Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra sociologie
Pozice a status, problém sociální nerovnosti Diplomová práce
Autor:
Bc. Laura Becherová Finance
Vedoucí práce:
Praha
Mgr. Tomáš Vorochta
Červen, 2009
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.
V Teplicích dne 30. června 2009 Laura Becherová
2
PODĚKOVÁNÍ Děkuji svému vedoucímu práce, Mgr. Tomáši Vorochtovi, za cenné rady, ochotu a čas, který mé práci věnoval.
3
ANOTACE
PRÁCE
Anotace práce v českém jazyce Jméno a příjmení autora:
Bc. Laura Becherová
Instituce:
Bankovní institut vysoká škola, a.s.
Název díla: Vedoucí práce:
Pozice a status, problém sociální nerovnosti Mgr. Tomáš Vorochta
Počet kapitol:
5
Počet stran práce:
78
Klíčová slova:
sociologie, nerovnost, pozice, status, rovné postavení gender
Práce slouţí jako součást Státní závěrečné zkoušky na Bankovním institutu VŠ, a.s. Cílem mé diplomové práce je zmapovat současný vývoj problematiky postavení muţů a ţen v naší společnosti, se zaměřením na sociální a ekonomické vztahy.
Anotace práce v anglickém jazyce Author‘s first and last name:
Bc. Laura Becherová
Institution:
Bankovní institut vysoká škola, a.s.
Title of a work:
Position and Status as a Problem of Social Inequality
Supervisor:
Mgr. Tomáš Vorochta
The number of chapters:
5
The number of pages:
78
Key words:
sociology, inequality, position, status, equal position, gender
4
OBSAH PROHLÁŠENÍ .................................................................................................................................................. 2 PODĚKOVÁNÍ ................................................................................................................................................. 3 ANOTACE PRÁCE ......................................................................................................................................... 4 OBSAH ............................................................................................................................................................. 5 ÚVOD ............................................................................................................................................................... 6 1 POZICE A STATUS,PROBLÉM SOCIÁLNÍ NEROVNOSTI Z POHLEDU GENDER ............................ 9 Česká sociologie ...................................................................................................................................... 10 Člověk a kultura ...................................................................................................................................... 12 1.2. PROBLÉM SOCIÁLNÍ NEROVNOSTI ..................................................................................................... 13 1.3. UNIVERZÁLNÍ CHARAKTER NEROVNOSTI LIDÍ .................................................................................. 16 Dva přístupy k vysvětlení sociální stratifikace ........................................................................................ 20 Funkcionální pojetí sociální stratifikace: ................................................................................................ 20 Marxovo pojetí sociální stratifikace ........................................................................................................ 23 Kritika Marxova pojetí třídní stratifikace................................................................................................ 23 Weberovo pojetí sociální stratifikace ...................................................................................................... 24 2 GENDEROVÁ ROVNOST ......................................................................................................................... 29 2.1. F E M I N I S M U S ................................................................................................................. 29 Vývoj: ...................................................................................................................................................... 30 Feminismus byl tvořen různými proudy: ................................................................................................. 32 2.2. ZÁKLADNÍ POJMY Z OBLASTI GENDERU ........................................................................................... 37 3 SOUČASNÝ STAV ČESKÉ SPOLEČNOSTI V PROBLEMATICE ROVNÉHO POSTAVENÍ MUŢŮ A ŢEN ................................................................................................................................................................. 45 VÝZVA K ZALOŽENÍ VÝBORU PRO ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI .............................................................. 57 4 GENDEROVÁ AKTUÁLNÍ POLITIKA ................................................................................................... 66 STANDARDY GENDEROVÉ ROVNOSTI V EU ..................................................................................... 67 SOCIÁLNÍ AGENDA EU ........................................................................................................................ 68 LISABONSKÝ CÍL ................................................................................................................................... 68 EVROPSKÝ INSTITUT PRO ROVNÉ POSTAVENÍ ŽEN A MUŽŮ........................................................ 68 Evropská sociální politika ve zprávách a dokumentech: ......................................................................... 69 Situace žen a mužů v EU ......................................................................................................................... 69 Financování EU ...................................................................................................................................... 70 5 ANALÝZA VYBRANÝCH SOCIÁLNĚ – EKONOMICKÝCH UKAZATELŮ ...................................... 71 Rozdíly na trhu práce: ............................................................................................................................. 72 ZÁVĚR............................................................................................................................................................ 77 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A INTERNETOVÝCH ODKAZŮ ..................................................... 79 SEZNAM TABULEK ..................................................................................................................................... 81
5
ÚVOD Moderní společnosti jsou nesmírně dynamické a zdá se, ţe tempo jejich změny se neustále stupňuje. Současná česká společnost není výjimkou. S tím, jak se společnost, v níţ ţijeme, mění, roste i naše potřeba těmto změnám rozumět, zachytit jejich podstatu a pochopit, kam se společnost bude ubírat v budoucnu. Potřebujeme lépe rozumět ţivotu současného člověka jako člena sociálních skupin – rodin, komunit, měst, formálních i neformálních organizací, z nichţ odvíjí svou osobní a skupinovou identitu. Potřebujeme lépe rozumět člověku ve všech jeho sociálních rolích jako lidské bytosti, občanu, voliči, zaměstnanci a spotřebiteli. Tato potřeba je v současné české společnosti zvýrazněna její nedávnou historií. Sociologie je vědou o moderních společnostech, o jejich vzniku, vývojové dynamice, vnitřní struktuře, a o proměnách vztahů mezi jejich jednotlivými sociálními subsystémy. Nejedná se jen o nezávaznou, téměř laboratorní metodu reflexe ţivota lidí, ale o vědu přímo spjatou s realitou, ve které jde o pochopení sebe sama. Počátky sociologie jsou spojeny aţ se vznikem moderní, tedy kapitalistické společnosti. Sociologie se od počátku sama a dobrovolně stylizovala do role lékaře společnosti. Projektovala nové vize, lepší budoucnosti, pozdější fáze marxismu i Comtova pozitivismu, ale především se v historickém procesu zaměřovala na řešení váţných a těţko řešitelných sociálních problémů. 1 V současné době se setkáváme s oborem sociologie často také ve spojení s ostatními příbuznými vědami. Jde o jakési zrcadlo, které svým způsobem potřebujeme k tomu, abychom dokázali vidět věci kolem sebe ostřeji a odpoutali se od všeho, co povaţujeme za samozřejmé, pochopitelné. Sociologické poznání se musí od reality svým způsobem nejprve vzdálit, aby mohlo proniknout hlouběji do její podstaty, ke kořenům ţivota společnosti. Ekonomické, politické, kulturní a náboţenské subsystémy nás vedou spíše k tomu, abychom se připojili k většinovému mínění. Sociologové jsou dnes jakoţto experti platnými členy veřejných diskusí a radí převáţně politikům, specialistům na marketing a výzkum trhu, projektantům měst i dopravních systémů atd. Sociologie se zabývá společenskými vztahy, jeţ vznikají v nejrůznějších oblastech či sférách ţivota. Všude tam, kde se objeví společně jednající aktéři spojení určitými činnostmi, zájmy nebo hodnotami, otevírají se moţnosti pro sociologickou 1
Jiří Buriánek, Sociologie, Fortuna, 1996. s. 7-13, ISBN 80-7168-304-3 6
analýzu. Její záběr zasahuje od globálních problémů celého lidstva aţ po zkoumání jedince jako konkrétního aktéra, k těmto hranicím se však přibliţuje jen zřídka. Převaţuje studium útvarů, které tvoří celky, sociální systémy, zaloţené na vztazích mezi částmi i mezi systémy navzájem. To vše nezkoumá pouze statisticky, jako uspořádanost, řád nebo konsenzus, nýbrţ v procesech jejich vzniku, fungování, obnovy i zániku. Soustřeďuje se na sociální jednání, jehoţ základními rysy jsou, podle Maxe Webera, zaměřenost na druhé lidi, jeho smysl a význam, jemuţ je třeba porozumět. Sociologické aspekty můţeme najít ve světě práce, sociologicky lze zkoumat volný čas, kulturu, umění, literaturu, jazyk. Existuje sociologie politiky a veřejného mínění, ekonomická sociologie či sociologie práva. V ekonomické realitě se sociologie nesnaţí vzít ekonomům jejich svět hospodářství, trhu a financí, ale zajímá se například o to, zda lze lidi motivovat k práci i jinak neţ penězi, zda spokojenost členů pracovní skupiny s mezilidskými vztahy ovlivňuje jejich výkon, zda je moţno dosáhnout dohody mezi vedením podniku a odbory, jaké souvislosti přináší nezaměstnanost, jak reagují zákazníci na nabídku a poptávku a další ekonomická hlediska.2 Ve své diplomové práci se zaměřuji na primární sociologickou skupinu. Zabývám se zmapováním současné reality rovného postavení muţů a ţen v naší společnosti a to především z pohledu Gender. Ne všechny kulturou předávané a všeobecně uznávané hodnoty bývají snadno dosaţitelné. Šance přitom nejsou u všech členů společnosti úplně stejné. V moderní společnosti je garantovaná rovnost, chápána především politicky a občansky. Rovnost před zákonem, moţnost vzdělání a svobodné volby povolání, rozdílnost sociálního postavení korigujeme pomocí různých forem solidarity, ve vyspělejších společnostech radikálněji prosazováním svých práv. Postupné zvyšování ţivotní úrovně, však vede k rozšíření nároků, k novým potřebám. Ani potřeby jednotlivých lidí nejsou úplně stejné, jsou modifikovány prostřednictvím individuálních i skupinových rozdílů, které přinášejí konkrétní sociální důsledky. Hendikepovaní lidé a bohuţel lze s nadsázkou říci, ţe v některých sférách profesního a společenského ţivota bylo takto nahlíţeno na ţenskou část populace, dosahují určitých hodnot mnohem obtíţněji oproti zdravým, vyspělým jedincům, kteří disponují vysokou úrovní některých schopností. Široké spektrum příleţitostí dává větší moţnosti volby vzdělání, profese, přináší vyšší mocenské pozice, vyšší prestiţ, vysoké příjmy. Četné rozdíly jsou podmíněny biologicky, přičemţ mohou mít svůj konkrétní sociální význam.
2
Miroslav Petrusek, Sociologické školy, směry, paradigmata, s. 10-17, Praha : SLON 2000 7
Zdaleka ne ve všech společnostech je zaručeno rovné postavení ţen, stále ještě existují děti zapojené do pracovního procesu nebo skrytá rasová diskriminace. Cílem mé diplomové práce je zmapovat současný vývoj problematiky postavení muţů a ţen v naší společnosti, se zaměřením na sociální a ekonomické vztahy. Práce je rozdělena do dvou částí. Teoretická část práce se skládá z první aţ čtvrté kapitoly. V první kapitole se podrobněji zabývám problematikou sociální nerovnosti, nejdříve přes historický exkurs, poté v obecné rovině, protoţe se domnívám, ţe úzce souvisí s hlavním tématem. Ve druhé kapitole se věnuji charakteristice genderové rovnosti mezi muţi a ţenami. Ve třetí a čtvrté kapitole mapuji současné trendy a aktuální genderovou politiku v ČR, která je v přímé návaznosti podřízena především normami Evropské unie. V praktické části, kterou je pátá kapitola, se zaměřuji na vybrané sociálně – ekonomické ukazatele. Pro svou práci jsem si zvolila kvantitativní metodu obsahové analýzy. Jelikoţ ve své práci mapuji problematiku rovného postavení muţů a ţen v ČR, čerpala jsem data a zdroje z publikace, která vznikla za účelem seznámit českou veřejnost se státní politikou rovných příleţitostí ţen a muţů a jejími cíli. Na publikaci se podíleli zástupci Českého statistického úřadu, Úřadu vlády, Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a další instituce, které mi umoţnili zpracovat data generové statistiky za rok 2008.
8
1 POZICE A STATUS,PROBLÉM SOCIÁLNÍ NEROVNOSTI Z POHLEDU GENDER Rovnoprávná společnost chrání a podporuje rovnost hodnot – tedy „věcí“, které jsou pro určité skupiny lidí v jejich ţivotě stěţejní – a tudíţ pak mají všichni lidé svobodu ţít tak, jak si vybrali, a právě podle svých hodnot. Rovnoprávná společnost dokáţe rozpoznat rozmanitost potřeb, situací a cílů, které mají její jednotliví členové, a snaţí se o odstraňování předsudků a diskriminace. Rovněţ se snaţí zlepšit ekonomické, politické, právní, sociální a fyzické podmínky, které omezují osobní rozvoj a nějakým způsobem limitují osobní svobodu kaţdého člena společnosti. Teorie rovnosti muţů a ţen důsledně vychází z respektu k odlišnostem mezi muţi a ţenami a potlačuje jakékoliv snahy tyto odlišnosti zastírat nebo bagatelizovat. Uznává přitom nejen odlišnosti biologické a fyzické, ale i rozdíly dané různými vzorci chování, růzností sociálních funkcí a rolí, odlišnými ţivotními aspiracemi a prioritami. Podstatou teorie rovnosti muţů a ţen je právo na stejnou míru příleţitostí dosáhnout ţivotního uspokojení, které bývá zpravidla u muţů a u ţen představováno preferencí odlišných ţivotních hodnot.3 Základními obecnými předpoklady dosaţení stejné míry ţivotního uspokojení je zejména moţnost rovného přístupu muţů a ţen ke zdrojům veřejných financí, ke zdrojům veřejné moci, resp. k odpovědnosti za její výkon, rovného přístupu ke vzdělání a k zaměstnání. Současnému společenskému prostředí převáţně mocensky dominují muţi, zatímco u ţen převládají sklony chovat se submisivně. Tyto postoje a vnější společenské prostředí náchylné konzervovat tradiční roli ţeny jakoţto podřízené pomocnice muţů-ţivitelů, určují základní míru nerovností mezi druhy a rozsahem příleţitostí, které se fakticky dostávají na jedné straně muţům a na druhé ţenám. Transponují se téţ do chování vrcholných společenských autorit, které v rozhodujících činnostech uplatňují výhradně muţské modely chování a muţské preference. Existující nerovnosti se tak dále utvrzují.4
3 4
http://www.genderonline.cz/ http: //www.socioweb.cz/ 9
1.1. Úvod do předmětu sociologie Podle svého zakladatele, francouzského filosofa a tvůrce názvu této nové disciplíny Augusta Comta, měla být sociologie hlavním reprezentantem všech společenských věd, tedy oborem universálním a vlastně zastřešujícím ostatní společenské vědy. Měla pozitivně, to znamená především empiricky, na základě faktů studovat společnost jako základní předmět svého zájmu, a přitom vyuţívat a zároveň také zobecňovat poznatky jiných společenských věd. To se však nepodařilo prakticky uskutečnit ani Comtovi před 150 lety, ani nikomu dalšímu. O tvorbu nejobecnějších teorií usiloval naposledy Talcoott Parsons ( 1902 – 1979 ), a to ve 30, a 40, letech minulého století. Ve snaze o konkretizaci předmětu určité zkoumání ve smyslu vyčlenění určité tematické oblasti však naráţíme na obtíţ. Vyčleníme-li z pomyslného celku společenského ţivota předmětné oblasti ovládané ostatními disciplínami, na sociologii jakoby nic nezbylo. Lze tedy obtíţně vymezit taxativně soupis témat nebo praktických sociálních problémů. Přesto je sociologie poměrně jasně definována určitým přístupem, úhlem pohledu, metodou. Neomezuje se pouze na dotazníkové výzkumy mezi občany, které ji popisují pouze z vnějšího úhlu pohledu a značně nepřesně charakterizují v očích laiků. Obraz vědy dotvářejí vedle uznávaných a osvědčených metod také základní pojmy, jiţ získané a ověřené poznatky, zavedená témata i prostředky dalšího rozvoje bádání. Sociologie je vědou teoreticko – empirickou, která po svém vyčlenění z filosofie v průběhu letitého vývoje dospěla k určitému základnímu náhledu na svět, směřující k ustavení paradigmatu. Vznikla na kritice abstraktního, metafyzického filosofování a usilovala o zvědečtění pohledu na společnost a její vývoj, o racionální, skeptický a kritický postoj ke skutečnosti. Současně se zabývala motivem nápravy společenských poměrů a ocitala se leckdy na samé hranici zakládání jakýchsi nových náboţenství či utopií. S tímto vnitřním rozporem se potýkala aţ do nástupu postmoderní filosofie. 5
Česká sociologie Jelikoţ se ve své práci věnuji problematice rovného postavení muţů a ţen v ČR, povaţuji za příznačné zmínit se téţ o počátcích české sociologie. Sociologie vţdy reflektovala realitu národních států, kulturních partikularismů a nacionalismů, ale byla jimi také podstatně ovlivněna. Lze proto s nadsázkou říci, ţe 5
Zdeněk Bauman, Myslet sociologicky. Praha : SLON 1997, s. 35 - 39 10
sociologie existovala nejen v podobě rozrůzněných škol, směrů a paradigmat, které procházely napříč kulturami a národními státy, ale ţe existovala také v podobě národních sociologických škol. Tradice českého sociologického myšlení nemůţe být hodnocena jako mimořádně bohatá nebo vlivná. Jejím zakladatelem je Tomáš Garigue Masaryk (1850–1937), z jehoţ sociologických prací vyniká studie o sebevraţdě. Později působil i na praţské univerzitě a zabýval se sociální otázkou, českou otázkou i problematikou Ruska. Také jeho pokračovatel Edvard Beneš (1884-1948) se věnoval sociologii politiky. Z dalších sociologů jsou uváděni ti, kteří přes návaznost na cizí zdroje přinesli něco osobitého. Z meziválečné generace se prosadili: Inocenc Arnošt Bláha, představitel funkcionalismu Josef Ludvík Fischer, představitel strukturalismus Josef Král, představitel pozitivismu Emanuel Chalupný, představitel systematické sociologie Česká sociologie byla po roce 1948 označena za „burţoazní pavědu“ a její institucionální základna včetně vysokoškolské základny, byla zlikvidována. K obnově došlo aţ v 60, letech, kdy se objevily překlady některých děl světové sociologie, první domácí monografie a rozsáhlé empirické výzkumy6. Od roku 1965 bylo obnoveno specializované vysokoškolské studium oboru. Po roce 1969 byl však rozvoj sociologie opět výrazně omezen, důstojnější formy existence a relativní nezávislost na ideologických dogmatech nabízely spíše dílčí empirické výzkumy v některých oblastech. Teprve po listopadu 1989 se sociologie otevřela všem směrům a myšlenkovým proudům a zaznamenává značný rozmach v oblasti publikační a i na poli mezinárodních komparativních výzkumů transformace společnosti. Současnou sociologii charakterizuje jeden společný rys, který spočívá v zájmu o aktéra, jakoţto aktivní subjekt společenského dění. Proto také současná sociologie věnuje pozornost problematice nových hnutí nebo komunikativnímu jednání. Soudobá sociologie nevykazuje jenom pluralitu teoretických východisek, ale také z hlediska obsahu se můţe jevit dokonce jako směsice jednotlivých, poměrně úzce specializovaných disciplín. Na jedné straně tedy sociologové studují společnost jako celek
6
Jiří Buriánek, Sociologie, Fortuna 1996, s. 16 – 19, ISBN 80-7168-304-3 11
a zákonitosti jejího vývoje, na druhé straně pak probíhají výzkumy jednotlivých jevů nebo sociálních problémů.
Člověk a kultura Homo sapiens je vlastně jiţ od počátku člověkem kulturním. Kultura mu poskytuje pohodlnější variantu přeţití. Kaţdý jedinec můţe vyuţívat rozsáhlejší soubor činností a jejich produktů, a to včetně představ, které dávají reprodukci ţivota smysl. Kultura tak přináší nové moţnosti adaptace na prostředí, jemuţ se člověk nemusí jen podřizovat, nýbrţ můţe ho i aktivně přetvářet k tomu je potřebná spolupráce s ostatními lidmi, aby byla posílena moţnost koordinace společné činnosti a předávání jiţ dosaţených kulturních výsledků. Kultura bývá někdy pojímána jen jako určitá kompenzace u člověka ne právě dostatečně vyvinutých instinktů. Stejně tak však můţe být zdůrazňováno, ţe právě jistá zvláštní vyvinutost některých fyzických předpokladů umoţnila vyčlenění člověka z pasivní závislosti na přírodě. Nebylo by správné podceňovat úlohu myšlení – racionality, jíţ rozumíme schopnost volby účinnějších prostředků jednání, potřeba orientovat se, ozřejmit a vysvětlit nově vzniklý vztah člověka a přírody vytváří první formy primitivního myšlení. O reflexi jevů okolního světa, základních zákonitostí dění v přírodě i ve společnosti usilují systémy magických představ a víry – mytologie, náboţenství, umění. Nejde tolik o rozvoj instrumentální sloţky:člověk totiţ - na rozdíl od zvířete – stojí i před základní otázkou smyslu své existence, musí se vyrovnat s vědomím její konečnosti, smrti. Někteří filosofové vystačí při charakteristice této epochální změny s pojmem historie, která střídá období prehistorické, jenom člověk totiţ začal vytvářet své vlastní dějiny, byl situován do vztahu s minulostí i budoucností. Vstoupil tak do něčeho, co sám vytvořil, stal se autorem i hercem svého dramatu. Kultura rozšířila moţnosti přeţití člověka v přírodě, tím zaloţila řadu alternativ a rozporů. Nad základními biologickými potřebami vznikaly historicky rozrůzněné soustavy náročnějších kulturních potřeb. I kdyţ různé společnosti (včetně těch dosud zachovalých původních) vykazují řadu společných rysů, setkáváme se s obrovskou proměnlivostí a pluralitou kultur. Je otázkou, zda alespoň v budoucnu vznikne nějaká universální, jednotná světová kultura. Naléhavěji, ale vystupuje problém, zda se podaří zpomalit proces produkce nových potřeb, které na mnoha místech planety jiţ dávno překročily poţadavek zajištění pouhého přeţití, ba mohou ho váţně ohrozit.
