Já se omlouvám, jestli jsem opakovala věci, který jste slyšeli. Roman Černík: Ne, myslím že tam bylo spoustu dalších věcí. Děkujeme. Irena Pulicarová: Vstoupíme opět do pořadí, dáme slovo Míše Pohořelé. Michala Pohořelá: Já jsem přeskočila pořadí, to se omlouvám. Jenom mám nutkavou potřebu ještě dodat k tomu příspěvku paní docentky, protože to jsem byla teda já, kdo se tady zmiňoval o polském prostředí a jenom to, že studenti animace kultury dostávají příležitost účastnit se skutečně na projektech, které se realizují v praxi, je pravda, ale současně taky pravda je, na což jsme vedli debatu s těmi pedagogy, kteří vůbec iniciovali napsání projektu Animátor, v rámci kterého tady vlastně teďko sedíme, a to je opravdu zjištění, že oni nabídnou studentům v rámci studia možnost účastnit se takovýho projektu, ale je to, zdá se, příliš iniciativa pedagogů, ke který

jsou ty studenti přibraní. Zdá se mi a zdá se to teda i těm, se kterými tu debatu vedem. A potom vlastně když jsou ti absolventi vypuštění skutečně do tý praxe, tak jen v málo procentech jsou schopní skutečně si ty pracovní příležitosti vytvářet. Tam si opravdu identifikovali za tu dobu praxe animace kultury toho studia, kdy tento program běží, že je tento jev stále častější. Anebo se ti absolventi vrací na tu katedru, kde jsou jako doktorandi, kde vyučujou, ale těch kdo pak skutečně odvážně jdou s tím praporem „animátor kultury“ do tý praxe, tak je vlastně žalostně málo. A ten projekt animátor tady byl napsán taky proto, že má tu schopnost těch lidí identifikovat, ty potřeby v těch regionech dejme tomu a nacházet si pracovní místa , pracovní uplatnění, aby jaksi se to... Martina Musilová:... prošťouchlo Michala Pohořelá:: ...to je blbý slovo, ale zase bohužel je to tak, že ten projekt napsali a vymysleli pedagogové, čili je to trošku takovej zamotanej kruh, kdy je asi tedy otázka, jak to udělat, aby ten student sám byl motivován, aby to jako.... Martina Musilová: Míšo to necháme polským kolegům ať si to vyřešej Jana Pilátová: Můžu poznámku k poznámce? Martina Musilová: Ale abychom se vraceli k té české realitě. Jana Pilátová: Abych se vrátila k české realitě – totiž otázka motivace je otázkou každýho jednotlivýho člověka a prosím vás když říkáte jak málo animátorů jde tam, kolik z těch absolventů divadelní produkce z DAMU opravdu pracuje v divadle? Jenom tato otázka. ruch: přes padesát procent Martina Musilová: další kdo byl přihlášený? Viktorie Schmoranzová, studentka z katedry produkce: Já jsem se chtěla vrátit zpátky k tomu studiu produkce na DAMU a trochu polemizovat se slečnou z HAMU, protože já mám trochu jinou zkušenost a díky tomu i trochu jinej názor, protože jsem ty přijímačky jsem dělala mnohokrát, prošla jsem několika ročníky na katedře produkce a můj pohled, byť spoustu věcí, které se v rámci té katedry přednáší nebo dělá, tak bych je třeba já osobně dělala jinak, nebo něco tam přebejvá, něco mi naopak chybí, tak si myslim, že princip tý katedry je, že určitý procento lidí jde k těm přijímačkám a má za sebou nějakou divadelní zkušenost, nebo má zkušenost s nějakou produkcí a procento který nemá, ale který je okamžitě v tom prváku získá, je to samozřejmě daný opět tou lokací tý Prahy, ale když už tady zmiňuju ten první ročník, tak při práci už během toho prvního ročníku se rychle dostává k tý divadelní praxi. I to třeba znamená, že jdu s vrstevníkama z tý školy, nebo že jsou ty ročníky s tou produkcí nějak spřízněný tak okamžitě tam přicházej v nějakej kontakt v tý praxí a mě se na tý koncepci líbí, že funguje tak, že opravdu v tomhle ty studenty podporujou. Samozřejmě i u nás na katedře fungujou nějaký procenta, já budu skutečně chodit už pátej ročník jo, tak je to otázka studia a studia a studia na vysoký škole a studia na vysoký škole. Myslím že studium medicíny na vysoký škole vyžaduje něco jinýho než studium produkce na DAMU a mě se třeba opravdu líbí, že nám ty věci doplňujou, nebo polemizujou, nebo opravdu jsou nějakou podpůrnou silou během toho kdy ale ty

