Pouţité zkratky a předpisy

Pouţitá literatura Katzová, P. Školský zákon : komentář. Praha : ASPI, 2008. Karpíšek, M. Vyšší odborné školy na rozcestí : Analýza stavu a moţného vývoje sektoru vyššího odborného vzdělávání. Praha: MŠMT, 2009. Pouţité zkratky a předpisy Dle seznamu od C. H. Beck DPříj ElPod LPS MajČR MinZř ObčZ OZř PojDůch PojZdrav ProvPoz PřesZ ŠkolZ SpŘ SŘS StScPod UznOKval VŠkol ZBOZP ZPr Opakovaně pouţité předpisy vyhláška č. 10/2005 Sb. (vyhláška MŠMT č. 10/2005 Sb., o vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů) vyhláška č. 12/2005 Sb. (vyhláška MŠMT č. 12/2005 Sb., o podmínkách uznání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami) zákon č. 29/1984 Sb. (zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon)) nařízení č. 211/2010 Sb. (nařízení vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů) Pouţité předpisy (jen jednou, tj. bez zkratek) vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, ţáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ţenám, kojícím ţenám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichţ mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolaní, ve znění pozdějších předpisů

vyhláška MŠMT č. 223/2005 Sb., o některých dokladech o vzdělání, ve znění pozdějších předpisů vyhláška MŠMT č. 177/2009 Sb., o bliţších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou, ve znění pozdějších předpisů vyhláška MŠMT č. 274/2009 Sb., o školských zařízeních, u nichţ se nejvyšší povolené počty dětí, ţáků a studentů nebo jiných obdobných jednotek vedených v rejstříku škol a školských zařízení neuvádějí vyhláška MŠMT č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři, ve znění pozdějších předpisů nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejniţších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíţeného pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíţeném pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů Mnou definované jiné Akreditační komise (Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání) zahraniční vysvědčení (doklad o jeho středním vzdělání vydaný podle práva státu, v němţ bylo vzdělání získáno) statut (Statut Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání) Doplňující poznámky nepouţívat poznámky pod čarou, nakonec odstranit podtrţení ČÁST ŠESTÁ VYŠŠÍ ODBORNÉ VZDĚLÁVÁNÍ HLAVA I CÍLE A STUPEŇ VYŠŠÍHO ODBORNÉHO VZDĚLÁNÍ, PŘIJÍMÁNÍ KE VZDĚLÁVÁNÍ, JEHO ORGANIZACE, PRŮBĚH A UKONČOVÁNÍ § 92 Cíle vyššího odborného vzdělávání a stupeň vzdělání (1) Vyšší odborné vzdělávání rozvíjí a prohlubuje znalosti a dovednosti studenta získané ve středním vzdělávání a poskytuje všeobecné a odborné vzdělání a praktickou přípravu pro výkon náročných činností. (2) Úspěšným ukončením příslušného akreditovaného vzdělávacího programu se dosáhne stupně vyššího odborného vzdělání. (3) Délka vyššího odborného vzdělávání v denní formě je 3 roky včetně odborné praxe, u zdravotnických oborů vzdělání aţ 3,5 roku. I. Obecně k vyššímu odbornému vzdělávání Vyšší odborné vzdělávání nepatří mezi tradiční součást české vzdělávací soustavy – do vzdělávacího systému bylo zavedeno aţ v roce 1990, a to jako součást záměru vybudovat vysoké odborné školství. V jeho rámci byla vytvořena skupina 15 středních škol s pomaturitním studiem, které měly zavést do českého vzdělávacího systému profesně zaměřený typ studia pro absolventy středních škol. Zákonné zakotvení bylo provedeno aţ

v roce 1995 novelou (zákon č. 138/1995 Sb.) tehdejšího školského zákona [zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon)], kterou došlo zároveň ke zrušení dosavadního pomaturitního studia. Podle něj měla vyšší odborná škola připravovat pro kvalifikovaný výkon náročných odborných činností nebo prohlubovat dosaţené vzdělání pro výkon konkrétních náročných činností (§ 27a odst. 1 zákona č. 29/1984 Sb.). Řada středních škol, která do té doby pomaturitní vzdělávání poskytovala, tím byla nucena k transformaci jí poskytovaného vzdělávání ve vyšší odborné vzdělávání (Karpíšek 2009 s 18). Současný školský zákon předpokládá, ţe vyšší odborné školy poskytují profesně zaměřené vzdělávání pro absolventy středního vzdělání s maturitní zkouškou se silným důrazem na aplikační stránku studia – na dovednosti a kompetence uplatnitelné v příslušném relativně vysoce kvalifikovaném povolání podložené nezbytným teoretickým základem (Karpíšek 2009 s. 17). Tvoří jakýsi mezistupeň mezi středoškolským vzděláním a vzděláním vysokoškolským. Jsou určeny především těm, kteří chtějí zvýšit svou dosavadní kvalifikaci, nicméně nechtějí tak učinit prostřednictvím vysokoškolského studia, které je ve srovnání se vzděláváním realizovaným vyššími odbornými školami teoretičtější (srov. definici studia v bakalářském studijním programu dle § 45 odst. 1 VŠkol: „Bakalářský studijní program je zaměřen na přípravu k výkonu povolání a ke studiu v magisterském studijním programu. V bakalářském studijním programu se bezprostředně využívají soudobé poznatky a metody; obsahuje též v potřebném rozsahu teoretické poznatky.“), popřípadě těm, kteří mají zájem o obor studia, který vysoké školy nenabízí. Jelikoţ vzdělávání na vyšších odborných školách získání středoškolského vzdělání jiţ předpokládá, jsou povaţovány za školy odlišné od středních škol, pročeţ jim nesvědčí zařazení mezi základní a střední školy, na nichţ je stát z ústavy (dle čl. 33 odst. 2 LPS) povinen poskytovat vzdělávání bezplatně, a to bezpodmínečně (podrobněji v nálezu ÚS sp. zn. Pl. ÚS 27/95.) Proto je právně přípustné vybírat úplatu za vyšší odborné vzdělávání, tedy školné, i na školách zřizovaných veřejnými zřizovateli, tedy státem, krajem, svazkem obcí nebo obcí. Jeho výše je však limitována, a to vyhláškou MŠMT č. 10/2005 Sb., o vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších. V souladu s jejím ustanovením § 14 odst. 1 je nejvyšší moţná roční úplata za vzdělání ve vyšších odborných školách 5.000 Kč ve skupině oborů spadajících pod Umění a uţité umění, 4.000 Kč ve skupinách oborů spadajících pod Zemědělství a lesnictví, Veterinářství a veterinární prevenci a Gastronomii, hotelnictví a turismus, 2.500 Kč ve skupině oborů spadajících pod Publicistiku, knihovnictví a informatiku a Právo, právní a veřejnosprávní činnost, a konečně, 3.000 Kč pro obory ostatní. Vzdělávání poskytované vyššími odbornými školami je v nevelkém rozsahu zohledňováno v rámci vzdělávání poskytovaného vysokými školami. Konkrétně v § 49 odst. 3 VŠkol zákon staví vzdělání získané či absolvované v akreditovaném vzdělávacím programu na vyšší odborné škole na roveň vzdělání získaného nebo absolvovaného na vysoké škole, a to jako podmínku pro stanovení tzv. odlišných podmínek pro přijetí. Jejich podstatou je moţnost vysoké školy přijmout uchazeče, který absolvoval relevantní studijní program na (jiné) vysoké škole nebo akreditovaný vzdělávací program na vyšší odborné škole, nebo jeho část, popř. který v takovém studijním programu nebo akreditovaném vzdělávacím programu studuje, snáze neţ uchazeče, u něhoţ ţádný z uvedených předpokladů splněn není. Jelikoţ zákon o vysokých školách staví vyšší odbornou školu částečně na roveň vysoké škole v podmínkách pro přijetí ke studiu, lze mít za to, ţe ji umoţňuje určité privilegované postavení i v kontextu uznávání absolvovaných částí studia (dle § 68 odst. 3 písm. d) VŠkol). Vzhledem k tomu, ţe však jde o vzdělání svou podstatou rozdílné, uznány by v souladu se standardy (http://akreditacnikomise.cz/attachments/article/501/Standardy_uznavani_predmetu_z_VOS_ 12_2013.pdf ) Akreditační komise dle § 83 VŠkol, která působí v oblasti vysokého školství, měly být pouze předměty, které se pro dosaţení profilu absolventa vysoké školy nejeví jako

přímo nezbytné, nebo u nichţ je z hlediska jejich charakteru přijatelné, aby je student absolvoval jinde – tedy předměty všeobecného základu, cizí jazyky, aplikační praktické předměty, volitelné předměty či absolvovaná praxe. Naopak uznány by neměly být za předměty, jejichţ absolvování vede k dosaţení cílů studia a profilu absolventa studijního programu, zejména tedy za povinné a povinně volitelné teoretické předměty, které vstupují do státní závěrečné zkoušky. II. K právní úpravě vyššího odborného vzdělávání V rámci vzdělávací soustavy se vyšší odborné vzdělávání nachází na pomezí vzdělávání na středních školách, zejména tím, ţe je upraveno ve školském zákoně a zaloţeno na mnohé úpravě společné se všemi předchozími fázemi vzdělávání, a vzdělávání na vysokých školách, zejména tím, ţe jde o vzdělávání terciární, a co do průběhu v mnohém organizované podobně jako vzdělávání na vysokých školách. Na jeho zvláštní právní úpravě se toto „mezipostavení“ projevuje, bohuţel, negativně. Na rozdíl od středoškolského či vysokoškolského vzdělávání chybí pro vzdělávání na vyšších odborných školách některé pro praxi nezbytné instituty či postupy, zejména postupy směřující k nedobrovolnému ukončení vzdělávání v případě neplnění studijních povinností. Vzhledem k tomu, ţe absenci některých chybějících institutů či postupů ve vzdělávání na vyšších odborných školách není moţné překlenout tím, ţe by k jejich vyuţívání v praxi zkrátka nedocházelo, neboť by tím došlo k popření smyslu a účelu vyššího odborného vzdělávání, je třeba hledat způsoby, jak takové instituty a postupy uplatnit, a obecně, za jakých podmínek. Jelikoţ vyšší odborná škola postupuje při poskytování vzdělávání jako orgán moci veřejné, není obecné přípustné, aby postupovala vůči svým studentům jinak, neţ na základě zákona, zejména má-li její činností docházet k omezování práv či ukládání povinností. Musí-li však s ohledem na plnění úkolů, jeţ ji ve společnosti přísluší, postupovat způsobem zákonem neupraveným, nemůţe tak činit zcela dle vlastního uváţení. Musí přitom respektovat při nejmenším základní zásady činnosti správních orgánů vyjádřené v § 2 aţ § 8 správního řádu (téţ z titulu ustanovení § 177 odst. 1 SpŘ), a vţdy mít na paměti veřejný zájem. Jelikoţ při neexistenci pravidel pro konkrétní potřebné postupy jeví se jako nevhodné nahodilé určování pravidel pro jednotlivé případy, je na místě pouţívat pravidla, která jsou určena pro postupy svou podstatou podobné – tedy vyuţít analogii. Vzhledem k tomu, ţe právní úprava vyššího odborného vzdělávání je stejně jako právní úprava středního vzdělávání zakotvena ve školském zákoně, jeví se jako vhodné zejména analogické pouţití právní úpravy určené pro střední vzdělávání. Pouze v případě, ţe by byl takový postup zcela nevhodný, vedoucí k absurdním důsledkům, nebo by absentoval, jeví se jako důvodné pouţití analogie obsaţené v zákoně o vysokých školách. V kontextu těchto úvah bude dále právní úprava pro vyšší odborné vzdělávání vykládána. III. Odlišné postavení vyšších odborných škol zřizovaných vybranými ministerstvy Pro vyšší odborné školy zřizované Ministerstvem obrany (vyšší odborné vojenské školy), Ministerstvem vnitra (vyšší odborné policejní školy a vyšší odborné školy poţární ochrany) a Ministerstvem spravedlnosti (případně vyšší odborné školy pro osoby ve výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody) platí, ţe s výjimkami uvedenými v § 172 odst. 5, uvedená ministerstva vykonávají pravomoci, které školský zákon svěřuje ministerstvu školství, krajskému úřadu a České školní inspekci, a to včetně vydávání prováděcích vyhlášek. V § 172 odst. 8 pak školský zákon dále stanoví, která

jeho ustanovení na postavení a činnost těchto škol nedopadají, v ostatních ustanoveních § 172 pak stanoví další odlišnosti. IV. Cíle vyššího odborného vzdělávání Vedle obecných vzdělávacích cílů (§ 2 odst. 2), které společně se zásadami vzdělávání (§ 2 odst. 1) představují východiska pro veškeré fungování vzdělávací soustavy, jsou pro jednotlivé fáze vzdělávání a pro vzdělávání v konzervatoři stanoveny další cíle (v § 33 pro předškolní vzdělávání, v § 44 pro základní vzdělávání, v § 57 pro střední vzdělávání, v § 86 pro vzdělávání v konzervatoři, a v § 92 odst. 1 pro vyšší odborné vzdělávání), k nimţ by z hlediska vzdělávaných subjektů (tj. dětí, ţáků a studentů), potaţmo však i z hlediska celé společnosti, vzdělávání mělo směřovat. Jedná se o cíle obecného charakteru, které však dostatečně odlišují cíle vyššího odborného vzdělávání od vzdělávacích cílů ostatních typů vzdělávání. Jejich konkretizace by se měla projevit především v obsahu jednotlivých vzdělávacích programů pro vyšší odborné vzdělávání (§ 6 odst. 1). V tomto ohledu lze taktéţ spatřovat závaznost zde stanovených cílů pro subjekty, které uvedené vzdělávací programy vytvářejí. Cíle vyššího odborného vzdělávání navazují vedle obecných cílů zejména na cíle středního vzdělávání (§ 57), logicky ovšem téţ na cíle předchozích stupňů vzdělávání – předškolního (§ 33) a základního (§ 44); ostatně samo vyšší odborné vzdělávání navazuje na střední vzdělávání. Jeho cílem je jednak rozvíjení a prohlubování znalostí a dovedností absolventů středního vzdělávání zakončeného maturitní zkouškou, a dále poskytování všeobecného a odborného vzdělávání a praktické přípravy pro výkon náročných činností. Z toho je zřejmé, ţe vyšší odborné vzdělávání má akcentovat aplikační a dovednostní sloţku výuky, ovšem neopomenout ani potřebné znalostní a teoretické zázemí, a tím připravit jeho účastníka na uplatnění v budoucím vysoce kvalifikovaném povolání. Na rozdíl od středního vzdělávání tedy vyšší odborné vzdělávání není přípravou na další vzdělávání, pročeţ se nevyskytuje jako všeobecně zaměřené, naopak je realizováno v celé šíři oborů od technických a přírodovědných přes zdravotnické, humanitní či umělecky zaměřené (podrobně v oddílu E Soustava oborů vzdělání poskytujících vyšší odborné vzdělání přílohy č. 1 Soustava oborů vzdělávání nařízení vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů). V. Vyšší odborné vzdělání V odst. 2 zákon vymezuje jednak stupeň vzdělání, jehoţ se dosahuje absolvováním vzdělávání na vyšší odborné škole, a dále formu vzdělávacího programu, v němţ je dané vzdělání poskytováno. Vzdělávání na vyšší odborné škole nespadá pod systém rámcových vzdělávacích programů jako je tomu u předchozích stupňů vzdělávání, ale vyuţívá mechanismu akreditace vzdělávacího programu (dle § 104 a násl. ŠkolZ), který je svou podstatou podobný mechanismu akreditace vysokoškolského studijního programu (dle § 78 a násl. VŠkol). Jeho absolvováním, tedy úspěšným ukončením, se dosahuje vyššího odborného vzdělání, s nímţ je spojeno právo pouţívat označení „diplomovaný specialista“ uváděné za jménem (zkráceně „DiS.“). VI. Délka vyššího odborného vzdělávání Vyšší odborné školy poskytují vzdělávání jak v denní formě, tak v ostatních formách (tj. v dálkové, večerní, distanční a kombinované formě vzdělávání). Denní forma vzdělávání trvá standardně tři roky včetně odborné praxe, u zdravotnických oborů aţ 3,5 roku. Délka ostatních forem vzdělávání, především dálkové formy, je nejvýše o 1 rok delší neţ doba vzdělávání v denní formě.

Ustanovení omezuje dobu studia na vyšší odborné škole, na níţ je vzdělávání akreditováno, tedy dobu, po níţ se předpokládá v případě jeho standardního průběhu; a to v denní formě přímo, a nepřímo (v kontextu ustanovení § 25 odst. 2) v ostatních formách. V denní formě je doba studia stanovena jednotně pro všechny obory vzdělávání na 3 roky, výjimku tvoří pouze zdravotnické obory (tedy Diplomovaná všeobecná sestra, Diplomovaný zdravotnický záchranář, Diplomovaná dentální hygienistka, Diplomovaný nutriční terapeut, Diplomovaný farmaceutický asistent, Diplomovaný zdravotní laborant, Diplomovaný zubním technik, Diplomovaný ortotik-protetik), které jsou akreditovatelné aţ v délce 3,5 let; tedy v délce mezi 3 a 3,5 lety. Délka uvedené doby studia zahrnuje dobu odborné praxe. Pro ostatní formy vzdělávání, tedy pro večerní, dálkovou, distanční a kombinovanou formu vzdělávání platí (srov. § 25 odst. 3 ŠkolZ), ţe jejich doba můţe být aţ 4 letá, a v případě zdravotnických oborů aţ 4,5 letá (resp. aţ o rok delší neţ doba vzdělávání v denní formě; tedy patrně nemůţe být 4,5 letá v případě vyšší odborné školy, která totoţný vzdělávací program v denní formě studia uskutečňuje jako 3 letý.). Jedná-li se o studenty s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým postiţením, vadou řeči, souběţným postiţením více vadami, autismem a vývojovými poruchami učení nebo chování, tedy se zdravotním postiţením dle § 16, můţe ředitel ve výjimečných případech prodlouţit jednotlivým studentům délku vyššího odborného vzdělávání, nejvýše však o 2 školní roky. Přijímání ke vzdělávání ve vyšší odborné škole § 93 Podmínky přijetí ke vzdělávání ve vyšší odborné škole (1) Ke vzdělávání ve vyšší odborné škole lze přijmout uchazeče, kteří získali střední vzdělání s maturitní zkouškou a kteří při přijímacím řízení splnili podmínky pro přijetí prokázáním vhodných schopností, vědomostí, zájmů a zdravotní způsobilosti. (2) O přijetí uchazeče ke vzdělávání ve vyšší odborné škole rozhoduje ředitel této školy. I. K podmínkám pro přijetí ke vzdělávání na vyšší odborné škole K zahájení vzdělávání na vyšší odborné škole je zásadně nezbytné předchozí přijetí ke vzdělávání. To můţe být buď „standardní“, vedoucí k zápisu do prvního ročníku vzdělávání (§ 94), anebo za určitých podmínek vedoucí k zařazení do vyššího ročníku (§ 95). K rozhodnutí o přijetí ke vzdělávání dochází v přijímacím řízení, v němţ se ověřuje slnění dále specifikovaných podmínek pro přijetí ke vzdělávání. Zvláštním způsobem, jimţ lze zahájit vzdělávání na vyšší odborné škole, je přestup podle § 97 odst. 5. S ním je však na rozdíl od přijetí do vyššího ročníku spojena podmínka předchozího vzdělávání na vyšší odborné škole, a důsledek ukončení takového vzdělávání. Samotné přijetí ke vzdělávání s ţádnou ze skutečností naznačených v předchozí větě svázáno není. Podmínky pro přijetí ke vzdělávání na vyšší odborné škole jsou dvojího typu – jednak obecné podmínky, které jsou dány zákonem společně pro všechny vyšší odborné školy, a jejich splnění je proto nezbytné pro přijetí ke vzdělávání na kterékoli vyšší odborné škole, a podmínky zvláštní, které zákon nestanoví, ale v určitém rozsahu stanovit umoţňuje (§ 92 odst. 2), a to kaţdé jednotlivé vyšší odborné škole samostatně dle jejích vlastních potřeb a záměrů. Konkrétně je stanovení obsahu zvláštních podmínek přijímacího řízení v dispozici ředitele konkrétní školy. Obecnou podmínkou pro přijetí ke vzdělávání na vyšší odborné škole je zejména dosaţení

středního vzdělání s maturitní zkouškou. Její splnění se prokazuje vysvědčením o maturitní zkoušce (dle § 72 odst. 3). Jde-li o absolventa, který získal středoškolské vzdělání na zahraniční škole, musí být doklad o jeho středním vzdělání vydaný podle práva státu, v němţ bylo vzdělání získáno (dále jen „zahraniční vysvědčení“), uznán. Zahraniční školou se zde nerozumí jen škola působící v zahraničí, ale téţ škola zřízena podle práva jiného státu působící v České republice. Uznání je prováděno ve dvou formách, a to v závislosti na tom, zda bylo vzdělání získáno na střední škole zřízené podle práva státu, jemuţ je Česká republika na základě svých mezinárodních závazků zavázána dané zahraniční vysvědčení uznat za rovnocenné s dokladem o vzdělání vydaným v České republice, či nikoli. V případě, ţe je uvedená podmínka splněna, vydá se na ţádost a za splnění podmínek podle § 108 odst. 2 osvědčení o uznání rovnocennosti zahraničního vysvědčení v České republice, a to do 30 dnů ode dne podání ţádosti. Pokud Česká republika příslušnými mezinárodními závazky vázána není, rozhoduje se o uznání platnosti zahraničního vysvědčení v České republice, tzv. „nostrifikaci“, jelikoţ je rozhodnutí o nostrifikaci konstitutivní, nabývá účinků aţ okamţikem nabytí právní moci. Podrobnosti o uznávání zahraničního vzdělání stanoví § 180 a prováděcí vyhláška MŠMT č. 12/2005 Sb., o podmínkách uznání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami. Druhou obecnou podmínkou, která se však neuplatní pro všechny obory vyššího odborného vzdělávání, je zdravotní způsobilost (§ 94 odst. 4). Pro ty obory, pro něţ se uplatní, navíc není stanovena jednotně – reflektuje vţdy specifika toho kterého vzdělávacího oboru. Poţadovaná zdravotní způsobilost je uvedena v nařízení vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, a to v příloze č. 1 a 2. Podrobnější výklad ke zdravotní způsobilosti zahrnující vysvětlení toho, jak konkrétní poţadavky na zdravotní způsobilost vyhledat, je uveden v komentáři k ustanovení § 94. Specifickou obecnou podmínkou pro přijetí ke vzdělávání ve vyšších odborných vojenských školách je v souladu s ustanovením § 172 odst. 9 státní občanství České republiky anebo předchozí souhlas Ministerstva obrany (vyţádaný ředitelem v rámci přijímacího řízení) s přijetím uchazeče, který státním občanem není. Daný souhlas je Ministerstvo obrany oprávněno odepřít pouze z důvodů ochrany veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti. Zvláštní podmínky pro přijetí stanoví ředitel vyšší odborné školy, a to tak, aby testovaly schopnosti, vědomosti a zájmy uchazeče (odst. 1). Konkrétně jsou při přijímání hodnoceny znalosti uchazeče získané ve středním vzdělávání a vyjádřené na vysvědčení ze střední školy, výsledky přijímací zkoušky, je-li stanovena, a další skutečnosti, které osvědčují vhodné schopnosti, vědomosti a zájmy uchazeče, v případě přijímání do prvního ročníku vyšší odborné školy (§ 94 odst. 2 a 3), a schopnosti, vědomosti a zájmy uchazeče ve vztahu k akreditovaným vzdělávacím programem příslušného oboru vzdělání (§ 95 odst. 1) v případě přijímání do vyššího ročníku vyšší odborné školy. Pro přijímací zkoušku přitom platí, ţe její obsah a formu stanovení ředitel školy, a to v souladu s rámcovými vzdělávacími programy poskytujícími střední vzdělání s maturitní zkouškou. Zatímco výše uvedené obecné a zvláštní podmínky by bylo moţno označit za podmínky schopnostní, ze zákona (nepřímo v § 94 odst. 6) a na jeho základě vydané vyhlášky MŠMT č.

