Pozvánka na setkání nově zvolených místních rad s provinciální radou společné setkání v Brně-Žabovřeskách

15. 10. 2013

125

Moji milí, s velkou vděčností vám chci poděkovat za modlitby a podporu, kterou jste naší rodině v uplynulých měsících poskytli. Bylo to pro nás náročné, ale zároveň plodné období. Rád bych se s vámi podělil o jednu zkušenost. Během pobytu ve vězení jsem byl asi jeden a půl měsíce na cele sám. Dá se říct, že 24 hodin denně, bez mobilu, bez mailu, bez internetu. Sám se sebou a s Bohem. Hodně jsem se modlil a četl Písmo. Po nějaké době jsem dostal v dopise modlitbu odevzdanosti Charlese de Foucaulda: Můj Otče, odevzdávám se ti. Učiň se mnou, co se ti zalíbí. Ať se mnou uděláš cokoliv, děkuji ti za to. Jsem připraven, všechno přijímám. Nepřeji si nic jiného, než aby se tvoje vůle naplnila ve mně a ve všech tvých tvorech. Netoužím po ničem jiném, Otče. Do tvých rukou vkládám svou duši. Odevzdávám ti ji s veškerou vroucností svého srdce, protože tě miluji a chci se ti darovat, svěřit se do tvých rukou, bez hranic, bez míry, s neochvějnou důvěrou, protože ty jsi můj Otec. Chtěl jsem se ji modlit, ale nešlo to. Nebyl jsem schopen ji beze zbytku a úplně vyslovit. Měl jsem strach. Co mě čeká? Opakoval jsem si, že Bůh je milující Otec. Ale modlitbu jsem úplně poctivě vyslovit nedokázal. Chytil jsem se za ruku Marie a Charlese a prosil je, ať mě tu modlitbu naučí. Po několika dnech jsem se moc neposunul. Napadlo mě požádat Ježíše, aby se ji modlil On ve mně. Jako když byl se svým strachem v Getsemanech. A On začal, modlil se ji se mnou, ve mně a otevřel mi nový obzor. Strach odešel. Od té doby častěji prosím Ježíše nebo Ducha svatého „modli se ve mně k Otci“. Tak vás chci povzbudit do všedních dnů a starostí, které nesete. Bůh se nás ujímá. Oživme plamen Božího daru, který nám byl dán – naše povolání. Pavel Kvapil Moji drazí, píše se 13. října 2013. Je neděle, a proto neslavíme blahoslavenou Alexandrinu, ale sv. Otec vyhlásil tento den v Roce víry Dnem mariánské úcty a svěřil celé lidstvo Panně Marii. Don Bosko měl velkou úctu k Panně Marii a častokrát se slzami v očích říkal: „To všechno udělala Panna Maria.“ A tak v tomto růžencovém měsíci se i my můžeme více obracet na Pannu Marii, a kdo jste nestihl přenos svěření se Panně Marii, můžete se tuto modlitbu pomodlit doma. Hanka Koudelková, FMA „Blahoslavená Panno Maria Fatimská S novou vděčností za tvoji mateřskou účast spojujeme svůj hlas s hlasem všech pokolení, která tě blahoslaví.

Oslavujeme v tobě veliké skutky Boha, který se nikdy neunaví sklánět se milosrdně k lidstvu, souženému zlem a zraněnému hříchem, aby jej uzdravil a zachránil.

1

Přijmi s mateřskou laskavostí úkon zasvěcení, který dnes s důvěrou konáme, před touto nám tak drahou soškou.

podporuj a osvěcuj naději; vzbuzuj a vdechuj lásku; veď nás všechny cestou svatosti.

Jsme si jisti, že každý z nás je v tvých očích cenný a že ti nic není cizího z toho, co je v našich srdcích. Necháváme se dosáhnout tvým něžným pohledem a dostává se nám útěšného pohlazení tvého úsměvu.

Nauč nás své přednostní lásce vůči maličkým a chudým, vyloučeným a trpícím, vůči hříšníkům a zbloudilým srdcím: všechny shromáždi pod svoji ochranu a všechny přiveď ke svému milovanému Synu Ježíši, našemu Pánu.“

Střež náš život ve svých rukou: požehnej a posil každou touhu po dobru; oživuj a syť víru;

1. PROVINCIÁLNÍ RADA JEDNALA… Ze zápisu z 10. jednání provinciální rady

H. Králové, Kukleny 5. 10. 2013 Výstup ze Sdružení PR bere na vědomí, že Miloš a Marie Ševčíkovi (z MS ŠOP) se rozhodli k 1. 9. 2013 vystoupit ze Sdružení. Formace PR schválila ke slibům: Jana Bláhová a Zdeněk Bláha, MS Praha Střed, osobní formátoři Hana a Michael Chytří. PR bere na vědomí zahájení předaspirantátu: Jindřich Kaňok, MS Ostrava (21. 6. 2013) Příprava jednání s místními radami v Brně (viz následující článek) Vyhodnocení Dotazníku apoštolátních aktivit ASC v roce 2013 Pavel Janek nás seznámil s výsledky šetření, text bude zveřejněn na webu a ve stručnější formě ve Zpravodaji. Různé • Don Bosco 200 – aneb oslava 200 let od narození Dona Boska – na webu a ve Zpravodaji bude uveřejněn článek o přípravě oslav. • Chystá se k vydání upravená „zelená knížka“ modliteb. • Další jednání PR: 16. 11. 2013 Brno-Žabovřesky 18. 1. 2014 15. 3. 2014 25.–26. 4. 2014 6.–8. 6. 2014 setkání se slovenskou PR (Beskydy, Grúň) 18. 10. 2014 Důležité termíny: 16. 11. 2013 setkání s nově zvolenými MR, Brno-Žab. 14.–15. 3. 2014 setkání s aspiranty a předaspiranty 17. 5. 2014 Festival Pardubice 20.–21. 9. 2014 Regionální kongres ASC Czenstochowa Úmysl modlitby • Prosme o dary Ducha svatého pro členy nově zvolených místních rad. • Na výzvu papeže Františka se modleme za mír ve světě, zvláště za vyřešení konfliktu v Sýrii. • Vytrvejme v modlitbách za Tomíka Dvořáka, který prodělal boreliózu. S nástupem do školy došlo ke zhoršení jeho stavu. 2

Pozvánka na setkání nově zvolených místních rad s provinciální radou Milí rádci místních rad, srdečně Vás zveme na společné setkání, které se uskuteční 1 6 . 1 1 . 2 0 1 3 v Brně-Žabovřeskách. Program: 12:00 mše svatá 13:15 společné jednání všech účastníků 14:45 káva a občerstvení 15:30 jednání ve skupinách (koordinátoři a sekretáři, formace, hospodáři) 17:00 společná modlitba a slůvko na cestu Co nás čeká: • představení, které je důležitým předpokladem vzájemné komunikace a spolupráce • praktická ukázka práce s Adresářem – co umí a jak může pomoci • seznámení se s novým Manuálem, který je důležitým pomocníkem místních (i provinciálních☺) rádců • informace o formaci a formačních materiálech • ekonomická solidarita na osobní, místní a provinciální úrovni • konto Airbag • vaše otázky a připomínky Těšíme se na všechny, na nově zvolené rádce i zkušené harcovníky z místních rad, na rádce pro formaci (a také na delegáty, u kterých je účast dobrovolná). Prosíme všechny hudebníky, kteří by se chtěli připojit k improvizované kapele, aby si přivezli hudební nástroje. A všechny účastníky o něco na zub (sladkého nebo slaného) k odpolední kávě. Vaše provinciální rada P.S. Z organizačních a kapacitních důvodů nejsme schopni zajistit oběd, děkujeme za pochopení.

2. APOŠTOLÁT Vyhodnocení apoštolátních aktivit ASC v roce 2013 Vážení spolupracovníci, v únoru tohoto roku jsem Vás jménem provinciální rady oslovil s žádostí o vyplnění „Apoštolátních dotazníků“. Po téměř deseti letech chce provinciální rada zmapovat činnost salesiánů spolupracovníků v oblasti apoštolátu. Jako podklad jsem použil práci Josefa a Ivany Bernardových z roku 2004. Chtěli jsme zjistit, kam nás Duch svatý směřuje, co je pro nás spolupracovníky v apoštolátní činnosti v této době důležité. Navíc chceme nově získané údaje zaznamenat do našeho adresáře ASC pro možnost jednodušší spolupráce mezi těmi, kteří se věnují podobné činnosti. A tak děkuji všem, kteří věnovali čas vyplnění dotazníku svého, případně pomáhali jiným. Zvláštní poděkování patří koordinátorům a dalším členům místních rad za obětavost při společném úsilí. Co jsme zjistili K datu zpracování jsme měli 627 členů a aspirantů. Podařilo se shromáždit vyplněné dotazníky od 420 spolupracovníku a aspirantů, což je dvě třetiny nás všech dohromady. 3

odpovědí Převažující činnosti ASC 2013

zájem se scházet ochota počet organizovat 23 1 15 3

počet

%

1) Práce s dětmi a mládeží, organizace volného času 2) Katecheze

77 51

9 6

3) Práce se snoubenci

29

3

17

3

4) Práce s rodinami

50

6

17

3

5) Skauting

18

2

6

1

6) Tisk a sdělovací prostředky

16

2

5

0

7) Veřejná a politická činnost

27

3

6

5

8) Práce ve zdravotnictví

27

3

17

1

9) Práce ve školství

56

6

30

2

10) Pěstounská péče, adopce, dětské domovy

34

4

15

3

11) Jáhenská služba, pastorační asistence, akolyta

51

6

19

1

12) Práce pro farnost

204

23

32

7

13) Práce pro formaci, v radách ASC

45

5

22

1

14) Sociální oblast

44

5

16

3

15) Péče o salesiánské objekty (chalupy, centra, …)

25

3

11

2

16) Modlitba, modlitební společenství

102

11

19

5

17) Ostatní

45

5

13

4

Komentář: Nejvíce spolupracovníků se podílí na práci ve farnosti (204), následuje apoštolát modlitby a práce v modlitebních společenstvích (102) – příjemné překvapení, nebylo v minulém období zjišťováno. Dále následuje práce s dětmi a mládeží, organizaci volného času (77) a práce ve školství (56). Začlenění

počet odpovědí

%

1) ASC

82

10

2) SHM

15

2

3) YMCA

6

1

4) Centrum pro rodinu

23

3

5) Salesiánské středisko mládeže

23

3

6) Orel, Sokol

8

1

7) Zdravotnictví

30

4

8) Školství

79

9

9) Kostel, fara

345

41

10) Oratoře, kluby

9

1

11) Rodina

72

9

12) Státní správa

23

3

13) Jiné

123

15

4

Z pohledu začlenění pod „zastřešující organizaci“ řada spolupracovníků uvedla, že konají apoštolát ve své farnosti (uvedlo 82% spolupracovníků), dále jako členové ASC, ve školství a v rodině. Největší procentuální nárůst ve srovnání s průzkumem v roce 2004 je v práci ve školství a SHM. Vážný zájem se scházet ke stejné činnosti

počet odpovědí

%

1)

Ano

285

32

2)

Ne

571

63

3)

Ochota podílet se na organizování

45

5

Těší nás i množství lidí, kteří mají v určité oblasti zájem se občas sejít a podělit se o své apoštolátní zkušenosti a ještě více ochota několika dalších, kteří jsou připraveni setkání zorganizovat. Srovnání s předchozím průzkumem v roce 2004 Protože jsme vycházeli z průzkumu apoštolátní činnosti v roce 2004, přejali jsme většinu kategorií a můžeme najít zajímavé posuny v jednotlivých kategoriích. Procentuálně vzrostla práce pro farnost, práce ve školství a v sociální oblasti, práce se sdělovacími prostředky a péče o salesiánské objekty. Na stejné úrovni zůstala práce ve zdravotnictví, pěstounská péče, jáhenská sužba, pastorační asistence, akolyté. Nejvýraznější pokles je možno sledovat u práce s dětmi a mládeží a organizace volného času, u práce s rodinami a ve veřejné a politické činnosti.

