63
1
Všem našim členům
POZVÁNÍ Na 8. valnou hromadu Českého sdružení přátel betlémů Která se koná v sobotu 21. dubna 2007 v divadle DRAK V Hradci Králové Pořad jednání 9. 00 Prezentace 9. 30 Zahájení – začátek se posune o jednu hodinu, pokud se nesejde polovina členů Uvítání přítomných a seznámení s pořadem valné hromady Aklamační volby členů komise mandátové, volební a návrhové Zpráva o práci sdružení za období 2005 až 2007 Slovo na rozloučenou předsedy ČSPB PhDr. Jiřího Maliny Zpráva o hospodaření od ekonomky sdružení Rozprava ke zprávám Připomínky k návrhu volební listiny Udělení absolutoria odstupujícímu předsednictvu Oznámení výsledků voleb Tajné volby předsednictva a revizní komise Představy o práci a činnosti sdružení od nově zvolených funkcionářů Volná rozprava členů sdružení 14. 30 Usnesení – Závěr valné hromady Přestávky podle průběhu jednání Poslední schůze předsednictva proběhne od 9. 30 (v čase čekání na nadpoloviční většinu členů). Pro členy sdružení budou k dostání obě části Hradeckého betléma malíře Gottvalda, těžítka z oslav 15. výročí ČSPB, odznaky sdružení z prvního zasedání, pohledy k 15. výročí a remitenda časopisu BaB – vše v cenách dříve uvedených v časopise. Těším se upřímně na Vaši návštěvu a na setkání v Hradci Králové Z pověření výkonného výboru sdružení PhDr. Jiří Malina, předseda V Hradci Králové, březen 2007
63 ročník 17 březen 2007
Z obsahu Příležitost mladým betlemářům
(2)
Recenze výstavy ve Frýdku-Místku
(4)
Přehlídka iberoamerických betlémů
(6)
Provence – Údolí betlémů
(8)
Národopisný dokument ze Šumavy
(9)
Galerie našich betlemářek
(12)
Výstavy betlémů ve Vídni
(15)
Informace z ČSPB
(20)
Betlémy z kostela v Radonicích
(23)
Vydavatel: České sdružení přátel betlémů Adresa redakce: třída Karla IV., č.p. 867 500 02 Hradec Králové 2 Sazba a tisk: OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí Registrace: MK ČR E 11426 Do tisku zadal 15. března 2007 PhDr. Vladimír Vaclík
2
63
Dejme příležitost mladým betlemářům Proces stárnutí populace způsobený mimo jiné prodlužující se délkou lidského života se projevuje v posledních letech celoplošně nejen v naší republice, ale i jinde v Evropě. Projevuje se přirozeně i v stárnutí členské základny nejrůznějších zájmových sdružení a spolků. Nevyhýbá se ani betlemářům a jejich spolkům. Pocítili ho například betlemáři v Německu, a to jak v Bavorsku, tak i v severní části státu. Bavorští betlemáři se touto skutečností zaobírali v jejich oficiálním časopise s tím, jakým způsobem stále zvyšující věkový průměr svých členů chtějí obrátit opačným směrem. K značnému zvýšení průměrného věku členů dochází i u nás v Českém sdružení přátel betlémů. Na jedné straně radost, že se naši členové dožívají v dobré pohodě vysokého věku, kontrastuje se skutečností, že ubývá přirozenou cestou těch, kteří mohou vykonávat někdy i fyzickou náročnější práci při realizování různých akcí (jako např. výstav) a v činnosti organizační. Tím však nikterak neubývá v široké veřejnosti zájem o betlémy. Spíše naopak, soudě podle sledovaného počtu návštěvníků na výstavách betlémů zejména v období Vánoc. Velmi potěšující je i stále se zvyšující počet zájemců o členství v našem celostátním sdružení (jak lze sledovat v naší pravidelné rubrice „Vítáme nové členy“). Avšak i tady převažují mezi novými členy občané středního věku a „čerství“ důchodci, takže řešení „generačního problému“ se jen oddaluje. Velmi účinným řešením, jak získat pro betlemářství mladou generaci, je působení vlastním příkladem rodičů (prarodičů) na děti a vnoučata. Namátkou připomínáme rodinu Rejmanových z Vysokého Mýta, Hánovi, Richterovi nebo prarodiče Ing. Slabého na vnuka, dnes už studujícího na gymnáziu Vojtu Večeře, nebo ing. Václava Procházku na vnučku Barborku. A je jistě i více příkladů, o nichž ani nevíme. Avšak z iniciativy a nadšení dalších členů našeho betlemářského sdružení přicházejí nápady a příklady, jak se začít starat o to, aby mezi aktivní betlemáře přicházelo ještě více mládeže a mladých lidí. Povězme si aspoň o některých: V Městě Albrechticích u Krnova již dobrou desítku let vede jako učitel lidové školy umění náš
Denisa Rybářováí (13 let)
člen Jaroslav Hrubý třídu mladých výtvarníků. Pod jeho vedením skupina dětí vytvořila doslova obří keramický betlém z ručně tvarovaných figurek sv. Rodiny, tří králů a především desítek muzikantů, darovníků atd. Ve velmi nesnadných ekonomických podmínkách tohoto slezského miniregionu získal pro betlemářství desítky dětí, budoucích betlemářů, jejichž dosavadní dětskou tvorbu obdivovali v USA, kam byli pozváni na návštěvu. Koncem loňského roku se v Ústí nad Orlicí konal již 13. ročník výtvarné soutěže dětí a mládeže nazvaný „Vánoce a betlém“. Původně založená soutěž vydavatelství OFTIS a později i občanského sdružení Dešvenda v Ústí nad Orlicí. Nyní v soutěži a jejím organizování pokračuje tamní městské muzeum za podpory Města Ústí nad Orlicí, ředitelství škol a mnoha sponzorů. Dva z hlavních organizátorů soutěže, ředitelka ústeckého muzea Jarmila Süsserová a předseda region. pobočky ČSPB ing. Václav Procházka
63
k tomu pro náš časopis napsali:„Za finanční spoluúčasti Pardubického kraje, Města Ústí nad Orlicí, zakladatele soutěže-vydavatelství OFTIS a dalších subjektů byly dětem dne 12. ledna 2007 v kongresovém sále hotelu UNO v Ústí nad Orlicí slavnostně předány starostou města Ústí nad Orlicí Richardem Peškem odměny za práce, vybrané ze 195 zúčastněných. Fotografie jsou zveřejněny na internetových stránkách muzea www. muzeum-uo. cz. Odměněno bylo celkem 19 zúčastněných, z toho 2 zvláštní ocenění za kolektivní práci. V kategorii kolektivů do 6 let a nad 12 let byl oceněn pouze jeden autor. Všechny práce byly zveřejněny vystavením v Základní škole Bratří Čapků v Ústí n. O. Vlastního vyhodnocení se zúčastnilo 80 návštěvníků“. K tomu redakce dodává, že se této soutěže zúčastnily děti jak z východních Čech, tak z dalších českých krajů, z Moravskoslezského kraje, ze Slovenska i z Polska. Na severní Moravě a ve Slezsku byl hlavním iniciátorem výstav betlémů, jejichž autory byla školní mládež, předseda regionální pobočky Českého sdružení přátel betlémů (ČSPB) Jiří Cvešper z Ostravy. A tak vznikla velmi zdařilá výstava betlémů ve Slavkově u Opavy přičiněním L. Bittnerové a dalších členů jednoty Orel. Díky působivé propagaci se na ni přišli podívat školáci z okolních obcí a pro mnohého jejich učitele byla prý povzbuzením uspořádat podobnou výstavu dětských betlémů i v letošním roce. Podobně v Hlučíně u Opavy uspořádal velkou výstavu betlémů ředitel tamního muzea Mgr. Metoděj Chrástecký, který v jednom ze tří výstavních sálů dal prostor k vystavení většího počtu dětmi vytvořených betlémů malovaných, ale i trojrozměrných. Město Hlučín vidělo podobnou vánoční výstavu v tak velkém rozsahu poprvé a také zde se přičinil Jiří Cvešper, aby ji obeslali i významní řezbáři z Čech a z jižní Moravy. Jak ukázal zájem veřejnosti i zde byla výstava příležitostí pro potencionální mladé členy našeho sdružení betlemářů v budoucnosti. O velké předvánoční výstavě betlémů v Mohelnici na Šumpersku jsme již otiskli zprávu v minulém čísle časopisu. Jejím pořadatelům v čele s mís-
3
tostarostou města Mohelnice Pavlem Nenkovským a Vlastou Jiráskovou z vedení tamního kulturního domu (oba jsou členy ČSPB) se podařilo na výstavu soustředit 778 trojrozměrných betlémů. Z toho do této soutěže přihlásilo své práce i mnoho žáků základních a středních škol nejen z Olomouckého kraje. Z toho několik souborů vzbudilo pozornost i u odborné veřejnosti-jako např. betlém s figurkami a kulisami z kůže. Výstavu znovu připomínáme, protože i tady iniciovala mnoho zájemců o vstup do našeho betlemářského sdružení. Z uvedených několika příkladů, o kterých se naše redakce dozvěděla a kteréžto výstavy jsme také navštívili, můžeme právem usuzovat, že toto je ta správná cesta, jak ve veřejnosti budit zájem o betlemářskou tvorbu. “Generační problém“ zatím ještě nehrozí kolapsem naší betlemářské činnosti, ale jeho brzké řešení musí ležet na srdci všem, kdož jsou opravdovými vyznavači této starobylé (nejen lidové) tradice.
