Práce s dětmi ve skupině Pohybové aktivity dětí předškolního věku

Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Absolventská práce Petra Korčáková

Práce s dětmi ve skupině Pohybové aktivity dětí předškolního věku

Obor / Předmět / Katedra: Sociální pedagogika Vedoucí práce: Mgr. Lucie Hubertová 2014

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci Práce s dětmi ve skupině zpracovala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů a literatury. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Janík a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok.

25.4.2014

Vlastnoruční podpis autora

Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-ncnd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.

ANOTACE Na začátku práce jsem popsala vývoj dítěte, který si myslím, že je důležitý znát, kvůli správné práci se skupinou dětí. Když se zabývám prací s dětmi ve skupině, chtěla bych, aby se děti ve skupině přátelily, aby docházelo ke správné spolupráci a pohodě. K tomu mi pomáhá spojení pohybu, her a motivace. Podle mne je spojení pohybu a her nezaměnitelnou součástí života dítěte a napomáhá také k rozvoji přátelství. Proto jsem dala dohromady týdenní program 10 pohybových her, které by měly napomoci k rozvoji přátelství. Nejdůležitější závěr, který má práce přináší je, že týdenní program napomáhá k rozvoji přátelství ve skupině. Program napomáhá i k zapojení dětí do skupiny, pokud je jejich zapojení obtížnější. Týdenní program slouží k učení nových norem chování a navozuje nové situace, které děti řeší.

KLÍČOVÁ SLOVA Děti předškolního věku, Vývoj, Pohyb, Hra, Motivace, Přátelství, Týdenní program s 10 pohybovými hrami.

ANNOTATION The first part is describing the child’s ontogeny, which is important to know to understand how to work with a group of children. If I am describing the work with a group of children, I would like to make a friendship between them because then they are more polite and cooperative. I am able to achieve this by using the motion, games and motivation. I think the usage of games and the motivation is very important part of child’s growth and help to the friendship development. Therefore I prepared a program of 10 motion games for one week, which should help to them to develop their friendship. The most important conclusion from my thesis is that the program for one week helps to develop friendship within the group. The program for one week also helps to involve children into groups also if the children are not easy to involve into the groups. The program helps to set new standards of child’s behavior and leads to new situations which the children have to solve out.

KEYWORDS Children of preschool age, Ontogeny, Motion, Games, Motivation, Friendship, Program of 10 motion games for one week.

PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych poděkovat paní Mgr. Lucii Hubertové, lektorce Haně Olejníkové a DDM Ulita, která mi napomáhaly a umožnily úspěšné zpracování mé absolventské práci.

OBSAH Úvod ............................................................................................................. 8   1. Vývoj u předškolního dítě ...................................................................... 10   1.1. Individualita předškolního dítěte ....................................................................10   1.2. Vývoj tělesný spojený s pohybem ....................................................................12   1.2.1. Kosti ........................................................................................................................ 12   1.2.2. Svaly ........................................................................................................................ 12   1.2.3. Oběhová a dýchací soustava ................................................................................... 13   1.2.4. Centrální nervová soustava...................................................................................... 13  

1.3. Vývoj psychický a sociální spojený s pohybem ..............................................15   1.4. Vývoj motoriky .................................................................................................17  

2. Pohyb ...................................................................................................... 18   2.1. Co je to pohyb ...................................................................................................18   2.2. Pohyb u předškolních dětí................................................................................20   2.3. Pohyb jako pomocník při rozvoji přátelství ...................................................22  

3. Co je to hra ............................................................................................. 24   3.1. Johan Huizinga a Roger Caillois .....................................................................25   3.2. Pohybové hry dětí předškolního věku............................................................27   3.3. Hra jako pomocník při rozvoji přátelství .......................................................29  

4. Motivace u předškolních dětí ................................................................. 30   5. Začátek a důvod výběru tématu .............................................................. 31   6. Cíl práce.................................................................................................. 32   7. Cílová skupina ........................................................................................ 33   8. Místo konání ........................................................................................... 34   8.1. DDM Ulita .........................................................................................................34   8.2. Rodinné centrum Ulitka ...................................................................................35   8.3. Program Rodinného klubu Ulitka ...................................................................37  

9. Postup vytvoření programu .................................................................... 38   10. Vlastní program .................................................................................... 39   10.1. Týdenní program s 10 vybranými pohybovými hrami ...............................39   10.2. 10 krátkých pohybových her .........................................................................39  

10.2.1. Hra na jména.......................................................................................................... 39   10.2.2. Žabí skoky ............................................................................................................. 39   10.2.3. Molekuly................................................................................................................ 40   10.2.4. Salát z bot .............................................................................................................. 40   10.2.5. Jmenovaná ............................................................................................................. 40   10.2.6. Zrcadlo ................................................................................................................... 40   10.2.7. Závod mumií ......................................................................................................... 41   10.2.8. Taneční mistr ......................................................................................................... 41   10.2.9. Sněhuláci ............................................................................................................... 41   10.2.10. Trojnožka ............................................................................................................. 42  

10.3. Začátek mého vlastního programu ...............................................................43   10.4. Průběh naplánovaného programu ................................................................44   10.4.1. Průběh prvního dne................................................................................................ 44   10.4.2. Průběh druhého dne ............................................................................................... 46   10.4.3. Průběh třetího dne.................................................................................................. 49   10.4.4. Průběh čtvrtého dne ............................................................................................... 51   10.4.5. Průběh pátého dne ................................................................................................. 53  

10.5. Výsledky pozorování průběhu týdenního programu ..................................56   10.5.1. První den ................................................................................................................ 56   10.5.2. Druhý den: ............................................................................................................. 57   10.5.3. Třetí den................................................................................................................. 57   10.5.4. Čtvrtý den .............................................................................................................. 58   10.5.5. Pátý den ................................................................................................................. 59  

11. Celkové shrnutí a výsledek ................................................................... 61   12. Závěr ..................................................................................................... 63   Seznam použité literatury ........................................................................... 64  

ÚVOD Má absolventská práce se jmenuje Práce s dětmi ve skupině a nese podtitul Pohybové aktivity s dětmi předškolního věku. Cíl mé práce je zjistit, jestli můj program s 10 pohybovými hrami rozvine ve skupině dětí předškolního věku přátelství. Myslím si, že pohyb a přátelství jsou pro děti předškolního věku velmi důležité a prospěšné. Pohyb i přátelství napomáhá ke správnému vývoji dítěte i k sociálnímu začlenění. K pohybu by měly být děti předškolního věku správně vedeny a motivovány. Jednou z nejčastějších forem pohybu jsou pro děti pohybové hry. Při hře se dá dítě velmi dobře motivovat pro pohyb. Při hře se také nastolí pravidla a dospělí dohlíží, jestli jsou pravidla dodržovány. Pro hru je zapotřebí často spoluhráčů. Mezi spoluhráči by měla panovat přátelská atmosféra, aby se hra hrála příjemně a nedocházelo k nějakým konfliktům. Některé pohybové hry mohou napomoci k rozvoji přátelství mezi dětmi. V mém programu s 10 pohybovými hrami takové hry uvádím. Téma mé práce jsem si vybrala proto, že mám děti velmi ráda a s dětmi předškolního věku mám zkušenosti. Zažila jsem si, že některé děti předškolního věku si nechtěly hrát s ostatními dětmi a ani se nechtěly zapojovat do nějakého pohybu, například skákat žabáky. V budoucnu bych chtěla být dětem nápomocna a užitečná. Mé dřívější plány směřovaly k učení tělocviku

na základní škole. Z plánů ale sešlo.

Nastolila jsem si plány nové a to takové, že bych jednou v budoucnu ráda založila školku, která by byla zaměřena na zdravý životní styl a pohyb. Taková školka by byla určena pro všechny předškolní děti, ale děti s problémy nadváhy by měly pro umístění přednost. Aby ve školce panovala přátelská atmosféra a děti si pohyb oblíbily, rozhodla jsem se pro vymyšlení týdenního programu s 10 pohybovými hrami pro rozvoj přátelství. Tento program jsem vyzkoušela s dětmi předškolního věku v Rodinném centru Ulitka na Praze 3. Aby hra byly správně vybrané, potřebuji znát vývoj dítěte. Vědět jak pohyb může napomáhat k rozvoji přátelství. Jak hry napomáhají k rozvoji přátelství a jak děti motivovat k pohybovým hrám. Všechny tyto důležité informace jsem si vyhledala nebo čerpala z vlastních zkušeností a uvedla ve své absolventské práci. Dále jsem sepsala vybraných 10 pohybových her určené pro děti předškolního věku, které mají napomoci k rozvoji přátelství. S dětmi jsem pracovala 5 dní a každý den jsem si s nimi zahrála dvě hry. Pozorovala jsem, jak se děti mezi sebou chovají před hrou, během hry i po hře. Pozorovala jsem, jaké nové situace hry pro děti přináší , a jak

8

je děti řeší. Pozorovala jsem také, jestli děti pohybové hry baví nebo nebaví. Nakonec jsem veškeré mé pozorování vyhodnotila.

9

1. VÝVOJ U PŘEDŠKOLNÍHO DÍTĚ 1.1. Individualita předškolního dítěte Abych vybrala správné pohybové aktivity pro děti předškolního věku, potřebuji znát vývoj dítěte. Neměla bych dopustit, že by aktivity mohly být příliš náročné, zdraví škodlivé nebo naopak velmi lehké nebo jednoduché. Měla bych znát tělesný, psychický a sociální vývoj dítěte. Měla bych znát, které podněty ovlivňují vývoj dítěte .Měla bych vědět , co způsobuje pohyb při vývoji dítěte. Vývoj dítěte má několik fází. Já se ve své absolventské práci zabývám fází předškolního dítěte. Než se dítě dostane do fáze předškolní je před ním fáze novorozenecká, kojenecká a batolecí, pak přichází období předškolní, potom mladší školní věk, starší školní věk a období puberty. Člověk během vývoje prochází neustále na sebe navazujícími změnami. V celoživotním období člověka rozlišujeme několik základních období. Je to období prenatální, období dětství, dospívání, dospělost a stáří.1) Jak uvádějí autorky Mišurcová a Severová, vývoj dítěte po narození ovlivňují tři druhy činitelů, jsou to: 1. vnitřní vrozené předpoklady 2. vlastní aktivity dítěte 3. soubor životních podmínek2) Na vývoj dítěte působí také vývoj jednotlivých částí těla, stav a funkce orgánů a smyslů. Vývoj každého je neodmyslitelně propojen s jeho pohybovým vývojem. Každá pohybová forma podporuje a ovlivňuje vývoj celého organismu.3) Děti se rodí na svět nedostatečně vybaveni pro samostatnou existenci. Bez pomoci druhých by nemohly přežít. Dospělí se starají o jejich potřeby. Zato jsou ale děti vybavení předpoklady k všestrannému a relativně rychlému vývoji, díky němuž se časem stávají samostatnými. Předpokládáme, že se děti rodí se souborem potřeb rozvíjet své vrozené schopnosti. Proto děti rádi provádějí se zaujetím činnosti, které jim pomáhají k dobrému vývoji, učení a zdokonalování jejich různých aktivita. Mezi tyto činnosti řadíme například dětské pohybové hry.4) Při pohybu je nutné respektovat skutečnost, že dítě rozvíjí určitou pohybovou dovednost až v určitém vývojovém stádiu. Tělesná a duševní úroveň organismu je základem pro rozvíjení určité činnosti. Pohybové dovednosti se postupem času zlepšují.5) 10

Ale také musíme nahlížet na to, že každý jedinec má své tempo a je individualita. Každý jedinec má svůj způsob osvojování nových dovedností i pojmů a učení se. Pro nás dospělé je důležité rozpoznat, jaké tempo si dítě přirozeně volí, a klást mu odpovídající úkoly. To co je pro jedno dítě lehce zvládnutelné, nemusí být pro druhé dítě a naopak.6) A proto také nehledíme na skupinu předškolních dětí jako na celek, ale měli by jsme každé dítě brát individuálně, a tak ke skupině přistupovat. Nejdřív e se pokusím stručně popsat vývoj jednotlivých částí těla, a upozornit, na co by jsme při práci s dětmi v předškolním věku měly být vzhledem k jeho tělesnému vývoji obezřetní, poté naváži na vývoj psychický a sociální a nakonec se zaměřím na vývoj motoriky.

1) Srov. MIŠURCOVÁ, Věra. SEVEROVÁ, Marie. Děti, hry a umění: Dětství. Praha: ISVnakladatelství, 1997. ISBN 80-85866-18-8 2) MIŠURCOVÁ, Věra. SEVEROVÁ, Marie. Děti, hry a umění: Dětství. Praha: ISV-nakladatelství, 1997. ISBN 80-85866-18-8 3) Srov. BOROVÁ, B, TRIPIŠOVSKÁ, S, SKOUMALOVÁ, S, SMEJKALOVÁ, V. Cvičíme s malými dětmi: Vývoj a formy pohybu. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-223-8 4) Srov. MIŠURCOVÁ, Věra. SEVEROVÁ, Marie. Děti, hry a umění: Specifické znaky vývoje v dětství. Praha: ISV – nakladatelství, 1997. ISBN 80-85866-18-8 5) BOROVÁ, B, TRIPIŠOVSKÁ, S, SKOUMALOVÁ, S, SMEJKALOVÁ, V. Cvičíme s malými dětmi: Cesta životem má své zákonitosti. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-223-8 6) Srov. JUKLÍČKOVÁ-KRESTOVSKÁ, Z a kolektiv. Pohybové hry dětí předškolního věku: úvod: rychlost osvojování dovedností je individuální. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., v Praze roku 1989. ISBN 80-04-24497-1.

11

1.2. Vývoj tělesný spojený s pohybem Do tohoto vývoje zařazujeme vývoj kostry a svalů, vývoj oběhové a dýchací soustavy, vývoj centrální nervové soustavy a vývoj zraku a sluchu. Všechny tyto druhy vývoje ovlivňuje také pohyb. Jak je uvedeno v knize Cvičíme s malými dětmi: ,,Pohyb patří mezi stimulátory růstu, ovlivňuje organismus jako celek i jeho jednotlivé části (Kučera, 2008).“1) 1.2.1. Kosti V Období předškolního věku probíhá osifikace kostí (u dívek je ukončena osifikace všech zápěstních kůstek v 9 letech, u chlapců až v 11 letech). Vazivová pouzdra nejsou ještě dost pevná. Proto nebudeme přetěžovat zápěstí v prostém visu nebo posilováním ve vzporu. Není vhodné také lézt po tvrdé podložce, kdy jsou kolenní klouby v ohrožení kvůli tvrdým nárazům. Podobně mohou být ohroženy klouby dolních končetin při seskoku na tvrdou podložku, protože dítě v tomto období ještě nedokáže ztlumit náraz při doskoku.2) Podobně se o kosterním vývoji předškolních dětí dočteme v knize Pohybové hry dětí předškolního věku: ,,Období předškolního věku je často nazýváno období laxnosti vazivového aparátu (Kučera & Dylevský, 1999). Kloubní pouzdra u dětí jsou volnější a obsahují prostornější štěrbiny. Nedostatečná vazivová zpevnění kloubů umožňují provádět pohyby v rozsahu, který je v pozdějších věkových obdobích patologický. Dětský kloub se liší jak stavbou a funkcí, tak i tvarem a mohutností. V souvislosti s postupným zpevňováním kloubů (díky vazivu) se nedoporučují cvičení v podobě rozštěpů, ,,mostů“ a nadměrného protahování. Při nerespektování těchto aspektů mohou vznikat ortopedické vady. Postupná osifikace zápěstních kůstek podporuje vývoj jemné motoriky (Kutáč, 2009; Kučera, 1996; Havlíčková, 1998).

