POZNÁMKA REDAKCE
Milí absolventi a fandové Silvovy metody Zdravíme Vás na počátku léta. Počasí tomu možná neodpovídá, ale ve vzduchu je již cítit atmosféru prázdnin, což pro mnohé z nás symbolizuje období odpočinku a nabírání nových sil. Číslo tohoto časopisu je zaměřeno na akce, které jsou připraveny v nejbližší době, ale většinu stránek jsme ponechali pro zkušenosti našich absolventů. Jsme velmi rádi, že reagujete na naši výzvu ohledně vašich zkušeností. Jsou tím nádherným výsledkem, se kterým se setkává každý absolvent a pokud jsou tyto zkušenosti ještě podpořeny zkušenostmi druhých, jsou motivací pro druhé. Na závěr jsme zařadili několik rad pro cvičení. Jde hlavně o "pastičky" do kterých se často dostávají méně zkušení absolventi našich kursů. U nás v Praze v Centru Silvovy metody je stále rušno a připravují se akce a kursy, které vždy uvádíme v tomto období. Je to, jako tradičně každý rok, Ultra kurs, který je nadstavbou Základního kursu. Absolventi o něm říkají, že po jeho absolvování, jakoby se všechno, co se naučili, ještě více a rychleji posunulo dopředu. Najdete tu další efektivní techniky na upevnění svého zdraví a na pomoc ostatním. Techniku programování vody, kde voda slouží jako lék. Naučíte se Techniku tří obrazů, která má také obrovské možnosti v oblasti zdraví. Vynikající technika na pomoc sobě a ostatním je Technika rychlé vibrace rukou. A mnozí z vás ocení také techniky na hledání zaměstnání, vymáhání dluhů a pokud pracujete v oblasti prodeje a obchodu, pak je tu technika na přitahování klientů a zákazníků. Ultra kurs se koná 25.-26. června a má základní téma: Vyberte si zdraví.
Bylo by nádherné, kdyby jedním z hlavních cílů každého člověka bylo vytvářet své zdraví, jako přirozený stav bytí. Víme, že v mnoha případech to tak není. Spíše se mnozí z nás snaží o opačný stav. Pokud máte tento problém, doporučujeme nečekat a doplnit si vzdělání v tomto směru. S velkou pravděpodobností dostanete odpověď právě na tomto kursu. Letní, víkendový pobyt na Medlově se stal již tradičním startem do letní sezóny. Letos tomu nebude jinak. 1.-3. července se sejdeme v tomto koutě vysočiny, abychom si společně zacvičili mentálně i fyzicky (samozřejmě myšleno kolektivní sport, procházky apod.). Více se dozvíte na zvláštní stránce. Je možno sebou vzít i osoby, které nejsou našimi absolventy. Ti se mohou zúčastnit naší přednášky, nebo mohou s námi trávit uvolněné chvíle při zpěvu a večerní volné zábavě. Co se týká přírody, je to balzám na duši. Červenec pro nás zdaleka ještě není prázdninovým měsícem. Podle aktuálního plánu nás čekají základní kurs 1 a 2, speciály "Sebeúcta" a "Sex a mysl". Témata opravdu letní a poučná. Psychologové říkají, že velmi mnoho problémů v oblasti psychiky a blokujících stavů, které končí častým životním neúspěchem, má původ v těchto oblastech. Vážně i nevážně a s notnou dávkou nadhledu a humoru vás těmito kursy bude provázet lektor Dragan Vujovič. Na několika speciálech a Základních kursech jste se setkali s naší lektorkou Zuzkou, která je velkou oporou nejen lektorského týmu, ale celého centra SM. My jí všichni přejeme mnoho nádherných kursů a povznášejících okamžiků, které zažíváme my lektoři spolu s vámi. Na podzim máme připraveny další aktivity a určitě se dočkáme mnoha nových projektů. A to přejeme i vám. Využívejte každé možnosti pro osobní rozvoj a rozvoj svého zdraví. Využívejte možnosti opakovat si kursy bezplatně a upevnit tak nové návyky. Že není mnoho času ? Tak tento důvod slýcháme velmi často. Odpověď je jednoduchá. Nemáme-li nyní čas na vybudování svého zdravého a tvořivého života, možná budeme muset někdy později obětovat daleko více času a peněz na jeho "polozdravé" udržování. Určitě zvolíte moudré rozhodnutí. My se na vás těšíme se na vás při jakékoliv příležitosti se silvovou metodou. Redakční rada časopisu Alfa, centrum Silvovy metody Praha.
Letní pobyt se Silvovou metodou - Medlov, 1.-3.7.2005 Téma přednášky: "BUĎTE MLADŠÍ A ŽIJTE DÉLE!"
Podrobný program: Pátek 1. 7. 2005
Od 15.00 hodin příjezd + ubytování Nocleh
Sobota 2. 7. 2005
Snídaně (formou "švédského stolu") 10.00 - 14.00 hodin: přednáška Oběd (formou bufetu - výběr ze čtyř hlavních jídel, více druhů předkrmů, polévek, moučníků, salátů) Volná odpolední zábava - sport, rekreace, turistika Večerní společná zábava - vinárna, zpěv, tanec Nocleh
Neděle 3. 7. 2005
Snídaně (formou "švédského stolu")
11.00 - 13.00 hodin: týmové cvičení celé skupiny na pomoc druhým v oblasti zdraví Oběd (formou bufetu - výběr ze čtyř hlavních jídel, více druhů předkrmů, polévek, moučníků, salátů) Rozloučení + odjezd
CENY Dospělá osoba
plná cena: 2.200,- Kč klubová cena: 2.000,- Kč Dítě(od 3 do 12 let) plná cena: 1.700,- Kč klubová cena: 1.500,- Kč Dítě do 3 let zdarma (bez nároku na postel a stravu) Chcete-li si s sebou vzít pejska: 60,- Kč/1 den Veškeré přihlášky a úhrady je třeba do centra SM - Universal a na účet Silvovy metody vyřídit nejpozději do pátku 24. června 2005. V hotelu máme omezený počet rezervovaných míst, proto s přihlášením neotálejte! A zde se můžete podívat na fotografie z minulého roku.