studenti opravdu to divadlo už v tý praxi dělaj, alespoň já mám takovej pocit z tý Prahy a ještě mám pocit, že ta škole hodně dobře poslouží k tomu, že se velmi rychle dostanete do kontaktu se svejma vrstevníkama se kterejma leckdy opravdu jdete až do tý dospělý praxe a třeba vás provázej opravdu dlouho. To je jenom můj pocit z produkce na DAMU. Děkuju. Roman Černík: Děkujeme za tento pocit Olga Škochová: Já přebírám ten pořadník, je v tom teď trochu zmatek, omlouvám se Jiří Sulženko: Už je to tady tak já jenom, já se omlouvám.. z davu: ale Jirko dyť ty si sliboval Jiří Sulženko: Já vim, já jsem sliboval...ale my jsme tady narazili trošku na nedostatek tý literatury, to je možná potřeba na to trochu upozornit, protože zkušenost Spojených států nebo z Velký Británie, nebo i z Francie prostě ukazuje, že v našem oboru je toho napsáno hodně, existuje spousta dokumentů pro zastupitele, například by se tam našlo proč podporovat tu kulturu a tak dále. V průběhu studia prostě, co jsem já tady třeba studoval, to bude třeba sedm let co jsem začal tak od tý doby máme k dispozici dvě knížky a jednu studii. Jedna kniha Kulturní management a druhá kniha Management muzeí a památek a potom studie o multiplikačních efektech dotací do divadel. A když se podíváme třeba na internetovou knihovnu Amazon tak tam pod tímhle heslem je spousta knih. Já jenom chci upozornit nato, že díky grantu Fondu rozvoje vysokých škol teď v knihovně DAMU budou k dispozici nějaký knihy na toto téma. Ale možná je to i výzva pro autory tady, nebo studenty, pro někoho kdo třeba zadá nějakej výzkum marketingovej, sociologickej a tak dál. Aby ty argumenty byli k porovnání nejenom finančních, ale i společenskejch efektů. K tomu možná jedna taková anekdotická poznámka, my jsme minulý týden byli někde za Pardubicema ve městě, který se jmenuje Skuteč, který silně investuje do svý kultury, a ptali jsme se kolik investuje do prevence kriminality a drogový závislosti a oni říkali že nic, protože mají investováno do kultury. Eva Kesslová: Tak já se ještě vrátím k tomu požadavku praxe, pro lidi kteří se hlásí ke studiu. Já si myslím, že je to nesmírně důležitý, aby lidi, kteří se hlásí a jsou přijímáni tak aby měli už předtím kontakt s oborem, ve kterém by chtěli pracovat. Aby měli představu do čeho jdou, protože třeba z mého ročníku já jsem jediná, kdo vůbec pokračuje v tom, že vůbec dělá to, co vystudovala. Pracuju v komorním orchestru /bek/ a vlastně v průběhu studia jsem tam již pracovala. Takže ta praxe co já jsem třeba pracovala na New Yorské univerzitě co se týče té praxe, tak s tím se nehne. Tam za a) to studium trvá pouze dva roky, je opravdu nabité a pokud se na něj hlásí někdo kdo je bez praxe, tak je mu doporučeno aby nejdříve dokázal, že o ten obor má zájem a tu praxi si našel. A nota bene pak i v průběhu studia je ta praxe povinná a probíhá zároveň ještě třeba s dalšími třemi moduly, to znamená, že člověk má povinnost dvacet hodin týdně pracovat v nějaké organizaci a to ještě zvládat tři další moduly. A jde to. Prostě to jde. Co se ještě týká té literatury, tak přesně co zmiňoval Jiří, jak je u nás nedostatek, tak ono by nám to pomohlo, přesně já nejsem pro filosofování, ale ono by nám to pomohlo i v argumentaci pro ty zastupitele, protože té literatury je dostatek a je tam i spousta argumentů a je to i naše starost, aby třeba kulturní politika se ubírala jiným směrem, aby teda i v politice nekladli lidi kulturu na poslední místo, protože to jakoby nikoho nezajímá, ale aby oni se naopak honosili tím, že skrze kulturu se pomáhá deprivovaným oblastem, že se pomáhá dětem, třeba rodin kde by jinak ty děti