3)

Proto by jsme na děti

v předškolním věku neměly mít velké nároky, neměly by jsem s nimi například skákat z větších výšek, a také by jsme neměly provádět cviky s nadměrným natahováním těla. 1.2.2. Svaly U dětí předškolního věku se zvyšuje podíl svalové hmotnosti v porovnání s celkovou hmotností těla. Svalový vývoj je odlišný podle tělesného typu dítěte, způsobu života a jeho tělesné aktivity. Vyvíjejí se převážně velké skupiny svalů. Velmi málo vyvinuty jsou zádové a břišní svaly dítěte, proto má dětská postava předškolního 12

věku charakteristický tvar, bříško dítěte vyčnívá a lopatky mu vystupují. Díky uložení tuku, stavbě kostry a svalstva nejsou u dětí předškolního věku patrny intersexuální rozdíly, proto bývá toto období označováno jako neutrální dětství. Chlapci i dívky si hrají pospolu, nevytváří se dívčí či chlapecké skupiny, které se v dalších období vývoje i dýky rozlišnosti vytvářejí.4) Proto můžeme pohybové aktivity hrát ve smíšené skupině, kdy si v tomto věku ještě hrají chlapci i dívky převážně společně, a tak vzniká i přátelství mezi chlapci a dívky. 1.2.3. Oběhová a dýchací soustava Velmi dobře popsaný vývoj dýchací a oběhové soustavy nalezneme v knize Environmentální stimuly v pohybové aktivitě dětí předškolního věku:,, Oběhová soustava je ve své činnosti labilní, proto jsou reakce na fyzickou námahu intenzivnější, ale regenerace probíhá rychleji. Krevní tlak je u dětí nižší, ale podobně jako v počtu tepů existují individuální rozdíly. Respirační systém je zatím nedokonalý, takže u dětí převládá spíše povrchní dýchání, povrchní dýchání u dětí je kompenzováno zvýšenou dechovou frekvencí. V průběhu růstu dochází ke zvětšování objemu plic a v závislosti na rozvoji svalstva hrudníku se postupně mění i způsob dýchání. V souvislosti s funkčními

odlišnostmi oběhového a dýchacího systému nastupuje únava u dětí

rychleji, ale v krátkém čase proběhne i regenerace sil. Proto jsou vhodné krátkodobé pohybové aktivity, ale s větším počtem opakování (Svoboda, 2000).“5) Často se mi přihodilo s dětmi předškolního věku na praxích, že je velmi bavila hra na honěnou. Děti se ale vždy rychle unavily a velmi rychle dýchaly, odpočinuly si a mohly běhat znova, jako by předtím vůbec neběhaly. Nebyly vůbec unavené a odpočívaly jen chvilku. V období předškolního věku by jsme s ohledem na dýchací soustavu měly dětem nabídnout kratší pohybové aktivity. Aktivity mohou být i náročnější, jako je například běh, ale nedoporučuji běh na dlouhé vzdálenosti. 1.2.4. Centrální nervová soustava V předškolní věku dochází k dozrávání centrální nervové soustavy, což vykazuje kvalitativní vývojové změny. Změny působí příznivě na pohyb i na tělesnou výkonnost. Zlepšuje se koordinace pohybů, například děti jsou schopny házet, chytat míč. Zvládají i těžší pohybové aktivity, například dokáží udělat ,,holubičku“, i když nevydrží příliš dlouho. Rozvojem nervové soustavy

jsou dány pozitivní podmínky pro rozvoj

koordinace, rychlosti reakce i rychlostních schopností, obratnosti.6) Proto je dobré do

13

pohybových aktivit předškolního věku zapojit například míč, nebo soutěživé hry spojené s předáváním předmětu, kde roli hraje rychlost i soustředěnost na správné předání předmětu. Ve své praktické části jsem zařadila hru Trojnožka, kde jde o rychlost, spolupráci v převazování šátku mezi dvojicemi. Nebo hra Jmenovaná, kde si děti mezi sebou hází míčem.

1) BOROVÁ, B, TRIPIŠOVSKÁ, S, SKOUMALOVÁ, S, SMEJKALOVÁ, V. Cvičíme s malými dětmi: pohyb a růst dítěte předškolního věku. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-223-8 2) Srov. BOROVÁ, B, TRIPIŠOVSKÁ, S, SKOUMALOVÁ, S, SMEJKALOVÁ, V. Cvičíme s malými dětmi: pohyb a růst dítěte předškolního věku. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-223-8 3) MIKLÁNKOVÁ, Ludmila. Environmentální stimuly v pohybové aktivitě dětí předškolního věku: anatomické a fyziologické odlišnosti. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci ,2009. ISBN 97880-244-2331-9 4) Srov. MIKLÁNKOVÁ, Ludmila. Environmentální stimuly v pohybové aktivitě dětí předškolního věku: anatomické a fyziologické odlišnosti. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci ,2009. ISBN 978-80-244-2331-9 5) MIKLÁNKOVÁ, Ludmila. Environmentální stimuly v pohybové aktivitě dětí předškolního věku: anatomické a fyziologické odlišnosti. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci ,2009. ISBN 97880-244-2331-9 6) Srov. MIKLÁNKOVÁ, Ludmila. Environmentální stimuly v pohybové aktivitě dětí předškolního věku: anatomické a fyziologické odlišnosti. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci ,2009. ISBN 978-80-244-2331-9

14

1.3. Vývoj psychický a sociální spojený s pohybem Dítě předškolního věku se

v tomto období všemu učí. Učí se co je podle

morálního hlediska správné, co nikoliv. Co se smí a co se nesmí. Co se má a co se nemá. Učí se to od dospělých, ale i od kolektivu, který má kolem sebe, a také díky vlastním zkušenostem. U psychického vývoje má pohybová aktivita u dětí předškolního věku velký význam, větší než je tomu u dospělé populace. Pohybová aktivita při psychickém vývoji dítěte předškolního věku je prostředkem k uspokojení zvídavosti, k získání zkušeností, slouží k učení a k poznávání svého okolí a kolektivu. Děti v tomto období jsou více poddajné vlivu dospělých. Inklinují ke spravedlivé soutěživosti, k dodržování pravidel, čestnosti. S porušením těchto pravidel se těžko srovnávají. Jsou naštvané a smutné a často se nechtějí do aktivit dál zapojovat1) Proto bychom jsme měly dbát na dodržování pravidel všech zúčastněných dětí při pohybové aktivitě a nebo při změně pravidle danou změnu dětem vysvětlit, proč se pravidla změnila, například, že některé z dětí není schopno ze strachu dodržet přesně pravidla hry, jako se stalo při hře Závod mumií, kterou uvádím v další části mé práce. Jedno z dětí ze skupiny dostalo strach si nechat obmotat hlavu. Změnila jsem pravidla, tím, že jsem z požadavku omotání celého dítěte ustoupila. Vnímání u dětí předškolního věku je charakteristické svou otevřeností a velikostí. Děti v tomto věku jsou velmi vnímavé. Vnímání se vyvíjí v souvislosti s získáváním zkušeností a rozvojem představ. Typickým znakem při vnímání je aktivnost, kdy dítě spojuje vnímání s činností, pohybovou aktivitou a manipulací.2) Proto je dobré v tomto věku zapojit děti do pohybových aktivit, které mají nějaký příběh nebo podnět, kde si děti třeba mohou na něco hrát, například na sněhuláky, jako v mé hře Sněhulák, která je uvedena také v další části mé práce, děti vnímají sněhuláka, kterého jim i ukazuji na obrázku a zároveň se snaží jej vytvořit díky postavení tří dětí sami ze sebe. Pozornost dítěte v předškolním věku je nestálá. Dítě nedokáže udržet dlouhodobě pozornost například na monotónní vyprávění, nebo nevydrží dlouho u jedné činnosti. Rádo činnosti střídá. Pozornost je krátkodobá a povrchní. Lze vidět počátky úmyslné pozornosti, například při hře.3)

Proto děti preferují vysvětlení pravidel

pohybových aktivit ne moc dlouhé, aby je aktivita nadchla a ne odradila.

15

Socializační proces dítěte je v počátcích. Dítě se učí díky skupině komunikovat i soupeřit. Citové prožitky dítěte předškolního věku jsou intenzivní, ale také krátkodobé a proměnlivé, navázané sociální kontakty nejsou příliš trvalé. Tyto procesy, které dítě v předškolním věku zažívá jsou důležité pro jeho zdravý budoucí sociální a psychický vývoj. Dochází k rozvoji sociálních norem a mravního cítění. Dítě si vytváří normy díky zákazům a příkazům ze stran dospělých a je schopno je přijmout za své. Dítě se také v tomto období učí respektu skupiny, učí se získávat schopnost k vedení skupiny nebo se naopak nechat vést skupinou a to může vést k různým rolím v jeho budoucím životě.4) Proto při každé pohybové aktivitě by měl dohlížet dospělí, aby mohl děti učit pomocí zákazů a příkazů mohl vytvořit správné normy chování. Také pohybové hry jsou pro děti předškolního věku dobrá záležitost, protože si v těchto hrách mohou vyzkoušet mnoho rolí, například roli vůdce skupiny nebo naopak roli podřízeného vedoucímu skupiny.

. 1) Srov. MIKLÁNKOVÁ, Ludmila. Environmentální stimuly v pohybové aktivitě dětí předškolního věku: : psychologické a sociální odlišnosti. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci ,2009. ISBN 978-80-244-2331-9 2) Srov. MIKLÁNKOVÁ, Ludmila. Environmentální stimuly v pohybové aktivitě dětí předškolního věku: : psychologické a sociální odlišnosti. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci ,2009. ISBN 978-80-244-2331-9 3) Srov. MIKLÁNKOVÁ, Ludmila. Environmentální stimuly v pohybové aktivitě dětí předškolního věku: : psychologické a sociální odlišnosti. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci ,2009. ISBN 978-80-244-2331-9 4) Srov. MIKLÁNKOVÁ, Ludmila. Environmentální stimuly v pohybové aktivitě dětí předškolního věku: : psychologické a sociální odlišnosti. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci ,2009. ISBN 978-80-244-2331-9

16

1.4. Vývoj motoriky Lidská motorika zahrnuje souhrn veškerého pohybové činnosti člověka. Z internetové encyklopedie jsem nalezla definici motoriky: ,,Motorika člověka představuje souhrn lidských pohybových předpokladů a projevů zahrnující průběh a výsledek pohybové činnosti. Motorická činnost je pak cílevědomý a systematický proces řízený centrální nervovou soustavou uskutečňovaný v interakci mezi člověkem a okolím za pomoci pohybové soustavy.“1) Já se v této podkapitole budu zabývat motorikou u předškolních dětí a tím, co již předškolní děti díky vývoji své motoriky zvládají. Tříleté dítě již chodí i běhá po rovině stejně dobře jako chodí a běhá po nerovném povrchu, padá jen zřídka, i když stále se potkáváme s nerovnováhou , ale již ne tak viditelnou, jako v předešlém období dítěte. Zvládá chůzi do schodů i ze schodů. Čtyřleté dítě a pětileté dítě už nejen dobře utíká a seběhne i hbitě schody, ale i skáče, leze po žebříku, seskočí z nízké lavičky, stojí déle na jedné noze a umí také házet míčem po způsobu dospělých. VV tomto období jsou změny motoriky velmi významné, protože se týkají pohybové obratnosti a jsou i významné pro další vývoj samostatnosti dítěte. Motorický vývoj dítěte předškolního věku by jsme mohli nazvat jako stálé zdokonalování, zlepšování pohybové koordinace, větší hbitosti a i eleganci pohybu. S tímto vývojem souvisí i větší zájem o pohybové hry a i zájem o sportovní výkony, které vyžadují obratnost, vytrvalost a sílu.2) Proto také díky pohybovým aktivitám se dítě zdokonaluje v motorickém vývoji.

1) http://cs.wikipedia.org/wiki/Motorika_%C4%8Dlov%C4%9Bka ( 19.05.2013) 2) Srov. LANGMAIER, Josef. KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie: vývoj základních schopností a dovedností. Vyd. 2. Praha: Grada,2006. ISBN 978-80-247-1284-O

17

2. POHYB 2.1. Co je to pohyb V této kapitole se budu zabývat pohybem. Co vlastně pohyb je, co pohyb umožňuje, jeho funkce, jeho klady i zápory. Ale hlavně jak pohyb působí na děti předškolního věku a na rozvoj přátelství ve skupině dětí předškolního věku. Pohyb podle definice pohybu na internetovém serveru je označení, které se používá tehdy, mění-li hmotné objekty svoji vzájemnou polohu, tvar, velikost, tepelné, elektrické nebo magnetické vlastnosti, skupenství, chemické složení, biologické. Pohyb je základním projevem existence hmoty.1) Já se budu zabývat pohybem člověka, hlavně pohybem dětí předškolního věku. Pohyb je velmi důležitou součástí všedního dne člověka . Je pro život člověka nezbytný, je základní biologickou potřebou. Pohyb je významný pro naše zdraví, pro plnohodnotný bio-psychosociální vývoj.2)kdybychom se nehýbaly naše tělo by se nevyvíjelo tak, jak by mělo. Po prostudování několika literatur o pohybu se mi nejvíce líbilo vysvětlení co pohyb umožňuje od Magdaleny Szabové: "Pohyb rozvíjí a upevňuje svalstvo, má vliv na pevnost a pohyblivost kostí, podporuje a zlepšuje činnost vnitřních orgánů, oběhového, nervového, lymfatického systému. Pohybem lze významně ovlivnit stav mozku. Prostřednictvím pohybu vnímáme a poznáváme okolní svět a můžeme k němu přistupovat tvořivě. V pohybu se odrážejí a rozvíjejí naše myšlenky, city, emoce, fantazie, cvičí se paměť, obohacuje představivost, zvyšuje se koncentrace pozornosti. Pohyb nám umožňuje kontakt, interakci, komunikaci, navazování a rozvoj vztahů."3) Takže jsem se dozvěděla co jsem předpokládala, že díky pohybu je možno rozvinout ve skupině přátelství a nejen to, ale také je hlavně pohyb důležitý pro zdravý rozvoj dítěte. Klady pohybu jsou zlepšení zdraví, tělesné a psychické zdatnost, zvýšení sebevědomí, duševní i fyzické pohody. Pohyb pomáhá navazovat kamarádství, učí vyrovnat se s neúspěchem, je prevencí nadváhy, pomáhá od psychické únavy, napětí a stresu. Pohyb předchází ochablosti svalů a biochemicky podporuje dobrou náladu.4) Zápory pohybu jsou, že si můžeme kvůli špatné nebo nadměrné pohybové činnosti způsobit chronické potíže pohybového aparátu. Pokud provozujeme více namáhavý pohyb před spaním, přináší nám to pocit zchvácenosti a problémy 18

s usínáním. Při pohybu, který obsahuje více skoků si namáháme a ničíme kolena. Pokud provádíme špatné cviky na páteř, můžeme si páteř neodvratně poškodit. Bolest by nás při pohybu měla varovat, pokud ji neuposlechneme, můžeme se potýkat se zdravotními potíži. Pokud bojujeme s nadváhou, musíme s pohybem začít opatrně a pomalu, jinak si můžeme velmi uškodit. Nadváha nám totiž brání vykonávat pohyby správně. Výsledkem mohou být například poškozené klouby. Veškerý pohyb by jsme měli provádět obezřetně a volit vhodně vůči psychické a fyzické zdatnosti a také vůči věku i váze.5) To vše platí dvakrát tolik u dětí předškolního věku, které by neměly větší pohybovou aktivitu provádět nejen před spaním , ale už i ve večerních hodinách, aby se jim lépe spalo a rozhodně by neměly provádět žádnou pohybovou aktivitu, která jim způsobuje bolest. Pohybu u předškolních dětí se budu věnovat v následující podkapitole.

1) Srov. http://cs.wikipedia.org/wiki/Pohyb ( 24. 05. 2013) 2) Srov. http://www.zdravaabeceda.cz/zdravy-pohyb.html (24. 05. 2013) 3) SZABOVÁ, Magdaléna. Preventivní a nápravné cvičení: Pohyb jako prostředek prevence. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-77178-504-0 4) Srov. http://www.zdravaabeceda.cz/zdravy-pohyb.html ( 24. 05. 2013) 5) Srov.http://www.novesluzby.cz/zdravi-a-zdrava-vyziva.206/pohyb-jeho-klady-a-zapory.20442.html (24. 05. 2013)

19

2.2. Pohyb u předškolních dětí Při své zkušenosti s dětmi předškolního věku jsem se potkala s dětmi, kterým se pohyb moc vykonávat nechtěl, spíše posedávaly u stolků a kreslily si, nebo si hrály někde v koutku s hračkami. Ale na internetovém serveru jsem se dočetla, že dítě v předškolním věku tráví velké množství času pohybem. Ale Aby děti předškolního věku pohyb zaujal, platí u pohybu rychlé střídání různých pohybových aktivit. Děti upřednostňují dynamické pohyby před stereotypním pohybem, to znamená, že dítě raději běhá než sedí na místě. Děti předškolního věku těžko snášejí jednotvárné činnosti, jsou soutěživé a preferují fyzickou výkonnost, proto je možné je dobře do pohybu nadchnout, když díky fyzické výkonnosti mohou třeba vyhrát v běhu s vrstevníky. Děti v předškolním věku se snaží napodobovat sportovní aktivity dospělých. Dospělí mají velký vliv na pohyb dětí.1) Ano je to pravda, když jsem dětem začala sama nějaký pohyb předvádět, začaly se zapojovat, po nějaké době je moje tanečky přestaly bavit a šly si zase kreslit, nebo hrát do kouta, uvědomila jsem si, že musím vymyslet zas něco jiného než tanečky, abych děti zaujala a děti se šly se mnou pohybovat. Dítě si v předškolním věku rozvíjí svou pohybovou aktivitu. V tomto období by dospělí měli dbát u dětí na důraz při všestranném pohybovém rozvoji, gymnastickou průpravu, cviky pro správné držení těla a vytvářet u dítěte kladný vztah ke sportu, aby se do budoucna sport stal příjemným trávením volného času.2)

Protože jak už je

uvedeno v předešlých kapitolách, právě v tomto období dochází ke správnému vývoji dítěte. Děti předškolního věku by již měli zvládat hodit míčem, základy plavání, skoky do dálky, ale dítě se i učí v tomto věku složitější pohyby a to je například jízda na bruslích, na kole, jízda na lyžích, překážkový běh, kopaná. Díky těmto dovednostem se seznamují s novými dětmi a vytváří se nová přátelství.3) Já ale nebudu děti učit například lyžovat, ale mohu jim díky pohybové aktivitě nabídnout, aby si zkusily pohyb , který je typický pro lyžování. Jako například ve hře Sněhulák, která je uvedena v další části mé práce. Díky mým hrám je také učím, že pohyb je zábava a mohou se díky němu sblížit i se svým okolím. V další podkapitole se zabývám, jak pohyb může napomáhat k rozvoji přátelství.