Malé ohlédnutí za loňským rokem aneb jak děti "proběhly" Silvovkou DĚTSKÝ KURS jsme uspořádali po dvouleté odmlce v listopadu 2004. Informace z titulku, že děti "proběhly" Silvovkou je velice výstižná, a to náplní slova obraznou i skutečnou! Rodiče nejsou na tomto kursu přítomni a jistě by mnohé zajímalo, co že se tam vlastně dělo. Tak tedy: DĚTSKÝ KURS byl pestrý, zábavný, krásný, náročný, překvapivý, dynamický, poučný, tvořivý, veselý ...přívlastků by mohlo být ještě mnoho a všechny jsou výstižné. DĚTSKÝ KURS je totiž, milí dospělí, úplně jiný. Pro přiblížení i poučení jsme pro vás zaznamenali názory a nápady našich "silvistických" dětí.
Otázka: Co si představujete, když se řekne: Mé zlepšující se schopnosti mají sloužit k dobru lidstva?
Odpověď: Cestovat do budoucnosti, vynalézt raketový ruksak na nákupy, zlepšit vyučovací techniky ve školách, vymyslet auto na vzduch. Otázka: Co se vám vybaví, když se řekne: pozitivní myšlenky? Odpověď: Dobré myšlenky v dobrém smyslu. Otázka: Proč si myslíte, že je důležitý spánek? Odpovědi: Protože když by člověk nespal, mohl by mít teplotu. Vědci zjistili, že když máme rozsvícené světlo ve spaní, tak rosteme. Otázka: Proč si máme pamatovat své sny? Odpověď: Abychom měli hezký život! Poslední odpověď pronesl nejmladší účastník kursu, šestiletý Míša. Posuďte sami její kvalitu, ale podle našeho názoru to je inspirativní námět pro nás všechny!
Na kursu jsme se s dětmi domlouvali, že nám dají vědět o svých úspěších a zkušenostech. Obracíme se však spíše na Vás - rodiče absolventů Dětského kursu - a prosíme Vás, abyste nám sdělili, jaký význam tento kurs pro Vaše děti měl. Dětem posíláme pozdravy a malou připomínku: používejte každý den ráno (nejlépe ještě před odchodem do školy) techniku Zrcadlo mysli. V bílém rámu si představujte, jak bude probíhat celý váš den - např. ve škole výborné soustředění, vynikající výsledky při zkoušení, odpoledne skvělé zážitky při mimoškolních aktivitách a podobně. Kdykoliv si přes den vzpomenete na něco, co jste programovali v Zrcadle mysli, tak používejte techniku Tří prstů a představte si dokonalý výsledek, k tomu si v duchu řekněte např. "Mám jedničku z písemky z matematiky" nebo "Odpoledne na tanečním kroužku skvěle tančím a raduji se z toho." Důležitá poznámka pro rodiče: nezapomeňte Vaše děti naučit, jak je významné vždy poděkovat za vše, co se jim splní!! Prosíme, abyste nám poslali zkušenosti Vaše i Vašich dětí. S potěšením příspěvky uveřejníme v tomto časopise a s nadšením se z nich budeme radovat! V letošním roce bychom chtěli realizovat nově upravený modul DĚTSKÉHO KURSU, k jehož přípravě by nám vaše podněty byly velmi užitečné.
ZKUŠENOSTI ABSOLVENTŮ I. Jana Malá Co se vše dá řešit bílým rámečkem? Jmenuji se Jana Malá a chtěla bych popsat co vše se dá zvládnout pomocí techniky bílých rámečků. Rozhodla jsem se zveřejnit tento příběh, aby i jiní dokázali zvládnout věci, které vypadají velmi složitě a téměř neřešitelně. Abych ukázala možný způsob jak začít lépe žít, když už se zdá, že žít nemá cenu. Problém kterého bych se chtěla dotknout je mentální bulimie. Myslím si, že problém, kterým je mentální anorexie má stejné kořeny původu jako mentální bulimie. Kde to všechno vzniká? Proč? A hlavně proč u mladých lidí, kteří ještě neměli možnost vzhledem ke svému věku projít složitostí života a tak se člověk ptá, co je trápí? Co je příčina jejich problému. Nejsem odborník a nezabývám se do hloubky touto nemocí. Prožila jsem mentální bulimii, je pryč. Chtěla bych říct lidem se stejným problémem co pomohlo mě a co mě jistí, aby se vše znovu nezačalo opakovat. Potřebuji jen v rychlosti přiblížit, proč k tomu u mne zřejmě docházelo. Začala jsem mít problémy kolem věku 14 let. Vyrůstala jsem s maminkou a sestrou. Moji rodiče spolu nežili od mých 2 let. Toužila jsem po tom, aby mě měli všichni moc rádi, aby se se mnou mamka mazlila a sestra si hrála. Asi jako každé dítě cítí tuto přirozenost. Maminka byla velmi zaměstnaná, sestra o 6 let starší a s úplně jinými starostmi než jsem měla já. Tatínka jsem vídala jednou za čtrnáct dnů. Velmi reálně se mi vybavuje jak jsem zažívala opačné pocity, než ty které jsem chtěla prožívat. Myslela jsem si, že o mě nikdo nestojí, že mě nikdo nechce a že jsem pro všechny jen přítěží. Mám je všechny moc ráda, ale život je někdy prostě takový. A když člověk neví jak si v dané chvíli pomoci začne sebedestrukce. Ta trvala několik let. Získala jsem pocit, že abych uspěla a měli mě lidé kolem sebe rádi, musím být moc hezká, milá, štíhlá a když se mnou bude legrace bude to ještě lepší. Ale jak to vše provést? To pro mne bylo velmi těžké, nebylo totiž v mé přirozenosti mít se ráda jako hezkou, milou, štíhlou a legrační dívku. Neměla jsem se ráda a vůbec jsem si nevěřila. Nikoho moc nezajímala ta ustrašená a osamělá holka a tak jsem zkrátka nějak vyrostla. Na malé problémy se začaly nabalovat problémy stejného typu. Bylo jich víc a víc a nikoho to pořád nezajímalo. Byla jsem stále více frustrovaná a zoufalá. Na můj svět nikdo neměl moc čas. Pro mne osobně bylo velmi důležité, že jsem někým chtěla být a že jsem si uvědomovala, že nevyhovuji té mé normě. Pomocí techniky bílých rámečků jsem po absolvování SM začala usilovně cvičit. Cvičila jsem klidně čtyřikrát denně i přes dvacet minut. Toužila jsem se vzdát mentální bulimie. Říkala jsem jí klec. Používala jsem i techniku tří prstů, abych celý den zvládla jíst ve stejně stanovený čas přesně po třech hodinách. Problém s "klecí" po kurzu SM
