POZNÁMKY K METODICE KLAVÍRNÍ VÝUKY DĚTÍ VE VĚKU 3 6 LET

POZNÁMKY K METODICE KLAVÍRNÍ VÝUKY DĚTÍ VE VĚKU 3 – 6 LET 1. ZÁKLADNÍ FILOZOFIE VÝUKY MALÝCH DĚTÍ 2. ZÁKLADNÍ MATERIÁLY PRO KLAVÍRNÍ VÝUKU 3. MOŽNÁ SPECIFIKA DĚTÍ NAVŠTĚVUJÍCÍCH MEZINÁRODNÍ ŠKOLY 4. OBECNÉ POZNÁMKY K VÝUCE 5. STRUKTURA LEKCÍ 6. METODIKA VEDENÍ LEKCÍ

7. POSLECH HUDBY

POZNÁMKY K METODICE KLAVÍRNÍ VÝUKY DĚTÍ VE VĚKU 3 – 6 LET 1. ZÁKLADNÍ FILOZOFIE VÝUKY MALÝCH DĚTÍ Dítě prochází ve svém vývoji několika tzv. kritickými obdobími. Tato období jsou charakterizována vysokým stupněm vnímavosti a výraznou plastičností činnosti mozku. Jestliže dojde k setkání s hudbou ve věku od 2 do 4 let, tedy v jednom z nejsilnějších, nejintenzivnějších „kritických období“, kreativní schopnosti se rozvinou v podstatně větší míře než v pozdějším věku. V roce 1994 skupina ruských a amerických vědců v pozoruhodné práci, věnované aktivaci dozrávání mozku u dětí s pomocí působení hudby, došla k závěru, že toto působení je nejefektivnější v období raného stadia vývoje mozku. Věkové období mezi 2- 4 lety je nejvhodnější pro vnímání senzorického přílivu. Právě v tomto věku je působení prostředí nejsilnější, začínají se realizovat geneticky podmíněné vlohy, dítě přechází k rozumné „produktivní“ činnosti. Proto je rané učení hudbě efektivním prostředkem rozvíjení psychické a intelektuální sféry. Pro děti mezi 2 – 4 rokem věku být vhodným prostředním k setkání s hudbou tzv. „hudební ateliéry“, ve kterém jsou rozvíjeny jednotlivé stránky hudebnosti dítěte. Děti přibližně od čtyř let mohou být přijímány do skupinových nebo individuálních klavírních lekcí. Tyto lekce přímo vycházejí z metodiky hudebních ateliérů a jsou rozšířené o základy hry na nástroj. Základní filozofií výuky v naší škole je předpoklad, že hudební vzdělání může být přínosné všem dětem. Toto vzdělání by mělo být všem dětem přístupné už od nejranějšího věku. Méně hudebně vnímavým dětem může tuto vnímavost alespoň částečně rozvinout, nadanějším dětem může cestu k hudbě výrazně urychlit a rozšířit. Většině dětem může hudební výuka pomoci rozvinout schopnost koncentrace, koordinace, tvořivosti a může mít i výrazné terapeutické účinky. Přesto je samozřejmě možné, že u některých dětí tomu tak být nemusí (tato skutečnost může mít nejrůznější důvody mezi které patří např. neřešené poruchy chování, velká nechuť k hudebním lekcím či extrémní nezvladatelná hyperkinetická porucha), u těchto dětí je lepší s hudební výukou počkat do staršího věku. Správnému rozpoznání vhodného začátku hudební výuky může napomoci i baterie hudebně-diagnostických a psychologických testů, které budou v naší škole k dispozici. Základní podmínkou výuky dětí mezi 3 – 6 rokem je skutečnost, že dítě se učí hrou, která ho převážně baví (skutečnost, že dítě ne vždy spolupracuje nebo skutečnost, že někdy i v lekcích některé určité hry odmítá ovšem nemusí znamenat, že ho hudební lekce nabaví obecně). Nutit dítě do 5 – 6 let pracovat jinak než hrou, která ho zaujme, může být i velmi poškozující.

2. ZÁKLADNÍ MATERIÁLY PRO KLAVÍRNÍ VÝUKU Tato část obsahuje výčet „pedagogického minima“ – nejdůležitějších materiálů souvisejících s výukou dětí mezi 3 – 6lety: Dětská psychologie a pedagogika týkající se věku 2 – 7 let M. Vágnerová: Vývojová psychologie I. – Dětství a dospívání Allen – Marotz: Přehled vývoje dítěte od prenatálního období do 8 let Matějček: Výuka hrou Prekopová: Malý tyran

2

Metodika hudební výuky Marcela Slaná: Kdo si hraje, ten je zdravý Eileen Diamond: An Early Start in Music Eileen Diamon: Let´s make music fun E. Stetson, V. Congdon: Little Hands Finger Plays Action Songs T.M. Perry: Music Lessons for Children With Special Needs Metodika hudební výuky se zaměřením na klavír A. Vlasáková: „Klavírní pedagogika. První kroky na cestě ke klavírnímu umění“; (AMU 2003) T. Judovina – Galperina: „U klavíru bez slz aneb jsem pedagog dětí“ (Brno, 2002), L. Šimková: Metodické poznámky ke Klavírní prvouce (Editio Bärenreiter, Praha 2003) Z. Janžurová – M. Borová: Metodické poznámky ke Klavírní školičce (Panton, 1978) Klavírní školy J. Bastien: Bastien Piano Basics for Young Beginner– Primer level A, B C. Barratt: Chester´s Easies Piano Course (Book 1, 2) F. Emonts: Europäische Klavierschule (Book 1) F. Clark: The Music Tree (Book 1) Palmer-Manus-Lethco: Alfred´s Basic Piano Library: Piano Course for young beginners– Level 1A M. Aaron: Piano Course Janžurová – Borová: Klavírní školička L. Šimková: Klavírní prvouka Hančilová – Oplištilová: Klavihrátky (přípravný sešit)

Všechny tyto materiály jsou k dipozici v kanceláři ISMFA v Klavírní knihovně. Pedagogové vyučující malé děti by je měli vlastnit ve své knihovně nebo s nimi být alespoň dobře obeznámeni.

3. MOŽNÁ SPECIFIKA DĚTÍ NAVŠTĚVUJÍCÍCH MEZINÁRODNÍ ŠKOLY Následující text není vyčerpávající sociologicko-psychologickou studií zachycující osobnosti těchto žáků – spíše je souborem poznámek a zápisem některých zkušeností s hudební výukou těchto dětí. Výuka v mezinárodních školách začíná ve dvou až třech letech (Pre- Nursery a Nursery Class), pokračuje tzv. Foundation Stage (Reception: 4 – 5let) - což je jakási přípravka na reálnou výuku, dále pokračuje tzv. Key Stage 1, ve kterém probíhá už reálné školní vyučování (ovšem daleko hravější formou než v prvních letech většiny českých základních škol). Děti jsou ve škole většinou od 8.30 do 15 až 16hodin. Výuka je proložena pobytem venku a hraním. Děti do čtyř let věku (Pre Nursery, Nursery) mohou strávit den ve školce aktivitami, které si sami vyberou a mohou či nemusí se zapojit do aktivit společných. Dítě není nikdy k ničemu nuceno, pouze se „musí“ zúčastnit rituálů, jakými jsou např. „mytí rukou“, „svačina nebo oběd“(rituály jsou vedeny jako každodenní stejně probíhající činnosti, které jsou často zahajovány písničkou). Podobně je to i v Reception – tedy ve třídě pro děti mezi 4 – 5lety, i když v této třídě se učitelé více snaží motivací dovést všechny děti k zapojení. Snaha o zapojení je spíše nedirektivní – učitel dítě pouze pozitivně motivuje. Každý den mají děti dva 15 - 20 minutové bloky cílené výuky, zbytek času si hrají, malují, běhají venku a podobně. V ročníku Year 1 a 2 už probíhá intenzivnější cílená výuka, které se zúčastňují všechny děti, nicméně je vedena velmi zábavnou formou (výuka je zpracována do audio3

