Archeolog "Zmínil jste se, že vaše matka byla jedním ze tří dětí. Pojďme se vrátit o generaci zpět a mluvit o její rodině. Povězte mi něco o jejím otci." V roli Archeologa se terapeut chce dostat k jádru problému zkoumáním minulosti klienta, aby se dozvěděl o tom, jak minulé zkušenosti mohou ovlivnit popisované problémy. Archeolog sleduje tento cíl tak, že podrobně rozebírá aspekty klientovy historie, které jsou pro něj významné. Toto šetření může vyžadovat využití tvůrčích přístupů a technik, které zahrnují rodinné genogramy, přehrávání rolí, použití obrázků v průběhu sezení, podporování klientů komunikovat se svojí rodinou, přizvání dalších členů rodiny do konzultace, využití internetu (např. Skype) k zapojení vzdálených členů rodiny do sezení přes telefon nebo videokonferenci. Prostřednictvím tohoto procesu může Archeolog obsáhnout širokou škálu systemických problémů. Archeolog poskytuje smysluplnou terapeutickou zkušenost klientům skrze zkoumání problémů vlastní (původní) rodiny, které vrhají světlo na aktuální osobní či systemické problémy. Během celého procesu terapie Archeolog zapojuje rodinu do různých technik a úkolů v rámci i mimo sezení, aby jim pomohl odhalit, jak se vyvinul současný symptom. Klienti získávají informace o jejich interakčním systému, o rolích, které každý člen o symptomu předpokládá, o tom, jak širší rodina pomáhá udržet problém, a co je nejdůležitější, pomáhá členům se znovu připojit na vzdálené části jejich vlastní „kultury života.“ Informace o původní rodině je nedílnou součástí terapie. Archeolog se zaměřuje na situaci tady a teď a zároveň zapojuje vliv minulých zkušeností, a to na základě analýzy klientovy momentální kultury, imigrační historie, hodnot klienta a víry, rodinných pravidel, genderových rolí, zdravotních problémů a symptomů duševního zdraví. Archeolog pracuje na odhalení symptomů, které jsou přenášeny z jedné generace na druhou, a které mohou zahrnovat alkoholismus, sexuální, fyzické nebo slovní napadání v rámci rodiny, deprese, atd. Archeolog a členové terapeutického systému spolupracují na odhalování významné generační informace, následně určují a zavádí řešení, jejichž výsledkem je omezení klientova interakčního a komunikačního systému. Archeologova hlavní nevyřčená zpráva klientům je, že si společně nesou rodinnou historii, která ovlivňuje každý aspekt jejich stávajících hodnot, víry, tradic, kulturních spojení a chování ("kultura života"). Tato historie má sílu pomáhat klientům řešit jejich vlastní problémy. Terapeut má v sezení aktivní roli – klade otázky, vede klienty k hlubší úrovni sebeanalýzy a sebeodhalování, analyzuje zjištěné skutečnosti jejich propojováním, identifikací a tříděním, a následně ukazuje klientům, jak tato zjištění ovlivňují a přispívají k současnému problému. Archeolog má schopnost vyvažovat to, co klient sdílí ve svých příbězích, a zároveň mu zabraňuje v tom, aby se klient zahltil emocemi. Archeolog nemá problém umožňovat růst napětí během konzultace, a zároveň je schopen zachovat si chladnou hlavu pod tlakem stresu, který je tímto napětím vyvolán. Podle potřeby bude Archeolog pracovat na snižování napětí pomocí
dotazů na minulé zkušenosti klienta a vztahováním těchto zkušeností k současným problémům. Archeolog shromažďuje pohledy každého člena rodiny o rodinné historie tak, že umožňuje, aby měl každý člen sezení možnost promluvit. Archeologové při tom, jak širokou škálu klientů mají, ukazují svou schopnost jednat s lidmi a budovat s nimi vztahy. Vyjadřují skutečný zájem o klienty, efektivně analyzují informace od klientů a zavčas sdílejí to, co vypozorovali. Archeolog pracuje se všemi klienty v rodinném systému, aby odhalil a prozkoumal důležité historické údaje z více úhlů pohledu. Tento proces umožňuje terapeutovi vysvětlit klientům, jak může historická rodinná dynamika vytvořit a udržet stávající dysfunkční chování. Archeologovi a klientům to dále umožňuje společně vyvíjet a realizovat terapeutické intervence, které klientům slibují trvalé změny. Pozitivní užití role: Profesionální terapeutická role Archeologa může