zcela vymizel. Ostatní problémy, dle mého názoru příčiny anorexie či bulimie, jsem začala automaticky řešit. A nepřestávám. Velmi mi pomáhají techniky SM. Všem těm, kdo by mohl poodhalit příčiny problémů svých milovaných, kteří se chtějí zavírat do "klece" a pomoci nalézt jim cestu jak ven, přeji mnoho trpělivosti pochopení a lásky na cestě k úspěchu. Jana Malá
ZKUŠENOSTI ABSOLVENTŮ II. Dozvěděla jsem se, že Silvova metoda potřebuje znát zkušenosti absolventů pro svůj internetový časopis. Posílám tedy příklady, jak jsem používala své nejoblíbenější techniky této metody na menší, nebo větší projekty. A nebo dokonce na projekty, které měly klíčový smysl pro můj život. Absolventkou jsem více než šest roků a tady jsou slíbené příklady. Kontrola bolesti hlavy: Ve třetím ročníku střední školy jsem začala trpět častými bolestmi hlavy, které se časem zhoršovaly a byly čím dál častější. Po několika měsících přešly v migrenózní bolesti. Úporné bolesti byly spojené s nevolnostmi, přehnanou citlivostí zraku na světlo, s hučením, šumem v uších a únavou. Lékař příčinu mých obtíží nenašel. Po roce a půl útrap jsem přišla na první stupeň základního kurzu SM a začala jsem aplikovat techniku kontroly bolesti hlavy. První dva dny jsem pociťovala jen částečnou úlevu, skoro nepatrnou. Techniku jsem aplikovala po 5 minutách několikrát za sebou. Třetí den jsem pozorovala, že bolest přichází velmi pozvolna (jindy na mě padla najednou a okamžitě jen co jsem na ní pomyslela). Aplikovala jsem techniku okamžitě, 3x po sobě. Ten den mě hlava vůbec nezačala bolet, vnímala jsem jen jakousi tupost v temeni. To se opakovalo i další dva dny. Pak bolest dočista zmizela. V následujícím měsíci se ještě dvakrát nebo třikrát vrátila, ale ve slabší intenzitě. Opět jsem použila Kontrolu bolesti hlavy, která účinkovala tentokrát už zcela a okamžitě. (Do 5ti minut). Od té doby uplynulo šest roků a za celou tu dobu jsem Kontrolu bolesti hlavy nemusela použít už ani jednou. Podotýkám, že bolest se objevovala skoro denně a stávalo se, že neustoupila ani po lécích. Kontrola spánku: Ve stejné době kdy jsem trpěla bolestmi hlavy, začalo mi působit potíže usínání. Trvalo stejně jako bolesti hlavy asi tak rok a půl. Bývala jsem velmi vyčerpaná a spát jsem chodila s pocitem, že jsem tak ospalá, že určitě okamžitě usnu. Jakmile jsem však ulehla, únava mě přešla. Hlavou mi lítaly myšlenky, a bránily mi spát. Obvykle jsem usínala mezi druhou a pátou hodinou ráno. Do té doby jsem se cítila tak čile, že bych mohla vstát z postele a začít
se chovat jako za bílého dne. Tehdy jsem se z té čilosti uprostřed noci několikrát rozplakala. Začala jsem se ukládat ke spánku se strachem z nespavosti. Při prvním použití Kontroly spánku jsem chvílemi spala, ale přitom jsem si stále uvědomovala, že spím a budila jsem se doslova štěstím, že ta právě prověřovaná technika funguje. Toho jsem se nezbavila ani při dalších pokusech. Neustále mě z usínání vyrušoval spánek. Celý proces techniky jsem tedy urychlila. Rychleji jsem psala čísla, rychleji mazala, rychleji obtahovala hlouběji. To mi pomohlo i v tom, že jsem se na techniku lépe soustředila a neutíkaly mi myšlenky. Když jsem se v průběhu noci vzbudila okamžitě jsem použila Kontroly spánku, ve stejně hbitém tempu. Nespavosti jsem se zbavila do jednoho týdne. Nakonec jsem začala usínat bez této techniky. O něco později vymizela i únava. Technika Zrcadlo mysli: Napíšu stručně, protože o tom asi píše každý: Ve škole, kde teď studuji mám povinou hru na kytaru. Moje profesorka mi nebyla příliš sympatická a asi ani já profesorce. Vždycky jsme tu hodinu nějak doklepaly, ale panovala mezi námi napnutá atmosféra. Pár dní jsem dělala Zrcadlo mysli, aby se náš vztah zlepšil. Teď jsme v hodinách obě víc uvolněné, mluvíme spolu vlastně jako by stejně, ale napětí zmizelo. Zrcadlo používám i před cvičením: několik hodin před tím než začnu cvičit na kytaru udělám Zrcadlo mysli, kde si představuji, jak mě cvičit baví a že nedělám při hraní chyby. Už dvakrát za sebou se mi podařilo cvičit 2hodiny v kuse na místo obvyklých 10minut s přestávkami. Po celou dobu jsem byla soustředěná a zaujatá pro věc. Zrcadlo mysli používám i na zdravotní problémy. Celé dětství a dospívání jsem trpěla angínami. V 16letech mi brali krční mandle, ale bohužel, nepomohlo to. Léčila jsem se na krční klinice. Užívala jsem: různá ATB, léky na zvýšení imunity nosohltanu-lokální i celková. Autovakcínu (na základě vašeho bakter. výtěru se v laboratoři zhotoví protilátky). Nic nepomáhalo. A když tak jen dočasně. Při vysazení léků jsem znovu onemocněla. Pak sem začala dělat Zrcadlo mysli - 3týdny, 1x za den. Angíny už nemívám. Občas mě sice v krku trochu pálí, ale do dvou dnů to přejde bez léků. Na svém dosud největším projektu jsem pracovala rok. Techniky SM jsem kombinovala. Začalo to takhle: Po vystudování střední zdravotnické školy jsem byla bezradná. Přesto, že být sestrou je záslužná činnost, cítila jsem, že takhle nejsem šťastná. Kamarádka mi nabídla práci sekretářky a já sama jsem uvažovala nad prací vychovatelky ve školce. Připadala jsem si nepotřebná a k ničemu. To mě donutilo abych udělala techniku Kontroly snů. Programovala jsem otázku: Jaké práci se mám v životě věnovat? Jaká práce by mně bavila? 