pigment0 < Spektrografick6 mdieniriznychzelen5ich ve smdsis titanovou rutilov6ho typuTiO, bdlobou Z RuthM. Johnston, for theAnalysis andDescription of Color", Journalof Paint ,,Spectrophotography Technology, roc.39(1967), s.349,obr.9. Reprodukovdno sesvolenlm autorky, vydavatele a Pittsburgh PlateGlass s dr.R. L. Fellerem. Co.a ve sooluor6ci KL[C Zlevadoprava: vlnov6d6lkaod 380po 700nanometri nahoru: odrazivosti 0dsoodu orocento Kiivky: (smdsn!pigment 1. zeleichromov6 z chromov6 Zlutia ielezit6 modii) iprusk6/ 2. chromoxid tupli 3. zelen smaragdov6 4. nitrosobarvivo zelenB 5. zeleiolivov6 6. zeleiftalocyaninovd 7. chromoxid ohnivfu
'Pozn.piekl.: pigment0. Dekuieme Vlastimilu Zuskovi zapieklad ndzvri barevnfch
ill
u M E inl in u r r t T t c t T A ..jedna z neustrile se uracejicfch otrizehzni: je-ti pad.dlektak dokonal!, ie ani po nejdthladndjii analyze nelze s jistotou uriit, zcla se jedrui, ii nejed.ni o origiruil, je, anebonent stejnd hodnotny jako dilo, hterdje.jeclnoznaind praud? Aline B. Saarinen*
1 . D o k o n apl fa d E t e k umdleckri falza piedstavujf nepiijemny prakticky probl6m pro sb6ratele, kurdtory a historiky um6nf, kteii musi dasto vynaklddat znadn6mnoZstvf dasu a energie na urdeni pravosti danych piedm6tri. Teoreticky probl6m, ktery zde vyvstiivd, je vsak jest6 na16hav6j5i. NeodbytnS.otdzka, prod existuje esteticky rozdil mezi piesv6ddivym pad6lkem a originrilnim dilem, podrjw6 zilkladni piedpoklad, od kter6ho se odviji samotn6 poslini sbdratele, muzea a historika umdni. Filozof um6ni, kter6ho piistihneme bez odpovddi na tuto otdzku, je na tom piinejmen5im stejnd spatn6 jako kurdtor, ktery uznd van Meegerena za Vermeera. otdzku lze nejl6pe ilustrovat piikladem dila a jeho paddlku, kopie di reprodukce. Piedpoklddejme, Ze pied n6mi visi vlevo origin6l Rembrandtovy Lukrdcle a vpravo jeho dokonald kopie. Z pln6 dolozen6historie obrazu vime, Ze malba nalevo je origindl, u , ,".rtg".rorych snimkri, mikroskopick6ho rozboru a chemick6 analyzy vypljw6, i'e obraz napravo je neddvnym paddlkem. piestoZe se navzrijem lisf v mnoha ohledech - napi. v autorstvi, ve st6ii, fyzikdlnich a chemickych vlastnostech a trLni hodnot6, nevidime mezi nimi L6dny rozdfl; a kdyby je n6kdo b6hem naseho sprinku zam6nil, nebudeme pak schopni pouhym okem urdit, ktery je ktery. Nyni jsme t6z6ni, zd,a mriZemezi t6mito obrazy existovat n6jaky esteticky rozdil. TazateIriv t6n naznaduje, ze odpovddi je jasn6 ne, nebof, rozdfly, kter6 zde existuji,jsou esteticky irelevantni. zatndme otdzkou, zda je rozli5enf mezi Lim, co je5t6 lze v obrazechvid6t ,pouhym okem' a co jii, nikoliv, zcelajasn6. Na obrazy se *
N e w Y o r h T i m . e sB o o h R e u i e w , 3 0 . d e r v e n e c 1 9 6 1 , s . 1 4
Dokonall;'paddlek
87
sice dfviime, i kdyZ je zkoumiime pod mikroskopem nebo s pomocf ultrafialov6 lampy, ale ziejm6 jiL, ne jen ,pouhym okem'. ZnamenS' tedy ,pouhym okem' pozorovdnf bez pomoci jak6hokoli nristroje? To by bylo trochu nespravedliv6 vtdi dlovdku, ktery potiebuje bryle, aby rozeznal obraz od hrocha. Povolime-li v5ak bryle, jak siln6 mohou bit? A mriZeme pak konzistentn6 vyloudit lupu di mikroskop?A podobnd: pokud povolime osv6tleni Z6rovkou, mriZeme povolit i osv6tleni ultrafialovymi paprsky? A i v piipad6 Z6rovkov6ho osv6tleni: musi byt stiedni intenzity a svitit zbdi,neho rihlu, nebo je povoleno i ostr6 zeiikmen6 nasviceni? Viechny tyto piipady lze odbyt tim, Le,pouhym okem' znamend divat se na obrazy bez jinych ndstrojri neZ t6ch obvykle pouZivanych. Probl6my vyvstanou, kdyZ se zam6iime dejme tomu na miniaturni iluminace di asyrsk6 pedetni vdledky,kter6 lze st6Zi rozliSit odjejich nejhrubBich napodobenin bez pouliti siln6 lupy. Navfc i v pifpadd na5ich dvou obrazri mohou jemn6 rozdily v kresbd di malb6, jeZ uvidime pouze pod zv6tSovacim sklem, byL zcelajasn6 rozdily estetickymi. To sice neplatf o siln6m mikroskopu, vyvst6vd nicm6n6 ot6.zka,jak siln6 mriZe zvdt5eni byt. Vymezit to, co mfnime pozorovSnim obrazri ,pouhym okem', tedy zdaleka neni snadn6. Pro ridely naii argumentacel viak piedpokl6dejme, Ze vBechny tyto obtiZe byly odstran6ny a pojem ,pouhym okem' byl dostatedn6 vyjasn6n. DaISi ot6zka zni, kdo je piedpokl6dany pozorovatel. Domniv6m se, Ze n63 tazalel nechce tvrdit, i,e i,4'dn'! esteticky rozdil mezi dv6ma obrazy neexistuje, pokud n6kdo, dejme tomu ndjaky Silhavy boxer, 1,5.dn'jrozdil nepostiehne. PiijatelndjSi otrizka by byla, zda mriZe existovat esteticky rozdil i v piipad6, kdy nikdo, ani ten nejzku5en6j5i odbornik, nikdy obrazy pouhym okem nerozeznS'.Yiimndme si, ie nihdo a nihdy nemfl\e na zdkladd pozoroudni tdchto obrazfi pouhym okem zjistit, zda ndkdo kdy byl ii bude schopen tyto obrazy rozliiit pouhym okem. Jinymi slovy, takto poloZend ot6zka piipou5ti, Ze nikdo na z6klad6 pozorovdni pouhym okem nemriZe urdit, Ze mezi obrazy i:1dn'! esteticky rozdil nenf. A to podle vSeho zcela odporuje motivaci tazahele. Pokud totiZ ,pouh6 oko' nikdy ' A pouze pro ridely argumentace, tj. jen abychom nezatemiovali ristiedni t6ma. Kdykoli budu d6le hovoiit o pozorov6ni ,pouhym okem', m6 to byt chrip6no v riimci tohoto dodasn6ho ristupku, a nikoli jako piijeti tohoto pojmu z m6 strany.
