Poznámky k českým typům akantů (Studie k umělecko historické terminologii středověké knižní malby 2) 1

STUDIE O RUKOPISECH XL, 2010

Poznámky k „českým typům akantů“ (Studie k umělecko historické terminologii středověké knižní malby 2)

1

Viktor Kubík The subject of this paper is a typological classification of the acanthus ornamentation of the Czech manuscripts from the 14th – 15th centuries. The definition of the four types of Czech acanthus ornaments is studied in relation to their genesis and their sources in the illumination in Bohemia, Italy and Western Europe. The ornamentation of the manuscripts of the followed period is confronted with its resources and parallels in the contemporary sculpture and applied arts. The modifications of the types of acanthus is followed in the context of the relations of the Prague workshops with the regional production in the Czech Lands and also from the standpoint of their possible influence on the evolvement of acanthus ornament in the illumination of the Western and Central Europe of the 15 and early 16th centuries. The paper deals also with the possibilities of the content interpretation of the ornament decoration of the Medieval manuscripts and offers other questions and problems to be solved in the further study of this theme. Key words: Acanthus, typology • 14th-15th centuries • Bohemia and Europe • Medieval manuscripts • symbolical meaning of the acanthus

Tento příspěvek volně navazuje na článek v předminulém čísle Studií o rukopisech, který se věnoval úvodním poznámkám k základní umělecko historické terminologii používané při studiu středověkých rukopisů a také orientační typologii akantové ornamentiky.2 Nynější studie s předešlým příspěvkem sdílí především motivaci svého vzniku i zaměření na praktické potřeby oddělení pro soupis a studium rukopisů Archivu AV ČR.

1

2

Tento příspěvek vznikl s podporou výzkumného záměru „České země uprostřed Evropy v minulosti a dnes“ (MSM0021620827) a projektu CMS č. LC 521 a je duševním vlastnictvím autora. Viktor Kubík, Studie k umělecko historické terminologii středověké knižní malby. 1 ) Úvodní poznámky a základní typy akantu, In: Studie o rukopisech XXXVII–XXXVIII, 2007–2008, s. 65–99.

109

Viktor Kubík

I. PRVNÍ TYP AKANTU (kadeřavý akant se zvlněnými okraji). . . . . . . . . . . . . . . . . s. 114 I.1. Vznik základní varianty prvního typu „těžkého“ akantu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 117 I.2. Rozšíření a transformace základní varianty prvního „těžkého“ typu akantu. . . . s. 129 I.3. Varianta prvního typu – akant šternberské skupiny rukopisů. . . . . . . . . . . . . . . . s. 133 I.4. Odlehčená varianta prvního typu akantu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 137 I.5. Vznik odlehčené varianty prvního typu akantu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 142 I.6. Rozšíření a transformace odlehčené varianty prvního typu akantu . . . . . . . . . . . s. 145 II. DRUHÝ TYP AKANTU (se seříznutými okraji) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 148 II.1. Vznik druhého typu akantu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 151 II.2. Rozšíření a transformace druhého typu akantu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 154 III. TŘETÍ TYP AKANTU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 155 III.1. Vznik třetího typu akantu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 156 III.2. Laločnaté varianty třetího typu akantů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 160 III.3. Zaostřené varianty třetího typu akantu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 163 III.4. Rozšíření a transformace třetího typu akantu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 167 III.5. Varianty třetího typu akantu kombinující laločnaté a zaostřené formy. . . . . . . s. 171 IV. TYPOLOGICKÉ DOPLŇKY A VARIACE PRVNÍHO, DRUHÉHO A TŘETÍHO TYPU AKANTU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 173 V. ČTVRTÝ TYP AKANTU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 173 VI. ORIGINÁLNÍ VARIANTY ZAOSTŘENÉHO AKANTU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 176 VII. ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ TYPOLOGIE ČESKÝCH AKANTŮ A PROBLÉM MOŽNOSTÍ JEJICH OBSAHOVÉ INTERPRETACE . . . . . . . . . . s. 177 VII.1. Orientační přehled studia českých akantů v literatuře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 177 VII.2. Shrnutí zdrojů vzniku českých akantů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 178 VII.3. Shrnutí chronologického uplatnění jednotlivých typů českých akantů . . . . . . s. 180 VII.4. Problém příčiny uplatnění a rozšíření akantové ornamentiky . . . . . . . . . . . . . s. 183 VII.5. Problém možného obsahového poselství akantové ornamentiky. . . . . . . . . . . s. 189 VII.6. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 195

Problém „českého akantu“ totiž v současnosti opětovně získává na významu a zvláště v posledním desetiletí se toto téma dostává do ohniska zájmu i zahraničních badatelů, spolu se vzrůstajícím soustředěním na ornamentální výzdobu rukopisů, která se mnohdy jeví jako klíčový prostředek pro řešení některých vleklých problémů.3 Z tohoto hlediska se tedy jeví jako 3

110

K problémům toho druhu patří např. vymezení chronologie explicitně či kulturně historicky nedatovaných rukopisů, ale také určení jejich dílenského původu, přičemž nejde pouze o primární heuristický úkol (datace a dílenská lokalisace), protože toto téma též otevírá další problémy; vztahy centra a regionů, problém exaktní definovatelnosti dílen-


velmi naléhavé, terminologicky vyjasnit základní pojmy vztahující se ke sledovanému specifickému druhu ornamentů v kontextu s aktuální literaturou k tématu. Hlavním cílem takto koncipované studie je především vymezení konkrétních příkladů ornamentů, které jsou v literatuře označovány jako „český akant“ a spolu s tím i návrh terminologie pro označování jejich základních komposičních sestav z hlediska jejich funkčního uplatnění v sys-

ské produkce, vč. vymezení jednotlivých tvůrců a jejich podílu na výzdobě, problémy s exogenními umělci, problémy interpretace vývojové úlohy a hierarchie jednotlivých center ve vztahu k měnící se úloze ostatních druhů umění i celou škálu ryze znaleckých otázek. Nejnověji se přihlásila k tomuto druhu uvažování i s detailním soustředěním na formální analýsu ornamentální výzdoby rukopisů, jakožto spolehlivého východiska k řešení jinak neřešitelných problémů Francesca Manzari, La miniatura ad Avignone al tempo dei papi (1310–1410), Modena 2006, s. 7, ale téma studia ornamentiky iluminací má v posledních letech stále širší základnu (cituji jen př. metodického postupu, ne veškeré studie toho druhu); od ryze znaleckých studií, které navazují na příklady toho druhu jako např. Otto Pächt – Dagmar Thoss, Die Illuminierte Handschriften und Inkunabeln des Österreichischen Nationalbibliothek. I/2 Französische Schule, Wien 1974, s. 141–145, přes analýsy dílensky komplikované produkce viz Marie Claude Leonelli, Les manuscrits a peintures de la Bibliotheque Municipale dÁvignon. XI–XVI siecles, Avignon 1993, s. 67–73 až po zmíněný obtížný problém zmapování regionální produkce, což je téma, které ve francouzském kontextu předjímá již Jean Porcher, Lénluminure francaise, Paris 1959, s. 40 a na nějž následně navázaly např. práce, které rovněž akcentují sledovaný metodický přístup: Francois Avril, Les Fastes du Gothique. Le siecle de Charles V., Paris 1981, s. 288–289, 307–308, 355–359, Patricie Stirnemann, Lénluminure de Toulouse, In: M. C. Leonelli, Bibliotheque Municipale dÁvignon, s. 124–128, Jean Loup Lemaitre, Les catalogues médiévaux et le pillage des bibliotheques languedociennes, In: Livres et Bibliotheques: VIII–XV siecle, Toulouse 1996, s. 20–28, Francois Avril, Un element retrouve du breviaire choral W.130 de la Walters Art Gallery: le ms. N.a.2511 de la Bibliotheque Nationale de France, In: The Journal of the Walters Art Gallery 55/56, 1997–1998, s. 123–134 (zejména s. 133), týž, LÁrt au temps des rois maudits. Philippe le Bel et ses fils. 1285–1328, Paris 1998, s. 256, 324–334 a v souvislosti s exogenními umělci např. viz Gerhard Schmidt, Beobachtungen betreffend die Mobilität von Buchmalern im 14. Jahrhundert, In: Codices Manuscripti 42–43, 2003, s. 20, 24–25. Tento orientační výběr převážně francouzských badatelů je nutné rozšířit o řady italských historiků umění, kde studium ornamentu, jako důležitého kriteria nikdy neztratilo na významu viz Viktor Kubík, Příručka ke studiu středověké ornamentiky. Italské rukopisy (1200–1330) a byzantské rukopisy (10.–13. století), České Budějovice 2008, s. 9–11 (se shrnutím literatury i s dalšími centry dějin umění). A tento způsob uvažování je důležitý i pro specifické tematické okruhy jako je např. studium grotesku viz pozn. 334–339 – zejména jeho výzkum v Paříži viz Philippe Morel, Les grotesques: les figures de límaginaire dans la peinture italienne de la fin de la Renaissance, Paris 2001 a z jeho studentů a studentek – např. nejnověji se shrnutím literatury viz Florence Potosniak, Les grotesques et marginalia dans la miniature de lÍtalie du Nord autour de 1500: les enluminures dÁntonio da Monza, lÓffiziolo Durazzo de Francesco Marmitta et le Libro dóre Ghislieri, dipl. práce na Sorboně (školitel P.Morel) Paris 2010.

111

Viktor Kubík

tému výzdoby.4 Primárně jde tedy v tomto článku o základní typologii „českých akantů“.5 Ta však na sebe nabaluje i velice rozsáhlé problémy spojené s jejich genesí a s otázkami ohledně působnosti tohoto druhu ornamentů na dobovou evropskou iluminaci. Vzhledem k objemu těchto problémů jde v této fázi pouze o vymezení východisek na základě současného stavu poznání, jeho doplnění či určité korekce a naznačení možných otázek, které se nabízejí do dalšího studia.6 Samotné téma studia „českých akantů“ je sice velmi tradiční a v našich zemích jej otevřel již J.E.Vocel,7 který též položil základy k české terminologii tohoto druhu ornamentiky, ale velkého významu a pozornosti se téma dočkalo zejména od přelomu 19. a 20. století (např. K.Chytil),8 kdy jej M.Dvořák uvedl na mezinárodní scénu, jako jeden z důležitých problémů evropského středověkého umění.9 Následně se tématem zabývala řada badatelů u nás i v zahraničí,10 avšak se vzrůstajícím zájmem o obsahové interpretace uměleckých děl, který se významně prosazoval a sílil v dějinách umění během 20. století se vlastní problém vymezení příslušné terminologie a souvisejících otázek dostal poněkud do stínu. Jak již bylo řečeno výše, v posledních desetiletích se však situace mění a nutnost chronologického, geografického i autorského upřesnění původu podstatné řady studovaných děl a vztahů mezi nimi si opětovně vynucuje zostření pozornosti i k tomuto tradičnímu tématu. Praktické potřeby oboru jsou tedy hnací silou metodo4

5

6 7 8

9 10

112

Jak již bylo zmíněno v předešlém článku, nejde o dogmatické vnucování mé terminologie, ale návrh možných termínů sestavovaný v intencích metody J.Květa viz V. Kubík, Studie k terminologii 1), s. 65–66. A teprve v navazující studii bude problém zařazen do širšího kontextu vývoje a typologie konstrukcí iniciál, proměn rozvrhu výzdoby knižních stran, spolu s evidencí ostatních dílčích ornamentálních motivů, a to z hlediska jejich vzniku a šíření v rámci knižní malby tří základních ohnisek evropské iluminace; tedy Byzance, Itálie, západní Evropy a vztahů mezi nimi ve smyslu typologie studovaných prostředků, přičemž teprve na tomto základě budou sledovány i vazby k iluminaci našich zemí. Detailněji v kontextu viz Viktor Kubík, Itálie – Avignon – Čechy, České Budějovice 2011 (v tisku), kap. III.–IV. Jan Erazim Vocel, Miniatury české XVI. století, In: Památky archeologické III, 1859, s. 241–257. Karel Chytil, Vývoj miniaturního malířství v době králů rodu Lucemburského, In: Památky archeologické XIII, 1885, s. 1–10, 79–92, 151–162, XIV, 1886, s. 207–218, 311– 316, 361–366 a týž, Památky českého umění iluminátorského, I., Praha 1915, s. 16–29. Max Dvořák, Die Illuminatoren des Johann von Neumarkt, In: Jahrbuch des Kunstsammlungen des Allerhoechsten Kaiserhauses 22, Wien 1901, 35–166, zejm. s. 90. Z hlediska terminologie, názorů na genesi a šíření „českých akantů“ budou jednotliví badatelé zmiňováni v navazujících souvislostech konkrétních motivů níže.


logické tendence, kterou sice lze v nejobecnějším smyslu považovat za neopositivismus, ale obsahově jde o jeden z pilířů dějin umění jako exaktního historického oboru.11 Z hlediska terminologického a typologického je nutné zdůraznit hned v úvodu tři podstatná východiska. Za prvé, nejde o jediný „typ českého akantu“, ale vícero typů, což nebývá terminologicky rozlišováno a zejména v zahraniční literatuře tato okolnost může vézt k určitým zmatkům.12 V rámci předkládané studie navrhuji definici tří základních „typů českého akantu“, dále rozrůzněných do dílčích variant, které lze chronologicky vysledovat v knižní malbě našich zemí, jakožto specifické a nezaměnitelné formy ornamentiky od doby kolem poloviny 14. století do prvních desetiletí 15. století, kdy naše země významně zasáhly do formování vývoje celoevropského umění.13 Navazující vývoj akantové ornamentiky do počátků 16. století byl již podstatně větší měrou utvářen i podněty z okolních zemí.14 Pracovně lze uvažovat ještě o „čtvrtém typu českého akantu“, který sice není invencí domácího prostředí, avšak mírou svého uplatnění lze jeho výskyt ve specifických formách a funkčním komposičním uplatnění považo11

12

13

14

Petr Wittlich, Co je obraz ?, In: Dějiny umění v české společnosti: otázky, problémy, výzvy. Příspěvky přednesené na Prvním sjezdu českých historiků umění (ed. Milena Bartlová), Praha 2004, s. 17–20: v úvodním referátu P.Wittlich výslovně hovořil o dvou nohách, na nichž obor dějin umění spočívá, ale díky nimž také může kráčet, vyvíjet se dále. Jednou nohou bylo znalectví a positivistická tradice, druhou nohou spekulace a teoretické experimenty různého druhu. Ilustrativně např. F. Manzari, La miniatura ad Avignone, s. 229, 231–233, zejména s. 255, 275 a obr. 277 (záměna aragonských akantů za české), 313–314 (nejde o český akant, ale jeho transformaci), 331–332 (propojení vývoje české iluminace v generacích 80.–90.let s generací 1400–1420 do jednoho celku) – zmiňuje české mistry různých generací, přičemž dochází k popletení generačních souvislostí právě z hlediska genese uměleckého formování jednotlivých mistrů a jednotlivých typů akantu, a to chronologicky i kvalitativně různorodých. Nebo k zaměňování českých typů akantu s příbuznými italskými. Tím také dochází i k propojování sice obecně spojitých, ale v konkrétních souvislostech dosti rozdílných kvalit, především z hlediska definice původu sledovaných motivů (detailněji níže – jde např. o rozdíly mezi základní variantou 1.typu akantu, jeho variacemi, 2. typem a 3.typem akantu – či–li generací iluminátorů Bible Václava IV. a generací Mista Hasenburského misálu ). K obecnému vymezení základních znaků jednotlivých typů akantů viz Tab. II. A–D. Ale k detailnímu vymezení 1. typu a k jeho variantám viz Tab. II. 3)e + Tab. II. 4)–6). Ke 2. typu viz Tab. II. 7) a ke 3. typu viz Tab. II. 8)–10)b.–c. + 12)b. Zlomově se v tomto smyslu jeví zejména 80. léta 15. století viz Josef Krása, Knižní malba, In: Rudolf Chadraba – Josef Krása a kol., Dějiny českého výtvarného umění I/2, s. 597, 606–608 a pro ostatní druhy umění orientačně viz Jaromír Homolka, Pozdně gotické sochařství, In: tamtéž, s. 536–548 a k architektuře viz Jiřina Hořejší, Pozdně gotická architektura, In: tamtéž, s. 501–508.

113

Viktor Kubík

vat za autonomní ornament české iluminace.15 Za druhé, nejde o dogmatické a neměnné stanovení terminologie, ale o pokus navrhnout zpřesnění a systematisování stávajícího pojmosloví, do značné míry individualisovaného a (zejména pro zahraniční badatele) ne vždy jasně odlišitelného. Tedy jde o příspěvek k diskusi. A za třetí, v typologické klasifikaci nejde o veškeré variace, ale základní formy jednotlivých druhů akantů a současně naznačené analogie a zdroje českých typů akantu zároveň vycházejí ze známého předpokladu, že nelze u zdrojů českých akantů předpokládat nalezení „definitivní“ formy již „hotových“ českých typů akantů, ale jde o hledání jejich zdrojů, jejichž zřetězením a transformací do originální syntésy došlo ke vzniku specifických českých ornamentů, které nejsou pasivní replikou jediného vzoru, ale těží z vícera zdrojů.16 I. PRVNÍ TYP AKANTU (kadeřavý akant se zvlněnými okraji) „První typ českého akantu“ se v rámci knižní malby chronologicky nejdříve a kvalitativně plně uplatnil ve výzdobě Liber viaticu Jana ze Středy (KNM XIII. A. 12), a to v základní tvarové skladbě kadeřavých akantů se zvlněnými okraji (Tab. A.1), která se stala východiskem pro další variace akantových listů.17 Základní varianta 1. typu českého akantu našla výraz ve škále kadeřavých palmet (Tab. II. 4)a) od trojlistých zkrácených listů (Tab. II. 4)a.1-2) až po mohutné a do šířky rozvedené palmety s pružně zvlněnou osou listu i plastickou objemovou modelací (Tab. II. 4)a.3-5), které v repertoáru Liber viaticu významně doprovázejí také jejich variace v podobě kadeřavých polopalmet (Tab. II. 4)b.1), z nichž mnohé rovněž sdílí dynamickou formu pružného prohýbání hřbetu listu (Tab. II. 4)b.2), nezřídka dovedenou až do motivu rozevlátého vrcholu listu (Tab. II. 4)b.3) nebo spirálovitého stáčení do vrcholu ve formě zavinutého listu (Tab. II. 4)b.4).18 15 16 17

18

114

Jde o Tab. II. 11). Na tento charakter českých typů akantů významně upozornil zejména Jan Květ, Liber viaticus Jana ze Středy, In: Volné směry XXXIII, 1938, s. 174–176, 178–183. Monograficky k Liber viaticu Jana ze Středy (Praha, KNM XIII. A. 12) z rozmezí 1353–64 – s možným zúžením mezi léta 1355–61 viz Pavel Brodský, Katalog iluminovaných rukopisů Knihovny Národního musea v Praze, Praha 2000, s. 158–163 (se shrnutím literatury) a nejnověji s pravděpodobným zúžením datace mezi léta 1355–60 viz Andrzej Niedzielenko – Vít Vlnas (ed.), Slezsko. Perla v české koruně. Tři období rozkvětu vzájemných uměleckých vztahů, Praha 2006, s. 102–105 (H. Hlaváčková, kat. I.4.6). K příkladům typů Tab. II. 4)a.1–2: Liber viaticus (Praha, KNM XIII. A. 12) f. 9r viz Jan Krofta, Mistr brevíře Jana ze Středy, Praha 1940, obr. 4. K typu Tab. II. 4)a.3: tamtéž, f. 269v viz tamtéž, obr. 40, k Tab. II. 4)a.4: tamtéž, f. 146v a Tab. II. 4) a.5: tamtéž, f. 220r viz


Ve výzdobě Liber viaticu představuje tento druh ornamentů jednoznačně dominantní druh akantu.19 Jde právě o formu, kterou A. Matějček popisoval jako „akantové listy dokonalého peřenoklaného tvaru, hybné ve své ose, vinoucí se a svíjející se v nesčetných variacích“20 nebo v návaznosti na Misál Jana ze Středy (KK cim 6) jako „tučný lupen.“21 Slovy J.Květa (a v intencích M.Dvořáka) jde o „naturalistický typ akantu,“22 nebo jej J.Květ spolu s J. Kroftou označuje jako „těžké, plné akanty,“ „vlnitě vlající, zavíjené do volutovitých, barokně vzdutých útvarů.“23 J.Krása pak charakter tohoto druhu ornamentů shrnuje; podle něj jde o „hybný velkolistý akant“24 čili „akantové listy bližší antickým příkladům, vegetabilně živější a přirozenější, než ostatní dobové akanty.“25 Hmotností a hybností tedy tento 1.typ akantu navozuje vazby ke skutečné vegetaci a tím jeho označování v terminologii evokuje tíži a hmotu listoví, oproti ostatním abstrahovanějším či odlehčenějším typům. Pracovně lze tuto variantu 1. typu akantu z Liber viaticu označit jako „těžký typ akantu,“ v souladu s A.Matějčkem, J.Květem a J.Kroftou.26 V navazujících vrstvách knižní produkce sice klesá výskyt této základní varianty („těžkého akantu“), avšak nezaniká zcela; V Misálu Jana ze Středy (KK cim 6) jeho typologii rozšiřují šroubovitě přetáčené listy kombinující základní tvarovou skladbu zvlněných okrajů s motivy stylisovaných kadeřavých laločnatých tvarů (Tab. II. 4)c.1) a podobně v časově paralelním Evangeliáři Jana z Opavy (ONB cod. 1182) se prosazují jeho kombinace

19

20 21

22 23 24 25 26

tamtéž, obr. 28. K typům Tab. II. 4)b.1: tamtéž, f. 289v – tamtéž, obr. 31, Tab. II. 4)b.2–3: f.147r – tamtéž, obr. 33, k Tab. II. 4)b.4: např. f. 38r – tamtéž, obr. 7. Ve výzdobě Liber viaticu se uplatňuje celá škála dalších typů akantů, ale spíše jako doplněk k základnímu repertoáru. Jde např. o odlehčenou variantu 1. typu akantu viz Tab. II. 6)a. Nebo o 2. typy akantů viz Tab. II. 7)a (detailně viz níže v souvisl. s jedn. typy akantu). Antonín Matějček, Dějepis výtvarného umění v Čechách, Praha 1931, s. 280. Tamtéž, s. 286 – Misál Jana ze Středy (Praha, KK cim. 6) z r. 1364 viz níže a nejnověji A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 98–102 (H. Hlaváčková, kat. I.4.5), s.100 (obr. f. 4v). J. Květ, Liber viaticus, s. 176 srov. s M. Dvořák, Iluminátoři Jana ze Středy, s. 90. J. Květ, Liber viaticus, s. 178–183 srov. s J. Krofta, Mistr brevíře, s. 7–8. Josef Krása, Knižní malířství v Čechách 1350–1420, In: České iluminované rukopisy 13.–16. století, Praha 1990, s. 138. J. Krása, České iluminované, s. 125. A. Matějček, Dějepis VUČ, s. 280, J. Květ, Liber viaticus, s. 176, J. Krofta, Mistr brevíře, s. 7–8.

115

Viktor Kubík

s ostře seříznutými okraji (Tab. II. 4)c.2).27 Bez ohledu na nejistotu, zda jde o produkci samostatných dílen navazujících na dílnu Liber viaticu anebo tvorbu jediného dvorského skriptoria je oproti Liber viaticu zřetelný posun, a to k určité stylisaci a zároveň ke komplikovanějším komposicím. Např. prostorově rafinované motivy šroubovitého přetáčení kolem osy-hřbetu listu (Tab. II. 4)c.1) nebo ještě častější a následně významnější motivy přetáčení okrajů listů do zavinutých výhonků – nasazované proti směru růstu listu (Tab. II. 4)c.2). Zmíněný příklad z Evangeliáře Jana z Opavy (Tab. II. 4)c.2) je přímým předstupněm pro obdobné komposice v rukopisech Václava IV. (míněna vrstva Bible Václava IV.), kde se tyto sestavy uplatňují především na „odlehčené variantě 1. typu akantu“ (Tab. II. 6)d.3) nebo v „akantech 2. typu se seříznutými okraji“ (Tab. II. 7)d.10).28 Příklady základní varianty 1.typu akantu (tedy „těžkých akantů“) se ale v menším množství vyskytují i v Bibli Václava IV. (Tab. II. 4)c.4), a to v dokonalé kombinaci mohutných tvarů se zvlněnými okraji i hřbetem listu a s přisazovanými přetáčenými okraji do zavinutých lístků či spirálovitě stáčených výhonků.29 Oproti výše sledovaným rukopisům z 60. let a z Bible Václava IV. z 80.-90. let, působí ojedinělé akanty základní varianty 1. typu v Antifonáři z Bíliny (TPL, SOA 85, 84) jako jejich předstupeň (Tab. II. 4)c.3),30 zjednodušující vzory Liber viaticu, bez reflexe tohoto druhu ornamentiky v Misálu Jana ze Středy či Evangeliáři Jana z Opavy, ačkoliv časově výzdoba Antifonáře z Bíliny spadá právě do 70. let, tedy mezi díla navazující na Liber viaticus v 60. letech a Bibli Václava IV.31 Ve výzdobě Antifonáře z Bíliny však jde o zcela ojedinělé příklady, tamní akanty náleží k předešlé tradici (Tab. II 1)d).32 Antifonář z Bíliny je tedy i v tomto zúženém pohledu dokladem mnohovrstevného 27

28 29

30 31

32

116

K příkladům typů Tab. II. 4)c.1: Misál Jana ze Středy (KK cim. 6), f. 165v pq. 1364 viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 101 obr. D (kat. I.4.5), k typu II. 4)d.2: Evangeliář Jana z Opavy (Wien, ONB cod. 1182) f. 56r aq. 1368 viz tamtéž, s. 109–111 (kat. I.4.12 – obr. na s.112). Detailněji níže. K typu Tab. II. 4)c.4: za mnohé např. 1. svazek Bible Václava IV. (ONB cod. 2759) f. 14v, 2. svazek (ONB cod. 2760) f. 21r, 3. svazek (ONB cod. 2761) f. 54r, 117r viz Horst Appuhn (ed.), Wenzelsbibel, Dortmund 1990, 1.–3. K příkladu Tab. II. 4)c.3: Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA 85) např. f. 178v ze 70. let 14. století. K rozboru ornamentiky Antifonáře z Bíliny a k jeho dataci viz Viktor Kubík, Poznámky k původu stylu a k dataci výzdoby Antifonáře z Bíliny, In: Ústecký sborník historický 2001, I. Gotické umění a jeho historické souvislosti (Jaromír Homolka – Michaela Ottová a kol.), Ústí / Labem 2001, 375–431 (se shrnutím literatury k tématu). tamtéž, s. 377–379, zejm. 393–395, 397–398 a 407–416.


vývoje iluminace v našich zemích ve 2. polovině 14. století – tedy svědčí pro existenci vícero dílen s různou intensitou reagujících na podněty z dvorského prostředí, které variabilně spojují s dědictvím předešlé tradice.33 I.1. Vznik základní varianty prvního typu „těžkého“ akantu Z hlediska genese této základní varianty 1.typu akantu je klíčová právě kombinace do šíře rozvedených kadeřavých forem se zmíněným zvlněným obrysem, současně spojená s plastickou modelací. Tato kombinace je v rámci středověké akantové ornamentiky velmi vzácným jevem. V rámci domácích předstupňů v rukopisech 1. třetiny 14. století lze nejobecnější východiska pro sledovanou skladbu doložit v rámci škály typů trojlistých palmet, které se ovšem objevují především v širokém repertoáru stylisovaných forem (Tab. II. 2)a.1-3), s náznaky nervatury (Tab. II. 2)a.4) či v podobě heraldicky symetrických typů (Tab. II. 2)a.5), přičemž obliba těchto stylisovaných forem se v českých rukopisech udržela i po polovině 14. století (srov. s Tab. II. 2)a.6-7 viz níže).34 Vedle této vrstvy stylisovaných motivů se

33

34

Metodologicky a terminologicky jde o problém vymezení pojmů „skriptorium“, „dílna“ nebo „mistr“, které narážejí na praxi typickou pro vrcholně středověkou tvorbu rukopisů, kterou lze velmi obtížně definovat v centrech s bohatou iluminátorskou produkcí vzhledem ke značnému pohybu jednotlivých tvůrců knih mezi jednotlivými zakázkami při jejich současné specialisaci na dílčí druhy výzdoby, což je typické nejpozději od poloviny 13. století např. v Paříži či Boloni. Orientačně k problému např. F. Manzari, La miniatura ad Avignone, s. 7, 9, 11, 15 (vč. shrnutí základní literatury k tématu). Tento problém ale není důvodem k resignaci na typologickou a kvalitativní odlišitelnost jednotlivých druhů výzdoby. Pouze u konvenčně používaných termínů je nutné počítat s tímto aspektem problému. V tomto smyslu je Antifonář z Bíliny příkladem reagujícím na dvorskou produkci representovanou Liber viaticem, ale zároveň k ní nepatří. Současně obsahuje řadu motivů, které se objevují i v předešlých vrstvách rukopisů, ale míra jejich transformace či převzetí je od Liber viaticu odlišná a odlišný je též poměr k navazující produkci – detailně viz V. Kubík, Poznámky k Antifonáři z Bíliny, s. 375–431. Antifonář z Bíliny tedy představuje vrstvu volně navazující na dílčí motivy jak ve skupině rukopisů Alžběty Rejčky, tak v přímější vazbě i na Antifonář z Vorau (Vorau, Klášterní knihovna, cod. 259/ I–II) z let 1360–61 nebo Graduál Arnošta z Pardubic (Praha, KK P 7) z r. 1363 a současně paralelní k Drážďanské Bibli viz V. Kubík, Poznámky k Antifonáři z Bíliny, s. 391–417. Termíny „vrstva“ či postup sledovaní „stylové tendence“ jsou tedy dílčím východiskem, nikoliv absolutní resignací na exaktnost definice vztahů mezi studovanými díly, ale odrazem vědomí komplikovanosti sledovaných vazeb jednotlivých rukopisů i jejich částí, které lze velmi často obtížně klasifikovat z hlediska přesného vymezení podílu jednotlivých tvůrců. K Tab. II. 2)a.1: Pasionál abatyše Kunhuty (NK XIV.A.17) f. 6r (palmety skládající korunu stromu ve výjevu Krista na hoře Olivetské) z let 1314–21 viz Emma Urbánková / Karel Stejskal, Pasionál Přemyslovny Kunhuty, Praha 1975, s. 146 pass. a nověji Klára

117

Viktor Kubík

ovšem v českých rukopisech 1. třetiny 14. století uplatňují i palmety kombinující laločnaté a zaostřené tvary (Tab. II 2)a.8-12), z nichž část lze propojit i s dobovým zlatnickým tvaroslovím (např. Tab. II. 2)a.11), představují zároveň, jak východisko pro následný vznik 3. typu akantů (viz níže – Tab. II. 8-9), tak i pro sledovanou tvarovou skladbu 1. typu akantu – svým zvlněným obrysem (Tab. II. 2)a.13-15) a v ojedinělých případech dosahují i značné komposiční bohatosti typické právě pro 1. typ akantu, zejména jeho těžké varianty (Tab. II. 2)a.16, a.19), čímž v nejobecnější rovině předjímají typy akantů v Liber viaticu (srov. Tab. II. 2)a.16 s Tab. II. 4)a.3-5) či akanty na domácích deskových obrazech kolem poloviny 14. století (viz níže – Tab. 3)b,e).35 Totéž v omezené míře platí i pro dynamičtější komposice polopal-

35

118

Benešovská (ed.), Královský sňatek. Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský. 1310, Praha 2010, s. 483: obr. (H. Hlaváčková, kat. VI.2.2K, s. 475–478), k Tab. II. 2)a.2–4: Rajhradský antifonář a žaltář královny Alžběty Rejčky (Museum Brněnska, Knihovna benediktinského opatství Rajhrad R. 355) f. 8v (a.2), 188r (a.3), 73r (a.4) z let 1317–1323 viz tamtéž, s. 503: obr. f. 8v, s. 490: obr. 188r, s. 501: obr. f. 73r (H. Hlaváčková, kat. VI.3.2K, s. 501–503), ale též f. 104v, další příklady také k Tab. II. 2)a.2: Antifonář královny Alžběty Rejčky (Museum Brněnska, Knihovna benediktinského opatství Rajhrad R. 600) f. 1v z r. 1317 viz tamtéž, s. 6: obr. (H. Hlaváčková, kat. VI.3.1K, s. 498–500), přičemž motiv Tab. II 2)a.3 je ve skupině rukopisů Alžběty Rejčky zastoupen hojněji: např. též v Lekcionáři z r. 1316 (ONB cod. 1772) f. 1r (v horní bord.) či v Graduálu (ONB cod. 1774) f. 11v (v dolní bord.). Dále k Tab. II. 2)a.5: Misál Jana IV. z Dražic (KNM XIII. B. 9) f. 65r z doby kolem 1340 viz tamtéž, s. 519: obr. (H. Hlaváčková, kat. VI.5.1K, s. 518–519) a se shrnutím literatury viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 169–170. K Tab. II. 2)a.8: Misál Jana IV. z Dražic (KNM XIII. B. 9) f. 57r z doby kolem 1340 viz tamtéž, s. 518: obr. (H. Hlaváčková, kat. VI.5.1K, s. 518–519) a se shrnutím literatury viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 169–170, k Tab. II. 2)a.9–10: Rajhradský antifonář a žaltář královny Alžběty Rejčky (Museum Brněnska, Knihovna benediktinského opatství Rajhrad R. 355) f. 73r, 8v z let 1317–1323 viz K. Benešovská, Královský sňatek, s. 501 a 503: obr. (H. Hlaváčková, kat. VI.3.2K, s. 501–503) nebo v Antifonáři Alžběty Rejčky (tamtéž R 600) f. 137r (vnitřní pole iniciály Post passionem), což je motiv analogický složitějším komposičním sestavám častým v anglických rukopisech 1. čtvrtiny 14. století – např. Žaltář z Bromholm Priory (Oxford, Bodl. Library ms. Ashmole 1523) f. 66r z počátku 14. století z Norfolku viz Margaret Rickert, La miniature anglaise du XIIIe au XVe siecle, Milano 1961, pl. 32 a srov. s Tab. II. 1)c.3b. K Tab. II. 2)a.11: Pasionál abatyše Kunhuty (NK XIV.A.17) f. 1v (berla abatyše Kunhuty) z let 1314–21 viz E. Urbánková – K. Stejskal, Pasionál, s. 146 pass. a nověji K. Benešovská, Královský sňatek, s. 476: obr. (H. Hlaváčková, kat. VI.2.2K, s. 475–478) a totéž na Relikviáři s mramorovou bustou Ježíška (Marienstern, cist. opatství) z let 1290–1296 viz tamtéž, s. 427 (M. Winzeler, kat. V.5.9K, s. 427) a týž motiv spolu s Tab. II. 2)a.11–13: Antifonář královny Alžběty Rejčky (Museum Brněnska, Knihovna benediktinského opatství Rajhrad R. 600) f. 1v (a.11–12), f. 143v (a.13) z r. 1317 viz tamtéž, s. 6 a s. 500: obr. (H. Hlaváčková, kat. VI.3.1K, s. 498–500) a další příklady k Tab. II. 2)a.12 ve zmíněném Antifonáři královny Alžběty Rejčky (tamtéž R 600) f. 1r, 28v, 121r a v Rajhradském žaltáři královny Alžběty Rejčky (tamtéž R 355) f. 73r a dále též ze skupiny rukopisů Alžběty Rejčky k Tab. II. 2)a.13: Lekcionář z r. 1316


met v Pasionálu abatyše Kunhuty (NK XIV. A. 17) a jejich vztahu k deskové malbě kolem poloviny 14. století (Tab. II. 2)b.12) nebo polopalmet se zvlněnými okraji (Tab. II. 2)b.13) a jejich vztahu mezi rukopisy Alžběty Rejčky a skupinou rukopisů kolem Antifonáře z Bíliny či typem kaligrafických iniciál ve střední Evropě 14. století, vč. jejich analogických vazeb k italskému prostředí (detailněji níže).36 Tyto motivy v českých rukopisech 1. třetiny 14. století jsou ovšem spíše obecnými východisky, nikoliv přímými předstupni pro 1. typ akantu, neboť od uvedených motivů nelze jednoznačně a bez další nutné komponenty vysvětlit samotný vznik 1. typu akantů. Při kombinaci kriterií typologických i chronologických lze přímý vznik a zřetězení uvedených klíčových kvalitativních znaků sledovat nikoliv v domácím prostředí, ale především v Itálii, a to v obecnějším smyslu od části stylisovaných kadeřavých laločnatých listů s výrazně zvlněnými okraji (Tab. II. 1)a.15), které se nápadně často objevovaly v toskánských rukopisech od 2. poloviny 13. století.37 Míra jejich stylisace byla sice v průběhu 1. poloviny 14. století v Itálii překonána, ale nezanikla zcela. Naopak, mimo Itálii lze paralely této tvarové skladby doložit i v průběhu 2. čtvrtiny 14. století – ne-

36

37

(ONB cod. 1772) f. 200r, Antifonář (Brno, Moravský zemský archiv FM 7) f. 84v, 105r a Rajhradský antifonář a žaltář Alžběty Rejčky (Museum Brněnska, Knihovna benediktinského opatství Rajhrad R. 355) f. 196v. K Tab. II. 2)a.14: Rajhradský antifonář a žaltář královny Alžběty Rejčky (Museum Brněnska, Knihovna benediktinského opatství Rajhrad R. 355) f. 73r z let 1317–1323 viz tamtéž, s. 501: obr. (H. Hlaváčková, kat. VI.3.2K, s. 501–503), ale též v Chorální knize Alžběty Rejčky (ONB cod. 1813) f. 102r, což je motiv analogický k Tab. II. 1)a.1, zmíněnému v souvislosti s byzantisujícími centry Itálie 1. třetiny 14. století (jih a benátsko–padovský okruh). A k Tab. II. 2)a.15–16, a.19: Pasionál abatyše Kunhuty (NK XIV.A.17) f. 5v (akantová palmeta v krajině ve funkci stromu ve výjevu Narození Páně), f. 1v (akant u paty trůnu abatyše Kunhuty) a f. 1v (část květinové srostlice na vrcholu baldachýnu z lomeného oblouku) z let 1314–21 viz E. Urbánková – K. Stejskal, Pasionál, s. 146 pass. a nověji K. Benešovská, Královský sňatek, s. 469 a s. 476: obr. (H. Hlaváčková, kat. VI.2.2K, s. 475–478). K Tab. II. 2)b.12: Pasionál abatyše Kunhuty (NK XIV.A.17) f. 1v (výzdoba oblouků baldachýnu z lomeného oblouku, pod nímž sedí abatyše Kunhuta) z let 1314–21 viz E. Urbánková – K. Stejskal, Pasionál, s. 146 pass. a nověji K. Benešovská, Královský sňatek, s. 476: obr. (H. Hlaváčková, kat. VI.2.2K, s. 475–478). K dalším vazbám akantové ornamentiky rukopisů a deskových obrazů viz níže pozn. 48–49 a k Tab. II. 2)b. 13: např. Chorální kniha Alžběty Rejčky (ONB cod. 1813) f. 43r z let 1315–23, Rajhradský antifonář a žaltář (Museum Brněnska R 355) f. 44v, Antifonář Alžběty Rejčky z r. 1317 (tamtéž R 600) f. 137r, což je motiv v rámci skupiny rukopisů Alžběty Rejčky paralelní k Tab. II. 2)a.14 zmíněné v pozn. 35 i k motivu Tab. II. 6)c.1 zmíněnému v pozn. 111, přičemž okruh těchto komposic má své zdroje a paralely v okruhu italských vzorů zmíněných v souvislosti s Tab. II. 1)c.7: např. Brevíř z Assisi (Ass. 265) po r. 1325. V. Kubík, Příručka, s. 206 (tamní Tab. V. 4)2.a.11).

119

Viktor Kubík

jen v avignonských dílnách (Tab. II. 1)a.19),38 kde vedle sebe spolupracovali Italové a Francouzi, ale i v ryze západní produkci (Tab. II. 1)a.16), v níž však byla míra stylisace ještě zvýrazněna.39 Zejména zmíněný avignonský příklad z 30. let (Tab. II. 1)a.19) připomíná dílčí motivy v repertoáru laločnatých polopalmet Žaltáře Karlštejnské kapituly (Tab. II. 2)b.7-8) nebo následné variace 1. typu akantu v Antifonáři z Bíliny (Tab. II. 5)e.3).40 Uvedené podobnosti jsou však charakteru spíše jen obecně typologického. V Itálii však vývoj v 1. třetině 14. století směřoval k větší nepravidelnosti zvlnění bočních tvarů, ať již laločnatých (Tab. II 1)a.2), což je časté zejména v peruginských dílnách nebo v kombinaci laločnatých a zaostřených tvarů s pružně až ostře zvlněným obrysem a zároveň do šíře rozevřenými okraji listu (Tab. II. 1)a.1), což je sice motiv obecně rozšířený po Itálii, ale v 1. třetině 14. století velmi nápadný pro byzantisující dílny na jihu a benátsko-padovský okruh na severu.41 Právě tyto formy kombinující laločnaté a zaostřené tvary s pružně vlnivým obrysem (Tab. II. 1)a.1), které jsou typické pro centra byzantisující orientace, představují současně paralelu pro část repertoáru českých rukopisů 1. třetiny 14. století zmíněných výše (srov. Tab. II. 1)a.1 s Tab. II. 2)a.14). Pro vznik 1. typu českého akantu jsou ovšem důležitější zmíněné motivy z Perugie z 1. třetiny 14. století (Tab. II. 1)a.2), které ve výsledné formě představují nejen komposiční předstupeň pro 1. typ akantu Liber viaticu (Tab. II. 4)b.1), ale jsou do značné míry paralelní k části zjednodušených variant 1. typu akantu v Antifonáři z Bíliny (srov. Tab. II.1)a.2 s Tab. II. 5)e.1-4).42 S největší pravděpodobností nejde o vzájemné vazby, naznačující přímé spojení – peruginský motiv je předstupněm a motivy bílinského rukopisu jsou o 4 desetiletí následným motivem, který vznikl zjednodušením složitějšího vzoru, ale tento proces zjednodušování možná poodhalil něco z výchozích zdrojů inspirace 1. typu akantu.

38

39 40

41 42

120

K Tab. II. 1)a.19: Deodatův pontifikál iluminovaný Guglielmem (München, Bayerische Staatsbibliothek, clm 10073) f. 5r, 113r z r. 1339 z dílny Hlavního mistra Specula (Corsiniana 55 K 2) viz F. Manzari, La miniatura ad Avignone, s. 112–113. K Tab. II. 1)a.16: Žaltář z Oxfordu (Oxford, Bodl. Library Douce 131) f. 96v ze 2. čtvrtiny 14. století viz M. Rickert, La miniature anglaise, obr. 38. K Tab. II. 2)b.7–8: Žaltář Karlštejnské kapituly (KNM XVI. A. 18) f. 17r, 40r kolem poloviny 14. století a k Tab. II. 5)e.3: Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA 84) f. 52r ze 70. let 14. století viz níže. K Tab. II. 1)a.2: viz V. Kubík, Příručka, s. 304–306 (tamní Tab. VI. 4)2.a.2–3) a k Tab. II. 1)a.1: tamtéž, s. 306–307 (tamní Tab. VI. 4)3.a.1–2). K Tab. II. 5)e.1–4: Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA 84) f. 52r, f. 320r, 52r, 152v, 90 bis ze 70. let 14. století viz níže.


Zlomem v rámci italského kontextu byl vznik kadeřavého akantu kombinujícího laločnaté a zaostřené tvary s protahovanými až rozevlátými okraji (Tab. II. 1)a.6), který vznikl podle peruginských vzorů a zobecněl v sienských dílnách během 2. desetiletí 14. století – pracovně tzv. „sienský typ akantu z r. 1315.“43 Právě tato forma se stala východiskem tvarové skladby akantů pro 2. čtvrtinu 14. století, jak v Perugii (Tab. II. 1)a.3-5), tak v Toskánsku – Sieně i Florencii (Tab. II. 1)a.7-8), ale i pro specifickou vrstvu iluminací v Popádí – s ohniskem v dílně Illustrátora a Mistra z r. 1346 (Tab. II. 1)a.9, 11-13) a nadto, byla z repertoáru knižní malby přenesena i do sochařské výzdoby katedrály v Orvietu.44 Velmi složité komposice uvedených příkladů 30.-40. let z Perugie, Toskánska a Boloně představují značně blízké paralely ke sledovaným příkladům „těžkých“ akantů 1. typu v Liber viaticu (srov. např. Tab. II. 1)a.4-5 + a.11-12 s Tab. II. 4)a.3-5).45 Ale Liber viaticu nejbližší a prostorově i pohybově nejsložitější analogie lze spojit s dílnou Mistra kodexu sv. Jiří (srov. Tab. II. 1)a.9 s Tab. II. 4)a.4), která uvedené formy rozvíjela od 20. do 40. let 14. století.46

43 44

45

46

K Tab. II. 1)a.6: V. Kubík, Příručka, s. 240–246, 303–310 a tamní Tab. VII.15a). K Tab. II. 1)a.3–4: Antifonář Ms. 13 (Perugia, Biblioteca Capitolare Ms. 13) f. 36v, 47r, 99r, 106r, 108r z Perugie z let 1330–50 a k Tab. II. 1)a.4–5: Antifonář ze sb. H.B.Breslauer (N.63) z téže dílny, k Tab. II. 1)a.7–8: Antifonář z Imprunety (VII.A.1) f. f. 108r, 213r z florentských dílen 1335–1340, častý též u Maestra delle Effiggi domenicane od 30. let viz tamtéž, (tamní Tab. VI. 4)4.f.5) a také v Sieně – např. v Graduálu sienského dómu G.18 (Siena, Opera del Duomo) f. 8r z dílny Lippo Vanniho ze 40.–50. let 14. století a k sochařské výzdobě katedrály v Orvietu hutí Lorenza Maitaniho a jeho vazbě k akantům peruginských rukopisů viz tamtéž, s. 260–263 (se shrnutím literatury). A k Tab. II. 1)a.9: Pontifikál z Boulogne sur Mer (Boulogne sur Mer, Bibliotheque Municipale ms. 86) f. 59r z dílny Mistra Kodexu sv. Jiří ze 20. let 14. století viz tamtéž, s. 308 (tamní pozn. 79 a tamní Tab. VI.4)4.a.6). A k Tab. II. 1)a.11: Liber Pantheon (BNF lat.4895) f. 1r od Illustrátora z r. 1331, Tab. II. 1)a.12: Vat. lat. 2194, f. 1r ze 40.let 14. století od Mistra z r. 1346 a Tab. II. 1)a.13: Antifonář z Piacenzy (Archivio Capitolare cod. 55) f. 13v ze 30.–40.let 14. století. K Tab. II. 4)a.3: Antifonář z Perugie (Bibl. Capitolare ms. 13) f. 47r, 106r, 108r ad. z Peruginských dílen 1330–50, Tab. II. 1)a.4–5: tamtéž a dále Antifonář ze sb. H.B.Breslauer, N.63 z Perugie 1330–50. Jde o jádro stylově neregionální vrstvy umělecké produkce i historickými okolnostmi propojitelné s Avignonem i českým lucemburským státem a nadto následně kolem a po polovině století ještě rozšířené o další okruh rukopisů z anjouovského Neapolska – detailněji viz V. Kubík, Itálie – Avignon – Čechy, kap. II.1.5.1 (nejen ve vazbě na produkci Cristofora Oriminia – v tisku). K Tab. II. 1)a.9: Pontifikál z Boulogne sur Mer (Boulogne sur Mer, Bibliotheque Municipale ms. 86) f. 59r z dílny Mistra Kodexu sv. Jiří ze 20.let 14. století viz V. Kubík, Příručka, s. 308 (tamní pozn. 79 a tamní Tab. VI.4)4.a.6) a k Mistru Kodexu sv. Jiří viz tamtéž, s. 380–391 (se shrnutím literatury) a v kontextu s avignonskou produkcí sledované dílny viz V. Kubík, Itálie – Avignon – Čechy, kap. II.2.1. (v tisku).