Podobně jako v minulém srovnání je možno i dnes konstatovat, že v oblastech, kde je patrný pokles, je dnes vyžadována lepší profesní příprava (katecheze, práce se snoubenci, práce s rodinami). Dále je zřejmé, že se zvyšuje náš věkový průměr a jako sdružení stárneme (práce s mládeží a organizace volného času). U většiny z těchto kategorií byl zaznamenán pokles i v minulém srovnání. Současně je vidět, že se zvyšuje počet spolupracovníků, kteří pracují ve školství a sociální oblasti. 5

Jak naložíme s výsledky Nejprve zveřejníme výsledky na našem webu a ve zpravodaji tak, abychom se mohli se závěry seznámit. U těch, kteří dali souhlas s uvedením výsledků do našeho adresáře ASC (79%), údaje zapíšeme. Otevře se tak možnost najít příslušnou skupinu pro individuální spolupráci. Organizaci spolupráce v širší skupině necháme na ochotných organizátorech. Bylo by určitě dobré zveřejnit údaje o připravovaném setkání na našem webu nebo rozeslat potenciálním zájemcům přímo. Závěr Pro potěšení uvádím alespoň dvě pěkné poznámky z dotazníků: „Modlím se za všechny členy ASC, SDB, FMA atd. a jejich rodinné příslušníky, za jejich potřeby, individuálně za každého zvlášť … a hlavně v den jejich narozenin.“ „…vždy jsem zvláštním způsobem vnímala, jak mladí lidé, s nimiž se díky svému životu i práci setkávám, ,mají přednost‘, jak mi na nich záleží ,víc‘. Považuji tuto skutečnost za tajemství a dar – skrze cestu s Janem Boskem a společenstvím salesiánské rodiny!“. Společně můžeme prožívat velkou radost z nasazení a obrovské rozmanitosti činností desítek, stovek spolupracovníků, i těch, kteří neodpověděli nebo se do tabulek „nevešli“. Zpracoval za provinciální radu Pavel Janek, říjen 2013

Jděte beze strachu sloužit

Vydáno dne 11. 10. 2013 Minulý víkend od pátku 4. října do soboty 5. října proběhlo v Hradci Králové, v řeholním domě sestřiček salesiánek v Kuklenách, setkání vedení dvou částí naší české salesiánské rodiny, a to salesiánů spolupracovníků (ASC) a salesiánského hnutí mládeže (SHM). Páteční večer jsme zahájili mší svatou k sv. Františku z Assisi. Johny Komárek nám v kázání připomněl slova papeže Františka, která se snažil vrýt do srdcí mladým na letošním Světovém setkání mládeže v Riu de Janeiru. Přání papeže zní: „Jděte beze strachu sloužit.“. Tato slova nás provázela celým našim setkáním. Nesmíme fyzicky ani duchovně stát na místě. Máme si všímat bližních kolem sebe a aktivně se zapojit do evangelizace světa. Neměli bychom mít strach v apoštolátu. Právě sv. František i jeho jmenovec papež František nám v tomto mohou být inspirací a povzbuzením. Je to myšlenka, která by měla být charakteristická i pro členy salesiánské rodiny. Po mši svaté probíhalo seznamování, protože někteří jsme se viděli poprvé. Sobotní dopoledne bylo v režii společného jednání pod taktovkou šéfů ASC a SHM Pavla Kvapila a Lukáše Zrzavého. Vzájemně jsme si představili, co v našich sdruženích nedávno proběhlo, jako např. Festival v Pardubicích, na kterém se aktivně podílí jak SHM, tak i salesiáni spolupracovníci, čím žijeme a co prožíváme dnes a jaké jsou naše vize a přání do budoucna. Předmětem jednání, co nás spojuje dnes a v budoucnu, bylo využívání našich spolupracovnických chalup a diskuse o nutných opravách v nich. Díky dotacím od SHM se našemu sdružení podařilo provést nutnou rekonstrukci na chalupě v Klášterecké Jeseni, za což jim patří velký dík. Samostatným bodem jednání byla prosba předsednictva SHM k salesiánům spolupracovníkům v otázce duchovní formace členů jejich klubů. Předsednictvo SHM má obavu, aby se SHM časem nestalo organizací, ze které se bude vytrácet duchovní rovina. A co z toho vyplývá pro nás salesiány spolupracovníky? Jednalo by se o spolupráci salesiánů spolupracovníků s kluby SHM v místech, kde žádná komunita SDB nebo FMA nemá zastoupení. Cílem tohoto snažení by mělo být po6

stupné napojování klubů SHM na některou z hlavních složek salesiánské rodiny na poli duchovní formace. A co konkrétnějšího mohou naše místní společenství ve vztahu k SHM nabídnout? ASC momentálně SHM nabízí možnost se zúčastnit některých exercicií. Za to je předsednictvo SHM vděčné, ale mají i prosbu nabídky dalších akcí, protože exercicie jsou pro mladší členy SHM náročné. Jednou z takových nabídek by mohla být např. možnost pozvat zástupce blízkých klubů SHM na duchovní obnovy, které sdružení organizuje v adventní nebo postní době. Po obohacujícím společném jednání jsme pokračovali mší svatou k památce italského salesiánského blahoslaveného Alberta Marvelliho, který se vyznačoval tím, že byl aktivním mezi mládeží a pro dílo Dona Boska nadšeným animátorem a organizátorem ve farnosti a diecézi. Snažil se sloužit beze strachu svým bližním. Právě tyto prvky činnosti, které ve svém životě naplňoval Albert Marvelli, bychom se měli snažit napodobovat i my v našich činnostech a rodinách. Po obědě a odděleném jednání obou rad, společném fotografování a loučení jsme se rozjeli do svých domovů, napříč republikou od Prahy po Ostravu, bohatší o nové přátele a s myšlenkou v srdci, že máme jít beze strachu sloužit. Přeji sobě i všem ostatním, abychom to dokázali ve svém životě naplňovat. Díky všem za organizaci tohoto podnětného setkání. Roman Turowski, Provinciální rada

Dodatek k článku „Jděte beze strachu sloužit“ V minulém roce byl proveden průzkum napojení klubů SHM na tři hlavní větve salesiánské rodiny – komunity SDB, komunity FMA a místní společenství ASC. Z průzkumu vyplývá, že z 25 „živých“ činných klubů SHM není 5 vůbec v kontaktu s žádnou z větví salesiánské rodiny. Dle průzkumu se jednalo o kluby SHM Hlinsko, Koryčany, Nekoř, Telč a Třemošnice. Všechny tyto kluby se v průzkumu ale vyjádřily, že mají chuť navázat bližší spolupráci. Pokud se některé geograficky blízké místní společenství bude chtít s těmito kluby zkontaktovat, kontakt je možné najít na www.shm.cz/kontakty-kluby/. Dále je z průzkumu patrné, že z těch 20 klubů, které jsou napojeny na některou větev salesiánské rodiny, je jich 80 % napojeno na SDB, 70 % na ASC a 50 % na FMA. Některé kluby SHM jsou tudíž napojeny na 2 nebo i na 3 větve salesiánské rodiny. Data za provinciální radu sesbíral Roman Turowski 7

Pomáháme dětem z dětských domovů... Dostal se vám někdy do ruky bulletin Doživota? Možná ano, možná ne. Nám ano, protože chodíme do salesiánské farnosti. S projektem, který bulletin představuje, jsme se seznámili přes George (koadjutora Jiřího W.), se kterým udržujeme kamaráčoft i po jeho přesunu z D. Počernic. Podívejte se na jejich web, napište si o bulletin, šiřte ve farnosti a dál… Podpořme je modlitbou, finančně, jinou pomocí… Děkuje František Jakubec

3. DUCHOVNÍ CVIČENÍ Duchovní cvičení / Rajhrad u Brna / 25.–29. 6. Vydáno dne 19. 07. Spiritualita shora – spiritualita zdola (Anselm Grün) „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti“ (2. Kor 12,9) Měli bychom osobně střežit okamžiky těchto setkání s Bohem. Pochopení naší bezmoci, nemoci, bolest z nepochopení… (spiritualita zdola) Prohlubování a touhu po svatosti, naše ideály, život svatých… (spiritualita shora) Pravdivé poznání sebe sama. Jako každý rok se těším na DC, ztišení, modlitby, zpívání před Boží tváří. Nebylo nás mnoho, 14 duší, naplněni očekáváním a naplněni Duchem svatým. Jsem vděčná za naše společenství víry a krásných lidí. Při hodnocení zaznělo – „Nebe na zemi“. P. Jožka Daněk, (komunita SDB Brno-Žabovřesky) nás provázel svým výkladem, modlitbou, svátostmi a doprovázením. Děkujeme za otevření našich srdcí. Kéž nám všem Pán žehná, v našich rodinách, na pracovištích a ve farnostech, kde působíme, i v našich společenstvích. Panna Maria Pomocnice ať nás ochraňuje a vede ke svému synu Ježíši. V modlitbě provází Jarka Dvořáková, společenství Újezd u Brna Duchovní cvičení ve Fryštáku

Vydáno dne 22. 07. 2013 Ve dnech 3.–7. 7. 2013 jsme se zúčastnili duchovních cvičení v Domě Ignáce Stuchlého ve Fryštáku. Pod taktovkou ředitelů Pospíšilíkových to opravdu klapalo bezvadně. Bylo 8

vidět, že Josef Pospíšilík je úředník tělem i duší, vše měl organizačně zvládnuté. Pro všechny zúčastněné duchovních cvičení byla připravena pouť na Hostýn. Komu síly stačily, šel z Rusavy na Hostýn a zpět pěšky. Komu síly došly, mohl se zpět svést autem. A kdo se cítil při síle až po mši, šel cestu Hostýn – Rusava. O duchovní servis se staral Johny Komárek. Jeho přednášky, zaměřené na psychologii postavy Dona Boska, byly pro nás něčím novým a inspirativním. Taky jsme probrali brožuru s názvem Carta d’Identitá della Famiglia Salesiana, ale to už tak záživné nebylo. U hrobu staříčka Stuchlého jsme prosili za uzdravení Michalky Láníkové, která se narodila 14. 1. 2007 a má těžkou nemoc, která se nedá léčit a se kterou se nedá dlouho žít. Kdo by měl zájem o více informací: www.michalka-lanikova.cz. P. Ignác Stuchlý, služebník Boží, byl první český salesián – třeba se na jeho přímluvu stane zázrak a Michalka se uzdraví. A staříčka by bylo možno blahořečit. Ještě by bylo nespravedlivé, kdybych nevzpomněla Jiřinku – kuchařku, která se spolu s novou silou Markétou starala o naše žaludky. Jiřinka je svým uměním známá a myslím, že na její menu vzpomínají poutníci celý rok. Poslední večer jsme tradičně věnovali vyhodnocení duchovních cvičení. Nikdo neměl žádné závažné námitky ani připomínky. Spíše naopak, objevily se pochvalné hlasy. Josef Pospíšilík nás mile překvapil tím, že nám rozdal CD s životopisem P. Ignáce Stuchlého a s fotodokumentací s právě končícími duchovními cvičeními. To tedy byla rychlost! František Bezděk, který se právě vrátil z Dolomit, se k nám přidal, a spolu a Katkou Samcovou udělali hudební tečku za těmito krásnými dny. Děkujeme Johnymu, děkujeme ředitelům – už teď se těšíme na příští rok. Zapsala: Dana Podešvová

Duchovní cvičení v Praze na Bílé Hoře

Vydáno dne 02. 08. 2013 Milá salesiánská rodino, nejsem sice žádný spisovatel, ale tentokrát bych se s vámi ráda podělila o krásné zážitky, které jsme mohli s Jirkou letos prožít na duchovních cvičeních. A možná taky o jednu důležitou myšlenku. Duchovní cvičení si většinou vybíráme podle exercitátora, a pokud nám vyhovuje i termín, je to dokonalé. A proč podle exercitátora? Je to především proto, že se velmi rádi setkáváme s našimi „hodně pamatujícími“ bratry salesiány. Nemohu napsat starými, protože svým mladým duchem nás většinou strčí do kapsy. A tak jsme stále vděčnější za Jožku a Jarouška Kopeckých, Bena Beneše, Jožku Daňka, Jožku Brtníka a další „klenoty“ naší salesiánské rodiny. Letos jsme s nadšeným očekáváním spěchali za jedním z těchto „klenotů“, Pepíkem Šplíchalem, na Bílou Horu do Prahy. Naše očekávání se naplnilo plnou měrou. Nejen že nás Pepík obohatil svými hlubokými myšlenkami, vlil nám do žil optimismus a sílu do dalších dnů, ale jako bonus nám všem na celé tři dny ve spolupráci s Mirei Ryškovou na9

vařili kompletně celý oběd (namátkou zmíním domácí sekanou a prejt, vynikající boršč či hovězí vývar s knedlíčky). Takže nás nasytil vlastně hned třikrát – na těle, na duchu i na duši. A jeho vyprávění a vzpomínky na začátky salesiánského díla u nás jsme přímo hltali. A tak si stále znovu říkám a vlastně vzkazuji vám všem – važme si našich „hodněpamatujících“ bratrů salesiánů a čerpejme z jejich moudrosti a vzpomínek, dokud je máme ještě mezi námi. A tak ještě jednou velký dík, Pepíku, za krásná duchovní cvičení, za tvoji vlídnost a obětavost, za tvoji moudrost a snahu z nás „klopýtajících“ něco pořádného vykřesat. Díky vám všem, naši milí bratři salesiáni, kteří už hodně pamatujete, i vám mladším, kteří se je snažíte dohonit. Samozřejmě patří poděkování i Ivance a Honzovi Rabiňákovým, kteří ta naše letošní duchovní cvičení obětavě ředitelovali. Vaši Iva a Jirka Hamplovi