U m d n ai a u t e n t i c i
nezarudf estetickou shodnost dvou obrazri., pak piipou5tfme, Ze zdrojemestetick6 odli5nostije ndco,co se nachd.zimimo dosahjak6hokoli takov6ho pozorovS.ni.V tom pifpad6 se v5ak drivod pro vyloudenihistorickych pramenri. a vysledkri v6deckych testfi stdv6 velmi nejasnym. Podstatu probl6mu mriZeme piesn6ji formulovat otdzkou, zda pro mne (di pro r) existuje esteticky rozdil mezi dvdma obrazy, pokud je nemohu (di r nemriZe) rozli5it pouhym okem. Ale ani tato formulaceje5t6 neni zcela sprdvnd. Drivod je ten, i,e ani j6sdm pouhym okem nikdy nezjistim, zda budu jednou schopen mezi nimi spatiit esteticky rozdil. Apiipustit, Ze ndco,co na obrazechnevidim pouhym okem, mriZe byt piidinou jejich estetick6 odliinosti, je op6t zcela zlejm6 v rozporu s nevyslovenym piesvdddenim di podezienfm,jeZ podn6cuje na5eho tazatele. Klidov6 otazka tedy nakonec vypadd takto: existuje n6jaky esteticky rozdil mezi dv6ma obrazy pro.r v piimdien6m dasov6mriseku f, pokud je r nemriZe bdhem t rozpoznat pouhym okem? Anebo jinymi s)ovy,mriZe ndco, co r neni schopen pouhym okem b6hem t rozeznar, by'tpro r zdrojem estetick6 odliinosti mezi obrazv v t?
2.0dpovEd' Pii hleddni odpov6di na tuto ot6,k' musfme mft na pam6ti, i,e to, co lze v dan6m okamZiku rozliiit pouhym okem, nezdvisi jen na vrozentiostrosti zraku, ale i na zku5enosti a cviku.2 cfianovi, ktery neviddlmnoho Ameridanri, piipadaji vsichni stejnf. Dvojdata navz6.jemnerozeznrinikdo krom6 jejich nejbliZ5ich piiluzny ci a znamych. 2
N6mci, kteii se udi angricky, dasto nedok:iZi bez opakovanych pokusri a soustieddnd p.zornostr zaregistrovat vribec Zridny rozdil mezi zvuky samohrrisek ve srovech ,,cup,. a,cop". I rodily mluvdi musi vynaroZit podobn6 fsili v piipad6, kdy mri vnimat odrisnosti vbarvd apod., kter6 nejsou zachyceny v zdkladnim slovnikujehoj azyka. otazka, zd.ajazyk ovliviuje skutedn6 smyslov6 vnimdni, ie jiZ dlouho diskutov:ina psychology, antroporogy a lingvisty; viz piehled experimentri a poremik v segail, campbeil a Herskovits, zhe Influence of Culture on Visual Perception (Indianapolis and New york, The Bobbs-Merrill co, Inc., 1966), s. 84-48. probl6m pravddpodobni nevyieBime, dokud nevg.asnime uZitf t'ermini ,'smyslovy", ,,percepdni" a ,,pozndvaci" a dokud nevdnujeme ,ctsi ptti rozli5eni mezitim, co je pro urditou osobu v jist6m okamZiku dane a eemu se mtZe nauiit.
0dpoved'
89
A navic pouze kdyZ se na Petra a Pavla divrime s tim, i,e n6r.rrje ndkdo pojmenoval, udfme se je od sebe rozezndvat pouhym okem. Divat se na lidi di na v6ci pozornd s vddomim jistych, zatim nepostiehnutelnych aspektri, ve kterych se li5i, zvy5uje na5i schopnost mezi nimi - a mezi jinymi vdcmi di lidmi - rozli5ovat pouhym okem. Tak obrazy, kter6 poslidkovi piipadajf jeden jako druhy, se mu po dase,kdy se z n6j stane ieditel muzea, budou jevit znadn6 odli5n6. PiestoZe nyni mezi na5imi obrazy i,adny rozdil nevidim, mohu se ho naudit vid6t. V t6to chvili mi sice pozorovdni pouhym okem, a ani nic jin6ho, nepotvrdi, Ze tomu tak skutedn6 bude, Ze se to nauiim, ale informace vypovidajici o znain6 odli5nosti nasich obrazri, o tom. Zejeden je origindl a druhy paddlek, sv6ddf proti zriv6ru, Ze k tomu nedojde. A moZnost, Ze bych pozd6ji mohl odliSnost obrazri vnimat tak, jak to nyni nedokdZu, vytvriii mezi nimi esteticky rozdil, ktery je pro mne drileZif!' jii: ted. V5imn6me si tiL,, Ze div6m-li se nyni na obrazy s v6domim, Ze vlevo je origindl a vpravo pad6lek, mriZe mi to pomoci rozvinout schopnost rozli5it mezi nimi pozddji pouhym okem. Proto, jsem-li vybaven informaci, kterou jsem nenabyl pozorov6nim danych obra2fi.,m:0'i,emoje nyn6j5i pozorovdni ovlivnit pozorovdni pii5ti zcela jinak, neZ,by tomu bylo bez t6to informace. Vzhledem k tomu, Ze tato znalost ovliviuje roli, jakou piitomn6 sledovdni sehraje v kultivaci m6ho vnim6ni, jehoZ vysledkem bude schopnost rozlisovat mezi t6mito obrazy, vytvlii pro mne jejich faktickd odliinost v t6to chvfli esteticky rozdil. Ale to neni vSe. Vddomi, Ze se oba obrazy od sebe li5i, ovliviuje m6 nyn6jBf vnim6ni, protol,e m6ni vztah mezi nyn6jBfm a pii5tim pohledem. Vddomi t6to odli5nosti md totil, vybizi, abych se v piitomn6m okamZiku dival na obrazy jinak, i kdyZ to, co vidim, je stejn6. Nejenze tato informace svdddi o moZnosti naudit se rozdil viddt, ale zd.rovei tak6 do urdit6 miry naznaduje relevantni zprisob,jak obrazy zkoumat a jakych protikladri a drileZitych asociaci si v5imat. Na zdkladd t6to informace tiidim prvky a vlastnosti sv6 minul6 zku5enosti, kter6 znovu ptichazejike slovu v m6m soudasn6m pozorovdni. TudiZ nikoli ai, pozdlji, ale prdv6 ted vystupuje nevnfmany rozdil mezi obrazv jako vyznamnTi faktor spoluutvdiejici mrij nyn6jBi proZitek.
