Pozorování přírody Pozorování a popis organismů v jejich celkovém zapojení a eko-vazbách

Pozorování přírody Pozorování a popis organismů v jejich celkovém zapojení a eko-vazbách Základní škola Waldorfská Pardubice, Gorkého 867

Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Obsah Obsah .......................................................................................................................................... 2 Úvod ........................................................................................................................................... 3 Návaznost na ŠVP ...................................................................................................................... 7 Vztah produktu k výstupům RVP .......................................................................................... 7 I. stupeň .............................................................................................................................. 7 II. stupeň ............................................................................................................................. 8 Vztah produktu k průřezovým tématům ................................................................................. 9 Vztah produktu s vyučovanými předměty ........................................................................... 11 D) Pozorování a popis organismů v jejich celkovém zapojení a eko-vazbách ........................ 13 Informace pro učitele - výběr ............................................................................................... 13 Lesy mírného pásu ........................................................................................................... 13 Mláďata - Kdy potřebují pomoc? ..................................................................................... 15 Netopýři – co jsou zač? .................................................................................................... 18 Projekty ................................................................................................................................ 22 Deník jednoho stromu - projektová úloha pro 5. třídu ..................................................... 22 Výroba ptačích budek ....................................................................................................... 26 Náměty pro jednotlivá pozorování ....................................................................................... 29 Motivy, náměty a tematická doporučení pro pozorování a malé projekty od 3. do 8. třídy .......................................................................................................................................... 29 Drobnější úkoly a cvičení ..................................................................................................... 31 Náměty pro další aktivity ..................................................................................................... 48 Příběhy a jejich využití v třídě ......................................................................................... 48 Eko hry ................................................................................................................................. 59


2

Úvod Přírodovědné vyučování ve waldorfské škole začíná již v předškolním období - ideálně ve waldorfské mateřské školce. V první a druhé třídě doznívá ještě mnoho z předškolního vývojového období, dítě je zajedno s přírodním světem, neprožívá ostře hranici mezi tím, co je ono samo a tím, co jej obklopuje jako vnější svět. Vedle obrazů pohádek, legend a bajek objevují se drobná vyprávění o přírodě, která se mohou stát zdrojem základního vstřícného naladění vůči přírodnímu světu po celý život, i když jsou jejich obsahy již dávno zapomenuty. Svým rozsahem malé, ale z hlediska výchovy k vnímavému, ohleduplnému a citem prodchnutému vztahu k přírodnímu světu mají tato vyprávění významné poslání. S nástupem vývojového přerodu, k němuž dochází většinou v průběhu třetí třídy, zažívá dítě poprvé sebe uprostřed světa, uvědomuje si ostřeji protiklad já a svět. V tomto období se proto většinou ve vyučování potkává s příklady archetypálního vztahu člověka ke světu, ať již v nejrůznějších řemeslech, kterými člověk vytváří z toho, co získá z přírodního světa, svůj vlastní svět, svou kulturu, či v poznávání činností, jimiž si člověk staví své obydlí, svou schránu, do níž se může před nepříznivými vlivy přírodního světa skrýt. Děti by měly zažít pokud možno nenarušené vztahy člověka s přírodou a jeho láskyplný pečující přístup, protože v tomto věku jde spíše o vytváření základních postojů a emočního naladění. Z hlediska vytváření vztahu k přírodě ve smyslu environmentální výchovy mají klíčový význam první přírodopisné epochy ve čtvrté a páté třídě. Když se blíže podíváme na celkový styl přírodovědného vyučování v tomto období, poznáme, že jde mnohem více než o "probírání zoologie a botaniky", přírodopisné vyučování je vývojovou pomocí. Ve čtvrté třídě můžeme počítat s tím, že všechny děti už prošly hlubokou proměnou, k níž dochází zhruba mezi osmým a desátým rokem. V této době se v dítěti odehrává výrazný přerod ve vztahu ke světu a k sobě samému. Žilo-li dítě předtím v souladu se světem a jevy, věci a bytosti světa prožívalo takříkajíc zevnitř, zažívá samo sebe prvně odděleně od světa, prožívá protiklad: zde jsem já a kolem mne je svět, mé okolí. Tím může také poprvé opravdu vidět a porovnávat vnější tvary a podoby věcí a bytostí světa. Proto je doslova nezbytné nyní „pojmout do vyučování zejména také něco přírodopisného“.1 V páté třídě se dítě nachází v harmonickém období „středu dětství“. Rok předtím jsme se ve čtvrté třídě věnovali charakteristice vnější podoby člověka v jejím srovnání s tělesnými tvary zvířat. Nyní můžeme přistoupit k budování pojmu rostlinného života, k elementární botanice. Jejím cílem je vylíčit rostlinný život v souvislosti s okolím, které ho podmiňuje a utváří. Pojmy, které takto vytváříme, musí žít stejně jako rostliny samé.2 Důležitým přístupem je také líčení celku vegetačního cyklu vybrané jednoleté rostliny, abychom ji ukázaly jako bytost uskutečňující se v čase. Ideálním příkladem je pampeliška 1 2

Steiner, R.: Waldorfská pedagogika. Metodika a didaktika. Opherus, Semily 2003, s.108. K živým pojmům viz dále samostatnou kapitolu.


3

nebo pryskyřník, které děti většinou znají. Samozřejmě, že se při tom naučí také základní botanická pojmenování jednotlivých částí rostlin. Přístup k rostlině je v páté třídě vpravdě ekologický, protože rostlina není chápána jako izolovaný objekt, který se "skládá z částí", hledí se na ni tak, že její podoba, vzhled vzniká v čase a v prostorových formách teprve ve spolupůsobení modifikujících vlivů okolních podmínek. Rostlina a prostředí jsou v jistém ohledu neoddělitelné a provázané entity. Takový způsob seznamování dětí s botanickými pojmy byl ve své době zcela převratný a i dnes nabízí učitelům možnosti pojmout veškeré vyučování jako environmentální výuku. Důležitým principem waldorfské pedagogiky je, že cokoli probíráme, vztahujeme vždy k člověku. U zvířat to byla vnější tělesná podoba ve srovnání s podobou člověka. U rostlin nelze dělat srovnáváním vnějších tělesných tvarů jako v případě zvířat, kdy se to samo nabízí. Steiner nevybízí pouze k hledání vztahu mezi formami jednotlivých rostlinných druhů a duševními vlastnostmi člověka; vede učitele k tomu, aby jednotlivé vývojové stupně rostlinného života (řasy, mechorosty, kapraďorosty, rostliny nahosemenné a krytosemenné) představili dětem ve srovnání se stupni procitání dětského duševního života od narození až k prahu puberty.3 Tímto postupem „probouzíme v dítěti živý smysl pro vnímání světa srdcem a pro působení ducha“4. Vytváříme vztahy dětské duše ke světu rostlin a svět rostlin ožívá jako rozprostřený duševní život člověka. Navíc však spolu s vytvářením chápajícího vztahu ke světu rostlin a vytváření živých pojmů o živé přírodě budujeme také postupně pojem člověka. A to je pojem, který má naprosto zásadní pedagogický význam. Z hlediska environmentální výchovy má smysl se zamyslet nad tím, jak takový způsob přístupu k rostlinnému světu v době, kdy se zakládají elementární vztahy ke světu, jenž děti obklopuje, ovlivní jejich postoje vůči přírodě. Myslím, že se můžeme s velkou mírou přesvědčivosti domnívat, že takový vztah bude ohleduplnější a vnímavější. V šesté třídě, kdy se postupně probouzí u dětí schopnost vnímat kauzální vztahy příčiny a následku, kterou rozvíjí zejména počáteční vyučování fyziky, nabývá nového charakteru také botanika. To reflektuje dětskou potřebu po hledání kauzálních vztahů, ale snaží se ji předvádět v podobě živé kauzality. Ve středu pozornosti jsou základní charakteristiky vybraných čeledí semenných rostlin ve vztahu k nárokům na stanoviště. Probírají se tedy "bauplány" jednotlivých čeledí a sjednocujícím pohledem je to, jak určité čeledi dosahují svého vegetačního vrcholu v různé části roku. Učitel má samozřejmě ve výběru čeledí volnost, ale měl by se soustředit na ty, jež jsou z nějakého důvodu významné pro člověka, ať už jako léčiva nebo potrava. V přírodopisném vyučování jsme se od čtvrté do šesté třídy neustále vzdalovali od člověka a nyní je možné se pustit do seznamování se s oblastí, která je mu svým charakterem nejvzdálenější, do oblasti geologie a mineralogie. Jde o oblast, kde se v nejčistší podobě 3 4

Steiner, R.: Waldorfská pedagogika. Metodika a didaktika. Opherus, Semily 2003, s. 127. Steiner, R.: Waldorfská pedagogika. Metodika a didaktika. Opherus, Semily 2003, s. 114.


4

uplatňují kauzální vztahy, oblast neživého světa. Byla by ale chyba pominout život v probírání geologie docela. Ve světle nejnovějších poznatků biogeologie o spolupůsobení života v biogeochemických cyklech se jeví jako vysoce moderní Steinerův podnět učitelům, aby geologické učivo neprobírali bez vztahu ke světu rostlin. V zeměpise šesté třídy je jedním z pilířů vyučování první celkový pohled na Zemi a geologické učivo by se od zeměpisu mělo odvíjet. Ideální možností je pohled na vegetační pásy Země, které jsou probírány v kosmických souvislostech, tzn. v souvislosti s astronomií (hvězdná obloha na pólech a na rovníku, roční období atd.). Výbornou možností je probírat vegetační pásy nikoli postupně, ale v polaritě arktické oblasti tundry a deštný rovníkový prales. Podnebné a astronomické polarity se projeví vedle polarit biologických. polární kraje

rovníkový deštný prales

polární den a noc - rok je dnem dominance zimy všechny hvězdy cirkumpolární (nezapadají) pouze hvězdy severní polokoule polárka v nadhlavníku voda v podobě ledu minimum slunečního svitu, max. odraz veškerý život při zemi a pod ní jasné barvy a zvuky málo druhů, mnoho jedinců velké formy zvířat malé formy rostlin

rytmus v rámci dne - den je rokem dominance léta žádné hvězdy cirkumpolární během dne hvězdy obou polokoulí polárka na obzoru vodou nasycený vzduch maximum slunečního svitu, max. pohlcení život nad zemí (epifyty, patrovitost) tlumené barvy a zvuky mnoho druhů, málo jedinců malé formy zvířat velké formy rostlin

pól smrti

pól života

Mezi těmito polaritami se rozprostírá rozmanitost biomů Země. Učitel tak může vést děti k pojetí planety Země jako živoucího organismu. Od tohoto nejvyššího celku je možné se podívat na jednotlivé výrazné evropské krajiny opět v jejich vegetační a geologické celistvosti a od podrobné charakteristiky krajin se teprve dostane k horninám, které tvoří geologický základ těchto krajinných celků. Každopádně by neměla chybět krajina tvořená žulou či rulou, vápencová krajina, krajina sopečného původu atd. Dalším stupněm je pohled na samotné horniny, a od nich se teprve odrazit k minerálům, které je tvoří. Například od žuly se dostat k živci, slídě a křemenu, a potom k jejich vzácným formám nebo k minerálům vzniklým jejich přeměnou. Zakončit je možné výhledem na drahokamové odrůdy minerálů a jejich zpracování.


5

Geologie představuje ideální příklad tradičního analytického postupu waldorfské pedagogiky, tedy od celku ke stále menším částem, který je důležitým prvkem environmentální výchovy. V sedmé třídě už můžeme počítat s tím, že v podstatě všechny děti vstoupily do fáze dospívání, které se většinou spojuje s pohlavním zráním. Pohlavní zralost je však pouze jedním, pravda výrazným a nepřehlédnutelným, projevem komplexního procesu dospívání. Proto se ve waldorfské pedagogice často používá pojem "zralost pro zemi". Vyjadřuje totiž úplněji to, o co v tuto dobu v dětském vývoji jde. V předškolním období byla hlavním pedagogickým prostředkem nápodoba "dobré praxe" v okolí dítěte, v období do 12. - 14. roku věku dítěte působí na dítě výchovně a jako hybná síla vyučování láskyplná a vstřícná autorita rodičů a učitelů. Počínaje nástupem do puberty, v prepubertálním období, se začíná objevovat ve zvýšené míře u dětí potřeba uchopovat svět vlastním úsudkem, potřeba, která směřuje až k vyzrálému individualizovanému úsudku mladého dospělého člověka. Současně se také v zostřené míře objevují latentní existencionální otázky po podstatě člověka a jeho místa ve světě. Úkolem vyučování biologie je tyto nevyslovené otázky kultivovat a poskytovat dospívajícím dostatek podnětů k tomu, aby si mohli postupně vytvořit individualizované chápání světa a člověka. Od 7. do 10. třídy, tedy v období intenzivní proměny dětí v dospívající mladé lidi, kdy jsou otázky po smyslu lidské existence a po vlastním místě ve světě nejsilnější, je obsahem biologického vyučování biologie člověka. V biologii více než v kterémkoli jiném předmětu tedy platí, že učivo není cílem, ale prostředkem vývojové pomoci.