10/2005 Sb., o vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (v § 2 odst. 6), vyplývá, ţe ke vzdělávání nemusí být přijati všichni uchazeči, kteří splní podmínky přijímacího řízení, jinými slovy, ţe vyšší odborná škola můţe omezit počet přijímaných uchazečů. Takové omezení lze povaţovat za kapacitní podmínku. Při jejím vyuţití platí, ţe pokud schopnostní podmínky přijímacího řízení splní více uchazečů, neţ kolik jich lze přijmout, rozhoduje jejich pořadí podle výsledku hodnocení přijímacího řízení. V souladu s ustanovením § 20 odst. 4 se uchazečům, kteří nejsou státními občany České republiky, a kteří zároveň získali předchozí vzdělání v zahraniční škole, při přijímacím řízení promíjí na ţádost přijímací zkouška z českého jazyka, pokud je součástí přijímací zkoušky. Znalost českého jazyka, která je nezbytná pro vzdělávání v daném oboru vzdělání, škola u těchto osob ověří rozhovorem. Ohodnocení rozhovoru je potom nutno promítnout do výsledků přijímací zkoušky (podrobněji v rozsudku NSS sp. zn. 9 As 86/2007). Pro studenty se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním (§ 16 odst. 2 a 3) se při přijímání ke vzdělávání stanoví vhodné podmínky odpovídající jejich potřebám. II. Rozhodující orgán a rozhodnutí Ustanovení odst. 2 je ustanovením kompetenčním – stanovuje, jakému konkrétnímu orgánu veřejné správy je svěřeno rozhodování o přijetí uchazeče ke vzdělávání na vyšší odborné škole. Stejně jako v případě jiných stupňů vzdělávání, je jím ředitel. Jeho pověření je logické, neboť je to ředitel, kdo odpovídá za to, ţe vyšší odborná škola poskytuje vzdělávání a školské sluţby v souladu se zákonem, a za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání a školských sluţeb, a obecně rozhoduje ve všech záleţitostech týkajících se poskytování vzdělávání a školských sluţeb, pokud zákon nestanoví jinak (má tedy zbytkovou působnost). Forma a náleţitosti rozhodnutí se liší v závislosti na tom, zda se rozhoduje o přijetí uchazeče či o jeho nepřijetí. V případě uchazečů, jejichţ ţádosti o přijetí ke vzdělávání se vyhovuje, tedy přijatých uchazečů, se rozhodnutí realizuje a oznamuje zveřejněním seznamu uchazečů pod přiděleným registračním číslem s výsledkem řízení u kaţdého uchazeče (§ 183 odst. 2), a to bez zbytečného odkladu (dle § 71 odst. 1 SpŘ), nejpozději však ve lhůtě 7 dnů po konání přijímací zkoušky, popř. ode dne vydání rozhodnutí, pokud se přijímací zkouška nekoná (analogicky k § 94 odst. 7 ŠkolZ). S ohledem na zásadu rychlosti vyjádřenou v § 6 odst. 1 SpŘ, pro případy rozhodnutí upřesněnou v § 71 odst. 1 SpŘ, je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. K poţadavku školského zákona (dle § 94 odst. 7) odeslat rozhodnutí do 7 dnů ode dne vydání rozhodnutí, pokud se přijímací zkouška nekoná, hodí se dodat, ţe vydáním rozhodnutí se v souladu s ustanovením § 71 odst. 2 písm. a) SpŘ rozumí jeho odeslání, z čehoţ plyne, ţe navázání lhůty pro odeslání rozhodnutí na termín jeho vydání, není legálně moţné. Poţadavek směřující k odeslání je tak třeba chápat jako poţadavek navázaný na termín, v němţ je moţné rozhodnutí učinit – tedy na termín, v němţ má ředitel k dispozici dostatek podkladů, na jejichţ základě dokáţe posoudit, jak o uchazeči rozhodnout. Seznam se zveřejňuje na veřejně přístupném místě ve škole, a téţ způsobem umoţňujícím dálkový přístup, tedy prostřednictvím internetu, a to alespoň na dobu 15 dnů. Seznam obsahuje datum zveřejnění; jím se rozhodnutí, kterými se vyhovuje ţádostem o přijetí ke vzdělávání, povaţují za oznámená. V případě uchazečů, jejichţ ţádosti se nevyhovuje, tedy nepřijatých uchazečů, se písemně vyhotovené rozhodnutí odesílá do 7 dnů po konání přijímací zkoušky nebo ode dne vydání rozhodnutí, pokud se přijímací zkouška nekoná (§ 94 odst. 7), a doručuje se do vlastních rukou. Zatímco rozhodnutí o přijetí ke vzdělávání na vyšší odborné škole má s ohledem na způsob

jeho oznámení podle § 183 odst. 2 ŠkolZ zjednodušenou podobu, rozhodnutí o nepřijetí ke vzdělávání musí obsahovat standardní náleţitosti dle § 68 a 69 SpŘ. Vyhotovuje se v písemné formě a kromě označení „rozhodnutí“ musí obsahovat označení ředitele, jakoţto orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení a podpis osoby vykonávající funkci ředitele; podpis lze nahradit doloţkou „vlastní rukou” nebo zkratkou „v. r.” u příjmení oprávněné úřední osoby a doloţkou „Za správnost vyhotovení:” s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí. Dále musí rozhodnutí obsahovat výrokovou část, odůvodnění a poučení uchazeče. Ve výrokové části musí být kromě označení uchazeče umoţňujícího jeho identifikaci (jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu) uvedeno, zda se přijímá či nepřijímá ke specifikovanému vzdělávání na vyšší odborné škole, a to na základě ustanovení § 93 odst. 2, které vymezuje věcnou působnost ředitele vydat předmětné rozhodnutí. Jelikoţ na rozhodnutí o přijetí ke vzdělávání je navázáno právo uchazeče na zápis ke vzdělávání, avšak pouze ve stanové lhůtě (§ 97 odst. 1), mělo by být součástí výrokové části stanovení lhůty pro zápis ke vzdělávání. V odůvodnění se uvedou důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se ředitel řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se ředitel vypořádal s případnými návrhy a námitkami účastníků a s jejich případným vyjádřením k podkladům rozhodnutí. V souladu s ustanovením § 68 odst. 4 SprŘ však platí, ţe odůvodnění rozhodnutí není třeba, jestliţe ředitel uchazeči v plném rozsahu vyhoví. Konečně v poučení rozhodnutí uvede, ţe je moţné proti rozhodnutí podat odvolání, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, a dále, ţe se odvolání podává u něj samotného, tj. u ředitele, a bude o něm rozhodovat krajský úřad (v přenesené působnosti – srov. § 183 odst. 6) v případě vyšší odborné školy, kterou zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí (dle § 183 odst. 4), nebo ... III. Odvolání proti rozhodnutí o (ne)přijetí Školský zákon neobsahuje výslovnou úpravu pro odvolání proti rozhodnutí, jímţ uchazeč nebyl přijat ke vzdělávání na vyšší odborné škole, popř. nebyl přijat do vyššího ročníku vzdělávání (§ 95). Jelikoţ se však na rozhodování v přijímacím řízení vztahuje správní řád, je zřejmé, ţe moţnosti uchazeče se proti rozhodnutí odvolat je dána, neboť vyplývá jiţ ze správního řádu (dle jeho § 81 odst. 1 můţe účastník proti rozhodnutí podat odvolání, pokud zákon nestanoví jinak). V odvolacím řízení postupuje účastník i rozhodující orgány podle ustanovení § 81 a násl. SpŘ; nejdůleţitější pravidla postupu jsou uvedena níţe. Jelikoţ školský zákon na rozdíl od středního vzdělávání (srov. ustanovení § 60 odst. 19 ŠkolZ) pro vyšší odborné vzdělávání nestanoví lhůtu, v níţ tak uchazeč můţe učinit, platí, ţe můţe podat odvolání v obecné lhůtě stanovené správním řádem (§ 83 odst. 1 SpŘ), tedy ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Odvoláním lze napadnout výrokovou část rozhodnutí, jednotlivý výrok nebo jeho vedlejší ustanovení, nikoli jen samotné odůvodnění (§ 82 odst. 1 SpŘ). Dále platí, ţe k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které uchazeč nemohl uplatnit dříve. Nelze tedy zejména předkládat dokumenty prokazující skutečnosti rozhodné pro přijetí ke vzdělávání, bylo-li moţné je předloţit jiţ před rozhodnutím o (ne)přijetí.

Odvolání se podává u ředitele. Musí v něm být uvedeno jméno a příjmení uchazeče, datum jeho narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jiná adresa pro doručování, a musí být uchazečem podepsáno. Dále musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuţ směřuje, a uvedení věci, jíţ se týká, a označení správního orgánu, jemuţ je určeno – který orgán to je, je uvedeno v poučení rozhodnutí, typicky formulací „[příslušnému orgánu] prostřednictvím ředitele“. Téţ musí být z odvolání zřejmé, v jakém rozsahu odvolání rozhodnutí napadá (není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, ţe se domáhá zrušení celého rozhodnutí) a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jeţ mu předcházelo, a konečně musí být uvedeno, co se navrhuje, tedy tzv. petit. Ředitel postupuje v řízení dle § 86 a násl. SpŘ, jeho důleţitým oprávněním je moţnost tzv. autoremedury, tedy moţnost (resp. povinnost) sám změnit rozhodnutí dle poţadavku uchazeče, pokud na základě jím podaného odvolání usoudí, ţe rozhodnutí bylo vydáno nesprávně či nezákonně. Analogicky dle ustanovení § 183 odst. 3 ŠkolZ pak ředitel dále vyhoví odvolání v případě uchazečů, kteří splnili obecné a zvláštní (schopnostní) podmínky přijímacího řízení, ale jejich ţádost byla zamítnuta pro nesplnění kapacitních podmínek (vyšší odborná škola můţe v souladu s § 2 odst. 6 vyhlášky č. 10/2005 Sb. omezit počet přijímaných uchazečů), pokud je lze po uplynutí lhůty pro zápis ke vzdělávání na vyšší odborné škole (dle § 97 odst. 1) přijmout; při tom se ředitel řídí pořadím uchazečů podle § 94 odst. 6. Pro rozhodnutí ředitele vyšší odborné školy, jímţ sám vyhověl podanému odvolání, platí, ţe jde (opět) o rozhodnutí prvního stupně, z čehoţ plyne mimo jiné to, ţe se proti němu lze odvolat. Ze skutečnosti, ţe se jím ţádosti uchazeče vyhovuje, lze však soudit, ţe k tomu nebude dán důvod; alespoň pokud ředitel v rámci autoremedury ţádosti skutečně v plném rozsahu vyhoví (nikoli tedy v případě, ţe rozhodne o přijetí uchazeče do vyššího ročníku, který nebude ročníkem, o přijetí v němţ uchazeč ţádal). Přesto by i ono mělo být odůvodněno a vybaveno poučením v rozsahu výše uvedeném. Pokud ředitel k autoremeduře nepřistoupí, předá ve lhůtě 30 dní od jeho podání odvolání rozhodujícímu orgánu, tedy příslušnému krajskému úřadu v případě vyšší odborné školy, kterou zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, anebo ... v případě vyšší odborné školy zřízené jiným zřizovatelem. Ten dále postupuje podle § 90 SpŘ, zejména v souladu s ním do 30 dní ode dne obdrţení odvolání rozhodne, a to tak, ţe odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí, dojde-li k závěru, ţe bylo vydáno zákonně a správně, jinak odvolání vyhoví a napadené rozhodnutí nebo jeho část změní, popř. zruší a vrátí k novému projednání řediteli – zejména nemá-li dostatek informací, na jejichţ základě by sám mohl rozhodnout. § 94 Přijímání do prvního ročníku vzdělávání ve vyšší odborné škole (1) Uchazeč podává přihlášku ke vzdělávání ve vyšší odborné škole řediteli školy pro první kolo přijímacího řízení v termínu stanoveném prováděcím právním předpisem. V přihlášce se vţdy uvádí rodné číslo uchazeče, bylo-li mu přiděleno. (2) V rámci přijímacího řízení můţe ředitel školy rozhodnout o konání přijímací zkoušky, jejíţ obsah a formu stanoví v souladu s rámcovými vzdělávacími programy poskytujícími střední vzdělání s maturitní zkouškou. (3) Ředitel školy stanoví jednotná kritéria pro všechny uchazeče přijímané v jednotlivých kolech přijímacího řízení do příslušného oboru a formy vzdělávání pro daný školní rok. V přijímacím řízení ředitel školy hodnotí uchazeče podle a) hodnocení znalostí uchazeče získaných ve středním vzdělávání a vyjádřeném na vysvědčení ze střední školy,

b) výsledků přijímací zkoušky, je-li stanovena, a c) dalších skutečností, které osvědčují vhodné schopnosti, vědomosti a zájmy uchazeče. (4) Předpokladem přijetí uchazeče ke vzdělávání ve vyšší odborné škole je rovněţ splnění podmínek zdravotní způsobilosti pro daný obor vzdělání. (5) Ředitel školy zveřejní v dostatečném předstihu, nejméně však dvouměsíčním, lhůtu pro podání přihlášky ke vzdělávání, doklady, které jsou její součástí, kritéria hodnocení přijímacího řízení, termíny konání přijímací zkoušky a její formu a rámcový obsah, je-li stanovena, popřípadě další podmínky přijetí ke vzdělávání. Tyto skutečnosti musí být zveřejněny na přístupném místě ve škole. (6) Pokud splní podmínky přijímacího řízení více uchazečů, neţ kolik lze přijmout, rozhoduje jejich pořadí podle výsledku hodnocení přijímacího řízení. (7) Ředitel školy odešle rozhodnutí o přijetí nebo nepřijetí uchazeče k vyššímu odbornému vzdělávání do 7 dnů po konání přijímací zkoušky nebo ode dne vydání rozhodnutí, pokud se přijímací zkouška nekoná. (8) Ředitel školy můţe po ukončení prvního kola přijímacího řízení vyhlásit další kola přijímacího řízení k naplnění předpokládaného stavu studentů. I. Obecně k přijímání na vyšší odbornou školu Ke vzdělávání na vyšší odbornou školu lze přijmout uchazeče jak „standardně“, do prvního ročníku vzdělávání, tak téţ do vyššího ročníku (§ 95). V obou případech je třeba absolvovat přijímací řízení a splnit jak obecné, tak i zvláštní podmínky pro přijetí. Tedy získat střední vzdělání s maturitní zkouškou a splnit podmínky pro přijetí stanovené ředitelem vyšší odborné školy podle § 94 odst. 3 prokázáním vhodných schopností, vědomostí, zájmů a zdravotní způsobilosti, nebo podle § 95 odst. 1. Zvláštním způsobem, jimţ lze zahájit vzdělávání na vyšší odborné škole je přestup podle § 97 odst. 5. S ním je však na rozdíl od přijetí do vyššího ročníku spojena podmínka předchozího vzdělávání na vyšší odborné škole, a důsledek ukončení takového vzdělávání. Samotné přijetí ke vzdělávání s ţádnou ze skutečností naznačených v předchozí větě svázáno není. Komentované ustanovení § 94 vymezuje podmínky přijímacího řízení ke vzdělávání do prvního ročníku, a to jak hmotněprávní, alespoň z části, tak téţ procesněprávní – tedy postup, jímţ k přijetí ke vzdělávání dochází. II. Podmínky pro přijetí Hmotněprávní podmínky pro přijetí ke vzdělávání na vyšší odborné škole jsou dvojího typu – jednak obecné podmínky, které jsou dány zákonem, popř. na základě zákona prováděcím právním předpisem, společně pro všechny vyšší odborné školy či jejich jednotlivé obory, a jejich splnění je proto nezbytné pro přijetí ke vzdělávání na kterékoli vyšší odborné škole, resp. v příslušném oboru vzdělávání, a podmínky zvláštní, které zákon nestanoví, ale v určitém rozsahu stanovit umoţňuje (§ 92 odst. 2), a to kaţdé jednotlivé vyšší odborné škole samostatně dle jejích vlastních potřeb a záměrů. Obecnou podmínkou pro přijetí ke vzdělávání na vyšší odborné škole je jednak dosaţení středního vzdělání s maturitní zkouškou (dle § 93 odst. 1), podrobněji k této podmínce v komentáři k ustanovení § 93, a dále zdravotní způsobilost (odst. 4). Ta se uplatní jen pro některé obory vzdělávání, a to nikoli jednotně – tedy vţdy je třeba posuzovat její splnění v návaznosti na konkrétní oboru. Podmínky zdravotní způsobilosti pro jednotlivé obory vyplývají z příloh nařízení vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. Přehled oborů