90
U m d n i aa u t e n t i c i t a
Sedtenoa podtrZeno: piestoZe v tuto chvili nejsem schopen oba obrazy pouhym okem rozliSit, skutednost, Ze vpravo visf origin6l a vlevo falzum, pro mne vytv6ii esteticky rozdiljiZ nyni, protoZe uZ pouhri znalost tohoto faktu (1) dokazuje existenci rozdflu, jejZ se mohu naudit vnimat, (2) piipisuje nyn6jSimu pozorov6ni roli n6cviku sm6iujfcfho k zisk{ni takov6 rozli5ovacf schopnosti a (3) formuje, modifikuje a diferencuje mrij nyn6j5i proZitek pii vnim6ni t6chto dvou obrazri." Vribec tu nesejde na tom, zda n6kdy budu schopenvid6t di skutednd uvidim, v dem se obrazy li5i. To, co ovlivfiuje charakter i funkci m6ho aktudlniho vizu6lniho proZitku, neni fakt di uji5tdni, Ze jsem takov6ho percepdniho rozliSeni schopen, ale drikaz, i,e je toto rozliSenimoZn6.Atento dtkaz spodivdv tom, Le vim, Le se oltrazy od sebe fakticky liSi. fim pddem se pro mne ty'to obrazy esteticky liSi, i pokud byje nikdo nikdy nebyl schopenpouhym okem od sebe odliSit. Nelze vlak dokrizat, Le nikdo nikdy nebude schopen Z6dnou takovou odliSnost spatiit? Tato ot6.zka ddv6 asi takovy smysl, jako kdybychom se ptali, zda existuje finandni rozdil mezi vl6dni obligaci a obligaci n6jak6 t6m6i bankrotujfci firmy, pokud je moZn6 dokdzat, Le jejich trZnf hodnota a vynos budou vZdy stejn6. Jaky druh drikazu vlastnd odekiiviime? MriZeme piedpoklid at, Le pokud nikdo - ani ten nejzkuien6jif odbornik - dosud nebyl schopen i,6.dnyrozdfl mezi obrazy spatiit, pak je z6vEr, i,e ani jd nebudu schopen tento rozdil vid6t, celkem jisty. M6jme v5ak na pam6ti, Le Lakjako v piipad6 van Meegerenovychpad6lkriato nichZ je5t6 bude ied) se mriZe stdt, L,erozdily, kterych si do urdit6 doby Z6dny odbornik nev5iml, budou pozd6ji zlejme i laikrim. Mohli bychom t6i, uvai,ovat o n6jak6m velmi citliv6m skenovacim pifstroji, ktery by porovnrival barvy 3
KdyZ o rozdilu mezi obrazy, ktery je pro moji akturilni zku3enost pii jejich pozorovdni tak vyznamny, uv6dim, Ze je zdrojem estetickdho rozdilu, pochopitelnd netvrdim, Ze v5e, co mriZe zapiidinit zm6nu mdho vnimrini (napi. opilost, sndZnri slepota, Sero), mfrZe zprirsobitodli5nost estetickou. Ne kaZdj rozdil ve zptsobu, jakym jsou obrazy sledoviiny, d i o d l i 5 n o s t ,j e i . z t d t o v a r i a c e v y p l j v r i , j e b r r i n v p o t a z ; j e d n r i s e p o u z e o r o z d i l y v e z p r i s o bu,jakym obrazy maji byt sledovriny, di o odli5nosti, kter6 z t6to variace vyplywaji. O estetickdm bude vice iedeno pozd6ji v t6to kapitoie a v VI,3-6. a Podrobny a p1n6 ilustrovany vyklad viz P B. Coremans, Van Meegeren's Fahed Vermeersond De Hooghs, picl. A. Hardy a C. Hutt (Amsterdam, J. M. Meulenhoff, 1949). Piib6h je nastindn v Sepp Schul1er, Forgers, DeaLers, Experts, piel. J. Cleugh (New York, G. P. Putnam's Sons, 1960), s. 95-105.
Odpovdd'
91
dvou obrazri v kaZddm jejich bodd a zaznamenal i tu nejnepatrn6jsi odchylku. Co v5ak znamen6.,,v kaZd6m bod6"? Matematickli bod samoziejmd zridnou barvu nemd., a i n6kter6 fyzikalni ddstice jsou piiliS mal6 na to, aby ndjakou mdly. Skenovaci pifstroj musi tudiZ v kaZddm okamZiku pokryt plochu dostatedn6 velkou na to, aby jiL, m6la barvu, ale alespoi tak malou, aby byla na hranici vnimatelnosti. Zistdv{ z6hadou, jak takovy poZadavek splnit, vzhledem k tomu, Le,,vnimatelny" v na6em kontextu znamend.,,rozli5itelny pouhym okem", a hranice mezi plochou vnimatelnou a nevnimatelnou by tak ziivisela na arbitr6rnim stanoveni piechodu mezi lupou a mikroskopem. I kdybychom n6jakou takovou hranici stanovili, nemriZeme si nikdy byt jisti, Ze citlivost na5ich piistrojri bude vy55f neZ maximiilni citlivost nasi piirozen6 percepce. Ndkteii experimentiilni psychologovti se totiZ piiklin6ji k z6v|ru, L,ekal,d! m6iitelny rozdil v intenzitd sv6tla mriZe n6kdy b'!t zachycenpouhym okem.sA m:ime zde dal5i probl6m. NdB skenovaci piistroj bude zkoumat barvu tedy odraZen6 sv6tlo. Vzhledem k tomu, i,e odrai,en6 svdtlo d6stedn6 ziivisi na prdv6 dopadajicim svdtle, museli bychom vyzkou5et nasviceni vsemi moZnymi zprisoby,vsech intenzit a ze vsech sm6ni. A protoZe malby nemaji rovny povrch, museli bychom pro kaZdou variantu nasvfceni prov6st kompletni skenovdnf cel6ho oltaz.u ze v5ech rihhi. Je viak ziejm6, Ze nejsme s to zjistit ani jedinou absolutni shodu v jednom aspektu, nato? pokryt viechny jejich kombinace. SnaZit se dok:izat, Ze nikdy nebudu schopen postiehnout n6jaky rozdil mezi naiimi dvdma obrazy,je tudiZ marn6, a to nejen z technickych drivodri. Piipust'me nicm6n6 i dot6rnou ot1.zkt, zda by pro mne n6jaky esteticky rozdil mezi na5imi obrazy existoval, i kdybychom takovy drikaz mdli. Apiedpokl6dejme, Ze tuto za vlasy piitai,enot ot6.zku zodpovime zdporn6. Ani to by ale naBeho tazatele neuspokojilo. Vysledek by totiZ byl ten, Ze pokud nelze rozdil mezi ob6ma obrazy skutedn6 postiehnout, pak budejejich esteticky rozdir zcela z6viset, "
Neni to Zddn6 piekvapeni, protoZe sitnicovy receptor mtZe excitovat i jediny foton. viz M. H. Pirenne a F. H. c. Marriott, ,,The Quantum Theory of Light and the psychoPhysiology of vision", in PsychoLctgy,ed. S. Koch (New York and London, McGraw-Hill co., Inc., 1959), sv. I, s. 290; tak6 Theodore C. Ruch, ,,Vision,,, in Medical psychology and Biophysics (Philadelphia, W B. Saunders Co., 1960), s. 426.
