PRACOVNÍ LIST
Česká poezie 1. poloviny 20. století – jazyk Karla Čapka Analýza literárního textu Výchozí text č. 1 Šéf, šéfredaktor, náš starý neboli dědek, je hlavou redakce. Tato hlava je většinou ukryta ve svém pokoji, kde koná porady, přijímá návštěvy a raporty a někdy také píše; v nepravidelných časových obdobích však vyráží ze svého úkrytu a burácí, že v novinách není kterási zpráva nebo že tam nějaký vrták něco popletl nebo tak. V tu chvíli se veškeré tvorstvo v redakci chvěje jako zvěř v džungli, ve které se rozléhá královský řev tygra; i klapky psacích strojů našlapují tišeji než jindy a sluha méně řinčí talíři a sklenicemi, ve kterých roznáší večeře. text umělecký – neumělecký I. Rozbor komunikační situace a výstavby textu 1. Začátek textu má některé výrazné rysy popisu z odborných prací (přírodovědný) – vyjmenujte tyto rysy. Náznak takového slohového postupu popisu je zde ovšem užit s jiným záměrem než v odborných textech, s jakým?
II. Rozbor syntaktický 1. Jakou syntaktickou funkci má první výpověď? 2. Rozložte větu na podmětovou a přísudkovou část. 3. Proč je podmětová a přísudková část věty oddělena čárkou?
4. Popište přísudkovou část věty. 5. Jakou syntaktickou formu má druhá výpověď? 6. O jaký druh vedlejších vět se jedná?
7. Napište schéma souvětí. 8. Kterým větným členem je slovo většinou v hlavní větě? 9. Kterým větným členem je slovo kde na začátku vedlejších vět? 10. Jakou větnou funkci má výraz nebo tak na konci věty? 11. Který větný člen je závislý na přísudku našlapují? 12. Na čem je závislý výraz než jindy a kterým větným členem je?
III. Rozbor lexikální a slovotvorný 1. Vyhledejte v textu přejatá slova, vysvětlete jejich význam, a pokud to víte, uveďte z kterého jazyka byla přejata.
2. Jaký význam má v úryvku slovo starý. Jmenujte jiná přídavná jména zpodstatnělá.
3. Ke které významové skupině patří slovo tvorstvo a jak je utvořeno?
4. Popište morfémovou stavbu přídavného jména nepravidelný.
5. Naznačte postup odvození slova novinářství.
6. Co v daném kontextu znamenají slova burácet, vyrážet?
IV. Rozbor slovnědruhový a tvaroslovný 1. Určete slovní druhy v první větě.
2. Vyhledejte v textu zájmena a určete jejich druh.
3. Vyhledejte v textu podstatné jméno hromadné, které má příponu typickou pro jména hromadná. Vyhledejte v textu podstatné jméno hromadné jen svým významem.
4. Vyhledejte v textu podstatné jméno pomnožné. 5. U slovesného tvaru vyráží určete všechny mluvnické významy, slovesnou třídu a vzor.
V. Rozbor zvukové stránky 1. Vyslovujte zřetelně zakončení: v pravidelných časových obdobích.
VI. Rozbor stylistický 1. Vyhledejte několik míst v textu, kde autor užívá humorný způsob vyjádření, a pokuste se naznačit, v čem jeho účinek tkví.
2. Proč asi volí Karel Čapek humorný způsob podání?
3. Hlavní komický účinek má to, že popis chování šéfredaktora je zde podán, jako b byla řeč o jiném „tvoru“ – o kterém?
4. Které ze čtyř pojmenování profese novináře, které Karel Čapek uvádí v první větě, bylo oficiální? Uveďte dnes běžně užívané synonymum. Jaké slohové zabarvení mají zbývající tři pojmenování z úryvku?
Karel Čapek – mistr české prózy – a jeho hra s češtinou Čapkova záliba v hromadění synonym Karel Čapek vidí slovně tutéž věc z mnoha stran – nejzřetelnější doklad této jeho schopnosti najdeme v knize Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek (1932). V Pohádce pošťácké připomíná, co se takový listonoš nachodí, naběhá, nadraní, nalítá, nahoní, našlape. Někdo vhodil dopis do schránky bez adresy a známky. No to musí být ťulpas, potrhlo, cápek, pytlík, dromedár, budižkničemu a boží střevo. A listonoš mu ještě přidá: „Člověče drahá, tak to vy jste ten trumbera, ten bloud, to ťululum, ten pleticha, ten trumpeta, ten vrták, ten truhlík, ten makovec, to nemohlo, to trdlo, to pometlo, ten tulipán, ten jelimánek, ten přetrhdílo, ten splašený, ten střelený, ten trhlý, ten seknutý a ten pytlem praštěný, ten nádiva, ten nekola, ten nekňuba, ten mrťafa, ten ňuma, ten slíva a ten bamula, ten kašpar, ten janek, ten matěj, ten vaněk, ten kuba, ten popleta, co nám hodil do poštovní schránky to psaníčko bez známky a adresy?“ Líčení nářku vlaštovky, když vzala omylem do zobáčku zrnko nehašeného vápna, které tam začalo syčet a pálit, vyjádřil Karel Čapek takto: Jejdanečku, to pálí! Kryndapána, to štípe! Kruciturci jejej šmankote ochochoch au lalala ouha krucinál jemine hu safra fujloty propánajána jemináčku ojej achich narmoutě můj ty tondo uf panenko skákavá krucifagot ujuj pro pánečka sakulente óhohó Ajaj krutiputi (…)! Stejně pracoval se synonymy i jeho bratr Josef, který ve Velké pohádce doktorské píše, že princezna Solimanská z ničeho nic začala marodit, postonávat a pokašlávala, chřadla a hynula a hubla a bledla, truchlila a vzdychala, že bylo žalno se na to dívat. Bylo proto potřeba, aby k ní sultán rychle povolal své dvorní čaroděje, zaříkávače, kouzelníky, báby vědmy, mágy a astrology, mastičkáře a dryáčníky, lazebníky a felčary a kuršmídy. Jinde zase hejkal zahejká, zařičí, zaúpí, zakvílí, zavyje nebo se hrozně zachechtá. Drak zase prskal, frkal a funěl, kašlal, kuckal a klekl, chroptěl, chrčel, chrchlal a chrochtal, supěl, soptil, syčel a sípal.
„Kámen není pouhý kámen; je to zbraň, (…), kámen úrazu, budoucí socha, vše, co z něho uděláš. Tygr není pouhý tygr; tygr je mládě, otec, kožišina (…)“ (Karel Čapek; upraveno)
Použitá literatura: Andree, L. a kol.: Literatura pro 3. ročník středních škol, učebnice, nakladatelství Didaktis, Brno 2009, ISBN 978-80-7358-135-0. Andree, L. a kol.: Literatura pro 3. ročník středních škol, pracovní sešit, nakladatelství Didaktis, Brno 2009, ISBN 978-80-7358-136-7.
