1
Tak Vás vítám letos u již druhého čísla časopisu. Jak jsem sliboval minule, budeme se snažit vycházet mnohem pravidelněji a ještě více profesionálněji, než loni. Alespoň to pravidelněji se nám zatím daří. :) V dnešním čísle se můžete těšit na pravidelné rubriky jako jsou třeba hudba, dnes zaměřená na pop, ztracené civilizace s příběhem z Nového světa, v módní rubrice si určitě přečtěte rozhovor s profesionálním kadeřníkem. Bellator nás tentokrát provede trošku i vesmírem a na závěr Vás čeká povídka na pokračování. Za Akáde – Bagr
Píšeme si s Maďary! Naše škola se zapojila do mezinárodního projektu eTwinning! A co to vlastně znamená? Píšeme si s Maďary! Přesněji - je to skupina angličtiny druhých ročníků, kterou vede paní profesorka Svatava Olbrechtová. Projekt eTwinnig nabízí školám možnost spolupracovat prostřednictvím internetu s partnerskými školami po celé Evropě. Je součástí velkého programu eLearning, který patří Evropské Unii. Jeho cílem je podporovat spolupráci evropských škol pomocí informačních a komunikačních technologií. Je to jednoduchý způsob, jak navázat přátelské kontakty s cizinou. A jak vypadá náš eTwinning? Barna Sipkay Secondary School of Commerce, Catering and Tourism – tak se jmenuje maďarská škola, se kterou si vyměňujeme informace o našich školách, o prostředí, ve kterém se učíme, o profesorech nebo technice, kterou ve škole používáme. Pokud se projekt podaří dotáhnout do zdárného konce, naše škola získá jazykové ocenění a možné finance na vylepšení ITE ve škole. Více informací naleznete na blogu http://eastorwesthomeschoolthebest.blogspot.com nebo na www.etwinning.net.
E.T.? Slyšíme se? Z filmů a knížek známe vyprávění o inteligentním životě „tam někde daleko ve vesmíru“. O nějakých přesvědčivějších formách života nás však ještě nikdo nepřesvědčil. Už několik desítek let se však vědci snaží zachytit jakýkoliv signál, který by svět přesvědčil o formě života, která ve vesmíru snad existuje. Donedávna však neměli nikdy tak vyspělé technologie, jako je tomu dnes. V USA byl totiž uveden do provozu jeden z nejvýznamnějších radioteleskopů na světě. Skládá se ze 44 antén a jeho účelem je snímání signálů z vesmíru a zachycování vln mimozemšťanů. Po úplném dokončení celého areálu, kterému se přezdívá „jednohektarový teleskop“, bude fungovat až 350 antén. Již nyní řídící vědci komplexu vědí, kde budou formy života hledat: „Po postupném vylučování jsem nakonec vytipovala pět hvězd, které nabízejí pro život ve svém okolí podobné podmínky jako naše Slunce. Nejbližší je 26 světlených let daleko, nejvzdálenější leží 48 světelných let od Země,“ uvedla Margaret Turnbullová z Carnegieho institutu ve Washingtonu. Třeba najdou i E.T. Uvidí se ;-). 2
POZOR!!! ROZHOVOR S PROFESIONÁLNÍM KADEŘNÍKEM Mějte TRENDY účes a buďte IN!!!! Exkluzivně pro Vás!! Vyzpovídala jsem Romana Fiuráška, profesionálního stylistu ze Zlína. Poradí Vám co s vlasy a prozradí jeho vlastní názor na dnešní styly účesů. Na závěr pár rad pro péči o Vaše vlasy. Romane, jakou zastupujete firmu a co si myslíte o zaměstnavateli? Firmu jako takovou nezastupuji, ale spolupracuji v této době s anglickým kadeřníkem Paulem Allanem, který se před nedávnem přestěhoval do Zlína. Je to po dlouhé