2x jsem žádnou informaci nedostala. Po třetí se mi zdál tento sen: Seděla jsem v nějaké posluchárně a cítila jsem se tam nádherně. Kde to jsme? zeptala jsem se chlapce co seděl vedle mne. Chlapec odpověděl: Na FAMU. Jsme studenti scenáristiky a tohle je tvoje kontrola snů. Měla jsem radost, cítila jsem, že to je to pravé. Byla jsem to najednou strašně moc já. Jinak to popsat nedovedu. Řekla jsem něco v tom smyslu, že je to nádhera. On pokračoval: Můžeš dělat jakou práci chceš. Je to úplně jedno. Všude budeš spokojená jen na půl. Potřebuješ vystudovat. A to konkrétně tuhle školu a tenhle obor. Mluvil ke mne strašně vážně, znělo to až přísně. Pak jsme vyšli ven. A mě uhodil do očí nádherný pohled přes řeku na Hradčany. Nemohla jsem z něj spustit oči. Viděla jsem Hradčany mnohokrát, ale tohle byl ten nejnádhernější úhel, z jakého jsem si je kdy prohlížela.
V tom jsem se vzbudila do šílené úzkosti, že tohle všecko není pravda. Že nejsem přijatá na žádnou FAMU, že mě tam nikdy nemůžou vzít a že je to přitom ta jediná možná cesta. Cítila jsem se bezradně. Byl to tak sugestivní sen, že o něm nešlo pochybovat a na druhou stranu jsem měla nepřekonatelný strach. Strach ze změny. Z přípravy. Prostě ze všeho. Ještě ten den jsem si jela na FAMU pro Informace pro uchazeče. FAMU jsem našla přesně tam na tom místě, jako ve snu. (Předtím jsem věděla, že je to někde na nábřeží, ale nic přesnějšího. Nikdy jsem se o ní nezajímala). Do přijímaček zbývalo 30dní. Já byla nepřipravená a o filmu jsem nevěděla nic. Narychlo jsem zhotovila talentové práce, dělala jsem techniku Zrcadlo mysli, ale přijatá jsem nebyla. Přihlášených bylo 94. Já jsem byla 22. a do ročníku brali 5. S přijetím jsem sice nepočítala, ale i přesto bylo moje zklamání nepopsatelné. Někde hluboko v sobě jsem musela v přijetí trochu věřit. Ten sen přišel tak zázračně, tak proč se nedostat na FAMU stejným zázrakem? Přes veškerý smutek, strach a zklamání ze sebe samé jsem i po tom fiasku pokračovala v přípravě. Ne snad, že bych byla tak vytrvalá a cílevědomá. Prostě jsem jen strašně moc chtěla, aby se mi to podařilo. Chtěla jsem to tak moc, že jsem se nedokázala vzdát. Bála jsem se sice dalšího nepřijetí, ale bála jsem se i života bez možnosti pracovat v oblasti, která by mě naplňovala. Zařídila jsem si členskou legitimaci do filmového klubu a intenzivně chodila na filmy a psala nové a nové povídky. Seznámila jsem se i s několika lidmi od filmu a divadla, se kterými jsem své povídky konzultovala. Dostala jsem několik moc užitečných rad. Dělala jsem nadále Zrcadlo mysli, kde jsem si představovala v bílém rámu, že jsem přijatá a také jak se ujímám slova na kurzu Silvovy metody, když lektor při vykládání Zrcadla mysli žádá absolventy, aby se podělili o své zkušenosti. Představovala jsem si, jak vám všem říkám, že to vyšlo. Také jsem používala techniku Ideální čas pro komunikaci. S každým členem přijímací komise zvlášť (jména jsem našla na internetu, bylo jich 20). V průběhu dne jsem spojovala tři prsty a říkala jsem si: Já jsem v únoru 2004 přijatá na FAMU, katedra scénáristiky a dramaturgie. A tak to je. Děkuji. Myslela jsem na svůj cíl neustále. Skoro všecky mé myšlenky se týkaly psaní, FAMU, scénářů, filmů. Přesto, že byl pro mne strach občas nesnesitelný, snažila jsem se nemyslet negativně a vyvarovat se výroků, že se to stejně nikdy nepovede atd. Úplně se mi nedařilo, ale dělala jsem, co jsem mohla. Těsně před přijímačkama pro mně udělali silvisti na setkání absolventů společné Zrcadlo mysli. Do druhého kola jsem pak postoupila. Byla jsem mile překvapená hladkým průběhem druhého kola. (první kolo spočívalo v odevzdání domácích prací k posouzení míry talentu říká se, že je to nejdůležitější část přijímacích zkoušek. Komise vybere uchazeče, kteří postoupí do druhého kola.) Film, který jsme museli na místě rozebrat, byl perfektní. Hodně mě toho na něm upoutalo a měla jsem se o co opřít. Spokojená jsem byla i s otázkami v testu. Jako by mi všecko nahrávalo. Za necelý rok ve filmovém klubu člověk zdaleka nenakouká všecky stěžejní filmy, na které by se mohli u přijímacích zkoušek zeptat. Znala jsem jen zlomek toho, kolik bych měla, abych mohla tvrdit, že o filmu vůbec něco vím. V testu mohlo být cokoliv jiného, ale bylo tam zrovna to, na co jsem uměla odpovědět. Tento test jsem prý napsala nejlépe ze všech. Nepovedla se mi etuda na dané téma, ale za to komise při konečném pohovoru chválila moje povídky, které jsem poslala jako část talentových zkoušek do prvního kola. Komise nakonec vybrala 10 uchazečů, které přijala. Mezi nimi - k mému šoku - i mne. Skončila jsem na 3.místě.