20

1) Srov. http://www.hellmanns.cz/zdravi/deti-a-sport/ ( 24. 05. 2013) 2) Srov. http://pohyb-detem.cz/cviceni-pro-deti-predskolaci ( 24. 05. 2013) 3) Srov. http://www.hellmanns.cz/zdravi/deti-a-sport/ ( 24. 05. 2013)

21

2.3. Pohyb jako pomocník při rozvoji přátelství Do rozvoje přátelství zařazujeme působení na své okolí, jak se vyjadřujeme, co vše umíme, jak komunikujeme, jak se umíme skamarádit. Důležitá v rozvoji přátelství je převážně komunikace. Pohyb byl od počátku prostředkem komunikace našich předků. Poté se vyvinula řeč. Vývoj řeči snížil komunikační hodnotu pohybu, ale ne příliš. Pohyb jako neverbální projev zůstává významnou součástí komunikace, doprovází řečové vyjádření, obohacuje ho a doplňuje. Pohyb dokáže vyjadřovat myšlenky třeba mimikou, gestem, dotykem, přiblížením nebo vzdálením. Pohybem často dáváme najevo svou sympatii, vztah, záměr nebo motiv činnosti.1) Děti předškolního věku ve skupině ukazují svému okolí sympatie a nesympatie pomocí nějakého pohybu, například odejmutím nebo pogratulováním nebo společným hraním a nebo naopak se členem skupiny nechtějí vytvářet žádný společný pohyb a tím dávají najevo, že se s dítětem přátelit nechtějí. Děti vedené k pohybu se lépe vyrovnávají se stresem, dítě díky pohybu zvyšuje svou odolnost vůči nezdarům i v jiných oblastech své činnosti. Děti vedené k pohybovým aktivitám jsou více sebevědomější, adaptabilnější, vyrovnávají se snáze s nezdarem než děti, které se pohybovým aktivitám věnují minimálně.2) A díky tomu jsou i více otevřené k navazování přátelství Pohybová aktivita vytváří ve skupině také nové přátelské vazby, rozšiřují se přátelské kontakty. Děti předškolního věku mají potřebu většího sociálního kontaktu, a proto vyhledávají spíše pohybové aktivity skupinové, než individuální,3)jak je uvedeno v knize Environmentální stimuly v pohybové aktivitě dětí předškolního věku. Tyto skupinové aktivity převážně probíhají v dětských hrách. Co je to hra , kdo se pokusil hru definovat, spojení pohybových her a dětí předškolního věku a také, jak pohybová hra napomáhá k rozvoji přátelství se pokusím popsat v následující kapitole a jejích podkapitolách.

22

1) Srov. SZABOVÁ, Magdaléna. Preventivní a nápravné cvičení: Pohyb jako prostředek prevence. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-77178-504-0 2) MIKLÁNKOVÁ, Ludmila. Environmentální stimuly v pohybové aktivitě dětí předškolního věku: Psychologické a sociální odlišnosti. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. ISBN 97880-244-2331-9 3) Srov. MIKLÁNKOVÁ, Ludmila. Environmentální stimuly v pohybové aktivitě dětí předškolního věku: Psychologické a sociální odlišnosti. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. ISBN 978-80-244-2331-9

23

3. CO JE TO HRA Když se řekne slovo hra, většina lidí si představí zábavnou činnost. A je to správná představa. Hra je činnost buď jednoho či více lidí, která nemusí mít konkrétní smysl, ale většinou má za cíl radost či relaxaci, rozptýlení či obveselení. Hry tedy slouží lidem pro zábavu, ale také nám slouží například při vzdělávání nebo k pohybu. Hrou se zabývá věda zvaná ludologie.1) Díky hře můžeme také rozvíjet přátelství v kolektivu. Hry mohou být různá . Hry pohybové, které jsou například hry s míčem, koulí, kuželkami a podobné. Dále hry klidové, které tu jsou pro vytříbení pozornosti či k činnosti ducha, patří sem hry karetní, deskové hry. A v moderní době se potkáváme s hrou počítačovou, která může plnit funkci klidové hry, ale především simuluje reálné i nereálné prostředí.3) Já se zabývám pohybovými hry určené pro děti předškolního věku, které by mi měly napomoci k rozvoji přátelství mezi dětmi, a taká by si děti měly díky pohybu pohybové hry oblíbit, protože si myslím, že pohybová hra u dětí by měla být příjemnou a vyhledávanou činností. Po prostudování odborné literatury jsem objevila dvě osobnosti, které se snažily o výklad slova hra. Byly to autoři Johan Huizinga a Roger Caillois.

1) Srov. http://cs.wikipedia.org/wiki/Hra ( 14. 06. 2013) 2) Srov. http://cs.wikipedia.org/wiki/Hra ( 14. 06. 2013)

24

3.1. Johan Huizinga a Roger Caillois Johan Huizinga se narodil 7. prosince 1872 v Holandsku a zemřel 1. února 1945 v De Steeg u Arnhemu. Johan Huizinga byl kulturní historik a hlavně byl autorem knihy Homo ludens, která se zaobírala kulturně-antropologickým pojednáním o kulturním významu hry. Je jedné z hlavních představitelů, který se snažil definovat hru.1) V knize DĚTSKÉ HRY- GAMES je uvedeno: ,,Podle Huizinga je hra souhrnně svobodné jednání, které je míněno ,jen tak“ a stojí mimo obyčejný život, ale které přesto může hráče zaujmout, k němuž se dále nepřipíná žádný materiální zájem a jímž se nedosahuje žádného užitku, které se uskutečňuje ve zvlášť určeném čase a ve zvlášť určeném prostoru, které probíhá řádně podle určitých pravidel a vyvolává v životě společenské skupiny, které se rády obklopují tajemstvím nebo které se vymaňují z obyčejného světa tím, že se přestrojují za jiné“(1971,s.20)“2) Díky této definici jsem si uvědomila, že do hry bych neměla děti nutit. Hra by měla být pro děti svobodná volba. Neměly by očekávat žádné materiální výhry, neměla bych jim slibovat za zahrání hry například nějaké sladkosti Hra by je měla bavit sama ze své podstaty. Druhý významný autor, který se snažil o definici hry je Roger Caillois. Roger Caillois se narodil 3. března 1913 v Remeši a zemřel 21. prosince 1978 v Le KremlinBicetre. Rogers byl francouzský spisovatel , sociolog, filozof a literární kritik.3) Jako literární kritik se zabýval také dílem od Cailloise Hunzinga Homo ludens. Vyčítal Huinzingovi, že jeho pojetí hry je bráno převážně jen o duchu a kulturní formě hry. Převzal Huinzingovu definici hry a doplnil jí. Definuje hru jako činnost bytostně za 1. svobodnou, k níž hráč nemůže být nucen, aby hra nepřišla okamžitě o svou povahu přitažlivé a radostné zábavy, za 2. vydělenou z každodenního života, která má vepsané a předem přesně dané časoprostorové meze, za 3. nejistou, jejíž průběh ani výsledek není předběžně určen, v níž je hráči a jeho iniciativě a také invenci nezbytně ponechán určitý prostor, za 4. neproduktivní, kdy nevytváří ani hodnoty ani majetek, ani žádné nové prvky, za 5. podřízenou pravidlům, podléhající konvencím, které zastaví po dobu hry působnost běžných zákonů a zavedou během trvání hry zákony nové, které platí jedině v hře, za 6. fiktivní, kterou doprovází specifické vědomí alternativní reality nebo iluze ve vztahu k běžnému životu.4) Díky obměněné této definici jsem si uvědomila, že v mých hrách se mohou děti stát i někým jiným, mohou vstoupit díky hře do jakoby jiné reality, v této jiné realitě se mohou více otevřít, sblížit i navázat nové přátelství, jak 25

proběhlo například v mé hře Závod mumií, která je uvedena v následující části mé práce. A také by se měla dodržovat pravidla, která platí ve hře, ale ta pravidla jsou určena pouze pro danou hru , když hra skončí, pravidla už neplatí, jako například při hře Taneční mistr, která je také uvedena v další části mé práce, kdy děti měly stát za sebou, po hře už si mohly hrát volně a nemusely dodržovat stejné postavení jako ve hře. Důležité je určit hře začátek , pravidla a konec. V další podkapitole se zaměřím již na spojení hry a dětí

1) Srov. http://cs.wikipedia.org/wiki/Huizinga ( 14. 06. 2013) 2) KLUSÁK, Miroslav, KUČERA, Miloš: DĚTSKÉ HRY- GAMES: definice hry (,,play“). Praha: Nakladatelství Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1758-9 3) Srov. http://cs.wikipedia.org/wiki/Roger_Caillois ( 14. 06. 2013) 4) Srov. KLUSÁK, Miroslav, KUČERA, Miloš: DĚTSKÉ HRY- GAMES: definice hry (,,play“). Praha: Nakladatelství Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1758-9

26

3.2. Pohybové hry dětí předškolního věku Pohybové hry pro děti předškolního věku jsou podle mého mínění velmi důležité a všeobecně prospěšné i učenlivé a napomáhající ke správnému rozvoji i vývoji a spolupráci s ostatními v kolektivu. Vedou také k vytváření si nového přátelství. Podle knihy Hry na každý den se dnes pohybové hry u dětí předškolního věku považují za zdroj zdravého psychického a fyzického vývoje. Při pohybové hře dítě předškolního věku získává a procvičuje mnohé schopnosti, které uplatňuje později v životě. Děti předškolního věku, které hrají pohybové hry bývají akční a plny zájmu.1) Pohybové hry u dětí předškolního věku jsou často spojené i s humorem. Humor je velmi důležitý pro děti. Pozitivně ovlivňuje život dítěte, podporuje jeho rozumový vývoj, posiluje sebedůvěru a socializaci, rozvíjí u dítěte citlivost a tvořivost. Humor a pohybové hry neodmyslitelně patří k šťastnému dětství.2) Děti předškolního věku si díky pohybovým hrám zkoušejí sociální i asociální způsoby chování a učí se z reakcí dospělých v dané činnosti.3) Děti hrají pohybové hry pro uspokojení svých biologických potřeb, pro potěšení z dané činnosti.4) Touha po pohybové hře je v dítěti vyvolávána zvědavostí a elánem. Vývojová psychologie zařazuje pohybovou hru za hlavní hnací sílu hledání sebe sama a také k seznamování a navazování nového přátelství.5) Pohybové hry dětí předškolního věku také učí děti mít lásku k pohybu, což je velmi příznivé. Díky pohybovým hrám u dětí předškolního věku dochází také k poznávacím procesům a k učení, k smyslovému vnímání, k emocím a k sociálnímu chování a navazování vztahů.6) Pohybové hry se stávají takovým pomocníkem při rozvoji přátelství .

27

1) Srov. HABISREUNTIGEROVÁ, Julie M., ED. Hry na každý den: hraní místo televize. Praha: Portál s. r. o. , 1999. ISBN 80-7178-336-6 2) Srov. HANŠPACHOVÁ, Jana. Veselé hry s malými dětmi: úvod. Praha: Portál, s. r. o., 1999. ISBN 80-7178-335-8 3) Srov. CAIATOVÁ, Marie. DELAČOVÁ, Světlana. MULLEROVÁ, Angelika. Volná hra: výchovné představy a metodický přístup. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-011-1 4) Srov. SVOBODA, Bohumil. Pedagogika sportu: hry a sporty. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1358-1 5) Srov. http://cs.wikipedia.org/wiki/Hra ( 14. 06. 2013) 6) Srov. SZABOVÁ, Magdaléna. Preventivní a nápravné cvičení: hry. Praha: Portál, 2001. ISBN 8077178-504-0

28

3.3. Hra jako pomocník při rozvoji přátelství Většina her se hraje ve skupinách. Jak je uvedeno v knize Sociální práce se skupinou: ,,Člověk je sociální bytost, proto žije většinu života ve formálních a neformálních sociálních skupinách. Skupina pomáhá člověku uspokojovat jeho potřeby, učí se v ní poznávat jiné lidi a sebe sama, řešit různé životní situace“.1) Proto i hry bývají většinou ve skupinách. Sice je to skupina krátkodobá, ale i tak se ve skupině může seznámit s ostatními, poznat sebe sama i řešit různé situace, které nastanou. Členové skupiny spolu musejí navzájem komunikovat, spolupracovat , najít si své místo, přijmout roli, podřídit se, prosadit se, ustoupit, dohodnout se. Hry mají bořit bariéry. Hry mají stmelovat, podpořit interakci, komunikaci a mezilidské vztahy. Hry také svou přirozeností přinášejí uvolnění a relax, smysluplné zaměstnání, prožití pocitu užitečnosti, radosti a úspěchu, podporují růst osobnosti.2) Díky těmto všem kladům hry, nám hra napomáhá se sblížit se svým okolím, můžeme pomocí hry komunikovat s ostatními, a tak s nimi rozvinout přátelství. Ale nesmíme do hry nikoho nutit. Zažila jsem při svém programu tři děti předškolního věku, které se nechtěly do her zapojovat a ani se během pobytu v zařízení nechtěly moc s nikým kamarádit, byly uzavřené, nekomunikativní, jeden dokonce byl občas i agresivní. Dala jsem dětem čas a prostor, aby se mohly sami od sebe za nějakou dobu do her zapojit. Když viděly, jak se ostatní děti hra baví, smějí se a hrají společně, začaly se také sami zapojovat, a díky tomu se začali zapojovat i více do skupiny a navazovaly nová přátelství. Radost dětí a chtíč někam patřit je motivovala. Zaujalo mne to, že při sledování her je motivuje vnější podnět a to právě v tomto případě spolupráce a radost dětí. Proto další kapitolu věnuji motivaci.

1) MAŠÁT, Vladimír. Vybrané postupy sociální práce se skupinou: sociální práce se skupinou. Praha: Cover, Christina Dumalasová, 2012. ISBN 9978-80-86057-80-4 2) Srov. SZABOVÁ, Magdaléna. Preventivní a nápravné cvičení: psychomotorické hry. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-77178-504-0

29

4. MOTIVACE U PŘEDŠKOLNÍCH DĚTÍ Aby dítě hrálo hry a pohybovalo se, měli by jsme ho motivovat. Co znamená slovo motivace jsem našla na internetu:,, Motivace je vnitřní nebo vnější faktor nebo soubor

faktorů

vedoucí

k

energizaci

organismu.