6

Návaznost na ŠVP Vztah produktu k výstupům RVP I. stupeň n03 - rozliší přírodní a umělé prvky v okolní krajině a vyjádří různými způsoby její estetické výhody a rozmanitost. n07 - vyhledává typické regionální zvláštnosti přírody, osídlení, hospodářství a kultury, jednoduchým způsobem posoudí jejich význam z hlediska přírodního, historického. n26 - pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních obdobích. n27 - roztřídí některé přírodniny podle nápadných určujících znaků, uvede příklady výskytu ve známé lokalitě. n29 - objevuje a zjišťuje propojenost prvků živé a neživé přírody, princip rovnováhy přírody a nachází souvislosti mezi konečným vzhledem přírody a činností člověka. n31 - zkoumá základní společenstva ve vybraných lokalitách regionu, zdůvodní podstatné vzájemné vazby mezi organismy a nachází mezi nimi shody a rozdíly, všímá si přizpůsobení organismů různým prostředím. n32 - porovnává na základě pozorování základní projevy života konkrétních organismů, prakticky třídí organismy do známých skupin, využívá k tomu i jednotlivé klíče a atlasy. n33 - zhodnotí některé konkrétní činnosti člověka v přírodě a rozlišuje aktivity, které mohou prostředí i zdraví člověka podporovat nebo poškozovat. n34 - založí jednoduchý pokus, naplánuje a zdůvodní postup, vyhodnotí a vysvětlí výsledky pokusu. č01 - plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti č02 - porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené složitosti č07 - na základě vlastních zážitků tvoří krátký mluvený projev č10 - píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení č12 - čte s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas č13 - rozlišuje podstatné a okrajové informace v textu vhodném pro daný věk, podstatné informace zaznamenává č14 - posuzuje úplnost či neúplnost jednoduchého sdělení č15 - reprodukuje obsah přiměřeně složitého sdělení a zapamatuje si z něj podstatná fakta č20 - píše správně po stránce obsahové i formální jednoduché komunikační žánry č30 - porovnává významy slov, zvláště slova stejného nebo podobného významu a slova vícevýznamová č44 - volně reprodukuje text podle svých schopností, tvoří vlastní literární text na dané téma m10 - orientuje se v čase, provádí jednoduché převody jednotek času Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

7

i04 - při vyhledávání informací na internetu používá jednoduché a vhodné cesty i05 - vyhledává informace na portálech, v knihovnách a databázích

II. stupeň Č01 - odlišuje ve čteném nebo slyšeném textu fakta od názorů a hodnocení, ověřuje fakta pomocí otázek nebo porovnáváním s dostupnými informačními zdroji Č04 - dorozumívá se kultivovaně, výstižně, jazykovými prostředky vhodnými pro danou komunikační situaci Č05 - odlišuje spisovný a nespisovný projev a vhodně užívá spisovné jazykové prostředky vzhledem ke svému komunikačnímu záměru Č08 - využívá základy studijního čtení – vyhledá klíčová slova, formuluje hlavní myšlenky textu, vytvoří otázky a stručné poznámky, výpisky nebo výtah z přečteného textu; samostatně připraví a s oporou o text přednese referát Č09 - uspořádá informace v textu s ohledem na jeho účel, vytvoří koherentní text s dodržováním pravidel mezivětného navazování Č22 - tvoří vlastní literární text podle svých schopností a na základě osvojených znalostí základů literární teorie Č27 - vyhledává informace v různých typech katalogů, v knihovně i v dalších informačních zdrojích M10 - vyhledává, vyhodnocuje a zpracovává data M28 - užívá logickou úvahu a kombinační úsudek při řešení úloh a problémů a nalézá různá řešení předkládaných nebo zkoumaných situací I01 - ověřuje věrohodnost informací a informačních zdrojů, posuzuje jejich závažnost a vzájemnou návaznost I02 - ovládá práci s textovými a grafickými editory i tabulkovými editory a využívá vhodných aplikací I05 - používá informace z různých informačních zdrojů a vyhodnocuje jednoduché vztahy mezi údaji I06 - zpracuje a prezentuje na uživatelské úrovni informace v textové, grafické a multimediální formě B14 - rozlišuje základní systematické skupiny rostlin a určuje jejich význačné zástupce pomocí klíčů a atlasů B15 - odvodí na základě pozorování přírody závislost a přizpůsobení některých rostlin podmínkám prostředí B28 - porovná význam půdotvorných činitelů pro vznik půdy, rozlišuje hlavní půdní typy a půdní druhy v naší přírodě B31 – uvede příklady výskytu organismů v určitém prostředí a vztahy mezi nimi B35 - aplikuje praktické metody poznávání přírody Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

8

B36 - dodržuje základní pravidla bezpečnosti práce a chování při poznávání živé a neživé přírody Z07 - rozlišuje a porovnává složky a prvky přírodní sféry, jejich vzájemnou souvislost a podmíněnost, rozeznává, pojmenuje a klasifikuje tvary zemského povrchu Z08 - porovná působení vnitřních a vnějších procesů v přírodní sféře a jejich vliv na přírodu a na lidskou společnost

Vztah produktu k průřezovým tématům OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA (OSV) OSV1 - Rozvoj schopností poznávání – cvičení smyslového vnímání, pozornosti a soustředění; cvičení dovedností zapamatování, řešení problémů; dovednosti pro učení a studium OSV4 - Psychohygiena – dovednosti pro pozitivní naladění mysli a dobrý vztah k sobě samému; sociální dovednosti pro předcházení stresům v mezilidských vztazích; dobrá organizace času; dovednosti zvládání stresových situací (rozumové zpracování problému, uvolnění-relaxace, efektivní komunikace atd.); hledání pomoci při potížích OSV5 - Kreativita – cvičení pro rozvoj základních rysů kreativity (pružnosti nápadů, originality, schopnosti vidět věci jinak, citlivosti, schopnosti "dotahovat" nápady do reality), tvořivost v mezilidských vztazích OSV6 - Poznávání lidí – vzájemné poznávání se ve skupině/třídě; rozvoj pozornosti vůči odlišnostem a hledání výhod v odlišnostech; chyby při poznávání lidí OSV8 - Komunikace – řeč těla, řeč zvuků a slov, řeč předmětů a prostředí vytvářeného člověkem, řeč lidských skutků; cvičení pozorování a empatického a aktivního naslouchání; dovednosti pro sdělování verbální i neverbální (technika řeči, výraz řeči, cvičení v neverbálním sdělování); specifické komunikační dovednosti (monologické formy - vstup do tématu „rétorika“); dialog (vedení dialogu, jeho pravidla a řízení, typy dialogů); komunikace v různých situacích (informování, odmítání, omluva, pozdrav, prosba, přesvědčování, řešení konfliktů, vyjednávání, vysvětlování, žádost apod.); efektivní strategie: asertivní komunikace, dovednosti komunikační obrany proti agresi a manipulaci, otevřená a pozitivní komunikace; pravda, lež a předstírání v komunikaci OSV9 - Kooperace a kompetice – rozvoj individuálních dovedností pro kooperaci (seberegulace v situaci nesouhlasu, odporu apod., dovednost odstoupit od vlastního nápadu, dovednost navazovat na druhé a rozvíjet vlastní linku jejich myšlenky, pozitivní myšlení apod.); rozvoj sociálních dovedností pro kooperaci (jasná a respektující komunikace, řešení konfliktů, podřízení se, vedení a organizování práce skupiny); rozvoj individuálních a sociálních dovedností pro etické zvládání situací soutěže, konkurence Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

9

OSV10 - Řešení problémů a rozhodovací dovednosti – dovednosti pro řešení problémů a rozhodování z hlediska různých typů problémů a sociálních rolí, problémy v mezilidských vztazích, zvládání učebních problémů vázaných na látku předmětů, problémy v seberegulaci ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA (ENV) ENV1 - Ekosystémy – les (les v našem prostředí, produkční a mimoprodukční významy lesa); pole (význam, změny okolní krajiny vlivem člověka, způsoby hospodaření na nich, pole a jejich okolí); vodní zdroje (lidské aktivity spojené s vodním hospodářstvím, důležitost pro krajinnou ekologii); moře (druhová odlišnost, význam pro biosféru, mořské řasy a kyslík, cyklus oxidu uhličitého) a tropický deštný les (porovnání, druhová rozmanitost, ohrožování, globální význam a význam pro nás); lidské sídlo – město – vesnice (umělý ekosystém, jeho funkce a vztahy k okolí, aplikace na místní podmínky); kulturní krajina (pochopení hlubokého ovlivnění přírody v průběhu vzniku civilizace až po dnešek)

ENV2 - Základní podmínky života – voda (vztahy vlastností vody a života, význam vody pro lidské aktivity, ochrana její čistoty, pitná voda ve světě a u nás, způsoby řešení); ovzduší (význam pro život na Zemi, ohrožování ovzduší a klimatické změny, propojenost světa, čistota ovzduší u nás); půda (propojenost složek prostředí, zdroj výživy, ohrožení půdy, rekultivace a situace v okolí, změny v potřebě zemědělské půdy, nové funkce zemědělství v krajině; ochrana biologických druhů (důvody ochrany a způsoby ochrany jednotlivých druhů); ekosystémy – biodiverzita (funkce ekosystémů, význam biodiverzity, její úrovně, ohrožování a ochrana ve světě a u nás); energie (energie a život, vliv energetických zdrojů na společenský rozvoj, využívání energie, možnosti a způsoby šetření, místní podmínky); přírodní zdroje (zdroje surovinové a energetické, jejich vyčerpatelnost, vlivy na prostředí, principy hospodaření s přírodními zdroji, význam a způsoby získávání a využívání přírodních zdrojů v okolí)

ENV4 - Vztah člověka k prostředí – naše obec (přírodní zdroje, jejich původ, způsoby využívání a řešení odpadového hospodářství, příroda a kultura obce a její ochrana, zajišťování ochrany životního prostředí v obci - instituce, nevládní organizace, lidé); náš životní styl (spotřeba věcí, energie, odpady, způsoby jednání a vlivy na prostředí); aktuální (lokální) ekologický problém (příklad problému, jeho příčina, důsledky, souvislosti, možnosti a způsoby řešení, hodnocení, vlastní názor, jeho zdůvodňování a prezentace); prostředí a zdraví (rozmanitost vlivů prostředí na zdraví, jejich komplexní a synergické působení, možnosti a způsoby ochrany zdraví); nerovnoměrnost života na Zemi (rozdílné podmínky prostředí a rozdílný společenský vývoj na Zemi, příčiny a důsledky zvyšování rozdílů globalizace a principy udržitelnosti rozvoje, příklady jejich uplatňování ve světě, u nás) Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

10

MEDIÁLNÍ VÝCHOVA (MED) MED3 - stavba mediálních sdělení – příklady pravidelností v uspořádání mediovaných sdělení, zejména ve zpravodajství (zpravodajství jako vyprávění, sestavování příspěvků podle kritérií); principy sestavování zpravodajství a jejich identifikace, pozitivní principy (význam a užitečnost), zezábavňující principy (negativita, blízkost, jednoduchost, přítomnost); příklady stavby a uspořádání zpráv (srovnávání titulních stran různých deníků) a dalších mediálních sdělení (například skladba a výběr sdělení v časopisech pro dospívající)

MED6 - tvorba mediálního sdělení – uplatnění a výběr výrazových prostředků a jejich kombinací pro tvorbu věcně správných a komunikačně (společensky a situačně) vhodných sdělení; tvorba mediálního sdělení pro školní časopis, rozhlas, televizi či internetové médium; technologické možnosti a jejich omezení

MED7 - práce v realizačním týmu – redakce školního časopisu, rozhlasu, televize či internetového média; utváření týmu, význam různých věkových a sociálních skupin pro obohacení týmu, komunikace a spolupráce v týmu; stanovení si cíle, časového harmonogramu a delegování úkolů a zodpovědnosti; faktory ovlivňující práci v týmu; pravidelnost mediální produkce

Vztah produktu s vyučovanými předměty Produkt se svým obsahem přímo dotýká vyučovaných předmětů člověk a svět na prvním stupni a přírodopis, zeměpis a globální výchova na druhém stupni. Významným způsobem je produkt napojen v rámci mezipředmětových vztahů na následující vyučované předměty: Český jazyk a literatura - práce s odbornou literaturou - porozumění odbornému textu, práce dle návodu - sestavování vlastního odborného textu - popis organismu, prostředí, zápis pozorování - užívaní vhodných jazykových prostředků - rozmanitost podstatných jmen, přídavných jmen, sloves, příslovcí - užívání vhodných větných konstrukcí s cílem dosáhnout velké přesnosti popisu Cizí jazyk (anglický jazyk, německý jazyk) - slovní zásoba spojená s pozorováním přírody (I. i II. stupeň) Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

11

- zjišťování informací z cizojazyčných internetových stránek - práce s jednoduchým odborným textem v cizím jazyce - tvorba jednoduchých textů v cizím jazyce v rámci zpracování výsledků pozorování Matematika - logické postupy Informatika a výpočetní technika - záznam pozorování - zpracování dat - textové editory, tabulkové editory, tvorba prezentací - zpracování fotografií, filmu - vyhledávání informací Dílny - příprava a výroba pozorovacích zařízení - výroba zařízení pro organismy Výtvarná výchova - ilustrace k prováděným pozorováním - zachycení pozorování - kresba při pozorovacích rozcvičkách v rámci rytmických částí epoch či dalším vyučováním


12

D) Pozorování a popis organismů v jejich celkovém zapojení a eko-vazbách Informace pro učitele - výběr Lesy mírného pásu Výskyt Listnaté a smíšené lesy se převážně rozprostírají v mírném klimatickém pásu, mezi 40° až 60° zeměpisné šířky severní polokoule. Na jižní polokouli zasahuje mírný pás pouze do nepatrné části Austrálie a do jižního cípu Jižní Ameriky (kde se nacházejí deštné pralesy mírného pásu). Mírný klimatický pás je význačný střídáním čtyř ročních období a pravidelným množstvím srážek, což je pro tento typ vegetace velice příhodné. Evropa Nejvíce listnatých a smíšených lesů najdeme v Evropě. Zřídka kdy se však jedná o původní ekosystémy, protože takřka veškeré lesy byly v průběhu několika staletí vykáceny z důvodů osidlování a rozvoje zemědělství. Například původní listnaté lesy v Evropě již neexistují, dochované jsou pouze části smíšených lesů, které jsou dnes chráněné. V poslední době se množství zalesněné plochy zase zvyšuje, jde však o uměle vysázené monokulturní lesy, využívané k těžbě dřeva jako tepelné energie. Asi nejvíce z listnatých stromů je v Evropě zastoupen dub, jedná se asi o nejodolnější listnatý strom, který se dožije několik stovek let. Buk je druhý nejčastější zástupce listnáčů, nedožívá se však tak vysokého věku, protože častěji podléhá přírodním katastrofám. Mezi další zástupce listnatých opadavých stromů patří např. lípy, jasany, javory, lísky, břízy, vrby atd. U jehličnatých stromů se nejvíce vyskytuje smrk a borovice, oba jsou povětšinou vysázeny plošně, za účelem těžby. V takových případech tvoří tzv. lesní monokulturu. Asie Jediným místem výskytu listnatých a smíšených lesů v Asi je Rusko a Čína. V Číně se dokonce nacházejí pozůstatky listnatých lesů, které jsou chráněny hojným počtem rezervací. V Asii naštěstí nedochází k úbytku zalesněné plochy, to je ovšem pouze výsledek výsadby nových lesů a ne výsledek snížení těžby dřeva. Severní a Střední Amerika Listnaté a smíšené lesy se zde vyskytují pouze na východě. Ovšem i tady se dají nalézt pozůstatky listnatých pralesů. V Americe bohužel v poslední době dochází k úbytku zalesněné plochy.