skončily na ulici. Tak já jsem proto, abychom se třeba tady společně zasadili o to, aby ta literatura tady byla. Neříkám že musí být v češtině. Proboha všichni bychom měli umět alespoň anglicky. Martina Musilová: Jenom tady z pohledu filosofické fakulty, to co neexistuje v češtině, jako kdyby neexistovalo v té kultuře. A vy jste tady lidi dostatečně vzdělaní a jazykově vybavení a mě to vlastně přijde paradoxní že se říká „ono by se mělo“. Že vlastně projekt na to, aby se přeložili zásadní věci, keré se týkají kulturního managementu, to...tak na to byste si měli vymyslet projekt. Eva Kesslová: Určitě, ty věci se vyvíjejí samozřejmě a náklad je velice malý, takže nakladatelství nechtějí vydávat věci, které jsou zaměřeny na kulturní management, takže nám nic jinýho nezbyde než tu angličtinu umět, já jsem se setkala s tím, že v nakladatelství Management press byly v redakci dvě velice zajímavé knihy, které se zaměřovaly na kulturní management, ale /zaniká v šumu/ já nevím kdo by ty knihy přeložil. Martina Musilová: Těch nakladatelství jsou mraky, jako manageři byste to měli vědět, beletrie se překládá zadarmo, a výtisk stojí jenom nějaké peníze. Proto myslím si, že je to druh oboru sám v sobě a není možné o tom diskutovat. Já bych ještě trošku k praxi. Připomněla bych to co jsem říkala před tím, myslela jsem to jinak. Jsou školy, a je to běžné na západě, že člověk po vystudování s magisterským titulem po nějaké životní praxi se znova vrací ke studiu, aby byl s těma nejnovějšíma trendama vůbec v kontaktu. Aby ta praxe, která je náročná, tady se to řeklo i psychicky, tak aby člověka nevyčerpávala, aby nebyl vyprahnutý. Tak mě by zajímalo jestli tohle vůbec v Čechách existuje? Eva Keslová: Myslíte takové to vzdělávání se po letech? Martina Musilová: celoživotního. Ale já to nechávám tak jako pro všechny, to není směřováno na vás. Eva Keslová: Já jsem se třeba teď znova začala vzdělávat, protože já taky cítím tu potřebu neustále něco načerpávat. Jsme přesně vyhořelí z toho provozu. Já jsem třeba do té Ameriky odjela, protože jsem už nemohla dál v tom prostředí fungovat. Protože jsem byla vystresovaná, tam jsem naopak načerpala další podněty, zkušenosti a myslím si, že je to nesmírně důležitý, ale že se tady tím kontinuálním vzděláváním zabývají jenom neziskové organizace. Například jsem prodělala kurz ve Fóru dárců, sociálního marketingu a za kulturu jsme tam byly dvě a jedna ta moje kolegyně byla z Nadace život umělce a mě třeba to strašně dalo a bylo mi líto že jsem tam sama za kulturu. Jinak tam byli lidé ze sociální oblasti a ty mají ten zájem a obávám se, že pokud my se nebudeme dál vzdělávat, tak ztratíme ty argumenty a zase ta kultura až někde na ocasu, protože samozřejmě ta sociální oblast je důležitá, ale ona ta kultura napomáhá jak sociální oblasti, tak řekněme celkový kreativitě společnosti, zvedá i ekonomiku. A tyhlety argumenty, proč se tady neříkají? Podívejme se na příklad Finska. Tam nalili obrovské peníze do kultury a samozřejmě šla s tím nahoru i ekonomika. Nikdo to tady neříká. A to je přesně v té literatuře, je to v X knihách, je to na Západě věc, kterou kdybyste jim řekla, tak si budou ťukat na čelo, proč jim to vlastně říkáte, protože „my to všichni víme“. Tady nikdo ten argument nepoužívá. Šum z publika Eva Keslová: Tak asi jo, ale nikdo ho neposlouchá