poskytující vyšší odborné vzdělání doplněný o kódy zdravotních omezení je jeho přílohou č. 1 (tabulka E2), kategorizace jednotlivých onemocnění nebo zdravotních obtíţí pro účely stanovení podmínek zdravotní způsobilosti uchazeče ke vzdělávání je potom přílohou č. 2. Největší rozsah zdravotního omezení platí pro obory z oblasti zdravotnictví, a to konkrétně prognosticky závaţná onemocnění omezující funkce horních nebo dolních končetin (poruchy hrubé i jemné motoriky) – v případě, ţe je nezbytné uvolnit studenta z výuky, prognosticky závaţná chronická onemocnění kůţe a spojivek včetně onemocnění alergických – pokud při praktickém vyučování nelze vyloučit silné znečistění kůţe nebo kontakt s alergizujícími látkami, prognosticky závaţná chronická onemocnění dýchacích cest a plic včetně onemocnění alergických – pokud nelze při praktickém vyučování vyloučit dráţdivé a alergizující látky či činnosti ve vysoce prašném prostředí, přecitlivělost na alergizující látky pouţívané při praktickém vyučování, prognosticky závaţné poruchy mechanizmu imunity a závaţné duševní nemoci a poruchy chování. Stanovení zvláštních podmínek přijímacího řízení je v dispozici ředitele konkrétní školy. Platí pro ně, ţe jsou jednotné pro všechny uchazeče přijímané v jednotlivých kolech přijímacího řízení do příslušného oboru a formy vzdělávání pro daný školní rok. V souladu s ustanovením § 93 odst. 1 mohou testovat jen schopnosti, vědomosti a zájmy uchazeče. Konkrétně jsou, v souladu s odst. 3, při přijímání hodnoceny znalosti uchazeče získané ve středním vzdělávání a vyjádřené na vysvědčení ze střední školy, výsledky přijímací zkoušky, je-li stanovena, a další skutečnosti, které osvědčují vhodné schopnosti, vědomosti a zájmy uchazeče. Těmi budou v praxi zejména úspěchy v soutěţích relevantních pro obor vzdělávání či absolvovaná praxe či jiné vzdělávání. Pro přijímací zkoušku přitom platí, ţe její obsah a formu stanoví ředitel školy, a to v souladu s rámcovými vzdělávacími programy poskytujícími střední vzdělání s maturitní zkouškou (odst. 2). V souladu s ustanovením § 20 odst. 4 se uchazečům, kteří nejsou státními občany České republiky a kteří zároveň získali předchozí vzdělání v zahraniční škole, při přijímacím řízení promíjí na ţádost přijímací zkouška z českého jazyka, pokud je součástí přijímací zkoušky. Znalost českého jazyka, která je nezbytná pro vzdělávání v daném oboru vzdělání, škola u těchto osob ověří rozhovorem. Ohodnocení rozhovoru je potom nutno promítnout do výsledků přijímací zkoušky (podrobněji v rozsudku NSS sp. zn. 9 As 86/2007). Z odst. 6 dále nepřímo vyplývá, ţe ke vzdělávání nemusí být přijati všichni uchazeči, kteří splní podmínky přijímacího řízení, jinými slovy, ţe vyšší odborná škola můţe omezit počet přijímaných uchazečů. Musí tak však učinit v předstihu, a to postupem podle odst. 5. Přímo pak tuto moţnost zakotvuje v § 2 odst. 6 vyhlášky MŠMT č. 10/2005 Sb., o vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. Logicky přitom platí, ţe pokud podmínky přijímacího řízení splní více uchazečů, neţ kolik jich lze přijmout, rozhoduje jejich pořadí podle výsledku hodnocení přijímacího řízení. Naopak situaci, kdy poptávka po vzdělávání na vyšší odborné škole nepřevyšuje nabídku vzdělávacích míst, popř. kdy podmínky přijímacího řízení splní méně uchazečů, neţ kolik škola zamýšlela (v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 vyhlášky č. 10/2005 Sb.) přijmout, řeší moţnost vypsání dalších kol přijímacího řízení (dle odst. 8). Kriteria pro přijetí stanovená v souladu s odst. 3 pro první kolo přijímacího řízení se uplatní i pro další kola. Nejvyšší moţný počet kol přijímacího řízení ke vzdělávání na vyšší odborné škole není zákonem stanoven, jisté omezení však vyplývá z časových limitů pro zveřejnění relevantních podmínek pro přijetí, pro zaslání pozvánky k vykonání přijímací zkoušky a téţ z nejzazšího termínu, v němţ je moţné konat poslední kolo přijímacího řízení. Ke zveřejnění relevantních podmínek pro přijetí musí v souladu s ustanovením odst. 5 dojít nejpozději v dvouměsíční lhůtě před termínem pro podávání přihlášek, pozvánku k vykonání

přijímací zkoušky je pak nutno zaslat nejpozději 5 dnů před jejich konáním (§ 2 odst. 4 vyhlášky č. 10/2005 Sb.) a poslední kolo přijímacího řízení se můţe uskutečnit nejpozději do 30. září (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 10/2005 Sb.). Vzhledem k tomu, ţe přihlášky pro první kolo přijímacího řízení se podávají do konce května, a teprve po jeho vyhodnocení přichází v úvahu vypsání dalšího kola, je zřejmé, ţe vyhodnocení druhého kola nemůţe nastat dříve, neţ začátkem srpna. Jelikoţ další dvouměsíční lhůta jiţ přesahuje termín 30. září, je zřejmé, ţe třetí či další kolo přijímacího řízení se jiţ konat nemůţe. III. Procesní postup při přijímacím řízení Pokud jde o procesní náleţitosti přijímacího řízení na vyšší odborné školy, v odst. 1 komentované ustanovení stanoví, ţe se zahajuje na návrh. Daným návrhem je přihláška ke vzdělávání na vyšší odborné škole, která se adresuje. Zatímco standardními identifikačnímu údaji ţadatele jsou jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jiná adresa pro doručování (dle § 37 odst. 2 SpŘ), pro přijímací řízení zákon stanovuje, ţe je uchazeč povinen uvést téţ údaj o svém rodném čísle. Pokud by tak neučinil, byl by namístě postup dle § 37 odst. 3 SpŘ, podle něhoţ by byl ředitel povinen vyzvat ho k doplnění a ponechat mu k tomu přiměřenou lhůtu. Ustanovení dále konkretizuje, ţe přihlášku ke vzdělávání na vyšší odborné škole, tedy návrh na zahájení přijímacího řízení, nelze podat kdykoli, ale jen ve stanovených termínech. O těch však neinformuje zákon sám, nýbrţ odkazuje na text prováděcí vyhlášky, jíţ je vyhláška č. 10/2005 Sb. Dle ní se přihláška pro první kolo přijímacího řízení podává do 31. května kalendářního roku, v němţ má být vzdělávání zahájeno. Nedošlo-li po ukončení prvního kola přijímacího řízení k naplnění předpokládaného stavu studentů, můţe ředitel školy (v souladu s ustanovením § 94 odst. 8) vyhlásit další kola přijímacího řízení. V takovém případě stanoví lhůtu pro podání přihlášky ke vzdělávání sám ředitel, avšak nejméně ve dvouměsíčním předstihu (§ 94 odst. 5). V odst. 5 komentované ustanovení zakotvuje procesní záruku toho, aby škola postupovala v přijímacím řízení předvídatelně, transparentně a zajišťovala rovnost mezi jeho jednotlivými účastníky tím, ţe všechny relevantní podmínky pro přijetí ke vzdělávání v dostatečném předstihu zveřejní, a to na přístupném místě ve škole. Dostatečný předstih je přitom takový předstih, který je nejméně dvouměsíční. Přestoţe zákon nestanoví, ke kterému termínu se předstih vztahuje, z ohledem na účel zveřejnění lze soudit, ţe k termínu pro podání přihlášek ke vzdělávání v příslušném kole přijímacího řízení. Kompetenci tak učinit přiznává zákon řediteli vyšší odborné školy. Relevantními podmínkami pro přijetí ke vzdělávání jsou logicky lhůta pro podání přihlášky ke vzdělávání a náleţitosti přihlášky v podobě dokladů, které jsou její součástí, kritéria hodnocení přijímacího řízení, je-li stanovena přijímací zkouška, tak také její formu a rámcový obsah, jako i termín(y) jejího konání popřípadě další podmínky přijetí ke vzdělávání. Lhůta pro podání přihlášky je pro první kolo přijímacího řízení, které ovšem můţe být kolem jediným, stanovena vyhláškou č. 10/2005 Sb., a to na 31. května kalendářního roku, v němţ má být vzdělávání zahájeno. V případě konání dalších kol přijímacího řízení (odst. 8), ji stanoví ředitel dle svého uváţení. Z poţadavku na zveřejnění v dostatečném předstihu je zřejmé, ţe musí být stanovena tak, aby následovala nejméně dva měsíce po zveřejnění. Doklady, které jsou součástí přihlášky, nejsou stanoveny zákonem ani prováděcím předpisem, je proto nezbytné, aby jejich okruh stanovil na základě zákona ředitel. Z podstaty věci však plyne, ţe půjde toliko o doklady mající vztah k podmínkám pro přijetí, tedy zejména

o doklady, jimiţ se prokazuje jejich splnění. Konkrétně tedy vţdy o vysvědčení o závěrečné zkoušce (§ 72 odst. 1), jímţ se prokazuje dosaţení středního vzdělávání, a doklad, jímţ se prokazuje zdravotní způsobilost, nejde-li o obor vzdělávání, pro nějţ není zdravotní způsobilost stanovena. V závislosti na zvláštní podmínky pak typicky vysvědčení ze střední školy [pro prokázání znalostí uchazeče získaných ve středním vzdělávání podle odst. 3 písm. a)], a doklady o dalších skutečnostech, které osvědčují vhodné schopnosti, vědomosti a zájmy uchazeče [kriterium dle odst. 3 písm. c)]. Nebude-li přitom stanoveno výslovně, o jaké druhy dokladů se za účelem ověření posledně uvedeného kriteria má jednat, platí, ţe jeho naplnění lze prokazovat jakýmikoli vhodnými podklady. Pro kriteria hodnocení přijímacího řízení platí, ţe ředitel musí vţdy plně zohlednit splnění obecných podmínek pro přijetí, tedy dosaţení středního vzdělání s maturitní zkouškou (dle § 93 odst. 1) a zdravotní způsobilosti (dle odst. 4), a v jím stanoveném rozsahu téţ splnění zvláštních podmínek pro přijetí. Platí přitom, ţe při stanovení zvláštních podmínek přijímacího řízení je ředitel školy podle odst. 3 komentovaného ustanovení povinen stanovit jednotná kritéria pro všechny uchazeče, kteří jsou přijímáni v kaţdém jednotlivém kole přijímacího řízení (je-li jich více) do příslušného oboru vzdělání a formy vzdělávání pro daný školní rok, a to tak, aby podmínky, jako i kriteria jejich hodnocení, byly transparentní, srozumitelné a nediskriminační. Při vytváření konkrétní podoby přijímacího řízení můţe tedy ředitel stanovit, ţe nad rámec obecných podmínek stanoví téţ zvláštní podmínky a tedy (v souladu s odst. 3) bude hodnotit uchazeče také podle hodnocení znalostí uchazeče získaných ve středním vzdělávání a vyjádřeném na vysvědčení ze střední školy, výsledků přijímací zkoušky, je-li stanovena, a dalších skutečností, které osvědčují vhodné schopnosti, vědomosti a zájmy uchazeče. Platí přitom, ţe z uvedených zákonných moţností můţe ředitel stanovit za hodnocené všechny nebo jen některé, a taktéţ, ţe jim můţe při hodnocení přiřadit různou míru relevance. Přijímací zkouška můţe mít zejména písemnou či ústní formu, popř. praktickou formu, a můţe také jednotlivé formy kombinovat. Její rámcový obsah by měl reflektovat akreditovaný vzdělávací program pro vzdělávání, v němţ se přijímací zkouška uplatní, a být stanoven dostatečně konkrétně, aby uchazeči poskytl dostatečně určité informace o tom, jaké jeho znalosti či schopnosti budou přijímací zkouškou ověřovány. Termín přijímací zkoušky stanoví ředitel školy dle vlastního uváţení, avšak zároveň tak, aby se přijímací zkoušky v prvním kole přijímacího řízení konaly nejdříve 1. června (§ 2 odst. 2 vyhlášky č. 10/2005 Sb.) a zároveň, aby se poslední kolo přijímacího řízení uskutečnilo nejpozději do 30. září (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 10/2005 Sb.). Další podmínkami pro přijetí ke vzdělávání mohou být zejména kapacitní podmínky stanovené v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 vyhlášky č. 10/2005 Sb., tedy nejvyšší počet přijímaných uchazečů. Kapacitní podmínky lze stanovit různě pro jednotlivá kola přijímacího řízení do příslušného oboru vzdělání a formy vzdělávání. Je-li součástí přijímacího řízení, resp. příslušného kola, přijímací zkouška, musí ředitel zaslat jednotlivým uchazečům pozvánku k přijímacímu řízení, a to nejpozději 14 dnů před jejím konáním v prvním kole přijímacího řízení, a nejpozději 5 dnů před jejich konáním pro další kola přijímacího řízení (§ 2 odst. 4 vyhlášky č. 10/2005 Sb.) či před konáním náhradního termínu (podle § 2 odst. 5 vyhlášky č. 10/2005 Sb.). Součástí pozvánky jsou informace o poţadavcích k přijímací zkoušce dle odst. 3 aţ 5, případně o nejvyšším počtu přijímaných uchazečů (dle odst. 5). Zákon ani vyhláška č. 10/2005 Sb. nestanoví poţadavek, aby pozvánka

byla doručována do vlastních rukou, a contrario v souladu s ustanovením § 19 odst. 4 proto postačí prosté doručení pozvánky (dle § 19 a násl. SpŘ). Pokud se uchazeč z váţných důvodů, nikoli však z důvodu konání přijímací zkoušky v jiné škole, v určeném termínu nedostaví k přijímací zkoušce, a svoji neúčast řádně omluví řediteli školy nejpozději do 3 dnů po termínu stanoveném pro přijímací zkoušku, stanoví ředitel školy náhradní termín pro její vykonání, a to nejpozději na 30. září (§ 2 odst. 5 vyhlášky č. 10/2005 Sb.). Z logiky věci plyne, ţe moţnost omluvy následovaná náhradním termínem je přípustná pro všechna případná kola přijímacího řízení, problém nastává pouze v případě kola, jehoţ součástí je přijímací zkouška konaná v termínu blízkém tomuto datu. V takovém případě je nezbytné postupovat ve veřejném zájmu v souladu se zásadou materiální pravdy a dobré správy, ovšem téţ se zásadou rychlosti a hospodárnosti, a bez zbytečného odkladu stanovit nejbliţší moţný náhradní termín. Téţ jeho vykonání by mělo předcházet pozvání uchazeče k přijímací zkoušce, a to nejméně 5 dnů před jejím konáním. IV. Rozhodnutí S ohledem na poţadavek právní jistoty ukládá zákon řediteli vyšší odborné školy, aby informoval uchazeče o vyšší odborné vzdělávání do 7 dnů po konání přijímací zkoušky, popř. ode dne vydání rozhodnutí, pokud se přijímací zkouška nekoná, o jeho přijetí nebo nepřijetí. Činí tak formou zveřejnění seznamu uchazečů pod přiděleným registračním číslem s výsledkem řízení u kaţdého uchazeče v případě uchazečů, jejichţ ţádosti o přijetí ke vzdělávání se vyhovuje, tedy přijatých uchazečů (§ 183 odst. 2 ŠkolZ), a písemným vyhotovením rozhodnutí doručeným do vlastních rukou (§ 19 odst. 4 SpŘ) odeslaným do 7 dnů po konání přijímací zkoušky nebo ode dne vydání rozhodnutí, pokud se přijímací zkouška nekoná (odst. 7) v případě uchazečů, jejichţ ţádosti se nevyhovuje, tedy nepřijatých. Seznam přijatých uchazečů se zveřejňuje na veřejně přístupném místě ve škole, a téţ způsobem umoţňujícím dálkový přístup, a to alespoň na dobu 15 dnů. Seznam obsahuje datum zveřejnění; jím rozhodnutí, kterými se vyhovuje ţádostem o přijetí ke vzdělávání, povaţují za oznámená. Zatímco rozhodnutí o přijetí ke vzdělávání na vyšší odborné škole má s ohledem na způsob jeho oznámení podle § 183 odst. 2 ŠkolZ zjednodušenou podobu, rozhodnutí o nepřijetí ke vzdělávání musí obsahovat standardní náleţitosti dle § 68 a 69 SpŘ. Vyhotovuje se v písemné formě a kromě označení „rozhodnutí“ musí obsahovat označení ředitele, jakoţto orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení a podpis osoby vykonávající funkci ředitele; podpis lze nahradit doloţkou „vlastní rukou” nebo zkratkou „v. r.” u příjmení oprávněné úřední osoby a doloţkou „Za správnost vyhotovení:” s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí. Dále musí rozhodnutí obsahovat výrokovou část, odůvodnění a poučení uchazeče. Ve výrokové části musí být kromě označení uchazeče umoţňujícího jeho identifikaci (jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu) uvedeno, zda se přijímá či nepřijímá ke vzdělávání na vyšší odborné škole, a to na základě ustanovení § 93 odst. 2, které vymezuje věcnou působnost ředitele vydat předmětné rozhodnutí. Jelikoţ na rozhodnutí o přijetí ke vzdělávání je navázáno právo uchazeče na zápis ke vzdělávání, avšak pouze ve stanové lhůtě (§ 97 odst. 1), mělo by být součástí výrokové části stanovení lhůty pro zápis ke vzdělávání. V odůvodnění se uvedou důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se ředitel řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se ředitel vypořádal s případnými návrhy a námitkami účastníků a s jejich případným vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Konečně v poučení rozhodnutí uvede, ţe je moţné proti rozhodnutí podat odvolání, a to ve

lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, a dále, ţe se odvolání podává u něj samotného, tj. u ředitele, a bude o něm rozhodovat krajský úřad (v přenesené působnosti – srov. § 183 odst. 6) v případě vyšší odborné školy, kterou zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí (dle § 183 odst. 4), nebo ... V. Další kolo přijímacího řízení Jelikoţ poptávka po vyšším odborném vzdělávání není uspokojována prostřednictvím centrálního řízení, ale řídí se toliko osobními zájmy uchazečů, můţe se stát, ţe kapacita, kterou vyčlenila určitá vyšší odborná škola pro vzdělávání v daném oboru, není v určitém přijímacím řízení naplněna – ať jiţ z důvodu nedostatečného počtu uchazečů o vzdělávání, anebo nedostatečného počtu uchazečů, kteří splnili podmínky pro přijetí. S takovou situací zákon počítá, kdyţ umoţňuje vyšší odborné škole prostřednictvím jejího ředitele vyhlásit další kolo, popř. kola, přijímacího řízení (odst. 8). Z povahy věci je zřejmé, ţe pro kaţdé jednotlivé kolo přijímacího řízení se uplatní procesní poţadavky komentovaného ustanovení, a zejména povinnost ředitele v nejméně dvouměsíčním předstihu před lhůtou k podávání přihlášek zveřejnit všechny relevantní podmínky pro přijetí ke vzdělávání podle odst. 5. § 95 Přijímání do vyššího ročníku vzdělávání ve vyšší odborné škole (1) Ředitel školy můţe uchazeče přijmout do vyššího neţ prvního ročníku vzdělávání ve vyšší odborné škole. V rámci přijímacího řízení můţe ředitel školy po posouzení dokladů uchazeče o předchozím vzdělávání stanovit jako podmínku přijetí vykonání zkoušky a určit její obsah, termín, formu a kritéria hodnocení, a to v souladu s akreditovaným vzdělávacím programem příslušného oboru vzdělání. V případě, ţe ředitel školy rozhodne o přijetí uchazeče, určí ročník, do něhoţ bude uchazeč zařazen. (2) V případě zdravotnických oborů můţe ředitel školy přijmout uchazeče do vyššího neţ prvního ročníku vzdělávání ve vyšší odborné škole pouze v případě, ţe obsah předchozího vzdělávání uchazeče odpovídá obsahu vzdělávání v těch ročnících, které student nebude absolvovat. I. Obecně k přijímání na vyšší odbornou školu Ke vzdělávání na vyšší odbornou školu lze přijmout uchazeče jak „standardně“, do prvního ročníku vzdělávání, tak téţ do vyššího ročníku (§ 95). V obou případech je třeba absolvovat přijímací řízení a splnit jak obecné, tak i zvláštní podmínky pro přijetí. Tedy získat střední vzdělání s maturitní zkouškou a splnit podmínky pro přijetí stanovené ředitelem vyšší odborné školy podle § 94 odst. 3 prokázáním vhodných schopností, vědomostí, zájmů a zdravotní způsobilosti, nebo podle § 95 odst. 1. Zvláštním způsobem, jimţ lze zahájit vzdělávání na vyšší odborné škole je přestup podle § 97 odst. 5. S ním je však na rozdíl od přijetí do vyššího ročníku spojena podmínka předchozího vzdělávání na vyšší odborné škole, a důsledek ukončení takového vzdělávání. Samotné přijetí ke vzdělávání s ţádnou ze skutečností naznačených v předchozí větě svázáno není. Komentované ustanovení § 95 vymezuje některé hmotněprávní podmínky přijímacího řízení do vyššího ročníku vzdělávání ve vyšší odborné škole. Jelikoţ procesní podmínky nejsou pro tento způsob přijímání ke vzdělávání upraveny, je třeba postupovat v přiměřeném rozsahu analogicky podle procesních podmínek stanovených v § 94. II. Přijímání do vyššího ročníku vzdělávání ve vyšší odborné škole Komentované ustanovení počítá s případy uchazečů, kteří se jiţ dříve vzdělali ve stejném nebo

