POZNÁMKY K REVITALIZACI PANELOVÝCH OBJEKTŮ Zásadní rozhodnutí činíme, zda budeme nebo nebudeme zateplovat – a popřípadě jakým způsobem. Pokud ano, pak je třeba dospět k optimálnímu řešení – tedy takovému, kdy určitá investice přinese nejvíce úspor energií.
Obecně k zateplování zděných staveb Od zdi máme tři základní očekávání – tepelně izolační a akumulační a nosnou. 1. Od tepelně izolační funkce zdi chceme zajistit snížení úniků tepla z interiérů, tedy šetření energiemi, zároveň ovšem nesmíme opomenout další zásadní důsledek, který vnímáme při užívání nemovitosti - zlepšení vnitřní pohody. Kvalitní zateplení snižuje tepelné rozdíly v místnosti a zvyšuje teplotu vnitřního povrchu zdí, která má na vnímání tepla nebo zimy větší vliv než samotná teplota v místnosti. 2. Akumulační schopnost zdí pomáhá snižovat extrémní výkyvy teplot v interiérech, případně výkyvy vlhkosti vzduchu (pokud mluvíme o jílových omítkách). Dle výzkumů na ČVUT probíhá efektivní akumulace tepla, případně zimy, v cyklu den-noc cca 5-6 cm do hloubky konstrukce. 3. nosná – dostatečná únosnost a vyhovující statika objektu Stavíme-li tedy zděnou stavbu, pak je logické, že na vnitřní stranu použijeme masivní konstrukci plnící funkci nosnou a akumulační a přidáme zateplovací materiál, tedy vytvoříme tzv. sendvičovou konstrukci - protože nejefektivnější konstrukce je taková, kde každý materiál plní svoji přirozenou funkci. Problémem dnešních zdících cihelných i porobetonových systémů je snaha tyto funkce sloučit. Nakonec nejsou ani dostatečně akumulační, protože snaha o co nejmenší hodnotu „k“ (součinitel tepelného prostupu konstrukcí) vede k takovému odlehčení materiálu, že není vytvořena dostatečně akumulační „masa“ materiálu. Zároveň, aby byla zachována nosná funkce, není možné materiál dostatečně vylehčit, ani přerušit malé tepelné mosty. Takže jediným výrazným pozitivem zůstává funkce nosná – a to je vzhledem k vynaložené investici poněkud slabý výsledek. Netřeba dodávat, že různé nešvary, které vidíme na stavbách, jako například dozdívání značně tepelně vodivými plnými cihlami nebo tlusté spáry s maltou, přispívají k další degradaci zdícího systému.
Pro dokreslení: silnými spárami vyplněnými omítkou, dozdění plnými cihlami nebo překlady nad okny z ocelových traverz doházených cementovou omítkou vznikají přímé tepelné mosty, tedy místa s výrazně vyšším prostupem tepla než okolními konstrukcemi. Na termosnímku by svítily jasně červenými barvami. Koupě systému Porotherm byla v tomto případě zbytečná investice.
Nakonec, nahlížíme-li na věc i po stránce environmentální, nebo chcete-li ekologické stopy, tyto zdící materiály potřebují pro svoji výrobu velké množství energie, především pálené cihly. Odhadem, k výrobě materiálů na stavbu rodinného domu z takových cihel je potřeba hodinový provoz běžné uhelné elektrárny. Lépe jsou na tom plynosilikáty a zdaleka nejlépe vápenopískové cihly. Stejně tak je tomu i s likvidací stavby po dožití. Panelový dům je ideálně připraven pro zateplení – jeho stěny tvoří tenká betonová skořápka, případně s vloženou cca 5 cm silnou tepelnou izolací. Plní tedy dobře funkci nosnou a akumulační, nikoliv však tepelně izolační. Zateplujeme-li tedy, otázka zní, kolik izolace máme použít, případně jaký efekt nám přinese výměna oken.
Energetické bilance a efektivní tloušťky izolací Následující grafy (autor Ing. Vladimír Žďára, stavební fyzik a odborník na vytápěcí systémy budov) ukazují názorně, nakolik se liší energetické bilance v domě bez zateplení, domě s kvalitním zateplením a domě, kde je navíc umístěna rekuperace (zpětné získávání tepla, kdy odcházející teplý vzduch přihřívá nově přicházející studenější). Podstatné je všimnout si, nakolik se liší potřeba výkonu zdroje – použít kolektory můžeme i nemusíme.