Újezd u Uničova, fajna obnova duchovní s Toníkem

Vydáno dne 26. 08. Letos jsme se přihlásili na duchovní cvičení do Újezdu u Uničova. Vybírali jsme podle termínu a exercitátora Jožky Kopeckého ml., kterého známe a máme rádi. V červnu jsme zjistili, že exercitátor byl vyměněn za p. Antonína Pražana, kterého jsme neznali. Dnes jsme moc rádi, že jsme ho mohli poznat a prožít s ním tolik hezkých duchovních zážitků, podnětů, no zkrátka být s ním. Místo bývalého mužského kláštera v Újezdě – noviciátu – má neopakovatelnou atmosféru. Byli jsme velice vřele přijati nejen našimi řediteli Evičkou a Romanem Turowskými, ale i paní správcovou. Květinový dvůr s exotickými dřevinami, nádherná kaple, sad, vše jako připravené pro rozjímání, obyčejné, ale útulně zařízené pokoje … no, nemělo to chybu. Při seznamovacím kolečku jsme zažili velké překvapení, že spolu s námi se tu budou duchovně obnovovat i mladý evangelický farář Lukáš se svou ženou Luckou. No, to bude dost zajímavé, napadlo nás oba. A bylo. A nejen zajímavé v tom nejlepším slova smyslu. Vzájemná úcta, respekt a pokora obou kněží byly pro nás tou nejlepší školou ekumenismu v praxi. Dozvěděli jsme se i spoustu zajímavostí z vedení vesnické evangelické farnosti a domníváme se, že jsme se vzájemně obohatili pestrostí našich různých cest se stejným cílem. Sobotní výlet do bývalého augustiniánského kláštera ve Šternberku byl nebývale zajímavý a úžasně veselý. Jako každoročně jsme prožili příjemné spojení duchovního ztišení s příznačným salesiánským veselým sdílením a znovu jsme se přesvědčili, že spolupracovnická rodina je místem, kam patříme naším srdcem a jsme za to vděčni Bohu, Donu Boskovi i všem salesiánům spolupracovníkům. Hanka Chytrá P. S. Pro dokreslení průběhu a atmosféry DC přikládáme písničku, kterou na místě složil Petr Ptáčník Ref: Újezd u Uničova, fajna obnova duchovni s Toníkem 1. Ve středu vše Hanka sbalila do Kappy kaj to vlastně jedem, čumím se do mapy

10

2. Abysme stoupali do duchovních výšek klášter zapůjčilo sdružení František

3. Rozjímalo se tu zvečera i zrána s odborným dohledem Toníka Pražana 4. Přednášky kvalitní, žádný z nás nedřímá vidno, že je Toník vyškolený z Říma 5. Pepík s Luckou vedli růženec bez strachu o tajemstvích světla, v hubě plno prachu 6. Příjemně nám k tomu broukala do uška jejich roztomilá dcerunka Liduška 7. Bohuš s Majkou v hicu odložili vestu pozvali nás všechny na křížovou cestu 8. Před Michalem s Hankou cítím se jak nahy bo su oba Chytří a navíc su z Prahy 9. Vime tež, že Chytři maju čtyři děti a od vlastní svatby roků tři na třetí 10. O ČBE zjistili jsme hafo věcí od Lukáše s Vydrou ze sboru Telecí 11. Ovocnou zahradou courali se bosky Jirka a Maruška, bo měla narozky 12. Veliká stodola, stinná, jistě hoví Magdě a jejímu muži Vašíkovi 13. Provětrat si hlavu, srdce aji plíce přijeli Pavlína s Pavlem z Kopřivnice 14. Po dnešní přednášce snadno uvěří, že

vstanou z mrtvých Pavel s Janou z Kroměříže 15. Vedro bylo strašné, Martin neni hlupy mohl si dát nanuk, když jel na nákupy 16. Že tělo nestrada, vděčím piva sklence, ale hlavně super kuchařce Helence 17. Vyzpovídat tolik hříšných není sranda, vypomoci musel přijet otec Standa 18. Jako bravek v žitě, žili jsme si skvěle. Dík, Romane, Evčo, naši ředitelé 19. Evička miminko zabalí do dečky Roman bude bumbat čaje místo bečky 20. Na výletě jsme si, přesně podle plánu prošmejdili klášter augustiniánů 21. Zůstal nevyřešen problém s anténami hlavně ale, že Duch svatý je tu s námi. 22. Jednu věc jsem řádně zapsal do palice, lepší je být orel než blbá slepice 23. Zítra balím se a zpátky do Ostravy kéž v nás furt přebývá Kristův pokoj pravý 24. Děkujeme Bohu srdcem aji mozkem chcem ho nasledovať spolu s Donem Boskem 25. Aj když všedni život včil nám zas nastane v kebuli vzpomínka hezká nám vytane

• Milá Hanko, děkuju za pěknou reportáž z vašich exercicií. A ta písnička je fakt výborná, díky Petře! M. J.

Duchovní cvičení na Hostýně

Vydáno dne 22. 09. 2013 Ve dnech 11.–15. 9. 2013 proběhly na Sv. Hostýně duchovní cvičení salesiánských spolupracovníků na téma – DON BOSCO A SALESIÁNSKÝ DUCH. Exercicie vedl P. Josef Kopecký st. Součástí těchto duchovních cvičení byly pravidelné modlitby – Anděl Páně, ranní chvály, nešpory, kompletář a také modlitba růžence, křížová cesta a cesta světla. Další část tvořily přednášky, které měly tři hlavní body – duchovní život, apoštolát, společenství – a to vše v salesiánském duchu Dona Boska. Jak říkal P. Jožka Kopecký, v našem životě bychom měli usilovat především o svatost a uvědomit si, že Bůh každého člověka hodnotí individuálně, podle jeho možností a schopností. Zdůrazňoval důležitost modlitby (osobní i společné) a evangelizace vlastním životem. Cesta ke svatosti není určitě jednoduchá, je to pro nás záležitost na celý pozemský život, ale jak řekla ve snu Panna Maria Donu Boskovi: „Buď silný, statečný, pokorný a všechno se mnou dokážeš.“ A tak si tuto větu můžeme často připomínat a snažit se podle toho žít. „Do nebe nepojedeme ve zlatém kočáře, ale musíme tam dojít, a to obvykle po křížové cestě.“ Martin Ptáček 11

A ještě jedna vzpomínka na tato duchovní cvičení … Duchovní cvičení na Svatém Hostýně byla ohrožena, ale nakonec úspěšně proběhla, přihlásilo se 22 lidí a 2 kojenci, potkali se po letech staří známí a poznali jsme i nové tváře, také třeba dospělé děti našich formátorů. Náš nestárnoucí Jožka Kopecký st. s námi důkladně probral téma: Don Bosco a salesiánský duch. Perfektně připravený nám jemně ale důsledně připomněl, co je prvním úkolem člověka, totiž naše úsilí o svatost. Dále se zabýval tím, jaké jsou naše úkoly salesiána spolupracovníka: za prvé plnění svých každodenních povinností a za druhé plnění svého apoštolátního poslání. O blaho těla se velice obětavě staral náš ředitel Staňa Strnad, který jako vždy všechno předem připravil, rozeslal instrukce a všechny nás řádně po valašsku na Hostýnku přivítal. Krásná příroda, nádherně opravená bazilika, křížová cesta, cesta světla a celé to milé prostředí nám pomáhalo pozvednout ducha k Pánu a uvědomit si, jak je dobré, že jsme zde všichni spolu s Janem Boskem a Pannou Marií. Cítili jsme vděčnost Pánu, že se můžeme snažit prohloubit svůj duchovní život a uvědomit si své poslání a zapojení do apoštolátu. Večerní sdílení nás všechny obohatilo o zkušenosti starších spolupracovníků a pohled mladších, kteří vychovávají děti v současné nelehké době, která je dobou konzumu a ztráty morálních hodnot. Velký dík patří těm, kteří přispěli zpěvem a hudbou k naplnění hesla: kdo zpívá, dvakrát se modlí!!!! V neděli jsme při mši svaté obnovili své sliby a plni vděčnosti a radosti jsme se rozjeli do svých domovů. Byli jsme spolu rádi a bylo nám spolu dobře! Kéž Pán odplatí svým požehnáním všem, kdo se o tato DC zasloužili!!! Všechny zdraví a vzpomíná Marie Jílková, ŠOP A nakonec ještě jedna … Exercicie, duchovní cvičení (latinsky Exercitia spiritualia) neboli rekolekce jsou formou duchovní formace. Jejich účelem je dojít prostřednictvím ztišení (někdy mlčení během celých exercicií), meditace (kontemplace) a modliteb prohloubení duchovního života jedince. Tolik internet a wikipedia :o). A jak to proběhlo na Hostýně? Ztišení bylo, každodenní mše svatá byla, modlitba byla, křížová cesta byla, cesta světla byla, i silentium bylo. Hlavním tématem byl Don Bosco a salesiánský duch, řeč byla nejen o Donu Boskovi, ale i o modlitbě, vzdělávání, apoštolátu, svatosti, evangelizaci, společenství…. Kdybych poznamenán svojí profesí chtěl tomuto duchovnímu cvičení vystavit vysvědčení, vypadalo by asi následovně: Jedničku by dostal exercitátor, O. Jožka Kopecký st. SDB (k jeho osobě a jeho kněžství není co pro spolupracovníky dodat), jedničku by dostal ředitel Staňa Strnad (DC do nejmenších detailů připravené), jedničku by zasloužilo místo (co vytknout Sv. Hostýnu…?). Počasí by nejspíš zasloužilo dvojku, ale opravdu? Vždy déšť na tu hodinu, kdy jsme šli křížovou cestu, ustal. Takže počasí taky jedničku. A společenství? Společenství by taky zasloužilo jedničku! Pro nás, jako „služebně mladší“, bylo super zažít společenství se „spolupracovnickými veterány“ a nejen s nimi. A společenství to bylo pestré našimi profesemi, bydlišti (sešli jsme se z 8 společenství, i nečlenové z celé republiky) i věkem (nejstarší byl O. Jožka, nejmladší 1,5 měsíční Dominik). Celkové hodnocení – jednička s hvězdičkou. A víte, jak by měly vypadat naše modlitby? Prostě plné důvěry a radosti! Vítězslav Juras, MS Slovácko 12