podobném oboru, v němţ uskutečňuje vzdělávání vyšší odborná škola, pročeţ jiţ část vyučované materie ovládají a mohou tedy rovnou „postoupit“ do vyššího ročníku. Taková moţnost je výhodná zejména pro uchazeče samotné, a to proto, ţe jim umoţní získat vzdělání ve vyšší odborné škole v kratším čase, čímţ jim automaticky ušetří i finanční prostředky za školné. Pozitivní dopady má však i pro společnost, neboť započetí vzdělávání na vyšší odborné škole ve vyšším ročníku skýtá naději dřívějšího získání odpovídající kvalifikace a tedy jejího vyuţívání na trhu práce, vč. poskytování kvalifikovaných sluţeb, jako v případě prezenčních studentů zásadně i úspory v oblasti sociálního zabezpečení (zkrácením doby, po níţ je student povaţován za nezaopatřené dítě ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) StSocPod). Aby vůbec mohlo dojít k zařazení uchazeče do vyššího ročníku, je nebytné, aby z jeho přihlášky ke vzdělávání na vyšší odborné škole bylo zřejmé, ţe jiţ v minulosti určité obsahově podobné či dokonce stejné vzdělávání či jeho část absolvoval a s jakými výsledky. To lze prokázat například výkazem o vzdělávání (§ 5 odst. 10 vyhlášky MŠMT č. 10/2005 Sb., o vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů) doplněným o anotace jednotlivých splněných předmětů a další informace, které se k předmětům váţí a jsou zveřejňovány školou v souladu s ustanovením § 5 odst. 1 vyhlášky č. 10/2005 Sb. (zejména tedy informace o poţadavcích kladených na studenty v průběhu období a u zkoušky, jakoţ i o podmínky stanovených pro udělení zápočtu nebo klasifikovaného zápočtu, a seznam literatury ke studiu). Nejde-li o zdravotnický obor (srov. odst. 2), není pro zařazení studenta do vyššího ročníku nezbytné, aby obsah jeho předchozího vzdělání plně odpovídal obsahu vzdělávání v těch ročnících, které vynechá. Zákon přitom nestanoví, a to ani nepřímo, ţe v minulosti absolvované vzdělávání či jeho část musí být na vyšší odborné škole. Z povahy terciárního vzdělání, a s ohledem na argument a maiori ad minus, lze proto soudit, ţe relevantním předchozím vzděláváním můţe být téţ studium na vysoké škole. Jeho absolvování lze pak prokazovat zejména některým z podkladů dle § 57 odst. 1 Vškol, a to za předpokladu, ţe z něj lze přehled absolvovaných předmětů zjistit; typicky tedy výkazem o studiu dle jeho písm. b), obsahuje-li přehled absolvovaných předmětů, dokladem o vykonaných zkouškách dle jeho písm. d), obsahuje-li téţ přehled absolvovaných předmětů zakončených jiným způsobem, a v případě, ţe jiţ studium na vysoké škole bylo ukončeno, tak téţ dodatkem k diplomu dle jeho písm. f). Obsah jednotlivých předmětů absolvovaných na vysoké škole, jako i poţadavky na jejich ukončení, popř. studijní literaturu, lze pak doloţit jakýmikoli vhodnými podklady, které vysoká škola zveřejňuje v souladu s jejími vnitřními předpisy, zejména studijním a zkušebním řádem. Ze zákonné formulace „můţe přijmout“ vyplývá, ţe ředitelovo rozhodnutí o přijetí do vyššího ročníku je vybaveno správním uváţením. Pro uchazeče z toho plyne, ţe na přijetí do vyššího ročníku vyšší odborné školy nemá právní nárok, stejně jako nemá právní nárok na přijetí do určitého vyššího ročníku. Vzhledem k tomu, ţe rozhodování o přijímání do vzdělávání ve vyšší odborné škole má charakter správního rozhodnutí podléhajícího soudnímu přezkumu ve smyslu ustanovení § 65 SŘS, je nutno obecně poukázat na ustálený judikaturní přístup k institutu správního uváţení; to je „v prvé řadě vždy limitováno principy vyplývajícími z ústavního pořádku České republiky, z nichž lze vyvodit, že i tam, kde vydání rozhodnutí závisí toliko na uvážení správního orgánu, je tento orgán omezen zákazem libovůle, příkazem rozhodovat v obdobných věcech obdobně a ve stejných věcech stejně (různost rozhodování ve stejných či obdobných věcech může být právě projevem ústavně reprobované libovůle), tj. zejména principem rovnosti, zákazem diskriminace, příkazem zachovávat lidskou důstojnost, jakož i povinností výslovně uvést, jaká kritéria v rámci své úvahy použil, jaké důkazní prostředky si opatřil, jaké důkazy provedl a jak je hodnotil, a k jakým skutkovým a právním závěrům dospěl, dále principem proporcionality, principem legitimního očekávání, ochranou práv nabytých v dobré víře atd. (…) Každé správní uvážení – i to, jež se (pouze) na úrovni obyčejného zákona

jeví jako neomezené či absolutní – tedy má své meze. I u něj proto správní soud zkoumá nejen to, zda jej správní orgán nezneužil, ale i to, zda jeho meze nepřekročil (…).“ (citováno z rozsudku NSS sp. zn. 4 As 75/2006). V případě, ţe ředitel školy rozhodne o přijetí uchazeče do vyššího ročníku, určí téţ ročník, do něhoţ bude uchazeč zařazen. III. Podmínky pro přijetí do vyššího ročníku Téţ pro přijímání do vyššího ročníku vzdělávání na vyšší odborné škole se uplatní podmínky obecné, dané zákonem, popř. na základě zákona, společně pro všechny vyšší odborné školy či jejich jednotlivé obory, a podmínky zvláštní, které zákon nestanovuje, ale v určitém rozsahu stanovit umoţňuje, a to kaţdé jednotlivé samostatně dle jejích vlastních potřeb a záměrů. Pokud jde o obecné podmínky pro přijetí, je jimi jednak dosaţení středního vzdělání s maturitní zkouškou (dle § 93 odst. 1) a pro některé obory téţ zdravotní způsobilost v rozsahu stanoveném nařízením vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. Nutno podotknout, ţe dosaţení středního vzdělání je zpravidla imanentně spjato se skutečností, ţe uchazeč jiţ část vzdělávání (či celé) absolvoval na jiné vyšší odborné škole či vysoké škole. Jelikoţ ve veřejné správě by měla existovat vzájemná důvěra ve správní rozhodnutí, ostatně reflektovaná téţ v zásadě presumpce správnosti, dle níţ je na kaţdé správní rozhodnutí (s výjimkou nicotného) třeba hledět na správné a zákonné, a to dokud není zákonem předepsaným způsobem prokázán opak, lze o splnění této podmínky uvaţovat jiţ na základě prokázání přijetí ke vzdělávání na některé vyšší odborné škole či vysoké škole zřízené podle českého práva (tedy podle školského zákona či zákona o vysokých školách). Výjimkou by tak mohla být situace, kdy bylo předchozí relevantní vzdělání získáno na škole zahraniční. Zvláštní podmínky pro přijetí ke vzdělávání ve vyšším ročníku vyšší odborné školy musí reflektovat obsah akreditovaného vzdělávacího programu, ke vzdělávání v němţ se uchazeč hlásí. Zatímco zvláštní podmínky pro přijetí do prvního ročníku by tedy měly testovat schopnosti a vědomosti, popř. zájmy uchazeče v rozsahu souvisejícím se středním vzděláním, zvláštní podmínky pro přijetí do vyššího ročníku by měly reflektovat schopnosti a vědomosti, popř. zájmy, které se získávají právě vzděláváním v akreditovaném programu do vzdělávání, v němţ se uchazeč hlásí. Splnění zvláštních podmínek se ověřuje posouzením dokladů uchazeče o předchozím vzdělávání (srov. výklad v bodu II.), a případně téţ přijímací zkouškou (odst. 1). Tu stanoví ředitel tak, aby se v ní prokazovaly vhodné schopnosti, vědomosti a zájmy uchazeče (§ 93 odst. 1), a to ve vztahu k s akreditovanému vzdělávacímu programu příslušného oboru vzdělání, do vzdělávání k němuţ se uchazeč hlásí. Jelikoţ přijetí do vyššího ročníku vychází primárně z posouzení dokladů uchazeče o předchozím vzdělávání, stanoví ředitel případnou přijímací zkoušku aţ potom, co uvedené posouzení provede. Současně se stanovením přijímací zkoušky ředitel stanoví její obsah, termín, formu a kritéria hodnocení. V souladu s ustanovením § 20 odst. 4 se uchazečům, kteří nejsou státními občany České republiky a kteří zároveň získali předchozí vzdělání v zahraniční škole, při přijímacím řízení promíjí na ţádost přijímací zkouška z českého jazyka, pokud je součástí přijímací zkoušky. Znalost českého jazyka, která je nezbytná pro vzdělávání v daném oboru vzdělání, škola u těchto osob ověří rozhovorem. Ohodnocení rozhovoru je potom nutno promítnout do výsledků přijímací zkoušky (podrobněji v rozsudku NSS sp. zn. 9 As 86/2007). Zvláštní poţadavky platí pro přijímání do vyššího ročníku vzdělávání ve vyšší odborné škole zdravotnického oboru (odst. 2). K němu můţe ředitel navíc přistoupit jen v případě, ţe obsah předchozího vzdělávání uchazeče odpovídá obsahu vzdělávání v těch ročnících, které student

nebude absolvovat. Splnění této podmínky lze logicky předpokládat v případě, ţe jeho předchozí studijní historie zahrnuje vzdělávání ve stejném oboru, tím spíše, došlo-li k němu na téţe škole (zejména je-li vyučován podle stejné akreditace), méně v případě, ţe předchozí vzdělávání bylo realizováno v rámci jiného oboru nebo dokonce na vysoké škole. Důvodem pro tuto rigiditu je patrně skutečnost, ţe vzdělávání ve zdravotnických oborech je podstatným způsobem harmonizováno právem Evropské unie (směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací, ve znění pozdějších předpisů), a to v kontextu vzájemného uznávání kvalifikací napříč Evropskou unií, a potřebou zajistit minimální standardy vzdělávání v natolik citlivé oblasti, jakou zdravotnictví je. IV. Procesní postup Z povahy přijímacího řízení je zřejmé, ţe nemůţe být zahájeno z moci úřední, a je proto třeba podat k němu přihlášku adresovanou řediteli. Její povinné náleţitosti vycházejí z obecných poţadavků na náleţitostí podání dle SpŘ (§ 37 odst. 2), analogicky s přihláškou k přijímacímu řízení do prvního ročníku vzdělávání, jako i s ohledem na povinnost vyšší odborné školy podle § 183a odst. 2 ŠkolZ, by měl uchazeč uvést téţ údaj o svém rodném čísle. Pokud by tak neučinil, byl by namístě postup dle § 37 odst. 3 SpŘ, podle něhoţ by byl ředitel povinen vyzvat ho k doplnění a ponechat mu k tomu přiměřenou lhůtu. Na rozdíl od přijímacího řízení do prvního ročníku ŠkolZ ani vyhláška č. 10/2005 Sb. nevymezuje období, v němţ lze přihlášku ke vzdělávání podat ... [a co s tím :-( ... pouţijí se odst. 5, 6 a 7 § 94???] Stanoví-li ředitel po posouzení dokladů uchazeče o předchozím vzdělávání jako podmínku přijetí vykonání zkoušky, pročeţ určí její obsah, termín, formu a kritéria hodnocení, je povinen o všech uvedených skutečnostech informovat uchazeče, a to v dostatečném předstihu před konáním zkoušky. Jelikoţ zákon nestanoví formu ani lhůtu k realizaci této informace, lze je posuzovat analogicky podle poţadavků pro pozvání k přijímací zkoušce v rámci přijímání do prvního ročníku podle § 2 odst. 4 vyhlášky č. 10/2005 Sb., a konstatovat, ţe dané informace je ředitel povinen sdělit uchazeči písemně, a to nejpozději 14 dnů před konáním zkoušky. O přijetí ke vzdělávání rozhoduje ředitel, který zároveň rozhoduje o zařazení do konkrétního ročníku. Komentované ustanovení nestanoví podrobnosti o náleţitostech rozhodnutí, lze však analogicky vyuţít postup stanovený pro přijímání do prvního ročníku, dle něhoţ je ředitel vyšší odborné školy povinen informovat uchazeče o vyšší odborné vzdělávání do 7 dnů po konání přijímací zkoušky, popř. ode dne vydání rozhodnutí, pokud se přijímací zkouška nekoná, o jeho přijetí nebo nepřijetí. Činí tak formou zveřejnění seznamu uchazečů pod přiděleným registračním číslem s výsledkem řízení u kaţdého uchazeče v případě uchazečů, jejichţ ţádosti o přijetí ke vzdělávání se vyhovuje, tedy přijatých uchazečů (§ 183 odst. 2 ŠkolZ), a písemným vyhotovením rozhodnutí doručeným do vlastních rukou (§ 19 odst. 4 SpŘ) odeslaným do 7 dnů po konání přijímací zkoušky nebo ode dne vydání rozhodnutí, pokud se přijímací zkouška nekoná (odst. 7) v případě uchazečů, jejichţ ţádosti se nevyhovuje, tedy nepřijatých. Seznam přijatých uchazečů se zveřejňuje na veřejně přístupném místě ve škole, a téţ způsobem umoţňujícím dálkový přístup, a to alespoň na dobu 15 dnů. Seznam obsahuje datum zveřejnění; jím rozhodnutí, kterými se vyhovuje ţádostem o přijetí ke vzdělávání, povaţují za oznámená. Zatímco rozhodnutí o přijetí ke vzdělávání na vyšší odborné škole má s ohledem na způsob jeho oznámení podle § 183 odst. 2 ŠkolZ zjednodušenou podobu, rozhodnutí o nepřijetí ke vzdělávání musí obsahovat standardní náleţitosti dle § 68 a 69 SpŘ. Vyhotovuje se v písemné formě a kromě označení „rozhodnutí“ musí obsahovat označení ředitele, jakoţto orgánu, který

rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení a podpis osoby vykonávající funkci ředitele; podpis lze nahradit doloţkou „vlastní rukou” nebo zkratkou „v. r.” u příjmení oprávněné úřední osoby a doloţkou „Za správnost vyhotovení:” s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí. Dále musí rozhodnutí obsahovat výrokovou část, odůvodnění a poučení uchazeče. Ve výrokové části musí být kromě označení uchazeče umoţňujícího jeho identifikaci (jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu) uvedeno, zda se přijímá či nepřijímá ke vzdělávání na vyšší odborné škole, a to na základě ustanovení § 93 odst. 2, které vymezuje věcnou působnost ředitele vydat předmětné rozhodnutí. Jelikoţ na rozhodnutí o přijetí ke vzdělávání je navázáno právo uchazeče na zápis ke vzdělávání, avšak pouze ve stanové lhůtě (§ 97 odst. 1 ŠkolZ), mělo by být součástí výrokové části stanovení lhůty pro zápis ke vzdělávání. Není-li uchazeč ke vzdělávání přijat, uvedou se v odůvodnění důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se ředitel řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se ředitel vypořádal s případnými návrhy a námitkami účastníků a s jejich případným vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Konečně v poučení rozhodnutí uvede, ţe je moţné proti rozhodnutí podat odvolání, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, a dále, ţe se odvolání podává u něj samotného, tj. u ředitele, a bude o něm rozhodovat krajský úřad (v přenesené působnosti – srov. § 183 odst. 6) v případě vyšší odborné školy, kterou zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí (dle § 183 odst. 4), nebo ... Organizace a průběh vyššího odborného vzdělávání § 96 [Časový průběh, způsoby a podmínky vzdělávání] (1) Školní rok začíná 1. září a končí 31. srpna následujícího kalendářního roku. Školní rok se člení na dvě období. Zimní období trvá od 1. září do 31. ledna, letní období trvá od 1. února do 31. srpna. (2) Vyšší odborné vzdělávání obsahuje teoretickou přípravu a praktickou přípravu. Praktická příprava se uskutečňuje formou praktického vyučování ve škole nebo formou odborné praxe na pracovištích fyzických nebo právnických osob, které mají oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání a které mají se školou uzavřenou smlouvu o obsahu a rozsahu odborné praxe a podmínkách pro její konání. (3) Na studenty při praktické přípravě se vztahují ustanovení zákoníku práce, která upravují pracovní dobu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, péči o zaměstnance a pracovní podmínky ţen a mladistvých, a další předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. I. Členění školního roku Zatímco pro ostatní fáze vzdělávání platí, ţe se školní rok člení na období školního vyučování a období školních prázdnin (srov. § 24 odst. 1), přičemţ období školního vyučování se dále člení na pololetí, školní rok ve vyšší odborné škole se v souladu s odst. 1 člení rovnou na dvě období, a to bez ohledu na reálné uskutečňování výuky. Tím se jeho organizace značně podobá organizaci akademického roku na vysoké škole, podstatně se od něj však liší skutečností, ţe názvy i časové rozmezí obou období jsou pevně určeny, a to jako zimní období trvající od 1. září do 31. ledna, a letní období, které trvá od 1. února do 31. srpna. Podrobnější pravidla organizace vyučování ve vyšší odborné škole stanoví vyhláška MŠMT č. 10/2005 Sb., o vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, a to v § 3.

Konkrétně stanoví, ţe školní vyučování ve školním roce trvá 40 týdnů, z čehoţ 32 týdnů trvá školní výuka a 6 týdnů je určeno pro samostatné studium a k získání hodnocení v řádném termínu; další 2 týdny pak tvoří časová rezerva. Teoretická a praktická příprava v posledním období vzdělávacího programu trvá nejméně 14 týdnů. Po dobu školních prázdnin lze konat zejména povinné kurzy, odborné praxe a po dohodě zkoušejícího či zkušební komise se studentem i zkoušky. Volný čas studentů v době školních prázdnin však nesmí být těmito činnostmi zkrácen na dobu kratší neţ 4 týdny. Začátek a konec školní výuky v jednotlivých obdobích, období pro samostatné studium a k získání hodnocení v řádném termínu, období školních prázdnin a případně téţ další členění školního roku stanoví ředitel školy, a to tak, aby byly respektovány mantinely stanovené akreditovaným vzdělávacím programem. Začátek a konec teoretické přípravy a praktického vyučování a rozvrh hodin včetně přestávek stanoví ředitel školy v souladu s akreditovaným vzdělávacím programem a zveřejní je na přístupném místě ve škole. Taktéţ stanoví počet studentů ve studijní skupině a dělení a spojování studijních skupin, a to tak, aby přitom respektoval omezení daná § 4 vyhlášky č. 10/2005 Sb. II. Způsoby vyššího odborného vzdělávání V návaznosti na cíle vyššího odborného vzdělávání stanovené v § 92 odst. 1, tedy zejména v návaznosti na skutečnost, ţe vyšší odborné vzdělání poskytuje jak teoretickou, tak praktickou odbornou přípravu, stanovuje odst. 2 dvě hlavní sloţky vyššího odborného vzdělávání, a to teoretickou přípravu a praktickou přípravu; dále vymezuje základní podmínky realizace praktické přípravy. Teoretická příprava se v souladu s ustanovením § 3 odst. 4 vyhlášky č. 10/2005 Sb. uskutečňuje formou přednášek, seminářů, konzultací, cvičení a exkurzí, a to v souladu s akreditovaným vzdělávacím programem. Konzultační hodina ve všech formách vzdělávání trvá 45 minut (§ 3 odst. 5 vyhlášky č. 10/2005 Sb.). Praktická příprava se uskutečňuje buď ve škole formou praktického vyučování, anebo na jiném pracovišti, s nímţ má daná vyšší odborná škola uzavřenou smlouvu, formou odborné praxe. Toto jiné pracoviště musí být pracovištěm fyzické nebo právnické osoby, které je oprávněna k činnosti související s daným oborem vzdělání. Smlouva mezi jí a vyšší odbornou školou musí ujednání o obsahu a rozsahu odborné praxe a podmínkách pro její konání. Odpovědnostní vztahy mezi studenty vyšší odborné školy a právnickou osobou vykonávající činnost dané školy nebo fyzickou či právnickou osobou, na jejímţ pracovišti se uskutečňuje praktické vyučování, se řídí ustanovením § 391 zákoníku práce. Podle něj studenti vyšší odborné školy odpovídají za škodu, kterou způsobili osobě, na jejímţ pracovišti se uskutečňuje praktické vyučování, při teoretickém nebo praktickém vyučování anebo v přímé souvislosti s ním. Pokud ke škodě došlo při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní, odpovídají ţáci nebo studenti za škodu právnické osobě vykonávající činnost tohoto školského zařízení. Pokud ke škodě došlo při vzdělávání nebo praxi nebo v přímé souvislosti s nimi u jiné právnické osoby nebo fyzické osoby, odpovídají studenti právnické nebo fyzické osobě, u níţ se vzdělávání nebo praxe uskutečňovaly. [Limitace?] Za škodu, která vznikla studentům vyšších odborných škol porušením právních povinností nebo úrazem při teoretickém a praktickém vyučování ve škole nebo v přímé souvislosti s ním odpovídá příslušná právnická osoba vykonávající činnost školy, za škodu vzniklou při praktickém vyučování u právnické nebo fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá daná právnická nebo fyzická osoba. Došlo-li ke škodě při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní, odpovídá za škodu právnická osoba

vykonávající činnost daného školského zařízení. Vykonává-li činnost školy nebo školského zařízení organizační sloţka státu nebo její součást, odpovídá za škodu jménem státu tato organizační sloţka státu. Organizačními sloţkami státu jsou zejména ministerstva a jiné správní úřady státu, Ústavní soud, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky (§ 3 MajČR). Dle § 3 odst. 6 vyhlášky č. 10/2005 Sb. pak platí, ţe začátek a konec teoretické přípravy a praktického vyučování a rozvrh hodin včetně přestávek stanoví v souladu s akreditovaným vzdělávacím programem ředitel školy a zveřejní je na přístupném místě ve škole. III. Postavení studentů při výkonu praktické přípravy Odstavec třetí rozvíjí podmínky realizace praktické přípravy podle odstavce druhého. Vzhledem k tomu, ţe praktická příprava se svým obsahem podstatně blíţí výkonu práce, vztahují se na studenty vykonávající praktickou přípravu vybraná ustanovení zákoníku práce. Konkrétně jde o ustanovení části čtvrté, která upravují pracovní dobu, ustanovení části páté, která stanovují podmínky pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, ustanovení části desáté upravující péči o zaměstnance a regulující pracovní podmínky ţen a mladistvých. Dále se na ně vztahuje zákon ZBOZP. Jen pro pořádek je vhodné upozornit, ţe ze samotné skutečnosti, ţe se postavení studentů při výkonu praktické přípravy řídí příslušnými ustanoveními zákoníku práce, neplyne, ţe by mezi nimi a fyzickými či právnickými osobami, na jejichţ pracovištích se uskutečňuje odborná praxe, vznikal pracovněprávní vztah. Je-li však činnost, kterou studenti v rámci praktické přípravy realizují, činností, která přináší příjem, jde o tzv. produktivní činnost, s jejímţ uskutečňováním spojuje školský zákon právo studenta na odměnu (§ 122 odst. 1 ŠkolZ). Tu poskytuje osoba, u níţ je praktická příprava realizována, tedy buď právnická osoba, která vykonává činnost školy, a to z prostředků získaných touto produktivní činností, anebo jiná fyzická či právnická osoba. Výši odměny poskytované právnickou osobou, která vykonává činnost školy, stanoví ředitel školy podle rozsahu a kvality produktivní činnosti. Výši odměny poskytované jinou právnickou či fyzickou osobou stanoví tato osoba sama. V obou případech však platí, ţe minimální výše měsíční odměny za produktivní činnost pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin je 30 % minimální mzdy, při jiné délce stanovené týdenní pracovní doby nebo v případě, ţe student nevykonával produktivní činnost po dobu celého měsíce, se výše odměny za produktivní činnost úměrně upraví. Výši minimální mzdy stanovuje nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejniţších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíţeného pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíţeném pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. IV. Vzdělávání studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, studentů s mimořádným nadáním a studentů vykonávajících sportovní přípravu Téţ na vzdělávání na vyšší odborné škole dopadá ustanovení § 16, které zakotvuje specifika vzdělávání studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. Takovými jsou studenti se zdravotním postiţením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním. Platí pro ně, ţe mají právo na vzdělávání, jehoţ obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a moţnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umoţní, a