Motivace

usměrňuje

naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle. Vyjadřuje souhrn všech skutečností – radost, zvídavost, pozitivní pocity, radostné očekávání, které podporují nebo tlumí jedince, aby něco konal nebo nekonal.“1) Slovo motivace je odvozeno z latinského slova movere a to znamená hýbat se, pohybovat se. Můžeme říci, že motivace je také procesem k usměrňování, udržování nebo hlavně energizaci chování. Vše co člověk dělá, dělá především díky nějaké motivaci. Každý lidský čin má příčinu, důvod, který způsobil takovéto chování.2) Pro pohybovou aktivitu dítěte je motivace podnětem i zárukou žádoucí intenzity pohybu. U dětí předškolního věku to bývá slovo paní učitelky v mateřské škole, touha po pochvale, ocenění výkonu, později umístění v soutěži. Motivací k pohybové činnosti se může stát i navození určité situace, obrázek, zvuk, nářadí, náčiní, zpěv a podobně. Motivaci rozdělujeme na motivaci vnější a vnitřní. U dětí předškolního věku je nejlepší motivace zvnitřku, je to přirozená potřeba pohybu, která je typická pro zdravé předškolní dítě. Ale tato motivace by měla být podpořená také zvnějšku. Například poskytneme dítěti příležitost k pohybové aktivitě, vyhledáme prostor a podobně. Slovní vnější motivace by měla být stručná, aby neodváděla dětskou pozornost od samostatného pohybu. Mne se osvědčilo motivovat děti zábavným až hereckým přednesem hry. Sama jsem dětem představovala, že jsem ze hry, kterou by si mohly zahrát, velmi nadšená. Když viděly mé nadšení, začaly být sami nadšené a na hru se těšily. Ty děti, které můj herecký přednes nezaujal, se časem motivovaly od ostatních dětí, když viděly, že zahrát si danou hru je zábava.

1) http://cs.wikipedia.org/wiki/Motivace ( 29. 06. 2013) 2) Srov. http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/fsps/js09/sylabus/web/pdf/4.5._Motivace.pdf ( 29. 06. 2013)

30

5. ZAČÁTEK A DŮVOD VÝBĚRU TÉMATU Jelikož mám za sebou několik zkušeností s prací s dětskou předškolní skupinou, všimla jsem si, že dětem předškolního věku, s kterými jsem pracovala, se nechtělo moc hrát pohybové skupinové hry. Raději si kreslily nebo hrály sami s hračkami. Připadalo mi to, jako by se děti nechtěly moc hýbat, z pohybu neměly moc velkou radost a už vůbec se nechtěly moc kamarádit mezi sebou. Samozřejmě ne všechny děti to takhle měly, ale některé (z mých zkušeností mi připadalo, že většina) to tak měly . Vymýšlela jsem pro děti různé aktivity a všimla jsem si, že když se jim aktivita přednese s nadšením a možná i trochu dramatickým projevem, děti to nadchne, a do činnosti se pustí. Ty děti, které se nechtěly, i přes dramatický přednes pohybové aktivity, přidat, nenutila jsem je, sami se poté přidaly, když viděly, jak to ostatní děti baví. Po aktivitě bylo vidět, že děti si spolu začaly hrávat více, například jedna skupinka kluků si vzala míč a společně za míčem běhali a kopali do něj. Jelikož sama mám pohyb a děti předškolního věku velmi ráda a myslím si, že komunikace a hlavně přátelství v předškolním věku s ostatními dětmi je důležitá, chtěla jsem dát dohromady krátký týdenní program pohybových her, který by podpořil rozvoj přátelství pro děti předškolního věku.

31

6. CÍL PRÁCE Cílem mé teoretické části v absolventské práci Práce s dětmi ve skupině s podnázvem Pohybové aktivity dětí předškolního věku je sestavit týdenní program s 10 pohybovými hrami pro předškolní děti, který by měl podpořit rozvoj přátelství.

32

7. CÍLOVÁ SKUPINA Mou cílovou skupinou pro můj týdenní program se stala 18 členná skupina předškolních dětí, které navštěvovaly v týdnu od 22.7.2013 do 26.7.2013 rodinné centrum Ulitka. Během týdne se skupina dětí měnila. Některé děti onemocněly nebo je rodiče z centra odhlásili a na jejich místo nastoupily děti nové. Díky proměnlivé skupině jsem mohla také sledovat, jak se nový členové skupiny díky programu zapojují do skupiny nebo naopak nezapojují.

33

8. MÍSTO KONÁNÍ 8.1. DDM Ulita Můj program jsem konala v místě Domu dětí a mládeže Ulita na Praze 3, který obsahuje i Rodinné centrum Ulitka, kam docházejí děti předškolního věku. Posláním centra Domu dětí a mládeže Ulita je střediskem volno-časových aktivit. Poskytuje služby v oblasti zájmového vzdělávání - program pro aktivní využití volného času dětí, mládeže i dospělých účastníků. Hlavními oblastmi programů jsou pravidelné kurzy a zájmové kroužky, akce, otevřené dílny, tábory a prázdninové akce, otevřený klub, mateřský klub a výukové programy.1) Cílem centra Domu dětí a mládeže Ulita je otevřený bezpečný prostor s přátelským prostředím. Je přístupný každému, kdo hledá tvořivou zábavu, aktivitu, zajímavé kontakty a inspirující programy.2) Cílová skupina centra Domu dětí a mládeže Ulita jsou předškoláci, školáci, teenageři, dospělý i důchodci. Principy a zásady Domu dětí a mládeže Ulita je prospěšnost pro společnost a obyvatele Žižkova v Praze. Snaží se vytvářet aktivity pro veškeré věkové skupiny lidí. Tato snaha má předcházet nesprávným činnostem těchto skupin.3) Například, aby se teenageři nescházeli jen tak venku a z nudy nedělali například kriminální činnost nebo, pro mou absolventskou práci důležitější, je zásadní činnost pro rodiče předškolních dětí, kteří už nezískali místo pro svého předškoláka ve školce a aby tak nemuseli zůstávat doma a mohou tak předškoláka umístit do Rodinného centra Ulitka, které spadá pod centrum Domu dětí a mládeže Ulita.

1) http://www.ulita.cz/o-nas ( 3. 04. 2014) 2) http://www.ulita.cz/o-nas ( 3. 04. 2014) 3) http://www.ulita.cz/o-nas ( 3. 04. 2014)

34

8.2. Rodinné centrum Ulitka Rodinné centrum Ulitka je mateřský klub, který se stará o ty nejmenší, pro které, spolu s jejich rodiči, připravuje nejrůznější programy po celý týden. Rodinné centrum Ulitka je koncipováno jako služba pro děti od 3-5 let. Pokud se dítě již nedostalo do mateřské školky, například kvůli nedostatku volných míst v mateřské školce, je zde ještě možnost využít Rodinného centra Ulitka pro předškolní děti, které nabízí dopolední výchovu a vzdělávací program pro děti předškolního věku pod vedením zkušených lektorů. Centrum se specializuje na přípravu dětí pro vstup do školky.1) Jelikož Ulitka je pouze náhradní plán pro děti, které se neumístily v mateřské školce, jsou rodiče stále povinni žádat o umístění jejich dítěte do mateřské školky. Centrum mohou děti navštěvovat pravidelně, tak i příležitostně. Díky kombinaci malé skupiny dětí, dvou laskavých lektorek a kratšímu programu v příjemném prostředí centra se děti lépe vyrovnávají s odloučením od rodičů, rychleji se osamostatní a naučí se, že je dobré si každý den chvilku kreslit, zpívat, přemýšlet, hrát, cvičit, povídat a nebýt sám. Obsah projektu rodinného centra předškolních dětí je inspirován Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání. Výchovně-vzdělávací programy centra pro předškolní děti jsou zaměřeny na rozvoj klíčových kompetencí prostřednictvím výchovných částí programů, které se opakují podle předem dané týdenní skladby.2) Centrum předškolních dětí Ulitka není ale pouze určeno dětem, je určeno i pro jejich rodiče. Pokud se rodiče na mateřské dovolené se svým dítětem cítí izolovaně nebo vyčerpaně, když mu docházejí nápady na hry s dítětem nebo nemají čas ani sami na sebe, mohou se seznámit s rodiči ze svého okolí nebo mohou navštěvovat Rodinný klub Ulitka, kde jsou pro ně připraveny aktivity pro jejich děti i samotný program pro rodiče, ale také činnost pro malé a velké dohromady. Například mohou využít cvičení rodičů s dětmi nebo výtvarné aktivity. Jsou zde nabízeny i pravidelné přednášky, výuka v angličtině a cvičení pro ženy.3) Rodinný klub Ulitka má otevřeno každý všední den. V pondělí je klub Ulitka otevřen od 9:00 do 12:00. V úterý od 9:00 do 12:30 stejně tak i ve středu. Ve čtvrtek je otevřen od 9:00 do 12:00 a v pátek od 10:00 do 12:00. Platí se zde vstupné 40 korun a za každou další započatou hodinu 10 korun. Klub Ulitka má k dispozici i pěknou zahrádku a nedaleko klubu, cca. 30 metrů, je i dobře zařízené dětské hřiště.4) 35

1) http://www.ulita.cz/predskolaci/160 ( 3. 04. 2014) 2) http://www.ulita.cz/predskolaci/160 ( 3. 04. 2014) 3) http://www.rkulitka.cz/25-o-rodinnem-klubu ( 3. 04. 2014) 4) http://www.rkulitka.cz/24-kontakty ( 3. 04. 2014)

36

8.3. Program Rodinného klubu Ulitka V Rodinném klubu Ulitka je každý týden věnován jinému tématu. Mají zde například týden vody, kde celý týden si povídají o vodě, vytvářejí produkty spojené s vodou, hrají hry na téma voda, nebo zpívají písně, které jsou spojeny s tématem vody. Programy se přizpůsobují ročnímu období i měsíci. Například v listopadu mají týden na téma listí, druhý týden je zas na téma papírový drak a podobně. Každý den má Rodinné centrum Ulitka svůj program. Mají zde téma týdne a poté se to snaží toto téma zapojit do programu dnů, který je na pondělí den tvoření, v úterý je den řeči a poznání, ve středu je den hudby, ve čtvrtek je den pohybu a v pátek den her a relaxace. Pokaždé, když počasí umožní, bývají děti spíše venku. Buď na zahradě nebo na dětském hřišti, kde se také stále naplňuje denní program. Například se venku zpívají písně na dané téma týdne nebo se hrají hry na téma tohoto týdne nebo se učí říkanky a podobně. Já jsem si zažila v Ulitce týden na téma v obchodě. Paní lektorka si připravila, co by s dětmi chtěla tento týden trénovat. Patřilo sem rozlišování tvarů a potravin, pojmy: vpředu - vzadu, vedle, mezi, cit pro rytmus v hudbě, řeči, pohybu, udržení rovnováhy, trpělivost - počkám, až přijdu na řadu. V pondělí při tvořivém dnu se tvořily mince z papíru, hrála se hra na odrážedlech, „Cukr, káva, limonáda“ a vyprávělo se s dětmi, co přinesl víkend a poslouchala se písnička od Michala Tučného Prodavač. V úterý na den řeči a poznání probíhala beseda o nakupování a hra na obchod, učila se básnička Obchod, navlékaly se korálky, cvičila se mluvidla. Ve středu na den hudby se zpívaly písně a poslouchala se písnička Prodavač, tančily se tanečky. Ve čtvrtek na den pohybu se hrála hra na obchod, chvilku se zpívalo, pak byla rozcvička, chůze po lavičce, stoj na jedné noze a učila se u dětí grafomotorika - vodorovná čára. V pátek při dni relaxace a her se opět hrála hra na obchod, hra ,,Cukr, káva, limonáda“, vyprávěla se pohádka O Koblížkovi a poté si děti kreslily.

37

9. POSTUP VYTVOŘENÍ PROGRAMU Prostudovala jsem několik odborných knih a brožur. Nejvíce jsem čerpala z knih, kde mi autoři nabízeli mnoho druhů dětských pohybových her. Vytvořila jsem program pohybových her, který se mi zdál, že podpoří ve skupině předškolních dětí rozvoj přátelství. Inspirovala jsem se hrami z knih nebo internetu a z vlastních zkušeností. Dohromady jsem sestavila program s 10 krátkými, pohybovými hrami pro skupinu dětí předškolního věku, které jsem si mohla vyzkoušet a zahrát se skupinou dětí předškolního věku v Rodinném centru Ulitka.

38

10. VLASTNÍ PROGRAM 10.1. Týdenní program s 10 vybranými pohybovými hrami Vybrala jsem 10 krátkých pohybových her určené pro děti předškolního věku, kde jsem věděla, že děti spolu budou ve styku, měly by spolu spolupracovat a zároveň se i pohybovat. Těchto 10 her jsem rozdělila na 2 hry každý den. První hra by se měla hrát po příchodu dětí do centra, kdy už přijdou všechny očekávané děti, aby se děti rozehřály a více vnímaly jeden druhého po zbytek pobytu v centru. Druhá krátká pohybová hra by se měla hrát kolem 11. hodiny dopoledne, kdy mají děti za sebou i program Ulitky, a také mají před obědem. Mohu tak sledovat, jak děti na sebe reagují po hře v programu Ulitky. V porovnání chování dětí a sledování rozvoji jejich přátelství mi pomáhala lektorka Hanka Olejníková. Hry by měly být krátké, aby děti měly dostatek prostoru pro soustředění se na týdenní program centra, a také dostatek energie na týdenní program centra. Hry by neměly narušovat program centra a měly by se stát příjemnou vsuvkou do denního programu. Při větší pohybové budu děti varovat, aby byly na sebe opatrné, aby neublížily sobě a okolí a sama budu při těchto aktivitách na děti dohlížet. Hry jsem vybírala podle složitosti pravidel, délky trvání hry, zaměření hry, spolupráce dětí při hře, náročnosti hry na prostředí, pomůcky i pohyb a přizpůsobení se věku dítěte.

10.2. 10 krátkých pohybových her 10.2.1. Hra na jména. Zaměření hry: Běh v prostoru, tančení v prostoru, orientace na jména kamarádů. Použití pomůcek: Magnetofon s cd s hudbou. Pravidla hry: Děti se pohybují po volné hrací ploše, běhají, skáčou nebo tančí. Hraje hudba nebo může vedoucí hry zpívat či hrát na hudební nástroj. Když hudba utichne, vedoucí hry zvolá jedno jméno ze skupiny dětí. Děti se rozeběhnou k jmenovanému. Hra se několikrát opakuje. 1) 10.2.2. Žabí skoky Zaměření hry: Skoky, protažení a spolupráci. Použití pomůcek: Není zapotřebí nějakých speciálních pomůcek. 39

Pravidla hry: K této hře potřebujeme jen minimum prostoru, například cestu. Dá se tedy hrát skoro kdekoliv, třeba na vycházce. Děti rozdělíme do dvou stejně početných družstev, která se postaví na startovní čáru vedle sebe. První dítě z každého družstva skočí snožmo (žabákem) dopředu. V místě doskoku pak začne skákat druhé dítě, pak třetí, a takto hra pokračuje až do posledního dítěte z každého družstva. Vítězí to družstvo, které doskáče nejdále.2) 10.2.3. Molekuly Zaměření hry: Běh, orientace a kooperace mezi dětmi. Použití pomůcek: Na tuto hru je zapotřebí pouze volná hrací plocha. Pravidla hry: Děti libovolně běhají, skáčou, tančí po hrací ploše. Vedoucí hry zvolá nějaký určitý počet od 1 do 5 a děti se musí seběhnout k sobě v tomto počtu - vytvořit molekulu. Hra se několikrát opakuje. 10.2.4. Salát z bot Zaměření hry: Orientace, pozornost a spolupráce Použití pomůcek: Mnoho párů bot Pravidla hry: Každý účastník hry odevzdá jednu svou botu a druhou si schová za záda. Všechny odevzdané boty se pak promíchají. Hráči si sednou kolem této hromady a jeden z nich se snaží postupně vracet jednotlivé páry jejich pravým majitelům. Jestliže se hráč při vracení zmýlí, tedy ten komu botu dal, není jejich majitelem, ujme se rozdělování tento hráč, dokud se nerozdají všechny boty svým majitelům.3) 10.2.5. Jmenovaná Zaměření hry: Postřeh, spolupráce, zapamatování si. Použití pomůcek: Míč. Pravidla hry: Postavíme děti do kruhu. První dítě hodí míč spoluhráči a řekne své jméno. Druhé dítě řekne své jméno a zopakuje jméno spoluhráče. Například Kuba hodí míč Aničce a řekne nahlas Kuba. Anička hodí míč Klárce a řekne nahlas Anička, Kuba. Kdyby to bylo na děti moc těžké, můžou zopakovat spoluhráčovo jméno a pak své.4) 10.2.6. Zrcadlo Zaměření hry: Kooperace mezi dvojicemi