12
Kulturní rozvoj se v jisté fázi dostává do dramatických konfliktů s přírodou, které mají dnes jiţ globální charakter a týkají se lidstva jako celku. Vědecko-technický pokrok ve spojení s masovou produkcí a spotřebou totiţ vyvolávají ekologické krize, váţné konflikty v oblasti hledání vyváţeného tempa rozvoje pro různé části světa. Biologické faktory zůstávají v ţivotě lidí v podobě určení pohlaví, rasy, osobnostních předpokladů ( schopnosti,temperament ) i způsobů chování, např. často diskutovaný problém agresivity a moţností její regulace ).Vývoj společností je ovlivňován nejen faktory geografickými, ale také demografickými ( hustota obyvatelstva, přírůstek, sňatečnost, velikost rodin ). Příroda zde vystupuje jako předpoklad, příčina nebo významně spolupůsobící faktor. Přírodní podmínky podstatně ovlivňují sociální formy ţivota například v obstarávání potravy, surovinových zdrojů, bydlení, budování sídel, způsobu ţivota, včetně specifických denních reţimů, rozvrţení pracovního a volného času. Stejně tak procesy industrializace a urbanizace ovlivňují, „zkulturňují“ přírodu, tvář krajiny. Lidská činnost vytváří pozměněné varianty původního prostředí : jejím výsledkem je pak tzv. druhá příroda, onen zcivilizovaný svět kulturních výtvorů a hodnot, který pronikl zřejmě jiţ do celé biosféry naší planety. Společnost všechny tyto okolnosti nějak hodnotí a sociálně zařazuje. V jednotlivých kulturách se dosti liší představy o tom, co je ideál ţenské krásy, jaké role zaujímají ţeny ve společnosti apod. Ţivotní prostředí dnešního člověka tedy sestává ze zbytků oné původní přírody, z přírodních prvků jiţ přeměněných člověkem a jeho činností. Patří do něj však také materiální prostředí uměle člověkem vytvořené a v neposlední řadě i jakési duchovní prostředí, které se skládá z norem a kulturních symbolů.7
1.2. Problém sociální nerovnosti Společnost, která chrání a podporuje rovnost, je ta, ve které můţe kaţdý člověk prosperovat. Snaţí se o rovnost v hodnotách, které lidé vyznávají, takţe kaţdý člověk pak má opravdovou svobodu podle těchto hodnot svůj ţivot ţít. Rovnoprávná společnost dokáţe rozpoznat rozmanitost potřeb, situací a cílů, které mají její jednotliví členové. Snaţí se odstraňovat předsudky a diskriminace a zlepšit ekonomické, politické, právní, sociální a fyzické bariéry, které mohou omezovat osobní svobodu kaţdého člena společnosti.
7
Radek Havlík, Úvod do sociologie. Praha : UK Karolinum, 2004 13
Ve světě existuje odlišnost a nerovnost mezi členy společenství. Tato myšlenka platí ve světě zvířat, stejně jako ve světě lidí. Odlišnost a nerovnost přitom nejsou totoţné pojmy. Například biologická odlišnost lidí spočívá v geneticky dané odlišné fyzické a intelektuální vybavenosti jedince. Biologicky zaloţená nerovnost lidí není tvořena prostě odlišnými biologickými vlastnostmi, ale teprve hierarchickým setříděním těchto odlišných vlastností. Nerovnost tedy předpokládá, ţe lze jedince nebo skupiny seřadit jakoby na vertikální ose podle míry zastoupení nějaké vlastnosti. Podobně lze popsat odlišnost a nerovnost lidí podle nějaké sociální vlastnosti jako je například vzdělání, zaměstnání, způsob trávení volného času apod. Ne všechny sociální vlastnosti lze dobře hierarchicky třídit podle stupně zastoupení. Některé vlastnosti se liší v kvalitě a ne v míře svého zastoupení. Mezi zvířaty jsou zdrojem nerovnosti biologické vlastnosti jako například tělesná hmotnost, počet a délka rohů nebo parohů, rychlost běhu. Rozhodují o nerovném postavení například dvou samců ve stádě jelenů, kdyţ svou sílu mezi sebou poměřují v souboji. Tyto vlastnosti se stávají zdrojem nerovnosti, pokud míra jejich zastoupení znamená ve vzájemném souboji výhodu pro jednoho z jelenů.8 Odpovědět na otázku o vztahu mezi biologickým a kulturním základem nerovnosti mezi lidmi je obtíţné. Někteří autoři se domnívají, ţe většina sociálních nerovností má biologický základ. Dokumentují toto tvrzení na příkladech existujících rasových nerovností a nerovností mezi pohlavími. Většina sociologů však hodnotí uvedený názor jako nepravděpodobný. Chápou ho jako racionalizaci systému sociálních nerovností mezi lidmi. Racionalizaci v tom smyslu, ţe slouţí k vysvětlení a zdůvodnění existujících sociálních nerovností. Jaký je tedy vztah mezi biologickým a kulturním základem nerovnosti mezi lidmi? Jaký význam mají biologické odlišnosti pro utváření pozice člověka ve společnosti? Biologické faktory mají v různých systémech sociální nerovnosti různý kulturní význam. Například věk má v různých společnostech zcela odlišný význam pro určení pozice člověka mezi ostatními lidmi. Ve společnosti australských Aboriginů jsou staří lidé nositeli velké prestiţe a moci. V západoevropské kultuře je stáří obvykle spojeno se sníţením celkových příjmů a stáří získává v moderní společnosti velmi různorodý význam. Také tzv. rasové vlastnosti jsou hodnoceny velmi relativně podle času a prostoru. Fyzické vlastnosti černochů byly tradičně spojovány s řadou negativních rysů. Od konce 60. let se uvedené hodnocení černošské populace v rozvinutých zemích poněkud mění. Význam rasových odlišností pro hodnocení člověka a pro jeho sociální postavení se zmenšuje. Podobně se 8
Tomáš sedláček, Ekonomie dobra a zla, s. 106-108, Praha : 65 POLE 14
proměňuje význam rozdílů mezi pohlavími. Zatímco v tradiční společnosti neexistovaly příkré hranice mezi prací muţskou a ţenskou, v moderní společnosti se kulturní nerovnost v obsahu práce a v pracovním odměňování muţů a ţen výrazně posílila. Odlišný význam biologických odlišností v různých společenských kulturách naznačuje, ţe biologická odlišnost se stává nerovností aţ tehdy, kdyţ ji jako nerovnost lidé definují a přidělují ji tento kulturní význam. V takovém případě tyto odlišné individuální charakteristiky vstupují do společenského ţivota jako faktor nerovného postavení lidí mezi sebou. Stávají se součástí sociální nerovnosti lidí. Starší lidé jsou uctívanější neţ mladší, vlastnosti bílých lidí jsou hodnotnější neţ černochů, muţská práce je draţší neţ práce ţen. Jedním z prvních myslitelů, který se pokusil odpovědět na otázku o vztahu mezi biologickými a kulturními základy nerovnosti mezi lidmi byl Jean Jacques Rousseau. Biologicky zaloţenou nerovnost chápal jako "přírodní nebo fyzickou, protoţe je ustavena přirozeně. Spočívá v odlišnosti věku, zdravotního stavu, tělesné síly, kvality rozvaţování a pociťování". 9 Ve srovnání s tím sociálně vytvořenou nerovnost chápal jako "sestávající s odlišných privilegií, které jedinci získávají od ostatních lidí. Mezi tato privilegia patří více bohatství, více úcty a více moci neţ mají ostatní." Rousseau věřil, ţe biologicky zaloţené nerovnosti mezi lidmi jsou malé a relativně nedůleţité vzhledem k sociálně vytvořeným nerovnostem. Většina autorů po Rousseauovi podporuje jeho názor. Ve společnosti existuje nerovnost pozic v rámci sociální organizace lidí. Lidská společenství od těch nejjednodušších aţ po ty nejkomplexnější se vyznačují nějakou formou sociální nerovnosti. Zejména moc a prestiţ jsou ve všech společnostech nerovnoměrně rozdělovány mezi jedince a sociální skupiny. Ve velkém mnoţství společností lze také zaznamenat rozdíly v distribuci bohatství. Moc se vztahuje ke stupni, v němţ jedinci nebo skupiny mohou vnutit svou vůli ostatním. Mohou tak činit bez ohledu na skutečnost, zda-li s ní druzí souhlasí či nesouhlasí. Prestiţ se vztahuje ke stupni ocenění a úcty ostatních lidí spojeným s určitou sociální pozicí, kvalitou jedince nebo ţivotním stylem lidí. Bohatství se vztahuje k materiálním podmínkám ţivota, které jsou v určitém společenství definované jako hodnotné. Jako součást bohatství jedince nebo skupiny lidí můţe být chápána půda, kterou vlastní, bytové zařízení, dům, peníze a řada jiných forem bohatství. 9
http: //www.ceskasociologicka.org/ 15
Budeme-li analyzovat sociální nerovnost a sociální stratifikaci, máme na mysli nerovnou distribuci moci, prestiţe a bohatství mezi lidmi ve společnosti jako celku nebo v některých jejich částech (formálních organizacích, asociacích atd.). Rozdíly v distribuci moci, prestiţe a bohatství jsou tedy obsahem sociální nerovnosti a stratifikace.10
1.3. Univerzální charakter nerovnosti lidí Nerovné postavení lidí ve společnosti má univerzální charakter. V historii neexistuje ţádná známá společnost, která by rozdělovala moc, prestiţ a bohatství všem jedincům rovným dílem. Můţeme tvrdit, ţe lidé v náboţenském společenství jsou si všichni rovni ve svém vztahu k Bohu. Můţeme prosazovat myšlenku, ţe v demokratické společnosti jsou si všichni občané rovni před zákony, které jsou v dané zemi přijaté. Přesto platí, ţe konkrétní sociální pozice v těchto společenstvích budou různé a budou se lišit v některých aspektech a ukazatelích moci, prestiţe nebo bohatství. Univerzální nerovnost postavení lidí ve společnosti není lidmi chápána jako něco samozřejmého. Stala se odvěkým předmětem úvah a kritiky těch, kteří měli a mají ve společnosti horší pozici. Lidé odpradávna sní o společnosti sobě rovných lidí. Výrazem těchto intelektuálních snů je tzv. egalitarismus. Jsou to různé myšlenkové konstrukce společnosti, jejíţ členové mají přibliţně stejný vliv na ostatní, poţívají přibliţně stejnou prestiţ a bohatství je v takové společnosti rozdělováno kaţdému přibliţně stejným dílem. Egalitarismus hlásající stejné sociální postavení členů společnosti se zdá být nerealistickým učením. I kdyţ sociální nerovnost mezi lidmi je neodstranitelná a v konečném důsledku tedy neřešitelná, vyţaduje v kaţdé společnosti řešení. Sociální nerovnost mezi lidmi vyţaduje společenskou legitimizaci. Legitimizace sociálních nerovností spočívá ve všeobecně přijatelném způsobu zdůvodnění a ospravedlnění existujících nerovností. Ospravedlnění zabraňuje vzniku sociálních hnutí a otevřených konfliktů mezi členy společnosti z důvodu nepřijatelné nerovnosti mezi nimi. Existují různé způsoby legitimizace nerovností mezi lidmi. Lze říci, ţe společnosti se od sebe liší jednak mírou nerovností rozdělování moci, prestiţe a bohatství a jednak způsoby její legitimizace. Jednu z nejpropracovanějších sociologických teorií ospravedlnění nerovností vytvořil na počátku našeho století Max Weber.
10
http: //sticerd.lse.ac.uk/ 16
Za základní povaţuje autor nerovnost v přístupu k moci. Ospravedlněnou moc nazývá Weber panstvím. Rozlišuje tři základní typy panství, které jsou myšleny jako teoretické typy, jeţ se ve skutečnosti různě kombinují.11 Charismatické panství je zaloţeno na víře v mimořádné osobní kvality vůdce. Vůdcem můţe být právě tak náboţenský vůdce, generál, politik nebo schopný profesionál. Takový člověk vládne nad ostatními silou své osobnosti. Můţe překračovat zákony a bourat vţité tradice. Jeho vláda je závislá na víře ostatních členů společenství a s úpadkem jejich víry také upadá. Charismatické panství tedy zpravidla nemá historicky dlouhého trvání. Je velmi často spojeno s ţivotem charismatické osobnosti.
1.4. Sociální nerovnost a stratifikace Míra legitimizace sociálních nerovností a jejich přijetí větší částí společnosti souvisí s rozlišením mezi sociální nerovností a sociální stratifikací. Pojem sociální nerovnost se jednoduše vztahuje k různým (i individuálním) projevům a případům sociálně vytvořené nerovnosti mezi lidmi. Sociální stratifikace je stabilizovaná a institucionalizovaná forma sociální nerovnosti lidí. Vztahuje se k existenci oddělených sociálních skupin a vrstev lidí, kteří mají přibliţně stejnou společenskou pozici. Uvedené vrstvy se tedy liší v přístupu k moci, k materiálním zdrojům a mají odlišnou společenskou prestiţ. V rámci těchto společenských vrstev se postupně utváří společné zájmy a společné vědomí my. Příslušníci určité společenské vrstvy sdílejí společný ţivotní styl, vyznávají podobné hodnoty a normy chování. Vytváří se postupně subkultura vrstvy. Důleţité místo v rámci těchto subkultur zaujímají způsoby legitimizace společenské pozice. Sociální stratifikace je tedy systém institucionalizovaných sociálních nerovností. Tyto nerovnosti jsou v rozvrstvené společnosti více méně všeobecně přijímány a jejich legitimizace se přenášejí z generace na generaci. Subkultura vrstvy se rozvíjí zvláště v podmínkách, kdy existuje malá moţnost přechodu z jedné vrstvy do druhé. Takový pohyb je označován jako sociální mobilita. Sociální mobilita můţe mít směr zdola nahoru. Například dělník, který se rozhodne studovat a získá po několika letech místo vedoucího, se můţe přemístit do "vyšší střední vrstvy" moderní společnosti. Jedinec se však můţe pohybovat ve stratifikačním systému ve směru shora
11
http: //sticerd.lse.ac.uk/
17
dolů. Nejčastějším mechanismem poklesu společenské pozice v dnešní době je ztráta zaměstnání. Podle moţností sociální mobility rozlišujeme stratifikační systémy otevřené a uzavřené. Otevřený stratifikační systém je takový, který umoţňuje vertikální pohyb jedince mezi různými sociálními vrstvami relativně snadno. Uzavřené stratifikační systémy naopak prostup mezi různými vrstvami společnosti umoţňují jen výjimečně. Příkladem relativně otevřeného systému je třídní rozvrstvení lidí v moderní industriální společnosti. Příkladem uzavřeného stratifikačního systému jsou kasty v indické společnosti nebo systém apartheidu, který donedávna fungoval v Jihoafrické republice. V otevřených stratifikačních systémech převaţují sociální pozice, které označujeme jako získané. Jsou výsledkem osobních kvalit a schopností členů společenství. V uzavřených stratifikačních systémech nalézáme spíše sociální pozice, které označujeme jako připsané. Jsou připojeny k jedinci často jiţ okamţikem narození. Existuje malá moţnost, aby jedinec svou pozici v průběhu ţivota změnil. Lepší moţnosti sociální mobility v otevřených stratifikačních systémech ještě neznamenají, ţe všichni jedinci dosáhnou stejně rychle a stejně snadno vyšší sociální pozice. Jako významný zprostředkující faktor se ukázalo působení bezprostředního sociálního prostředí, ve kterém lidé vyrůstají a ţijí. Prokázala se mezigenerační přenosnost sociální pozice. V této souvislosti sociologové popsali dva hlavní typy sociální mobility, které se od sebe liší vztahovým rámcem přesunu z jedné vrstvy do druhé. V prvním případě je tímto rámcem jedinec sám, ve druhém případě je to jeho orientační rodina. (1) Intragenerační mobilita probíhá v rámci jedné generace. Lze ji měřit srovnáním sociální pozice ve dvou okamţicích ţivotní dráhy jednoho člověka. (2) Intergenerační mobilita je sociální mobilita mezi dvěma generacemi. Měří se srovnáním většinou profesní pozice syna a otce, resp. dcery a matky v jedné rodině v přibliţně stejné fázi jejich ţivota. Pozice člověka ve stratifikačním systému má významné důsledky ve většině oblastí jeho ţivota. Významně předurčuje jeho moţnosti dosáhnout v ţivotě věci, které jsou v dané společnosti definovány jako ţádoucí a prospěšné. Na druhé straně můţe zabránit nebo omezit riziko, ţe člověka potkají v ţivotě věci neţádoucí. Existuje silná korelace nejen mezi materiálním zajištěním a sociální pozicí, ale také mezi snadností dosaţení vzdělání,
18
zdravotním stavem, střední délkou ţivota v různých sociálních vrstvách moderní společnosti. Jednotlivé stratifikační systémy se od sebe liší mírou odlišnosti šancí, které nabízí jedinci příslušnost k určité sociální vrstvě. Existuje tedy různá míra sociální nerovnosti a různá distance mezi jednotlivými vrstvami v různých stratifikačních systémech. Velká sociální nerovnost můţe ztratit lidmi uznávanou legitimitu. V takovém případě se stane faktorem vyvolávajícím sociální hnutí a otřesy ve společnosti. Hodnocení těchto důsledků však není jednoznačné. Nemůţe být prováděno abstraktně, bez znalosti konkrétních podmínek, v nichţ se společenský ţivot nachází. V jedné situaci můţe velká sociální nerovnost vést k destrukci sociálních pořádků. Na druhé straně můţe vyvolat konflikty a změny, které řeší dlouhodobý společenský problém. Například jedním z hlavních argumentů labouristů při posledních volbách ve Velké Británii bylo podloţené tvrzení, ţe za desetiletí vlády konzervativců narostly v zemi sociální rozdíly jako "nikdy před tím". Výsledkem voleb byla dlouhodobější změna politické orientace vlády Velké Británie. Reálný socialismus v České republice přinesl nivelizaci ţivotních šancí pro většinu členů společnosti a elitní výhody pro relativně úzký okruh stranických funkcionářů a vůdců. Právě z této uměle udrţované zdrţenlivosti, apatie a demotivující nemoţnosti sebeprosazení vyrostla ojedinělá energie lidí angaţujících se v podnikání a veřejném ţivotě v první polovině 90. let.12 Teorie sociální stratifikace umoţňuje zatřídění jednotlivců do hierarchických vrstev společnosti podle různých ţivotních šancí, které sociální prostředí jedinci nabízí. Předpokladem uvedené teorie je skutečnost, ţe rozvrstvení lidí ve společnosti lze provést podle nějakého jednotného kritéria, které je pro celou společnost nebo alespoň sledovanou část společnosti významné a dává společenskému ţivotu jednotný řád. Existence takového jednotného kritéria je nejslabším článkem současné teorie sociální stratifikace. Který z uvedených faktorů společenské pozice člověka je pro společnost nejdůleţitější? Je to moc, společenská prestiţ nebo bohatství? Tento nejdůleţitější faktor bývá v sociologii označován jako stratifikační dominanta. Při rozboru rozvrstvení společnosti odborníci uplatnili v zásadě pět přístupů k definování stratifikační dominanty.
12
Jiří Buriánek, Sociologie, Fortuna 1996, s. 63 – 69, ISBN 80-7168-304-3
19
společenská prestiţ profese moc (činit rozhodnutí za druhé) bohatství (příjem, produktivní kapitál) neformální kontakty Různost přístupů ke stratifikační dominantě moderní společnosti svědčí o problematičnosti předpokladu, ţe naše společnost je strukturovaná podle jednotného kritéria. Ve společnosti, v níţ ţijeme, platí spíše pluralita různých moţností, jak zvyšovat své ţivotní šance.
Dva přístupy k vysvětlení sociální stratifikace Mezi lidmi ve společnosti existují různé druhy sociálních nerovností, které se institucionalizují do různých typů stratifikačních systémů. Existují dva základní přístupy k vysvětlení otázky, proč jsou ve společnosti různé vrstvy, v nichţ mají jedinci odlišné ţivotní šance. První přístup je označován jako funkcionální. Chápe stratifikaci lidí jako nutnou a potřebnou pro fungování společnosti jako celku. Druhý přístup je označován jako konfliktologický. Odborníci uplatňující uvedené hledisko, chápou sociální stratifikaci jako výsledek soutěţení a konfliktů různých skupinových nebo třídních zájmů. Jednotlivé společenské skupiny vyuţívají svou moc a bohatství ke zvýhodnění a obraně své vlastní pozice vzhledem k ostatním skupinám ve společnosti. V rámci přístupu, který vysvětluje sociální stratifikaci na základě společenských konfliktů, budeme stručně charakterizovat pojetí stratifikace Karla Marxe a Maxe Webera. Marxistická teorie je příkladem tzv. jednodimenzionálního pojetí sociální stratifikace. Weber vypracoval tzv. multidimenzionální stratifikační teorii.
Funkcionální pojetí sociální stratifikace: Základy funkcionální teorie stratifikace vytvořil americký sociolog ruského původu Pitirim Sorokin. Zformuloval tři základní myšlenky, z nichţ funkcionalistická teorie vychází. 1) Vertikální rozvrstvení lidí ve společnosti je univerzální jev. Neexistuje nám známá společnost, která by nebyla stratifikována. 2) Nerovnoměrné postavení lidí vyplývá ze společného souţití a dělby práce. Je tedy nutným důsledkem společenského ţivota.