vizuální podoby ve formě pohádek, komiksů apod. a je pouštěna z počítače na velký projektor ve třídě; následně jsou dětem rozdány archy papíru, na kterém si psaním a vybarvováním obrázků probranou látku procvičují). Základní východisko obecných osnov mezinárodních škol by se dalo formulovat jako předpoklad, že pokud je dítě obklopeno tvořivým prostředím a pokud ho učitel správně motivuje, dítě reaguje zájmem a vlastním tvořivým přístupem. Motivace dítěte je hlavním prostředkem výuky. Tato motivace je vždy pozitivní uskutečňuje se vlastním příkladem učitele (např. jeho vlastním entuziasmem a zájmem o látku, který svou osobností přenese na dítě), velmi pečlivým a tvořivým promýšlením vyučovacích hodin (hodina často začíná motivačním „překvapením“ – např. učitel přinese „tajemnou krabici“, děti hádají co v ní může být, pak si zkouší do ní se zavřenýma očima šáhnout a po hmatu uhádnout co to je, „tajemný předmět“ je pak odhalen a učitel jím demonstruje učební látku, na to navazují různé hry, které tuto látku procvičují apod.). Výuka v hodinách je založena na „zážitcích“ a děti mají stále možnost si probírané téma osvojit pomocí sluchu (učitelův výklad), zraku (názorné pomůcky), hmatu (názorné pomůcky), event. i čichu. Vše je následně podrobně procvičeno pomocí mnoha názorných her a multimediálních pomůcek (např. http://www.bbc.co.uk/children/). Pozitivním rysem této výuky je i to, že dítě odmalička vyrůstá v multikulturním prostředí a poznává různé životní styly nejrůznějších národů. Většinou tyto děti vyrůstají bilingvně až „trilingvně“. Tyto přístupy k výuce většinou výborně rozvíjejí samostatné myšlení, upevňují dětské sebevědomí a vedou k velkému zájmu dětí o vyučovanou látku. V některých ohledech však mohou přinést některé negativní jevy. Ve většině mezinárodních škol se setkáme s nedirektivním přístupem v jednání s dětmi. To na jedné straně může dávat dítěti svobodu, rozvíjet jeho vlastní zájem a osobnost, či podpořit jeho tvořivost. Na druhou stranu to může (samozřejmě nemusí) mít i negativní důsledky, kterými jsou nedostatečné vymezení hranic dítěte (syndrom „malého tyrana“, neschopnost respektovat autority), velmi málo rozvinutá schopnost „soustředěné práce“ – tedy v případě malých dětí „soustředěné hry“, velmi málo rozvinutá schopnost „odložení slasti“ (prakticky se projevující tak, že když něco dítě nedokáže hned, odmítá pokračovat). Dále se může projevovat určitá neschopnost reagovat na středně intenzivní podněty ve výuce - děti jsou zvyklé na velmi zábavnou výuku ve škole a standardní pomůcky k hudebnímu vyučování pro ně mohou být málo zajímavé. Tyto negativní jevy mohou mít i kořeny v rodinném prostředí těchto dětí. Rodiče bývají často zaměstnáni v diplomatických službách či v managmentech nadnárodních firem a pravidelně (v periodách 1 – 7let) se stěhují do jiných zemí. Neustálá adaptace v nových zemích a určitá neukotvenost může být velkou stresovou zátěží těchto dětí. Tato zátěž se pak může projevovat nesoustředěností, hyperaktivními projevy či agresivitou. Dalším negativním faktorem může být zaměstnanost obou rodičů, díky které pak tyto děti bývají v péči chův (jedné či více). Tyto chůvy nemají žádné pravomoce ve výchově dětí a většinou mají za úkol zabavit děti tak, aby byli spokojené – což se velmi často opět projevuje absencí zdravých hranic (syndrom „malého tyrana“). V neposlední řadě je nutno zmínit, že standardy výchovy v některých zemích jsou značně odlišné od našeho středoevropského standardu. Metody výchovy v některých zemí jsou vysoce nedirektivní, akceptující pouze pozitivní motivaci dítěte a neakceptující v podstatě žádný tlak na dítě. Popsané jevy se samozřejmě u některých dětí neprojevují vůbec, u některých se projevují pouze velmi málo, u některých více a samozřejmě se můžeme setkat i s případy, kdy tyto jevy jsou extrémně intenzivní. Je nutné ovšem zmínit, že není možné jednoznačně pojmenovat, který výchovný přístup k dětem je jednoznačně „negativní“ a který je jednoznačně „pozitivní“. Dítě vychované nedirektivní výchovou se může díky svému sebevědomí a díky své vlastní 4

osobnosti velmi dobře uplatnit, je schopné se bez problémů prosadit. Naopak někdy dítě, které má velkou píli a repekt k ostatním, může mít problémy v dospělosti „prosadit své řešení“. Srovnáváním pozitiv a negativ různých výukových a výchovných systémů se zabývá mnoho odborných a rozsáhlých pedagogicko-psychologických studií. Učitel hudby nemá šanci (ani právo) měnit výchovu dítěte (zvláště pokud dítě učí pouze jednou týdně). Pokud je šance dobře spolupracovat s rodiči, může některé věci pozitivně ovlivnit a nasměrovat, nemůže je ale změnit. Proto je nutné se dobře se zázemím dítěte seznámit (a to se zázemím školním i rodinným). Následně na základě zjištěných informací a na základě vlastní zkušenosti s prací s dítětem by se měl pokusit zvolit nejvhodnější metodiku výuky. Dalším možným specifikem výuky dětí v mezinárodních školách je spolupráce s rodiči. Velmi často se setkáme s tím, že rodiče buď nemohou (z důvodu, že jsou v práci) nebo nechtějí být do výuky zainteresováni. Někdy se i stává, že přítomnost rodiče na lekci nemusí mít vždy pozitivní důsledky (dítě je zvyklé se před rodiči předvádět a lépe pracuje pouze s učitelem). Řešení těchto otázek je potřeba s rodiči (a pokud je možnost i s učitelem dítěte v mezinárodní škole) podrobně prodiskutovat. Ideální je, pokud rodiče jsou přítomni na lekci a aktivně spolupracují a podporují dítě v domácí přípravě. Je možné se i domluvit tak, že rodič není na lekci přítomný, ale má pečlivé instrukce od učitele, jak s ním dále pracovat. Může se také stát (a bohužel je to běžné), že rodič nemůže a nezvládá spolupracovat. V tomto případě musí učitel rodiče seznámit s tím, že výuka nebude mít příliš rychlé a viditelné výsledky a průběh lekcí této skutečnosti plně přizpůsobit. Obvykle to znamená zjednodušení výuky a vícenásobné opakování vyučované látky.

4. OBECNÉ POZNÁMKY K VÝUCE 4.1 K osobnosti pedagoga Pedagog kromě toho, že musí podrobně znát metodiku výuky těchto dětí, znát základní informace o jejich psychice a fyziologii, má před sebou několik základních úkolů. Důležitým předpokladem pro to, aby se jich zhostil úspěšně, je mít děti, které vyučuje, rád. Pedagog musí mít dítě rád takové jaké je, se všemi jeho pozitivními i negativními rysy, protože pouze tak mu může pomoci se s nimi vyrovnat. Některé děti si mohou do učitele projikovat své negativní pocity k rodičům a autoritám nebo si testovat na učiteli pevnost svých hranic. Pedagog by však měl být natolik vzdělán v základní psychologii, že dokáže tyto skutečnosti identifikovat a rozklíčovat a nenechat se do nich zatáhnout osobně. Pedagog by si vždy měl zachovat profesionální nadhled nad situací, protože pouze takto může úspěšně vyřešit i nestandardní situace ve výuce a pomoci dětem zvládnout jejich problémy, emoce či nestandardní nápadné chování.

4.2 Základní cíle výuky Základním cílem výuky takto malých dětí je v první řadě je nadchnout pro hudbu. To se může stát v okamžiku, kdy učitel sám nadšení z hudby prožívá a svým entuziasmem děti „nakazí“. Dalším cílem je rozvoj celkové hudebnosti dětí (sluch, hmat, zrak, zpěv, harmonické slyšení, rozlišování výšek tónů a směru melodie, rytmické cítění – metrum i rytmus; vyjadřování emocí hudbou), rozvoj jejich koncentrace a schopnosti pracovat. V rámci lekcí by děti měly získat základní dovednosti hry na klavír (přenesení sluchové představy do hry, hra podle sluchu, hmatová znalost klaviatury, znalost názvů kláves, znalost základních rytmických hodnot a znalost základních not v houslovém a basovém klíči). Výuka se uskutečňuje pomocí poslechu vhodně vybrané hudby, výtvarných projevů, pohybových projevů, hudebních her s nejrůznějšími pomůckami, zpěvu, přípravných pohybových cvičení, vlastní hry na nástroj apod.

4.3 Obecné poznámky k vedení lekce 5

Velmi důležitým předpokladem úspěšného vedení lekce je skloubit veselou, tvořivou, zábavnou atmosféru lekce, která tvořena tak, aby vyhovovala individualitě kažého dítěte, s pevně vytyčenými hranicemi, které každá lekce a každé dítě musí mít. Děti v tomto věku potřebují jak zábavnou výuku hrou tak pevně dané hranice, které nesmějí překročit. Existence těchto hranic jim dodává pocit jistoty a řádu, naopak absence těchto hranic v nich vytváří pocit nejistoty, který se pak projevuje velmi neadekvátním chováním. Dítě nesmí získat dojem, že si v lekci může dělat co chce a učitel je mu na lekci k dispozici k plnění jeho přání a nápadů. Skloubit tvořivý přístup k lekcím a zároveň vytvoření a uhlídání těchto hranic nebývá mnohdy lehkým úkolem. K vytvoření správných hranic mohou přispívat různé rituály (zahájení a zakončení lekce), předem daný, vždy přibližně stejný sled jednotlivých částí lekce a respektování základních jednoduchých pravidel. Na dodržování těchto hranic je rozumné trvat a jejich případné nerespektování včas řešit s rodičem a třídním učitelem. Naopak náplň a vedení lekce musí být zábavné („škola hrou“) a „na míru šitá“ pro děti, které lekci navštěvují.