40

Použité pomůcky: K této hře není zapotřebí žádná pomůcka. Pravidla hry: Ohromná legrace pro budoucí herce a mimy. Hráči utvoří dvojice a postaví se obličejem proti sobě. Jeden představuje zrcadlo a musí dělat všechny pohyby a grimasy po svém partnerovi. Na pokyn vedoucího si úlohy vymění. Případně vedoucí hry může zadávat grimasy - radost, smutek, hněv, rozpačitost.5) 10.2.7. Závod mumií Zaměření hry: Rychlost, hbitost a kooperace. Použití pomůcek: Dostatek toaletního papíru. Pravidla hry: Utvoří se týmy po třech, čtyřech i vícero dětech. V týmu se vybere jeden hráč, který bude ostatními obalován toaletním papírem, až z něho není nic vidět. ,,Mumie“ musí mít nohy u sebe, ruce připaženy a musí být obalena tak, aby mezi papírem nebyla žádná mezera. Když se papír na roličce přetrhne, musí se začít znova od začátku. Tým, který je první hotov, vyhrává. Vedoucí hry rozhodne, kdy musí tým začít znovu nebo zda je mumie správně omotaná.6) 10.2.8. Taneční mistr Zaměření hry: Orientace, napodobování , spolupráce. Použití pomůcek: Hudba a hrací prostor. Pravidla hry: Děti si vyberou tanečního mistra a k tomu dobrou hudbu. Taneční mistr pochoduje v rytmu hudby přes pokoj. Všichni ostatní hráči pochodují za ním. Taneční mistr vesluje levou rukou a ostatní také. Pak skáče po jedné noze, leze po čtyřech, dělá obří kroky nebo malé poskoky. Když už ho nic dalšího nenapadá, otočí se a ukáže na následujícího v řadě, tím ho označí za tanečního mistra a sám se zařadí na konec. Ten může tančit pozpátku, skákat v podřepu, nebo při chůzi kývat hlavou. Taneční mistři vymýšlejí různé pohyby, které po nich děti v řadě opakují.7) 10.2.9. Sněhuláci Zaměření hry: Orientace v prostoru, kooperace dětí a navázání přátelského vztahu. Použití pomůcek: Obrázek sněhuláka. Pravidla hry: Děti se pohybují volně v prostoru po celé hrací ploše a pohybem napodobují zimní hry a sporty- lyžování, bruslení, klouzání, jízdu na sáňkách. 41

Na optický signál (zvednutí obrázku sněhuláka) postaví děti sněhuláky. Každý sněhulák je postaven ze tří dětí stojící v těsném zástupu. Zástupy mohou děti tvořit na libovolném místě po celé hrací ploše. Po zvolání vedoucího hry: „Sluníčko hřeje a sníh taje“ se děti rozeběhnou po celém hracím prostoru.8) 10.2.10. Trojnožka Zaměření hry: Rychlost, rovnováha a spolupráce Použití pomůcek: Šátek, šála nebo pásek Pravidla hry: Dva hráči se postaví vedle sebe. Obě dotýkající se nohy svážou k sobě šálou, šátkem nebo páskem. Pak běží od startovní čáry k předem určenému cíli. Tam se závodníci otočí a běží zpátky ke startu, kde už čeká na šátek další ,,trojnožec“ . Veselou podívanou jsou závody družstev ,,trojnožců“. Děti si fandí navzájem.9)

1) Srov. BARTL Almuth, NITSCH Cornelia. Hry pro tříleté a mladší děti. Praha: Portál, s.r.o. 2003. ISBN 80-7178-723-X 2) Srov.http://clanky.rvp.cz/clanek/r/P/15591/POHYBOVE-AKTIVITY-V-MATERSKE-SKOLE.html/ ( 24. 05. 2013) 3) Srov. HABISREUNTIGEROVÁ Julie M. ED. Hry na každý den. Praha: Portál, s.r.o. 1999. ISBN 80-7178-336-6 4) Srov. BARTL Almuth, NITSCH Cornelia. Hry pro tříleté a mladší děti. Praha: Portál, s.r.o. 2003. ISBN 80-7178-723-X 5) Srov. HABISREUNTIGEROVÁ Julie M. ED. Hry na každý den. Praha: Portál, s.r.o. 1999. ISBN 80-7178-336-6 6) Srov. HABISREUNTIGEROVÁ Julie M. ED. Hry na každý den. Praha: Portál, s.r.o. 1999. ISBN 80-7178-336-6 7) Srov. HABISREUNTIGEROVÁ Julie M. ED. Hry na každý den. Praha: Portál, s.r.o. 1999. ISBN 80-7178-336-6 8) Srov. BOROVÁ, B, TRIPIŠOVSKÁ, S, SKOUMALOVÁ, S, SMEJKALOVÁ, V. Cvičíme s malými dětmi. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-223-8 9) Srov. HABISREUNTIGEROVÁ Julie M. ED. Hry na každý den. Praha: Portál, s.r.o. 1999. ISBN 80-7178-336-6

42

10.3. Začátek mého vlastního programu Jelikož jsem v Ulitce podstoupila týdenní praxi a také doporučila svou spolužačku k dobrovolné činnosti v Rodinném centru Ulitka, bylo mi umožněno v týdnu od 22. 7. 2013 do 26. 7. 2013 vyzkoušet s dětmi můj vlastní týdenní program s 10 pohybovými hrami pro rozvoj přátelství. Tento týden byl týdnem prázdninovým, kdy Ulitka také fungovala. Na týden měly děti naplánovaný s paní lektorkou Hanou Olejníkovou, která v rodinném centru Ulitka pracovala již 8. rokem, téma Voda. Domluvila jsem se s lektorkou Hankou, že si v týdnu zahraji s dětmi 10 pohybových her s cílem podpoření rozvoje přátelství. Souhlasila a dohodli jsem se, že 10 her rozdělím na dvě hry denně a z toho první hru si zahraji s dětmi vždy kolem 9. hodiny ráno, kdy by už měly být v centru všechny děti, které zrovna centrum navštěvují a druhou hru kolem 11 hodiny dopoledne, kdy děti budou mít po programu na téma Voda s paní lektorkou Hankou. Do rodinného centra Ulitka docházelo tento týden 18 dětí. Honzík, Elenka, Nikolka, Matýsek, Eliška, Petřík, Honzík P., Danielka, Nikolka P., Tonička, Richard, Miloš, Kuba, Zlatuška, Agátka, Lukášek, Janička a Sofinka. Z toho Honzík a Elena byli sourozenci, Matýsek a Eliška byli sourozenci, Petřík a Honzíky byli sourozenci a Zlatuška a Agátka byly sourozenci. Po rozhovoru s lektorkou Hankou Olejníkovou jsem se dozvěděla, že děti si převážně hrají v malých skupinkách maximálně po třech a většinou si sourozenci hrají spolu a nechtějí si hrát moc s ostatními dětmi. Během týdne některé děti odcházely nebo onemocněly a na jejich místa nastoupily děti nové. Děti byly staré od 3 do 6 let. První z dětí začaly přicházet kolem 8:30 . Přinesly si své boxíky se svačinkami a pití. Paní lektorka jim řekla, ať se nejdříve nasvačí. Když po 9. hodině dorazily všechny děti a všechny děti seděly u společného stolu, kde někteří už měly snědenou svačinku a některé teprve snídaly, řekla jim paní lektorka jaké téma tento týden budou mít a představila mě. Já jsem dětem řekla, že tento týden, kromě jejich tématu Voda, si ještě se mnou zahrají 10 krátkých pohybových her. Zeptala jsem se, jestli se děti těší. Děti řekly, že se těší velmi. Zaujala je i nová dospělá osoba v rodinném centru Ulitka, já.

43

10.4. Průběh naplánovaného programu 10.4.1. Průběh prvního dne První den po mém představení dětem a představení průběhu celého týdne jsem děti vyzvala , aby si se mnou zahrály mou první hru na volné hrací ploše v Ulitce, což byl prostor v místnosti koberce o velikosti zhruba 5 na 8 metrů. Poprosila jsem také paní lektorku Hanku, jestli by mohla skupinku dětí sledovat a psát si poznámky. Přeci jen paní lektorka už skupinu dětí znala déle a už s nimi dříve pracovala, věděla jak reagují a jak se chovají mezi sebou. Má první hra se jmenovala Hra na jména. Zaměřená byla na běh v prostoru, tančení v prostoru, orientace na jména kamarádů. Použila jsem jako pomůcku magnetofon s cd s hudbou. Vysvětlila jsem dětem pravidla hry. Řekla jsem jim, že se mohou libovolně pohybovat po hrací ploše dokud hraje hudba, že mohou tančit a skákat a točit se, mohou se pohybovat jak je napadne, ale tak aby nikomu ani sobě neublížily a aby se nedostaly za hrací plochu. Když hudba utichne, zvolám jedno jméno ze skupiny dětí a zbytek dětí se za jmenovaným rozeběhne, ale opět budou dávat velký pozor, aby sobě nebo kamarádovi neublížily. Dětem jsem pravidla hry vysvětlila ještě jednou a názorně předvedla na Honzíkovi. Nejdřív jsem s dětmi libovolně tančila, pak jsem vypnula hudbu, zvolala jsem jméno Honzík a běžela opatrně k němu a řekla jsem, že i ostatní by měli běžet k Honzíkovi. Začali jsme hru hrát. Lukášek, Kuba a Eliška si sedly do křesílek, že hru hrát nechtějí, asi se styděly, ale hru sledovaly. Děti se pohybovaly, tančily, skákaly, holčičky se za ruce točily. Vypnula jsem hudbu a zvolala pokaždé jedno jméno ze skupiny dětí. Děti k dotyčnému radostně běžely a zároveň vesele pokřikovaly. Když jsem zvolala jméno dotyčného, dotyčný zvedl ruku. Chtěl upozornit, že zrovna on se tak jmenuje. Holčičky začaly jmenované chlapce pusinkovat. To se chlapců očividně líbilo. Zapojila jsem i sedící děti a to tak, že jsem zvolala i jejich jména a děti za nimi běžely. Lukášek i Eliška se smáli, ale Kubovi se to nelíbilo. Odstrkoval děti od sebe. Nikolka, Danielka, Sofinka a Tonička utvořily kolečko a zapomínaly na hru. Musela jsem je upozornit, že jsem zvolala zrovna nějaké jméno. Při upozornění se za dotyčným nebo dotyčnou rozeběhly. Richard, který je ze skupiny nejmladší byl zmatený. Richardovi byli tři roky. Nestíhal se do hry zapojovat, ale bylo vidět, že jej hra baví. Občas jsem Richardovi a Nikolce pomohla, ukázala jsem jim, ke komu mají běžet. Vystřídala jsem všechna

44

jména ve skupině. I když měla hra trvat zhruba 10 minut, trvala hra dvakrát tolik, kvůli většímu počtu dětí. Dětí ke konci hry už byly unavené a některým se už hrát nechtělo. Po skončení hry byly děti veselé. Volaly na sebe a zpívaly si. Některé byly unavené. Hra byla fyzicky náročná a dlouhá. Po hře měly děti svačinu, měly úsměvy na tvářích a chutnalo jim a při svačince byly klidné. Komunikovaly a mě dobře přijaly. Důležité je také hru představit s nadšením. Postřehy paní lektorky Hany Olejníkové: Danielka - znuděná, ale tančila ráda. Nechtěla za nikým běžet, když se řeklo jméno. Milošek - dříve plakával. Bavilo ho to, byl spokojený. Ráno se mu nic nechtělo, nebyl nadšený. Hra ho bavila, byl veselí a uvolněný. Holčičky utvořily kolečko - Nikolka , Danielka, Tonička a Sofinka. Danielka – nechce se ji zvedat ruka a tváří se otráveně. Richard - většinou je poslední mezi dětmi, když se běží za dětmi. Milošek - holky ho začaly pusinkovat, když se hlásil. Usmíval se. Danielka a Janička – utvořily bránu a ostatní bránou procházely. Richard ke konci hry odpadá. Reflexe dětí: Po svačince jsem děti posadila na koberci do kroužku a řekla jsem jím, ať zavřou oči. Pak jsem řekla, že se zavřenýma očima dají své ruce libovolně vysoko podle toho, jak se hra líbila. Když se jim hra nelíbila, budou mít ruce dole, když se jim hra líbila , ale ne až tak moc, dají ruce doprostřed, a když se jim hra líbila velice, dají ruce nejvýše, nad hlavu. Pak jsem jim řekla, ať tedy teď se zavřenými oči podle svého pocitu zvednou ruce nebo nechají ruce ležet. Poté jsem jim řekla, že až řeknu teď, mohou oči otevřít. Řekla jsem teď a děti oči otevřely a dívaly se po sobě. Skoro všechny děti mely ruce nahoře, akorát Kuba měl ruce dole a sám za mnou pak přišel, že se mu hra nelíbila. Druhou hru jsem si s dětmi zahrála kolem 11. hodiny dopoledne. Hra se jmenovala Žabí skoky. Byla zaměřená na skoky, protažení a spolupráci. K této hře jsem potřebovala tři židličky, odkud děti začínaly hru. Nejdříve jsem dětem vysvětlila pravidla hry. Řekla jsem jim, že se rozdělí do tří skupin po 6. Poté děti budou skákat ,,žabáky“ od vyznačeného začátku. Začátek bude plastová židlička a zbytek skupiny musí stát za plastovou židličkou. Když první skočí, druhý bude skákat z místa, kam doskočil první hráč. A takhle budou pokračovat, až se dostanou na konec hrací plochy. Tuto hru jsem si zahráli opět uvnitř na hrací ploše na koberci. Hru jsem dětem názorně předvedla. Skočila jsem ,,žabáka“ ze začátku, který mi znázorňovala plastová židle, poprosila jsem Nikolku, aby z místa, kam já doskočila, ona skočila dál. Zeptala jsem se dětí, jestli hru pochopily. Děti kývaly hlavou. Hru nechtěla 45

hrát Eliška a Richard. Děti si tedy sami vytvořily dvě pětičlenné skupiny a jednu šestičlennou skupinu. Řekla jsem dětem, že které družstvo doskáče nakonec hrací plochy první, tak vyhrává.. Děti v této hře byly dosti zmatené. Skákaly od začátku a ne od místa, kam jejich spoluhráč doskočil. Řekla jsem dětem, ať si fandí. Děti začaly radostně pokřikovat na zrovna skákajícího. Probudila se v nich soutěživost. Ke konci byla hra dosti zmatená, děti nevěděly odkud skákat, tak jsem jim ukazovala místa odkud mohou dále skákat. Děti doskákaly na konec dříve, než se stihly všichni vystřídat. To mrzelo ty děti, které se nevystřídaly. Na konci si všichni děti díky mé iniciativě mezi sebou gratulovaly. Řekla jsem jim, že by si měly mezi sebou pogratulovat. Tato hra byla pro děti náročná. Pravidla byla pro děti těžko pochopitelná. Nepochopily, že mají skákat dále z místa, kam doskočil jejich spoluhráč. Ve hře mi s dodržováním pravidel pomáhala paní lektorka Hanka a pomáhala mi i nejstarší Zlatuška, která evidentně hru asi jediná pochopila. Po hře byly děti komunikativní o hře si povídaly mezi sebou. Bavily se mezi sebou a byly klidné, nezlobily. Postřehy lektorky Hanky: Kdyby hra byla prováděna v tělocvičně nebo venku, děti by hru zajisté zvládly lépe. Reflexe dětí. Poté jsem děti posadila do kolečka a řekla jim, ať předvedou ze zavřenýma očima pomocí rukou jak se jim hra líbila. Ruce dole znamenají, že se jim hra moc nelíbila, ruce uprostřed znamenají, že se jim hra líbila středně a ruce nahoře znamenají, že se jim hra líbila velmi. I přesto, že děti byly očividně ve hře zmatené, měly všechny ruce nahoře. 10.4.2. Průběh druhého dne Druhý den jsem počkala až děti dojí a po 9. hodině ranní jsem si s nimi zahrála třetí hru. Třetí hra se jmenovala Molekuly. Je zaměřená na běh, orientaci a kooperaci mezi dětmi. Když jsem zvolala, že si zahrajeme hru Molekuly, děti už se předem radovaly. Vysvětlila jsem jim pravidla hry. Děti se mají libovolně pohybovat po hrací ploše, skákat, tančit, běhat, ale opět musejí dávat pozor na sebe i na své okolí, aby nikomu ani sobě neublížily. Když zvolám nějaký určitý počet, například 3, děti musejí vytvořit tak zvanou molekulu, která se bude skládat ze tří dětí, když zvolám 4, děti musejí vytvořit opět takzvanou molekulu, ale tentokrát se molekula bude skládat ze 4 dětí, a tak dále. Názorně jsem dětem hru předvedla s paní lektorkou Hankou. A než se začalo hrát, tak jsem dětem vysvětlila, co vlastně molekula znamená.