20
3) Sociální stratifikace je ztotoţněna se sociální nerovností lidí. Z těchto východisek čerpají Kingsley Davis a Wilbert Moore při koncipování své teorie sociální stratifikace (1945). Základní myšlenky této teorie můţeme shrnout následovně: Aby společenský systém mohl přeţít a vyvíjet se, musí být v jeho rámci zabezpečovány určité činnosti a role. Tyto činnosti mají pro společenský celek určitou funkcionální důleţitost. Všechny aktivity přitom musí být naplněny. Ty nejdůleţitější, stejně jako méně důleţité. 13 Stupeň funkcionální důleţitosti je při různých činnostech různý. Některé společenské role a činnosti jsou důleţitější pro celek neţ jiné. Společenské činnosti a role lze tedy seřadit na pomyslném hierarchickém ţebříčku podle stupně funkcionální důleţitosti. Kaţdé činnosti a roli ve společnosti odpovídá určitá pozice, kterou musí aktér této činnosti zaujímat. Z toho plyne, ţe také pozice ve společnosti jsou hierarchicky uspořádány podle stupně funkcionální důleţitosti činností, s nimiţ jsou spojeny. Důleţitější pozice ve společnosti jsou také náročnější na výkon činností s nimi spojených. Výkon těchto činností klade větší nároky na talent, kvalifikaci, energii osob, které je vykonávají. Pro výkon nejdůleţitějších rolí musí aktéři podstoupit náročný trénink. Osob, které by byli motivováni vykonávat náročné činnosti svědomitě, není ve společnosti mnoho. Mají-li se všechny funkcionálně důleţité činnosti svědomitě vykonávat, musí být lidé pro jejich výkon stimulováni. Kaţdá společnost disponuje základním stimulačním nástrojem pro výkon funkcionálně nejdůleţitějších činností. Tímto nástrojem je nerovnoměrná distribuce odměn. Odměny jsou dvojího druhu. Jednak materiální (peníze, naturálie) a jednak morální (prestiţ, autorita ve společnosti). Davis a Moore ve své teorii formulují následující myšlenku. Pro fungování společnosti je nezbytné, aby alokace zdrojů probíhala efektivně. Efektivní alokace zdrojů je taková, která probíhá podle důleţitosti vykonávaných činností pro společnost. Sociální stratifikace je tedy předpokladem motivace jedinců pro výkon důleţitých sociálních rolí. Stratifikace lidí je jedním z prostředků řešení základních společenských problémů a je ve své podstatě nutná a neodstranitelná. Funkcionální teorie stratifikace má několik slabých míst. Nejslabším článkem této teorie je nejasné vymezení, které pozice jsou pro společnost funkcionálně nejdůleţitější. Uvedená výtka byla formulována prakticky okamţitě po zveřejnění koncepce. Autoři na ni reagovali 13
http: //iss.fsv.cuni.cz/
21
tvrzením, ţe existují dva způsoby jak objektivně měřit důleţitost jednotlivých společenských pozic. Za prvé je moţné měřit míru, v níţ je pozice ve své funkci pro celek jedinečná, nenahraditelná, nezastupitelná. Tímto způsobem je například moţné zjistit, ţe lékař je funkcionálně důleţitější neţ zdravotní sestra, neboť jeho pozice obsahuje více schopností, které nahrazují výkon zdravotní sestry. Neplatí to však naopak. Za druhé můţeme měřit důleţitost pozice stupněm, v němţ jiné pozice ve společnosti závisí na měřené. V tomto smyslu například manaţeři mají větší funkcionální důleţitost neţ administrativní pracovníci, neboť ti jsou závislí na příkazech manaţerů. Obě předloţená řešení však neodpovídají na základní výtku kritiků. Davis a Moore tvrdí, ţe nejvíce odměňované pozice jsou současně nejdůleţitější. Řada odborníků se však domnívá, ţe ve společnosti existuje mnoho profesí s malou prestiţí i oceněním, které jsou pro existenci společnosti nezbytné. Zmínila bych například pedagogy vyučující na nejniţším stupni vzdělání, či zvláštních školách. Funkcionální pojetí stratifikace ignoruje vliv moci na nerovnou distribuci odměn. Mnohé rozdíly v platu a prestiţi mezi profesními skupinami mají svou příčinu spíše v rozdílné moci profese neţ v její funkcionální důleţitosti. Ve společnosti existuje omezený počet lidí, kteří mají talent a dispozice získat schopnosti nutné pro výkon nejdůleţitějších rolí. Tato myšlenka je zpochybňována zejména ze dvou důvodů. Za prvé vzdělávací výzkumy ukazují, ţe měření talentu a schopností je velmi problematické. Za druhé neexistuje důkaz, ţe očekávané dispozice jsou skutečně poţadované na pozicích, které autoři pokládají za důleţité. Dále je zpochybňováno tvrzení, ţe trénink potřebný pro výkon důleţitých pozic vyţaduje odměny a kompenzace. Takový názor dostatečně nepřihlíţí k takovým výhodám a odměnám jako je volný čas studentů, svoboda, podmínky pro vlastní rozvoj atd. Funkcionální teorie stratifikace tvrdí, ţe hlavní funkcí nerovné distribuce odměn ve společnosti je motivace talentovaných jedinců a jejich alokace na funkcionálně nejvýznamnější pozice. Mnozí autoři tento názor odmítají. Tvrdí, ţe sociální stratifikace můţe mít - a často má - opačný účinek. Totiţ vytváří bariéru pro motivaci a nábor talentů. Uvedený efekt je dobře viditelný v uzavřených stratifikačních systémech. Připsaná sociální pozice vytváří spolehlivou hráz proti uplatnění talentovaných lidí. Také relativně otevřený třídní systém západní společnosti však vytváří hráze proti uplatnění talentu. Obecně platí, ţe jedinci z niţších společenských tříd dříve opouští školní vzdělání, mají menší aspirace
22
dosáhnout vyšších společenských pozic apod. Stratifikace je sice přirozeným jevem ve společnosti, ale nevede k rozdělování talentovaných lidí na funkcionálně nejdůleţitější pozice. Spíše vytváří nerovné podmínky pro realizaci ţivotních orientací a plánů jedinců.
Marxovo pojetí sociální stratifikace Marxova teorie stratifikace je zaloţena na myšlence, ţe základem sociálních nerovností ve společnosti jsou sociální vztahy při produkčním procesu, zejména vlastnický poměr výrobních prostředků. Od pozice v produkčním procesu, která je charakterizována vztahem k výrobním prostředkům, se odvíjí další rozdíly v politickém vlivu, společenské prestiţi, v hodnotových orientacích a ţivotním stylu lidí. Stručně lze tuto teorii popsat následovně: Ve všech stratifikovaných společnostech existují dvě hlavní sociální skupiny: vládnoucí třída a třída ovládaná. Moc vládnoucí třídy pochází z vlastnictví a kontroly výrobních prostředků. Těmito výrobními prostředky můţe být půda, kapitál, pracovní síla, budovy a stroje. Kdyţ hospodářská činnost vytváří nadprodukt, pak kontrolu nad ním mají ti, kteří vlastní výrobní prostředky. Na základě ekonomické moci vlastníci ovládají a vykořisťují ty, kteří tyto prostředky nevlastní. Výsledkem tohoto odlišného postavení ve výrobním procesu je konflikt ekonomických zájmů mezi dvěma základními třídami. Vládnoucí skupina vyuţívá různých společenských institucí, jako jsou právní systém, stát, náboţenství, školství, jako instrumentu k prosazování vlastních zájmů a potlačování zájmů ovládaných tříd. Tyto společenské instituce tvoří tedy nadstavbu nad základními ekonomickými vztahy. Ovládané třídy jsou neorganizované a jejich zájmy jsou málo uvědomované. Konfliktní zájmy a odpor ovládaných tříd je dlouhodobě kontrolován vládnoucí třídou. Vykořisťování ovládané třídy můţe být odstraněno jen v případě, ţe prostředky produkce se stanou komunálním, společným vlastnictvím potlačovaných tříd. Třídní konflikt je tedy řešitelný revoluční změnou, v jejímţ průběhu dojde k zespolečenštění výrobních prostředků.
Kritika Marxova pojetí třídní stratifikace Marxova teorie tříd byla kritizována z různých důvodů. Za prvé. Řada autorů upozorňuje na skutečnost, ţe ve společnosti se uplatňují také jiné neţ jen ekonomické zájmy. Stát, armáda, školství se "chovají" relativně nezávisle na hospodářství dané země. Lidé jsou v těchto institucích regulováni jinými hodnotami a normami. Uvedené námitky se paradoxně
23
potvrdily právě v zemích reálného socialismu, kde straničtí vůdci vytvořili novou mocenskou vrstvu, která se chovala nezávisle na hospodářských vztazích a naopak tyto vztahy determinovala. Historie kapitalismu ukázala, ţe konflikt třídních zájmů nemusí být vţdy řešen revoluční cestou. Marx špatně anticipoval vývoj v kapitalistické společnosti v první polovině 20. století. Neodhadl tendenci kapitalistické organizace výroby k velkým korporacím, která vedla k oslabení moci vlastníků výrobních prostředků a k vytvoření nové vyšší střední třídy manaţerů. Manaţerská revoluce rozdělila dispoziční a kontrolní práva kapitalistů mezi dvě společenské skupiny. Posílení střední třídy v moderní společnosti vytvořilo vrstvu společnosti, která "má co ztratit", a proto nemá zájem na radikálních řešeních společenských konfliktů. Stejně tak neočekával takový rozvoj odborového hnutí, které vytvořilo hráz krajním formám vykořisťování. Ekonomický rozvoj tak vedl ke zvýšení ţivotního standardu střední a dělnické třídy, společenské rozdíly mezi vrstvami se sníţily. Naznačený vývoj vedl k institucionalizaci třídního konfliktu. Zájmy jednotlivých společenských tříd nebyly prosazovány ţivelně. Třídní konflikty se začaly vyjednávat v rámci sociálního dialogu a byly často řešeny kompromisem. Mechanismem sociálních změn se staly sociální reformy. Marx zobecnil konflikt ekonomických zájmů jako základ stratifikace kaţdé společnosti. Podle vztahu k výrobním prostředkům rozlišuje vládnoucí třídu a třídu ovládanou ve starověkých společnostech, ve společnosti feudální i v kapitalistické společnosti. Například ve feudalismu rozlišuje feudály, kteří vlastní půdu a nevolníky, kteří na této půdě pracují, ale nevlastní ji. Podobně v epoše kapitalismu rozlišuje vlastníky výrobních prostředků - kapitalisty a proletariát jako pracující třídu, která vlastní jen svou práci, kterou prodává kapitalistům za mzdu. Význam ekonomických vztahů pro rozvrstvení lidí ve společnosti se však v průběhu historického vývoje proměňuje. Marx adekvátně analyzoval ekonomický ţivot v polovině 19. století a popsal dominantní faktor určující společenskou pozici v této době. Neadekvátně však generalizoval výsledky svých studií na celé dějiny společnosti.
Weberovo pojetí sociální stratifikace Weberovo vysvětlení sociální stratifikace se odlišuje od Marxova v tom, ţe jiným způsobem definuje zdroje sociální nerovnosti a stratifikace. Souhlasí s Marxem, ţe (1) podnikání a trţní vztahy jsou pro zařazení člověka do společenské vrstvy důleţité. Kromě těchto ekonomických zdrojů rozvrstvení však uznává existenci dalších dvou zdrojů, které jsou sociální a politické povahy. Je to (2) skupinová příslušnost, která je zdrojem sociální prestiţe pro jedince, a dále (3) politická, vojenská a organizační moc. Uvedené tři
24
zdroje sociální pozice člověka ve společnosti jsou na sobě relativně nezávislé. Vytvářejí různé řády sociální hierarchie společnosti. Ekonomické vztahy Weber neztotoţňuje pouze se vztahy k výrobním prostředkům. Domnívá se, ţe kromě vlastnictví výrobních prostředků jsou pro formování tříd důleţité také jiné ekonomické vlastnosti. Zdrojem utváření různých sociálně ekonomických tříd jsou zejména trţní hodnota pracovních schopností a z nich vyplývající diference v odměňování. Příslušnost k profesním, etnickým nebo náboţenským skupinám dává všem členům podobnou sociální pozici. Pozice v této dimenzi sociální hierarchie společnosti je Weberem nazvána sociální status. Zdrojem odlišné statusové situace lidí je rozdílná distribuce sociálního ocenění a prestiţe skupin, kterých jsou tito lidé členy. Členové například profesních nebo etnických skupin se vyznačují společnou mírou společenského ocenění, sdílejí podobný ţivotní styl, vyznávají podobné ţivotní hodnoty a pocity. Odlišujícím kritériem pro jednotlivé statusové skupiny jsou spíše rozdílné ideje, hodnoty a normy chování. Weber tímto způsobem upozorňuje na vliv společenských ideí a hodnot na jednání člověka v praktickém ţivotě. I kdyţ ideje a hodnoty nemohou změnit například vlastnictví výrobních prostředků, mohou ovlivnit lidské aktivity v ekonomickém ţivotě. Orientace na široce přijímané a prestiţní hodnoty ve společnosti můţe být zdrojem výhodnějších podmínek a pozic lidí ve společnosti. Rozsah pravomocí rozhodovat o společných věcech v politickém nebo organizačním ţivotě je dalším relativně nezávislým zdrojem stratifikační pozice člověka. Pro Webera je vyjádřením mocenské pozice především příslušnost k politické straně a byrokratická pozice v organizaci. Podle Webera příslušnost k politickým stranám, organizační pozice, sociálně ekonomické třídy a statusové skupiny mezi sebou utvářejí nejasné souvislosti, které znemoţňují jasnou identifikaci celkové stratifikační pozice člověka. Interakce mezi nimi a významnost jednotlivých zdrojů se v čase proměňuje. Obraz společenského rozvrstvení společnosti, jak ho Weber nastínil, je mnohem komplexnější a současně více roztříštěný neţ představa Karla Marxe. Pravděpodobně se však více blíţí komplexnímu charakteru ţivota v moderní společnosti. Weberova teorie byla velkou inspirací pro řadu odborníků, kteří se zabývali teorií sociální stratifikace v pozdějším období. Není pochyb, ţe kooperace a postavení člověka ve společenské dělbě práce na jedné straně a prosazování konfliktních zájmů různých společenských skupin na straně druhé jsou dvě
25
příčiny nerovného postavení lidí ve společnosti. Někteří autoři se pokoušeli o nalezení syntézy mezi funkcionálním a konfliktologickým přístupem ke stratifikaci. Například americký sociolog Lenski tvrdí, ţe lidé mají potřebu ţít a spolupracovat ve společnosti druhých lidí. V této spolupráci však chce většina jedinců uplatnit a realizovat své zájmy nebo zájmy svých skupin neţ zájmy všech ostatních lidí. Vlastní zájmy se zvláště orientují na odměny a zdroje, které jsou relativně málo nabízené - speciálně na moc a různá privilegia. Lidé proto soupeří o dosaţení nedostatkových odměn a zdrojů. Někteří z nich mají pro dosaţení svých zájmů lepší sociální umístění, více přirozeného talentu a podobně. Výsledkem je sociální nerovnost mezi lidmi.
1.5. Sociální nerovnost z pohledu tender Gender se vztahuje k sociálním rozdílům a k těm vztahům mezi ţenami a muţi, které jsou získané, měnitelné v čase a široce se liší uvnitř jednotkových kultur i mezi nimi. Tyto rozdíly a vztahy jsou sociálně konstruované a získané prostřednictvím socializačního procesu. Jsou obsahově specifické a mohou být modifikovány. Ukazuje se, ţe na rovné postavení ţen a muţů mají stále více vliv především tyto kulturně a sociálně podmíněné, konstruované faktory, tj. takové, které se mohou v čase i prostoru měnit a různit se jak v rámci jedné kultury, tak mezi kulturami navzájem. Nejsou tedy přirozeným, daným rozdílem mezi ţenami a muţi, ale dočasným vývojovým stupněm sociálních vztahů. Genderové role jsou vytvářeny získaným (navyklým, naučeným) chováním příslušné společnosti, komunity nebo sociální skupiny, které lidi předurčuje pojímat aktivity, úkoly a odpovědnosti jako ţenské nebo jako muţské. Toto chování je ovlivněno věkem, společenskou třídou, rasou, etnikem, kulturou, vírou nebo jinou ideologií a geografickým, ekonomickým a politickým prostředím. Změny v generových rolích často nastanou jako důsledky ekonomických změn, změn přirozených nebo politických okolností, včetně změn v důsledku rozvojové po moci, strukturálních změn nebo změnou zaloţenou na národních nebo mezinárodních tlacích. Uvnitř příslušného společenského kontextu mohou být generové role proměnné nebo neměnné, podobné nebo odlišné, doplňující se nebo konfliktní. Jak muţi, tak ţeny hrají ve společnosti několikeré role – produktivní, reprodukční a řídící. Muţi se obvykle za ţivitele, jsou schopni obětovat více času roli výrobce (produktivní role) a ze svých četných rolí hrají v daný čas jen jednu. Oproti muţům ţeny často zajišťují druhotný pracovní příjem. Své role hrají současně a musí se vypořádat s konkurenčními nároky na svůj omezený čas. 26
Ţenská pracovní doba a flexibilita jsou tím pod mnohem větším tlakem. Pokud muţi a ţeny historicky hrají ve společnosti různé role, jsou často vystaveni velmi odlišnému kulturnímu, institucionálnímu, fyzickému a ekonomickému tlaku, mnohdy zakořeněnému v podobě systematické nerovnosti a diskriminace. Role ţen a muţů se v současných společnostech a institucích zásadně liší. Podle toho se téţ liší jejich potřeby. Lze určit v zásadě dva typy potřeb: praktické, vyvolané aktuálními podmínkami a strategické, umoţňujícími ţenám a muţům vykonávat generové role, které jim společnost určila. Ty se liší v závislosti na specifickém, sociálním, ekonomickém a politickém kontextu, v němţ jsou formulovány. Zpravidla se soustřeďují na rovný přístup k pracovním příleţitostem a výcviku, rovné mzdy za práci srovnatelné hodnoty, právo na vlastnictví půdy a kapitálu, ochranu proti sexuálnímu obtěţování v zaměstnání a domácímu násilí, svobodu rozhodování mít dítě. Jejich naplnění vyţaduje změnu tradičních zvyků a postojů společnosti. Myšlenka rozdílnosti je základem nerovnosti. Mezi základní cíle genderových studií tedy patří identifikace, popis a pochopení procesů, jeţ vedou k vytváření genderových rozdílů, a tak udrţování dominance muţů ve společnosti. Očekávání vůči muţům a ţenám se v různých historických obdobích a kulturách liší. Ideální ţenské a muţské charakteristiky jsou vytvářeny společností a reprodukovány prostřednictvím socializace.14 Genderové uspořádání je celkově ve světě hierarchické. Negativně se kombinuje ještě například s rasou, věkem, sociálním původem, sexuální orientací atd. Genderové strukturování společnosti stojí na obraze ideálního muţe a ţeny: MUŢ= silný, dominantní, aktivní, pracovitý, ţivitel, ochránce ŢENA= fyzicky atraktivní, emocionální, spíše pasivní, pečující, orientovaná na rodinu V současnosti se reálné chování muţů a ţen mění a stává se více alternativní, ale stále ještě přetrvává tradiční genderové obrazy. Ţeny čelí ve vědecké sféře stejným nerovnostem jako v ostatních sférách pracovního trhu, mají většinou podřadné pozice a platy. Moţnosti otevřené ţenám v rámci vědeckých institucí byly a jsou limitovány kulturně konstruovanými genderovými stereotypy a diskriminujícími praktikami lidí (převáţně muţů), kteří tyto instituce kontrolovali a kontrolují. Uţ od dětství je vystaven člověk tlaku socializace podle jeho pohlaví a spolupůsobením biologických a sociálních vlivů se utváří osobnost člověka. Uţ od dávnověku máme vţité 14
http: //www.soc-prace.ff.cuni.cz/geder/ 27
určité názory na způsoby chování a ţeny. Na naše pohlaví se přímo váţou specifické vlastnosti a chování, které povaţujeme za přirozené a geneticky dané. Pokud se nechováme v souladu s nimi, postupujeme proti naší přirozenosti a přírodě. Člověk má svojí identitu (ví kdo je a je s tím smířen). Genderovou identitu určuje společnost. Dnes se uvaţuje i o dekonstrukci genderu a tím by došlo k rozvoji osobnostních charakteristik jedinců, které nevyplývají z pohlaví.15
15
http: //www.gender.cz/ 28
2 GENDEROVÁ ROVNOST Genderová rovnost představuje stejnou viditelnost, stejné postavení a stejnou účast obou pohlaví ve všech sférách veřejného a soukromého ţivota. Genderová rovnost je opakem genderové nerovnosti, nikoliv genderových rozdílů, a jejím cílem je prosazovat plnohodnotnou účast ţen a muţů ve společnosti. Gender vychází z konceptu rovných příleţitostí pro muţe a ţeny, který říká, ţe všechny lidské bytosti mohou svobodně rozvíjet své schopnosti a vyuţívat příleţitosti bez omezení, která mohou přinášet genderové role nebo jakékoliv bariéry pro účast v ekonomickém, politickém a sociálním ţivotě na základě pohlaví. Genderová rovnost, nebo-li rovnost mezi ţenami a muţi, se obecně vztahuje k rovnosti v právech, v povinnostech a příleţitostech ţen a muţů, dívek a chlapců. Nejde jen o ţenskou záleţitost, týká se i muţů. Neznamená to, ţe ţeny a muţi jsou stejní, ale ţe rozsah práv ţen a muţů, rozsah jejich povinností a příleţitostí nezávisí na tom, zda se narodili jako ţeny nebo muţi. Rovnost mezi ţenami a muţi je záleţitostí lidských práv. Vyrovnaná účast ţen a muţů v kaţdé oblasti ţivota představuje důleţitou podmínku rovnosti mezi ţenami a muţi. Je třeba oběma vyrovnávat jejich vzájemné faktické příleţitosti ve všech rozhodujících společenských oblastech.16
2.1.
FEMINISMUS
Společně s problematikou gender úzce souvisí fenomén 90. let 20. století feminismus, který významně ovlivnil postavení ţen ve společnosti a předcházel vzniku ţenských hnutí. Feminismus představuje ideologii ţenského hnutí, které prosazuje společenské, ekonomické a politické zrovnoprávnění ţen s muţi. Vychází z toho, ţe tradiční společnost vţdy sniţovala funkci ţeny, ve srovnání s muţi.17 Emancipace je označována jako osvobození, vyproštění, zrovnoprávnění a získání nezávislosti. V případě ţen jde o emancipaci od muţů a od společnosti, která ţeny, svazuje. Od doby, kdy ţena měla ve společnosti prakticky nulové postavení, aţ do doby dnešní, kdy je jiţ plně emancipována, uběhlo mnoho času a situace ţen, se v kaţdém údobí lidského vývoje stále zlepšovala. Je to logické. S rozvojem občanských svobod a se zapojováním stále většího počtu lidí do rozhodování o běhu společnosti nemohla být tak neoddělitelná a početná část lidstva od tohoto procesu oddělena. 16 17
http: //www.gender.cz/ http: //www.feminismus.cz/ 29
Tendence k tomuto stavu se objevily v průběhu 19. století. Tehdy však ještě nebyl plně právně kodifikován; této kodifikace se dosáhlo aţ ve století následujícím. Přesto byly jiţ v té době přesně stanoveny sloţky emancipačního hnutí a cíle, kterých chtělo dosáhnout.
Hlavní sloţky ţenského emancipačního hnutí : 1. Úsilí o individuální uvolnění a poţadavek prakticky neomezeného přístupu ke vzdělání. 2. Uvolnění sociální a etické, spojené s poţadavkem přístupu ke všem povoláním a oborům lidské činnosti a odstranění dvojí morálky, nuceného celibátu a prostituce. 3. Uvolnění politické, spojené s bojem za právo na svobodné sebeurčení ve státě, tedy za volební právo, a s úsilím o změnu některých zákonů znevýhodňujících ţeny. 4. Uvolnění rodinné, usilující o mravní a právní rovnost v rodině, hospodářskou nezávislost a omezení vlivu a moci rodičů.