Splnění snů

Vydáno dne 04. 10. 2013 Don Bosco měl mnoho snů a mnoho z nich uviděl i naplněné. Je důležité mít sny. Strom, jehož kořenem je Don Bosco, má dnes oficiálních 29 větví úředně přijatých do Salesiánské rodiny, a všech větví, i těch, co jsou na cestě k přijetí, je celkově 50. Někteří salesiáni spolupracovníci byli oslovení tím, že Don Bosco od roku 1842 chodíval pěšky do svatyně svatého Ignáce nad Lanzo (asi 35 km od Turína) dávat duchovní cvičení, anebo zpovídat a odpočívat. Dělal to po 32 let. On sám chtěl vstoupit do kongregace Oblátů Panny Marie založené proto, aby dávali duchovní cvičení podle svatého Ignáce, ale jeho zpovědník řekl suché ne. Do roku 1970 (?) jedním z hlavních cílů salesiánské kongregace bylo dávat duchovní cvičení mládeží. Když jsem kdysi slyšel jednoho z největších znalců Dona Boska, že kdo nebyl v Lanzo, tak vůbec nechápe, kdo je Don Bosco, moc jsem tomu nerozuměl. Proto když se několik salesiánů spolupracovníků rozhodlo, že tuto cestu projdou pěšky, aby upozornili na primát modlitby a duchovních cvičení v životě Dona Boska a že z toho natočí dokument pro televizi, reagoval jsem okamžitě, že jim v tom pomůžu. Řekl jsem, že do mnoha věcí jim mluvit nebudu, protože dokumentaristice nerozumím, ale mám různé znalosti a známosti a těmi jim mohu posloužit, včetně překladu. Nakonec jsme jeli, dojeli, prožili duchovní obnovu v rodišti dona Boska a měli jsme domluveno, že v sobotu ráno 21. září ve 3.15 nás bude před bazilikou Panny Marie Pomocnice křesťanů, postavené Donem Boskem, čekat představený komunity don Enzo Baccini (znám ho téměř dvacet let), aby nám dal požehnání. Jako přesný voják nás tam čekal a po požehnání jsme vyrazili. Byla to jedinečná zkušenost kráčet prázdným Turínem po třetí hodině ranní v sobotu 21. září 2013. Svatyně v Lanzo je ve výšce 1000 m a od roku 1805 se tam nepřetržitě kážou duchovní cvičení. Teď se o ni starají stálí jáhni diecéze Turín. Tímto místem prošli všichni turínští svatí (je jich asi dvacet). Velký vliv na duchovní formaci mnoha kněží a tisíce laiků měl profesor morální teologie v doškolovacím ústavu pro kněze svatý Josef Cafasso, rodák Dona Boska. Zrovna teď je v Turíně výstava Sociální svatí 19. a 20. století. Tam Don Bosco poznával výkvět turínské diecéze a tam taky navazoval užitečné kontakty. Jeho zpovědník Josef Cafasso ho tam často zval i odpočinout si a svěřoval mu během duchovních cvičení zpovídání, ale i kázání. Po krátkém pobytu tam a po vystoupání posledních osm kilometrů někdo poznamenal, že hlavním kazatelem tam byla krása. Svatyně svatého Ignáce je uprostřed vysokých tří tisícovek. Tam jsem si uvědomil, jak důležitá je v salesiánské spiritualitě krása. Svatý František Saleský se narodil u Ženevy pod stejně vysokými horami, maminka Markéta věděla, že kluci potřebují krásu, naučila je krásu vidět a hledat. Celé písemné dílo svatého Františka Saleského je proniknuté krásnými obrazy z přírody a života včel. V neděli jsme měli mši ve světničkách, kde Don Bosco zemřel, a potom si mohl čas každý prožít podle svého. Mohl posedět u hrobu Dona Boska, či v Pinardiho kapli, kde začínal se svým dílem. Nakonec před odchodem jsem některé zavedl k místu, kde svatý Josef Cafasso připravil asi 76 lidí na smrt před popravou. Spravedlnost lidská měla být doprovázena křesťanskou láskou. Na kostelíku svatého Petra, kam Jan Bosco chodil na první vyučování k donu Calosso, jsme objevili nápis, že v těsné blízkosti tam bydlel v letech 1838 a 1852 prapradědeček nynějšího papeže Františka. Jeho tatínek se narodil v roce 1908 a v roce 1929 se vystěhoval do Argentiny, kde v salesiánské oratoři poznal dívku, kterou si vzal. V roce 1936 se jim narodil nynější papež František. Ze samotného Castelnuovo d’Asti pocházejí tři svatí a jeden blahoslavený. Samotný nádherný Piemont má i mnoho moderních svatých. Tam by mohl být člověk měsíc a měl by co obdivovat. 13

Myslím si, že každý měl možnost hlouběji pochopit bohatství těch, které utvářel Duch Svatý, skrze místo, kde žili, i to, jak každý zodpovídá za svoji formaci. Když je člověk pokorný a nechá se formovat, tak každé dílo Ducha svatého je nádhera, plně pochopená až v nebi. Když jsem byl mladý, tak jsem byl pyšný, říká jeden pán, dnes ale nemám chybu. Janko Ihnát

Duchovní putování za Donem Boskem (Colle DB – Lanzo – Valdocco) Vydáno dne 04. 10. 2013 19.–23. 9. 2013 Bylo nás třináct. Dvě auta vyrazila z Prahy a jedno z Brna. Z Prahy jsme vyjeli krátce po půlnoci ve čtvrtek 19. 9. přes Rozvadov, SRN, Rakousko, Švýcarsko a průsmykem San Bernardino do Italie. Před 14. hodinou jsme dorazili do Colle Don Bosco, kde jsme byli celou dobu ubytováni. Čtvrteční odpoledne jsme věnovali prohlídce pamětihodností na Colle DB – navštívili jsme domek, kde bydlel sv. Jan Bosco od svých dvou let spolu s matkou, babičkou a dvěma bratry. Překvapil nás svou prostotou a nuzností. Život zde jistě nebyl pohodlný, ani idylický. Podívali jsme se také do domku bratra Josefa, kde je dnes rolnické muzeum, mapující život piemontských rolníků v 19. století. V blízkosti je pak pomník Jeníka Boska jako provazochodce, pomník matky Markéty, louka, kde měl Don Bosco jako devítiletý sen, který předznamenal jeho život. Poblíž je malý kostel Panny Marie Pomocnice, postavený v letech 1915–1918, na místě, kde stával domek bratra Antonína. Na opačné straně Colle DB se nachází dominanta, bazilika sv. Jana Boska („Tempio“) na místě, kde se Don Bosco 16. srpna 1815 narodil. „Tempio“ je tvořeno dvěma kostely nad sebou. Dolní kostel byl postaven 1961–1965. Horní kostel byl posvěcen v roce 1984. V dolním kostele se nachází ostatky sv. Jana Boska (za oltářem – v místě, kde stával dům, v němž se světec narodil.) V jedné z bočních kaplí jsou pak ostatky sv. Dominika Savia. Za „Tempio“ se nachází funkční grafická škola (má cca 60 žáků). Součástí budov je muzeum misií, kde jsou shromážděny artefakty, pocházející z míst misijního působení SDB a FMA. V pátek dopoledne jsme navštívili Morialdo. Zde se nachází kostelík sv. Petra, kde bydlel přímo ve věži kostela Don Calosso, a kovárnu, ve které pracoval otec sv. Dominika Savio. Pak každý soukromě rozjímal na místech spojených s životem Dona Boska v Becchi (na Colle). Odpoledne jsme se zajeli podívat na další místa, připomínající život piemontských svatých v okolí Colle: Mondonio, kde zemřel 9. března 1857 sv. Dominik Savio, Castelnuovo – místní oratoř a rodný domek sv. Josefa Cafasso, a Capriglio – odkud pocházela matka Markéta. V místním kostele, kde byla pokřtěna a uzavřela sňatek, jsme slavili večer mši svatou. V sobotu jsme uskutečnili pěší pouť na Lanzo Torinese, kde jsme v kostele sv. Ignáce z Loyoly ve 14 hodin měli mši svatou. Sem chodíval Don Bosco za svého života pěšky z Valdoka (cca 40 km) na duchovní cvičení. Ukazují zde, mimo jiné, i světničku sv. Josefa Cafasso, duchovního vůdce Dona Boska. Celé nedělní dopoledne jsme strávili na Valdoku. Slavili jsme zde mši svatou v kapli 14

u světniček ve druhém patře, které obýval Don Bosco. Měli jsme možnost vidět také vlastní světničky, kapli Pinardiho, kostel sv. Františka Saleského a chrám Marie Pomocnice s ostatky Dona Boska. Odpoledne jsme se vydali na zpáteční cestu přes průsmyk San Bernardino. Do Kobylis jsme dorazili před 6. hodinou ráno v pondělí 23. září. Prožít toto duchovní putování, navštívit tato místa pro nás znamená mnohem větší pochopení pramenů salesiánského způsobu života. Velký dík patří P. Janku Ihnátovi SDB a spolupracovníku Petru Janžurovi za obětavé a trpělivé doprovázení při této pouti. Oceňujeme to jako významnou službu těm, kteří si přejí poznat místa a jejich atmosféru, odkud povstalo salesiánské dílo. Vděční poutníci Jitka a Jirka Ratajovi, ASC Praha-sever I. • Při čtení tohoto článku nemohu nevzpomenout návštěvu těchto požehnaných míst, kterou jsme absolvovali před dvěma lety s P. Pavlem Čápem. A jsme za to stále vděčni. Donu Boskovi, že nás přivedl k sobě, a Pavlu Čápovi za celou krásnou pouť. Deo gratias! Jožka • Super, hned jsem zavzpomínal na loňskou cestu tamtéž. Mám to pořád v hlavě, úžasný zážitek. Shodou okolností jsme tam byli ve stejném termínu 18.–23. 9. 2012. Asi má Janko tohle období rád. Roman • I my rádi vzpomínáme na Colle DB, na Janka a jiné dobrodince… Jakoubci

Pouť do okolí Turína potřetí

Vydáno dne 06. 10. 2013 Přátelé, přidávám se také s kratičkým postřehem z pouti, kterou organizoval Petr Janžura s Jankem Ihnátem. Moc děkuji za organizování této pouti. Jel jsem do míst našeho otce Dona Boska vyprosit požehnání pro naši rodinu. Měl jsem na modlitbu dost času, a to i díky jedné zajímavé náhodě. Jeden den kolem poledne jsem šel do horní baziliky na Colle Don Bosco a kostelník, který baziliku na čas siesty zamykal, si mě nevšiml a tak jsem byl dvě hodiny zamčený. Procházel jsem se uvnitř a přešel vnitřním schodištěm do dolní baziliky, která je postavená v místech statku Biglione, kde se Jan Bosco narodil. Vnímám to jako velké požehnání, že jsem byl náhodně zamčen zrovna na tomto místě a měl jsem možnost před Pána, Dona Boska a Dominika Savia přinést své prosby za mou rodinu a taky vyjádřit své velké díky za to, že mohu znát Dona Boska a být součástí jeho rodiny. Přeji krásný podzim, Roman Turowski, MS Ostrava

Poličany Když jsem objevila na webu volné místo na exercicie, neváhala jsem a napsala mail. A za pár dní jela, moc nevěděla kam. Místo to bylo zázračné, kolem pole, louky, barevné lesy. Kostel, klášter, kamenné chodníčky a sestry. Sestry trapistky, mnišky. Úhledné, malé, jemné dívky a ženy, ukryté za zdmi, v bílých hábitech, nám daly nahlédnout do svého života. V kostele jsme s nimi mohli strávit každou z jejich sedmi denních modliteb, první z nich ještě skoro noční. Práce a modlitba, kdy Bůh má vždy přednost, je nade vším, hodný veliké úcty a klanění. Z veškerého života kolem nás byl cítit klid a pokoj. A důstojnost. Nebylo vše, jako obvykle na exerciciích bývá, program, denní řád, společné večery. Možná nebylo nic, jak obvykle znám, co jsem zažila doposud. Dostala jsem dárek, který mi zůstane, i když ho rozdám. A věřím, že mi zůstane navždy. Milí moji přátelé, kteří jste tam se mnou byli, děkuji vám všem, za povzbuzení, sdílení, taky za mlčení a rozjímání, za modlitby, za přednášky, za radost a veselí i za odvoz. Určitě bychom se měli sejít, abychom secvičili ten slib! Myslím, že by to nějakou zkoušku chtělo. :-) PS: Plná energie jsem v neděli po návratu hrabala zahradu, jen tak v triku. Zimní bundu po tomhle pobytu už asi potřebovat nebudu. Ilona Tůmová 15