U m e n i aa u t e n t i c i
na tom, co lze, di nelze proklzatjinak neZ pouhym pohledem. Tim ale st\Li podpoiime Lvrzeni, i,e bez existence rozdfru percepdnfho nemriZeexistovat rozdil esteticky. vrritfme-li se z oblasti ultrahypotetidna do reality, mrizeme delit n6mitce, I'e tak zilsadni esteticky rczdiljako ten, ktery rida;ne existuje mezi Rembrandtovym pldtnem a jeho farzem, nemrfZe spocfvat v hled:inf, a ani v nalezeni tak subtilniho rozdilu, i,e jej lze postiehnout, pokud vribec,ien velmi zku5enym a dobie cvidenym okem. Tt-rto lyhradu mriZeme rovnou sm6st ze stolu, nebot'drobn6 percepdnf rozdily mohou hr6t obrovskou roli. Zndmky toho, Ze jsem zachytil n6di pohled z druh6ho konce mistnosti, isou t6m6i ,r"po.f"h.ruteln6. Faktick6 rozdily zvuku, v nichZ spodivri rozdil meziprtmdrnym a skv6lym hudebnim provedenim, zachyti pouze dobre cvideniucho. I ty nejjemn6jsf rozdily mohou zcela zmlnit celkovy dojem, atmosf6ru di ulraz malby. I ty nejnepatrn6j5f percepi"'i roziflyjsou dasto esteticky rozhodujici. Rozs:ihll fyzick6 poskozeni freskynlmusf mft tak z6sadni esteticky dopad jako drobny, ale necitlivy restaurdtorski 26.sah. Doposudjsem se pokousel tkilzatpouze to, Ze se naie dva obrazy mohou liSit esteticky, a nikoli , i,e origtn6l je lepsi neZ pad6lek. v naSempiipadd je daleko lep5im obrazem originril, protoZe Rembrandtovy obrazy jsou obecn6 daleko lepsfmi dfly nei,jejictr kopie od nezn6.mych auto.i. Av5ak Rembrandtova kopie Lastmana *.izu uyt docela dobie lepSf neZ originrilni malba. Nejsme vsak povolani, abychom v teto souvislosti rynri5eli konkr6tni srovn6vaci soudy di formulovali krit6ria estetick6ho hodnoceni. Nds probl6m jsme plni vyiesili drikazem, i'e z na1i neschopnosti rozliiit dva obrazy pouhyrn okem nevypltry{, Ze jsou esteticky totoLn6 - a nenuti nris tudfZ k z6v6ru, i,e je pad6lek stejn6 tak dobry jako origin6l. Pifklad, ktery jsme p.ib6Zn6 uZivali, je zvlistnfm piipadem obecn6j5i ot:izky estetick6ho vyznamu autenticity. odhl6dneme-li od piipadu pad6lan6 kopie, zaleii vribec na tom, zd,aje origindlni dflo vytvorem toho di onoho um6lce, ikoly nebo obdobi?Dejte tomu, Ze od sebe snadno rozlisfm dva obrazy, ale nedokdzu urdit, kdo ktery narnaloval, aniZ bych pouZil n6jak6 pomricky, napiiklad rentgenov6ho snimku. MriZe-v tom, L,eobrazje, di neni od Rembrandta, spo_ divat n6jaky esteticky rozdir? Zde nejde o rozliieni jednoho obrazu od druh6ho , nybri' o rozliseni tiidy Rembrandtovych obra'i od tiidv 0dpovdd'
93
ostatnfch maleb. Sance, Ze se je naudim spr6rm6 rozli5ovat - tedy Ze naleznu zobecniteln6charakteristick6 rysy, odliSujici tiidu Rembrandtri od ne-Rembrandtri, z6visi do znadn6 miry na souboru vychozich piikladri, kter6 m6m k dispozici. TakZe pii nabjwdni schopnosti odli5ovat Rembrandtovy obrazy od ostatnich je pro mne drileZit6 v6d6t, Ze dany obraz piisluSf k jedn6, di druh6 tiid6. Jinymi slovy, moje soudasnd (di budouci) neschopnost urdit autorstvf dandho obrazu bez vyuliti vddeckych pomricek neznamend, i,e pro mne autorstvi nepiedstavuj e esteticky rozdil. Znalost autorstvi, at liZ ;akkoli nabyt6, totii, m:iui,epodstatnym zprisobem piispdt k rozvinutf m6 schopnosti urdit bez pomoci v6deckych metod, zda je, di neni ndjaky obraz, vdetn6 tohoto, kdyZ se s nim znovu setkdm za jinjch okolnosti, Rembrandtovym dflem. V riimci t6to rivahy se mimochodem nabizi ie5enf jedn6 kuri6zni zdhady. KdyZ van Meegeren proddval sv6 obrazy jako Vermeery, oklamal v6t5inu nejkvalifikovan6jBich odbornikri a pouze diky jeho vlastnimu pfizn|ni byl cely podvod odhalen.6 Dnes je i poudeny laik piekvapen, jak mohl n6jaky kompetentni znalec povaZovat van Meegerena za Vermeera, tak ziejrnd jsou mezi nimi rozdfly. Co se stalo? Obecnd frovei estetick6 vnfmavosti se st6Zi mohla pozvednout tak rychle, aby soudoby laik vid6l vfce neZ odbornik pied dvaceti lety. Spi5e je tomu tak, Le lep5i informace, kter6 dnes m5.me k dispozici, toto rozli5eni usnadiuji. Tehdy byl odbornik konfrontoviin s jednim nezndmym obrazem a musel rozhodnout, zdaje natolik podobny zn{rnym Vermeertm, aby byl od t6hoZ um6lce. A pokaZd6, kdyZ byl ke korpusu obrazri uznanych za Vermeery piiddn dal5i van Meegeren, se krit6ria pro jejich piijeti pozm6nila a myln6 tzn1.ni dalSich van Meegerent. za Vermeery se stalo nevyhnutelnym.
n
Skutednost, Ze paddlky byly vydrivriny za namalovan6 v obdobi, ze kter6ho nebyla zniLma Lddnd dal5i Vermeerova dila, udinila odhaleni sloZit6j6im, na pifpadd samotnem to v3ak nic nem6ni. Ndkteii historici um6ni na obranu sv6 profese twdi, i,e nejbystiej5i kritici m6li jiZ velmi zrihy podezieni. Ve skutednosti viak byly n6kter6 z piednich autorit zcela oklamiiny, a po urdity das dokonce odmitaly uv6iit van Meegerenovu piizn5ni. Cteniii mri dnes k dispozici soudasndjSi piiklad - slavny bronzovy kr.ii, dlouho vystavovany v Metropolitnim muzeu a prohlaSovany za mistrovsk6 dilo klasick6ho ieck6ho sochaistvi, byl odhalen jakoZto soudoby paddlek. Pracovnik muzea si poviiml 5vu, ktery patrnd on ani nikdo jiny do td doby nezaznamenal, a nrisledovaly vedecke rozbory. Zddny odbornik nepiipomnEl sv6 diiv6jSi pochybnosti z estetick6ho hlediska.