Roman Černík: Jenom poznámku, ono dokonce existuje schválená národní koncepce pro podporu kultury, ale otázka je, jak se naplňuje a tak dále. Existuje aktualizovaná z předloňského, loňského roku. Jana Pilátová: dvatisíce sedm až dvatisíce třináct. Roman Černík: Ano, děkuji pěkně. Existuje dokonce vládní dokument, otázka je co s ním. Nathalie Frank: Dobrý den, já jsem Francouzka, studovala jsem management kultury v Paříži a mám trošku jiné zkušenosti, tak jenom jestli je zajímavé vám říct jak se to tam studuje? Já jsem to studovala na vysoký škole politický v /.../ kde jsme nebyli smíchaní s jinýma umělcema. Byli jsme smíchaní s lidma, kteří studujou administrativu, politiku, marketing, finance a tak dále a tam byl obor management kultury, takže první ročník jsme měli hodně míchaný předměty jako účetnictví nebo marketing jsme byli míchaní i s lidma, kteří studujou design, který se zaměrujou na úplně na něčem jinym a až v druhym ročníku, to byly magisterský studia, takže to jsou čtyři semestry a kurzy hodně specializovaný na praxi v kulturních oborech přišly až ve druhym ročníku. Tak to si myslim, že bylo zajímavý, nejdřív jsme studovali marketing na obecnym marketu a až v druhym ročníku marketing v oblasti kultury a já nevim, kdo tady učí na našich oborech, ale u nás to učili jenom lidi, kteří to dělají. Takže marketing nás učil vedoucí marketingu pro muzeum, takže to nebyla vůbec teorie a když jste mluvili o literatuře, tak té tam moc nebylo. Bylo to víc o převedení zkušeností. Kurz Found risingu nás učil člověk, kterej si založil firmu, dělá prostředníka mezi kulturníma projektama a firmama. Víceméně to je to, co jsem chtěla říct. A ještě že to bylo všechno míchaný dohromady. Tam nebylo divadlo, nebo výtvarný umění, nebo hudba, ale jmenuje se to management kultury a /../ A musíte si vybrat mezi třema specializacema, umělecký a kulturní..nevím jak to říct, equipment? To se týká divadel, kulturních center a muzea. Druhá byla vydavatelství a třetí byla kino a audiovizuální umění. To bylo asi trošičku jiný. Martina Musilová: Děkujeme, další v pořadí? Účastnice /???/: Už je to asi dost neaktuálne, ja som to chcala hneď, takže ten manager nebo kto sa zaobira tou kulturou, manager kultury ja som to chcala stiahnuť na tu Bratislavu. Ten naš obor sa sica vola management kultury, ale si prizvukujem tiež, že ťažko si v praxi predstavit někoho jako všeobecneho kulturneho managera. Keď mame nejake prakticke ulohy vypracovať, nieaki projekt, lebo niečo podobne, tak vždy si možeme vybrať nejaku oblast ktoru, niečo konkretne čo jeho zaujima. A tím, že mame te dvojsemestralne kurzy dějiny divadla, dejiny hudby, dejiny filmu a vytvarneho umenia tak mame taký background zo všetkeho niečo a každý čo ho zaujíma tomu sa venuje viacej. A myslim si, že je to dobry typ modela aj v praxi to celkom funguje, lebo že sa tu vzpomínalo, že absolventi sa neuchytavaju v praxi, tak u nas mam taky pocit že velmi vela. My sme aj mala katedra, nas je v ročniku trinacť až dvacať pet a velmi vela ludí naozaj robi to čo vyštudovalo. Takže me to pridě tak jako dobře. Samozrejme nefunguje to všetko super akože všetko v praxi nieje tak dobre jako v teorii, ale celkom sa to da. Asi tolko k tomu. Účastník /???/: Já jenom ještě navážu na slečnu z francouzské Paříže, to je právě super, že jsou ti lidé i z jiných oborů než je divadlo, nebo i jakékoli jiné umění, koncentrované, protože mi připadá, že ti lidi na těch jednotlivejch katedrách jsou vychováváni strašně izolovaně. Neznamená to, že bych musel aplikovat marketing kultury v Tescu, ale že mi tam měli být ti lidi