Betlém s figurkami z kůže
4
63
RECENZE VÝSTAVY
Odpověď na otázku: Byly betlémy trochu jinak? JIŘINA VESELSKÁ Téměř dva měsíce měli přátelé betlémů a obdivovatelé vánočních betlémových scén možnost zhlédnout ve frýdeckém zámku počtem a časovým rozsahem ojedinělou výstavu. Její autor, Mgr. Jaroslav Dvořák, věnoval přípravě celý rok, kdy navázal díky ostravské pobočce Českého sdružení přátel betlémů velmi užitečnou spolupráci se současnými autory a zároveň využil možnosti nabízející profesní sdružení kurátorů etnografických sbírek. Řada kolegů nabídla a také zapůjčila výjimečné betlémové kompozice z 19. a 1. poloviny 20. století, které reprezentovaly sbírky nejen moravských a slezských, ale také českých a polských muzeí. Patronát výstavy převzalo biskupství slezsko-ostravské, jehož představitel biskup mons. František Lobkowicz věnoval instalaci velkou pozornost. Jak uvádí doprovodný text, na přípravě se podílelo 10 muzeí a institucí a 69 autorů, kteří představili výtvory z nejrůznějších materiálů. Veřejností byly mimořádně dobře přijaty dvě doprovodné akce-tvůrčí setkání pozvaných tvůrců betlémů, které zastupovali zejména řezbáři. Počtem exponátů instalace významně přesahovala obvyklý rozsah předvánočních výstav, neboť bylo celkem vystaveno více jak 150 exponátů. Téměř třetina počtu zůstala ještě nevystavena pro nedostatek prostoru a bohužel také proto, že jejich úroveň v porovnání s ostatními pokulhávala. S takovým počtem jsme měli dosud možnost se setkávat pouze na mezinárodních výstavách v Hradci Králové a Hradci nad Moravicí. Právě na počtu zastoupených současných autorů má zásluhu ostravská pobočka Sdružení, zejména pan Jiří Cvešper, který poskytl řadu kontaktů na betlemáře, s nimiž nemá veřejnost příležitost se setkávat pravidelně. Porovnání mezi historickými a současnými výtvory betlemářů dávalo návštěvníkům možnost sledovat postupné pronikání nových materiálů (keramika, kukuřičné šustí, sláma, perník, sklo, cín) do škály tradičně užívaných materií (dřevo, lepenka, vosk)
a zároveň vnímat proměny pojetí a vyjádření vztahu k betlémské legendě. Autor nazval výstavu trochu tajuplným názvem „Betlémy trochu jinak“ a početné skupiny návštěvníků hledaly mezi exponáty „trochu jiný pohled“, poznamenaný srovnáním současnosti a tradice v pojetí scény, figurách, použitém materiálu, aby byly překvapeny širokou škálou přístupu k tradiční scenerii. V první části výstavy každý obdivoval velmi různorodou a starobylou kolekci skříňkových betlémů, které nebývají v takové šíři regionálních typů příliš často prezentovány a jsou významnou součástí sbírek zejména bruntálského a libereckého muzea. Protipól jim tvořily volné skupiny zejména dřevěných nepolychromovaných i polychromovaných betlémů, které známe jak z Moravy, tak Slezska. Mimořádné pozornosti se těšily sbírkové unikáty, mezi nimi zejména skříňkový betlém s voskovými figurkami ze sbírky Muzea Beskyd ve Frýdku-Místku a figury z lisované papírové hmoty oblečené do oděvů z hedvábného papíru, rovněž z Muzea Beskyd nebo postní betlém z bruntálského muzea. Valašské muzeum v přírodě v Rožnově přispělo skupinou postav, které vyřezávali podomáčtí řemeslníci v Novém Hrozenkově podle návrhů prof. Karla Langera. Muzeum také zapůjčilo část betléma zhotoveného řezbářem Vrzalíkem ze Zlínských pasek podle návrhu malíře Jana Kobzáně. Scéně zde dominují valašští pastýři v typických kloboucích provázeni muzikanty a tanečníky, jak je známe z Kobzáňových kreseb a grafik. K typickým a také často vystavovaným náleží betlémy malované na lepence, typické mimo jiné regiony pro okolí Frenštátu a Valašského Meziříčí. Také ony bývají zaplněny postavami pastýřů při práci i odpočinku. Tyto historické předlohy se staly v poslední době dostupné i současným zájemcům díky aktivitě muzea ve Frenštátě, které vydalo kopii, dobře použitelnou pro domácí úpravu a vystavování. Tyto původní i současné
63
kopie z východní Moravy byly v instalaci zastoupeny, stejně jako orlickoústecký a severočeský malovaný soubor. Ze současné tvorby byli návštěvníci překvapeni širokou škálou použitých materiálů od tradičního dřeva ať už v plastice nebo reliéfu, přes keramiku až po kukuřičné šustí, slámu, sklo, umělou hmotu a nitě. Zájmu zejména dětí se těšily miniaturní betlémy, umístěné v ořechové skořápce, bavlníku a krabičkách, které známe i z jiných výstav. Výrazným obohacením prezentace současné produkce byly práce polských betlemářů z pohraniční oblasti Beskyd, které zapůjčilo muzeum ve Wisle a práce slovenských řezbářů, povětšinou pocházející ze sbírky frýdecko-místeckého muzea. Konfrontace mezi historickými a současnými pracemi nevyzněla vždy ve prospěch současnosti. Lidová tradice se obvykle nesla touhou ukázat to nejkrásnější, ale často velmi prostě pojednaná, čím je možné oslavit a připomínat narození božského dítěte. Mnoha autorům jako by duchovní pozadí celé události unikalo a jejich zájem se soustředil na co nejoriginálnější kompozici, která může oslovit potencionální zákazníky. Zejména hliněné kompozice s velmi rozmanitou povrchovou úpravou se díky snaze po originalitě staly často až nevkusnými. Řada současných dřevěných betlémů nesla stopy snahy po formální dokonalosti a zručnosti autora s tím, že duchovní náboj, který vnímáme u některých autorů jako samozřejmý, se vytrácel a divák místo prožitku estetického a duchovního byl zahlcen prezentací obratnosti v práci s nástroji. Často se opakujícím problémem je povrchová úprava, zejména u dřevořezeb, mnozí autoři experimentují s polychromií, která je zřejmě podle jejich zkušeností dalším důvodem pro úspěšné uplatnění na trhu s vánočním zbožím. Také experimenty s novými materiály nejsou vždy založeny na detailní znalosti tématu a vlastností materiálu. Se zájmem bylo možné sledovat práce výrazně odpovídající svým provedením současnému vkusu i možnostem malých bytů. Mám na mysli zejména reliéfy ze dřeva, nástěnné policové betlémy a paličkované obrázky. Je škoda, že instalace výstavy narážela na velmi omezený prostor, který působil v některých částech přeplněně a neumožňoval těm, kteří mají hlubší zájem o problematiku a zejména porovnání historické a současné tvorby, klidnější prohlídku. Že téma
5
příchodu božského dítěte na svět je stále inspirující a oslovující, svědčí mimořádně vysoká návštěvnost, která dosáhla téměř 10 000 dospělých a dětí. Osloveným muzeím i muzeu pořadatelskému se dostalo výstavou mimořádné příležitosti ukázat skutečné unikáty ze svých sbírek, doložit péči o ně a prezentovat úroveň odborného zpracování jednotlivých položek. Je škoda, že možnosti regionálního muzea nedosáhly na vydání katalogu s podobným popisem vystavených kolekcí, který by zůstal trvalým průvodcem po betlemářské tvorbě současnosti i minulosti. Návštěvníkům sloužil pouze šestistránkový text komisaře výstavy, zaměřený na charakteristiku betlemářské tradice v jednotlivých oblastech. Region Beskyd, kde má tvorba mimořádnou a velmi rozmanitou tradici, si bezpochyby zaslouží odbornou pozornost alespoň v budoucnosti. Obsah výstavy přinesl nejen unikátní estetický zážitek, ale také naznačil celou řadu otázek, na něž budou muset jak etnografové, tak autoři, hledat nutně odpověď. V autoru výstavy se dostává betlemářské veřejnosti zasvěceného znalce problematiky nejen v regionu Těšínska, Valašska a Lašska, ale také badatele s rozsáhlou znalostí srovnávacího materiálu z okolních oblastí. Doufejme, že obrazový doplněk výstavy v podobě nosiče CD, nebude ojedinělým a bude prvním vykročením na jak je známo, velmi trnité cestě studia, dokumentace a prezentace tohoto ojedinělého jevu lidové křesťanské tradice. Muzeum Beskyd Frýdek-Místek „Biskupství ostravsko-opavské“ České sdružení přátel betlémů
Betlémy trochu jinak Betlémy ze dřeva, papíru, keramiky, skla, vosku, šustí, plastu, perníku aj. materiálů vystavuje 10 muzeí a institucí a 69 autorů z České republiky, Slovenské republiky a Polska. Komisař výstavy Mgr. Jaroslav Dvořák. Výtvarné řešení Roman Filko a Lenka Kovalová. Výstavní síně frýdeckého zámku 8. 12. 2006–21. 1. 2007 Autorka recenze Mgr. Jiřina Veselská, vysokoškolská pedagožka na Univerzitě v Ostravě.
6
63
Okénko do světa betlémů
Přehlídka iberoamerických betlémů MARTHA LIGIA JARAMILLO CALLE-OLGA VÉLEZ DE BRIŇON Pro betlemáře celé Střední a Jižní Ameriky byl největší událostí minulého roku (od 16. listopadu 2006 do 10. ledna 2007) XXII. Festival iberoamerických betlémů v nejznámějším kolumbijském muzeu El Castillo. Zajímavé informace z této mezinárodní přehlídky z pro nás tak vzdálených a málo známých zemí Střední Ameriky se nám podařilo opatřit díky paní Olze Vélez de Briňon z Kolumbie. Ta byla v září roku 2004 hostem XVII. Světového betlemářského kongresu UN-FOE-PRAE, který se z pověření této světové betlemářské federace konal v Hradci Králové. Dostali jsme možnost otisknout projev ředitelky Muzea El Castillo paní Martha Ligia Jaramillo Calle pronesený na zahájení festivalu a z výstavy přinést i mnoho dalších zajímavých informací. „Dvaadvacátý ročník festivalu byl vyvrcholením prezentace nejrozmanitějších druhů a podob především lidových betlémů asi z desítky zemí ve Střední a částečně v Jižní Americe. Rok za rokem se v každém směru zdokonalovala práce vystavovatelů (tvůrců), kteří představili skvělou tvořivost a překvapivou originalitu při interpretaci každého vystaveného díla. Postupně výstavy v El Castillo uvedly do života početné dílny, které teď předvádějí své „speciality“, jejichž konečná podoba se teď vystavuje. Někteří tvůrci zdůrazňují u svých betlémů prostor, osvětlení, jiní dosahují vynikající úrovně ve zpracování obrazů, oslňují trojrozměrností v rámovaných diorámách, což se týká především jesliček biblického charakteru. Typické ornamentální a umělecké betlémy představují v kolumbijském případě výrazné aspekty ve vztahu k folklóru a k současným dekorativním tendencím. K připomenutí 20. výročí těchto betlemářských festivalů věnovalo muzeum v roce 2004 jeden velký sál betlémům z koloniální doby, jakožto historickému a uměleckému dědictví. Byla to mimořádně působivá výstava na téma „Kolonie:svět Nového Světa“. Rok 2005 přinesl výstavu děl soudobých světově uznávaných evropských mistrů betlemářů. Kromě jiných jako jsou Martin Castells Marti, José Luis Mayo Lebrija, Daniel José Ursuequia, Arni, Goebel, Ferrandiz, kteří v současné době jsou zdrojem inspirace jiným tvůrcům. V rámci tématu „Amerika-folklór a lidové umění v zobrazení betlémů“ bylo možné v letošním (2006)
roce zhodnotit evropské vlivy-zejména španělské a italské-smíšené se zvyky a tradicemi národů, které obývají americký kontinent. Účast vystavovatelů na mezinárodních kongresech věnovaných betlemářství a jejich cesty na daleký východ obohatily tyto práce. Jednak se Evropa dozvěděla o tomto podniku, jednak se dosáhlo obnovy vystavovaných betlémů, které dosáhly mezinárodního uznání pro svou vysokou kvalitu. Muzeum El Castillo uchovává tuto krásnou tradici spojenou s naší lidovou kulturou a podněcuje rozvoj tohoto výtvarného oboru, na němž se podílí
Betlém z výstavy Il’ Castillo
63
7