46

Hru jsem si opět zahráli uvnitř na hrací ploše na koberci. Kuba, Eliška a Lukášek hru nehrály, protože se jim nechtělo. Nenutím hrát děti hru, když nechtějí. Děti začaly radostně pohýbat a skákat, různě se podlézat. Zvolala jsem číslo 2 a to dětem šlo velmi dobře. Hned se seběhly do dvojic. Když už byly vytvořeny všechny molekuly po dvou, řekla jsem, že to zvládly a hraje se dál. Opět se děti libovolně pohybovaly po hrací ploše. Během jejich skákání a běhání a tančení jsem jim vesele zpívala. Volala jsem různá čísla, 3, 4, 5 i 6 a zkusila jsem i zvolat číslo 1. Dětem šlo velmi dobře vytvářet molekuly. Děti se chtěly zapojit, i když jsem zvolala molekula po 6 a tři děti přebývaly. Chodily po hrací ploše a dvě molekuly po 6 členech je přijímaly mezi sebe. Tady se hezky ukázalo, jak děti v této skupině jsou k sobě ohleduplní a zapojují své kamarády do molekuly, i když nesplňují zvolaný počet.

Když jsem zvolala číslo 1, děti se

zmateně zastavily a bylo vidět jak přemýšlejí co mají teď dělat, pak se začaly smát. Sourozenci většinou vytvářely molekuly společně. Molekuly po 2 členech byly vždy sourozenci spolu. Richard a Nikolka občas hře nerozuměli. Když jsem zvolala počet, zůstali stát a koukali, co se děje, pak se k nějaké skupince připojili. Po nějaký době přestal hrát také Honzík. Vznikl konflikt. Dvě holčičky, které se kamarádí, se nechtěly rozdělit. Měla vzniknout molekula po 3, ale holčičky se nechtěly rozdělit a děti se začaly mezi sebou přetahovat. Nezasahovala jsem. Nakonec si holčičky vybraly k sobě chlapečka z jiné molekuly. Vznikaly i molekuly dětí, které se normálně spolu ve třídě moc nekamarádí. Bylo vidět, že hra děti baví, že je baví se libovolně pohybovat na mé zábavné zpívání. Reagovaly na mé zvolání určitého počtu a správně i počet plnily. Dokázaly i mezi sebou vyřešit konflikt a dohodnout se. Přijímaly do vytvořené molekuly kamarády, s kterými si až tak často nehrály. Po hře si odpočinuly a napily se. Poté jsem je opět požádala o reflexi a po reflexi šla paní lektorka Hanka s dětmi kouzlit. Děti byly po hře klidné a dobře spolupracovaly při kouzlení i mezi sebou. Postřehy paní lektorky Hanky: Tonička chtěla být s holčičkami - důležitější než počet. Po 6 bylo pro děti těžké. Po 2 bylo pro děti nejjednodušší. Po 1 trochu nechápaly, po druhé už s přehledem. Reflexe dětí. Děti jsem posadila do kolečka a řekla jim, ať předvedou se zavřenýma očima pomocí rukou, jak se jim hra líbila. Ruce dole znamenají, že se jim hra moc nelíbila, ruce uprostřed znamenají, že se jim hra líbila středně a ruce nahoře znamenají, že se jim hra líbila velmi. Všechny děti měly ruce nahoře.

47

Po kouzlení a občerstvení se, jsem si s dětmi zahrála ten den druhou, v počtu již čtvrtou, hru, která se jmenovala Salát z bot. Hra je zaměřena na orientaci, pozornost a spolupráci. Nejdřív jsem děti posadila do kolečka a řekla jim, ať si sundají bačkůrky. Pak ať jednu bačkůrku nechají před sebou a druhou schovají za záda. Kuba nechtěl hrát. Řekla jsem dětem, ať dají tu bačkůrku, kterou mají předsedou doprostřed kruhu a já z nich vytvořím salát z bot. Začala jsem boty míchat a vtipně jsem komentovala, že si moc pochutnám na tom salátu, akorát, že mi moc nevoní. Děti se smály, moc se jim to líbilo. Moderovala jsem hru. Pak jsem jim řekla, že někoho z nich vyvolám a ten bude hádat , která bota komu patří. Vždy si vybere jednu botu ze salátu a bude hádat, komu může asi patřit, když se netrefí, půjde hádat ten, u kterého se netrefil. Vyvolala jsem Honzíka, aby boty rozděloval jako první. Honzík uhádl 5 botiček. Neuhádl Nikolku a tak šla hádat Nikolka. Na Nikolce bylo vidět, že se stydí. Děti byly napnuté a napovídaly si. Byly soustředěné. Poradila jsem jim, ať nahlas říkají, komu ta botička patří a jméno toho komu asi patří, aby se lépe naučily jména ostatních dětí. Po Nikolce šel Milošek. Milošek moc hezky a nahlas říkal větu: „Tahle botička patří ( a jméno, komu botička patřila)“. Děti se dlouho rozmýšlely, komu bačkůrka patří a také dlouho vybíraly, kterou bačkůrku vezmou do ruky. Začala jsem je vést a radila jim, ať do ruky vezmou třeba růžovou botičku. Poslouchaly. Řekla jsem jim i legračně, ať si k botičce přivoní, že to možná lépe poznají. Děti si začaly k botičkám vonět a moc se smály. Petr řekl, že už ho to nebaví. Řekla jsem, že by jsme měli fandit Miloškovi, jestli se mu povede určit správně majitele bačkůrky. Nevystřídaly se všechny děti, protože Milošek uhádl spoustu bačkůrek. Dětem ale nevadilo, že se všechny nevystřídaly. Hra je bavila. Byly zapojené, radily si, šeptaly mezi sebou, napínavě sledovaly, jestli dotyčný uhodne. Po hře zůstaly děti v kroužku a dávaly mi zpětnou vazbu. Postřehy paní lektorky Hanky: Je to velká legrace pro děti. Některé děti si napovídají, spolupracují. Reflexe dětí: Opět děti seděly v kroužku a dávaly mi zpětnou vazbu na hru pomocí rukou. Rozhodla jsem se, že všechny reflexe budou dělané pomocí ukazování rukou, že tuto metodu už děti znají z prvního dne. Tudíž se zavřenýma očima ruce dole jestli se hra nelíbila, uprostřed , že hra byla fajn, a ruce nahoře, že hra byla skvělá. Všechny děti daly ruce nahoru, kromě Petříka. Petřík křičel, že má ruce dole. Děti se už ptaly na další hru a říkaly, že se na ni moc těší. 48

10.4.3. Průběh třetího dne Třetí den v Rodinném centru Ulitka jsem si opět s dětmi zahrála ten den první, v počtu již pátou, hru. Opět jsem počkala, až dorazí všechny děti. Některé děti z důvodu nemoci nepřišly do Ulitky nebo je už rodiče z Ulitky odhlásily a nastoupily nové děti. Do školky nedorazil Richard, Agátka a Zlatuška a Janička. Nové děti se jmenovaly Anička, které se stala nejmladší ze skupiny, byly jí 3 roky, Lukášek P. a Danielka M. Počkala jsem až se děti nasvačí a paní lektorka Hanka nové děti představí skupině a skupina se představí dětem. Já jsem se také představila novým dětem a řekla jsem jim, že tady do konce týdne s nimi budu hrát různé pohybové hry , aby se lépe seznámily a skamarádily s ostatními dětmi. Hra, kterou jsem pro děti měla na třetí den připravenou se jmenovala Jmenovaná. Hru jsme opět hrály uvnitř v budově. Hra je zaměřená na postřeh, spolupráci, zapamatování si. K této hře jsem potřebovala míč, který jsem si přinesla z domova. Vzala jsem si sebou míček velikostí jako na házenou. Děti jsem postavila do kolečka. Byly nadšené z míčku. A vysvětlila jsem jim pravidla hry. Řekla jsem jim, že si mezi sebou budou házet míčkem a vždy řeknou, kdo jim míček hodil a jak se jmenují oni sami. Nové děti Anička a Danielka M. se styděly, zato nový Lukášek P. byl velmi aktivní a chtěl míček jako první. Bráškové Honzík a Petr, kteří tu jsou déle, skákaly a dováděly. Nové děti Anička a Danielka M. mluvily potichu, když jim hodil někdo míček, tak jména skoro zašeptaly. Starším dětem šla hra dobře. Menší děti chtěly spíše míček, než hrát hru. Smály se a byly veselé. Nejmladší Anička dostala míček a hned jej odhodila. Vrátila jsem jí míček a zeptala jsem se jí, kdo jí míček hodil. S mojí pomocí řekla, kdo jí míček hodil, a pak řekla své jméno, ale potichu. Děti si jména mezi sebou radily. Spolupracovaly mezi sebou a dávaly pozor, jestli jim náhodou někdo míč nehodí a také poslouchaly jména ostatních. Myslím, že tato hra byla velmi dobrá pro nové děti, mohly se zapojit do skupiny a naučit se alespoň trochu jména svých nových kamarádů. Po hře opět proběhla reflexe. Po reflexi si děti hrály volně a bylo vidět, že se nové děti dobře zapojují do kolektivu . Postřehy paní lektorky Hanky: Starším se hra líbila. Petr skáče a poštuchuje bratra. Anička hru nepochopila, ale líbí se jí to. Reflexe dětí: Děti si sedly do kolečka a já jim vysvětlila, že nyní mi se zavřenýma očima ukážou pomocí jejich rukou, jak se jim hra líbila. Řekla jsem jim, že ruce dole znamená, že se jim hra moc nelíbila, ruce uprostřed znamená, že hra byla docela fajn a ruce nahoře znamená , že se jim hra líbila moc. Potom se oči otevřou a děti

49

se mohou podívat kolem sebe, komu se jak hra líbila. Všechny děti daly ruce nahoru, pak otevřely oči a dívaly se po sobě, jediná Anička měla stále oči zavřené, až jsem musela k ní jít a říci přímo jí, že už taky může očička otevřít. Šestou hru v pořadí, ale ten den druhou hru, jsem si s dětmi zahrála po hře paní lektorky Hanky a také uvnitř budovy. Hra se jmenovala Zrcadlo. Hra je zaměřená na kooperaci mezi dvojicemi. K této hře není zapotřebí žádná pomůcka. Řekla jsem dětem, ať mezi sebou vytvoří dvojice. Začala jsem jim hru vysvětlovat, že teď si zahrajeme na takzvaná zrcadla. Děti se mají k sobě postavit čelem a jeden z dvojice předvádí různé grimasy nebo pocity, nebo pohyby a druhý jej napodobuje, až zvolám, že se zrcadla mění, ve dvojici se role vymění. Děti na mne koukaly s nepochopením. Nejmladší Anička hru hrát nechtěla, tak hrát nemusela, šla si hrát sama do domečku. Sourozenci chtěli být spolu, ale já je rozdělila s vysvětlením, ať poznají i grimasy nějakého jiného kamaráda. Během hry jsem dětem radila , co mohou předvádět. Říkala jsem jim například, ať předvedou smutek nebo radost či nějaký zvláštní skok. Danielka a Sofinka, které byly spolu ve dvojici spíše koukaly na mne a napodobovaly moje grimasy. Pak jsem se rozhlédla a viděla jsem, že vícero dvojic kouká na mne a napodobuje mne. Řekla jsem dětem, že se musí dívat na svou dvojici a napodobovat jeden druhého a nemají koukat na mne a napodobovat mne.. Poté jsem dětem řekla, ať vymýšlí něco sami. Dvojici vytvořil spolu Honzík a Lukášek P., kteří si zatím spolu moc nehrají. Lukášek zlobil a dováděl, ale pak se uklidnila začal Honzíka napodobovat. Tonička hru nepochopila a jen stála a koukala na mne. Danielku hra začala nudit a sedla si na zem. Honzík a Miloš se začaly předvádět sami a začali dovádět. Danielce jsem řekla, ať napodobí Sofinku a holčičky začaly napodobovat jedna druhou. Začaly skákat žabáky. Elence a Petříkovi šla hra nejlépe, také jsou z dětí nejstarší. Anička se po čase chtěla taky zapojit, ale už nebyl nikdo, kdo by s ní mohl utvořit dvojici. Po skončení hry jsem řekla dětem, že teď si mohou hrát chvilku jak chtějí, že mají chvilku volnou zábavu a sledovala jsem, jak se děti budou po hře chovat. Děti si spolu stále hrály. Navázaly přátelství. Děti si po hře začaly volně hrát ve svých dvojicích - Sofinka a Danielka, Lukášek a Honzík, Elenka a Petřík. Sourozenci Honzík a Elenka po hře si hráli i s jinými dětmi než jen mezi sebou, což dříve nedělali moc často. Postřehy paní učitelky: Děti napodobují hlavně mě. Anička se nezapojuje, ale když vidí aktivitu dětí, chce se taky zapojit. Děti to baví. 50

Reflexe dětí: Po hře jsem děti nechala si chvilku volně hrát, abych mohla sledovat jejich chování, a pak jsem je poprosila, ať si zas sednou do kruhu a zavřou oči a opět mi ukáží pomocí rukou, jak se jim hra líbila. Ruce dole znamenají, že se jim hra nelíbila, ruce uprostřed znamenají, že hra byla fajn a ruce nahoře znamenají, že se jim hra líbila velmi. Všechny děti daly ruce nahoru. 10.4.4. Průběh čtvrtého dne Na čtvrtý den jsem si připravila podle mne velmi zábavnou hru. Hru jsem si zahrála s dětmi po 9. hodině dopoledne. Hra se jmenuje Závod mumií. Je zaměřena na rychlost, hbitost a kooperaci. Na hru je zapotřebí dostatek toaletního papíru. Hru jsem si zahráli uvnitř budovy. Nejdřív jsem potřebovala děti spravedlivě rozdělit do tří skupin. Děti utvořily kruh a já jim přidělila každému číslovku 1, 2 nebo 3. Jedničky šly k sobě, dvojky k sobě a trojky k sobě. Ten den přišly do Ulitky dvě nové holčičky - sestry Bára a Sára. Matýsek a Eliška ten den do školky nedorazili.. Sestry Bára a Sára chtěly být spolu za každou cenu, tak jsem prohodila děti ve skupinách, aby sestry mohly být spolu (byly nové a nevěděly, co je čeká). Sestry se seznámily se skupinou dětí i děti se seznámily se sestrami. Pak jsem se Sáře a Báře představila já a řekla jsem jim, že do konce týdne budu s nimi a zbytkem skupiny dětí hrát pohybové hry, každý den dvě. Pak se šlo hrát. Vysvětlila jsem dětem pravidla hry Závod mumií. Pomohla mi lektorka Hanka. Řekla jsem dětem, že by si měly ve své skupině vybrat jednoho člena, z kterého vytvoří mumii. Mumii pak budou tvořit tak, že vezmou toaletní papíry, které jim rozdám a vyvoleného člena skupiny budou obmotávat tak dlouho, dokud úplně nezmizí pod toaletním papírem a nestane se z něho mumie. Názorně jsem omotávání předvedla na paní lektorce Hance. Hry se nezúčastnily Sofinka a Danielka. Danielka velmi často dělá to co Sofinka. Kuba také nehrál, potřeboval si nejdříve hru okoukat. Byl zvědavý a koukal, jak děti hrají. Děti si v týmu vybraly jednoho člena jako mumii. Děti se ze začátku hádaly, kdo bude v týmu mumie, ale časem se dohodly. Já jsem se do hádky nezapojovala, chtěla jsem vědět, jestli se děti dokážou domluvit sami v týmu. V třetím týmu se stal mumií Lukášek P, který je více aktivní než zbytek skupiny. Lukášek P. se stále hýbal a bylo ho těžké omotat toaletním papírem. Nejstaršího ze třídy Honzíka to rozčilovalo. Byl s Lukáškem P. v týmu a neustále Lukáška P usměrňoval, aby se nehýbal. Nejmladší Anička přišla ke mne a začala toaletním papírem omotávat mne. Týmu číslo dvě šla 51

spolupráce velmi dobře. Zapojovaly se mezi sebou. Pomáhaly jeden druhému. Zapojovaly i ty nejmenší, aby omotávaly například nohy. V týmu číslo jedna děti také velmi dobře mezi sebou spolupracovaly, ale bylo vidět, že větší spolupráce probíhá v týmu číslo dvě. Tým číslo tři, kde měly děti za mumii Lukáška P. měl problémy. Tým obsahoval většinu nejmladších dětí, kteří hře moc neporozuměly a Lukášek P. se také neustále hýbal a papír se dětem trhal. V týmu číslo tři byl i nejstarší Honzík, který si mne stěžoval, že jeho skupina nespolupracuje a Lukášek P. se hýbe. Na Honzíkovy byla vidět soutěživost a jak moc chce soutěž vyhrát. Vyhrál tým číslo jedna. Tým číslo jedna omotal svou mumii úplně celou včetně hlavy. Po ukončení hry se ostatní děti hlásily, že chtějí být taky omotávány. Po vyhlášení vítěze ze sebe děti strhaly toaletní papír a začaly si sním hrát. Házely jej po sobě, obmotávaly dětské motorky, pak se vrhly s toaletním papírem na mne. Velmi je to bavilo. Do hrátek s toaletní papírem se zapojili všechny děti. Hrály si mezi sebou. Po nějaké chvilce jsem děti pobídla, aby začaly uklízet. Uklízet se dětem už tolik nechtělo, byly rozdováděné. Po dovádění s toaletním papírem byly veselé a neustále mezi sebou si povídaly. Zapojily mezi sebe i nové děti. Tato hra se velmi dobře osvědčila. Děti velmi bavila, byly zaujaté, spolupracovaly mezi sebou, pomáhaly si navzájem i musely rozhodnout ve skupině kdo bude motat a kdo bude obmotáván. Zatím se mi osvědčilo, že když ve hře použiji nějaký vnější podnět například míč nebo při této hře toaletní papír, děti jsou více nadšené a více se zapojují. Postřehy paní lektorky Hanky: V 1. týmu 3 děti chtějí být mumie. 1. dítě to vzdává samo - Tonička. Dvě se stále hlásí. Pomůže vysvětlení, že příště může být zas někdo jiný. V třetím týmu určil Honzík Lukáše P. Honzík je předškolák a určil mladšího. 2 děti nechtějí hrát. Nikdo se v týmu nehádá. Mumie stojí a nechají se omotávat, dokonce i Lukášek P. (živé dítě). Lukášek P. nechce omotat oči ani pusu. Honzík mu vysvětluje, že se nemá hýbat. Nakonec prohrávají a Honzík je naštvaný. Pomáhá Petřina reakce - smích nad všemi mumiemi. Reakce dětí: Poprosila jsem děti, aby utvořily kruh. Jelikož byly rozdováděné, neříkala jsem jim, aby si sedly. Jen jsem jim řekla, ať zavřou oči a ukáží mi pomocí rukou jak se jim hra líbila. Ruce volně podél těla znamenají, že se jim hra nelíbila, ruce předpažené znamenají, že hra byla fajn a ruce úplně nahoře nad hlavou znamenají, že hra se jim líbila velmi. Všechny děti měly ruce nahoře, některé i skákaly. Tato hra se velmi dobře osvědčila.