5. STRUKTURA LEKCÍ 5.1 Příprava dítěte na před zahájením hudebního vyučování Před zahájením vlastního hudebního vyučování je vhodné, aby rodiče i třídní učitel dítě na lekci vhodně připravili. Vhodná příprava zahrnuje určité „navnadění“ na to, jak bude krásné hudbu poznávat a seznámení dítěte s tím, co je na lekci vhodné a co není. Je dobré, když rodiče i učitel předem znají rituály lekce a jejich přibližný obsah. Proto je vhodný osobní (event. telefonický) rozhovor učitele s rodiči ještě před zahájením lekce, či seznamovací schůzka celé rodiny s učitelem před zahájením výuky. Rodiče a třídní učitel by měl mít přehled o tom, jaké pomůcky (žákovský sešit, pracovní desky, klavírní škola apod.) dítě potřebuje mít na lekcích k dispozici.

5.2 Spolupráce s rodiči a třídním učitelem Učitel by měl být v pravidelném kontaktu s rodiči a informovat je (osobně či telefonicky) a průběhu lekce. Rodiče by měli sledovat zápisy z lekcí a dohlížet na to, aby dítě mělo s sebou vždy všechny domluvené učební pomůcky. Ideální situací (avšak ne vždy možnou) je, aby rodič byl přítomen na lekcích a pomáhal dítěti procvičovat nové dovednosti i doma. Další variantou je, že na lekcích přítomen není, ale přesto dítěti s přípravou doma pomáhá a motivuje ho k dalšímu postupu. Častěji se lze ovšem setkat s případy, kdy rodič sice na lekci je, ale nemá čas dítěti s domácí přípravou pomáhat, či případy, kdy ani na lekci nemůže být. Tomu pak je nutné i přizpůsobit výuku. Velmi důležitá je také spolupráce s třídním učitelem, který má možnost dítě sledovat a směrovat 30 – 40hodin týdně. Od tohoto učitele může hudební pedagog získat dobrou zpětnou vazbu na svoji výuku, může s ním diskutovat přednosti a nedostatky žáka, možné vhodné přístupy k němu. Dále od něj může získat informace o pokročilosti výuky v jiných předmětech (např. úroveň čtení, znalost různých geografických a přírodovědných faktů, znalost písní a hudby), díky kterým může lépe připravovat pomůcky pro své hudební lekce.

5.3 Učební pomůcky 6

Klavírní školy – Pracovní sešity - Repertoár Většina existujících klavírních škol je příliš náročná pro většinu dětí ve věku 4 – 5let a proto jí nelze použít systematicky. Vhodným řešením tedy je, aby učitel sám „skládal“ žákovi jeho „školu“ a to po jednotlivých listech tzv. pracovních sešitů. Jejich základem jsou papírové desky z tvrdého materiálu, které si děti mohou vyzdobit podle svého vkusu. Do nich učitel pravidelně vkládá pracovní listy ISMFA pro výuku dětí 3 – 6 letých, dále listy, které sám pro žáka k výuce vytvořil, žák si do nich může vkládat své obrázky, které si vytvořil při poslechu hudby. Dále je tam možné vkládat okopírované lekce z hudebních škol (většinou je vhodné kombinovat školu Bastiena, Chestera, Emontse a Klavírní školičku Janžurové-Borové). V deskách by měl být i žákovský sešit, do kterého učitel podrobně píše průběh lekce pro rodiče a „arch odměn“, do kterého učitel dítěti lepí samolepky za úspěšně zvládnuté hry a úkoly. Na základě seznámení se s dítětem je potřeba vhodně zvolit repertoár. Dá se říct, že doporučené hudební ukázky v dalším textu jsou vhodné pro většinu dětí, je potřeba se však pečlivě zamyslet nad výběrem písniček a říkadel. Z anglických je potřeba volit spíše ty, které dítě již zná ze školy a oblíbilo si je (dohoda s třídním učitelem a rodiči). Na základě dětských oblíbených filmů, komiksů a pohádek je také vhodné vytvořit, přepsat či zhudebnit některá říkadla, písničky nebo filmovou hudbu dítěti „na míru“. Při výuce v češtině je opět potřeba prozkoumat zázemí dítěte (několikrát jsme se setkali např. s odporem celé české rodiny vůči českých říkadlům – samozřejmě, že v tomto případě pak tyto říkadla nebyly vhodným výukovým materiálem pro dítě a učitel musel sám vymýšlet vhodná říkadla např. o Spidermanovi apod.). CD + hudební ukázky CD by mělo být nedílnou součástí vybavení všech tříd, kde probíhají hudební lekce. Zároveň se předpokládá, že je najdeme i v každém domově při výuce doma. Vhodné hudební ukázky pro děti tohoto věku budou k dispozici v centrále ISMFA. Na CD je také hudba k přípravným pohybovo-pocitovým cvičením či jiným pohybovým aktivitám. Papíry, pastelky, barevné fixy, hnědá lepenka na koberec, bílé samolepky Vzhledem k důležitosti výtvarného projevu při výuce takto malých dětí jsou tyto pomůcky nedílnou součástí každé lekce. Tabule a magnetické tabulky Plyšová zvířátka Plyšová zvířátka mohou dítě vhodně tématicky motivovat k písničkám, říkadlům, či jiným hudebním hrám. Jsou k dipozici na všech mezinárodních školách, u výuky v domovech je možné se na vhodných pomůckách domluvit přímo s rodiči. Obrázkové knihy, panoramatické pohádky, mapa či globus Tyto pomůcky jsou nezbytným názorným doplňkem vyučování. Podle obrázků v knihách lze vytvořit mnoho říkadel a krátkých písniček na nejrůznější témata. Panoramatické pohádky jsou svým krátkým textem a názornými trojdimenzálními obrazy vhodné k zhudebňování. Mapa či globus může pomoci dítě seznamovat s různou etnickou hudbou. Při výběru těchto pomůcek je potřeba zohlednit i pohlaví a preference dítěte. Pro hločičku je vhodná např. pohádka o Popelce, pro chalpečka ne vždy – více je možné ho zaujmout komiksem o Supermanovi či jinak zaměřenou „chlapeckou“ pohádkou. Velmi oblíbený stále zůstává Harry Potter či Walt Disney (o vhodném výběru je vhodné se poradit s rodiči a třídním učitelem). 7

Obrázky a další pomůcky Pro názornost je potřeba mít zásobu obrázků. Vhodným serverem ke stahování dětských říkadel s nejrůznější tématikou, které jsou doplněné hezkými obrázky je např. http://smart-central.com/

5.4 Struktura lekce Úvodní rituál na zahájení lekce Tyto rituály jsou velmi doporučené proto, aby dítě získalo jasný pocit, že od určitého rituálu začíná „něco jiného“, tedy hudební lekce s určitými pravidly. Pokud dítě dochází za hudebním vyučováním do jiné budovy, může získat tento pocit „vstupem do klavírní třídy“. Vzhledem k tomu, že na mezinárodních školách či v domovech toto odpadá, je vhodné tento pocit navodit určitým rituálem. Jako takový rituál může sloužit např. „vítací písnička“ s gongem na konci. Navození pracovní nálady Vzhledem k tomu, že hudební lekce dětí probíhají často v době, kdy dítě je už unavené ze školního vyučování, či v době, kdy mají jiné děti dobu na hraní, je úvodní část lekce velmi důležitá. Aby dítě bylo motivováno k další práci je nezbytné ho na začátku zaujmout. Z praxe se osvědčily tyto postupy: 1) Série 2 – 3 jednoduchých a „chytlavých“ písniček Dítě nejdříve zpívá (event. ho učitel doučí melodii a slova), dále může do písničky tleskat, pochodovat, pohybem vyjadřovat metrum, či uskutečňovat jinou choreografii. 2) Poslech hudby s komentářem Ukázka musí být vhodně vybrána tak, aby děti opravdu zaujala. U méně soustředěných dětí může být vhodné je posadit ke stolu. 3) Pexeso a jiné zábavné hry sloužící k opakování teoretických dovedností Pomocí těchto her můžeme získat dětskou pozornost, kterou ale následně co nejdříve obrátíme přímo k provozování nebo poslechu hudby. 4) Motivační překvapení na začátek Většinou nějaký předmět v „tajemném pytlíku“ (přednět si děti např. „ošahat“ a následně „být dovedeny“ k k nové učební látce), který souvisí s tím, co dítě chceme v lekci naučit. Pracovní náladu je možné samozřejmě navodit i jiným způsobem, který učitel uzná za vhodné vzhledem k osobnosti žáka. Ideální je samozřejmě navnadit žáka na „hudební notu“. Vlastní průběh lekce Do každé lekce je vhodné zařadit tyto bloky - Zpěv a rozvoj správného způsobu zpěvu - Rozvoj harmonického slyšení (intervaly, dur a moll akordy, barevné slyšení hudby) - Rozvoj rytmického cítění (puls – metrum; rytmické motivky, výuka rytmických hodnot not pomocí systému TITI – TAA) a následné spojení s tempem - Výška a síla tónů, rozlišování melodie nahoru a dolů, rozlišování síly tónu - Vlastní hra na klavír a přípravná cvičení na hru - Improvizace (povídání si na klavíru, hledání různých zvukových ekvivalentů apod.) 8