Snažila jsem se vám napsat vše co nejpřesněji a nejpravdivěji. Nechci, aby můj život na někoho působil jako jedna velká bezproblémová pohoda. Tak to není, doufám, že je to poznat i z mých příběhů. Ale přesto můžu garantovat, že se Silvovkou můžete mít víc přáníček, než ty pověstné 3. Mockrát jsem se o tom přesvědčila. Děkuji lektorům a přeji mnoho splněných přání vám všem. S pozdravem vaše absolventka A. P.S.- FAMU se nachází na Praze 1, Smetanovo nábřeží 2. Jděte se tam někdy podívat, je odtud nejhezčí pohled na Hradčany.
ZKUŠENOSTI ABSOLVENTŮ III. PhDr. Miroslava Chroboková PRVNÍ ZKUŠENOST V listopadu 1996 jsem našla cestu k Silvově metodě - 2krát dva dny - a můj postoj ke světu se změnil. Týden poté odvezli mého otce do nemocnice s velmi zesláblým srdcem. Zpráva mě dostihla v úterý 3. prosince, devátý den po ukončení semináře. Následující den přišel vzkaz: "chceš-li otce ještě zastihnout naživu, ihned přijeď". Ještě ve středu večer jsem se ponořila do alfa-hladiny, přenesla jsem se do laboratoře a na vnitřní obrazovku, pak i do nemocných orgánů svého otce - srdce, plic a mozku. Bylo to ohromné dobrodružství, protože jsem nevěděla, jak to bude fungovat a co mám očekávat. Zděsila jsem se - viděla jsem jen černočernou tmu, vypadalo to opravdu, že je konec. Nedokázala jsem tuto skutečnost přijmout, protože jsem svého otce milovala a vážila jsem si ho. Začala jsem tedy pracovat na nápravě. Nejprve mozek - objektivně jsem věděla, že otec už mluvil z cesty a své blízké nepoznával, věděla jsem, že jeho špatná funkce je zaviněna nedokrvením. Subjektivně jsem viděla jen velkou černou skvrnu; začala jsem tedy pomocí rukou dodávat energii zahříváním v dlaních a vysíláním své mozkové energie s pokynem, aby mozek použil tuto energii na spuštění ozdravného procesu všech orgánů. Pak jsem se přesunula k srdci. Nebylo opět nutné detekovat. Věděla jsem o dvou slabých infarktech na zadní stěně srdce.V hladině alfa mi to řeklo srdce samo - vypadalo jako černá hromádka neštěstí, že už nemůže. Uchopila jsem nešťastné srdce do obou dlaní, povzbudivě jsem k němu promlouvala, hladila je, masírovala poškozenou stěnu s pomocí masážního krému z laboratoře, který jsem současně vtírala do nemocné tkáně. Zdálo se mi, že se srdci ulevilo. Začala jsem mu pomáhat s pumpováním, bylo to téměř jako když startujete motor,
jak se srdce chytalo pomoci. Nakonec už pumpovalo samo; stále ještě slabě, ale přece jen o poznání silněji a s nadějí. Opustila jsem je s úsměvem a se slovy povzbuzení. Na řadu přišly plíce. Věděla jsem, že otec trpěl hromaděním vody v plicích a že špatný dech byl příčinou jednak stresu, jednak zvýšené námahy srdce. I plíce se mi v tu první chvíli jevily jako velké černé skvrny. Vstoupila jsem do nich s maličkým vysavačem z laboratoře, pečlivě jsem vysála všechnu vodu i z těch nejmenších sklípků a pak jsem je celé vystříkala zvláštním sprejem s ozdravným, desinfekčním a posilujícím účinkem. Všechny orgány jsem zkontrolovala, že fungují lépe, popřála jsem otci posilující spánek, rozloučila jsem se s rádci a opustila jsem laboratoř. Vystoupila jsem z alfa-hladiny a okamžitě jsem usnula. Ráno jsem vstávala velice časně, protože jsem musela překonat fyzickou vzdálenost 140 km, abych se s otcem setkala. Neměla jsem čas zopakovat celý ozdravný proces, ale detekcí jsem zjistila, že velké černo zmizelo, všechny postižené orgány už měly různé odstíny tmavší šedi. Pochopila jsem, že došlo ke zlepšení, opět jsem vyslala do jeho mozku signál k posílení ozdravných procesů. Pak jsem vyjela. Celou cestu v autobuse jsem si pomocí techniky tří prstů přála, aby nastalo zlepšení, než přijedu do nemocnice. Nikdy v životě nezapomenu na tu obrovskou vlnu víry, touhy a očekávání, jako v té chvíli, kdy jsem vstupovala do nemocnice. Tehdy jsem poznala, jak jsou důležité. Byla jsem si tak jistá, že mě očekává nadějná zpráva, že jsem se vůbec nebála. Zpráva byla skutečně povzbuzující. Lékař mi sdělil, že před 24 hodinami se vzdali naděje; celou středu podporovali otcovo dýchání velkou kyslíkovou maskou, ale přesto začaly selhávat další životně důležité orgány - játra a ledviny; avšak přes noc se zhoršování zastavilo. Výrazně se zlepšil dech a tím se ulevilo srdci, což vedlo k oživení mozku. Když jsem lékaři sdělila, že jsem to očekávala, díval se na mne jako na blázna. Stručně jsem se zmínila o působení Silvovou metodou; jeho reakce byla pochybovačná, ale povolil mi u otce pobývat několikrát denně, vždy tak dlouho, než se otec unaví. Řekl, že přítomnost někoho, koho má rád, může pomoci. Přišla jsem k jeho lůžku - už neměl velkou kyslíkovou masku, jen hadičky. K lůžku byl připoután, aby si nestrhával detektorové destičky a infuzi. Poznal mě ihned; měl radost, že mě vidí. Ptal se