malba, sochařství, keramika a mnoho řemeslných technik.“ (Martha Ligia Jaramillo Calle, ředitelka). Folklór a lidové umění v podobě iberoamerických betlémů bez jakékoliv pochybnosti odráží španělský vliv v četných lidových tradicích a zvycích iberoamerických národů a u každého z nich dosahuje specifické charakteristiky. Třebaže si udržuje tutéž myšlenku. Betlémy a jesličky (pozn. překladatele: obé se rozlišuje) jsou jednou z tradic, které přetrvaly v čase. V průběhu let se kulturně proměnily, ale zachovaly si výrazný evropský vliv. V každé zemi tu Lidový betlém z Kolumbie vznikají umělecké školy odrážející hlulížit a představit realitu některých prací, nikoliv výběr boké antropologické tendence daného regionu. muzejních objektů s vysokou kvalitou a estetickou Narození Páně není pouze scénicky uspořádanou hodnotou. Přesto jsou vystavené figurky krásné, mají skupinou figurek. Je mnohem víc a jeho symbolická v sobě také kvalitu a uměleckou hodnotu a při tom hodnota z něho činí souhrn odrazů životního stylu. zároveň vlastní aktuální jazyk. Tato malá přehlídka Pro mnohé představuje magické shrnutí všeho, co je spojuje výtvory argentinské, mexické, peruánské, spojeno s Vánocemi. Uctívání obrazu Ježíška mělo ekvádorské a guatemalské mezi betlémy kolumbijspecifické interpretace v každé zemi. V nejodlehlejskými. Chybějí některé iberoamerické a jihoamerické ších končinách každé z těchto zemí se uctívá obraz země, kde není jasná betlemářská tradice do té míry, malého Ježíška s odlišnou vlastní interpretací. Podobaby ji mohli návštěvníci této výstavy posoudit. ně se stavěly domky, oltáře a relikviáře jako obydlí Všeobecně se dá soudit, že figurky v amerických svaté Rodiny. betlémech se tvoří z pálené hlíny, různých druhů Kolem betlému postaveného ve významné části dřeva a tkaniny. Všechny figurky mají výrazná gesdomu se pak odehrávaly divadelní výstupy, zpěvy ta. Mezi figurkami vyniká Ježíšek a místní exotická koled, vánoční hudba-a pojídání cukroví. To všechno zvířena jako například peruánské lamy. Kromě toho ozvláštňovalo vánoční čas. je současnou tendencí v každé zemi zdůraznit rysy V tematice betlémů se objevila nejen scéna narmístních obyvatel, a to nejen v postavách samých, ale ození Páně, ale také klanění pastýřů, adorace králů i v zobrazení prostředí kolem betléma. Také nosná a mnoho dalších scén. Postavy v betlémech jsou dnes konstrukce kulis betlémů obvykle odráží rysy tradičrozkvétajícím faktem. Také pokračuje tradice návštěv ního materiálu každého regionu. Někde, např. v Mexiv domech se zpěvem a hudbou. Řemeslníci uvedli na ku, se používá stříbro; textilie a „rostlinná“ slonovina trh inovace v produkci figurek, kterých je hojnost v Kolumbii, keramika v Portoriku a Chile, různé dřea jsou opravdu rozmanité. V dražbách a v prodejnách viny v Kolumbii a v Guatemale. Zvláštní pozornosti starožitností nabývají původní staré betlémy vysozasluhují ekvádorské betlémy, jejichž dekorativní kých hodnot. dřevořezby připomínají španělský koloniální vliv. Expozice 2006 byla koncipována tak, aby ukázala Jasné barvy vynikají na typických oděvech betlémnávštěvníkům část řemeslných prací z latinskoamericských figurek ve většině středoamerických betlémů. kých zemí. Tyto jedinečné a vysoce atraktivní výtvoNaopak figurky mexické mají tendenci ke střízlivosti. ry nejsou přitom výsledkem výběru mimořádností; Zato bývají dekorovány zlacením a stříbřením. objekty jen odrážejí ty rysy, které se dnes pokládají za typické pro tu kterou zemi. Cílem výstavy bylo přib(Překlad: Doc. PhDr. Jan Klíma)
8
63
Provence – Údolí betlémů a betlemářů CHRISTIANE GUERS Vloni krátce před Vánocemi jsme dostali do redakce BaB pozvánku z Národního muzea civilizací Evropy a Středomoří (Musée des civilisation de l´Europe et de la Méditerranée) v Marseille na slavnostní vernisáž výstavy betlémů „Vysněné Vánoce“ (Revez Noël Faire la cręche en Europe). Že šlo o velmi prestižní výstavu ve frankofonní oblasti Evropy, svědčí i to, že pozvánku uváděli ministr pro kulturu Ronaud Donnedieu de Vabres, ředitelka francouzských muzeí Francine Mariani-Ducray a ředitel Národního muzea Michel Colardelle. Pozvánka byla adresná, bohužel jsem se musil omluvit pro nemoc. Poprosil jsem prezidentku Asociace francouzských betlemářů paní Michele Benvenutti, aby české betlemáře o podobných výstavách včas informovala. Naši redakci se obratem dostalo mnoho zajímavých informací o betlemářských aktivitách pořádaných jak v centru francouzské asociace v Nice, tak v Údolí Roya, nazývaném Údolím betlemářů, a to ve střediscích letovisek Breil sur Roya, Saorge, Fontan, Tende a La Brigu. Konstatuje se, že se tam na letošní Vánoce připravuje velká výstava „santons“ (provensálských betlémských figurek) v starobylých tradičních lidových krojích této oblasti. Pro eventuální zájemce z řad našich betlemářů odkazujeme na webovou stránku www. nicae. com/afac.
Santons v lidovém kroji z Roquebillière a Lantosque
Zároveň naše betlemáře potěší i další informace: z jižní Francie od paní Christiane Guers (ze Spolku ochránců kulturních památek v Mostuejouls). Z jejího dopisu v překladu uvádíme: V letovisku, které se pyšní čtyřmi románskými kostely z 11. a 12. století, založili v roce 2001 tradici pořádání zajímavých vánočních výstav betlémů. Každým rokem jsou tyto výstavy více a více přitažlivé i pro zahraniční návštěvy tohoto půvabného kraje jižní Francie. Chtějí se tu věnovat také výstavám betlémů ze střední a východní Evro-
63
py. V roce 2003 se jim dokonce podařilo vystavit ze zápůjček muzea Clermont l’Hérault betlémy z Turecka (u nás zcela neznámé, pozn. red. ) i rozsáhlá betlémská dioramata katalánská v roce 2004. Rok poté bylo možné na jejich výstavě studovat vývoj výroby a rozšíření santons z kadlubů podle starých originálů z Millau v Provenci. Na výstavě z loňských Vánoc byla zdokumentovaná historie „odlévání“ santons Josephem Lagnielem do kadlubů pocházejících z doby Francouzské revoluce (1789-1794). Tvorba provencalských santons nám připomíná kdysi tak rozšířenou výrobu příbramských lisovaných figurek. Zatím co zde obliba těchto figurek ustala již v prvních desetiletích minulého století, v Provenci tato lidová tvorba naopak vzkvétá, jsouc zušlechťována mnohými profesionálními umělci i výtvarně nadanými amatéry, a to i vedle podobných druhů figurek z porcelánu, z korku, z papírmašé. Tato inovace však stále respektuje původní podobu a styl figurek podle představ staré místní lidové zbožnosti. Za daných technických možností bychom rádi v BaB otiskli pro srovnání figurky staré a nové i někdy příště.
9
Svatá Rodina v tureckém betlému (Museum Clérmont l’ Hérold)
Národopisný dokument ze Šumavy ZDENĚK FLÍDR ČESKÁ TELEVIZE připravuje pro letošní Vánoce vysílání devadesátiminutového televizního dokumentu o vánočních zvycích, koledách, betlémech a dětských vánočních hrách z jihočeského Pošumaví a Šumavy. I když je teprve krátce po Hromnicích, natáčení už končí a naší redakci se podařilo zaznamenat exkluzivní rozhovor s autorem projektu režisérem Mgr. Zdeňkem Flídrem, který je členem Českého sdružení přátel betlémů s ústředím v Hradci Králové. Pane režisére, dokument je zajímavý nejen tím, že jde o etnografickou studii zvykoslovnou, ale i tím, že jde vlastně o první podobnou konfrontaci českých a německých vánočních obyčejů z oblasti Šumavy, která byla do roku 1945 územím obývaným lidmi české i německé národnosti.
Při natáčení tohoto filmu jsem si uvědomil, že v rovině lidové kultury, lidových zvyků a obyčejů, v jejich vzájemném prolínání a ovlivňování a shodě toho moc nevíme. Jsme zatíženi spoustou předsudků. A protože vánoční svátky jsou z celého ročního cyklu českých a německých výročních zvyků jihočeského Pošumaví nejvýraznější a nejemotivnější (svým obsahem a posláním), tak právě proto jsem volil tuto oblast. Filmový dokument realizuje Centrum dramatické, divadelní a hudební tvorby České televize ve spolupráci s ZF FILMEM. Podílely se na něm i německé instituce? Ano. Byl to Česko-německý fond budoucnosti, Kulturwerk der A.-Gemeinde (s garantem za českou
10
63
stranu senátorem Mgr. P. Eybertem a za německou stranu Dipl. Ing. J. Hladíkem). Ovšem spolupracoval i Institutum Bohemicum, pracovníci Jihočeského kraje a záštitu nad celým projektem převzal hejtman Jihočeského kraje RNDr. Jan Zahradník. Mohl byste čtenářům přiblížit obsah děje filmu? Konfrontace českých a německých vánočních zvyků z regionů, ve kterých tyto dvě národnosti žily dříve společně a ve shodě, může pořad posunout do roviny, která otevírá současným generacím obou národností možnost vzájemného poznání, pochopení a porozumění prostřednictvím věčně platného příběhu Zrození a jeho příkazu, vyjádřeného slovy evangelisty Lukáše: „Sláva Bohu na výsostech a pokoj lidem dobré vůle.“ Jsem přesvědčen, že by se v historii našla období, kdy Češi a Němci v těchto regionech žili ve vzájemné shodě a porozumění. To by na vánočních zvycích měl ukázat tento film. Osu příběhu tvoří výpovědi pamětníků, historiků a etnografů i z řad „českých Němců“, doplňované historickými exkurzy, archivními doklady, obrazy, plastikami, lidovými obrázky a podmalbami, fotografiemi
apod. – umocňované rekonstruovanými sekvencemi vánočních zvyků, zpěvem koled a dětských vánočních a pastýřských her. V obrazovém vybavení se dále objeví betlémy, kostelíky jihočeského Pošumaví a Šumavy, řezbáři betlémů z Kašperských hor, výrobci tradičních hraček. Celý pořad je zasazen do interiérů starých lidových staveb, malebné krajiny a je nesen sekvencemi plnými zpěvu a vánoční pohody. Dá se předpokládat, že tak široký výběr „vánočních témat“ bylo třeba rozložit do několika vzájemně se prolínajících rovin. První rovinu tvoří montáž archivních fotografií a filmových záznamů ze současnosti a nedávné minulosti: obchůzky Lucií ze Svaté Máří, koledování s klibnou z Kovářova v předvečer Mikulášské obchůzky. Dále půlnoční pastýřské vytrubování z Katovic, Christkindelspiel – dětská vánoční hra o hledání noclehu Marie a Josefa v Betlémě, které jsme s rozvernou dětskou kolední hrou Brautetzelmutter zachytili s tříkrálovým koledováním v německém Waldkirchenu a v rakouském Puckingu. V této rovině se objeví sekvence z výstavy „Ten vánoční čas, aneb Vánoce
63
jihočeských umělců“ v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích. Tam jsme také zaznamenali obnovené tradiční pletení mj. vánočních věnců, výrobu bukače a zpěv koled v podání souborů Úsvitáček. Další sekvence je z návštěvy výrobce tradičních hraček a řezbáře betlémů z Kašperských hor. Druhá a třetí rovina je záznamem scénického zpracování zvyků souborem Prácheňáček ze Strakonic. Štědrý den začíná putováním pro stromeček a chvojí, následuje zdobení stavení, štípání štědrovečerních třísek, aby chránily stavení od blesku (představuje dr. V. Harpeniak). Končí stavěním betlémů. V záběru štědrovečerní večeře se předkládají tradiční chody: oplatky s medem, bílá polévka s houbami, do které se máčely tzv. rozpeky. Pak následoval kuba, muzika i Zwetschenbritschka – kaše hrachová a čočková. Po večeři se objevil anděl – dívka – v dlouhých bílých šatech se zlatou hvězdou na čele, která přinesla do světnice stromek ozdobený jablíčky, preclíky, zázvorkami a červeným papírových řetězem. Film zachycuje i tradiční čarování s hrnečky, pouštění skořápek se svíčkami, házení střevícem, lití olova, krájení jablek a prohlížení rozkvetlých barborek. Na závěr pak „vykuřování“ stavení. Sekvence končí půlnočním pastýřským vytrubováním a střelbou z bambitky, které měla zahánět zimu a zlé duchy a především probouzet přírodu, aby dala bohatou úrodu. Půlnoční mše dokumentuje v kostele na Dobříši. Poslední rovinu tvoří výpovědi pamětníků z řad českých Němců (např. krásné vyprávění pana Riedella z Waldkirchenu, ale původem ze Šumavy, nebo pana Bayera a jeho choti, pana Pranghofera, Tausche a Polaka, z české strany paní Hotové. Zajímavé jsou výpovědi historiků a etnologů jako PhDr. Vladimíra Horpeniaka, PhDr. Marcely Mackové, Mgr. Ireny Novotné, PhDr. Františka Krejčího, PhDr. Lubomíra Tyllnera a hudebního skladatele Jaroslava Krčka. Řezbáře Vladivoje Hracha z Kašperských Hor a výrobce hraček Jiřího Drhovského ze Zvěrkovic. Naše čtenáře bude zajímat, jak se ve vašem filmu objevují lidové betlémy ze šumavského regionu. Samozřejmě, že se ve filmu objevují jihočeské a šumavské betlémy. Jednak ty vystavené na výstavě v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích – a to jak soubory historické i díla současných tvůrců, ale