době kadeřník, od kterého se ještě mám co učit, což nelze říci o školících centrech pro kadeřníky, jsou prostě pozadu. Jak dlouho jste stylista, proč jste jím chtěl být a co je náplní vašeho povolání? Stylistou jsem devět let. Jsou to léta, která jsem obětoval jen své profesi, krásné profesi. Faktem je ale i to, že díky práci naplno padne za oběť i to, čeho si vážíte. O tom, že budu kadeřníkem jsem nikdy dopředu nepřemýšlel. Jsem hodně spontánní člověk, tak jsem se přihlásil a oni mě přijali. Náplň mé práce? Člověk se má cítit fajn a já jen dotvářím ženskou a mužskou krásu stylizováním vlasů, což je jednoduše složité. Spolupracoval jste někdy na nějakých větších projektech? Většinou se zabývám v této oblasti podporou při soutěžích krásy, pořádaných například studenty Zlínské univerzity. Rád jim pomůžu realizovat jejich vize a zajistím pro ně například vlasovou kosmetiku jako ceny pro soutěžící. Co byste doporučil mladým dívkám a chlapcům, aby měli účes podle dnešní módy? Každopádně buďte na kadeřníky maximálně nároční a rozhodně nechtějte vypadat jako ta holka nebo kluk z vedlejší třídy. To fakt ne! Pak vypadají všichni jako Brad Pitt a Anastacia či jak se to vlastně jmenují.. Jaké střihy, barvy, účesy teď letí? Holky: sestříhat, vzadu kratší, kontury delší, barva přirozená což znamená, že nebudete jako vzorník barev na plot. Takže hnědé odstíny a pokud proužky, tak jen v podobném tónu. Max dvě barvy, ok? Kluci: čisté, upravené a BEZ MELÍRU! Doba „Luneticu“ už skončila. Jo a žádné kohouty na hlavě. Jsou v dnešní době ženy a muži odvážnější ve výběru účesu, než byly v minulých letech? To určitě ano, ale oproti Anglii je zde stále strach z toho, co si o „nás“ řeknou ostatní. Moje rada: „Žijeme jen jednou, tak ať si nás pamatují!!!“ Existuje rozdíl mezi mladými dívkami okolo 16 let a dívkami 20letými ve stylu účesu? Ve stylu to není. Je to v tom, že ne každá šestnáctiletá si může finančně dovolit to, co dvacetiletá. Bohužel… Co se na účesech za poslední dobu změnilo? Konečně s několikaletým zpožděním sem pronikly styly z Anglie, teď jen aby se dívky a chlapci více odvázali a přijali tento styl za svůj.
3
Rady pro Vaše vlasy!
1.Vlasy myjte šetrně, používejte malé množství šamponu a dobře je opláchněte! Nakonec vlasy propláchněte studenou vodou, aby se uzavřely póry a osvěžila pokožka na hlavě. 2.V létě chraňte vlasy před sluncem kloboukem nebo šátkem. Barva nevybledne a vlasy se nevysuší. 3.Každých šest až osm týdnů si vlasy nechte zastřihnout. Obnovíte tvar účesu a zabráníte třepení konečků. 4.Kondicionér nechte působit – postačí, když pomalu odříkáte abecedu. 5.Jednou za měsíc aplikujte vlasovou masku, aby Vaše vlasy zůstaly hebké a lesklé. 6.Každý večer si vlasy pročešte kartáčem, 100 tahů kartáčem – to je ověřená metoda! Předkloníte- li hlavu, podpoříte krevní oběh. 7.Mokré vlasy jsou velmi křehké, zvolte řídký kartáč a vlasy pročesávejte velmi opatrně! Běžný kartáč používejte jen na suché vlasy.
Iva Honzková
4
Vizitka: Jméno : Příjmení : Věk : Pohlaví : Rodinný stav : Přibližná adresa : Zaměstnání :
Čestmír Glogar 28 muž svobodný někde v okolí benzínky ve Štramberku učitel
1) Přál jste si už jako dítě být učitelem tělocviku? Ne, až na střední škole.