být s pozitivním efektem ztvárněna v sezeních se širokou škálou problémů. Tím, že klade otázky a studuje rodinné artefakty, Archeolog vytváří v sezení bezpečné emocionální prostředí, kde mohou klienti svobodně a otevřeně mluvit, vysvětlovat ostatním svou historii a podělit se o své vnímání minulých událostí. Toto terapeutické prostředí podporuje pocit naděje, klidu a míru mezi klienty. Odlišnost názorů je povolena a podporována v rámci komunikace s respektem. V případě úspěchu dává tato komunikace klientům možnost uvést vše do přesnějších souvislostí. Archeolog pomáhá klientům prozkoumat jak jejich rodinnou historii (pozitivní i negativní), tak i historii vztahů, a následně tyto historie propojit s přetrvávajícími problémy. Archeolog ukazuje ostatním, jak být zvídavý a otevřený novým informacím. Rovněž zůstává v klidu, i když se zvyšuje napětí, takže klienti opouští sezení s pocitem, že bez ohledu na to, jak vážná může situace, ve které jsou, být, stále je tu naděje, že se klienti vzájemně poznali na hlubší úrovni. Archeolog, stejně jako Novinář a Detektiv, je zručný v kladení otázek, které vedou k odhalení skrytých konfliktů, které jsou základem současných problémů. Protože je Archeolog zvědavý a nebojí se klást nepříjemné otázky o minulosti klientů, získává si tím jejich důvěru. Jak dojít do slepé uličky?: Role Archeologa je svedena k akci, když klienti přicházejí na terapii hledat někoho, kdo patří do jejich rodinné historie nebo někoho, kdo by raději hledal příbuzné nebo se věnoval rodinné památce, než by se soustředil na terapeutickou změnu. Zaměřením se na klientovu touhu věnovat se povrchním aspektům rodinné historie, terapeut a rodina ztrácí schopnost vztáhnout klinicky významné prvky historických procesů k současnému problému, terapeutická účinnost je tudíž omezena. Terapeut může například pomoci klientům identifikovat zdroje, které mohou přinést informace o historii rodiny. Archeolog bude nicméně sveden k hledání a plýtvání času sezení k odhalování zdrojů spíše než historii proměn rodiny, čímž dojde do slepé uličky. Slepá uličky: Zkoumáním historie proměn rodiny Archeolog osvětluje konflikty s cílem odhalit hlubší příčiny aktuálních symptomů. Většina klientů bude na investigativní povahu archeologovy práce reagovat dobře. Nicméně, pokud klienty Archeologovo kutání nebaví, hledání historických detailů může vyústit v naštvání klientů a tím úplně uzavřít komunikaci. Vzhledem k omezené
pozornosti rozhovoru vůči aktuálním událostem v rodině, mohou se klienti a terapeut zaseknout na mrtvém bodě. Zpočátku mohou klienti projevit zájem o poznání jejich rodinného dědictví, nicméně tento nepříliš produktivní proces může motivovat klienty k tomu, aby se zaměřili vice na současné obavy. V případě, že Archeolog podporuje klienty výhradně v odhalování historie a rodinné památky, může se stát, že klienti budou rozčarováni a terapie předčasně skončí. Kazuistika: Frank a Jenna byli doporučeni na párovou terapii pracovníkem v azylovém domě pro zneužívané ženy, kvůli nahlášenému domácímu násilí. Během úvodního setkání se chopil úvodního slova manžel. Jenna, která měla znatelnou modřinu na tváři, seděla klidně s rukama založenýma v klíně. Manžel terapeutovi sdělil, že nevidí důvod proč docházet na terapii a že vše bylo pouze nedorozumění. V tomto momentě se Jenna podívala z okna a začala se vrtět v křesle. Archeolog ujistil manžela, že opravdu mohlo dojít k nedorozumění, ale že je rád, že pár přišel, aby zjistili více o jejich rodinné historii a o tom, jak jejich rodinné zázemí může způsobovat některé rozdíly mezi nimi. Frank okamžitě začal mluvit o jeho rodině a řekl, že Jennina rodina nestojí za to, aby rozmluvou o ní ztráceli čas. Jenna začala plakat. Archeolog se začal vyptávat na Frankova otce “Povězte mi o vašem otci. Pracoval? Je stále naživu? Máte sourozence? Co víte o dětství vašeho otce?” Jak Frank mluvil, Archeolog začal kreslit rodinný genogram. Archeolog potom zaměřil sezení na Frankova otce a Jenna téměř nepromluvila. Terapeut navrhl, že by měl Frank zavolat svému otci v mezidobí terapeutických