-

Rozvíjení vnitřního slyšení (zpíváme části písniček nahlas a „v duchu“) Rozvíjení formálního cítění (nejdříve na říkadlech a krátkých písničkách) Základní hudební teorie a hudební hry (notová osnova, klíče, noty, dynamika apod.)

V případě potřeby je možné zapojit více her a improvizací na rozvoj vyjádření emocí a více zapojit i výtvarné vyjadřování hudby či procvičení hudební teorie přes malováním a psaním. Pokud si nejsme jistí, z jakého důvodu dítě nepostupuje lze zařadit i nějaké testy z psychologické baterie testů (test na srpávný vývoj zraku, sluchu, hmatu, emocí, inteligence či nějaké poruchy). Pro hyperaktivní děti je možné zařadit i relaxační cvičení a cvičení na soustředění. (M. Guillaud: Relaxace v mateřské škole + S. Pfeffer: Rozvíjíme emoce dětí; obojí k dispozici v knihovně ISMFA).

6. METODIKA VEDENÍ LEKCÍ 6.1. Úvod do výuky a vlastní hra na nástroj Hudba jako pohádková bytost Na první lekci je vhodné dítě „uvést“ do světa hudby. Jako velmi vhodný může být způsob, který popisuje prof. Vlasáková ve své Klavírní pedagogice: „Přo každém hraní nebo zpívání probouzíme hudbu jako pohádkovou bytost, která může na sebe vzít tisíce podob. Všichni si ji můžeme představovat podle toho, jak právě zní, ale nikdo ji ještě ve skutečnosti neviděl. Celá je zahalená v kouzelném, neviditelném závoji, ale kdo dobře poslouchá, slyší její kroky a může k ní přidat ty svoje......když se třeba ozve v tomto hávu (slavnostní pochod), přímo volá, abychom šli s ní. Jindy zase chodí tichnouce, aby nevzbudila malé děti....to je moc dobře, že dokážeš chodit jako hudba, protože kdo slyší a umí napodobit její kroky, může s ní jít kamkoliv do jejího království. „Magický klavír“ (vhodné od 1. lekce) „I díky klavíru k nám hudba může přicházet v různém hávu“. Na klavíru můžeme vytvořit bouřku, sluníčko, duhu (celotónová stupnice) a čínskou duhu (nahoru a dolů po černých klávesách). Jdeme do ZOO a hrajeme si na zvířátka (vhodné od 1.lekce) „Na klavíru můžeme probudit i spoustu krásných zvířátek“. Jako další učební pomůcka může obrázková kniha zvířat, event. plyšáci s podobou zvířat. Na každé zvíře můžeme vymyslet krátké lehké říkadlo. Např. pes štěká (pěstičkou děláme staccato na 3 černých klávesách) a následně se naučíme krátké říkadlo na třech tónech (např. „dog, dog, dog, it is better than frog“; nebo cat is going up, cat is going down). V kanceláři je k dispozici celá serie říkadel: dog, cat, frog, zebra, lion, tiger, bear, hippo, monkey, caterpillar, elephant a další. Říkadla o zvířátkách a zvukomalebné ztvárnění jejich hudební řeči na klavíru je možné spojit s poslechem hudby – Saint-Saens: Karneval zvířat. Velké oblibě se u začátečníků těší napodobování zvuků podle obrázků (pes, kočka, kráva, ptáček, žába, čáp, had, zvon, auto, vlak…) – od první lekce zkoušíme základy techniky klavírní hry (tenuto, staccato, legato, přenášení ruky, střídání rukou, sekundové postupy (malá žabička), terciové postupy (čáp). Znějící polštářky prstů (vhodné od cca 3.lekce) Namalujeme dětem na papír pravou a levou ruku – každý prst má svůj samostatný obličej s klouboučkem, tak, aby ho děti vnímaly jako „samostatnou osobnost“. Pro zaznění prvního tónu na klavíru je opět můžeme „navnadit“ metodou prof. Vlasákové: „Tak jako sebe vidíš v zrcadle nebo jako se sluníčko odráží ve studánce (možné i ukázat názorně), odrážejí se tóny, které se vytvoří v Tvé hlavě, v klavíru. Hlava pošle tón, tak jako sluníčko svůj paprsek, až do polštářku Tvého prstu a ten si sáhne klávesou pro tón až na dno 9

hudební studánky v klavíru“. Pokud je toto příliš abstraktní pro dítě pokusíme se v dítěti jiným vhodným způsobem zprostředkovat zážitek „vytvoření“ krásného tónu na klavíru pomocí citlivého polštářku prstu. Jednoduchá říkadla a písničky Důležitým pravidlem výuky je, aby dítě ještě předtím než začne hrát říkadlo, písničku, skladbu jí samo dobře rozumělo. Vhodné je, když říkadlo či písničku dobře zná z poslechu hry učitele a dokáže ji zazpívat. Při poslechu nebo při zpěvu by mělo dokázat vnímat metrum a vyjádřit ho pohybem (viz další text – Metrum). Také je vhodné ji převést do rytmického zápisu (TITI-TAA, detaily viz další text Rytmus) a rytmus písně vytleskat. Dále může poznat formu a „složit“ ji z hadrových nebo papírových různobarevných hracích kostek (viz další text Rozvoj vnímání formy). Při poslechu nebo zpěvu nám může rukou ukazovat melodickou linii. Poté, co zvládne porozumění říkadlu či písničce se může přistoupit k vlastní hře (zahranou melodii můžeme následně s šikovnými dětmi zapsat do not). Vzhledem k tomu, že jsou anglické písniček většinou spíše komplikované můžeme vymýšlet krátké rýmy (nebo je přejímat z méně známých písniček) a dotvářet k nim jednoduché 3 – 5tónové melodie. Vhodné je nejdříve začínat na černých klávesách a teprve poté na bílých klávesách. V druhé fázi je možné hrát začátky jednoduchých známých písniček (Mary had a little lamb, Merily we roll along) nebo se ve hře písniček střídat s dítětem (např. začátek písničky Old MacDonald hraje učitel a žák se přidá ve 3. taktu a zahraje pouze EIEIO – takto se s učitelem střídají po celou dobu písničky). Samozřejmě, že je vhodné a pro dítě atraktivní zhudebnění krátkého textu ze známé pohádky (např. Doba ledová) či naučení se krátkého motivku filmové hudby z oblíbené pohádky (např. Harry Potter). Další postup je vhodný zvolit podle klavírních škol (např. červený Bastien nebo Klavírní školička)

6.2 Zpěv Hlasový projev je vždy důležitým výchozím bodem pro hru na jakýkoliv hudební nástroj. Proto je důležité na lekcích s dětmi hodně zpívat. Maličké děti nejsou vždy schopné se do zpěvu hned zapojit. V tomto případě je důležité ve zpěvu pokračovat a smířit se s tím, že zpívá pouze učitel a dítě poslouchá nebo reaguje na zpěv pohybem. Na každé lekci je ale důležité dítě ke zpěvu stále „lákat“, vybírat písničky, které zná a které je schopno zvládnout. Pokud se do zpěvu zapojí, tak ho velmi podporovat a chválit. Postupně je i vhodné pracovat na správném dýchání, které podporuje logické členění hudební fráze písničky. S šikovnými dětmi můžeme pracovat i na správném nádechu (např. britské hudební osnovy doporučují jako nározný příklad „napít se sklenice vzduchu“ pro správná nádech. Správné dýchání podle logických hudebních frází v písničkách pomůže dítěti později i ve správném provozování hudebních frází. V rámci zpěvu (a nejn v rámci zpěvu) na lekcích rozvíjíme tzv. „vnitřní sluch“ – části písniček zpíváme nahlas a „v duchu“. Výukou písniček a říkadel i prohlubujeme hudební paměť. Zpěv je také základem výuky vlastní hry na klavír. Dítě musí vždy říkadlo nebo písničku umět zazpívat a důkladně ji rozumět (po formální, rytmické i melodické stránce) ještě předtím než ji začne hrát.