13

Podmínky pro výskyt Lesy mírného pásu jsou hodně závislé na vlhkosti ovzduší - vlhkost musí být větší než množství vypařené vody a to platí hlavně pro listnaté lesy, které mají největší spotřebu vláhy, proto také na zimu tyto lesy opadávají (jde o nutnost danou malým přísunem vody ze zamrzlé půdy). Ovšem jedním z nejdůležitějších faktorů pro výskyt lesů je délka vegetačního období. U listnatých lesů se jedná minimálně o 120 dní s teplotou přesahující 10°C. Dále od rovníku směrem k severnímu pólu, kde přibývá smíšených lesů, se počet dní vegetačního období snižuje (jehličnatým lesům stačí pouze 30 dní). Živočichové lesa Důsledkem kácení a přeměny typu lesů, došlo k vyhubení mnoha druhů lesních živočichů. Nejedná se nejen o savce, ale také o ptáky a hmyz, který dříve sídlil v odumřelém a tlejícím dřevě, dnes sbíraném jako palivo. Mezi takřka vyhubené savce povětšinou patří velcí predátoři, jako jsou medvědi a vlci, tygři. Následkem toho je zaznamenán větší výskyt vysoké zvěře. Rostliny lesa Součástí každého lesního společenstva jsou vegetační patra: patro mechů a lišejníků, bylinné patro křovinné patro a stromové patro. Ne vždy jsou v lese zastoupena všechna patra, například u smíšených lesů, kde převládají jehličnany, často bylinná patra chybí, příčinou je nedostatek slunečních paprsků. Lesy v ohrožení Lesní ekosystémy pomalu z naší planety mizejí a hlavní vinu na tom všem nese člověk. Snad nikdy nedošlo k tak velkým změnám ve složení lesní kultury, za tak krátké časové období jako v posledních několika stoletích. Není už možné zachránit vše, co lidská ruka zničila. Smutným faktem je, že i když si většina společnosti tuto skutečnost uvědomuje, dochází stále k ničení nejen lesů, ale celé planety. V Evropě je dnes největší problém s kyselými dešti. V Americe a Asii dochází ke kácení deštných pralesů. Je otázkou, jak bude naše planeta vypadat za několik stovek let.


14

Mláďata - Kdy potřebují pomoc? Přestože se může zdát, že je mládě opuštěné, jeho rodiče jsou většinou nedaleko a pravidelně svého potomka krmí. U mnoha druhů volně žijících živočichů je běžné, že rodiče nechávají své potomky i několik hodin o samotě, když shánějí v okolí potravu. Mezi takovéto druhy patří například zajíci, srnky, kuny nebo ježci.

Zajíčci Mláďata zajíců se rodí už v březnu. Rodí se plně vyvinutá, vidí, slyší, a mají zoubky. Samice je krmí pouze jednou denně. Mládě prvních 10 dní nevydává pach, sedí na místě a nereaguje na okolí, což je pro něj nejlepší ochrana před predátory. Pokud naleznete zajíčka, který není zraněný a tiše sedí na místě, nechte jej být, co nejrychleji od něj odejděte. V žádném případě se ho nedotýkejte, zajíci mají dobrý čich a jeho matka by ho už pravděpodobně nepřijala. Pokud je mládě na nebezpečném místě, například na kraji silnice, můžete jej přenést na prkénku nebo na lopatce (ne v ruce!) na bezpečné místo, ne však dál než 10 m, aby jej jeho matka nalezla. Srnčata Také srnky nechávají svá mláďata prvních 7 – 10 dní po porodu o samotě a přicházejí je kojit pouze jednou za několik hodin. Mimo tuto dobu leží srnčata tiše v trávě a nijak nereagují na okolí. Nevydávají žádný pach a jejich zbarvení jim umožňuje dokonale splynout s okolím. To je pro ně nejlepší ochrana před nepřáteli, neboť neumějí ještě utíkat. Naleznete-li tedy srnče, které tiše leží v trávě a není zjevně zraněné, nedotýkejte se ho (matka by ho opustila) a co nejrychleji od něj odejděte. Jeho matka je nejspíš poblíž a se strachem vás pozoruje. Opuštěné srnče se pozná podle toho, že zmateně pobíhá a hlasitě píská. Veverky, ježci a kuny Veverky, ježci a kuny rodí a vychovávají svá mláďata v hnízdě. Pokud jsou nalezena malá, ještě nevidomá mláďata ježků, kun nebo veverek mimo hnízdo, potřebují lidskou pomoc. Jejich hnízdo bylo pravděpodobně zničeno. U veverek se také někdy stává, že mládě upadne matce, když jej stěhuje do jiného hnízda Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

15

(veverky občas stěhují svá mláďata do jiného hnízda, aby se vyhnuly blechám). Pokud na zahradě či v lese naleznete hnízdo s mláďaty ježků nebo kun, nedotýkejte se jich, co nejrychleji se vzdalte. Přestože u mláďat není jejich matka, určitě je nablízku a k mláďatům se po vašem odchodu vrátí. Mláďata veverek, kun a ježků potřebují pomoc pouze tehdy, pokud bylo jejich hnízdo zničeno, pokud jsou zraněná nebo pokud jejich matka uhynula. Opuštěné mládě ježka, kuny nebo veverky se pozná podle toho, že píská a leze mimo hnízdo. Mláďata ptáků Mláďata zpěvných ptáků (kosi, drozdi, sýkory apod.) po opuštění hnízda neumějí létat a trvá jim několik dní, než se to naučí. Proto posedávají na zemi či v keřích, kde je jejich rodiče pravidelně krmí. Lidskou pomoc potřebují pouze tehdy, ocitnou-li se na rušné komunikaci nebo ohrožuje-li jejich život pes, kočka nebo malé děti. V prvním případě je vhodné mládě odchytit a vysadit jej na nejbližší vhodný strom či keř. Ptáci nemají dobrý čich, a tak nehrozí, že by rodiče nepřijali své mládě, protože se ho dotknul člověk. Mládě by však nemělo být odneseno dále než 10 m od místa, kde bylo nalezeno, aby jej rodiče našli. Také mladé sovy a dravci neumějí zpočátku létat. Mláďata sov se zdržují ještě asi 4 – 6 týdnů po vylétnutí z hnízda na větvích kolem hnízda a pískáním se dožadují potravy od rodičů. Poštolky zas posedávají několik dní na římsách, parapetech a balkónech domů, než se odhodlají létat. První pokusy o létání jsou ještě neobratné, a tak může mládě skočit na zemi. Mládě sovy je vhodné vysadit na nejbližší vhodný strom do výšky alespoň 2 m, mládě poštolky by mělo být vysazeno na střechu domu či na balkon alespoň ve 2. patře. Mláďata nekrmivých ptáků (kuřátka bažantů, koroptví a křepelek, kachňata, housata a mláďata labutí) se zdržují několik týdnů v těsné blízkosti svých rodičů. Je-li nalezeno osamocené mládě nekrmivého ptáka, potřebuje pomoc. Nejvhodnější je nalézt jeho rodiče a připojit jej k nim. Jsou-li mrtví nebo nepodaří-li se je najít, předejte mládě nejbližší záchranné stanici. Kdy mládě potřebuje lidskou pomoc?  Je-li zraněné nebo nemocné (krvácí, třese se, zvrací, má průjem, je apatické a nevšímá si okolí)  Je- li podchlazené nebo promoklé  Bylo-li napadeno psem či kočkou  Je-li silně napadeno parazity  Jsou-li v blízkosti mrtví rodiče či sourozenci  Je-li v bezprostředním nebezpečí (auta, psi a kočky, malé děti atd.)  Je-li neopeřené ptačí mládě (holátko) mimo hnízdo Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

16

 

Je-li mládě nekrmivého ptáka (kuře bažanta, koroptve nebo křepelky, kachně, house, mládě labutě) osamocené a nikde nejsou vidět jeho rodiče Pokud je jedna z těchto podmínek splněna, mládě potřebuje pomoc. Volejte prosím nejbližší záchranou stanici pro volně žijící živočichy (kontakty naleznete na www.zachranazvirat.cz)


17

Netopýři – co jsou zač? Netopýři patří mezi savce označované jako řád letouni, protože si jako jediní z nich osvojili schopnost aktivně létat. Netopýři jsou živočichové s převážně noční aktivitou, některé druhy však vyletují z úkrytů ještě před soumrakem. Za tmy se orientují pomocí tzv. echolokace. Vydávají pro lidské ucho neslyšitelné ultrazvuky a podle jejich ozvěny dokážou určit svou polohu v prostoru, rozpoznat okolní překážky, případně kořist nebo jiné netopýry. Potrava Všichni naši netopýři se živí výhradně hmyzem, případně jinými drobnými bezobratlými živočichy, např. pavouky. Potravu loví ve vzduchu, sbírají s povrchů listů stromů, z vodní hladiny nebo i ze země. Životní cyklus Svým životním cyklem se naši netopýři přizpůsobili střídání ročních období.  Od května do července vytváří samice netopýrů seskupení označované jako letní kolonie. Kolonii mohou tvořit desítky až stovky samic. Jako úkryty využívají stromové dutiny, půdy budov, štěrbiny za obložením nejrůznějších staveb apod. Během června a července rodí samice v koloniích mláďata. Samice většiny druhů rodí pouze jedno mládě za rok.  Mláďata rostou velmi rychle, za 4 až 6 týdnů se začínají osamostatňovat. Během měsíce srpna se letní kolonie postupně rozpadají a začíná období tzn. podzimních přeletů. Během nich se vyhledávají samci a samice a dochází k páření. Zároveň se netopýři „vykrmují“, shromažďují tukové zásoby před nastávající zimou.  Od konce října a během listopadu se začínají netopýři stěhovat do zimních úkrytů, kterými jsou především různé sklepy, staré štoly a jeskyně. Zde upadají do tzv. stavu hibernace, kdy se snižuje jejich tělesná teplota a zpomalují všechny životní procesy. Tak přečkávají s minimální spotřebou energie nepříznivé zimní měsíce, přičemž využívají nashromážděné tukové zásoby.  Od konce února a během března opouštějí netopýři zimoviště a nastává období tzv. jarních přeletů, na konci kterého se opět postupně formují letní kolonie. Úkryty v lidských stavbách V důsledku přetváření krajiny lidskou činností dochází neustále k úbytku přirozených úkrytů, a proto se řada druhů naučila využívat náhradní možnosti, které jim poskytují lidské stavby. Zde nacházejí potřebné teplé mikroklima, klid a ochranu před vlivy počasí, případně i před predátory. Velký význam mají tyto úkryty zejména pro letní kolonie samic s mláďaty. Můžeme je najít na půdách kostelů, zámků a obytných budov, za dřevěným obložení nebo za trvale otevřenými okenicemi chat, ve štěrbinách pod oplechováním střech či ve štěrbinách pod prasklou omítkou. Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

18

Některé druhy začaly v posledních letech stále častěji využívat také četné úkryty v panelových domech či tzv. bytovkách např. ve štěrbinách mezi panely, ve větracích otvorech a v mezistřešních prostorách nebo v různých škvírách pod odchlíplou izolací, za obložením na balkónech apod. Tyto úkryty mohou být využívány nejen letní kolonií, ale rovněž jako zimoviště nebo období přeletů. Někdy mohou netopýři obývat stejný úkryt celoročně.