4. TRVALÁ FORMACE Svatý Josef Cafasso

Vydáno dne 24. 06. 2013 Svatý Josef Cafasso (15. 1. 1811 – 23. 6. 1860). Svátek slavíme 23. června. Byl spolurodák svatého Jana Boska. Narodil se v Castelnuovu d'Asti 15. ledna 1811. Byl synem malých zemědělců. Doma byli čtyři. Sestra Marianna, která byla nejmladší, se stane matkou Dona Josefa Allamano, dnes blahoslaveného, zakladatele dvou misionářských kongregací. Cafassův rodný dům je pár kroků od hlavního náměstí v Castelnuovu. V roce 1833 byl vysvěcen na kněze a potom vstoupil do kněžského konviktu v Turíně. Byl to ústav pro zdokonalování formace kněží a pastorace. Zůstane v něm až do smrti. Stane se i jeho rektorem. V konviktu se dýchá ovzduší spirituality svatého Ignáce z Loyoly a teologická a pastorační orientace podle svatého Alfonse de’Liguori. Konvikt je vedle kostela svatého Františka z Assisi. Teolog Alois Guala spolu s Josefem Cafassem zde připravovali 45 kněží na pastoraci v nových poměrech. Příprava trvala dva roky. Don Bosco tam prožil výjimečně tři. Mladí kněží denně absolvovali dvě přednášky. Dopolední měl Don Guala, večerní Don Cafasso. Během dne kněží pomáhali v nemocnicích, ve věznicích, v charitativních podnicích, procházeli chudinské domy a podkroví, kázali v kostelech, vyučovali mládež náboženství, sloužili starým a nemocným. Přednášky nehromadily teoretické vědomosti z teologie. Řešily problémy, s nimiž se mladí kněží setkávali během dne mezi lidmi ve městě. Dnes bychom řekli, že prováděli analýzu sociální a náboženské situace a hledali její nejúčinnější řešení. Don Bosco to vyjádřil stručně pěti slovy: Učil jsem se být knězem. Don Cafasso malé postavy, hubený, na prvý pohled budil dojem nezdravého člověka. Ale jeho činnost neznala únavu. Buď vyučoval, nebo kázal, nebo zpovídal, nebo se zdržoval ve věznicích. Od roku 1841 byl Don Boskovým duchovním rádcem. Jan se u něj zpovídal, radil se s ním před každým vážným rozhodnutím, svěřoval mu své životní plány a řídil se tím, co mu poradil. (Od roku 1841 do roku 1860 byl jeho duchovním vůdcem.) Neznal bídu městských periferií. Don Cafasso mu radil: „Choďte a pozorujte život kolem sebe“. Don Cafasso pomáhal Donu Boskovi. Pomáhal mu jak duchovně, tak i materiálně. Byl duchovním vůdcem i mnoha jiných kněží, laiků, politiků, zakladatelů. Dona Boska nejen podporoval, ale i ho bránil svou morální autoritou. Druhou osobou, s níž se snažil pozvednout mravní život v Turíně, byl Josef Cottolengo. Pro jeho „malý dům Prozřetelnosti“ věnoval své úspory. Vedle formace kněží a výuky morální teologie se zároveň věnoval službě zpovědníka a s láskou sloužil těm nejposlednějším, především vězňům a odsouzencům na smrt. Papež Pius XI. ho definoval jako „perlu italského kněžstva“. Don Cafasso byl velice známý jako „kněz šibenice“, působil jako duchovní asistent uvězněných a odsouzených na smrt. Město Turín mu postavilo sochu na místě, kde bývala šibenice (je to křižovatka mezi Valdokem a corso Regina Margherita), kde se po několik let vykonávaly popravy. Prvním popraveným, kterého doprovázel, byl asi v roce 1838 Dominik Becchio nazývaný Dragoun, člen bandy, která šířila teror kolem Caramagna Piemonte. Prováděla odvážné loupeže se zbraní v ruce a zapalovala statky. I Don Bosco s ním jednou doprovodil odsouzeného na smrt. Jak to dopadlo? Poprava v Alessandrii: „V roce 1846 se Don Bosco seznámil ve věznici s dvaadvacetiletým mladíkem. Stal se jeho přítelem. Byl odsouzen se svým otcem na smrt. Poprava se měla vykonat v Alessandrii. Když se Bosco dozvěděl o rozsudku, spěchal vyhledat mladíka. Ten se usedavě rozplakal a prosil Dona Boska, aby ho doprovodil na poslední cestě. Neměl sílu slíbit mu svou účast. Byl velice rozrušen. Přišli pro odsouzené a odvedli je. Když se Don Cafasso dozvěděl, že Don Bosco nehodlá splnit mladíkovo poslední přání, spěšně ho vyhledal a ostře se na něho obořil: „Nechápete, že je to od vás kruté? Honem se 16

připravte, abychom stihli vlak do Alessandrie.“ „Nakolik se znám, tak cítím, že nejsem schopen snést podobnou podívanou.“ „Nezdržujte. Vlak nečeká. Nesmíme přijet pozdě.“ Přijeli večer před popravou. Když mladík zahlédl Dona Boska, dal se do pláče. A když se k němu přiblížil, začal ho s nářkem objímat. Bál se příštích chvil. Don Bosco prožil s hochem v cele poslední noc. Modlili se a hovořili o Bohu. Ve dvě v noci ho vyzpovídal a pak pro něho slavil v cele mši svatou. Podal mu Tělo Páně a potom společně děkovali, dokud nezačal vyzvánět zvon ohlašující začátek exekuce. Otevřely se dveře cely a vstoupili dozorci s katem. Ten před odsouzeným poklekl a poprosil za odpuštění, jak bylo zvykem. Pak mu svázal ruce a přichystal na krk provaz. Sestoupili na nádvoří. Odsouzený usedl s Donem Boskem na popravčí káru. Ve druhé soupravě za nimi jel otec a Don Cafasso. Spousty lidí lemovaly cestu. Když se přiblížili k popravišti a Don Bosco uviděl připravené šibenice, zbledl a padl do mdlob. Don Cafasso dal zastavit povozy a požádal, aby sundali Dona Boska z káry. Průvod pokračoval až na místo a hned byl proveden rozsudek. Don Bosco nabyl vědomí, až bylo po všem. Dále zůstával v šoku. Když se vraceli do Turína, za celou cestu pronesl jen jedinou větu: „Bylo mi toho mladíka moc líto. Tolik mi důvěřoval.“ „Udělal jsi, co bylo v tvých silách. Ostatní přenecháme Pánu Bohu.“ Don Josef Cafasso doprovodil na popravu asi 60 odsouzených na smrt. Všechny přivedl k pokání. Obvykle je nazýval „moji svatí oběšení“, „bolestní bratří“. Don Cafasso je přesvědčen, že tito lidé jdou přímo do nebe, a proč, to vysvětluje takto: „Jsem přesvědčen, že se spasí lehčeji než mnozí jiní, kteří umírají na své posteli. Je pravdou, že mnoho hřešili, ale jejich lítost na jedné straně a na druhé straně odpykání ve vězení, ponížení ze smrti před publikem a odevzdání se do vůle Boží tím, že ji přijali, učiní to, že dosáhnou lehce odpuštění a spásu. Máme proto duši, která se za nás bude modlit v ráji“ (Giovanni Barra Santo Giuseppe Cafasso). Don Cafasso byl nejen mužem činnosti, ale i mužem modlitby. O tom, jak se má modlit ten, kdo je apoštol, mluví takto: „Muž apoštolátu ať má svůj pevný čas určený k modlitbě. Kdybychom se vzdali této školy, nebyli bychom již kopiemi tohoto vzoru, ale byli bychom pouze materiálními lidmi, protože bychom byli bez duše a bez ducha, byli bychom apoštoly jen podle jména, stali bychom se znějícím kovem (srov. 1 Kor 13,1) a ničím víc. Kromě toho musíme dbát, aby naše srdce bylo během dne obráceno k Bohu dříve, než se pustíme do nějakého díla a než budeme vykonávat svou službu, i potom, co jsme se namáhali. Naše srdce ať se často pozvedá k Bohu, ať je to jako otevřená cesta, kterou s ním udržujeme neustálý vztah; když budeme mít nouzi, když budeme podrobení zkoušce, když budeme potřebovat světlo, aby to byla chvíle, která nás přivede k němu, abychom s ním mluvili, abychom mu řekli svůj názor. To znamená modlit se, a kdo to tak dělá, může být nazván mužem modlitby. Mírností se staneme příjemnými lidem a uchvátíme srdce na zemi. Božský Spasitel toho byl nejdokonalejším příkladem, když nám vydal sám sebe: ,Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem‘.“ (Mt 11,29). Velký obránce Dona Boska, říkával o něm: „Nechte ho být. Koná mnoho dobrého pro mládež. Bude konat zázraky a celý svět bude o něm mluvit.“ O donu Cafassovi se říká, že „všude procházel, prokazoval dobrodiní a uzdravoval všechny“ (Sk 10,38). Tedy mírnost ke všem; buďte obzvláště pozorní k těm, kteří si to nejméně zaslouží, nebo se k vám chovají špatně, to je nejlepší jednání. Jestliže božský Vykupitel měl na někoho zvláštní ohled a dával někomu přednost, byli to vždy hříšníci, takže jeho nepřátelé ho nazývali hříšníkem a přítelem hříšníků (srov. Lk 11,2; Jan 9,24). Nebyl však přítelem jejich nepravostí, ale byl přítelem proto, aby je obrátil a aby si je získal. Získejme si útěchu, že jsme s nimi jednali mírně a s láskou, že jsme jim dali tento paprsek naděje a zdraví, když si vzpomenou na člověka, který s nimi jednal s dobrotou. Člověk apoštolátu ať nemá za cíl nic jiného než Boží slávu a zdraví duší. To je naučení, které nám nechal božský Učitel: 17

„Já nehledám svou slávu… sestoupil jsem z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli toho, který mě poslal.“ (Jan 8,50; 6,38) Tato poctivost a čistota úmyslu byla vždy charakteristickým rysem mužů apoštolátu. Když kněz pracuje s tímto čistým úmyslem, téměř necítí tíhu své námahy, protože namáhat se pro Boha přináší více potěšení než utrpení. Jenom Bůh a nic jiného.“ (Četba k jeho svátku.) Víme, že Don Cafasso byl člověk, díky kterému Don Bosco udělal mnoho dobra. Vypráví nám o tom ve svých „Pamětech oratoře“: „Jestliže jsem udělal něco dobrého, je to jeho zásluha“. Don Cafasso mu dělal duchovního vůdce, zpovědníka, a řekl bych, velice autoritativním způsobem v tom smyslu, že v některých důležitých okamžicích jeho života ho orientuje opravdu rozhodným způsobem bez možnosti námitek, přestože byl Cafasso člověkem mírným a fyzicky to byl shrbený muž, slabý a křehký. Don Bosco však nikdy nedopsal životopis Dona Cafassa, jak o tom vypráví jeho synovec, který to znal od Dona Boska. Zdá se, že Don Bosco sesbíral materiál, aby napsal jeho životopis, ale že mu jej někdo ukradl ze skříně v oratoři. Don Bosco říká o Donu Cafassovi: „Tento člověk měl pět tajemství svého života“. Jsou to rady jak vykonat hodně dobra. Pět tajemství Dona Cafassa. Podivuhodná množství rozličných činností, které Don Cafasso konal téměř současně, jsou připisována zázraku lásky, a přesto by se měla určitým způsobem připisovat umění – tajemství Dona Cafassa. Taková tajemství ukazují, k jakému stupni svatosti dospěl v plnění svých povinností. Nemohl udržet tato tajemství dosti utajena. On by si byl přál, aby se o nich nedověděli ti, kteří obdivovali jeho svatou činnost, v níž se zrcadlily jeho neobyčejné ctnosti. 1 – Prvním tajemstvím byl jeho stálý klid. Stal se mu důvěrným výrok svaté Terezie (z Avily) – „Ať tě nic nezneklidňuje“. Proto vždy s úsměvem, zdvořilými a milými způsoby, které jsou vlastní svatým duším, energicky vyřešil každou záležitost, i zdlouhavou, obtížnou a leckdy posetou trním. Dělal to, aniž by se poskvrnil, bez toho, že by mu množství anebo obtížnost věci způsobily minimální zneklidnění. Tento podivuhodný klid mu umožňoval, že mohl rozvážně vyřizovat mnohé a různé záležitosti bez zneklidnění intelektuálních schopností. 2 – Druhým tajemstvím je dlouhá praxe spojená s velikou důvěrou v Boha. Často opakoval královského proroka Davida: (Žalm 18,2). Den dni odevzdává slovo. To, co jsem udělal dnes, slouží mi jako norma pro to, co budu muset dělat zítra. Toto maximum spojené s jeho rozvážností, zkušeností a jeho studium lidského srdce ho učinilo důvěryhodným pro nejvznešenější otázky. Pochybnosti, těžkosti i nejkomplikovanější dotazy před ním mizely. Když mu položili otázku, zopakoval ji, aby bylo jasné, že ji pochopil, pak na okamžik pozvedl srdce k Bohu, odpověděl pohotově a správně a to tak, že ani dlouhé přemýšlení by nemohlo přinést lepší úsudek. 3 – Třetí tajemství tkví v tom, že proto, aby mohl udělat mnoho věcí, přesně a soustavně využíval času. V časovém rozmezí 30 let jsem nepoznal a ani si nepamatuji, že bych ho viděl na okamžik dělat něco, co by se dalo nazvat zahálkou. Když skončil jednu věc, okamžitě se pouštěl do další. Kolikrát jsem ho viděl sedět pět a také i šest hodin ve zpovědnici a pak odešel do své světnice, kde začínaly obvyklé audience, které trvaly mnoho hodin. Kolikrát přišel úplně vyčerpaný z kázání nebo zpovídání ve vězení, neodpočinul si ani na chvíli: „Konference“, říkal, „mi slouží jako odpočinek." Pak s veselým výrazem ve tváři šel vyřídit tu či onu záležitost. Nikdy se nevěnoval žádné zábavě, aby se duchovně pozvedl, žádné žerty nebo zbytečná slova. Jediným uvolněním bylo pro něho střídání se starostí. Když byl stísněn námahami, když byl například unavený z kázání, šel se modlit, když byl unaven z psaní, šel navštívit nemocné nebo šel zpovídat do vězení nebo jinam. 4 – Čtvrtým tajemstvím byla jeho umírněnost, kterou lépe nazveme strohým pokáním. Od svého mládí byl tak střídmý v jídle a v pití, že po jídle byl schopen dělat jakoukoli zále18