Pokud se rozhodneme zateplit, pak uvažujme, z čeho se skládají náklady. Musíme postavit lešení, zateplit, omítnout stavbu a nakonec lešení opět sundat. A zároveň zaplatit lidskou sílu, která toto vše provede, což je největší položka. Zjistíme, že většina prací se provede ať už je síla izolace jakákoliv a cena izolace v konečných nákladech nehraje až tak velkou roli – viz následující tabulka. Ceny jsou z roku cca 2002, nicméně důležité je porovnání procentuálního nárůstu cen za zateplení a nárůstu tepelného odporu konstrukce.
Pozn. mokrý způsob znamená v podstatě stavbu zděnou, takzvaný lehký způsob stavbu dřevěnou. Vychází ovšem z možností zateplovacích systémů, které jsou už překonané, protože dnes je možné zateplit zděnou stavbu i 250 až 300 mm izolace. Zjistíme tedy, že kvalitním zateplením naroste cena za systém cca 3x, zatímco tepelný odpor konstrukce se zvýší cca 16x. Oproti běžnému způsobu zateplení 10 cm izolace vzroste cena cca 1,5x a tepelný odpor cca 5x. Co se týče efektivity zateplení, platí vztah, že s každým dalším přidaným centimetrem izolace se nezlepší tepelně izolační vlastnosti lineárně, nýbrž exponenciálně, tedy přidáme-li 5 cm izolace na holou fasádu, poznáme její účinek výrazněji, než pokud přidáme 5 cm izolace na 30 cm izolace.
U – hodnota, udávaná dříve jako „k“ – veličina udávající množství tepla ve watech, které prochází plochou 1 m2 stavebního prvku při rozdílu teplot 1 Kelvin. Obrácená hodnota U je R, tzv. tepelný odpor konstrukce λ - součinitel tepelné vodivosti, č udávající množství tepla ve watech, které prochází tloušťkou 1 metru v ploše 1 m2 daného materiálu při rozdílu teplot 1 Kelvin. Běžné izolační materiály (EPS, XPS, minerální vata, sláma,…) mají hodnotu λ cca 0,038 W/mK.
Z grafu by vyplývalo, že ekonomicky efektivní tloušťka izolace je cca 150 mm. To je i číslo udávané jako minimální efektivní tloušťka zateplení, pokud se pro něj rozhodneme. Záleží ovšem na odpovědi, čeho chceme dosáhnout. Máme-li v domě konvenční způsob vytápění, tedy teplovodní, pak při dnešních cenách energií můžeme zůstat u této tloušťky. Má to ovšem alespoň 2 háčky: 1. Je jisté že ceny energií se nebudou snižovat. Spíše zachovají současný trend a ještě pravděpodobněji porostou prudčeji. Zejména co se týká zemního plynu, protože to je surovina, kterou v ČR prozatím efektivně nahradit neumíme. Jsme tedy závislí na dovozu, převážně z Ruska, protože v Norsku, dalším dosažitelném nalezišti, bylo už dosaženo vrcholu těžby a bude tedy nadále klesat. Rusko jako partner není stabilní, protože se zemním plynem může jednat strategicky – jako se to stalo u skokových nárůstů cen například v Bělorusku. Poptávka, a tedy cena, se nadále zvýší, pokud bude používán jako pohonná látka v automobilech, a to je velmi pravděpodobné v souvislosti s vrcholem těžby ropy a další prudce se zvyšující se poptávkou po ní. Musíme dále uvažovat přibližně v horizontu poloviny doby, na kterou investujeme, v případě novostavby na cca 40-50 let, u zateplení o něco kratší. A to je dost dlouhá a nepředvídatelná doba. Jedno je ovšem jisté, a sice že setrvání u konvenčního způsobu vytápění se bude stále více prodražovat, a tedy volba způsobu investice do zateplení by tomu měla také odpovídat. 2. Izolace v tloušťce 150 mm nám neumožní než setrvání u klasických radiátorů nebo podlahového vytápění. Můžeme ovšem uvažovat i o zvýšení dimenzí izolace, které natolik zmenší potřebu výkonu zařízení připravující teplou vodu pro vytápění, že se stane zbytečným a nezbude než uvažovat, jak pokrýt tuto malou potřebu. Tato zařízení, jako například teplovzdušné vytápění s rekuperací, přináší často vyšší komfort užívání objektu i další snížení nákladů, například na rozvody a podobně. Dostáváme se k pojmu „proražení nákladové bariéry“, nebo „integrované projektování“ – tedy projektování s nadhledem s úvahou nad všemi aspekty zároveň. V praxi pak malé zvýšení nákladů v jedné oblasti může přinést větší úspory v oblasti jiné. Zde tedy vícenáklady na kvalitní izolaci v tloušťce cca 250 až 350 mm mohou redukovat a zlevnit vytápěcí systém.