121

Viktor Kubík

Obdobným zlomem, kterým byl pro Itálii vznik zmíněného „sienského akantu z r. 1315“ a zejména jeho následných variací,47 jsou pro české prostředí akanty deskových obrazů 40.-50. let 14. století.48 Exaktně definovanou podobu 1. typu akantu lze doložit jednak na rytých kresbách zlaceného pozadí Madony z Veveří (Tab. II. 3)e.4), ale též na dvou malovaných palmetách v krajině na pozadí desky Krista na hoře Olivetské z Vyšebrodského oltáře (Tab. II. 3)e.1-2 srov. s Liber viatikem – Tab. II. 4)a.4), které komposičně navazují na tradici Pasionálu abatyše Kunhuty (Tab. II. 2)a.15 – viz výše), ale velmi blízkou tvarovou skladbu vykazuje i koruna zmíněné Madony z Veveří (Tab. II. 3)e.3) či malované akantové srostlice vyplňující cvikly architektonických oblouků na desce se Smrtí Panny Marie z Košátek (Tab. II. 3)e.5).49 Sledované tvarosloví akantů 1. typu má však své předstupně a paralely i v části kamenosochařského listoví se zvlněnými obrysy, sledovatelného od počátku 14. století po jeho 2. polovinu;50 A sice pouze orientačně, ve zkratce – např. od zprohýbaných a obrysově zvlněných listů hlavic triumfálního oblouku zbořené kaple Panny Marie v Brně na Rybném trhu (Museum města Brna, Lapidarium dominikánského kláštera), založené r. 1297 Václavem II., přes obdobné formy v hlavicích kapitulní síně Roudnického kláštera augustiniánů kanovníků (jde o hlavice s Dražickým erbem), až po část sochařské výzdoby katedrály sv. Víta v Praze.51 Kamenosochařské tvarosloví 47 48

49

50

51

122

Jde o výše zmíněné příklady Tab. II. 1)a.6 + a.3–5 + a.7–14 + a.17–18 + a.20. Na spojitost tohoto druhu ornamentů se sledovanými akanty Liber viaticu po prvé upozornil Jan Květ, Vznik národního slohu v české malbě gotické, In: Acta Universitatis Carolinae 3, 1960, s. 31–48. K Tab. II. 3)e.4: pozadí Madony z Veveří (Praha, NG) ze 40. let 14. století viz Antonín Matějček, Česká malba gotická. Deskové malířství 1350–1450, Praha 1950, obr. 26, k Tab. II. 3)e.1–2: malované akantové palmety ve funkci stromů v krajině na pozadí Krista na hoře Olivetské z Vyšebrodského oltáře (Praha, NG) viz tamtéž, obr. 13 srov. s Tab. II. 2)a.15: Pasionál abatyše Kunhuty (NK XIV.A.17) f. 5v (akantová palmeta v krajině ve funkci stromu ve výjevu Narození Páně) z let 1314–21 viz E. Urbánková – K. Stejskal, Pasionál 1975, s. 146 pass. a nověji K. Benešovská, Královský sňatek, s. 469: obr. (H. Hlaváčková, kat. VI.2.2K, s. 475–478), k Tab. II. 3)e.3: koruna Madony z Veveří viz A. Matějček, Česká malba gotická, obr. 26 a k Tab. II. 3)e.5: rosetová květinová srostlice ve cviklech architektonických oblouků na desce se Smrtí Panny Marie z Košátek viz tamtéž, obr. 38. Po prvé na vazby mezi ornamentálním tvaroslovím kamenosochařské a iluminátorské produkce v obecném smyslu upozornil J. Krása, Knižní malířství 1350–1420, in: České iluminované, s. 125 – pův. publik. Josef Krása, Die Buchmalerei (Prag und Böhmen), In: Die Parler und der schöne Still 1350–1400 (Anton Legner ed.), Köln 1978, 2. Bd., s.731–757, 3. Bd., s. 105–108. Srov. např. Tab. II. 3)e.2 s hlavicemi triumfálního oblouku zbořené kaple Panny Marie v Brně na Rybném trhu (Museum města Brna, Lapidarium dominikánského kláštera) založené r. 1297 Václavem II. viz K. Benešovská, Královský sňatek, s. 121: obr., dále s hlavi-


však vykazuje podstatně setrvačnější charakter, než je tomu u ornamentiky rukopisů; Zejména palmety se zvlněnými okraji a prostorově zprohýbanou hmotou listu (Tab. II. 3)e.2b), zmíněné v souvislosti s kaplí P.Marie na Rybném trhu v Brně či s augustiniánským klášterem v Roudnici, které jsou typologicky paralelní nejen k repertoáru Mistra Vyšebrodského oltáře (viz Tab. II 3)e.1-4) a z části i repertoáru Antifonáře z Bíliny a jeho skupiny ze 70. let 14. století (Tab. II. 5)e.1), kontinuálně pokračují bez tvarové změny až k polovině 15. století – např. konsola se Zeleným mužem v kostele sv. Mikuláše ve Znojmě, dat. před r. 1442.52 A v tvarové variaci se zdůrazněným abstrahovaným kruhovým středem listu jsou spojovány s rozvilinovými stvoly odvozenými od akantů 3. typu i v závěru 15. století.53 A to i v rámci kamenosochařské produkce vedlejších zemí Koruny české.54 I v tomto případě se jedná o téma, které si vyžádá následující studium.55

52 53

54

55

cemi s Dražickým erbem v kapitulní síni Roudnického kláštera augustiniánů kanovníků viz tamtéž, s. 217: obr. (K. Benešovská, kat. VI.5.8) nebo s dekorativní skulpturou katedrály sv. Víta v Praze viz Klára Benešovská – Ivo Hlobil a kol., Petr Parléř. Svatovítská katedrála 1355–1399, Praha 1999, obr. na s. 124 (vegetabilní konsoly při nábězích opěrných oblouků na vnitřních stranách pilířů – jde o trojlisty se zvlněnými okraji) a volněji i v typologii dubových listů s žaludy na středním sloupku jižního portálu viz tamtéž, obr. na s. 59. Michaela Ottová, Pod ochranou Krista Spasitele a svaté Barbory. Sochařská výzdoba kostela svaté Barbory v Kutné Hoře (1483–1499), České Budějovice 2010, obr. 50 na s. 121. Např. analogicky k typům zmíněným s Tab. II. 3)e.2b i na sv. Barboře v Kutné Hoře – konsola se Zeleným mužem a zelenou ženou v triforiu viz M. Ottová, Pod ochranou, obr. 44– 45 na s. 112–113 (StP5 vlevo a vpravo) z let 1483–1493 nebo tamtéž v konsole se Zelenou ženou v triforiu (StP2 vpravo) viz tamtéž, obr. 39 na s. 106 z téže časové a stylové vrstvy. K propojení rozvilin 3.typu akantů (Tab. II. 10)b.10) s kadeřavými palmetami se zvlněnými okraji (Tab. II. 1)e.2), které se isolovaně prosazují v Itálii v 1. třetině 14. století (zejména v Perugii) viz V. Kubík, Příručka, s. 304–306 a tamní Tab. VI. 4)2a.2–3 a následně i v kamenosochařské produkci končícího 15. století – např. u Brikcího Gauskeho – fafrnochy erbu Jana Smíška v kostele sv. Trojice v Kutné Hoře z let 1488–1492 či na vlysu z jižního traktu vratislavské radnice z 90. let 15. století viz M. Ottová, Pod ochranou, obr. 70 na s. 173 a obr. 73 na s. 176. Sledované vazby mezi ornamentikou uvedených příkladů deskové malby, kamenosochařské produkce a rukopisů, jako byl Liber viaticus (např. srov. Tab. II. 3)e.1–2, e.4 s Tab. II. 4)a.4 vs. Tab. II. 2)a.15 či Tab. II. 3)e.3,5 + viz předešlá pozn.) budou východiskem k dalšímu studiu vztahů mezi monumentálním malířstvím, sochařstvím a předpokládanou produkcí dvorského skriptoria, ale také z hlediska kontinuity kamenosochařského tvarosloví vč. vazeb mezi 14. a 15. stoletím. K definici dvorského skriptoria viz Hana Hlaváčková, Arnošt z Pardubic mezi dvorem a církví. Iluminované rukopisy objednané Arnoštem z Pardubic, in: Lenka Bobková – Ryszard Gladkiewicz – Petr Vorel (eds.), Arnošt z Pardubic (1297–1364). Osobnost – okruh – dědictví, Wroclaw – Praha – Pardubice 2005, s. 207–214 a také A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 102–105 (H. Hlaváčková, kat. I.4.6: Liber viaticus). Nejnověji k možným počátkům dvorského

123

Viktor Kubík

Tvarosloví akantů 1. typu ale v české deskové malbě z doby kolem poloviny 14. století doplňují další dva druhy akantů: jednak, zaostřené varianty akantů (Tab. II. 3)b.2-7), které navazují na domácí zlatnické i iluminátorské tradice 1. poloviny 14. století (srov. Tab. II. 3)b.2 s Tab. II. 1)e.1b, e.1d, e.1f) i zmíněné zaostřené akanty katalánských iluminátorů činných v Avignonu od 30. let 14. století (Tab. II. 1)e.1c) a za druhé, akanty se seříznutými okraji (Tab. II. 3)c.1-3), které korespondují s navazujícím 2. typem českého akantu (Tab. II. 7)a), ojediněle zastoupeným již v Liber viaticu (viz níže).56 Atypický motiv zaostřené palmety s ostře vykrouženými obrysy (Tab. II. 3)b.1) bude zmíněn níže (viz Antifonář z Bíliny v kap. II.1).57

56

57

124

skriptoria již za posledních Přemyslovců viz K. Benešovská, Královský sňatek, s. 478 (H. Hlaváčková, kat. VI.2.2K). K Tab. II. 3)b.2: koruny stromů v Narození Páně Vyšebrodského oltáře, Tab. II. 3)b.3: konsola v architektonické konstrukci Zvěstování Panny Marie Vyšebrodského oltáře, Tab. II. 3)b.4: koruna Panny Marie na Zvěstování z Vyšebrodského oltáře, Tab. II. 3)b.5: koruna Krista na Smrti Panny Marie z Košátek viz A. Matějček, Česká malba gotická, obr. 38, Tab. II. 3)b.6: části akantových srostlic ve vrcholku lomeného oblouku na Smrti Panny Marie z Košátek viz tamtéž a Tab. II. 3)b.7: detaily berly sv. Hilaria na desce z Kaple sv. Kříže na Karlštejně viz tamtéž, obr. 64. K Tab. II. 3)c.1: berla Arnošta z Pardubic na Madoně Kladské, Tab. II. 3)c.2: koruna Boha Otce na Vratislavské Trojici viz tamtéž, obr. 37 a Tab. II. 3)c.3: koruna Panny Marie na Madoně Kladské viz tamtéž, obr. 28. A zmíněné analogie Tab. II. 1)e.1b: ryté a emailem zdobené ornamenty Relikviářové desky Pěti sv. bratří č. II ze Staré Boleslavi (Stará Boleslav, Kolegiátní kapitula sv. Kosmy a Damiána) z rozmezí od konce 13. století do r. 1315 viz K. Benešovská, Královský sňatek, s. 461: obr. (D. Stehlíková, kat. VI.1.10K, s. 460–462), k Tab. II. 1)e.1c: od Knihy privilegií pro Alfonse IV. Aragonského (Lerida, Archivo Municipal ms. 1375) f. 160v z r. 1333 přes Decretum Gratiani z Londýna (BM., Add. 15274) f. 3r ze 40. let 14. století či Maimodidův kodex z Kodaně (Kgl. Bibl. hebr. XXXVII.) f. 202r z r. 1348 až po Pontifikál Pierra de la Jugie (Narbon, Catedral ms. 2) z r. 1351 viz Pere Bohigas, La Illustracion y la decoracion del libro manuscrito en Cataluna, II., Barcelona 1967, obr. 53–69 a k Tab. II. 1)e.1d: Rajhradský žaltář královny Alžběty Rejčky (Museum Brněnska, Knihovna benediktinského opatství Rajhrad R. 355) f. 8v z let 1317–1323 viz K. Benešovská, Královský sňatek, s. 503: obr. (H. Hlaváčková, kat. VI.3.2K, s. 501–503) a také f. 79v a v hojném množství též v ostatních rukopisech Alžběty Rejčky: např. v Martyrologiu (ONB cod. 417) f. 150v (vnější pole), v Graduálu (ONB cod. 1774) f. 186r (v horní bord.), v Chorální knize (ONB cod. 1813) f. 8r, 43r, 102r (horní bord.), 205r, v Antifonáři (Brno, Moravský zemský archiv FM 7) f. 1v a v Antifonáři z r. 1317 (Museum Brněnska, Knihovna ben. opatství Rajhrad R 600) f. 137r, 216r. A k Tab. II. 1)e.1f: Chorální kniha Alžběty Rejčky (ONB cod. 1813) f. 8r či Rajhradský žaltář Alžběty Rejčky (Museum Brněnska, Rajhrad R 355) f. 58v, které oproti analogickým zlatnickým motivům (Tab. II. 1)e.1e) zmíněným v pozn. 189, vynikají hybností a nepravidelností tvarů obdobnou motivům oblíbeným v anglických rukopisech 1. čtvrtiny 14. století (srov. Tab. II 1)e.1f s Tab. II. 1)c.1 zmíněným v pozn. 141). K Tab. II. 3)b.1: berla sv. Hilaria na desce z Kaple sv. Kříže na Karlštejně viz A. Matějček, Česká malba gotická, obr. 64 srov. s Antifonářem z Bíliny (Teplice, SOkA 84) f. 62v a (85) f. 204r ze 70. let 14. století a viz pozn. 165.


Ve srovnání se soudobými českými rukopisy 40.-50. let 14. století, tedy z časové vrstvy bezprostředně předcházející vznik Liber viaticu, představují zmíněné deskové obrazy podstatně těsnější paralely k akantům 1. typu – v Liber viaticu i následnému repertoáru ornamentiky iluminovaných rukopisů českých zemí (zejm. Tab. II. 3)e), a to vč. zmíněných zaostřených forem (Tab. II. 3)b-c). Přesto zejména palmety kombinující zaostřené a laločnaté tvary (Tab. II. 2)a.6, a.7, a.17, a.18) Rajhradského brevíře probošta Vítka (Brno, UK R. 394) z r. 1342 a Křižovnického brevíře velmistra Lva (Praha, UK XVIII.F.6) z r. 1356 ukazují sice kvantitativně omezené, ale přeci tvarově definované předstupně pro široce rozevřené kadeřavé akanty 1. typu i zájem o prostorově složité komposice obalujícího a ovíjejícího či spirálovitě stáčeného listoví (srov. Tab. II. 2) a.6, a.7, a.17, a.18 např. s Tab. II. 4)a.4) nezřídka v tvarové skladbě navazující na domácí iluminátorskou tradici 1. třetiny 14. století.58 Současně představují repertoár, který byl dále rozvíjen i v době uplatnění 1. typu akantu v Liber viaticu, a to ve formě kadeřavých laločnatých akantů (Tab. II. 2)e) v dílnách Vedlejších zemí Koruny české,59 ale i ve vrstvě Antifonáře z Vorau (Cod. 259) či Graduálu Arnošta z Pardubic (KK P 7), tedy v produkci „českého církevního skriptoria,“ kde se výrazně prosadily variace akantů kombinující laločnaté a zaostřené formy (Tab. II. 2)c.1-5), které jsou současně východiskem pro specifickou variaci akantů 1. typu ve skupině šternberských rukopisů a na ni navazujících dílen (viz níže – Tab. II. 5)b-g),60 ale i východiskem pro iluminátory zjednodušující 58

59

60

K Tab. II. 2)a.6–7: palmety na koruně sv. Anežky České na titulním listu Brevíře křižovnického velmistra Lva (NK XVIII.F.6) f. 2r z r. 1356 viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 107 (H. Hlaváčková, kat. I.4.10), Tab. II. 2)a.17: Rajhradský brevíř probošta Vítka (Brno, UK R.394) f. 141r z r. 1342 viz J. Květ, Vznik národního slohu, obr. 5 a k Tab. II. 2)b.4: tamtéž, f. 216v srov. s Tab. II. 2)e viz níže. A k Tab. II. 2)a.18: Brevíř křižovnického velmistra Lva (NK XVIII.F.6) f. 216v z r. 1356, jenž má svůj analogický předstupeň ve tvarové skladbě v Rajhradském antifonáři a žaltáři Alžběty Rejčky (Museum Brněnska, Knihovna Rajhrad R 355) f. 59r z let 1315–23. K Tab. II. 2)e: Graduál z kláštera sv.Vincenta na Olbině (Wroclaw, Biblioteka Uniwersytecka, Oddzial Rekopisów I.F.423) f. 105v z r. 1362 z vratislavské dílny nedochovaného Misálu (B.1713) a Brevíře ze sv. Alžběty ve Vratislavi (R.3064a) viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 105 (J. Gromadzki, kat. I.4.7), jejíž tvorba je paralelní k rukopisům skupiny Augustinus super Johanem. K Tab. II. 2)c.1–3: Graduál Arnošta z Pardubic (KK P.7) f. 151r z r. 1363 viz Karel Stejskal, Umění na dvoře Karla IV., Praha 1978, obr. 45 a totožné formy též Misál ze Sadské (KNM XVI.B.8) ze 60. let 14. století – pozdní dílo Mistra křižovnického brevíře viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 253–255 (se shrnutím literatury) – volně analogické k Tab. II. 2)c.4–5: Antifonář z Vorau (Vorau, Klášterní knihovna augustiniánů, Cod. 259) f. 2r z let 1360–61 viz J.Květ, Vznik národního slohu, obr. 8 a obdobné formy jako 2)c.4 pokračují též v Ganoisově Bibli (Budapest, OSK. Clm.78) f. 4r z přelomu 14. a 15. století

125

Viktor Kubík

1. typ akantu v 60.-70. letech 14. století – ve vrstvě od Drážďanské Bible po Antifonář z Bíliny (Tab. II. 2)d.1-7).61 U části zjednodušeného tvarosloví Drážďanské Bible a Antifonáře z Bíliny lze předpokládat také možnou návaznost na motivický repertoár zlatnických dílen 1. poloviny 14. století (srov. Tab. II. 2)d.6a s 2)d.6b), z části propojitelného i s tvaroslovím rukopisů Alžběty Rejčky (zejména Tab. II. 2)d.6b), ale za východiska sledovaného druhu ornamentiky Antifonáře z Bíliny lze považovat i zmíněné předstupně 1. typu akantu v kamenosochařské dekoraci (srov. Tab. II. 5)e.1) s hlavicemi triumfálního oblouku zbořené kaple Panny Marie v Brně na Rybném trhu (Museum města Brna, Lapidarium dominikánského kláštera) či hlavicemi s Dražickým erbem v kapitulní síni Roudnického kláštera augustiniánů kanovníků, ale toto téma bude nutné ještě upřesnit (viz pozn. 55).62 Právě se zmíněným okruhem rukopisů šternberské skupiny a na ni navázané iluminace (Tab. II. 5)b-g) lze jako jejich východisko propojit i část motivů polo-

61

62

126

(Okruh Mistra Pavlových epištol) viz Dušan Buran a kol., Gotika. Dějiny slovenského výtvarného umenia, Bratislava 2003, s. 169 (obr. f. 4r), s. 783 (D. Buran – J. Šedivý, kat. 6.1.9). K definici církevního skriptoria viz H. Hlaváčková, Arnošt z Pardubic mezi dvorem a církví., in: L. Bobková – R. Gladkiewicz – P. Vorel, Arnošt z Pardubic, s. 207–214. K Tab. II. 2)d.1: Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA 85) f. 103v ze 70. let 14. století, k Tab. II. 2)d.2–5: Drážďanská Bible (aq. 1914 Dresden, Königlichen Bibliothek Oe 85) f. 541r, 495r, 341r z 60.let 14. století, Tab. II. 2)d.6a, 2)d.7: Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA 85) f. 34v, 170r, 178v ad. a 33v zcela paralelní k Drážďanské Bibli viz výše. Monograficky k Drážďanské Bibli viz Karel Stejskal, Die älteste tschechische Bibelhandschrift in kunsthistorischer Sicht, in: Hans Rothe – Friedrich Scholz, Die alttschechische Dresdner Bibel, Paderborn – München – Wien – Zürich 1993, s. 411–425 (se shrnutím starší literatury) a ke stylově propojitelnému Svatovítskému brevíři z Würzburku (Würzburg, Universitätsbibliothek M. p. th. f. 131) viz Margarita Machilek – Franz Machilek, Der Liber breviarius der Prager Kathedralkirche in Universitätsbibliothek Würzburg, In: Umění 41, 1993, s. 375–385. Motiv 2)d.4 analogicky též pokračuje i v Bibli Václava IV. – např. 2. svazek (ONB cod. 2760) f. 41v viz H. Appuhn, Wenzelsbibel, 2. f. 41v. K Tab. II 2)d.6a: viz pozn. výše a Tab. II. 2)d.6b: rytý povrch ramen stříbrného zlaceného Kříže Bernarda III. z Kamence (Marienstern, cisterciácké opatství) z 1. poloviny 14. století viz K. Benešovská, Královský sňatek, s. 420: obr. (M. Winzeler, kat. V.5.3K, s. 419), ale také Rajhradský antifonář a žaltář Alžběty Rejčky (Museum Brněnska, Rajhrad R 355) f. 89v z let 1315–23, v němž tyto motivy působí jako mezistupeň mezi zmíněným křížem Bernarda III. z Kamence (Tab. II. 2)d.6b) a motivy Antifonáře z Bíliny (Tab. II. 2)d.6a) – výběhy stvolu v Rejččiných rukopisech sice tvoří trojlisty, jako v Antifonáři z Bíliny, ale aditivností a jednoduchostí pohybu připomínají zmíněné zlatnické práce. A k analogii Tab. II. 2)d.6b – hlavice triumfálního oblouku zbořené kaple Panny Marie v Brně na Rybném trhu (Museum města Brna, Lapidarium dominikánského kláštera) viz tamtéž, s. 121: obr. (K. Benešovská, kat. II.3.7K) nebo k hlavicím s Dražickým erbem v kapitulní síni Roudnického kláštera augustiniánů kanovníků viz tamtéž, s. 217: obr. (K. Benešovská, kat. VI.5.8).


palmetových listů aditivně kombinujících laločnaté a zaostřené tvary (Tab. II. 2)b.1-11) ze sledované vrstvy českých rukopisů 40.-50. let 14. století (srov. např. Tab. II. 2)b.7-10 s Tab. II. 5)b.1-2 nebo s II. 5)c.1-2), které z části navazují i na předstupně v českých rukopisech 1. čtvrtiny 14. století (např. Tab. II. 2)b.9-10).63 Společným charakteristickým rysem vymezujícím tuto specifickou vrstvu ornamentů (Tab. II. 2)a-e) oproti navazujícím a dokonce současným příkladům akantů 1. typu, je jejich značná míra stylisace, která se v době kolem poloviny 14. století jeví jako příznak návaznosti na předešlou tradici, s níž patrně souvisí, ale paradoxně, právě tím koresponduje s nejaktuálnějším vývojem ornamentiky v Itálii. V Itálii totiž následný vývoj k polovině století, jak v Popádí (Tab. II. 1)a.10), tak u avignonských pokračovatelů Mistra kodexu sv. Jiří – konkrétně dílny Liber regulae pro San Spirito in Sassia (Reg. 3193), zamířil k větší abstrakci a stylisaci akantové ornamentiky (Tab. II. 1)a.14, 17-18), ale navzdory tomu rovněž uchoval mnoho z původní tvarové skladby plastických, kadeřavých akantů se zvlněnými okraji (Tab. II. 1)a.20), obdobných i formám v Liber viaticu (srov. Tab. II. 1)a.20 s Tab. II. 4)a.4).64 Zmíněná tendence k zabstraktnění ornamentiky, která se v avignonské dílně Liber regulae (Reg. 3193) projevuje kolem poloviny století je ovšem ve svém výsledku významná pro české rukopisy, a to dvojím způsobem. Jednak, souzní s typologicky i časově paralelními motivy akantů českých rukopisů kolem 1350, tedy stylové vrstvy před Liber viatikem zmíněné výše (srov. Tab. II. 1)a.18 s Tab. II. 2)b.7-8 nebo s Tab. II. 5)a.1), které ve své tvarové skladbě z části uchovávají i tradice ornamentiky českých rukopisů 1. čtvrtiny 14.

63

64

K Tab. II. 2)b.1: Žaltář Karlštejnské kapituly (KNM XVI.A.18) f. 23r z doby kolem r. 1350 viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 249–250, k Tab. II. 2)b.2–3: Brevíř křižovnického velmistra Lva (NK XVIII.F.6) f. 31r, 3r z r. 1356 viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 107 (H. Hlaváčková, kat. I.4.10), k Tab. II. 2)b.4–10: Žaltář Karlštejnské kapituly (KNM XVI.A.18) f. 27r, 28r, 17v (b.6–7), 40r, 33v (b.9–10) z doby kolem r. 1350 a důležité východisko pro 2)b.10 v Klosterneuburské Bibli (Klosterneuburg, CCI.2–3) f. 248v z let 1310–15 viz Günter Brucher (ed.), Gotik in Österreich, München 2000, s. 507 (M. Roland, kat. 241) a v Lekcionáři Alžběty Rejčky z r. 1316 (ONB cod. 1772) f. 30r (v těle inicály), kde se objevuje i motiv Tab. II. 2)b.9. Dále k Tab. II. 2)b.11: Rajhradský brevíř probošta Vítka (Brno, UK R.394) f. 141r z r. 1342 viz J.Květ, Vznik národního slohu, obr. 5 a k Rajhradskému brevíři nově viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 121 (H. Hlaváčková, kat. I.5.5). K Tab. II. 1)a.14, 17–18, 20: Liber Regulae pro San Spirito in Sassia (Roma, Archivio di Stato Reg. 3193) f. 202v (a.14, 17–18), 51v (a.20) z pozdní dílny Mistra Kodexu sv. Jiří kolem poloviny 14. století viz F. Manzari, La miniatura ad Avignone, s. 143–144, k Tab. II. 1)a.10: Luca Menelli: Compendium moralis philosophie (BNF lat. 6467) f. 1r z Boloně 1345–50.

127

Viktor Kubík

století – vč. specifického druhu kaligrafických ornamentů (Tab. II. 5)a.3).65 A za druhé, svým způsobem předjímá obdobný vývoj českých typů akantu k zabstraktnění tvarové skladby, zejména ve vztahu ke kadeřavým laločnatým akantům šternberské skupiny rukopisů ze 70. let 14. století (srov. Tab. II. 1)a.18 s Tab. II. 5)b.5) – detailněji i v souvislosti s dalšími typy akantů viz níže.66 Tentýž směr vývoje ovládá také proměny akantu českých deskových obrazů po polovině 14. století – od těžkých, plastických, hybných kadeřavých tvarů se zvlněnými okraji (vrstva Madony z Veveří a Vyšebrodského oltáře – Tab. II. 3)e.1-5)67 ku převaze stylisovanějších forem kombinujících aditivně přisazované laločnaté a zaostřené tvary (naznačeno na Diptychu z Karlsruhe – Tab. II. 3)d.7, nápadně zdůrazněno na Madoně Zbraslavské – Tab. II. 3)d.8),68 přičemž v následujících vrstvách vzrůstá dominance stále stylisovanějších akantů s převahou laločnatých tvarů (v náznaku od Desky z Košátek – Tab. II. 3)d.1, Madony římské – Tab. II. 3)d.6 a Madony Strahovské – Tab. II. 3)d.5 či Votivní desky Jana Očka z Vlašimi – Tab. II. 3)a.1, ale stále zřetelněji od stylové vrstvy Třeboňského oltáře – Tab. II. 3)d.3-4, ku krásnému slohu – Tab. II. 3).69 Tento charakter platí pro akantovou or-

65

66

67

68 69

128

K Tab. II. 2)b.7–8: Žaltář Karlštejnské kapituly (KNM XVI.A.18) f. 17v, 40r z doby kolem r. 1350 nebo s Tab. II. 5)a.1: tamtéž viz J. Krása, České iluminované, s. 103: obr. 45 a k Tab. II. 5)a.3: Kapitulář Alžběty Rejčky (ONB cod. 1835) f. 133r (v těle kaligrafic.iniciály Aleluia), čímž začíná specifická tradice středoevropského typu kaligrafických iniciál v typologicky vyhraněné podobě viz navazující Studie k terminologii knižní malby č. 4). K Tab. II. 5)b.5: Pontifikál Albrechta ze Šternberka (Strahov DG.I.19) f. 229v z r. 1376 viz Pavel Brodský – Jan Pařez, Katalog iluminovaných rukopisů Strahovské knihovny, Praha 2008, s. 140–144 a k zabstraktnění ornamentiky deskových obrazů v Čechách v průběhu 2. poloviny 14. století viz navazující pozn. K Tab. II. 3)e.1–2: akanty v krajině na desce Krista na hoře Olivetské z Vyšebrodského oltáře viz A. Matějček, Česká malba gotická, obr. 13, Tab. II. 3)e.3–4: koruna a ryté pozadí Madony z Veveří viz tamtéž, obr. 26, a k Tab. II. 3)e.5: akant ve cviklech architektonických oblouků na Smrti Panny Marie z Košátek viz tamtéž, obr. 40. K Tab. II. 3)d.7: koruna Panny Marie na Diptychu z Karlsruhe viz tamtéž, obr. 46 a k Tab. II. 3)d.8: pozadí na desce Madony Zbraslavské viz tamtéž, obr. 45. K Tab. II. 3)d.1: hlavice sloupů na desce se Smrtí Panny Marie z Košátek viz tamtéž, obr. 40, Tab. II. 3)d.6: koruna Panny Marie na Madoně římské viz tamtéž, obr. 48, Tab. II. 3)d.5: koruna na Madoně Strahovské viz tamtéž, obr. 27, Tab. II. 3)d.3: berla sv. Jiljí a sv. Ambrože na Třeboňském oltáři viz tamtéž, obr. 109, Tab. II. 3)d.4: Votivní deska z Dubečka viz tamtéž, obr. 140 a k typům korun viz Tab. II. 3)a.1: Votivní deska Jana Očka z Vlašimi viz tamtéž, obr. 75, Tab. II. 3)a.2: Epitaf Jana z Jeřeně, tamtéž, obr. 134 a také Madona se sv. Bartolomějem a sv. Markétou z AJG viz tamtéž, obr. 132 a k Tab. II. 3)a.3: Triptych roudnický viz tamtéž, obr. 175.


namentiku deskových obrazů i v navazujících desetiletích – minimálně po polovinu 15. století (Tab. II. 3)a.3, II. 3) d.2,4).70 Problém vzniku 1. typu akantu na sebe nabaluje vedle řady naznačených problémů formálních i neméně komplikované otázky kulturně historických vazeb mezi zmíněnými centry v Itálii, jejich vztahem k Avignonu a následně možnostmi definovatelnosti kulturně historických vztahů těchto specifických vrstev produkce k českým dílnám a českému prostředí obecně. Do určité míry lze nyní již konkretizovat předivo vzájemných vztahů, avšak šíře této problematiky přesahuje možnosti rozsahu tohoto příspěvku (orientační shrnutí viz závěr této studie).71 I.2. Rozšíření a transformace základní varianty prvního „těžkého“ typu akantu Pokud genese základní varianty prvního typu akantu („těžkého akantu“) představuje spletitý problém, nemenším problémem je dohledání jeho působnosti mimo české dílny. Následující příklady představují jen orientační, nikoliv encyklopedicky úplný výčet děl, které přicházejí v úvahu. Tedy pouze příspěvek k diskusi a dalšímu studiu tématu. V tomto smyslu pouze odkazují k vrstvám, kde bude možné patrně nalézt i další příklady tohoto druhu. V rámci vedlejších zemí Koruny české lze za nejzřetelnější a nejčasnější ohlas těžkých akantů Liber viaticu považovat listoví v Graduálu I.F.423 z kláštera sv.Vincenta na Olbině z r. 1362 (Tab. II 4)d.1).72 Graduál pochází z vratislavské dílny, která i dalšími motivy reaguje na české vzory – konkrétně repertoár skupiny rukopisů Augustinus super Johanem,73 které před 70 71 72

73

K Tab II. 3)a.3: Triptych roudnický viz tamtéž, obr. 175 a k Tab. II. 3) d.2: Asumpta z Deštné viz tamtéž, obr. 270, Tab. II. 3)d.4: Votivní deska z Dubečka viz tamtéž, obr. 140. Detailněji ke genesi českých typů akantu i z hlediska kulturně historického kontextu viz V. Kubík, Itálie – Avignon – Čechy, kap. I.3 a kap. III.–IV. (se shrnutím literatury – v tisku). Graduál z kláštera sv.Vincenta na Olbině (Wroclaw, Biblioteka Uniwersytecka, Oddzial Rekopisów I.F.423) f. 16v z r. 1362 viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 105 (J. Gromadzki. kat. I.4.7). Po prvé uvedl tento Graduál z Olbina z r. 1362 do vztahu s Liber viaticem již Alfred Stange, Deutsche Malerei der Gotik, II., Berlin 1936, s. 11–19. Ke skupině rukopisů Augustinus super Johanem viz J. Krása, DČVU I/2, s. 405–406 (se shrnutím starší literatury) a nověji P. Brodský, Katalog KNM, s. 164 (kat. 138: Augustinus super Johanem, KNM XIII.A.13, z r. 1360), s. 167 (kat. 142: sv.Augustin: Super psalmos, KNM XIII.B.6/ 1–2, kolem 1360), s. 218 (kat. 200: sv. Řehoř Veliký: Liber super Ezechielem Prophetam, KNM XV.A.9, po 1362), s. 172 (kat. 146: Gregorii Moralia, KNM XIII.B.13, kolem 1360), s. 117 (kat. 92: Gregorii Moralia, KNM XII.A.14, kolem 1360), s. 119 (kat. 94: Hieronymus super Isaiam, KNM XII.A.16, kolem 1360), s. 130 (kat. 103: Guilhelmus Peraldus: Summa virtutum et vitiorum, KNM XII.B.4, po 1360)

129

Viktor Kubík

r. 1350 daroval Arnošt z Pardubic augustiniánskému klášteru v Roudnici.74 Vratislavská dílna je však pozdním ohlasem této vrstvy 50. let a v rukopisech skupiny Augustinus super Johanem, ani v Bibli musea v Nise (1354), která s ní souvisí,75 se obdobné akantové motivy nevyskytují. Forma široce rozevřené kadeřavé palmety se zdrobnělými a zaostřenými okraji ve vratislavském rukopise (Tab. II. 4)d.1) představuje obtížně vysvětlitelný motiv bez možné inspirace v těžkých akantech Liber viaticu, ačkoliv zmíněné zaostření zjednodušuje jemnost vlnivého rytmu obrysů akantů hypotetického pražského vzoru (srov. Tab. II. 4)a.5 s d.1). Ve vzdálenějších zemích je nutné zaostřit pozornost na centra, která byla v kontaktu s lucemburským státem, ale i v těchto případech je obtížné odlišit přímý podíl inspirace odvoditelné od „těžkého akantu 1. typu“ nebo od italských či italisujících akantů prostředkovatelných částí soudobé produkce. Přesto se v rámci západní Evropy rýsují dvě ohniska historicky provázaná s lucemburským dvorem a současně otevřená i aktivitám doložených iluminátorů z Čech. A sice Avignon a Paříž.76 V Avignonu jde o zvláštní typ těžkých kadeřavých akantů kombinujících zaostřené a laločnaté tvary

74 75 76

130

– se shrnutím literatury. Dílna pracovala též pro smíchovskou kartouzu: Kodex Richarda ze sv.Viktora (ONB cod. 1465), pro svatojiřský klášter: Svatojiřský brevíř (NK XIII.E.14) z let 1355–58 a Expositio s.patrum (NK I.A.55) věnované r. 1352 Petrem z Rožmberka a pro další církevní instituce: např. Olomoucký kapitulní misál CO 506. Do jejího okruhu je řazena Bible musea v Nise (Nysa, Muzeum Ziemi Nyskiej, PA 3883) začatá r. 1354 iluminátorem Mikulášem z Prahy, která je považována za nejkvalitnější rukopis dílny viz tamtéž, s. 92, 94, 138, 185. Po prvé skupinu Augustinus super Johanem uvedl do literatury Max Dvořák, Knihovna augustiniánského kláštera v Roudnici, In: Český časopis historický 6, 1900, s. 129–131. K Bibli musea v Nise viz pozn. 73. K působení iluminátorů z Čech v Avignonu viz F. Manzari, La miniatura ad Avignone, s. 193–194, 211,222, 225, 229, 280–282, 297–299, 313–314, 317, 321, 323, 325, 331–332 a orientačně k situaci v Paříži s provázáním k burgundskému dvoru viz Francois Avril a kol., Paris 1400. Les arts sous Charles VI., Paris 2004, s. 143–144 (Inés Villela–Petit, kat. 69: Brevíř z Chateauroux, Bibliotheque municipale ms. 2, kolem 1413, vč. Mistra Orosia), s. 206 (táž, kat. 118: Histoire ancienne jusquá César, BNF Fr. 301, kolem 1400, vč. Mistra Orosia), s. 241–243 (táž, kat. 145B: Térence des ducs, Paris, Bibliotheque de lÁrsenal ms. 664, kolem 1411, vč. Mistra Orosia), s. 272–273 (táž, kat. 168: Grandes Chroniques de France, BNF Fr. 2608, kolem 1400, vč. Mistra Velkých Kronik Francie – z okruhu Mistra Zlaté Buly Karla IV.) a obecněji k širšímu kontextu viz Elisabeth Antoine, Art parisien ou Gothique international?, in: tamtéž, s. 307–308, táž, Vierges a lÉnfant: des Belles Madones ?, In: tamtéž, s. 324–325. V přehledné orientaci o českých iluminátorech ve Francii viz J. Krása, DČVU I/2, s. 344–435 (vč. Mistra Orosia, Mistra Velkých Kronik Francie, Mistra misálu Klimenta VII., Mistra misálu Bonifáce IX., eponymní dílo v Petrohradu – Ermitáž, 1389–1404) a nověji Inés Villela–Petit, Le gothique international. Lárt en France au temps de Charles VI., Paris 2004, s. 26–27 (Riches et


a současně tordovité stáčení listů kolem hřbetu, doplňované zavinutými výhonky (Tab. II. 4)d.4) např. v Modlitební knížce Klimenta VII. (Ms. 6733) z let 1385-86 z dílny Jeana de Toulouse,77 u nějž byl od 90. let 14. století činný iluminátor českého uměleckého původu – Mistr Misálu Klimenta VII. (BNF.lat. 848),78 který s Jeanem de Toulouse nejen spolupracoval, ale významně jej též ovlivnil.79 Jádrem jeho repertoáru jsou ale odlehčené varianty akantů 1. typu (Tab. II. 6)d.) – analogické k dominantnímu tvarosloví Bible Václava IV. (viz níže). Iluminace této modlitební knížky vytvořil italský spolupracovník J. de Toulouse – hypoteticky identifikovaný s Jeanem Bandinim.80 Přesto nejde o obvyklý italský typ akantu. Tvarovou skladbou, hybnou komposicí i hmotností provedení představuje parafrázi 1. typu těžkého akantu Liber viaticu, k němuž má blíže, než k italským vzorům, vč. akantů Mistra Kodexu sv. Jiří (srov. Tab. II. 6)d. s Tab. II. 1)a.9, a.14, a.17-18, a. 20 + 1)c.9-13, c.18). Jean Bandini v tomto případě propojil specifické italské vzory s českým těžkým akantem do originálního výsledku, který nestírá dvojí, různé kořeny své inspirace. Druhé ohnisko – Paříž, je spojeno s činností iluminátorů jako byl Mistr Velkých kronik Francie nebo Mistr Orosia a kromě jejich přímých děl,81 lze od začátku 1. desetiletí 15. století sledovat i parafráze českých ornamentů u jejich pařížských spolupracovníků; Např. v Hodinkách Karla III. Navarského zv. Vznešený (Ms. 64.40) z r. 1404,82 na

77

78

79

80 81 82

diversite de la production picturale – o situaci v Avignonu), s. 29–36 (Artistes bohemes, oevres gyrovagues). K Tab. II. 4)d.4: Modlitební knížka Klimenta VII. (Avignon, Bibliotheque Municipale, Ms. 6733) z let 1385–86 z dílny Jeana de Toulouse viz F. Manzari, La miniatura ad Avignone, s. 212. K Mistru Misálu Klimenta VII. (Paris, BNF. lat. 848) viz J. Krása, DČVU I/2, s. 344–435 (se shrnutím starší české literatury) a nověji viz F. Manzari, La miniatura ad Avignone, s. 220–233, 275, 280, 284, 313, 319 (se shrnutím zahraniční literatury k tématu). Mistr Misálu Klimenta VII. (Paris, BNF. lat. 848) z r. 1390 významně inspiroval Jeana de Toulouse v utváření těl iniciál (vč. grisaillových figurálních motivů ve výplních těl iniciál), typologií akantové ornamentiky, krajinými komposicemi, měkostí modelace viz F. Manzari, La miniatura ad Avignone, s. 222, ale též typem rámů figurálních výjevů a částečně i kombinacemi žerdí, rozvilin a pletenců ve výzdobě bordur, avšak J. de Toulouse používá i motivů zcela cizorodých zmíněnému českému mistru (např. v typologii ornamentálních iniciál, způsobem řešení bordur s charakteristickými francouzskými stvoly a prokrajovanými lištami nebo ve škále révové ornamentiky a navzdory obecně společným principům, je odlišitelný i vyhraněným figurálním kánonem a typikou tváří). K identifikaci Jeana Bandiniho viz tamtéž, s. 211–220. K Mistru Velkých kronik Francie a k Mistru Orosia viz F. Avril, Paris 1400, s. 241–243. K Hodinkám Karla III. Navarského zv. Vznešený (Cleveland, Museum of Art, Ms. 64.40) z r. 1404 viz F. Avril, Paris 1400, s. 274.

131

Viktor Kubík

jejichž výzdobě se podílel Mistr iniciál z Bruselu (patrně italského původu, rovněž v mnohém ovlivněný českým uměním)83 se uplatňují hmotné kadeřavé zaostřené akanty (Tab. II. 4)d.2) podivuhodně blízké, ač nikoliv totožné formám Liber viaticu (srov. s Tab. I. 1)a). Obdobně též v Pařížských hodinkách z Londýna (Add. 29433) z let 1406-7, na nichž vedle Mistra iniciál z Bruselu pracovali i Mistr vévody z Bedfordu a Mistr Mazarinových hodinek lze doložit obdobné příklady parafrází akantu, který má v sobě tytéž české kořeny (Tab. II. 4)d.3).84 Zvláštnost těchto příkladů vyniká ve srovnání s akantovým repertoárem obvyklým v ostatních pařížských dílnách té doby i soudobými italskými akanty (vč. lombardských).85 Blíže k závěru 1. desetiletí podobných příkladů v Paříži ubývá a akantová ornamentika směřuje k odlehčenějším formám,86 pouze ojediněle lze doložit ozvěnu tohoto 1. typu těžkých akantů: např. v Pařížských hodinkách z Oxfordu (Douce 144) z r. 1408 (Tab. II. 4)d.5) nebo v rukopisech, na nichž spolupracoval i Mistr Orosia, jako např. Terence des ducs (Arsenal ms. 664) z doby kolem r. 1411 (Tab. II. 4)d.6).87 Hlouběji v 15. století jsou typy hmotných kadeřavých akantů stále vzácnější a stále stylisovanější (Tab. II. 4)d.7) – např. z jižní Francie Misál z dílny Antoina de Lonhy (NG, K.36888) z 1460.88

83

84

85

86

87

88

132

K Mistru iniciál z Bruselu viz F. Avril, Paris 1400, s. 274 a monograficky Massimo Medica, Maestro delle Iniziali di bruxelles, In: Milvia Bollati (ed.), Dizionario biografico dei miniatori italiani. Secoli IX – XVI, Milano 2004, s. 565–567 (se shrnutím literatury). K Tab. II. 4)d.3: Pařížské hodinky z Londýna (London, British Library, Add. 29433) z let 1406–7 viz F. Avril, Paris 1400, s. 275 a k Mistru hodinek vévody z Bedfordu (London, BL add. 18850) z let 1423–35 viz Charles Sterling, La peinture medievale a Paris 1300– 1500, Paris 1987, s. 351, 383–384, 422–449, 458–459 a k Mistru Mazarinových hodinek (Paris, Bibliotheque Mazarine ms. 469) kolem 1415 viz F. Avril, Paris 1400, s. 284 – 286 (I. Villela–Petit, kat. 175–177). Orientačně k tématu rostoucí stylisace akantové ornamentiky v závěru 14. a během 15. století v italských rukopisech viz V. Kubík, Studie k terminologii 1), s. 74 (tamní pozn. 52), s. 83 (tamní pozn. 116), 91 a k situaci na západě viz pozn. 86. Orientačně k rostoucí stylisaci akantu na západě během konce 14. a v průběhu 15. století viz tamtéž, s. 74 (tamní pozn.53), s. 79–80, s. 83 (tamní pozn. 118), s. 84 (tamní pozn. 125–126), 85 (tamní pozn. 132–133), 88–89 (tamní pozn. 152–159), 91. K Tab. II. 4)d.5: Pařížské hodinky z Oxfordu (Oxford, Bodleian Library, Douce 144) z r. 1408 viz F. Avril, Paris 1400, s. 298 a k Tab. II. 4)d.6: Terence des ducs (Paris, Bibliotheque dÁrsenal, ms. 664) z doby kolem r. 1411, na jehož výzdobě se též podílel Mistr Orosia viz tamtéž, s. 241–243. K Tab. II. 4)d.7: Misál z dílny Antoina de Lonhy (Praha, NG, K.36888) z 1460 viz Pavol Černý, Du bon du coeur. Poklady francouzského středověkého umění v českých a moravských sbírkách, Olomouc 2006, s. 138 (se shr. literatury).


I.3. Varianta prvního typu – akant šternberské skupiny rukopisů Ačkoliv základní varianta 1. typu českého akantu není nejvlivnější z hlediska mezinárodního kontextu, stala se v Čechách východiskem k dalším originálním variacím, z nichž chronologicky nejbližší jsou atypické akanty rukopisů Albrechta ze Šternberka,89 na ně navazující varianty ve skupině kolem Bible ze Sadské (KNM XIII.A.8, XII.A.19, XIII.A.10),90 ale i jejich rustikalisované paralely v repertoáru Antifonáře z Bíliny (Teplice, SOkA, 84, 85).91 Typologicky jde o kadeřavou laločnatou variantu 1.typu akantů (Tab. II. 5)b-f) a chronologicky o část produkce 70. let 14. století. A. Matějček definoval tvarovou skladbu těchto ornamentů jako „vlnivé hrotitě laločnaté akanty“ či „vlnivě hybné ostře laločnaté akanty.“92 Již v těchto vlastně obsahově rozporných pojmech (ostře-hrotitě laločnatý) se odráží nemnohé komplikace s definicí tohoto druhu ornamentů. Jednak z hlediska jejich genese, neboť tyto specifické formy akantů nejsou jednostranně závislé pouze na Liber viaticu či navazujících rukopisech (zejména Jana z Opavy), ale pro

89

90

91 92

Ke skupině rukopisů Albrechta ze Šternberka viz J. Krása, DČVU I/2, s. 417–418 a nověji P. Brodský – J. Pařez, Katalog Strahov, s. 140–144 (kat. 59 se shrnutím literatury) a Pavel Brodský, Iluminované rukopisy českého původu v polských sbírkách, Praha 2004, s. 74. Východiska pro skupinu jsou spojována s rukopisy Jana z Opavy a dle G.Schmidta i s Votivní deskou Jana Očka z Vlašimi viz Gerhard Schmidt, Kunsthistorischer Kommentar, In: Wenzelsbibel, Graz 1998, s. 160. Jádro skupiny tvoří Pontifikál Albrechta ze Šternberka (Strahov, DG. I.19) aq. 1376, Graduál ročovský Albrechta z Kolovrat (Louny, SOA, I.G.7) aq. 1375 viz níže, nedochovaný Viaticus Albrechta ze Šternberka z doby kolem r. 1380 a nedochovaný rukopis Isidora ze Sevily: De origine rerum viz P. Brodský, Iluminované rkp v Polsku, s. 111–112 (kat. 35) a nedokončená Bible Albrechta ze Šternberka (Krakow, Biblioteka Jagellonska, cod. 284 /1–2) z let 1371–78 viz tamtéž, s. 70–74 (kat. 16). Ke skupině rukopisů kolem Bible ze Sadské viz P. Brodský, Katalog KNM, s. XXII–XXIII (se shrnutím liter.): dle J.Krásy jde o žáka Mistra Šternberských rukopisů, zatímco dle G.Schmidta jde o totožné dílny, zatímco dle P.Brodského jde o paralelně činné dílny, které na sebe vzájemně působily a kromě návazností na rukopisy Jana z Opavy ještě vykazují spojitosti s Antofonářem z Vorau (cod. 259 / I–II) z počátku 60. let 14. století. Kromě Bible ze Sadské (Praha, KNM XIII.A.8, XII.A.19, XIII.A.10) z počátku 70. let 14. století je do skupiny řazen ještě Pražský misál (KNM XVIII E 16) před 1365 viz tamtéž, s. 305 (kat. 285), Misál sestry Anežky (KNM XIII B 8) z poloviny 70. let 14. století viz tamtéž, s. 168 (kat. 143) a do jeho dílenského okruhu jsou řazeny Hodinky (KNM XII F 26) ze 70. let 14. století viz tamtéž, s. 149 (kat. 127). Názory na dataci Bible ze Sadské jsou nejednotné a v průběhu 20. století byly dosti proměnlivé: po r.1362 dle M.Dvořáka, do doby kolem r. 1380 dle J.Krásy a G.Schmidta, ke konci 14. století dle J.Pešiny, stávající datace do 70. let 14. století viz tamtéž, s. XXII–XXIII a 155–157 (se shrnutím literatury). K tomuto druhu ornamentů v Antifonáři z Bíliny (Teplice, SOkA, 84, 85) ze 70. let 14. století viz V. Kubík, Antifonář z Bíliny, s. 375–431. A. Matějček, Dějepis VUČ, s. 284.