žitost vědeckou anebo laterální. Později odložil zvyk malé snídaně ráno, pak vynechal večeři a zúžil své jídlo na holé těstoviny. Ještě mnohem později mu lidé říkali: „Ale Done Cafasso, chcete si úplně zničit zdraví, přivolat si předčasnou smrt?“ Don Cafasso nám dal krátkou odpověď, ale hodnou nejslavnější vzpomínky – bez veliké střídmosti, říká on, je nemožné stát se svatým. On však, aniž by se o to staral, žije dál se svou strohostí a jí jenom jednou denně. Toto jídlo spočívá v chlebu, polévce s něčím malým navíc, ale i toho se často odříkával a byl často celý den jenom o kousku chleba a troše polévky. Tak podobně žil každý den, každý měsíc, celý rok. Pro Dona Cafassa byla strohost hrozným postem. Ale on tím, že se zřekl jídla, mohl všechen čas věnovat užitečným věcem pro dobro duší. 5 – Tajemství: Konečně Don Cafasso získal čas v umírněném odpočinku. Jedinou úlevu, kterou během celého dne svému tělu dopřál, bylo tři čtvrtě hodiny po obědě. V té době se zavřel do své světnice, více méně se modlil, meditoval, nebo měl nějakou zvláštní pobožnost. Večer si chodíval jako poslední lehnout a ráno vždycky vstával první. Délka jeho nočního odpočinku netrvala nikdy více než pět hodin, často to byly jenom čtyři a leckdy i tři hodiny. Pro něho bylo obvyklé říct, že člověk v církevních službách se musí mnohokrát během noci vzbudit. Těmi slovy nás ujišťuje, že se často probouzel v noci, ať byla jakákoli hodina, ihned vstal a modlil se u lůžka, nebo vyřídil nějakou záležitost. Leckdy mu bylo řečeno, že musí mít ohled na své zdraví a nějakou hodinu navíc si odpočinout, ale on vždy odpovídal: „Náš odpočinek bude v nebi. Ó nebe, ó nebe, kdo na tebe pomyslí, nepocítí vícekrát únavu.“ Jindy říkával: „Člověk je opravdu nešťastný v tomto světě. Jedinou věcí, která by nás mohla utěšit, by bylo to, abychom mohli žít, aniž bychom jedli a spali, proto abychom mohli pracovat jedině pro nebe." V těchto pěti tajemstvích nacházel Don Cafasso způsob, jak vyřídit mnohé a různé věci v krátkém čase, a byl tak nositelem lásky v nejvznešenějším stupni dokonalosti. Zemřel ve čtyřiceti devíti letech, 23. června 1860. V pohřební řeči jej Don Bosco vzpomíná jako vzor kněžského života, učitele kléru, vyhledávaného rádce, utěšitele nemocných, posilu umírajících, přítele všech. Papež Pius XII. jej 9. dubna 1948 prohlásil za patrona italských vězení a 23. září 1950 jej v apoštolské exhortaci Menti nostrae nabídnul za vzor kněžím, kteří se věnují zpovídání a duchovnímu vedení. (Blahořečen papežem Piem XI. 3. května 1925. Svatořečen papežem Piem XII. 23. června 1947.) Jan Ihnát

Katolická charismatická konference v Brně

Vydáno dne 09. 08. 2013 Takovýto titulek jsem četl v Katolickém týdeníku před sedmi lety. Bylo to pozvání na brněnské Výstaviště, kde od té doby tyto konference probíhají. Nabídka mě zaujala, protože tehdy jsem neměl nablízku nikoho, s kým bych mohl mluvit o věcech víry, s kým bych se mohl modlit a objevovat a uskutečňovat plány, které s námi Bůh má. Trochu jsem se zdráhal jet do Brna na tak velkou akci, kde bude několik tisíc lidí, a navíc charismatiky jsem znal jen z toho vtipu, že u charismatiků se říká: „Kdo chce kafe, ruce dolů.“ Měl jsem obavu, že jsou nějací podivní, možná fanatičtí. Ale když to nabízí Katolický týdeník… Nakonec jsem se tam vydal a už mi to zůstalo! Těším se tam každý rok! Zjistil jsem, že se o fanatiky rozhodně nejedná, a našel jsem tam to, co jsem hledal! Nejsou to jen vynikající 19

přednášky, zajímaví zahraniční hosté, krásné mše a společné modlitby. On tam totiž probíhá i jakýsi paralelní program. Jsou to „náhodná“ setkání a hovory s nejrůznějšími úžasnými lidmi. A to i z řad řeholníků nebo sousedů Slováků. Ze všeho nejvíc mě povzbuzuje a vůbec co mi nejvíc dává, je využívání služby těch, kteří mají dar modlitby. Oni jsou po dvojicích k dispozici během programu. Trpělivě a s nebývalou účastí vyslechnou toho, který k nim přijde a pak se za něho modlí. Mohu říci, že vždy tyto modlitby měly pro můj život velký význam! Co se zdálo neřešitelné, zdárně se pohnulo, bolavé věci se začaly hojit. A jako takový bonus přicházívá velká radost, pokoj a zážitek přijetí od našeho dobrého Pána. Je to zkušenost, že to, co říká Ježíš v evangeliích, je pravda! Na letošní konferenci, kterou tradičně zahajuje pan biskup Cikrle, přijel také biskup Radkovský a dokonce i kardinál Vlk, na jehož radostná a povzbudivá slova všichni reagovali velkým potleskem. Když píši tyto řádky, dochází mi jedna velká věc! Úspěchy Katolické charismatické konference nejsou jen v těch přednáškách a mších. Vždyť i tam, kde jsme, máme možnost se zúčastňovat mší, slyšet dobrá kázání, modlit se a setkávat se s ostatními! Uvědomil jsem si, že vše se odvíjí od našeho postoje. Bůh dává svoje milosti, dary, dokonce jimi plýtvá, ale záleží na mém očekávání, otevřenosti, opravdovosti, důvěře a vlastně víře. Je to takový postoj Panny Marie, když se dala Bohu k dispozici, vzdala se svých plánů, představ a řekla: Ať se mi stane podle Tvého Slova! To ale není apatie nebo rezignace! To znamená současně s darováním se i odvážné vykročení Bohu naproti! Podobně také Petr vystoupil z lodi a šel za Ježíšem po vodě. Radek Malotín • Díky za svědectví. Už několik let uvažuji, že se na charismatickou konferenci vypravím, ale mám podobně smíšené pocity, které zde byly popsány, a proto jsem se tam ještě nevypravila. Tak snad to vyjde příští rok. Myslím, že příležitostí, kdy se můžeme duchovně obohatit, není nikdy dost. Miluška • Zdravíme, letos jsme na konferenci byli s manželkou poprvé, a byť akce takového typu nevyhledáváme, musím říct, že vřele doporučujeme. Jedná se o nenásilné a krásné setkání nejen s lidmi, ale i Bohem, prostřednictvím témat, přednášek apod. Určitě to zkuste, můžete jen získat, a pokud vás to neosloví, tak vás jistě nikdo nebude nutit tam zůstat. Nám se tam moc líbilo. Tomáš

Blahoslavená Alexandrina Maria da Costa

Vydáno dne 13. 10. 2013 V neděli 13. října má svátek salesiánská spolupracovnice blahoslavená Alexandrina Maria da Costa. Alexandrina žila v letech 1904–1955 a velkou část svého života prožila upoutána na lůžko. Přesto dokázala najít smysl svého života a utrpení, které ji neustále provázelo. Spolu s modlitbami je obětovala za druhé. Její životopis je velmi zajímavý. Alexandrina může být povzbuzením pro nás pro všechny, zvláště pro naše staré a nemocné. Ukazuje nám, že hodnota života se neměří jen výkonem, který je vidět. „Blahoslavená Alexandrino, přimlouvej se za nás ...“ Knihy vydané u nás: Francis Johnston, „Alexandrina utrpení a sláva“ – v r. 1999, Matice cyrilometodějská Gabriele Amorth, „Za jedním úsměvem“ – v r. 2009, Matice cyrilometodějská Miloš Jansa

Bl. Alexandrina a její zpovědník Umberto Pasquale

Vydáno dne 13. 10. Dnes je památka blahoslavené Alexandriny da Costa. Větší znalost jejího života by měla zvětšit naši lásku k Ježíši Kristu i k Donu Boskovi. To, že Alexandrina je dnes blahosla20

vená, je veliká zásluha jejího zpovědníka, salesiána Umberto Pasquale, který se s ní seznámil tak, že už nemohl poslouchat, jak ji kněží pomlouvají, a proto se rozhodl věc prozkoumat. Nakonec se stal jejím duchovním vůdcem. On ji přijal mezi spolupracovníky. Umberto Pasquale se dostal do Portugalska omylem, chtěl do leprosária v Kolumbii, a salesián, který měl na starosti misie, ho prosil, jestli by nešel na rok do Portugalska, že tam potřebuji učitele řečtiny. Když viděl tamější bídu, zůstal tam. Byl jen o něco mladší než Alexandrina a ke kněžství se dostával těžce. Jeho otec pracoval s jedním komunistou, který mu líčil, jak komunisti budou kněze věšet, a tak otec dostal strach. Lucie z Fatimy mu adresovala 160 dopisů a byl také jejím duchovním vůdcem. O smrti Alexandriny se dozvěděl tak, že v roce 1955 měl v září a říjnu na Sicílii v diecézi Monreale duchovní obnovy. Když měl v pondělí ráno 13. 10. 1955 ve vesnici Terrasini mši, po mši vešla do sakristie paní Antonia Aiello. Domníval se, že se chce vyzpovídat, proto jí řekl, ať jde do zpovědnice, že za ní přijde. Odpověděla, že se nechce zpovídat, ale že zatímco on sloužil mši, přišla k ní Panna Maria a pověřila ji, aby mu sdělila toto: „Alexandrina je mrtva a je již v nebi. Řekni Otci, aby nebyl smutný, že Alexandrina je mu nablízku. Já nevím, kdo je Alexandrina, ale vy to určitě budete vědět.“ Ve čtvrtek mu přišel dopis od jednoho salesiána, který mu psal, že se právě vrátil z pohřbu Alexandriny. On má největší zásluhy na ukončení procesu a beatifikaci Alexandriny da Costa. Byl jejím duchovním vůdcem a shromáždil i její písemný materiál (asi 5000 stránek textu). Životopis salesiána Umberto Pasquale (* 1. 9. 1906 Vignolo Borbera, Alessandria, + 5. 3. 1985 Rivoli u Turína) vydalo „Středisko studií hnutí Živých svatostánků“, které založila salesiánka spolupracovnice, učitelka a velká mystička Vera Grita (* 28. 1. 1923 v Římě, + 22. 12. 1969 v Pietra Ligure, Savona). Její poselství by se dalo shrnout do věty: „Každý salesián by měl být jako živý svatostánek, který přináší Krista mládeži.“ Vyprošuji na přímluvu Alexandriny, aby toto platilo o každém z nás. Janko Ihnát

5. MODLITEBNÍ MOST Srdečný pozdrav našeho koordinátora Pavla Kvapila

Vydáno dne 29. 06. Milí přátelé, srdečně Vás všechny zdravím. Vrátil jsem se domů ve středu 26. 6. 2013 po 93 dnech vazby. Případ zatím není uzavřen, jsem nadále stíhán na svobodě. Vracím se do prostředí lásky, která mě nesla. Prožívám velkou radost a vděčnost za prožité. Vlna podpory z mnoha stran (Salesiánskou rodinu nevyjímaje!!) byla a je neměřitelná. V tomto směru jsem se cítil vedle většiny vězňů jako boháč. Prožil jsem toto: Utrpení nesené Kristem nedrtí … Bůh si nás zamiloval … Bez podmínek … V tom je všechno. Vousy už jsou dole. Doufám, že to, co jsem získal vnitřně, neodložím stejně rychle. Děkuji za všechno, co jste pro nás udělali. Pěkné léto přeje Pavel (a Ika taky :-))