11
i betlémy z kostelíků v Chýnově, v Hořicích na Šumavě, Dobrši, z Kašperských Hor a betlémy z Muzea Šumavy v Kašperských Horách, včetně ukázek betlému známého řezbáře Wenzela Tutschka. Nezmínil jste se ještě o hudebním doprovodu filmu. Co se týče hudebního vybavení díla, snažili jsme se vybrat pokud možno málo známé koledy (snad s výjimkou „Narodil se Kristus Pán“ a „Nesem vám noviny“). A to proto, poněvadž pamětníci ze Šumavy nás chtěli překvapit např. v německém nářečí zpívanou starou německou, málo známou koledou „Štědrý večer nastal“. Jinak scénická hudba v celém filmu je dílem skladatele Jaroslava Krčka. Natáčení takového pořadu se jistě neobejde bez úskalí a nečekaných potíží. Chcete si vzpomenout aspoň na jednu takovou příhodu? V sekvenci rekonstruovaných svatoštěpánských koled se zpívá: Koleda, koleda Štěpánku, Co to neseš ve žbánku? Nesu, nesu kvasničky Na ty malé „b a b i č k y“, Do komory s háčkem Jsou-li tam b a b i č k y s máčkem… Nastalo usilovné pátrání co to ty b a b i č k y byly a jak je ve filmu vypodobnit. Sháněly se informace, kde se dalo. Až se podařilo paní doktorce Markové zjistit, že se babičky dělaly z kynutého těsta v tvaru malých báboviček – babiček. A tak se konečně i ve filmu objevily pravé babičky… Zajímavý národopisný dokument diváci uvidí v ČT už před Štědrým dnem. My jsme pozváni na předpremiérové představení a tak budeme moci po promítnutí přinést i hlasy prvních diváků. Panu režisérovi Flídrovi už teď děkujeme za vytvoření milého filmu i za poskytnutý rozhovor. (vv) Mgr. Zdeněk Flídr s manželkou Valentinou a s paní Danou Velasovou a Dagmar Mládkovou byl kurátorem již pěti vánočních výstav v Chýnově na Táborsku. Vystavoval rovněž několikrát v Táboře a v Českých Budějovicích vlastní exponáty. Děti ze Základní školy v Chýnově vystupovaly s vánoční pastýřskou hrou na těchto výstavách a za „vykoledované“ peníze byl opraven betlém z kostela v Hrobech v chýnovské farnosti.
12
Galerie našich betlemářek
63
Maluji lidem i sobě pro radost MARIE FLAŠKOVÁ
MARIE FLAŠKOVÁ je známa svými betlémskými podmalbami na skle – bez nadsázky – v celém betlemářském světě. Připomínají obrázky insitních malířů a jejich živá barevnost, nezaměnitelný malířský rukopis a laskavě úsměvný vtip rozjasňuje už nejméně patnáct roků nejen výstavy betlémů u nás doma i v zahraničí, ale i mnohé interiéry betlemářských domácností. Autorka těch milých obrázků se narodila ve znamení Vah na konci první půle minulého století v Praze. V Českých Budějovicích byla zaměstnána jako laborantka v Parazitologickém ústavu Akademie věd. Nyní o sobě tvrdí, že je spokojená rentiérka. Podmalbám na skle se věnuje víc jak patnáct roků a považuje se za „pouhou“ amatérku-výtvarnici a my dodáváme, že označení „amatér“ představuje člověka, který se věnuje něčemu ze záliby, avšak často s dobrou odbornou průpravou. Což v tomto případě platí naprosto. Je členkou Českého sdružení přátel betlémů a Sdružení lidových řemeslníků a výrobců, spolupracuje s mnoha muzei a charitativními spolky. Svými obrázky vyzdobila např. Domov klidného stáří v Pravětíně u Vimperka nebo Domovinku v Písku. Její Madony a patroni oživují mnohé kapličky a boží muka (v Novohradských horách, v Olbramově u Tachova, v kostelíku u Krčků v Lomnici nad Popelkou. Autorské výstavy měla v muzeích v Blatné, v Českých Budějovicích, v Českém Krumlově a v Týně nad Vltavou. Dlouhý by byl seznam společných muzejních výstav po celých Čechách, nejvýraznější účast byla na dvou mezinárodních výstavách ČSPB v Hradci Králové. V medailoncích o našich betlemářích bývá zvykem poptat se dotázaných na pracovní plány do budoucna. Nejinak tomu bylo i u paní Flaškové s otázkou: „A co nového u vás?“ „Zatím chytám druhý dech. Ale zdá se mi, že ten první odešel a druhý se někde schovává. Ale je to takové ticho před bouří. Nosím zatím ten nej betlém v sobě. Každý betlemář má v sobě touhu vytvořit ten nejkrásnější betlém. Ne pro sebe, ale pro ty kolem. Nerada bych něco prozrazovala předem, ale letošní
Vánoce se mi zdají přijít už tak brzo…“. Čtenáři našeho časopisu se jistě pamatují, že ještě před několika málo roky tam čítávali různé úvahy i informativní články od Marie Flaškové. Nabízí se otázka, čím byl pro ní náš časopis. „Jednak byl přínosem v informacích, ke kterým bych se jinak nedostala, protože jsem pracovala ve zcela jiném oboru. Pomohl mi i navazovat známosti s dalšími betlemáři. Například nebýt toho, že jsem si přečetla před léty článek dnes již zesnulého pana Oldřicha Šafáře z Náchoda o staré koledě „Pochválen buď Ježíš Kristus, milej Matěji“, nevznikl by můj cyklus sedmnácti skel na toto téma. Cyklus od okamžiku dokončení koluje po různých výstavách po vlastech českých a moravských. Přála bych časopisu, aby teď ve „vylepšené“ podobě vycházel i s četnými příspěvky od nás čtenářů. Jenom číst a platit členské příspěvky, to je pro rozvoj našeho sdružení trochu málo!“ Souhlasíme a přejeme malířce krásných a milých obrázků, aby se jí už letos splnilo přání vytvořit ten vysněný betlém nejmíň třikrát „nej,nej,nejkrásnější“.
63
Zpověď (ne)betlemářky Markéty Vránové Už třetí týden marně přemýšlím, co o sobě napsat. Jsem já vůbec betlemář? Asi ne. Spíše než betlémářem jsem, mohu-li se tak nazvat, „člověkem vánočním“. Miluji ten čas a těším se na Vánoce od ledna do prosince – jako výtvarník i jako muzikant. Nejhezčí doba těšení a „vánočnění“ nastává pro řemeslníky, výtvarníky i muzikanty od konce září do prosince a Vánoce samé jsou jakousi pomyslnou nejzářivější hvězdou na vánočním nebi. Jako výtvarníka mne inspiruje hudba a funguje to i obráceně. Nezáleží na tom, jestli se vyjádřím papírovou vystřihovánkou, krajkovým obrázkem, zdobeným perníčkem, nebo jinou technikou. V mých pracích jsou „zakleté“ lidové písničky a hudba, kterou mám ráda. Snad i proto jsme řízením osudu začali s manželem vlastním nákladem vydávat kalendáře „Ještě se zpívá“. Na letošní rok 2007 to byl už desátý
13
kalendář. V každém kalendáři je 13 písniček, které jsou ilustrovány obrázky zhotovenými lidovými technikami – vystřihovánky, perníčky, vizovické pečivo, lidová majolika, paličkovaná krajka, drátování, keramika, dřevoryty… A každý rok zjišťujeme, že je vlastně škoda, když má rok jen dvanáct měsíců, protože v pokladnici lidové tvorby je mnoho krásných písní, které stojí za zveřejnění. Vánoční hudba je jednou z nejkrásnějších. Snad je to tím, že se hraje v běhu roku poměrně krátký čas a tak se nestačí oposlouchat. Učím hudbu v ZUŠ Úpice a se svými žáky každoročně připravuji vánoční hru. Před pěti lety jsem se rozhodla dát základ nové tradici vánočních her a společného zpívání v kostele CČSH v Úpici. Tak vyvrcholení času vánočního pro nás přichází každý rok 25. 12. v 15 hodin – v těch chvílích se scházíme, abychom si připomněli starý příběh o zrození nového života a společně si zazpívali. Není nic krásnějšího než koncert v kostele, na kterém všichni zpívají. V roce minulém bylo v kostele plno. Z ilustrovaných zpěvníčků, které pro společné muzicírování vždy připravujeme, zpívali
14
63
úplně všichni. Zpívali i chlapi, jejichž manželky je nikdy neslyšely zpívat ani ve sprše. Byla to nádherná atmosféra, která strhla každého. Kdyby v ten den byla celá naše planeta šedivá, zářila by Úpice do vesmíru jako jasný bod. Lidem svítí oči a všichni krásní září, která vychází z nich samých. Letos se ve stejný den a stejném čase sejdeme už pošesté. Návštěvníci uslyší andělské chóry žáků ZUŠ Úpice, kteří budou hrát a zpívat vánoční hru Carla Orffa (v letošním roce vzpomínáme 25. výročí úmrtí tohoto neobyčejného skladatele). Na tomto koncertě se před dvěma lety představila naše nově vzniklá dívčí skupina Bossorky, která zahraje ke společnému zpívání i letos. V této kapele si plním své sny o rodinném muzicírování a vlastní folkové hudební i textařské tvorbě. Vystřihovánky, které dělám, vznikly vlastně náhodou – z nedostatku času na paličkování. Pojmenovala jsem je Kratochvilné vystřihovánky. Tak jako se kreslí podvinky pro paličkování, začala jsem kreslit vystřihovánky v domnění, že obrázky jednou, až budu mít čas, upaličkuji – k čemuž ovšem už nedošlo. Vůbec jsem netušila, jak úžasný materiál papír je a k čemu všemu mě bude inspirovat. O vystřihování a vystřihovánkách by se dala napsat přímo kniha. Přitom je to tak jednoduché – stačí nápad, nůžky a papír. Moje vystřihovánky nejsou určeny jen na výzdobu oken, mají mnohem pestřejší využití. Nápady a náměty hraní si s vystřihovánkami nabízíme zájemcům na našich internetových stránkách www.vranovi.cz. V začátcích vůbec nikdo nepředpokládal, že by se mohli najít další nadšenci, kteří by chtěli také vystřihovat, ale opak se stal pravdou. Proto jsme seřadili vystřihovánky do souborů, které můžeme zájemcům nabídnout. V současné době nabízíme 31 souborů – z toho je 13 vánočních. Dělá mi obrovskou radost, že pro mne tak technické a nepochopitelné médium jako je internet, zprostředkovává lidem hezké chvíle i prostřednictvím našich vystřihovánek, jak víme z četných ohlasů. Abych se ale vrátila k betlémům. Vzpomínám moc ráda na dobu, když jsme s rodiči zasněženou cestou stoupali k Jestřebím horám podívat se na rodinný Teichmanův betlém, který starý pan Teich-
man každoročně rozestavěl na choroše, tolik připomínající balvany – žáby z našich hor. Velký nezapomenutelný betlém (později bohužel ukradený), vůně cukroví paní Teichmanové, třpytivý sníh – to vše si promítám do svých betlémských vystřihovánek. Moji darovníci, kteří přicházejí do betléma, žijí vlastně kolem nás. Každou postavičku mám spojenou s konkrétním člověkem. Když kreslím andílky nebo cokoliv jiného do betléma, zpívám si koledy a nezáleží na tom, jestli je březen nebo listopad. Snažím se být co nejvíce v pohodě a přenést to do vystřihovánek. V takové době se v televizi záměrně vyhýbám akčním filmům s násilím a někdy i večerním zprávám… Naopak se snažím myslet na lidi a věci, které mám ráda. Obrovským štěstím je, že se mi pro mou práci podařilo nadchnout celou rodinu – hlavně manžela Petra, takže naše práce je vlastně týmová. Ač úplně původní profesí zdravotní sestra, jsem nesmírně vděčná, že jsem se dostala (i když s oklikou) na cestu, kterou jsem si vybrala. Není nic krásnějšího, než dělat práci, která vás baví a ještě přináší radost druhým. A ještě jednou k betlemářství. Je mnoho skromných bezejmenných tvůrců, kteří se výrobou betlémů zabývají mnohem déle a intenzivněji než já a o kterých nikdo neví. Takový prototyp čistého lidového betlemáře je pro mne rodinný přítel Pepík Teichman, který nejen betlémy s láskou vyřezává, ale společně s mojí maminkou je v našem okolí restauruje. Na závěr bych chtěla napsat o nejhezčím dárku k Vánocům, který jsme dostali v roce 2002 od Ježíška – mojí maminky, protože jsme celý rok byli hodní a nezlobili. Maminka, ač ryzí amatér, nám vyřezala betlém, ale jaký, panečku, betlém! Má asi 90 figurek a je v něm zpodobněna i naše rodina. Řezbou se podobá betlému kralickému, malováním paní Kvěchové. Tak se každý rok celá naše rodina sešikuje u jesliček a hrajeme Ježíškovi dřevěnou písničku o zlatých českých rukách a o tom, že člověk, když chce, dokáže úžasné věci.