na poradenskou pomoc vyšší odborné školy; jejich speciální potřeby je třeba vzít v úvahu téţ při přijímání ke vzdělávání (§ 93), při jeho ukončování (§ 101), jako téţ při hodnocení vzdělávání (§ 99). Na ţádost studenta se speciálními vzdělávacími potřebami a s písemným doporučením školského poradenského zařízení můţe ředitel vyšší odborné školy povolit danému studentovi individuální vzdělávací plán studentovi (§ 18). Ředitel vyšší odborné školy dále můţe ve třídě nebo studijní skupině, ve které se vzdělává student se speciálními vzdělávacími potřebami, zřídit funkci asistenta pedagoga. V případě studentů se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním je k tomu nezbytné vyjádření školského poradenského zařízení (§ 16 odst. 9). Té na ţádost studenta s mimořádným nadáním a s písemným doporučením školského poradenského zařízení mu můţe ředitel vyšší odborné školy povolit individuální vzdělávací plán (§ 18). Na jeho ţádost téţ můţe mimořádně nadaného studenta přeřadit do vyššího ročníku, a to bez absolvování předchozího ročníku. Podmínkou přeřazení je však vykonání zkoušek z učiva nebo části učiva ročníku, který student nebude absolvovat; obsah a rozsah zkoušek stanoví ředitel školy. (§ 17 odst. 3). K rozvoji nadání studentů lze téţ uskutečňovat rozšířenou výuku některých předmětů nebo skupin předmětů. Podrobnosti týkající se opatření k zajištění vzdělávání studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a studentů mimořádně nadaných stanoví vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, ţáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů. Třídám se sportovním zaměřením nebo studentům vykonávajícím sportovní přípravu pak můţe ředitel školy odlišně upravit organizaci vzdělávání. (§ 17 odst. 2). § 97 [Student a průběh vzdělávání] (1) Uchazeč se stává studentem vyšší odborné školy dnem zápisu ke vzdělávání. Uchazeči se zapisují ve lhůtě stanovené vyšší odbornou školou, nejpozději však do 30. září. (2) Dokladem o vzdělávání ve vyšší odborné škole je výkaz o studiu. Do výkazu o studiu se zapisují předměty nebo jiné ucelené části učiva zvoleného oboru vzdělání a výsledky hodnocení studenta. (3) V průběhu vyššího odborného vzdělávání se studentovi umoţňuje přestup do jiné vyšší odborné školy, změna oboru vzdělání, přerušení vzdělávání, opakování ročníku a uznání předchozího vzdělání, a to na základě písemné ţádosti studenta. (4) Ředitel školy můţe studentovi povolit změnu oboru vzdělání. V rámci rozhodování o změně oboru vzdělání můţe ředitel školy stanovit rozdílovou zkoušku a určit její obsah, rozsah, termín a kritéria jejího hodnocení. (5) O přestupu studenta vyšší odborné školy do jiné vyšší odborné školy rozhoduje ředitel školy, do které se student hlásí. V rámci rozhodování o přestupu studenta, zejména pokud má při přestupu dojít ke změně oboru vzdělání, můţe ředitel školy stanovit rozdílovou zkoušku a určit její obsah, rozsah, termín a kritéria jejího hodnocení. (6) Ředitel školy můţe studentovi přerušit vzdělávání, a to na dobu nejvýše 2 let. Po dobu přerušení vzdělávání student není studentem této vyšší odborné školy. Po

uplynutí doby přerušení vzdělávání pokračuje student v tom ročníku, ve kterém bylo vzdělávání přerušeno. Se souhlasem ředitele školy můţe student pokračovat ve vyšším ročníku, prokáţe-li odpovídající znalosti a praktické dovednosti a způsob jejich získání. Ředitel školy na ţádost studenta ukončí přerušení vzdělávání i před uplynutím doby přerušení vzdělávání, nebrání-li tomu závaţné důvody. (7) Ředitel školy je povinen přerušit vzdělávání studentce z důvodů těhotenství a mateřství, jestliţe praktická příprava probíhá na pracovištích nebo ve formě prací zakázaných těhotným ţenám a matkám do konce devátého měsíce po porodu, nebo jestliţe vyučování podle lékařského posudku ohroţuje těhotenství studentky. (8) Ředitel školy můţe studentovi, který nesplnil podmínky stanovené akreditovaným vzdělávacím programem pro příslušný ročník, povolit opakování ročníku po posouzení jeho dosavadních studijních výsledků a důvodů uvedených v ţádosti. I. Student a vzdělávání Ač by se mohlo zdát, ţe studentem vyšší odborné školy se uchazeč stává okamţikem přijetí, tedy nabytím právní moci rozhodnutí, jímţ ho ředitel přijímá k vyššímu odbornému vzdělávání, není tomu tak. Podobně jako v případě studia na vysokých školách, studentem se stává teprve okamţikem, kdy se ke vzdělávání zapíše, tedy okamţikem, kdy opětovně projeví svou vůli studovat na dané vyšší odborné škole. Samotné rozhodnutí o přijetí ke vzdělávání ve vyšší odborné škole (byť pravomocné) tedy ještě nezpůsobuje zahájení vzdělávání v právním slova smyslu, jako jej nezpůsobuje zahájení školního roku, vyučovacího období, či výuky samotné. S rozhodnutím o přijetí ke vzdělávání je „pouze“ spjato právo uchazeče se ke vzdělávání zapsat (podobně jako je tomu u studentů vysokých škol – srov. § 51 odst. 1 VŠkol), a to ve lhůtě stanovené vyšší odbornou školou. Ze zákonného poţadavku na to, aby se student zapsal ve stanovené lhůtě, a téţ z potřeby školy znát počet budoucích studentů v době, kdy ještě mohou uskutečnit další kolo přijímacího řízení, lze soudit, ţe jejím marným uplynutím právo uchazeče na zápis zaniká. Vzhledem k tomu není potřebné nijak školu uvědomovat o případném záměru se ke vzdělávání nezapsat. Lhůtu pro zápis ke vzdělávání stanoví ředitel [§ 164 odst. 1 písm. a)], a to dle vlastního uváţení, avšak tak, aby lhůta končila nejpozději 30. září. Z logiky věci je zřejmé, ţe zápis ke vzdělávání by měl doprovázet kaţdé jednotlivé kolo přijímacího řízení, aby z počtu zapsaných uchazečů mohla škola usoudit o počtu studentů, který ještě zamýšlí přijmout v dalších kolech přijímacího řízení, resp. kole. Jelikoţ zákon nestanoví odlišný postup pro přijímání do vyššího ročníku vzdělávání (dle § 95), uplatní se stanovené omezení lhůty, jako i nezbytnost ji následovat, i pro něj. Listina základních práv a svobod v čl. 33 odst. 4 předpokládá zákonem stanovenou cílenou pomoc státu při studiu. Ta je realizována zejména opatřeními v oblasti sociálního zabezpečení, zdravotního pojištění či daní. Je vázána zejména na status nezaopatřeného dítěte (§ 11 odst. 1 písm. a) StSocPod), resp. na status dítěte soustavně se připravujícího na budoucí povolání, avšak nejdéle do konce 25. roku věku. Dítětem soustavně se připravujícím na budoucí povolání je student vyšší odborné školy v denní formě studia (§ 11 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 12 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. c) StSocPod), popř. ve večerní, dálkové, distanční či kombinované formě studia, není-li v době takového studia výdělečně činný nebo nemá-li v době takového studia nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci. Konkrétně je se statusem studenta vyšší odborné školy spojeno zejména to, ţe za něj stát odvádí platbu zdravotního pojištění (§ 7 PojZdrav), a ţe na něj jeden z jeho vyţivovatelů, ţije-li s ním ve společně hospodařící domácnosti, můţe uplatnit daňové zvýhodnění (§ 35c DPříj)

popř. on sám můţe uplatnit slevu na dani na studenta (§ 35ba odst. 1 písm. f) DPříj). Významnými jsou pak dále periodické či neperiodické dávky státní sociální podpory (část třetí zákona o státní sociální podpoře), zejména přídavek na dítě; avšak pouze za předpokladu, ţe na ně vznikne studentovi nárok. Ten se odvíjí od finančních poměrů jeho a společně s ním posuzovaných osob. Jelikoţ je vzdělávání na vyšších odborných školách zpoplatněno, je povinností studenta platit školné, a to ve lhůtách stanovených § 15 odst. 1 vyhlášky MŠMT č. 10/2005 Sb., o vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. Konkrétně je povinen hradit školné ve dvou ročních splátkách vázaných na období školního roku, a to nejpozději do 15. října za zimní období a nejpozději do 15. února za letní období příslušného školního roku. Pokud studium přeruší nebo vzdělávání ukončí v průběhu zimního nebo letního období, školné se nevrací (§ 15 odst. 3 vyhlášky č. 10/2005 Sb.). Zvláštní pravidla platí pro první splátku školného. Podle nich musí uchazeč, který je přijat ke vzdělávání, uhradit první splátku nejpozději do 15 dnů po obdrţení rozhodnutí o přijetí, a jde-li o uchazeče, který je přijat ke vzdělávání aţ v průběhu školního roku, musí tak učinit nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o přijetí nabylo právní moci. Platí přitom, ţe uchazeč, který je přijat aţ v průběhu školního roku, uhradí za příslušné období jen poměrnou částku (§ 15 odst. 2 vyhlášky č. 10/2005 Sb.). Zatímco zákon o vysokých školách pouţívá pro proces, jímţ se realizuje vzdělávání na vysokých školách, pojem studium, školský zákon dává v kontextu vyšších odborných škol přednost pojmu „vzdělávání“; pojem studium pouţívá výjimečně. Vzdělávání na vyšší odborné škole lze povaţovat za střednědobý cílený proces realizující se v určité časové a obsahové posloupnosti dané učebním plánem akreditovaného vzdělávacího programu. Vzdělávání konkrétního studenta začíná okamţikem jeho zápisu dle odst. 1 a trvá do ukončení vyššího odborného vzdělávání, ať jiţ úspěšného – absolutoriem dle § 101, anebo neúspěšného způsoby dle § 98; popř. přestupem dle odst. 5. Vzdělávání lze v jeho průběhu přerušit (odst. 6 a odst. 7), s čímţ je spojen (dočasný) zánik statusu studenta a tedy téţ zánik na něj navázaných výhod, jak byly popsány výše. Dále lze v průběhu vzdělávání na vyšší odborné škole provést změnu oboru vzdělávání či změnit vyšší odbornou školu (tedy přestoupit), ale téţ opakovat ročník či nechat si uznat předchozího vzdělání (odst. 3). Veškeré uvedené dispozice se vzděláváním podléhají rozhodnutí ředitele, které vydává na ţádost studenta. Student je v průběhu vyššího odborného vzdělávání oprávněn manipulovat se svým vzděláváním, a to jak v čase, tak v prostoru. Ve vztahu k aktuálnímu vzdělávání na vyšší odborné škole, které na ní má být v budoucnu úspěšně dokončeno, je student oprávněn k přerušení vzdělávání a téţ k opakování ročníku. Vedle toho je oprávněn změnit vyšší odbornou školu nebo obor vzdělávání a v souvislosti s tím téţ poţadovat uznání předchozího vzdělání (dle § 100). Ze zákona neplyne, ţe by k uznání předchozího vzdělání nemohlo dojít také po tom, co student opětovně nastoupí ke vzdělávání na vyšší odborné škole potom, co jej v minulosti neúspěšně ukončil (dle § ...). Na ţádost studenta můţe ředitel vyšší odborné školy povolit studentovi vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu, a to buď v případě, ţe jde o studenta se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním (s písemným doporučením školského poradenského zařízení), anebo z jiných závaţných důvodů (§ 18). II. Výkaz o studiu Vzdělávání ve vyšší odborné škole se prokazuje výkazem o studiu (odst. 2), do něhoţ se zapisují předměty nebo jiné ucelené části učiva zvoleného oboru vzdělání a výsledky

hodnocení studenta (§ 99); nikoli však průběţné hodnocení (§ 5 odst. 3 vyhlášky č. 10/2005 Sb.). Slouţí tedy jak pro evidenci úkonů spojených se vzděláváním – zapisují se do něj předměty či jiné ucelené části učiva zvoleného oboru, tak také k prokázání vzdělávání navenek – v tomto směru se výkaz o studiu blíţí osvědčení ve smyslu části čtvrté správního řádu. Ve výkazu o studiu se udělení zápočtu (§ 5 odst. 3 vyhlášky č. 10/2005 Sb.) zapisuje slovem "započteno", k čemuţ se připojí datum jeho udělení a podpis vyučujícího. Neudělení zápočtu se do výkazu o studiu nezapisuje. Výsledky klasifikovaného zápočtu, jako i zkoušky, se do výkazu o studiu zapisují vţdy, a to podle získaného hodnocení slovním hodnocením výborně pro známku 1, velmi dobře pro známku 2 a dobře pro známku 3, v případě úspěšného hodnocení, a slovním hodnocením nevyhověl/a pro známku 4, v případě neúspěšného hodnocení (§ 5 odst. 8 vyhlášky č. 10/2005 Sb.). Ke slovnímu hodnocení připojí vyučující datum a podpis. Je-li hodnocení výsledků vzdělávání studentů prováděno v souladu s akreditovaným vzdělávacím programem také prostřednictvím kreditů (§ 5 odst. 12 vyhlášky č. 10/2005 Sb.), je zřejmé, ţe součástí zápisu do výkazu o studiu by mělo být téţ stanovené kreditové ohodnocení. III. Přerušení vzdělávání Vzdělávání na vyšší odborné škole lze přerušit, a to nejvýše na dobu 2 let. Během doby přerušení není „student“ studentem této vyšší odborné školy, pročeţ mu nesvědčí mu ani postavení nezaopatřeného dítěte či jiné výhody spojené se statusem studenta vyšší odborné školy (samozřejmě za předpokladu, ţe není zároveň účasten jiného vzdělávání či studia na vysoké škole). Při přerušení studia v průběhu zimního nebo letního období se nevrací školné. Zákon nestanoví, zda lze přerušit opakovaně, s ohledem na níţe uvedené důvody pro obligatorní přerušení lze však soudit, ţe ano. O přerušení vzdělávání rozhoduje ředitel vyšší odborné školy, a to na buď ţádost studenta (odst. 6) anebo výjimečně (ostatní dispozice se vzdělávání můţe ředitel činit toliko na návrh studenta) z moci úřední. Ţádost se podává u ředitele. Musí v ní být uvedeno jméno a příjmení studenta, datum jeho narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jiná adresa pro doručování, a musí jím být podepsáno. Dále z ní musí být patrné, jakého vzdělávání se týká, a ţe se navrhuje jeho přerušení. Vzhledem k tomu, ţe ředitel je povolán uváţit o tom, zda přerušení povolí či nikoli, musí být ţádost náleţitě odůvodněna. Zároveň platí obecné pravidlo, dle něhoţ pokud obsahuje ţádost tvrzení o skutečnostech, které nejsou všeobecně známy nebo nejsou vyšší odborné škole známy z její úřední evidence, je třeba přiloţit k ní ţádosti podklady tyto skutečnosti prokazující. Z moci úřední je ředitel povinen přerušit vzdělávání studentce z důvodů těhotenství a mateřství, jestliţe praktická příprava probíhá na pracovištích nebo ve formě prací zakázaných těhotným ţenám a matkám do konce devátého měsíce po porodu (podrobněji k tomu vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ţenám, kojícím ţenám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichţ mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolaní, ve znění pozdějších předpisů), nebo jestliţe vyučování podle lékařského posudku ohroţuje těhotenství studentky (odst. 7). Součástí rozhodnutí o přerušení je rozhodnutí o době, na níţ se vzdělávání přerušuje. Z podstaty věci je zřejmé, ţe při jejím stanovení je ředitel povinen přihlédnout k návrhu studenta či stavu těhotné studentky či studentky matky, ale téţ zohlednit organizaci školního roku. Student pokračuje ve vzdělávání po uplynutí doby přerušení stanovené v rozhodnutí. Na jeho

ţádost však ukončí ředitel přerušení vzdělávání i před uplynutím doby přerušení, a to nebrání-li tomu závaţné důvody. Student pokračuje v tom ročníku, ve kterém bylo vzdělávání přerušeno, se souhlasem ředitele však můţe pokračovat i ve vyšším ročníku, a to prokáţe-li odpovídající znalosti a praktické dovednosti a způsob jejich získání. Zákon nestanoví, jakým způsobem je můţe prokázat, s ohledem na podobnost se změnou oboru vzdělávání nebo s přestupem, se však nabízí vykonáním rozdílové zkoušky dle odst. 4 či odst. 5. IV. Opakování ročníku Nesplní-li student podmínky stanovené akreditovaným vzdělávacím programem pro příslušný ročník, ... Na ţádost studenta, který nesplnil podmínky stanovené akreditovaným vzdělávacím programem pro příslušný ročník, mu můţe ředitel školy povolit opakování ročníku (odst. 8). Kriterii jeho rozhodování jsou přitom posouzení dosavadních studijních výsledků a důvodů uvedených v ţádosti. Okruh relevantních důvodů zákon nestanoví, z podstaty věci půjde zejména o důvody hodné zvláštního zřetele, v jejichţ důsledku k nesplnění podmínek došlo. V. Změna oboru vzdělávání a přestup Školský zákon reflektuje skutečnost, ţe účastníci vyššího odborného vzdělávání bývají zpravidla poměrně nízkého věku, s čímţ můţe být svázán vývoj představ o budoucím pracovním uplatnění či průběhu a obsahu vzdělávání. Proto jim umoţňuje činit určité změny v průběhu vzdělávání, a to jak co do zaměření, tak co do konkrétní školy, na níţ své vyššího odborné vzdělání realizuje. Podmínkou pro kterýkoli z uvedených postupů je, ţe v cílovém oboru (na téţe či jiné škole) není naplněn nejvyšší povolený počet studentů zapsaný ve školském rejstříku dle § 144 odst. 1 písm. f). Jednodušší změnu představuje změna oboru vzdělávání (odst. 4). Student při ní zůstává studentem dané vyšší odborné školy, pouze se mění obsah jeho vzdělávání. Zákon nestanoví, zda se změnou oboru vzdělávání můţe být spojena změna ročníku, z povahy věci spočívající v zařazení do niţšího ročníku, lze však mít za to, ţe ano, a to s ohledem na skutečnost, ţe zařazení do niţšího ročníku vzdělávání patrně více reflektuje zájmy studenta neţ zamítnutí jeho ţádosti. O změně oboru vzdělávání rozhoduje ředitel, a to na návrh studenta. V rámci rozhodování, tedy před vydáním rozhodnutí, můţe stanovit studentovi rozdílovou zkoušku, jejímţ úspěšným vykonáním prokáţe dostatečnou připravenost na změnu oboru, a neúspěchem naopak, ţe pro něj změna není vhodná. V tomto smyslu by teda výsledek rozdílové zkoušky, je-li stanovena, měl být hlavním kriteriem posouzení ţádosti. Pokud ředitel zkoušku stanoví, určuje kromě termínu, v němţ se koná, téţ její obsah, rozsah a kriteria hodnocení. Protoţe výsledek rozdílové zkoušky se svou povahou blíţí předběţné otázce dle § 57 SpŘ, lze v případě, ţe je s ohledem na zájmy studenta stanovena s určitým odstupem, do termínu jejího vykonání přerušit řízení o změně oboru postupem analogickým postupu dle § 64 odst. 1 písm. c) SpŘ, a tím dosáhnout stavění jinak 30 denní lhůty (dle § 71 odst. 3 SpŘ), kterou má ředitel k vydání rozhodnutí. Pokud ředitel rozdílovou zkoušku nestanoví, má se za to, ţe zjistil stav věci, o němţ nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí o změně oboru jiţ z odůvodnění ţádosti a podkladů k ní přiloţených či odkázaných (zejména z evidence vzdělávání vedené danou školou). Z formulace „můţe povolit“ vyplývá, ţe ředitelovo rozhodnutí o změně oboru vzdělávání je vybaveno správním uváţením. Pro studenta z toho plyne, ţe na změnu nemá právní nárok. Vzhledem k tomu, ţe rozhodování o přijímání do vzdělávání ve vyšší odborné škole má charakter správního rozhodnutí podléhajícího soudnímu