Aktuální stav Tomíka Dvořáka

Vydáno dne 07. 10. 2013 Milí přátelé, ozýváme se po delší době, rádi bychom vám vyjádřili poděkování, že tak na nás myslíte. Tom byl o prázdninách v dobrém zdravotním stavu, měsíc strávil v lázních. Jakmile začal chodit do školy, ozvaly se bolesti hlavy a veliká únava. Po měsíci běžných povinností se zdá, že se jeho organismus vyčerpal. Momentálně leží v nemocnici a má infekční mononukleózu. Uvidíme a ptáme se, co s ním Bůh zamýšlí. Jana a Pavel Dvořákovi z Kroměříže 21

6. DO TVÝCH RUKOU, PANE... Zemřel P. Stanislav Palásek V neděli 6. října 2013 byl na věčnost povolán P. Stanislav Palásek. Za život a příklad jeho salesiánského života jsme poděkovali při mši svaté v pátek 11. října 2013 ve 14:00 v chrámu Povýšení sv. Kříže v Prostějově. „Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země!“ Žalm 96,1 Oznamujeme, že v neděli 6. října 2013 byl naším Pánem povolán ve věku 83 let věrný služebník P. Stanislav Maria Palásek, salesián Dona Boska. P. Stanislav Maria Palásek se narodil 31. 7. 1930 v Dědicích u Vyškova. Tatínek byl dělník a maminka se starala o domácnost. Měl celkem 8 sourozenců, 7 sester a jednoho bratra. Čtvrtý a pátý ročník gymnázia prožil ve Fryštáku, šestý a sedmý v Přestavlkách, poslední ročník (od roku 1950) v Lipníku n. Bečvou, kde odmaturoval. V letech 1947–1948 absolvoval salesiánský noviciát v Hodoňovicích u Frýdku- Místku. První sliby složil 6. 8. 1948 v Hodoňovicích. Věčné sliby složil 11. 3. 1958 u P. Josefa Lepaříka v Prostějově. V letech 1951–1954 absolvoval tříletou varhanickou školu v Brně. Studoval dále na Pedagogické hudební škole v Brně, kterou musel v roce 1957 pro své zatčení ukončit. Rok a půl strávil ve vězení ve Valdicích. Po svém propuštění z vězení pracoval jako skladník v Drogerii v Olomouci. V roce 1967 byl zaměstnán v Domově důchodců v Července u Litovle. V letech 1969–1971 byl v kněžském semináři v Litoměřicích a bydlel v salesiánské komunitě na Klimentě. Dne 18. 2. 1968 byl vysvěcen na kněze v Görlitz biskupem G. Schaffranem. Své kněžské působení začal v roce 1971 jako kaplan u sv. Mořice v Olomouci, v letech 1972–1979 byl kaplanem ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově), 1979–1980 kaplanem v Luhačovicích, 1980–1990 administrátorem v Kralicích n. Hané a v únoru 1990 dostává na starost farnost sv. Filipa a Jakuba ve Zlíně. V roce 1993 přišel do salesiánské komunity v Prostějově a byl ustanoven kaplanem u Povýšení svatého Kříže. Na podzim roku 2011 byl postižen mozkovou mrtvicí a po propuštění z nemocnice byl umístěn u Milosrdných sester svatého Kříže v Kroměříži. Později si jej rodné sestry v Olomouci vzaly do domácí péče, kde se o něj obětavě s velkým nasazením staraly. Zde také umírá v neděli 6. 10. 2013 v předvečer svátku Panny Marie Růžencové v 18:00 hod. Mnozí kněží a řeholníci mu vděčí za duchovní doprovázení při hledání svého povolání. Byl neúnavným zpovědníkem a bděl s velkou pečlivostí nad úrovní chrámového zpěvu. Snažil se ze všech svých sil vytvářet atmosféru domova, do které přispíval svým skvělým kuchařským uměním. Byl velice pohostinný a velkorysý. Měl velké pochopení pro lidi v nouzi. Provázejme jej na cestě do nebe svou modlitbou.

7. SPOLEČENSTVÍ SE PŘEDSTAVUJE Společenství ASC Podorlicko (506) Společenství prostírající se podél celých Orlických hor, máme to k sobě na délku od Teplic nad Metují přes Nové Město nad Metují, Rychnov nad Kněžnou, Rokytnici, Pastviny až po Nekoř přes 90 km, od Hradce Králové přes Kostelec nad Orlicí po Neratov přes 70 km. Velké vzdálenosti nám trochu komplikují společná setkání, každý z osmi manželských párů spolupracovníků žije v jiném místě a v jiné farnosti… I přesto jsou naše spo22

lečná setkávání pro nás všechny důležitými chvílemi, ze kterých můžeme čerpat, navzájem se posilovat a povzbuzovat pro svá působení ve svých farnostech, povoláních nebo při výchově vlastních i adoptovaných dětí… Velká vzájemná vzdálenost způsobuje, že se nám také těžko hledá nějaký společný apoštolát. Jednou z věcí, která nás spojuje, se tak stala zejména organizační pomoc festivalu SHM v Pardubicích, klubu SHM v Kostelci nad Orlicí, společná podpora indického děvčátka v rámci Adopce na dálku, i podpora aktivit jednotlivých členů našeho společenství… V posledním roce se scházíme společně jen jednou za dva měsíce, druhý měsíc pak odděleně ve dvou menších skupinách. To umožňuje, aby v jedné z nich probíhala i předaspirantátní a aspirantátní formace…. Informace z rady nám zprostředkovává Milan Jandáček, kterému za jeho obětavou službu děkujeme, i za to, že se jeho zásluhou o nás více dozvíte na www.asc-podorlicko. estranky.cz …. A poděkování na závěr patří také P. Jiřínu Štorkovi, který k nám jako delegát obětavě zajíždí až z Litomyšle. Barabášovi, Brůnovi, Němcovi, Jandáčkovi, Kubíčkovi, Malí, Pomikálkovi, Šikutovi Díky za další kamínek ve spolupracovnické mozaice!!! Co kamínek, to originál. Příště se můžeme těšit na seriálové pokračování z Českého ráje, ASC 507, pokud se nepletu… :-) Sazeč

8. SALESIÁNSKÁ RODINA Výzva – připravuje se kniha o koadjutorech

Vydáno dne 01. 07. 2013 Ahoj kamarádi, tímto oslovuji především starší část salesiánské větve spolupracovníků. Rok 2015 bude významný i tím, že vyjde kniha o koadjutorech. Máme ještě půl roku na shromažďování informací, postřehů, vzpomínek, glos či myšlenek na jednotlivé postavy té řady 48 zemřelých salesiánů laiků. Proto prosím ty z vás, kteří jste znali některého koadjutora, zda byste byli ochotni o něm napsat vzpomínku. Může to být i veselá příhoda, ať je kniha čtivá a přitažlivá. A pokud to stihnete do konce kalendářního roku, budu jen rád. Snad budete mít čas o dovolené, pokud nebude sportovní či cestopisná, večer při dobrém vínku se dobře vzpomíná. Při našem rozpočtu ale nemůžeme tyto pomůcky proplácet. Díky moc. Za přípravný tým Vladimír Trubka Kopřiva, [email protected]

České stopy v rostlinné říši Latinské Ameriky Salesiánský misionář sestavil rozsáhlý, dodnes používaný slovník andské květeny, kde použil lidové názvy jak v kečua, tak v jazyce aymara, ale k tomu i latinské a španělské názvy. Dodnes se s tím slovníkem pracuje a je srovnatelný s dílem Karla von Linné (2004). Připravili K. Broulová-Šimková a V. Šimek. Putování manželů Šimkových ve stopách českých badatelů po jihoamerickém subkontinentu se v tomto díle dostává již do 20. století. Jaroslav Soukup se narodil v Čechách v roce 1902, studoval v Římě, ve třicátých letech byl vysvěcen na kněze a odjel do Jižní Ameriky. Vedle misijní práce mezi domorodci v oblasti jezera Titicaca se věnoval botanice a jeho slovník jihoamerické flóry dnes najdete v každé odborné knihovně. 23

Čí je festa ? Naše, salesiánská!

Vydáno dne 03. 10. 2013 Na začátku bylo slovo. Které spolu prohodili salesiáni po pohřbu Milana Franka v ostravském Don Bosku. Že Milan byl spíš na legraci než na pohřby a že bychom se měli ke guláši a na kus řeči scházet i někde jinde. Třeba na spojených narozeninách… A protože se najednou zjistilo, že v ostravském salesiánském společenství je kulatých a půlkulatých narozenin v roce 2013 hafo, vymyslely Terezka Šuláková a Veronika Moravcová salesiánskou festu. Obě měly k vymýšlení důvod, protože jak Terezka, tak Veroničina maminka Mirka Moravcová mají kulatiny taky. A tak to začalo. A jak to skončilo? Než zahrála vsetínská „Ptáčkovská“ cimbálovka na nádvoří ostravského Don Boska těsně před hodinou nočního klidu v sobotu 7. září poslední „Sbohem galánečko“, byla nejprve v poledne slavná vzpomínková mše za vznešené účasti takřka všech ostravských bráchů salesiánů u oltáře a s jmenováním všech našich vítězných padlých, kteří nás v Don Bosku za poslední čtvrtstoletí předešli do míst, kde by měla být ještě větší pohoda, než na festě. Pak všichni oslavenci dostali růži a dali ji do vázy k Panně Marii, takže socha vypadala při třinácti oslavencích, jako že jsme vyloupili růžovou zahradu. Slávu u oběda zahájil Jenda Rychlý elegickým distichem upomínajícím na ty, kdo tu byli před námi a nesli prapor salesiánské legrace, před kafem zazněl sbor Jirky Neussera se slávou salesiánům a pak přišel Péťa Ptáčník. Salesiánský písničkář složil tak skvělou čtyřicetislokovou píseň o festě, že její refrén: „Kostel – uprostřed města, začíná festa u salesiánů“ se začíná stávat okřídleným rčením a snad se i stane hymnou ostravského Don Boska. A protože slova na melodii Černá Ostrava vypravuje o průběhu festy nejlépe, tady jsou: Mittal dnes nečadi neni tu moc sazí tož se do Don Boska dobří lidé schází.

Janina je starší už chodí do školky v Zábřehu se stará o kluky a holky

REFREN: KOSTEL – UPROSTŘED MĚSTA, PROBÍHÁ FESTA U SALESIÁNŮ!

Padesat na krku neni žádná krize jistě dobře ví Leošek z televize

Každý se už těší, hledí vam to z oči bo letos je hafo kulatych vyroči.

Žadny věk to neni, je to vlastně sranda potvrdit to muže aji rektor Standa

Třináct oslavencu, z ruzneho jsou těsta proto tahle pařba – po italsky festa

Pětka, za ní nula vypadá moc hezky zeptejte se na to doktorky Terezky

Pivo i zakusky už se nesou z chladku tož to vezmem z gruntu pěkně po pořadku

Padesatniku to byla slušna sbirka šupnem se dopředu, šedesat ma Mirka

Nejmladši Evička ma už čtvrtstoletí s Romanem se těši, až k nim čap přileti

Kolačky jsou vypečene do zlatova o pět víc má Jenda Gacik z Haviřova

24

Někteři na mě mrkaji: Peťo nudiš stejně jako Jenda má i Petr Hrubiš Ještě oznamuji, na to jsem fakt hrdy tři čtvrti stoleti od Jiřika Škrdy pomalu a jistě spějem k uzávěrce dvacetpět do stovky chybí taky Věrce Za svůj život vybojoval spoustu válek osmdesát roků má Mirek Machálek Stejně dlouho tu na světě s nama žije

Kdo slavil ? Evička Turowská ASC, společenství Ostrava 2, 25 Janina Sachová, FMA Zábřeh, 45 Leoš Ryška SDB, ředitel Telepace v Ostravě, 50 Standa Jonášek SDB, rektor kostela sv, Josefa v Ostravě, 50 Terezka Šuláková ASC, Ostrava 2, 50 Mirka Moravcová ASC, Ostrava 2, 60

bystra, čila, hbita, Žídková Marie A jsme na vrcholu, to je, pane, třída Nikdo z nás tu nemá tolik, co Astrida Všecko jsem to zrachnul na papírku z bloku do kupy to robí 805 roku Pan Buh ať Vas chrani, da Vam hodně sily Duch svaty přebyva ve Vas každou chvili Oslavencum přejem hodně štěsti zdravi všem ostatnim ať se jidlem neudavi