52

Další hru v pořadí, již osmou, ten den druhou, jsem si s dětmi zahrála kolem 11. hodiny dopoledne a tentokrát venku na dětském hřišti. Hra se jmenuje Taneční mistr Je zaměřená na orientaci, napodobování a spolupráci. K této hře je zapotřebí hudba. To jsem vyřešila tím, že jsem dětem zpívala. Děti jsem postavila do řady za sebou a vysvětlila jim pravidla hry. Řekla jsem jim, že si zahrajeme na tanečního mistra. Kdo stojí jako první, bude tanečním mistrem. Může předvádět cokoliv, třeba skoky, pádlování nebo točení na místě a podobné. Děti jsem upozornila, že musejí dávat pozor na sebe i na své okolí, aby nikomu neublížily ani sami sobě. Poté, co taneční mistr už nebude vědět, co dalšího předvést, zařadí se na konec řady a tanečním mistrem se stane dítě, které stálo hned za prvním mistrem a takhle to půjde stále dokola, dokud se nevrátí skupina k prvnímu mistrovi. Názorně jsem jim ještě hru předvedla s paní lektorkou Hankou. Předvedla jsem, jak pádluji a lektorka Hanka to za mnou opakovala, poté jsme se vyměnily. Ze začátku to dětem velmi šlo. Nejmladší Anička pobíhala kolem a nechtěla se zapojovat. Děti dlouho řadu za sebou neudržely, koukaly přes sebe a napodobovaly činnost toho prvního. Po čase se děti rozmístily sami od sebe po prostoru, ale stále se střídaly. Danielku to nebavilo a tak přestala hrát. Děti po sobě moc pěkně napodobovaly různé taneční kroky, respektovaly se v tom, že první předvádí a ostatní napodobují. Vždy předvedly jednu taneční kreaci a zařadily se na konec, i když už to nebyla řada, ale samovolné rozmístění dětí, stejně děti chodily dozadu a ty před nimi se posouvaly dopředu. Vystřídaly se všechny děti. Malá Anička se nezúčastnila. Tonička a Sofinka předčasně hru vzdaly. Dětem se hra líbila a dál po hře si venku hrály spolu. Postřehy paní učitelky: Děti stojí na místě. Spíše hledí na Petru, jestli něco předvádí. Sofinka a Danielka se nudí. Reflexe dětí: Poprosila jsem děti, aby ještě utvořily kruh a zavřely oči a opět mi ukázaly, jak se jim hra líbila. Ruce dole znamenají, že se jim hra nelíbila, ruce uprostřed znamenají, že hra byla fajn a ruce nahoře znamenají, že se jim hra líbila moc. Všechny děti měly ruce nahoře až na Danielku a Sofinku, které stály vedle sebe a i když měly mít zavřené oči, koukaly po sobě a daly ruce před sebe. 10.4.5. Průběh pátého dne Osmou hru jsem si s dětmi zahrála poslední den mého působení v centru Ulitka. Hra se jmenuje Sněhuláci a i když bylo léto, dá se tato hra provést v jakémkoliv období. Řekla jsem dětem, že je venku takové horko, že si zavzpomínáme na zimu a zahrajeme 53

si hru sněhuláci. Na jaře by se dalo říci také, že si zavzpomínáme na zimu, na podzim by se mohlo říci, že zima se blíží , a tak si ji připomeneme a v zimě se hra Sněhuláci hodí nejlépe. V zimě je hra sněhuláci přirozená. Hra je zaměřena na orientaci v prostoru, kooperaci dětí a navázání přátelského vztahu. K této hře potřebujeme obrázek sněhuláka. Já si den předem doma z velké čtvrtky nakreslila a vystřihla sněhuláka. Vysvětlila jsem dětem pravidla hry. Řekla jsem jim, že tady mám sebou sněhuláka a že se budou opět volně pohybovat po hrací ploše na koberci. Když sněhuláka zvednu nad sebe, děti musí vytvořit sami ze sebe sněhuláka. Základ sněhuláka se skládá ze tří na sebe postavených koulí, a tak i děti musejí utvořit trojici a stoupnout si za sebe, jako by byly tělo sněhuláka, když dám sněhuláka dolů, můžou opět radostně a spontánně se pohybovat po hrací ploše, ale musejí dávat velký pozor na sebe a na své okolí, aby si neublížily a neublížily ani nikomu jinému. Hru jsem si zahráli uvnitř budovy. Pak se začalo hrát. Danielka hru nehrála, protože nechtěla. Děti začaly po hrací ploše běhat, klouzat se, předváděly, že se koulují, sáňkují, lyžují, bruslí. Zvedla jsem nad hlavu nakresleného sněhuláka a děti utvořily skupinky po třech v zástupu. Hra jim šla velmi dobře. Hra je bavila, smály se. Skupinky netvořily stejné, měnily se mezi sebou. Zapojila jsem se a hrála chvilku i s dětmi, nadchlo je to. Zvedla jsem sněhuláka 5x. Pak bylo vidět na dětech, že je to pomalu přestává bavit. Nejmladší Anička stále běhala za mnou. Moc se nezapojovala. Na Aničce bylo vidět, že hře moc neporozuměla, ale bavilo ji to i tak. Vesele se smála. Během hry za mnou přišly tři děti - Honzík, Milošek a Tonička, že už nechtějí hrát. Při hře Lukášek P. strčil do Aničky a shodil ji na zem, protože podle něho Anička moc skákala. Na pokáráni paní lektorky Hanky šel a omluvil se Aničce a pomohl ji vstát. Po hře si děti hrály spolu, byly veselé a některé si hrály v trojicích, které občas tvořily. Postřehy paní lektorky Hanky: Anička běhá za Petrou a nezapojuje se. Lukášek P. je velmi aktivní, strčil do Aničky. Děti se smějí, sněhuláci jim jdou tvořit správně. Reflexe dětí: Po volné hře dětí, jsem děti poprosila, aby si chvíli ještě sedly na koberec a opět zavřely očička a rukama mi ukázaly, jak se jim hra líbila. Ruce dole znamená, že se jim hra nelíbila, ruce uprostřed znamená, že hra byla fajn a ruce nahoře nad hlavou znamená, že se jim hra líbila moc. Všechny děti měly ruce nahoře, akorát Anička měla ruce dole a stále očička zavřené, i když jsem skupinu dětí vyzvala, aby oči otevřely a podívaly se kolem sebe komu se jak hra líbila.

54

Poslední hra mého týdenního programu, a druhá hra toho dne, se jmenuje trojnožka. Je zaměřená na rychlost, rovnováhu a spolupráci. K zapotřebí je šátek, šála nebo pásek. Hru jsem si s dětmi zahrály venku na zahradě Domu dětí a mládeže Ulita. Vysvětlila jsem dětem pravidla hry. Tentokrát se zúčastnilo pouze 12 dětí, protože zbytek dětí byl ve stínu nebo v malém bazénku a hrát si nechtěly. Řekla jsem dětem, že teď si zahrajeme hru trojnožka a to tak, že určím začátek a cíl, děti vytvoří dvojice mezi sebou a já jim šátkem svážu dvě nožičky, které budou mít u sebe. Tak z nich vznikne trojnožka. Poté se musejí v trojnožce dostat co nejrychleji do cíle a zpět a jelikož jsem měla jen dva šátky vytvořila jsem ze skupiny dětí dvě skupiny po 3 dvojicích a řekla jim, že budou hrát takto po dvou družstev a šátek si budou mezi sebou měnit. To družstvo, kde se vystřídá jako první všechny tři dvojice, vyhrává. Také jsem dětem řekla, že musejí být na sebe opatrné , aby si neublížily a neublížily ani svému kamarádovi. Místo hry bylo mírně z kopečka na trávě a délka hrací trasy byla zhruba 6 metrů. Vznikl malý konflikt při tvoření dvojic. Danielka chtěla být se Sofinkou, ale Sofinka chtěla být s Nikolkou a odmítala hrát, když nebude s Nikolkou. Danielka se urazila a hrát nechtěla. Nakonec se Danielka rozhodla, že hrát bude a šla hrát se Sárou. Vymezila jsem začátek a cíl. Družstva byla rozdělena po 6 dvojicích. Svázala jsem první dvojici v každém družstvu nožičky a šla si stoupnout do cíle.. Honzík byl soutěživý, snažil se podporovat a fandit. Běhal s dětmi a tlačil je kupředu. Děti hra moc bavila. Danielka táhla Šarku silou. Šarka si moc neuvědomovala, že má spolupracovat. Děti se držely za ruku. Smály se a fandily si. Rozvazování a zavazování šátku dětem moc nešlo, tak jsem šla k nim a pomáhala jsem jim šátek rozvazovat i zavazovat. Děti se snažily i mezi sebou si pomáhat se zavazováním a rozvazováním šátku. Vyhrál první tým. Gratulovaly si mezi sebou. Postřehy paní lektorky Hanky: K této hře nemám postřehy paní lektorky Hanky, protože se věnovala zbytku dětí, které hru nehrály. Reflexe dětí: Jelikož byl povrch zahrady z kopce, řekla jsem dětem, ať si stoupnou vedle sebe zavřou oči a opět mi ukáží pomocí rukou, jak se jim hra líbila nebo nelíbila. Ruce dole znamenají, že se jim hra nelíbila, ruce uprostřed znamenají, že hra byla fajn a ruce nahoře znamenají, že se jim hra líbila velmi. Všechny zúčastněné děti měly ruce nahoře, smály se a skákaly.

55

10.5. Výsledky pozorování průběhu týdenního programu Skupina 18 dětí se znala zhruba 2 týdny. Při rozhovoru s paní lektorkou Hankou Olejníkovou jsem se dozvěděla, že zatím nepoužívala žádné krátké pohybové hry pro děti na podporu rozvoje přátelství. Držela se vždy svého týdenního programu a děti se seznamovaly mezi sebou v průběhu dne a celého týdenního programu. Skupina dětí byla klidná, hravá, a poslouchaly paní lektorku. Po mém představení a nabídnutí dětem si zahrát týden 10 krátkých pohybových her, aby se mezi sebou lépe poznaly, byly děti nadšené. Všimla jsem si, že když dětem v této skupině představím nějakou aktivitu s nadšením a úsměvem na tváři, děti se na aktivitu těší, mají dojem, že zažijí legraci. Motivovala jsem je svým způsobem představení hry. 10.5.1. První den Hra na jména: Představila jsem jim první hru. Tři děti nechtěly hrát, Kuba, Lukáš a Eliška. Bylo vidět, že se stydí. Děti, které nechtěly hrát jsem nenutila, řekla jsem jim, že si můžou sednout někam vedle a hru pozorovat. Ostatní děti hra bavila, učily se při ní

jména jiných dětí. Nejmladší Richard, kterému jsou tři roky, byl

pomalejší, než ostatní děti. Občas jsem musela nějakou skupinku dětí upozornit, že jsem řekla už nějaké jméno, a že by se měly zapojit. Zapojila jsem i děti, které hrát nechtěly, když jsem řekla jejich jména. Bylo vidět, že dvě děti jsou rády, že ostatní za nimi běžely, ale jen Kuba, který také nehrál, byl naštvaný a děti od sebe odstrkoval. Tak jsem dětem řekla, ať tedy Kubu nechají a hrálo se dál. Po hře byly děti veselé a hrály si spolu, akorát tři děti, které se nezapojily si hrály sami s hračkami, poté paní lektorka měla s dětmi svůj program a děti byly klidné a spolupracovaly. Hra Žabí skoky:

Hra byla pro děti náročná. Většina dětí neporozuměla

pravidlům hry, a tak pravidla hry nedodržovala. Nejstarší děti skupiny pravidlům porozuměla a pomáhala mladším členům skupiny. Děti si fandily během této hry, pokřikovaly po sobě jmény a bylo vidět jejich soustředění při provádění skoku. Prostor, kde se hra hrála byl krátký a nedostalo se na všechny děti, z toho byly děti smutné. Doporučuji hrát tuto hru spíše venku, kde jsou větší možnosti prostoru. I přes nedostatek délky hrací plochy se dětem hra líbila. Hru nechtěly hrát Richard a Eliška, tak jsem jim řekla, že mohou hru pozorovat. Hru pozorovaly a časem začaly i fandit. Pozorovala spolupráci i kamarádství, když po skončení si děti mezi sebou gratulovaly a usmívaly se na sebe. Po hře si děti mezi sebou povídaly , kdo jak skákal.