63
15
Malá návštěva velkých betlémů ve Vídni RADKO WEIGNER Možná mnohého čtenáře překvapí, že mé vyprávění o vídeňských betlémech není seřazeno podle významu jednotlivých kostelů v centru města, není ani v abecedním seznamu dle jejich zasvěcení či velikosti nebo stáří betlémů samých. Vysvětlení je prosté. Většina autobusů (a těmi je pro nás Brňáky Vídeň nejpřístupnější), končí svoji pouť buď na zastávce Praterstern nebo u hotelu Hilton na okraji městského parku. (Stadtpark). Proto mé putování po vídeňských kostelních betlémech začíná v Dominikánském kostele (Dominikanerkirche), ke kterému stačí přejít přes park směrem k centru. Tato „Basilica minor“ patří k nejvýraznějším raně barokním kostelům ve Vídni. Betlém stavěný v levé boční kapli je dřevěný, polychromovaný, ostatně jako všechny následující vídeňské betlémy. Je pozoruhodný velikostí figur a zvířat, které jsou vysoké asi 150 cm. Kromě klečící svaté Rodiny je výrazným prvkem doprovod Tří králů sestávající ze dvou velbloudů s pážetem po levé straně a slona, na kterém sedí páže a za ním je upevněn altánek se stříškou po straně pravé. Betlém je po stranách doplněn jehličnany bez ozdob. Dalším kostelem na této pouti je Univerzitní kostel Nanebevzetí Panny Marie (Universitätskirche Marie Himmelfart) přestavěný v letech 1703-07 v barokním slohu. Betlém se nachází po pravé straně od vchodu. Figury jsou dřevěné, polychromované, výšky asi 80 cm postavené mezi větvemi jehličí. Tento betlém mi připomíná některé betlémy vystavované i u nás. Jeho barevné a umělecké provedení vkusně zapadá do celkového vnitřního prostoru kostela působícího svou architektonickou monumentalitou. Jako třetí se navléká na pomyslný náhrdelník našeho putování po vídeňských betlémech Dóm sv. Štěpána (Stephansdom). Popis této významné gotické stavby, symbol Rakouska, by sám zaplnil několik stránek časopisu. Betlém zde vystavený je dle mého odhadu „klasická tyrolská provenience“, práce z druhé poloviny 19. století, oblast Grödental (nyní Ortisei), snad St. Ulrich. Domnívám se, že za dobu mých návštěv se jedná již o třetí betlém, který je zde stavěn. Za zvláštnost pokládám provedení velbloudů, které dává tušit, že autor toto zvíře neviděl „in natura“, ale znal je pouze
z literatury. Kromě betléma je v katedrále vystavován skříňový oltářní triptych s basreliéfem, polychromovaným výjevem Narození ze 14. století. Bohužel v době mé letošní návštěvy však nikoliv. Krátkým obloukem po Singerstrasse se podíváme do Františkánského kostela (Franziskanerkirche), stojícím na idylickém náměstí zasvěceném sv. Hieronymovi. Na levé straně stojí na portálu dřevěný, plátkovým zlatem a lazurovacím lakem polychromovaný betlém o výšce figur 60 – 70cm. Celá plocha betléma mezi adorujícími postavami je pokryta větvemi jehličnatých stromů. Levá i pravá strana jeslí je osazena dálinou tvořenou kulisami stavení. Po návratu zpět na Stephansplatz pokračujeme po Kärtner Strasse ke Kapucínskému kostelu (Kapuzinerkirche). Zde se v levé boční kapli staví betlém s figurami v nadživotní velikosti. Velmi zajímavá je skulptura dvou králů, (bílého s kadidlem a černého s pohárem, myrhou), která je provedena z jednoho kusu dřeva. Vše opět velmi vkusně zasazeno do jehličnanů. Další betlém je v kostele sv. Petra (Peterskirche), který je jednou z nejvýznamnějších sakrálních staveb rakouského baroka. Betlém, stavěný po pravé straně je snad nejmenší z navštívených a ve srovnání s interiérem kostela svým provedením nepoutá příliš pozornost. Po zpětném návratu na Graben zabočíme na konci třídy na Kohlmarkt. Před příchodem k Hofburgu máme po levé straně kostel sv. Michala, (Michaelerkirche) s charakteristickou osmiúhlou věží. Přímo od vstupních dveří je rozprostřen červený koberec, který vede návštěvníka do levé boční kaple k místu Narození. Již z dálky vnímá příchozí dudáka, anděla Zvěstování a postupně celou scénu se svatou Rodinou. Figurky jsou dřevěné, polychromované o výšce cca 100 cm. Na ploše mezi adorující Tři krále i svatou Rodinu je rozprostřena sláma a hobliny. V pozadí stojí rozevřená skříň s tesařským nářadím. Po obvodě scény opět stojí jehličnany. Vyjdeme-li z kostela bočním vchodem a odbočíme doleva, dostaneme se v přilehlé uličce před kamenný reliéf znázorňující Ježíše na hoře Olivetské. Při dalším pokračování zpět k centru můžeme v množství výkladců starožitnictví spatřit vystavené
16
63
betlémy (často neprodejné), převážně osazené králickými figurkami. Pokračujeme však na druhou stranu směrem k radnici kolem Hofburgu, kde v půli cesty stojí trojlodní bazilika, bývalý Minoritský kostel (Ehemalige Minoritenkirche). Betlém, nacházející se po pravé straně od presbytáře bych zařadil do zadních řad v pořadí navštívených kostelů (malé, nevýrazné figurky), vyznačuje se však současnou tvorbou dáliny, kulis domů malovaných v „tvrdé perspektivě“. Sám kostel však nabízí překrásnou mozaiku, kopii obrazu Leonardo da Vinciho Poslední večeře, vytvořenou na objednávku Napoleona I. Zajímavá je i historická freska sv. Františka z Assisi na pilíři a dřevěná, nepolychromovaná socha Madony s dítětem. Zde mé putování končí. Pokud má však návštěvník čas, sílu a peníze, může putovat dále. Doporučuji pokračovat k radnici od níž vpravo stojí proboštský farní Votivní kostel (Votivkirche). Uvnitř v prostoru presbytáře je stavěn keramický, glazovaný betlém i s keramickým pozadím, dálinou. Dále je možno pokračovat na Laudongasse, kde se v bývalém paláci Schönborn nachází Rakouské muzeum lidového umění (Österreichisches Museum für Volkskunde), jehož součástí je i stálá výstava betlémů ve druhém podlaží. Letos byla rozšířena o další exponáty, prezentována jako výstava betlemářského umění (Krippenkunst). Zklamání ovšem přinese návštěvníkovi skutečnost, že součástí expozice není v literatuře uváděný velký neapolský betlém, který zde byl v předchozích letech vystaven. Zbývá mi ještě upozornit na návštěvu překrásného betléma, klenotu mezi vídeňskými betlémy, v kostele sv. Karla Boromejského (Karlskirche). Návštěva tohoto architektonického skvostu, po Dómu sv. Štěpána nejvýznamnější sakrální stavby Vídně, je však spojena se zaplacením vstupného. Závěrem prosím za prominutí, že můj příspěvek neseznamuje čtenáře se jmény autorů, chrámových dílen nebo alespoň oblastí, ve kterých tato skvostná díla vznikala. Obecně si myslím, že většina pochází z chrámových dílen tyrolské provenience z období 19., případně začátku 20. století. Betlémy jsou převážně dřevěné, všechny polychromované, stavěné vesměs bez kulis, (kromě chléva s jeslemi). Ve většině betlémů jsou osel a vůl znázorněni pouze hlavami. Pozadí tvoří často přírodní jehličnaté stromy bez ozdob. Na
zemi jsou rozprostřeny větve jehličnanů nebo hobliny. Téměř nikde nejsou mezi betlémské figury stavěny u nás tak oblíbené květináče, podle mého mínění zbytečně poutající pozornost a rušící ve vnímání obrazu Narození Páně. Návštěvu vídeňských betlémů vřele doporučuji všem, kdo mají zájem o překrásné, vesměs dřevěné, polychromované betlémy vkusně doplňující interiéry architektonických klenotů, vídeňských sakrálních staveb v době vánoční.