6.3 Jména kláves a orientace na klaviatuře Se jmény kláves a orientací na klavíru začínáme děti seznamovat přibližně na první až třetí lekci, podle schopností dětí. Hra na slepou bábu 10

Vysvětlíme dítěti, že na klavíru jsou bílé a černé klávesy. Zavážeme dítěti oči a necháme ho hádat jestli se dotýká skupinky dvou nebo třech černých kláves. Jako první klávesu se učí c1 (hned vlevo od skupinky dvou černých kláves), dále se učí „prostřední klávesy“ d1, g1, a a1 poté ty ostatní. Pro výuku jmen kláves jsou připravené speciální pracovní listy ISMFA. Pro klávesy lze použít i barevnou metodu, kdy každý tón má svoji barvu, která vychází z východních filozofií (c-červená, d-oranžová, e-žlutá, f-zelená, g-modrá, a-fialová, h-růžová; ne všichni metodici však tuto metodu doporučují). Žába Pomocí skoků žáby procvičujeme jména kláves ve všech oktávách. S šikovnějšími dětmi se můžeme postupně učit i jména (event. i pomocí barev) jednotlivých oktáv. Rozlišování oktáv Pro rozlišování oktáv můžeme použít buď barevnou metodu nebo systém panáčků, který najdeme v Přípravném sešitě Klavihrátek

6.4 Pohybově-pocitová přípravná cvičení Na rozvoj motoriky je možné používat malé míčky, které kutálíme prsty po klaviatuře („děláme myšičku“). Také je možné využít různých typů Orffových nástrojů. Dále existuje skupina pohybově-pocitových cvičení, která je popsána v Klavírní pedagogice prof. Vlasákové – hudba je k dispozici zatím pouze na kazetě v kanceláři školy.

6.5 Rozvoj harmonického slyšení Barvy na klavíru (vhodné na první od první lekce) „Klavír je kouzelný nástroj – díky němu se můžeme najednou ocitnout v dešti nebo může nádherně vysvitnout slunícko“ Černý mrak (dolní část klaviatury), žluté sluníčko (nahoře v klavíru), barevná duha (uprostřed klavíru celotónová stupnice) apod. Obrázky jsou k dipozici v materiálech ISMFA. Kamarád John – obrázky veselého a smutného obličeje „Dnes tady máme nového kamaráda. Díky tomu, že je klavír kouzelný, tak můžeme slyšet, jakou náladu náš nový kamarád zrovna má.“ Děti podle charakteru hudby hádají, jestli John je právě smutný nebo veselý a ukazují veselý nebo smutný obrázek. Intervaly „V klavíru se schovává spoustu dalších kamarádů, zvířátek a pohádkových bytostí. Dneska poznáme některé z nich.“ Základní pomůckou pro výuku intervalů jsou jednotlivé obrázky (viz materiály ISMFA). Podle našich zkušeností i velmi malé děti s průměrným nadáním jsou schopné podle sluchu rozlišovat intervaly. Intervaly probíráme postupně – na každý interval je vhodné vymyslet pohádku a ukázat barevný obrázek (metoda je podrobně popsána v Klavírní pedagogice prof. Vlasákové, kde lze nalézt i ke každému intervalu vhodný barevný obrázek). V rámci harmonického slyšení rozvíjíme i tzv. „vnitřní sluch“ a hudební paměť– dítě si akrody a intervaly představuje „ve své hlavě“. Akordy 11

Poté, co jsou děti schopné rozlišovat intervaly, učíme je sluchově rozlišovat akordy. Akordy dur a moll znají „od kamaráda Johna“. Výuka sluchového rozlišení dalších akordů (různé druhy septakordů, event, rozlišování akordových obratů) je popsána v Klavírní pedagogice prof. Vlasákové. Metodikou jsou rozlišování akrodů podle obrázků v rámci různých pohádek. Charakter hudby Vnímání charakteru hudby učíme děti poslechem hudby. Vhodné tipy jsou na konci těchto metodických poznámek.

6.6 Výška tónu a její diferenciace „V našem kouzelném klavíru můžeme chodit na procházky“. Vedeme dítě k tomu, aby rozeznávalo melodie nahoru, dolů event. na jednom tónu. Výchozím názorným obrázkem může být nejdříve duha, která se klene, nejdříve nahoru a pak dolů nebo východ a západ slunce. Dále můžeme používat různé hry a přirovnání – např. oblíbená Spiderman Game pavouk lezoucí po zdi nahoru a dolů nebo jiná oblíbená zvířátka. Oblíbenou hrou je i tzv. procházka po horách, kdy dítě „bere svůj hlas na procházku – jde s ním rovně, do kopce, z kopce“ a zaroveň na obrázku ukazuje směr. V kanceláři školy jsou také k dipozici obrázky s pětitónovými melodiemi nahoru dolů a na jednom tónu, které dítě ukazuje na základě toho, jak učitel hraje. V další fázi si dítě rozeznávání těchto melodií může procvičovat kladením „obřích not do velké notové osnovy na zemi“ (podrobneji viz čát – Výuka not). V rámci poznávání výšky tónu můžeme i trénovat intonaci – „hra na ozvěnu“ – dítě zpívá tón, který předtím hrajeme na klavír. Dále procvičujeme schopnost zvukové diferenciace následující hrou: papírem zakryjeme větší část klaviatury tak, aby byly viditelné pouze dvě černé klávesy. Dítěti zavážeme oči. Jednu ze dvou černých kláves zahrajeme, dítěti rozvážeme oči a necháme ho hádat, která klávesa to byla (vzhledem k tomu, že dítě má krátkou hudební paměť tón mu můžeme průběžně opakovat zpěvem). Následně rozšiřujeme výběr na tři černé klávesy, či celou jednu oktávu.

6.7 Síla a charakter tónu Názorně dětem ukážeme, jak lze hrát silně a rozhodně („jako voják nebo jako když troubíme fanfáru“) a jak můžeme hrát potichu („abychom nikoho nevzbudili“). Vhodné hry a obrázky pro pochopení a procvičení síly tónu lze nalézt v Přípravném sešitě Klavihrátek. Jako pomůcku můžeme použít i hlas – vymyšlíme věty, které je potřeba říct silným a rozhodným hlasem a věty, které je potřeba říkat šeptem a potichu. Dále můžeme hrát potichu a pomalu jako když leze šnek, potichu a rychle jako když běží myška, silně a pomalu jako když kráčí medvěd nebo lev a silně a rychle jako když běží velikánský býk. Rozlišování síly a charakteru můžeme procvičovat i na zpívání písniček – písničku zpíváme silně a sebevědomě jako lev, potichu a bojácně jako ptáček apod.

6.8 Metrum Cítění metra říkadla – písničky – skladby je základní dovedností, kterou by se dítě mělo naučit. Nejlépe je možné ji získat poslechem hudby s pohybovou reakcí. Nejvhodnější pohybovou reakcí je houpavý pohyb, který směřuje od jedné těžké doby k další těžké době. Tento pohyb není většinou dítě schopno samo udělat, proto ho děláme spolu s ním, tak dlouho, dokus mu není vlastní. Šikovnější dítě může také dirigovat (opět s jasným zdůrazněním první doby). Vhodnou pomůckou jsou písničky, které s dítetem zpíváme a zároveń mu pomáháme dělat houpavý pohyb od těžké doby k další těžké době. Dále můžeme hledat 12

tento pohyb i při poslechu skladeb. Tato dovednost není všem dětem vlastní a u některých trvá i delší dobu než dokáží metrum sami vycítit. Nejvhodnějí je začít dvoučtvrťovým metrem (z důvodu, že je o něco rychlejší), dále pokračovat tříčtvrťovým metrem (přirozený houpavý pohyb vačíku) a až naposled zkoušet metrum čtyřčtvrťovým (ve kterém je vzdálenost mezi těžkými prvními dobami delší). Pokud dítě cítí a zvládne toto základní rozlišení různého metra můžeme s ním následně pracovat způsobem který podrobně popisuje prof. Vlasáková ve své Klavírní pedagogice na str. 73 – 80.