setkání, aby určili, jaké další informace může o dětství jeho otce zjistit, a přinést své poznatky na další sezení. Domácí násilí nebo modřina na Jennině tváři nebyla na terapii zmíněna. Když odcházeli ze sezení, Frank se zdál docela potěšen a řekl, že se oba vrátí, Jenna to nekomentovala a neřekla Archeologovi jediné slovo. Další den volala sociální pracovnice z azylového domu a řekla, že Jenna byla ošklivě zbita manželem a je na pohotovosti v místní nemocnici. Sociální pracovnice projevila znepokojení nad prací Archeologa, jelikož jí Jenna prozradila, že o manželově násilném chování nepadla během sezení ani zmínka a že se necítila vyslyšena a ani bezpečně. Sociální pracovnice sdělila Archeologovi, že pár doporučila k jinému terapeutovi. Riziko: Aby bylo možné dostat se z terapeutické role Archeologa, terapeut musí řešit aktuální problémy přímo a objektivně. Toto je obzvláště důležité v případech nahlášeného zneužívání (či domácího násilí) pro zajištění klientovy bezpečnosti, a to z hlediska etického i právního. Archeolog musí jednat rychle s minimem informací a zajistit okamžitou intervenci k zajištění bezpečí klienta. Toto je extrémně riskantní chování pro Archeologa, který se cítí jistější v pokládání otázek, v tom, že je zvědavý, v kreslení rodinných genogramů, ve spoléhání se na to, co klient popisuje jako problém. Archeolog musí dočasně nahradit svou zvědavost tím, že si osvojí disciplinovaný přístup, aby zajistil dobro klienta. Vytvořením bezpečného prostředí a důvěry, která dává klientům možnost prozkoumávat konflikty, poukazuje Archeolog na interakce a napětí kolem symptomů, tím je odhaluje a vnáší je do hovoru.
Alternativní role pro vyvedení ze slepé uličky: Existuje celá řada terapeutických profesionálních rolí, kterých může Archeolog využít, aby překonal slepou uličku s klienty, jenž odmítají mluvit. Role Pozorovatele ptáků umožňuje terapeutovi zapojit se do rodinného systému tak, že získá nadhled a shromažďuje informace o symptomu prostřednictvím projevů neverbální komunikace. Tato informace může být použita k rozboru nespokojenosti a stresu u klientů a může být nápomocna v restrukturalizaci klientova uspořádání. Profesionální role Klauna může být užitečná, pokud je přítomno vyšší napětí a odlehčení může poskytnout úlevu. Užití této role také může vytvořit naprosto odlišný pohled na vztahy nebo problém a změnit interakční vzorce. Role Anděla a Zachránce mohou být užity, pokud existuje potřeba projevit touhu pomoci, porozumění a vytvořit bezpečnou atmosféru. Archeolog může v extrémních případech dokonce potřebovat přijmout roli Hasiče, aby zajistil klientovo bezpečí v probíhajícím a v následujícím sezení. Tato profesionální terapeutická role by Archeologovi pomohla zaměřit se na akutní krizi, než aby se pokoušel odhalovat historii jednotlivých členů rodiny. Role (stavebního) Dělníka může být užitečná při vytváření prostředí, kde jsou všichni přítomní členové rodiny vyslyšeni. Techniky: Archeolog může používat celou řadu terapeutických technik, zadávat úkoly v rámci sezení, nebo využít domácí úkoly k nalezení cesty z bezvýchodné situace (slepé uličky). Technika cirkulárních otázek může pomoci jednotlivým členům rodiny k tomu, aby naslouchali, jak situaci vidí druzí. Archeolog se musí zaměřit na sledování a uchopení klientových rozhovorů bez rychlého vytváření doplňujících otázek. Raději než jen pokládat otázky může Archeolog využít řadu úkolů zaměřených na strukturu, které mohou zahrnovat: „countersystemické“, kontextuální, přemísťující, systém restrukturující a posilovací úlohy. Všechny tyto úkoly by Archeologovi umožnily zaměřit se na klientovo aktuální nepohodlí spíše než na další bezúčelné pokládání otázek. Dále také může zmírnit neutralitu svého postoje a může přejmenovat problém nebo vtahy. Archeolog navíc může přidat nebo ubrat systémy, zaměřit se na symptom jako takový a nebo upravit uspořádání klientů s cílem vytvořit fyzicky a psychicky bezpečné prostředí. Shake-‐UP u kazuistiky: V prezentované kazuistice byl pár poslán k jinému terapeutovi v rámci jednoho