z venku, protože když je ta izolace, jsou nějak profilovaní, tak když mají jít za někym že chtěj peníze, že chtěj pomoc, že chtěj se podívat trošičku někam, tak už působí jako cirkusáci, který přijedou o nic se nezajímaj a nemaj k tomu vztah. Takže takhle otevření toho managementu těm lidem. Nebo spíš otevření managementu lidí. A pak ještě mám k tomu studijnímu oboru, kde si myslim, že když se na tu produkci někdo hlásí, tak se hlásí pro to, že má o ten obor zájem a že má nadšení nebo rozjíždí nějakej projekt, kterej chce podpořit. Konec CDII 64:00 Účastník /???/:Ať už je to divadlo v Praze, divadlo v Brně, divadlo v jakýmkoli centru v Ostravě, cokoli. Tak má nějakou svojí vizi, se kterou na tu školu třeba jde, tam se nedá říct co by ta osoba měla být vyučená, co se učí na dramaturgii, co se učí támhle a tadyhle, ten člověk by si měl vybírat z toho, co se mu tam nabízí. A jediný co si myslim, že by ti kulturní manageři měli vědět všichni, tak to jsou věci se kterýma se všichni setkávaj, o kterých jsme tady mluvili. Politika, ekonomika, ta sociologie je důležitá stoprocentně, ale ty další věci ke kterejm měla vést ta diskuse, ty jsou strašně těžké definovat, a myslim si že kulturního managera, managera kultury je těžko...podle mě manager kultury by měl bejt ministr kultury. Takže ten student, který chce být manager by měl být nějak zaměřený. A to je hrozně těžký v prvnim ročníku vědět jak jsem zaměřený, důležitý je aby se mohl ptát, aby se mohl dozvídat. A to pak záleží na těch studentech, ne na tý škole. Roman Černík: technická poznámka Michala Pohořelá: ...výsostně technickou. Bylo šest hodin a my jsme si domluvili, abychom se úplně nevyčerpali, diskusi do sedmi. Tak si pojďme říct, že jdeme do finále. Olga Škochová: Dobře, já teď tady nemám žádné další příspěvky a využiju toho – doposud nikdo přihlášen nebyl, teď je, máme tady kolegyni z Francie a kolegyni v pruhovaném tričku. Připadá mi zajímavé, že když tady máme věci kulturnímu managementu společné, tak když máme například v rámci AMU sdružené tři fakulty, tak proč například, a je to provokace směrem k vám a k nám, proč manageři filmový, hudební a divadelní nemají společný nějaký první rok, kde by se poznali a nebyli zajetí jenom v tom svém, bavili jsme se tady o tom co je obecné, společné, tak proč neotevírat například takový ročník. To je taková rozehrávka do vzduchu. Eva Kesslová: Já jsem ještě k tomu mám takovou poznámku, omlouvám se zato, ale z praxe jak to fungovalo v tom zahraničí tak tam jsme měli v prvním ročníku načíst z každých z těch oborů pět set stran týdně. Takže si myslím že je tam ohromné množství podnětů, které k tomu člověku přijde a student si z nich sám vybere. Problém je v tom, že tady ty podněty podle mě nemůžou přijít. Buď není ta literatura nebo se k ní nemůžeme dostat. Co se týká toho společného, tak já moc souhlasim, protože my jsme měli některé předměty s FAMU a všechny nás to obohatilo ohromně. Roman Černík: Děkuju, ta poznámka k literatuře je bezesporu zajímavá, protože se vrací, samozřejmě jsou dostupné všechny možné třeba elektronické knihovny a tak dále kam se dá přihlásit a vstupovat a pak je to otázka jak třeba formulovat tu literaturu v domácím prostředí a jak tady už zaznělo, ty věci jsou.