6.9 Rytmus Rytmické cítění procvičujeme nejdříve rytmizováním a vytleskáváním jedotlivých slov (mum, dad, brother, sister, teacher, melody, halloween, indian, caterpillar, Old MacDonald); dále je možné vytleskávat jména a celé věty (důležité je předem tyto slova připravit a ověřit si výslovnost a přízvuky ve výslovnosti). Vhodné slova a sousloví lze nalézt v materiálech ISMFA. Hra na ozvěnu – opakujeme rytmické motivky (možno i pomocí Orffových nástrojů) Seznámíme děti se základními rytmickými hodnotami not v systému TITI (osminy) – TAA (čtvrtka) – pst (čtvrťová pauza), TAAJAA (případně TOO-OO) (půlka). Následně můžeme vytleskávat rytmus říkadel a písniček a rytmické vzorce následně zapisovat. Sytém TITI – TAA byl vyhodnocen jako účinější než počítání či jiné pomůcky. Proto doporučujeme převádět do tohoto systému i různá cvičení z klavírních škol. Porozumění rytmickému zápisu je vhodné na začátku procvičovat „pasivní formou“ – vybereme 2 kartičky s jednoduchým rytmickým zápisem a jednu z nich zatleskáme, dítě následně hádá, která to byla. Postupně rozšiřujeme množství kartiček, mezi kterými žák hledá tu správnou. Pokročilejším předložíme 3 - 5 kartiček, které zatleskáme v jiném pořadí a žák má za úkol je srovnat.

6.10 Improvizace Povídáme si s dětmi „na klavíru“ a zhudebňujeme (na malé tercii, či na třítónové melodii) jednotlivé věty. Věty, které dítě „chce říct na klavíru“ zrytmizujeme a zmelodizujeme (otázky a odpovědi: Jak se jmenuleš? Sophie King; Jak se dneska máš? Jsem unavená. Na co se těšíš? apod....) Hrajeme hudbu různých nálad a hledáme, jak se dnes cítí dítě, jak cítí jeho kamarád apod. Vymýšlíme nové melodie na černých klávesách. Děláme nové zvuky (barvy) pro bouřku, sluníčko, krásné počasí a jednotlivá zvířátka. Vhodné tipy pro inspiraci nalezneme zvláště v Klavírní školičce Zdeny Janžurové.

6.11 Výuka not Vysvětlíme dětem, že stejně jako slova se zapisují na papír, tak můžeme na papír zapsat i hudbu. Hudbu zapisujeme do tzv. notové osnovy, která má pět linek. Vhodnou názornou pomůckou může být široká hnědá lepicí páska, pomocí které vytvoříme obří notovou osnovu na podlaze. Dále dětem vysvětlíme, že abychom mohli něco zapsat musíme jí nejdříve odemknout správným klíčem. Vhodnou názornou pomůckou může být tzv. „magický pytlík“, ve kterém je několik klíčů a dalších předmětů, včetně velkého nakresleného a do ruličky stočeného houslového klíče. Děti vytahují z pytlíku různé klíče a hádají, který je ten správný. Následně dětem vysvětlíme, že právě houslovým klíčem můžeme notovou osnovu odemknout. Jako pomůcku použijeme „obří noty“ (materiály ISMFA). Pokud už děti zvládají rozlišení melodie nahoru a dolů, hrajeme na klavír krátké 3 -6 tónové melodie nahoru a dolů a necháme je ve správném směru klást správný počet not do velké notové osnovy (zatím je jedno zda do mezer či linek) 13

Dále dětem pomocí her vysvětlíme rozdíl mezi „line note“ a „space not“ (dítě stojí v notové osnově jako „line note“ nebo „space note“ a následně si může zkusit samo na papír nakreslit svou vlastní notovou osnovu (pomůžeme jim s nakreslením houslového klíče, také ho můžeme vytečkovat – tečky mohou děti sami spojit) a zapisovat různé noty v linkách a mezerách (méně šikovným dětem můžeme noty opět předtečkovat). Dalším krokem ve výuce not je zvládnutí základního principu zápisu not, step – vedle sebe umístěné noty na lince a v mezeře, skip – vedle sebe umístěné noty na lince nebo v mezeře a jump – větší vzdálenost. Tento princip musí pochopit jak při psaní do notové osnovy tak při hře na klavíru. K výuce jsou vhodné materiály ISMFA. K procvičení může sloužit poznávání kontrastních písniček: např. Mary had a little lamb (kroky) nebo Twinkle, twinkle se skokem na začátku. Pokud dítě základní principy v zápisu not (tedy směr nahoru, dolů, stejný tón; a zápis melodií pohybujících se „krokem“, „překrokem“ a „skokem“, můžeme je začít učit jednotlivé noty jako zápis znějícího tónu. V houslovém klíči začínáme tóny C,D,E a následně dítě seznámíme s basovým klíčem a tóny C, H, A. Psaní not by mělo vždy probíhat jako zápis znějícího tónu a melodie. S méně šikovnými dětmi lze použít i obtahování černých not barevnými pastelkami event. nalepení barevných samolepek – tato metoda ovšem je sporná, u některých dětí vede k fixaci na barvy místo k výuce not. Jako velmi vhodné k procvičení lze doporučit tzv. Notespellery (např. z cyklu Alfred´s Basic Piano Library – Piano Course for Young Beginners – Notespeller – Level A), či Klavihrátky. Spolu s výukou not je můženme postupně seznamovat s dalšími elementárními hudebně-teoretickými značkami: repetice, dynamická znaménka, koruna, artikulační znaménka (staccato, portamento, legato), frázovací znaménka /frázovací obloučky) apod. V dalším seznamování žáka s notovým zápisem a v další výuce hry z not se můžeme inspirovat metodami prof. A. Vlasákové v její Klavírní pedagogice na str. 139 – 144. V materiálech ISMFA jsou jednoduché kartičky pro Sight-reading, použitelné pro děti od 4 – 12 let. V první fázi výuky je vhodné kartičky používat k pasivnímu pochopení zápisu - položíme na klavír 2 (a více) kartičky s kontrastním zápisem a jednu zahrajeme – dítě podle základních rysů (směr pohybu, step nebo skip apod.) poznává, která kartička to byla. Tuto hru lze úspěšně použít již na první hodině a dítě získává pocit, že pochopit systém notového zápisu nebude obtížné. Další možností je zahrát první notu a ostatní zahraje žák (opět ho upozorníme na směr pohybu, vzdálenosti).

6.12 Formy Od nejjednodušších říkadel se snažíme dítě upozornit na formu. Vhodné je začít s říkadlem, které má např, formu aba. Dítě může např. červené kostky použít pro díly a a žlutou barvu použít pro díl b. Vhodné cvičení a obrázky na procvičení nejjednodušších forem nalezneme v Přípravném sešitě Klavihrátek.

6.13 Poslech hudby Následující text slouží pouze pro insiraci při vymýšlení vlastních poslechových ukázek. Následující ukázky nejsou seřazeny podle náročnosti, ale podle tématu. Obecně lze doporučit začít oddílem A, B, C1, C2, E, dále pokračovat oddílem D a oddíly C3, C4. Oddíl F je nejvíce náročný, Poslech hudby je vhodné spojit s výtvarnou aktivitou – malování nebo vybarvování. Velká část malých dětí dává přednost omalovánkám před vlastní tvorbou. Vhodné obrázky lze najít na internetu (například www.omalovankykvytisknuti.info a mnoho dalších)

14

7. POSLECH HUDBY A. „VNÍMÁME PULS A METRUM HUDBY“ – POCHODY A TANCE 1. „ČARODĚJNICE A PRINCEZNA“ – Kvapík a Gavota (kontrast) Vhodné ukázky: Musorskij: Obrázky z výstavy – Baba Jaga Mozart: Malá noční hudba, 3 v. – Gavotta Obrázek: Čarodějnice na koštěti, Princezna s velmi širokou krinolínou Další pomůcky: maňásek princezny a čarodějnice Metodický postup: „Důležitě a tajemně“ se dětí zeptat, kdo ví, kdo k nám dnes „přiletí na návštěvu“. Chvíli to neprozradit a pak teatrálně ukázat maňáska čarodějnice a nechat děti hádat, co to je. Až je všem jasné, že je to hrozně zlá a strašná čarodějnice, tak pustit ukázku Baby Jagy (při ukázce je možné napodobat maňáskem její let). Pak dětem říct, že dnes za námi přide ještě někdo jiný.....vytáhnout maňáska princezny a nechat je hádat, kdo to je. Když je jasné, že princezna, je potřeba ještě vysvětit, že princezny nosily hrozně širokou sukni (ukázat obrázek) a díky tomu se mohli pohybovat jenom hrozně pomalu. Pustit Gavottu a zároveň chodit pomalu jako princezna s krinolínou. V první relaxační části hodiny nechat děti hádat, jestli se pouští „princezna“ nebo „čarodějnice“. V druhé relaxační části hodiny se znovu pustí obě ukázky a děti kreslí obrázky (podle vlastní fantazie nebo podle předlohy, vhodné jsou i omalovánky).