zařízení. Terapeut mluvil s Archeologem, který se předtím s párem setkal a který věděl o nahlášeném násilném chování Jennina manžela. Terapeut se rozhodl, že sezení začne tím, že zaujme roli Pozorovatele ptáků. Okamžitě si všiml, že měl Frank výrazně dominantní projev během sezení a kdykoli se Jenna pokoušela promluvit, Frank jí to znemožňoval a přerušoval ji. Pozorovatel ptáků si také všiml, že když Jenna mluvila, Frank zatínal své ruce v pěst a zdál se být velmi rozrušený a naštvaný. Jennino tělo se začalo třást a ona upírala svůj zrak na podlahu. Terapeut pak přesunul svojí terapeutickou roli na roli Dělníka tím, že Frankovi určoval, kdy mluvit nebo kdy mlčet, a následně umožňoval Jenně vyjádřit se. Když Jenna mluvila, Frankova rozrušenost rostla a zíral na ni. Následně ztichla. Jak si Dělník všiml Frankova rozrušení a Jennina ostražitého a ustrašeného chování, změnil svou roli na roli Zachránce. V tomto
momentě Franka požádal, aby odešel z místnosti, a on mohl s Jennou promluvit o samotě. Frank neochotně odešel. Jenna řekla, že se Franka bojí. Svěřila se, že Frank nedávno přišel o práci a hodně pije. Jenna také prozradila, že Frank svůj vztek původně vyjadřoval verbálním napadáním, ale nedávno ji udeřil a následně se fyzické napadání začalo pravidelně opakovat. Uvedla, že zpočátku byla schopna skrývat své rány a modřiny, ale Frank ji v poslední době začal bít i do obličeje a do hlavy. Svěřila se, že nemá kam jít a že si je jistá, že pokud zůstane doma, Frank ji zabije. Zachránce Jenně řekl, že její bezpečí je to nejdůležitější a že kvůli tomu, že se Frankovo násilné chování nyní objevovalo pravidelně, nebude s ním moci odejít domů. S jejím svolením Zachránce kontaktoval místní azylový dům pro ženy, které se staly oběťmi domácího násilí, a zařídil, aby tam byla ihned odvezena. Zachránce pak mluvil sám i s Frankem a sdělil mu své obavy. Nejprve byl Frank slovně nepřátelský. Nicméně jak Zachránce popisoval viditelné stopy domácího násilí na Jenně, Frank se zklidnil. Zachránce také Franka jasně informoval, že fyzické násilí je trestný čin a to může vest až k soudu a k jeho odsouzení, pokud Frank se svým násilným chováním nepřestane. Zachránce uvedl, že Jenna zůstane v azylovém domě pro ženy, dokud nebude dokončeno vyhodnocení a odborníci neurčí, zda je pro ni bezpečné vrátit se domů. Dále Frankovi řekl o nutnosti podstoupit program, jak zvládat násilné chování, a také o vypracování posouzení, které by mu pomohlo nalézt novou práci. Vyhlídka, že mu toto posouzení pomůže znovu získat zaměstnání, Franka uklidnilo, a on ochotně souhlasil se všemi podmínkami. Při pohledu zpět, Jenna byla ve velmi vážném fyzickém nebezpečí, Archeolog selhal při reakci na přítomnost tohoto nebezpečí a zavedl terapii do slepé uličky. Pomocí užití profesionálních terapeutických rolí – Pozorovatele ptáků, Dělníka a Zachránce byla zahájena intervence, která okamžitě ochránila Jennu a Frankovi dala naději, že jeho současný problém s násilím, zneužívání návykových látek a nezaměstnaností, je možné změnit. Sebeposouzení: Sami posuďte, zda v terapii preferujete roli Archeologa: Rodinný Genogram: Byl/a jste tím ve vaší rodině, kdo se neustále snažil dozvědět více o rodinné minulosti? Zkoušeli jste vytvořit rodokmen? Sociální kruhy: Když jste byl/a s přáteli, ptal/a jste se neustále na členy jejich rodiny, ve snaze pomoci jim? Navrhoval/a jste, že jim mohou poznámky z dřívějších let pomoci v učinění rozhodnutí. Zkušenosti ze školy: Když jste byl/a student, byl/a jste ve třídě tím, kdo rychle analyzoval situace, ptal se a následně nabízel sepsání příběhu z historické perspektivy? Terapeutický Styl: Jste tím, kdo neustále klade otázky a snaží se získat více a více informací od klientů, které se vztahují k jejich rodinnému zázemí? Vytváříte často rodinné genogramy? Radíte klientům, aby zavolali členům rodiny a informovali se o konkrétní osobě? Často se přistihnete, že říkáte – přemýšlím o vašich zkušenostech/zážitcích z dětství? Když v terapii stoupá napětí, je pro vás typické, že od klientů požadujete informace o jejich rodinné historii?