Vývoj: Feminismus má své dějiny nové, počínající zhruba v šedesátých letech 20. století, i prehistorii, sahající do Anglie a Francie přelomu 17. a 18. století. Samotný termín pocházející z francouzštiny původně skutečně označoval ţenské hnutí usilující o zlepšení postavení ţen ve všech oblastech společenského ţivota. Poprvé vystoupila s poţadavkem rovnosti muţů a ţen Mary Wolstnecraftová (1792), zabývající se výchovou a vzděláváním děvčat a její nejznámější dílo nese titul "Obrana ţenských práv". Zde jsou jiţ v podstatě definovány hlavní cíle a sloţky emancipačního hnutí. Pro feminismus bylo důleţité, ţe se v 19. století zaměřilo především na získání volebního práva. První zemí, kde si ho sufraţetky vybojovaly, byl Nový Zéland (1893), poslední Švýcarsko (1971). Hnutí ţen v 19. století a na počátku 20. století bylo vedeno pojmy práva a rovnosti. Většina jeho historiků poukazuje na souvislost s rozvojem průmyslu a kapitálu provázeným hlubokými změnami ve společenských a politických systémech. Vzniká zde příleţitost a v určitých vrstvách a systémech i nutnost placené práce ţen a tím moţnost ekonomické nezávislosti na muţi a rodině. S nebývalou razancí se začíná prosazovat feminismus na přelomu padesátých a šedesátých let po druhé světové válce mezi bílými vzdělanými ţenami v Evropě a
30
Americe. Klíčovým heslem této poválečné vlny je osvobození z útlaku. Právě v šedesátých letech vzniká významná vrstva ţen, kterým dosaţené vysoké a kvalitní vzdělání poskytuje značný duchovní kapitál, ale relativně prosperující společnost o něj neprojevuje zájem. Ţeny se touţí uplatnit i mimo vlastní dům, pociťují potřebu konfrontace zkušeností. To je vede na veřejná prostranství. Spolčují se na ţivelných i organizovaných hromadných setkáních a otevřeně vstupují do veřejného politického ţivota. Pozdní sedmdesátá léta proměňují hospodářskou a kulturní situaci. Do popředí se dostávají konzervativní vlády podporující hodnoty domova a domácnosti. Tradičně chápané ţenství je povaţováno za jejich záruku. Současně se zvedá levicová kritika feminismu. Zřetelně se v tomto období formulují východiska feministické teorie: nerovnost mezi muţem a ţenou není ani biologická danost, ani boţí soud, ale je kulturně a společensky vytvořena. K označení tradičně vytvořených stereotypů chování, vztahů a přístupů ke světu, jeţ se spojovaly s obrazem muţe a ţeny, si feministky vypůjčily z gramatiky pojem rod. Zdůraznily tak, ţe ustrojení lidského těla, tj. pohlaví, není samo o sobě určující pro postavení muţe a ţeny. V dosavadních dějinách lidstva měla většina společností jeden společný rys. Ţenám bylo vyčleněno podřízené místo druhého pohlaví ve vztahu k muţi bez ohledu na to, jaká míra moci, odpovědnosti a úcty jí byla přiznána. Feministické učení chce tedy zkoumat rozdílné způsoby sociální a kulturní konstrukce muţství a ţenství, aby odhalilo mechanismy útlaku, dominance a moci. Bojovnější směry zdůrazňují, ţe ţena je vystavena dvojímu útlaku. První vyplývá z hmotných omezeních v daném společenském systému. Druhý souvisí s nerovným postavením muţů a ţen ve všech oblastech ţivota. Myšlenková povaha feminismu a jeho společenské zázemí se opět proměňuje v osmdesátých letech, zejména v jejich druhé polovině. Důleţité je zakládání kateder ţenských studií. Na předních zejména amerických univerzitách, kde se zabydluje tzv. akademický feminismus. Současně se v právních systémech a organizaci společnosti uskutečňuje velká část poţadavků raného feministického hnutí. Tudíţ úspěch, který umoţní další posun. Feministky uţ nenutí ţenu, aby se prosazovala v muţském světě tím, ţe se přestane líčit, odhodí sukni, zesílí, stane se nekompromisní, racionální a bezohlednou. Právě tradičně opovrhované ţenské slabiny se mají stát váţenou hodnotou, citový a citlivý přístup ke světu nemá být podřízen rozumovému.
31
Feminismus byl tvořen různými proudy: Liberální Tento proud se objevuje uţ v polovině 19. století jakoţto forma boje za práva ţen (zejména volební a majetková) a proti všem formám jejich diskriminace. Souvisí s rozvojem liberálních hodnot autonomie, sebenaplnění, sebeuskutečnění. Jejich ručitelem je stát zajišťující jedinci zachování občanských svobod a práv. Liberálové povaţují rozdíly mezi muţem a ţenou za překonatelné vzhledem ke stejné lidské podstatě a rozumovým schopnostem obou pohlaví. Liberalismus byl kritizován proto, ţe neuvaţuje konkrétní lidskou bytost, ale abstraktní jedince, pro nějţ vytyčuje všeobecné závazné normy. Marxistický Tradiční marxistický feminismus od začátku odmítal liberální hodnoty a racionální filozofické metody. Lidská podstata a přirozenost jsou biologicky dány a člověk k tomu, aby přeţil, vyuţívá zdroje jsoucí mimo lidský svět. Zdroje nejen vyuţívá, ale přetváří je a sebe v čase a prostoru. Veškeré lidské pohnutky, zájmy a schopnosti jsou určeny způsobem přetváření, způsobem výroby nástrojů k němu vyuţívaných. Na jedné straně tyto známé teze umoţňují zkoumat ţenu v konkrétních dějinných souvislostech. Na straně druhé marxismus, vlastně spíše Engels neţ Marx, vidí ţenu pouze ve výrobních vztazích, jejichţ definice a působení jsou spjaty s tím, co nazývá kapitalismem. Předmětem zkoumání je přírodně historický proces, v němţ ţena představuje výrobní sílu. Potlačení ţen vykládá marxismus jako důsledek uplatňování třídních zájmů. Paradoxně potom dělnice je svobodnější neţ nepracující. Specifické zájmy ţeny toto učení neuznává. Ţena, podobně jako muţ, je určena svým třídním zařazením. Je utlačena, pokud je vyloučena z veřejné společenské výroby. Radikální Radikální feminismus na rozdíl od obou zmíněných směrů, jejichţ ideové kořeny jsou staré více neţ sto let, se mohl objevit teprve v šedesátých letech dvacátého století. Nelze hájit právo na svobodné rozhodnutí v otázce zaloţení rodiny a výchovy dětí, dokud není dostatečně rozvinuta moderní medicína, sníţena úmrtnost dětí, vyvinuta antibiotika, umělé náhraţky mateřského mléka a antikoncepční prostředky. Právě sem se řadí tolik napadaný koníček znuděných bohatých ţen, který má však vícerozměrné dobové souvislosti. Byl spojen s alternativním kulturním hnutím šedesátých let, protestními akcemi během války
32
ve Vietnamu a politikou ve Spojených státech. Zpočátku se vskutku obtíţně prosazoval mezi dělnicemi a ţenami s niţším vzděláním, z neevropských kultur a různých ras. Vedoucí tezi radikálního feminismu je, ţe dominantní vliv muţů nad ţenami zůstane nepovšimnut, nebude-li odhalen, veřejně předveden, prezentován. Pojem rodu není povaţován za soubor biologických daností, ale za sociálně a kulturně vytvářený systém útlaku ţeny. Na jeho konstrukci se podílí muţská záliba v ovládání. Radikální feministky oslavují hodnotu ţenství, tj. citu, empatie, mimoslovní komunikace, přizpůsobivosti, ochrany druhých proti rozumu. Neomylný rozum pokládají za hlavní nástroj útlaku ţenských vlastností. Vyhrocený radikalismus je vţdy nebezpečný. Skupina, která si sama sebe uvědomí jako potlačenou, volá po změně a provokuje násilnou akci. Pro zdůvodnění své akce vytvoří víceméně stálá, a tudíţ historická slovní schémata tak, aby se s nimi mohlo ztotoţnit co nejvíce bojovníků. Socialistický Tento směr patří k nejmladším větvím feminismu rozvíjeným teprve v sedmdesátých letech. Učí se od marxismu analyzovat pomocí historicko-materialistické metody patriarchální společnost. Vedle marxismem popsaných determinant ţivota člověka zdůrazňuje hledisko pohlaví. Socialistický feminismus odmítá ostré oddělování soukromé a veřejné sféry ţivota a tvrdí, ţe pouze kapitalismus umoţnil vnímat soukromý ţivot jako něco přírodního a tudíţ méně lidského, co je nutno ukrýt před kulturní veřejností. Prostor soukromého připadl ţeně spolu s přívlastky iracionální ţivelné tělesnosti. Pojem svobodné osobnosti nelze spojovat pouze se svobodnou produktivní prací, ale zahrnuje i svobodné sexuální vyjádření, moţnost volby rození a výchovy dětí. Muţi a ţeny mají odlišný vztah k reprodukčním zdrojům společnosti. Znamená to, ţe mezi hodnoty, které daná společnost pokládá za významné, patří i oblast sexu a rozmnoţování lidského rodu, nikoli pouze výrobní vztahy. V dějinách lidstva vţdy boj o ovládání společenských zdrojů zahrnoval boj o řízení reprodukčních schopností ţen. Bez pochopení tohoto nepřetrţitého zápasu nelze adekvátně porozumět ţádnému běhu událostí ve společnosti. Extrémní socialistky vyhlašují utopii překonání propastí mezi soukromím a věcí veřejnou. Snaha tuto utopii plně uskutečnit vedla jiţ několikrát v historii k obskurním podobám násilného pokřivení všech rodinných a osobních vazeb ve jménu idejí prosazovaných silou příkazu a trestu.18
18
Miroslav Petrusek, Sociologické školy, směry, paradigmata, s. 10-17, Praha : SLON 2000
, 33
Feministická sociologie dnes Myšlenková orientace v soudobé sociologii, která se snaţí vysvětlit základní skutečnosti, procesy a problémy lidské společenské existence z ţenského hlediska vychází z předpokladu, ţe dosavadní sociologie byla koncipována jako vědní disciplína, která vyjadřovala zájmy a postoje bílé rasy, muţské části populace bez porozumění pro minority v nejširším slova smyslu.19 Dnes se postupně konstituuje v samostatné teoretické paradigma v rámci gender studies a cultural studies také ve vlivnou koncepci. Ţeny se snaţí o zastoupení ve státních úřadech. Bojují proti diskriminaci při výběru zaměstnání a snaţí se tak zbořit mýtus o nadřazenosti muţů v jistých oborech a profesí. Proto také byla v prosinci 1979 zástupci členských států OSN v New Yorku sjednána úmluva o odstranění všech forem diskriminace ţen. V platnost u nás vstoupila v březnu 1982. Úmluva definuje pojem diskriminace ţen jako: Jakékoli činění rozdílu, vyloučení nebo omezení provedené na základě pohlaví, jehoţ důsledkem nebo cílem je narušit nebo zrušit uznání, poţívání nebo uplatnění ze stran ţen, bez ohledu na jejich rodinný stav, na základě rovnoprávnosti muţů a ţen, lidských práv a základních svobod v politické, hospodářské, sociální, kulturní, občanské nebo jiné oblasti. Státy, které podepsaly tuto Úmluvu, se zavázaly zajistit právo na pouţívání stejných kritérií výběru v zaměstnání. Jedním z bodů Úmluvy je i to, ţe státy přijmou veškerá opatření ke změně nejen existujících zákonů, ale i obyčejů a praktik, které představují diskriminaci ţen, a to jakoukoliv osobou, organizací či podnikem. Toto vše má být zajištěno prostřednictvím příslušných soudů a jiných veřejných institucí a přijetím legislativních opatření, včetně sankcí. V době vzniku platnosti Úmluvy u nás neexistoval právní předpis, který by určoval dohled nad jejím dodrţováním. Podle tehdejšího práva neměly mezinárodní smlouvy, týkající se lidských práv, ţádnou vnitrostátní závaznost. Tudíţ aţ v roce 1993 byl v Ústavě ČR zakotven článek, který prohlašuje ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách jako bezprostředně závazné a staví je nad vnitrostátní právo.
19
Miroslav Petrusek, Sociologické školy, paradimata.s, 227-229 34
Rovnost mezi ţenami a muţi je záleţitostí lidských práv. Vyrovnaná účast ţen a muţů v kaţdé oblasti ţivota představuje důleţitou podmínku rovnosti mezi ţenami a muţi. Je třeba oběma vyrovnávat jejich vzájemné faktické příleţitosti ve všech rozhodujících společenských oblastech. Prvním krokem je odhalit nerovnosti v postavení a odstraňovat diskriminace. Výzkumy potvrdily, ţe rozdíly dopadů na ţeny a muţe jsou různé. V reakci na toto zjištění začalo být legitimním vytváření specifických programů pro ţeny a programů zaměřených na rovnost ţen a muţů. Zvyšující se zaměstnanost a zvyšující se úroveň vzdělání ţen jsou bezesporu příznaky jejich sebeuvědomování a emancipačních snah, které zejména v poslední desetiletí akcelerují, především ve vyspělých zemích. Ţeny, stále více vzdělanější, se stále více a častěji zapojují do pracovního procesu a realizují se tak i v této oblasti. To vše bez ohledu na dopady a důsledky, které to má pro jejich rodinu a plnění mateřské role. Máme-li se pokusit o předpoklad dalšího vývoje, lze očekávat, ţe tento nastoupený trend bude stále dále pokračovat a zasáhne i další země, které budou následovat vývoj v nejvyspělejších státech. Ţeny se vzrůstající úrovní svého vzdělání získají potřebu realizovat se více i v zaměstnání a rodinný ţivot a mateřství budou častěji přizpůsobovat profesní kariéře. Budou nuceny hled, konat způsoby rodinného ţivota. Uvedené tendence jiţ započaly a nelze počítat, ţe by v dohledné době došlo ke zvratu, naopak, spíše zesílí, budou četnější a rozšíří se, tak, jak bude postupovat civilizační, vědecký a kulturní pokrok. Současný vývoj v chápání problematiky postavení ţen a muţů ve společnosti znamenal posun od jeho pojetí ve smyslu „ţenské otázky“ a někde dokonce aţ poměrně radikálního feminismu k pojetí rovnováţného postavení obou pohlaví ve smyslu rovných šancí, tak, jak o něm uvaţuje teorie genderu. Nově vzniklý obor, tzv. generová statistika, má poskytovat data pro genderové analýzy, které diagnostikují rozdíly mezi ţenami a muţi v podmínkách, potřebách, úrovni participace, přístupu ke zdrojům a vývoji, kontrole majetku, rozhodovacích pravomocích atd. v kontextu jim určených generových rolí. Ukazují tak jejich specifické aktivity, podmínky, potřeby, jejich přístup ke zdrojům (zejména finančním) a moţnosti řídit je, stejně tak jako přístup k rozvojové podpoře a rozhodování. Genderová analýza zkoumá tyto vazby a další faktory v jejich širším společenském, ekonomickém a politickém kontextu a v kontextu ţivotního prostředí. Je nástrojem diagnostikujícím rozdíly mezi ţenami a muţi. Genderové analýzy jsou prvním krokem v generově senzitivním plánování, zlepšujícím generovou rovnost. Genderová analýza se neomezuje pouze na identifikaci 35
rozdílů. Mnohem významnější je rozpoznávání podnětů generových vztahů a určování změn, které je třeba k dosaţení rovnosti provést institucemi. Genderový mainstreaming podporuje rovnost mezi ţenami a muţi ve všech aktivitách a politikách na všech úrovních, bere v úvahu jejich moţný efekt na situace ţen a muţů. Je celosvětově prosazovanou metodou vyrovnávání příleţitostí ţen a muţů. Rozumí se jim postup, kterým je veškeré veřejné rozhodování, včetně činností, které mu předcházejí nebo s ním souvisejí, tj. zejména provádění analýz a vyhodnocování, striktně podřizováno poţadavku, aby konečné rozhodnutí napomohlo vyrovnat příleţitosti ţen a muţů. Rozhodnutí, které by vyznělo v neprospěch této vyváţenosti, musí být doplněno vhodným opatřením, které důsledky vlastního rozhodnutí v oblasti rovnosti eliminuje. Je to postup odhadování dopadů plánovaných akcí – včetně legislativy, koncepcí nebo programů – na ţeny a muţe, a to ve všech oblastech a na všech úrovních. Je to strategie k tomu, aby se zájem o ţeny, stejně tak jako o muţe, stal integrální součástí přípravy, implementace, monitoringu a vyhodnocování koncepcí v politické, ekonomické a sociální sféře tak, aby z nich ţeny a muţi profitovali stejným dílem. Cílem je dosáhnout genderové rovnosti příleţitostí. Dobře prováděný genderový mainstreaming potřebuje nové strategické nástroje a přizpůsobení jiţ existujících, ke kterým patří i nové posuzování statistických údajů a začlenění pohlaví jako rozlišovacího znaku.20 Kroky, směřující k rovnosti ţen a muţů, předpokládají: Rozpoznat realitu ţen a muţů v různých etapách ţivotního cyklu a v různých sociálních a ekonomických skupinách. Diskutovat o tom, co je dobré a co je špatné v ţivotě ţen a muţů. Rozhodnout, zda jsou identifikované rozdíly a podobnosti mezi ţenami a muţi přijatelné Identifikovat problémy vztahující se k existujícím nerovnostem a klíčové příčiny těchto problémů. Stanovit cíle k dosaţení rovnosti v různých sférách společnosti. Aktivně pracovat k dosaţení rovnosti.
20
http://www.gender.cz/ 36
Statistiky, týkající se ţen a muţů, jsou v tomto procesu nezbytné s cílem: Informovat o situaci. Přesvědčit politiky a prosadit změny. Inspirovat. Poskytnout nezaujatá data pro přijetí opatření. Monitorovat a vyhodnocovat politiky a přijatá opatření.
Statistiky k problematice pohlaví předpokládají, ţe: Všechny statistiky týkající se jednotlivců budou členěny podle pohlaví. Všechny proměnné veličiny a jiné charakteristiky budou analyzovány a předkládány tak, ţe pohlaví bude představovat primární a hlavní klasifikaci. Ve všech statistikách, kde to je z podstaty věci moţné, se budou odráţet problémy obou pohlaví. Všechny statistiky, týkající se osob, by měly být primárně sledovány podle pohlaví. To vyţaduje úzkou a neustálou spolupráci mezi uţivateli a producenty statistik. Uţivatelé, hlavně politici, plánovači a nevládní organizace, odpovídající za identifikaci problémů a otázek týkajících se ţen a muţů ve společnosti, stanovení potřeb pro zlepšení a za specifikaci cílů rovnosti obou pohlaví. Na základě těchto informací statistici odpovídají za zjištění potřeb statistických údajů z různých oblastí a za vypracování soupisu potřebných statistik a ukazatelů. Dalším úkolem pro statistiky je kompilovat dostupné statistiky relevantní pro tyto potřeby a předloţit informace způsobem, který je vhodný pro uţivatele. Důleţité je rozšiřovat statistiky mezi různé skupiny uţivatelů a věnovat větší pozornost aspektům pohlaví. Úzká a trvalá spolupráce mezi uţivateli a statistiky je pro to hlavní podmínkou. Právě uţivatelé znají reálné problémy.