Pavel Wieser: Nejsem vysokoškolák a chci říct, že pokud vezmeme kulturu v užším slova smyslu, měli bychom si dát pozor na to, abychom nevychovali armádu managerů, kteří budou tlačit umělce někam, kam umělci třeba nechtějí podle nabídky, poptávky, „tohle se bude líp prodávat“ což souvisí s tím, že ani vysoká škola, nejsem vysokoškolák tak to vidím hlavně z té střední, i když ta struktura je samozřejmě úplně jiná, to školství by mělo být postavené tak, aby člověk dostával odpovědi na otázky, na které se ptá. Což tak není a v tom je podle mě i klíč k té absolutní motivaci studenta, že na tom bude mít opravdový zájem. Účastnice /???/: JAMU Já ještě k otázce, tady byla položena co se týče /.../toho dotyčnýho, v základu by mě to taky zajímalo a myslím si že nejsem jediná na naší škole na divadelní fakultě JAMU v Brně. Ptala jsem se nato a bylo mi řečeno, že je to problematika akreditace. Že je to čistě technická záležitost. Proč vlastně, protože je to hodně /.../ hodně se ptá nato, proč je hudební management a divadelní management, proč je každý vyučován jiným způsobem na jiné škole, proč tam nedochází k nějaké kooperaci, k nějakému základu, kdy v určitém období se to rozliší. S hudbou nemáme vůbec nic společnýho a pak máme jen některé společné přednášky a jsou to v podstatě úplně ty základní otázky a jsou to přednášky práva a managementu, ale bylo mi řečeno, že je to opravdu pouze technická záležitost , že jakoby nelze slučovat tyto dva obory, že jsou každý na „jiné škole“. Roman Černík: Děkuji Nathalie Frank: Já jsem jenom chtěla říct, že jak jste říkal, že jste v Plzni? Jste pracovali s nějakyma lidma z úřadu, který na vás neslyšeji, tak ti studenti se vedli k tomu, aby pracovali buď teda jako kulturní management jak se bavíme už od začátku nebo pro ty instituce. Vidíte když vyjdou z tý školy, tak buď pracujou na těch svojich projektech nebo pracujou pro instituce pro Ministerstvo kultury nebo v obci a řada z nich končí taky ve filmech, ve sponzorských - v nadacích, takže nevím jestli tady ty studia vedou k tomu, aby dělali něco jinýho než současný projekty. Roman Černík: děkuji za tuto poznámku z Francie. Adam Mysliveček, katedra produkce DAMU: Já mám poznámku, že asi nesouhlasím s tím, že by se měli slučovat první ročníky AMU, DAMU, FAMU co se týče jejich studia, protože každá z těch profesí je tak specifická, má ten svůj provoz, že si neumim představit že bych studoval to co se studuje v prvním ročníku na HAMU, stejně tak na FAMU se studují úplně jiné věci, potom nějaký společný hodiny jsou, stejně jak tady říkala kolegyně z JAMU, týká se to většinou toho práva a managementu, ale v podstatě už jenom ta specifičnost jednotlivých provozů absolutně vylučuje, aby se obory, napříč škol, fakult míchaly dohromady, takže já jsem docela spokojenej, to je možná otázka i toho, co by se student organizátor kulturního managementu měl učit na škole, já bych možná za katedru produkce řekl co se vlastně učí u nás. Já si myslim že na katedře produkce je z čeho vybírat, učíme se samozřejmě nejprve ty klasické věci jako management, účetnictví, právo. Myslím si, že lidé kteří vyučují tyhle předměty potom mají učit nějaké pojetí tak většinou v X procentu jsou to lidé z oboru, takže opravdu dochází také k tomu, že ačkoliv je třeba té literatury málo, tak většinou jsou to lidé, kteří jelikož pracují v oboru, tak se dostáváme ke sdělení informací od člověka, který s tím přichází denně do styku. Pak jsou to samozřejmě také ty klasické dějiny divadla atd., a musí si toho ten člověk vybrat doplnit si co mu chybí. Třeba psychologie nebo sociologie v těchto oborech tak pokud bych se podíval na rozvrh, který studenti