na ostatní členy mé rodiny, i na pejska - všechny měl moc rád. Během hovoru mu však myšlenky utíkaly od reality - viděl a komentoval události dávno i nedávno minulé, které na něho hluboce zapůsobily. Posadila jsem se k němu, vzala ho za ruku a začala jsem na něho působit přímo.Sevřela jsem mu tři prsty a řekla jsem mu, aby zhluboka dýchal, že se mu s každým nádechem vrací síla a že mu přináší úlevu. Zbavoval se tak stresu. Vlévala jsem mu přes ruku skálopevné přesvědčení, že bude opět dobře, že byl jen nesmírně unaven a tělo si řeklo o odpočinek. Chytal se této naděje, uklidnil se a usnul. Přístroje u jeho postele zaznamenaly lepší činnost srdce i tlak. Odpoledne jsem strávila opět v laboratoři a opakovala jsem své působení. Tmavě šedá skvrna ustupovala - mozek, plíce a srdce byly narůžovělé, mozek veselejší. Připojila jsem působení na játra a ledviny - masáž, posilující krém a povzbudivá slova udělaly své. Moje podvečerní návštěva v nemocnici byla pokračováním ranních zpráv, zlepšení i působení. Kyslík už nepotřeboval, vědomí měl jasnější a dokonce i žertoval. Dohodla jsem se se sestřičkami
z noční směny, které projevily zájem o Silvovu metodu, že otci vždy, když k němu přijdou, sevřou tři prsty a připomenou mu hluboké dýchání. Věděla jsem, že už má v sobě program ulevující od stresu. Večer jsem opět "pracovala" v laboratoři. K uvedeným postupům jsem na radu svého mužského rádce přidala další přístroj, podobný lůžku s horským sluncem, kam jsem svého otce uložila a obalila ho vrstvou chránící před nepřízní počasí - byla pochmurná zima, bez sněhu, bez slunce; plískanice a 3. stupeň biologické předpovědi, což pro nemocná srdce znamenalo nejvyšší zátěž. Tato vrstva mu měla dodávat slunce a jas. Totéž jsem opakovala následujícího dne ráno. Dopoledne v nemocnici mluvili téměř o zázraku - všechny funkce se postupně výrazně zlepšily a zlepšování stále pokračovalo! Otec seděl opřený na lůžku, vyhlížel mě. Zůstala jsem u něho přes hodinu; pak se naobědval - jedl jen lžící, ale sám, a radoval se jako dítě, když ho sestřičky chválily. Nasál mou víru a naději, rozveselil se, jeho mysl byla téměř jasná. Odešla jsem, až když si přál zdřímnout. Odpoledne jsem znovu "pracovala" v laboratoři. Trávila jsem v ní hodně času, uvědomila jsem si, jak bylo důležité ji vytvořit jako velmi příjemné místo. V ostatním čase jsem měla tři prsty jako přišité k sobě a v hlavě jedinou myšlenku - dopadne to dobře. Podvečerní návštěva byla ještě radostnější - otec seděl na posteli bez opory, byl při jasném vědomí a dával nám pokyny ohledně dárků k vánocům. Poprvé od mého příjezdu ho směla navštívit i moje matka. Nevěřila vlastním očím. (lékaři ostatně také ne - nechápali zvrat k lepšímu.) V sobotu a neděli jsem stále působila z laboratoře a třebaže pomaleji, přece jen se projevovalo zlepšení. V neděli dopoledne dokonce lékaři mluvili o vánocích doma. Odpoledne jsme se rozloučili a já jsem odjela uklidněná domů. Všechno vypadalo velice nadějně. Ale už v neděli večer jsem v alfa-hladině cítila problém. Jakékoli působení se stalo velice vyčerpávající a já jsem při něm usínala. Další dva dny se situace opakovala. Ve středu ráno jsem náhle uviděla srdce svého otce znovu. Vypadalo jako velká bílá rozzářená žárovka. Měla jsem radost, protože jsem si obraz vyložila jako uzdravení. Přijela jsem za ním plná radostného očekávání ve čtvrtek po poledni. Nebylo tomu tak. Jak jsem si zpětně uvědomila, otec umíral; došly mu síly. Minula jsem se s jeho posledním dechem o pouhých deset minut. TŘINÁCTÝ ÚDER Večer v den, kdy můj otec zemřel, jsem se rozhodla se s ním rozloučit. Věřím, že duše člověka, než se vzdá spojení s tímto světem, tu ještě nějakou dobu pobývá a že trpí, pokud ji nechceme propustit. Chtěla jsem, aby mohl v klidu odejít. Okolo jedenácté hodiny večer, když už byl všude klid, jsem vstoupila do alfa-hladiny. Zklidnila jsem se a oslovila svého otce. Měla jsem trochu strach, co se bude dít, nemám ráda
duchaření, nevěděla jsem, co se může dít. Ale kvůli svému otci jsem to udělala. Věděla jsem, že chci udělat správnou věc a věřila jsem, že mi otec nedokáže ublížit. V průběhu tohoto mého sezení se ozývaly různé zvuky - nejprve jako by praskal nábytek, protože se v místnosti ochladilo, potom se ozvalo ťukání na okenní parapet, jako by tam zobali ptáčci. Pootevřela jsem okno a pokračovala v sezení. Začala jsem k otci v duchu promlouvat. Připomněla jsem si spoustu pěkných chvil, které jsem díky jemu prožila, především v dětství. Snažila jsem se připomenout i chvíle, kdy jsem mu udělala radost já, kdy na mě mohl být pyšný. Promítla jsem si, jaké stopy zanechala jeho výchova v mé osobnosti, vyjádřila jsem víru, že ve mně a v mém mladším synovi (který se mu povahou hodně