133

Viktor Kubík

jejich vznik je neméně důležitá i předešlá domácí tradice; Např. kadeřavé laločnaté akanty v tělech iniciál rukopisů Alžběty Rejčky z 1. čtvrtiny 14. století (Tab. II 5)a.3) a především v Žaltáři karlštejnské kapituly (KNM XVI. A.18) z doby kolem poloviny 14. století (Tab. II. 5)a.1), kde se uplatňují i v bordurách (Tab. II. 5)a.2), avšak na tento repertoár navazují i typy kadeřavých akantů aditivně kombinujících laločnaté a zaostřené tvary (Tab. II. 2)c.1-5) v dílenské produkci 60. let – ve vrstvě Antifonáře z Vorau (cod. 259) a Graduálu Arnošta z Pardubic (KK P 7), přičemž část jejich motivického repertoáru v transformované podobě pokračuje přes 60. léta i do 70. let (Tab. II. 2)d.1-7).93 Druhou komplikací je definice jejich tvarové skladby – jádrem tvarosloví této varianty 1. typu (pracovně „akantu šternberské skupiny rukopisů“) jsou zkrácené polopalmety kadeřavých laločnatých tvarů s protahovanými vrcholy do přetáčených zavinutých výhonků (Tab. II. 5)b.1-4) a jejich prostorovější komposice, které buď využívají aditivní přisazování listoví k přetáčeným výhonkům (Tab. II. 5)b.5) nebo zmnožují přetáčené výhonky a přisazují je do komposice připomínající vidlicovité štěpení listů (Tab. II. 5)b.6).94 Toto tvarosloví je ve šternberských rukopisech i Graduálu ročovského kláštera (I.G.7) základním a stálým až uniformním jádrem repertoáru akantové ornamentiky. Ve zmíněném Ročovském graduálu se však začíná silněji projevovat tendence ke komplikovanějším komposicím spirálovitě stáčených a současně šroubovitě přetáčených okrajů listů (Tab. II. 5)d.1).95 Variací k tomuto specifickému druhu ornamentů jsou kresebnější, stylisovanější a důsledněji protahované kadeřavé laločnaté listy ve skupině rukopisů kolem Bible ze Sadské, které oproti jádru šternberské skupiny současně ukazují i komposičně komplikovanější a variabilnější příklady listoví; Např. s častými motivy vidlicovitého štěpení listů a přetáčení okrajů spojovaných

93

94

95

134

K uvedeným typům Tab. II. 5)a.1: J. Krása, České iluminované, obr. 45 na s. 103 (Žaltář karlštejnské kapituly) a k Tab. II. 5)a.2: f. 33v viz J. Krása, DČVU I/2, s. 406 a k Žaltáři karlštejnské kapituly (Praha, KNM XVI. A.18) z doby kolem poloviny 14. století viz tamtéž, s. 406 a nověji P. Brodský, Katalog KNM, s. 249–250 (kat. 233) a k Tab. II 5)a.3 viz pozn. 65 (tj. Kapitulář Alžběty Rejčky, ONB cod. 1835, f. 133r), k Tab. II. 2)c.1–5 viz pozn. 60 a k Tab. II. 2)d.1–7 viz pozn. 61 a 62. K typům Tab. II. 5)b.1: Pontifikál Albrechta ze Šternberka (DG. I. 19) f. 161r z r. 1376, Tab. II. 5)b.2: f. 199r, b.3: f. 199r i 223v, b.4: f. 11r, 76v, 77r atd i v Bibli Albrechta ze Šternberka (Krakov, Bibl. Jagellonská cod. 284/2) z let 1371–78 viz P. Brodský, Iluminované rkp v Polsku, s. 70–74 a k Tab. II. 5)b.5–6: Pontifikál Albrechta ze Šternberka (DG. I. 19) f. 229v z r. 1376. K příkladům Tab. II. 5)d.1: Graduál ročovkého kláštera (Louny, I.G.7) f. 1r aq. 1375.


i s podivuhodným motivem „vosích hnízd“ zasunovaných mezi rozštěpené listoví (Tab. II. 5)c.1-2).96 Velmi volnou paralelou k „akantům šternberské skupiny rukopisů“ jsou jejich typologicky zjednodušené varianty v podobě kadeřavých laločnatých akantů se zvlněnými okraji v Antifonáři z Bíliny (č. 84, 85), kde tento druh ornamentiky představuje dominantní ornamentální prostředek.97 Uplatňuje se ve formě zkrácených či protáhlých palmet (Tab. II. 5)e.1-2) a obdobných polopalmet (Tab. II. 5)e.3-4), na nichž je zřetelná spojitost tohoto druhu listoví se sofistikovanějšími vzory v těžkých akantech 1. typu v Liber viaticu (srov. Tab. II. 5)e.2-3 s Tab. II. 4)a.1,3).98 Toto zjednodušené, ale obrysově zvlněné živloví v Antifonáři z Bíliny formuje i protáhlé původně lancetové listy – a to do podoby laločnatých polopalmet velmi tradicionalistického až historisujícího vzezření (Tab. II. 5)e.5).99 Ale tato tvarová konfigurace v Antifonáři z Bíliny deformuje i podobu části kaligrafických iniciál a příslušné kreslené ornamentiky.100 Antifonář z Bíliny je chronologickým souputníkem šternberské skupiny rukopisů, ale ukazuje jinou variaci téhož principu, který ve šternberské skupině i ve skupině Bible ze Sadské vedl ke zdůrazňování laločnatých tvarů a ke stylisaci zvlnění obrysů listů do pravidelnějších forem, oproti původním vzorům v Liber viaticu. Výsledkem, zejména ve šternberské a sadské skupině, je velice specifická tvarová skladba, pro níž je velmi obtížné dohledat analogie v sousedních zemích a ještě těžší by mohlo být vysledování vzorů

96

K typům Tab. II 5)c.1: Bible ze Sadské– 2. svazek (KNM XII A.19) f. 36v z počátku 70. let 14. století viz Josef Krása, Rukopisy Václava IV., Praha 1971, obr. 80 a k Tab. II 5)c.2: Bible ze Sadské – 3. svazek (KNM XIII. A.10) viz J.Krása, České iluminované, obr. 61 nebo též Isidor ze Sevily: De origine rerum (Varšava, NK lat. F. vel. I.38) f. 1r aq. 1375 viz P. Brodský, Iluminované rkp v Polsku, s. 111–112. K termínu „vosích hnízd“ – jde o protáhlé bobule zúženou částí zasunované mezi rozštěpené tvary listoví, které jsou současně často po šířce objemu šrafované a z horní středové partie vyrůstají kaligrafické bičíky zakončené bobulí viz P. Brodský, Katalog KNM, s. XXII. 97 K rozboru ornamentálního repertoáru Antifonáře z Bíliny (Teplice, SOkA 84 a 85) viz V. Kubík, Antifonář z Bíliny, s. 375–431. 98 K příkladům typů Tab. II. 5)e.1,3: Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA 84) f. 52r, Tab. II. 5)e.2: tamtéž (84) f. 4320r, (85) f. 67v, 245r, k Tab. II. 5)e.4: tamtéž (84) f. 152v. 99 K příkladům Tab. II 5)e.5: Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA 84) f. 90r. 100 Tyto tvary palmet i polopalmet lze vysledovat ve vnitřních polích i na tělech kaligrafických iniciál a v rámci kaligrafické ornamentiky představují výtvor nikoliv profesionálního specialisty, ale patrně jde o dílo malíře, zkoušejícího své schopnosti i ve sféře kreslené ornamentiky. K příkladům toho druhu např. v ms. 84, f. 1v, 22v, 26v, 48v, 57r, 102v, 143v a v ms. 85, f. 128r, 147r, 150v, 227v, 234v, 242v viz V. Kubík, Antifonář z Bíliny, s. 415 a pozn. 65 a 93 (Tab. II. 5)a.3).

135

Viktor Kubík

a zdrojů mimo výše zmíněné české dílny. Avšak hypoteticky je snad možné k nim přičíst (jako možné doplňkové zdroje této výrazně specifické formy) jednak, dílčí motivy tvarové skladby části listových ornamentů v rukopisech Alžběty Rejčky (Tab. II. 1)b.2-3) a druhým možným zdrojem (tvarově stylisovanějším) mohou být i vzácně se objevující stylisované trojlisty v jihofrancouzských rukopisech nebo v italských rukopisech napodobujících francouzské vzory (Tab. II. 1)b.1).101 Daný příklad pochází z Avignonu ze 30. až počátku 40. let a pouze representuje formální sestavu i stylovou vrstvu, kterou mohly být západní rukopisy užitečné pro vznik této specifické varianty českého akantu. Tento druh ornamentů je vlastně výrazem paralelní tendence, která formovala též pojetí malovaných ornamentů i korun na deskových obrazech, v nichž se rovněž po vrstvě representované Mistrem Vyšebrodského oltáře začne právě od 60. let prosazovat tendence k abstrakci, stylisaci a symetrisaci tohoto druhu ornamentů, která se naplno projeví právě v 70. letech.102 Výrazem téže tendence, ve sféře akantových ornamentů iluminovaných rukopisů je sílící uplatňování akantů 2. typu (se seříznutými okraji – viz níže: Tab. II 7)b-c), která se rovněž prosazuje od 60. a zejména od 70. let, ale také výskyt výrazně stylisovaných, laločnatých akantů (prac. 4. typu – viz níže: Tab. II 11)b). V tomto smyslu se tato specifická varianta českého akantu již nejeví jako isolovaný příklad nebo slepá ulička ve vývoji, ačkoliv se tato motivická skladba na dalších proměnách akantu přímo nepodílela – kromě velice specifických a množstvím isolovaných stylisovaných kadeřavých laločnatých listů v Misálu z Gerasu (ONB cod. s.n. 3516) z r. 1391 nebo v Kodexu Jana z Jenštejna (Vat. lat. 1122), kde se dokonce objevují i motivy zmíněných „vosích hnízd“ či jejich nápodoby (Tab. II. 5)f), které lze v této časové etapě doložit i ve vazbě s odlehčenou variantou 1. typu akantů (Tab. II. 6)d.8-9).103 Tvar akantu sledované pokro-

101 K příkladu Tab. II. 1)b.2–3: Antifonář královny Alžběty Rejčky (Museum Brněnska R.600) f. 1v z r. 1317 viz K. Benešovská, Královský sňatek, s. 6 (H. Hlaváčková, kat. VI.3.1K, s. 498–500), k Tab. II. 1)b.3: Graduál Alžběty Rejčky (ONB cod. 1774) f. 2v a k Tab. II. 1)b1: Pontifikál Guida Byzantského (Napoli, BN. VI.G.24) f. 3r z let 1332–41 z dílenského okruhu Mistra Misálu z r. 1331 (avignonská dílna navazující na Misál Klimenta V.) viz F. Manzari, La miniatura ad Avignone, s. 96 a detailněji k tomuto motivu viz V. Kubík, Itálie – Avignon – Čechy, kap. II.4 (v tisku). 102 Konkrétně z vrstvy 40.–50. let 14. století viz Tab. II 3)b.3–6 + d.6–8 oproti příkladům mladším viz Tab. II. 3)a + 3)b.1 + 3)d.2–4 a detailněji viz výše (zdroje vzniku českého typu akantu). 103 V případě Tab. II. 6)d.8: jde o Hodinky (Praha, KNM XII.F.26) f. 21v ze 70. let 14. století a Tab. II. 6)d.9: Nicolaus de Lyra: Super Novum Testamentum (tamtéž, XII. A.17) f. 223r z doby kolem r. 1390 viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 149 a 121 a v kontextu s odlehče-

136


čilejší vrstvy (Tab. II. 5)f) tedy vykazuje značný růst abstrakce a v tomto smyslu je dokladem oné tendence ke stylisaci, která od šternberské skupiny rukopisů vede nejen k těmto stylisovaným motivům, jejichž souvislost se skupinou kolem Bible ze Sadské je v literatuře známa, ale odraz komposičního uspořádání „šternberských typů akantu“ lze vysledovat i v Bibli Václava IV., ovšem v transformované podobě zdůrazňující dužnaté středy listů (Tab. II. 5)g).104 Zároveň a vlastně překvapivě tyto formy míří až ke vzniku zmíněného „4. typu českého akantu“ – tedy maximálně stylisovaných listů s protáhlými laločnatými tvary (Tab. II. 11 – viz níže). Zmíněný „4. typ akantu“ lze v tomto smyslu považovat za radikální vyvrcholení tvaroslovné skladby „šternberské varianty 1. typu akantů.“ I.4. Odlehčená varianta prvního typu akantu Základní podoba „těžkého akantu“ převládajícího ve výzdobě Liber viaticu je také východiskem pro odlehčenou variantu 1. typu akantu (Tab. A.3), jehož obrys osciluje od zvlněných okrajů (Tab. II. 6)a), až po pružné protahování bočních okrajů (Tab. II. 6)b.2), které dominují ve výzdobě Bible Václava IV. a v základní skupině dvorských rukopisů 80.-90. let 14. století (Tab. II. 6)d). Typologicky jde rovněž o kadeřavý typ akantu kombinující zmíněné zvlněné a pružné okraje, který byl od předešlé „těžší a naturalističtější varianty“ (tedy základní podoby 1. typu akantů) označován ve škále termínů shrnutých J. Krásou jako „hýřivě vegetabilní,“105 „plastický, ale subtilnější akant“ (míněno oproti Liber viaticu)106 nebo „kypivý akant střídmých forem.“107 Předstupně pro tuto variantu se v omezené míře vyskytují jako doplněk „těžkých akantů“ (tedy základní varianty 1. typu akantu) již v Liber viaticu (KNM XIII.A.12), kde se uplatňují v podobě zkrácených trojlistých palmet (Tab. II. 6)a.1-2) nebo častěji ve formě protáhlých palmet (Tab. II. 6)a.3-5) či protáhlých polopalmet (Tab. II. 6)a.6).108 Současně jde

104 105 106 107 108

nou variantou 1. typu akantů viz níže. K Tab. II. 5)f: Misál z Gerasu (ONB cod. 3516) f. 1r z r. 1391 viz J. Krása, Rukopisy Václava IV., obr. 101. Shrnutí viz tamtéž, s. 155–157 a k Tab. II. 5)g: 2. svazek Bible Václava IV. (ONB. Cod. 2760) f. 175r viz H. Appuhn, Wenzelsbibel, 2. f. 175r. J. Krása, České iluminované, s. 129. tamtéž, s. 140. tamtéž, s. 187, 223. K příkladům Tab. II. 6)a.1, 3–4: Liber viaticus (KNM XIII. A. 12) f. 69v viz J. Krofta, Mistr brevíře, obr. 11, k typu a.2: tamtéž, f. 158v viz tamtéž, obr. 24, k typu Tab. II 6)a.5:

137

Viktor Kubík

o tvarovou skladbu, která představuje hraniční možnou analogii pro akanty deskových obrazů 40. a 50. let z okruhu Mistra Vyšebrodského oltáře (srov. Tab. II. 6)a.5 s Tab. II. 3)e.1-2). Pokud v Liber viaticu šlo o doplněk k základní variantě akantových listů (Tab. II. 4)a-b), v navazujících vrstvách se toto tvarosloví stává dominantním, a to od 60. let 14. století. Již v Misálu Jana ze Středy (KK cim.6) se objevují tyto listy v charakteristické komposici s přetáčením palmety po ose a s přetáčením okrajů do zavinutých výhonků (Tab. II. 6)b.1),109 které jsou přímým předstupněm pro ornamentiku Bible Václava IV. (srov. s Tab. II. 6)d.3-4). Podobně již v 70. letech se v rámci tohoto typu prosazují i zmíněné důsledně protahované okraje (Tab. II.6)b.2), a to jak v širším okruhu šternberské skupiny rukopisů – např. v Graduálu Ročovského kláštera (Louny, I.G.7), tak v dílenském okruhu Pulkavovy kroniky (Krakov, NM cod. 1414).110 Ohlas těchto forem nachází souběžně v 70. letech výraz i ve zjednodušených tvarech a komposicích akantů Antifonáře z Bíliny (Tab. II. 6)c.1), a to včetně zmíněného motivu přetáčení okrajů listů do zavíjených nebo zavinutých výhonků (Tab. II. 6)c.2).111 Přímo v Bibli Václava IV. (ONB cod. 2759-2764) a dvorských rukopisech 80.-90. let 14. století lze následně doložit celou škálu komposičních variant tohoto odlehčeného akantu (např. Tab. II 6)b.3 i s motivem dužnatého středu listu), z nichž mnohé mají své formálně totožné příklady, ale časové předstupně již ve vrstvě rukopisů 70. let,112 zatímco některé příklady lze doložit ve ved-

109 110

111

112

138

tamtéž, f. 254v viz tamtéž, obr. 32 a k typu Tab. II. 6)a.6: tamtéž, f. 69v a 158v viz tamtéž, Mistr brevíře, obr. 11 a 24 dole. K příkladům Tab. II. 6)b.1: Misál Jana ze Středy (Praha, KK cim.6) pq. 1364 viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 101 (obr. D – H. Hlaváčková, kat. I.4.5). K příkladům Tab. II.6)b.2: Graduál ročovského kláštera (Louny, SOkA I.G.7) f. 1r aq. 1375 nebo Příbík Pulkava z Radenína: Kronika česká (Krakov, NM – Knihovna Czartoryskich cod. 1414) viz P. Brodský, Iluminované rkp v Polsku, s. 93–94. Ve zmíněné Pulkavově kronice však jsou tyto akanty jen doplňkem, ve výzdobě rukopisu převládají „akanty 2. typu“ se seříznutými okraji (Tab. II. 7)d viz níže). K příkladům typu Tab. II. 6)c.1–2: Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA 85) f. 34v, 148r. V případě protáhlé palmety (c.1) jde o motiv vyvolávající aluzi na obdobné zjednodušené listoví Brevíře z Assisi (Ass. 265) z dílny činné v Assisi od poloviny 20. let 14. století (Tab. II. 1)c.7), ale detailněji k tématu v kontextu s dalším repertoárem ornamentiky a možných historických vazeb viz V. Kubík, Itálie – Avignon – Čechy, kap. III (v tisku). Ale týž motiv v českém prostředí může navazovat na tvarově příbuzné komposice sledované s Tab. II. 2)b.13 v rukopisech Alžběty Rejčky zmíněných v pozn. 36 (Chorální kniha, ONB cod. 1813 a Antifonář z r. 1317 z Musea Brněnska R 600). Jde např. o Tab. II. 6)d.3: již v Opatovickém brevíři (Krakov, KK) f. 281r ze 70. let 14. století, který je tradičně hodnocen jako spojnice mezi rukopisy Jana ze Středy a rukopisy Václava IV. viz P. Brodský, Iluminované rkp v Polsku, s. 54–58 (se shrnutím literatury


lejších zemích Koruny české již v 80. letech 14. století.113 I v tomto smyslu se tedy posunutí zahájení prací na Bibli Václava IV. do 80. let, jak jej navrhla H.Hlaváčková, jeví naprosto oprávněné.114 Z typologického hlediska jde jádro repertoáru tohoto druhu ornamentů sledovat od prostých zkrácených palmet či palmet se zvlněnou osou hřbetu listu (Tab. II. 6)d.1),115 protáhlých palmet (Tab. II 6)d.2),116 které záhy zobecněly i v sousedních zemích,117 přes

113

114

115 116 117

k tématu). Analogicky lze hledat předstupně pro tentýž motiv v Bibli Václava IV. (Tab. II. 6)d.3–4) již od 60. let viz např. Tab. II. 4)c.2 viz pozn. 132 (Evangeliář Jana z Opavy, f. 56r), ve zjednodušené podobě též Tab. II. 7)b.5 viz pozn. 156 (Orationale Arnesti, f. 21v) nebo Tab. II. 6)c.2 viz pozn. 111 (Antifonář z Bíliny, 85, f. 218r) a jako možný předstupeň ze 70. let pro akanty 4. typu viz Tab. II. 11)a. viz pozn. 259 (Klementinský sborník). Téma je však natolik obsáhlé, že přesahuje rámec tohoto příspěvku a vyžádá si další studium. A k Tab. II 6)b.3: 1. svazek Bible Václava IV. (ONB cod. 2759) viz J. Krása, České iluminované, obr. 84, 101. Např. Tab. II. 6)d.3: Graduál z cisterciáckého kláštera v Jindřichově (Wroclaw, Biblioteka Uniwersitecka – oddzial Rekopisow, I.F.416) z r. 1389 viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 87 (J. Gromadzki, kat. I.3.1). Tento rukopis zakládá nejen místní dílenskou tradici viz Ernst Kloss, Die schlesiche Buchmalerei des Mittelalters, Berlin 1942, s. 51, 200–201, ale současně použitým ornamentálním repertoárem dobře souzní s jádrem tvarosloví Bible Václava IV. (zejména sledovanými odlehčenými akanty). Přímo s Mistrem Graduálu z Jindřichova je spojena Lehnická kniha saského práva (Berlin, Staatsbibliothek, Gemoll 2) sepsaná 1386–87, dále Právní rukopisy z Petropavlovské knihovny v Lehnici (Berlin, Staatsbibliothek, Gemoll 1 + tamtéž, germ. 631) v podkresbě z 80.–90. let 14. století (později kolem 1400 malířsky z části dokončené) a část výzdoby Breviáře z lehnického kolegiátního chrámu (Wroclaw, Biblioteka Uniwersitecka – oddzial Rekopisow, Akc. 1948/ 725) z počátku 15. století. S dílenskou skupinou Graduálu z Jindřichova jsou spojovány např. díla Mistra kodexů saského práva (Saské právo, Wroclaw, Biblioteka Uniwersitecka – oddzial Rekopisow, Mil. II 4 membr.+ Kodex saského práva, Krakow, Biblioteka Jagiellonska Var. 5) a také Sborník magdeburského práva (Wroclaw, Biblioteka Uniwersitecka – oddzial Rekopisow, Mil. II. 4 membr.) z doby kolem r. 1400 z navazující Lehnické dílny činné pro právníka Mikuláše z Wurmu, povolaného lehnickým knížetem Ruprechtem viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 116–117 (J. Gromadzki, kat. I.4.16). Do této dílny Mikuláše z Wurmu spadají též Právní rukopisy určené pro Zhořelec (Krakow, Biblioteka Jagiellonska, Var. 1 + Var. 2) z r. 1387 a z 90. let 14. století, na jejichž výzdobě spolupracoval Mikuláš Kuthner viz tamtéž, s. 116–117. K předatování Bible Václava IV. do 80. let viz Hana Hlaváčková, Kdy vznikla Bible Václava IV.?, In: Ars longa. Sborník nedožitým sedmdesátinám Josefa Krásy (Beket Bukovinská – Luboš Konečný eds.), Praha 2003, s. 65–80. Tab. II 6)d.1: např. J. Krása, České iluminované, obr. 99, 105–106 (1.–3. svazek Bible Václava IV. ONB cod. 2759–2761). Tab. II. 6)d.2: např. tamtéž, obr. 99 (1.sv. Bible Václava IV. ONB cod. 2759). viz Imre Takács a kol., Sigismundus rex et imperator. Kunst und Kultur zur Zeit Sigismundus von Luxemburg 1387–1437, Budapest – Luxemburg 2006, s. 610–611: od 1. desetiletí 15. století – např. Misál D (Budapest, cod. lat. 216), fragment misálu VI. (Bratislava, Městské museum A/2) atd.

139

Viktor Kubík

palmety se symetricky přetáčenými okraji do zavíjených výhonků (Tab. II. 6)d.3)118 nebo zavinutých výhonků (Tab. II. 6)d.4),119 až po palmety s výrazně protahovanými bočními tvary (Tab. II. 6)d.5),120 které se skrze Mistra Misálu Klimenta VII. významným způsobem rozšířily i v Avignonu v 90. letech 14. století,121 kde též zapůsobily na tamní iluminátory neškolené v českých zemích.122 Kromě této základní formy lze v rámci sledované odlehčené varianty akantů 1. typu vymezit dílčí typologicky odlišitelné okruhy, jako podskupiny v rámci téže kategorie; První podskupinou odlehčených variant 1. typu mohou být kadeřavé akanty se zdůrazněným zvlněným až změkčeným obrysem (Tab. II 6)d.6-7), které rozeklaností tvarů představují dobovou paralelu akantům 4. typu (Tab. II. 11) a jejichž výskyt spadá do rozpětí od 80.-90. let s těžištěm v rukopisu Willehalma (OBN cod. s.n. 2643) a Vídeň-

118 K Tab. II. 6)d.3: v 1. svazku Bible Václava IV. (ONB cod. 2759) viz J. Krása, České iluminované, např. obr. 94–95, ale příklady tohoto druhu lze podchytit již v 70. letech v v Opatovickém brevíři (Krakov, KK) f. 281r ze 70. let 14. století viz P. Brodský, Iluminované rkp v Polsku, s. 54–58 a dále v Graduálu z cisterciáckého kláštera v Jindřichově (Wroclaw, Biblioteka Uniwersitecka – oddzial Rekopisow, I.F.416) z r. 1389 viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 87 (J. Gromadzki, kat. I.3.1), dále v Bibli Universitní knihovny v Göttingenu, f. 30r viz J.Krása, Rukopisy Václava IV., obr. 84, ve třísvazkovém Antifonáři pražských karmelitánů (Krakow, Karmelit. Nr. 15, 13 + Wroclaw, NK 12025/IV) z r. 1397 viz P. Brodský, Iluminované rkp v Polsku, s. 65–69 a v Graduálu Pietra Corsiniho (Firenze, Museo di San Marco Inv. 10076) f. 58r nebo ve druhém svazku téhož rukopisu (tamtéž, Inv. 10077) f. 228r z let 1400–1405 od českého mistra činného v Avignonu viz F. Manzari, La miniatura ad Avignone, s. 334–335. Současně tento druh listoví se objevuje i v dílech navazující generace iluminátorů – např. v Bibli Konráda z Vechty (Antwerpen, Museum Plantin Moretus cod. 15/1) viz J. Krása, České iluminované, obr. 120 pass. 119 Tab. II 6)d.4: např. v 1. svazku Bible Václava IV. viz J. Krása, České iluminované, např. obr. 95, ale též ve Výkladu sv. Ambrože (KNM XV.A.7) f. 1r z doby kolem r. 1380 viz týž, Rukopisy Václava IV., obr. 79, dále v rukopise Willehalma (ONB cod. s.n. 2643) f. 1r z r. 1387 viz týž, DČVU I/2, s. 425, f. 2r viz týž, Rukopisy Václava IV., obr. 58, f. 198v viz tamtéž, obr. 86, velmi často u Ptolemaia (ONB cod. 2271) f. 1r z doby kolem r. 1400 viz týž, DČVU I/2, s. 427 nebo v Moraliích papeže Řehoře z kl. knihovny v Herzogenburku (94/2) f. 26r viz týž, Rukopisy Václava IV., obr. 85 či další př. týž, České iluminované, obr. 83. 120 Za mnohé příklady Tab. II. 6)d.5: 2. sv. Bible Václava IV. (ONB cod. 2760) f. 129 r viz H. Appuhn, Wenzelsbibel, 2. f. 129r. 121 Přímo k příkladům Tab. II. 6)d.5: z dílny Mistra Misálu Klimenta VII: eponymní rukopis (Paris, BNF lat. 848) f. 153v z počátku 90. let 14. století viz F. Manzari, La miniatura ad Avignone, s. 223 nebo Collectanea Nicolase Rusella (Vat. Arm. XXXV.70) f. 1r aq. 1394 viz tamtéž, s. 228 či Antifonář (Avignon, Bibliotheque Municipale, Ms. 197) f. 1r viz tamtéž, s. 232. 122 Konkrétně na Sancho Gonthiera viz níže s Tab. II. 6)e.6.

140


ského astronomického sborníku Václava IV. (ONB cod. 2352).123 Druhou podskupinou mohou být odlehčené akanty 1. typu odlišující se od ostatních kombinací tvarů do dvojic – vždy v páru laločnatého a zaostřeně protáhlého článku (Tab. II. 6)d.8-10), čímž je obvyklé trojdílné schéma typické pro obrys kadeřavých akantů poněkud zjednodušeno.124 Toto zjednodušení se však nijak netýká komposiční a prostorové složitosti sestav, která sledují totožně hybné a plastické vzory s předešlými příklady. Právě v této druhé podskupině se současně výrazně uplatňují i výše zmíněné motivy vosích hnízd (Tab. II 6)d.8-9) v tradici akantů šternberské skupiny rukopisů zmíněné výše (Tab. II. 5)c,f). Třetí podskupinou jsou odlehčené varianty akantů 1. typu s ostře stylisovaným obrysem, často provedené s tvrdou, kresebnou modelací (Tab. II 6)d.11-12), přičemž v mladších vrstvách iluminací kolem 1410 se v rámci této kategorie ornamentů začíná též výrazně prosazovat zvlnění či přímo rozevlátí vrcholků listů (Tab. II 6)d.13). Časově se ornamentika tohoto druhu objevuje od 90. let po 2. desetiletí 15. století ve stylových vrstvách od Misálu Klimenta VII. (BNF lat. 848) přes rukopis Zlaté buly Karla IV. (ONB cod. 338) po Mistra Pavlových epištol a jeho následníky.125

123 K příkladům Tab. II. 6)d.6: Willehalm (ONB cod. s.n. 2643) f. 193r z r. 1387 viz J. Krása, Rukopisy Václava IV., obr. 14, či Brevíř probošta Jana z Roudnice (KNM XIII.C.1) f. 88r z let 1390–94 viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 175 a k typu Tab. II. 6)d.7: např. Vídeňský astronomický sborník Václava IV. (ONB cod. 2352) f. 34v z let 1392–93 viz J. Krása, DČVU I/2, s. 424. 124 K příkladům typů Tab. II. 6)d.8: Hodinky (KNM XII.F.26) f. 21v ze 70. let 14. století z okruhu Mistra Bible ze Sadské viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 149, k typu Tab. II. 6)d.9: Komentář Starého zákona od Mikuláše z Lyry (KNM XII. A.17) f. 223r z doby kolem r. 1390 z dílny Mistra z r. 1398 (spojitelného s Druhým mistrem Kodexu Jana z Jenštejna a reagujícího na Mistra Bible ze Sadské, z jehož rané dílny patrně vyšel) viz tamtéž, s. 121 a Tab. II. 6)d.10: Antifonář františkánský (KNM XV.A.1) f. 41v z doby kolem r. 1380 (navazuje na Misál probošta Mikuláše a Liber viaticus) viz tamtéž, s. 212. 125 K Tab. II 6)d.11: např. Záhřebská bible (MR.156) f. 287r z 90.let 14. století viz J. Krása, Rukopisy Václava IV., obr. 154 nebo Misál Klimenta VII. (BNF lat. 848) f. 154r z 90. let viz F. Manzari, La miniatura ad Avignone, s. 226, k Tab. II 6)d.12: Bible z Universitní knihovny v Göttingenu (theol. I/1) f. 177v z r. 1390 viz J. Krása, Rukopisy Václava IV., obr. 83, kde je toto tvarosloví doprovázeno tradičním repertoárem laločnatých akantů podobného druhu jako v Antifonáři z Bíliny, dále v Brevíři roudnického probošta Jana (KNM XIII.C.1) f. 88r 1390–94 od Mistra Ezdrášovy knihy, který však v ornamentálním repertoáru výrazně těžil z tradice 60. let viz tamtéž, obr. 124 nebo v Homiliích sv. Řehoře a Remigia (NK VI.F.b.26) f. 1r z r. 1398 viz tamtéž, obr. 123, dále ve Zlatá bule Karla IV. (ONB cod. 338) r. 1400 viz týž, České iluminované, obr. 79, okrajově též v Bibli Konráda z Vechty (Antverpen, Museum Plantin Moretus cod. 15/1) 1402–3 viz tamtéž, obr. 120, dále Mnichovský astronomický sborník Václava IV. (München, BSB clm. 826) f. 27v 1400– 1405 viz týž, Rukopisy Václava IV., obr. 21, Epištoly sv. Pavla (ONB cod. 2789) f. 1r z doby kolem r. 1400 viz tamtéž, obr. 13 a z dílny Mistra Pavlových epištol též v Sanktorálu

141

Viktor Kubík

I.5. Vznik odlehčené varianty prvního typu akantu Kromě hlavních inspiračních zdrojů pro vznik odlehčené varianty 1. typu akantů sledované v následných variacích v domácím prostředí – přímo v „těžkých akantech“ Liber viaticu lze u tohoto druhu akantů dohledat kořeny v italských a italisujících iluminacích poměrně širokého okruhu. Motiv protahování okrajů kadeřavých listů až do formy zaostřeného drápku patří k obecně rozšířenému a dostupnému tvarosloví,126 avšak nejen četnost jeho používání může zúžit okruh případných východisek. Za nejobecnější, ale stylově a geograficky logická východiska lze považovat akanty z počátku 14. století z florentské dílny Pacina di Bonaguida (Tab. II. 1)c.8),127 v nichž se uplatňuje i pro české akanty blízký způsob přetáčení listů. Právě florentští spolupracovníci a pokračovatelé Pacina od 20. let 14. století toto tvarosloví podle sienských vzorů přetvořili do podoby akantů s široce rozevřeným a mírně zvlněným obrysem bočních částí listu (Tab. II. 1)c.17),128 a to i v komposicích se symetrickým přetáčením jejich okrajů do zavinutých výhonků (Tab. II. 1)c.18).129 Genese tohoto druhu akantů je však složitější a zahrnuje též sienské zdroje a dílnu Mistra Kodexu sv. Jiří, patrně v 1. desetiletích Trecenta cestující s kardinálem J. Stefaneschim.130 Nicméně od

126

127 128

129

130

142

Bernarda Guidona (KNM XV.A.12 + XV.A.11) f. 19r z konce 14. století viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 220–223, Pražském misálu (KNM XVI.A.16) f. 17v z konce 14. století viz tamtéž, s. 247 a z jeho dílenského okruhu Misál (KNM XVIII.A.25) f. 106r z doby kolem r. 1400 viz tamtéž, s. 297 a přímo od Mistra Pavlových epištol Quadragesimale Mikuláše ze Stráže (KNM XII.B.16) f. 1r z r. 1411 viz tamtéž, s. 140, dále mimo dílnu Pavlových epištol též Graduál magistra Václava (Archiv UK, bez sign.) z 1. desetiletí 15. století viz J. Krása, České iluminované, obr. 129 a k Tab. II 6)d.13: tamtéž viz tamtéž, obr. 129. Protahování okrajů akantů do zaostřených až drápkovitých nebo „nadýmaných“ forem je typické zejména pro severní Itálii – především Lombardii viz V. Kubík, Itálie – Avignon – Čechy, kap. II.1.2.6 (v tisku). K Tab. II. 1)c.8: Bible z Trivulziany (ms. 2139) f. 270r z 1. třetiny 14. století z florentské dílny Pacina di Bonaguida viz Mario Salmi, La Miniatura Fiorentina gotica, Firenze 1954, Tav. IX. K Tab. II. 1)c.17: Laudarium (H.B.Breslauer N.66) ze 40. let 14. století od Maestra delle Effiggi domenicane viz William M. Voelkle – Roger S. Wieck, The Bernard H. Breslauer Collection of Manuscript Illumination, Pierpont Morgan Library, New York 1992, s. 44 podle sienských vzorů např. dílny při San Eugenio činné ve 30.–40. letech 14. století viz V. Kubík, Itálie – Avignon – Čechy, kap. II.1.3.2 (v tisku). K Tab. II. 1)c.18: Brevíř (Firenze, Biblioteca del Seminario Arcivescovile, ms. 325) f. 452v z 20.–30. let 14. století z dílny Pacina di Bonaguida, v níž se výrazně uplatňuje Maestro daddesco viz V. Kubík, Příručka, s. 248–250. Ke vztahům sienské a florentské iluminace z hlediska sledovaného druhu akantové ornamentiky viz tamtéž, s. 241–250 a 307–310 a ve spojitosti s dílnou Mistra Kodexu sv. Jiří viz tamtéž, s. 380–389.


30. let tak ve Florencii a Sieně vznikla komposice i typ akantu dost přesně odpovídající sledované odlehčené variantě českých akantů 1. typu (Tab. II. 6)d.3-4), velmi oblíbených v Bibli Václava IV. i početném okruhu rukopisů 80.-90. let, ale s přesahem až do 1. desetiletí 15. století.131 Z hlediska komposičního uspořádání se však sledované příklady jeví jako předobraz i pro akanty základní varianty 1. typu („těžké akanty“) v Evangeliáři Jana z Opavy (ONB cod. 1182) z r. 1368 (Tab. II. 4)c.2)132 a v Bibli Václava IV. (Tab. II 4)c.4).133 Zmíněný okruh florentských a sienských dílen tímto tvaroslovím velmi ovlivnil i vzdálené končiny Itálie; V jižní Itálii lze stylisovanou variaci tohoto druhu ornamentů (Tab. II. 1)c.4-5) nalézt od 40. let v neapolské dílně Senekova rukopisu z Oratoriany (CF.2.5) a ve variantě tvarově bližší toskánským vzorům v dílně Cristofora Oriminii (Tab. II. 1)c.6), činné kolem poloviny 14. století.134 Současně tyto toskánské typy akantů velmi významně doplnily repertoár boloňských dílen, zejména Ilustrátora a Mistra z r. 1346, kde ve 40. letech mimo jiné vznikly kadeřavé akanty s výrazně protahovanými boky až do podoby zaostřených drápků (Tab. II. 1)c.16),135 čímž vznikla forma akantu velmi blízká obdobným příkladům v Bibli Václava IV. či Misálu Klimenta VII. (Tab. II. 6)d.5), zmíněným výše. Zdánlivě nelogický rozptyl, ale přeci jen úzké skupiny dílen je vysvětlitelný historickými vztahy mezi neapolským dvorem, Boloňou a Florencií k avignonské kurii, kde od 20. let stabilně působila dílna Mistra Kodexu sv. Jiří.136 Právě tvarosloví dílny Mistra Kodexu sv. Jiří i z hlediska možných zdrojů pro tuto odlehčenou variantu 1. typu českých akantů představuje další důležitý spojující článek mezi zmíněnými italskými dílnami, Avignonem

131 viz pozn. 118 a 119 (k Tab. II. 6)d.3–4). 132 K typu Tab. II. 4)c.2: Evangeliář Jana z Opavy (ONB cod. 1182) f. 56r z r. 1368 viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 112 (J. Gromadzki, kat. I.4.12). 133 K Tab. II 4)c.4: 3. svazek Bible Václava IV. (ONB cod. 2761) f. 54r, 117r viz H. Appuhn, Wenzelsbibel, 3. 134 K Tab. II. 1)c.6: Statuta řádu sv. Ducha (Paris, BNF fr. 4274) f. 5v, 6r, 8r–v, 9r z let 1354–55 od Cristofora Oriminii viz V. Kubík, Itálie – Avignon – Čechy, kap. II.1.5.1 (se shrnutím literatury k tématu – v tisku). 135 K Tab. II. 1)c.16: Cassiodorus (Paris, BNF lat. 8500) f. 30v z 2. poloviny 40. let 14. století z dílny Ilustrátora a ve spolupráci s Mistrem z r. 1346 viz tamtéž, kap. II.1.2.3 (se shrnutím literatury – v tisku). 136 K vazbám mezi Florencií, Boloňou, Neapolí a Avignonem a českými zeměmi viz Viktor Kubík, Bemerkungen zum Import italienischer Handschriften in das Luxemburgische Böhmen (In Margine zur Korrektur M.Dvořák´s Avignoner Theorie), In: Markéta Jarošová a kol., Prag und die grossen Kulturzentren Europas in der Zeit der Luxemburger 1310–1437, Praha 2009, s. 474–476 a V. Kubík, Itálie – Avignon – Čechy, kap. V. (v tisku).

143

Viktor Kubík

a českým prostředím (Tab. II. 1)c.9-13).137 Konkrétní příklad kadeřavého akantu s protaženými okraji (Tab. II 1)c.11) z dílny Mistra Kodexu sv. Jiří, převzali i jeho pokračovatelé kolem poloviny století (dílna Liber Regulae)138 a následně se prostřednictvím dílny Pontifikálu Pierra de St. Martial (Paris, St. Genevieve ms. 143), a sice ve stylisovanější podobě (Tab. II. 1)c.14),139 dostal do trvalého repertoáru avignonských dílen, vč. dílny Jeana de Toulouse (Tab. II. 1)c.15).140 Vedle těchto italských a Itálií ovlivněných kořenů, z nichž lze předpokládat inspiraci vzniku odlehčené varianty 1. typu českých akantů představují možné vzory západního původu jen velmi volné analogie, myslitelné spíše z hlediska obecných principů, než vhodných a přímo využitelných forem. K takovým druhům motivů patří např. trojdílné palmety kombinující laločnaté a zaostřené formy (Tab. II. 1)c.3a) hojně rozšířené i v repertoáru zlatnických dílen po celé Evropě, ale i v průběhu 1. čtvrtiny 14. století zastoupené v českých rukopisech, dále zaostřené kadeřavé akanty běžné hlavně v anglických rukopisech 1. čtvrtiny 14. století (Tab. II 1)c.3b) i tamní výrazně rozeklané rosety s rozevlátými okraji (Tab. II 1)c.1) nebo stylisované akantové polopalmety se zaostřenými mandlovitými bočními tvary (Tab. II 1)c.2), které se velmi významně začaly uplatňovat ve výzdobě bordur avignonských rukopisů kolem poloviny 14. století.141

137 K příkladům uvedených v Tab. II. 1)c.9–13: viz V. Kubík, Příručka, s. 380–391. 138 K Tab. II 1)c.11: Liber Regulae pro San Spirito in Sassia v Římě (Roma, Archivio di Stato n.3193) f. 236v aq. 1350 z avignonské dílny pokračovatelů Mistra Kodexu sv. Jiří viz F. Manzari, La miniatura ad Avignone, s. 144. 139 K Tab. II. 1)c.14: Pontifikál Pierra de St. Martial (Paris, Bibliotheque St.Genevieve ms. 143) f. 1r z r. 1357 z avignonské dílny viz tamtéž, s. 157. 140 K Tab. II. 1)c.15: Misál Klimenta VII. (Vat. lat. 4766) f. 27r z let 1392–97 část přímo od Jeana de Toulouse viz tamtéž, s. 207. 141 K Tab. II. 1)c.1, c.3b: Žaltář Johna Tickhilla (New York, Public Library, Coll. Spencer ms. 26) f. 51r z 1. čtvrtiny 14. století ze severní Anglie viz M. Rickert, La miniature anglaise, obr. 29, což je motiv analogický k tvarosloví rukopisů Alžběty Rejčky zmíněných s Tab. II. 1)e.1f: v pozn. 59 (tj. Chorální kniha ONB cod. 1813, f. 8r a Rajhradský antifonář a žaltář Museum Brněnska R 355, f. 58v). K Tab. II. 1)c.3a: např. ražené ornamenty doplňující výjev Zvěstování v quadrilobu spojujícím kamary Pohřební koruny krále Rufolfa I. zv. Kaše (Praha, Kapitula sv. Víta, i.č. K 1870) pq. 1307 viz K. Benešovská, Královský sňatek, s. 306: obr. b (D. Stehlíková, kat. IV.3.1K, s. 306), ale také v Martyrologiu Alžběty Rejčky (ONB cod. 417) f. 4v z let 1315–23 a k Tab. II 1)c.2: Sbírka officií (Paris, BNF. lat. 916) f. 1r z 50. let 14. století z avignonské dílny napodobující Mattea Giovannettiho viz F. Manzari, La miniatura ad Avignone, s. 69.

144


I.6. Rozšíření a transformace odlehčené varianty prvního typu akantu Právě tato sledovaná odlehčená varianta 1. typu akantu nejen ve zmíněných podskupinách, ale i v základní formě typické pro Bibli Václava IV. byla prostřednictvím českých iluminátorů rozšířena k nejbližším sousedům, kde se stala základem dalšího vývoje a transformace ornamentálního tvarosloví.142 Například v Polsku lze v případě akantů v Bibli Jaroslava (Bogoti) Skotnickiego (Hnězdno KK ms. 168) z doby okolo r. 1370 (Tab. II. 6)e.5)143 předpokládat kombinaci možných zdrojů italského původu – typu „sienského akantu z r. 1315“ (Tab. II 1)a.6) s českým 1. typem „těžkého akantu“ Liber viaticu (Tab. II. 4)a.4), jeho vratislavských variací z počátku 60. let (Tab. II. 4)d.1), spolu s odlehčenou variantou 1. typu českého akantu z Bible Václava IV. (Tab. II. 6)d.5). Méně pravděpodobné, i když nikoliv vyloučené je možné působení sledované odlehčené varianty 1. typu českého akantu i na uherskou dílnu Misálu z Košic (Budapešť, cod. lat. 395), který vznikl před r. 1389 (Tab. II. 6)e.4), ale míra stylisace a množství čistě italských motivů v jeho ornamentice možné spojení se vzory českého původu silně problematisuje.144 Neméně problematické je rovněž předpokládat přímý vliv českých akantů na severoitalské dílny, ačkoliv např. v Lombardii i dílna Giovanniho de Grassi není prosta možných souvztažností s českou

142 Vzhledem k rozsáhlosti a komplikovanosti tohoto tématu nyní jen orientačně; V souvislosti s vídeňským dvorem viz Gerhard Schmidt, Die Malerei, In: G. Brucher, Gotik in Österreich, s. 466–470, 475–476, 478–484 a Martin Roland, Buchmalerei, In: tamtéž, s. 518–529 nebo nejstručněji viz Eva Irblich (ed.), Thesaurus Austriacus. Europas Glanz im Spiegel der Buchkunst, Wien 1996, s. 79–82 (A. Fingernagel, kat. 13–14): od poloviny 80. let do 1. desetiletí 14. století (např. Rationale divinorum, ONB cod. 2765) nebo v Uhrách viz I. Takács, Sigismundus, s. 610–611: od 1. desetiletí 15. století – např. Misál D (Budapest, cod. lat. 216), fragment misálu VI. (Bratislava, Městské museum A/2) atd. Současně toto téma rozptylu českých iluminátorů do zahraničí souvisí i tématem vzniku zahraničních parafrází českých vzorů, přičemž právě tyto parafráze odlehčené varianty 1. typu českých akantů zahraničními iluminátory naznačují jeden z možných směrů dalšího navazujícího studia tohoto tématu, který bude stále důležitějším pro zasazení této problematiky do mezinárodního kontextu dobového vývoje umění. Takové navazující studium bude ovšem nutně propojeno i se studiem dalších částí výzdoby rukopisů, stejně jako i případných historických souvislostí v rámci studia vazeb mezi lucemburským státem a zahraničím. 143 K Tab. II. 6)d.5: Bible Jaroslava (Bogoti) Skotnickiego (Gniezdno, Biblioteka kapitulna ms. 168) f. 55v z doby okolo r. 1370. 144 K Tab. II. 6)e.4: Misál z Košic (Budapest, Országos Széchényi Könyvtár cod. lat. 395) aq. 1389 viz I. Takács, Sigismundus, s. 626 (A. Bálint, kat. 7.66).

145

Viktor Kubík

iluminací.145 Přesto stylisované kadeřavé akanty jeho rukopisů (Tab. II. 6)e.1-2) možný okruh případných českých východisek zužují na časově o málo předcházející stylisované, zaostřené akanty odlehčené varianty 1. typu (srov. s. Tab. II. 6)d.12) z podskupiny akantů z okruhu Mistra Pavlových epištol.146 Ale zmíněné vazby jsou až příliš volné. Ještě vzdáleněji se k případným českým vzorům jeví též akanty vyskytující se v Boloni ve 2. čtvrtině 15. století (Tab. II. 6)e.3),147 komposičně sice připomínající oblíbený motiv českých akantů, ale bez nutné přímé souvislosti. Prostřednictvím českých iluminátorů se odlehčená varianta 1. typu akantu dostala i do vzdálenějších končin západní Evropy, a to ve větší míře, než výše zmíněná základní forma 1. typu akantu – tedy těžké akantové listy se zvlněnými okraji.148 Hlavním představitelem iluminátorů, který v daleké cizině rozšířil tento druh ornamentů je již zmíněný Mistr Misálu Klementa VII. (BNF. lat. 848), jehož prostřednictvím se odlehčené akanty dostaly do avignonských dílen a tam poskytly důležitý inspirační zdroj pro místní iluminátory. Konkrétně nejvýrazněji pro Sancho Gonthiera, malíře katalánského původu, ale umělecky vyrostlého v boloňské škole, který od přelomu 14. a 15. století začal užívat zaostřené kadeřavé akanty s výrazně protahovanými boky (Tab. II. 6)e.6),149 jejichž vzezření vede k předpokladu, 145 K vazbám lombardské iluminace k českému prostředí v době kolem r. 1400 pouze orientačně viz I. Villela–Petit, Le gothique international 2004, s. 29–36, 76–79 a v širších souvislostech s monumentální malbou viz Sergio Bettini, Il gotico internazionale, Vicenza 1996, s. 39 a 121–233 a z hlediska křížení vztahů iluminátorů ze severní Itálie, z Čech a z Francie v Avignonu viz F. Manzari, La miniatura ad Avignone, s. 328–335 (ve vztahu k dílně Giovanniho de Grassi, Michelina da Besozzo a Mistra Hodinek z Modeny, Haag, Keniklike Bibl. Ms. 76.F.6). 146 K Tyb. II. 6)e.1–2: Encyklopedia medica z dílny Giovanniho de Grassi před r. 1400 viz I. Takács, Sigismundus, s. 392–393 (E. Kiss, kat. 4.103). 147 K Tab. II 6)e.3: Antonius Mincucci de Prato Veteri: Liber de Feudis z boloňské dílny ze 2. čtvrtiny 15. století viz tamtéž, s. 395–396 (D. Pócs, kat. 4.105). 148 Velmi komplikované téma působnosti iluminátorů českého uměleckého původu v zahraničí je v této souvislosti pouze dílčím způsobem předpracováno v řadě analytických studií neboť jde o kvalitativně i kvantitativně mimořádně významnou vrstvu knižní produkce a zaslouží si v dalších letech systematické studium. V rámci orientace v situaci kolem a po r. 1400 a v souvislosti s avignonským prostředím viz např. Milada Studničková, Il manoscritto miniato Collectanea del cardinale Nicolas Rossell dellárchivio Vaticano Arm. XXXV, 70. Contributo sulla questione delláttivita dei miniaturisti boemi alla corte degli antipapi Avignonem Clemente VII e Benedetto XIII, In: Bollettino dellÍstituto storico ceco di Roma, VI, Praha 2008, s. 73–82 (se shrnutím starší literatury). 149 K Tab. II. 6)e.6: Vitae Romanorum pontificum pro Benedikta XIII. (Paris, BNF lat. 5142) f. 232r aq. 1403 z avignonské dílny Sancho Gonthiera viz F. Manzari, La miniatura ad Avignone, s. 227.