Ukázka redukce vytápěcího systému – výústka podlahového vytápění, která nahradí radiátor a viditelné trubky Protože se ovšem jedná o nově vyvíjené technologie, zpravidla investujeme zpočátku více, ale naopak se radikálním sníží provozní náklady a počítáme s rychlou návratností vložených prostředků. Tento efekt by byl ještě znatelnější, pokud by do cen energií byly započítány externality, jako například poškození životního prostředí, což se v budoucnu prakticky jistě alespoň do určité míry dít bude.
Zkušenosti se zateplováním domů obecně 1. Běžné zateplení, kolem 100 až 150 mm izolace, bez výměny oken, přináší cca úsporu energií na vytápění cca 20 až 30 %. Zůstává totiž nadále značný únik tepla netěsnými a nekvalitními okny. Probíhá zde tzv. mikroventilace, tedy teplý vzduch z interiérů neřízeně uniká z domu. Pozdější výměna oken je problematická, protože dochází k narušení kompaktnosti tepelné izolace a zvýšení nákladů za napojení nové. 2. Výměna oken za kvalitnější. Otázka zůstává, co zde kdo míní slovem „kvalitnější“. Praxe ukazuje, že to znamená těsný, protože majitel domu si uvědomuje ztráty netěsnostmi oken. Tímto je ale spuštěn nekonečný proces, kdy zatěsnění budovy způsobuje plesnivění stěn, pokud není často a dostatečně větráno. Hygienický předpis stanovuje potřebnou výměnu vzduchu cca 25 m3 na osobu za hodinu, tak aby bylo zdravé prostředí v budově zachováno. Plesnivění a rosení stěn dále způsobuje problémy se zdravím obyvatel, neboť spory plísní způsobují vznik a rozvíjení alergií, astmatu, případně i rakoviny. Výrobci oken si toto uvědomují a proto nechávají v rámech dírky, kde může mikroventilace probíhat. Netřeba dodávat, že za prvé není dostatečná, a za druhé je paradoxem, že si investor pořídí okno s dobrým zasklením, ale které zároveň opět přispívá k tepelným ztrátám. Navíc, mikroventilací jsou sníženy akustické parametry oken, což je znatelné zvláště ve městech. Dalším problémem je nekontrolované větrání, kdy při větru vzniká na jedné straně budovy podtlak a výměna vzduchu je až desetinásobně větší, než požaduje hygienická norma, což navíc způsobuje zvláště v mrazivých dnech nízkou úroveň relativní vlhkosti v místnostech. Odtud tzv. „suchý panelákový vzduch“, který je mylně připisován betonovým konstrukcím. Kvalita oken je další téma, jen zběžně – prodejci a dodavatelé často uvádí tepelně izolační vlastnosti skla, nicméně tepelné úniky závisí do značné míry i na kvalitě rámu, který je v případě plastových nebo tenčích dřevěných profilů nevyhovující. V kombinaci se špatně vyřešeným detailem zaizolování ostění oken se pak rámy a ostění oken se rosí, což způsobuje rychlé opotřebení – a rám samotný tvoří cca 15- 20 % plochy okna. Zateplení fasády je nadále možné, ale už nebude dosaženo efektu ideálního umístění oken v rovině tepelné izolace, a problém s plísněmi a ztrátami větráním to tak nevyřeší. Výměna oken je drahá záležitost a prováděná samostatně dost neefektivní, protože se může jednat o úspory energií do 10-ti, při původních velmi netěsných oknech až 15-ti procent. 3. Zateplení objektu zároveň s výměnou oknem je tou nejlepší variantou. Jediným otazníkem zůstává návrh a samotné provedení. Dle mých pozorování ze staveb není nikde okno ideálně umísťováno v rovině tepelné izolace, což umožňuje dobře provést detail napojení a efektivně přerušit tepelné mosty, u rodinných domků v řádech desítek metrů, u paneláků ve stovkách a tisících. Prozatím nejlepší výsledky jsou běžně na stavbách dosaženy umístěním oken na líc vnější stěny s tím, že izolace je částečně přetažena přes rám. Otázkou ovšem opět zůstává řešení větrání spojeného s tepelnými ztrátami.