56

10.5.2. Druhý den: Hra Molekuly: Děti mne už znaly, a když jsem jim oznámila, že si zahrajeme další hru, bylo vidět, že se těší. Opět hru nehrály tři děti, Kuba , Lukáš a Eliška. Nenutila jsem je, opět jsem jim řekla, ať se posadí a mohou hru sledovat. Dětem se hra líbila, bylo vidět, že je volný pohyb po hrací ploše baví. Spíše jsem pozorovala, že je volný pohyb baví, ale potřebují k němu podnět, a také jsou rády, když se na ně dospělý dívá a trochu to koriguje, například písní. Poté za mnou přišel Honzík, že ho hra nebaví, jestli si může sednou. Hra má být nenucená, řekla jsem mu, že samozřejmě, když ho hra nebaví, může si sednout. Ostatní děti to neovlivnilo, hrály dál. Vznikl na hrací ploše i konflikt, kdy se nechtěly rozdělit děvčata, která spolu kamarádí více, než s ostatními, nezasahovala jsem, zajímalo mne , jestli děti sami konflikt vyřeší. Překvapilo mne, že konflikt děti vyřešily. K holčičkám se připojil chlapeček sám od sebe, aby se splnila pravidla hry. Všechny děti byly spokojené, nevyčítaly si, že jsou třeba děvčata tvrdohlavá. Bylo vidět na celé skupině, že jim jde spíše o to, nějak klidně vyřešit situaci a splnit pravidla hry, aby se mohlo hrát dál. Dětem se hra líbila, bylo vidět, že hru pochopily i menší děti a byla vidět spolupráce mezi dětmi. Opět po hře byly děti veselé a opět si povídaly a hrály společně, až na Elišku, Kubu a Lukáška. Tyto tři děti jsou více introvertní a nejspíš potřebují více času na zapojení se do skupiny, rozhodně děti nenutím, že hry musejí hrát všichni. Hra Salát z bot: Zapojila se už i Eliška a Lukášek, ale Kuba opět nechtěl hrát, tak jsem ho nenutila. Tato hra není příliš náročná na pohyb, ale za to bylo vidět, že děti baví velice. Byly soustředěné, napnuté, radostně se usmívaly, dokonce si tajně radily, napovídaly zrovna hádajícímu, komu bota asi patří. Pokud se tato hra zahraje velmi rychle, že se nevystřídají všechny děti, může se hra opakovat. Jako v mém případě se nestihly všechny děti vystřídat, ale já už hru neopakovala, protože měly v plánu další program s paní lektorkou. Děti byly po této hře klidné. Hra se mi tedy osvědčila, že děti se také mezi sebou lépe poznávají a také se soustředí a jsou klidnější. Dětem se hra líbila., až na jednoho člena skupiny, Petříky. Usuzuji, že se mu hra nelíbila, protože se na něho nedostalo. 10.5.3. Třetí den Skupina se obměnila. Do školy nedorazily čtyři děti, Richard, Agátka, Zlatuška a Janička a přišly tři nové děti Anička, která měla čerstvé tři roky, Lukášek P. a Danielka M. Děti byly ve skupině poprvé, ale s některýma se znaly, protože Ulitku navštěvovaly 57

během školního roku. Nové děti se představily i já jsem se novým dětem představila a řekla jsem jim, že si budeme hrát krátké pohybové hry na lepší seznámení. Bylo vidět, že mne neznají a tak si ode mne drží odstup. A jelikož jsem měla ve skupině tři nové děti, rozhodla jsem se pro hru Jmenovaná. Lukášek P. po chvilce velký ostych až tak moc neměl , všimla jsem si, že je více aktivní, než ostatní děti. Hra Jmenovaná: Některé děti při hře dováděly, a tak jsem je musela napomenout, aby nerušily ostatní. Nová děti se styděly a jména šeptaly. Děti si mezi sebou radily a spolupracovaly, poznávaly lépe jména ostatních dětí. Nejmladší Anička měla s pochopením pravidel, trochu potíže, ale zapojovala se a hrála. Dětem se hra líbila. Po hře si děti mohly hrát volně a pozorovala jsem, že se nové děti dobře zařadily do své nové skupiny. Hra Zrcadlo: Nejmladší Anička hru hrát nechtěla, chtěla si sama hrát v domečku, tak jsem ji nechala si hrát v domečku. Ostatní děti to neovlivnilo a hru si chtěly se mnou zahrát. Děti se měly rozdělit do dvojic. Sourozenci zůstávaly spolu, a tak jsem jim řekla, aby se lépe poznaly i s někým jiným, ať si vyberou někoho jiného do dvojice. Učinili tak. Během hry jsem dětem radila a děti spíše koukaly na mne , než na sebe. Tak jsem přestala dětem radit a děti musely vymýšlet něco sami. Přišlo mi, že je hra pro děti trochu složitá, ty menší děti jí moc nerozumí a ty starší začínají předvádět větší a větší nesmysly. Anička, když viděla, jak si děti hrají, chtěla se zapojit, ale já už neměla pro ni dvojici, tak jsem ji řekla, že bude hrát zas zítra hru.. Když jsem řekla, že je konec hry, děti si mohly hrát volně, bylo vidět, že děti zůstávají si hrát ve svých dvojicích. Dětem se hra líbila. 10.5.4. Čtvrtý den Hra Závod mumií: Přinesla jsem ruličky toaletního papíru, děti to zajímalo, co se asi bude s toaletním papírem dít. Tentokrát se zapojily všechny děti. Aby nenastala nějaká kolize při rozdělování dětí do družstev, rozdělila jsem děti spravedlivě podle čísel, které jsem jim rozdala. Řekla jsem dětem, že si ze své skupiny mají vybrat jednoho, kdo se stane mumii, tady nastala krize, kdy se děti dohadovaly, kdo bude mumie. Když jsem řekla, že až se hra bude hrát zas někdy, mohou být mumie zase oni, tak krize ustala a děti vybraly jednoho člena. Začalo se hrát. Děti se smály a obmotávaly vybrané dítě ze své skupinky. Všimla jsem si, že Lukášek P., který je více aktivní, má problémy být v klidu. Byl vybraný ve své skupině jako mumie a měl být obmotáván toaletním papírem. Neustále se hýbal a ostatní děti ho usměrňovaly. Děti se mezi sebou 58

nepohádaly, jen stále napomínaly Lukáška P. aby se nehýbal a ten se jim snažil vyhovět. Hra byla založena na vítězství, kdo první ve své skupině obmotá vybraného člena skupiny toaletním papírem , tak aby byl celý zakrytý. Lukášek P. odmítal mít zakrytý obličej, tak jsem se dohodly, že ho mít zakrytý nemusí. V této hře jsem dělala dětem ústupky, protože jsem viděla, že kdyby musely plně dodržovat pravidla, tak někteří měly strach a nebo těm menším to zas nešlo až tak rychle. Děti mezi sebou spolupracovaly a pomáhaly si. Po skončení hry si děti vesele spolu hrály. Velmi je bavilo, že mohly si ještě hrát s toaletním papírem. Házely papír po sobě, obmotávaly se, běhaly s ním po koberci. Při zpětné reakci dětí jsem viděla, že se hra líbila velmi, některé děti i radostí skákaly. Hra Taneční mistr: Hru jsme hrála venku .Zapojily se všechny děti. Děti nedodržovaly pravidla hry, ale to tolik nevadilo. Zjistila jsem, že když se děti postaví za sebe do řady, tak na toho prvního moc nevidí. Děti se sami rozmístily po čase po hřišti, ale stále hrály. Danielku hra přestala bavit a přestala hrát. Nenutila jsem ji, ať hru dokončí. Když chce dítě přestat, má plné právo přestat hru hrát, hra by měla být vždy dobrovolná a nenucená . Nejmenší Anička hře moc neporozuměla a dělala si co chtěla, ostatní děti to ale neovlivnilo a hrály. I Tonička a Sofinka hru ukončily než se vystřídaly všechny děti. Hra nejspíš nezaujala všechny děti, ale myslím si, že to bylo i změnou prostředí. Děti tentokrát nebyly uvnitř budovy, ale byly venku na hřišti. Zbytek dětí spolupracoval dál a dodržoval zásady hry. Děti se střídaly, tak jak měly, nikdo nepředbíhal, což jsem očekávala, že by se mohlo dít. Dětem se hra nakonec líbila, až na Danielku a Sofinku. 10.5.5. Pátý den Hra Sněhuláci. Děti pravidly hry pochopily. Nechtěla hrát Danielka, tak hrát nemusela. Nejmladší Anička opět hru dobře nepochopila a běhala stále za mnou. Do hry jsem se zapojila i já a sněhuláka tvořila s dětmi. To se dětem líbilo. Po nějaké době bylo vidět, že děti hra už nebaví. Tato hra by se neměla hrát příliš dlouho, ve skupině se mi osvědčilo, že hra se po čase stává jednotvárnou. Aktivní Lukášek P. opět dováděl více, než ostatní děti a projevily se u něj i známky agrese, když strčil do nejmladší Aničky. Paní lektorka Hanka Lukáška P. napomenula, Lukášek P. se Aničce omluvil a pomohl jí vstát. Děti spolupracovaly a sněhuláky tvořily správně. Po hře si děti hrály společně a někteří si hrály po skupinkách ve třech, které tvořily při sněhulácích. Dětem se hra líbila. 59

Hra Trojnožka: Hru jsem hrála s dětmi na zahradě. Jelikož bylo velké teplo, některé děti byly raději ve stínu a některé v bazénku a hrát nechtěly. Hrálo 12 dětí. Vznikl konflikt mezi dětmi kvůli tvoření dvojic. Nechala jsem děti, ať si to zkusí vyřešit sami mezi sebou. Nakonec konflikt vyřešily sami. Děti si mezi sebou při hře pomáhaly, fandily si, spolupracovaly. Rozvazování šátku šlo dětem stěží, tak jsem dětem pomáhala. Závodily mezi sebou v týmu. Po ukončení hry si děti mezi sebou gratulovaly. Hra se dětem líbila. .

60

11. CELKOVÉ SHRNUTÍ A VÝSLEDEK Děti hry přivítaly s radostí, myslím si, že i díky mému nadšenému a veselému přednesu. Některé hry byly pro děti složitější, některé jednodušší, ale všechny hry napomohly v této skupině k rozvoji přátelství. Některé děti se do hry nechtěly zapojovat, většinou do těch prvních her, které probíhala kolem 9. hodiny ráno. Do druhých her kolem 11. hodiny se zapojovaly. Pozorovala jsem, že nově příchozím do skupiny hry pomohly se zapojit a navázat kamarádství s ostatními dětmi. Děti díky hrám nejen zažívaly rozvoj jejich přátelství, ale také zažívaly různé krize, které sami řešily. Zjistila jsem, že některé hry z programu jsou pro děti mladšího věku předškolního věku složité, ale i tak se snaží zapojit a hra je baví. Pozorovala jsem, že i děti, které projevovaly známky introverse, se po hrách zapojovaly mezi ostatní děti. Nezapojovaly se hned po první hrané hře, ale během třetího dne začaly hrát hry také. Po vyzkoušení her jsem zjistila, že mohou být libovolně dlouhé, ale jelikož by to měly být krátké pohybové hry, neměly by přesahovat 20 minut. Když do skupiny přišly nový členové, osvědčila se mi hra Jmenovaná. Děti si připomněly svá jména a nové děti měly možnost si zapamatovat, kdo se jak jmenuje. Při této hře se používá míč, která děti zaujal. Ve hře Závod Mumií jsem použila ruličky toaletního papíru, které děti také velmi zaujaly. Přesvědčila jsem se, že v této skupině dobře funguje do her zapojení různých předmětů. Aktivní dítě Lukášek P. se díky hrám zapojoval do kolektivu a snažil se svou aktivnost kvůli hrám a kolektivu mírnit. Ostatní děti viděly, že se Lukášek P. snaží a navázaly s ním přátelství. Důležitá je přítomnost dospělé osoby, která s dětmi pracuje a dohlíží na jejich chování učí je, že některé jejich chování není správné. Což se mi přihodilo při jedné z her, kdy Lukášek P. shodil nejmladší dítě ze skupiny a lektorka Hanka jej napomenula a naučila ho, že takhle se chovat nesmí. Program her, který měl za cíl rozvoj přátelství ve skupině, a který jsem si vyzkoušela se skupinou předškolních dětí v Rodinném centru Ulitka se mi osvědčil. Tyto krátké pohybové hry, vložené do programu Rodinného centra Ulitka, napomáhaly k rozvoji přátelství ve skupině a k vzájemné spolupráci a seznámení se dětí mezi sebou. Zároveň navozovaly i různé situace, které jsem děti nechala, aby je vyřešily sami, dohlížela jsem, jestli situaci vyřeší správně, například bez použití násilí. Děti vyřešily

61

situace velmi dobře, a naučily se, jak se dá situace řeší .Jako například tvoření kompromisu, vedení skupiny, pomáhání ostatním či rozhodování.

62

12. ZÁVĚR Zjistila jsem, že děti předškolního věku nemají ještě plnou osifikaci kostí, takže je dobré s dětmi neskákat z vyšších míst nebo neskákat velmi často. Lezení po kolenou není dobré provádět dlouhodoběji. Dýchací soustava není ještě zcela vyvinuta v předškolním věku a tak se děti při delších, náročnějších, pohybových aktivitách často zadýchávají a ztrácejí energii, ale regenerace energie a síly v tomto věku je rychlá. Děti v tomto věku vyhledávají skupiny a potřebují být ve skupině. Potřebují sociální kontakt. Avšak potřebují i pohyb, který vede ke správnému dětskému fyzickému i psychickému vývoji a napomáhá dětem se začleněním do skupiny. Vyplňuje jejich zvídavost a přirozenou potřebu se hýbat. Pro děti předškolního věku je zábavou jakákoliv hra. Hry podporují u dětí zdravý psychický i fyzický vývoj, hry jsou plné humoru a učí děti lásku k pohybu. Abychom děti přivedly ke správnému pohybu a ke hrám, musíme je motivovat. Nejčastější motivace bývá například slovo dospělé osoby. Moje motivace byla veselý a dramatický přednes mých pohybových her. Děti si pod mým přednesem představily zábavu a na hru se těšily. Zahrála jsem si s dětmi

předškolního v Rodinném centru Ulitka věku 10

pohybových her během 5 dnů. Při pozorování jsem zjistila, že děti si po zahraných hrách hrají více pospolu, více se kamarádí a jsou veselé a klidné. Když přišly nové děti do skupiny, nejdříve se před skupinou ostýchaly a hrát hry se styděly. Po zapojení do her se také dobře zapojily do kolektivu a navázaly nová přátelství. Dětem se hry líbily, což jsem pozorovala nejen na jejich usměvavých tváří, ale také na jejich zpětné vazbě. Pohybové hry rozvinuly mezi dětmi předškolního věku přátelství.

63

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1) BARTL Almuth, NITSCH Cornelia. Hry pro tříleté a mladší děti. Praha: Portál, s.r.o. 2003. ISBN 80-7178-723-X 2) BOROVÁ, B, TRIPIŠOVSKÁ, S, SKOUMALOVÁ, S, SMEJKALOVÁ, V. Cvičíme s malými dětmi. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-223-8 3) CAIATOVÁ, Marie. DELAČOVÁ, Světlana. MULLEROVÁ, Angelika. Volná hra. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-011-1 4) HABISREUNTIGEROVÁ, Julie M., ED. Hry na každý den.. Praha: Portál s.r.o. , 1999. ISBN 80-7178-336-6 5) HANŠPACHOVÁ, Jana. Veselé hry s malými dětmi. Praha: Portál, s.r.o., 1999. ISBN 80-7178-335-8 6) JUKLÍČKOVÁ-KRESTOVSKÁ,

Za

kolektiv.

Pohybové

hry

dětí

předškolního věku. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., v Praze roku 1989. ISBN 80-04-24497-1 7) KLUSÁK, Miroslav, KUČERA, Miloš. DĚTSKÉ HRY- GAMES. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1758-9 8) LANGMAIER, Josef. KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. Vyd. 2. Praha: Grada,2006. ISBN 978-80-247-1284-0 9) MAŠÁT, Vladimír. Vybrané postupy sociální práce se skupinou. Praha: Cover, Christina Dumalasová, 2012. ISBN 9978-80-86057-80-4 10) MIKLÁNKOVÁ, Ludmila. Environmentální stimuly v pohybové aktivitě dětí předškolního věku. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci ,2009. ISBN 978-80-244-2331-9 11) MIŠURCOVÁ, Věra. SEVEROVÁ, Marie. Děti, hry a umění. Praha: ISVnakladatelství, 1997. ISBN 80-85866-18-8 12) SVOBODA, Bohumil. Pedagogika sportu. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1358-1 13) SZABOVÁ, Magdaléna. Preventivní a nápravné cvičení. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-77178-504-0 14) http://cs.wikipedia.org/wiki/Motorika_%C4%8Dlov%C4%9Bka (19.05.2013)

64

15) http://clanky.rvp.cz/clanek/r/P/15591/POHYBOVE-AKTIVITY-VMATERSKE-SKOLE.html/ (24.05.2013) 16) http://www.zdravaabeceda.cz/zdravy-pohyb.html (24.05.2013) 17) http://www.novesluzby.cz/zdravi-a-zdrava-vyziva.206/pohyb-jeho-klady-azapory.20442.html (24.05.2013) 18) http://www.hellmanns.cz/zdravi/deti-a-sport/ (24.05.2013) 19) http://pohyb-detem.cz/cviceni-pro-deti-predskolaci (24.05.2013) 20) http://cs.wikipedia.org/wiki/Pohyb (24.05.2013) 21) http://cs.wikipedia.org/wiki/Hra (14.06.2013) 22) http://cs.wikipedia.org/wiki/Roger_Caillois (14.06.2013) 23) http://cs.wikipedia.org/wiki/Huizinga (14.06.2013) 24) http://cs.wikipedia.org/wiki/Motivace (29.06.2013) 25) http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/fsps/js09/sylabus/web/pdf/4.5._Motivace.p df (29.06.2013) 26) http://www.ulita.cz/o-nas (3.04.2014) 27) http://www.ulita.cz/predskolaci/160 (3.04.2014) 28) http://www.rkulitka.cz/25-o-rodinnem-klubu (3.04.2014) 29) http://www.rkulitka.cz/24-kontakty (3.04.2014)

65