146


že jde o originální syntésu českého akantu 1. typu („těžkých akantů“), jejich odlehčené varianty a patrně i jejich italských zdrojů (srov. např. s Tab. II. 4)a.4 + 4)c.4 + 6)b.2 + 6)d.5). Výsledek je ale na každý pád nevysvětlitelný bez zmíněné komponenty českého původu a v tomto smyslu se jeví pro některé zahraniční badatele až matoucí, takže jej mylně považují za český akant.150 Podobně s českým 1. typem akantu souvisí i jeho parafráze v pařížské iluminaci 1. desetiletí 15. století (Tab. II. 6)e.7-8), zejména v případech těch rukopisů, na nichž se podíleli i čeští iluminátoři – jako již zmíněný Terence des ducs (Arsenal ms. 664), na jehož výzdobě spolupracoval Mistr Orosia (srov. zejména s Tab. II. 6)d.5).151 Pro možnou inspiraci odlehčenou variantou 1. typu českého akantu však svědčí i příklady stylisovaných kadeřavých akantů se zvlněnými okraji (Tab. II. 6)e.11) v té vrstvě francouzských iluminací, v níž se vyskytují i jiné paralely k českým ornamentům – v době okolo r. 1410 a dále, jde zejména o paralely k českým akantům 3. typu (viz níže).152 V tomto kontextu se možné spojitosti mezi odlehčenou variantou 1. akantu z okruhu dvorských dílen Václava IV. z 80.let (Tab. II. 6)d.2) a anglickými rukopisy té doby (Tab. II. 6)e.9-10) jeví zatím spíše v rovině spekulativní, ačkoliv historické i umělecké vazby mezi lucemburským prostředím a Anglií té doby by předpokládaly těsnější vazby.153 Daný příklad z Hodinek Marie de Bohun (Kodaň, R.L. ms. Thott 547) ze 70.-80. let 14. století ukazuje charakteristickou míru stylisace anglických akantů té doby, jejichž zvlněné obrysy však rovněž umožňují předpokládat působení českých vzorů akantů, avšak s výsledkem, který mírou svého zjednodušení vyvolává aluze na akanty ze stylových vrstev Antifonáře z Bíliny a jeho předstupňů v rukopisech Alžběty Rejčky (srov. s Tab. II. 6)c.1 – viz pozn. 111).

150 tamtéž, s. 275. 151 K Tab. II 6)e.7–8: Terence des ducs (Paris, Bibliotheque dÁrsenal ms. 664) z doby kolem r. 1411 viz F. Avril, Paris 1400, s. 242. 152 K Tab. II. 6)e.11: Lettere de serment (Starsbourg, Archiv Municipale AA.61/8) ze 14.1. 1413 viz Philippe Lorentz a kol., Strasburg 1400. Un foyer dárt dans l Éurope gothique, Strasbourg 2008, s. 135 (B. Gatineau, kat. 3). 153 K Tab. II. 6)e.9–10: Hodinky Marie Bohun (Kodaň, RL ms. thott 547) f. 6v z 1370–80 viz M. Rickert, La miniature anglaise, pl. V. Orientačně k vazbám mezi Anglií Richarda II. a dvorem Václava IV. viz Andrew Martindale, Gothic Art, London 1994, s. 233–234, 239–243 a nověji se shrnutím literatury viz Maria Theisen, The newe guise of Beawme und das Missale der Karmelitermönche von London, In: M. Jarošová, Prag und Kulturzentren, s. 503–526.

147

Viktor Kubík

II. DRUHÝ TYP AKANTU (se seříznutými okraji) Druhý typ českého akantu (se seříznutými okraji) není tvaroslovně autonomním vynálezem českého prostředí (Tab. II. B), jde o universální druh ornamentu, ale v rámci 2. poloviny 14. století jej lze považovat za „český typ akantu“ z hlediska komposic a využití v systému výzdoby českých rukopisů. Akant se seříznutými okraji byl ve své základní podobě okrajovým doplňkem ostatnímu tvarosloví s výjimkou 2. poloviny 60. a zejména v 70. letech, kdy v části iluminátorské produkce získal dominantní postavení. Již v Liber viaticu (KNM XIII. A 12) se okrajově vyskytuje, ale současně v plně vyhraněné podobě; od zkrácených trojlistých palmet (Tab. II. 7)a.1), přes protáhlé palmety (Tab. II. 7)a.2) až po polopalmety (Tab. II. 7)a.3), vč. pružně prohnutých polopalmet (Tab. II. 7)a.4).154 Od 60. let 14. století začíná výskyt tohoto druhu akantu vzrůstat; Jednak ve výzdobě Orationale Arnesti (KNM XIII.C.12) aq. 1364, kde se stává rovnocenným nebo i mírně převažujícím ornamentem a za druhé, v Misálu Jana ze Středy (KK cim. 6), kde akanty se seříznutými okraji nabývají prostorově složitých komposic až po atypické sestavy blížící se spíše květinovým srostlicím.155 Nejen četnost použití, ale i základní typologie akantů se seříznutými okraji se tedy v 60. letech mění; Kromě vzorů z Liber viaticu se repertoár rozšiřuje o mohutné typy trojlistých palmet (Tab. II. 7)b.1), dále zkrácené palmety jsou dynamisovány prohýbáním osy listu (Tab. II. 7)b.2) a polopalmety i palmety jsou spojovány se zavinutými výhonky, které tvoří vrchol spirálovitě stáčených polopalmet (Tab. II. 7)b.3) nebo jsou využity v podobě přetočených vrcholů palmet (Tab. II. 7)b.4), jejichž boky mohou být rovněž symetricky přetáčeny zavíjenými výhonky (Tab. II. 7)b.5).156 Vzniká tedy repertoár, který kopíruje kompo-

154 K Tab. II. 7)a.1–3: Liber viaticus Jana ze Středy (KNM XIII A 12) f. 268v, 57v, 146v z let 1355–60 viz J. Krofta, Mistr brevíře, obr. 37, 2, 21 a k Tab. II. 7)a.4: tamtéž, f. 146v viz tamtéž, obr. 21. 155 Jde např. o srostlice – Tab. II. 7)c.5–6 viz pozn. 159 a 161. Nověji k Orationale Arnesti (KNM XIII.C.12) aq. 1364 viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 178–179 nebo A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 106 (kat. I.4.8) a k Misálu Jana ze Středy (Praha, KK cim. 6) pq. 1364 viz tamtéž, s. 100 (H. Hlaváčková, kat. I.4.5). 156 K příkladům Tab. II. 7)b.1: Orationale Arnesti (KNM XIII.C.12) viz. K. Stejskal, Umění na dvoře Karla IV., obr. 46, k typu 7)b.2: tamtéž nebo i Misál Jana ze Středy (KK cim 6) f. 4v viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 100, k 7)b.3: Evangeliář Jana z Opavy (ONB cod. 1182) f. 94r z r. 1368 viz J. Krása, Rukopisy Václava IV., obr. 78 nebo Misál pražský (Praha, KNM XVIII.E.16) f. 16v aq. 1365 z rané tvorby Mistra Bible ze Sadské viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 305, k 7)b.4: Orationale Arnesti (Praha, KNM XIII.C.12) aq. 1364 viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 106 nebo v Graduálu ročovské-

148


siční sestavy variant 1. typu akantu (srov. Tab. II. 4)c.1-2 + II. 5)b) a z nějž značná část bude užívána i v následujících desetiletích. Již v 60. letech, a to zejména v Misálu Jana ze Středy (KK cim. 6) se objevují protáhlé, po ose listu přetáčené palmety kombinované s přetáčením okrajů do zavinutých výhonků (Tab. II. 7)b.7) nebo se štěpením listu (Tab. II. 7)b.6) či kombinace protáhlých polopalmet (v rámci této fáze stylového experimentu dokonce v podobě kalichovitě přetáčených listů), k jejichž bokům jsou přisazovány zavíjené výhonky (Tab. II. 7)c.2), jež ovšem většinou vyrůstají z přetočených boků polopalmetového (Tab. II. 7)c.1) či palmetového listu (Tab. II. 7)c.3).157 Výsledkem jsou dokonalé sestavy, jejichž výskyt bude pokračovat i ve dvorských rukopisech Václava IV. (srov. Tab. II. 7)d.1-5+10), obdobně jako v případě zvlněných palmet se symetricky přetáčenými boky (Tab. II 7)c.3).158 Současně právě v Misálu Jana ze Středy vznikají také zcela atypické sestavy, které kombinují a zmnožují princip přetáčení okrajů listu (Tab. II. 7)c.5),159 z nichž pouze část přešla do repertoáru Bible Václava IV. – např. palmety s přetáčenými boky do zavinutých výhonků a spirálovitě prostorově přetočeným vrcholem listu do zavinutého výhonku, s přisazenými zlatými bobulemi do rozeklaných obrysů (Tab. II. 7)c.4).160 Složitá, ale efektně prostorová konstrukce užívaná i po r. 1400. Avšak část nesmírně komplikovaně přetáčených akantů Misálu Jana ze Středy již v navazujících dílnách převzata nebyla – jde zejména o palmety se zprohýbanou osou listu-hřbetem a současně se zcela přetočenými okraji, takže obrysově vzniká laločnatý list a při prvním pohledu celá sestava připomíná spíše květinové srostlice, než palmetu (Tab. II. 7)c.6).161 Nejde o nový princip, ani izolovaný jev. Dokonce i ve vrstvách stylově zjednodušujících dvorské vzory, jako je např. Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA 84,85), se výjimečně objevují protáhlé a do šířky roz-

157 158 159 160

161

ho kláštera (Louny, SOkA I.G.7) f. 1r aq. 1375 a k 7)b.5: Orationale Arnesti (Praha, KNM XIII.C.12) f. 21v aq. 1364 viz tamtéž, s. 106. K Tab. II. 7)b.6: Misál Jana ze Středy (KK cim 6) f. 83r pq.1364 viz tamtéž, s. 101 (obr. E), k 7)b.7: tamtéž, f. 32r viz tamtéž, s. 101, k 7)c.1–3: např. tamtéž, f. 4v viz tamtéž, s. 100. K Tab. II 7)c.3: např. 1. svazek Bible Václava IV. (ONB cod. 2759) f. 14v viz H. Appuhn, Wenzelsbibel, 1. f. 14v. K II. 7)c.5: Misál Jana ze Středy (KK cim 6) f. 1v, 4v pq.1364 viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 100 (H. Hlaváčková, kat. I.4.5). K Tab. II 7)c.4: Misál Jana ze Středy (KK cim 6) f. 1v pq.1364 viz tamtéž, s. 100 a prodloužení používání motivu i po r. 1400 prostřednictvím např. 1. svazku Bible Václava IV. (ONB cod. 2759) f. 55r viz H. Appuhn, Wenzelsbibel, 1. f. 55r. K Tab. II.7)c.6: Misál Jana ze Středy (KK cim 6) f. 1v pq.1364 viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 100 (H. Hlaváčková, kat. I.4.5).

149

Viktor Kubík

prostřené palmety s přetáčenými okraji (Tab. II. 7)d.11),162 ale s ponechaným obrysem listu, takže vzniká podstatně stylisovanější varianta k motivům z repertoáru Mistra Kodexu sv. Jiří (Tab. II. 1)a.9), ale v obou případech jde o využití obdobných principů skladby. Z důvodu univerzálnosti tvarosloví akantů 2. typu, je tento podivuhodný a svojí důsledností atypický motiv ve výzdobě Misálu Jana ze Středy jediným (Tab. II. 7)c.6), který umožňuje, alespoň hypoteticky hledat možnou působnost 2. typu českých akantů na zahraničí (viz níže). V následujících 70. letech byly akanty 2. typu se seříznutými okraji maximálně využívány v podobě, která zcela beze změny přešla i do repertoáru Bible Václava IV. a dalších dvorských rukopisů 80.-90. let. Dokonalé ukázky tohoto druhu tvarosloví v 70. letech dokládá Pulkavova Kronika z knihovny Czartoryskich (Krakov, NM cod. 1414) z r. 1374, Knížky šestery Tomáše Štítného (Praha, NK XVII.A.6, Cim.C.35) z r. 1376 a Officium sv. Eligia (Paříž, Historická knihovna) aq. 1378.163 K základnímu repertoáru palmet (Tab. II. 7)d.1-2), polopalmet (Tab. II. 7)d.3-5) a široce do prostoru rozvíjených i vidlicovitě štěpených palmet (Tab. II. 7)d.9), přidala navazující 80. a 90. léta dvě protipólné kvality; Jednak protáhlé palmety a polopalmety s přetáčenými okraji a přisazovanými výhonky (Tab. II. 7)d.10) v komposicích, které kopírují obdobně bohaté sestavy u ostatních typů listů v dvorských rukopisech Václava IV. A za druhé, naopak maximálně stylisovanou a odlehčenou variantu 2. typu akantu, kde efekt odlehčení byl dosažen pomocí širokých rozestupů mezi bočními tvary (Tab. II. 7)d.6-8). Vzniklé zjednodušené varianty přežily v repertoáru, jako okrajový doplněk až do doby po polovině 15. století.164 162 K Tab. II. 7)d.11: Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA 85) f. 178v ze 70. let 14. století. 163 Přibík Pulkava z Radenína: Kronika česká (Krakov, Museum Narodowe – Biblioteka Czartoryskich cod. 1414) z r. 1374 viz P. Brodský, Iluminované rkp v Polsku, s. 93–94, Tomáš Štítný ze Štítného: Knížky šestery (Praha, NK XVII.A.6, Cim.C.35) z r. 1376 viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 111, 114–115 (H. Hlaváčková, kat. I.4.13) a Officium sv. Eligia (Paris, Bibliotheque Historique de la Ville de Paris) aq. 1378 viz v orientačně v kontextu J. Krása, DČVU I/2, s. 416–417. 164 K Tab. II. 7)d.1–2: např. Misál Klimenta VII. (Paris, BNF. lat. 848) f. 154r viz F. Manzari, La miniatura ad Avignone, s. 226, k 7)d.3: např. Officium sv. Eligia (Paris, Bibliotheque Historique de la Ville de Paris) aq. 1378 viz K. Stejskal, Umění na dvoře Karla IV., s. 227 (obr. 77), k 7)d.4: např. 3. svazek Bible ze Sadské (KNM XIII.A.10) viz J. Krása, České iluminované, obr. 62 pass., k 7)d.5: např. 1. svazek Bible Václava IV. (ONB cod. 2759) f. 46r viz H. Appuhn, Wenzelsbibel, 1. f. 46r, k 7)d.6: Misál (Brno, Archiv města, SK č.6) z doby kolem 1435 a brněnské dílny činné za husitských válek viz Kaliopi Chamonikola ed., Od gotiky k renesanci, II. Brno, Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400–1550, Brno 1999, s. 494–496 (P. Černý, kat. 241), k 7)d.7: Meditationes et orationes de passione Chris-

150


II.1. Vznik druhého typu akantu (se seříznutými okraji) Jak již bylo zmíněno výše, akant se seříznutými okraji patří k universálně rozšířenému tvarosloví. Pokud je možné uvažovat o inspiračních zdrojích tohoto 2. typu akantů, je nutné zaměřit pozornost na ty případy výskytu akantů s pružně seříznutými okraji, které zároveň mohly posloužit ke genesi 1. typu akantu, přesněji jeho odlehčené varianty (Tab. II. 6). Z nejobecnějšího hlediska je toto zaostřené tvarosloví typické zejména pro západní prostředí. Kromě úzce sledovaného typu, je v rámci této kategorie nutné též zmínit zcela atypickou formu polokruhovými segmenty prořezávaných palmet (Tab. II. 1)d.1b), které se vyskytují mimo lucemburské dvorské iluminátorské dílny – např. v Antifonáři z Bíliny (Teplice, SOkA 84, 85)165 a také v modifikované podobě (s přisazenými srdčitými lístky k zahroceným okrajům) na berle sv. Hilaria na Theodorichově desce z kaple sv. Kříže na Karlštejně (Tab. II. 3)b.1).166 Do tvarosloví českých dvorských rukopisů tento motiv přejat nebyl. Jeho původ je snad možné hledat v západním prostředí, a to jednak ve zlatnickém repertoáru (Tab. II. 1)d.1a), kde se zejména v 1. čtvrtině 14. století objevují mandlovitě tvarované palmety s ozubenými obrysy, které představují logický předstupeň pro výslednou atypickou sestavu (srov. Tab. II. 1)d.1a-b).167 Druhým možným zdrojem může být ornamentika architektonické skulptury – zejména vrstva poklasicky stylisovaného tvarosloví (Tab. II. 1)d.1c), kde lze dohledat exaktně definované tvary polokruhově prořezávaných palmet, a to i v na-

ti z augustin. kláštera v Zaháni (Wroclaw, Bibl. Uniw. I.Q.118) z doby 1450–60 z dílny Nikolase Sartoria (činného 1447–64) – následník Mistra šachové knihy, zjednodušující jeho styl viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 150 (J. Gromadzki, kat. I.5.37), k 7)d.8: Graduál (KNM XIII.B.2) f. 118r z r. 1390 z dílny navazující na Mistra Opatovického brevíře a Mistra šternberských rukopisů viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 165, k 7)d.9: Přibík Pulkava z Radenína: Kronika česká (Krakov, Museum Narodowe – Biblioteka Czartoryskich cod. 1414) f. 3r z r. 1374 viz P. Brodský, Iluminované rkp v Polsku, s. 93–94 a k 7)d.10: 1. svazek Bible Václava IV. (ONB cod. 2759) f. 2r viz H. Appuhn, Wenzelsbibel, 1. f. 2r. 165 Zmíněné polokruhově prokrajované palmety v Antifonáři z Bíliny (Teplice, SOkA 85) např. f. 178v a detailně k nim viz V. Kubík, Antifonář z Bíliny, s. 415. 166 K Tab. II. 3)b.1: např. A. Matějček, Česká malba gotická, obr. 64. 167 K Tab. II. 1)d.1.a: např. tlačené ornamenty na rubu měděné pozlacené Relikviářové desky Pěti sv. bratří (Praha, Kapitula sv.Víta, i.č. K 81) z 1. čtvrtiny 14. století viz K. Benešovská, Královský sňatek, s. 459 (D. Stehlíková, kat. VI.1.9K, s. 459–460). Chronologie výskytu a možný původ tohoto motivu ve zlatnických dílech však bude předmětem dalšího studia.

151

Viktor Kubík

šich zemích od vrstvy kolem r. 1300.168 A třetím, tvarově nejdokonalejším vzorem pro sledované motivy jsou západní, zejména anglické iluminace 2. čtvrtiny 14. století – konkrétně např. v Žaltáři ze St. Omer pro rod St. Omer de Mulbarton (Add. 39810) z doby kolem r. 1330 (Tab. II. 1)d.1b).169 Z hlediska zdrojů sledovaného 2. typu akantů (se seříznutými okraji) mohly na jeho převzetí zapůsobit také formy malovaných architektonických článků – konkrétně fiál (Tab. II. 1)d.2b), které lze v exaktně definované podobě doložit v ornamentice našich rukopisů od Pasionálu abatyše Kunhuty (NK XIV.A.17) nebo pružnější akantové listy ve skupině rukopisů Alžběty Rejčky (Tab. II. 1)d.2b-2c), které jsou však komposičně podstatně jednodužší oproti časově i typologicky paralelním motivům z Itálie (srov. Tab. II. 1)d.2b-c s Tab. II. 1)d.5-6).170 Dalším možným zdrojem tohoto 2. typu akantů mohou být též dubové listy, obvyklé v západních rukopisech (Tab. II. 1)d.2a), které kolem poloviny 14. století kombinují laločnaté a pružně seříznuté tvary.171 Důležitější okruh možných inspiračních zdrojů pro 2. typ akantu ale představují italské dílny. Z části lze vysledovat kontinuální linii užívání pružně seříznutých akantů od přelomu 13. a 14. století, kdy se v byzantisujících vrstvách italské iluminace objevují v podobě velmi pružně seříznutých polopalmet kadeřavých akantů, s bočními tvary protahovanými do zašpiča168 K Tab. II. 1)d.1c: jedna z hlavic ze souboru přípor ze zbořené kaple sv. Ludmily při P. Marii Týnské na SM Pražském – původně v přízemí jihozápadní věže, kaple zbořena r. 1894 (Lapidarium NM) kolem r. 1300 viz K. Benešovská, Královský sňatek, s. 120: obr.a (K. Benešovská, kat. II.3.7K, s.120–121): dle K. Benešovské hybností a prostorovostí má toto listoví východiska v ornamentice konsol západního portálu magdeburského dómu s Moudrými a Pošetilými pannami viz tamtéž, s. 121. Studium dalších možných východisek a paralel této atypické komposice v architektonickém sochařství bude předmětem dalšího studia. 169 K Tab. II. 1)d.1b: Žaltář ze St.Omer pro rod St.Omer de Mulbarton (London, BM. Add. 39810) f. 57v z doby kolem r. 1330 viz M. Rickert, La miniature anglaise, obr. 31. 170 K Tab. II. 1)d.2b: Pasionál abatyše Kunhuty (NK XIV.A.17) fiály na f. 18r, 20r, 22v z let 1314–21 viz E. Urbánková – K. Stejskal, Pasionál, s. 146 pass. a nověji K. Benešovská, Královský sňatek, s. 475–478 (H. Hlaváčková, kat. VI.2.2K). Za zjednodušenou variaci motivů zmíněných též níže v pozn. 173 a 174 (Tab. II. 1)d.5–6) lze považovat obdobné motivy v Chorální knize Alžběty Rejčky (ONB cod. 1813) f. 43v po r. 1315, které jsou současně paralelou k Tab. II. 2)a.13–14 zmíněnou v souvislosti s Rajhradským antifonářem a žaltářem (Museum Brněnska R 355) z let 1317–23 v pozn. 35 a k Tab. II. 1)d.2c: Chorální kniha Alžběty Rejčky (ONB cod. 1813) f. 57r po r. 1315 – analogicky k Tab. II. 2)a.14 viz pozn. 35 (tj. Antifonář Alžběty Rejčky R 355) a současně jde o zmíněné pružnější variace k příkladu Tab. II. 1)d.2b z Pasionálu viz výše. 171 K Tab. II. 1)d.2a: Žaltář Roberta Omersbyho (Oxford, Bodleain Library, ms. Douce 366) f. 72r aq. 1352 (darován R.Omersbym katedrále v Norwich r. 1352) viz M. Rickert, La miniature anglaise, obr. 30.

152


tělých či seříznutých obrysů (Tab. II. 1)d.6), které se uplatňují v poměrně širokém okruhu: v Padově, Benátkách, Pise, Římě, Neapoli a dokonce i v Bologni – v dílně Jacopina da Reggio, které mohly být v Čechách prostředkovány do 2. poloviny 14. století prostřednictvím jejich zjednodušených variací ve skupině rukopisů Alžběty Rejčky.172 V průběhu 1. čtvrtiny 14. století se však v Toskánsku, v řadě regionálních dílen, ale zejména ve Florencii od 20. let začíná u tohoto druhu listoví prosazovat jednak tendence k rozšiřování a zvlnění obrysů (Tab. II. 1)d.3) a současně i dynamisace komposic pomocí přetáčení listů kolem osy (Tab. II. 1)d.4),173 což vedlo k vytvoření sestav kombinujících specifické kvality komposičně prostorové i tvarové (pružné seříznutí), které předjímají principy skladby českých akantů (Tab. II. 1)d.5). Tyto sestavy z přetáčených seříznutých akantů lze od 20. let 14. století doložit v provázaném okruhu dílen ve Florencii (Pacino di Bonaguida), v Pise (Mistr Brevíře Strozzi 11), v Perugii (skriptorim při San Lorenzo) a v Assisi (Mistr Brevíře Ass. 262).174 Od tohoto ohniska se dále odvíjí okruh inovací v rámci tohoto druhu akantů i ve 2. čtvrtině 14. století; Jednak v Perugii se od 30. let výrazně prosazují prostorově šroubovitě přetáčené listy na způsob kalichovitých květinových srostlic (Tab. II. 1)d.8),175 což je motiv doložený i v českých rukopisech 60. let (Tab. II. 7)c.2).176 A za druhé, toto tvarosloví proniká ve 30. letech do Boloně, kde je v dílně Mistra z r. 1346 a Illustrátora kombinováno s výše zmíněnými akanty se zvlněným obrysem (Tab. II 1)d.7),177 důležitými pro vznik 1. typu českého akantu – zejména jeho odlehčené varianty. V rámci Itálie se tedy možné zdroje inspirace 1. a 2. typu akantu do určité míry překrývají.

172 K Tab. Tab. II. 1)d.6: viz V. Kubík, Příručka, s. 305 (tamní Tab.VI.4)2.b.8) i se shrnutím literatury a k prostředkující úloze motivu skrze rukopisy Alžběty Rejčky viz pozn. 170. 173 K Tab. Tab. II. 1)d.3–4: Brevíř z Vallombrosi (Vall. cod. ms. V.4) f. 136v z 20. let 14. století z florentských dílen širšího okruhu Pacina di Bonaguida viz tamtéž, s. 250. 174 K Tab. II. 1)d.5 a zmíněnému okruhu dílen viz tamtéž, s. 307 (tamní Tab. VI.4)3.c.5) i se shrnutím literatury a v souvislosti se zprostředkováním motivu pomocí rukopisů Alžběty Rejčky viz pozn. 170. 175 K Tab. II. 1)d.8: Misál ze S. Maria del Verzaro (Perugia, Biblioteca Capitolare, Ms. 8) f. 204r z peruginských dílen při San Lorenzo mezi léty 1325–50 viz V. Kubík, Itálie – Avignon – Čechy, kap. II.1.4.2 (se shrnutím literatury – v tisku). 176 K Tab. II. 7)c.2: např. Misál Jana ze Středy (Praha, KK Cim.6) f. 4v pq.1364 viz K. Stejskal, Umění na dvoře Karla IV., s. 226 – obr. 51. 177 K Tab. II. 1)d.7: např. Liber Pantheon (Paris, BNF lat. 4895) f. 16v z r. 1331 z dílny Illustrátora viz V. Kubík, Itálie – Avignon – Čechy, kap. II.1.2.3 (se shrnutím literatury – v tisku).

153

Viktor Kubík

II.2. Rozšíření a transformace druhého typu akantu (se seříznutými okraji) Universálnost 2. typu českých akantů téměř vylučuje možnost hledat jejich odraz v zahraničním tvarosloví, kromě výše zmíněné výjimky, kterou představují palmety s atypicky a důsledně přetáčenými okraji (Tab. II. 7)c.6), které se v 60. letech objevují ve výzdobě Misálu Jana ze Středy (KK cim. 6) pq. 1364.178 Možnou působnost této atypické komposice lze hledat v protikladu k obvyklým charakteristickým způsobům přetáčení okrajů listů, které byly již zmíněny v souvislosti toskánskými dílnami (Tab. II. 1)c.12+18). A současně ve stylových vrstvách, nebo alespoň centrech, kde se uplatňují i jiné motivy českého původu. Zatím se v tomto smyslu jeví velmi zajímavé srovnání uvedených motivů Misálu Jana ze Středy (Tab. II. 7)c.6) s podobně, i když jednodušeji přetáčenými okraji palmet (Tab. II. 7)e.2) v Brevíři dÁigrefeuille (Vat. lat. 14701) z avignonské dílny ze 70. let 14. století.179 Ostatní repertoár tohoto rukopisu je ovšem západního původu, ač množstvím používaných lancetových listů není zcela cizí ani českým rukopisům 1. poloviny 14. století, avšak nejde o motiv odůvodňující možné analogické vazby.180 Naopak v zahraničních rukopisech ze stylových vrstev italisující orientace, případně spojených i s parafrázemi motivů českého původu a dokonce i s doloženou a nepochybnou účastí českých iluminátorů zatím nic podobného nebylo nalezeno. Jako velmi volnou a vzdálenou paralelu lze snad uvézt ne zcela obvyklé způsoby přetáčení okrajů listů v repertoáru Sancho Gonthiera (Tab. II. 7)e.1), zmíněného v souvislosti s možným vlivem odlehčených variant 1. typu akantů na Avignon.181

178 K Tab. II. 7)c.6: Misál Jana ze Středy (KK cim 6) f. 1v pq.1364 viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 100 (H. Hlaváčková, kat. I.4.5). 179 K Tab. II. 7)e.2: Brevíř dÁigrefeuille (Vat. lat. 14701) f. 98v ze 70. let 14. století od pomocníka hlavního mistra stejnojmenné avignonské dílny viz F. Manzari, La miniatura ad Avignone, s. 192. 180 Detailněji rozbor tvarosloví zmíněné dílny i v kontextu s českými rukopisy viz V. Kubík, Itálie – Avignon – Čechy, kap. II.4 a kap. IV. (v tisku). 181 K Tab. II. 7)e.1: Tolomeo da Lucca: Historia Ecclesiastica pro Benedikta XIII. (Paris, BNF lat. 5126) f. 1r aq. 1403 z avignonské dílny Sancho Gonthiera viz F. Manzari, La miniatura ad Avignone, s. 278.

154


III. TŘETÍ TYP AKANTU Třetí typ českého akantu (Tab. II. C) představuje jeden z nejrozšířenějších ornamentálních prostředků výzdoby našich rukopisů od vrstvy dvorských dílen Václava IV. až do 70. let 15. století. Během této doby významným způsobem zasáhl do tvarosloví střední Evropy, ale v průběhu 1. poloviny 15. století lze sledovat jeho transformované parafráze i v západní záalpské Evropě. Z typologického hlediska jde o do šíře rozevřené zkrácené a zúžené kadeřavé palmety, které je možné rozdělit do 6 základních variant; Na laločnaté listy (Tab. II. 8a), laločnaté listy s dužnatým středem (Tab. II. 8b),182 zaostřené listy (Tab. II. 9a), zaostřené listy se seříznutými okraji (Tab. II 9b),183 zaostřené listy s dužnatým středem (Tab. II. 9c) a velmi významně se 3. typ akantů také podílí na kategorii listů kombinujících laločnaté a zaostřené tvary – v tamní podskupině listoví s rozevlátými a zvlněnými bočními tvary (Tab. II. 10b). Ve starší literatuře je tento druh akantu označován termíny, které jej kontrastně vymezují oproti předešlým dvěma typům, a to jednak pomocí nejobecnějších pojmů jako „útlý listový ornament“184 či „odmaterializované a stylisované akanty“185 a za druhé, pomocí chronologicky a dílensky přesnějších termínů – např. „hybný ostře vykrajovaný akant“ či „útlé ostře vykrajované listy, které působí až dojmem pružné kovové folie.“ 186 Oproti ostatním typům českých akantů je užitečné sledovat vznik jednotlivých variant 3. typu souběžně, protože jsou spolu pevněji provázané, než je tomu u předešlých typů. Chronologické kriterium nyní tedy z části převáží nad typologickým, ale od časové vrstvy po r. 1400 budou jednotlivé varianty 3. typu akantů sledovány podle základních typologických kategorií.

182 Dle J.Krásy jde o „subtilní úponky s drobnými akantovými listy“ (v souvislosti s Mistrem Geronského martyrologia a následným dalším vývojem) viz J. Krása, České iluminované, s. 237. 183 Dle J.Krásy jde o „ostře řezané akantové listy“ (v souvislosti se vztahy mezi repertoárem Boskovitské bible a Mistrem Šelenberské bible) viz tamtéž, s. 317. 184 A. Matějček, Dějepis VUČ, s. 326 (pro akantové formy ornamentiky dominující po r. 1400). 185 J. Krása, České iluminované, s. 131 (v souvislosti s Mistrem Hasenburského misálu a dalším vývojem po r. 1410). 186 tamtéž, s. 237 a 223 (v souvislosti s Mistrem Antverpské bible a vývojem kolem a po r. 1400).

155

Viktor Kubík

III.1. Vznik třetího typu akantu Zdroje pro vznik 3. typu akantů je možné odvozovat ze základní formy kadeřavého akantu, pro níž je důležitá trojdílná skladba bočních tvarů listu, komponovaná vždy v párech podél osy-hřbetu palmety.187 V tomto smyslu je vznik akantů 3. typu akantu logicky vysvětlitelný z domácích zdrojů, neboť od Liber viaticu se kadeřavý akant stal dominantní formou ornamentiky. Ačkoliv i v rámci prvních dvou typů je dosti příkladů s redukovanou podobou kadeřavé formy,188 přesto dominance kadeřavých akantů jako celku, tedy s převažující trojdílnou skladbou bočních tvarů, vytvořila dostatečně široký a pevný základ pro tvarové transformace výchozích forem. V rámci domácích předstupňů sledované komposice 3. typu akantů mohly sehrát svoji inspirační úlohu jednak motivy ze zlatnického repertoáru, a to v nejobecnější poloze v podobě zaostřených roset (Tab. II. 1)e.1a) či ve formě bližší 3. typu akantů – prostřednictvím kadeřavých palmet s převahou zaostřených tvarů (Tab. II. 1)e.1b, e.1e), zastoupených ve zlatnických dílech našich zemí od konce 13. století, ale v dílčí tvarové obměně též v českých rukopisech 1. čtvrtiny 14. století.189 A za druhé, rovněž zaostřené kadeřavé palmety z našich rukopisů 1. třetiny 14. století, v nichž se vyskytují varianty stylisovaných palmet (Tab. II. 1)e.1d) i varianty rozvinuté do šíře a objemu a doplněné plastickou nervaturou listů v podobě dužnaté osy listu (Tab. II.

187 Orientačně viz V. Kubík, Studie k terminologii 1), s. 76–83 (tamní Tab. I.2). 188 Např. Tab. II. 4)a.1 + b.4 + 5)e.5 + 6)a.2–4,6 + 6)c.1–2 + d.1, 4, 6–9, 11–12, 7)a.2,4 + 7)b.2–7 + 7)c. + 7)d. 189 K Tab. II. 1)e.1a: tlačené ornamenty na rubu měděné pozlacené Relikviářové desky Pěti sv. bratří (Praha, Kapitula sv.Víta, i.č. K 81) z 1. čtvrtiny 14. století viz K. Benešovská, Královský sňatek, s. 459 (D. Stehlíková, kat. VI.1.9K, s. 459–460), k Tab. II. 1)e.1b: ryté a emailem zdobené ornamenty Relikviářové desky Pěti sv. bratří č. II ze Staré Boleslavi (Stará Boleslav, Kolegiátní kapitula sv. Kosmy a Damiána) z rozmezí od konce 13. století do r. 1315 viz tamtéž, s. 461: obr. (D. Stehlíková, kat. VI.1.10K, s. 460–462) a k Tab. II. 1)e.1e: palmety na Relikviáři ve formě monstrance s ostatky Jana Křtitele (Marienstern, cist. opatství) z let 1290–1296 viz tamtéž, s. 426 (M. Winzeler, kat. V.5.8K, s. 426) nebo na Relikviáři v podobě busty Jana Křtitele (Marienstern, cist. opatství) z let 1290–1296 viz tamtéž, s. 414 (M. Winzeler, kat. V.5.4, s. 414) a dále např. v rukopisech Alžběty Rejčky: v Lekcionáři z r. 1315 (ONB cod. 1773) f. 17v či Lekcionáři z r. 1316 (ONB cod. 1772) f. 9r, kde se vyskytují v dílčí variantě bez kruhového středu v ploše palmety – typického pro výše zmíněné zlatnické práce. A v dynamisované variantě (Tab. II. 1)e.1f) v rukopisech Alžběty Rejčky zmíněné s anglickými rukopisy 1. čtvrtiny 14. století (Tab. II. 1)c.1) v pozn. 56 a 141.

156


1)e.3),190 paralelní k předstupňům kadeřavých palmet se zvlněnými obrysy (srov. s Tab. II. 2)a.10-12), zmíněnými výše v souvislosti se vznikem 1. typu akantu. Třetí typ akantu je vlastně produktem sílící tendence ke stylisaci a může se jevit jako logické pokračování ve vývojové linii přímo sledovatelné od základní varianty 1. typu (Tab. II 4), přes odlehčenou variantu 1. typu (Tab. II. 6), až k výslednému 3. typu, v němž bylo zužitkováno i něco z elegantní stylisace 2. typu akantů (zejména v případě zaostřených listů se seříznutými okraji Tab. II 9)b). Vedle této domácí linie nelze při vzniku 3. typu akantů vyloučit ani možné inspirační působení katalánských akantů, které již od 30. let 14. století získaly podobu dokonale typologicky definovaných tvarů; Jde o do šíře rozevřené zkrácené a zúžené kadeřavé palmety – v katalánských rukopisech v důsledně zaostřené variantě a zároveň v dosti pravidelném opakování (Tab. II. 1)e.1c, e.2).191 Tento typ akantu v katalánských rukopisech kulminuje právě kolem poloviny 14. století a vzhledem ke kontaktům Aragonska s Avignonem by nemusel tento ornament zůstat utajen návštěvníkům Avignonu spojeným s knižní kulturou našich zemí. Současně je však možné, že jde o náhodný jev, vysvětlitelný paralelitou vývoje.192 Nevím.

190 K Tab. II. 1)e.1d: Rajhradský antifonář a žaltář královny Alžběty Rejčky (Museum Brněnska, Knihovna benediktinského opatství Rajhrad R. 355) f. 8v z let 1317–1323 viz tamtéž, s. 503: obr. (H. Hlaváčková, kat. VI.3.2K, s. 501–503) či tamtéž, f. 79v, ale velmi hojně též v dalších rukopisech Alžběty Rejčky z let 1315–23 – např. v Martyrologiu (ONB cod. 417) f. 150v (vnější pole inic.), v Graduálu (ONB cod. 1774) f. 186r (v horní bord.), v Chorální knize (ONB cod. 1813) f. 8r, 43r, 102r (horní bord.), 205r, v Antifonáři (Brno, Moravský zemský archiv FM 7) f. 1v a v Antifonáři z r. 1317 (Museum Brněnska, Knihovna ben. opatství Rajhrad R 600) f. 137r, 216r. A k Tab. II. 1)e.1f: Chorální kniha Alžběty Rejčky (ONB cod. 1813) f. 8r či Rajhradský žaltář Alžběty Rejčky (Museum Brněnska, Rajhrad R 355) f. 58v, které oproti analogickým zlatnickým motivům (Tab. II. 1)e.1e) zmíněným v pozn. 189, vynikají hybností a nepravidelností tvarů obdobnou motivům oblíbeným v anglických rukopisech 1. čtvrtiny 14. století (srov. Tab. II 1)e.1f s Tab. II. 1)c.1 zmíněným v pozn. 141). A k Tab. II. 1)e.3: Antifonář královny Alžběty Rejčky (Museum Brněnska, Knihovna benediktinského opatství Rajhrad R. 600) f. 28v z r. 1317 viz tamtéž, s. 499: obr. (H. Hlaváčková, kat. VI.3.1K, s. 498–500). 191 K Tab. II. 1)e.1c, e.2: např. od Knihy privilegií pro Alfonse IV. Aragonského (Lerida, Archivo Municipal ms. 1375) f. 160v z r. 1333 přes Decretum Gratiani z Londýna (BM., Add. 15274) f. 3r ze 40. let 14. století či Maimodidův kodex z Kodaně (Kgl. Bibl. hebr. XXXVII.) f. 202r z r. 1348 až po Pontifikál Pierra de la Jugie (Narbon, Catedral ms. 2) z r. 1351 viz P. Bohigas, La Illustracion, obr. 53–69. 192 Ke komplikovanému tématu možných vazeb s aragonskou knižní malbou prostředkovatelných avignonským prostředím viz V. Kubík, Itálie – Avignon – Čechy, kap. II.2.3 a kap. IV. (se shrnutím literatury – v tisku).

157

Viktor Kubík

Vznik a šíření 3. typu akantů v rukopisech našich zemí spadá do 80.90. let 14. století, a to ve vazbě na dvorské dílny Václava IV., kde se vedle sebe s předešlými typy akantů objevují i varianty 3. typu; V této fási jde o rozeklané kadeřavé laločnaté akanty (Tab. II. 8)a.1-3) a jejich protáhlé stylisované variace (Tab. II. 8)a.8), zcela okrajově se začínají objevovat náznaky spojení tohoto druhu ornamentů se stylisovaným zdůrazněním hřbetu a žilkování plochy listu (Tab. II. 8)b.1), které bude v navazujících desetiletích zhodnoceno do formy dužnatých středů listů (viz níže). Ty se však objevují v plně definované podobě již u zaostřených akantů 3. typu (Tab. II. 9)c.5), ale jde zatím o okrajový jev, oproti základní variantě zaostřených kadeřavých akantů bez dužnatého středu či bez dužnaté osy listu (Tab. II. 9)a.1-2).193 Zmíněný motiv dužnatého středu listu či stylisovaného dužnatého hřbetu-osy listu má v našem prostředí své obecné předstupně od plasticky naznačené nervatury listů kamenosochařských článků listoví poklasické stylové vrstvy (např. zmíněné hlavice přípor z kaple sv. Ludmily při Panně Marii Týnské – Tab. II. 1)d.1c) z doby kolem r. 1300 a následně v 1. čtvrtině 14. století (např. hlavice jižního portálu lodi sv. Jiljí na Starém Městě Pražském aq. 1318 či fragmenty klenebních konsol v oratoři v 1. patře Domu U kamenného zvonu), přes zdůrazňované žíly kadeřavých zaostřených palmet (Tab. II. 1)e.3) v rukopisech 1. třetiny 14. století, až po stylisované osy těžkých kadeřavých akantů 1. typu (Tab. II. 3)d.8) na českých deskových obrazech z doby kolem poloviny 14. století (např. na pozadí Madony Zbraslavské).194 Tyto motivy jsou výchozími předstupni, které však míří spíše 193 K Tab. II. 8)a.1: 2. svazek Bible Václava IV. (ONB cod. 2760) f. 31v viz J. Krása, Rukopisy Václava IV., barev. obr. 27, k 8)a.2: 2. svazek Bible Václava IV. (ONB cod. 2760) f. 101v viz H. Appuhn, Wenzelsbibel, 2. f. 101v, k 8)a.3, 8: tamtéž, f. 146v, 174r, k Tab. II. 8)b.1: Ptolemaiův Quadripartis (ONB cod. 2271) f. 1r (pravá str. bordury) nebo ve 2. sv. Bible Václava IV. (ONB cod. 2760) f. 175r viz tamtéž, 2. f. 175r, k Tab. II. 9)c.5: 1. sv. Bible Václava IV. (ONB cod. 2759) viz J. Krása, České iluminované, obr. 91, k Tab. II. 9)a.1: 2. sv. Bible Václava IV. (ONB cod. 2760) f. 146r, 148r viz H. Appuhn, Wenzelsbibel, 2. f. 146r, 148r nebo Zlatá Bula Karla IV. (ONB cod. 338) viz J. Krása, České iluminované, obr. 115 a k 9)a.2: Ptolemaiův Quadripartis (ONB cod. 2271) viz tamtéž, obr. 113 nebo Mnichovský astronomický sborník (Bayerisches Staatsbibliothek clm. 826) viz J. Krása, Rukopisy Václava IV., obr. 21. 194 K Tab. II. 1)d.1c: jedna z hlavic ze souboru přípor ze zbořené kaple sv. Ludmily při P. Marii Týnské na SM Pražském – původně v přízemí jihozápadní věže, kaple zbořena r. 1894 (Lapidarium NM) kolem r. 1300 viz K. Benešovská, Královský sňatek, s. 120: obr.a (táž, kat. II.3.7K, s.120–121) a k uvedeným příkladům – hlavic jižního portálu lodi sv. Jiljí na Starém Městě Pražském aq. 1318 viz tamtéž, s. 514 (táž, kat. VI.5.5), k fragmentům klenebních konsol v oratoři v 1. patře Domu U kamenného zvonu 1310–1315 viz tamtéž, s. 105: obr.c (táž, kat. II.3.2K), jež K.Benešovská uvádí do souvislosti s obdobnými motivy „vystouplé střední žíly a vláčných pohybů listů“ na listoví pod konsolami s Moudrými

158


k naturalistickým efektům tvarové skladby, na rozdíl od sledovaného abstraktnějšího motivu dužnaté osy listu. Za přímé předstupně této abstrahovanější varianty lze naopak považovat motivy stylisovaných dužnatých os listů, vyskytujících se v iluminátorských dvorských dílnách již v 60. letech 14. století (konkrétně např. v Misálu Jana ze Středy), kde se na povrchu odlehčených akantů 1. typu ojediněle objevují náznaky kapkovitých tvarů, modelujících boční tvary listu (Tab. II. 9)c.1).195 Později, v Bibli Václava IV. se také vyskytují dužnaté středy na povrchu zvlněných nebo přetáčených trojlistů kombinujících laločnaté a zaostřené tvary (Tab. II. 9)c.2 + 10)a.12)196 a je otázkou, není-li vznik tohoto motivu původně spjat právě s trojlisty, svázanými s výzdobou těl iniciál (Tab. II. 9)c.4).197 Již od Liber viaticu (KNM XIII A 12) lze vysledovat rotující listoví na tělech iniciál,198 jehož tvarová skladba od počátku 60. let, od Orationale Arnesti (KNM XIII.C.12) začíná podléhat větší míře stylisace (např. Tab. II 7)b.4). Upřesnění vzniku tohoto motivu ale bude předmětem dalšího studia.199 Naprosto dobově progresivním motivem, doložitelným v jádru Václavových rukopisů doby před r. 1400, který bezprostředně předjímá tvarosloví následujících desetiletí jsou zkrácené akanty 3. typu kombinující laločnaté

195 196

197 198 199

a Pošetilými pannami západního portálu dómu v Magdeburku (po r. 1300) viz tamtéž, s. 104. Dále k Tab. II. 1)e.3: Antifonář královny Alžběty Rejčky (Museum Brněnska, Knihovna benediktinského opatství Rajhrad R. 600) f. 28v z r. 1317 viz tamtéž, s. 499: obr. (H. Hlaváčková, kat. VI.3.1K, s. 498–500) a k Tab. II. 3)d.8: pozadí na desce Madony Zbraslavské viz A. Matějček, Česká malba gotická, obr. 45. K Tab. II. 9)c.1: Misál Jana ze Středy (KK cim 6) viz J. Krása, České iluminované, obr. 51. K Tab. II. 9)c.2: např. 1. sv. Bible Václava IV. (ONB cod. 2759) viz tamtéž, obr. 84 (levá boční bord.), 101 a k Tab. II. 10)a.1: např. 2. sv. Bible Václava IV. (ONB cod. 2760) f. 73v viz H. Appuhn, Wenzelsbibel, 2. f. 73v a k 10)a.2: např. 1. svazek Bible Václava IV. (ONB cod. 2759) viz J. Krása, České iluminované, obr. 93. K Tab. II. 9)c.4: např. Antifonář vratislavských klarisek I.F.430 z dílny Jana ze Žitavy z r. 1420 viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 89–90 (J. Gromadzki, kat. I.3.3). K příkladům toho druhu v Liber viaticu (KNM XIII A 12) např. f. 289v, 254v, 171v, 268v, 269v viz J. Krofta, Mistr brevíře, obr. 31,32, 36, 37, 40. V mladších vrstvách rukopisů se motivy dužnatých os listů vyskytují ve vazbě na stylisované variace odlehčených akantů 1. typu (Tab. II. 6)d.13) z vrstvy dvorských rukopisů po r. 1410: Graduál magistra Václava (Archiv UK, bez sign.) kolem 1410 viz J. Krása, České iluminované, obr. 129. A tato podoba má své paralely i v zahraniční knižní malbě: např. Tab. II. 6)e.2: Encyklopedia medica (Roma, Biblioteca Casanatense Cod. lat. 459 = A.I.20) f. 1r a 21r od Giovanniho de Grassi před r. 1400 viz I. Takács, Sigismundus, s. 392–393 (E. Kiss, kat. 4.103) nebo Tab. II. 6)e.8: Terence des ducs (Paris, Bibliotheque Arsenal ms. 664) z dílny Mistra Orosia kolem r. 1411 viz F. Avril, Paris 1400, s. 242 a další příklady zmíněny níže v souvislosti se 3. typem akantů (např. Tab. II. 8)b, Tab. II. 9)c, Tab. II. 10)a.1–2, II. 10)b.12–14, Tab. II. 10)c.8).