Skleněný betlém – dílo umělce a filosofa VÝJIMEČNĚ ZAJÍMAVÝ betlém v kapli zámku v Bezdružicích (blízko Konstantinových Lázní na Tachovsku) dosud uniká širší betlemářské veřejnosti naší i zahraniční. I když je tam instalován delší dobu. Celé dílo je unikátní jednak tím, že je vytvořeno do podoby téměř dvoumetrového vypouklého disku z těžkého olovnatého skla (tzv. brazilského křišťálu) o hmotnosti přibližně tří a půl tuny, ale především tím, že je výtvorem skláře-výtvarníka a filosofa. Jmenuje se Jaromír Rybák. Jde o betlém skutečně ojedinělý nejen u nás, ale podle dostupných pramenů i v celém světě. Pohled na přední i odvrácenou stranu skleněné polokoule upoutá diváka zobrazením vesmírných motivů Slunce, Měsíce, Země. Pod českým i latinským přepisem andělského zvolání „Gloria in excelsis Deo…“ je spodní část elipsy motivována biblickým konstatováním, že na počátku bylo „Slovo“… Vnímavého diváka upoutá mnoho zobrazených biblických dějů a pro mnohého tajuplných symbolů. Jejich rozšifrování potěší ty, kdož přicházejí poučeni. (Zobrazený keř vinné révy např. symbolizuje rozšiřující se a košatící církev. Lilit jako první ženský protipól Adama atd.). Abychom mohli hovořit o betlému, nechybějí samozřejmě obligátní figurky včetně tří mudrců (králů), poutníci i ta „němá“ tvář, která je také dílem Stvořitele. To vše v kulise města Betléma. Návštěvník betléma postojí dlouho před tímto dílem umělce i filosofa. Stále bude odkrývat zde představené symboly složitosti světa, s dobrem i zlem v rovinách prostoru i času. Nečekejte, že uvidíte rozjásaný náš „klasický“ betlém. Přicházejte jen s vůlí a přáním nechat se tu inspirovat k tiché meditaci a vůbec nejen o betlémech. (StM)
63
Výstava betlémů v Litomyšli Členové Českého sdružení přátel betlémů z regionální pobočky Betlemáři Litomyšlska připravili v adventě 2006 v prostorách Evropského školicího centra YMCA v Zámeckém pivovaru již čtvrtou výstavu betlémů. K vidění byly betlémy z Podkrkonoší, jeden od neznámého autora, druhý od Karla a Kristiána Richterů ze Dvora Králové nad Labem. Josef Procházka z Ústí nad Orlicí tentokrát představil dřevěný dýhovaný betlém. Návštěvníci mohli obdivovat práce členů pořádajícího sdružení inženýra Jiřího Slabého a jeho vnuka Vojtěcha Večeře, studujícího na gymnáziu, Vojtěcha Hurycha, Bohumila Kubíčka, který peče betlémské figurky z drůbeřky, dále Evy Vaňkové, které pod rukama ožívá seno a kukuřičné šustí. Své betlémy vystavily také studentky Vyšší pedagogické školy pod vedením profesorky dr. Zdenky Olivové a žákyně ZUŠ z ateliéru Šárky Frankové a Michaely Kotlárové. Snad nejvzácnějšími exponáty byly už historické betlémy Jarolíma Štantejského a Bedřicha Jandery. Tento starý litomyšlský řezbář dokázal i přes těžké zrakové postižení vyřezat desítky krásných omalovaných betlémů. Byl vystaven i dosud neznámý a nekompletní betlém z pozůstalosti jeho rodiny.
(I. H.)
O loňských Vánocích v Betlémě S oslavou Vánoc v celém křesťanském světě loni velmi kontrastovala vánoční atmosféra v Ježíškově rodišti Betlémě. Konala se sice jako obvykle oslava narození v kobce pod chrámem Narození Páně. Město Betlém na západním břehu řeky Jordán má asi 30 tisíc obyvatel a ještě v polovině minulého století bylo téměř z devadesáti procent křesťanské. Nyní se odhaduje, že je tam podíl křesťanů sotva pětatřicetiprocentní. Návaly turistů se nekonají. Čtyřhvězdičkový hotel Pastýř, který má 85 luxusních pokojů a apartmánů, byl loni obsazen sotva z jedné desetiny. Křesťanský starosta města Victor Batarsí se v Betlémě narodil před 73 roky, ale hor-
17
ší situaci v předvánočním období prý nepamatuje. S Betlémem podepsalo smlouvu o přátelské spolupráci město Třebechovice pod Orebem, proslavené Proboštovým betlémem. (Reuters+red. )
Kněz velkým znalcem betlémů Potkali jsme se poprvé s páterem Jiřím Hájkem v době, kdy byl správcem jedné farnosti nedaleko Příbrami. V té době se velmi zajímal o historii betlémů na Příbramsku. Snad právě tam, rodák z Prahy-Michle, se začal o betlémy hlouběji zajímat. V roce 1985 uspořádal svou první „soukromou“ výstavku asi 30 betlémů. Nešetřil svých osobních prostředků na restauraci mnohých tamních betlémů, a tak po změně působiště, ve Stříbře roku 1992, uspořádal už opravdovou výstavu až dvou set exponátů. Člen Českého sdružení přátel betlémů pořádá tyto vánoční výstavy pravidelně a je schopen je provázet i odborným výkladem. Miluje typicky české betlémy Alšovy, Ladovy, Kvěchové, Wenigovy, ale předvede i soubory cizokrajné až exotické z Filipin, Nepálu, z Jižní Afriky. Pro jeho nesmírnou skromnost se ani v betlemářském sdružení moc neví, jakého oddaného přítele a znalce betlémů v panu děkanovi ze Stříbra máme. (vv)
Řezbář Jiří Halouzka letos v zimě nezahálel Řezbář a majitel Galerie v přírodě v Jiříkově na Bruntálsku Jiří Halouzka vyřezal za letošní zimu do svého obřího betlému lidí a zvířat v životní velikosti několik desítek nových plastik. Až nyní na jaře galerii navštíví další hosté, uvidí Halouzkův betlém v nové sestavě bezmála sta figur. Na rozlehlém území budou k vidění i další mohutné dřevěné plastiky Praděda a medvědů.
18
63
Nejpozoruhodnější exponát: Pryšingerova replika Na regionální výstavě betlémů v Rychnově nad Kněžnou byl nejpozoruhodnějším exponátem betlém Leoše Pryšingera, pro nějž byl předlohou betlém vytesaný M. B. Braunem v pískovcových skalách v Žírči. Jde o repliku ve zmenšení 1:7. V pozadí betléma byla zavěšena divadelní opona s motivem Braunova betléma, namalovaná J. Urbanem v roce 1924. (Rychnovský zpravodaj č. 2/2007)
České betlémy se líbí ve světě Na 31. ročník mezinárodní akce „Sto jesliček“ o loňských Vánocích v Bramantských sálech u baziliky Santa Maria del Popolo v Římě vypravilo třebíčské muzeum 3 betlémy: Betlém ze šustí od kolektivu autorů z Polné, dále skříňkový vyřezávaný betlém Karla Bulíčka z Jakubova a třetí betlém vynikajícího řezbáře Metoděje Floriána ze Staré Říše. Většinu exponátů představují betlémy italské provenience. Betlémy ze zahraničí jsou zajišťovány přes velvyslanectví jednotlivých států. Před časem České sdružení přátel betlémů vystavovalo betlém Ivana Kozáka z Hranic v Pekingu. Loni vystavovalo třebechovické muzeum několik betlémů v Bulharsku. (r. )
Medový ráj a Ježíškovo nebe V Rábech pod Kunětickou horou u Pardubic na tradičním vánočním jarmarku otevřeli novou stálou expozici „Ježíškovo nebe“ a „Medový ráj“. Tam byly k vidění mistrovská díla z perníkářské dílny Pavla Jaroše. Medovému ráji však dominuje Trojanovský betlém s několika stovkami figurek lidí a zvířat. Autorka Marie Musilová, bývalá místostarostka obce, v betlému zobrazila i mnohé občany z Rábů a místní školu. Perníko-
vou chaloupku navštívil i Ing. Oldřich Kvapil z Hořic v Podkrkonoší, člen našeho betlemářského sdružení, známý jako vynikající řezbář dřevěných forem pro výrobu perníků.
Druhé Královéhradecké obrázky V Hradci Králové vyšel druhý díl publikace Královéhradecké obrázky. Odborný pracovník, knihovník a publicista PhDr. Jiří Malina (předseda celostátního Českého sdružení přátel betlémů) přináší další informace o životě obyvatel města v starých dobách i v současnosti; události, kterými město žilo. I když si autorjak v předmluvě píše-nekladl za cíl napsat dílo odborně historické, nýbrž pro radost čtenářů, kteří „pamatují“, nutno konstatovat, že nezapřel odbornou erudici a pro mnohé vyprávění sáhl do odborné literatury a do svého i po otci zděděného archivu. Slavnostní uvedení na knižním trhu se konalo 25. ledna v Hradci Králové za účasti veřejnosti, mezi níž byli primátor města Hradce Králové Ing. Otakar Divíšek a starosta obce Skřivany u Nového Bydžova Vladimír Futera. Hradec Králové i Skřivany se podílely na vydání knihy jako sponzoři. (vv)
Známý fotbalista místo Madony a jiné trapné „modernosti“ Zahraniční tisk přinesl po Vánocích zprávu z Neapole, betlemářům známé od 17. století výrobou originálních tzv. neapolských jesliček, která se asi většině našich betlemářů nebude líbit. Zdálo by se, že fantazie profesionálních výrobců nejen nezná mezí, ale tentokrát překročila míru slušnosti. To když v souboru figurek na místo Madony (Panny Marie) se objevil Armando Diego Maradona-známý fotbalista, a na místo pastýřů a dokonce svatého Josefa-pěstouna rovněž známý expremiér italské vlády Silvio Berlusconi. Budiž to odstrašující příklad i pro nás.
63
KRÁTKÉ ZPRÁVY Řád sv. Ambrože (2. stupně) nejznamenitějšímu cukráři
Pan Miroslav Pelikán z Českých Budějovic je přes svůj věk stále aktivním členem ČSPB. Nedávno jsme otiskli jeho článek o modelování betlémských figurek z hmoty zvané drůbeřka. Před Vánocemi oslavil 80. narozeniny (nar. 11. 12. 1926) nejen v rodinném kruhu svých přátel, ale i na Krajském úřadě Jihočeského kraje v Českých Budějovicích, kde mu pogratuloval hejtman RNDr. Jan Zahradník a prezident Českého společenství cukrářů Drahoslav Hvězda mu poděkoval za zásluhy v oboru a odevzdal mu nejvyšší cukrářské vyznamenání. M. Pelikán ve vzpomínkách na mládí rád poznamenává, že se narodil v Dačicích, v městečku, které proslavil vynález cukrové kostky. V rodině Pelikánů se cukrařina dědila z pokolení na pokolení. Ještě jako důchodce vyučoval externě na odborném učilišti a napsal několik odborných publikací.