Co netopýry v lidských stavbách ohrožuje?  Jakékoli ručení, zejména v době porodů a odchovů mláďat.  V nevhodnou dobu a nevhodně prováděné stavební práce. Netopýři využívají tradičně po mnoha let stejné úkryty, které jim poskytují nejvhodnější podmínky pro vývoj mláďat či zimování. Při náhlé ztrátě takového úkrytu, např. v důsledku rekonstrukce stavby, je pro ně velmi obtížné až nemožné najít v krátkém časovém období odpovídající náhradu.  Uzavírání vletových otvorů zabraňuje nejen návratu netopýrů do úkrytu, ale pokud se provede v době přítomnosti netopýrů, může dojít k uvěznění uvnitř úkrytu a následnému hromadnému úhynu.  Používání jedovatých konzervačních látek a nátěrů trámů na půdách, které způsobuje otravu netopýrů.  Záměrná likvidace člověkem v důsledku lidské ignorace a přetrvání nesprávných mýtů. Netopýři mají poměrně malé rozmnožovací schopnosti, proto každou větší ztrátu nahrazují velmi těžko a pomalu. Každá ztráta tak může znamenat vážné ohrožení existence celé populace. Ochrana Základem ochrany netopýrů je nerušit je v době přítomnosti v úkrytu. Pokud plánujete opravu, je třeba dodržet několik následujících zásad:  stavební práce provádět v době nepřítomnosti netopýrů v úkrytu – u letních kolonií je to období přibližně od konce srpna do března, u zimovišť přibližně od dubna do října  zachovat vletové a výletové otvory, které dosud netopýři používali  opatření proti vnikání holubů do půdních prostor provést tak, aby byl zároveň umožněn přístup netopýrů Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

19



pro impregnaci dřeva používat prostředky co nejméně toxické pro netopýry (např. prostředky na bázi pyrethroidů, nebo sloučenin bóru), aplikovat je v období nepřítomnosti netopýrů a nejlépe několik měsíců před jejich návratem do úkrytu  v případě, že není technicky možné zachovat stávající úkryt (např. u některých úkrytů štěrbinovitého typu), zajistit, aby mohli netopýři v předstihu opustit úkryt a nemohli se před jeho uzavřením vrátit zpět (lze spolehlivě uskutečnit v období březen – duben nebo září – říjen)  ztrátu úkrytu lze kompenzovat umístěním speciální netopýří budky Stavební záměr je vždy možné konzultovat s odborníky, kteří určí druh netopýra a na základě průzkumu konkrétní situace vám poradí nejvhodnější postup a možná technická řešení. Všechny druhy netopýrů jsou v České republice zákonem chráněné. Jak vyřešit některé problémy spojené s výskytem netopýrů  Hromadění trusu pod kolonií lze předejít umístěním plastové fólie na podlahu před příletem kolonie, kterou na konci sezóny snadno sbalíme a odneseme a s trusem. Trus lze následně využít jako výborné hnojivo na zahrádce.  Znečišťování oken pod výletovým otvorem padajícím trusem, případně močí, lze zamezit tím, že pod otvor nainstalujeme plechovou stříšku  Náhodnému vletu netopýrů otevřeným oknem do bytu lze předejít použitím okenní sítě na komáry, pokud to nelze (u vyklápěcích oken), nechat alespoň přes okno zataženou záclonu.  Pokud vám netopýr vlétne do bytu, je nejlepší co nejvíce otevřít okno, zhasnout světlo a počkat – netopýr si většinou najde cestu ven sám.  Šramocení a hlasovým projevům netopýrů nelze zamezit. Doba přítomnosti netopýrů v úkrytu však bývá omezena jen na krátké období v roce a nezbývá než zkusit trochu tolerance a trpělivosti.  Najdete-li zraněného či vysíleného netopýra, nikdy na něj nesahejte holýma rukama (kvůli riziku pokousání), ale v rukavicích nebo pomocí hadru, kapesníku apod. ho opatrně uchopte a umístěte např. do papírové krabice, do přítmí a do pokojové teploty. Pak kontaktujte odborníky na netopýry nebo na stanici pro zraněné živočichy působící ve vašem regionu.  Pokud jsou vaše problémy s netopýry takové, že je nejde jednoduše odstranit, většinou existuje řešení, jak pomoci obyvatelům domů a zároveň neublížit netopýrům. Každá situace však vyžaduje individuální přístup a odbornou pomoc.

Nejčastější zbytečné obavy z netopýrů  Strach z toho, že se vám netopýr zamotá do vlasů, je nesmyslnou pověrou. Netopýří sonar dokonale identifikuje překážky v prostoru – tedy i vás – a zvíře se vám i v letu vyhne. Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

20

  

Obavy z prokousání se netopýrů skrz zeď jsou zcela zbytečné. Netopýři vždy využívají pouze existující otvory a škvíry a nemohou se prokousat zdí. Naši netopýři se živí jen hmyzem. Nesní vám tedy ani jídlo ve spíži ani vám nebudou po nocích pít krev. Netopýři mají své specifické parazity, kteří však nejsou přenosní na člověka, a proto se jich nemusíte obávat. Pokud jste ale nuceni s netopýrem manipulovat, nikdy ho neberte do holých rukou, protože by vás mohl v sebeobraně pokousat. V takovém případě může stejně jako u všech ostatních zvířat existovat jisté riziko infekce.


21

Projekty Deník jednoho stromu - projektová úloha pro 5. třídu (obdobně lze vytvořit Deník jednoho ekosystému, jednoho společenství… v 6. třídě, Deník chemických analýz v 7. či 8. třídě, v závislosti na vývojových aspektech dětí v jednotlivých ročnících a na jejich potřebách) Následují 2 varianty téhož projektu – dlouhodobá a krátkodobější. Výběr varianty závisí zejména na třídě – na tom, jaké úlohy podobného typu mají děti za sebou, zda „unesou“ dlouhodobé pravidelné – a zejména samostatné – pozorování atd. V jedné třídě je samozřejmě možné zadat dle individuálních schopností a pedagogického záměru, případně dle možné podpory rodiny, různým dětem různé varianty. Varianta A (celoroční úloha) - V tomto roce budeš moci pracovat jako přírodní badatel. Vyber si jeden strom, který budeš moci snadno pravidelně „navštěvovat“ (přibližně každé 3 týdny) a pozorovat jej. -

Svá pozorování si zaznamenávej (vždy alespoň 10 vět!!!) nejprve „nanečisto“, vždy si přímo u stromu udělej také nákresy, náčrtky toho, co pozoruješ. Nezapomeň si vždy zapsat datum.

-

Doma si pak své poznámky znovu pročti, popros rodiče o pomoc s pravopisem a záznamy přepiš Načisto“ do svého deníku. Pokud je potřeba, překresli načisto také své náčrtky.

-

Vždy k určitému datu přines svůj deník na ukázku do třídy. V červnu pak přines celý hotový deník k prezentaci a výstavě.

Úkoly, které máš v průběhu roku naplnit: 1) Vytvoř si 1. stranu svého deníku (jméno stromu, Tvé jméno, barevné vyladění apod.) 2) Nakresli „Tvůj“ strom během všech ročních dob – v srpnu – v září/říjnu – když se listy zbarví – v lednu/ únoru – bez listů – v dubnu/květnu – v novém šatě 3) Vylisuj si listy z různých období a nalep je do deníku. Nezapomeň připojit datum. 4) Začni celkovým popisem stromu: Jak se jmenuje? Jak je veliký? Kde stojí? Jak je silný? apod. 5) Popiš, jak vypadá kůra, listy atd… 6) Pozoruj přesně vznik a růst nových listů. Celý proces také přesně zakresli. 7) Pozoruj, jak se listy vybarvují. Jak mění barvu? apod. 8) Kdo bydlí ve Tvém stromě? Či kdo jej navštěvuje? Ptáci? Hmyz? Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

22

9) Napiš báseň o „svém“ stromě. 10) Co roste pod „Tvým“ stromem? 11) Co se děje pod stromem? Co se děje v jeho okolí? 12) V zimě, kdy na stromě není mnoho co pozorovat, jdi do knihovny. (Internet zakázán!). Vyhledej, co se můžeš ještě o svém stromě dozvědět (např. o kořenech apod.). Poznamenej si vše do svého deníku. 13) Jaký užitek přináší „Tvůj“ strom lidem? 14) Nakonec napiš, jak se Ti práce na deníku vedla. Co pro Tebe bylo těžké a co snadné. Co se Ti líbilo, co ti přineslo radost a co ne. Jsi se svou prací spokojený? Varianta B (zkrácená verze, kratší časové rozmezí, nejlépe v jarní době) - V tomto roce budeš moci pracovat jako přírodní badatel. Vyber si jeden strom, který budeš moci snadno pravidelně „navštěvovat“ (přibližně každý 2. - 3. den) a pozorovat jej. -

Svá pozorování si zaznamenávej (vždy alespoň 10 vět!!!) nejprve „nanečisto“, vždy si přímo u stromu udělej také nákresy, náčrtky toho, co pozoruješ. Nezapomeň si vždy zapsat datum.

-

Doma si pak své poznámky znovu pročti, popros rodiče o pomoc s pravopisem a záznamy přepiš Načisto“ do svého deníku. Pokud je potřeba, překresli načisto také své náčrtky.

Vždy k určitému datu (…..) přines svůj deník na ukázku do třídy. V ….. pak přines celý hotový deník k prezentaci a výstavě. Deník jednoho stromu projektová úloha pro 5. třídu Milý páťáku, jak už víš, budeš moci v tomto roce pracovat jako přírodní badatel. Připomínám tedy všechno, co bys měl zvládnout: -

Vyber si jeden strom, který budeš moci snadno pravidelně „navštěvovat“ (na počátku jara každý den, později přibližně každý 2. - 3. den) a pozorovat jej.

-

Svá pozorování si zaznamenávej (objev vždy něco nového!!!!) nejprve „nanečisto", vždy si přímo u stromu udělej také nákresy, náčrtky toho, co pozoruješ. Nezapomeň si pokaždé zapsat datum.


23

-

Doma si pak své poznámky znovu pročti, popros rodiče o pomoc s pravopisem a záznamy přepiš načisto“ do svého "deníku" (na volné listy, které nakonec svážeme). Pokud je potřeba, překresli načisto také své náčrtky.

Vždy k určitému datu (napíšeme si do úkolníčku) přines svůj deník na ukázku do třídy. Nakonec pak přines celý hotový deník k prezentaci a výstavě. Úkoly, které bys měl v průběhu pozorování naplnit: 1) Vytvoř si 1. stranu svého deníku (jméno stromu, Tvé jméno, barevné vyladění apod.) 2) Nakresli „Tvůj“ strom i s jeho okolím nejméně 3x v průběhu období pozorování – na počátku (konec února/začátek března) – v dubnu, když prasknou pupeny – v květu – těsně před ukončením dokončení deníku 3) Nakresli a vylisuj si listy. Nezapomeň připojit datum. 4) Začni celkovým popisem stromu: Jak se jmenuje? Jak je veliký? Kde stojí? Jak je silný? Jaký má tvar koruny (čemu se podobá)? Apod. 5) Popiš, jak vypadá kůra, listy atd.…, obraz kůry vytvoř tak, že na kmen přiložíš papír a voskovkou či pastelkou ji "otiskni". Má kůra na jaře nějaké nové zbarvení? Liší se kůra na kmeni od kůry na větvičkách? (zjisti očima i hmatem) 6) Pozoruj přesně vznik a růst nových listů. Zakresli fáze pupenů až po jejich úplné rozvinutí. Utrhni list, promni v ruce a zapamatuj si jeho vůni. 7) Pozoruj, jak se listy vybarvují. Jak mění barvu? Apod. 8) Kdo bydlí ve Tvém stromě? Či kdo jej navštěvuje? Ptáci? Hmyz? kdo bydlí v kořenech? 9) Napiš báseň o „svém“ stromě. 10) Co roste pod „Tvým“ stromem? 11) Co se děje pod stromem? Co se děje v jeho okolí? Jaký jsi pozoroval hmyz? Jaké ptáky? Kolik dává stínu? Jaký pohyb dělají listy? Z které strany nejčastěji vane do větví vítr? Jak se větve ve větru pohybují? Apod. 12) Co nového vidíš na stromě po dešti? 13) Zajdi také do knihovny. (Internet zakázán!). Vyhledej, co se můžeš ještě o svém stromě dozvědět (např. o kořenech apod.). Poznamenej si vše do svého deníku. 14) Jaký užitek přináší „Tvůj“ strom lidem? 15) Nakonec napiš, jak se Ti práce na deníku vedla. Co pro Tebe bylo těžké a co snadné. Co se Ti líbilo, co ti přineslo radost a co ne. Jsi se svou prací spokojený? Co jsi objevil úplně nového - co jsi dříve nevěděl?


24

Pomocné otázky k pozorování: (inspirace pro rodiče, kteří budou svému páťákovi chtít trochu pomoci…) Kde strom stojí? Jak je veliký?? Jak silný je kmen? Kde je nesilnější? Obejmeš jeho kmen? Nebo s někým společně? Jaký tvar má koruna? kolik velkých větví má Tvůj strom? Kde jsou nejsilnější? Jakým směrem větve rostou? Jsou rovné nebo zakřivené? Má Tvůj strom trny nebo jiné zvláštnosti? Jaký tvar mají pupeny? Jak jsou postavené? (proti sobě, vedle sebe, do spirály…) Co vypučelo dříve - listy nebo květy? Jaký tvar mají listy? Jak se tvar postupně mění? (nakresli) Jak se měnila barva listu (zaznamenej data změn) Promni list v prstech a zapamatuj si jeho vůni. Jak vypadá kůra? Jakou má barvu? (zakresli) Jak se liší kůra na kmeni a na větvičkách (očima i hmatem, možno přes papír „okopírovat“) Jaký je květ? Jakou má barvu? Jak jsou květy uspořádány? Kdy začal kvést? Vydávají květy vůni? Jaké má Tvůj strom plody? (Zaznamenej případně tvorbu plodů.) Hnízdí na Tvém stromě nějací ptáci? Jsou vidět kořeny? Co je v těsné blízkosti stromu? Roste tu ještě něco? Pozoroval jsi nějaký hmyz? Či jiné živočichy? Jaký přináší Tvůj strom užitek? Co nového vidíš na stromě po dešti? Co vnímáš, když ke stromu přiložíš ucho?