159

Viktor Kubík

a zaostřené tvary, ale se zdůrazněným motivem rozevlátí obrysu bočních tvarů (Tab. II. 10)b.1).200 Jde o předstupeň podobně progresivního druhu motivu, jako motivy ostře přeseknutého stvolu listu volně zavěšeného do bordury, které jsou v Bibli Václava IV. sice velmi vzácné, ale v typologickém smyslu zcela dokonale předjímají velmi charakteristický motiv přesekávaného větvoví typický pro poslední čtvrtinu 15. století, ale vyskytující se kontinuálně i později.201 III.2. Laločnaté varianty třetího typu akantů Plné rozšíření a začátek dominance 3. typu akantů v ornamentálním systému výzdoby našich rukopisů spadá do doby od 1. desetiletí 15. století až do 80. let 15.století. V rámci jednotlivých kategorií jsou to především laločnaté nebo zaostřené listy. Vývoj laločnatých akantů 3. typu, rozdělitelných na základní varianty (Tab. II. 8)a) a jejich variace s dužnatým středem (Tab. II. 8)b), se odvíjí od výchozích vzorů z vrstvy 80.-90. let zmíněných výše (Tab. II. 8)a.1-3, 8 + 8)b.1). Během 1. desetiletí 15. století se tento stylisovaný a abstrahovaný repertoár přizpůsobuje dynamickým motivům zvlnění a zprohýbání bočních tvarů, buď symetrickým (Tab. II. 8)a.4) nebo asymetrickým způsobem (Tab. II. 8)a.5),202 což je tendence rozvíjená zejména dílnou Bible Konráda z Vechty (cod. 15/1-2) a zdůrazněná dílnou Hasenburského misálu (ONB cod. 1844), především u zaostřených akantů (viz níže – např. Tab. II 9)a.1-2). Varianty s dužnatým středem však již v průběhu 1. desetiletí 15. století směřují k symetrisaci tvarové skladby (Tab. II. 8)b.2-5),203 a to i ve zmíněné dílně Bible Konráda z Vechty, v níž se dynami200 K Tab. II. 10)b.1: Zlatá Bula Karla IV. (ONB cod. 338) f. 47r viz J. Krása, Rukopisy Václava IV., obr. 15. 201 Detailně k tématu přeseknutého stvolu v kontextu dalšího vývoje 15. a 16. století viz Viktor Kubík, Na okraj k problému datace pozdně gotických rukopisů (Na příkladu rukopisů z Loun), in: Vojtěch Novotný (ed.), Všechno je milost. Sborník k poctě 80. narozenin L.Armbrustera, Praha 2008, s. 441–462 (tamní obr. 3). Konkrétně jde o 2. sv. Bible Václava IV. (ONB cod. 2760) f. 147r, k němuž lze dnes doplnit i další příklady toho druhu – tamtéž, f. 150r (přímo 7 příkladů ve výzdobě bordur) viz H. Appuhn, Wenzelsbibel, 6. sv., f.147r a 150r. 202 Tab. II. 8)a.4–5: např. Misál 8376 z kostela sv. Alžběty ve Vratislavi (Wroclaw, Biblioteka Uniwesytecka, Oddzial Rekopisów 8376) z doby kolem r. 1410 z dílny Nikolase Kuthnera viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 147–148 (J. Gromadzki, kat. I.5.34). 203 Tab. II. 8)b.2: např. 1. sv. Bible Konráda z Vechty (Antverpy, Museum Plantin Moretus, cod. 15/1) f. 342r z let 1402–3 viz J. Krása, České iluminované, obr. 123, 124 a k jeho pokračování až do 20. let 16. století viz např. Právní sborník vyšehradský (KNM V.E.89) f. 25r z r. 1524 viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 65, k 8)b.3: např. Geronské martyrologium

160


sace tohoto tvarosloví projevuje spíše v protahovaných stvolech a výbězích těchto akantů (Tab. II 8)b.2.). Mnohé z těchto motivů budou kontinuálně používány v repertoáru našich iluminátorů i v 70. letech 15. století.204 Avšak již v době kolem r. 1410 vznikají příklady laločnatých palmet 3. typu zmnožující symetrickým způsobem laločnaté tvarosloví (Tab. II 8)a.10-11), které se jednak, v této podobě šíří i do sousedních zemí.205 A za druhé je dále beze změny přejato i ve 2. třetině 15. století, kdy se stává jedním z dominantních druhů ornamentiky (Tab. II. 8)a.12).206 Přímá kontinuita mezi tvaroslovím např. Geronského martyrologia (cod. 237) a Bible Šelenberské (DB.III.15) či Bible Kristýny Švédské (Vat. Reg. Lat. 87/1) je zřejmá, a to i ve variantách laločnatých akantů s dužnatým středem (Tab. II.8)b.6).207 Patrně v tomto druhu listoví se však od 30. let 15. století projevují i dílčí změny, jejichž výsledkem jsou protahované laločnaté palmety s dužnatým hřbetem listu a zmnoženými laločnatými články (Tab. II. 8)b.7),208 které se významně

204 205

206

207 208

(Gerona, Diecézní museum cod. 237) aq. 1410 viz J. Krása, České iluminované, obr. 144, 152 nebo Antifonář z cisterciáckého kláštera v Sedlci (Nová Říše, Klášterní knihovna ms. 25) z r. 1414 viz tamtéž, obr. 153, k 8)b.4: Zmrzlíkova Bible (SOA Litoměřice, BIF 3/2) f. 174v z let 1411–14 viz tamtéž, obr. 80–82, 166–168 a k výskytu i později např. Jan Rokycana: Výklad Pavlových epištol (KNM II.D.1/2) f. 1r z r. 1466 viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 18 a k 8)b.5: Boskovická bible (Olomouc, UK III/3) f. 428r po 1415 viz J. Krása, DČVU I/2, s. 437 nebo týž, České iluminované, obr. 206 a ke kontinuálnímu následnému výskytu tohoto motivu – např. jako doplňku k zaostřeným listům bez dužnatého středu viz Šelenberská Bible (Strahov, DB.III.15) f. 1r ze 40. let 15. století či jako velmi důležitá součást repertoáru v 70. letech: Kouřimský graduál (Praha, NK XIV.A.1) f. 119v z r. 1470 viz týž, DČVU I/2, s. 604 nebo Kutnohorský graduál (Praha, NK XXIII.A.2) f. 198v z r. 1471 viz tamtéž, s. 605. Viz pozn. výše. Např. Mistr Michael v Alpských zemích je používá od 20. let 15. století a v ostatních sousedních zemích se stává dominantním od 30. let dále viz G. Brucher, Gotik in Österreich, s. 527–529 (M. Roland, kat. 268–271). K Tab. II 8)a.10–11: Geronské martyrologium (Gerona, Diecézní museum cod. 237) aq. 1410 viz J. Krása, České iluminované, obr. 144 nebo Antifonář z cisterciáckého kláštera v Sedlci (Nová Říše, Klášterní knihovna ms. 25) z r. 1414 viz tamtéž, obr. 153 a k jejich výskytu ve 2. třetině 15. století viz např. Šelenberská Bible (Strahov, DB.III.15) f. 1r ze 40. let 15. století viz týž, DČVU I/2, s. 599 a k 8)a.12: Bible Kristýny Švédské (Vat. Reg. Lat. 87/1) f. 2v z let 1430–40 viz týž, České iluminované, obr. 173. K Tab. II 8)b.6: Bible Kristýny Švédské (Vat. Reg. Lat. 87/1) f. 2v z let 1430–40 viz tamtéž, obr. 173. K Tab. II. 8)b.7: např. Bible táborského hejtmana Filipa z Padeřova (ONB cod. 1175) z r. 1435 viz tamtéž, obr. 176.

161

Viktor Kubík

prosazují i v 70. letech 15. století.209 Opět tedy vyniká kontinuita např. mezi dílnou Bible Filipa z Padeřova (ONB cod. 1175) a dílnou Valentina Noha z Hradce Králové. Tento druh ornamentiky, vzniklý ve 30. letech, patrně následně v 60. a 70. letech formoval i laločnaté tvarosloví bez dužnatého středu (Tab. II. 8)a.13).210 Zejména v 70. letech se však tyto zmíněné protažené laločnaté palmety s dužnatou osou listoví (Tab. II. 8)b.7) maximálně rozšířily a začaly obohacovat své tvarosloví o paralelně přisazované stvoly, takže výsledná palmeta nabývá charakter svazku laločnatých a pevně přisazených prutů (Tab. II. 8)b.8)211 a v této konfiguraci, jen s důslednějším rozekláním svazků prutů, zůstane v repertoáru i v 16. století (Tab. II. 8)b.9).212 Tentýž proces zmnožování svazků prutů od 60. a zejména 70. let paralelně působí i na laločnaté listoví bez dužnatého středu (Tab. II.8)a.7),213 přičemž zůstává otázkou původ této tendence (detailněji níže).

209 K výskytu Tab. II. 8)b.7 až do 70. let – např. Cardův Starý Zákon (Strahov, DG.I.12) z doby kolem 1440 viz P. Brodský – J. Pařez, Katalog Strahov, s. 138–139, dále i v kvalitativně podprůměrných vrstvách jako je např. Evangelium Nikodémovo (Strahov, DR.III.32) f. 1v z r. 1442 viz tamtéž, s. 213 či v průměrné produkci např. Bible (KNM XVIII.A.42) f. 23v z r. 1454 viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 299 a v kvalitních dílech od 70. let viz např. Kouřimský graduál (NK XIV.A.1) f. 119v z r. 1470 viz J. Krása, České iluminované, obr. 179, 213 nebo v Kutnohorském graduálu (NK XXIII.A.2) viz tamtéž, obr. 181 pass. či v mladších vrstvách různé kvality např. Ciceronův sborník (Brno, Moravská knihovna Mk 39) z 80. let viz K. Chamonikola, Od gotiky II. Brno, s. 513 (P. Černý, kat. 254) či Sborník teologický (KNM XIII.F.2) f. 2r z 80. let z dílenského okruhu Valentina Noha, ale v průměrné kvalitě viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 187. 210 K Tab. II. 8)a.13: Sborník z výtahů husitských spisů (KNM XVI.G.1) f. 1r z doby kolem r. 1440 viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 273 nebo později Slovník latinsko–německo–český (KNM II.F.4) z doby kolem r. 1470 viz tamtéž, s. 21. 211 K Tab. II. 8)b.8: Právní sborník neuberský (KNM II.D.10) f. 1r z r. 1473 viz tamtéž, s. 20, Antifonář kolínský (KNM XII.A.21–22) 1. sv. f. 186r aq. 1477 viz tamtéž, s. 125, Misál svatovítský Martina Starého (KNM XVI.A.17) f. 8r z konce 70. let z dílny Valentina Noha viz tamtéž, s. 248, Starý Zákon (KNM IV.B.13/1) f. 300r z doby 1480 viz tamtéž, s. 47, jako M. F. Quintilianus: De institutione oratoria libri XII (KNM X.A.3) f. 34v viz tamtéž, s. 84, Nový Zákon (KNM I.D.13) z r. 1485 viz tamtéž, s. 11, Právní sborník neuberský (KNM V.E.40) f. 1r z 90. let 15. století viz tamtéž, s. 64 (kat. 53) a výskyt tohoto motivu pokračuje i ve 20.–30. letech 16. století – Antifonář FM 1 (Brno, Moravský Zemský Archiv – RKP z Františkova musea FM 1) z moravských dílen 1. třetiny 16. století viz K. Chamonikola, Od gotiky II. Brno, s. 521–523 (P. Černý, kat. 259). 212 K Tab. II. 8)b.9: např. Procesionál písaře Jiříka z Prostějova (KNM XVI.G.17) f. 9v z r. 1507 viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 274. 213 K Tab. II. 8)a.7: Jan Rokycana: Výklad Pavlových epištol (KNM II.D.1/2) f. 1r z r. 1466 viz tamtéž, s. 18, Lékařský spis (KNM I.F.33) f. 1r ze 70. let 15. století viz tamtéž, s. 13.

162


III.3. Zaostřené varianty třetího typu akantu V případě zaostřených akantů 3. typu probíhal vývoj v poněkud jiném rytmu. Od východisek v zaostřených akantech konce 14. století (Tab. II. 9)a.1-2), vč. variant s dužnatým středem (Tab. II. 9)c.5) se vývoj zaostřených palmet 3. typu od 1. desetiletí 15. století ubíral směrem k pohybové dynamisaci do prostoru expandujících bočních částí (Tab. II. 9)b.1),214 místy ostře seříznutých či naopak zalomených (Tab. II. 9)b.2),215 jak ukazují příklady z Bible Konráda z Vechty (cod. Cod. 15/1-2), která od počátku 15. století nasměrovala vývoj ornamentiky k dynamisaci tvarů.216 Tento proces však neprobíhal lineárně. Jeho výrazem jsou rozevláté palmety s přetáčenými okraji skládané ze srostlých svazků prutů (Tab. II. 9)b.3-6), které se plně prosazují od přelomu 1. a 2. desetiletí a v této tvarové skladbě budou užívány i během 2. třetiny 15. století, spolu s protahovanými palmetami se zmnožovanými články (Tab. II. 9)b.7) či škálou palmet kombinující dužnaté osy listoví se seříznutými okraji (Tab. II. 9)c.9) a jejich vlnivým prohýbáním (Tab. II. 9)c.10).217 Od 30. let 15. století se také toto tvarosloví plně prosazu214 K Tab. II. 9)b.1: 1. sv. Bible Konráda z Vechty (Antverpy, Museum Plantin Moretus, cod. 15/1) z let 1402–3 viz J. Krása, Rukopisy Václava IV., obr. 185. 215 K Tab. II. 9)b.2: 1. sv. Bible Konráda z Vechty (Antverpy, Museum Plantin Moretus, cod. 15/1) f. 46r, 283r z let 1402–3 viz tamtéž, obr. 185 pass. 216 K mimořádnému významu Bible Konráda z Vechty viz týž, DČVU I/2, s. 429–432, 434– 437 a k jeho působnosti i na sousední země viz I. Takács, Sigismundus, s. 587 pass, vč. doby kolem poloviny 15. století viz E. Irblich, Thesaurus, s. 95–98: Modlitební knížka Fridricha III. (ONB cod. 1767) z let 1447–48 užívá např. motivy z Bible Konráda z Vechty typu Tab. II. 9)a.1. 217 K Tab. II. 9)b.3: 1. sv. Bible Konráda z Vechty (Antverpy, Museum Plantin Moretus, cod. 15/1) z let 1402–3 viz J. Krása, České iluminované, obr. 120–122, dále velmi četné např. ve Zmrzlíkově bibli (Litoměřice SOA, BIF 3/2) 1411–14 viz tamtéž, obr. 81–82 a následně též Misál č.8/10 (Brno, Archiv města Brna Sk č.8/10) z r. 1413 viz K. Chamonikola, Od gotiky II. Brno, s. 484–486 (P. Černý, kat. 234), dále Kniha městského práva Hlubčic (Opole, Archiwum Paňstwowe, Akta miasta Glubczyce 208) z r. 1421 viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 87 (J. Gromadzki, kat. I.3.2) a další rukopisy Jana ze Žitavy viz tamtéž, s. 88–91. K Tab. II. 9)b.4: Krumlovský sborník (KNM III B 10) kolem 1420 viz J. Krása, České iluminované, obr. 197, následně Nový Zákon (KNM I.H.28) f. 60v z r. 1422 z dílny Cardova starého Zákona (Strahov DGI.12) z 1440 viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 16 a v době kolem poloviny 15. století jak v podprůměrných dílnách – jako např. Sborník opatovický (KNM II.F.9) viz tamtéž, s. 23, tak v mimořádně kvalitních – Modlitební knížka Ladislava Pohrobka (NK, Teplá ms. 87) z let 1450–57 viz J. Krása, České iluminované, obr. 209 a logicky v alpských zemích – Gramatika (ONB cod. 23) z let 1445–50 z dílny Mistra Michaela viz E. Irblich, Thesaurus, s. 89–92. K Tab. II. 9)b.5: ojediněle již ve Zlaté bule Karla IV. (ONB cod. 338) f. 14r–v kolem 1400 viz J. Krása, Rukopisy Václava IV., obr. 178, bar. obr. 39, následně např. Graduál magistra Václava (Ar-

163

Viktor Kubík

je v sousedních zemích a je užíváno i v progresivně orientovaných dílnách formujících pozdně gotické tvarosloví.218 Částečně tato dynamisace zasáhla

chiv UK, bez sign.) z r. 1404 viz týž, České iluminované, obr. 128, 130 a k Tab. II. 9)b.6: např. Lucernský graduál (Lucern, Zentralbibliothek PMs 19) z 1. desetiletí 15. století viz tamtéž, obr. 143 a následně v sousedních zemích – Bratislavský antifonář IV. (Bratislava, Archiv hlavního města EC.Lad.2/7) ze 2. třetiny 15. století viz I. Takács, Sigismundus, s. 591 a souběžně též v alpských zemích Švábské zrcadlo (ONB cod. 2780) z r. 1423 z dílny Mistra Michaela viz G. Brucher, Gotik in Österreich, s. 524–525 (M. Roland, kat. 265) a v jeho dílně až k polovině století – např. Gramatika (ONB cod. 23) z let 1445–50 viz E. Irblich, Thesaurus, s. 89–92, dále též v Brevíři ostřihomského arcibiskupa Georga Palocyho (Salzburg, UB cod. M.II.11) z 1430 viz I. Takács, Sigismundus, s. 419 (A. Hegedüs, kat. 4.142) a také souběžně v Bibli Filipa z Padeřova (ONB cod. 1175) f. 4r z r. 1435 viz J. Krása, DČVU I/2, s. 598, v Šelenberské bibli (Strahov, DB.III.15) z 1440 viz tamtéž, s. 599 či P. Brodský – J. Pařez, Katalog Strahov, s. 152–155 a paralelně též v moravských dílnách – např. Brněnský misál č. 6 (Brno, Archiv města Brna Sk. č. 6) z r. 1435 viz K. Chamonikola, Od gotiky II. Brno, s. 494–496 (P. Černý, kat. 241) a dále v době kolem poloviny století – Žaltář (KNM III.H.28) f. 63v viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 41. K Tab. II. 9)b.7: např. Šelenberská bible (Strahov, DB.III.15) f. 453r z 1440 viz P. Brodský – J. Pařez, Katalog Strahov, s. 152–155, dále v Bibli Kristýny Švédské (Vat. Reg. Lat. 87/1) f. 2v z let 1430–40 viz J. Krása, České iluminované, obr. 173 a také paralelně v alpských zemích – Ulrich von Albeck: Promptuarium iuris (Graz, UB cod. 23/I–II) z dílny Mistra Michaela z r. 1429 viz I. Takács, Sigismundus, s. 619 (M. Roland, kat. 7.59). A K Tab. II. 9)c.9: Misál I.F.346 z kolegiátního chrámu v Hlohově (Wroclaw, Biblioteka uniwesyty I.F.346) z r. 1436 sepsaný písařem Nikolasem Czyrpsem z vratislavské dílny orientované na pozdní tradice krásného slohu viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 149–150 (J. Gromadzki, kat. I.5.36), dále též Latinská Bible z augustiniánského kláštera v Zaháni (Wroclaw, BU I.F.11) z r. 1435 od vratislavského Mistra Bible Bankeových viz tamtéž, s. 92–93 (týž, kat. I.3.7), dále též v alpských zemích – např. Modlitební knížka Albrechta II. (ONB cod. 2722) aq. 1437 od Albrechtova iluminátora viz E. Irblich, Thesaurus, s. 85–88 nebo Legenda aurea (ONB cod. 326) z let 1446–47 z vídeňských dvorských dílen viz tamtéž, s. 92–95 a poté na Moravě – Misál č. 9/5 (Brno, Archiv města Brna, SK č. 9/5) po r. 1460 viz K. Chamonikola, Od gotiky II. Brno, s. 503–504 (P. Černý, kat. 247) a následně je motiv v moravských dílnách užíván až do 80. let – Misál z jižní Moravy (Strahov, DG.III.14) z r. 1483 viz tamtéž, s. 509–511 (kat. 252) nebo Bible (Brno, Moravská zemská knihovna – Mikulovská knihovna Mk 41) z 80. let 15. století viz tamtéž, s. 511–512 (kat. 253). A k Tab. II 9)c.10: Latinská Bible z augustiniánského kláštera v Zaháni (Wroclaw, BU I.F.11) z r. 1435 od vratislavského Mistra Bible Bankeových viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 92–93 (J. Gromadzki, kat. I.3.7). 218 Ke zmíněnému okruhu sousedních dílen – vč. Mistra Michaela či Wolfganga Spitzwega. Souvislosti zmíněny u konkrétních motivů v pozn. výše. K Mistru Michaelovi např. G. Brucher, Gotik in Österreich, s. 524–527 (M. Roland, kat. 254–268), E. Irblich, Thesaurus, s. 89–92, dále I. Takács, Sigismundus, s. 619 a k další vrstvě jeho děl tohoto druhu: např. Misál E (Budapest, OSK cod. Lat. 218) z 20. let viz tamtéž, s. 617 (Z. Jékely, kat. 7.57). Orientačně k W. Spitzwegovi viz E. Irblich, Thesaurus, s. 102 pass.: Učebnice Maxmiliana I. (ONB cod. 2368) z r. 1466 a k dalším dvorským dílnám v Rakousku sledovaným v této souvislosti viz tamtéž, s. 85–88 (30. léta), s. 92–95 (40. léta). K širšímu okruhu dílen viz I. Takács, Sigismundus, s. 616 (Z. Jékely, kat. 7.56 – aq.1426), 419 (A.

164


i do soudobých zaostřených variant s dužnatým středem (Tab. II. 9)c.6).219 Avšak ve stejné časové vrstvě (kolem 1410) právě sledované zaostřené listy s dužnatým středem začíná formovat opačná tendence k symetrisaci, stylisaci a statičnosti (Tab. II. 9)c.7-8),220 která v této době dominovala v laločnatém tvarosloví (srov. S Tab. II 8)a.9-11 + 8)b.3-5). Také následující vývoj v našich zemích ve 30.-50. letech 15. století doplnil dynamický repertoár zaostřených listů (Tab. II. 9)b.3-7) o tvarosloví, které sdílí obdobné potlačení hybnosti, a to i u zaostřených palmet bez dužnatého středu (Tab. II. 9)a.3),221 jejichž forma se mění pouze zmnožováním tvarů, obdobně jako u dobových laločnatých listů (Tab. II. 8)a.12). A tento vývoj kulminoval v aditivních symetricky protahovaných palmetách kolem poloviny 15. století (Tab. II. 9)a.4-5).222 Souběžně s touto tendencí ke statičnosti, která vrcholí kolem poloviny 15. století se právě v této době začínají opětovně rozvíjet opačné dynamické motivy, a to tradičním rozevíráním a zvlněním okrajů (Tab. II. 9)a.6).223 Táž dynamisace se po polovině století prosazuje i v tva-

219 220

221

222

223

Hegedüs, kat. 4.142 – 30.léta), 618 (týž, kat. 7.58 – 1430–35), s. 615 (D. Buran, kat. 7.55 – 40. léta), s. 59 (2. třetina 15. st.). K Tab. II. 9)c.6: např. již v Geronském martyrologiu (Gerona, Diecézní museum cod. 237) aq. 1410 viz J. Krása, České iluminované, obr. 144. K Tab. II. 9)c.7: Zmrzlíkova Bible (Litoměřice SOA, BIF 3/2) 1411–14 viz tamtéž, obr. 166–168 a následně též Latinská Bible z augustiniánského kláštera v Zaháni (Wroclaw, BU I.F.11) z r. 1435 od vratislavského Mistra Bible Bankeových viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 92–93 (J. Gromadzki, kat. I.3.7), až do 80. let – Brněnský misál č. 16/2 (Brno, archiv města Brna, Sk č.16/2) viz K. Chamonikola, Od gotiky II. Brno, s. 508–509 (P. Černý, kat. 251). A k Tab. II. 9)c.8: Zmrzlíkova Bible (Litoměřice SOA, BIF 3/2) 1411– 14 viz J. Krása, České iluminované, obr. 81–82, nebo Žaltář (KNM XII.C.2) f. 167v z r. 1412 z pozdní tvorby Mistra Hasenburského misálu viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 142. K Tab. II. 9)a.3: Bible Kristýni Švédské (Vat. Reg. Lat. 87/1) f. 2v z let 1430–40 viz J. Krása, České iluminované, obr. 173 a také Bible Zamojských (NK XVII C 156) před r. 1440 viz tamtéž, obr. 207 a analogické formy následně též Wolfgang Spitzweg viz výše a orientačně E. Irblich, Thesaurus, s. 102 pass (1466). K Tab. II. 9)a.4: Svatovítská apokalypsa (Strahov, i.č. 17/ zl) f. 1v ze 2. čtvrtiny 15. století viz P. Brodský – J. Pařez, Katalog Strahov, s. 215, dále Sborník výtahů husitských spisů (KNM XVI.G.1) f.1r ze 40. let 15. století viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 273, Sborník perikop (KNM XIV.F.41) f. 167v z r. 1444 viz tamtéž, s. 242, Tomáš Štítný: Knihy naučení (KNM III.B.5) f. 1r z r. 1450 viz tamtéž, s. 27, Sborník Aristotelových spisů (KNM X.E.5) f. 1r z let 1459–62 viz tamtéž, s. 92, Bible nymburská (KNM IV.B.12) f. 1r z r. 1462 viz tamtéž, s. 46, a motiv pokračuje v repertoáru až do 80. let – Nový Zákon (KNM I.D.13) z r. 1485 viz tamtéž, s. 11, M. F. Quintilianus: De institutione oratoria libri XII (KNM X.A.3) f. 34v z 80. let viz tamtéž, s. 84. A Tab. II 9)a.5: např. Sborník filosofický (KNM X.E.4) f. 81v z r. 1457 viz tamtéž, s. 91. K Tab. II. 9)a.6: již v Mnichovském astronomickém sborníku (München, BStB clm. 826) f. 27v viz J. Krása, Rukopisy Václava IV., obr. 21, nejobvykleji až v mladších vrstvách – Ja-

165

Viktor Kubík

rosloví zaostřených palmet s dužnatými hřbety, které dosud byly spíše statické. Proces jejich dynamisace probíhá pomocí růstu rozeklanosti bočních tvarů (Tab. II. 9)c.11) a dále během 4. čtvrtiny 15. století i v jejich rozevlátí (Tab. II. 9)c.12) nebo přetáčení (Tab. II. 9)c.13).224 Právě v průběhu 3. čtvrtiny 15. století sílící dynamisace tvarosloví vede u zaostřených akantů ke vzniku palmet složených ze svazků prutů, a to v kategorii zaostřených listů bez dužnatého hřbetu (Tab. II. 9)b.8 + 9)a.7) i s dužnatým hřbetem (Tab. II. 9)c.14).225 Výsledek je zcela paralelní k obdobným soudobým typům laločnatých listů (Tab. II. 8)a.7) zmíněným výše. Je otázkou, kde má toto tvarosloví skládané z jednotlivých prutů své inspirační zdroje. Vše nasvědčuje tomu, že nemá bezprostřední kořeny pouze ve zmnožování laločnatých tvarů v našich rukopisech 2.-5. desetiletí 15. století,226 nebo u části již zmíněných zaostřených akantů 3. typu prosazujících se od 2. desetiletí (Tab. II. 9)b.3-5), jejichž povrch je brázděn abstrahovanou nervaturou (Tab. II 9)b.4) nebo tvořen semknutými až srostlými páskami (Tab. II. 9)b.3,5). Ale dost pravděpodobně toto tvarosloví vychází z vnějších vzorů (Tab. II. 8)a.6), kde se podobné motivy důsledně rozeklaných svazků prutů tvořících palmetu objevují v podstatně zřetelnějším provedení již v průběhu 2. třetiny 15. století, tedy minimálně o desetiletí dříve než

cobus Czokius: Lectura super Decretalibus (KNM XVII.C.18/4) f.1r z r. 1447 viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 292, Sborník teologický (KNM XV.D.5) z r. 1453 viz tamtéž, s. 229. 224 K Tab. II. 9)c.11: Sborník teologický (KNM XIII.C.5) f. 1r z let 1460–70 viz tamtéž, s. 177, k Tab. II. 9)c.12: Plzeňský misál Víta Soukeníka (KNM XV.A.5) f. 142v z 1485 viz tamtéž, s. 213 a k 9)c.13: Brněnský misál č. 20 (Brno, Archiv města Brna, SK č.20/3) z 90. let 15. století z okruhu Mistra Fridrichova Brevíře viz K. Chamonikola, Od gotiky II. Brno, s. 517–519 (P. Černý, kat. 257). 225 K Tab. 9)a.7: Sborník lékařský (KNM XI.D.10) f. 30r z let 1466–68 viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 95, k 9)b.8: Kutnohorský graduál (NK XXIII.A.2) f. 198v z r. 1471 z dílny Valentina Noha z Hradce viz J. Krása, DČVU I/2, s. 605, Kouřimský graduál (NK.XIV. A.1) z r. 1470 viz týž, České iluminované, obr. 179, 213, Antifonář kolínský (KNM XII. A.22) f.186r aq. 1477 viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 125, Misál svatovítský Martina Starého (KNM XVI.A.17) f. 8r z konce 70. let 15. století viz tamtéž, s. 248, Strahovská bible (Strahov DF.I.4) z 80. let 15. století viz P. Brodský – J. Pařez, Katalog Strahov, s. 109 a k Tab. II. 9)c.14: Hodinky chotěšovské panny Johanky (KNM XVI.G.31) f. 109v ze 70. let 15. století viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 277, Žaltář královedvorský (KNM XII.B.1) f. 22v z 90. let 15. století viz tamtéž, s. 129, Modlitební knížka (KNM XVI.G.30) f. 26v z r. 1495 z moravské dílny blízké dílně Louckého graduálu z r. 1499 viz tamtéž, s. 276. 226 Jde o vrstvu od Geronského martyrologia (Gerona, Diecézní museum cod. 237) aq. 1410 po Bibli Kristýny Švédské (Vat. Reg. Lat. 87/1) z let 1430–40 a Šelenberskou bibli (Strahov, DB.III.15) z 1440 viz J. Krása, DČVU I /2, s. 433–438 (Mistr Geronského martyrologia), 598 (Šelenberská Bible a Bible Kristýny Švédské) a konkrétní příklady viz výše – Tab. II. 8)a.10–12).

166


v našich zemích.227 Dosti pravděpodobně tak tvarosloví části akantů 3. typu v době kolem r. 1410 (Tab. II. 9)b.3-5) vytvořilo základní východiska pro další rozvíjení motivu, jehož se ujaly iluminátoři v sousedních zemích a následně naše země se zpožděním (od 60. a zejména 70. let) reagovaly na toto inovované tvarosloví, mimořádně důležité pro dobu končícího 15. a počínajícího 16. století. Společně tyto palmety tvořené ze svazků prutů (Tab. II. 8)a.7 + 9)a.7 + 9)b.8 + 9)c.14) totiž přímo předjímají typické pozdně gotické kalichovité listy (Tab. II. 12)b.3), vedle kterých se zmíněné svazkovité palmety souběžně prosazovaly od konce 15. století a tímto přizpůsobením uchovaly svoji životaschopnost i pro pokročilé 16. století.228 III.4. Rozšíření a transformace třetího typu akantu Významnému podílu tohoto druhu ornamentů v našich rukopisech i sousedních zemích, odpovídá také jeho odraz v tvorbě střední i západní Evropy v podobě transformovaných variací 3. typu českého akantu. V rámci kategorie jeho zahraničních paralel lze sledovat nejvýraznější spojitosti v západní Evropě v časovém úseku 1. dvou desetiletí 15. století, což odpovídá i nástupu a rozšíření 3. typu v našich rukopisech. Za nejtěsnější analogie s českými vzory je možné považovat např. akanty na vitrážích Štrasburské katedrály (Tab. II. 10)c.1) z doby 1410-20 vytvořené podle kartonů Hermanna Schadeberga,229 které téměř replikují obdobné motivy v Bibli Václava IV. (Tab. II. 8)a.2-3 + 9)a.1). Na totožné vzory také navazuje řada pařížských iluminátorů 2. poloviny 1. desetiletí 15. století; Např. Mistr A-pomocník v dílně Jacquemarta de Hesdin a Mistr Hodinek Egerton 1070 mezi léty 1400-10 napodobují totožné vzory z Bible Václava IV. (Tab. II. 10)c.2 srov. s Tab. II. 8)a.2-3 + 9)a.1),230 zatímco Mistr Iniciál z Bruselu, 227 K Tab. II. 8)a.6: např. Erbovní listy z let 1437, 1443, 1453 viz I. Takács, Sigismundus, s. 416–417 (Z. Jékely, kat.4.137–138, 4.140). 228 K přežívání typu Tab. II. 12)b.3 i v 16. století viz V. Kubík, Na okraj k problému datace rkp z Loun, s. 444–447 (obr. 10: 3). 229 K Tab. II. 10)c.1: vitráže Štrasburské katedrály podle kartonů Hermanna Schadeberga z let 1410–20 viz viz P. Lorentz, Strasburg 1400, s. 138–139 (F. Gatouillat, kat.5–6). 230 K Tab. II. 10)c.2: např. list z Misálu pro Jeana dÁrmagnac (Windsor, Royal Library RL 25009) z let 1400–10 od Mistra A z okruhu Jacquemarta de Hesdin viz J. F. Homburger, The Casanatense Missal and Painting in Guelders in the Early Fifteenth Century, In: Wallraf–Richartz Jahrbuch 48–49, 1987–88, s. 20, 22 (výslovně jde dle autora o napodobování českých vzorů ve výzdobě bordur) a nověji F. Manzari, La miniatura ad Avignone, s. 315 (obr., text na s. 310) nebo týž motiv v Hodinkách z Paříže (London, BL Egerton 1070) z let 1405–10 od Maitre dÉgerton viz F. Avril, Paris 1400, s. 269 a totožné motivy

167

Viktor Kubík

zmíněný v souvislosti s parafrázemi 1. typu akantu (Tab. II. 1)d.2a, d.3), vytváří spíše varianty k uvedeným předlohám v Bibli Václava IV., od nichž se liší důsledným zaostřením tvarů, nepotlačovanou hmotou listoví a tendencí k asymetrisaci forem (Tab. II. 10)c.6-7).231 Podobnou míru paralelity, na úrovni komposičních variant vykazuje i část francouzských iluminací 1. poloviny 2. desetiletí 15. století (Tab. II. 10)c.3-4),232 ale jasný důraz na přetáčení bočních okrajů i vrcholů listu, spolu s vlnivým rytmem pohybu protažených bočních částí palmet naznačuje možné změny inspiračních východisek od stylové vrstvy Bible Václava IV. (Tab. II. 9)c.5) ke generaci Mistra Bible Konráda z Vechty (Tab. II. 9)b.1-2). Bez možné souvztažnosti s českými akanty 3. typu nejsou ani obdobné motivy v anglických rukopisech 1. poloviny 15. století (Tab. II. 10)c.5),233 i když tam již prošly značnou transformací do výsledné kombinace laločnatých a zaostřených tvarů, spolu s uchováním hmoty a přetavené jiným způsobem stylisace, než která ovládá akanty 3. typu v českých rukopisech po r. 1400 a zejména po r. 1410. Od 20. let 15. století dále, však vazeb k českému 3. typu akantů ubývá a tak lze v západním prostředí sledovat jen stopy spojnic stále slabší intensity k případným českým vzorům. Původní komposiční vzorce jsou transformovány a přizpůsobovány komposicím odpovídajícím místnímu tvarosloví (Tab. II. 10)c.9).234 Anebo jsou rozmělňovány do obecných schémat stylisovaných zaostřených forem (Tab. II. 10)c.8), přičemž občasným použitím dužnatého středu listu vzniká aluze na obdobné motivy českých rukopisů od 2.desetiletí 15. století (srov. s Tab. II. 9)c.3),235 avšak případný přehnaný optimis-

231 232

233

234

235

168

ojediněle též mnohem později – Misál z dílny Antoina de Lonhy (Praha, NG, K 36880) z jižní Francie z doby kolem r. 1460 viz P. Černý, Du bon, s. 138. K Tab. II. 10)c.6–7: Hodinky Pařížské (Oxford, Bodleain Library Douce 144) z r. 1408 od Mistra Bruselských iniciál viz F. Avril, Paris 1400, s. 297. K Tab. II. 10)c.3: Boccacio (Paris, BNF lat. 16994) z Paříže kolem r. 1415 viz F. Avril, Paris 1400, s. 155 a k 10)c.4: Lettre de serment ve Strasburku 14. I. 1413 viz P. Lorentz, Strasburg 1400, s. 135. K Tab. II. 10)c.5: např. Hodinky později vlastněné královnou Alžbětou (manž. Jindřicha VII.) (London, BM Add. 50001) f. 23v z londýnských dílen 1. poloviny 15. století viz M. Rickert, La miniature anglaise, obr. 56 a též V. Kubík, Studie k terminologii 1), s. 88–89 (tamní pozn. 152, a tamní Tab. I. 4)b.6). K Tab. II. 10)c.9: Hodinky později vlastněné královnou Alžbětou (manž. Jindřicha VII.) (London, BM Add. 50001) f. 23v z londýnských dílen 1. poloviny 15. století viz M. Rickert, La miniature anglaise, obr. 56. K Tab. II. 10)c.8: Hodinky římské (Grenoble, Bibliotheque municipale ms. 1003) z let 1420–25 ze severní Francie viz F. Avril, Paris 1400, s. 369 a k Tab. II. 9)c.3: Misál 7572 ze sv. Alžběty ve Vratislavi (Wroclaw, Biblioteka Uniwersytecka, Oddzial Rekopisów sign.


mus je nutné krotit, protože jde o obecně dostupné tvarosloví. Týž proces komposičního a tvarového rozostření, z hlediska českých akantů 3. typu jako možného vzoru a ve smyslu využívání universálního druhu tvarosloví, pokračuje dále ve 2. polovině 15. století (Tab. II. 10)c.12),236 a to i ve střední Evropě (Tab. II. 10)c.10).237 V rámci této vrstvy, stále vzdáleněji transformující tvarosloví od původních vzorů či paralel českého původu, se v Porýní před polovinou 15. století objevují zvláštním způsobem odlehčené, rozeklané a zaostřené kadeřavé palmety (Tab. II. 10)c.11),238 které latentně odkazují svojí komposicí k možným východiskům v českých rukopisech 1. desetiletí 15. století (Tab. II. 12)b.12) – konkrétně zejména k okruhu Mistra Hasenburského misálu.239 Jde o důležitý motiv, který zapůsobí jako jeden ze zdrojů dynamických forem pozdně gotických kalichovitých listů (Tab. II. 12) b.3). Jeho možná spojitost s potenciálními českými vzory je však setřena maximální mírou stylisace. A zároveň, prostorové, až barokisující formy hasenburského původu, o 30 let starší než zmíněný ornament z Porýní, vypadají podstatně bližší výsledným formám ornamentiky 80. let 15. století. Tento porýnský motiv ale možná poodhaluje širší kořeny oné dynamické ornamentiky pozdně gotického baroku; Jednou z komponent mohlo být spojení hybného a komposičně bohatého dědictví hasenburského tvarosloví s touto porýnskou vrstvou, která působila stylisací a linearisací forem. Toto zřetězení uvedených kvalit, není jediným zdrojem ornamentiky přelomu 15. a 16. století, ale v žádném případě není nepodstatné. Vedle této kategorie zahraničních variací a paralel 3. typu českých akantů, je možné také (alespoň orientačně) definovat zahraniční tvarosloví inspirované stylovými kvalitami spojenými s dynamickými motivy části českých akantů 3. typu, ne ve smyslu pouhé komposiční transformace, ale jako domýšlení a dotvoření inspiračního potenciálu českých vzorů. Po-

236 237 238 239

7572) f. 135v od Mistra Misálu 7572 z Vratislavi z 2.desetiletí 15. století viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 91–92 (J. Gromadzki, kat. I.3.6). K Tab. II. 10)c.12: např. Fragment hodinek ze severní Francie (Praha, NG K 36875) ze 3. čtvrtiny 15. století viz P. Černý, Du bon, s. 137. K Tab. II. 10)c.10: Bratislavský misál VII. (Archiv mesta Bratislavi, VII) z r. 1489 viz D. Buran, Gotika. DSVU, s. 523. K Tab. II. 10)c.11: Mistr Fridricha Rýnského ve 40. letech 15. století viz P. Lorentz, Strasburg 1400, s. 46. K Tab. II. 12)b.1: Chebské officium sv. Jeronýma (KNM XII.A.18) f. 1r z r. 1404 viz J. Krása, Rukopisy Václava IV., obr. 177 a k 12)b.2: Misál Zbyňka Zajíce z Hasenburka (ONB cod. 1488) f. 21v z r. 1409 viz J. Krása, DČVU I/2, s. 430 (obr. 305).

169

Viktor Kubík

dobně jako je tomu v případě genese výše zmíněných rozeklaných palmet tvořených svazky prutů (Tab. II 8)a.7 + 9)a.7 + 9)b.8 + 9)c.14) důležitých pro vznik typicky pozdně gotického listoví 80. let 15. století (Tab. II. Tab. II. 12)b.3). Jde vlastně o obdobnou situaci, jaká je spojena se vztahem mezi tvaroslovím parléřovských kleneb k následným klenebním konstrukcím pokročilého 15. století.240 V tomto smyslu lze v rámci iluminace za nejobecnější a v každém smyslu nejvzdálenější projev tohoto druhu považovat dynamicky přetáčené kadeřavé zaostřené trojlisty francouzských rukopisů 15. století (Tab. II. 10)d.1).241 A naopak, za nejbližší a nejlogičtěji svázané s českým tvaroslovím, lze hodnotit živloví části rakouských dílen činných od 2. desetiletí 15. století do závěru 2. třetiny 15. století; Konkrétně jde o typy kombinující laločnaté a zaostřené tvary – např. kalichovité srostlice ze srostlých pásek se zvlněnými okraji (Tab. II 10)d.2),242 kadeřavé palmety dynamisované prohýbáním hřbetu listu a do prostoru expandujícími protahovanými bočními tvary, avšak stylisované do obrysu obdélníka (Tab. II. 10)d.3)243 nebo komposiční variace palmet akantů 3. typu skládané z aditivně přisazovaných pásek, do prostoru rozeklaných a stáčených do zavíjených výhonků (Tab. II. 10)d.4).244 Toto živloví je jednoznačně inspirováno dílnou Mistra Hasenburského misálu (Tab. II 10)b.1, 2-3, 5-9) – viz níže.

240 K problému vztahů mezi parléřovskými východisky a pozdně gotickými postupy pokročilého 15. století viz z rozsáhlé literatury k tématu pouze orientačně např. Jiřina Hořejší, Pozdně gotická architektura, In: DČVU I/2, s. 498–501, 517–518, dále Petr Macek, Po– parléřovské proměny portálu, In: Středověk v pohybu – v rámci cyklu přednášek ÚDU AV ČR, 28.1.2010 a nejnověji Jiří Kuthan, Královské dílo za Jiřího z Poděbrad a dynastie Jagellonců, I. díl: Král a šlechta, Praha 2010, s. 194–288. 241 K Tab. II. 10)d.1: Hodinky maršála Boucicauta (Paris, Musee Jacquemart–Andre ms. 2) z r. 1408 viz I. Villela Petit, Le gothique international, s. 81. 242 K Tab. II. 10)d.2: díla Heinricha Aurhayma z let 1411–24 viz G. Brucher, Gotik in Österreich, s. 523–524 (M. Roland, kat. 263) nebo I. Takács, Sigismundus, s. 351–352 (M. Roland, kat. 4.57). 243 K Tab. II. 10)d.3: tamtéž. 244 K Tab. 10)d.4: Starý Zákon zv. Mikulovský větší (Brno, Moravská zemská knihovna – Mikulovská knihovna Mk 2) z moravské dílny 3. čtvrtiny 15. století, která navazovala na Wolfganga Spitzwega – např. Učebnice pro Maxmiliana Habsburského (ONB cod. 2368) z r. 1466 viz K. Chamonikola, Od gotiky II. Brno, s. 505–508 (P. Černý, kat. 249) a ke zmíněným rakouských východiskům viz např. H. Fichtenau, Die Lehrbücher Maxmilians I. und die Anfänge der Frakturschrift, Hamburg 1961, obr. 23.

170


III.5. Varianty třetího typu akantu kombinující laločnaté a zaostřené formy Mimořádná působnost akantů 3. typu našla svůj ohlas i v části listoví kombinujícího laločnaté a zaostřené tvary. V této kategorii se od počátku 15. století rozvíjí zejména akanty se seříznutými a do prostoru expandujícími částmi, které navazují na bezprostředně předcházející vzory ve Václavových rukopisech z doby kolem r. 1400 (Tab. II. 10)b.1).245 Následné varianty z 1. desetiletí 15. století zmnožují jednotlivé články (Tab. II. 10)b.2), důsledně je protahují a rozevírají do prostoru (Tab. II. 10)b.4-5, b.9) a souběžně začínají původní zkrácené sestavy srůstat s hmotnými akantovými listy (Tab. II. 10)b.3) nebo jsou aplikovány na podobu protáhlých odlehčených palmet (Tab. II. 10)b.6-8). Ohniskem pro šíření tohoto druhu motivů byla zejména dílna Hasenburského misálu (ONB cod. 1488).246 Další vývoj tohoto motivu od 20. let 15. století pokračuje v tendenci nastoupené dílnou Mistra Hasenburského misálu, z části opakováním jeho motivů (např. Tab. II. 10)b.9), ale také se změnami, a to směrem ke zmnožování a aditivnímu kupení jednotlivých článků na protáhlých palmetách (Tab. II. 10)b.10), avšak

245 K Tab. II. 10)b.1: Zlatá bula Karla IV. (ONB cod. 338) f. 47r viz J. Krása, Rukopisy Václava IV., obr. 15. 246 K Tab. 10)b.2: např. Paulinus de Venetiis: Satyrica historia (KNM XVI.A.8) f. 1r z doby kolem r. 1410 viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 240–241 a také Hnězdenská bible (Arcidiecézní archiv ms. 142) f. 346r z r. 1414 přímo od Mistra Hasenburského misálu viz P. Brodský, Iluminované rkp v Polsku, s. 46–49, k 10)b.3: Matutinale a vesperale augustiniánského kláštera Na Karlově v Praze (Žitava, Městská knihovna A.1) f. 1r z let 1411–19 viz J. Krása, České iluminované, obr. 141 či přímo v Misálu Zbyňka Zajíce z Hasenburka (ONB cod. 1488) z r. 1409 viz tamtéž, obr. 145, k 10)b.4: Pražský misál (KNM XVI. A.13) f. 100r po 1410 viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 244, k 10)b.5: Matutinale a vesperale augustiniánského kláštera Na Karlově v Praze (Žitava, Městská knihovna A.1) f. 1r z let 1411–19 viz J. Krása, České iluminované, obr. 141 a také ojediněle již v Misálu Jana Strniště z Jablonné (KNM XV.A.8) f. 101r z r. 1405 viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 217, k 10)b.6: Matutinale a vesperale augustiniánského kláštera Na Karlově v Praze (Žitava, Městská knihovna A.1) f. 1r z let 1411–19 viz J. Krása, České iluminované, obr. 141 k 10)b.7: tamtéž viz tamtéž, obr. 147–148 a v Pražském misálu (KNM XVI. A.13) f. 100r po 1410 viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 244 a k 10)b.8: Misál Zbyňka Zajíce z Hasenburka (ONB cod. 1488) z r. 1409 viz J. Krása, České iluminované, obr. 145 nebo Matutinale a vesperale augustiniánského kláštera Na Karlově v Praze (Žitava, Městská knihovna A.1) f. 1r z let 1411–19 viz tamtéž, obr. 147. K Tab. II. 10)b.9: Misál (Brno, Srchiv města SK, č. 15) po 1400 viz K. Chamonikola, Od gotiky II. Brno, s. 482–483 (P. Černý, kat. 233), následně též Sborník městských práv Brna písaře Václava z Jihlavy (Brno, Archiv města SK, č. 5) z brněnské dílny z r. 1446 viz tamtéž, s. 499–500 (P. Černý, kat. 244) a poté i Sborník německých spisů Nikolause von Dinkelsbühl a Th.Peutnera (ONB cod. 2828) z r. 1464 z brněnské dílny viz tamtéž, s. 502–503 (P. Černý, kat. 246).