2.2. Základní pojmy z oblasti Genderu Afirmativní / pozitivní akce = opatření, zaměřená na určitou skupinu, která mají za cíl vyloučit diskriminaci a předcházet ji, nebo napomoci vyrovnat znevýhodnění vycházející
37
z tradičních postojů, chování a struktur (bývá nesprávně označováno i jako „pozitivní diskriminace“). Desegregace trhu práce = politiky, které si kladou za cíl omezit nebo odstranit vertikální a horizontální segregaci pracovního trhu. Diskriminace na základě pohlaví nepřímá = „přímou diskriminací“ se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se jednou osobou zachází méně příznivě, neţ se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci. Za diskriminaci z důvodů pohlaví se povaţuje i diskriminace z důvodu těhotenství nebo mateřství a z důvodu pohlavní identifikace. Diskriminace na základě pohlaví nepřímá = „nepřímou diskriminací“ se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo zvyklosti byly znevýhodněny osoby jednoho pohlaví v porovnání s osobami druhého pohlaví, ledaţe takové ustanovení, kritérium nebo zvyklosti jsou objektivně odůvodněny legitimním cílem a prostředky k dosaţení uvedeného cíle jsou přiměřené a nezbytné. Domácí násilí / násilí v rodině = opakované, dlouhodobé a stupňující se násilí, kterého se dopouštějí dospělí nebo mladiství na svých blízkých (obětí mohou být manţel/manţelka, druh/druţka, rozvedení manţel/manţelka, dítě, rodič, prarodič). Domácí násilí má podobu fyzického, psychického, sexuálního, ekonomického či jiného násilí, nejčastěji jejich kombinace. Domácí násilí je vědomá činnost. Začíná opakujícími se útoky proti lidské důstojnosti, k nim se zpravidla postupně přidávají útoky proti zdraví a v konečném stádiu můţe přejít v útoky proti lidskému ţivotu. Domácí násilí se liší od ostatních forem delikventního chování tím, ţe se násilím ve vztahu osob, vytváří vztah závislosti oběti na pachateli a je zamřeno n získání moci pachatele nad obětí. Charakteristickým rysem domácího násilí je skutečnost, ţe se pro svou určitou trvalost a různou intenzitu násilných aktů postupně stává součástí jejich běţného ţivota. Více neţ 90% obětí domácího násilí jsou ţeny. Druhotná viktimizace = oběť násilí činu (který nemusí být vţdy klasifikován jako trestný podle stávajícího práva) se na základě této ţivotní zkušenosti stává znovu či opakovaně obětí. K druhotné viktimizaci můţe docházet v různých strukturách společnosti – v orgánech činných v trestním řízení (policie, soud, státní zastupitelstvo atd.) 38
v masmédiích atd. i ze strany blízkého okolí. Oběť se tak setkává s nepochopením, s odmítnutím, se šikanou apod. jako projevem či výsledkem nekompetentnosti, neinformovanosti či neochoty nebo neschopnosti struktur tento problém zvládnout. Přenos / sdílení důkazního břemena = podle § 133a Občanského soudního řádu má soud ve věcech pracovních skutečnosti tvrzené o tom, ţe účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví (a dalších diskriminačních důvodů) za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak. V případech, kdy se jedna strana domnívá, ţe byla poškozena v důsledku nedodrţení principu rovného zacházení, a kde existuje diskriminační pře, je na obţalovaném, aby dokázal, ţe tento princip porušen nebyl. Feminizace chudoby = zvyšující se podíl a převaha chudoby mezi ţenami ve srovnání s muţi (např. celosvětově vlastní muţi 99,1 % půdy a ţeny 0,9 %). Gender = někdy je také nazýván sociálním pohlavím. Na rozdíl od pojmu pohlaví, který je chápán výhradně v biologickém smyslu, označuje pojem tender kulturní charakteristiky a modely přiřazované muţskému nebo ţenskému biologickému pohlaví a odkazuje na sociální rozdíly mez i ţenami a muţi. Tyto role se mění s časem a významně se liší podle kultury národy a dané rozdílem mezi muţi a ţenami, ale dočasným vývojovým stupněm sociálních vztahů. Genderová analýza = diagnostikuje rozdíly mezi ţenami a muţi v podmínkách, potřebách, úrovní participace, přístupu ke zdrojům a vývoji, kontrole majetku, rozhodovacích pravomocí atd. v kontextu jim určených generových rolí. Ukazuje jejich specifické aktivity, podmínky, potřeby, jejich přístup ke zdrojům (zejména finančním) a moţnosti řídit je, stejně tak jako jejich přístup k rozvojové podpoře a rozhodování. Analýza zkoumá tyto vazby a další faktory v jejich širším společenském, ekonomickém a politickém kontextu a v kontextu ţivotního prostředí. Genderová analýza předpokládá – zaprvé a především – sběr údajů dělených podle pohlaví a generově senzitivní informace o předmětné populaci. Genderové role = soubor zjevných i skrytých pravidel (většinou nepsaných a neformálních, určovaných danou společností), který definuje, jaké chování, myšlení, cítění, oblečení či forma partnerských vztahů je vhodná, případně nevhodná pro příslušníky jednoho nebo druhého pohlaví. Péče o děti, domácnost a závislé členy rodiny je všeobecně povaţována za ţenskou roli, přičemţ finanční a materiální zabezpečování rodiny je obecně 39
klasifikováno jako muţské role. Genderové role se vytvářejí a utvrzují zejména v oblasti rodiny, vzdělávacího systému, zaměstnání a celospolečenských norem a hodnot. Genderové stereotypy = zjednodušující a zaujaté předpoklady týkající se vlastností, názorů a rolí ţen a muţů ve společnosti, v zaměstnání a rodině. O muţích se například stereotypně předpokládá, ţe nikdy nepláčou, jsou nepořádní, agresivní a soutěţiví. Ţenám se naopak paušálně přisuzuje citlivost, empatie, pořádkumilovnost a poddajnost. Zevšeobecňování muţských a ţenských vlastností můţe často vést k diskriminaci těch, kdo svým chováním vybočují z daného stereotypu (např. tlak na chlapce a muţe, kteří mají zájem o tzv. ţenské aktivity či péči o dítě a naopak). Genderově neutrální opatření = nevedou ke zvýhodnění nebo znevýhodnění ţen nebo muţů při jakékoliv činnosti, ve vztazích nebo příleţitostech anebo nemají ţádný vliv na rovné příleţitosti ţen a muţů. Genderový budgeting = rozpočtování z hlediska rovných příleţitostí ţen a muţů (generové rozpočtování) je uplatnění generového mainstreamingu v rozpojovacím procesu. Myslí se tím hodnocení rozpočtů z hlediska genderu, při němţ se na všech úrovních rozpočtového procesu rozpočtování veřejných finančních prostředků. Je to princip sestavování veřejných rozpočtů a přerozdělování finančních prostředků, při kterém je pouţita generová analýza při posuzování jejich dopadu na ţeny a muţe s cílem zajistit přibliţnou generovou rovnost výdajů a příjmů rozpočtu. Jde o spravedlivější přerozdělování finančních prostředků z hlediska rovného přístupu k čerpání finančních zdrojů, které společnost vytvořila na zabezpečování potřeb a zájmů jak ţen, tak muţů. Genderový mainstreaming = je metoda k odstraňování nerovnosti mezi pohlavími. Je zaloţena na tom, ţe ve všech koncepčních, rozhodovacích a vyhodnocovacích procesech se ve všech fázích jejich přípravy a provádění jako jedno z hodnotících hledisek pouţívá i hodnocení pozitivního nebo negativního dopadu rozhodnutí na muţe a na ţeny (generová analýza). Kvóty = jedna z forem pozitivních akcí, opatření s cílem napravit předcházející nerovnost obvyklé ve vztahu k rozhodovacím pozicím nebo k přístupu ke školení či zaměstnání, který definuje určitý podíl míst pro určitou skupinu. Jedná se o jednu z forem afirmativních/pozitivních opatření. (Např. některé politické strany v zemích EU uplatňují 40
kvóty na kandidátních listinách tzv. zipovým systémem, tzn., ţe na nich střídá vţdy ţena a muţ. Na jiných kandidátkách můţe být 40 % ţen a zbytek ponechán „volné soutěţi“). Lidská práva ţen = práva ţen a dívek jako integrální a nedělitelná část všeobecných lidských práv zahrnujících reprodukční práva. Mateřská dovolená = mateřská dovolená souvisí s porodem a péčí o narozené dítě a trvá 28 týdnů. Narodily-li se dvě a více dětí, trvá 37 týdnů. Na mateřskou dovolenou nastupuje těhotná ţena 6-8 týdnů před termínem porodu. Nastane-li porod dříve, neţ určil lékař a ţena (zaměstnankyně) tak vyčerpá méně neţ 6 týdnů mat. dovolené, náleţí jí mat. dovolená, ode dne jejích nástupu aţ do uplynutí 28 týdnů. Ale vyčerpá-li zaměstnankyně z mateřské dovolené méně neţ 6 týdnů z jiného důvodu, náleţí ji mat. dovolená ode dne porodu pouze do uplynutí 22 týdnů (v případě narození dvou a vice dětí 31 týdnů). Mateřská dovolená nesmí být v souvislosti s porodem kratší neţ 14 týdnů. V ţádném případě nemůţe končit ani být přerušena před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu. Násilí zaloţené na genderu /sexuální násilí = jakýkoliv druh násilí s pouţitím nebo výhruţkou fyzické nebo emocionální síly, včetně znásilnění, domácího násilí, sexuálního obtěţování nebo incestu. Obtěţování na pracovišti z důvodu pohlaví = kdyţ v souvislosti s příslušností osoby k jednomu pohlaví dojde k neţádoucímu chování, jehoţ cílem nebo výsledkem je narušení důstojnosti této osoby a vytváření zastrašujícího, nepřátelského, poniţujícího, pokořujícího nebo uráţejícího prostředí. Pohlaví = biologicky podmíněné rozdíly mezi ţenami a muţi, které jsou univerzální. Jsou to biologické vlastnosti, které odlišují lidské bytosti jako ţeny a muţe, zejména odlišností týkající se pohlavních orgánů a reprodukčních dispozic. Reprodukční práva = právo jakékoliv osoby páru se svobodně a odpovědně rozhodnout zda, kolik a kdy budou mít děti právo na informace a prostředky učinit takové rozhodnutí a právo získat nejvyšší moţnou úroveň sexuálního a reprodukčního zdraví. Rodičovská dovolená = k prohloubení péče o dítě je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnankyní a zaměstnanci na jejich ţádost rodičovskou dovolenou. Rodičovská dovolená se poskytuje matce dítěte po skončení mateřské dovolené a otci od narození 41
dítěte, a to v rozsahu, o jaký o ni poţádají, ne však déle neţ do doby, kdy dítě dosáhne věku tří let. Rovné příleţitosti pro ţeny a muţe = poţadavek rovných výchozích podmínek pro účast ţen a muţů na ekonomickém, politickém a sociálním ţivotě. Rovné příleţitosti znamenají odstranění viditelných i neviditelných překáţek na základě pohlaví. Patří sem např. zajištění rovných příleţitosti na trhu práce, vytváření podmínek pro slaďování pracovního a rodinného ţivota, aktivity proti násilí na ţenách, podpora účasti ţen v rozhodovacích procesech, odstraňování generových stereotypů ve vzdělání, otázka reprodukčních práv apod. Segregace zaměstnání horizontální = rozdělení pracovního trhu na sektory/typy zaměstnání v nichţ dochází ke koncentraci ţen nebo muţů. Tato segregace je často doprovázena odlišným finančním ohodnocením jednotlivých zaměstnání a sektorů. Sexuální obtěţování na pracovišti = jednání sexuální povahy v jakékoliv formě, které je dotčeným zaměstnancem oprávněně vnímáno jako nevítané, nevhodné nebo uráţlivé a jehoţ záměr nebo důsledek vede ke sníţení důstojnosti fyzické osoby nebo k vytváření nepřátelského, poniţujícího nebo zneklidňujícího prostředí na pracovišti nebo které můţe bát oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí, které ovlivní výkon práv a povinností vyplývajících z pracovně právních vztahů. Skleněný strop / neviditelná bariéra = tradiční postoje, předpoklady a hodnoty, které brání posílení pozic ţen v plné účasti na ţivotě společnosti. Bariéra, na kterou ţeny naráţejí při svém profesním postupu. Zapříčiňuje, ţe ţeny jen zřídka dosahují nejvyšších politických, ekonomických, akademických a profesních pozic. Skleněný strop spočívá ve znemoţňování přístupu buď přímo na tyto pozice, anebo k cestám, které tento přístup otevírají, a to formálními a nesociálními a skrytými způsoby. Strop je hranice, kam aţ jsou ţeny ve svém postupu „vpuštěny“, výraz skleněný metaforicky vyjadřuje, ţe ţena díky jiţ dosaţeným profesním kvalitám na špičkovou pozici „dohledné“ a dokáţe si představit působení v ní. Začne-li ovšem vyvíjet snahu do této vrcholové pozice postoupit, narazí na neviditelnou a těţko definovatelnou překáţku v podobě snah namířených proti jejímu postupu. Sladění práce a rodinného ţivota = rozvoj struktury a organizace pracovního prostředí tak, aby umoţňovalo kombinaci pracovních a rodinných/domácích povinností pro ţeny i muţe. 42
Popisuje moţnosti, jak sladit péči o děti s uplatněním v zaměstnání. Týká se přístupu zaměstnanců/zaměstnankyň k pracovnímu a osobnímu ţivotu a strategií a politik zaměstnavatelů vůči svým zaměstnancům. Patří sem také vstřícný přístup k rodině (tzv. family-friendly přístup), který je zaloţen na větším vzájemném respektu zájmů zaměstnavatelů a zaměstnanců. Řešením je například zavádění netradičních flexibilních pracovních reţimů – práce na zkrácený pracovní úvazek (part time working), pruţná (klouzavá) pracovní doba (flexitime), práce z domova, práce na dálku (homeworking nebo teleworking), práce na zavolání (call on working), sdílení pracovního místa (job-sharing), střídáni pracovního místa (job-rotation), stlačený pracovní týden/týdny (compressed workweeks) nebo zaměstnávání prostřednictvím zprostředkovatelských agentur (subcontracting) a poskytování dalších moţností zaměstnaneckých výhod. Způsob rozdělení rolí a povinností v rodině je v naší společnosti dosud ve velké míře zaloţen na genderovývh stereotypech (ţena se věnuje více rodině na úkor práce, muţ se věnuje naopak spíše práci na úkor rodiny). Nevstřícný přístup zaměstnavatelů k zájmům rodiny tudíţ postihuje mnohem více ţeny neţ muţe. Směrnice Evropské unie týkající se rovného zacházení = směrnice, které rozšiřují chápání principů rovného zacházení pro muţe a ţeny oproti původní definici v Římské smlouvě, která zahrnovala pouze poţadavek stejné odměny za stejnou práci. Princip rovného zacházení pro muţe a ţeny byl později rozšířen i na přístup k práci, vzdělávání, na pracovní postup, sociální zabezpečení, na osoby samostatně výdělečně činné, stejně tak jako na osoby na rodičovské dovolené. Např. Směrnice Rady 2004/113/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muţi a ţenami v přístupu ke zboţí a sluţbám a jejich poskytování. Stejná odměna za stejnou práci a za práci stejné hodnoty (§13 zákoníku práce) = zaměstnavatel je povinen dodrţovat zásadu poskytování stejné mzdy nebo platu a jiných peněţitých plnění a plnění peněţité hodnoty, popřít odměny za stejnou práci a za práci stejné hodnoty. Zákaz diskriminace při přístupu k zaměstnání (zákon o zaměstnanosti, §4/2) = při uplatňování práva na zaměstnání je zakázána přímá i nepřímá diskriminace z důvodů pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického ovoidu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboţenství či víry, majetku, manţelského a rodinného stavu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu těhotenství nebo 43
mateřství se povaţuje za diskriminaci z důvodu pohlaví. Za diskriminaci se povaţuje i jednání zahrnující podněcování, navádění nebo vyvolávání nátlaku směřujícího k diskriminaci. Zásada rovného zacházení s muţi a ţenami = „zásadou rovného zacházení“ se rozumí neexistence ţádné přímé nebo nepřímé diskriminace na základě pohlaví.21
21
ČSÚ, usnesení vlády č.540/2008, 14.5. 2008, Ţeny a muţi v datech, ISBN 978-80-250-1854-5 44
3 SOUČASNÝ STAV ČESKÉ SPOLEČNOSTI V PROBLEMATICE ROVNÉHO POSTAVENÍ MUŢŮ A ŢEN Předlistopadová socialistická politika značně zkomplikovala prosazení genderové rovnosti v období postkomunistické transformace, kdy v České republice přetrvávalo všeobecné mínění, ţe formální rovnost muţů a ţen byla dosaţena jiţ za socialismu. Právní podpora rovnosti mezi ţenami a muţi se během socialismu sice rozvíjela, ale ţeny byly vystaveny dvojímu břemenu - péči o děti a domácnost a zaměstnání. Proto také existovaly tři aspekty účasti ţen v socialistické ekonomice: práce, sociálně-politický ţivot národa a rodina. Podle socioloţky Jiřiny Šiklové diskriminace ve skutečnosti existovala, i kdyţ ji zákon nepřipouštěl. Ţeny často pracovaly v podřadných zaměstnáních a jejich průměrné platy byly niţší neţ platy muţů. Muţi zastávali podstatně více řídících funkcí. Například v roce 1984 učilo na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy 43 % ţen, ale jen 3 % profesorských postů zastávaly ţeny. Nevyváţenost v zastoupení pohlaví existovala také ve většině feminizovaných profesí jako například v medicíně a školství. V roce 1980 tvořily ţeny 74 % všech lékařů a v roce 1989 toto číslo stouplo na 78 %. Přesto ţeny neobsadily více neţ 22 % všech řídících pozic v rámci sektoru. Po roce 1989 česká společnost procházela rychlou a intenzivní změnou názorů, stanovisek a přístupů k ţivotu a k jednotlivci. Současně se začalo více veřejně diskutovat o lidských právech včetně práv ţen a jejich rovných příleţitostí. Parlament České republiky schválil úmluvu o odstranění všech forem diskriminace ţen a včlenil ji do právního řádu v roce 1997. Během uplynulého desetiletí byla přijata celá řada sekundárních právních aktů upravujících rovné příleţitosti a rovné zacházení pro ţeny a muţe. ČR implementovala tyto instrumenty do domácí legislativy v souvislosti s dohodou o přistoupení do EU. Proces harmonizace v této oblasti byl zahájen schválením novely zákona o zaměstnanosti a zákoníku práce.22 Rovnost ţen a muţů je jedním ze základních lidských práv, společnou hodnotou EU a nezbytnou podmínkou pro dosaţení cílů unie v oblasti růstu, zaměstnanosti a sociální soudrţnosti. I kdyţ nerovnosti přetrvávají, učinila Evropská unie v posledních desetiletích 22
http: //socioweb.cz/ 45
značný pokrok v dosahování rovnosti ţen a muţů zejména díky právním předpisům v oblasti rovnocenného zacházení, zohledňování této otázky ve veřejném i soukromém ţivotě a díky konkrétním opatřením na podporu postupu ţen v zaměstnání. Národní akční plán rovných příleţitostí ţen a muţů České republiky je součástí kaţdoroční Souhrnné zprávy o plnění „Priorit a postupů vlády při prosazování rovných příleţitostí ţen a muţů“. Vychází z Pekingské akční platformy – programového dokumentu OSN, který identifikuje 12 kritických oblastí, v nichţ jsou ţeny diskriminovány, a obsahuje řadu opatření na odstranění tohoto stavu. Rovněţ vychází z Plánu pro dosaţení rovného postavení ţen a muţů v EU pro roky 2006 – 2010, který uvádí šest prioritních oblastí: Dosaţení stejné ekonomické nezávislosti pro ţeny a muţe Podpora sladění pracovního, soukromého a rodinného ţivota Podpora rovné účasti ţen a muţů na rozhodovacím procesu Odstraňování násilí zaloţeného na pohlaví a obchodování s lidmi Odstranění stereotypů ve společnosti týkajících se pohlaví Podpora rovného postavení muţů a ţen mimo EU; ale zároveň také stanovuje sedm opatření k nápravě stavu: jasný politický závazek prosazovat rovnost ţen a muţů, zlepšení institucionálního zabezpečení politiky rovnosti ţen a muţů, vyuţívá programů EU pro prosazování rovnosti ţen a muţů, podpora sociálního dialogu (spolupráce se sociálními partnery), posilování účinnosti právních předpisů, sledování dosaţeného pokroku prostřednictvím statistických ukazatelů.
Na základě uvedených priorit a opatření stanovuje národní akční plán 45 opatření v sedmi oblastech: prosazování rovných příleţitostí pro ţeny a muţe jako součást politiky vlády,
46
právní zabezpečení předpokladů rovných příleţitostí pro ţeny a muţe a zvyšování úrovně právního vědomí, zajištění rovných příleţitostí ţen a muţů v přístupu k ekonomické aktivitě, vyrovnání sociálního postavení ţen a muţů pečujících o děti a potřebné členy rodiny, zohledňování ţen z hlediska jejich reprodukční funkce a fyziologických odlišností, potlačování násilí páchaného na ţenách, sledování a vyhodnocování účinnosti uplatňování principu rovného postavení ţen a muţů. Vláda České republiky kaţdoročně hodnotí plnění tohoto plánu a opatření aktualizuje.23 V Bruselu se 15. a 16. června 2009 konala v rámci českého předsednictví konference Rovnost mezi ţenami a muţi v době změny. Diskutovali se rizika a výzvy pro rovné postavení ţen v době ekonomické krize. Konference se účastnila celá řada významných osobností veřejného ţivota jako místopředsedkyně Evropské komise Margot Wallström, eurokomisař Vladimíř Špidla, španělská ministryně pro rovnost Bibiana Aido, rakouská ministryně pro ţeny a veřejnou správu Gabriele Heinisch-Hosek, místopředsedkyně Evropské odborové konfederace Claudia Menne, zástupci dalších konfederací, mezinárodních organizací a také komerčních společností. Eurokomisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příleţitosti Vladimír Špidla, popsal situaci v České republice takto, cituji: Česká republika není v oblasti rovných příleţitostí zdaleka ideální - zaprvé v diskriminaci při přijímání do zaměstnání a neodůvodněných rozdílech v příjmech, ačkoli v tom nejsme jediní, a za druhé v malé účasti ţen tam, kde se dělají důleţitá rozhodnutí." Dále vyřkl na českého politika skutečně revoluční názor: "Země, která nevyuţije efektivně tvůrčí potenciál poloviny svého obyvatelstva, je odsouzena k trvalé zaostalosti. A kromě toho, ţe rovné příleţitosti jsou principiální, politickou, etickou, filosofickou kategorií, je to i významný národohospodářský faktor, který je podceňován." K rozdílům v platech uvedl 23
http: //www.mpsv.cz 47
některé příklady z ostatních zemí EU a konstatoval, ţe ČR je špatným evropským průměrem. Ţeny si v České republice vydělávají o 23,6 procenta méně neţ muţi, v zemích EU je to o 17 procent. Přestoţe před třiceti lety činily rozdíly v platech 32 procent, nynější stav je nepřijatelný. "Ekonomická krize by nás měla přimět k tomu, abychom prosazovali rovnost ţen a muţů, zvyšovali odborné vzdělání a přizpůsobivost pracovní síly. Nyní se musíme připravit na dobu po skončení krize, kdy budeme více neţ jindy potřebovat veškeré moţné schopnosti, aby naše trhy práce zůstaly konkurenceschopné," uvedl Špidla. Tvrdí, ţe hospodářská krize zasáhla více muţe neţ ţeny. "Míra nezaměstnanosti se dokonce vůbec poprvé v historii vyrovnala, nezaměstnanost muţů bude moţná dokonce vyšší," sdělil komisař. To je podle něj dáno segregací pracovního trhu. "Finanční krize postihuje zejména 'muţská' odvětví, jako je stavebnictví nebo strojírenství," řekl Špidla. Zásadní rozdíly mezi zaměstnáváním muţů a ţen lze podle komisaře pozorovat v řadě oblastí. Ačkoli ţeny představují 59 procent všech absolventů vysokých škol, neodpovídá tento podíl zdaleka jejich zastoupení na důleţitých ekonomicky rozhodovacích ani politických postech. "V Evropském parlamentu je kupříkladu pouze 35 procent. V kontextu českém, obsadí ţeny pouze čtyři křesla v Evropském parlamentu z 22, coţ je 18 procent," informoval komisař. Naopak příkladem jde podle komisaře Evropská komise, kde je zatím zastoupeno nejvíce ţen v historii a ţeny navíc zastávají takřka všechny klíčové resorty.24 Obecně lze podle eurokomisaře Špidly hodnotit vývoj v politice pozitivně, v hospodářství je situace rigidnější. "Většina ţen, které jsou ve vysokých hospodářských pozicích, v rozhovorech se mnou uvedla, ţe pozitivní akce, tedy odstraňování břemen, jako je například rezervace mandátů pro političky, povaţují za přínosné," uvedl příklad Špidla, který sám kvóty a další dobře promyšlené způsoby pozitivní akce povaţuje za vhodné. Ţeny podle výzkumů Evropské komise převládají v odvětvích, které jsou finančně méně přitaţlivé. Ve zdravotnictví, školství, nebo ve veřejné správě působí 40 procent ţen, coţ je dvakrát více neţ muţů. Mnohem častěji jsou ţeny zaměstnávány na poloviční úvozek. Zatímco v EU pracuje 31,2 procenta ţen na poloviční úvazek, u muţů je to pouze 7,7 procenta. V Česku je vůbec největší rozdíl mezi zaměstnáváním ţen s dětmi a bez dětí.
24
MF dnes, červen 2009, čl. Souvislosti proměn pracovního trhu a forem soukromého, rodinného a partnerského ţivota v české společnosti. Vyjádření a stanoviska eurokomisaře V. Špidly. 48
Způsob vyrovnání v rodinném ţivotě totiţ není u nás dobrý, a to se pak projeví i v kariéře ţen. Evropská komise jiţ na začátku března zahájila kampaň pod názvem Stejná odměna za práci stejné hodnoty. Komise v rámci kampaně vytyčila několik cílů, jako je například lepší sladěnost a vyrovnanost činnosti muţů a ţen v soukromí a domácnosti, podpora rovnosti v přístupu na vyšší pracovní pozice, boj proti jakémukoli genderovému násilí. Pokud jde o legislativu, dokončuje Špidlův resort v Evropské komisi nyní analýzu legislativy EU, následně bude rozhodnuto, zda bude vydáno nějaké další legislativní opatření. Evropská komise jiţ v předchozí době reguluje povinná minima týkající se dovolené muţů a ţen, ale také rodičovské dovolené. Vše by mělo především směřovat k tomu, aby se zapojení ţen a muţů v domácnosti a rodině přiblíţilo. Finišující projekt by měl České republice umoţnit provést acquis a splnit další poţadavky Evropské unie v oblasti rovnosti muţů a ţen a pomoci s naplněním Národní strategie rovnosti zacházení pro muţe a ţeny. Český právní řád jiţ desetiletí uznává rovnost muţů a ţen, např. právo na rovnou odměnu za stejnou práci, v reálných situacích - většinou v neprospěch ţen - však k naplnění principu rovnosti nedochází. Pokud např. připustíme, ţe zákonům vznikajícím ve sněmovně se sedmnáctiprocentním zastoupením ţen podléhají muţi a ţeny bez rozdílu, není něco v pořádku. Důvodů pro uplatňování politiky rovných příleţitostí lze najít mnoho, zajímavým impulsem mohou být například pozitivní zprávy z ekonomické oblasti – firmy, které aktivně prosazují genderovou rovnost, zaznamenávají vyšší spokojenost zaměstnanců, a tedy i vyšší výkonnost a kreativitu, které vedou k nárůstu konkurenceschopnosti organizace. Nelze opomenout i důleţitost rovnoprávnosti v soukromé oblasti – mnohé ţeny jsou v našich podmínkách neúměrně zatíţené současným plněním rolí matky, hospodyně a zaměstnankyně na plný úvazek, zároveň je stále podceňována role otce v rodině, coţ se projevuje zejména v porozvodových opatřeních.