25

Výroba ptačích budek Zásady pro výrobu ptačích budek - Budku vždy vyrábíme bez bidélka, aby se nestala přístupnou pro predátory. - Používáme alespoň 2 cm silná vyschlá prkna a hřebíky 2,5 krát delší než je síla použitých prken. - Prkna mohou být z vnější strany ohoblovaná, vnitřní dutinu necháme drsnou, aby se v ní ptáci mohli lépe pohybovat. - Budku vyrábíme otevíratelnou kvůli čištění. - Důkladně upevníme zejména závěsnou lištu. - Dno přibíjíme vsunuté mezi boční stěny. - Živnost budky značně prodloužíme překrytím střechy nepropustnou krytinou nebo impregnačním nátěrem, případně přírodním odstínem netoxické barvy. Typy budek Typy budek rozlišujeme podle vnitřních rozměrů hnízdní dutiny (rozměry dna a hloubka dutiny) a tvar vletového otvoru určuje druhy ptáků, kteří budku obsadí a znemožňují obsazení budky většími a často i konkurenčně silnějšími druhy. Tabulka rozměrů ptačích budek:

Typ budky modřinka koňadra lejsek špaček kavka doupňák

Vletový otvor (mm) 27 - 28 33 - 34 30 x 45(50) 45 - 50 60 - 70 80 - 120

Minimální rozměry dna (cm) 12 x12 12 x 14 14 x 14 15 x 15 20 x 20 30 x 30

Minimální hloubka dutina (cm) 20 - 25 25 - 25 18 - 20 25 - 30 30 40

Vyvěšování Vhodná výška umístění budek pro drobné pěvce jsou 2 – 4 metry. Vletový otvor je vhodné orientovat na jih nebo na jihovýchod. Ptáci raději osidlují budky vyvěšené na světlém a přehledném místě než v hustém porostu. V blízkosti vletového otvoru by neměly být v dosahu větve, ze kterých by mohli útočit predátoři. Umístění budek volíme na málo nápadném místě. Budku ke stromu buď přibijeme hřebíky, nebo zavěsíme pomocí drátu na silnější větev. Na strom vyvěšujeme pouze jednu budku tak, aby ji od sousední budky dělilo alespoň několik metrů. Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

26

Pokud ptáky hnízdící v budce napadne predátor, je pravděpodobné, že se na stejné místo bude vracet. Tomu lze předejít každoročním přemísťováním budek.

Po skončení hnízdní sezóny je potřeba budku vyčistit a v případě potřeby ji opravit. Nejlepším obdobím je studená část roku, kdy není aktivní hmyz a parazité, kteří se v budkách vyskytují a ptákům hnízdění velmi znepříjemňují a oslabují mláďata. Polobudky

Jsou určeny především pro rehky, konipasy a lejska šedého, ale zahnízdí v nich i další druhy ptáků. Minimální vnitřní rozměry hnízdní dutiny polobudky jsou 12 x12 x 12cm. Vletový otvor by měl zaujímat třetinu až polovinu přední stěny. Polobudky pro rehky domácí zavěšujeme pod střechy nižších budov ve výšce dva až pět metrů nad zemí, pro lejsky šedé na staré strom, zdi nebo plochy v zahradách a pracích do výšky okolo dvou metrů a pro konipasy na břehy potoků či zdi v blízkosti do výšky jednoho až dvou metrů nad vodní hladinou.

Hnízdní výklenky Ptákům využívajícím polodutiny můžeme vytvořit vhodné hnízdiště při stavbě budov a přístřešků, zděných plotů, hranic dřeva atd. například vynecháním cihel nebo vytvarováním klasické polobudky, zabudováním trobky apod. Dbáme na to, aby výklenek byl na místě špatně dostupném pro predátory (např. hladká zeď) a aby rozměry odpovídaly doporučeným rozměrům polobudek. Velkou výhodou výklenků ve stavbách je jejich malá nápadnost pro predátory a další nevítané návštěvníky ptačích hnízd. Důležitá je též větší životnost oproti klasickým polobudkám. Ochrana proti predátorům Budky jsou v přírodě nápadné a přitahují tak pozornost koček, kun nebo strakapoudů. Proto je velmi důležité budky proti nevítaným hostům důkladně zabezpečit. Bidélko zpřístupňuje vetřelcům vletový otvor, místo něj můžeme pod vletový otvor na vnitřní stranu umístit lištu. Tato lišta zároveň ztěžuje kunám a kočkám vytahování mláďat z budky. Určitou ochranou hnízda s vejci či mláďaty je dostatečná vzdálenost spodního okraje vletového otvoru ode dna budky (rozměry viz tabulka). Proti strakapoudům opatříme vletový otvor pozinkovaným plechem o rozměrech


27

cca 10 x 10 cm, v jehož středu vyřízneme otvor o cca 1 – 2 mm větší, než je vletový otvor v budce. Okraje plechu pečlivě zarovnáme, aby se za něj nezachytili drápkem. Místo plechu můžeme též použít pevnější plast. Budky pro rorýse Přestože se rorýsi dobře přizpůsobili životu ve městech, v posledních letech jich výrazně ubývá. Hlavní příčinou jsou rekonstrukce a zateplování vyšších budov. Řešním jsou šetrné stavební práce na místech osídlených rorýsi prováděné nejlépe mimo hnízdní dobu (od polovony dubna do poloviny srpna) nebo výroba ptačích budek. Rorýs může obsazovat budky určené pro jiné druhy ptáků (zejména špačníky), ale můžeme pro něj vyrobit budku na míru. Budky pro rorýse vyvěšujeme pod střechy budov a můžeme je umístit i na balkony ve vyšších patrech domů.

V místech s nedostatkem vody uvítají ptáci napajedla i koupadla. Napajedlem může být mělká miska umístěná na špalku, do které do které položíme například dřívko tak, aby se v ní netopil hmyz. Vyrobit můžeme i malé jezírko umístěné na volné ploše, aby ptáci včas zpozorovali blížící se nebezpečí. Vysazování domácích druhů stromů a keřů poskytne ptákům potravu (šípky, jeřabiny...) a možné hnízdiště. Ptáci mohou hnízdit dokonce i na tzv. ozeleněných střechách – tj. střechách porostlých vegetací. Zimní přikrmování je vhodné od listopadu do března. Ptákům můžeme nabídnout jakákoli semena, plody a bobule. Potrava předkládána ptákům na krmítko by měla být kvalitní a nezkažená, aby ptákům nepůsobila zažívací potíže, což může vést i k jejich úhynu. Ptáky nikdy nekrmíme těstovinami, slanými, kořeněnými a uzenými výrobky a připáleným tukem. Nepoužíváme chemické prostředky a umělá hnojiva, které ptáky oslabují nebo zabíjí. Další nápady, jak pomoci ptákům a dalším zvířatům v našem okolí najdete na www.zivazahrada.cz. Při nálezu zraněného ptáka se obraťte na nejbližší stanici pro handicapované živočichy. Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

28

Náměty pro jednotlivá pozorování Motivy, náměty a tematická doporučení pro pozorování a malé projekty od 3. do 8. třídy 3. třída Důležitý je vlastní zážitek dětí: vyprávění o řemeslech, která si děti vyzkoušely, vyprávění o přípravě půdy k setí + vlastní setí, sklizeň, mlácení 4. třída Důležitý je vlastní zážitek dětí: vyprávění o pečení chleba 5. třída - učit se psát referátky o věcech, které nejsou už pouze vlastním zážitkem - práce s literaturou (nikoli internetem) - děti dostanou postup, jak mají referátek vystavět + přednes před třídou (ne čtení!), třída a učitel dává tipy na zlepšení - úkol k dlouhodobějšímu pozorování + zpracování poznatků (viz např. Deník jednoho stromu) - seznámení se se školní knihovnou 6. třída - rozvinutí dovedností z 5. třídy - zpracování referátu - nutnost předat opět přesné zadání, některé děti nutně potřebují vedení - + praktická práce (př. ze života hmyzu, popis proměny dokonalé a nedokonalé + nákresy) - přednes před třídou a poté před rodiči 7. třída - rozvíjení dovedností z 6. třídy - zvýšení samostatnosti - výraznější zapojování samostatného vymýšlení realizace pozorování či projektu v rámci stanovených parametrů - přednes před třídou, rodiči - práce s odbornou literaturou - aktivní využívání školní knihovny - seznámení se s knihovnou městskou - dbát na původnost práce dětí - ne pouhé opisování odborných, ve své podstatě pro žáky nesrozumitelných, textů Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

29

8. třída - vyvrcholení postupného učení se v rámci předmětu ročníkové práce - jazyková správnost, jazyková bohatost - v rámci projektů - ve vymezených mantinelech si stanovovat vlastní pracovní a „výzkumné“ cíle - dbát na kvalitu zpracování, přesnost - dovozování zákonitostí z pozorování - dbát o myšlenkovou správnost, kvalitu


30

Drobnější úkoly a cvičení


31


32


33


34


35

Ke sledování počasí je vhodné využít školní meteorologickou stanici.


36


37


38


39


40


41


42


43


44


45


46


47

Náměty pro další aktivity Příběhy a jejich využití v třídě ČERVENKA Pokud si červenku jen jedinkrát opravdu dobře prohlédnete, nemůžete si ji už splést s žádným jiným ptákem. Jejich hrdla a náprsenky svítí tak oranžově a tolik září, jakoby nesly v peří ohnivý plamen. Když se ale červenka otočí, na jejích zádech je vidět jen šedohnědé peří, které se podobá starému šustivému listí ležícímu pod buky. Tam také červenka ráda poskakuje. Často ji najdeme na zemi. Je to vlastně jen malinkatý, kulatý chomáček peří, ze kterého vzadu vykukuje hnědé ocasní peří a vpředu hlavička bez krku a půvabný malý zobáček. A ještě štíhlé, dlouhé nožky, které jsou tak tenké, že by se daly skoro přehlédnout. Také mnoho nenesou: i když má červenka bříško plné červů, váží jen 20 gramů, stejně jako dopis. A přesto jsou ty štíhlé nožky silné, červenka na nich skáče od jednoho suchého listu ke druhému, něco sezobne, povznese se, hledá červíky, poskočí dál, sezobne mšici, poskočí k potoku, vyloví maličkaté ráčky, a poposkočí zase dál. Moc ráda hopsá po zemi, i od větve k větvi radši skáče, než by letěla. Tak zůstává vlastně stále trochu skrytá. S písničkou si ale ráda vylétne na keř nebo strom a to pak svítí její ohnivě oranžové hrdlo do dáli jako záře ohně. A ještě dál se nese její zpěv: Nečimčará jako vrabci ani nekráká jako vrány, ne! Červenka je úžasný zpěvák. Své sloky zpívá jasně a čistě, jednu po druhé, a každá zní jinak. Nikdy je neopakuje, jako třeba pěnkava, která zpívá stále stejnou písničku, pokaždé je sloka nová. Někdy dokonce pěnkavu napodobuje, nebo také koňadru. I tak její zpěv hned rozpoznáte: Zní jako když se kutálejí třpytivé perly po jemném tmavomodrém sametu nebo jako sršení jiskřících kapek vodopádu na hebký mech. Zpěváka většinou nenajdete hned, jeho zpěv zní tak lehce, že ho každý hledá nejdříve na nejvyšší špičce stromu, i když červenka prozpěvuje nízko nad zemí. Jak nenápadně hopsá červenka po zemi, tak nápadná naopak je, když ji někdo ruší: Pokud se přiblíží jiná červenka na dohled k jejímu hnízdu, rozletí se proti ní s hořící rudou náprsenkou a zažene ji jako vetřelce. Svým zlostným pípáním zažene i nebezpečného výra. Také proti potkanům a lasičkám, kteří se chystají vyplenit její hnízdo, nalétává se sebevražednou odvahou. Hlasitě pípá a cvrliká a ježí peří své ohnivé náprsenky, aby odvrátila pozornost lasičky od hnízda. Podaří-li se jí to, v posledním okamžiku přeletí lasičce přímo před nosem do bezpečí křoví, aby věděla! Odvážná malá hrdinka, červenka! Když ryje zahradník záhon, červenka často hopsá kolem, pozoruje svýma chytrýma, černýma, korálkovýma očima, jestli je vše v pořádku a sem tam si vytáhne svinku nebo žížalu z kousku hlíny. Tak se mohou stát člověk a červenka dobrými známými. Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