podobá) zůstane jeho osobnost živá a nezapomenutá. Poděkovala jsem mu za všechno, čím mi byl a co pro mne udělal, a rozloučila jsem se s ním. Ani jsem nebyla příliš smutná, neměla jsem totiž pocit, že ho neodvolatelně ztrácím. Úplně nakonec jsem se odvážila ho požádat, aby mi, pokud je v místnosti a vnímá mne, dal nějaké znamení. Bylo to chvilku před půlnocí. Potom začaly stolní hodiny odbíjet půlnoc. (Byly to hodiny, které ode mne a mého bratra dostali mí rodiče ke stříbrné svatbě. Vybírala jsem je dlouho a s láskou a milovala jsem jejich zvuk. Otec to velmi dobře věděl, protože jsem je jich bití nikdy nenechala vypnout, když jsem v místnosti při své návštěvě spala. Obvykle jsem byla vzhůru do půlnoci, abych si je užila. Ráda jsem počítala jejich údery a otec to věděl.) Hodiny mne nepřekvapily ani nevyrušily. Jako obvykle jsem počítala jejich údery. BYLO JICH TŘINÁCT!!! Okamžitě jsem pochopila. Můj otec se se mnou loučil. Tou nejšetrnější a nejlaskavější formou, jakou to dokázal. Přinesla mi v budoucnu velkou útěchu a pomoc. Dodnes nosím památku svého otce ve svém srdci neskutečně živou. PhDr. Miroslava Chroboková
ZKUŠENOSTI ABSOLVENTŮ IV. Gabriela Požárová Dne 12. 5. 2005 Paris JAK MĚ MÉ PODVĚDOMÍ A 3 PRSTY ZACHRÁNILI V PAŘÍŽI Ve čtvrtek 12.5.2005 jsem ráno v 6hod letěla do Paříže jen na otočku na jednání. Po příletu jsem se ubytovala a v poledne se vypravila na pracovní oběd.
Vypili jsme nějaké víno a když jsem se vrátila kol. 16hod na hotel u letiště, byla jsem příliš unavená a šla jsem si lehnout. Mé letadlo odlétalo ve 21.20 z letiště. Nastavila jsem si budíka a když mě vzbudil, nebyla jsem schopná vstát a proto jsem jen posouvala buzení až jsem jej vypnula úplně a zase jsem usnula. Z recepce mi telefonovali ve 20hod, ale nic jsem neslyšela, spala jsem tvrdým spánkem a až ve 20.50 se jim podařilo mě prozvonit a konečně vzbudit. Vstala jsem a nevěděla co dříve, neměla jsem sbalené věci, které byly rozházeny po celém pokoji a v koupelně a za půl hodiny mi letělo letadlo! Naházela jsem všechny věci do kufříku, rychle jsem se převlékla a spěchala na recepci, kde jsem ještě musela zaplatit ubytování, SEPLA JSEM 3 PRSTY, ŘEKLA JSEM SI, ŽE LETADLO STIHNU A JEŠTĚ BUDU ČEKAT a běžela jsem na letiště, které je od hotelu asi 600m. Ve 21:08 jsem se přiřítila na terminál, ze kterého mi odlétalo letadlo a odbavovací přepážka byla již uzavřená, naštěstí tam ještě uklízeli a tak jsem se ptala zda je možné ještě odletět tímto letadlem, kde mám koupenou letenku. Tvrdili, že to není možné, že je již vše uzavřeno, OPĚT JSEM SPOJILA 3 PRSTY a ŘEKLA JSEM SI, ŽE POLETÍM! Začala jsem je prosit a řekla jsem, že prostě tímto letadlem musím odletět, jiná možnost pro mě je nemožná, ať něco udělají. Pracovnice u přepážky zavolala do letadla a na druhé straně to někdo zvedl a řekl, že mě mohou odbavit... Super, jsem zachráněná, děkuji moc, pomyslela jsem si, sebrala jsem letenku a běžela jsem na pasovou kontrolu, všude bylo šílené množství lidí, tak jsem všechny předběhla, policie mě nechtěla pustit na pasové kontrole, protože tam byla nějaká stávka (ty jsou v Paříži snad na denním pořádku), nakonec jsem je uprosila a pustili mě, pak jsem se hnala na kontrolu zavazadel, opět neskutečné davy lidí (v tuto dobu letělo více letadel najednou), opět jsem všechny předběhla a hnala se k východu z terminálu do autobusu, tam ještě nastupovala další lidé, seděla jsem v autobuse a nevěřila jsem sama sobě, moc jsem děkovala. V autobuse jsem čekala asi 10 min. na další pasažéry a když jsem nastoupila do letadla, sedla jsem si vedle známého houslisty a jeho přítelkyně a dali jsme se okamžitě do přátelského rozhovoru jako bychom se znali již déle. Měla jsem šílenou žízeň a v letadle se prodává až po vzlétnutí. K našim sedadlům přistoupila vedoucí stewardek a začala se s námi třemi přátelsky bavit, po chvíli jsem poznala, že se s tím houslistou znají a pak nám sama nabídla něco k pití a zadarmo (v tomto letadle se jinak vše musí platit). Nakonec jsme čekali v letadle na letišti v Paříži ještě celou hodinu a půl na další pasažéry, protože tupě stáli ve frontě u pasové kontroly a na kontrolu zavazadel, ale již byli odbavení a kufry měli v letadle, museli jsme na ně čekat. Velice dobře jsme si popovídali a dozvěděla jsem se spoustu nových informací a také jsem pozvaná na koncert. Když jsem po přistání jela z letiště domů, myslela jsem, že jsem všemocná a perfektně jsem poznala sílu svých myšlenek, svého podvědomí a už je mi zcela jasné, že člověk pokud věří je schopen všeho, nač jen vzpomene... Gabriela Požárová