2) Jaký je váš oblíbený sport? Jakýkoliv kolektivní míčový.
3) Jaký je Váš nejoblíbenější sportovní pořad v televizi, a proč? proč Fotbalista roku to nebude..8-))
4) Chtěl byste zavést na naší škole jednotné oblečení v tělocviku? Například modré trenýrky a bílé triko jako nosily naše babičky…?☺ babičky…?☺ Určitě ne. I když někteří studenti by asi vypadali zajímavě.
5) Jezdíte na kole, kolečkových bruslích nebo nebo skejtu? Na čem jste měl nejkurióznější úraz? Kolo ano a moc, kolečkové brusle občas, skejt vůbec. A úraz asi na kole, když jsem si poprvé vyjel s SPDéčky (pedály, do nichž si zacvaknete speciální boty) a v kopci jsem nestihl vycvaknout a skončil v příkopě v kopřivách.
6) Fandíte Spartě nebo Startkám? Ani jednomu.
7) Chodíte rád na plavecký bazén? ( plavat nebo na čumendu? a koukáte se po holkách nebo po klucích? ) Když už na bazén jdu, tak určitě po ženách.
8) Četl jste někdy tento školní časopis? A pokud ano, jak se vám líbil? Četl, zajímavý. Lucy a Deňa 5
Zmizelé civilizace střední Ameriky Příběh o posledním „indiánském“ státě – 1. část Než se dostanu k článku samotnému, chtěl bych reagovat na reakce některých čtenářů, kteří mi řekli, že neví, proč píši o takovýchto věcech do školního časopisu. Jen vám chci vzkázat, že vám nikdo nepřikazuje, abyste si moje články četli, je to čistě vaše volba. Ale teď už k tématu: V 16. století, kdy vrcholilo dobývání a rozkrádání všech říší v dnešním Mexiku a pohádkové poklady již byly odvezeny do Španělska, se začalo mluvit o rozsáhlých městech uvnitř tropických džunglí. Jedním z nich bylo i Mayské město Tayasal. Obrovské město, ležící na jezeru Petén Itzá, které bylo kolem dokola obehnáno sněhobílými zdmi. Uvnitř města se nacházely chrámy různých bohů a bohyň. Prvním Evropanem, který jej spatřil, byl vám dobře známý Cortés, který na břehu jezera stanul někdy kolem roku 1525. Toto město nemohl dobýt, neboť jeho oddíly byly na pokraji bídy a trpěly nemocemi. Proto se rozhodl, že bude s těmito „barbary“, jak je sám nazval, jednat. Cortés potkal rybáře a ten mu povolil schůzi s jejich vladařem. Byl si vědom své situace, a tak příchozí muže (pobřežní stráž), kteří k nim dovedli svého panovníka Caneca (každý, kdo vládl v Tayasalu, se jmenoval Canec) obdaroval dary. Španělé mu ukázali katolickou mši (kterou trochu přihráli, aby na Caneca udělali dojem), povídali o svých vítězstvích na Aztécké půdě a moci španělského krále, čímž nakonec přiměli Caneca, aby se prohlásil za vazala španělského krále a slíbil, že zničí všechny chrámy uctívající pohanské bohy. Tak se mohl Cortés po samostatné prohlídce Tayasalu vrátit zpět do Hondurasu. Při rozloučení se však stala jedna na první pohled bezvýznamná událost, která ale měla na pozdější dobu veliký vliv. Cortés požádal Caneca, aby se mu staral o jeho koně (Morcillu), který si při cestě poranil nohu. Canec souhlasil. Domluva dále zněla, že až dorazí Cortés do Hondurasu, tak si pro něj někoho pošle. Nikdo nepřišel. Cortés věděl, že o koně přijde, protože se o tom zmínil v dopise pro krále Karla V. Téměř po 100 letech (!), v roce 1618, se do Tayasalu vypravili 2 mniši, kteří chtěli jeho obyvatele obrátit na křesťanskou víru. Po příchodu se jim dostavilo příjemného přivítání. Canec je přijal do města a nevadilo mu ani jejich kázání. Ovšem přišel obrat. Při obchůzce kolem „pohanských“ chrámů si všimli, že v jednom z nich je vytesaná do kamene obrovská modla ve tvaru koně, kterého nazývali Tziminchac… Mnichy to rozhořčilo a chtěli sochu svrhnout, avšak pohledy obyvatel Tayasalu jim daly jasně najevo svůj nesouhlas, a tak si raději nechali vysvětlit historku o tomto koni. Mniši jej krmili kuřaty, květinami a jinými vznešenými věcmi, protože jej považovali za sobě rovného a každému nemocnému člověku se má dopřát to nejlepší. Když kůň pošel, Canec obávající se španělské odplaty, nechal tuto modlu postavit. Tziminchac se jmenoval proto, že Mayům připomínal velikého „hromového“ tapíra (hromového od řinčení děl a pušek, kterými se Španělé vyznačovali), který se stal druhým nejvyšším bohem po bohu deště. Mniši tedy neuspěli a byli vyhnáni pryč. Roky plynuly a ať se nám to může stát divné, nikdo do Tayasalu nepřicházel. Až náhle… Příště: Pokračování tohoto příběhu. Zurix