48

Červenka ale umí také velice rychle najít potravu, která rozhodně není pro ni: Když se v Anglii dávaly před domovní dveře otevřené lahve s mlékem, červenky rychle zjistily, co je to za dobrotu a že ji mohou pít. I když pak láhve zajišťovala hliníková víčka, brzy se červenkám podařilo závěr otevřít. Opravdu nejsou hloupé! Svá hnízda si červenky staví dobře skrytá. Nejčastěji v lese, na kraji hustého křoví, mezi kořeny nebo v dutině stromu, někdy ale také na zahradě v odložené konvi. Červenka potřebuje na stavbu malého hnízda z větviček a asi 300 lístků jen 3 dny. Někdy je ale i rychlejší. Když si jednou jeden zahradník, před poledním odpočinkem, pověsil zástěru na stěnu kůlny, než se odpoledne vrátil, v kapse zástěry měl připravené právě dostavěné hnízdo! Tak je ten malý ptáček hbitý! Do hotového hnízda naklade červenčí samička 5 až 6 smetanově bílých vajíček s malými hnědými flíčky. Sedí na nich 2 týdny a sameček ji zatím krmí. Pak se vyklubou ptáčátka, která jsou ale ještě dlouho krmena. Den, kdy poprvé vyletí z hnízda, je ten nejnapínavější a nejnebezpečnější: Ptáčata musí z hnízda vyskočit a cesta zpátky pro ně není. Když se mládě ztratí, bývá někdy přijato jinou červenčí rodinou. Na podzim a v zimě si červenky obzvlášť rády pochutnávají na oranžovočervených bobulích a karmínově rudých plodech. Proto se mu také říká červenčí chléb. A jestli je mají tak rády pro jejich oranžovorudou barvu? Já tomu věřím! Zobou ale také tmavé plody černého bezu, ostružiny a břečťanu. Když už v zahradě žádné bobule nenajdou, odletí dál, někdy táhnou velmi daleko, až do Francie, Španělska, Maroka nebo Izraele. To pak létají v noci. Jak ale potmě najdou cestu do Maroka nebo Španělska – a pak zase zpátky? Nu, hledí na jasné hvězdy. Kde je Velká Medvědice a kde Orion, velký lovec. A pak vědí, kam musí letět. Nikdo z nás neví, jak se dostat jen s pomocí hvězd do Maroka – červenky to ale vědí. A co když jsou hvězdy zakryty mraky a tak nejsou vidět? Nevadí, červenky cítí podle magnetického pole země, kde právě jsou, kde leží Maroko a kam musí letět. Jak to dělají? To žádný člověk neví. A přesto to červenky dokáží! Báječní chlapíci. Když ale ještě na sklonku podzimu najde červenka dostatek bobulí, pak už tu zůstane celou zimu, protože je vlastně ráda v blízkosti člověka. V zimě příchází často blizoučko ke krmítku. Ale netlačí se tam, čile hopsá kolem, něco sezobne a zase rychle odskočí. V krásných dnech zpívá i v zimě! Někteří ptáci zpívají jen na jaře, červenka však také na podzim, trochu v létě a právě i v zimě. Na červenku se můžeme těšit vlastně pořád! Kdo má zahradu, může se zase postarat o to, aby potěšil červenku. Třeba pěstováním červenčího chleba a dalších bobulovitých keřů, nebo zařízením malé nádržky s vodou července ke koupání, možná i ptačí budkou. Jinak vezme zavděk přece jen tím kropáčem!


49

Pole a plevel Před dávnými časy, když lidé vyseli obilí poprvé, připlížil se v noci čert a temnýma očima pozoroval to krásné pole. Rozhlížel se dlouho a přemýšlel, až ho konečně napadlo něco zlého! Začal se plížit lesem a loukou a vytrhával vše, co mu pod ruku přišlo. Potom běžel rychle zpátky k poli. To, co natrhal, rozházel po poli a brumlal přitom zlé zaříkání. Když po několika dnech přišli na pole sedláci, zlomyslná setba již vzešla! Mnozí byli sklíčení, když viděli tolik plevele, který rostl rychle a dusil obilné klíčky. Nejstarší z nich ale pohlédl láskyplně na ony rostliny a poznal jejich původ: „To je čertovo dílo! To on přenesl rostlinky sem, kam vůbec nepatří! Pojďme, dáme se do práce, čert nám nesmí škodit!“ Když byl plevel vytrhán, rozpřáhl stařešina ruce nad polem a pronesl bylinkové zaříkání. Ovšem od té doby zavane vítr semínka různých rostlin opět na pole. Nebo i k vám, na záhony na zahrádce. A tak vidíme na jaře, hlavně na řepných a bramborových polích, jak se sedláci ohýbají a vykopávají rostlinky, které tam nepatří. Rychle roste plevel, ale pilné lidské ruce jsou ještě rychlejší! Mnohé z těchto rostlinek pak rostou na okrajích polí a tam je sbírají kořenářky. Ukázalo se totiž, že v nich žije léčivá síla proti mnohým nemocem. Příklad možného propojení s českým jazykem: Úkol: Vypiš slova s měkkými slabikami (ži, ši, či, ři, ci, ji, di, ti, ni) ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… Medvěd hnědý Gerbert Grohmann Medvěd hnědý je největší a nejsilnější šelma, která se v Evropě a některých zemích Asie vyskytuje. Jeho moc nespočívá ani tak v obratnosti a rychlosti, jako spíše v obrovské tělesné síle. O medvědech se říká, že mají sílu dvanácti mužů. Zabitou krávu dokážou odnést v předních tlapách. Dospělý medvěd hnědý může být více než dva metry dlouhý a pět až osm metrických centů těžký. Medvědi se často objevují v pohádkách a legendách a hrají v nich role dobrých i zlých bytostí. Toto zvíře, které nikdo v divočině nepotká, aniž by se vyděsil, v sobě spojuje dvě zcela rozdílné povahy. Na jedné straně je medvěd docela příjemný chlapík, na straně druhé však i velmi nebezpečný zloduch. Každý ho zná jako tanečníka. Mladí medvědi jsou důvěryhodní a vypadají značně roztomile. Obzvlášť když si hrají. Zato dospělému medvědovi, a to i když je ochočený, není radno věřit. Nikdy se z něj nestane skutečný přítel člověka. Svého pána a ošetřovatele může záludně a nečekaně napadnout. Strašlivá je síla Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

50

a hněv obra, když je vydrážděn či poraněn při lovu. Nebo také když medvědice brání své mladé. To se jeho mocná postava napřímí a přikolébá se po dvou. Svého protivníka obejme a obrovskou silou jej tlačí na sebe. Málokdo, jen obzvlášť srdnatý lovec, se odváží postavit medvědovi pouze s dýkou v ruce. Ten zdánlivě líný a pomalý tvor dokáže prchajícího člověka velmi snadno dohonit. Běda pronásledovanému, který si rychle nevymyslí nějakou lest pro záchranu svého života. Někteří se zachránili tak, že spadli na zem a dělali mrtvého. K tomu je však potřeba velká odvaha, nechat se klidně očichávat zuřícím medvědem. Nechat sebou otáčet sem a tam bez jediného pohybu a také téměř bez dechu. Lidi, které medvěd považuje za mrtvé, nechá totiž ležet. Není zatím znám žádný případ, že by se medvěd dotkl lidského masa. Nebezpečné jsou také medvědí tlapy. Mají dlouhé, ocelově tvrdé, avšak tupé drápy. Medvěd je při chůzi nedokáže zatáhnout jako kočkovité šelmy. Proto také jejich škrábnutí způsobuje ošklivé rány. Jenom zvířatům s tlustou kůží nemohou způsobit žádnou škodu. Říká se, že při zápase medvěd používá spíše svých drápů než zubů. Tyto drápy medvědovi také umožňují šplhat i přes jeho tělesnou tíži na stromy stejně, jako lézt na strmé skály. Když medvěd šplhá na strom, vypadá těžkopádně, ano, až neohrabaně. Kdo jej však sleduje při překonávání skalnatých překážek, musí přeci jenom obdivovat jeho šikovnost. Jak hojně se také u nás dříve medvědi vyskytovali, můžeme tušit z mnoha pomístních názvů, jako například Medvědí kámen, Medvědí skála, Medvědí údolí, Medvědice... Taková jména samozřejmě najdeme i v jiných zemích, třeba ve Skandinávii, kde žijí medvědi ještě i dnes. Oblast, kterou medvěd hnědý obývá, se rozkládá od pohoří Atlas v severní Africe až k Severnímu moři a od Španělska přes celé Rusko k severní a střední Asii. V hustěji osídlených oblastech byl medvěd samozřejmě již před delší dobou vyhuben. Jenom ve vysokých pohořích nebo tam, kde se může skrýt v neproniknutelných lesích či nepřehledných skalních oblastech, se vyskytuje dodnes. Musíme totiž ještě říci, že medvěd jde raději lidem z cesty. Někteří dokonce říkají, že je zbabělý, když není zrovna podrážděný nebo překvapen se svými mláďaty. Jeden starý Laponec vyprávěl, že jednou narazil v divočině na medvěda, který právě ulovil soba. Je známo, že taková situace je obzvláště nebezpečná, avšak medvěd utekl do lesa, jako kdyby chtěl říci: „Ach, ty ubožáku, sám jsi na pokraji vyhladovění!“ Vrátil se teprve tehdy, když si Laponec pro sebe odřízl velký kus masa. Laponci jsou přesvědčeni o tom, že medvěd neublíží ženám ani dětem. Musejí se jen nechat rozpoznat a říct mu to. A tak laponské děti, když přijde medvěd, říkají: „Milý dědečku, nedotýkej se mě, protože já jsem ještě dítě.“ Tolik chápavosti a tolik dobra připisují Laponci medvědům. O medvědech nemůžeme jednoduše říci, že jsou ryzí šelmou, ačkoliv jako obávaná a protřelá šelma šíři příležitostně strach po obrovských územích. Toto můžeme rozpoznat na chrupu. Medvěd má sice velmi silné tesáky, ale přece jen mu chybí pro šelmy charakteristické trháky. Z mnoha příběhů o zvířatech také víme, že méďa chodí velmi rád na med. Rozbije včelí úly vždy, když se mu k tomu naskytne příležitost, a vyplení je. Člověk by nevěřil, že pokud to jde, sytí se medvěd rostlinnou stravou. Ale také brouky a larvami hmyzu, které si tlapami Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

51

vyhrabává. Dokonce i slimáci jsou pro něj vítaným chodem. Když ovšem hubený a hladový vylézá po zimním spánku ze své skrýše, není ani větším zvířatům radno křížit mu cestu. Také brousí okolo mravenišť a pochutnává si na mravenčích larvách. K tomu si spokojeně brumlá pln blaženosti. Lze si vůbec představit, že tato obrovská šelma spásá rašící trávu nebo že se v sedě pošupuje polem zrajícího obilí, aby co nejpohodlněji okousával klasy? Že pojídá houby, mlsá lesní plody a chodí na sladké ovoce? Když na podzim zrají všechny dobré plody, je to pro medvěda nejlepší čas pořídit si tukové zásoby na zimu. V tu dobu jej můžeme vidět, jak čmuchá a funí po svých stezkách. V ten čas se vskutku nikdo nemusí tohoto spokojeného dobráka bát. Ani pastýři se nemusejí strachovat o svá stáda. Trápí-li však medvěda hlad či si už jednou navykl na masitou stravu, stává se z něj zlý zuřivec, který člověka nemilosrdně pronásleduje a zahubí ho. Takový loupeživý medvěd je také smrtelný nepřítel všech stádových zvířat. Štve oddělenou ovci nebo volka tak dlouho, až klesnou vyčerpáním. Nebo je vystraší příšerným řevem, až se ze zoufalství vrhnou do propasti a tam najdou svoji smrt. Potom už to má medvěd jednoduché. Avšak hbitá zvířata divočiny, jeleny, srnce nebo kamzíky medvěd se svým těžkým tělem dohonit nedokáže. Také bylo pozorováno, že se silní býci ze stáda odvážně postavili do bojové linie s hlavami skloněnými proti lupiči a obrátili ho na útěk. V některých oblastech je medvěd nebezpečný dokonce i koním. Jeden lovec popisoval, jak větší množství pasoucích se koní bylo napadeno z houští velkým loupeživým medvědem. Mohutnými skoky dohonil medvěd dva tryskem prchající koně, tlapami je srazil k zemi a trhal je. Při tom hlasitě řval. Z takovýchto zpráv si můžeme udělat obrázek o tom, jak to s onou domnělou neohrabaností a dobrosrdečností ve skutečnosti je. Svoji smělost a troufalost předvede loupeživý medvěd zvláště tehdy, když se v noci dostane do dobytčích stájí, aby si odtud odnesl potravu. Dokonce se stává, že přitom zboří střechu. Když vnikne dovnitř, zabije krávu a přetrhne její řetěz. Jednou přední tlapou ji sevře, druhou se zachytí trámů a ještě má dost síly na to, aby ji odvlekl otvorem, který si udělal. Potom už svou oběť lehce odtáhne pryč. Již častěji bylo pozorováno, že medvěd sám stoupal nebezpečnými alpskými stezkami se zardoušeným koněm nebo ovcí v náručí nebo přecházel dva vedle sebe ležící kmeny položené přes propast. Když přijdou chladné dny a padá první sníh, začínají medvědi a medvědice s přípravou k zimnímu klidu. Zřejmě pro ně není životně bezpodmínečně důležitý, jak můžeme pozorovat u medvědů v zajetí. Také se stává, že v teplejších dnech a ke konci zimy medvědi spánek přerušují. Avšak v oblastech, kde je zima tuhá a mnoho sněhu, se všichni tamní medvědi zazimují. Nejprve si medvěd najde příhodné místo, kde jej lze jen velmi nesnadno najít a vyrušit. Nejraději má jeskyně nebo také dutý kmen stromu. Pokud najde jen jámu v zemi v nějaké houštině, pak si ji nejprve příjemně vystele listím a mechem. Někdy mu stačí, když k zimnímu spánku složí k sobě jen pár větví a pak se nechá, stočený do klubíčka, zasněžit. Před zimou ho chrání huňatý kožich a nashromážděná vrstva tuku. Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