katedry produkce mají a ještě bych měl k tomu přičítat nějaké takové to psychologie, sociologie a ještě bych mohl vyjmenovat dalších pět předmětů o které bych měl zájem tak prostě bych byl dvacet čtyři hodin denně ve škole a nedalo by se to utáhnout a navíc si myslím, že jestliže studuji divadelní produkci, tak potom je otázka, jestli jsem neměl jít spíš na tu socku a studovat sociologii nebo jít na „fildu“ a studovat psychologii. Stejně tak souhlasim s pánem, který teda teďko odešel, který tvrdil, že je to otázka toho, co nabídne ten student, takže pokud já budu chtít si ty informace doplnit z těch věcí, které se neučí přímo na daném oboru, tak si to dokážu nějakým způsobem najít někde, stejně tak ta praxe po té škole je taková, že....nebo možná otázka je taky to, co by ten člověk měl až tu školu vystuduje umět. Myslím, že ta škola není o tom, že já vyjdu a jsem úplný profesionál, a teďka můžu cokoli dělat, ale je to o tom, že já mám nějaký podklad a z toho si můžu teď něco vzít, ale je samozřejmé že bude trvat X let, třeba celý život kdy se toho budu muset ještě spoustu doučit i tou praxí. Takže ta škola není o tom že chodí profesionálové ze školy, ale ta praxe potom je velice důležitá. Martina Musilová: Děkujeme. Škola by předně měla vzdělat. Eva Kesslová: já jsem se možná špatně vyjádřila, ne že by bylo úplně šťastný mít ten první ročník společný, ale myslím si, že by bylo dobrý, protože některý ty předměty potřebujeme všichni a díky tomu, že by se ty tři fakulty, nebo dvě alespoň spojily, tak bychom mohli získa kontakt s vynikajícími pedagogy, který bychom jinde nezískali a řekněme si to na rovinu, prostě externisti nechtějí učit z různých důvodů, jeden z nich je i to že je to špatně ohodnocený. Já jsem teda ještě k těm volitelným předmětům chtěla říct, že to je to samé. Mezi fakultami by mohli existovat volitelné předměty, které by si jinak ty fakulty samostatně dovolit nemohly. A ještě k tomu společnému vzdělávání různých oborů, v zahraničí to funguje, takže tady bych to úplně nezavrhla, když někoho zajímá divadlo, tak si sám pak iniciativně bude hledat praxi v divadle, včetně práce, které jsou velice volně vložené, tak se bude psát na ten svůj obor a není to taky problém, ale už to máme tady nastaveno tak, že je to oddělené, ale můžeme využít té síly těch spojených fakult a získat vynikající pedagogy, třeba i ta knihovna, vždyť proboha já jsem nakonec chodila sem do knihovny, protože některé knihy byly alespoň tady. Takže by bylo upřímně řečeno docela dobrý ty věci spojit. Martina Musilová: Děkujeme. Možná je to znova otázka, dostali jsme se na pole katedry divadelní produkce, téma je širší „kulturní management“, ale je to otázka toho jak se katedra chce akreditovat a jak si volí sama program a jak to ta nabídk, kterou buď student vyslyší nebo ne, to už jsou takové hodně prakticistní věci. Ta možnost nějakého společného studia pro kulturní management samozřejmě je dobrá, ale pak by se jednalo o divadelní produkci. A možná asi budou poslední příspěvky? Eliška Vinařová, katedra produkce DAMU: Já budu jenom komentovat příspěvek Adama ohledně studia produkce na DAMU, já s tím v mnoha věcech nesouhlasim a myslím, že má smysl a je důležitý to propojení jednotlivejch fakult alespoň v nějakym základu a mě připadá, že se tady bavíme pořád o předmětech a nějakejch oborech sociologie, psychologie, jestli je to důležitý nebo neni a jestli je nato v rozvrhu místo nebo není místo a já si myslím, že úplně nejpodstatnější je, protože vlastně je to vysoká škola a není to o tom přečíst si nějaký knížky, odsedět semináře a přednášky a tím se všecko dozvím. Je to z velké části o samostudiu, tak to je moje věc. Důležitý je že ta škola má především vést studenty především k přemýšlení o tom oboru jako takovym. A dávat si do souvislosti věci, který se na škole dozvídaj a to je to, co je podle mě těžký a lze získat