6
Sangría Una vez en España, tenéis que probar por lo menos algo de las comidas y bebidas que ofrece este paraíso gastronómico. Una de las bebidas más favoritas es sangría... La sangría típicamente consiste en: • • • •
Vino tinto. Fruta picada o rebanada. Un endulzador como la miel. Un poco de brandy u otro licor.
Los ingredientes de la sangría varían mucho, especialmente, en cuanto a la fruta, licores, y la presencia o la falta del agua de soda. A veces se hace con vino blanco en lugar de tinto, en cuyo caso se llama sangría blanca. En algunas partes meridionales de España, la sangría se llama zurra y está hecha con melocotones. Es difícil encontrar dos sangrías iguales, ya que no existe una receta única. No obstante, aquí hay una receta típica de sangría: • • • • • • • •
1 botella de vino tinto 2 cucharadas de miel (o el equivalente de jarabe de azúcar) 1/2 naranja, picada o rebanada 1 limón, picada o rebanada 30 cc brandy 30 cc Cointreau 250 cc gaseosa 500 cc de hielo
Pon el vino en una jarra grande. Agrega la miel y mezcla. A continuación, agita la bebida poniéndole la fruta cortada en cubitos, el brandy, y el Cointreau. Congela la bebida durante varias horas en la nevera hasta que esté lista para servir. Antes de servirla, añade gaseosa y el hielo, agitándola suavemente. Para que resulte buena, es necesario usar un buen vino (de un mal vino sale una mala sangría), servirla muy fresca y que tenga sabor a fruta (las más utilizadas son cítricos y melocotón). En un bar, pub o restaurante, la sangría muchas veces es servida en una jarra de un litro. Es importante recordar que es una bebida alcohólica y que, aunque es fácil beberla, no debe ser excusa para consumirla en exceso ;-)
7
Až budete jednou ve Španělsku, musíte zkusit alespoň něco z jídel a pití, které může nabídnout tento gastronomický ráj. Jeden z nejoblíbenějších nápojů je sangría, která se obvykle skládá z: • • • •
červeného vína nakrájeného ovoce sladidla (např. med) trochy brandy nebo jiného likéru
Ingredience mohou být různé, obzvlášť pokud jde o ovoce, likéry a (ne)přítomnost sodovky. Někdy je červené víno nahrazeno vínem bílým, pak se mluví o „bílé sangrii“. V některých oblastech na jihu Španělska se sangrii říká „zurrra“ a připravuje se s broskvemi. Je složité najít dvě stejné sangrie, neboť neexistuje pouze jeden recept. Nicméně, tady je jeden typický: • • • • • • • •
láhev červeného vína 2 lžíce medu (nebo stejné množství cukr. sirupu) půlka nakrájeného pomeranče nakrájený citrón 30 ml brandy 30 ml Cointreau (likér) 250 ml sodovky 500 ml ledu
Do velkého džbánu nalijeme víno, přidáme med a zamícháme. Dále přidáme ovoce nakrájené na kostičky, likér(y) a dáme na několik hodin vychladit do lednice. Před podáváním přidáme sodovku a led, zamícháme. Aby sangría byla dobrá, je nutné používat dobré víno (ze špatného vína je špatná sangría), podávat ji vychlazenou a aby měla chuť po ovoci (nejpoužívanější jsou citrusové plody a broskve). V barech a restauracích je často podávána v litrových džbánech. Je dobré pamatovat na to, že se jedná o alkoholický nápoj, který se pije velice snadno, což ale pro nadměrnou konzumaci není omluva ;-) Mgr. Martin Šrubař
8
Sudoku 1.