52

Když medvěda ze zimního spánku něco vyruší, je velmi zlostný a mrzutý. Objeví-li jeho zimní úkryt lovci, plaší jej holemi nebo hlasitým voláním. Někdy ovšem spí tak tvrdě, že jej probudí teprve výstřel. Když medvěd vyleze ze své skrýše, mžourá ještě ospale svýma malýma očima. Nebezpečí však rozpozná rychle a snaží se o únik řetězem lovců. Ospalost opadává, medvěd je smělejší. Často na něj doráží rozdrážděná smečka psů. Psy medvěd často velmi ošklivě zřídí svými tlapami a kousáním. Medvěd je i pro velké a silné psy nebezpečný protivník. Drápy skoleného medvěda jsou kořistí, kterou lovci uctívají a na kterou jsou pyšní. Maso se přirozeně sní, šunka se může vyudit a kůže s hustým kožichem se využije jako velmi dobré oblečení nebo čepice. A tak je tedy medvěd z mnoha důvodů vítanou kořistí. Nikdy není medvěd tak udatný a nevydává se tak směle každému – i smrtelnému nebezpečí, jako když se postaví na obranu svých mláďat. Pro mnohé národy, které znají medvědy opravdu dobře, platí jako symbol mateřské lásky. Šest let trvá, než mládě dospěje. K medvědí rodince tedy stále patři děti různého věku. Nakonec musí matka ty velké a dospělé odehnat pryč – vždyť se přece musejí také jednou osamostatnit! Přesto se ale vracejí zpátky, a to v době, kdy se narodí nová mláďata. Potom je matka zadrží, aby počkali u malých, když staří musejí vyjít za potravou. Také už bylo pozorováno, že větší sourozenci nesli mladší přes vodu. Medvědi jsou dobří plavci a rádi se v létě koupou. Mnohé chování u medvěda nám připomene člověka. Zvlášť když se vzpřímí a chodí, i když trochu těžkopádně, po dvou. Medvěd je ploskochodec jako člověk. Nechodí tedy jen po prstech, jako většina zvířat, nýbrž našlapuje na celé chodidlo, které je kromě toho holé. Medvědí tlapy stažené z kůže připomínají tak silně lidské ruce a nohy, že se lovec musí málem přemáhat, aby pojedl jejich maso. Medvěd používá v boji spíš než zuby své silné a pohyblivé paže, ve kterých spočívá jeho hlavni síla. Jeho tlapy jsou tak zručné, že je může používat téměř jako ruce. Když toto mohutné zvíře se svými silnými údy kluše, má skloněnou hlavu a lehce se kymácí, může se někomu zdát, jako by viděl nějakou zakletou bytost. Proto také mají některé severoasijské národy jako Giljakové a Ainusové špatné svědomí vždy, když nějakého medvěda uloví. Z tohoto důvodu pořádají každý rok slavnost medvědů. Tancem, zpěvem, stejně jako hrou na nástroje okolo zavěšeného a ozdobeného medvěda odprošují a zároveň děkují za maso a kožešiny. Tím si chtějí celý medvědí rod usmířit za vše, čím mu ublížili. Propukne-li však u medvěda zuřivost, stává se z něj – jak už víme – násilnický lupič. Pak se ukáže, co se může stát, když velká tělesná síla není řízená a vedená rozumem a dobrotou srdce. Místo konání dobra a pomoci, jak to silní a moudří lidé dělají, nezpůsobuje zvíře nic jiného než neštěstí a pustoší k hrůze všech. Naštěstí má ale náš medvěd hnědý také druhou stránku, přátelskou, a pro tu ho můžeme mít opravdu rádi a obdivovat jej. Z knihy Gerberta Grohmanna „Lesebuch der Tierkunde“, Freies Geistesleben, Stuttgart 1992, přeložila Petra Chotěborská. Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

53

Sloni Johannes F. Brakel Konečně jsme ho našli! Od východu slunce jsme prohledávali schnoucí akáciovou savanu. Velký šedivák teď stál v papyrové bažině Nilu a klidně si chobotem sunul do huby jeden papyrový lupen za druhým – sloní samec, který doprovázel značně vzdálené stádo slonic a slůňat. Zastavili jsme se a pozorovali ho. Jelikož si počínal klidně, opatrně jsme vystoupili z autobusu, našroubovali na foťáky teleobjektivy a pomalu jsme se blížili k samci. Dveře autobusu jsme nechali dokořán a klíčky strčené v zapalování, abychom v tísni mohli rychle ujet. Poté co slon klidně rozžvýkal papyrové listy, začal se přece jen zajímat o malé človíčky a velkou bílou krabici – náš autobus – a stále ještě přežvykuje, přicházel pomalu blíž. Zacouvali jsme zpátky do auta a rozhodovali se, jestli máme zůstat, či odjet pryč. Starý slon však neroztahoval uši ani neházel písek chobotem, nezamýšlel tedy zatím útok. Přicházel však blíž a blíž. Zůstat, nebo odjet? Nakonec byl už tak blízko, že bylo příliš nebezpečné spustit hlučný motor. Mohl by se leknout – a co potom? Teď stál vedle autobusu a chobotem opatrně ohmatával plachtu proti větru a venkovní zrcátka. Odtrhne je? Jeho chobot přejížděl po bočních oknech, pak se přesunul k moskytiéře, která byla v oknech vsazena místo skel, aby mohl dovnitř pronikat čerstvý vzduch. Lehké zatlačení – moskytiérová mřížka se rozbila a odskočila z rámu – a chobot prozkoumával vnitřek auta. Výkřik zděšení! Bledý jako křída uskočil muž sedící vedle okna napříč autobusem. Myslel, že udeřila jeho poslední hodinka. Zkoušeli jsme ho uklidnit. Starý slon se mezitím poněkud odvrátil, ohmatával zadek auta a zkoušel kly otevřít kapotu, nakonec se začal požitkářsky třít o střešní dešťový žlábek. Autobus se kymácel a houpal. Protože jsme nechtěli, aby nás i s autobusem převrátil, rychle jsme nastartovali. Vylekán hlasitým rachotem, poodstoupil slon o krok zpátky a my jsme co nejrychleji vyrazili pryč. Z tohoto prvního setkání s africkými slony můžeme vidět, že jsou to vlastně velmi mírumilovná zvířata. Jakmile je však někdo rozzlobí, mohou se rázem stát velice nebezpeční. Kdyby si slon spálil chobot o výfuk, nejspíš by se pěkně rozzuřil. A vzteklý slon je životu nebezpečný! Své dlouhé kly bleskurychle zarazí do plechu auta nebo ho prostě překlopí a rozdupá. Kdo slony zná, vyčte jim náladu z tváře. A kdo je nezná, měl by se od nich raději držet ve značném odstupu. Slon, s nímž jsme se setkali, byl starý samec, který se sám potuluje savanou a své stádo vyhledá jen jednou do roka. Přesto zůstává stále v jeho blízkosti, i když stádo táhne mnoho kilometrů daleko. Sloni totiž putují do značné dálky, pokud jsou na stopě obzvlášť chutné potravě. Jak ale starý slon ví, kde je jeho družina, když už odtáhla kilometry daleko a akáciové houští je tak hustě rozeseté a neprůhledné, že je skrz něj vidět jen na pár metrů? Troubí na Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

54

sebe? Někdy snad, ale většinou se přesouvají tiše a pro nás lidi neslyšně, takže je najdeme jen náhodou. Tuto otázku nemohli vědci dlouho rozluštit a teprve nedávno na ni našla odpověď jedna Američanka: Bylo jí nápadné, že v žaludku slonů to stále temně rachotí a mručí, jako když nám kručí v břiše, ale jim tam takhle škrundá vlastně pořád. Když tyto zvuky zaznamenala na velice kvalitní magnetofonový pásek, zjistila, že některé tóny, které se na něm vyskytují, nejsou pro člověka vůbec slyšitelné. Tak jsou hluboké. Hlubší, než nejhlubší bručení. Sloni ale mohou tyto krajně hluboké tóny slyšet díky svým velmi dobrým uším. Tak také stále vědí, co se děje v útrobách ostatních slonů. Mručivé tóny jsou natolik hluboké, že se nesou zemí tak jako temné dunění zemětřesení. Takhle se šíří rachocení žaludku každého slona. Až do deseti kilometrů mohou slyšet jeden druhého. Není to neuvěřitelné? Nejenže slon se svou šedou vrásčitou kůží vypadá jako balvan, on je doopravdy bezezbytku zvířetem náležícím k zemi. Samozřejmě k tomu potřebuje výborný sluch. Velké sloní uši jsou zvláště obrovské u slonů afrických, u indických už jsou o něco menší. Proto je lze od sebe snadno rozeznat. Sloní uši ale nejsou určeny jen ke slyšení. Vyjadřují také, jakou náladu slon právě má – jak už víme. To je ve sloním stádu velice důležité. Mimoto jsou jejich uši tak tenké a dobře prokrvené, že se jimi sloni mohou ochlazovat, když je jim příliš horko. Sloni se totiž nepotí. A tak jako pes, když je mu horko, dýchá s vyplazeným jazykem, tak se sloni ovívají svýma ušima. Když se slůňata přehřejí a široko daleko nenajdou žádný stín, prostě si stoupnou pod břicho své mámy. Tam je místa i stínu dost! Samozřejmě že sloni nejsou jen břichomluvci, ale mají také úplně obyčejný hlas, který umějí zesilovat svým chobotem až k mocnému prudkému zatroubení. Hlas jim zesiluje, podobně jako u nás, také ohromná, vzduchem naplněná čelní dutina, která zabírá velikou část jejich lebky. Každý slon patří k nějakému stádu, i když, jako náš starý samec, táhne v odstupu sám. V samotném stádu žijí matky, babičky, dorostenci a nejmenší slůňata. Teprve když je mláďatům mezi dvaceti až dvaceti pěti lety, jsou ze stáda vyhnána a putují v okolí sama nebo v „mužských tlupách“. Stáda mohou být velká, nezřídka čítají přes padesát, výjimečně i přes sto zvířat, ta ale netáhnou vždy spolu. Často putuje každá velká rodina na vlastní pěst, je v ní většinou od deseti do patnácti slonů, a potkává se s ostatními příbuznými rodinami jen tu a tam. Rodinu vede nejzkušenější slonice. Ta zná třeba už padesát let místa, kde najdou vodu, kde rostou ty nejchutnější stromy a keře, kde se vyskytuje sůl. Sloni se mohou dožít věku přes sedmdesát let. Oblast, po které rodinu vodí, může být různě velká. Tam, kde sloni žijí v husté savaně či volném lese, se za dobrých časů sdružují na malé ploše o rozloze asi padesát čtverečních kilometrů. Opouštějí ji jen v obdobích sucha, kdy tu nenajdou dost potravy. Sloni ve volné Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

55

suché savaně obývají často oblast o tři sta čtverečních kilometrech, namibijští pouštní sloni většinou i větší. Musí zde táhnout velmi daleko, aby našli dostatek potravy. Obyčejně putují sloni na místa, která dobře znají. Svědčí o tom úzké vyšlapané chodníky, po kterých chodí jeden za druhým jako husy. Za hodinu ujdou asi šest kilometrů. Jsou tedy rychlejší než člověk, a mohou za den zdolat až osmdesát kilometrů. Takové dálky jdou ale jen ve velké nouzi, třeba když jsou na útěku nebo když v období sucha vyschnou vodní zdroje. Navíc dokáží zdolat i tři tisíce metrů vysoké hory nebo přelézt dva metry velké stupně. Napadený slon je navíc také velmi rychlý, může běžet až šedesátikilometrovou rychlostí. Nejčastěji ale sloni putují v klidu a mnohem kratší cesty a žerou a odpočívají dlouho na jednom místě. Přes svou mohutnou váhu jsou ovšem velmi opatrní a většinou neslyšní. Jejich chodidla jsou pokryta tlustým polštářem, především na patách, takže našlapují tak měkce, jako by kráčeli ve sportovních botách se zvlášť měkkou gumovou podrážkou. Sloni táhnou často velice daleko, pokud vědí, že někde dozrávají jejich oblíbené pochoutky. Už na začátku jsme slyšeli, že do sebe dokáží naládovat celé papyrové keře a jiné vodní rostliny. Rádi také strhávají celé palmové vějíře, navzdory jejich trnitým a ostrým okrajům. Nebo vyhrabou trs trávy a aby se dostali až na kořeny, musí ho očistit od země a písku, a proto třou trs o svou nohu nebo jej chobotem a kly rozdrtí a silně jím pak zatřesou. Zvláštní pochoutkou jsou pro ně obrovské plody klobásovníku, který dostal jméno podle svých plodů vypadajících opravdu jako dlouhé buřty. Samozřejmě jsou i sloni někdy přesyceni a přemlsáni a to se pak, když táhnou dál, potácí jako opilci a hlasitě vytrubují. Jedna sloní rodina v národním parku Manyara nám odhalila svou zvláštní zálibu pro kůru tamních akácií. Sloni strhávají jejich kůru v dlouhých pruzích, až hlasitě praskne, jako když se práskne bičem. Stromy ale pak umírají. Ve velké sloní oblasti to obyčejně nevadí, tam dorůstá neustále dostatek dalších akácií. Tady ale byla sloní oblast jen malá a ještě k tomu si tyto stromy oblíbili také lvi, protože pod nimi, chráněni před komáry, přes poledne rádi odpočívali. A tak strážci parku nevěděli, zda mají slony od akácií odhánět, aby pomohli lvům, nebo jestli mají slonům jejich zálibu dopřát. Kůru, plody, papyry, větve – to všechno češe či trhá slon chobotem: dokáže jím přemístit maličkatá jadérka nebo tlusté kmeny stromů, opatrně, či silou. Větší kmeny si naloží na kly a chobotem je pak pevně drží. Také vodu saje chobotem – tedy svým prodlouženým nosem a horním rtem. Ale nepije jím, vodu si stříkne do tlamy a pak ji teprve polyká. Nebo si ji stříká na záda, jako pod sprchou, protože sprchování, stejně jako koupání v řece, miluje. Po koupeli si na vlhká záda šplíchne prach nebo bláto. Tak je chráněn před horkým sluncem. A když bláto usychá a ve velkých plátech opadává, zbaví se tak i nepříjemných klíšťat. Jako jediný ze savců totiž nemá žádnou srst. Někdo ho nazývá tlustokožcem, ale ve skutečnosti má slon slabou a citlivou kůži, i když je vrásčitá a pod jeho nohama plandá jako příliš velké pyžamo nebo hip-hopové kalhoty. Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