Dnes jsou v6ak van Meegerenov6 nejen vyloudeni ze vzorov6 tridy vermeert, ale zdrovei se ustavila vzorov6,tiida pro samotn6 van Meegereny.Pii srovn6ni t6chto dvou vzorovych trid se charakteristick6 rozdily stdvaji natolik ndpadnymi, y',erozpoznrini dal5ich van Meegerenri od vermee^i nepiedstavuje Z6dny v6tsi probl6m. vderej5f odbornik se mohl snadno vyvarovat svych chyb, kdyby m6l k dispozici par zndmit'ch van Meegerenri ,rhodnyctr pro srovndni. A dneini laik, ktery tak bystie rozpoznd.van Meegerena, si mrfZe naopak snadno spl6st vermeera s n6jaky podiadnym dflem jeho n:isledovnfka. Pii odpovddi na vyse poloZen6otrizkyjsem se nepokou5elvyiesit zrisadniprobl6m obecn6 definice ,,estetick6ho".7pouzejsem ukdzal, ze pokud je procvidoviini a zlepsov6ni nasi schopnosti rozlisovat mezi um6leckymi dily ziejmou estetickou aktivitou, pak mezi estetick6 vlastnosti obrazu nepatif pouze ty, kter6 nach-6.zimev r6mci procesu jeho vnfmdni, ale i ty, jei, zprisob tohoto vnimrinf urdujf. Tento celkem zrejm!'fakt by mo?,nd.nebylo tieba zdriraziovat, nebyt pietrvrivajicfho vlivu Tingle-Immersionovys teorie, kter6 div6ka nabridd, aby pii setkdni s um6leckym dilem odhodil h6v v6d6ni a zkuienosti (protoZe ty by mohly otupit bezprostiednost jeho poiitku), nechal se dilem zcela pohltit a jeho estetickou mohutnosr pomdiil intenzitou a d6lkou vysledndho chv6nf. Tato teorie.ie zjevnd absurdnf a nepiispivri k ie5enf Zddndho drileZit6ho probl6mu estetiky; stala se ov5em soudristi piediva na6eho zdrav6ho nerozumu.
3. Nepadilateln6 Druhy probl6m t'fkajici se autenticity vywstrivd v souvislosti s pondkud piekvapivym faktem, Ze v hudb6 na rozdil od maliistvi neexistuji paddlky konkr6tniho dila. Existuji samoziejm6 skladby vydrivan6 za Haydnovy, podobn6 jako zn6me malby vyddvan6 za i,embrand_ tovy, ale paddlky samotn6 Londynskd symfonie, na rozdfl od paddlkri ' i
K t6to otdzce se dostanu o ndco pozddji, v kapitole VI. Teorie je piipisovrina dvojici Immanuel Tingle a Joseph Immersion (kolem r. 1g00). [Pozn. piekl.: angl. slovni hiidka - tinele. v., chv6t se, hoiet vzru6enim; inmersion, n., z a h l o u b d n i s e . p o t o p e n i s e . p o n o i e n i s e .I
Nepadelane
95
Lukrdcie, vzniknout nemohou. Haydntv rukopis neni o nic autentidt6j5im piipadem notov6ho z6.znamr, nei, jejeho dnes r6no vyti5t6nii kopie, a provedeni dila ze vderejSihovedera je stejn6 tak autentick6 jako jeho premi6ra. Kopie notov6ho zLznamu se mohou li5it piesnosti, ale v5echny piesn6 kopie, vdetn6 pad6lkri Haydnova rukopisu, jsou zcela rovnocennymi piipady dan6ho notov6ho zdznamt. Interpretace sklady se mohou liSit sprdvnosti a kvalitou, ba i ,,autenticitou", ch6panou v esoteridt6j5im smyslu, ale v5echna spr:ivnd provedenijsou stejn6 legitimnimi instancemi dandho dila.e Naproti tomu i ty nejprecizn6jii kopie Rembrandtovy malby jsou pouze napodobeninami di pad6lky, nikoli novymi instancemi dila. Prod existuje mezi tdmito dvdma umdnimi takovyto rozdil? Nazyvejme um61eck6 dilo autografickym tehdy a jen tehdy, je-li rozli5eni mezi origin6lem a pad6lkem podstatn6; respektive tehdy a jen tehdy, pokud ani jeho nejprecizn6jSfkopii nelze povalovaL za legitimni dilo.lo Je-1i umdleck6 dilo autografick6, lze i piislu5ny druh um6ni nazvat autografickym. Malba je tudiZ autografickd, hudba neautografickri dili alografickri. Toto rozliSeni je dist6 terminologick6 a neiikri nic o relativni jedinednosti vyj6dieni vyZadovan6 nebo dosaZiteln6 t6mito umdnimi. Nyni je na5fm rikolem vysv6tlit, prod jsou n6kterd um6ni autografick6, a jin6 ne. Yyrazn'! rczdil mezi malbou a hudbou spodivd v tom, i,e zatimco malii musi obraz domalovat, skladatel skondil svou prdci, jakmile dopsal notovy zdzrtarn, adkoliv konednym produktem jsou aZ jeho realizace.Bez ohledu na to, kolik studii di riprav je v obou piipadech provedeno,malba je v tomto smyslu um6nim jednofdzovym a hudba dvoufdzovym. Je tedy druh um6ni autograficky tehdy a jen tehdy, je-li jednof6zov'!? Protipiiklady jsou nasnadd. Zaprv|, literatura autografickd neni, i kdyZjejednofdzov6. Grayovy Elegie paddlat nee
Mohou se vyskytovat i falza samotnych provedeni. Jsou to napiiklad takovri provedeni, kterd piedstiraji, Ze je piednesli urditi hudebnici. Pokud vSak odpovidaji notov6mu zAznaml, pak jsou t6Z legitimnimi instancemi dila. Mne zde ovSem zajimii rozli5eni druhu um6ni na zriklad6 moZnosti pad6latjejich dila, nikoli na zdkladd pad6latelnosti piipadi tdchto ddl. K falzrim jednotlivych vydrini literdrnich d6l a hudebnich provedeni se jeSt6 vrdtime niZe v oddilu 4. "' T[to formulaci chdpejme jako piedbdZnou verzi rozli5eni, kter6 musi byt drile upiesn6no. VdtSina toho, co v t6to kapitole n6sleduje, m6 rovn6Z povahu tivodniho ohleddvrini ter6nu, ktery vyZaduje plndjii a detailndjSi pro5etieni v ndsledujicich kapitoLich.