2. POCHOD Vhodné ukázky: J. Strauss: Radetzky March Obrázek: pochodující vojáci Tip pro dětské malování: obličej vojáka s čepicí Další pomůcky: vojenské čepice, či jiná část historického vojenského výstroje, bubínek Metodický postup: Zeptat se dětí, zda vědí, kdo jsou vojáci a co dělají – chrání svoji zemi, aby se nikomu nic zlého nestalo. Ukázat dětem obrázek a společně popsat, jak jsou vojáci oblečení. Pustit hudební ukázku a společně pochodovat (možno nasadit vojenské čepice či jiné pomůcky). Jako relaxační část hodiny znovu pustit ukázku a nechat je namalovat obrázek (buď podle jejich fantazie nebo podle jednoduché předlohy)

3. POLKA Vhodné ukázky: B. Smetana: Lousina polka (či jiné Smetanovy polky) Obrázek: tančící pár v kroji, obrázek české vesnice, Tip pro dětské malování: veselý obličej kluka a holky Metodický postup: Zeptat se dětí, co dělají nejraději, jestli rádi malují, chodí ven, hrají si a pod.) Pak jim vysvětlit, že kdysi dávno lidé, kteří žili na vesnici (ukázat obrázek vesnice) patřilo mezi nejoblíbenější zábavu dětí i dospělých tancovat (chvíli je možné diskutovat o tom, zda už děti někdy tancovali, jak se jim to líbilo, jestli rodiče tancují a jestli ony sami to už někdy zkoušely). Poté jim ukázat obrázek tancujícího páru a společně si říct, co na obrázku děti vidí. Dále pustit cca 1 min hudební ukázku a zároveň dětem ukázat krok polky. Poté si tento tanec zkusit společně zatancovat. Jako relaxační část hodiny (veprostřed nebo na konci) znovu dětem pustit ukázku (cca 3 – 5 min) a nechat je nakreslit obrázek tancujících dětí (mohou to nakreslit podle své fantazie nebo podle předlohy) 15

4. VALČÍK Vhodné ukázky: J. Strauss: Na krásném modrém Dunaji, či jiný valčík tohoto autora Obrázek: Obrázek staré Vídně, obrázek dobově oblečené dámy (bez krinolíny), obrázek rakouského vojáka nebo kavalíra ve fraku, obrázek z Vídeňského plesu Pomůcky: dětské papírové paraple Metodický postup: Na začátku řict dětem, že dneska budeme poslouchat hudbu, která se hrála v jednom nádherném městě – ve Vídni (možné jít k mapě a společně si ukázat, kde to je; pokud některý spolužák dětí je z Rakouska, je možné to zmínit). V tom městě všechny dívky chodily v krásných dlouhých šatech, všichni pánové měli frak nebo uniformu (ukázat dobově oblečeného muže) a chodili spolu na bály, kde tancovali jeden tanec (zeptat se dětí, jestli ví, jaký tanec by mohli tancovat – předpokládá se, že ti šikovnější si vzpomenou na polku). Tento tanec – valčík byl velmi oblíbený a všichni ho uměli. Pustit cca hudební ukázku a předvést základní kroky valčíku – po cca 30 s vyzvat děti, aby se přidali (možno držet při tanci paraple). Vzhledem k tomu, že je krok valčíku příliš náročný nechat je volně improvizovat. Jako relaxační část hodiny (veprostřed nebo na konci) pustit ukázku znovu a nechat děti namalovat obrázek.

B. „POZNÁVÁME ZVÍŘATA“ Vyjadřovací schopnost hudby pomocí tempa, dynamiky, harmonie, barvy a rytmu Vhodné ukázky: Saints-Saëns, Camille: Karneval zvířat Obrázky: Obrázky různých zvířat (lvi, sloni atd.) Další pomůcky: Plyšáci – zvířata nebo maňásci - zvířata Metodický postup: Ukážeme obrázek vybraného zvířete a mluvíme o tom, jak vypadá a jaké má vlastnosti. Např. lev je velký, má žlutou srst, velikánskou hřívu a umí „strašně řvát“. Chodí pomalu, ale umí i hrozně rychle utíkat. Je v podstatě líný, ale když se rozlobí, tak umí být strašně zlý. Pustíme hudbu a tělesnými pohyby (lezení po čtyřech, napodobování lvího řvaní) napodobujeme lva a slyšenou hudbu. Pokusíme se i pohybem vyjádřit metrum. Opakování: Při opakování vždy vybereme 2 – 3 zvířata, zopakujeme jejich vlastnosti, při puštěné hudbě je vyjádříme pohybem. Následně děti podle hudby hádají, které zvíře napodobuje puštěná ukázka.

C. „HUDBA VYJADŘUJEME NÁLADU, POČASÍ, ROČNÍ DOBY A DENNÍ ČAS 1. VESELE A SMUTNĚ Vhodné ukázky: „Vesele“: S. Prokofjev: Klasická symfonie, 4. v. „Smutně“: F. Chopin: Nocturno c moll Obrázky: veselý a smutný obličej, obrázek kluka hrajícího si s míčem na hezké zahradě, obrázek smutného kluka sedícího v koutku Předloha pro dětské malování: veselý, smutný a vyděšený obličej Metodický postup: „Hádejte, kdo je dneska s námi na hodině? Náš kamarád John – toho už znáte (ukázat veselý obličej). On je pořad veselý a rád si hraje. S čím si nejradši hrajete vy? (diskuze o tom, jaká hra je nejlepší). Matt si nejradši hraje s míčem (ukázat obrázek). Občas, když se nepohodne s nějakým kamarádem je taky smutný (ukázat obrázek; diskuze o tom, jestli 16

jsou děti taky někdy smutné). Ale to vždy trvá jen chviličku a pak mu zase dobře. Víte, jakou hru Matt hrozně rád hraje? Pustí hudbu a ostatní musí hádat, jestli je zrovna veselý nebo smutný. Schválně, jestli to taky umíte poznat.“...... Pouštíme střídavě durovou a mollovou hudbu a děti hádají náladu (ukazují veselý nebo smutný obrázek). Varianta – děti dostanou k dispozici orfovské nástroje. Pokud se ozve „veselá“ hudba, hrají také. Při ukázce smutné hudby jen tiše poslouchají.

2. SLUNCE, DÉŠŤ, VELKÁ BOUŘKA Vhodné ukázky: Slunce: Vivaldi: Léto Bouřka: Stravinskij: Pták ohnivák Déšť: Debussy: Zahrady v dešti Obrázky: Slunce, Černý mrak s bleskem, Šedý mrak s deštěm Metodický postup: Nejdříve se zeptáme dětí, jaké mají nejradši počasí (diskuze o sluníčku, dešti, bouřce). Pak debatujeme, co se jim líbí na obrázcích. Potom děti hádají z hudebních ukázek, co mohou vyjadřovat. Ve vhodných chvílích učitel ukázky komentuje: „Slyšíš, jak sluníčko svítí a je veselé?“ „Ta bouřka je hrozná, slyším tam samé blesky – taky se trochu bojíš?“ „Jé, to krásně prší, pojď mi ukázat, jak (děti pomocé prstů ukazují jak prší seshora dolů).“ Se snadno zvládnutelnými dětmi je možné použít i Orffovy nástroje – při bouřce mohou „strašidelný efekt“ podpořit hlasitými údery do bubínků, při deští mohou jemnými poklepy prstů znázorňovat bubnování deště. Při slunci mohou dát bubínky nahoru, jako sluníčko. V relaxační části hodiny děti si děti vyberou nejoblíbenější počasí, poslouchají k němu hudbu a kreslí obrázek. Návaznost na další části lekce: „Víte o tom, že si můžeme udělat sluníčko, déšť nebo i bouřku na klavíru?“ Bouřka: Hra na klavír Ukázat obrázek bouřkového mraku a následně vymýšlet zvukomalebné (tedy spíše zvukostrašné) efekty na klavíru. Hrajeme hřmění – malou bouřku (hluboké disonance v p ), velkou bouřku (hluboké disonance ve f, tento hluk dovolíme jen na pár sekund), bouřku s bleskem (hluboké disonance s jedním rychlým glisandem seshora dolů přes klaviaturu). Rytmické cítění vymýšlíme slova a věty o bouřce („terrible storm“, „storm and flesh“, „I hate the storm“, vytleskáváme je a rytmus hrajeme na jednom tónu na klavír. Říkadla a písničky „Zazpíváme si o bouřce písničku“ (děti poslouchají, poslouchají a tleskají, pak tleskají a pochodují, dále tleskají, pochodují a zpívají, nakonec mohou metrum písničky doprovodit na jednom tónu na klavíru. Déšť: Hra na klavír Hrajeme slabounký déšť (jemné staccato seshora dolů, spíše v horní části klaviatury). Říkadla a písničky Rain, rain go away, come again another day (viz materiály ISMFA) Elementární teorie