přezkumu ve smyslu ustanovení § 65 SŘS, je nutno obecně poukázat na ustálený judikaturní přístup k institutu správního uváţení; to je „v prvé řadě vždy limitováno principy vyplývajícími z ústavního pořádku České republiky, z nichž lze vyvodit, že i tam, kde vydání rozhodnutí závisí toliko na uvážení správního orgánu, je tento orgán omezen zákazem libovůle, příkazem rozhodovat v obdobných věcech obdobně a ve stejných věcech stejně (různost rozhodování ve stejných či obdobných věcech může být právě projevem ústavně reprobované libovůle), tj. zejména principem rovnosti, zákazem diskriminace, příkazem zachovávat lidskou důstojnost, jakož i povinností výslovně uvést, jaká kritéria v rámci své úvahy použil, jaké důkazní prostředky si opatřil, jaké důkazy provedl a jak je hodnotil, a k jakým skutkovým a právním závěrům dospěl, dále principem proporcionality, principem legitimního očekávání, ochranou práv nabytých v dobré víře atd. (…) Každé správní uvážení – i to, jež se (pouze) na úrovni obyčejného zákona jeví jako neomezené či absolutní – tedy má své meze. I u něj proto správní soud zkoumá nejen to, zda jej správní orgán nezneužil, ale i to, zda jeho meze nepřekročil (…).“ (citováno z rozsudku NSS sp. zn. 4 As 75/2006). Zákon nijak neomezuje období, v němţ lze o změnu oboru ţádat, jako ani termín, k němuţ lze změnu provést. Z posledně uvedeného plyne, ţe ke změně oboru dochází okamţikem, kdy rozhodnutí o změně nabývá právní moci. S ohledem na organizaci vzdělávání se jeví jako vhodné, aby ke změně oboru docházelo při respektování průběhu školního roku či jeho období, tedy téţ podání ţádosti o změnu oboru vzdělávání lze doporučit v době před zahájením nového školního roku, popř. jeho období. Změnou, při níţ dochází ke změně vyšší odborné školy, na níţ student realizuje své vzdělávání, a zároveň můţe dojít ke změně oboru, je přestup do jiné vyšší odborné školy (odst. 5). Rozhoduje o něm ředitel školy, do které se student hlásí, a to na ţádost studenta. Ţádost se podává u ředitele vyšší odborné školy, na níţ je uskutečňováno vzdělávání (v případě změny oboru) anebo u ředitele školy, do které se student hlásí (v případě přestupu). Musí v ní být uvedeno jméno a příjmení studenta, datum jeho narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jiná adresa pro doručování, a musí jím být podepsáno. Dále z ní musí být patrné, jakého vzdělávání se týká, a ţe se navrhuje jeho přerušení. Vzhledem k tomu, ţe ředitel je povolán uváţit o tom, zda změnu oboru nebo přestup povolí či nikoli, musí být ţádost náleţitě odůvodněna. Zároveň platí obecné pravidlo, dle něhoţ pokud obsahuje ţádost tvrzení o skutečnostech, které nejsou všeobecně známy nebo nejsou řediteli vyšší odborné školy známy z její úřední evidence, je třeba přiloţit k ní ţádosti podklady tyto skutečnosti prokazující. Stejně jako v případě změny oboru vzdělávání, nezjistí-li ředitel stav věci, o němţ nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí o přestupu jiţ z odůvodnění ţádosti a podkladů k ní přiloţených či odkázaných, a zejména pak, má-li při přestupu dojít téţ ke změně oboru vzdělávání, můţe v rámci rozhodováním, tedy před vydáním rozhodnutí, stanovit rozdílovou zkoušku. Protoţe výsledek rozdílové zkoušky se svou povahou blíţí předběţné otázce dle § 57 SpŘ, lze v případě, ţe je s ohledem na zájmy studenta stanovena s určitým odstupem, do termínu jejího vykonání přerušit řízení o změně oboru postupem analogickým postupu dle § 64 odst. 1 písm. c) SpŘ, a tím dosáhnout stavění jinak 30 denní lhůty (dle § 71 odst. 3 SpŘ), kterou má ředitel k vydání rozhodnutí. Zatímco v případě střední školy zákon stanoví (v § 66 odst. 4 ŠkolZ) za přímý důsledek přestupu ukončení vzdělávání na původní škole, a s ním spojenou povinnost ředitele „nové“ školy bez zbytečného odkladu informovat o tom ředitele školy, z níţ ţák přestoupil, v souvislosti s vyšším odborným vzděláváním ţádný takový důsledek ani povinnost nestanoví. Z toho lze soudit, ţe je na studentovi samotném, aby vyšší odbornou školu o svém přestupu informoval, a ideálně i učinil kroky k ukončení svého vzdělávání, neboť zákon sám

automatický zánik vzdělávání nepředpokládá. Vzdělávání studenta, který přestoupí na jinou vyšší odbornou školu, proto zaniká zejména postupem podle § 98 ŠkolZ – tedy úkonem studenta spočívajícím v zanecháním vzdělávání (§ 98 odst. 1 ŠkolZ). Teoreticky by bylo moţné, aby k zanechání vzdělávání nepřistoupil, a namísto toho ve vzdělávání pokračoval, to by však z dlouhodobějšího hlediska bylo moţné jen v případě, ţe by se dokázal i navzdory novému vzdělávání účastnit výuky ve vzdělávání předchozím, a tím se vyhnul naplnění podmínek pro fikci zanechání vzdělávání podle § 98 odst. 2 ŠkolZ. Zákon dále nestanoví, na rozdíl od střední školy, kompetenci ředitele původní vyšší odborné školy zaslat řediteli nové školy kopii dokumentace studenta ze školní matriky (§ 28 ŠkolZ). K takovému postupu je proto s ohledem na zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, potřebný souhlas studenta se zpracováním osobních údajů [dle jeho § 4 písm. n)]. To s ohledem na právní úpravu ochrany osobních údajů obsaţenou v, znamená, ţe ředitel původní vyšší odborné školy můţe kopii této dokumentace poskytnout řediteli nové vyšší odborné školy pouze s výslovným souhlasem studenta ve smyslu § 5 odst. 4 tohoto zákona. VI. Náleţitosti rozhodnutí Pro všechna rozhodnutí činěná na základě komentovaného ustanovení platí, ţe jde o rozhodnutí, pro která se uplatní ustanovení správního řádu, zejména jeho § 68 a 69. Konkrétně pro ně platí, ţe se vyhotovují v písemné formě a kromě označení „rozhodnutí“ musí obsahovat označení ředitele, jakoţto orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení a podpis osoby vykonávající funkci ředitele; podpis lze nahradit doloţkou „vlastní rukou” nebo zkratkou „v. r.” u příjmení oprávněné úřední osoby a doloţkou „Za správnost vyhotovení:” s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí. Dále musí rozhodnutí obsahovat výrokovou část, odůvodnění a poučení studenta. Ve výrokové části musí být kromě označení studenta umoţňujícího jeho identifikaci (jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu) uvedeno, jak se v jeho věci rozhoduje a na základě jakého ustanovení vymezujícího kompetenci ředitele (tedy ustanovení § 97 odst. 5, 6, 7 nebo 8). V odůvodnění se uvedou důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se ředitel řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se ředitel vypořádal s případnými návrhy studenta a s jeho případným vyjádřením k podkladům rozhodnutí. V souladu s ustanovením § 68 odst. 4 SpŘ však platí, ţe odůvodnění rozhodnutí není třeba, jestliţe ředitel studentovi v plném rozsahu vyhoví. Konečně v poučení rozhodnutí se uvede, ţe je moţné proti rozhodnutí podat odvolání, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, a dále, ţe se odvolání podává u něj samotného, tj. u ředitele, a bude o něm rozhodovat krajský úřad (v přenesené působnosti – srov. § 183 odst. 6) v případě vyšší odborné školy, kterou zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí (dle § 183 odst. 4), nebo ... § 98 [Zanechání vzdělávání] (1) Student můţe zanechat vzdělávání na základě písemného sdělení doručeného

řediteli školy. Student přestává být studentem vyšší odborné školy dnem následujícím po dni doručení tohoto sdělení řediteli školy, popřípadě dnem uvedeným ve sdělení o zanechání vzdělávání, pokud jde o den pozdější. (2) Jestliţe se student neúčastní po dobu nejméně 20 vyučovacích dnů vyučování a jeho neúčast není řádně omluvena, vyzve ho ředitel školy písemně, aby neprodleně doloţil důvody své nepřítomnosti; zároveň upozorní, ţe jinak bude student posuzován, jako by vzdělávání zanechal. Jestliţe do 3 týdnů od doručení výzvy student do vyšší odborné školy nenastoupí nebo nedoloţí důvod nepřítomnosti, posuzuje se, jako by posledním dnem této lhůty vzdělávání zanechal; tímto dnem přestává být studentem vyšší odborné školy. I. Obecně o způsobech ukončování vyššího odborného vzdělávání Vyšší odborné vzdělávání se úspěšně ukončuje absolutoriem (§ 101 a § 102). V § 98 jsou upraveny způsoby, jimiţ dochází k dobrovolnému neúspěšnému ukončení vyššího odborného vzdělávání, tedy k ukončení vzdělávání zanecháním, popř. fikcí zanechání vzdělávání. Ustanovení § 102 odst. 8, popř. § 185 odst. 23, pak dále předpokládá zánik statusu studenta v případě, ţe student nevykoná úspěšně absolutorium v řádném, termínu. Nutno ovšem doplnit, ţe samotný zánik statusu studenta v tomto případě výjimečně nebrání úspěšnému ukončení vyššího odborného vzdělávání v opravném termínu (§ 7 odst. 2 vyhlášky MŠMT č. 10/2005 Sb., o vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů), a to za podmínky, ţe k vykonání absolutoria dojde nejpozději do 5 let od úspěšného ukončení posledního ročníku vzdělávání (§ 102 odst. 8). Školský zákon ani na jeho základě vydaná vyhláška č. 10/2005 Sb., jako ani jiný právní předpis, nestanoví, jaké důsledky má pro studenta, pokud nesplní podmínky stanovené akreditovaným vzdělávacím programem pro příslušný ročník (a není mu povoleno opakování ročníku dle § 97 odst. 8). S ohledem na skutečnost, ţe neexistuje způsob, jak studovat, aniţ by to bylo ve vyšším či absolvovaném ročníku, nelze, neţ mít za to, ţe v takovém případě vzdělávání nedobrovolně zaniká. Ostatně takový postup zná školský zákon pro střední vzdělávání, stejně jako zákon o vysokých školách pro vzdělávání na vysoké škole. Vzhledem k absenci pravidel pro takový postup ve vyšším odborném vzdělávání se jeví jako vhodné přiměřené vyuţití pravidel, které školský zákon stanoví pro střední vzdělávání, konkrétně v ustanovení § 68 odst. 3. Podle něj žák, který po splnění povinné školní docházky nepostoupil do vyššího ročníku, přestává být žákem školy posledním dnem příslušného školního roku nebo po tomto dni dnem následujícím po dni, kdy nevykonal opravnou zkoušku nebo neprospěl při hodnocení v náhradním termínu, anebo dnem následujícím po dni nabytí právní moci rozhodnutí o nepovolení opakování ročníku. Při analogickém pouţití citovaného pravidla pro studenta vyšší odborné školy, by tedy mělo platit, ţe studentovi, který nepostoupil do vyššího ročníku, ani mu nebylo povoleno opakování stávajícího ročníku, nedobrovolně zaniká status studenta, a tedy i jeho vzdělávání na vyšší odborné škole, a to v termínu vázaném na den či úkon, s nímţ jsou nepostoupení do dalšího ročníku, popř. nemoţnost opakování ročníku stávajícího, spojeny. Jednoznačné vymezení okamţiku, kdy student ztrácí status studenta vyšší odborné školy, je důleţité zejména s ohledem na dopady do státem realizovaných opatření v oblasti sociálního zabezpečení, zdravotního pojištění či daní (podrobněji k těmto opatřením ve výkladu k § 97). Analogicky k § 68 odst. 3 tedy status studenta vyšší odborné školy s ohledem na jeho důvod zaniká posledním dnem příslušného školního roku, tj. 31. srpna (§ 96 odst. 1), nebo (po tomto dni) dnem následujícím po dni, kdy student nevykonal komisionální zkoušku (§ 6 vyhlášky č.

10/2005 Sb.), popř. konečnou komisionální zkoušku v případě, kdy tuto formu hodnocení stanovuje akreditovaný vzdělávací program, dnem následujícím po dni, kdy neprospěl při hodnocení v náhradním termínu zkoušky v rámci absolutoria stanoveném ředitelem podle § 102 odst. 6, nebo konečně dnem následujícím po dni nabytí právní moci rozhodnutí o nepovolení opakování ročníku (§ 97 odst. 8). Posledně jmenovaný okamţik ukončení vyššího odborného vzdělávání je stanoven s ohledem na moţné vyhovění podané ţádosti o opakování ročníku; studentovi je proto do pravomocného rozhodnutí ponechán status „studenta“ vyšší odborné školy. Podání ţádosti o opakování ročníku má tedy ve vztahu k ukončení statusu studenta, který nepostoupil do dalšího ročníku, fakticky odkladný účinek, nebude-li ovšem o ţádosti pravomocně rozhodnuto dříve, neţ nastane poslední den příslušného školního roku, tj. 31. srpen. V případě, ţe rozhodnutí o nepovolení opakování ročníku nabude právní moci, na zánik statusu studenta školy v uvedený okamţik jiţ nebude mít ţádný vliv případné vyuţití soudního přezkumu. Jelikoţ je údaj o datu ukončení vzdělávání ve škole povinně evidován ve školní matrice (§ 28 odst. 2 písm. h), na ukončení vzdělávání navazuje povinnost školy neprodleně po tom, co k němu dojde, provést o ukončení záznam do školní matriky (§ 28 odst. 4). Pokud jde o jiţ zaplacené školné, v souladu s ustanovením § 15 odst. 3 vyhlášky č. 10/2005 Sb. platí, ţe při ukončení vzdělávání v průběhu zimního nebo letního období se školné nevrací. II. Zanechání vzdělávání Vzdělávání na vyšší odborné škole není povinností, student proto můţe kdykoli svého vzdělávání zanechat (odst. 1). Činí tak jednostranným projevem vůle, tedy bez ohledu na souhlas vyšší odborné školy, a to písemným sdělením doručeným řediteli školy. Zanechání vzdělávání je vhodným postupem pro případ, ţe se student zcela přestane vzdělávat na vyšší odborné škole, ale téţ pro případ, ţe přestoupí na vyšší odbornou školu jinou (postupem dle § 97 odst. 5). Vzdělávání můţe student zanechat buď okamţitě, tedy dnem následujícím po dni doručení písemného sdělení řediteli školy, anebo k pozdějšímu dni, který ve sdělení sám určí. V této souvislosti je vhodné upozornit, ţe na rozdíl od studia na vysokých školách nestíhá neúspěšně ukončení vzdělávání na vyšších odborných školách potencionální sankce v podobně poplatku za delší studium (dle § 58 odst. 3 VŠkol). III. Fikce zanechání vzdělávání Odst. 2 navozuje fikci zanechání vzdělávání, tedy situaci, kdy se má za to, ţe student zanechal vzdělávání ve smyslu odst. 1, ač řediteli nedošlo jeho písemné sdělení (srov. odst. 1), ţe si přeje tak učinit. K této fikci dochází v případě, ţe se student po delší časové období bez řádné omluvy neúčastní výuky za splnění dalších podmínek. Uvedené delší časové období trvá ze zákona nejméně 3 týdny a 20 vyučovacích dnů, konkrétně trvá 20 vyučovacích dní, k nimţ se přičítá doba, v níţ byla doručena dále specifikovaná výzva ředitele, a ode dne doručení výzvy pak další tři týdny. Fikce nastává posledním dnem této lhůty. Kdykoli v uvedené době má student moţnost nastoupení fikce odvrátit, a to buď tím, ţe nastoupí ke vzdělávání, tedy bude se účastnit výuky, anebo řádně omluví a doloţí svou nepřítomnost. Kromě uplynutí uvedené doby je podmínkou pro nastoupení fikce zanechání vzdělávání řádně učiněná výzva ředitele školy. Ta můţe být učiněna nejdříve po uplynutí 20 vyučovacích dnů, v nichţ se student neúčastnil výuky a svou nepřítomnost řádně neomluvil. Musí být učiněna písemně a doručena studentovi způsobem, z něhoţ bude patrné, kdy byla výzva doručena. Ve výzvě musí být poţadováno, aby student nastoupil do výuky anebo doloţil důvody své nepřítomnosti, a musí obsahovat upozornění, ţe pokud tak neučiní, bude student posuzován,

jako by vzdělávání zanechal. Z povahy věci je zřejmé, ţe doba, po kterou tak můţe učinit je třítýdenní, pročeţ je nanejvýš ţádoucí a respektující zásadu dobré správy, aby upozornění zahrnovalo informaci o tom, ţe činnost, k níţ je student vyzýván, je nezbytné vykonat ve lhůtě tří týdnů od okamţiku doručení výzvy. § 99 Hodnocení výsledků vzdělávání studentů (1) Studenti jsou hodnoceni vţdy za příslušné období. Předměty, popřípadě jiné ucelené části učiva, z nichţ student koná zkoušku, a předměty, popřípadě jiné ucelené části učiva, z nichţ je student hodnocen jiným způsobem, stanoví akreditovaný vzdělávací program. Zkoušky je moţné opakovat dvakrát. V případě členění obsahu vzdělávání do jiných ucelených částí učiva neţ předmětů se vydává studentovi potvrzení o jejich absolvování. (2) Do vyššího ročníku postoupí student, který úspěšně splnil podmínky stanovené akreditovaným vzdělávacím programem pro příslušný ročník. (3) V případě, ţe nelze studenta hodnotit ze závaţných důvodů, určí ředitel školy termín, do kterého má být hodnocení studenta ukončeno. Hodnocení musí být ukončeno nejpozději do konce následujícího období. I. Obecně k hodnocení Jednou z imanentních vlastností vzdělávacího systému je skutečnost, ţe jde o systém hodnotící – systém, v němţ je výuka doplňována o následnou kontrolu její efektivity. Znalosti, schopnosti a dovednosti studentů vyššího odborných škol jsou proto pravidelně hodnoceny, a to vţdy za jednotlivé výukové období – zimní i letní. Předpokladem pro smysluplné hodnocení je, ţe včasná znalost studenta toho, za co a jakým způsobem bude hodnocen. Proto vyhláška MŠMT č. 10/2005 Sb., o vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů v § 5 odst. 1 zakotvuje povinnost kaţdého vyučujícího předmětu zveřejnit před zahájením výuky program vyučovaného předmětu, který obsahuje zejména anotaci vyučovaného předmětu, poţadavky kladené na studenty v průběhu období a u zkoušky, jakoţ i podmínky stanovené pro udělení zápočtu nebo klasifikovaného zápočtu, a seznam literatury ke studiu. Při hodnocení ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami (§ 16) se přihlíţí k povaze postiţení nebo znevýhodnění. II. Formy hodnocení Hodnocení můţe být závěrečné, vztahující se k celému zimnímu nebo letnímu období, a průběţné, zaměřené na dílčí znalosti, schopnosti či dovednosti prokázané v průběhu výuky. Průběţné hodnocení studenta (§ 5 odst. 3 vyhlášky č. 10/2005 Sb.) se můţe uskutečňovat v seminářích, ve cvičeních, v praktickém vyučování, v odborné praxi a při exkurzích. Vyučující jej provádí zejména kontrolními otázkami, zadáváním písemných prací, testy, zadáváním samostatných úkolů, semestrálními pracemi. Průběţné hodnocení se nezapisuje do výkazu o studiu (§ 97 odst. 2 ŠkolZ), jeho výsledky však mohou být příslušným způsobem zohledněny při závěrečném hodnocení; to se jiţ do výkazu o studiu zapisuje. Závěrečné hodnocení je realizováno ve formě zkoušky, klasifikovaného zápočtu nebo zápočtu. V případech, kdy to stanoví akreditovaný vzdělávací program, můţe být zkouška realizována ve formě komisionální zkoušky dle § 6 vyhlášky č. 10/2005 Sb. Termíny pro udělování jednotlivých hodnocení určí zkoušející, tedy vyučující předmětu ukončeného zápočtem nebo klasifikovaným zápočtem, či zkoušející předmětu ukončeného zkouškou (a