U m e n ai a u t e n t i c i
lze. Kai,d6, v6rn5 kopie textu bdsn6 di romdnu je pr6v6 tak autentickym dilem jako kter6koli jinri. Nicm6n6 to, co napi5e autor, je konedny produkt; text neni jen pomtckou k recitaci, jako je notovy zdznam pomfickou k hudebnimu provedeni. Bdsni tolik neu5kodi, kdyZji nikdo nepiednese, na rozdil od pisn6, kterou nikdo nezazpiv6, a vdt5inu literdrnich d6l stejnd nahlas nedteme. Mohli bychom se pokusit ud6lat z literatury dvouf6zov6 um6ni tak, i,e bychom za konedn6produkty nebo instance dila pokl6dali tich6 dteni. JenomZe pak bychom museli stejnym zptsobem posuzovat pozorovd.ni obrazu a poslech skladby, taki,e malba stejnd jako literatura by byly dvoufinov6 a hudba tiif6.zov6. A zadruh6, grafika je dvouf6zovd, piesto autografickri. Napiiklad rytec vytvoii desku, jeZ se pak tiskne na papir. Tlto tisky jsou konednymi produkty, a piestoZe se mohou navzdjem znateln6 liSit, vsechny jsou instancemi privodniho dila. AvSak i ta nejpiesn6jSi kopie, kterii by vznikla jinym zprisobem neZ otiskem z on6 desky, neni origindl, ale napodobenina di pad6lek. Prozatim byla na5e zjiBt6ni negativni: ne viechna jednofdzov6 um6nf jsou autografick6 a ne v5echna autografickii um6ni jsou jednofdzovir.Pifklad s grafickym tiskem navic vyvraci ukvapeny piedpoklad, Ze ve vsech autografickych um6nich existuje konkr6tni dflo pouzev jedin6m exempliii. Hranice mezi autografickym a alografickym se nekryje s hranicf mezi dily, jeZ se vyskytuji v jedin6m exempkiii, a tdmi, kterd existuji ve vicedetn6m provedeni. Jedinym pozitivnfm zdvdrern, ke kter6mu zde mriZeme dosp6t, je, Ze autografickd um6ni jsou La,ieL,jsou ve sv6 prvni fdzi singuldrni; lept je singulirnf ve sv6 prvni f6zi - grafickd deska je unikritni - a malba je singul6rni ve sv6 f6zi jedin6. To ndm ale piili5 nepomtze, protoZe vysv6tlit, prod jsou n6kterd um6ni singul6rni, je stejnd problematick6 jako vysv6tlit, prod jsou autografickS.
4. Dfivod Prod tedy nemohu vytvoiit pad6lek Haydnovy symfonie di Grayovy bdsn6, stejn6 tak jako nemohu stvoiit origindl Rembrandtova obrazu di jeho leptu Slepy Tobirii? Piedpoklddejme, Ze existuje mnoho rudn6 psanych kopii i ti5t6nych vyddnf urdit6ho liter6rnfho dila. Jejich vzrijemn6 rozdily co do typu di velikosti pisma, kvality tisku, Divod
barr,y inkoustu, druhu papiru, podtu a rozvri,enf strdnek di opotiebenf apod. nehraji roli. vse, na dem z6leLi, ie totoinost zriznamu lsamenessof spellingl: piesn6 korespondence sledu pfsmen, rrrezer a interpunkdnich znam6nek. Kai,d,! sled znakri, ktery timto zprisobem odpovid6 sprdvn6 kopii - a to i v piipad6 paddlku autorova rukopisu ti falza urditdho vydrini, ie sdm spr6vny a nic neni autentidtdjSfm dflem neZ takov:i bezchybn:i kopie. A protoZe nic, co nenf pravym dilem, nemriZe splnit takov6 explicitni pravidlo bezchybnosti, nemriZe tak6 existovat 1,6.dn6" falesnri napodobenina, i,6tdn! pad6lek dan6ho dila. Ov6ieni zaznamu. jeho sprdvnost, je vie, co je tieba k identifikaci dan6ho dila nebo k vytvoienijeho nov6 instance. Skutednost, Ze liter6rni dilo md definitivni notaci, ieZ sest6v6 z urditych znakri di znam6nek vz6jemn6 kombinovanych a spojovanych v iad6ch, poskytuje krit6rium pro odli5eni konstitutivnfch vlastnosti dila od v5ech vlastnosti kontingentnich - tedy klid pro z6vazn6 stanoveni vyZadovanych rysri a hranic jejich piipustnych variacf. JiZ pouh6 zji5tdni, Ze kopie pied ndmi je bezchybn6., n6m dovoluje tvrdit, Ze splnila vSechnypodmfnky pro dan6 dilo. Naproti tomu v malb6, kter6 takovou abecedu znakri nem6, neni i,6dn6. z obrazovych vlastnosti - l,adna z vlastnosti, kter6 mii obraz jako takovy - vydlen6na jako konstitutivni 1,6dn! rys nelze vyloudit jako nahodily a Zddnou odchylku jako bezvyznamnou. Jediny zptisob, jaklze potvrdit pravost zkouman6 Lukrdcie, spodivd tudfZ v prokdz6ni historick6ho faktu, Ze se skutedn6 jednd o objekt vytvoienj Rembrandtem. urdeni totoZnosti konkr6tniho piedm6tu jako priice umdlcovy ruky, a tim pridem i pojem pad6lku samotn6ho dfla nabyvaji v malb6 na vyznamu, jaky v literatuie nemaji.11 Co bylo iedeno o literdrnich textech, zjevn6 plati i o notovych zriznamech. Jejich,abeceda'je sice odliSnd a znakfim notov6ho z6,znamu se ve srovn6ni s prostym ziet|zenim pismen v textu piiddluje misto ve sloZitdjSichuskupenich, piesto v5ak md.meomezeny soubor znakri a jim urdenych poz1c.Spr6vny z6.znam,pon6kud Biie pojaty, ztstdvS. i zdejedinym poZadavkem kladenym na sprdvn6 provedeni dila. Jakrikoliv fale5n6 kopie je chybnd zazrrarrrenand- n6kde na " Takov:i identifikace nezaji5duje, ze dany objekt m:i stejn6 obrazovd vlastnosti, jak6 m6l ptvodnd. Jde spi5e o to, i,e bez fyzick6 di historick6 identifikace se lze obejit jen tehdy, mrime-li k dispozici prostiedky k ovdieni, Ze ob.iekt md poZadovan6 vlastnosti
U m d n i aa u t e n t i c i