19
Třebechovickému muzeu se podařila koupě souboru víc jak 300 figurek z pozůstalosti Františka Kubíčka z Plasnice v Orlických horách. Betlém není dílem jednoho autora, nýbrž mnoha lidových řezbářů tvořících v rozmezí celého 20. století a najdou se v něm figurky i starší než 100 let. Význam této koupě je však zejména v tom, že Fr. Kubíček vedl o nákupu figurek od těchto řezbářů přesné záznamy, podle nichž bude možno u jednotlivých figurek bezpečně určit autorství a bude tak sloužit jako srovnávací materiál. (čtk + r. ) Vánoce v hornických domcích na Příbramsku v 19. století, to představila mnoha zájemcům výstava v Prokopské štole březohorského rudného revíru na Příbramsku v uplynulém vánočním období. Návštěvníci se kromě prohlídky historického podzemí seznámili s vánočními tradicemi a zvyky horníků. (r. ) Muzeum Českého ráje v Turnově připravilo zajímavou výstavu o vzniku a historii betlémů. Kromě toho do známého Dlaskova statku v nedalekých Dolánkách pracovníci muzea připravili výstavu nazvanou Vánoční koledování v interiéru selského statku z 19. století. Mimo vánoční tematiky diváky jistě zaujala expozice kamenářství, tkalcovství i sklářství v Pojizeří. (StM) Živé betlémy v nejrůznějším provedení se staly „hitem“ právě minulého vánočního období. Jezulátku se přišli poklonit Tři králové také do roubenice sýpky v Kostelecké Horce u Kostelce nad Orlicí. Živý betlém v duchu Rybovy vánoční mše patřil k vánočnímu programu i v plzeňské Zoo. Betlém vytvořený z másla vystavovali o Vánocích loni už po šesté v obci Máslovicích (na okraji Velké Prahy). Šárka Havlíčková spotřebovala na figurky a kulisy betléma necelých 9 kg másla. Vánoce na Šumavě podle tradice obyvatel bavorské strany Šumavy připravilo Prachatické muzeum. Nechyběly však ani lidové betlémy z Prachaticka na české straně. Zpestření výstavy bylo vítání paní Zimy, která přijela do města v krásném kočáře v doprovodu zvířátek. (StM) Smutný konec potkal betlémy v Polné. Krátce před koncem roku shořelo v přízemí radnice v Polné na Jihlavsku několik desítek starých historických betlémů nevyčíslitelné ceny. Mezi nimi i stoletý betlém zapůjčený z děkanského kostela v Polné. Požár podle vyšetřovatelů způsobila závada na elektroinstalaci. (r. )
20
63
INFORMACE Vítáme nové členy Začátkem letošního roku byl ve znamení vzrůstajícího zájmu o členství v Českém sdružení přátel betlémů (ústředí v Hradci Králové), a to ve všech krajích. Zvlášť potěšitelné je, že mnozí uchazeči o členství v přihlášce konkrétně uvádějí, jak se chtějí do práce ve sdružení zapojit. Uveďme aspoň jeden příklad za mnohé: pan Ing. František Odstrčil z Fryštáku píše, že by se rád věnoval nejen publikační činnosti, ale že by chtěl zmapovat tradici betlemářství na Valašsku a na Hané. Samozřejmě vítáme i zajímavé iniciativy od dalších nových členů, kterým přejeme, aby poznali, že volili správné sdružení a správnou možnost, jak se uplatnit při práci pro rozvoj českého betlemářství. Představujeme seznam nově přijatých členů do ČSPB: Paní a pánové 740 – Blanka Fotrová, zootechnička, Vysoké Veselí 741 – Jaromír Tlustý, meteorolog, Chotěšov 742 – Ing. Jaroslav Tlustý, el. technik, Olomouc 743 – Šárka Franková, učitelka, Litomyšl 744 – Rostislav Vlk, elektromontér, Brno 745 – Pavel Kaška, důchodce, Místo 746 – Petr Heber, výtvarník, Jičín 747 – Eva Lámrová, mistrová OV, Lázně Bělohrad 748 – Mgr, Luba Šanderová, inv. důchodkyně, Hořice 749 – Karel Lexa, Strakonice 750 – Lenka Bittnerová, Jednota Orel, Slavkov u Opavy 751 – Nataša Herynková, důchodkyně, Praha 752 – Ing. František Odstrčil, Fryšták 753 – Mgr. Miroslava Janíčková, zástupkyně kastelána, Vranov nad Dyjí 754 – Vít Nosek, Hostinné 755 – Vlastimil Večerník, Hořice v Podkrkonoší 756 – Bc. Tomáš Bílek, celník, Znojmo 757 – J. Lorenc, Ruda-Velké Meziříčí 758 – Ing. Mária Kubalová, Frýdek-Místek 759 – Michaela Kotlárová, výtvarnice, Litomyšl 760 – Jaroslav Dubský, OSVČ, Loštice 761 – Ing. Vladimíra Horáková, ved. odb. školství a kultury, MěÚ Mohelnice
z Českého sdružení přátel betlémů 762 – Mgr. Veronika Kolářová, euromanažérka, Mohelnice 763 – Lenka Joklová, Mohelnice 764 – Jarmila Hloušková, prac. KB, Mohelnice 765 – Vlastimil Navrátil, dělník, Mohelnice 766 – Zdeněk Wimmer, Praha 767 – Oldřich Čech, Dřínov
Připomínka několika jubileí Pan Antonín Jarabáč z Příboru je nejstarším stále aktivním členem našeho sdružení. Na výstavách betlémů po severní Moravě vystavuje své velmi pěkné dřevořezby. (4. 12. oslavil 96. narozeniny) Pan MUDr. Jan Fiala v Jindřichově Hradci oslaví 19. 8. své 95. narozeniny. Pan PhDr. Rudolf Zrůbek z Rychnova nad Kněžnou oslaví 21. března své 84. narozeniny. (Uvedená výročí redakci připomněli přátelé jmenovaných.) Významná životní jubilea našich nejstarších členek zveřejníme jen po výslovném souhlasu jmenovaných.
Zápis ze zasedání výkonného výboru, Které se konalo 20. ledna 2007 v kanceláři Českého sdružení přátel betlémů, Bří Štefanů 93 v Hradci Králové. Přítomni:pp. Hubáčková, Malina, Mátl, Pryšinger, Škoip, Škopek, Vaclík, Weigner, Zemanová, za revizní a kontrolní komisi Jindrová. Zasedání zahájil předseda sdružení PhDr. Malina a ujal se řízení dle programu uvedeném v pozvánce. Výkonný výbor: - vzal na vědomí rozhodnutí předsednictva z 25. 11. 2006 o způsobu distribuce a prodeje Hradeckého betlému Vladimíra Gottvalda, který vydalo sdružení k 15. výročí svého založení. - projednal a schválil smlouvu sdružení s tiskárnou OFTIS spol. s r. o. , Ústí nad Orlicí na tisk a distribuci časopisu Betlémy a betlemáři pro rok 2007. - vyslechl „Zprávu o finančních nákladech na časopis“, kterou přednesl čestný předseda sdružení a redaktor časopisu PhDr. Vaclík. Zpráva byla zpracována na základě požadavku revizní a kontrolní komise sdružení. Z té vyplynulo, že
63
k 31. 12. 2006 prošlo evidencí celkem 770 členů. Dále se uvádí současný stav členské základny, který bude upřesněn po zaevidování členských příspěvků za rok 2007, počet výtisků povinně zasílaných ze zákona státním organizacím, mediím atd. Předmětem zprávy je informace o nákladech na jeden výtisk časopisu a celkový rozpočet na rok 2007 včetně poštovného. V další části svého vystoupení informoval PhDr. Vaclík o požadavku doručovatele (Českých pošt), na poštovní třídění časopisu (který je označen jako obchodní psaní) a konstatoval, že tuto povinnost odesilatele bude vykonávat do konce letošního roku bez nároku na finanční úhradu. - vzal zprávu o finančních nákladech a způsobu distribuce časopisu na vědomí a PhDr. Vaclíkovi za jeho práci pro sdružení poděkoval. - v této souvislosti vyzývá všechny členy sdružení k pomoci při vyhledávání a získávání sponzorů ochotných se podílet na nákladech spojených s tiskem a distribucí časopisu Betlémy a betlemáři, neboť časopis je prakticky v průběhu roku jediným informačním zdrojem spojujícím všechny členy sdružení. Ekonomka sdružení paní Hubáčková pak podala přehled o současném stavu příjmů a výdajů sdružení včetně již naběhlých příjmů za členské příspěvky pro letošní rok. - pověřil předsedu sdružení spolu s ekonomkou podat do 15. února 2007 žádost na Královéhradecký krajský úřad o dotaci z fondu „Podpora a rozvoj profesionálních a neprofesionálních kulturních aktivit“. - bere na vědomí výši ročního členského příspěvku 70 euro do světové organizace betlemářů UN-FOE-PRAE. Předseda sdružení pak seznámil výbor s akcí bavorských betlemářů, kteří prostřednictvím pana Johanna Dendorfera, viceprezidenta, zaslali pozvánku na „Das Jahrestreffen 2007“, která se koná ve dnech 22. -25. 2. 2007 v Ausburgu v Bavorsku. - požádal předsedu o projednání současného stavu internetové stránky sdružení s jejím koordinátorem Dr. Lukášem Richterou. - vzal na vědomí informaci PhDr. Vaclíka o reakci na leták „Líbí se Vám betlémy-zajímáte se o ně?“. V současné době projevilo zájem o členství ve sdružení 25 lidí. Jejich přijetí je podmíněno vyplněním přihlášky a zaplacením členského příspěvku za rok 2007. - projednal stav příprav valné hromady ČSPB, která se bude konat 21. dubna 2007 v divadle DRAK v Hradci Králové. Předseda sdružení pak předložil dosud evidované návrhy na členy nového předsednictva, výkonného výboru a revizní a kontrolní komise pro volby do orgánů ČSPB na příští volební období. Volby se uskuteční na valné hromadě. - vzal na vědomí ceny Hradeckého betléma, pohlednic
21
a skleněného těžítka, jak bylo rozhodnuto na zasedání předsednictva 25. 11. 2006. - rozhodl, že zbylá čísla časopisu Betlémy a betlemáři budou prodávána na valné hromadě za 2,- Kč á kus a rovněž bude nabídnut odznak vydaný při založení sdružení za 20, - Kč á kus. V průběhu dalšího jednání seznámil pan Pryšinger výbor se stavem příprav realizace tzv. „Galerie soch v přírodě“ podle návrhu prof. Preclíka, která má být umístěna v prostoru území u Braunova betléma mezi Kuksem a Žírčí. Toto rozmístění soch údajně je v diametrálním rozporu s původně zamyšlenými devíti zastaveními křížové cesty dle historického návrhu. -pověřil proto pana Pryšingera urychlenou přípravou podkladů a předložení textové zprávy, na jejímž podkladě zaujme své stanovisko k této skutečnosti. Předseda sdružení pak poděkoval členům výboru za jejich dosavadní práci pro sdružení a popřál jim hodně zdraví v nadcházejícím roce. Příští zasedání výkonného výboru se koná 31. března 2007 v kanceláři sdružení Bří Štefanů 93 v Hradci Králové. Zapsal: Weigner
České sdružení přátel betlémů, Regionální pobočka Betlemáři Jižní Moravy se sídlem v Brně Zápis ze schůzky konané dne 25. ledna 2007 v Etnografickém ústavu v Brně. Přítomni: Ing. Radko Weigner, Jaroslav Květoň, Antonín Valena, Josef Maryško, František Ondráček, František Moštěk, RNDr. Josef Odstrčil, Rostislav Vlk, Jiří Brauner, omluveni: manželé Parmovi, Libor Pištělka Předseda reg. pobočky přivítal přítomné a popřál všem hodně zdraví v letošním roce. Následně informoval o jednání výkonného výboru předsednictva sdružení, který se sešel na svém zasedání 20. 1. 2007 v Hradci Králové. Dále proběhla burza papírových betlémů a předmětů s betl. tematikou, např. :betlém Jiřího Knapovského, Zaniklá řemesla od L. Pokorného, Českotřebovský železniční betlém od Josefa L. Jíchy, pohlednice krkonošských betlémů, odznaky „Přátelé betlémů“, které byly vydány při založení ČSPB. Byl předložen a nabídnut k prodeji Preisnerův Betlém (autor je z Třebíče), který vydal Jiří Brauner ve spolupráci s naší regionální pobočkou. Dalším bodem programu byla rozprava o výstavách betlémů, které navštívili naši členové, z nichž vybírám: Hodonín, Česká Třebová, Praha-Purkrabství Pražského hradu, kostel P. M. Sněžné, Jungmannově náměstí, kostel P. Marie ustavičné pomoci (U Kajetánů), Nerudova uli-
22
63
ce, Hrzánský palác v Celetné ulici a Musaion-Letohrádek Kinských s výstavou Krakovských betlémů, Příbram-Svatá Hora, Mníšecká Kaple a Svatá Hora, Muzeum, PříbramGalerie Františka Drtikola, Nová Paka-muzeum, výstava kostelních betlémů v Suchardově domě, Strážnice-muzeum, Těšany-kovárna, výstava betlémů ve spolupráci s ČSPB, Vyškov-Galerie Turist. a inf. centra, Muzeum Beskyd Frýdek-Místek a Moravské zemské muzeum, Etnografický ústav v Brně s výstavou Svět pod sklem, podoby vosku. Následovala informace předsedy reg. pobočky o betlémech brněnských a vídeňských kostelů, doplněná o výstavu Krippenkunst- Österreichisches Museum für Volkskunde. O výstavě betlémů v kostele Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava ve farnosti Znojmo-Louka pohovořil její autor pan Antonín Valena. Předseda pobočky pak přečetl několik novinových zpráv o výstavách betlémů a informaci v Lidových novinách (19. 12. 2006) o krádeži jesliček se třemi stovkami postav pocházejících z 19. století z majetku kostela San Nicola alla Caritá v Neapoli, či informaci z Lidových novin (13. 1. 2007) o tom, že tři betlémy vyrobené tvůrci z Vysočiny získaly na 31. ročníku světové výstavy dobových a současných betlémů 100 jesliček v Římě Cenu Senátu italské republiky. Zástupce „Informačního centra“Biskupství Brněnského informoval členy sdružení o záměru brněnské diecéze vydat soubor publikací s textem a fotografiemi betlémů brněnských kostelů. Příští schůzka regionální pobočky ČSPB se koná ve čtvrtek 22. února 2007 v Etnografickém ústavu v Brně, zapsal: Weigner
Zápis z jednání regionální pobočky v Třebechovickém muzeu betlémů dne 19. 12. 2006 Přítomni: Dr. J. Ptáček - předseda, Dr. Němeček, Dr. Zemanová, pp. Merta, Rucker, Škvára, Pacholátko, Richter (omluveni manželé Fabiszovi a p. J. Vokoun) Dr. Ptáček poděkoval za možnost scházet se v prostorách Třebechovického muzea betlémů a informoval o dění v organizaci, vysvětlil situaci, která přivodila rozkol ČSPB. Dr. Zemanová po komentovaném provedení členů RP ČSPB expozicí a vánočními výstavami TMB vysvětlila nutnost opravy NKP Třebechovického Proboštova betlému a informovala o nových záměrech města Třebechovice p. O. – výstavbě nové budovy muzea a stávající drobné stavební úpravě a opravách objektu muzea. Na základě výzvy výboru ČSPB byl členy RP ČSPB odhlasován návrh kandidátů do předsednictva ČSPB dvou členů své pobočky – Dr. Josefa Ptáčka a Dr. Zity Zemanové.