171

Viktor Kubík

blíže k polovině 15. století přibývá laločnatých tvarů, míra stylisace i v asymetrických komposicích palmet stoupá (Tab. II. 10)b.11) a stále zřetelněji se prosazují typy s dužnatými středy listu (Tab. II. 10)b.12-13).247 Vazba k původním hasenburským dynamickým východiskům je tak ve 2. třetině 15. století postupně stírána. K nové dynamisaci tohoto tvarosloví dochází až v závěru 15. století. Od statických laločnatých tvarů, často s výraznými dužnatými středy (Tab. II 10)b.11-13), jaké převažovaly ve 2. třetině 15. století, se vývoj ubírá k typu rozeklané palmety do protáhlých laločnatých či zaostřených tvarů a motiv dužnatých středů je podřízen hybnosti listu (Tab. 10)b.14),248 takže již nepůsobí tak dominantně, jako tomu bylo dříve. Toto tvarosloví inspirované původně dílnou Hasenburského misálu (zejména Tab. II. 10)b.10) bylo znovu oživeno v závěru 15. století i v monumentálním malířství a kamenosochařství, ovšem v prostorově rafinovanější skladbě spirálovitě protáčených stvolů s přetáčenými okraji listů,249 a to vč. motivu zvlněného okraje listů kombinující pružné prohýbání obrysu listu s laločnatým či seříznutým výběžkem (Tab. II. 10)b.6), což se v dokonalé podobě objevuje i na triforiu sv. Barbory v Kutné Hoře z 80. let 15. století.250

247 K Tab. II. 10)b.9 viz pozn. 246. K Tab. II. 10)b.10: Misál I.F.343 z kláštera augustiniánů v Zaháni, f. 302v z doby kolem r. 1425 od písaře Martina z Roudnice a iluminátorů z okruhu dílny Mistra misálu 7572 viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 148–149 (J. Gromadzki, kat. I.5.35), k 10)b.11: Musilův teologický sborník (KNM II.H.21) f. 12v z r. 1448 viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 24, k 10)b.12: Jacobus Czokius: Lectura super Decretalibus (KNM XVII.C.18/2) f. 1r z r. 1447 viz tamtéž, s. 292, k 10)b.13: Bible mistra Ondřeje (KNM XVI.A.1) f. 3r z doby kolem poloviny 15. století z dílny Mistra Duchkovy bible z r. 1433, jenž patří do okruhu Mistra Šelenberské bible viz tamtéž, s. 236. 248 K Tab. II. 10)b.14: Neuberský sborník Hynka z Poděbrad (KNM V.E.39, 1.A.c.100) f. 50r z 1490 viz tamtéž, s. 63. 249 K malířským analogiím typu Tab. II. 10)b.10 viz M. Ottová, Pod ochranou, obr. 26 na s. 78: malované fafrnochy erbu pánů z Vrchovišť ve Smíškovské kapli sv. Barbory v Kutné Hoře aq. 1492 a k analogiím v kamenosochařské ornamentice, kde je sledovaný motiv kombinován s výše zmíněnými akanty se zvlněnými okraji (Tab. II. 1)e.2 – viz pozn. 54): jde např. o tesané fafrnochy erbu Jana Smíška v kostele sv. Trojice v Kutné Hoře od Brikcia Gauskeho z let 1488–1492 viz tamtéž, obr. 70 na s.173 nebo na vlysu z jižního traktu radnice ve Vratislavi od téhož autora z 90. let 15. století viz tamtéž, obr. 73 na s. 176. 250 V rámci triforia sv. Barbory v Kutné Hoře jde např. o Zelenou ženu (StP6 vpravo) či o sestavu rozvilin s rosetou uprostřed (StP7 vlevo) z let 1483–93 viz tamtéž, obr. XII na s. 153 a obr. 46 na s. 116, ačkoliv prostorovost komposic stvolů je v uvedených příkladech podstatně zjednodušena oproti dílům od Brikciího Gauskeho (zmíněných v pozn. výše).

172


IV. TYPOLOGICKÉ DOPLŇKY A VARIACE PRVNÍHO, DRUHÉHO A TŘETÍHO TYPU AKANTU V kategorii listoví kombinujícího laločnaté a zaostřené tvary mimo výše uvedené základní typy jednotlivých českých akantů a kromě již zmíněných variant 3. typu akantů je nutné zmínit ještě typologicky doplňkovou skupinu, která je však důležitou částí ornamentálního repertoáru, nejen pro četnost výskytu, ale i z hlediska potenciálu inovací, které se od příkladů tohoto druhu odvíjejí. Např. v dvorských rukopisech 80.-90. let 14. století se uplatňují již zmíněné trojlisty s dužnatým středem (Tab. II. 10)a.1-2),251 na jejichž tvarosloví je nápadná dynamisace přetáčeného pohybu listů nebo vlnivý pohyb přisazovaných zlacených plaménků. A také čistě aditivní skladby laločnatých a zaostřených tvarů vedle sebe, vyskytující se však v komposicích s přetáčenými okraji listů (Tab. II. 10)a.3),252 tedy obdobných jako u palmet a polopalmet 1. a 2. typu akantů – zmíněných výše (Tab. II. 4)c.4 + 6)b.1 + 7)d.10). V následných vrstvách (od Mistra Antverpské Bible a jeho okruhu) lze též sledovat aditivní sestavy symetricky přisazovaných dvojic zavinutého a zavíjeného výhonku (Tab. II. 10)a.4),253 jehož obrys vlnivým rytmem odpovídá zmíněné tendenci k rozevlátí bočních tvarů listoví, která se začala plně prosazovat v rámci 3. typu akantů od 1. desetiletí 15. století (srov. s Tab. II. 10)b). V. ČTVRTÝ TYP AKANTU Samostatnou typologickou skupinu představují „české“ laločnaté akanty 4. typu (Tab. II. D), které nejsou zcela původní invencí našich iluminátorů, ale jejichž skladebné variace a způsob využití v ornamentálním systému, z nich činí autonomní a nezaměnitelný výraz českých rukopisů v časově sevřeném úseku od 80. let 14. století do počátků 15. století. Vyskytují se totiž v komposičních variacích shodných s ostatními typy českých akantů a ve stejné funkční posici. Jádrem tvarové skladby tohoto druhu ornamentů

251 K Tab. II. 10)a.1: např. 2. sv. Bible Václava IV. (ONB cod. 2760) f. 73v viz H. Appuhn, Wenzelsbibel, 2. f. 73v a k 10)a2: např. 1. svazek Bible Václava IV. (ONB cod. 2759) viz J. Krása, České iluminované, obr. 93. 252 K Tab. II. 10)a.3: např. 1. sv. Bible Václava IV. (ONB cod. 2759) f. 5v viz H. Appuhn, Wenzelsbibel, 1. f. 5v. 253 K Tab. II. 10)a.4: např. Misál plzeňský (KNM XVI.A.9) f. 5r z doby kolem r. 1410 a z dílny pokračovatele Mistra Antverpské Bible viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 242.

173

Viktor Kubík

jsou palmetové sestavy z protáhlých, hustě řazených laločnatých tvarů, buď srostlých (Tab. II. 11)b) nebo aditivně přisazovaných (Tab. II. 11)c). Srostlé varianty laločnatých akantů 4. typu představují universálně rozšířené tvarosloví (Tab. II. 11)b.1),254 avšak jak bylo zmíněno, jsou využívány ve všemožných analogických komposicích jako ostatní typy, a to zejména v sestavě spirálovitě rotujících listů (Tab. II. 11)b.2),255 v níž se též objevují i ve vzdálených oblastech západní Evropy od počátku 15. století.256 Těžko říci, zda jako důsledek působení možných českých vzorů. Universálnost tohoto druhu ornamentů znesnadňuje jednoznačné rozhodnutí, zda v případě stylisovaných a objemných variací tohoto motivu (Tab. II. 11)b.34), v době kolem poloviny 15. století, jde o parafrázi 4. typu akantů či na nich nezávislé použití nejtradičnějšího a nejobecnějšího tvarosloví.257 Akanty 4. typu sestavované z aditivně přisazovaných laločnatých tvarů se vyskytují v podobě palmet odlehčených rozestupy mezi laločnatými částmi (Tab. II. 11)c.1) a častěji jako protáhlé hustě laločnaté palmety (Tab. II. 11)c.2-4).258 Kromě dvorských rukopisů z 80.-90. let 14. století se velmi sporadicky objevují i po r. 1400 (např. v Bibli Konráda z Vechty – viz pozn. výše). Důvody pro plné využití právě tohoto druhu ornamentiky v našich zemích v závěru 14. století lze odvozovat od tvarových předstupňů 4. typu akantu v podobě stylisovaných polopalmetových listů (Tab. II. 11a),259 které se objevují v 70. letech jako maximálně zjednodušené až abstrahované 254 K Tab. II. 11)b.1: např. 1. sv. Bible Václava IV. (ONB cod. 2759) f. 87v viz H. Appuhn, Wenzelsbibel, 1. f. 87v. 255 K Tab. II. 11)b.2: 1. sv. Bible Václava IV. (ONB cod. 2759) f. 62r, 84v, 89r, 94v atd viz tamtéž, 1. f. 62r, 84v, 89r, 94v. 256 K orientačním příkladům toho druhu: Žaltář s hodinkami vévody z Bedfordu (London, BM. Add. 42131) f. 183r, 199v z londýnských dílen 1. čtvrtiny 15. století viz M. Rickert, La miniature anglaise, obr. 53–54, Hodinky z Cambridge (Trinity College ms. B.2.7) f. 38r z poč. 15. století viz tamtéž, obr. 55, Hodinky později užívané královnou Alžbětou, manž. Jinřicha VII. (London, BM. Add. 50001) f. 23v z 1. poloviny 15. století viz tamtéž, obr. 56. 257 K Tab. II. 11)b.3: Sborník opatovický (KNM II F.9) f. 56r z 1450 viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 23 a k 11)b.4: Misál (KNM XVI.B.10) f. 141r z r. 1469 viz tamtéž, s. 256. 258 K Tab II. 11)c.1: 1. 1. sv. Bible Václava IV. (ONB cod. 2759) f. 47r viz H. Appuhn, Wenzelsbibel, 1. f. 47r, k 11)c.2: 3. sv. Bible Václava IV. (ONB cod. 2761) f. 4r viz tamtéž, 2. sv. Bible Václava IV. (ONB cod. 2760) f. 15v viz J. Krása, Rukopisy Václava IV., obr. 118 a také Bible Konráda z Vechty (Antwerpen, Museum Plantin Moretus cod. 15/1) z let 1402–3 viz J. Krása, České iluminované, obr. 120, k 11)c.3–4: Vídeňský astronomický sborník Václava IV. (ONB cod. 2352) f. 34v z let 1392–93 viz tamtéž, obr. 112. 259 K Tab. II. 11a: Klementinský sborník Tomáše Štítného (NK XVII A 6) z r. 1376 viz tamtéž, obr. 60.

174


varianty 1. typu akantů – konkrétně její odlehčené verze (srov. s Tab. II. 6)a.6). Druhým možným předstupněm mohou být již zmíněné maximálně stylisované kadeřavé akanty sledované v rámci pozdních ohlasů šternberské varianty 1. typu akantu (Tab. II. 5)f.). Třetím možným důvodem pro rozšíření 4. typu akantů mohou být zahraniční příklady četného specifického užívání universálních druhů ornamentu a jejich dílčí transformace, deformace či komposiční sestavy, které z nich také učinily výraz místně a dobově nezaměnitelný. Nejobecněji lze v tomto smyslu uvažovat o stylisovaných laločnatých palmetách velmi historisujícího vzezření (Tab. II. 1)f.1-2), odkazujícího k románským tradicím, které jsou však užívány v anglických rukopisech celé 14. a značnou část 15. století.260 Podobného druhu jsou též zaostřené akanty ostře prořezávaných tvarů (Tab. II. 1)f.3),261 typické pro sienské, florentské a pisánské rukopisy 1. poloviny 14. století, které mohly zapůsobit jako možný vzor pro 4. typ českých akantů aditivností své skladby (srov. s Tab. II. 11)c.2). A posledním možným okruhem inspirace mohou být specifické formy laločnatých akantů, které se staly typickým tvaroslovím aragonských dílen 1. poloviny 14. století (Tab. II. 1)f.4-5),262 jejichž použití je přímo symptomatickým příznakem možné působnosti aragonských vzorů. V době svého plného výskytu (1380-1400) jsou akanty 4. typu hlavním výrazem tendence k zabstraktnění ornamentiky, která zesílí po r. 1400 a bude hnací silou pro rozšíření již zmíněných variant 3. typu akantu. Ačkoliv jde tedy o časově, stylově i místně isolované tvarosloví, je velmi významné pro svoji dobu.

260 K Tab. II. 1)f.1: Walter de Milemete: De Nobilitatibus, Sapientiis et Prudentiis Regum (London, BM. Add. 47680) f. 17r sepsané pro Edvarda III. před jeho korunovací (aq. 1327) viz M. Rickert, La miniature anglaise, obr. 28 a k 1)f.2: Hodinky později užívané královnou Alžbětou, manž. Jinřicha VII. (London, BM. Add. 50001) f. 23v z 1. poloviny 15. století viz tamtéž, obr. 56. 261 K Tab.II. 1)f.3: např. Antifonář ze Settima (Firenze, Ospedale cod. 139) f. 17v pq. 1315 z florentské dílny Maestra daddesca viz V. Kubík, Příručka, s. 306–307. 262 K příkladům Tab. II. 1)f.4: Misál (Gerona, Archivo de la Catedral cod.17) f. 24r z 1. poloviny 14. století viz P. Bohigas, La illustracion, obr. 30 a k 1)f.5: Antifonář z Messiny pro San Domenico v Palermu (Palermo, BN. cor. 11) f. 52r z 1. čtvrtiny 14. století viz V. Kubík, Příručka, obr. 35 a jeho výskyt v Liber Regulae (Roma, Archivio di Stato n.3193) aq. 1350 z avignonské dílny pokračovatelů Mistra kodexu sv. Jiří viz tamtéž, s. 278–279.

175

Viktor Kubík

VI. ORIGINÁLNÍ VARIANTY ZAOSTŘENÉHO AKANTU Podobného druhu jsou též originální formy zaostřených akantů, které se výrazně odlišují od obecné kategorie zaostřených akantů, jež patří zejména v západní Evropě a od 15. století i v Itálii k dobově nejcharakterističtějšímu tvarosloví.263 Za zcela atypické formy z našich zemí, které ani u nás nedošly velkého rozšíření lze považovat zaostřené kalichovité sestavy (Tab. II. 12)a.1) v Evangeliáři Jana z Opavy (ONB cod. 1182) a s nimi spojené polopalmety (Tab. II. 12)a.2),264 které připomínají aragonské typy polopalmet z 1. poloviny 14. století (Tab. II. 1)f.4).265 Podobného druhu jsou též zaostřené palmety z doby kolem r. 1410 (Tab. II. 12)b.1-2),266 které jsou výsledkem značné míry transformace akantů 3. typu. Zejména prostorově rafinované a rozeklané příklady tohoto druhu (Tab. II. 12)b.2) v Misálu Zbyňka Zajíce z Hasenburka (ONB. cod. 1844) lze považovat za jeden z dalších předstupňů pro pozdně gotické kalichovité listy 80. let 15. století (Tab. II. 12)b.3), maximálně rozšířené ve střední Evropě od přelomu 15. a 16. století.267 Poslední vrstvou této kategorie jsou zaostřené palmety (Tab. II. 12)c.3) a polopalmety (Tab. II. 12)c.1-2), které představují spíše kvalitativně příznačné motivy, těžko použitelné k upřesnění datace či dílenské lokalisace. Zmíně-

263 K příkladům tohoto druhu viz V. Kubík, Studie k terminologii 1) – tamní Tab. I. 3)b.4–6. A k ukázkám toho druhu viz F. Avril, Paris 1400, s. 155, 280 (1400), 355 (20. léta 15. století), 369–371 (30. léta 15. století), 1427) nebo P. Černý, Du bon, s. 131–133 (40. léta 15. století), s. 139–143 (4. čtvrtina 15. století). 264 K Tab. II. 12)a.1–2: Evangeliář Jana z Opavy (ONB cod. 1182) f. 91v z r. 1368 viz J. Krása, DČVU I/2, s. 417. 265 K Tab. II. 1)f.4: Misál (Gerona, Archivo de la Catedral cod.17) f. 24r z 1. poloviny 14. století viz P. Bohigas, La illustracion, obr. 30. 266 K Tab. II. 12)b.1: Chebské officium sv. Jeronýma (KNM XII.A.18) f. 1r z r. 1404 viz J. Krása, Rukopisy Václava IV., obr. 177 a k 12)b.2: Misál Zbyňka Zajíce z Hasenburka (ONB cod. 1488) f. 21v z r. 1409 viz J. Krása, DČVU I/2, s. 430 (obr. 305). 267 K dalším předstupňům tohoto druhu pozdně gotických forem patří již výše zmíněné palmety akantů 3. typu ze svazků prutů (Tab. II 8)a.7 + 9)a.7 + 9)b.8 + 9)c.14). Orientačně v kontextu viz V. Kubík, Studie k terminologii 1), s. 80–81 – tamní Tab. I. 2)c.7. Tento druh pozdně gotických kalichovitých listů (Tab. II. 12)b.3) byl např. A. Matějčkem označován jako „kypivě plná ornamentika – široké, plasticky nadmuté kadeřavé lupeny a květy v umně splétaných arabeskách“ či „stylisovaný, fantasticky se třepící a zavíjející akantový lupen“ viz A. Matějček, Dějepis VUČ, s. 378–379 a nověji J. Krásou jako „hybný akant velkých zprohýbaných listů s přehrnutými okraji, připomínající list bodláku“ viz J. Krása, České iluminované, s. 346.

176


né zaostřené polopalmety (Tab. II. 12)c.1-2)268 z počátku 20. let 15. století připomínají podobné motivy v Evangeliáři Jana z Opavy (srov. s. Tab. II. 12)a.2) či zmíněné aragonské příklady (Tab. II. 1)f.4). A uvedené palmety (Tab. II. 12)c.3)269 z 60.-70. let 15. století spadají do obecné kategorie motivů, které byly nejčetnější v západoevropských rukopisech 2.-3. třetiny 15. století, ale naznačené souvztažnosti jsou patrně nezáměrné, vzhledem ke kvalitě rukopisů, v nichž se vyskytují. VII. ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ TYPOLOGIE ČESKÝCH AKANTŮ A PROBLÉM MOŽNOSTÍ JEJICH OBSAHOVÉ INTERPRETACE Bohatství akantové ornamentiky a variabilita jejich typologických prostředků v českých rukopisech sledované doby, spolu s působností tohoto druhu ornamentiky, ať již přímou či nepřímou, jsou zcela mimořádné v celoevropském kontextu. Právě české typy akantu jsou jedním z nejdůležitějších motivů, kterým se naše země podílely na formování vývoje evropského umění. VII.1. Orientační přehled studia českých akantů v literatuře Ačkoliv vznik sledovaných typů českých akantů představuje téma tradiční a velmi důležité, dosud jej nelze považovat za téma uzavřené či spolehlivě vyřešené. Mezníky vývoje názorů na zdroje „českého akantu“ či přesněji jednotlivých typů českých akantů, lze orientačně sledovat od M. Dvořáka (1901) a jeho avignonskou teorii, podle níž právě v Avignonu vznikl dokonalý předstupeň pro sledovaný ornament.270 E. Dostál (1922) v kritice teorie M. Dvořáka upozornil na chronologické nejasnosti (předpokládané vzory pro české prostředí jsou mladší, než Liber viaticus, čímž představují spíše odraz českých vzorů, tedy nikoliv jejich východiska) a jednoznačně se vyslovil pro italský původ „českého typu akantů.“ 271 K. Chytil (1915) a ve shodě s ním i A. Matějček (1931) jednak, zdůraznili význam italských zdrojů, ale za druhé, také možnost paralelního vývoje tohoto dru268 K Tab. II. 12)c.1–2: Sborník krumlovský (KNM III.B.10) f. 59v z doby kolem r. 1420 viz P. Brodský, Katalog KNM, s. 29. 269 K Tab. II. 12)c.3: Nicolas de Lyra: Postilla super Quatuor Evangelistas (Brno, Moravská zemská knihovna – Mikulov, Mk 50) z moravských dílen podprůměrné kvality z doby 60.– 70. let 15. století viz K. Chamonikola, Od gotiky II. Brno, s. 504–505 (P. Černý, kat. 248). 270 M. Dvořák, Iluminátoři Jana ze Středy, s. 53–97. 271 Eugen Dostál, Čechy a Avignon, In: Časopis Matice Moravské 46, 1922, s. 50–105.

177

Viktor Kubík

hu motivů, jak v Čechách, tak v Avignonu.272 Následně J. Květ (1938) a J. Krofta (1940) zamířili pozornost k možným východiskům (nejen ku tradičně sledované malbě Toskánska), ale i k peruginské knižní malbě a současně též vyzdvihli význam domácí tradice pro vznik tohoto druhu ornamentiky, který představuje originální syntésu domácích i zahraničních zdrojů různého původu.273 Právě J. Květ (1960) také následně upozornil na dokonalé tvary českého akantu na rytých pozadích a ve zlacených korunách českých deskových obrazů, které chronologicky předcházejí obdobným akantům v české knižní malbě.274 Následně J. Krása (1978) rozšířil záběr hledání možných východisek pro české akanty v monumentální i knižní malbě o zlatnické a kamenické práce, které mohou představovat rovněž důležité zdroje tvarové skladby českých akantů, zatímco K. Stejskal (1978) zdůraznil i význam vazeb k severoitalskému prostředí.275 Rozsah a komplikovanost problému dobře dokládá orientační shrnutí tématu od P. Brodského (2000) i s rozsáhlou literaturou k tématu.276 VII.2. Shrnutí zdrojů vzniku českých akantů V nejobecnější rovině lze nyní konstatovat, že vznik zdrojů českých akantů souvisí jednak, se specifickou vrstvou italského malířství, která zejména od 20. let do 2. třetiny 14. století představovala nejprogresivnější a nejkvalitnější vrstvu italské malířské a sochařské produkce. Východiska lze vymezit součinností a provázaností jednotlivých dílen v Toskánsku (florentská dílna Pacina di Bonaguida a sienské dílny od generace bratří Lorenzettiů) a v Umbrii (peruginské skriptorium při San Lorenzo a v návaznosti na jeho dekor i orvietská huť Lorenza Maitaniho).277 Spojujícím

272 Karel Chytil, Památky českého umění iluminátorského 1915, s. 16–29 (k původu akantů) a A. Matějček, Dějepis VUČ, s. 283–284 (předatování předpokládaných avignonských vzorů přijímá, avšak teorii M. Dvořáka z principu neodmítá). 273 J. Květ, Liber viaticus, s. 174–176 a 178 a J. Krofta, Mistr brevíře, s. 6–8. 274 J. Květ, Vznik národního slohu, s. 31–48. 275 J. Krása, České iluminované, s. 125 (pův. publikováno v Parléřovském katalogu viz pozn. 50) a tento názor lze rovněž podpořit analogickou situací v Itálii ve vztahu iluminátorské produkce v Perugii k sochařské výzdobě katedrály v Orvietu viz pozn. 44 a K. Stejskal, Umění na dvoře Karla IV., s. 68–69. 276 P. Brodský, Katalog KNM, s. XXI–XXII a přísl. kat. hesla. Téma však nelze považovat za zcela vyřešené. 277 K toskánským a umbrijským východiskům v 1. čtvrtině 14. století viz V. Kubík, Příručka, s. 240–258 a 304–310 (se shrnutím literatury).

178


prostředníkem mezi florentskými a sienskými, ale také římskými dílnami byl Mistr Kodexu sv. Jiří, jehož působením se tato stylová vrstva již ve 20. letech dostává také do Pisy (Mistr Brevíře Strozzi 11) a záhy i do Avignonu (ve vazbě na mecenášské aktivity J.Stefaneschiho).278 Následně byl tento repertoár rozšířen i do Popádí a do jižní Itálie. V Popádí, zejména v Boloni představuje tato stylová orientace ve 20. letech pouze okrajovou vrstvu (Mistr z r. 1328 a jeho okruh), ale od 30. do 40. let se stává dominantním výrazem zdejší malby (dílna Illustrátora a Mistra z r. 1346), patrně i v souvislosti s objednavatelským působením B. du Poujet, vyslaným z Avignonu.279 V jižní Itálii sílí tato orientace od 20. let (dílny v Cava dei Tirreni činné pro F. de Haya) opět ve vazbě na sienské dílny i Mistra Kodexu sv. Jiří a dost pravděpodobně také podle avignonských vzorů.280 Rovněž i v Neapolsku se od 30. let stává tento styl dominantním (Cristoforo Oriminia), a to při pokračujících kontaktech s Avignonem i Florencií (skrze vazby Anjouovců i aktivity A. del Monte Acciaiuoliho).281 V jižní Itálii i Avignonu tento styl a jeho motivický repertoár do značné míry přetrval i do doby po velkém moru (1347-1349), který v ostatních částech Itálie vývoj sledované tendence podlomil, zatímco zde je rozvíjen i v 50.-60. letech 14. století.282 Druhým zdrojem vzniku českých typů akantů je zmíněná domácí produkce kamenosochařská (sledovatelná od poklasicky orientované dekorativní skulptury počátku 14. století po ornamentiku Parléřovské svatovítské huti), dále zlatnické práce (od končícího 13. století a zejména z 1. poloviny 14. století) a také ornamentika české knižní malby (zejména od vrstvy Pasionálu abatyše Kunhuty a rukopisů Alžběty Rejčky, po produkci církevního skriptoria 40.-70. let 14. století).283 Tato díla domácí produkce v sobě současně zahrnují i podstatné formální složky ryze západního původu, které 278 K významu Mistra Kodexu sv. Jiří viz tamtéž, s. 380–391 a týž, Itálie – Avignon – Čechy, kap. II.2.1. (se shrnutím literatury – v tisku). 279 K situaci v Popádí od 20. do 60. let 14. století viz tamtéž, kap. II.1.2 (se shrnutím literatury – v tisku) a monograficky k mecenášským aktivitám Bertranda du Poujet viz Massimo Medica (ed.), Giotto e le arti a Bologna al tempo di Bertrando del Poggetto, Milano 2005. 280 K jihoitalské knižní malbě 1. čtvrtiny 14. století viz V. Kubík, Příručka, s. 270–280 (se shrnutím literatury). 281 K vývoji knižní malby jižní Itálie a Avignonu do 60. let 14. století viz týž, Itálie – Avignon – Čechy, kap. II.1.5 a kap. II.2.1–2 (se shrnutím literatury – v tisku). 282 K širšímu kontextu vývoje sledované stylové tendence v Itálii a Avignonu viz tamtéž, kap. II.4 (se shrnutím literatury – v tisku). 283 K možným kamenosochařským východiskům viz pozn. 50, 62, 168, 194, inspirativním zlatnickým dílům viz pozn. 35, 56, 62, 141, 167, 189 a k působnosti starší tradice české

179

Viktor Kubík

mohou představovat třetí zdroj pro vznik českých akantů (zejména pro 2. typ akantu).284 Ale bez italské komponenty (tedy prvního zdroje), by dovršení syntésy v našich zemích v podobě vyhraněné typologie jednotlivých akantů nebylo myslitelné. VII.3. Shrnutí chronologického uplatnění jednotlivých typů českých akantů Chronologicky lze výskyt českých akantů v exaktně definované podobě spojit s českým deskovým malířstvím 40. let 14. století (vrstva Mistra Vyšebrodského oltáře), ale vyhranění jednotlivých typů a rozšíření repertoáru českých akantů spadá až do 50.-60. let 14. století ve vazbě na lucemburské dvorské skriptorium (dílna Liber viaticu a její pokračovatelé).285 Právě v Liber viaticu lze dohledat základní varianty všech sledovaných typů, ačkoliv v jeho výzdobě převládá zmíněná základní varianta 1. typu (těžký typ akantu).286 Od 60. let pak v Misálu Jana ze Středy a v Orationale Arnošta z Pardubic začíná sílit tendence ke tvarové abstrakci s dominancí 2. typu akantu (se seříznutými okraji).287 Časově a do značné míry i kvalitativně paralelním projevem obdobného směřování jsou též rukopisy šternberské skupiny a produkce církevního skriptoria, v jehož rámci vznikají originální parafráze a kvalitní, ač zjednodušené variace akantů, které převládají v dochovaných rukopisech 70. let 14. století.288 Produkce dvorského i církevního skriptoria současně významným způsobem působí i na centra ve vedlejších

284

285

286 287

288

180

knižní malby před polovinou 14. století na další vývoj viz pozn. 35, 36, 50, 56, 58, 60, 62, 63, 65, 93, 101, 111, 141, 170, 172, 189, 190 a 194. K dalším motivům typicky západního původu, jež připadají do úvahy jako možný okruh zdrojů pro vznik českých typů akantu viz např. Tab. II. 1)c.1, c.2 + pozn. 169, c.3a, c.3b, Tab. II. 1)d.2a, 1)e.1c, e.2, 1)f.4–5. Pro orientaci, k jádru motivického repertoáru Liber viaticu patří především základní varianty 1. typu akantu („těžký akant“) viz Tab. II. 4)a.1–5, 4)b.1–4, z části též příklady odlehčené varianty 1. typu („akant Bible Václava IV.“) viz Tab. II. 6)a.1–6 a dílčím doplňkovým okruhem jsou též příklady 2. typu akantu („akant se seříznutými okraji“) viz Tab. II. 7)a.2–4. K příkladům základní varianty 1. typu akantu v Liber viaticu viz Tab. II. 4)a.1–5, 4)b.1–4. K příkladům typických motivů 2. typu akantu v Misálu Jana ze Středy a Orationale Arnesti viz Tab. II. 7)b–c. A k příkladům jiných druhů akantu, ale také typických pro tuto vrstvu i ve smyslu růstu stylisace viz Tab. II. 6)b.1 nebo Tab. II. 12)a.1–2. K typickým příkladům motivů pro šternberskou skupinu rukopisů viz Tab. II. 5)b.1–6 a k jejich variacím v rámci církevního skriptoria 70. let 14. století patří např. Tab. II. 5)c.1–2, 5)d–f.


zemích Koruny české, z nichž moravské dílny jsou do značné míry pevně provázané s českou produkcí, zatímco zejména dílny ve Vratislavi představují autonomnější umělecké prostředí, kde od 60. let vznikají podle českých vzorů místně osobité parafráze dekorativního repertoáru.289 Obdobné vývojové schéma, které formovalo vývoj akantové ornamentiky v 50.-70. letech od objemovosti, tvarové složitosti a variabilitě k větší stylisaci, odlehčení a typisaci, lze spojit i s navazující etapou od 80. let 14. století.290 Tento proces však v iluminaci našich zemí probíhal s podstatně menší intensitou, než je tomu v Itálii či na západě Evropy.291 Bible Václava IV. je vrcholem tvorby dvorského skriptoria, které od 80. let zcela vytlačilo produkci církevního skriptoria (ve smyslu stylově definovatelné a nezaměnitelné produkce) a do značné míry setřelo odlišnosti lokální produkce ve vedlejších zemích Koruny české.292 Ve výzdobě Bible Václava IV. jsou sice zastoupeny všechny typy akantů, ale s převahou odlehčené varianty 1. typu, který vedle 3. typu akantů představuje motiv, jenž nejvlivněji zapůsobil i na klíčová centra dobové iluminace v zahraničí, kam byl šířen též prostřednictvím iluminátorů vyškolených u nás (např. Mistr Misálu Klimenta VII. či Mistr Velkých kronik Francie).293

289 Konkrétně jde např. o motivy výše zmíněné s Tab. II. 2)e, Tab. II. 4)d.1 – obé z Graduálu z kláštera sv.Vincenta na Olbině (Wroclaw, Biblioteka Uniwersytecka, Oddzial Rekopisów I.F.423) f. 105v a 16v z r. 1362 z vratislavské dílny nedochovaného Misálu (B.1713) a Brevíře ze sv. Alžběty ve Vratislavi (R.3064a) ve vazbě na skupinu rukopisů Augustinus super Johanem viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 105 (J. Gromadzki, kat. I.4.7). 290 Pro zmíněnou navazující etapu uvedené schéma v souvislosti s Biblí Václava IV. definoval zejména J. Krása, ale s tím rozdílem, že předpokládal dataci Bible Václava IV. do doby kolem r. 1400 viz J. Krása, DČVU I/2, s. 421–428, avšak hodnocení proměn akantové ornamentiky od hmotnějších forem k abstraktnějším, stylisovanějším a útlejším je podstatně starší viz M. Dvořák, Iluminátoři Jana ze Středy, s. 90, A. Matějček, Dějepis VUČ, s. 280, 286, 284, 326, J. Květ, Liber viaticus, s. 176, 178–183, J. Krofta, Mistr brevíře, s. 7–8. 291 Orientačně k vývoji ornamentiky rukopisů v Itálii a západní Evropě od 2. poloviny 14. do konce 15. století, a to na ilustrativních příkladech akantových ornamentů viz pozn. 85. 292 Nejpozději právě v této fázi i v našich zemích vznikají rukopisy v rámci pokročilého stupně specialisace a značné mobility jednotlivých tvůrců, kteří se seskupují nad dílčími zakázkami, v pohybu neomezeném na jediné centrum a tak je těžké terminologicky udržet původní význam dílny či skriptoria, neboť často jde o proměnlivou skladbu spolupracujících individualit. Orientačně k problému viz pozn. 33. 293 Orientačně k působení českých iluminátorů v zahraničí viz pozn. 76–81 a v rovině konkrétních motivů inspirovaných českými typy akantů – pro základní variantu 1. typu („těžkého akantu“) viz Tab. II. 4)d, pro odlehčenou variantu 1. typu akantu („akant Bible Václava IV.“) viz Tab. II. 6)e, pro 2. typ akantu se seříznutými okraji viz Tab. II. 7)d.7, 7)e.1, e.2, pro 3. typ akantu viz Tab. II. 10)c–d. A pro 4. typ akantu viz Tab. II. 11)b.2.

181

Viktor Kubík

Od 1. desetiletí 15. století dochází ke změnám, které lze z typologického hlediska zaměřeného na akantovou ornamentiku definovat ve třech liniích; Jednak, obecně dominuje 3. typ akantů,294 za druhé, u Mistra Hasenburského misálu vznikají velmi dynamické formy zvlněné a složitě komponované ornamentiky, která je přímým předstupněm pro mnohé z pozdně gotických motivů pokročilého 15. století,295 ale současně za třetí, většina dobové iluminátorské produkce akantových ornamentů míří k zúžení škály repertoáru, typisaci a odlehčení dekoru (v linii od Mistra Bible Konráda z Vechty), což dobře souzní s dobovým vývojem západní iluminace, do nějž významně zasáhla řada českých iluminátorů (např. Mistr Orosia či Mistr Graduálu Pietra Corsiniho).296 Bez vlivu ornamentiky českých rukopisů je nevysvětlitelná tvorba řady významných dobových iluminátorů, kteří dále transformovaly sledované české vzory (jde např. o Jeana de Toulousse a jeho následníky, Mistra A – pomocníka Jacquemarta de Hesdin, Mistra Hodinek Egerton 1070, Mistra Bruselských iniciál, Mistra vévody z Bedfordu či Mistra Mazarinových hodinek, ale i Sancho Gonthiera a řadu dalších).297 Tento ornamentální systém 1. dvacetiletí 15. století se stal přímým východiskem i pro 2. a 3. čtvrtinu 15. století (Padeřovská Bible, Bible Kristýny Švédské) nejen v našich zemích, ale do značné míry v celé střední Evropě.298 Na počátku této etapy ztrácí naše země posici jednoho z určujících ohnisek evropského umění, kterou připravovala od 20. let 14. století a jíž bezpochyby získala po polovině 14. století a udržela až do propuknutí husitských válek.299 Změny od 70. let a zejména v 80. letech 15. století otevírají řadu problémů či otázek, které bude nutné v budoucnu řešit i z formálního hlediska; Jednak, jde o upřesnění dalšího motivického repertoáru (kromě

294 Viz kap. III. pozn. 182–250, 267. 295 K nejdůležitějším motivům tohoto druhu, jimiž Mistr Hasenburského misálu předjímá tvarosloví pozní gotiky patří např. Tab. II. 10)b.1–3, b.6–9 a zejména Tab. II. 12)b.2. 296 K zúžení repertoáru a odlehčení ornamentálního tvarosloví po r. 1400 viz pozn. 151, 203, 220. 297 V souvislosti s Jeanem de Toulousse a jeho následníky viz pozn. 77, s Mistrem A – pomocníka Jacquemarta de Hesdin viz pozn. 230, s Mistrem Hodinek Egerton 1070 viz pozn. 230, s Mistrem Bruselských iniciál viz 83, 231, s Mistrem vévody z Bedfordu viz pozn. 84, 256, s Mistrem Mazarinových hodinek viz pozn. 84 a ve vazbě na Sancho Gonthiera viz pozn. 122, 149 a 181. 298 Viz pozn. 200–202, 204, 206–212, 217–219, 221–228. 299 Obecně k hodnocení významu úlohy české knižní malby v celoevropském kontextu ve sledovaném období viz J. Krása, DČVU I/2, s. 405, 410, 430–431, 433–438.

182


výše zmíněných příkladů), kterým česká iluminace předjímá další vývoj 15. století – tedy čím a kdy konkrétně formovala repertoár evropské knižní malby kolem r. 1400 a pro střední Evropu i ve 2. čtvrtině 15. století a dále. Tento problém též souvisí s otázkou diaspory českých iluminátorů a s vývozem rukopisů za husitských válek – tedy jde o definování podílu našich zemí na vzniku nového systému, který se střední Evropou šíří od 70. let a zejména od 80. let 15. století, což je téma zcela paralelní k dobové úloze české architektury a sochařství.300 Dílčí motivy zmíněné v uvedené souvislosti v této studii je nutné považovat za osnovu k dalšímu studiu. Ve zkratce jde o to, čím naše země předjímají další vývoj, co z uvedených motivů bylo v okolních zemích dále transformováno a jakou úlohu tyto motivy sehrály při vzniku nového systému, který k nám následně zpětně proniká a je znovu přetvářen a spojován s výchozí tradicí domácího původu.301 Přitažlivost sledovaného ornamentálního tvarosloví či jeho dílčích motivů i pro následný vývoj ke konci 15. století a dále do 16. století (jak bylo zmíněno u jednotlivých motivů výše) směřuje k velmi podstatné otázce; Proč právě akant tak houževnatě zakořenil v ornamentálním repertoáru záalpské a zvláště české iluminace od 14. do 16. století? VII.4. Problém příčiny uplatnění a rozšíření akantové ornamentiky Předešlé předrománské a románské tradice rovněž disponovaly škálou akantových motivů, ale ohniska inovací tohoto druhu ornamentiky ležely mimo naše země.302 Od 12. století sílící orientace části českých dílen na Itálii, připravila prostor pro pozdně románské italisující malířství 13. století, což je do značné míry paralelní k vývoji střední Evropy jako celku.303 Ital-

300 Analogicky v souvislosti s architekturou a sochařstvím viz pozn. 14 a 240. 301 Tento problém pro 15. a 16. století je nadto komplikován i dalšími otázkami ve spojitosti s proměnou hierarchie vývojové úlohy jednotlivých uměleckých oborů, s problémem přediva vztahů centrální a regionální produkce i zmíněným problémem diaspory, případně kulturně historickými souvislostmi typu objednavatelských aktivit a funkce uměleckých děl – orientačně viz Viktor Kubík, Otázka paralel uměleckých aktivit Ulricha Creutze v knižní malbě severních Čech – poznámky na okraj ke kontextu studia pozdní gotiky a renesance, In: Michaela Hrubá – Michaela Ottová (ed.), Ulrich Creutz a kontext jeho tvorby v severozápadních Čechách, Ústí/Labem 2011, tamní pozn.11–38: se shrnutím literatury (v tisku). 302 Orientačně viz Viktor Kubík, Studie k terminologii 1), s. 72–75, 77–78, 83–84, 86, 89 (se shrnutím základní literatury). 303 K problému orientačně v italském kontextu viz týž, Poznámky k významu pozdně románské iluminace pro gotiku v Itálii a pro české knižní malířství 13. století, In: Milada

183

Viktor Kubík

ské stylové komponenty od poslední čtvrtiny 13. století rovněž významně ovlivnily vývoj malířství na západě – ve Francii a následně i v Anglii.304 Nové typy italských akantů v této souvislosti zasáhly širší okruh zemí, než doposud (kromě tradičního spojení s Pyrenejským poloostrovem)305 a jejich transformované variace doprovázejí i nejdůležitější výchozí stylovou syntésu pro další vývoj západního záalpského malířství ve 14. století – styl Jeana Pucella.306 Časově paralelně s rozvojem stylu J. Pucella vzniká v našich zemích Pasionál abatyše Kunhuty (NK XIV.A.17), který je francouzským vzorům paralelní i stylovými kvalitami – také prohlubuje onu syntésu francouzských a italských formálních prostředků.307 Akanty Pasionálu abatyše Kunhuty jsou ale jen velmi obecnými předstupni pro nejdůležitější 1. a 3. typ českých akantů.308 Příčina vzrůstajícího zájmu o nové italské akanty v záalpském prostředí od 20. let 14. století se váže k zájmu o další motivy

304

305

306

307

308

184

Studničková (ed.), Čechy jsou plné kostelů. Kniha k poctě A. Merhautové, Praha 2010, s. 348 (se shrnutím literatury k tématu). Obecně k významu italizující komponenty pro vývoj Francie a Anglie od konce 13. století viz Ch. Sterling, La peinture medievale a Paris, s. 10–15, v obecném kontextu viz A. Martindale, Gothic Art, s. 126–133, 135 a zejména s. 141–144 a v souvislosti se sledovaným problémem ornamentiky viz V. Kubík, Itálie – Avignon – Čechy, kap. I.2. a kap. II.2. (se shrnutím literatury – v tisku). K vazbám akantové ornamentiky mezi Itálií a Španělskem již P. Bohigas, La illustracion, s. 26–28 (dílny ve Valencii ve 20.–50. letech 14. století), s. 87–95 (Geronské dílny a Sancho Gontier ve 2. čtvrtině 14. století), 96–108 (Mistr privilegii pro Mallorku aq. 1334), s. 109–111 (dvorský okruh Ferrer Bassa ve 30.–50. letech 14. století), s. 115–161 (Mistr sv. Marka a jeho okruh ve 40.–60. letech 14. století), s. 162–173 (Dílna mistra Kroniky aragonských králů – 50.–60. léta 14. stol.), s. 177–190 (regionální dílny průměrné kvality 4. čtvrtiny 14. století). K problému vzniku a významu stylu J. Pucella viz Ch. Sterling, La peinture medievale a Paris, s. 15–35 a Kathleen Morand, Jean Pucelle, Oxford 1962, Francois Avril, Jean Pucelle (?–1334), Paris 1972 a nověji viz Lucy Freeman Sandler, Jean Pucelle and the lost miniatures of the Bellevile Breviary, In: Studies in manuscript illumination 1200– 1400, London 2008, s. 690–750 (se shrnutím literatury). K paralelitě části výzdoby Pasionálu abatyše Kunhuty (NK XIV.A.17) ke stylu J. Pucella, ovšem s dílčím odlišným byzantisujícím akcentem viz již Jan Erazim Vocel, Miniatury Pasionálu abatyše Kunhuty z r. 1312, In: Památky archeologické, IV., 1860, s. 97–108 a v rámci monografie viz E. Urbánková – K. Stejskal, Pasionál 1975, s. 97–98, 102, 114 a v kontextu vývoje české knižní malby viz Karel Stejskal, Počátky gotického malířství, In: DČVU I/1, 293–296. V souvislosti s dílčími motivy ornamentiky Pasionálu abatyše Kunhuty jde např. o motivy zmíněné s příklady pro 1. i 3. typ akantu viz Tab. II. 2)a.11, a.15–16, pro 1. typ akantu viz Tab. II. 2)a.16, 2)b.12.


ze stylové syntésy tradičně označované jako „styl sienské školy.“309 Proč? Osobně dávám přednost vysvětlení bez obsahových spekulací, z formálního hlediska – v Záalpí nejde v 1. polovině 14. století primárně o akant jako takový, ale o nový italský styl, s nímž je spojen tento druh ornamentiky. Zmíněný italský styl spojuje nejpřitažlivější či „nejlíbivější“ motivy italského a francouzského původu, a to nejen z hlediska ornamentiky. Jean Pucelle v tomto smyslu pokračuje ve směru začatém Ducciem, Pietrem Cavallinim, na něž v Itálii navazují Giottovi žáci – také spojuje to nejskvělejší z dobové malby Itálie a Francie do nového celku.310 Tato tendence splývající s dominantní stylovou vrstvou poklasické gotiky dosáhne v italském malířství svého vrcholu ve 2. čtvrtině 14. století, a to právě v dílech a centrech, která byla zmíněna v souvislosti se zdroji pro vznik českých typů akantu.311 Tento styl byl současně přitažlivý pro specifickou vrstvu nejvýznamnějších uměnímilovných mecenášů své doby, jakými byli Jacopo Stefaneschi, Napoleone Orsini, Filippo de Haya, Bertrand du Poujet, ale i Francesco Petrarka nebo Robert z Anjou a Francesco Dandollo.312 Tito objednavatelé neovlivnili vznik sledované stylové tendence, ale podpořili její rozkvět a ve 30.-40. letech 14. století svou štědrostí umožnili, aby se tento styl stal nejprestižnějším malířským projevem. Spojujícím centrem, kde tato syntésa zazářila a odkud se dále šířila byl Avignon.313 V Avignonu sice tato stylová tendence nevznikla (jak se domníval M.Dvořák), šířit se mohla i přímo z Itálie, ale zde v Avignonu dosáhla před polovinou 14. století svého plného doceně-

309 Ačkoliv genese této stylové vrstvy na přelomu 13. a 14. století je poněkud komplikovanější a zahrnuje širší okruh center (např. vč. Říma a Neapole) je Siena tím střediskem, kde tato syntésa dosáhla nejpřitažlivější a nejvlivnější podobu viz Ada Labriola, La miniatura senese degli anni 1270–1330, In: Cristina De Benedictis a kol., La miniatura senese 1270–1420, Milano 2002, s. 11–103 (se shrnutím starší literatury) a táž, La miniatura senese degli anni 1330–1370, in: tamtéž, s. 105–175. 310 Srov. hodnocení zdrojů stylu uvedených mistrů viz Giulio Cattaneo – Edi Baccheschi, Duccio, Milano 1981, s. 5–8, 82–87, Alessandro Tomei, Pietro Cavallini, Milano 2000, s. 10–22 a vs. Giotto viz Alessandro Tomei (ed.), Giotto e il Trecento. „Il piu Sovrano Maestro stato in dipintura“, Milano 2009, 15–45, ale k jeho následníkům i ve vazbě k Sieně viz Angelo Tartuferi, Léredita di Giotto a Firenze, in: Antonio Natali – Angelo Tartuferi (eds.), Léredita di Giotto. Arte a Firenze 1340–1375, Firenze 2008, s. 17–37. 311 Detailněji V. Kubík, Itálie – Avignon – Čechy, kap. II.1 a kap. II.4 a kap. III. (se shrnutím literatury – v tisku). 312 Detailně v kulturně historickém smyslu viz tamtéž, kap. I.3 a kap. IV. (se shrnutím literatury – v tisku). 313 Tamtéž, kap. V. (v tisku).