mist6 sprrivn6ho znaku md bud znak.jiny, nebo neditelnou znadku, kterd neni soudiisti dane notace vribec. Jak je to v5ak s hudebnimi provedenimi? Hudba neni autografickd ani ve sv6 druh6 f6.zi, provedeni se vBak rozhodnd nesklid| ze znakri ndjak6 abecedy. Konstitutivnfmi vlastnostmi symfonie, ieZ jsou poZadovrinypo jejim provedeni, budou spfsety, ieZ jsot pied,epsd,ny v notov6m zdznamu; a interpretace, kter6 v tomto smyslu notov6mt zdznamu r,yhovuji, se mohou znatelnd li5it v takovych hudebnich aspektech,iako jsou tempo, t6mbr, fr6zov6ni di expresivnost. ovsem k tomu, abychom ovdiili spln6nf piedepsanych pozadavkri, potiebujeme vice neZ jen pouhou znalost abecedy; totiZ schopnost piiiadit piislu5n6 zvuky ke znakrim dtenym v notov6m z6znamw- abychom takiikajic rozpoznari sprdvnou qislovnost, tiebaic nemusime piimo rozumdt tomu, co je vyslovovdno. N6roky na schopnost rozezn|vat (i vytvdiet zvuky odpovidajici notov6mu z6.znamu sice rostou se sloZitosti skladby, pro tuto korelaci vsak existuje teoreticky rozhodujici test. zAleLi pouze na kladn6m, (i z6porn6m vysledku tohoto testu, zda dan6 provedeni m6, di nemd. vsechny konstitutivni vlastnosti dan6ho dila, a zda tedy je, di neni jeho realizaci,bez ohredu .'arozdily v interpretadni vdrnosti i v kvalit6 provedeni. Zadna historickri informace tykajfcf se pojeti provedeni nemrj.Zetento vysledek ovlivnit. Proto jsou jak6koliv lZivd informace o skutednych vlastnostech provedeni irelevantni a pojem ,,provedeni falsujicf dilo" je zcela nesmyslny. Existuji vsak pad6lky provedeni prriv6 tak jako farza rukopisri di specifickych vyddni. To, co dini z provedeni dalii instanci dila, neni totdL', co z ndj dini premi6ru di interpretaci piednesenou urditym hudebnikem nebo hranou na stradivariho housle. zda md.provedenf zmin6n6 vlastnosti, zdvisi na historickych faktech; a piedstaveni, kter6 pouze piedstirii, L,etyto vlastnosti mii, je pad6lkem, nikoii vsak samotn6ho hudebniho dila, n'!bri, dan6ho provedeni, piipadn6 tiidy provedeni. srovndni grafick6ho tisku a hudby je obzvldstd instruktivni. Jii, jsme zmfnili, Ze napiiklad lept se podobri hudb6 tim, L,emri dv6 f6ze a v druh6 z nichje dilem s vfcedetnym vyskytem; are zatimco hudba neni autografickd v i,6dn6 z f6,zi,ie graficky tisk autogr:aficky v obou. Jeni'e grafickri deska se chovd stejnd jako malba: drikazem pravosti je pouze identifikace dan6ho objektujakoZto prdce urdit6ho autora. Dtlvod
99
Ale vzhledem k tomu, Ze v5echny tisky z t6lo desky jsou autentickymi pifpady dila, odek6vali bychom, Ze piese v5echny odliSnosti v odstfnu a mnoZstvf barvy, kvalit6 otisku, druhu papiru apod. jsou grafick6 tisky a hudebni provedeni pln6 srovnateln6. Piesto mohou existovat tisky, jeZ budou pad6lky Slepdho Tobiriie, nikoli viak provedeni, kterd by byla falzy Londynsk1 symfonie.Rozdil spodivriv absenci notace. NejenZe v piipadd grafick6 desky neexistuje i1'dn'! test bezchybnosti zdzrtamr, neexistuje ani test korelace desky s jejim otiskem. Porovn6ni tisku s deskou, stejn6 jako vz6jemn6 porovn6ni dvou desek, neni o nic prrikazndjSi neZ porovndnf dvou obrazri. VZdy ndm mohou uniknout subtilni rozdily a neexistuje Zddn6 krit6rium, kter6 by pomohlo rozhodnout o vyloudeni kter6hokoliv z nich jako nepodstatn6ho.Jediny zprisob,jak doloZit autenticitu tisku, je ov6iit, zda byl vyti3tdn z ur1il6 desky.12Tisk, jenZ je neopr6vn6n6 vydrivrin za vysledek takov6ho postupu, je v pln6m slova smyslu pad6lkem. I zde si musime drivat pozor, abychom nezam6iovali autenticitu s estetickou hodnotou. To, i,e je rozdil mezi origin6lem a pad6lkem esteticky vyznar'rrny,neznamend, jak jsme jiZ vid6li, Ze origindl je Iep5i. Ptvodni malba mriZe byt m6n6 inspirativni nei' jeji brilantni kopie. Po5kozeny originril mohl ztratit v6tiinu svych privodnich kvalit a otisk ze siln6 opotiebovan6 desky se mriZe od prvniho tisku v s6rii esteticky li5it vice neZ jeho kvalitni fotografickri reprodukce. T62 nespr6vn6 provedeni, kde jii, tirn pddem striktn6 iedeno vribec nejde o instanci dan6ho dila, mriZe by't lep5i neZ provedeni sprrivn6 bud diky zm6ndm, kter6 vylep5ily, co autor pfivodn6 napsal, nebo diky citliv6 interpretaci.13 Rovn6Z r&zn| sprdvn6 provedeni soum6D
Abychom mohli tisk povaZovat za origin6l, musi byt zhotoven z .urtit6 g:rafick6 desky, ale neni iiZ nutn6, aby byl vytiStdn samotnym um6lcem. V piipadd dievorytu navic umelec ndkdy jen kresli na diev6nou desku a samotn6 ryti pienechriv6 ndkomu jinemu - napi. Holbeinovy tisky byly obvykle ryty Liitzelbergerem. Autenticita v autogtafickych um6nich vZdy zS,IeL,ina tom, zda dany objekt md, di nem6 poZadovanou, obdas dosti komplikovanou historii vzniku, aniZ by v t6to historii muselo byt vZdy rozhodujici konedn6 vyhotoveni autorem. rrr Pochopitelnd netvrdim, Ze (notov6) bezchybn6 provedeni je bezchybn6 v jak6mkoli z mnoha dal5ich bdZnych vyznamri tohoto pojmu. Nicm6nd skladatel di hudebnik by pravddpodobnd pobouiend protestoval proti odmitnuti uznat provedeni s n6kolika mrllo chybnymi notami za instanci dan6ho dila a bdZny rizus by mu jistd dal za pravdu. BdZny rizus zde vSak mriZe byt pro teorii neblaze osudny &izY,2).