2.
Trpaslíci Zlý černokněžník nemá rád trpaslíky. Proto si čtyři z nich vybere a zakope je po hlavu do země. Trpaslíci se tak nemůžou vůbec pohybovat a vidí jen před sebe. Trpaslíci jsou zakopáni v řadě, jeden z nich je oddělen zdí. Všichni se dívají stejným směrem: poslední trpaslík vidí dva kamarády před sebou a zeď. Předposlední vidí jen druhého. Druhý trpaslík v řadě kouká do zdi a ten úplně první je osamocen, za zády má zeď a dívá se do dálky, kde se ale neděje nic zajímavého. Černokněžník vysvětlí trpaslíkům jaká je situace, a řekne jim, že jim dal na hlavy čepičky - dvě modré a dvě červené. Jeden trpaslík má promluvit a říci, jakou barvu čepičky má na své hlavě. Pokud řekne správnou barvu, tak je černokněžník hned vykope. Pokud řekne cokoli jiného, tak tam všichni čtyři zůstanou až do konce.. Jak trpaslíci tento drobný problém vyřeší?
9
POP MUSIC V tomto čísle jsme se rozhodli zaměřit se na trochu mírnější a klidnější hudbu, po tom všem čemu jsme se už věnovali. Jedná se o pop-music. Slovo pop se v hudebním světě používá ve dvou významech. A to jako hudební styl a také označení celého společenství zvaného hudební průmysl. Občas jej můžeme zaslechnout jako synonymum k termínu populární hudba. A co tedy ve skutečnosti ten pop je? Vznikl v 60. letech 20. století po ústupu rock n‘rollu. Jedná se o hudbu s výraznou zpívanou melodií a doprovázenou nějakými těmi moderními způsoby, je také považována za taneční hudbu, avšak k tanci se úplně nehodí. Od rocku se liší, poněvadž na poslech je jednoduchý. Hlavním cílem popové hudby je zalíbit se většině posluchačů a vrýt se jim do paměti (určitě znáte tak znělá jména jako: M. Jackson, Madonna, Elton John nebo Prince). Tento styl určuje také módní vlny, tedy ani ne tak hudba jako interpreti, na které je hodně poohlíženo. Většinou popové songy mívají podobnou nesložitou strukturu, která se povětšinou opakuje. Pop je vlastně komerční žánr. Většina intelektuálních části lidu tento styl odmítá jako „neumělecký“ hudební styl. Mezi další známé osobnosti světové pop music řadíme The Beach Boys, The Everly Brother, Billy Joel a spousta dalších. Danča a Verča
The Beach Boys Michael Jackson
Madonna 10
Připadáte si často odlišní, jako by vám celý svět nerozuměl a vy, jako byste byli z jiné planety? Máte k tomu pocit, že potřebujete každého ochránit či mu pomoci a jste často až moc přecitlivělí? A netrpíte náhodou nadváhou? Pokud ano, je dosti možné, že právě vy jste pozemský anděl!