185

Viktor Kubík

ní.314 A právě v tomto časovém úseku se řada exponentů českého státu dostává do těsnějšího kontaktu s avignonským prostředím i s důležitými italskými centry.315 Stylová tendence v našem prostředí započatá Pasionálem abatyše Kunhuty získává na přitažlivosti skrze její prestiž v Itálii, Avignonu i ve Francii. Aktivity Jana Lucemburského a Karla IV. spolu s osudy Jana IV. z Dražic či Arnošta z Pardubic jsou jako špička ledovce označujícího časový rámec pro nejintensivnější vazby českého prostředí k Itálii a Avignonu, který se kryje s klíčovou dobou 2.- 3. čtvrtiny 14. století.316 Převzetí a další rozvíjení této stylové orientace právě v českém prostředí je logickým důsledkem zřetězení řady faktorů; Jednak, účinností ambiciózních plánů a praktických schopností elity českého lucemburského státu je realizovat.317 Za druhé, uměleckým prostředím v našich zemích, které bylo již po generace předtím připravováno jak italisující orientací, tak současnou otevřeností k inovacím ze západu.318 A za třetí, nepodstatná není ani příznivá historická

314 Orientačně k vývoji názorů na úlohu Avignonu pro vývoj umění 14. a 15. století viz tamtéž, kap. I.2 (v tisku). 315 Orientačně na příkladu importů rukopisů italského původu do Čech viz týž, Bemerkungen zum Import, s. 474–476. 316 Ilustrativně o vazbách mezi Avignonem, Itálií a českým prostředím z historického hlediska viz Ferdinand Tadra, Jan ze Středy kancléř Karla IV., biskup litomyšlský a olomoucký, Časopis Národního Musea 60, 1886, s. 288, týž, Kulturní styky Čech s cizinou až do válek husitských, Praha 1897, s. 254–265, 360, Jiří Spěváček, Karel IV., Život a dílo (1316–78), Praha 1979, s. 66–67, 82–85, 87, 89–90, 95, 110, 141–145, 157–160, 166–169, 172–173, 185–190, 204–207, 210, 213, 219, 221, 229, 239–240, 252, 255–257, 303, 430–431, 454 a týž, Václav IV. (1361–1419). K předpokladům husitské revoluce, Praha 1986, s. 96–98, 108–110, 127, 135, 161–165, 189, 203–207, 289, 374, 514, týž, Jan Lucemburský a jeho doba 1296–1346. K prvnímu vstupu českých zemí do svazku se západní Evropou, Praha 1994, s. 365, 369–371, 385–388, 431–435, 457, 459, 467, 474–499, 503, 505–509, 512, 517, 543, 549–555, nověji viz Zdeňka Hledíková, Arnošt z Pardubic. Arcibiskup, zakladatel, rádce, Praha 2008, s. 21–34, 40–42, 44–49, 55–56, 69–70, 72–86, 94–96, 190–211 a v širším historickém kontextu viz Lenka Bobková, Velké dějiny zemí Koruny české, IV.a 1310–1402, Praha – Litomyšl 2003, s. 67–73, 112–135, 262–266, 290–307, 392–402 (se shrnutím literatury). 317 Orientačně k italské politice Lucemburků viz J. Spěváček, Jan Lucemburský, s. 431–435, 457–459, 467, 474–499 (k počátkům italské signorie), 505–509 a 512 (k jejímu konci), 517, 543, týž, Karel IV, s. 78–98 (lucemburská signorie v Itálii), 131, 147–148, 204–207, 226–223 (příprava římské jízdy), 238–242 (římská jízda), 256–259 (druhá římská jízda), 312–314 (ekonomické vztahy), dále týž, Václav IV., s. 96–98, 127, 135, 161–165, 189, 203–207, 289 a Z. Hledíková, Arnošt z Pardubic, s. 21–27, 55–56, 69–70, 74–75, 77–86 (římská jízda), L. Bobková, VDZKČ IV.a, s. 67–73, 112–127, 262–266, 290–307, 392–402. 318 O asimilačních kvalitách českého malířství v kontextu vývoje viz K. Stejskal, Počátky gotického malířství DČVU I/1, s. 288–290, 293, 297, 308 nebo Jaroslav Pešina, Desková

186


situace,319 kde kromě mnoha historických okolností spolupůsobila mimo jiné i nikoliv nepodstatná skutečnost spojená s tím, že se našim zemím do značné míry vyhnul velký mor (1347-1349), který další vývoj této stylové orientace v Itálii a ve Francii značně oslabil a během 50. let z velké části vyřadil, a to nejen z jejího prestižního postavení, jakému se těšila v desetiletích před tím.320 České malířství od 40. let plně přejímá nejvyspělejší formy této stylové orientace a dále ji rozvíjí a kultivuje i v desetiletích, kdy v Itálii a Francii ustupuje až zaniká.321 Proč? Je-li styl Mistra Vyšebrodského oltáře pokračováním italské vrcholné poklasické gotické malby, v Čechách prodloužené i do desetiletí, kdy v Itálii ztratil tento způsob malby dech, je měkký styl Mistra Theodorika extrémním a současně pozdním dovršením změkčující stylové tendence začaté v Itálii ve 40. letech generací bratří Lorenzettiů, Vitalem da Bologna či Matteem Giovanettim.322 Liber viaticus (KNM XIII. A. 12) je v tomto kontextu spojujícím svorníkem kvalit

malba, tamtéž, s. 355–359, 362–363, 375, 379. 319 Orientačně k historické situaci českého státu ve srovnání s ostatními končinami Evropy viz L. Bobková, VDZKČ IV.a, s. 11–22, 90–95, 169–174, 185–189, 201–211, 254–266 a Petr Čornej, Velké dějiny zemí Koruny české, V. 1402–1437, Praha – Litomyšl 2000, s. 11–63 (se shrnutím literatury). 320 Monograficky o Velkém moru a jeho dopadu na vývoj umění viz Millard Meiss, Painting in Florence and Siena after the Black Death, Princeton 1951, Giulietta Chelazzi Dini, La crisi di metà secolo, in: Giorgio Previtali, Il gotico a Siena, Firenze 1982, s. 219–221, Angelo Tartuferi, Léredità di Giotto a Firenze, in: Antonio Natali – Angelo Tartuferi (eds.), Léredità di Giotto. Arte a Firenze 1340–1375, Firenze 2008, s. 17, 29–36 a orientačně Massimo Medica, La miniatura a Bologna, in: Antonella Putaturo Donati Murano – Alessandra Perriccioli Saggese (eds.), La miniatura in Italia, I. Dal Tardo antico al Trecento con riferimenti al Medio Oriente e allÓccidente europeo, Napoli 2005, s. 188–189. V širším kontextu též Diana Normann, Change and continuity: art and religion after the Black Death, in: táž (ed.), Siena, Florence and Padua. Art, Society and Religion 1280–1400, I., Yale – London 1995, s. 177–196 (se shrnutím literatury) a pro české země viz L. Bobková, VDZKČ IV.a, s. 254–262. 321 Hodnocení v tomto kontextu pozdních vývojových fásí stylu viz J. Pešina, Desková malba, In: DČVU I/1, s. 363, 375. V posledních desetiletích je v Itálii studován právě přesah stylu 40. let do 50. a 60. let 14. století a v této souvislosti je poněkud korigován původní kategorický názor Millarda Meisse (1951 viz pozn. 320), nicméně zlomový význam let 1347–49 pro změny vývoje italského umění tím není oslaben, ale pouze upřesněn. 322 Monograficky viz Jaroslav Pešina, Mistr vyšebrodského cyklu, Praha 1987, Jiří Fajt (ed.), Magister Theodoricus. Dvorní malíř císaře Karla IV., Praha 1997, Silvia DÁrgenio, Ambrogio Lorenzetti, In: G. Previtali, Il gotico a Siena, s. 149–156 a Giulietta Chelazzi Dini, Pietro Lorenzetti, In: tamtéž, s. 157–163 a nověji Giovanna Ragionieri, Pietro e Ambrogio Lorenzetti, Firenze 2010 (se shrnutím literatury), Rosalba DÁmico – Massimo Medica, Vitale da Bologna, Bologna 1986 a Enrico Castelnuovo, Un pittore italiano alla corte in Avignone, Torino 1962 (2. vyd. 1991).

187

Viktor Kubík

stylové vrstvy Vyšebrodského oltáře i stylu Mistra Theodorika a současně je základem kontinuity dalšího vývoje knižní malby v našich zemích, stává se mezníkem ve vrcholném časovém úseku 1340-1420.323 Lze to vysvětlit skutečností, že nás minul nejtěžší dopad velkého moru kolem poloviny 14. století, takže nebyl důvod opouštět ověřenou a přitažlivou uměleckou formu, zvláště, když Itálie, ani Francie současně nenabízela dostatečně přitažlivou náhradu.324 Nebo orientaci na italisující stylovou tendenci (původně representovanou vrstvou Vyšebrodského oltáře) podpořila římská korunovační jízda (1354-1355), která proběhla v době, kdy tato stylová tendence v Itálii ještě dožívala.325 Nebo šlo o setrvačnost uměleckého vývoje spoluformovaného mecenášskými aktivitami generace, která v klíčové době formování svých estetických preferencí vešla do kontaktu právě s touto stylovou formou, která tehdy byla na umělecky kvalitativním vrcholu a současně kulminovala její prestiž v dobové společnosti.326 Pokračování v základním směru a rozvíjení principů této stylové orientace mohlo být i snahou pokračovat ve vyzkoušené a prověřené kvalitě.327 Západní Evropa je ve 3. čtvrtině 14. století v krizi, a to i umělecké, naše země naopak.328 Akantová ornamentika je důležitou součástí sledovaného stylového systému, takže v době, kdy již Itálie i Francie zamířili jiným směrem, s nímž byly spojeny jiné nároky na tento druh ornamentů, pak tedy potřeba inovace právě tohoto druhu ornamentiky logicky přešla na lucemburské centrum v Čechách, kde byla tato stylová tendence dále rozvíjena, v intencích původních formálních principů, které byly před tím kultivovány v Itálii

323 K hodnocení Liber viaticu pro vývoj knižní malby v Čechách viz A. Matějček, Dějepis VUČ, s. 284, J. Květ, Liber viaticus, s. 174–176, J. Krofta, Mistr brevíře, s. 6–8, J. Květ, Vznik národního slohu, s. 40–41, K. Stejskal, Umění na dvoře Karla IV., s. 68–68, J. Krása, DČVU I/2, s. 408–410, P. Brodský, Katalog KNM, s. 158–163 (kat. 137) a nejnověji viz A. Niedzielenko – V. Vlnas, Slezsko. Perla, s. 102–105 (H. Hlaváčková, kat. I.4.6) nebo z hlediska jeho působnosti na Francii viz F. Manzari, La miniatura ad Avignone, s. 335. 324 O vývoji umění ve Francii a Itálii po polovině a ve druhé polovině 14. století orientačně viz A. Martindale, Gothic Art, s. 221–265, k Francii viz Andre Chastel, LÁrt francais. Pre–Moyen Age – Moyen Age, Paris 2000, s. 171–212 a k Itálii viz Andre Chastel, Storia dellárte italiana, I., Roma 1993, s. 173–189. 325 Ke zdůraznění významu italské korunovační jízdy Karla IV. zejména K. Stejskal, Umění na dvoře Karla IV., s. 67. 326 Jde o okruh osobností, jež zmíněny v pozn. 316–317. 327 Orientačně o významu vztahu pozdně středověké společnosti k tradici a způsobu myšlení viz Johan Huizinga, Podzim středověku, Jihlava 1999, s. 383–417. 328 Srov. liter. v pozn. 319 a 324.

188


a Francii.329 Avšak i v našich zemích v průběhu 2. poloviny 14. a v počátcích 15. století směřoval vývoj akantové ornamentiky k větší míře stylisace, obdobně jako v Itálii i západní Evropě.330 Nebo jsou důvody dalšího rozvíjení a maximálního uplatnění akantu v Čechách a v Záalpí, kde tato rostlina neroste, spojené s možným hlubším obsahem tohoto motivu? VII.5. Problém možného obsahového poselství akantové ornamentiky P. Brodský nedávno upozornil na možnost Kristologického výkladu akantové ornamentiky;331 Její původní funerální symbolika následně získala triumfální význam a rozvilinové formy akantu obtáčející text ze všech stran P. Brodský interpretuje jako možné symbolické zobrazení Kristovy trnové koruny a z tohoto hlediska interpretuje droleriové motivy ve výzdobě převážně biblických rukopisů v rámci uceleného systému;332 Anekdotické až morbidní výjevy v bordurách jsou podle P. Brodského nositeli negativních obsahů, které překonává a nad nimiž vítězí Kristova oběť. Tato velice přitažlivá koncepce P. Brodského ale naráží na několik protiargumentů;333 Za prvé, jde o pochybnosti v rovině obsahové; Pokud by akantové rozviliny měly být aluzí na Kristovu trnovou korunu, nebylo by vhodnější v rámci záalpského prostředí pro tento typ dekorace využít obsahově jednoznačného a visuálně dostupného motivu bodláku? Akant totiž současně vedle své symboliky funerální a šířeji i symbolu nesmrtelnosti, ale také symbolu utrpení a překážek pozemského světa symbolisuje zároveň manželskou věrnost.334 A současně antické tradice rozvilinových dekorací na sebe nabalují i významy symbolického zobrazení zlatého věku a blahobytu v přímé vazbě na imperiální representaci starověkého Říma.335 Právě v této imperi-

329 O návaznosti českého prostředí na italská východiska před polovinou 14. století viz orientačně V. Kubík, Bemerkungen zum Import, s. 474–476. 330 Viz pozn. 102. 331 Pavel Brodský, K významu drolerií ve středověkých rukopisech, In: Studie o rukopisech XXXIX, 2009, s. 279–286. 332 Tamtéž, s. 280–281, 285–286. 333 Obecně o antitetickém významu bordur k důstojnému poselství textu a hlavního obrazu v iniciále viz Michael Camille, Image on the Edge, Harvard 1992, s. 11, 20–46 (zejm. s. 26–28). 334 O symbolickém významu akantu v uvedeném smyslu viz Jan Royt – Hana Šedinová, Slovník symbolů. Kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii, Praha 1998, s. 82. 335 O významu akantu v souvislosti s representací ve starověkém Římě viz např. Diana Atnally Conlin, The Artists of the Ara Pacis: The Process of Helenization in Roman Relief

189

Viktor Kubík

ální funkci jsou akantové rozviliny používány od Augustova oltáře míru po navazující staletí, ale současně již v době Julsko-claudijské dynastie se tato rozvilinová dekorace obsahově rozšiřuje vznikem grotesku, a to nejen na sochařských dílech, v monumentální malbě (zejména od 3. pompejského stylu), ale i ve zlatnictví (např. na stříbrných pohárech z Boscoreale).336 Právě starověký grotesk obsahuje kombinace dekorativních akantových rozvilin s figurálními motivy a výjevy droleriového charakteru – jednoznačně bez Kristologického významu a často bez obsahově imperiálního či triumfálního podtextu.337 Grotesk je dokonalým starověkým pohanským předobrazem středověkých drolerií v bordurách rukopisů. Starověká antická konfigurace mohla sice získat nový význam v křesťanském systému symbolického uvažování, ale návrat k dokonalým formám grotesku v italském malířství 15. století tuto obsahově hypotetickou Kristologickou složku beze stopy nepřejal.338 Existovala vůbec? Pokud by ji tato komposice měla ve vrcholném a pozdním středověku vyjadřovat, mohla by zaniknout beze stopy? A opět, proč by obsah té komposice nebyl vyjádřen významově jednoznačnějšími a srozumitelnějšími prostředky? Záliba v jinotajném a symbolickém vyjadřování středověkých symbolů má své hranice.339 Nebo ne? Nevím. Za druhé, jde o výhrady z hlediska formy; Rozvilinová dekorace a akantová výzdoba bordur i iniciál není vázána pouze na biblické či liturgické

336

337

338

339

190

Sculpture, In: Studies in the History of Greece and Rome of North Carolina Press, 1997, s. 12–45. O grotesku základní výchozí práce pro mnohé současné studie viz Andre Chastel, La grotesca, Torino 1989 (orig. La grottesque, Paris 1988), z novějších studií viz pozn. 3 a dále Cristina Acidini Luchinat, La grotesca, In: Storia dellÁrte italiana. XI. Forme e modeli, Torino 1982, s. 161–200, a monograficky k Ara Pacis Augustae v kontextu římského umění viz Orietta Rossini, Ara Pacis, Milano 2006. Na rozdíl od pohárů ze soukromé sbírky s triumfálními reliéfy jde v tomto smyslu o soubor stříbrných nádob uložený v Louvru viz Paul Zanker, The Power of Image and the Age of Augustus, Michigan University Press 1989, s. 6–34. O významových vrstvách grotesku v renesančním systému výzdoby viz Nicole Dacos, La découverte de la Domus Aurea et la formation des grotesque a la Renaissance, London 1969, s. 10–55, dále v širším kontextu Cristina Acidini Luchinat, La grotesca, In: Storia dellÁrte italiana, s. 161–200 a ve vztahu k antické a ke křesťanské tradici např. Jurgis Baltrušaitis, Le Moyen age fantastique. Antiquités et exotismes dans lárt gothique, Paris 1955, s. 223–226, Alixe Bovey, Monsters and Grotesques in the Medieval Manuscripts, London 2002, s. 12–45 a v kontextu s antickou tradicí viz Jas Elsner, Imperial Rome and Christian Triumph, Oxford 1998, s. 15–53. Orientačně o systému jinotajného vyjadřování v droleriích viz A. Chastel, La grotesca, s. 39–68, M. Camille, Image on the Edge, s. 16–18, 20, 29–33 a Christopher de Hamel, Une histoire des manuscrits enluminés, Paris 2001, s. 232–257.


rukopisy a spolu s tím se též droleriové motivy ve vazbě na akant objevují i ve světských rukopisech.340 Společným znakem jejich výskytu od konce 13. století do počátků 15. století je dvorský původ luxusních exemplářů, které jsou jimi zdobeny.341 A zároveň ve většině případů nejde o výhradně rozvilinovou dekoraci, ale právě podle původních italských vzorů o kombinaci žerdí a rozvilin, na západě a v některých centrech Itálie též rámů a lišt, přičemž s naprostou většinou přiléhají k textu jen z jedné strany, s naznačenou expansí do horní a dolní bordury, anebo zdobí interkolumnia. Takže předpokládaný význam akantových rozvilin jako trnové koruny se rozpadá na tvarové skladbě samotné komposice, která by tento význam měla nést, ale ve většině případů se právě v této komposici rozviliny nevyskytují. Za třetí, jde o pochybnosti o míře srozumitelnosti a dosahu působnosti sledované teze P. Brodského; Pokud by akantové rozviliny přeci jen mohly nést uvedený Kristologický význam, nelze předpokládat, že toto systémové domyšlení celé komposice platí universálně a že bylo srozumitelné ve všech případech, kde se tento typ výzdoby uplatňuje, a to v průběhu tří a půl století a ve všech různých kvalitativních vrstvách. Pokud bude skutečně možné o takové Kristologické interpretaci uvažovat, půjde patrně o jednotlivé izolované případy vysoké kvality, určené pro specifickou vrstvu elit, schopnou docenit takový významový systém. Srovnání obsahového systému výzdoby bordur středověkých rukopisů se systémem výzdoby katedrál, naznačené P. Brodským si rozhodně vyžádá další specialisované studium,342 ale i v případě katedrál je podobně problematické konkretisování významu každého jednotlivého droletického motivu pouze z hlediska nejobecněji rekonstru-

340 Výskyt i mimo sakrální sféru rukopisů, s nimiž droleriovou výzdobu výhradně spojuje P. Brodský také poněkud narušuje jeho hypotézu – srov. P. Brodský, K významu drolerií, s. 280 vs. jen orientační př. drolerií i ve světských, ale luxusních dvorských rukopisech: Lékařský traktát (London, BL. Royal ms. 12 E XX.) f. 124v z normanské dílny cca 1100 viz Otto Pächt, La miniatura medievale. Una introduzione, Monaco i.B. 2004, obr. 139 přes Aristotelův sborník (Paris, BNF lat. 6299) f. 2r z doby kolem r. 1310 viz tamtéž, obr. 151a, až po Josefa Flavia: O válce židovské (Valencia, Biblioteca Universitaria ms. 819) f. 4r z padovských dílen 2. poloviny 15. století viz tamtéž, obr. 164. 341 K výskytu drolerií i ve světských rukopisech viz např. pozn. 340 a orientačně Ch. de Hamel, Une histoire des manuscrits, s. 142–167 (od kronik, přes cestopisy, rytířské romány až po antické historické autory). 342 P. Brodský, K významu drolerií, s. 285. Nejnověji k obsahovému významu droletických až démonických motivů v kamenosochařské tvorbě navazující na systém výzdoby katedrál viz M. Ottová, Pod ochranou, s. 120–125, 129, 131–161, a to vč. možných obsahových vazeb ke Kristologickým či eucharistickým souvislostem viz tamtéž, zejména s. 122–123.

191

Viktor Kubík

ovatelného systému.343 Navíc u katedrální výzdoby je nutné počítat s jiným okruhem vnímajících diváků, než je tomu v případě luxusních rukopisů určených vybrané elitě.344 A konečně k bilanci teorie navržené P. Brodským; Akantová dekorace, stejně jako jiné části ornamentální výzdoby středověkých rukopisů mohou být nositeli hlubšího obsahového poselství, ale jeho rozšifrování a interpretace stojí i padá s konkrétními příklady a individuálním kontextem jejich vzniku. Příčiny zájmu o akantovou výzdobu v Záalpí primárně (a ve většině případů) patrně nespočívají v jejich možné funkci ikonografické či ikonologické, ale v estetickém účinku dobově oblíbené formy.345 Další vývoj výzdoby bordur se totiž v průběhu 15. století a dále ubíral směrem, který podobné universálně platné a obecně srozumitelné Kristologické symbolice odporuje, a to jak v Záalpí, tak v Itálii (detailně viz studie v příštím čísle). Pokud je základní otázka příčin zájmu o rozvíjení a inovace akantové ornamentiky právě v našich zemích ve 2. polovině 14. a počátcích 15. století nazírána pouze z hypotetického obsahového hlediska – tedy akantu jako nositele hlubšího významu, nabízí se též více-méně logická spekulace o jeho triumfální a imperiální symbolice ve vztahu k Lucemburkům.346 Karel IV. jako císař sv. říše římské je křesťanským pokračovatelem starověké imperiální tradice, jejíž triumfální representace byla nezřídka také spojena právě s akantovými rozvilinami, jak bylo naznačeno výše.347 Zdokonalování tohoto motivu v Itálii od 2. poloviny 13. století, v průběhu 1. poloviny 14. století a následně s novou intensitou v 15. století probíhá v době stále vzrůstajícího 343 Nejnověji k nutné diferenciaci obsahového poselství jednotlivých droletických motivů kamenosochařských děl v rámci katedrálního systému výzdoby viz tamtéž, s. 123. 344 V konkrétním kontextu chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře viz tamtéž, s. 157–161. 345 viz pozn. 309–310. 346 Obecně k tématu imperiálního a triumfálního aspektu lucemburského umění viz Rudolf Chadraba, Staroměstská mostecká věž a triumfální symbolika v umění Karla IV., Praha 1971, s. 10 pass., Albert Kutal, Gotické sochařství, In: DČVU I/1, s. 249 nebo nověji Jan Bažant, Umění českého středověku a antika, Praha 2000, s. 135–206 a navazující poznámka. 347 Nejobecněji k širším aspektům lucemburské císařské representace a jejím vztahům k antice viz R. Chadraba, Staroměstská mostecká věž, s. 21–45, Jaroslav Ludvíkovský a kol., Antika a česká kultura, Praha 1978, s. 25–50, Karel Stejskal, Antické tradice v českém umění, Praha 1982, Albert Kutal, Gotické sochařství DČVU I/1, s. 249, Vlasta Dvořáková, Karlštejn a dvorské malířství Karla IV. , In: DČVU I/1, s. 313, 316, Karel Stejskal, Klášter Na Slovanech, pražská katedrála a dvorská malba doby Karlovy, In: tamtéž, s. 328 a nověji J. Bažant, Umění českého středověku a antika, s. 135–180 nebo Jaroslav Ludvíkovský, Antika, Čechy a evropská tradice (Jana Nechutová ed.), Brno 2002, s. 15–165.

192


zájmu o obnovu antického dědictví v širším humanistickém smyslu, ale ve 13. a 14. století rovněž také i ve smyslu imperiálním.348 Protohumanistická atmosféra dvora Karla IV. a jeho synů by mohla být možná dalším důvodem pro mimořádný zájem o akantovou ornamentiku v našich zemích.349 Jenomže, akant se ve 2. polovině 14. století nevyvíjí a neuplatňuje pouze v Itálii a v Čechách, jde o obecně rozšířený motiv dobového umění.350 Objevuje se tedy i v zemích, kde nelze předpokládat jeho obsahové konotace v imperiálním či humanisticky antikisujícím smyslu. Musí však akant nezbytně nutně nést nějaký hlubší význam? Obávám se, že všechny motivy ve středověkém umění nemusely na sebe nabalovat ikonograficky definovatelný smysl. Nejen proto, že jeho odhalení je dnes již komplikované, nejisté a tedy vždy jen hypotetické, ale i z důvodů čistě estetických, formálních. Potřeba uspokojit požadavky proměňující se módy a vkusu je nadčasovou konstantou, která doprovází lidské dějiny bez nutnosti tyto změny interpretovat v rámci obsahového systému symbolů a hlubokých významů vnášených do uměleckých výtvorů své doby. Tvořivá umělecká individualita vyjadřující se zdokonalováním formálních prostředků je neméně významným tahounem vývoje umění, spíše významnějším, než představa tvůrce záměrně vrstvícího obsahy nesené jednotlivými motivy či způsobem jejich provedení. Rozšířená představa o středověkém umění jako tvorbě s jedinou funkcí, a to ikonografickou, je podobným extrémem, jako pokus o rekonstrukci vývoje středověkého umění zcela rezignující na rekonstrukci obsahových složek děl či naopak redukce vývoje

348 Orientačně o sílícím renesančním a humanistickém charakteru italské civilisace od 13. a přes 14. století viz Giuliano Procacci, Dějiny Itálie, Praha 1997, s. 31–54, 77, 82–85. 349 O hodnocení lucemburského uměleckého prostředí v protohumanistickém smyslu viz R. Chadraba, Staroměstská mostecká věž 1971, s. 21–45, Josef Krása, Humanistické a reformační myšlenky v dvorském umění Václava IV. (1965), In: týž, České iluminované, s. 144–178, A. Kutal, Gotické sochařství, In: DČVU I/1, s. 247–249, V. Dvořáková, Karlštejn a dvorské malířství Karla IV., In: tamtéž, s. 311, 317, K. Stejskal, Klášter Na Slovanech, pražská katedrála a dvorská malba doby Karlovy, In: tamtéž, s. 328, Hana Hlaváčková, Kdy vznikla Bible Václava IV., s. 65–80 a nověji táž, Poznámka k jednomu aspektu historismu v umění jagellonské doby a jeho vliv na interpretaci umění doby Václava IV, In: Viktor Kubík (ed.), Doba Jagellonská v zemích české koruny, České Budějovice 2005, s. 247–250 a nověji Lenka Bobková – Milena Bartlová, Velké dějiny zemí Koruny české, IV.b. 1310–1402, Praha – Litomyšl 2003, s. 169, 172–175, 184 (se shrnutím literatury k tématu). 350 Orientačně srov. uplatnění akantu ve Francii a Itálii během 2. poloviny 14. století viz V. Kubík, Studie k terminologii 1), s. 74 (tamní Tab. I. 1)a.14, 1)a.15) 80 (tamní Tab. I. 2)c.5–6) 83 (tamní Tab. I. 2)e.6, 2)e.10, 3)c.3), 84–85 (tamní Tab. I. 3)a.7, 3)a.9), 85 (tamní Tab. I. 3)b.2).

193

Viktor Kubík

umění na ilustraci politického vývoje, případně estetických a mocenských preferencí objednavatelů. Kde je hranice a kde je rovnováha těchto úhlů pohledu? Možná, že i akantové rozviliny v individuálních případech nesly nějaký význam, ale také je možné, že akantová ornamentika se ve většině případů uplatňuje prostě jako jeden z esteticky nejpůsobivějších motivů a proto se rozšířila a udržela v repertoáru tak dlouho. Transformace a variace akantů v gotickém systému vytvořily velice přitažlivou formu, která po překonání krize způsobené velkým morem znovu procitla i na západě a životnost tohoto druhu tvarosloví tak byla prodloužena prostřednictvím internacionální gotiky v době kolem r. 1400 i pro navazující století, kdy se tento druh výzdoby mohl stát plným výrazem renesančních antikisujících kvalit. Ale jako dekorativní prostředek pokračoval akant i do dalších staletí. Přitažlivost malířských principů internacionální gotiky pro velkou část 15. století platí současně jak pro Záalpí, tak Itálii samotnou, včetně renesanční Florencie.351 I pro knižní malířství 16. století je sledování původních zdrojů užívaných motivů velmi užitečné, neboť formální problém tu úzce souvisí s dalšími obecnějšími otázkami. Ony návraty a transformace tradičních motivů vytváří dekorativní systém, který kombinuje dobově nejprogresivnější principy komposice rozvrhu výzdoby i jednotlivých motivů (plně v intencích italské renesance) s tradičními neantikisujícími, ale gotickými – záalpskými formami, ne ve smyslu kopírování, ale přisvojení – v partnerském svazku s minulostí. Akantová ornamentika v tomto smyslu představuje velmi důležitý motiv.352 Ať je již výsledek v záalpském prostředí 16. století hodnocen jako historismus či anachronismus, nebo projev návratu k ověřené kvalitě spojené s prestiží a minulou slávou neztrácející lesk přitažlivosti,353 jde současně o paralelní jev k vývoji italské renesanční iluminace, v níž obdobné

351 O mezinárodním gotickém stylu a jeho působnosti na italské umění 15. století viz např. S. Bettini, Il gotico internazionale, s. 121–232 a analogicky pro západní Evropu viz Henri Zerner, Renaissance Art in France. The Invention of Classicism, Paris 2003, s. 22–60. 352 Orientačně k dílčím motivům a jejich transformaci v rámci českého prostředí až do 16. století viz pozn. 298 a např. Tab. II. 8)a.7, 8)b.8, Tab. II. 12)b.3 a s přesahem k dalším motivům kromě akantu viz V. Kubík, Na okraj k problému datace rkp z Loun, s. 444–450 (obr. 10: 1c, 2b, 3, 4b). 353 K otázkám hodnocení návratů k tradici v kombinaci s motivy plně dobovými v českých rukopisech 16. století viz orientačně J. Krása, Knižní malba DČVU I/2, s. 612 a Jarmila Vacková, Závěsné malířství a knižní malba 1526–1620, In: Jiří Dvorský a kol., In: DČVU II/1, s. 93–99 (se shrnutím starší liter.) a nověji Martina Šárovcová, Mezi anachronismem a historismem. Nové pohledy na české renesanční knižní malířství, In: Umění 4 /LV 2007, s. 274–285.

194


partnerství s minulostí (se snem o antické tradici) je přímo základním kamenem humanistické civilisace, který však paralelně doprovází návraty ke zcela cizorodému dědictví – k románským motivům.354 Vlastně stejně, jako se ve Francii i v polovině 16. století projevují návraty k motivické tradici gotiky počínajícího 15. století.355 Proč tomu tak je, čím přesně a v jakých obsahových i formálních rovinách spočívají příčiny tak houževnatého zájmu o tento druh ornamentiky, nelze patrně nikdy beze zbytku a v úplnosti vysvětlit universálně platným schématem. Což ovšem neznamená resignaci na tuto výzvu i při nutné skepsi k úplnosti výsledků takového snažení. VII.6. Závěr Rytmus proměn akantových forem je mimo jiné závislý také na proměnách systému výzdoby knižních stran jako celku. Ať už ve smyslu obsahovém či formálním. Akant je součástí systému výzdoby rukopisů, mění se spolu s ním nebo i ohlašuje změny systému, ale nejen systému výzdoby knih – odráží principy, které formují také dobovou architekturu, sochařství i monumentální malířství. Pro utváření a proměny rozvrhu výzdoby knižních stran je mimo jiné klíčová také forma a typologie iniciál, bordur a dalších jednotlivých motivů, které celkový rozvrh a působení dekorace i její případný smysl spoluutvářejí. Právě tomuto tématu bude věnována navazující studie v příštím čísle.

PhDr. Viktor KUBÍK, Ph.D., Ústav dějin křesťanského umění KTF UK, Thákurova 3, 160 00 Praha 6; [email protected]

354 Ačkoliv románské tvarosloví má rovněž antické kořeny, přeci jen oproti původním formám působí značně stylisovaně a ačkoliv i samotné antikisující a renesanční ornamenty doznaly značně stylisovaných a vlastně antice vzdálených forem, přeci jen oba druhy ornamentů užívané souběžně působí značně nesystémově, až eklekticky. V podstatě obdobně jako míchání italisujících renesančních a gotických motivů v záalpské iluminaci 16. století. Orientačně k renesanci románského ornamentálního dědictví v italských renesančních rukopisech viz Ch. de Hamel, Une histoire des manuscrits, s. 232–257 (se shrnutím literatury k tématu). A k analogickým projevům „románské renesance“ v architektuře našich zemí 15.–16. století již Vojtěch Birnbaum, Románská renesance koncem středověku (1924), In: Vývojové zákonitosti v umění (Jaroslav Pešina a kol. eds.), Praha 1987, s. 9–23. 355 K návratům ke gotické tradici ve francouzském umění 16. století orientačně viz H. Zerner, Renaissance Art in France, s. 22–60.

195

Viktor Kubík

POPIS Tab. II.: TYPOLOGIE ČESKÝCH AKANTŮ: A) První typ akantu: 1. základní varianta 1. typu akantu – kadeřavý typ akantu („těžký akant“) 2. stylisovaná varianta kadeřavého akantu kombinujícího laločnaté a zaostřené tvary („akanty šternberské skupiny rukopisů“) 3. odlehčená varianta 1. typu akantu („akant Bible Václava IV.“) – s pružně seříznutými okraji B) Druhý typ akantu – akant se seříznutými okraji: C) Třetí typ akantu: 1a. základní komposiční schéma rozeklané kadeřavé palmety 1b. základní komposiční schéma zjednodušené rozeklané kadeřavé palmety 2. dužnatý střed / hřbet listu 3. zaostřené okraje listu 4. seříznuté okraje listu D) Čtvrtý typ akantu – laločnaté akanty

Ad Tab. II. (strana 199) 1) Předstupně českých typů akantů: a) předstupně pro základní variantu 1. typu akantu (pro těžký akant) 1. palmeta s nepravidelně zvlněnými bočními tvary listu kombinující laločnaté a zaostřené formy s pružně zvlněným obrysem a do šíře rozevřenými okraji (pozn. 41) 2. prohýbající se kadeřavá palmeta s nepravidelně zvlněnými bočními laločnatými tvary listů (pozn. 41). 3. kadeřavá trojlistá palmeta se zaostřenými a nepravidelně zvlněnými bočními tvary (pozn. 44) 4. protáhlá kadeřavá palmeta se zaostřenými protahovanými a nepravidelně zvlněnými bočními tvary a hybně naznačenou nervaturou listu (pozn. 44) 5. protáhlá kadeřavá palmeta se zaostřenými i seříznutými bočními tvary a se šroubovitě přetáčeným okrajem u kořene listu (pozn. 44) 6. kadeřavá akantová palmeta kombinující laločnaté a zaostřené tvary s protahovanými až rozevlátými okraji („sienský typ akantu z r. 1315“) (pozn. 43) 7. zaostřená akantová palmeta šroubovitě stáčená do kalichovité komposice (pozn. 44) 8. zaostřená kadeřavá palmeta se zvlněnými okraji kalichovitě přetáčenými, šroubovitě stáčenými a přetáčenými do zavinutého výhonku (pozn. 44) 9. kadeřavá přetáčená palmeta se zaostřenými prohýbanými okraji (pozn. 44 a 46) 10. stylisovaná kadeřavá přetáčená polopalmeta se zaostřenými a prohýbanými okraji (pozn. 64) 11. kadeřavá palmeta se zvlněnými okraji, naznačenou nervaturou a přetáčeným vrcholem do zavíjeného listu (pozn. 44) 12. protáhlá odlehčená kadeřavá palmeta se zvlněnými okraji a protaženým vrcholem do závitnice (pozn. 44) 13. zaostřená kadeřavá palmeta s přisazeným výběhem do vidlicovitě rozštěpené stylisované zaostřené palmety (pozn. 44) 14. spirálovitě stáčená stylisovaná a laločnatá kadeřavá polopalmeta (pozn. 64) 15. stylisovaná laločnatá a košatě kadeřavá polopalmeta s výrazně zvlněnými a protáhlými okraji (pozn. 49) 16. stylisovaná a protáhlá laločnatá košatá kadeřavá polopalmeta (pozn. 39) 17. stylisovaná kadeřavá polopalmeta aditivně kombinující protáhlé laločnaté a zaostřené tvary ovíjející žerď výběhem přetočeným do zavinutého listu s přisazeným zaostřeným výhonkem (pozn. 64) 18. stylisovaná laločnatá kadeřavá polopalmeta se zmnoženými bočními tvary (pozn. 64) 19. stylisovaná laločnatá polopalmeta se zprohýbanými okraji a hybně naznačenou nervaturou listu (pozn. 38) 20. kadeřavá přetáčená polopalmeta akantu s nepravidelně zvlněnými okraji (pozn. 64) b) předstupně pro šternberskou variantu 1. typu akantu 1. stylisovaná trojlistá kadeřavá palmeta kombinující laločnaté okraje se zaostřeným středem („jetelový list“) (pozn. 101) 2. kadeřavá polopalmeta kombinující zaostřené boční okraje se středovým laločnatým tvarem (pozn. 101)

196


Tab. II. Typologie českých akantů

197

Viktor Kubík 3. asymetrická kadeřavá palmeta kombinující zaostřené, laločnaté a zvlněné okraje listu (pozn. 101) c) předstupně pro odlehčenou variantu 1. typu akantu 1. výrazně rozeklaná zaostřená roseta s rozevlátými okraji (pozn. 141) 2. akantová polopalmeta s protáhlými zaostřenými mandlovitými bočními tvary (pozn. 141) 3a. trojdílné vertikalisované palmety kombinující středové laločnaté a boční zaostřené formy (pozn. 141) 3b. zaostřená kadeřavá palmeta s útlými protahovanými okraji listu (pozn. 141) 4. stylisovaná polopalmeta šroubovitě přetáčená po ose listu kombinující zaostřené, pružně seříznuté a laločnaté tvary (pozn. 134) 5. stylisovaná přetáčená polopalmeta kombinující zaostřené a pružně prohýbané laločnaté tvary s naznačenou zvlněnou nervaturou listu (pozn. 134) 6. kadeřavá přetáčená polopalmeta kombinující laločnaté a pružně prohýbané zaostřené tvary (pozn. 134) 7. kadeřavá přetáčená polopalmeta se zjednodušenými stylizovanými zvlněnými okraji (pozn. 36) 8. kadeřavá polopalmeta s pružně seříznutými zvlněnými okraji a přetáčením do ostře zalomeného palmetového listu (pozn. 127) 9. přetáčená kadeřavá polopalmeta s překrývajícími se zaostřenými bočními tvary (pozn. 137) 10. kadeřavá polopalmeta kombinující boční laločnaté a středové protáhlé zaostřené tvary s naznačeným rozevlátím (pozn. 137) 11. spirálovitě stáčená kadeřavá polopalmeta kombinující pružně seříznuté i zvlněné tvary s bočními laločnatými a středovými protáhlými zaostřenými obrysy a nervaturou (pozn. 137) 12. varianta kadeřavé polopalmety kombinující boční laločnaté a středové zaostřené tvary s přetáčenými výhonky do zavinutého listu přisazovanými mezi rozeklané okraje listu (pozn. 137)

Ad Tab. II. 1)c. (strana 201) 13. spirálovitě stáčená kadeřavá polopalmeta kombinující boční laločnaté a středové protáhlé zaostřené tvary s naznačeným rozevlátím a vrcholem listu stáčeným do zavinutého výhonku (pozn. 137) 14. přetáčená zaostřená kadeřavá polopalmeta s výrazně protahovanými středovými bočními tvary do rozevlátých vlasových linií (pozn. 139) 15. stylisovaná přetáčená kadeřavá polopalmeta kombinující boční laločnaté a středové zaostřené tvary protahované do vlnivého pohybu s pružně naznačenou nervaturou listu (pozn. 140) 16. kadeřavá palmeta asymetricky kombinující boční laločnaté a středové zaostřené tvary s pružně zvlněnými obrysy (pozn. 135) 17. kadeřavá palmeta s široce rozevřeným a pružně seříznutým obrysem bočních částí listu (pozn. 128) 18. varianta kadeřavé palmety s široce rozevřeným, mírně zvlněným a pružně seříznutým obrysem bočních částí listu, komponovaná se symetricky přetáčenými okraji do zavinutých výhonků (pozn. 129) d) předstupně pro 2. typ akantu (se seříznutými okraji) 1a. mandlovitá palmetová srostlice se zaostřenými okraji (pozn. 167) 1.b. atypická forma protáhlé palmety prořezávané polokruhovými segmenty (pozn. 165) 1c. do šíře rozevřená palmeta prořezávaná polokruhovými segmenty s naznačenou nervaturou listu (p. 168, 194) 2a. dubové listy kombinující laločnaté a seříznuté tvary (pozn. 171 a 231) 2b. malovaná fiála v podobě protáhlé symetrické palmety se středovou hrotitou výplní, se seříznutými okraji a vidlicovitě rozštěpeným vrcholem s přisazeným zaostřeným listem (pozn. 170) 2c. palmeta s protahovanými ostře i pružně seříznutými a prohýbanými bočními tvary (pozn. 170) 3. zúžená protáhlá palmeta se seříznutými obrysy listu (pozn. 173 a 231) 4. protáhlá polopalmeta šroubovitě přetáčená kolem osy listu kombinující seříznuté a laločnaté tvary (pozn. 173) 5. spirálovitě stáčená polopalmeta se seříznutými okraji, komponovaná s přetáčením kolem osy listu a přetočením vrcholu do zavíjeného výhonku (pozn. 174) 6. přetáčená kadeřavá polopalmeta kombinující laločnaté a pružně seříznuté tvary se stylizovaným pružným seříznutím obrysů a naznačenou nervaturou (pozn. 172) 7. protáhlá kadeřavá přetáčená polopalmeta kombinující ostře i pružně seříznuté okraje se šroubovitě přetočeným vrcholem listu (pozn. 177)

198


Tab. II. Typologie českých akantů

Popis Tab. na straně 196, 198

199

Viktor Kubík 8. prostorově šroubovitě přetáčená palmeta se seříznutými okraji (pozn. 175) e) předstupně pro 3. typ akantu (ve formách zaostřeného listoví) 1a. zaostřená symetrická čtyřdílná roseta s pružně seříznutými okraji a kruhovým středem (pozn. 189) 1b. zkrácený stylisovaný kadeřavý zaostřený trojlist (pozn. 56 a 189) 1c. do šíře rozevřená asymetricky komponovaná kadeřavá trojlistá palmeta se zaostřenými a protahovanými tvary („zaostřený kadeřavý trojlist katalánských rukopisů“) (pozn. 56 a 191) 1d. stylisovaná varianta trojlisté kadeřavé zaostřené palmety (pozn. 56 a 190) 1e. asymetrická varianta trojlisté kadeřavé zaostřené palmety s naznačenou nervaturou – stylisovaná palmeta vinné révy (pozn. 189) 1f. asymetricky komponovaná kadeřavá trojlistá palmeta se zaostřenými, protahovanými a rozevlátými bočními tvary s pružně naznačenou prostorovou nervaturou listu (pozn. 56 a 190) 2. do šíře rozeklaná zaostřená kadeřavá palmeta („katalánská kadeřavá zaostřená palmeta“) (pozn. 191) 3. do šíře rozvitá trojlistá palmeta košatě kadeřavých zaostřených tvarů s plasticky naznačenou dužnatou nervaturou listu (pozn. 190 a 194) f) paralely pro 4. typ (a specifické formy laločnatého listoví) 1a laločnatá palmeta se srostlými, do šíře přisazovanými tvary a dužnatou osou listu (pozn. 260) 2. protáhlá laločnatá palmeta s vertikalisovaně prořezávanými obrysy (pozn. 260) 3. protáhlá zaostřená palmeta s prořezávanými tvary (pozn. 261) 4. stylisovaná laločnatá kadeřavá polopalmeta s protahovanými, těsně přisazovanými tvary a přetočeným vrcholem do zavinutého výhonku („stylisovaná aragonská polopalmeta kadeřavého akantu“) (pozn. 262 a 265) 5. do šíře rozvržená polopalmeta kombinující pás přisazených laločnatých tvarů s osamocenými protáhlými zvlněnými zaostřenými okraji a naznačenou nervaturou listu („aragonský laločnatý akant s rozevlátými zaostřenými okraji“) (pozn. 262)

Ad Tab. II. 2) (strana 203) 2) Předstupně a paralely 1. typu akantu v českých rukopisech 1. poloviny 14. století: a) palmety kombinující laločnaté a zaostřené tvary 1. stylisovaný trojlist s pružně zaostřenými tvary (pozn. 34) 2. trojlist s pružně seříznutými tvary (pozn. 34) 3. stylisovaný trojlist kombinující zaostřené, pružně seříznuté a laločnaté tvary (pozn. 34) 4. stylisovaná trojlistá palmeta kombinující laločnaté a pružně seříznuté tvary s náznakem nervatury listu (p. 34) 5. heraldicky symetrická trojlistá palmeta kombinující laločnaté a pružně seříznuté tvary (pozn. 34) 6. stylisovaná asymetrická palmeta kombinující laločnaté, zaostřené a pružně seříznuté tvary (pozn. 58) 7. stylisovaný asymetrický kadeřavý trojlist kombinující laločnaté, zaostřené a pružně seříznuté tvary (p. 40, 58) 8. kadeřavý trojlist kombinující zaostřené a pružně seříznuté tvary s nervaturou listu (pozn. 35) 9. asymetrický vertikalisovaný kadeřavý trojlist kombinující laločnaté a zaostřené tvary s naznačenou nervaturou listu (pozn. 35) 10. asymetrický kadeřavý trojlist kombinující laločnaté a zaostřené a pružně seříznuté tvary s naznačenou nervaturou listu (pozn. 35) 11. asymetrická kadeřavá palmeta kombinující laločnaté a převažující zaostřené tvary s naznačenou nervaturou listu (pozn. 35) 12. asymetrický košatě kadeřavý trojlist kombinující pružně i ostře seříznuté, zaostřené a laločnaté tvary s naznačenou nervaturou listu (pozn. 35) 13. protáhlá stylisovaná palmeta kombinující zaostřené tvary a pružně seříznutý obrys listu (pozn. 35) 14. asymetrická kadeřavá palmeta kombinující laločnaté, pružně seříznuté i zvlněné obrysy listu (pozn. 35) 15. protáhlá rozvětvená kadeřavá palmeta ze zaostřených a pružně seříznutých bočních tvarů (pozn. 35) 16. komposičně komplikovaná košatá kadeřavá palmeta kombinující laločnaté, zaostřené i pružně seříznuté boční tvary s motivy překrývání jednotlivých okrajů listu (pozn. 35)

200


Ad Tab. II.


201

Viktor Kubík 17. košatě kadeřavá palmeta kombinující zaostřené a laločnaté tvary – v komposici ovíjející žerď svým vidlicovitě rozvětveným stvolem a obalující žerď palmetovým listem s naznačenou nervaturou (pozn. 58) 18. spirálovitě stáčená kadeřavá palmeta kombinující zaostřené a laločnaté tvary s naznačenou nervaturou listu (pozn. 58) 19. komposičně rafinovaná palmeta kombinující zaostřené, pružně seříznuté a laločnaté tvary (pozn. 35) b) polopalmety kombinující laločnaté a zaostřené tvary 1. polopalmeta aditivně kombinující laločnaté a zaostřené tvary s naznačenou nervaturou listu (pozn. 63) 2. polopalmeta aditivně kombinující laločnaté a zaostřené tvary se stáčeným vrcholem do bobulovitého listu (pozn. 63) 3. kadeřavá polopalmeta aditivně kombinující laločnaté, zaostřené a pružně seříznuté tvary s přetáčením vrcholu do zavíjeného listu (pozn. 63) 4. laločnatá varianta protáhlé lancetové polopalmety s vrcholem stáčeným do zavíjeného lístku (pozn. 58 a 63) 5. kadeřavá laločnatá varianta protáhlé lancetové polopalmety s vrcholem stáčeným do zavíjeného lístku (p. 63) 6. stylisovaná laločnatá kadeřavá polopalmeta s naznačenou nervaturou listu (pozn. 63) 7. kadeřavá polopalmeta kombinující laločnaté a prohýbané okraje listu s naznačenou nervaturou (p. 40, 63, 65) 8. kadeřavá polopalmeta kombinující stylisované laločnaté a zvlněné tvary svírající zdrobnělý laločnatý tvar s naznačenou nervaturou listu (pozn. 40, 63 a 65) 9. kadeřavá polopalmeta kombinující stylisované laločnaté a zvlněné okraje svírající zaostřené tvary s naznačenou nervaturou listu (pozn. 63) 10. kadeřavá polopalmeta kombinující stylisované laločnaté, zvlněné a zaostřené boční tvary rozvinuté do prostoru se zvlněnou nervaturou listu (pozn. 63) 11. kadeřavá polopalmeta kombinující stylisované boční laločnaté a středové zaostřené tvary zvlněné do prostoru – v komposici obalující žerď (pozn. 63) 12. dynamická komposice pravoúhle zalamované kadeřavé polopalmety kombinující trojlisté sestavy z bočních laločnatých a středových zaostřených tvarů (pozn. 36) 13. kadeřavá polopalmeta s naznačeným spirálovitým stáčením kombinující zvlněné a prohýbané okraje s naznačenou nervaturou listu (pozn. 36)

Ad Tab. II. 2) (strana 205) c) obecná východiska pro šternberskou variantu 1. typu akantu v české knižní malbě 1. kadeřavá palmeta aditivně kombinující laločnaté a zaostřené tvary ovíjející žerď v komposici banderoly s naznačenou nervaturou listu (pozn. 60) 2. kadeřavá palmeta aditivně kombinující laločnaté a zaostřené tvary obalující a ovíjející žerď (pozn. 60) 3. kalichovitě přetáčená kadeřavá polopalmeta aditivně kombinující laločnaté, zaostřené a pružně seříznuté tvary se šroubovitým stáčením kolem osy listu a s přetáčenými okraji do bobulovitých výhonků a člunkovitě stáčeného lístku, s vrcholem do přetočeného trojlistu ze zaostřených a laločnatých tvarů (pozn. 60) 4. kadeřavá palmeta aditivně kombinující laločnaté, zaostřené a pružně seříznuté tvary ovíjející žerď s pomocí motivů kalichovitého přetáčení listu a doplněná naznačenou nervaturou (pozn. 60) 5. prostorově kalichovitým způsobem přetáčená kadeřavá polopalmeta aditivně kombinující laločnaté, zaostřené a pružně seříznuté tvary s hybně naznačenou nervaturou listu (pozn. 60) d) východiska pro zjednodušenou variantu 1. typu akantu („akanty skupiny Antifonáře z Bíliny) 1. protáhlá stylisovaná a vertikalisovaná kadeřavá laločnatá polopalmeta s přetočeným okrajem do zavíjeného výhonku u kořene listu (pozn. 61) 2. přetáčená trojlistá kadeřavá polopalmeta kombinující laločnaté a pružně seříznuté tvary s nervaturou listu (pozn. 61) 3. stylisovaná přetáčená kadeřavá polopalmeta kombinující laločnaté, zaostřené a pružně i nepravidelně zvlněné tvary s naznačenou nervaturou listu (pozn. 61) 4. stylisovaná asymetrická kadeřavá palmeta kombinující laločnaté, zaostřené, ostře a pružně seříznuté tvary s naznačenou osou listu (pozn. 61)

202


Ad Tab. II.