100
U m d n i aa u t e n t i c
iitelnd kvality mohou vykazovat velmi odli5n6 specifick6 estetick6 vlastnosti - silu, iemnost, nap6ti, t6Zkopddnost, nesoudrZnostapod. Tbdiz i tam, kde jsou konstiiutivnf vlastnosti i'u ,rotr.i jasn6 vymezeny, nelze je sludovat s vlastnostmi estetickymi. co se dalsich um6ni tyde, sochaistvi je autografick6; odl6vand sochaje srovnateln6 s grafickym tiskem, kdezto i"ezbu lzl prirovnat k malb6. oproti tomu architektura a dramaticr.e "-c"i -ajf nejbl,ze k hudb6' Kai'da budova,_kterd odpovfd' stavebnfrnpii",ia dalsfm specifikacfm, a jakrikoli inscenace textu hry, ktera je v souladu s jevistnimi pokyny, je stejnd originrilnim piipa;em dila.l'ako kterrikolijinri.
ArchitekturasevsakoI nrrdbyrisrir-, z" prTlrror"rri
r.o_ relace stavby s pie-depsanymi parametry nenf ,rrrtri je artikulovat ci piev6st do zvuku., p-ochopit jejich aplikaci. mtez ptuti o jevi*tnich instrukcfch,n!-bri' divadelni hry ve srovn'ni s jejimi diarogy. Jsou proto architektura a dramu -e.ro ryzi arografickd umdni? Architektovy pldnv se vskutku zdaji byt dosti podibnJ;a'rovym skicdm, piidemZ marba je autogradckri. Na zrikladd deho mtZeme iici, i,e v jednom piipad6 ." ,rplrtfrr;e skutednri notace, zatimco v druh6m nikoliv? T)to otazky bldeme moci zodpovdd6t az pote,co provedeme podstatn6 detailn6jSi analyzu. ProtoZe se um6ni levi alografickym do t6 miry, do jak6 je pif_ notaci, je piipad tance obzvlastc zajimavy. 1tugn6 Jde o umeni bez tradidnf notace, umdni, ve kter6m nejen zprisoby .rotu.u, ale i sa_ motnd moZnostjeji adekv'tni artikulace jsou stdie piedmetem sponi',Mri tedy smysl hledat notaci pro tanec, zatimcopro malbu nikoli? Nebo obecn6ji,prod je notace vt odna v n.kterych um6nich, a v jinych ne? Velmi strudnri odpovdd by mohla znit zhruba takto. privodn6 byla snad ve5kerd um6ni autografickd. Tam, kde -ame jflu easor^r, jako v piipadd zpdvu a recitace, nebo kde vyi,aduiik; .# realizaci vfce osob, .iako v architektuie a symfonicki rrr.auc, tru vltvorenim notace piekonat omezeni dasem a moZnostmi jedince. Jde o stanovenf krit6ria pro rozliienf mezi konstitutivnimi a kontingentnimi vlastnostmi dfla (v piip_ad6 literatury texty dokonce nahradily jeji privodnd oriilni podrini v roli primdrniho estetick6ho objektu). Notace pochopiteln6 nepiedepisrr.je toto rozlidenf nahodile. obecn. musf sledovat (s moZnosti meniich riprav) sm6r piedurdeny jak pri_ vodnim neformiilni m r ozt azenim prove de;i t j;;;;i;h di.im, tak praktikovanou volbou toho, co bude z:iva zn6 a co voliteln6. Dovod 1ol
MoZnost zavedeninotace ziwisi na piedchozi praxi, kterri se rozvine pouze tehdy, jsou-li dila dan6ho um6ni bud pomijivS., anebo neproveditelndjednou osobou.Tanec, podobn6jako drama a symfonickri a sborovd hudba, tuto podminku spliuje v obou bodech, malba v i,6dn6rn. Obecnou odpov6d na nri5 druhy, pondkud t6i:ko uchopitelny probl6m autenticity lze shrnout n6kolika slovy. Paddlek um6leck6ho dila je piedm6t, jeni, si neopr6vndnd piisvojuje historii vzniku vlastni originrilu dila (at jiZ existujicimu di nikoli). Tam, kde mdme k dispozici teoreticky z6vazn'j,test pro urdeni, Ze objekt mri v5echny konstitutivni vlastnosti dila, aniZ bychom museli zji3tovat, jak di kym byl objekt vytvoien, nehraje historie vzniku Zridnou roli, a proto neexistuje i:d.dn'j pad6lek konkr6tniho dila. Takovy test je zprostiedkovdn vhodnym notadnim syst6mem s artikulovanym souborem znakt a jim odpovidajicich pozic. V piipad6 textri, notovych z1.znarnt3,a patrnd i pldnri je timto testem ovdieni bezchybnosti zS.znamuv dan6 notaci; v piipad6 staveb a provedenf je testem shoda s tim, co je bezchybnl zaznamen6no. Autoritu, kterou piizndv6me notaci, nutno hledat v piedchozirn roziazeni piedm6tri a ud6losti k jednotlivym dihim, v roziazeni (nebo v jeho legitimnim zobecn6ni),kter6 se kifZi s rozlazenim na z6klad6 historie vzniku. Zfwazn€ identifikace d6l, zcela nezdvisl6 na historii jejich vzniku, je v5ak dosaZeno aZ tehdy, kdyZ je ustavena notace. Alografick6 um6ni neziskala svou nezdvislost proklamaci, n'lrbri, notacf.
s.0rol Dva probl6my autenticity, kter6 jsem probiral, jsou spi3e dildi a okrajovri t6mata estetiky. Jejich ieSeni jeBt6 neni estetickou teorii ani nepiedjima jeji pod6tek. Nezodpov6zeni t6chto oL6zek by viak mohlo pro teorii znamenat konec. Jejich dalSi zkoum6ni naopak vyznatuje sm6r k daleko zdkladndj5im probl6mrim a principrim obecn6 teorie symbohi. Mnoho ot6zek, kterych jsme se zde dotkli, vyZaduje daleko pedlivdjSi studirm. Zatim jsem pouze vdgn6 popsal spiSe neZ piesn6 vymezil vztahy korelace a totoZnosti z{znamtt Nezkoumal jsem
102
U m e n fa a u t e n t i c i t a
prvky, kter6 odli5uji notace di notadni jazyky od jinych jazykri di ne-jazykri. A neprobiral jsem jemn6 rozdiry mezi notovyo z6znamem, sc6n6iem a skicou. To, co je nutn6 prov6st nyni, ie fundamen_ t6lni a pedlivy prrizkum podstaty a funkce notace v rriznych um6nich. Toho se ujmu v nrisledujicfch dvou kapitoldch
103