Poslání pozemských andělů Každý pozemský anděl si připadá, jako by měl schopnost léčit či učit lidi k lepšímu. Dá se dokonce říci, že je schopen někdy konat zázraky. Často se v jejich přítomnosti stávají nevysvětlitelné věci, které by vědci přiřadili nějakému přírodnímu úkazu. Každý pozemský anděl není schopen naplno se ztotožnit s lidským světem. Je to další z důkazů, že není člověk, ale pozemský anděl. Pokud se i vám tedy daří plnit poslání pozemských andělů a nemůžete se vcítit do lidského světa, vzpomeňte si, že vy nejste jen tak obyčejný člověk. Jste pozemský anděl.
Charakteristika pozemských andělů Vnitřní pocit odlišnosti: Každý pozemský anděl má většinou pocit, že je jiný než ostatní. Dokonce jako by to vycítilo i jejich okolí a často je kvůli jejich chování či vzhledu odstrkovali či dokonce šikanovali. Citlivost vůči ostatním lidem či násilí: Mnoha pozemským andělům činí naprosté potíže být uprostřed davu, neb jejich emoce a pocity na ně působí přímo drtivě, dále odmítají jakékoliv násilí, protože jim přináší utrpení. Nesnášejí hádky, špatné zprávy v médiích nebo velmi násilné filmy. Díky tomuto chování slýchávají často poznámky typu „Jsi až moc přecitlivělý.“ Tato citlivost však není nevýhodou, právě naopak. Je jejich velikou výhodou, neboť právě díky této vlastnosti dokáží vycítit, kde jsou zapotřebí. Vědomí vlastního poslání: I přestože pozemský anděl nezná své poslání, chápe, že i přes spousty nepřekonatelných situací musí vydržet, protože je na světě pro něco důležitého. Je si tedy vědom, že má své vnitřní poslání. Stresy ve vztazích: Mnoho pozemských andělů se v dětství nebo v pubertě cítilo odstrkovaně či necítili dost lásky. V budoucnu se jejich vztahy vyvíjí v negativním smyslu. Jejich partneři bývají nevěrní, agresivní či hrubí. V dětství bývají andělé mnohokrát sesláni do rodin, kde mají vytvořit tzv. světlo rodiny. V takovém případě mají děti v dětství pocit, že jsou adoptováni a k nikomu z rodiny nic necítí nebo nikdo z rodiny necítí nic k nim. Někteří andělé se narodí v jiných problémových rodinách, a tak se často stává, že jejich budoucím posláním je změnit či pochopit události v rodině. 11
Vrba zpovědnice: Pozemští andělé by mohli vyprávět o několika událostech, kdy se jim téměř neznámí lidé začali zpovídat. Jakoby vycítili jejich vnitřní sílu a pochopili, že oni jsou ti praví. Mladší vzhled: Mnoho pozemských andělů vypadá vzhledově mladší než doopravdy jsou. Někdo si myslí, že je to jejich životním stylem. Dbají o sebe, o svou hygienu více než ostatní, také cvičí a snaží se vypadat dobře. Většinou to ale bývá jejich duchovním původem, který tento dojem vyvolává. Sklon k závislostem: Pozemští andělé se často své cítění snaží různě otupovat. V mnoha případech to bývá právě alkoholem, cigaretami, drogami, vztahy, přáteli či jídlem. Vnitřně se stanou závislými na dané věci a jejich závislost se dá jen stěží překonat. Zvonění či pískání v uchu: Pozemští andělé slyší v jednom uchu prazvláštní zvuk, většinou pískání či zvonění. Tento zvuk bývá velice nepříjemný a rušivý a vyskytuje se buď ve stresových situacích či naprosto náhodně. Tento zvuk však ale není rušivý element, právě naopak. Většinou jde o zakódovanou informaci, která jim pomáhá povznést se nad pozemské problémy. Někdy jsou v nich obsaženy sdělení, která jim pomáhají naplňovat jejich pozemské poslání.