Pokud bude Dr. Ptáček zvolen, dojde k volbě nového předsedy RP ČSPB Hradec Králové. Diskuse: Ing. Richter pozval přítomné na výstavu klauzurních prací Střední umělecko-průmyslové školy hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové na přelomu měsíců ledna a února 2007. Dr. Zemanová na základě výzvy p. Škváry podala informaci o nakoupeném betlému Františka Kubíčka z Orlických hor do sbírky Třebechovického muzea betlémů. P. Pacholátko se vrátil k organizaci výstavy členů sdružení v rámci kongresu UN-FOE-PRAE v r. 2004 a instalaci jeho práce, se kterou nebyl spokojen a nedostatečnému dozoru v některých prostorách hradecké radnice. Členové RP ČSPB pp. Merta a Škvára požadují kvalitnější a včasné informace o konání betlemářských výstav v r. 2007. (Zajistí dle možností Dr. Zemanová). Dr. Ptáček navrhl rozdat více letáčků a zajistit nárůst členů sdružení – doporučil Ing. Richterovi udělat nábor ve škole a požádal další členy pobočky, aby se též v tomto směru angažovali. P. Jan Vokoun opouští ČSPB ke dni 1. 1. 2007. Informace o výstavách a publikacích: - expozice prací Jarmily Haldové v sedloňovské škole - výstava betlémů v Rychnově nad Kněžnou )vydána publikace k 10. výročí konání výstav betlémů v RK) - doporučeno připravit výstavu betlémů členů RP ČSPB v r. 2007 buď ve skanzenu Kapounka, na biskupství, případně v některé ze škol v Hradci Králové - město Hradec Králové chystá v r. 2008 významné oslavy. J. též v Katedrále sv. Ducha - Třebechovice p. O. budou v r. 2008 slavit 650. výročí první zmínky o městě RP ČSPB v Hradci Králové hodlá nadále pracovat při Třebechovickém muzeu betlém, příští schůze se bude konat zhruba s měsíčním odstupem od valné hromady ČSPB a její program vyplyne za závěrů tohoto jednání. Zapsala: Dr. Z. Zemanová
Upozornění čtenářům Číslem 63 rozesíláme časopis Betlémy a betlemáři poprvé od začátku jeho vydávání v počtu 500 výtisků po České republice, a to: všem členům i jejich rodinným příslušníkům (pokud zaplatili členský příspěvek na rok 2007), státním a kulturním institucím, jak redakci ukládá příslušný výnos min. kultury, redakcím několika sdělovacích prostředků a konečně i zdarma vybraným muzeím a některým kulturním zařízením, (která nejsou výše zmíněnou vyhláškou min. kultury zahrnuta). Pokud by je zaměření tohoto časopisu zaujalo, mohou se stát trvalými odběrateli.
63
LISTÁRNA V zápise ze schůze členů region. pobočky v Třebechovicích pod Orebem (který dnes otiskujeme) je zmíněn požadavek členů Zd. Škváry a Jana Merty z Hradce Králové „na kvalitnější a včasné informace o konání betlemářských výstav v roce 2007“. Poněvadž problém včasných informací o konání předvánočních výstav betlémů může zajímat i více čtenářů, podáváme toto vysvětlení: vánoční číslo BaB vychází začátkem prosince (a z technických důvodů stihne vytisknout informace dodané redakci do 2.–5. 12.). Přináší (pokud je dostane) informace o výstavách,
Došlo po redakční uzávěrce
Betlémy z kostela v Radonicích nad Ohří JAROMÍR TLUSTÝ V mnoha sakrálních stavbách byl betlém, ještě před šedesáti lety, zcela neodmyslitelnou součástí inventáře a s příchodem adventního času se stal ozdobou kostelního interiéru. Nastalých padesát let, po roce 1948, však znamenalo, pro mnohé kostelní betlémy, dobou zkázy a jejich existenci lze doložit jen zápisy ve farních kronikách. Není tomu jinak u dvou kostelních betlémů z kostela Povýšení sv. kříže v Radonicích nad Ohří, vesnici, ležící v severních Čechách nedaleko města Loun. I zde se nám zmínky o kostelních betlémech dochovaly jen na stránkách farní kroniky, přesněji Paměťní knihy farní osady radonické, jež je dodnes uložena ve fondech Státního okresního archivu v Lounech. Nejstarší zmínka o jesličkách je z roku 1927. zda již před tímto rokem byl ve zmíněném kostele betlém není známo. Nezdá se to však pravděpodobné. Kostel Povýšení sv. Kříže byl totiž
23
které do tohoto data se už konaly a termíny výstav, které se konat budou. Potíž je v tom, že většina pořadatelů oznamuje své výstavy na poslední chvíli, kdy už časopis vyšel. Když vydáme vánoční číslo časopisu později – jak mnozí žádají – pak ovšem pozbude smyslu zveřejňování termínu výstav, které už v tu dobu končí. Řešení je možné tím, že aktuální zpravodajství zajistí redakce webové stránky našeho sdružení, což ovšem řídit nepříslušní naší redakci. A ještě jedna připomínka. O otištění výstav pořadatelé žádají. Je řídkou výjimkou, že pak redakci na oplátku po skončení výstavy o ní aspoň v několika větách napíší (kolik přišlo návštěvníků, jaké byly nejzajímavější exponáty apod. )
v roce 1907 postaven od základů znovu, poté co předchozí stavba, jejíž původ byl gotický, byla natolik v havarijním stavu, že bylo rozhodnuto ji zbourat. Při té příležitosti tehdejší radonický kaplan Cyril Antonín Straka sepsal veškerý kostelní inventář, avšak o betlému se nezmiňuje. Betlém pořízený v roce 1927 byl značně rozsáhlý. S politováním však můžeme jen konstatovat, že se dosud nepodařilo objevit jakékoli jeho vyobrazení. Znám je jen popis uvedený ve farní kronice a ten je velmi lakonický. Betlém, původem z Jihlavy, doplněný figurkami z Tyrol a možná i jiných regionů, tvořilo celkem tři sta figur. Farní kronika neuvádí, co vedlo Chrámové družstvo (původní označení) k nákupu dalšího betlému pro radonický kostel, ale čtyři roky po koupi prvního se tak stalo. V roce 1931 byl zakoupen betlém, jenž byl následně na stránkách kroniky uváděn pod jménem Andresovy jesličky. Podoba tohoto betlému je nám také neznámá. Nedochoval se na stránkách farní kroniky ani jeho popis. Co však radonický kronikář zaznamenal, byly peripetie s jeho zaplacením. Jak pojmenování napovídá, pocházely Andresovy jesličky z dílny Andrese a Vocel-
24
63
ky, což byl umělecký závod (jak zní původní označení) sídlící v Praze na Vinohradech, mající v nabídce kromě jesliček i výrobu a prodej soch a obrazů určených pro kostelní interiéry. Původní cena betlému určeného do radonického kostela Povýšení sv. Kříže byla čtyři tisíce pět set korun. Sám Andres však přijal o tisíc korun méně, a to jako důkaz díků za uzdravení jemu blízké osoby. Jeho společník Vocelka s tím však nesouhlasil a dožadoval se zaplacení celé, předem dohodnuté částky. Celý spor zavdal příčinu k velké nevraživosti obou společníků, jak však spor dopadl není na stránkách radonické kroniky uvedeno. Není bez zajímavosti, že navzdory nákupu nového betlému byl ten předchozí dále o vánoční čas stavěn, což dokládá zpráva z roku 1935. Tehdy byly v radonickém kostele postaveny oba betlémy současně a navíc poprvé s umělým osvětlením, poté co byly Radonice elektrifikovány. Byla to tehdy velká událost, která přilákala návštěvníky ze širokého okolí. Jen, jak si radonický farář na stránkách farní kroniky povzdechl, radoničtí o nově osvětlené betlémy mnoho
zájmu neprojevili, a to navzdory skutečnosti, že odpoledne na Hod vánoční přednášely radonické děti u jesliček Ježíškovi básničky, proslovy a zpívaly koledy. V roce následujícím kronikář do farní kroniky poznamenal, že jesličky byly opět postaveny v celém svém rozsahu, avšak v jiném rozestavení figurek než v předchozích letech. A opět, jako v letech minulých, byl o ně velký zájem a přicházeli se na ně podívat lidé i ze vzdálených vesnic.
Popisky k barevným obrázkům Titulní stránka obálky: Podmalba na skle Marie Flaškové 2. strana obálky: Hliněný polychromovaný lidový betlém z Kolumbie 3. strana obálky: Dřevořezba zemřelého Tomáše Cyrányho z Litomyšle. Vyšívaný obraz sv. Rodiny. Autor Rudolf Lenhart 4. strana obálky: Panna Maria, polychromovaná dřevořezba z kostelního betléma ve Znojmě-Louce
Těšíme se na Vaši účast na Valné hromadě 21. dubna 2007 Pěkné prožití velikonočních svátků v jarní pohodě našim členům a čtenářům přeje redakce Betlémy a betlemáři (čtvrtletník), vydává České sdružení přátel betlémů v redakci v Hradci Králové, třída Karla IV. 867/12. Redaktor PhDr. Vladimír Vaclík, předseda redakční rady Ing. Ludvík Mátl. Časopis vychází koncem března, června, září a v době před Vánocemi. Členové dostávají jeden výtisk zdarma. Tisk a sazba: Tiskárna a vydavatelství OFTIS s.r.o., Ústí nad Orlicí.