3.1. Ţenské a feministické hnutí v ČR Při prosazování principu rovných příleţitostí pro muţe a ţeny hrají významnou roli nevládní neziskové organizace. V České republice se otázkám genderové rovnosti věnují zejména následující organizace: Aperio Občanská organizace usilující o zlepšení postavení rodiny ve společnosti. Aperio aktivně prosazuje rovné zacházení se ţenami a muţi v rodině a na trhu práce. Součástí aktivit
49
organizace je poskytování elektronického právního poradenství pro rodiče, týkající se například práv v zaměstnání, práv v těhotenství či nároků na dávky. Asociace podnikatelek a manaţerek Nezisková nevládní organizace zaloţená na podporu malého a středního podnikání ţen v ČR a profesionálního rozvoje podnikatelek a ţen v manaţerských funkcích. Český helsinský výbor Nevládní nezisková organizace zabývající se lidskými právy. Český helsinský výbor nabízí bezplatné právní poradenství jedincům, jejichţ práva byla porušena. Mezi hlavní oblasti působení organizace patří také práva ţen, zejména rovné příleţitosti pro ţeny a muţe na trhu práce. Český svaz ţen Nevládní ţenská organizace působící převáţně na dobrovolné bázi ve prospěch a v zájmu ţen a jejich práv. Organizace se podílí na mnoha projektech souvisejících s rovnými příleţitostmi a diskriminací na trhu práce. Česká asociace dul Sdruţuje ţeny, které poskytují psychickou a fyzickou podporu a informace ţenám a rodinám v těhotenství, při porodu a v poporodním období. Organizuje kurzy pro duly a přispívá k jejich dalšímu vzdělávání. Evropská kontaktní skupina v ČR Nezisková organizace zaměřující se na problematiku dopadu ekonomické transformace a globalizace na ţivotní podmínky, postavení a roli ţen ve společnosti. Mezi prioritní témata organizace patří i ţenská nezaměstnanost a diskriminace na trhu práce a pracovní podmínky ţen v zaměstnání. Fórum 50 % Občanské sdruţení usilující o společnost s vyrovnaným zastoupením ţen a muţů ve veřejném ţivotě. Svými aktivitami chce sdruţení pomoci rozbít "skleněný strop", který podporován společenskými genderovými stereotypy nedává ţenám rovné příleţitosti v zapojení se do politického rozhodování. Gender Studies, o.p.s. Nevládní nezisková organizace slouţící jako informační, vzdělávací a konzultační centrum v otázkách vztahu muţů a ţen a jejich postavení ve společnosti. Gender Studies realizuje
50
specifické projekty zaměřené na odstranění nerovností mezi muţi a ţenami. Organizace také provozuje knihovnu, obsahující mnoho materiálů k feminismu, gender studies, právům ţen a muţů atp. Hnutí za aktivní mateřství Od svého vzniku v roce 1999 usiluje zejména o pozitivní změnu českého porodnictví směrem k přirozenějšímu a bezpečnějšímu porodnímu procesu, o respektování práv ţen při porodu. V současné době se věnuje i dalším aspektům mateřství, především podporuje aktivní, odpovědný a poučený přístup rodičů k výchově a péči o děti. Klub K2 Poskytuje komplexní podporu rodičům s dětmi od 0 do 6 let. Posláním K2 je zlepšit postavení ţen s malými dětmi. věnuje se zejména ţenám na mateřské a rodičovské dovolené. Prostřednictvím vzdělávání, školení, seminářů, poradenství a pravidelných kurzů pomáhá Klub K2 rodičům při slaďování rodiny a práce, dále posiluje jejich rodičovské kompetence a přispívá ke zdravému ţivotu rodiny. Firmám a vládním i nevládním organizacím poskytuje sluţby pro rodinu: chůvy, firemní školky, dětské koutky, doprovodný program pro děti zákazníků, zaměstnanců apod. LaStrada pomoc ţenám jako obětem nelegálního obchodu se ţenami a prevence takového obchodu Liga lidských práv Nevládní nezisková organizace, jejímţ posláním je rozšiřovat povědomí o lidských právech a aktivně pomáhat ohroţeným jedincům v České republice. Liga lidských práv mimo jiné poskytuje poradenství pro ţeny v tísni. Liga otevřených muţů Nezisková organizace podporující rozvoj muţů a muţské identity. Liga prosazuje genderovou senzitivitu vůči oběma pohlavím a hájí muţe před stereotypy, paušálními soudy a doktrínami. Organizace realizuje programy a projekty, které se mimo jiné věnují podpoře aktivního otcovství, terapeutické podpoře v krizi či poradenství ve výchově chlapců a teenagerů. Manushe je romská ţenská skupina - pod heslem "Edukace, sebevědomí, emancipace" realizuje od roku 2000 projekty s cílem zapojit romské ţeny bez rozdílu věku, vzdělání či sociálního
51
statutu do společnosti. Jedině vzdělaná, sebevědomá a emancipovaná romská ţena je schopna vyjádřit své potřeby a bojovat za ně. Moravská asociace podnikatelek a manaţerek cílem tohoto sdruţení je vytvoření takového prostředí, které pomáhá podnikajícím ţenám a také ţenám ve vyšších manaţerských pozicích vzájemně komunikovat a vyměňovat si informace, a tím podporovat i rozvoj obchodních aktivit. Současně sdruţení přispívá ke vzdělávání ţen a jejich osobnímu i profesnímu rozvoji, v obecné rovině propaguje ţenské podnikání. Nadace Open Society Fund Praha Nevládní nezisková organizace, která svou činností přispívá ke konsolidaci občanské společnosti, ochraně lidských práv a rozvoji právního státu. Nadace mimo jiné podporuje a realizuje projekty zabývající se genderovou problematikou a otázkami souvisejícími s postavením ţen a muţů ve společnosti. Národní centrum pro rodinu Nestátní nezisková organizace, jejímţ cílem je monitorovat společenské podmínky, které se vztahují k rodině, podporovat a iniciovat prorodinné aktivity. Centrum mimo jiné realizuje Vzdělávací program pro ţeny na podporu jejich zaměstnatelnosti během rodičovské dovolené a na podporu jejich uplatnění na trhu práce. Nesehnutí NEzávislé Sociálně Ekologické HNUTÍ vzniklo s cílem poukazovat na souvislosti mezi dodrţováním lidských práv a ochranou přírody. Vede několik programů, jedním z nich je program Ţenská práva jsou lidská práva. Aktivity tohoto programu jsou zaměřeny na spoluvytváření prostoru, v němţ by se měnily postoje k otázkám spojeným se stereotypními představami o roli ţen a muţů ve společnosti a řešily se problémy z toho vyplývající (násilí na ţenách, nerovnost na pracovním trhu, v politice a v dalších sférách). Realizované projekty tvoří především informační a vzdělávací aktivity. Jejich hlavním cílem je přenést informace a diskuse z odborných a akademických rovin mezi širší veřejnost a do všedního ţivota. Otevřená společnost, o.p.s. Nevládní nezisková organizace usilující o rozvoj principů a prosazování politik zaloţených na kultuře práva a právního státu, demokratické formy správy státu a ochrany lidských práv. V oblasti rovných příleţitostí a rovného postavení ţen a muţů ve společnosti 52
realizuje několik projektů orientovaných na změny ve vzdělávání ţáků od základních po vysoké školy a dalšími aktivitami působí na představitele veřejné správy. Profem, o.p.s. Nezisková organizace, která se zaměřuje na poskytování poradenských sluţeb a konzultací ţenským projektům a organizacím. Profem v současnosti realizuje projekt Mosty pro ţeny, jehoţ cílem je pomoci ţenám - obětem domácího násilí uplatnit se na trhu práce a získat finanční nezávislost. Zaměřuje na poskytování poradenských sluţeb a konzultací ţenám, které zaţily násilí / domácí násilí, a pořádá kurzy pro ţeny znevýhodněné na trhu práce. Součástí práce je i politické lobování, mezinárodní networking a vydávání publikací. Rosa o.s. poskytuje komplexní pomoc ţenám, obětem domácího násilí. Ţenám – obětem domácího násilí nabízíme bezplatné psychosociální poradenství, azylové ubytování s utajenou adresou, telefonickou krizovou pomoc a internetové poradenství. ROSA se zaměřuje i na prevenci domácího násilí. Rozkoš bez Rizika Posláním sdruţení je zmenšit sociální a zdravotní rizika postihující ţeny pracující v oblasti poskytování sexuálních sluţeb v České republice. Cílovou skupinou pro terénní práci jsou sexuální pracovnice, u sociálního poradenství jsou cílovou skupinou sexuální pracovnice a bývalé sexuální pracovnice bez ohledu na jejich rasu, etnikum, národnost, věk, sexuální orientaci, náboţenství, původ a sociální situaci. Cílem Občanského sdruţení Rozkoš bez Rizika je sníţit výskyt pohlavních chorob a prevence HIV/AIDS, včetně sníţení negativních sociálních důsledků spojených s provozováním prostituce cestou prosazování práv sexuálních pracovnic a jejich integrace do majoritní společnosti. Soroptimist International Je mezinárodní ţenská servisní organizace, jejíţ členky formou mezinárodních projektů nebo aktivit národních klubů směřují svou činnost do jednotlivých programových oblastí (liská práva/postavení ţeny, ekonomický a sociální rozvoj, výchova a vzdělání, zdraví, mezinárodní dobrá vůle a porozumění). České kluby SI spadají pod Evropskou federaci Soroptimist International (SI/E).
53
Unipa Unie porodních asistentek, profese pro těhotenství, porod a šestinedělí. Profesní sdruţení porodních asistentek, ve kterém se mohou porodní asistentky sdruţovat i na základě individuálního členství. Unie katolických ţen Ţenské katolické hnutí napomáhající ţenám přijímat svou odpovědnost za rodinu, duchovní společenství i za celou současnou společnost v duchu evangelia. Organizace nabízí také telefonní poradnu pro ţeny v tísni. Ţába na prameni Občanské sdruţení realizující mimo jiné projekt Rovné příleţitosti v pedagogické praxi, který je zaměřený na zavádění genderově senzitivní výuky do základních škol. Cílem projektu je vzdělávat učitelky a učitele v problematice gender a rovných příleţitostí a pomoci jim tak vychovávat a vzdělávat děti bez předsudků o tradičně vymezených rolích ţen a muţů.25
3.2. PROBLEMATIKA ROVNÝCH PŘÍLEŢITOSTÍ V ČR (POSTAVENÍ MPSV PŘI ŘEŠENÍ PROBLÉMU ROVNÉHO POSTAVENÍ MUŢU A ŢEN V ČR) Na základě usnesení vlády č. 6/98 je Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR pověřeno mimořádnou kompetencí, a to koordinovat vnitrostátní politiku týkající se postavení ţen ve společnosti; ostatní ministerstva jsou povinny poskytovat mu potřebnou součinnost. Všem ministerstvům je zároveň uloţeno spolupracovat s nevládními organizacemi ţen. Poţadavek naplňovat ústavní zásadu rovnosti muţů a ţen zasahuje do všech oblastí společenského ţivota a za jeho prosazení při výkonu státní správy odpovídají vládě v rámci svých věcných působností jednotlivá ministerstva. Řídí se při tom programovým dokumentem vlády Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti muţů a ţen. MPSV ČR pak navíc - prostřednictvím koordinačního oprávnění - vede ostatní ministerstva k tomu, aby v rámci své věcné politiky systematicky, cíleně a efektivně přispívala k rozvoji rovných příleţitostí muţů a ţen.
25
http: //www.czso.cz/, http://www.diskriminace.cz/, http://www.feminismus.cz/ 54
Prosazování principu rovnosti muţů a ţen jako součást politiky vlády: MPSV by mělo vyuţívat moţností účasti v aktivitách a programech mezinárodních organizací, jejichţ cílem či jedním z deklarovaných principů je rovnost muţů a ţen. Při přípravě právních předpisů dbá na zařazení institutů k odstraňování případného znevýhodňování v zastoupení muţů a ţen v účasti na rozhodujících společenských aktivitách. V rámci své mediální politiky a s ohledem na průřezový charakter politiky rovných příleţitostí muţů a ţen zdůrazňuje MPSV tento princip a informuje o opatřeních přispívajících k jeho zabezpečování v souvislosti s věcnou působností kaţdého resortu. Jeho úkolem je také aktivně podporovat výběr vhodných kandidátek do funkcí ve vládních orgánech a na vedoucí místa jak v ministerstvech, tak i v jimi řízených správních úřadech a institucích. Při jednání Rady hospodářské a sociální dohody prosazuje zásadu rovného postavení muţů a ţen, zejména v otázkách odměňování a pracovních podmínek. Má dále zabezpečit, aby jednotlivá ministerstva a správní úřady v rámci svých kompetencí navazovaly spolupráci s nevládními organizacemi zabývajícími se rovnými příleţitostmi ţen a muţů a pokračovaly ve vyhledávání a v rozšiřování této spolupráce. Součástí této spolupráce můţe být i oprávnění vyţadovat stanoviska k připravovaným právním předpisům nebo jiným zásadním rozhodnutím. K povinnostem MPSV se také řadí zahájení veřejné diskuse o problematice rovných příleţitostí muţů a ţen s cílem seznámit českou veřejnost se státní politikou rovných příleţitostí muţů a ţen a jejími cíli. Jeho úkolem je rovněţ podřizovat koncepční, rozhodovací a vyhodnocovací procesy ve všech fázích jejich přípravy a provádění hledisku rovnosti příleţitostí muţů a ţen. Právní zabezpečení předpokladů rovnosti muţů a ţen a zvyšování úrovně právního vědomí: MPSV má za úkol průběţně revidovat platné právní předpisy s ohledem na jejich soulad s principem rovného postavení ţen a muţů ve společnosti, resp. s odpovídajícími poţadavky práva Evropského společenství. V návaznosti na výsledky této revize pak ruší, mění nebo doplňuje ty platné právní předpisy, které jsou s tímto principem v rozporu.
55
Zajištění rovných příleţitostí ţen a muţů v přístupu k ekonomické aktivitě: V zájmu zvýšení míry konkurenceschopnosti ţen na trhu práce má MPSV za úkol nadále podporovat vytváření nabídky vzdělávacích kvalifikačních a rekvalifikačních programů usnadňujících nalezení vhodného pracovního uplatnění ţenám, včetně pracovního uplatnění výkonem samostatné výdělečné činnosti. Zabezpečuje také moţnosti státní podpory rekvalifikací občanům, zejména ţenám, které z důvodu péče o děti nebyly po delší dobu ekonomicky aktivní. Je nutné, aby metody hodnocení jednotlivých druhů prací byly přizpůsobeny praktickému uplatnění tak, aby účinně přispívala k odstranění diskriminace v odměňování a poskytla zejména soudní a kontrolní praxi podklady pro postup proti diskriminaci. MPSV je také povinno kontrolovat dodrţování pracovněprávních předpisů a dodrţování ustanovení o zákazu diskriminace z hlediska pohlaví, včetně dodrţování principu stejné mzdy za stejnou práci a za práci stejné hodnoty, a na dodrţování ustanovení o zvýšené ochraně ţen při práci. Mezi další úkoly ministerstva v této oblasti patří např.:podněcovat individuální schopnosti a zájmy, jak dívek a ţen tak chlapců a muţů, o přípravu pro povolání v těch oborech, které jsou z hlediska pohlaví povaţována za netypická, prostřednictvím školních osnov, učebních a dalších materiálů pokračovat v úsilí o vymýcení stereotypního diskriminačního nahlíţení na postavení muţe a ţeny v rodině, v zaměstnání a ve společnosti a dále prosazovat princip rovnosti muţů a ţen v rámci aktivit spojených s Národním programem rozvoje vzdělávání v ČR - tzv. "Bílou knihou". Vyrovnávání sociálního postavení ţen a muţů pečujících o děti a potřebné členy rodiny: MPSV má prosazovat, aby byl nezbytný výkon osobní péče o děti a potřebné členy rodiny zohledňován při stanovení podmínek a výše nároků na sociální dávky, sociální pojištění, dávky v nezaměstnanosti apod.; současně dbát, aby toto zohlednění důsledně směřovalo vůči pečujícím občanům, bez ohledu na jejich pohlaví.
56
Budoucí právní úpravou pracovních vztahů má také umoţnit vytváření variabilních pracovních reţimů, které by zaměstnancům pečujícím o děti a rodinu usnadnily sladit výkon zaměstnání s výkonem rodinných povinností. Je na posouzení kaţdého jednotlivce (ať uţ odborníka nebo laika), nakolik MPSV a vláda jako celek tyto závazky a usnesení plní a dbá na jejich dodrţování. Za pozitivní můţeme povaţovat fakt, ţe se otázce rovných příleţitostí konečně dostává patřičné pozornosti a časem snad i zaslouţené váţnosti.26
VÝZVA K ZALOŽENÍ VÝBORU PRO ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI Zástupkyně asociace pro rovné příleţitosti Centra pro gender studies, Českého svazu ţen a Unie katolických ţen vyzvaly vládu k zaloţení výboru pro rovné příleţitosti. Ve vyspělých zemích na západ od našich hranic se v prosazování rovných příleţitostí muţů a ţen angaţuje stát. Téměř ve všech existuje instituce, která se tímto společenským nedostatkem zabývá a vypracovává strategie, jak danou situaci zlepšit. V této oblasti totiţ nejde jen o to prosazovat zákony, ale také umoţnit jejich faktickou realizaci v praxi, která bez instituce často zaostává. V některých zemích plní tuto funkci nejrůznější vládní výbory či komise, jinde dokonce samostatná ministerstva. V České republice ovšem taková instituce stále chybí, ačkoli její zaloţení doporučují nejrůznější mezinárodní dokumenty. Stávající orgány státní správy, které se rovnými příleţitostmi zabývají, jsou totiţ absolutně nedostatečné: chybí jim příslušné pravomoci a rovněţ nedisponují ţádným samostatným rozpočtem. Poţadavek zaloţit Vládní výbor pro rovné příleţitosti se letos poprvé objevil v dokumentu Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti muţů a ţen. Protoţe však existují obavy, ţe nebude politická vůle tento úkol splnit, schválila Rada vlády pro lidská práva včera prohlášení, které vládě důleţitost zaloţení této instituce připomíná. K prohlášení Rady vlády pro lidská práva se připojují i výše uvedené ţenské organizace.
26
http: //www.mpsv.cz/ 57
Výboru, ale existují obavy, ţe Výbor pak ve skutečnosti do voleb uţ zaloţen nebude a osud tohoto úkolu bude stejný, jako osud mnoha ostatních úkolů z předchozích verzí Priorit - tedy ţe jeho plnění bude odloţeno. Z výše uvedeného jasně vyplývá, ţe v rámci EU se problematice rovných příleţitostí věnuje velká pozornost a to nejen v rámci evropské legislativy, ale svědčí o tom také četná rozhodnutí Evropského soudního dvora pro lidská práva v oblasti rovných příleţitostí muţů a ţen. Česká republika v rámci přibliţování legislativy EU přijala základní opatření k uplatňování tohoto principu a v poslední době se také rozběhla diskuse na toto téma mezi představiteli vlády a veřejností, coţ lze označit za první kroky k implementaci politiky rovných příleţitostí u nás. Výbor pro rovné příleţitosti ţen a muţů Rady vlády pro lidská práva Tento poradní orgán Rady vlády pro lidská práva původně nesl název Výbor pro odstranění všech forem diskriminace ţen (CEDAW). Na základě usnesení vlády č. 1044 ze dne 12. září 2007 byl se změnou Statutu Rady vlády pro lidská práva přejmenován na Výbor pro rovné příleţitosti ţen a muţů. Výbor plní úkoly vztahující se k ochraně a dodrţování práv ţen a muţů v ČR a další úkoly uloţené Radou. Řešení tohoto rozsáhlého a komplexního problému však bude vyţadovat rozsáhlé změny nejen v oblasti organizační (legislativa, konkrétní opatření) a institucionální (výchova, vzdělávání), ale zejména s tím související změnu v přístupu široké veřejnosti k této problematice, coţ můţe být otázkou i několika generací a bude vyţadovat nemalé úsilí nejen ze strany zainteresovaných jedinců a sdruţení. Současný vývoj společnosti v kontextu globalizující se kapitalistické modernizace je charakteristický dvojznačnými vývojovými tendencemi. Na poli emancipace ţen a demokratizace genderových rolí je moţné zaznamenat určitý pokrok, nicméně tyto pozitivní změny jsou doprovázeny řadou dalších, které negativně ovlivňují ţivoty velkého počtu jedinců a skupin. Postupné oslabování západního modelu sociálního státu, sílící neoliberální globalizace a s tím související deregulace pracovních trhů a globální ekonomická migrace vede k vyostřování sociálních nerovností a novým formám marginalizace a exkluze. Pracovní trh je pod taktovkou neoliberální ideologie polarizován:
58
na jedné straně existuje poptávka po vysoce kvalifikované pracovní síle a na straně druhé v západních státech roste poptávka po nekvalifikované a levné práci, která se ve velké míře odehrává v rámci šedé ekonomiky mimo moţnou kontrolu státu a bez jakéhokoli sociálního zabezpečení, zdravotního pojištění, ochrany proti diskriminaci a porušování lidských práv. Fenomén deformalizace práce se tak stává jedním z určujících rysů současnosti. V důsledku nemoţné či sloţitě koordinovatelné odborové organizovanosti v neformální ekonomice, kde lidé buď pracují doma bez kontaktu s ostatními či jsou prostřednictvím ekonomického tlaku a hrozby ztráty pracovního místa odrazováni od zakládání odborů. Genderové nerovnosti jsou tak dále posilovány třídními, etnickými, národnostními a rasovými nerovnostmi a útlak ţen je reprodukován prostřednictvím genderové a rasové dělby práce. Symbolické a ekonomické ohodnocení péče a redefinice genderové dělby placené a neplacené práce proto představuje zásadní moment pro eliminaci společenských nerovností mezi muţi a ţenami. Péče jako jedna ze základních lidských hodnot, aktivita posilující mezilidské vazby, umoţňující rozvoj individuální i kolektivní identity a zajištující právo kaţdé lidské bytosti na důstojný ţivot přitom představuje nepostradatelné, stále ovšem neviditelné pilíře zachování společností. Nedostatečné ohodnocení péče a pečovatelské práce je hluboce zakořeněno v strukturách moderních společností. Nízká trţní hodnota péče tak udrţuje nízký status ţen, které ji zastávají a potaţmo všech ţen; na druhou stranu ale nelze zvýšit trţní hodnotu péče (plat za pečovatelskou práci), pokud se nezvýší její symbolické ocenění uvnitř společnosti. Tento zdánlivě bludný kruh je moţné prolomit novým přehodnocením vztahu péče a ekonomické produkce (placená péče umoţňuje vysoce kvalifikovaným ţenám participovat na trhu práce a podílet se tak na ekonomickém zisku společnosti, zároveň je péče nepostradatelnou aktivitou v procesu společenské reprodukce), a redefinicí politického kontextu péče v globálním měřítku ve spojení s otázkami globální migrace ţen. Symbolické i finanční ocenění péče a uznání společenské hodnoty uchovávání individuální a kolektivní kontinuity proto představuje zásadní faktor pro překonání ekonomické závislosti ţen a odstranění genderových nánosů dělby práce ve společnosti. Stále přetrvávající tradiční model genderové dělby práce, kde péče o závislé členy rodiny a domácí práce leţí ve velké míře na ţenách, spolu s tendencemi sniţování sociálních výdajů dopadá ve svém důsledku zejména na ţeny a děti. Ţivotaschopnost společnosti při 59
prosazování instrumentálního důrazu na konkurenceschopnost ekonomiky a krácení sociálních přídavků a veřejných sluţeb je umoţňována prací ţen, které suplují systém sociálního zajištění, jeden z výdobytků minulého století. Tato jejich pozice je předurčuje často pouze k dočasné práci na částečný úvazek či nájemní práci z domova za nízkou mzdu bez garance sociálních jistot. Ačkoli je vývoj v postkomunistických zemích střední Evropy v řadě ohledů odlišný od vývoje západních států, zejména v důsledku kontinuální a vysoké ţenské zaměstnanosti, vykořisťování ţenské práce a dvojí směna je v České republice jednoznačně zcela aktuálním problémem. I přesto, ţe ekonomická situace českých rodin jim v mnoha případech neumoţňuje placenou pomoc v domácnosti, zaměstnávání ţen v neformální ekonomice jako pečovatelek lze vysledovat také v České republice. Pracovní vykořisťování a nucená práce imigrantů a imigrantek, zejména z Ukrajiny a Vietnamu, se zde s příchodem nového tisíciletí rovněţ stala realitou. Česká republika ale slouţí také jako zdrojová a tranzitní země. Právě globální propojení jednotlivých ekonomik a rozevírající se nůţky znázorňující nerovnoměrné a nespravedlivé rozdělení světového bohatství zapříčiňují nevyhnutelný nadnárodní pohyb emigrantů. Restriktivní imigrační politiky tak vedou ve svém důsledku spíše ke zhoršení situace imigrantů a imigrantek, nikoli k eliminaci či sníţení počtu imigrantů. Zkušenost migrace a ţivot v cizí zemi přináší řadu problémů, znevýhodnění a bariér, kterým musí cizinci a cizinky čelit. Ztíţený ţivot mají ţeny, které jsou znevýhodněny a často diskriminovány nejen kvůli svému etnickému či národnostnímu původu, ale rovněţ z důvodu pohlaví a dalších sociálních kategorií, mezi něţ patří také mateřství. Ţeny, které migrují se svými dětmi, nebo kterým se děti v imigraci narodily, se potýkají s nedostatečnou podporou a pomocí, jak ze zdrojů soukromých, tak veřejných. Pro pracující matky-cizinky jsou moţnosti a strategie skloubení rodinných a pracovních povinností značně omezené. Je to však zejména pobytový status cizince/cizinky, který zásadním způsobem ovlivňuje jeho/její pozici v hostitelské zemi a s ní spojená práva a nároky. Omezené jsou například dávky sociální péče, na které mají nárok pouze cizinci s trvalým pobytem v ČR. Závaţným problémem jsou rovněţ systémové nedostatky zdravotního pojištění dlouhodobě pobývajících cizinců ze třetích zemí a jejich dětí. Významnou oblast z hlediska podpory rodin s dětmi představuje státní sociální podpora. Nicméně i v případech, kdy cizinec má na podporu od státu nárok, se situace často komplikuje nedostatečnou informovaností cizinců, obavami ze ztráty pracovního povolení či povolení
60
k pobytu a také sloţitým administrativním procesem a přístupem úřadů a institucí vycházejícím ze stereotypního a diskriminujícího vnímaní cizinců. Práce v domácnosti a péče o děti je ponechávána často na starost výhradně ţenám-matkám, kterým však chybí dostatečné sítě podpory a pomoci. Soukromé strategie při péči o děti, které mohou ve své vlastní zemi vyuţívat ţeny, na kterých stále i v české společnosti leţí odpovědnost za rodinné povinnosti, cizinkám chybí. Rodiče, příbuzní, blízcí a přátelé ţijí v zemi původu. Otázkou zůstává, do jaké míry je v imigraci podporou partner/manţel a jakým způsobem se podílí na dělbě práce v domácnosti a při výchově a péči o děti. V české společnosti mezi skupiny výrazně ohroţené rizikem sociální exkluze, patří matky samoţivitelky, a ţivotní situace cizinky-matky, která se sama musí starat o dítě je o to obtíţnější, protoţe ji chybí jak „tradiční“ zdroje podpory v soukromé sféře, tak podpora státu, zaměstnavatele a dalších zdrojů z veřejné, státní či občanské sféry.