Jak efektivně řešit zateplení a vytápění panelového objektu obecně Z předchozího textu vyplývá, že snížení potřeby energie na vytápění je především záležitostí zateplovacího systému a kvalitních oken. Cílem je dosáhnout: 1. vzduchotěsnosti objektu, aby veškerá výměna vzduchu byla kontrolovatelná 2. dostatečné vnitřní povrchové teploty na zdech, ostěních i oknech takové, aby při běžné relativní vlhkosti (cca 50-70 %) byla vždy vyšší než je teplota rosného bodu (cca 13 °C), a tím zamezit vlhnutí a rosení stěn (plísně se množí od relativní vlhkosti cca 60 %) 3. zdravého vnitřního prostředí bez plísní a vlhkých míst
Ad 1 - vzduchotěsnost Panely samotné jsou dostatečně vzduchotěsné, případné spáry je třeba dotěsnit. Okna je třeba volit taková, aby byla případná mikroventilace uzavíratelná, s kvalitním těsněním a se vzduchotěsnými spárami, tedy nejlépe přelepenými zvnitřku i zevně airstopovými páskami. Pozornost je třeba věnovat netěsným vchodovým dveřím, stoupačkám a jiným prostupům v obálce bytu (objektu).
Ad 2 – povrchová teplota Zateplení o efektivní tloušťce minimálně! 15 cm (počítáno na dnešní ceny energií). S možnou vloženou izolací v panelech je lépe nepočítat s ohledem na problémy při výrobě panelů, jako např. chybějící kontrola i vůle vyrobit kvalitní produkt. Vzhledem k tomu, že cena izolace se na celkové investici do zateplení fasády podílí minimálně, je prozíravé přidat další centimetry, nejen pro další snížení nákladů na vytápění, ale i pro možnost pozdější případné výměny celého vytápěcího systému na teplovzdušný a tzv. pasivaci domu, budou-li k tomu nutit majitele domu dále rostoucí ceny energií nebo bude-li požadovat vyšší komfort užívání a úsporu místa v místnostech. Ideální je pak zateplit cca 25 cm izolace. Pasivní domy mají spotřebu tepla na vytápění do 15 kWh na metr čtvereční plochy a rok. Domy se takto jmenují, protože jsou schopny se po většinu roku vytopit pouze z vnitřních zisků, jako je teplota lidského těla, zapnuté počítače, žehlička, lednice apod. a především díky oknům s aktivní bilancí (propustí více sluneční energie než ztratí zpětným prostupem do exteriérů, jsou tedy samy o sobě topením). Topná sezóna v takových domech se pak pohybuje v řádu dnů. Poznamenávám, že sídliště jako místa s vysokou koncentrací obyvatel budou možná v budoucnu řešena jiným efektivním způsobem vytápění, například společnou výtopnou na biomasu či spalováním bioplynu, nicméně tato řešení jsou dnes ponejvíce na papíře, jen mírně postrkována nynějšími cenami energií kupředu. Každopádně, další dozateplení domu se pak stává vysoce nákladnou záležitostí. Platí zde, že nejlevnější řešení je to kvalitní, provedené najednou. Zabránit rosení skel, zachováme-li relativní vlhkost do 70-ti %, není pro dnešní běžná skla s hodnotou U do 1,0 W/m2K problémem. Je třeba dbát ovšem i na kvalitní rám s U nižším než 1 W/m2K. Dobrým ukazatelem je i hodnota U celého okna do cca 0,8 W/m2K. Výše udané hodnoty jsou pouze orientační, závisí vždy na daném typu okna, instalovaném vytápění apod., nicméně pro porovnání – běžná plastová okna, dnes hojně instalovaná a inzerovaná, dosahují hodnoty U skla cca 1,1 W/m2K, o rámu většinou není zmínky. Podobně jsou na tom i okna s celodřevěnými rámy o tloušťce 70 mm. Ideální je vyměnit výplně otvorů současně se zateplením, pak je třeba umístit okna do roviny izolace, čímž jsou eliminovány tepelné mosty, které obvykle vznikají z důvodů nemožnosti zateplit ostění více než 2-3 cm tepelné izolace. V porovnání se zateplením např. 16 cm na fasádě takto vznikají např. u rodinného domu metry čtvereční minimálně izolované fasády. Laicky řečeno, v případě umístění výplně otvorů v rovině tepelné izolace je teplu, případně zimě znemožněno „obcházet“ okenní rámy. Bohužel pouze málo projektantů je schopno tento jednoduchý detail vyřešit. Dalším problémem jsou stavební firmy, které se s ním prakticky nikdy nesetkaly a tak mnohdy z neznalosti funkce jednotlivých složek provedou tento detail nekvalitně. Důsledky neřešeného detailu ostění oken jsou nejzřetelněji vidět na termovizních snímcích.