PASTIČKY PŘI CVIČENÍ - 1. díl V jednom z našich posledních informačních e-mailů jsme rozeslali úvodní soubor "pastiček", s nimiž se absolventi setkávají při cvičení. Protože tyto zprávy nedostávají všichni absolventi, zařazujeme tuto zajímavou pasáž i do našeho časopisu. Pro ty z Vás, kteří navštěvujete naše internetové stránky, ale nedostáváte informační emaily, ještě uvádíme, že všechny tyto zprávy o aktualitách a dění v Silvovce, naleznete na www stránkách v rubrice "Archiv mailů". "Nejsem si jistý, že jsem v alfě! Tím pádem nemá smysl dál cvičit!" odpověď: Podstatné je používat naučený postup na vstup do základní hladiny 1 (3-1) a s každým opakováním pak bude úroveň relaxace hlubší. Pokud se budete uvolňovat, ale současně pozorovat sami sebe a hodnotit se, jak jste uvolnění, tak budete klást překážky přirozenému procesu uvolnění, který už probíhá. Každý člověk s očima zavřenýma déle než 5 minut a s myšlenkami na něco příjemného (podobně jako na ideálním místě pro relaxaci) je velice uvolněný a jeho mozek je převážně v alfě. Novinka, kterou jste se naučili, není "pobyt v alfě" - to jste uměli již před kursem Silvovy metody. Novinkou je Vaše schopnost uvolnit se a zároveň udržovat mysl a mozek ve stavu bdělosti. V tomto stavu, v němž tělo spí a mysl a mozek jsou bdělé, pak systematicky pomocí mentálních technik Silvovy metody využíváme neomezený potenciál vlastní inteligence, abychom řešili nějaký problém, dosáhli vytouženého cíle nebo získali potřebnou informaci. Kdykoli vstoupíte do základní hladiny 1 nebo do laboratorní hladiny, doporučujeme používat pomůcky na hlubší uvolnění, kterými jsou: a) počítání pozpátku do deseti do jedné, b) ideální místo pro relaxaci, c) hluboký břišní nádech a výdech, d) vzkaz sám sobě "uvolni se". "Necvičím pravidelně a chtěl bych! Co s tím mohu udělat?" odpověď: Programujte přes Zrcadlo mysli a Techniku tří prstů, že cvičíte pravidelně a zařaďte do svého programování také výhody, které Vám pravidelné cvičení přináší. Změna vždy začíná uvnitř. Programujte v alfě a realizujte v betě! "Nefunguje mi určitá technika!"
odpověď: Podporujte její fungování tak, že budete programovat (nejlepší jsou pro to techniky Zrcadlo mysli a Technika tří prstů) jak výborně Vám ta konkrétní technika funguje. Například spojte tři prsty v průběhu dne vícekrát (10x - 20x) a v duchu programujte: "Technika kontroly snů mi funguje bezvadně! Kdykoli objednám informaci pomocí této techniky, probudím se v noci a pamatuji si sen, ve kterém je informace obsažena a rozumím obsahu toho snu. Kontrola snů mi funguje výborně." Ve své podstatě můžete používat Techniku tří prstů i jako podporu, aby Vám fungovala lépe i samotná Technika tří prstů. Dejme tomu, že nejste spokojeni s tím, jak Vám doposud fungovala Technika tří prstů při vybavování údajů či informací. Spojte si tři prsty a programujte: "Technika tří prstů mi funguje bezvadně! Kdykoliv používám Techniku tří prstů na vybavování údajů či informací, můj mozek a mysl mi pošle potřebnou informaci v požadovaném čase. Technika tří prstů mi při vybavování údajů či informací funguje výborně." "Při Zrcadle mysli si nejsem jistý, jestli mám po celou dobu vnímat rám (modrý nebo bílý) a jeho pozici!" odpověď: Na samotném začátku promítání analýzy, ke kterému se metodologicky vztahuje modrý rám, má tento rám svoji pozici rovně před Vámi na Vaší vnitřní obrazovce. Potom během promítání tomu necháváte volný průběh - rám se může rozšířit a zabrat celou obrazovku. Vy sami občas budete vstupovat do filmu jako jeho přímý účastník a tím pádem pro vás v té chvíli neexistuje žádný rám, na který se díváte. Na konci analýzy je pak ten modrý rám znovu na svém místě uprostřed, přímo před Vámi na Vaší vnitřní obrazovce. To samé platí i pro bílý rám. Na začátku a na konci promítání je ten rám vždy vlevo na Vaší vnitřní obrazovce. Avšak v průběhu promítání dosaženého cíle tomu ponecháváte zcela volný průběh. Nemůžete zároveň vnímat umístění rámu a zároveň to, co se v tom rámu odehrává! "Jak můžu já používat Zrcadlo mysli, když nemám dostatečnou obrazotvornost!" odpověď: Neexistuje člověk, který má nedostatečnou obrazotvornost.Obrazy jsou universálním jazykem myšlení. Avšak je možné, že očekáváte, že Vaše obrazy při Zrcadle mysli budou stejně jasné a zřetelné jako při použití zraku. Naše doporučení je: popisujte slovně v duchu to, co chcete aby se promítalo do modrého/bílého rámu. Mluvený popis v duchu nám pomáhá k tomu, abychom se uvolnili i z hlediska obrazotvornosti, přičemž automaticky umožňujeme procesu vizualizace a tvůrčí představivosti, aby se zlepšovaly. Zapamatujte si, že v alfě nefunguje princip nátlaku, nýbrž princip přitažlivosti! Mluvený popis také pomáhá k tomu, aby příběh, který promítáte měl jasnou organizaci a strukturu, čímž také minimalizujete utíkání myšlenek někam jinam.
Upřímně doufáme, že Vám tyto rady pomohou k tomu, aby jste ve cvičení byli úspěšnější!