Deina :o)
12
Atlet roku 2007
V desítce nominovaných sportovců v anketě Atlet roku 2007 je hlavní favorit Roman Šebrle a Barbora Špotáková. Velkou šanci na přední umístění má i tyčkařka Kateřina Baďurová. Šebrle vyhrál už pětkrát po sobě. Vyhlášení proběhne v přímém přenosu České televize v sobotu 10. listopadu.
Top desítku sestavilo 123 novinářů a atletických odborníků. Do desítky nominovaných se ještě dostali výškař Jaroslav Bába, oštěpařka Nikola Brejchová, diskařka Věra Cechlová, překážkářka Zuzana Hejnová, výškař Tomáš Janků, běžkyně do vrchu Anna Pichrtová a dálkařka a vícebojařka Denisa Ščerbová. Oštěpařka Špotáková má velkou šanci vyhrát tuto anketu díky loňskému titulu vicemistryně Evropy. V letošní sezóně také vyhrála mistrovství světa a Světové atletické finále. Na svém kontě má také nový český rekord o hodnotě 67,12 m. Šebrleho šancí na výhru ankety je unikátní sbírka zlatých medailí ze všech šampionátů. Také vyhrál ME v Birminghamu, navíc jeho šarm a vystupování bude mít velký vliv i u jeho obdivovatelek. Pro mnoho z nich už tuto anketu vyhrál. Další z hlavních adeptek je tyčkařka Baďurová, která čtyřikrát vylepšila český rekord a v Ósace skončila hned za nejlepší a téměř neporazitelnou ve své kategorii Jelenou Isinbajevovou a získala tak stříbro pro Česko.
Semtex, Str!te 13
UMĚNÍ ŽIVOTA Zlatino auto, cesta k Martinovi, 23:30 „Kam se vlastně chystáš na prázdniny?“ „No, vlastně nikam. Znáš to, jsem teď kancelářská krysa. Všude stohy papírů a pomalu se nikam nemůžu hnout. Na prázdniny nemám ani pomyšlení, dovolenou mi jen tak nedají. Takže celé léto prosedím nejspíš tam, nic jiného mi nezbývá. Pamatuješ, jak jsem si chtěl pořídit psa? Toho amerického buldoka, ha – zase Amerika. Nemám vůbec čas, doma se objevím sotva na chvíli a ještě k tomu pes, to nepřipadá v úvahu. Je mi to celkem líto.“ „Tak proč si nenajdeš jinou práci, kde budeš mít víc času?“ „Já nevím. I tohle místo jsem sháněl hodně složitě a asi blbé zkušenosti mi stojí v cestě k hledání nové práce. Možná mi to tak i vyhovuje, odpoutám se od každodenních myšlenek. Na druhou stranu cítím, že mi z toho začíná trochu hrabat.“ „Ve dvaceti třech letech je brzo skončit takhle špatně.“ „To mi povídej, Zlato. Sama jsi snila o výšce a nakonec jsi skončila hned po střední v Americe a ještě k tomu s dítětem na krku. A jak jsi sama říkala, je to pěkně na hovno. Mně něco povídáš o změně, ale sama změnu nechystáš.“ „Mýlíš se. Tento rok byl můj poslední v Americe. Už se tam za žádnou cenu nehodlám vrátit.“ „Cože? A kde chceš bydlet? Petr vzdává svou kariéru hokejisty?“ „No, věc se má tak. Zjistila jsem, že s ním nejsem šťastná. Vlastně, ani si nepamatuju, kdy bych ve vztahu byla někdy šťastná. Mnohokrát jsem to s ním probírala, ví, že se mi v Americe nelíbí a ví, že chci bydlet tady. On má však dvouletý závazek v zámoří se svým klubem, a proto se rozhodl zůstat. Myslím, že pro něj nejsem ta pravá, kvůli které by se vzdal své rostoucí kariéry. On zůstane v zámoří a já si najdu byt tady v Ostravě.“ „V Ostravě? No ne, plníš si další ze svých snů.