Vlevo na obrázku je zpola zateplená fasáda panelového domu. Vpravo je stejná fasáda na termovizním snímku. V pravé nově zateplené části jsou zřetelně viditelná „svítící“ ostění oken umístěných pouze v rovině zdiva. Vlevo není tento efekt tak znatelný, protože fasáda je zde o cca 6 stupňů teplejší a proto rozdíl teplot na ostěních není tak markantní.
1. Umístění oken v měkkých izolacích (minerální vata, climatizer, sláma) Řešení tohoto detailu umožňují dřevoštěpkové OSB desky, ze kterých se vytvoří pevný rám, který se vykonzoluje a výplň se do něj jednoduše vsadí. OSB desky se následně zaizolují. Vzniká tak detail, díky kterému je výrazně zvýšena teplota vnitřního ostění. Následují ukázky řešení na rodinném domě s obvodovými stěnami z vápenopískových cihel. Panelové domy se dají principielně řešit shodným způsobem, jedinou nevýhodou je mírné zmenšení okenního otvoru, na každé straně cca o 3 cm.
Instalace OSB rámů. Rám je kotven vruty na hmoždinky do cihel. Spára k cihlám je dotěsněna PU pěnou.
Okenní výplň je vložena do rámu. Kotvení probíhá standardně přes ocelové pásky. Spára je dopěněna PU pěnou. Následuje zalepení okenní spáry zevnitř i zevně airstop okenní páskou.
Následuje zateplení objektu, zde 300 mm minerální vaty. Zevnitř je připevněna izolace XPS tl. 20 mm.
Následují omítky nebo obklady zevně i zevnitř. Výsledkem je kvalitně zaizolovaný dům dosahující parametrů pasivního objektu (cca desetinová spotřeba energie v porovnání s dnes běžně realizovanými objekty). A s bonusem vyšší povrchové teploty v interiéru a kvalitnějšího obytného prostředí.
2. Umístění oken v tvrdé izolaci (EPS, XPS) V tomto případě je nejlepší vykonzolovat okno pomocí několika ocelových úhelníků (dle únosnosti zdiva a váhy výplně), které jsou kotvené do nosného zdiva. Zevnitř se doplní 2 cm XPS, zvnějšku se rám okna s úhelníky důkladně zapění PU pěnou a hned se přisadí polystyrenové desky. Pokud jsou desky ve více vrstvách, pak je třeba je skládat s překrytím spár a zároveň je k sobě lepit po stranách nízkoexpanzním PU lepidlem, na tzv. „rámečky“. Častým nešvarem je ponechání spár mezi deskami kvůli nepřesnostem uložení, obvykle v řádu milimetrů, což odhalí termovizní snímky jako „teplý“ rastr na fasádě. Výhodné je použít např. 2 vrstvy, kdy vnější zároveň vytvoří přesah izolace přes okenní rám. Desky je třeba kotvit pouze plastovými, nikdy kovovými kotvami. Ty se totiž posléze propíšou opět na všeodhalujícím termovizním snímku jako tepelné mosty, zároveň s nebezpečím kondenzace vody v izolaci.