203

Viktor Kubík 5. protáhlá stylisovaná asymetrická kadeřavá palmeta kombinující laločnaté, zaostřené a pružně i nepravidelně zvlněné tvary, doplněné motivem spirálovitého přetáčení okrajů s naznačenou osou listu (pozn. 61) 6a. aditivní košatě větvená varianta protáhlé stylisované asymetrické kadeřavé palmety kombinující laločnaté, zaostřené a pružně zvlněné tvary, doplněné motivem přetáčení okrajů a vrcholů listů do zavíjených výhonků s naznačeným dužnatým stvolem – v celkové komposici větvového výhonku (pozn. 61) 6b. větvící se výhonek párově porostlý zkrácenými kadeřavými akanty kombinující laločnaté, zaostřené, pružně seříznuté i prohýbané tvary s naznačenou nervaturou (pozn. 62) 7. kadeřavá laločnatá palmeta se zvlněnou osou listu a zmnoženými motivy prostorového přetáčení okrajů listu do trojlistů a zkrácené laločnaté palmety překrývající střední část listu (pozn. 61) e) paralely východisek 1. typu akantu v iluminacích vedlejších zemí Koruny české 1. spirálovitě stáčená rozklaná kadeřavá polopalmeta kombinující zaostřené a z části též laločnaté i zvlněné okraje listu s naznačenou nervaturou (pozn. 59) 3) Předstupně a paralely 1. typu akantu v české deskové malbě 14. století: a) laločnaté listoví 1. drobný stylisovaný laločnatý trojlist s kruhovým středem (pozn. 69) 2. koncentricky stylisovaný kadeřavý laločnatý trojlist s kruhovým středem (pozn. 69) 3. koncentrická stylisovaná kadeřavá laločnatá pětidílná palmeta (pozn. 69 a 70) b) zaostřené listoví 1. palmeta prořezávaná polokruhovými segmenty s přisazovanými srdčitými lístky k zahroceným okrajům a naznačenou povrchovou nervaturou listu (pozn. 57 a 166) 2. stylisovaný rozeklaný zaostřený kadeřavý trojlist (pozn. 56) 3. asymetrický zaostřený kadeřavý trojlist s naznačenou nervaturou a kruhovým kořenem listu (pozn. 56) 4. drobná kadeřavá zaostřená trojlistá palmeta s naznačenou nervaturou (pozn. 56) 5. asymetrická trojlistá kadeřavá zaostřená palmeta s dynamicky hybnou nervaturou (pozn. 56) 6. zkrácená rozeklaná zaostřená palmeta (pozn. 56) 7. spirálovitě ke kořenu listu přetočená aditivní kadeřavá palmeta s převahou zaostřených tvarů a naznačenou nervaturou (pozn. 56) c) paralely 2. typu akantu (se seříznutými okraji) 1. stylisovaná polopalmeta se seříznutými okraji (pozn. 56) 2. stylisovaná trojlistá palmeta se seříznutými okraji (pozn. 56) 3. rozvětvená stylisovaná palmeta se seříznutými okraji (pozn. 56) d) listoví kombinující laločnaté a zaostřené tvary 1. stylisovaná kadeřavá polopalmeta aditivně kombinující laločnaté a zaostřené tvary (pozn. 69) 2. stylisovaná kruhová roseta symetricky kombinující laločnaté a pružně seříznuté tvary s kruhovým středem (pozn. 70) 3. koncentrický stylisovaný kadeřavý trojlist kombinující laločnaté a pružně seříznuté srdčité tvary, doplněný kruhovým středem (pozn. 69 a 84) 4. kadeřavá čtyřlistá roseta čtvercové komposice, kombinující laločnaté a zaostřené tvary (pozn. 70) 5. koncentrický stylisovaný kadeřavý trojlist kombinující laločnaté a zaostřené tvary (pozn. 69) 6. stylisovaný kadeřavý trojlist kombinující dvojici laločnatých tvarů svírajících protáhlý, zvlněný zaostřený výběh (pozn. 69 a 87)

Ad Tab. II. 3)d. (strana 207) 7. trojlistá kadeřavá palmeta aditivně kombinující stylisované laločnaté, zaostřené a pružně seříznuté formy s nervaturou naznačující prohýbání listu (pozn. 68 a 87) 8. košatá kadeřavá palmeta aditivně kombinující převážně laločnaté a z části i zaostřené tvary s dužnatou nervaturou listu (pozn. 194) e) akant se zvlněnými okraji – paralely základní varianty 1. typu akantu 1. plastická hybná kadeřavá palmeta se zvlněnými okraji (pozn. 49 a 67) 2. košatá plastická kadeřavá palmeta se zvlněnými okraji a prostorově zprohýbanou hmotou listu (pozn. 49, 51, 53, 67)

204


Ad Tab. II.


205

Viktor Kubík 3. zaostřená nálevkovitě rozevřená kadeřavá palmeta kombinující zvlněné okraje se seříznutými (pozn. 49 a 67) 4. trojlistá košatá kadeřavá palmeta komponovaná do volutového medailonu se zvlněnými okraji a prostorově zprohýbanou hmotou listu (pozn. 49 a 67) 5. akantová srostlice ze dvou párů trojice palmet – menší středové sestavy z trojlistých palmet a vnější trojice diagonálně rozprostřených palmet se zvlněnými a přetáčenými okraji a prostorově zprohýbanou hmotou listů (pozn. 49 a 67) 4) Základní varianta 1. typu českého akantu („těžký typ akantu“): a) kadeřavé palmety základní varianty 1. typu českého akantu 1. drobná trojlistá kadeřavá palmeta se zvlněnými okraji a naznačenou nervaturou (pozn. 18) 2. zkrácená trojlistá kadeřavá palmeta se zvlněnými okraji a hybnou nervaturou listu (pozn. 18) 3. protáhlá kadeřavá palmeta se zvlněnými a prohýbanými okraji i s pružně a prostorově zvlněnou osou listu (pozn. 18 a 45) 4. protáhlá košatá kadeřavá palmeta se zvlněnými okraji a s pružně i prostorově hybnou nervaturou listu (p. 18) 5. spirálovitě stáčená košatá kadeřavá palmeta se zvlněnými okraji a s pružně i prostorově hybnou nervaturou listu (pozn. 18) b) polopalmety základní varianty 1. typu českého akantu (srov. pozn. 18) 1. zkrácená košatá kadeřavá polopalmeta se zvlněnými okraji a s pružně i prostorově hybnou nervaturou listu 2. kadeřavá polopalmeta se zvlněnými okraji a s pružně prohýbanou osou listu 3. kadeřavá polopalmeta se zvlněnými okraji, prostorově hybnou nervaturou a s rozevlátým vrcholem listu 4. spirálovitě stáčená kadeřavá polopalmeta se zvlněnými okraji, prostorově hybnou nervaturou a s přetočeným vrcholem za zavinutého listu c) transformace základní varianty 1. typu českého akantu v navazujících dílnách 1. prostorově šroubovitě přetáčená palmeta s kadeřavými okraji pružně seříznutých a laločnatých tvarů a přetáčenými okraji do polopalmet s přetočenými vrcholy do zavinutých výhonků (pozn. 27) 2. košatá kadeřavá palmeta se zvlněnými okraji, prostorově hybnou nervaturou a s asymetricky přetočenými okraji do zavinutých výhonků (pozn. 132) 3. zjednodušená košatá kadeřavá palmeta se zvlněnými, laločnatými, prohýbanými, pružně seříznutými okraji a prostorově hybnou nervaturou (pozn. 30) 4. košatá kadeřavá palmeta se zvlněnými okraji kombinující přetáčení okrajů listů do zaostřených nebo zavinutých výhonků s vlnivým prohýbáním osy listu a jeho prostorově hybnou nervaturou (pozn. 29 a 133) d) paralely základní varianty 1. typu českého akantu v zahraničních dílnách 1. košatá široce rozevřená kadeřavá palmeta se zdrobnělými zaostřenými tvary, kombinující spirálovité stáčení se šroubovitým přetáčením vrcholu listu (pozn. 289) 2. aditivně kalichovitě komponovaná kadeřavá zaostřená palmeta s přetočeným vrcholem do zaostřené kadeřavé polopalmety (pozn. 27) 3. košatá kadeřavá palmeta rozeklaných zaostřených tvarů s vrcholem přetočeným do zavinutého výhonku (p.84) 4. hmotná kadeřavá palmeta kombinující zaostřené a laločnaté tvary s kalichovitě a spirálovitě stáčeným listem vrcholícím v přetočeném výhonku do zavinutého listu (pozn. 77) 5. rozeklaná kadeřavá palmeta s převahou zaostřených tvarů komponovaná do prostorového spirálovitého přetáčení podél osy listu (pozn. 87) 6. protáhlá rozeklaná kadeřavá palmeta kombinující laločnaté a zaostřené tvary s náznakem dužnatého středu listu, komponovaná do prostorového spirálovitého přetáčení podél osy (pozn. 87) 7. stylisovaná kadeřavá polopalmeta rozeklaných zaostřených tvarů (pozn. 88)

Ad Tab. II. 5) (strana 209) 5) Stylizovaná varianta 1. typu akantu – kadeřavý laločnatý akant se zvlněnými okraji („šternberská varianta 1. typu akantu“): a) přímé předstupně v českých rukopisech aq. 1370 1. kadeřavá laločnatá polopalmeta s naznačenou nervaturou (pozn. 65 a 93)

206


Ad Tab. II.


207

Viktor Kubík 2. protáhlá kadeřavá polopalmeta kombinující laločnaté okraje svírající středový pružně zaostřený tvar a naznačenou nervaturu listu (pozn. 93) 3. stylisovaná kadeřavá laločnatá palmeta s naznačenou nervaturou (pozn. 65) b) základní typy zkrácených kadeřavých laločnatých palmet šternberské varianty 1. typu akantu 1. přetáčená kadeřavá polopalmeta laločnatých tvarů s protáhlým přetočeným vrcholem do zavinutého lístku (pozn. 94) 2. přetáčená kadeřavá polopalmeta kombinující prohýbané či laločnaté okraje svírající středový pružně zaostřený tvar a naznačenou nervaturu listu s přetočeným vrcholem do zavinutého výhonku (pozn. 94) 3. přetáčená kadeřavá polopalmeta kombinující laločnaté okraje svírající středový pružně zaostřený tvar a naznačenou nervaturu listu s přetočeným vrcholem do zavinutého výhonku s přisazenou palmetou (pozn. 94) 4. přetáčená kadeřavá polopalmeta kombinující prohýbané či laločnaté okraje svírající středový pružně zaostřený tvar a naznačenou nervaturu listu s přetočeným protáhlým vrcholem do zavinutého výhonku – v komposici kombinující obalování žerdi palmetovým listem s ovíjením žerdi pomocí přetočeného vrcholu palmety (pozn. 94) 5. kadeřavá polopalmeta laločnatých tvarů s protáhlým přetáčeným vrcholem do spirálovitě stáčené kadeřavé polopalmety s přisazenou kadeřavou laločnatou palmetou s okraji stočenými do zavinutých výhonků (pozn. 66) 6. kadeřavá polopalmeta kombinující laločnaté okraje svírající středový pružně zaostřený tvar s přetáčením vrcholu listu do vidlicovité sestavy se vsazenou zlatou bobulí (pozn. 94) c) kresebnější a protáhlé varianty kadeřavých laločnatých akantů šternberské varianty 1. typu 1. kadeřavá palmeta kombinující laločnaté a pružně zvlněné tvary s přetáčením okrajů do bobulovitých či zavinutých výhonků a s motivem rozštěpení listu pomocí protáhlého přetočeného vrcholu s „vosími hnízdy“ a barevnými kapkami vsazovanými do rozeklaných okrajů listu (pozn. 96) 2. varianta předešlého typu i komposice palmety s kombinací laločnatých okrajů svírajících středový pružně zaostřený tvar (pozn. 96) d) komposičně komplikované formy šternberské varianty 1. typu akantů 1. kadeřavá laločnatá polopalmeta kombinující spirálovité stáčení se současným prostorovým šroubovitým přetáčením listu i jeho okrajů (pozn. 95) e) zjednodušené varianty kadeřavých laločnatých akantů se zvlněnými okraji 1. zkrácená kadeřavá palmeta kombinující laločnaté a zaostřené tvary s prostorově hybnou nervaturou listu (pozn. 42 a 98) 2. kadeřavá laločnatá palmeta s prohýbanými okraji a naznačenou nervaturou (pozn. 42 a 98) 3. kadeřavá laločnatá polopalmeta s protáhlými prohýbanými okraji a naznačenou nervaturou (pozn. 40, 42, 98) 4. protáhlá kadeřavá laločnatá polopalmeta s košatými prohýbanými okraji a naznačenou nervaturou (pozn. 42 a 98) 5. stylisovaná lancetová kadeřavá polopalmeta laločnatých tvarů (pozn. 99) f) transformace šternberské varianty 1. typu českého akantu v navazujících dílnách 1. stylisovaná symetricky kadeřavá laločnatá palmeta kombinující štěpení listu s jeho přetáčením a vsazováním „vosích hnízd“ mezi rozeklané okraje (pozn. 103) g) volné parafráze šternberské varianty 1. typu českého akantu 1. kadeřavá polopalmeta zvlněných obrysů s protáhlým vrcholem přetáčeným do zavinutého výhonku a zdůrazněnou dužnatou nervaturou listu (pozn. 104) 6) Odlehčená varianta 1. typu akantu (se zvlněnými okraji): a) předstupně odlehčené varianty 1. typu akantu v Liber viaticu (srov. pozn. 108). 1. trojlistá kadeřavá palmeta zaostřených a zvlněných tvarů s hybnou nervaturou listu 2. trojlistá košatě kadeřavá palmeta zaostřených a zvlněných tvarů se stáčenými okraji do zavinutých lístků a hybnou nervaturou listu 3. protáhlá kadeřavá palmeta se zvlněnými a pružně seříznutými okraji komponovaná v esovitém pohybu a hybnou nervaturou

208


Ad Tab. II.

Popis Tab. na straně 206, 208, 210

209

Viktor Kubík 4. košatá kadeřavá palmeta drobných rozeklaných tvarů se zvlněnými a pružně seříznutými okraji (pozn. 108) 5. košatá, ale odlehčená kadeřavá palmeta rozeklaných tvarů se zvlněnými a pružně seříznutými okraji a hybně naznačenou nervaturou 6. protáhlá útlá kadeřavá polopalmeta se zvlněnými a pružně seříznutými okraji a naznačenou nervaturou b) přímé tvarové i komposiční předstupně v českých rukopisech 60.-70. let 14. století 1. kadeřavá palmeta se zvlněnými a pružně seříznutými okraji se zvlněnou osou listu a přetáčenými okraji do zavinutých listů či různosměrně expandujících palmet s hybnou nervaturou (pozn. 109) 2. kadeřavá palmeta s zvlněnou osou listu a důsledně rozeklanými bočními tvary zvlněného a prohýbaného obrysu protahovaného do zaostřených drápků – v komposici s přisazovanými zlatými bobulemi mezi rozeklané okraje listu (pozn. 110) 3. schematická odlehčená kadeřavá polopalmeta se zvlněnými obrysy a naznačeným dužnatým středem listu (pozn. 112) – varianta k 9)c.1. c) zjednodušená varianta odlehčených akantů se zvlněnými okraji 1. kadeřavá palmeta se zvlněnou osou, prohýbanými a zvlněnými okraji (pozn. 111) 2. kadeřavá palmeta s prohýbanými a zvlněnými tvary a přetáčenými okraji do zavíjených nebo bobulovitých výhonků (pozn. 111)

Ad Tab. II. 6)d. (strana 211) d) odlehčená varianta 1. typu akantu („akant Bible Václava IV.“) 1. rozeklaná kadeřavá palmeta se zvlněnou osou listu, pružně zvlněnými okraji a naznačenou nervaturou (pozn. 115) 2. košatá a rozeklaná kadeřavá palmeta s pružně zvlněnými i pružně seříznutými okraji a hybně naznačenou nervaturou (pozn. 116) 3. košatá a rozeklaná kadeřavá palmeta s pružně zvlněnými i pružně seříznutými tvary, symetrickým spirálovitým přetáčením okrajů podél osy do bobulovitých lístků a naznačenou nervaturou (pozn. 118) 4. košatá a rozeklaná kadeřavá palmeta s pružně zvlněnými tvary, symetrickým prostorovým spirálovitým přetáčením okrajů podél osy do zavinutých lístků a protaženým podtočeným vrcholem do trojlistého výhonku a s naznačenou nervaturou (pozn. 119) 5. kadeřavá palmeta s důsledně rozeklanými bočními tvary zvlněného a prohýbaného obrysu protahovaného do zaostřených drápků – varianta k 6)b.2 (pozn. 120) 6. zkrácená kadeřavá palmeta se zvlněnými tvary a hybnou nervaturou (pozn. 122 a 123) 7. rozeklaná kadeřavá palmeta se zvlněnými a pružně seříznutými okraji a naznačenou nervaturou (pozn. 123) 8. rozeklaná kadeřavá palmeta s pružně zvlněnými okraji, s přisazovanými výhonky do zavinutých lístků a „vosími hnízdy“ zasunovanými mezi rozeklané okraje listu a naznačenou nervaturou (pozn. 103 a 124) 9. vidlicovitá sestava dvou rozeklaných kadeřavých palmet s pružně zvlněnými okraji, šroubovitým přetáčením kolem osy listu, s přetáčením okrajů se zaostřených zavíjených výhonků a perspektivně z nadhledu komponovaným „vosím hnízdem“ vsazovaným mezi dvojici palmet (pozn. 103 a 124) 10. rozeklaná kadeřavá palmeta se zvlněnými a s pružně zvlněnými okraji komponovaná do prostorového spirálovitého přetočení podél osy listu s hybnou nervaturou (pozn. 124) 11. rozeklaná kadeřavá palmeta s pružně seříznutými okraji a naznačenou nervaturou komponovaná do šroubovitého přetáčení kolem osy s přetočeným vrcholem do zavinutého listu a přisazeným vidlicovitě štěpeným stvolem s přetočenými okraji do bobulovitých lístků (pozn. 125) 12. rozeklaná kadeřavá palmeta s pružně seříznutými okraji, místy protahovanými do zaostřených drápků a naznačenou nervaturou – komponovaná do šroubovitého přetáčení kolem osy (pozn. 125) 13. zkrácená rozeklaná kadeřavá palmeta s laločnatými nebo pružně seříznutými okraji, na bocích listu protahovanými do zaostřených drápků, protaženým prostorově zvlněným vrcholem a hybnou nervaturou naznačující stylisovaný kapkovitě utvářený dužnatý střed listu (pozn. 125 a 199) e) zahraniční transformace a paralely odlehčené varianty 1. typu akantu (tj. parafráze „akantu Bible Václava IV.“)

210


Ad Tab. II.


211

Viktor Kubík 1. stylisovaná kadeřavá polopalmeta rozeklaných forem kombinujících laločnaté a do drápků protahované tvary (pozn. 146) 2. stylisovaná kadeřavá polopalmeta rozeklaných forem kombinujících laločnaté a do drápků protahované tvary komponovaná s různosměrným šroubovitým přetáčením kolem osy a dužnatými středy listů (pozn. 146 a 199) 3. rozeklaná kadeřavá zaostřená palmeta šroubovitě přetáčená kolem osy na způsob banderoly (pozn. 147) 4. útlá protáhlá kadeřavá polopalmeta s pružně seříznutými a pružně zvlněnými okraji (pozn. 144) 5. košatá rozeklaná kadeřavá palmeta zaostřených tvarů protahovaných do zvlněných tvarů přecházejících do linií, komponovaná se šroubovitým přetáčením kolem osy a hybnou nervaturou s vrcholem protahovaným do vlasové linie (pozn. 143) 6. košatá rozeklaná kadeřavá palmeta zaostřených tvarů protahovaných do drápků stáčených do závitnic či přetáčených do zavíjených výhonků s vrcholem listu prostorově přetočeným podél osy a hybnou nervaturou („katalánský kadeřavý akant“) (pozn. 149) 7. košatá rozeklaná kadeřavá palmeta laločnatých a zaostřených tvarů protahovaných do drápků – komponovaná do spirálovitého stáčení (pozn. 151) 8. trojdílná stylisovaná kadeřavá palmeta rozeklaných forem kombinujících laločnaté a do drápků protahované tvary – komponovaná k dužnatému stvolu a s kapkovitými dužnatými hřbety listů (pozn. 151 a 199) – varianta k 6)e.2 9. stylisovaná palmeta s pružně zvlněnými okraji (pozn. 153) 10. stylisovaná polopalmeta se zvlněnými a s pružně zvlněnými okraji (pozn. 153) 11. přetáčená kadeřavá polopalmeta s prohýbanými a seříznutými okraji s přetočeným vrcholem do zaostřeného výhonku (pozn. 152) 7) Druhý typ českého akantu (se seříznutými okraji): a) předstupně 2. typu akantu v Liber viaticu 1. trojdílná kadeřavá palmeta se seříznutými okraji a naznačenou nervaturou (pozn. 154) 2. protáhlá palmeta se seříznutými a pružně zvlněnými okraji a naznačenou nervaturou (pozn. 154) 3. stylisovaná polopalmeta se seříznutými tvary a naznačenou nervaturou (pozn. 154) 4. protáhlá polopalmeta se seříznutými a pružně zvlněnými okraji, naznačenou nervaturou a spirálovitým pohybem listu (pozn. 154) b) základní typologie akantů 2. typu (se seříznutými okraji) od 60. let 14. století 1. trojlistá palmeta seříznutých okrajů a hybnou nervaturou (pozn. 156) 2. zkrácená palmeta se seříznutými okraji, zvlněným vrcholem listu a hybnou nervaturou (pozn. 156)

Ad Tab. II. 7)b. (strana 213) 3. spirálovitě a dostředivě stáčená polopalmeta se seříznutými okraji, vrcholem stočeným do zavinutého listu a naznačenou nervaturou (pozn. 156) 4. prohnutá palmeta se seříznutými okraji, vrcholem přetočeným do zavinutého listu a naznačenou nervaturou (pozn. 156) 5. symetrická kadeřavá palmeta se seříznutými tvary, okraji přetáčenými do seříznutých zavíjených lístků, vrcholem přetočeným do seříznutého zavíjeného listu a naznačenou nervaturou (pozn. 156) 6. kadeřavá palmeta se seříznutými a pružně seříznutými tvary, s vidlicovitě rozštěpeným vrcholem s přetočenými okraji do zavinutých lístků a do vidlice přisazenou přetáčenou polopalmetou s naznačenou nervaturou (pozn. 157) 7. kadeřavá přetáčená polopalmeta seříznutých a zvlněných tvarů komponovaná se šroubovitým přetáčením kolem osy a vsazená do vidlicovité srostlice s okraji přetočenými nebo stočenými do zavinutých lístků a doplněná nervaturou (pozn. 157) c) specifické varianty akantů 2. typu (se seříznutými okraji) od 60. let 14. století 1. esovitě prohnutá lancetová polopalmeta s přetáčenými okraji do zavíjených zaostřených výhonků (pozn. 157) 2. protáhlá lancetová polopalmeta se seříznutými tvary, okraji přetáčenými do zavíjených zaostřených výhonků a naznačenou nervaturou (pozn. 157 a 176)

212


Ad Tab. II.


213

Viktor Kubík 3. protáhlá palmeta se seříznutými tvary komponovaná v esovitém pohybu, s přetáčenými okraji nasazovanými po směru růstu listu a doplněná hybnou nervaturou (pozn. 157 a 158) 4. palmeta se seříznutými tvary komponovaná s přetáčením okrajů do zavinutých listů a s prostorovým spirálovitým přetočením vrcholu listu do zavinutého výhonku, doplněná hybnou nervaturou (pozn. 160) 5. atypická sestava vidlicovitě rozštěpeného stvolu s přetočeným okrajem do zavinutého listu a se vsazenou palmetou seříznutých tvarů s asymetricky přetáčenými okraji do zaostřených polopalmet zakončených přetočeným vrcholem do zavinutého listu, s naznačenou nervaturou (pozn. 159) 6. palmeta se zprohýbanou osou listu, prořezanými okraji zcela přetočenými do jednotlivých různosměrně nasazovaných seříznutých zavíjených výhonků – květinová srostlice v obrysu laločnatého listu (pozn. 161 a 178) – varianta k 7)d.11 + 7)e.1-2. d) transformace 2. typu českého akantu v navazujících dílnách 1. protáhlá palmeta se seříznutými okraji a přisazenou bobulí (pozn. 164) 2. protáhlá palmeta se seříznutými tvary, s přetáčenými okraji nasazovanými po směru růstu listu a doplněná hybnou nervaturou (pozn. 164) 3. protáhlá polopalmeta se seříznutými tvary, s přetáčenými okraji do bobulovitých výhonků a s naznačenou nervaturou (pozn. 164) 4. spirálovitě stáčená polopalmeta se seříznutými tvary, vrcholem protaženým do spirálovitě stočené vlasové linie zakončené bobulí a s naznačenou nervaturou (pozn. 164) 5. zkrácená spirálovitě stáčená polopalmeta se seříznutými tvary i seříznutým vrcholem listu a s naznačenou nervaturou (pozn. 164) 6. protáhlá palmeta se seříznutými rozeklanými tvary a s naznačenou nervaturou (pozn. 164) 7. protáhlá palmeta se seříznutými rozeklanými tvary a esovitě stáčeným vrcholem do vlasové linie zakončené bobulí (pozn. 164) 8. protáhlá palmeta se seříznutými tvary komponovaná do šroubovitého přetáčení kolem osy listu s naznačenou nervaturou (pozn. 164) 9. palmeta se seříznutými tvary komponovaná do vidlicovitého rozštěpení vrcholu listu s přetáčenými okraji do prostoru rozvinutými palmetami seříznutých tvarů a hybně členěné nervaturou (pozn. 164) 10. protáhlá přetáčená polopalmeta se seříznutými tvary a přetáčenými okraji do zavinutých listů nebo palmet s vrcholy přetočenými do zavinutých výhonků současně komponovaná se šroubovitým přetáčením kolem osy a prokreslená nervaturou (pozn. 164) 11. palmeta s prořezávanými okraji přetáčenými do bobulovitých lístků a prokreslená nervaturou (pozn. 162) – varianta k 7)c.6 + 7)e.1-2. e) specifické paralely a možné transformace 2. typu českého akantu v zahraničních dílnách 1. přetáčená polopalmeta s prořezávanými pružně seříznutými okraji přetáčenými do zavinutých lístků a prokreslená nervaturou (pozn. 181) – varianta k 7)c.6 + 7)d.11 + 7)e.2. 2. palmeta s prořezávanými okraji přetáčenými do zaostřených zavíjených výhonku nebo člunkovitě stáčeného listu a prokreslená nervaturou (pozn. 179) – varianta k 7)c.6 + 7)d.11 + 7)e.1. 8) Laločnaté varianty 3. typu českého akantu: a) základní varianty rozeklaných kadeřavých laločnatých akantů 3. typu 1. kadeřavá palmeta s protahovanými a těsně k sobě přisazovanými laločnatými tvary, doplněná zlatými bobulemi zasunutými ke kořenu vrcholu listu (pozn. 193) 2. kadeřavá palmeta s protahovanými a těsně k sobě přisazovanými laločnatými tvary a s rozeklanými laločnatými tvary, doplněná zlatými bobulemi zasunutými mezi laločnaté obrysy listu (pozn. 193) 3. rozeklaná kadeřavá palmeta s protahovanými laločnatými tvary na bocích listu pružně zvlněnými (pozn. 193) 4. rozeklaná kadeřavá palmeta s protahovanými laločnatými tvary na bocích listu rozevlátými a u kořene vrcholu listu doplněnými zlatými bobulemi (pozn. 202) 5. asymetricky komponovaná kadeřavá laločnatá polopalmeta z aditivně přisazovaných tvarů, na boku listu pružně zvlněných nebo kadeřavě sestavených k dužnatému laloku (pozn. 202)

214


Ad Tab. II.

Popis Tab. na straně 216

215

Viktor Kubík

Ad Tab. II. 8)a. (strana 215) 6. rozeklaná kadeřavá palmeta aditivně skládaná ze svazku k sobě přisazovaných jednotlivých laločnatých částí na bocích a vrcholu listu přetáčených do zaostřených výhonků (pozn. 227) 7. rozeklaná kadeřavá palmeta aditivně skládaná ze srůstajících a k sobě přisazovaných jednotlivých laločnatých částí na bocích pružně zvlněných a na vrcholu zmnožených do trojice asymetrických výběhů přecházejících do proplétaných vlasových linií vytvářejících nepravidelnou dessinouvou rozvilinu (pozn. 213) 8. stylisovaná a mírně vertikalisovaná rozeklaná kadeřavá laločnatá palmeta (pozn. 193) 9. stylisovaná košatá a rozeklaná kadeřavá laločnatá palmeta s protaženým vrcholem (pozn. 205 a 206) 10. stylisovaná košatá a rozeklaná kadeřavá laločnatá palmeta (pozn. 205 a 206) 11. stylisovaná rozeklaná a košatě kadeřavá laločnatá palmeta s protaženým vrcholem do vlasové linie stáčené do spirály (pozn. 205 a 206) 12. trojdílná stylisovaná košatá a rozeklaná kadeřavá laločnatá palmeta (pozn. 206) 13. protahovaná stylisovaná a košatě rozeklaná kadeřavá laločnatá palmeta s protaženým zaostřeným vrcholem (pozn. 210) b) rozeklané kadeřavé laločnaté akanty 3. typu s dužnatým středem 1. kadeřavá laločnatá palmeta se stylizovanou dužnatou nervaturou listu (pozn. 193) 2. rozeklaná kadeřavá laločnatá palmeta se dužnatým středem a protahovaným vrcholem do podtočeného trojlistého výhonku (pozn. 203) 3. stylisovaná trojdílná rozeklaná kadeřavá laločnatá palmeta s dužnatým středem a prohýbaným hřbetem (pozn. 203) 4. symetrická zkrácená trojdílná a rozeklaná kadeřavá laločnatá palmeta s dužnatým středem (pozn. 203) 5. stylisovaná zkrácená trojdílná a rozeklaná kadeřavá laločnatá palmeta s dužnatým středem – komponovaná s náznakem asymetrického pohybu listu (pozn. 203) 6. stylisovaná zkrácená trojdílná košatá a rozeklaná kadeřavá laločnatá palmeta s dužnatým středem – komponovaná s náznakem asymetrického pohybu listu (pozn. 207) 7. protáhlá a aditivní rozeklaná kadeřavá laločnatá palmeta s dužnatým středem (pozn. 208 a 209) 8. rozeklaná kadeřavá palmeta aditivně skládaná ze svazku k sobě přisazovaných jednotlivých laločnatých částí, na bocích s dužnatým středem a s vrcholem v podobě protaženého a zaostřeného výhonku (pozn. 211) 9. rozeklaná kadeřavá palmeta aditivně skládaná ze srůstajících a z k sobě přisazovaného svazku jednotlivých laločnatých částí, na bocích s dužnatým středem a s vrcholem protahovaným do spirálovitě stáčené linie (p. 212) 9) Zaostřené varianty 3. typu českého akantu: a) základní varianty rozeklaných kadeřavých zaostřených akantů 3. typu 1. rozeklaná kadeřavá palmeta s protahovanými zaostřenými tvary na bocích listu pružně zvlněnými a doplněnými zlatými bobulemi zasunutými mezi rozštěpené okraje (pozn. 193) 2. rozeklaná košatě kadeřavá palmeta s protahovanými aditivně přisazovanými zaostřenými tvary, na bocích listu pružně zvlněnými a spirálovitě přetáčenými do trojlistých zaostřených výhonků (pozn. 193) 3. stylisovaná košatě kadeřavá palmeta rozeklaných zaostřených tvarů s vrcholem přetočeným do zaostřeného výhonku (pozn. 221) 4. stylisovaná aditivně skládaná kadeřavá palmeta rozeklaných zaostřených tvarů, na bocích s dužnatým středem (pozn. 222) 5. stylisovaná aditivně skládaná kadeřavá palmeta rozeklaných zaostřených tvarů, na bocích s aditivně skládanými trojlisty ze zaostřených forem (pozn. 222) 6. zkrácená kadeřavá palmeta aditivně skládaná z jednotlivých zaostřených prutů rozeklaných a pružně zvlněných, s vrcholem listu v podobě spirálovitě protaženého výběhu (pozn. 223) 7. rozeklaná kadeřavá palmeta aditivně skládaná ze svazku k sobě přisazovaných jednotlivých zaostřených prutů (pozn. 225)

216


Ad Tab. II.

Popis Tab. na straně 218

217

Viktor Kubík

Ad Tab. II. 9) (strana 217) b) rozeklané kadeřavé zaostřené akanty 3. typu se seříznutými okraji 1. rozeklaná kadeřavá palmeta s protahovanými zaostřenými a seříznutými tvary, na bocích listu pružně zvlněnými a s protaženým vrcholem do přetáčeného zavinutého lístku s přisazeným pružně seříznutým výhonkem (pozn. 214) 2. rozeklaná kadeřavá palmeta s protahovanými seříznutými tvary, na bocích listu pružně zvlněnými a k jejich kořenům přisazenými zlatými spirálovitě stáčenými výhonky, s vrcholem listu protaženým do vlasové spirály (pozn. 215) 3. protáhlá kadeřavá rozeklaná palmeta skládaná ze srůstajících stvolů či z aditivně přisazovaného svazku stvolů se seříznutými okraji na bocích listu pružně zvlněnými a s protaženým vrcholem listu přetočeným do aditivního trojlistu se seříznutými okraji (pozn. 217) 4. zkrácená kadeřavá rozeklaná palmeta skládaná ze srůstajících či z aditivně přisazovaných stvolů se seříznutými okraji na bocích listu pružně zvlněnými a s protaženým vrcholem listu přetočeným do zavíjeného seříznutého výhonku – v komposici obalující žerď palmetou a ovíjející žerď přetočeným vrcholem listu (p. 217) 5. protáhlá asymetricky košatě rozeklaná kadeřavá palmeta skládaná ze srůstajících či z aditivně přisazovaných stvolů se zaostřenými a se seříznutými okraji na bocích pružně zvlněnými a s protaženým vrcholem listu (p. 217) 6. protáhlá asymetricky košatě rozeklaná kadeřavá palmeta se zaostřenými a se seříznutými okraji na bocích listu pružně zvlněnými a s protaženým vrcholem listu do vlasové linie (pozn. 217) 7. stylisovaná protáhlá košatě rozeklaná kadeřavá palmeta se zaostřenými a se seříznutými okraji na bocích listu pružně zalamovanými a s protaženým vrcholem listu do vlasové linie (pozn. 217) 8. protáhlá rozeklaná kadeřavá palmeta aditivně skládaná ze srůstajících a k sobě přisazovaných jednotlivých zaostřených prutů (pozn. 225) c) rozeklané kadeřavé zaostřené akanty 3. typu s dužnatým středem 1. schematická odlehčená kadeřavá polopalmeta se seříznutými obrysy a naznačeným dužnatým středem listu (pozn. 195) – varianta k 6)b.3. 2. zaostřený trojlist s dužnatým středem a rozevlátým vrcholem (pozn. 196) 3. stylisovaná přetáčená kadeřavá polopalmeta s dužnatým středem a ze zaostřených tvarů (pozn. 197 a 198) 4. zkrácený trojlist s dužnatým středem, kombinující seříznuté, zaostřené a laločnaté tvary – v dostředivé spirálovité komposici (pozn. 197 a 198) 5. rozeklaná trojlistá kadeřavá palmeta s dužnatým středem a seříznutými či zaostřenými tvary (pozn. 193) 6. spirálovitě dynamisovaná varianta rozeklané trojlisté kadeřavé palmety s dužnatým středem a seříznutými či zaostřenými tvary (pozn. 219) 7. zkrácená trojlistá kadeřavá palmeta s dužnatým středem a zaostřenými tvary (pozn. 220) 8. zkrácená trojlistá kadeřavá palmeta s dužnatým středem a seříznutými bočními tvary (pozn. 220) 9. protáhlá trojlistá kadeřavá palmeta s dužnatým středem a seříznutými bočními tvary (pozn. 217) 10. asymetricky prohýbaná trojlistá kadeřavá palmeta s dužnatým středem a zaostřenými či seříznutými bočními tvary s protaženým zvlněným vrcholem listu (pozn. 217) 11. aditivně skládaná protáhlá kadeřavá palmeta s dužnatým středem a zaostřených tvarů (pozn. 224) 12. protáhlá rozeklaná košatě kadeřavá palmeta s dužnatým středem, aditivně skládaná ze srůstajících a k sobě přisazovaných jednotlivých zaostřených prutů, na bocích listu asymetricky rozevlátých (pozn. 224) 13. symetrická protáhlá rozeklaná košatě kadeřavá palmeta s dužnatým středem, aditivně skládaná ze srůstajících a k sobě přisazovaných jednotlivých zaostřených nebo seříznutých prutů na bocích listu rozevlátých (pozn. 224) 14. protáhlá rozeklaná kadeřavá palmeta s dužnatým středem, aditivně a asymetricky skládaná ze svazku srůstajících nebo k sobě přisazovaných jednotlivých zaostřených prutů (pozn. 225)

218


Ad Tab. II.


219

Viktor Kubík

Ad Tab. II. 10) (strana 219) 10) Kombinace laločnatých a zaostřených typů akantů: a) základní výchozí varianty kombinací laločnatých a zaostřených tvarů v českých rukopisech končícího 14. století 1. široce rozevřený trojlistý výhonek s dužnatým středem kombinující boční zaostřené a středovou laločnatou část s plaménky přisazovanými mezi rozeklané tvary (pozn. 196 a 251) 2. spirálovitě přetáčený výhonek zakončený aditivním trojlistem s dužnatým středem, přisazenou laločnatou částí, seříznutým bokem a vrcholem protaženým do zaostřeného výběhu (pozn. 196 a 251) 3. protáhlá přetáčená polopalmeta z aditivně těsně k sobě přisazovaných laločnatých tvarů přetáčených do zkrácené palmety se seříznutými okraji a přetočeným vrcholem do zavinutého výhonku nebo do spirálovitě přetáčených výhonků bobulovitých lístků, doplněná zlatými bobulemi zasunovanými mezi laločnaté a pružně seříznuté rozeklané tvary, nervaturou a šroubovitě kolem osy přetočeným vrcholem listu (pozn. 252) 4. aditivní srostlice z přisazených dvojic zavinutého a zavíjeného výhonku, asymetricky transformovaná do zavinutého výhonku s přisazeným výběhem a zavíjeného lístku s prohýbaným obrysem (pozn. 253) b) variace 3. typu akantu – kombinace laločnatých a zaostřených částí se zdůrazněnými motivy rozevlátí a zvlnění bočních tvarů 1. výhonek zakončený rozeklaným kadeřavým trojlistem kombinujícím laločnaté, vlnivě zaostřené tvary, s naznačeným prořezáváním hmoty středovým výběhem (pozn. 200 a 245) 2. zkrácená asymetricky rozeklaná kadeřavá palmeta ze srůstajících seříznutých a laločnatých prutů na boku listu zvlněných s ostře seříznutými okraji nebo přetočeným okrajem do zavíjeného zaostřeného listu s dvojicí přisazených zaostřených výhonků a obdobně řešeným vrcholem listu (pozn. 246) 3. protáhlá kadeřavá polopalmeta kombinující laločnaté a pružně seříznuté tvary s vrcholem přetočeným do zkrácené trojdílné palmety kombinující laločnaté, seříznuté a pružně zalomené seříznuté boční tvary a přetočeným vrcholem do trojlistu se seříznutými, zalomenými a zvlněnými zaostřenými tvary, nadto členěná nervaturou (pozn. 246) 4. trojdílná kadeřavá palmeta aditivně skládaná ze srostlých laločnatých stvolů na bocích pružně zalomených do zvlněných okrajů a s přetočeným vrcholem listu do zavíjeného výhonku (pozn. 246) 5. asymetrická rozeklaná kadeřavá palmeta skládaná ze srostlých prutů laločnatě a zaostřeně tvarovaných, s bočními tvary expandujícími do prostoru pružným zalomením nebo přetáčením do zaostřené zavíjené polopalmety a esovitě zvlněným zaostřeným vrcholem listu (pozn. 246) 6. symetricky rozeklaná kadeřavá palmeta s protahovanými laločnatými a zaostřenými tvary, na bocích listu pružně zalomenými a doplněnými zlatými bobulemi zasunutými mezi rozštěpené okraje (pozn. 246) 7. rozeklaná košatě kadeřavá palmeta ze srůstajících stvolů kombinujících laločnaté, zaostřené a na bocích listu symetricky pružně zalamované seříznuté výběhy (pozn. 246) 8. protáhlá rozeklaná kadeřavá palmeta kombinující laločnaté a zaostřené tvary na bocích listu asymetricky přetáčené do zavíjeného zaostřeného výhonku nebo pružně zalomeného seříznutého výběhu (pozn. 246) 9. asymetricky rozeklaná kadeřavá palmeta ze srůstajících seříznutých a zaostřených prutů na boku listu zvlněných nebo zalomených s ostře seříznutými okraji a protaženým vrcholem listu spirálovitě přetočeným do zavinutého výhonku, který ovíjí žerď (pozn. 246) 10. protáhlá košatě kadeřavá palmeta aditivně skládaná z přisazovaných laločnatých, seříznutých a zaostřených zvlněných stvolů, do boku listu protažených a přetáčených do bobulovitých výhonků (pozn. 247) 11. stylisovaná a zjednodušená protáhlá kadeřavá palmeta aditivně skládaná z přisazovaných laločnatých a zaostřených částí, asymetricky protažených pouze do levého boku listu dvojicí trojdílných srostlic z laločnatých nebo zaostřených a spirálovitě stáčených forem (pozn. 247) 12. rozeklaná trojdílná kadeřavá palmeta s dužnatým středem, aditivně skládaná z jednotlivých laločnatých a seříznutých tvarů přisazovaných ke středovému stvolu (pozn. 247) 13. rozeklaná a vertikalisovaná trojdílná kadeřavá palmeta s dužnatým středem, aditivně skládaná z jednotlivých i srůstajících laločnatých a zaostřených tvarů, přisazovaných ke středovému stvolu s asymetricky řešenými bočními částmi listu (pozn. 246) 14. rozeklaná trojdílná kadeřavá palmeta s dužnatým středem, skládaná ze srůstajícího svazku laločnatých a seříznutých prutů (pozn. 248)

220


Ad Tab. II.


221

Viktor Kubík c) zahraniční paralely 3. typu českých akantů 1. zkrácená rozeklaná kadeřavá palmeta s protahovanými laločnatými tvary na bocích listu pružně zvlněnými (pozn. 229) – varianta k 8)a.3. 2. rozeklaná trojlistá kadeřavá palmeta kombinující laločnaté a zaostřené tvary s protahovanými boky listu do pohybově zvlněných zaostřených forem a s přetočeným vrcholem palmety do dvojdílného výhonku kombinujícího laločnatý a zaostřený obrys (pozn. 230) 3. rozeklaná trojlistá kadeřavá palmeta ze zaostřených tvarů s protahovanými boky listu, různosměrně přetáčenými do zavíjených zaostřených výhonků (pozn. 232) 4. rozeklaná trojlistá kadeřavá palmeta ze zaostřených tvarů s houpavě zvlněnými protahovanými boky listu a vrcholem palmety přetočeným do zavíjeného zaostřeného výhonku (pozn. 232) 5. asymetricky rozeklaná kadeřavá palmeta kombinující laločnaté a zaostřené tvary, dynamicky různosměrně expandující do prostoru (pozn. 233) 6. výrazně rozeklaná trojlistá kadeřavá palmeta ze zaostřených tvarů s vrcholem listu přetočeným do zavíjeného protáhlého bobulovitého výhonku (pozn. 231) 7. rozeklaná trojlistá kadeřavá palmeta ze zaostřených tvarů a naznačenou nervaturou (pozn. 231) 8. stylisovaná přetáčená kadeřavá polopalmeta s dužnatým středem, ze zaostřených tvarů a naznačenou nervaturou (pozn. 235) – varianta k 9)c.3. 9. asymetrická koncentricky přetáčená trojlistá kadeřavá palmeta kombinující laločnaté a zaostřené tvary s přetáčením jedné z bočních částí k hřbetu listu a s přetáčením vrcholu palmety do dvojdílného zaostřeného výhonku (pozn. 234) 10. stylisovaná rozeklaná kadeřavá palmeta ze zaostřených tvarů přisazovaných k dužnatému stvolu a naznačenou nervaturou (pozn. 237) 11. odlehčená stylisovaná košatě kadeřavá palmeta z rozeklaných zaostřených tvarů naznačujících štěpení srostlého stvolu na jednotlivé pruty (pozn. 238) 12. stylisovaný asymetricky rozvilinově utvářený stvol z rozeklaných zaostřených, laločnatých a seříznutých tvarů s přetočeným vrcholem do vidlicovitě rozštěpené zaostřené polopalmety (pozn. 236)

Ad Tab. II. 10) (strana 221) d) zahraniční transformace a varianty 3. typu českých akantů 1. zaostřený trojlist s dvojnásobně přetáčeným vrcholem (pozn. 241) 2. kalichovitá srostlice ze srostlých pásek seříznutých a laločnatých tvarů do boku protažených a zvlněných (pozn. 242) 3. kadeřavá palmeta s esovitě prohýbaným stvolem listu kombinující k sobě těsně přisazené a střídající se zkrácené laločnaté nebo seříznuté protahované formy expandující do prostoru zalamovanými či seříznutými výběhy – komponovaná do podélného obrysu (pozn. 243) 4. kadeřavá palmeta z rozeklaných zaostřených pásek aditivně skládaných k esovitě prohnutému stvolu a do boků listu expandující zalamovanými či přetáčenými výhonky seříznutých tvarů (pozn. 244) 11) Laločnaté akanty – („4. typ akantů“): a) přímý předstupeň – laločnatá polopalmeta kombinující aditivně přisazované a kadeřavé laločnaté tvary 1. stylisovaná polopalmeta z rozeklaných laločnatých a prohýbaných tvarů (pozn. 259) b) tradiční varianty palmet 4. typu českých akantů („srostlé“ – se srostlými bočními tvary) 1. laločnatá palmeta ze srostlých mírně rozeklaných (prořezávaných) tvarů, lineárně naznačenou esovitou osou listu a protaženým vrcholem do vlasové linie zakončené bobulí („základní typ laločnaté palmety“) (pozn. 255) 2. laločnaté palmety spirálovitě rotující v komposici banderoly (pozn. 255) 3. stylisovaná a vertikalisovaná laločnatá palmeta se zkráceným laločnatým vrcholem (pozn. 257) 4. stylisovaná laločnatá palmeta z dužnatého stvolu a těsně k sobě přisazených laločnatých tvarů protažených do prostoru – celek listu komponován do podélného obrysu (pozn. 257) c) aditivní varianty palmet 4. typu českých akantů (s výrazně oddělenými bočními tvary) 1. odlehčená palmeta s odsazenými laločnatými částmi a protaženým vrcholem do vlasové linie stáčené do voluty zakončené bobulí (pozn. 258)

222

Poznámky k „českým typům akantů“ (Studie k umělecko historické terminologii středověké knižní malby 2) 2. laločnatá palmeta s dužnatým stvolem a jednotlivými oddělenými (proříznutými) laločnatými tvary („typ prořezávané laločnaté palmety“) (pozn. 258) 3. větvící se varianta předešlého typu (pozn. 258) 4. protáhlá laločnatá palmeta s jednotlivě oddělenými laločnatými částmi a přetáčenými boky listu do zavíjených zaostřených výhonků nebo do spirálovitě přetáčených výhonků do laločnatých trojlistů (pozn. 258) 12) Specifické formy zaostřených typů akantů: a) výchozí varianty atypických zaostřených polopalmet 1. kalichovitá sestava ze zaostřených a rozeklaných kadeřavých listů kombinovaná se šroubovitým přetáčením kolem osy (pozn. 264) 2. přetáčená kadeřavá polopalmeta ze zaostřených a rozeklaných tvarů s vrcholem přetočeným do zavinutého výhonku s přisazeným zaostřeným lístkem (pozn. 264) b) variace zaostřených palmet 3. typu akantu 1. asymetricky košatá kadeřavá palmeta ze srostlých stvolů se seříznutými a zaostřenými okraji vybíhajících do boků ve vidlicovitě štěpených nebo přetáčených tvarech (pozn. 266) 2. prostorově rozeklaná kadeřavá trojlistá palmeta ze srostlých zaostřených stvolů do boku vybíhající z trubicovitých nálevek esovitě zvlněnými (prohýbanými) tvary (pozn. 266) 3. asymetrická kadeřavá palmeta ze svazku zaostřených prutů („pozdně gotický typ zaostřené palmety ze svazku prutů“) (pozn. 228) c) zjednodušené stylizované varianty 1. zkrácená kadeřavá polopalmeta ze zaostřených, ostře prořezaných částí expandujících do bočních prostor a s vrcholem listu protahovaným do spirálovitě stočené vlasové linie zakončené bobulí (pozn. 268) 2. protáhlá kadeřavá polopalmeta ze zaostřených, ostře prořezaných částí a s vrcholem listu protahovaným do spirálovitě stočené vlasové linie zakončené bobulí (pozn. 268) 3. stylisovaná palmeta z rozeklaných zaostřených tvarů přisazovaných k esovitému dužnatému stvolu, asymetricky doplněná na boku listu pružně zvlněným výběhem (pozn. 269)

223

Poznámky k českým typům akantů (Studie k umělecko historické terminologii středověké knižní malby 2) 1

Recommend Documents