“ „Však mě znáš, chci si splnit všechny své sny. Hned zítra vyrážím na obchůzku bytů na prodej. Chtěla bych tě poprosit, jestli bys nešel se mnou.“ „Myslím, že nemusíš prosit dvakrát. Moc rád půjdu s tebou. Jen nechápu tohle, co ty a Petr? A co váš malý? Jsou mu teprve dva roky, potřebuje tátu a vy se chcete odloučit na dlouhou dobu. Nevím proč se mi zdá, jako byste se rozcházeli.“ „Já vím, jsem hodně průhledná, nic nedokážu ututlat ani se přetvařovat. Vždycky jsi mi dokázal číst z očí. Já a Petr… ano, rozcházíme se. Společně jsme se vrátili do česka, avšak v Praze se rozdělili a šli každý svou cestou. On do Pardubic, já do Ostravy. A co bude s malým Ondráškem? Budu se o něj starat, v podstatě jako bych byla pořád na mateřské, takže do práce se nepoženu. Zkusím dopsat rozpracovaný román a uvidíme, jak se uchytí tady u nás. Bude to hodně těžké, mám dojem, jako by nám spisovatelům byla cesta do šoubyznysu uzavřena.“ „Myslím, že máš velkou šanci. Podívej, vydala jsi slavný román v Americe, který se s pozdějším překladem dostal i k nám a i zde sklidil obrovský úspěch.“ „Právě proto, že sklidil úspěch i zde, bude těžké navázat na svou první knihu. Mám dojem, že jsem si nasadila laťku až příliš vysoko a teď se k ní budu šplhat hodně dlouho a pomalu. Připadá mi, jako bych začínala od začátku. Veřejnost bude vyvíjet velký tlak, nevím, jestli to vůbec zvládnu. Ten román, který píšu, zdá se mi kýčovitý, podle mě neuspěje.“ „Neměj strach, věřím ti. Máš určité kvality a už i tvé jméno si našlo ve světě místo a má svou váhu. To je dobrá vizitka. Podívej se na ostatní, kteří se stali slavní jen díky tomu, že se na pár měsíců zavřeli do vily a celá republika se mohla posrat. Co dokázali? Nic. To bych zvládl taky. A kolik lidí má schopnosti jako ty? Myslím, že takových moc není. Napsat knížku to ano, ale aby sklidila tak obrovský úspěch jako ta tvoje… To už musí něco znamenat.“ 14
„Martine, ty mi vždycky dokážeš zlepšit náladu. Dodal jsi mi zase novou sílu a víru ve psaní. Jak ty to jen děláš?“ „Možná to bude tím, že mi stačí tvůj krásný úsměv. Ano, přesně jako tenhle. Vždy mě při pohledu na něj zahřálo u srdce.“ „Myslím, že se červenám. A myslím, že jsme na místě.“ „No ne, ta cesta uběhla nějak rychle. Vážně už musíš jet?“ „Nebudeš tomu věřit, ale cesta nám trvala půl hodiny! Nejspíš to bylo tou zácpou v centru. Už vážně musím jet, ale bylo mi dneska s tebou moc hezky. Jako za starých časů.“ „Nevím proč mám takové nutkání tě pozvat dál k sobě. Možná je to ze slušnosti, ale pochybuju, že mi to věříš, ha ha.“ „Věřím ti to. Sakra, to je trapné, ale chci, abys mě pozval dál.“ „Fakt? To je skvělé. No, nebudu moc zdržovat, byl bych nerad, kdyby sis to rozmyslela.“ „Jenom zaparkuju. Jo a ještě než vylezeš z auta, chci říct, že vím na co přesně myslíš, když mě zveš dál. Asi se tomu nebudu bránit, je to lákavá představa.“ Andy
Řešení
Trpaslíci: Pokud na to poslední trpaslík nepřijde, tak mají dva trpaslíci ve středu různé čepičky. Tak předposlední trpaslík jednoduše řekne druhou barvu, než vidí na druhém trpaslíkovi. Samozřejmě až po chvilce, ve které dal čas kamarádu vzadu něco říci, pokud by věděl.
15