Ad 3 – větrání a výměna vzduchu Dle mnohých výpočtů a praktických měření je nutné ve vazbě na dýchání zajistit přívod cca 6-9 m3 čerstvého vzduchu na osobu za hodinu. S dalšími parametry, jako je pocení, odéry, výpary chemikálií z konstrukcí a nábytku (formaldehyd, benzen), sušení prádla, vaření, květiny apod. naroste tato hodnota na cca 25 m3. Původní větrací systémy panelových domů, pokud jsou instalovány, počítají pouze s odtahem vzduchu z prostor koupelen a WC. Doplnění vzduchu pak probíhá netěsnostmi oken a dveří. Tyto systémy jsou pro nucené větrání ve výše popsaném objemu naprosto nedostatečné. Řešení nabízí systémy nuceného větrání. V bytě je umístěna rekuperační jednotka. Rekuperace = zpětné získávání tepla, zkažený teplý odcházející vzduch ohřívá v jednotce čerstvý studený přicházející vzduch.
Do jednotky je zajištěn přívod čerstvého vzduchu. A to buď z fasády, jedná-li se o řešení v jednom bytě, nebo lépe stoupačkou, jedná-li se o řešení pro všechny byty na jedné stoupačce. Pak je v prostoru např. suterénu umístěna společná filtrační jednotka pro zachycení hrubých nečistot z exteriéru. Po prostupu jednotkou je vzduch rozveden do obytných místností tzv. dýzami (spárové výústky u stropu místnosti). Proud vzduchu přimknutý ke stropu dosahuje až na druhý konec místnosti, kde se mísí s ohřátým, např. z ústředního topení. Odtah vzduchu je umístěn na WC, v koupelně a v kuchyni, nejlépe nad sporákem, tedy v místech se vzduchem nejvíce zatíženým pachy a odéry. Vzduch z ostatních místností je podtlakově odváděn např. pod prahy dveří. Po prostupu jednotkou je ochlazený vzduch doveden opět na fasádu (v případě jednotlivého řešení) nebo na střechu (v případě kolektivního řešení). Netřeba dodávat, že společné řešení větrání bytů na jedné stoupačce snižuje náklady na rozvody, projekt a místo v bytech (větrání na fasádě s vedením instalací proti odvětrání stoupačkou). Celé zařízení se obecně vejde do sníženého podhledu na WC, případně koupelně a části chodby. Lze je tak realizovat prakticky bez přerušení provozu v bytech.
Mimo snížení nákladů na vytápění kvůli větrání až o 90 % díky zpětnému získávání tepla a vyřešení větrání bytu bez nekomfortních nekontrolovatelných prostupů studeného vzduchu uživatel jistě ocení: -
volitelnou intenzitu větrání bez vlivu na jiné byty snížení nákladů na výplně otvorů bez mikroventilace filtrovaný vzduch snížení prašnosti (poletující prach je odváděn pryč) zároveň s instalací zemního registru možnost klimatizovat byt prakticky zdarma
Dle zkušeností je instalace takové jednotky (včetně materiálu podhledů a montáže) investicí s návratností zhruba 20–40 let (cena cca 75 000 Kč, úspory za rok cca 1 000 až 3 000 Kč dle velikosti bytu), nicméně je nutnou součástí celkového řešení revitalizace panelového domu. Dlužno dodat, že vedlejší efekty, převážně zdravotní, jsou k nezaplacení a vícenáklady nad běžně posuzovaný „ekonomický“ projekt (počítané doba návratnosti cca 10-15 let) jsou opět jen zlomkem ceny zateplení a výměny oken. zdroj pro Ad 3: Martin Jindrák, Atrea s.r.o. další informace a zkušenosti s instalací jednotek v panelovém domě v Rýmařově: www.atrea.cz/?download=cz/obytne/07_02_05_panel_dum_decentralni_vetrani.pdf
Zvýšení kvality obytného prostředí instalací hliněných omítek Po vyřešení úniků tepla je možné dovést zlepšení kvality prostředí v interiéru budov co se hygieny týče prakticky k dokonalosti, a sice instalací hliněných omítek. Betonové konstrukce jako v podstatě paronepropustné nemají schopnost vlhkost z okolního prostředí přijímat a vydávat. V závislosti na tom kolísá relativní vlhkost v obytném prostoru, díky využití výše popsaných technologií v cca hygienickém rozmezí 50-70 %. Dle posledních výzkumů v oblasti hliněných staveb a omítek je možné po aplikování těchto tradičních principů dosáhnout víceméně stálé vlhkosti 50 % s 5-ti procentním kolísáním. Hliněná omítka je schopná akumulovat zvýšenou vlhkost v místnosti a v případě vysoušení vzduchu opět tuto vlhkost vydávat a vzduch zvlhčovat. Toto prostředí má příznivý vliv na zdraví obyvatel. Proto jsou tyto omítky dnes znovu aplikovány do novostaveb, v případě památkových rekonstrukcí je to běžná praxe. Tyto omítky v tloušťce cca 6-7 cm jsou v rozporu s minimálním prostorem v panelových domech, proto je třeba při výběru podkladních stěn postupovat s rozvahou. I jedna či dvě takto omítnuté stěny mají vliv na vnitřní vlhkostní klima. Nejlépe je vybírat takové stěny, kde: -
jsou vedeny instalace, které se do omítky skryjí není trvale umístěn větší nábytek a na povrchu omítky tak „nestojí“ vzduch nejsou umístěny otvory (při požadavku rychlosti aplikace) jsou umístěny otvory (při požadavku např. vytvoření oblých organických rohů)
Postup aplikace omítky na panelovou stěnu: 1. Stěnu není třeba nijak upravovat, mimo případné přesuny instalací, ale i ty je možné ponechat ve stávající podobě, pouze je třeba uvolnit a pak nově připevnit zásuvky a vypínače. 2. Na stěnu se připevní svisle nebo vodorovně latě 20x50 mm, nejlépe přes vruty do hmoždinek. V této vrstvě je třeba vést elektroinstalace. V případě silnějších trubek je možné zahrnout je do následujících vrstev, je ovšem třeba je separovat např. textilií tak, aby nebyly v přímém dotyku s jílem (např. u teplovodních trubek, aby nedocházelo k praskání omítek) 3. Na stávající latě je vrutován rošt z diagonálních latí 25x20 osově po cca 50 mm. 4. Celkem 40 mm silný podkladní rošt je podkladem pro omítku. Ta se může dostat i do spodní vrstvy latí, do druhé vrstvy se musí zatřít tak, aby výsledně spolehlivě držela. 5. Na budoucí styk omítky s okolními zdmi nebo prvky jako okna atd. se vloží separační prvek – mechovka, protože omítka mírně „pracuje“. Po dokončení omítek se mechovka odřízne. 6. První vrstva omítky je podkladní, nad latěmi silná cca 30 mm. Může být i hrubá. Příliš suchá směs špatně drží, příliš vlhká dlouho vysychá a praská se širokými spárami. Menší praskliny jsou však vhodné pro lepší uchycení další vrstvy.
7. Druhá vrstva jemnější omítky zahladí praskliny v první vrstvě a zarovná stěnu (možno uhladit do roviny). Vložení jutového pletivo zpevní omítku tak, aby nevznikaly miniaturní prasklinky. Tato vrstva už může být povrchová. 8. Třetí vrstva je štuková, aplikovaná nátěrem, a pokud ji chceme nechat v přírodním odstínu, pak je nejlépe najít v přírodě barvu, jaká se vám líbí – od bílé přes hnědé po oranžovou. Použijeme-li klasický nátěr, pak na barvě nezáleží. Nátěr musí být paropropustný, aby efekt akumulace vlhkosti fungoval – např. kaseinový. 9. Nezapomeňte, že provádíte činnost tvořivou – je možné aplikovat různě barevné přírodní omítky, nebo dokonce vytvářet plastiky :o) a dále, místo nových latí používat i nepravidelné (recyklované odjinud atd.)
Detail aplikace hliněnéé omítky na laťový rošt. Protože omítka je zde silnovrstvá a v požárně odolné příčce, je zde je použito i rabicové pletivo.
Ukázka hotových omítek – na stěně vpravo přírodní barva hladkého štuku i s přirozenou mramorovanou strukturou, vlevo bílý paropropustný nátěr
Nakonec starý mexický recepis na štukovou hliněnou omítku Alis: - 1/5 převařené mouky (mouka se rozmíchá ve studené vodě a vloží do vroucí) - 3/5 jemného jílu - 1/5 jemného písku Směs nanášíme štětkou na předchozí hliněný povrch, není třeba předem máčet. Omítka je voděodolná. (Michael G. Smith: How to Build Your Own Earthen Home) Mimo svých fyzikálních vlastností jsou hliněné omítky nealergické, čistě přírodní a poskytují estetický a přirozený zážitek z užívání.
Ing. arch. Jan Márton, 14.7. 2007 Atelier Akad. arch. Aleše Brotánka, občanské sdružení Ekodům >>> stavby šetrné k životnímu prostředí >>> nízkoenergetické a pasivní domy
[email protected]