contrario k absenci ustanovení, dle něhoţ hodnocení zápočtu a klasifikovaného zápočtu provádí vyučující předmětu, lze soudit, ţe pro zkoušení jím můţe být i jiný vyučující téhoţ předmětu), a to v dostatečném počtu odpovídajícím počtu studentů jako i jejich právu zkoušky dvakrát opakovat (odst. 1) a v dostatečném a časovém předstihu (§ 5 odst. 11 vyhlášky č. 10/2005 Sb.). Zápočet (§ 5 odst. 4 vyhlášky č. 10/2005 Sb.) uděluje vyučující předmětu, a to za splnění poţadavků, které pro jeho získání určuje program předmětu jím vyhlášený před zahájením výuky (§ 5 odst. 1 vyhlášky č. 10/2005 Sb.). Z poţadavku zveřejnit jej před zahájením výuky plyne, ţe k pozdějším změnám či doplněním programu předmětu nelze přihlíţet a student tak musí být hodnocen právě podle znění programu zveřejněného před začátkem výuky. Ve výkazu o studiu se zapisuje pouze udělení zápočtu, nikoli jeho neudělení, a to slovem "započteno", k čemuţ se připojí datum jeho udělení a podpis vyučujícího. Pro klasifikovaný zápočet platí obdobně totéţ co pro zápočet, s tím rozdílem, ţe při klasifikovaném zápočtu se navíc hodnotí a způsobem jako u zkoušky klasifikuje, jak student splnil poţadavky zápočtu – tedy zda výborně, velmi dobře, dobře, či poţadavkům pro získání klasifikovaného zápočtu nevyhověl. Podle způsobu provedení můţe mít klasifikovaný zápočet formu ústní, písemnou, praktickou nebo kombinovanou. Zkouškou (§ 5 odst. 6 vyhlášky č. 10/2005 Sb.) se prověřují vědomosti studenta z předmětu a jeho schopnost uplatňovat poznatky získané vzděláváním. Stejně jako klasifikovaný zápočet, můţe mít i zkouška podle způsobu provedení formu ústní, písemnou, praktickou nebo kombinovanou. Taktéţ její hodnocení je provedeno známkami 1 - výborně, 2 - velmi dobře či 3 - dobře, v případě úspěšného splnění, a známkou 4 - nevyhověl/a v případě nesplnění. Zkoušku je moţné dvakrát opakovat, podruhé však ve formě komisionální zkoušky (dle § 6 vyhlášky č. 10/2005 Sb.). Moţnost opakovat zápočet nebo klasifikovaný zápočet, resp. plnění pro jeho splnění nezbytné, zákon nijak neupravuje, lze mít proto za to, ţe bude dána v rozsahu poţadavků stanovených vyučujícím předmětu v programu výuky dle § 5 odst. 1 vyhlášky č. 10/2005 Sb. V případě, ţe je nutné určit prospěchový průměr, započítávají se všechny známky ze všech konaných zkoušek a klasifikovaných zápočtů. III. Komisionální zkouška Komisionální zkouška (§ 6 vyhlášky č. 10/2005 Sb.) je zvláštní formou zkoušky, pro níţ platí, ţe je hodnocena komisí, tedy více zkoušejícími, a to konkrétně třemi. Členy komise jsou buď ředitel vyšší odborné školy, nebo jím pověřený učitel; ten je předsedou komise, a dále vyučující studenta danému předmětu, a přísedící, kterým je jiný vyučující téhoţ nebo příbuzného předmětu. Komisi jmenuje ředitel školy. Komisionální zkouška je veřejná s výjimkou písemné zkoušky a jednání zkušební komise o hodnocení studenta, jako i při samotném hlasování (§ 134 odst. 1 SpŘ); praktické zkoušky jsou neveřejné v případech, kdy je to nutné z důvodu ochrany zdraví, bezpečnosti práce a u zdravotnických oborů z důvodu ochrany soukromí pacienta. O výsledku zkoušky, který je konečný, rozhoduje komise hlasováním, které v souladu s ustanovením § 134 odst. 3 správního řádu řídí její předseda. Členové komise v něm hlasují jednotlivě, předseda hlasuje naposled, výsledek určí komise většinou hlasů. O komisionální zkoušce se pořizuje protokol, který se stává součástí pedagogické dokumentace studenta, při nahlíţení do ní je třeba postupovat podle pravidel pouţitelných pro nahlíţení do spisu (§ 38 SpŘ), a tedy vyloučit nahlíţení do tohoto protokolu (§ 134 odst. 3 SpŘ). V souladu s ustanovením § 134 odst. 3 správního řádu jej podepisují všichni přítomní členové a případně osoba, která byla pověřena sepsáním protokolu. Výsledek komisionální zkoušky, který můţe nabývat stejných hodnot jako výsledek zkoušky, sdělí předseda komise prokazatelným

způsobem studentovi. S výjimkou případů, kdy tuto formu hodnocení stanovil akreditovaný vzdělávací program, není další přezkoušení moţné, komisionální zkouška je tedy ve většině případů konečným či jediným způsobem ukončení předmětu. Ke konání zkoušky ve formě komisionální zkoušky můţe být přistoupeno na ţádost studenta adresovanou řediteli školy, a to z důvodu pochybností o správnosti hodnocení jeho vzdělávání. V takovém případě rozhodnutí komise nahrazuje hodnocení zkoušky, o správnosti jejíhoţ hodnocení bylo pochybováno. Dále musí být ke konání komisionální zkoušky přistoupeno vţdy v případě konání druhé opravné zkoušky. Formu komisionální zkoušky lze dále vyuţít v případě konání rozdílové zkoušky při rozhodování o změně oboru vzdělávání (§ 97 odst. 4) nebo o přestupu studenta vyšší odborné školy do jiné vyšší odborné školy (§ 97 odst. 5) a také v případech, kdy to stanoví akreditovaný vzdělávací program. Konkrétní obsah a rozsah komisionální zkoušky stanoví ředitel školy v souladu s akreditovaným vzdělávacím programem. Pokud jde o formu průběhu, můţe být komisionální zkouška ústní, písemná nebo praktická podle charakteru vyučovaného předmětu; formy průběhu zkoušky se mohou kombinovat. Komisionální zkouška se koná v termínu stanoveném ředitelem školy tak, aby byl stanovený termín studentovi znám (na základě dohody s ředitelem anebo na základě oznámení ředitele) alespoň 7 dní před jejím konáním. Student můţe v jednom dni skládat pouze jednu komisionální zkoušku. Ze závaţných důvodů se student můţe od komisionální zkoušky omluvit, a to nejpozději den před jejím zahájením. Ze závaţných důvodů, zejména zdravotních, se můţe písemně omluvit i dodatečně, avšak nejpozději do 3 dnů od uplynutí termínu určeného pro vykonání zkoušky; v takovém případě ředitel rozhoduje o závaţnosti a omluvitelnosti uvedených důvodů. V případě, ţe se student omluví nejpozději den před zahájením komisionální zkoušky nebo ředitel nazná o závaţnosti a omluvitelnosti důvodů pro dodatečnou omluvu, stanoví ředitel školy náhradní termín zkoušky, případně se na něm se studentem dohodne. I v tomto případě by mělo platit, ţe stanovený termín by měl být studentovi znám alespoň 7 dní před konáním komisionální zkoušky a neměl by být shodný s termínem jiné komisionální zkoušky. Od náhradního termínu zkoušky se lze omluvit pouze jednou, a to některým z uvedených postupů. Pokud se student ke zkoušce neodstaví bez omluvy nebo jeho omluva nebyla uznána, pokud po jejím zahájení od zkoušky odstoupí nebo pokud závaţným způsobem poruší pravidla zkoušky, posuzuje se, jako by zkoušku vykonal neúspěšně. IV. Postup do vyššího ročníku Zatímco v předchozích fázích vzdělávání bylo podmínkou pro postup do vyššího ročníku splnění všech vzdělávacích předmětů, v případě vyššího odborného vzdělávání není splnění všech předmětů nezbytné, a to pokud tak stanoví podmínky pro postup, které jsou součástí konkrétního akreditovaného vzdělávacího programu pro vyšší odborné vzdělávání. Z toho plyne, ţe podmínky pro postup do vyššího ročníku nejsou stanoveny zákonem či vyhláškou č. 10/2005 Sb., ale reflektují představy konkrétní vyšší odborné školy aprobované akreditací. Na ţádost studenta, který nesplnil podmínky stanovené akreditovaným vzdělávacím programem pro příslušný ročník, mu můţe ředitel školy povolit opakování ročníku (§ 97 odst. 8). Kriterii jeho rozhodování jsou přitom posouzení dosavadních studijních výsledků a důvodů uvedených v ţádosti. Okruh relevantních důvodů zákon nestanoví, z podstaty věci půjde zejména o důvody hodné zvláštního zřetele, v jejichţ důsledku k nesplnění podmínek došlo. Školský zákon ani na jeho základě vydaná vyhláška č. 10/2005 Sb., jako ani jiný právní předpis,

nestanoví, jaké důsledky má pro studenta, pokud nesplní podmínky stanovené akreditovaným vzdělávacím programem pro příslušný ročník a není mu povoleno opakování ročníku dle § 97 odst. 8. S ohledem na skutečnost, ţe neexistuje způsob, jak studovat, aniţ by to bylo ve vyšším či absolvovaném ročníku, nelze, neţ mít za to, ţe v takovém případě vzdělávání nedobrovolně zaniká. Vzhledem k absenci pravidel pro takový postup ve vyšším odborném vzdělávání se jeví jako vhodné přiměřené vyuţití pravidel, které školský zákon stanoví pro střední vzdělávání, konkrétně v ustanovení § 68 odst. 3. Podle něj žák, který po splnění povinné školní docházky nepostoupil do vyššího ročníku, přestává být žákem školy posledním dnem příslušného školního roku nebo po tomto dni dnem následujícím po dni, kdy nevykonal opravnou zkoušku nebo neprospěl při hodnocení v náhradním termínu, anebo dnem následujícím po dni nabytí právní moci rozhodnutí o nepovolení opakování ročníku. Při analogickém pouţití citovaného pravidla pro studenta vyšší odborné školy, by tedy mělo platit, ţe studentovi, který nepostoupil do vyššího ročníku, ani mu nebylo povoleno opakování stávajícího ročníku, nedobrovolně zaniká status studenta, a tedy i jeho vzdělávání na vyšší odborné škole, a to v termínu vázaném na den či úkon, s nímţ jsou nepostoupení do dalšího ročníku, popř. nemoţnost opakování ročníku stávajícího, spojeny. Jednoznačné vymezení okamţiku, kdy student ztrácí status studenta vyšší odborné školy, je důleţité zejména s ohledem na dopady do státem realizovaných opatření v oblasti sociálního zabezpečení, zdravotního pojištění či daní (podrobněji k těmto opatřením ve výkladu k § 97). Analogicky k § 68 odst. 3 tedy status studenta vyšší odborné školy s ohledem na jeho důvod zaniká posledním dnem příslušného školního roku, tj. 31. srpna (§ 96 odst. 1), nebo (po tomto dni) dnem následujícím po dni, kdy student nevykonal komisionální zkoušku (§ 6 vyhlášky č. 10/2005 Sb.), popř. konečnou komisionální zkoušku v případě, kdy tuto formu hodnocení stanovuje akreditovaný vzdělávací program, dnem následujícím po dni, kdy neprospěl při hodnocení v náhradním termínu zkoušky v rámci absolutoria stanoveném ředitelem podle § 102 odst. 6, nebo konečně dnem následujícím po dni nabytí právní moci rozhodnutí o nepovolení opakování ročníku (§ 97 odst. 8). Posledně jmenovaný okamţik ukončení vyššího odborného vzdělávání je stanoven s ohledem na moţné vyhovění podané ţádosti o opakování ročníku; studentovi je proto do pravomocného rozhodnutí ponechán status „studenta“ vyšší odborné školy. Podání ţádosti o opakování ročníku má tedy ve vztahu k ukončení statusu studenta, který nepostoupil do dalšího ročníku, fakticky odkladný účinek, nebude-li ovšem o ţádosti pravomocně rozhodnuto dříve, neţ nastane poslední den příslušného školního roku, tj. 31. srpen. V případě, ţe rozhodnutí o nepovolení opakování ročníku nabude právní moci, na zánik statusu studenta školy v uvedený okamţik jiţ nebude mít ţádný vliv případné vyuţití prostředků soudního přezkumu. Právní úprava dále výslovně na jiném místě (v § 102) vymezuje okamţiky, kdy student přestává být studentem vyšší odborné školy v souvislosti s nevykonáním absolutoria v závěru jeho vzdělávání. V. Postup v případě, ţe studenta nelze za příslušné období hodnotit Zákon počítá se situací, ţe studenta nelze ohodnotit závěrečným hodnocením v termínech hodnocení určených jednotlivými zkoušejícími (dle § 5 odst. 1 vyhlášky č. 10/2005 Sb.), popř. průběţným hodnocením (dle § 5 odst. 3 vyhlášky č. 10/2005 Sb.). Jelikoţ zohledňuje pouze případy, kdy jej nelze hodnotit ze závaţných důvodů, lze mít a contrario za to, ţe v ostatních případech předpokládá, ţe student zůstane nehodnocen, čímţ je na něj patrně třeba nahlíţet postupem obdobným pro postavení studenta, který se ke zkoušce neodstaví bez omluvy nebo jeho omluva nebyla uznána podle § 6 odst. 8 vyhlášky č. 10/2005 Sb., tedy tak, jako by byl hodnocen neúspěšně.

V případě, ţe studenta nelze hodnotit ze závaţných důvodů, určí ředitel školy dodatečný termín, do kterého má být hodnocení studenta ukončeno, a to nejpozději do konce následujícího období. Tedy do konce nejbliţšího letního období, jde-li o předmět studovaný v zimním období a do konce nejbliţšího zimního období, jde-li o předmět studovaný v letním období. Ke stanovení dodatečného termínu je ředitel oprávněn přistoupit na základě vlastního podnětu, tedy nikoli na základě návrhu studenta. Předpokladem k takovému postupu však je, aby se o tom, ţe studentovu hodnocení brání závaţný důvod, dozvěděl. To můţe buď na základě vlastní „úřední“ činnosti, např. s ohledem na dříve doloţené podklady či ţádosti studenta vztahující se například k jeho zdravotnímu stavu, ale také z jiných zdrojů, například informací veřejně známých, pakliţe se o nich dozví téţ on, a zejména pak z informace poskytnuté studentem samotným, například ve formě podnětu k určení dodatečného termínu. Zákon nestanoví, v jakých případech a za jakých podmínek, nemůţe být student ze závaţných důvodů hodnocen, z podstaty věci lze předpokládat, ţe zejména z důvodu jeho nepřítomnosti ve výuce či neúčasti na termínech závěrečného hodnocení, popř. z jiných závaţných důvodů uvedených ve školním řádu školy (dle § 30 odst. 2). § 100 Uznávání dosaţeného vzdělání Ředitel školy uzná ucelené dosaţené vzdělání studenta, pokud je doloţeno dokladem o tomto vzdělání nebo jiným prokazatelným způsobem. Částečné vzdělání studenta můţe ředitel školy uznat, pokud je doloţeno dokladem o tomto vzdělání nebo jiným prokazatelným způsobem a od doby jeho dosaţení neuplynulo více neţ 10 let nebo pokud student znalosti z tohoto vzdělání prokáţe při zkoušce stanovené ředitelem školy. Uzná-li ředitel školy dosaţené vzdělání studenta, uvolní ţáka zčásti nebo zcela z vyučování a z hodnocení v rozsahu uznaného vzdělání. I. Obecně k uznávání Institut uznávání dosaţeného vzdělání slouţí ke zvýšení prostupnosti systému vzdělávání a jeho otevřenosti ve fázi počátečního vzdělávání pro účely celoţivotního vzdělávání. Uznání dosaţeného vzdělávání rovněţ následně usnadňuje profesní mobilitu, která je prosazována nejen v rámci České republiky, ale téţ mezi státy (viz např. rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2241/2004/ES ze dne 15. 12. 2004 o jednotném rámci Společenství pro průhlednost v oblasti kvalifikací a schopností (Europass), které nahradilo rozhodnutí Rady č. 1999/51/ES ze dne 21. prosince 1998 o podpoře zavedení evropského rozměru do systému stáţí v oblasti vzdělávání spojeného se získáním pracovní zkušenosti, včetně učňovského vzdělávání, jenţ bylo rovněţ dle důvodové zprávy ke školskému zákonu inspirací pro zakotvení poţadavku na uznávání dosaţeného vzdělání). Komentované ustanovení zakotvuje dvě varianty uznání dosaţeného vzdělání – uznání uceleného dosaţeného vzdělání a uznání částečného dosaţeného vzdělání. Na rozdíl od uznávání středního vzdělání (§ 70), nejsou uvedené pojmy blíţe specifikovány v prováděcí vyhlášce, tedy ve vyhlášce MŠMT č. 10/2005 Sb., o vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. Lze se však domnívat, ţe při jejich definování lze analogicky vycházet z příslušných ustanovení vyhlášky MŠMT č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři, ve znění pozdějších předpisů. V tomto smyslu bude veden další výklad. II. Uznávání uceleného dosaţeného vzdělávání Podle § 7 vyhlášky č. 13/2005 Sb. se uceleným dosaţeným vzděláním ţáka rozumí vzdělávání, resp. ukončené vzdělání, ve střední škole, konzervatoři, vyšší odborné škole nebo vysoké škole

v České republice nebo v zahraničí, pokud je doloţeno dokladem o jeho úspěšném ukončení nebo pokud je jeho dosaţení prokázáno jinak. Doklad o jeho středním vzdělání vydaný podle práva státu, v němţ bylo vzdělání získáno (zahraniční vysvědčení), musí být opatřen nostrifikační doloţkou nebo osvědčením o rovnocennosti dosaţeného vzdělání (k podmínkám jejich získání viz komentář k § 108, podrobnosti jsou stanoveny vyhláškou č. 12/2005 Sb., o podmínkách uznání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami). Oba uvedené úkony jsou tzv. jinými úkony, pro které platí právní úprava provedená v čtvrté správního řádu a ve stanoveném rozsahu (srov. ustanovení § 154 SpŘ) téţ v jiných částech správního řádu. Uvedená ustanovení zejména obsahují postupy k odstranění případných vad. Jako ucelené dosaţené vzdělání lze dle důvodové zprávy uznat i úspěšné absolvování jednotlivé zkoušky podle § 113, tj. zkoušky, která svým obsahem a formou odpovídá závěrečné zkoušce, absolutoriu, zkoušce profilové části maturitní zkoušky z příslušného zkušebního předmětu nebo zkoušce společné části maturitní zkoušky z příslušného zkušebního předmětu uskutečňované v dané škole, a to i přesto, ţe úspěšným vykonáním jednotlivé zkoušky se nezíská stupeň vzdělání (§ 113 odst. 8). Důvodem je zřejmě skutečnost, ţe se jedná o doklad o dalším vzdělávání spíše uceleného, neţ částečného charakteru, neboť jeho vydání by mělo potvrzovat, ţe student ovládá učivo či látku konkrétního předmětu co do obsahu a rozsahu, který postačuje k jeho úspěšnému absolvování jako celku (nejen jeho zvládnutí v rámci některého ročníku). Pokud je ucelené dosaţené vzdělání studenta prokazatelně doloţeno, ředitel vyšší odborné školy jej na základě jeho písemné ţádosti uzná v rozsahu a obsahu shodném v absolvovaném a současně studovaném oboru vzdělání. Rozhodnutí, kterým je uznáno ucelené dosaţené vzdělání studenta, je tedy ředitel střední školy povinen vydat vţdy, pokud po posouzení a porovnání vzdělávacích programů absolvovaného oboru a oboru, který student ve střední škole studuje nebo chce studovat, sezná shodu. Rozhodne-li ředitel o uznání uceleného dosaţeného vzdělání studenta, zároveň jej (pozn. – termín „ţák“ se v komentovaném ustanovení objevuje patrně omylem, je tedy jej chápat jako termín „student“) uvolní zčásti nebo zcela z vyučování a z hodnocení v rozsahu uznaného vzdělání. O uvolnění jiţ tedy není nutné zvlášť ţádat. III. Uznávání částečného dosaţeného vzdělání Částečným dosaţeným vzděláním se podle § 8 vyhlášky č. 13/2005 Sb. rozumí absolvování pouze některých ročníků jiné střední školy, konzervatoře, vyšší odborné školy nebo vysoké školy v České republice nebo v zahraničí, či jiné vzdělávání, zejména v odborných kurzech nebo jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky. Aby bylo moţné takové vzdělání uznat, musí být prokazatelně doloţeno (vysvědčením, osvědčením apod. či jiným prokazatelným způsobem) a zároveň nesmí od doby jeho dosaţení uplynout více neţ deset let. Pro účely komentovaného ustanovení se přitom za doklad o částečném vzdělání studenta výslovně povaţuje osvědčení o získání profesní kvalifikace, vydané podle zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání), ve znění pozdějších předpisů (§ 113b ŠkolZ). Desetiletá lhůta jakoţto jedna z podmínek pro uznání částečného dosaţeného vzdělání je stanovena dle důvodové zprávy „s ohledem na předpokládaný technologický pokrok a pravděpodobnost uchování nabytých vědomostí, dovedností a jiných studijních výsledků využitelných pro další studium“. Pokud desetiletá lhůta od získání vzdělání jiţ uplynula, je stanovena moţnost, aby student znalosti z tohoto (prokazatelně doloţeného vzdělání) prokázal při zkoušce stanovené ředitelem školy. Taková zkouška by pak měla co do svého obsahu a rozsahu prověřit validitu studentových vědomostí či dovedností v rámci předmětu či jiné (ucelené) části učiva, o jehoţ uznání (např. za některý ze studovaných ročníků) student ţádá.