Jenda Gacík SDB, Havířov, Ostrava, 65 Petr Hrubiš SDB, Borová u Frýdlantu n. Ostravicí, 65 Jiří Škrda ASC, společenství Havířov, 75 Věra Ptáčníková ASC, Ostrava 1, 75 Mirek Machálek ASC, Ostrava 1, 80 Marie Žídková ASC, Ostrava 1, 80 Astrida Šuláková ASC, Ostrava 1, 85

Festa je původně taliánský svátek a v Ostravě se nám tak líbil, že se má příští rok zase opakovat, už kvůli krásnému počasí. Tak arrideverci týmu, který organizoval Standa Jonášek, a poděkování všem, kdo pomohli, vařili, opékali kýtu a ostravské klobásky všeho druhu, pekli koláče všeho druhu, pili Radegast čepovaný odborně Jirkou Neusserem a hlavně přišli se setkat. A tak hlavní poděkování patří všem, kdo si na setkání přátel darovali to nejcennější, to je čas. Za ostravskou festu Tomáš, Mirka a Veronika Moravcovi a Roman Turowski

200 let od narození Dona Boska Milí spolupracovníci, blíží se rok 2015, který je zvláště významný pro celou Salesiánskou rodinu, protože 16. srpna toho roku oslavíme 200 let od narození našeho zakladatele. Hlavní představený salesiánů don Pascual Chávez vyhlásil jako jubilejní celý školní rok 2014/2015, od 16. srpna 2014 si tedy různými způsoby budeme připomínat život a dílo Dona Boska. Na úrovni celé Salesiánské rodiny byl ustaven koordinační tým (Anežka Hesová, Helena Křenková, Marek Sklenář, Petr Cvrkal a Zdeněk Jančařík), nápady, náměty a výzvy k výročí od celé Salesiánské rodiny se budou scházet u Zdeňka Jančaříka ([email protected], [email protected]). Po prvních jednáních koordinačního týmu byly stanoveny tyto termíny a navrženy tyto náměty: 1. Celý rok oslav zahájíme symbolickým STARTEM 200 16. srpna 2014 ve 14.00. Tento start může být pojat jako „Maraton 200“ (tj. na 200 m, 1000 m, 10 km, a třeba i celých 42,195 km!). Předpokládáme, že mnoho účastníků bude v ten den na dovolené, na chaloupkách nebo na táborech či ve farnostech, ale všude se může symbolicky vyběhnout a odstartovat (v historických oblecích, v civilu, ve sportovním, s viditelným znamením nebo bez něj). 25

2. Rok oslav bude zakončen společnou poutí, která povede z různých stran jedním směrem – z logisticko-organizačních důvodů byl stanoven VELEHRAD, kde by se všichni lidé dobré vůle, kteří mají rádi Dona Boska, sešli v sobotu 8. srpna 2015 na společné mši sv. (zhruba v 10.30 hod), ale už v pátek 7. 8. večer bychom počítali s programem pro mládež (hudební nebo jiný festival, scénky, duchovní slovo, adorace). V sobotu 8. 8. odpoledne by se různými inspirovanými způsoby představily jednotlivé složky Salesiánské rodiny. 3. Kromě těchto dvou akcí, které by rámovaly celý jubilejní rok, bychom se soustředili na dílčí oblasti, které nám připadají důležité: – média (ČT, Noe, Proglas, KT, ČRo, Portál, Salesiánský magazín, www.sdb.cz, založení nových stránek www.200letdonbosco.cz) – budeme sbírat podněty, jak oslovit média (filmový dokument, hraný film, články, webová soutěž pro mladé), případně co nabídnout lidem k seznámení se salesiánským dílem a s Donem Boskem; – na rok 2015 připadají Dny salesiánské spirituality (je zde návrh uspořádat tyto dny tentokrát nikoli pro členy Salesiánské rodiny, ale pro širší veřejnost, kterou bychom chtěli oslovit); – na různých úrovních mohou být v roce 2014/2015 uspořádány Salesiánské hry (koordinuje Michal Svoboda); 14.–17. 11. 2014 proběhne celostátní setkání animátorů (Marek Sklenář); v srpnu 2015 nejspíš také na mezinárodní úrovni proběhne tradiční setkání CONFRONTO. Za koordinační tým DON BOSCO 200 Anežka Hesová ASC

Don Bosko a jeho milé výročí

Vydáno dne 13. 10. 2013 Milí přátelé, chtěli bychom příští rok ve farnosti i veřejnosti více prezentovat a seznámit s osobností Dona Boska všechny věkové skupiny. Pokud máte vypracované katecheze, nějaké testy, kvízy, hry či jiné zkušenosti, prosím nabídněte. Nejlépe na kontakt [email protected]. Děkujeme. Dvořákovi, Kroměříž

V listopadu 2010 byly v Praze Kobylisích „Mezinárodní salesiánské misijní studijní dny“ Nyní je k dispozici Sborník z tohoto setkání. Na konci srpna 2013 jsem dostal od P. Václava Klementa několik výtisků tohoto sborníku. Je to ale čtení pro „angličtináře“. Co je v obsahu jsem naskenoval a zájemcům pošlu. Když ho budete někdo chtít, budu mít radost. Zavolejte mi, pošlu vám ho. Co bylo účelem tohoto setkání? Evropa je stále více multi-etnická a multi-náboženská. Biskupská synoda z října roku 1999 dala důraz na potřebu „prvotního hlásání evangelia“ (Initial proclamation of the Gospel). Je tím myšleno zvěstování Krista nepokřtěným či nepraktikujícím pokřtěným. Téma evangelizace je nově zpracováno také v dokumentu Redemptoris Missio (1990). První předávání viry je hlavním úkolem rodiny. V některých zemích se ten řetěz předávání viry v rodinách už přetrhnul. To je hlavní důvod, proč jsem byl pozván na toto setkání. Bylo pro mě velkým potěšením vidět velikou skupinu aktivních salesiánů, bratrů a sester. Na tomto setkání se zdálo, že světovým jazykem je italština. Díky obětavé pozornosti se mi však často dostávalo osobního překladu do angličtiny. A protože jsem seděl vedle P. Klementa, mohl mi občas špitat přímo do ouška česky. Petr Imlauf 26

9.

RŮZNÉ INFORMACE

Nabídka ubytování pro studenty v Praze Elektroline ve zrušeném internátě nabízí ubytování pro studenty. • sedm dvoulůžkových pokojů • dlouhodobý pronájem • vlastní sociální zařízení s WC a sprchovým koutem • společná jídelna s plně vybaveným kuchyňským koutem • hifi • možnost parkování v areálu • klimatizované pokoje (za poplatek dle spotřeby) • cena za dvoulůžkový pokoj 5500 Kč za měsíc + 700 Kč záloha na služby (od 3000 Kč/měsíc pro jednoho při plně obsazeném pokoji) Pavel Burian, Elektroline a. s., K Ládví 1805/20, 184 00, Praha 8 tel.: 284 086 314, mobil: 602 346 340, [email protected]

10. MIMINKA V NAŠÍ VELKÉ RODINĚ Vnučka v Anglii – Florence Anna Marie

Vydáno dne 08. 07. 2013 S vděčností Bohu oznamujeme, že se 25. 5. 2013 naší dceři Janě, která žije se svým manželem na pobřeží kanálu La Manche, narodila holčička Florence Anna Marie (3,46 kg). Pavla a Jarda Schrötterovi

• Gratulujeme a přejeme dobré cestování za vnučkou. Jansovi • Pavlo a Jardo, ta zpráva nám udělala obrovskou radost!!! Zrození člověka je vždycky zázrakem, ale u Jany nás tento zázrak zvláště dojímá! Blahopřejeme a slavíme s vámi! Karel a Klára Novotných • Milá Pavlo a Jardo, vždy je to velká radost, o to více pro vaši Janinu. Vzpomínám, jak jsme se sešli před lety o Velikonocích u Božího hrobu celé společenství a prosili za její uzdravení. Bohu díky! Hodně radosti vám i rodičům, Hela Mrázková • Blahopřejí i Jakubcovi! S Janou jsme se potkali v Praze na srazu bývalého oddílu Koťat, který Bohdanka několik let vedla. Na srazu Jana nosila Florenci ještě pod srdíčkem. Termín návštěvy vlasti si vybrala moc šikovně, jinak bychom se těžko setkali... Vyprošujeme do Anglie velké Boží požehnání... :-) ... A podělte se o své radosti i vy ostatní!!!

11. NAŠI OSLAVENCI

(Zdroj: Web / Adresář ASC / Jubilea) V těchto a následujících dnech oslavili nebo oslaví svá pěkná jubilea tito naši přátelé: Gallina Ladislav 5. 10. 60 Veselá Zdeňka 1. 11. 50 Macko Martin 11. 11. 40 Ptáčníková Věra 5. 10. 75 Fišerová Brigita 6. 10. 55 Hes Josef 15. 11. 55 Žižkovský Jiří 9. 10. 50 Koutná Marie 17. 11. 70 Reumannová Franceska 11. 10. 55 Macková Lenka 17. 11. 35 Vančurová Kateřina 16. 10. 40 Husák Václav 18. 11. 55 Šafářová Markéta 22. 10. 40 Nádvorník Václav 18. 11. 55 Hochmanová Ludmila 24. 10. 80 Hradilová Martina 24. 11. 45 27

12. KALENDÁŘ AKCÍ 16. 11. 2013 Jednání PR, Brno-Žabovřesky 16. 11. 2013 Setkání PR s nově zvolenými MR a rádci odpovědnými za formaci, Brno-Žabovřesky 9. 12. 2013 Oslava P. M. Neposkvrněné, 18.00 FMA Karlín, po mši občerstvení a akademie – všichni jsou srdečně zváni! 18. 1. 2014 Jednání PR 14.–15. 3. 2014 Setkání PR s aspiranty a předaspiranty 15. 3. 2014 Jednání PR 25.–26. 4. 2014 Jednání PR spolu se slovenskou PR – Beskydy, Grúň 17. 5. 2014 Festival Pardubice 16. 8. 2014 MARATON 200 – symbolický start roku oslav narození Dona Boska 20.–21. 9. 2014 Regionální kongres ASC, Czenstochowa 18. 10. 2014 Jednání PR 8. 8. 2015 S Donem Boskem na Velehradě – vrchol oslav narození Dona Boska vždy ve 22:00 (… možno i kdykoli jindy…) Modlitební salva… §;-) Zpravodaj Sdružení salesiánů spolupracovníků Vydává: Sdružení salesiánských spolupracovníků, IČ: 00406902, Kobyliské náměstí 1, 182 00 Praha 8 www.ascczech.cz Určeno pro informaci členů ASC. Vychází 6 x ročně. Místo vydání Praha. Evidenční číslo MK ČR E 17831 Změny adres: [email protected] Příspěvky do Zpravodaje zasílejte na adresu: [email protected] Příspěvky na náš web www.ascczech.cz zasílejte na adresu: [email protected] Počítačová sazba: František Jakubec Tisk: Jan Macek, Jablonec n. N., www.tiskem.cz Expedice do vašich rukou: Vydavatelství IN s. r. o. Uzávěrka Zpravodaje č. 126 bude v pondělí 25. 11. 2013, dá-li Bůh. Milí přátelé. Čas letí, jako bláznivý..., zpívá Kája Gott v jedné písni. Ano, čas přímo sviští! Už celé čtyři měsíce uběhly od posledního Zpravodaje!!! Za tu dobu se mnoho událo, mnoho jsme prožili, promysleli. Spoustu toho všeho rozmanitého vám přináší i tento Zpravodaj. Přináší témata vážná, ale i radostná a legrační. Dočtete se, jak se dá zažít legrace i při jinak vážných a ztišujících chvílích. Jeden to z rysů naší salesiánské spirituality... Ve velkém množství článků z webu a mailů se mohlo stát, že jsem něco zapomněl do Zpravodaje zařadit. Pokud se tak stalo, ozvěte se, za měsíc a půl vyjde Zpravodaj nový. Dokonce bude se dvěma dárky!!! Inu, Vánoce už budou v té době za dveřmi. No a jsme zase u toho: Čas letí, jako bláznivý... Srdečně sazeč František

Můžete si odstřihnout a založit do svých breviářů…

Úmysl modlitby

• Prosme o dary Ducha svatého pro členy nově zvolených místních rad. • Na výzvu papeže Františka se modleme za mír ve světě, zvláště za vyřešení konfliktu v Sýrii. • Vytrvejme v modlitbách za Tomíka Dvořáka, který prodělal boreliózu. S nástupem do školy došlo ke zhoršení jeho stavu.

28