17

Výběr záleží na pokročilosti dítěte. Učíme se, že říkadlo o dešti hrajeme od d. U pokročilejších pojmenujeme všechny tři klávesy, event. je zapíšeme do not nebo ukážene na obří osnově na zemi. Sluníčko: Hra na klavír Předvádíme sluníčko (klastr pod pedálem na pěti bílých klávesách v nejhornější oktávě, se šikovnějšími dětmi říkáme a zpíváme říkadlo: It´s the sunshine (v materiálech ISMFA) Rytmické cvičení Vymýšlíme slova a věty o sluníčku, rytmizujeme je, vytleskáváme a hrajeme na jednom tónu na klavír. Říkadla a písničky Naučíme se písničku o sluníčku Elementární teorie Výběr záleží na pokročilosti dítěte. Např. se učíme se, že říkadlo o sluníčku hrajeme od e. U pokročilejších pojmenujeme všechny klávesy, event. je zapíšeme do not nebo ukážeme na obří osnově na zemi. Duha: Ukážeme obrázek barevné duhy, vysvětlíme dětem, že duha přichází po děšti, když vyjde sluníčko. Mluvíme o tom, že je nádherná. Můžeme ji zahrát i na klavíru a její tóny mají „magické účinky“. Hra na klavír Zahrajeme c-d-e-fis-gis-ais-c a zpátky a vedem děti k tomu, aby poslouchali, jak duha nádherně zní. Znovu hrajeme a necháme je na obrázku ukazovat, jak postupně hrajeme nahoru a dolů. (Duha má 7 barev, stejně jako hraných tónů – je možné je nechat ukazovat i jednotlivé barvy duhy – obrázek v materiálech ISMFA) S naší pomocí (pod pedálem) je necháme duhu také zahrát (vždy po dohrání necháme zmáčknutý pedál a vedem děti, aby poslouchali barevné alikvóty). Dále je možné ještě hrát čínskou duhu, přes část nebo celou klaviaturu hrajeme po černých klávesách nahoru a dolů. Pohybové cvičení Pustíme dětem písničku „Rainbow“(hudba k NC) a naučíme je krátkou choreografii (chodíme dokola a držíme se za ruce. Na slova it´s a rainbow se točíme dokole s rukami nahoře do písmena V.) Sluchová cvičení (rozlišování výšky tónu a směru melodie) hrajeme „různé části duhy“ a děti hádají, jestli jde duha nahoru nebo dolů (možné použít obrázek půlky duhy směřující nahoru a půlky duhy směřující dolů). Elementární teorie Výběr záleží na pokročilosti dítěte. Učíme se, že duhu hrajeme od c. U pokročilejších pojmenujeme první tři klávesy, event. je zapíšeme do not nebo ukážene na obří osnově na zemi.

3. ZIMA Vhodné ukázky: Vivaldi: Zima Debussy: Tanec sněhových vloček Obrázky: Zimní krajina: zasněžená louka a les, lyžující děti Další pomůcky: „Magický pytlík“, ve kterém je schovaná vata a několik vystřižených papírových sněhových vloček. Metodický postup: Tajemně se dětí zeptáme, jestli vědí, co je uvnitř, necháme je tam sáhnout a hádat. Poté je necháme vločky „objevit“. Chvíli se bavíme o tom, jestli mají rády sníh a necháme je 18

ukazovat jak padají. Pustíme Debussy ukázku, ukazujeme jim měkkost vaty a necháme je předvádět, jak měkce sníh padá. U vnímavějších dětí zkusíme je nechat předvádět, jak padají vločky na klavíru (velmi měkce – pokud hrají silně či tvrdě, upozorníme je, že vločky jsou velmi jemné, proto musí velmi jemně hrát – jinak by roztály). Dále se dětí zeptáme, jestli mají rády zimu – jak se jim líbí, když je všude sníh, jestli rády lyžují, sáňkují. Poté jim vyprávíme, jak si „kdysi dávno představoval zimu pan Vivaldi“ (použijeme tradiční výklad „Zimy“). Pustíme jim hudební ukázku a necháme je malovat obrázek.

4. LÉTO Vhodné ukázky: Vivaldi: Čtvero ročních dob: Léto Haydn: Čtvero ročních dob: Léto Obrázky: Letní krajina – slunce, koupání, zelená louka, modrá obloha, rozkvetlé kytky Další pomůcky: „Magický pytlík“, ve kterém je písek – imituje pláž, moře, léto... Metodický postup: Zeptáme se dětí, jestli mají rády léto – jak se jim líbí, když je teplo, mohou se koupat, hrát si apod. Poté jim vyprávíme (ukážene obrázek), jak si „představoval“ léto pan Vivaldi (použijeme tradiční výklad „Léta“). Nakonec jim pustíme hudební ukázku a necháme je malovat obrázek léta.

D. POHÁDKY O SKLADBÁCH materiály k dispozici v ISMFA kanceláři

1. S. Prokofjev: Péťa a vlk ISMFA materiály k dispozici

2. P. I. Čajkovskij: Louskáček 3. E. Grieg: Peer Gynt 4. Vivaldi: Čtvero ročních dob E. CESTUJEME S HUDBOU Na velké mapě či globusu dětem ukážeme,jak daleko dnes pojedeme. K vybranému místu jim řekneme něco zajímavého a ukážeme několik obrázků.

1. Tibetské hory Tibetská relaxační hudba – děti mohou ležet se zavřenýma očima a představovat si vysoké hory a nekonečný sníh.

2. Brazilský karneval Samba – děti mohou do rytmu samby hrát s Orffovými nástroji.

3. Africká noc Africké bubny - děti mohou se připojit k bubnování.

4. Čínský tanec 19

5. Vídeňské valčíky 6. Maďarský čardáš 7. Italska opera 8. Cesty do historie – renesance, baroko, klasicismus, romantismus atd. F. „JSME V ČESKU A TAK POZNÁVÁME ČESKOU HUDBU“ 1. B. SMETANA: VLTAVA Obrázky: č. 1: Les, louka, studánka a z ní vycházející malý pramínek č.2: Potůček, do kterého se z různých stran přilévají další potůčky č. 3: Velká řeka č. 4: Obrázek Hradčan s Vltavou Metodický postup: „Dnes si budeme vyprávět pohádku o jedné řece (nutno vysvětlit, co je řeka – ukázat obrázek a co je potůček – ukázat obrázek). ¨ Bylo nebylo, daleko nedaleko byl jeden hluboký les a v něm studánka. Studánka byla krásná a voda v ní neuvěřitelně čistá. Ze studánky vytékal malý potůček, jmenoval se Vltava. Vltava byla moc hodná, tekla hlubokým lesem, ve kterém sídlili víly a skřítkové. Víly i skřítkové měly Vltavu moc rády, protože byla hodná a kdykoliv jim dovolila se v ní vykoupat. Koupání ve Vltavě bylo pro Víly moc příjemné a tak se v ní koupaly rády a často. Také u ní zpívaly své oblíbené písničky. Všechny lesní pohádkové bytosti měly Vltavu rády a pomáhaly jí, aby zůstala co nejčistčí a mohla dobře téct. Vltava byla natolik oblíbená, že i ostatní potůčky chtěli téct spolu s ní. Jak Vltava tekla, přidávaly se k ní stále nové potůčky, až z ní byla velká řeka. která dotekla až do našeho města - do Prahy. A protože byla hodná a krásná, tak o ní jeden pán, který se jmenoval Smetana napsal krásnou hudbu.“ Pustit dětem 40s ukázku Vltavy. Poprvé jí komentovat – „slyšíte, jak malá Vltava teče?...a slyšíte, jak se do ní te´d přidávají další potůčky? .....no ateď je z ní ta nádherná řeka, která dotekla až k nám. Na druhý a třetí poslech nechat děti ukazovat obrázky (malý potůček, malý potůček do kterého přitékají ostatní potůčky, velká řeka, Praha – Hradčany s Vltavou). Doporučit rodičům, aby děti k Vltavě vzali. V relaxační části jim pustit delší ukázku (nebo i celou Vltavu) a nechat je k tomu malovat obrázek. Návaznost na další části lekce: Harmonické a barevné slyšení: „Co myslíte, je teď Vltava veselá, smutná, nebo vyděšená?“ (hrajeme hlavní téma v dur, v moll a napodobíme peřeje na Vltavě) Rozlišování výšky tónu a směru melodie „Teče Vltava nahoru, dolů nebo po rovině?“ (používáme melodii hlavního tématu a vymyšlené krátké melodie) Rytmické cítění „Znovu posloucháme ukázku a tleskáme metrum skladby“ 20

„Vymýšlíme slova a věty o Vltavě, které rytmizujeme“ Zpívání Zkoušíme se naučit melodii hlavního tématu (rytmizovaná Kočka leze dírou) Hra na klavír se šikovnějšími dětmi zkoušíme zvládnout doprovod k hlavnímu tématu (C – F – G), s ještě šikovnějšími zkoušíme zahrát jedním prstem hlavní téma. další vhodné ukázky DVOŘAK : HUMORESKA MARTINU: LOUTKY

21