56

Sloni mají kolem sebe ptáky, kteří pečují o jejich kůži a s nimiž žijí v přátelství. Malé, zářivě bílé volavky, které rády poskakují po jejich zádech a chytají hmyz, nebo drobní klubáci se zlatorudým zobákem, kteří jim po datlím způsobu vyklovávají klíšťata z kůže. „Nikdo si nedovede představit krásnější pohled, než mohutné, klidné, kráčející velikány, na kterých sedí nebo se prochází celý tucet půvabných, oslnivě bílých ptáků. Jedni odpočívají, jiní se myjí, třetí prohledávají všechny záhyby kůže, poskakují sem a tam a vyzobávají hmyz nebo pijavice, které tlustokožci nasbírají v noční buši.“ Tak líčí zoolog Brehm přátelství slonů a volavek. Slůňata mají zatím velice krátký chobot, tak krátký, že nedosáhne ani na zem nebo do vody. Když mají žízeň, musí do vody celá a pak pijí pusou. Chobot přitom drží vysoko, jako šnorchl, takže mohou zároveň pít i dýchat. Takové napájení je ale také nebezpečné, protože břeh vodní nádrže je často bahnitý a někdy se slůně propadne do bláta a nemůže ven. Potom úpěnlivě naříká, dokud ho dospělí svými choboty a kly nevytáhnou. Na pozdrav se sloni „objímají“ choboty. A když je slůně unavené, strčí si chobot do tlamičky a cucá si ho. Když v období sucha vyschnou malé vodní toky i řeky, vyhrabou sloni svými kly ve vyschlém korytě až metr hlubokou jámu, aby se dostali ke spodní vodě. Pak si kolem ní kleknou a sají vodu, co mohou. Kly jsou vlastně prodloužené horní řezáky, které bez přestání rostou, a tak jsou tím delší, čím je slon starší. Jsou i sloni s kly dlouhými přes dva metry. Samozřejmě mají také další zuby, kterými mohou žvýkat listy a větve. Jako vše u slonů jsou i tyto zubu velikánské: žvýkací plocha jediného zubu je větší než lidská dlaň. Proto mají také jen čtyři takové zuby. Když už jsou od žvýkání opotřebované, jednoduše vypadnou a na jejich místo se protlačí další. A to se stane ne jednou, nýbrž až šestkrát. Vždycky když jsem u zubaře, myslím na to, jak se ti sloni mají! Kly však pro slony představují také největší ohrožení! Nepočítaně slonů bylo již otráveno, pochytáno do pastí nebo zastřeleno jen proto, aby se získala skvělá, tvrdá a bělostná slonovina. Protože se z ní vyřezávají klávesy klavíru, biliárové koule a šperky, zabili ziskuchtiví ozbrojení pytláci tolik slonů, až hrozilo, že budou dočista vyhubeni. Ale mnozí milovníci slonů bojovali celý život za zákaz obchodování se slonovinou. A k němu také v roce 1989 došlo, takže dnes mohou sloni žít v bezpečí a dobře chráněni v rezervacích a národních parcích. Když sloni najdou mrtvého slona nebo jeho kosti, velice je to rozruší. Zkouší mrtvolu odnést pryč, což se jim daří, jen když je to malé mládě. Kosti a kly nesou často velmi daleko. Nebo pokryjí mrtvého zemí či větvemi, jako v hrobě. Ano, v mnohém nám jsou sloni podobní! Slůňata mají dokonce na hlavě i za ušima barvu lidské kůže, indickým slonům tam někdy vydrží po celý život. Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

57

Sloni, kteří musí přihlížet, jak je jeden z nich zastřelen, ihned vší silou na lovce zaútočí. Často pak začnou člověka nenávidět a stávají se pro něj nebezpeční. Kdekoli ho uvidí, napadnou ho – a kdo jim to může mít za zlé? Také sloni v zoo si pamatují zlé žerty návštěvníků, a spatří-li někoho takového třeba po mnoha letech znovu, buďto ho napadnou, nebo mu alespoň nastříkají vodu do obličeje. Tak výtečnou mají paměť! Když se však člověk a slon mají rádi, vznikne pevné přátelství na celý život. Před čtyřmi tisíci lety na sobě divocí sloni nechávali jezdit bohy, krále i knížata. Později sloni pomáhali v lese, naváděni mahúdy, vodiči slonů, kteří jim seděli za silným krkem. Dnes převzali jejich práci stroje. Nebylo by snad pěkné, kdyby sloni, tak lidská zvířata, pomáhali člověku v jeho práci i nadále? Z knihy Johannes F. Brakela a Gerberta Grohmana „Moschus, Buntspecht und Delphine. Wie Tiere leben“, Freies Geistesleben, Stuttgart 2002 (3. vyd. 2004), přeložila Žofie Převrátilová.


58

Eko hry Na stromy a škůdce Místo: les Čas: 30 minut Počet hráčů: 10 – 20 Potřeby: 20 černých lístků, 55 zelených lístků Pojmy – vztahy: feromony, feromonové lapače, kyselý déšť, emise Úvod: kyselé deště a další vlivy oslabují stromy a ty potom častěji Napadají kůrovci a jiný hmyz. Takto nejvíce trpí smrkové monokultury. Jedním z prostředků boje proti kůrovcům jsou feromonové lapače. Hra: Děti rozdělíme v poměru 2 : 1 : 1 : 1 na jehličnany, listnáče, kyselý déšť a kůrovce. Jeden hráč rozmisťuje feromonové lapače. Hráči představující kyselý déšť obdrží černé lístky, zelené lístky jsou umístěny v prostoru hry. Kyselý déšť dotekem napadá stromy (jehličnany i listnáče), napadenému vždy předá jeden černý lístek – určité množství kyselých srážek. Stromy čerpají živiny tím, že sbírají zelené lístky v prostoru hry. Pokud mají listnáče od kyselých dešťů alespoň dva černé lístky, může je napadnout kůrovec. U jehličnanů stačí jeden černý lístek. Strom napadený kůrovcem mu odevzdá jeden zelený lístek. Po určité době vedoucí hry ohlásí podzim. Listnáče mohou odhodit všechny černé lístky na zem (lépe odevzdat vedoucímu hry), což značí odhození listů. Kůrovec chycený člověkem, jenž rozmisťuje lapače, mu vždy odevzdá jeden zelený lístek. Pokud nemá, vypadá ze hry. Stejně tak strom, který nemá při napadení kůrovcem žádný zelený, lístek vypadá ze hry. Hru končíme při vysbírání všech zelených lístků. Zvětrávači skal Místo: louka, starý lom Čas: 30 minut Počet hráčů: 15 – 30 Potřeby: 100 malých kartiček, pásky krepového papíru Pojmy – vztahy: eroze, chemičtí a fyzikální erozní činitelé Úvod: v této hře seznámíme hráče s pojmem eroze a zvětrávání skal fyzikálními a chemickými činiteli. Můžeme také vysvětlit vliv kyselých dešťů. Hra: v prostoru hry vyznačíme proužky krepového papíru několik kruhů o průměru přibližně 2,5 metru. Do všech umístíme stejný počet malých kartiček. Do každého kruhu se postaví jeden hráč, který představuje odolnost skály vůči erozním vlivům, které představují ostatní hráči. Ti se mohou rozdělit na mráz, sluneční záření, vodu, vítr, kořeny rostlin, turisty, kyselý déšť, trus ptáků. Každý kruh může představovat jinou horninu, např.: pískovec, vápenec, čedič, žulu. Hráči v kruzích brání své území před zvětrávači, kteří se snaží z kruhů brát kartičky (i po více kusech najednou). Pokud se obránce dotkne útočníka, ten musí hned do Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

59

kruhu vhodit jednu kartičku. Pokud nemá, musí si ji od někoho půjčit, nebo dále nehraje. Ochránci si nesmějí ve svých kruzích lehat na zem, platí jen dotek rukama. Hru ukončíme po úplném vysbírání všech kartiček, vyhodnotíme nejodolnější skálu a nejúčinnější zvětrávače. Srovnáme se skutečností. Divoký les Místo: hřiště, louka, les Čas: 15 – 20 minut Počet hráčů: 8 – 15 Potřeby: míček, dva sloupy nebo označené stromy vzdálené 5-6 m Pojmy – vztahy: potravní řetězec Úvod: tato hra slouží především k seznámení dětí s potravními nároky různých obyvatel lesa. Hra: Hráče rozdělíme podle tabulky, znázorňující potravní vztahy mezi vybranými živočichy a rostlinami. Potom se všichni postaví do skupinky k jednomu stromu. Vedoucí hry postupně podle tabulky nahlas vyvolává různé druhy potravy a vždy zároveň vyhodí nad skupinku míček asi do výšky 4 metry. Hráč představující živočicha, kterému určená potrava přísluší, okamžitě vybíhá ke druhému stromu, dotkne se ho, běží zpět prvnímu stromu a tak to dělá, dokud někdo z ostatních dětí nezíská míček a nezasáhne jej. S míčkem není možné se pohybovat, pouze přihrávat. Za každé přeběhnutí hráč získá bod. Hru je lepší hrát na několik kol. Na závěr shrneme potravní nároky jednotlivých lesních živočichů.

Živočich bekyně mniška larva světlušky slimák plšík ježek lasička slepýš kukačka veverka prase ostříž kuna myšice zmije jezevec rys

Potrava smrk mšice houba oříšky ( maliny) hmyz mšice slimák housenka šiška bukvice sýkora veverka žaludy hraboš kořínky srna


60

Život mezi kamením Místo: starý lom (bezpečná část), místo s křovisky Čas: 30 minut Počet hráčů: 15 – 20 Potřeby: 100 kartiček – životů Pojmy – vztahy: eroze, vliv skládek na životní prostředí Úvod: hráče seznámíme s významem starých opuštěných lomů v krajině zejména z hlediska zachování druhové rozmanitosti rostlin a živočichů. Hra: hráče rozdělíme, vysvětlíme potravní vztahy a přidělíme jim životy: 1 pýchavka ( 4 životy), 4 rozchodníky (5), 4 slimáci (3), 8 housenek (3), 2 ještěrky (1), 2 larvy kutilky (0), 1 užovka hladká (1), 1 rehek zahradní (1), 1 poštolka (0), 3 modrásci (2) Potravní vztahy ve hře: Poštolka

Užovka hladká

Rehek

ještěrka

Modrásek

kutilka Housenka

Rozchodník

slimáci

pýchavka

Domluvíme se s hráči na způsobu předávání životů. Po tomto úvodu se děti uschovají v prostoru hry a čekají na její zahájení. Potom hrají podle vztahů platících v této hře. Kutilka musí nosit ukořistěné životy housenek svým larvám, které jsou ukryty před nepřáteli (např.: před ještěrkami). Hru ukončíme po uplynutí časového limitu, nebo když producenti a konzumenti I. řádu nemají žádné životy. Hru vyhodnotíme.


61

Život na poli Místo: louka, hřiště Čas: 30 minut Počet hráčů: 15 – 20 Potřeby: 50 žlutých kartiček (představují obilí), 50 hnědých kartiček (představují brambory), 24 zelených kartiček (představují zelí a salát), 100 kartiček – životů, pásky krepového papíru Pojmy – vztahy: (pesticidy, rodenticidy, rezidua pesticidů) biologický boj proti škůdcům, význam mezí a remízků v polích Úvod: Tato hra slouží k přiblížení potravních vztahů na poli mezi hlodavci zajíci a dravci, případně sovami. Hra: Na louku nebo jinou hrací plochu umístíme lístky znázorňující potravu hlodavců a zajíců. Rozdělíme děti na jednotlivé živočichy přibližně takto: 2 křečky, 2 sysly a 2 zajíce, 8 hrabošů, 2 káně a 2 jestřáby. Potom jim podle obrázku č. 2 vysvětlíme potravní vztahy a způsob předávání energie. Každý konzument si vyznačí pomocí pásků krepového papíru svou noru či pelech a obdrží např. 3 kartičky představující život. Nory slouží v průběhu hry jako úkryt před predátory a jako skladiště nasbírané potravy. Hlodavci a zajíci běhají po louce a sbírají potravu, kterou nosí do svého úkrytu. Dravci je chytají doteky. Kdo je chycen, musí odevzdat dravci veškerou potravu, kterou měl u sebe a jeden život. Dravec si potravu buď nechá, nebo ji rozhodí zpět na louku. Hru ukončíme po vysbírání veškeré potravy nebo uplynutí časového limitu. Vyhodnotíme nejlepší sběrače (zásoby potravy či tuku na zimu). Vysvětlíme dětem nebezpečí pesticidů v potravním řetězci a význam mezí a remízků pro živočichy na poli.


62

Potravní vztahy ve hře – Život na poli


63

Pozorování přírody Pozorování a popis organismů v jejich celkovém zapojení a v eko-vazbách Tento výukový materiál byl vytvořen v rámci projektu „Cesty k přírodě“. Základní škola Waldorfská Pardubice, Gorkého 867 2010 - 2011 © Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

64

Pozorování přírody Pozorování a popis organismů v jejich celkovém zapojení a eko-vazbách

Recommend Documents