27
Vzhledem ke genderové, rasové a třídní dimenzi systematického nedocenění pečovatelské práce a práce ţen je nutný integrativní přístup komplexně analyzující souvislosti genderové konstrukce péče a nezapojení muţů do péče a domácích prací, rasové konstrukce péče a domácích prací jako práce pro nelegální imigrantky a třídní konstrukce péče a tradiční ţenské práce jako málo placené práce v rámci neformální ekonomiky. Právě sociální status ţen, který se u imigrantek odvíjí jak od genderové, tak etnické, třídní či národnostní odlišnosti, poukazuje na provázání finančního podcenění práce ţen na pracovním trhu a v soukromé sféře, kde na nich leţí velká část zodpovědnosti za závislé členy rodiny. Nucenou a vykořisťující práci, na které jsou ţeny a jejich děti v mnoha případech, a to zejména v cizí zemi, existenčně závislé, proto nelze chápat odděleně od fenoménu nízké společenské hodnoty péče jakoţto tradičně femininní činnosti. Ve svém důsledku můţe ocenění péče jako kreativní a produktivní lidské aktivity otevřít cestu k přehodnocení genderových hierarchií na lokální úrovni i reflexi neoliberálního systému na nadnárodní rovině.
27
http: //www.mpsv.cz/ 61
3.3. Česká ţenská lobby Česká ţenská lobby je síť neziskových organizací, která hájí práva ţen v České republice. Je součástí Evropské ţenské lobby, která sdruţuje ţenské a genderové organizace Evropy a spolupracuje s evropskými institucemi. Historie: U vzniku sítě stály tři nestátní neziskové organizace (Český svaz ţen, Unie katolických ţen a Gender Studies), které se spojily pro připomínkování vládních dokumentů a lobbování za vytvoření vládní instituce, která by se zabývala rovností ţen a muţů. Jejich snaha byla úspěšná a v roce 2001 vznikla pod Ministerstvem práce a sociálních věcí Rada vlády pro rovné příleţitosti ţen a muţů, ve které byly zastoupeny i zástupkyně nestátních neziskových organizací (dále NNO). Touto aktivitou byla započata spolupráce ţenských NNO. Unie katolických ţen byla ještě před vstupem České republiky do Evropské unie kontaktována evropskou sítí EWL, která oslovila kandidátské země a vyzvala je k zaloţení národních reprezentací. V létě 2004 se výše uvedené NNO rozhodly národní koordinaci zaloţit a vyzvaly další organizace k připojení do vytvářející se české sítě, která bude členskou organizací Evropské ţenské lobby. Na tuto aktivitu zareagovalo šest organizací (Asociace podnikatelek a manaţerek, Český helsinský výbor, Český svaz ţen, Hnutí za aktivní mateřství, Soroptimist International – Praţský klub, Unie katolických ţen). Hlavní cíle a priority České ţenské lobby: Spolupráce, síťování a formulace společných stanovisek českých generových a ţenských neziskových organizací. Medializace a otevírání důleţitých veřejných diskuzí, definování nedostatků spojených s otázkou rovných příleţitostí ţen a muţů. Lobbování a prosazování zájmů všech dívek a ţen ţijících v ČR v evropském kontextu, tedy včetně zájmů ţen z marginalizovaných a sociálně vyloučených skupin, ţen z etnických a národnostních menšin a ţen cizinek/migrantek. Spolupráce s českou exekutivou a poskytování expertní základny. Monitoring v oblasti rovných příleţitostí. Uznání a prosazování rozmanitých hodnot a potřeb ţen s ohledem na jejich kulturní, národnostní, etnickou, náboţenskou, sociální a sexuální identity. 62
Stanoviska České ţenské lobby: Česká ţenská lobby se hlásí k feministickému přesvědčení, ţe ţeny mají právo na politickou, společenskou a ekonomickou rovnost s muţi. Česká ţenská lobby lobbuje a prosazuje zájmy všech ţen bez ohledu na jejich rasu, etnický původ, zdravotní stav, sexuální orientaci, věk, náboţenství či víru. Zároveň ČŢL diverzitu podporuje a uznává a prosazuje rozmanité hodnoty a potřeby ţen s ohledem na výše zmíněné charakteristiky. Česká ţenská lobby akceptuje různorodost svých organizací a tedy i různorodost feministických směrů, ke kterým se jednotlivé organizace hlásí. Zároveň však vyţaduje společně sdílená stanoviska k následujícím tématům: Genderové role a stereotypy Česká ţenská lobby bojuje proti genderovým rolím a stereotypům, které jsou v evropském kontextu stále šířené a udrţované především pomocí vzdělávacího systému a médií. Česká ţenská lobby odmítá klišé, které zobrazují ţenu jako podřízenou muţi, jako sexuální objekt, či jako osobu spojenou primárně s péčí o domácnost. ČŢL podporuje rovný přístup ke vzdělávání a začlenění genderové rovnosti do vzdělávacích programů. ČŢL odmítá negativní a poniţující zobrazení ţen, jejich symbolické přehlíţení, odsuzování či trivializování v médiích. Násilí na ţenách Česká ţenská lobby jednoznačně odsuzuje všechny formy násilí na ţenách, a to jak ve veřejné, tak soukromé sféře. Násilí na ţenách (domácí násilí, sexuální zneuţívání, znásilnění či jiné genderově podmíněné činy schopné způsobit fyzické, sexuální nebo psychické poškození) je porušením lidských práv a je tedy nutné, aby se s ním státní i nestátní aktéři vypořádali a přijali veškerá opatření k jeho eliminaci i k ochraně jeho obětí. K násilí je třeba přistupovat jako k celospolečenskému jevu, který má určité kulturní či historické pozadí a má i specifickou dynamiku. Prostituce a obchod se ţenami Česká ţenská lobby chápe obchod se ţenami jako zásadní porušování lidských práv. Prostituce by neměla být spojována s termíny jako je „donucení“ či naopak „svobodná volba“. Vţdy jde o relativní pojmy, které je nutné chápat v ekonomických, politických, sociálních a kulturních souvislostech. K ochraně ţen je zapotřebí prosazovat různorodé strategie, které budou jak chránit práva ţen, tak postihovat osoby, které ze sexuálního 63
průmyslu těţí. Česká ţenská lobby také prosazuje přenesení zodpovědnosti na klienty ţen. Práva ţen by měla zahrnovat: přístup ke zdravotní péči, policejní ochranu, moţnosti školení a vzdělávání, právní sluţby a právní zastupování včetně povolení k pobytu u ţen z nečlenských zemí EU, podporu, poradenství a další sluţby dostupné všem ţenám. Sexualita a reprodukční práva ţen Česká ţenská lobby odmítá ideologie, které ţeně znemoţňují kontrolu nad vlastním tělem. ČŢL vyţaduje rovnost v sexuálních vztazích a odmítá (nejen) sexuální násilí na ţenách. ČŢL podporuje moţnost svobodně se rozhodnout o zaloţení rodiny, a také právo na to rozhodnout se zda, kdy a kolik mít dětí. ČŢL vyţaduje sexuální výchovu a informovanost v oblasti sexuality a reprodukčních práv, která je dostupná všem. ČŢL prosazuje názor, ţe ţeny mají mít přístup k antikoncepci dle svého výběru a přístup k bezpečnému a legálnímu potratu. Zároveň Česká ţenská lobby nepropaguje potrat jako metodu při plánování rodiny. ČŢL podporuje právo na svobodný výběr péče v průběhu těhotenství a při porodu, klade důraz na zdravotní péči v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Ţeny v rozhodovacích pozicích Česká ţenská lobby prosazuje rovné zastoupení ţen a muţů v rozhodovacích pozicích v politice a ústředních orgánech státní správy. Česká ţenská lobby povaţuje rovné rozdělení moci mezi muţe a ţeny za základní principy demokracie. Nedostatečné zastoupení ţen v politice můţe navíc znamenat, ţe nejsou v odpovídající míře zohledňovány ţivotní zkušenosti jedné poloviny populace. Protoţe ţeny čelí řadě bariér, podporuje ČŢL zavádění opatření, která rovnosti muţů a ţen v rozhodovacích pozicích napomáhají, např. osvětové kampaně, vzdělávání a podpůrné programy určené ţenám, které se chtějí veřejně angaţovat, vnitrostranické kvóty či kvóty dané legislativou. Ţeny na trhu práce Česká ţenská lobby prosazuje pracovní trh bez diskriminace na základě pohlaví. K tomu patří nediskriminační přístup při přijímání do zaměstnání, rovné odměňování za stejnou práci a práci stejné hodnoty, stejné šance na kariérní postup pro muţe a ţeny v kaţdém věku, stejné šance na uplatnění na trhu práce bez ohledu na pohlaví, důstojná penze, jejíţ výše se nebude sniţovat o dobu strávenou na rodičovské dovolené, odstranění sexuálního obtěţování na pracovišti, podpora slaďování osobního/ rodinného a profesního ţivota.
64
V říjnu 2004 se zástupkyně Gender Studies účastnila zasedání valné hromady Evropské ţenské lobby v Bruselu, kde bylo odsouhlaseno, ţe nově přistoupivší země budou po dva roky osvobozeny od členských příspěvků. Poté začaly probíhat pracovní schůzky. Jedné schůzky se zúčastnila i tajemnice Evropské ţenské lobby, která informovala české nestátní neziskové organizace o přístupové proceduře a dále o zkušenostech nově přistupujících zemí. V lednu 2005 oficiálně vznikla po podpisu protokolu o vzájemné spolupráci Česká ţenská lobby. V roce 2008 byla vytvořena strategie ČŢL na následující období a proběhla registrace ČŢL jako samostatného právního subjektu.28 29
28 29
http: //www.mapm.cz/ http://femindex.cz/ 65
4 GENDEROVÁ AKTUÁLNÍ POLITIKA Jedním ze základních principů kaţdé demokratické společnosti je rovnost občanů bez ohledu na pohlaví. V současnosti je tento princip základním pilířem politiky všech rozvinutých demokratických zemí i Evropské unie a OSN. Česká vláda, v souvislosti se vstupem do EU a zároveň v souvislosti s tím, ţe je signatářkou Konvence OSN o odstranění všech forem diskriminace ţen, se aktivně zabývá otázkami rovných příleţitostí muţů a ţen ve všech sférách a na všech úrovních společnosti. Svým usnesením č. 236 v dubnu 1998 vláda přijala první programový dokument pro prosazování rovných příleţitostí pro muţe a ţeny - " Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti muţů a ţen". Koncepce státní politiky rovnosti muţů a ţen, zformulovaná v uvedeném dokumentu, obsahuje cca 40 základních opatření a úkolů, jejichţ plnění je vládou kaţdoročně vyhodnocováno, tato opatření a úkoly jsou aktualizovány podle dosaţených výsledků a změn. Naposledy byly Priority vlády aktualizovány usnesením vlády č. 540 ze dne 14. května 2008. Priorit vlády ukládá všem členům vlády kaţdoročně zpracovávat vlastní priority a postupy při prosazování rovnosti muţů a ţen v oblastech, které spadají do věcné působnosti jednotlivých resortů. V dubnu 1998 vláda přijala program Priority a postupy vlády při prosazování rovných příleţitostí muţů a ţen. Souhrnná zpráva o plnění Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti muţů a ţen (2004) objasňuje, ţe vstupem do EU byl pro Českou republiku dlouhodobě určen směr jejího vývoje nejen politického a hospodářského, ale také společenského a mravního. Po přistoupení ČR k EU se potvrdil větší důraz na dodrţování lidských práv, tedy i na dodrţování rovnosti ţen a muţů. Zpráva dále uvádí, ţe úspěšnost prosazování rovnosti ţen a muţů předpokládá zejména neustálé zvyšování obecného povědomí o podstatě a obsahu principu rovného postavení ţen a muţů se zvláštním důrazem na zvyšování genderové senzitivity státních úředníků odpovědných za tvorbu dílčích věcných politik. V této souvislosti zůstává základní prioritou naplňování a důsledné prosazování principu rovných příleţitostí v praxi. Základním prostředkem k dosaţení tohoto cíle je efektivní naplňování metody gender mainstreamingu, která přispívá ke zviditelnění problematiky rovnosti ţen a muţů ve společnosti, čímţ pomáhá k identifikaci a následnému zohledňování rozdílů mezi pohlavími.
66
Značná část evropského práva je věnována rovnosti ţen a muţů. Patří sem zejména různá ustanovení Smlouvy a směrnice týkající se přístupu k zaměstnání, zásady stejné odměny za práci, ochrany v mateřství, rodičovské dovolené, sociálního zabezpečení a sociálního zabezpečení pracovníků, důkazního břemene v případech diskriminace a samostatné výdělečné činnosti. Dalším důleţitým prvkem je judikatura Evropského soudního dvora. Plán EU na dosaţení rovného postavení ţen a muţů stanovuje priority na období 2006– 2010. Kombinuje konkrétní iniciativy a začleňování zásady rovnosti ţen a muţů do všech politik a činností EU („gender mainstreaming“). Dosaţení rovných příleţitostí pro muţe a ţeny je jedním z cílů sociální politiky EU.30 Oficiální definice Rady Evropy: Genderový mainstreaming - je (re)organizace, zlepšování, rozvíjení a hodnocení koncepčních, rozhodovacích a vyhodnocovacích procesů tak, aby bylo hledisko genderové rovnosti zapracováno do všech politik na všech úrovních a ve všech fázích těmi aktéry, kteří se obvykle podílejí na jejich vytváření.
STANDARDY GENDEROVÉ ROVNOSTI V EU Strategie EU týkající se genderové rovnosti jsou zakotveny v primární i sekundární legislativě EU, zejména v Amsterdamské smlouvě z roku 1999. Zásady genderové politiky EU jsou zakotveny především ve Směrnicích Rady (sekundární legislativa) a týkají se kupříkladu principu rovného zacházení v přístupu k zaměstnání, rovného odměňování, bezpečnosti a ochraně zdraví při práci těhotných pracovnic, pracovnic po porodu a kojících pracovnic a dalších důleţitých genderových témat. Přestoţe gender mainstreaming patří mezi hlavní strategie EU v této oblasti, standardy EU nevylučují ani pozitivní akci jako prostředek k dosaţení rovnosti mezi muţi a ţenami. Názory na pozitivní akce se však různí. Podle odpůrců pozitivní opatření porušuje zásady individuálních lidských práv a odporuje koncepci univerzality. Nejčastějším argumentem odpůrců je, ţe zavedení kvót znemoţňuje zaměstnat lidi s nejvyšší kvalifikací, a ţe kvóty jsou pro cílenou skupinu degradující a zároveň ji nemotivují ke změně situace. Na druhé straně zastánci vidí pozitivní opatření jako nástroj k dosaţení skutečné rovnosti muţů a 30
http: //www.genderonline.cz/ 67
ţen. Jejich hlavním argumentem je, ţe pozitivní akce napomáhá odstranit stereotypy tím, ţe umoţňuje rozdílné zacházení s muţi a ţenami. Omezením strategie pozitivní akce je, ţe se zaměřuje na kompenzování ţen a muţů a ne na změnu základních příčin diskriminace, se kterou se setkávají. Jejich cílem není ani změna či ovlivňování struktur ve společnosti, jak je tomu v případě genderového mainstreamingu.
SOCIÁLNÍ AGENDA EU 1. března 2006 Evropská komise představila sociální agendu pro rok 2006 - 2010. Dokument nazvaný "Cestovní mapa k dosaţení rovnosti ţen a muţů" (A Roadmap for equality between women and men) nastiňuje jakými účinnými a inovativními kroky je moţno dosáhnout genderové rovnosti.
LISABONSKÝ CÍL Dle lisabonského plánu si EU stanovila dosáhnout 70 % zaměstnanosti ţen v roce 2010. Zpráva Evropské komise z roku 2006 uvádí, ţe míra zaměstnanosti ţen stoupla na 55.7 % v EU-25 v roce 2004 a rozdíl mezi muţi a ţenami v zaměstnanosti se sníţil na 15.2 procentních bodů v roce 2004 (v roce 1999 činil 18.1). Dosaţení vytyčených 70 procent je pro EU hlavním prostředkem, jak zmírnit dopady stárnoucí evropské populace. Při současném vývoji by v roce 2030 mohla být populace v pracujícím věku zredukována z nynějších 303 milionů v EU 25 na 280 milionů a to znamená významný pokles v míře zaměstnanosti, i kdyţ bude lisabonského cíle v roce 2010 dosaţeno. V tomto kontextu je pro EU potřebné, aby se zvýšila míra zaměstnanosti ţen a v souvislosti s tím se zlepšily podmínky pro sladění práce a rodiny a aby se vyrovnalo postavení ţen a muţů na trhu práce.
EVROPSKÝ INSTITUT PRO ROVNÉ POSTAVENÍ ŽEN A MUŽŮ 8. března 2005 Evropská komise vydala Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského institutu pro rovnost ţen a muţů a ve své tiskové zprávě prohlásila, ţe: "Institut bude nezávislým špičkovým centrem na evropské úrovni. Bude sbírat, analyzovat a šířit údaje z výzkumu a věrohodné a srovnatelné informace, které potřebují ti, kdo rozhodují v Bruselu a ve členských státech. Bude mít dokumentační středisko a knihovnu, které budou přístupny veřejnosti. Institut bude podněcovat výzkum a výměnu zkušeností,
68
jelikoţ bude organizovat setkání těch, kdo rozhodují, expertů a zúčastněných stran a bude upozorňovat na opatření ve prospěch rovnosti muţů a ţen akcemi jako jsou konference, kampaně a semináře. Další důleţitou úlohou bude příprava nástrojů pro lepší integraci rovnosti muţů a ţen ve všech komunitárních politikách.
Evropská sociální politika ve zprávách a dokumentech: Příručka Programu Iniciativy Společenství EQUAL:31 Gender mainstreaming Zpráva komise radě, evropskému parlamentu, evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů o rovnosti ţen a muţů - 2006 Příručka na cestu k rovnosti ţen a muţů Zásada nediskriminace v právu Evropské Unie Pozitivní akce v oblasti rovnosti muţů a ţen
Situace žen a mužů v EU Jaká je situace v oblasti rovnosti ţen a muţů v EU? Pokrok v této otázce se sleduje kaţdý rok a je prezentován ve Zprávě o rovnosti ţen a muţů. Několik příkladů: Zaměstnanost ţen roste, ale je stále menší neţ u muţů, i kdyţ většina studentů a absolventů univerzit jsou ţeny. Ţeny stále vydělávají za kaţdou odpracovanou hodinu v průměru o 17.4 % méně neţ muţi. Toto číslo se nemění. Zastoupení ţen v oblasti ekonomického a politického rozhodování je stále velmi nízké, i kdyţ jejich podíl v posledním desetiletí vzrostl. Rozdělení rodinných povinností mezi ţenami a muţi je stále velmi nerovnoměrné. Nebezpečí chudoby je u ţen vyšší neţ u muţů. Ţeny jsou hlavními oběťmi sexuálního násilí a ţeny a dívky se rovněţ častěji stávají oběťmi obchodování s lidmi.