jedině z praxe, pokusem – omylem a je to právě to nejvíc co se na tý škole můžu dozvědět. To, proč tahleta část sociologie má souvislost s tímhletím učivem ekonomie, politologie a podobně a proč to funguje na divadlo, proč to nefunguje třeba já nevim na film, proč to takhle funguje na jogurty v Tescu a nefunguje to na něco jinýho tak myslim si, že tohleto je to nejpodstatnější na managementu kultury a ne jestli tenhle obor jo a tenhle ne. Martina Musilová: děkujeme a poslední? Nathalie Frank: Já ještě k tomu jestli je zajímavý spojit ty všechny obory dohromady. Kulturní manager není prostě umělec a měl by rozhodně jak říkala paní z Českých Budějovic – jak to podat aby kultura byla něco, co lidi potřebujou. Není podstatný jestli jde o divadlo nebo o film, nebo o výtvarném umění nebo jak jsou lidi různě specializovaný, že je důležitý aby se to spojilo, protože v této práci kulturní manager má pracovat s veřejností a to znamená že to nebude rozdělený. Roman Černík: Tak to vypadá na posledního Viktor Košut: Já jsem původně nechtěl ale řeknu to, Martina Musilová: Tak to řekni Viktor Košut: Já jsem původně nechtěl, ale když mě Martina oslovila, tak si musím honem něco vymyslet. Předně jsem chtěl říct úplně třeba na začátek k tomu předmětu, který by byl mezifakultní, to bude asi trošku – teď budu mluvit za školu, za AMU – obdobný problém jako na JAMU. Jednou je předmět akreditovaný jako za fakultu, protože ten systém byl takhle nastavený, tak aby se to nemíchalo, tak z tohohle důvodu by se musel ten systém celý překopat aby to šlo. Nicméně jako představa, vize je to hrozně hezká, bohužel problém technický tady je. Netvrdím, že je neřešitelný. Další věc, myslím si, že ta nabídka těch předmětů z jiných fakult je jakoby dostatečná, my samozřejmě tu iniciativu – třeba uvedu příklad Doubravka /../ v úvodním semináři nám říkala „běžte si poslechnout přednášku Vladimíra Franze, běžte se podívat tam a tam, a myslim že nikdo z nás tam nešel, což bylo částečně možná dáno důvody jak říkal kolega nahoře, že ten rozvrh je relativně dostatečně nabitý. My bychom to stíhali, nestíhali. Jak říkám nabídka fakulty tady je, šlo by to velice těžko, muselo by se to systémově překopat. Málokdo ví o tom, myslím si že ta informovanost je hrozně malá, že si můžeme vzít předmět z jiné fakulty, obávám se úplně všichni to neví a vzhledem k tomu, že je kreditní systém tak se tohle možná asi dostatečně bohužel nevyužije. Martina Musilová: Děkujeme Jan Dvořák: Tak já teda do toho svým chraplavým hlasem vstupim na závěr. Já bych si dovolil říct to, co tady ještě nezaznělo, chtěl bych poděkovat organizátorům, zejména z Polska, což samozřejmě je tradičně velmoc společenských věd a máme odjakživa schopnost, nebo tendenci odtamtud přebírat některé myšlenky a podněty, možná si tady někteří účastníci zejména z divadelní pražský vědy vzpomenou asi před rokem jsme tady měli na Příští vlně Brookovo představení v divadle Archa, tak jsme s Vláďou Hulcem čekali možná že přijede Brook a nepřijel Brook, samozřejmě pro vysoký věk a zaneprázdnění, ale přijel jeho monografista, pařížský profesor George Banu a v tý debatě na Filosofický fakultě na divadelní vědě tam padl pojem

Druhá divadelní reforma, co u nás zdomácnělo /Kazimíeře Brauna/ jak všichni přítomní zde dobře víte a pan profesor Banu z Paříže vůbec nic takového neznal. /.../ podstatný je ten důvod toho divadla, ta instance kde se to odehrává a ta konstelace ve které.....nahrávání zde přerušeno Roman Černík: Tak to byl takový podnět Martiny Musilové. Martina Musilová: Provokace ? Roman Černík: Zkoušíme pojmenovávat kdo je to kulturní manager............ závěr tracku prázdný