31
http: //www.mapm.cz/, http: //www.osop.cz/, http: //www.europa.eu/ 69
Financování EU PROGRESS (2007–2013)32 je finanční program na podporu účinného prosazování principu rovnosti ţen a muţů a na zohledňování této otázky ve všech politikách EU. Rovnost ţen a muţů prosazuje i Evropský sociální fond. Evropský institut pro rovnost ţen a muţů Evropský institut pro rovnost ţen a muţů bude poskytovat rady, zlepšovat vědomosti a zvyšovat informovanost o rovnosti ţen a muţů. Evropská síť ţen na rozhodovacích pozicích Evropská síť ţen na rozhodovacích pozicích v politice a ekonomice začala fungovat v červnu 2008. Síť poskytuje platformu na úrovni EU na výměnu osvědčených postupů a úspěšných strategií na zlepšení vyváţeného zastoupení ţen a muţů na rozhodovacích pozicích. MŠMT zpracovává vlastní soubor opatření k prosazování rovných příleţitostí mezi muţi a ţenami v oboru své věcné působnosti na běţný rok a dále jej doplňuje o rozpracování a konkretizaci základních směrů vládní politiky rovnosti příleţitostí muţů a ţen. V současnosti se postupuje podle "Priorit a postupů MŠMT při prosazování rovnosti muţů a ţen v roce 2008"
32
http://www.ec.europa.eu/
70
5 ANALÝZA VYBRANÝCH SOCIÁLNĚ – EKONOMICKÝCH UKAZATELŮ Současná společnost otevřela ţenám moţnosti a šance rozvinout individuální schopnosti a uplatnit kvalifikaci v takové míře, která je historicky nesrovnatelná. Postavení ţen je determinováno malými změnami v prosazování rovnosti v zaměstnání, jejich vysokou nezaměstnaností, nerovnostmi v oblasti odměňování, obsazování vedoucích pracovních míst, historicky podmíněnou dělbou práce mezi muţem a ţenou. Dochází k prodluţování odchodu do důchodu, probíhající ekonomické reformy zpravidla sniţují sociální podpory a dávky, podpora osamělých matek je slabá. Současnost je také poznamenaná poklesem rodinných hodnot, zhoršením mezilidských vztahů, narušením odpovědnosti muţe k dětem, atd. PLATOVÉ NEROVNOSTI Rozdíl mediánu mzdy muţů a ţen (GPG neboli Gender Pay Gap) vyjádřený v procentech: Mediány mezd podle úrovně vzdělání: Ţeny vydělávají méně neţ muţi, i kdyţ mají stejné vzdělání. V roce 2007 dosahovala mediánová mzda ţen pouze 80.9 % mzdy muţů (GPG = 19.1 %). Největší rozdíly byly zjištěny u středoškoláků bez maturity (GPG = 29.5 %) a u vysokoškoláků s magisterským a vyšším neţ magisterským vzděláním (GPG = 25.9 %). Nejmenší platové nerovnosti se objevují u středoškoláků s maturitou (GPG = 19.5 %) a u lidí s vyšším odborným nebo bakalářským vzděláním (GPG = 23.6 %) Mediánové mzdy podle věkových skupin: Nejniţší platové rozdíly mezi muţi a ţenami existují ve věkové skupině do 29 let. Zlom nastává ve věkové skupině 30 - 39 let, kdy mediánové mzdy ţen dosahují pouze 74.4 % výše platů muţů (GPG = 25.6 %). V následujících věkových skupinách se začnou mediánové platy ţen mediánovým platům muţů přibliţovat, aţ ve věkové skupině 50 - 59 let dosahují 84.2 % jejich úrovně. Ve věkové skupině 60 let a více dosahují mediánové mzdy ţen ještě 82.7 % mediánových mezd muţů, v kategorii 65 let a více však klesnou aţ na 73.9 %.
71
Mediánové mzdy podle hlavních zaměstnání: Největší rozdíl mezi platy ţen a muţů lze zaznamenat u řemeslníků a kvalifikovaných výrobců, zpracovatelů a opravářů (kromě obsluhy strojů a zařízení), kde mediánové platy ţen v roce 2007 dosahovaly 68.3 % mediánových mezd muţů (GPG = 31.7 %) a u zákonodárců, vedoucích a řídících pracovníků (69.2 %). Největší platová rovnost je u dělnické práce v zemědělství, lesnictví a příbuzných oborech, ţeny zde pobírají 87.1 % mediánového platu muţů, a také v niţší administrativě, kde činí mediánový plat ţen 84.8 % mediánového platu muţů.
Rozdíly na trhu práce: Rozdíly v ekonomické aktivitě: Zaměstnanost ţen je v České republice vysoká a je historicky dána. Míra ekonomické aktivity ţen je 56,3% (2008), podíl pracujících ţen v národním hospodářství je 43,0% a patří k nejvyšším na světě. Ţeny většinou pracují na plný pracovní úvazek, práce na částečné pracovní úvazky zde není tak běţná jako v ostatních zemích Evropy a zaměstnavatelé to ani nevítají. To co kritizováno je, ţe ţeny jsou na trhu práce znevýhodňovány v přístupu k zaměstnávání – zejména ţeny s dětmi a ţeny nad 50 let věku, v obsazování vedoucích a řídících pozic, niţšími průměrnými výdělky – a to i ve srovnatelných povoláních a pozicích a bez ohledu na skutečnost, ţe mají stejné nebo vyšší vzdělání. Celkově ţeny berou pouze 74,6% průměrné mzdy muţů (2008). Muţi dosahují vyššího příjmu jak v soukromém, tak ve veřejném sektoru. Příjmy ţen ve veřejném sektoru se však příjmům muţů přibliţují, zatímco v soukromém sektoru se rozdíly ještě více prohlubují. Zároveň je však nutné podotknout, ţe průměrné příjmy v soukromém sektoru ve všech členských zemích EU jsou vyšší neţ ve veřejném sektoru, proto je zde i větší prostor pro rozdíly. Ţeny také častěji neţ muţi volí práci právě ve veřejném sektoru a přibliţně 75 % všech ţen pracuje v nepodnikatelské sféře, kde jsou příjmy niţší. To je rovněţ důvod, proč jsou příjmy ţen niţší. Ţeny mají také odpracováno podstatně méně neţ muţi přesčasových hodin, které jsou placeny zvýhodněnou sazbou. V ČR je míra nezaměstnanosti ţen 9.9 % a míra nezaměstnanosti muţů 7,6%. Míra ekonomické aktivity muţů je po celý ţivot vyšší neţ míra ţen. Nejniţší rozdíl (1.9 %) ve prospěch muţů je v nejmladší věkové skupině. Velmi výrazné rozdíly ve prospěch muţů
72
jsou mezi 25 a 29 rokem ţivota (29.6 %) a mezi 30 a 34 rokem ţivota (24.6 %). Rozdíly začínají klesat mezi 34 a 39 rokem ţivota (jen 9.9 %), kdy se ţeny vracejí do práce. Ekonomická aktivita ţen pak nadále stoupá a ve věkové kategorii 45 - 49 let je bodový rozdíl ve prospěch muţů pouze 3.4 %. Nejvíce ţen končí ekonomickou aktivitu ve věku 55 - 59 let, kdy míra jejich ekonomické aktivity klesne na 45.5 % a rozdíl ve prospěch muţů je 35.9 %. Tabulka č.1:
Základní ukazatele ekonomické aktivity (průměry za rok 2008)
Zdroj:
Ţeny a muţi v datech (2008)
Míra ekonomické aktivity 15 + Počet ekonomicky aktivních Míra nezaměstnanosti ILO Částečné úvazky Průměrné skutečně odpracované hod. na plnou pracovní dobu Hlavní zaměstnání Zaměstnanci Členové produkčních druţstev Podnikatelé Zaměstnavatelé OSVČ Pomáhající rodinní příslušníci Druhé zaměstnání
% abs. %
Ţeny 56,3 2 268 600 6,7
Muţi 68,3 2 929 700 4,2
%
8,6
2,3
36,5 2 115 900 1 887 800 4 800 200600 39300 161300 22700 28300
41 2 806 100 2 223 400 9 300 565 700 144 700 421 000 7 100 52 200
hodin za týden abs. abs. abs. abs. abs. abs. abs. abs.
Segregace podle sektorů a profesí: Zastoupení ţen a muţů v jednotlivých sférách ekonomiky je dosti nerovnoměrné. 70.4 % ţen nachází uplatnění v terciální sféře (sluţby), 26.6 % ţen je zaměstnaná v sekundární sféře (dobývání nerostných surovin průmysl a stavebnictví) a pouze 3 % ţen je zastoupeno v primární sféře (zemědělství, lesnictví a rybolov). Naproti tomu muţi pracují nejčastěji ve sféře sekundární (48.9 %) a také ve sféře terciární (45.8 %) a nejméně častým sektorem je pro muţe terciální sféra (5.3 %). Genderové statistiky ukazují, ţe mezi typicky ţenské povolání patří zdravotnické profese na střední úrovni, kancelářské práce střednětechnického rázu a také profese zajišťující obsluhu strojů v textilním průmyslu. V těchto profesích je zastoupení ţen téměř stoprocentní. Naopak muţi téměř stoprocentně dominují
73
povoláním souvisejícím s obsluhou a řízením technických zařízení a strojů včetně motorových a také dělnickým profesím z oboru stavebnictví, těţby dřeva a hornictví. Veřejný ţivot a rozhodování: Ve strategických a řídících pozicích v národním hospodářství ve všech případech převaţují muţi nad ţenami.
Nejvíce jsou
ţeny zastoupeny mezi
vedoucími
pracovníky/icemi finančních a hospodářských útvarů (45.1 %) a mezi vedoucími pracovníky/icemi v organizacích zaměřených na poskytování obchodních sluţeb (40.7 %). Nejméně je ţen mezi vedoucími pracovníky/icemi ve stavebnictví a zeměměřičství (6.9 %), v průmyslu (7.8 %) a ve výzkumu a vývoji (8.6 %). Muţi celkově převaţují nad ţenami i v podílu na zákonodárné, výkonné a soudní moci. Nejvíce ţen je mezi soudci/kyněmi Ústavního soudu (30.8 %), mezi soudci/kyněmi, Nejvyššího soudu je to 23.7 % a mezi soudci/kyněmi ostatních soudů jsou ţen téměř dvě třetiny (64.2 %). Nejméně je ţen mezi senátory/kami (12.3 %) a ani jedna ţena není hejtmankou nebo primátorkou hlavního města Prahy. Co se týče společensky významných pozic, ţeny najdeme spíše v řídících funkcích na niţší úrovni - mezi vedoucími oddělení na ministerstvech je jich 30.5 %, mezi předsedy/kyněmi odborových svazů sdruţených do ČMKOS 24.2 %, mezi řediteli/kami odborů na ministerstvech 21.0 %, mezi členy/kami koordinační a dozorčí rady KZPS ČR 10.0 %. V řídících funkcích u policie je ţen celkově 4.7 %, ţádná ţena však není policejní prezidentkou nebo náměstkyní, ředitelkou správy kraje nebo sluţby či jejich náměstkyní. Chceme-li udělat paralelu a srovnávat situaci v České republice s ostatními evropskými zeměmi, je to moţné - najdeme podobné trendy, ale najdeme také výrazné odlišnosti, které mají svoji společenskou podmíněnost – historickou, ekonomickou, sociální, politickou, kulturní, atd. Česká společnost např. nedisponuje srovnatelnými zdroji jako vyspělé evropské země, chybí rozvinuté sociální sítě a vědomí sociální soudrţnosti, je slabá občanská participace, apod. Nové společenské podmínky se mohou negativně odrazit ve všech formách perspektiv u ţen, ale také u mnohých muţů z hlediska zaloţení rodiny. Analýzy ukazují, ţe tyto změny jsou způsobeny zejména příklonem ke vzdělání, pracovní kariéře, k výkonu, důrazem na materiální zajištění a uplatnění nových ţivotních stylů – cestování, kulturnímu vyţití a svobodě. Z druhé strany dochází u řady rodin ke zhoršování ekonomických a sociálních podmínek, nedostupností samostatného bydlení – růstem cen bytů a nákladů na bydlení, chybí nové modely harmonizace práce a rodiny.
74
Jedná se o plánovitou celoţivotní bezdětnost, smíření se s nemoţnosti nebo neschopností navázat partnerský vztah zaloţený na shodě postojů na partnerské sdílení rodičovské odpovědnosti a domácích zátěţí. Kumulace pracovních a rodinných zátěţí vede k rezignaci, ţeny v důsledku nespokojenosti jsou samy iniciátorky rozchodů, rozvodů. Vzniklá situace vede k feminizaci chudoby – ţeny jsou při ztrátě zaměstnání nebo ztrátě manţela nebo partnera závislé na sociálních dávkách a podporách. Základem pro realizaci rovných příleţitostí mezi muţi a ţenami jsou materiální podmínky. Protoţe práce je základním nástrojem, cestou k získání existenčních prostředků a vytváření ţádoucích materiálních podmínek, je otázka rovných (nikoli stejných) přístupů k práci, jednou z otázek základních (samozřejmě, ţe ne jedinou). Z vlastní placené práce mohou ţeny odvozovat svoji nezávislost. Problém je samozřejmě sloţitější, neboť na bedrech ţen většinou spočívá péče o děti a kombinace zaměstnání a rodiny ţeny znevýhodňuje. Kariéra je pro ţeny náročnější: Ţeny to mají při kariérním postupu sloţitější neţ muţi. Ve většině případů je na ně uvalena větší část péče o děti - jsou s nimi na mateřské dovolené, při jejich nemoci zůstávají s nimi doma, zabezpečují chod rodiny. Pomoc evropských muţů je však v současnosti výrazně vyšší neţ v předcházejících letech. Vůbec na špičce jsou v tomto směru muţi ve Skandinávii, kde je v mnoha domácnostech úloha muţe a ţeny ve všech domácích činnostech a péči o děti zcela rovnocenná. Přesto však jednoznačně platí, ţe ţeny nemají na práci takový klid a pohodu jako muţi. Potřebnou praxi pro uplatnění na vedoucí (lépe placenou) pozici získávají ţeny později neţ muţi (vzhledem k mateřství a péči o děti). V průměru také ţeny touţí po kariéře méně neţ muţi a na nejlépe placená místa náročná na čas se „netlačí“ tolik jako muţi. Angaţovanost ţen však roste. Nejzřetelněji je tento vývoj vidět ve zmíněné Skandinávii – je zde nejvíce političek, vysokých státních úřednic a manaţerek. Nezaměstnanost ţen je vyšší: Ţeny si nevedou lépe, ani co se týče nezaměstnanosti. Míra nezaměstnanosti ţen je opět ve všech evropských zemích vyšší neţ u muţů. Do značné míry to souvisí s nabídkou práce, kdy některé činnosti nemohou ţeny vykonávat (např. práce ve stavebnictví…). Nejniţší rozdíly v míře nezaměstnanosti dle pohlaví jsou tradičně v Dánsku, Finsku a Švédsku. Naopak nejvyšší rozdíly jsou v jiţních evropských zemích – Řecku, Španělsku a Itálii.
75
Ţeny ţijí v průměru o 6 let déle: Ve všech zemích EU se ţeny doţívají vyššího průměrného věku neţ muţi. Průměrný rozdíl za celou EU činí 6 let. Průměrný věk doţití v EU u ţen činí 81,2 let, u muţů 75,1 let. Největší rozdíl v délce ţivota u ţen a muţů je v Litvě (ţeny 77,7 let a muţi 66,3 let) a nejniţší rozdíl je na Maltě (80,7 let u ţen a 76,7 let u muţů). Tabulka č. 2:
Předpokládaná délka ţivota u muţů a ţen v EU-25 (1962–2008)
Zdroj:
Euros
Předpokládaná délka ţivota u muţů a ţen v EU-25 (1962–2008) Muţi
Ţeny
1962
67.2
72.9
1972
68.6
75.0
1982
70.3
77.2
1992
72.2
79.1
2002
74.8
81.1
2008
75.6
81.7
Předpokládaná délka ţivota obyvatel Evropské unie stále vzrůstá. U lidí narozených v roce 1960 se dalo očekávat, ţe budou ţít do věku zhruba 67 let (u muţů) a 73 let (u ţen). U dětí narozených v roce 2004 čísla udávají u muţů téměř 76 let a u ţen téměř 82 let. Pro srovnání, podle údajů OSN se u dětí narozených v letech 2000–2005 v Somálsku, jedné z nejchudších zemí světa, očekává, ţe budou ţít pouze do věku 46 let (u muţů) a 49 let (u ţen).33
33
http: //www.vlada.cz/cs/rvk/rovneprilezitosti/ 76
ZÁVĚR Trţní podmínky se bezprostředně odrazily v charakteristice zaměstnanosti ţen. Nikoliv však v poklesu míry zaměstnanosti, ale např. ve vyšší pracovní zátěţi, v nárocích na kvalifikaci a pracovní flexibilitu. Trţní ekonomika má samozřejmě také pozitivní dopady na zaměstnávání ţen, ke kterým patří průnik ţen do podnikatelských a manaţerských aktivit (spíše jde o malé a střední podniky) a aktivní přístup ţen k získávání vyšší kvalifikace. Při zkoumání problematiky rovných příleţitostí se prováděné analýzy většinou soustřeďují na ţenskou populaci. Ţeny a muţi, jsou ale dvě stránky jedné mince. Proto by bylo přínosné sledovat dopad současných společenských procesů na muţskou populaci, tj. sledovat postavení muţe v rodině, změny rodičovských nároků na muţe, analyzovat ţeny a muţe v různých společenských strukturách. V rámci EU se problematice rovných příleţitostí věnuje velká pozornost a to nejen v rámci evropské legislativy, ale svědčí o tom také četná rozhodnutí Evropského soudního dvora pro lidská práva v oblasti rovných příleţitostí muţů a ţen. Česká republika přijímá opatření k uplatňování tohoto principu – posledním významným legislativním krokem byla novelizace zákona o zaměstnanosti v r. 2004, kterým se např. ošetřuje diskriminace při výběru zaměstnanců v přijímacích řízeních, zakazující se otázky zjišťující věk, rodinný stav nebo počet dětí a stanovují se sankce za porušení těchto pravidel. Řešení tohoto komplexního problému však vyţaduje změny nejen v oblasti legislativní, institucionální, ale zejména změny v přístupu široké veřejnosti k této problematice a bude vyţadovat nemalé úsilí ze strany zainteresovaných subjektů.
Hlavními cíly, kterých by měla Česká republika dosáhnout i nadále zůstává: odbourávání genderových stereotypů v myšlení české populace a posilování povědomí o rovných příleţitostech muţů a ţen zvýšení počtu ţen v rozhodovacích pozicích zlepšení podmínek slaďování rodinného a pracovního ţivota odstranění diskriminačního jednání na trhu práce a v zaměstnání zlepšení prevence a ochrany v oblasti domácího násilí
77
Povaţuji za nutné zmínit, ţe praxe dalece pokulhává za těmito snahami a za závaţné povaţuji také naprosto nedostatečné vyuţívání metody gender mainstreamingu v praxi. Genderové uspořádání společnosti je přehledné, avšak skrývá v sobě značné nebezpečí. Předpokládá totiţ, ţe všechny ţeny mají v zásadě shodné potřeby, zájmy, hodnoty a ţivotní styl, a ty se liší od potřeb, zájmů, hodnot a ţivotního stylu muţů. Toto zobecnění, které je racionalizováno argumenty o biologické odlišnosti ţen a muţů, zakládá genderové stereotypy. Na jejich základě můţe docházet k diskriminaci konkrétních ţen a muţů. Osobní dispozice konkrétních ţen a muţů nemusí odpovídat obvyklým genderovým představám. Ve společnosti však existují různé mechanismy, jejichţ cílem je přimět takto odlišného člověka, aby se přizpůsobil generovým očekáváním. To ve svém důsledku vede k nevyuţití dispozic, kterými byl daný člověk nadán. Je důleţité si uvědomit, ţe potlačování osobního potenciálu kaţdého z nás znamená nejen překáţku v individuálním rozvoji daného člověka, který se nemůţe v plné míře realizovat, ale vede také ke ztrátám na úrovni celé společnosti, které lze vyjádřit dokonce i ekonomicky. Cílem této práce bylo zmapování současného vývoje postavení muţů a ţen v naší společnosti, který jsem splnila. V závěru bych svá doporučení chtěla podpořit především v oblasti prosazování rovných příleţitostí a také genderových stereotypů, na kterých stojí znevýhodňování konkrétních ţen a muţů. Rovnost ţen a muţů je přitom nutné chápat jako rozšiřování prostoru pro uplatnění kaţdého člověka na základě muţských či ţenských reálných schopností.
78
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A INTERNETOVÝCH ODKAZŮ Pouţitá literatura: 1) Bauman, Z. Myslet sociologicky. Praha, Slon, 1997 2) Buriánek, J. Sociologie, Fortuna, 1996. ISBN 80- 7168-304-3 3) Čermáková, M. Demografický vývoj v České republice a jeho sociální, ekonomické a kulturní dopady na ţivot ţen, Praha, 2005, FES 4) Havlík, R. Úvod do sociologie. Praha, UK Karolinum, 2004 5) Petrusek, M. a kolektiv, Sociologické směry, školy a paradigmata, Slon, 2000 6) Sedláček, T. Ekonomie dobra a zla. Praha, 65 Pole, 2009 7) Statistická ročenka České republiky. Praha, 2004 8) Úřad vlády ČSÚ. Ţeny a muţi v datech, Praha 2008
Pouţité internetové odkazy: http: //gender.cz/ http: //www.cas.cz/ http: //www.cddc.vt.edu/feminism/ http: //www.ceskasociologicka.org/ http: //www.czso.cz/ http: //www.czso.cz/ http: //www.diskriminace.cz/ http: //www.ec.europa.eu/ http: //www.europa.eu/ http: //www.euroskop.cz/ http: //www.femindex.cz/ http: //www.feminismus.cz/ http: //www.feminist.com/ http: //www.genderonline.cz/ http: //www.iss.fsv.cuni.cz/ http: //www.mapm.cz/ 79
http: //www.mpsv.cz/ http: //www.osops.cz/ http: //www.profem.cz/ http: //www.socioweb.cz/ http: //www.soc-prace.ff.cuni.cz/gender/ http: //www.sticerd.lse.ac.uk/ http: //www.vlada.cz/ http: //www.vlada.cz/cs/rvk/rovneprilezitosti/
80
SEZNAM TABULEK
Tabulky Tabulka č. 1: Přehled ekonomické aktivity muţi a ţeny 2008 Tabulka č. 2: Přehled předpokládaná délka ţivota, muţi a ţeny v EU
81