Rozhodne-li ředitel o uznání uceleného dosaţeného vzdělání studenta, zároveň jej (pozn. – termín „ţák“ se v komentovaném ustanovení objevuje patrně omylem, je tedy jej chápat jako termín „student“) uvolní zčásti nebo zcela z vyučování a z hodnocení v rozsahu uznaného vzdělání. O uvolnění jiţ tedy není nutné zvlášť ţádat. Ukončování vyššího odborného vzdělávání § 101 [Ukončení absolutoriem] Vyšší odborné vzdělávání se ukončuje absolutoriem. Dokladem o dosaţení vyššího odborného vzdělání je vysvědčení o absolutoriu a diplom absolventa vyšší odborné školy. Označení absolventa vyšší odborné školy, které se uvádí za jménem, je "diplomovaný specialista" (zkráceně "DiS."). I. Obecně o způsobech ukončování vyššího odborného vzdělávání V § 98 jsou upraveny způsoby, jimiţ dochází k dobrovolnému neúspěšnému ukončení vyššího odborného vzdělávání, tedy k ukončení vzdělávání zanecháním, popř. fikcí zanechání vzdělávání. Ustanovení § 102 odst. 8, popř. § 185 odst. 23, pak dále předpokládá zánik statusu studenta v případě, ţe student nevykoná úspěšně absolutorium v řádném, termínu. Nutno ovšem doplnit, ţe samotný zánik statusu studenta však v tomto případě výjimečně nebrání úspěšnému ukončení vyššího odborného vzdělávání v opravném termínu (§ 7 odst. 2 vyhlášky MŠMT č. 10/2005 Sb., o vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů), a to za podmínky, ţe k vykonání absolutoria dojde nejpozději do 5 let od úspěšného ukončení posledního ročníku vzdělávání (§ 102 odst. 8 ŠkolZ). Školský zákon ani na jeho základě vydaná vyhláška č. 10/2005 Sb., jako ani jiný právní předpis, nestanoví, jaké důsledky má pro studenta, pokud nesplní podmínky stanovené akreditovaným vzdělávacím programem pro příslušný ročník (a není mu povoleno opakování ročníku dle § 97 odst. 8). S ohledem na skutečnost, ţe neexistuje způsob, jak studovat, aniţ by to bylo ve vyšším či absolvovaném ročníku, nelze, neţ mít za to, ţe v takovém případě vzdělávání nedobrovolně zaniká. Vzhledem k absenci pravidel pro takový postup ve vyšším odborném vzdělávání se jeví jako vhodné přiměřené vyuţití pravidel, které školský zákon stanoví pro střední vzdělávání, konkrétně v ustanovení § 68 odst. 3. Úspěšný způsob ukončení vyššího odborného vzdělávání zná zákon jediný, a to absolutoriem (§ 101 a § 102). II. Absolutorium Absolutorium je zvláštní formou zkoušky, jejímţ úspěšným vykonáním se získává stupeň vyššího odborného vzdělání ve smyslu § 92 odst. 2. Podmínky pro jeho absolvování, jako i jeho další atributy stanoví § 102 ŠkolZ a § 7 aţ § 9 vyhlášky č. 10/2005 Sb. Osvědčením, v terminologii školského zákona dokladem (nelze jej však ztotoţňovat s dokladem dle § 151 SpŘ), o úspěšném vykonání absolutoria, tedy o dosaţení vyššího odborného vzdělání, je vysvědčení o absolutoriu a diplom absolventa vyšší odborné školy. Z konjunkce lze dovodit, ţe získání vyššího odborného vzdělávání prokazují oba dokumenty současně, nestačí tedy jeden z nich. Obsah a formu vysvědčení o absolutoriu a diplomu absolventa vyšší odborné školy stanoví vyhláška MŠMT č. 223/2005 Sb., o některých dokladech o vzdělání, ve znění pozdějších předpisů; vzor tiskopisů těchto dokumentů je stanoven v její příloze č. 7. Vysvědčení o absolutoriu a diplom o absolutoriu ve vyšší odborné škole jsou veřejnými listinami (§ 28 odst. 7 ŠkolZ) a jako takové potvrzují pravdivost toho, co

je v nich uvedeno (§ 53 odst. 3 SpŘ). Toho, kdo úspěšně vykonal absolutorium a získal tak vyšší odborné vzdělání zákon označuje za absolventa. Zároveň stanoví způsob jeho označení, a to titulem "diplomovaný specialista" uváděným za jménem ve zkratce "DiS.". Toto označení lze na ţádost zapsat do občanského průkazu (dle § 3 odst. 5 zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů) nebo do řidičského průkazu (dle § 105 odst. 2 ProvPoz). § 102 [Průběh absolutoria] (1) Podmínkou pro absolutorium je úspěšné ukončení posledního ročníku vzdělávání. Absolutorium se skládá ze zkoušky z odborných předmětů, zkoušky z cizího jazyka a obhajoby absolventské práce. Absolventská práce můţe být zpracována a obhajována společně několika studenty; i v tomto případě jsou studenti hodnoceni jednotlivě. Absolventská práce a její obhajoba můţe obsahovat téţ část ověřující praktické dovednosti. (2) Ředitel školy vyhlašuje nejméně 1 řádný termín absolutoria ve školním roce. (3) Absolutorium se koná před zkušební komisí a je veřejné s výjimkou jednání zkušební komise o hodnocení studenta. (4) Zkušební komise má stálé a další členy, předsedou je pedagogický pracovník z jiné vyšší odborné školy nebo vysoké školy. Stálými členy jsou předseda, místopředseda a vedoucí učitel studijní skupiny. Dalšími členy jsou učitel příslušného předmětu, přísedící, který vyučuje daný předmět, vedoucí absolventské práce a oponent. Členem zkušební komise můţe být jmenován také odborník z praxe. Předsedu komise jmenuje krajský úřad, ostatní členy komise ředitel školy. Ustanovení § 74 odst. 9 a 10 se pouţije obdobně. (5) Neprospěl-li student z některé zkoušky nebo neobhájil-li absolventskou práci, můţe konat opravnou zkoušku z této zkoušky nebo obhájit absolventskou práci do 6 měsíců od řádného termínu absolutoria. Opravnou zkoušku nebo opravnou obhajobu absolventské práce je moţné konat nejvýše dvakrát, a to v termínu stanoveném zkušební komisí. (6) Pokud se student ke zkoušce nebo obhajobě nedostaví a svou nepřítomnost řádně omluví nejpozději do 3 pracovních dnů od konání zkoušky předsedovi zkušební komise nebo nekonal absolutorium z důvodu neukončení posledního ročníku vzdělávání, má právo konat náhradní zkoušku. Nedodrţení stanovené lhůty můţe v závaţných případech předseda zkušební komise prominout. Konáním náhradní zkoušky není dotčeno právo studenta konat opravnou zkoušku. (7) Student přestává být studentem vyšší odborné školy dnem následujícím po dni, kdy úspěšně vykonal absolutorium. Nevykonal-li student úspěšně absolutorium v případě vzdělávacího programu v délce 3 roky v řádném termínu, přestává být studentem školy 30. června roku, v němţ měl vzdělávání řádně ukončit, v případě vzdělávacího programu v délce 3,5 roku přestává být studentem školy 31. ledna roku, v němţ měl vzdělávání řádně ukončit. Jestliţe se student ke zkoušce nebo obhajobě bez řádné omluvy nedostavil, jeho omluva nebyla uznána nebo byl ze zkoušky vyloučen, posuzuje se, jako by zkoušku nebo obhajobu vykonal neúspěšně. (8) Absolutorium lze vykonat nejpozději do 5 let od úspěšného ukončení posledního ročníku vzdělávání. (9) Kaţdý, kdo konal zkoušku absolutoria nebo obhajobu absolventské práce,

můţe do 8 dnů ode dne, kdy mu byl oznámen výsledek zkoušky, poţádat krajský úřad o přezkoumání jejího průběhu a výsledku. Při přezkoumání se postupuje obdobně podle § 82 odst. 1 a 4. I. Obecně k absolutoriu Absolutorium je zvláštní formou zkoušky, jejímţ úspěšným vykonáním se získává stupeň vyššího odborného vzdělání ve smyslu § 92 odst. 2. Je jediným způsobem úspěšného ukončení vzdělávání na vyšší odborné škole. Podmínky pro jeho absolvování, jako i jeho další atributy stanoví toto ustanovení a dále § 7 aţ § 9 vyhlášky č. 10/2005 Sb. Základní podmínkou pro konání absolutoria je v souladu s odst. 1 úspěšné ukončení posledního ročníku vzdělávání. V souladu s odst. 8 lze absolutorium vykonat nejpozději do 5 let od něj. S ohledem na skutečnost, ţe součástí absolutoria je obhajoba absolventské práce, je další logickou podmínkou její předchozí odevzdání. II. Termíny absolutoria Řádné termíny absolutoria, nejméně však 1 ve školním roce, stanovuje ředitel školy v období od 1. do 30. června v případě vzdělávacího programu v délce studia 3 nebo 4 roky, a v období od 2. do 31. ledna v případě vzdělávacího programu v délce studia 3,5 nebo 4,5 roku. Opravné termíny stanovuje zkušební komise, a to tak, aby bylo moţné konat opravnou zkoušku do šesti měsíců od konání řádného termínu absolutoria. Náhradní termín absolutoria stanovuje ředitel školy tak, aby bylo moţné jej konat do čtyř měsíců od konání řádného termínu absolutoria. Termíny absolutoria se zveřejňují nejméně 1 měsíc předem na viditelném a přístupném místě ve škole a téţ způsobem umoţňujícím dálkový přístup. Před zahájením konání absolutoria neprobíhá výuka studentů posledního ročníku v rozsahu nejméně 5 po sobě následujících pracovních dnů. III. Zkušební komise Absolutorium se koná před zkušební komisí, která rozhoduje o klasifikaci studenta z jednotlivých zkoušek na návrh členů zkušební komise hlasováním (odst. 4 ve spojení s § 74 odst. 9 a 10). Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy zkušební komise. Na rozdíl od komise pro komisionální zkoušku (§ 6 vyhlášky MŠMT č. 10/2005 Sb., o vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů) školský zákon ani prováděcí vyhláška nestanoví přesný počet jejích členů, z podmínek pro obsazení komise je však zřejmé, ţe jejich povětšinou bude 7 – a to v případě, ţe ţádná osoba nebude v postavení, které by ji kvalifikovalo pro členství z více níţe uvedených titulů, a zároveň, ţe ředitel nevyuţije moţnosti jmenovat odborníka z praxe. Zkušební komise je v prvé řadě tvořena předsedou, kterého jmenuje bez ohledu na zřizovatele vyšší odborné školy krajský úřad (v přenesené působnosti – srov. § 183 odst. 6), a to tak, aby jím byl pedagogický pracovník z jiné vyšší odborné školy (dle zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) nebo vysoké školy (v souladu s ustanovením § 70 odst. 3 VŠkol plní na vysoké škole funkci učitelů akademičtí pracovníci. Těmi jsou takoví zaměstnanci vysoké školy, kteří vykonávají jak pedagogickou, tak vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost, tedy profesoři, docenti, odborní asistenti, asistenti, lektoři a vědečtí, výzkumní a vývojoví pracovníci podílející se na pedagogické činnosti). Za výkon funkce předsedy zkušební komise pro absolutorium náleţí odměna (§ 184 odst. 2), kterou poskytuje právnická osoba vykonávající činnost vyšší odborné školy. Její výši a pravidla jejího poskytování upravuje vyhláška MŠMT č. 177/2009 Sb., o bliţších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou, ve znění pozdějších předpisů,

která se s ohledem na sdělení ministerstva školství č. MSMT-16128/2012-20 k výši a způsobu poskytování odměn předsedům zkušebních komisí pro závěrečné zkoušky, absolutorium a absolutorium v konzervatoři pouţije obdobně téţ pro předsedů zkušebních komisí pro absolutoria. Předseda zkušební komise řídí práci zkušební komise a odpovídá za její činnost a za řádný průběh zkoušek a klasifikaci. V den, ve kterém konal student absolutorium, pak také oznamuje studentovi hodnocení jeho jednotlivých zkoušek jako i celkové hodnocení absolutoria, a to v den, ve kterém student absolutorium konal. V případě, ţe ţák pouţil při konání absolutoria nedovolené pomůcky nebo průběh zkoušky jinak váţně narušil, je předseda oprávněn vyloučit jej ze zkoušky; činí tak bezprostředně. Další členy zkušební komise jmenuje ředitel školy. Jsou jimi jednak místopředseda, jehoţ kvalifikaci zákon nijak nespecifikuje, z podstaty věci by měl být pedagogickým pracovníkem, vedoucí učitel studijní skupiny, učitel příslušného předmětu, přísedící, který vyučuje daný předmět, vedoucí absolventské práce a oponent. Předseda, místopředseda a vedoucí studijní skupiny jsou stálými členy zkušební komise, ostatní jmenovaní jsou členy v závislosti na studentovi, jeţ absolutorium právě vykonává. Členem zkušební komise, jmenovaným ředitelem, můţe být také odborník z praxe. Ač zákon nestanoví, ţe je stálým členem, s ohledem na to, ţe by neměl mít vztah ke konkrétnímu studentovi, a téţ na poţadavek rovného postavení mezi jednotlivými studenty, lze soudit, ţe by měl být v postavení stálého člena zkušební komise. V souladu s ustanovením § 184 odst. 1 je účast členů ve zkušební komisi pro absolutorium jiným úkonem v obecném zájmu dle § 203 ZPr, při němţ náleţí zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. V této souvislosti se však neuplatní postup dle § 206 odst. 3 ZPr, dle něhoţ by měla jinak vyšší odborná škola, členem jejíţ zkušební komise zaměstnanec jiné vyšší odborné školy či vysoké školy, popř. odborník z praxe byl, povinna uhradit zaměstnavateli, u něhoţ byl zaměstnanec v době uvolnění v pracovním poměru, náhradu mzdy nebo platu, která byla zaměstnanci poskytnuta (pokud se s touto právnickou nebo fyzickou osobou nedohodl na upuštění od úhrady). Právnická osoba, která vykonává činnost vyšší odborné školy, ve které se zkoušky konají, poskytuje členům zkušební komise cestovní náhrady za podmínek a ve výši stanovených v části sedmé zákoníku práce s tím, ţe za pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad se povaţuje bydliště těchto osob. S ohledem na právní jistotu a transparentnost by členové zkušební komise měli být jmenováni v předstihu a známí předem. Termín ani způsob oznámení zákon nestanoví, lze však analogicky vycházet z termínu a způsobu zveřejnění stanoveného pro termíny absolutoria, a tedy uzavřít, ţe téţ členové zkušební komise by měli být zveřejněni nejméně 1 měsíc předem, a to na viditelném a přístupném místě ve škole a téţ způsobem umoţňujícím dálkový přístup. IV. Obsah a průběh absolutoria V souladu s ustanovením § 8 odst. 1 vyhlášky č. 10/2005 Sb. neprobíhá nejméně 5 po sobě následujících pracovních dnů před zahájením konání absolutoria výuka studentů posledního ročníku. Tato doba je jim poskytnuta pro přípravu na absolutorium, z čehoţ lze soudit, ţe nemoţnost jejího vyuţití, např. pro nemoc, lze pokládat za řádný důvod k omluvě při nedostavení se podle odst. 6, jak bude níţe specifikováno. Absolutorium se skládá ze zkoušky z odborných předmětů, a to nejvíce ze 3 (§ 8 odst. 5 vyhlášky č. 10/2005 Sb.), zkoušky z cizího jazyka a obhajoby absolventské práce. Jeho průběh je veřejný s výjimkou jednání zkušební komise o hodnocení studenta. Příprava na zkoušku z odborných předmětů, zkoušku z cizího jazyka a na obhajobu absolventské práce trvá 20 minut. Samotná zkouška z odborných předmětů trvá nejvýše 20

minut a stejně tak nejvýše 20 minut trvá zkouška z cizího jazyka. Obhajoba absolventské práce trvá nejvýše 20 minut; pokud je její součástí virtuální či jiná prezentace, trvá nejvýše 40 minut. Pro studenty se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním (§ 16 odst. 2 a 3) se při ukončování vzdělávání stanoví vhodné podmínky odpovídající jejich potřebám. Absolventská práce můţe být zpracována a obhajována společně několika studenty; i v tomto případě jsou studenti hodnoceni jednotlivě. Absolventská práce a její obhajoba můţe obsahovat téţ část ověřující praktické dovednosti. Nedostaví-li se student ke zkoušce nebo k obhajobě a svou nepřítomnost řádně omluví nejpozději do 3 pracovních dnů (nedodrţení stanovené lhůty můţe v závaţných případech předseda zkušební komise prominout) od konání zkoušky předsedovi zkušební komise nebo nekoná-li absolutorium z důvodu neukončení posledního ročníku vzdělávání, má právo konat náhradní zkoušku. Konáním náhradní zkoušky není dotčeno právo studenta konat opravnou zkoušku. Jestliţe se student ke zkoušce nebo obhajobě bez řádné omluvy nedostaví, jeho omluva nebyla uznána nebo byl ze zkoušky vyloučen, posuzuje se, jako by zkoušku nebo obhajobu vykonal neúspěšně (odst. 7). Obdobně, analogicky k ustanovení § 6 odst. 8 vyhlášky č. 10/2005 Sb. pro konání komisionální zkoušky by měl být posuzován student, který od zkoušky nebo obhajoby po jejím zahájení odstoupil. V. Hodnocení absolutoria O hodnocení studenta z jednotlivých zkoušek rozhoduje na návrh členů zkušební komise hlasováním (odst. 4 ve spojení s § 74 odst. 9 a 10). Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy zkušební komise. Výsledky jednotlivých zkoušek (§ 9 odst. 1 vyhlášky č. 10/2005 Sb.) a obhajoby absolventské práce jsou hodnoceny známkami 1 - výborně, 2 - velmi dobře, nebo 3 dobře, v případě úspěšného hodnocení a známkou 4 - nevyhověl/a, v případě neúspěšného hodnocení. Do celkového hodnocení absolutoria (§ 9 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 10/2005 Sb.) se započítává klasifikace zkoušky z odborných předmětů, zkoušky z cizího jazyka a obhajoby absolventské práce. Celkové hodnocení studenta u absolutoria se vyjadřuje stupni prospěl s vyznamenáním, jestliţe student není hodnocen z ţádné zkoušky nebo obhajoby absolventské práce známkou horší neţ 2 - velmi dobře a průměrný prospěch studenta při absolutoriu není horší neţ 1,50, prospěl, jestliţe student není hodnocen z ţádné zkoušky nebo obhajoby absolventské práce známkou horší neţ 3 - dobře, či neprospěl, jestliţe student má v hodnocení z některé zkoušky nebo obhajoby absolventské práce známku prospěchu 4 - nevyhověl. Hodnocení jednotlivých zkoušek, stejně jako celkové hodnocení absolutoria, oznámí studentovi předseda zkušební komise v den, ve kterém konal student absolutorium. V souladu s odst. 7 dnem následujícím po dni, kdy student úspěšně vykonal absolutorium, přestává být studentem vyšší odborné školy. Jestliţe student úspěšně absolutorium v řádném termínu nevykonal, přestává být studentem školy 30. června roku, v němţ měl vzdělávání řádně ukončit v případě vzdělávacího programu v délce 3 roky, a 31. ledna roku, v němţ měl vzdělávání řádně ukončit v případě vzdělávacího programu v délce 3,5 roku. Neprospěje-li student z některé zkoušky nebo neobhájí-li absolventskou práci, můţe konat opravnou zkoušku z této zkoušky nebo obhájit absolventskou práci do 6 měsíců od řádného termínu absolutoria. Opravnou zkoušku nebo opravnou obhajobu absolventské práce je moţné konat nejvýše dvakrát, a to v termínu stanoveném zkušební komisí. Student, popř. bývalý student, pokud koná absolutorium v době, kdy jiţ není studentem vyšší odborné školy (dle odst. 7), který konal zkoušku absolutoria nebo obhajobu absolventské práce, můţe do 8 dnů ode dne, kdy mu byl oznámen výsledek zkoušky, poţádat krajský úřad o

přezkoumání jejího průběhu a výsledku (odst. 9). Škola, v níţ bylo absolutorium konáno, a Česká školní inspekce poskytují při posuzování ţádosti krajskému úřadu součinnost. Krajský úřad rozhodne o ţádosti ve lhůtě 30 dnů ode dne jejího doručení, a to tak, ţe výsledek zkoušky nebo obhajoby změní, nebo zruší a nařídí opakování zkoušky nebo obhajoby, pokud zjistí, ţe při této zkoušce nebo obhajobě byly porušeny právní předpisy nebo se vyskytly jiné závaţné nedostatky, které mohly mít vliv na řádný průběh nebo výsledek zkoušky nebo obhajoby; v opačném případě výsledek zkoušky nebo obhajoby potvrdí. Opakování zkoušky nebo obhajoby se koná nejpozději do 15 dnů ode dne vydání rozhodnutí, a to před zkušební komisí, kterou jmenuje krajský úřad. Školský zákon stanoví (v § 183 odst. 1 ŠkolZ ve spojení s § 102 odst. 9 ŠkolZ), ţe na přezkoumání průběhu a výsledku zkoušky absolutoria nebo obhajoby absolventské práce se nevztahuje správní řád. To však neplatí absolutně, neboť s ohledem na ustanovení § 177 odst. 1 správního řádu, které je ve vztahu k úpravě provedené ve školském zákoně ustanovením zvláštním, základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v §2 aţ 8 se pouţijí při výkonu veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, ţe se správní řád nepouţije, ale sám úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje. [Vycucat převyprávění zásad z článku pro Právního rádce?] Co do procesních pravidel pak školský zákon (v § 82 odst. 4 ŠkolZ ve spojení s § 102 odst. 9 ŠkolZ) ještě stanoví právo účastníka absolutoria nahlédnout do všech materiálů týkajících se jeho osoby, které mají význam pro rozhodnutí o výsledku zkoušky. § 103 [Zmocnění k vydání prováděcí vyhlášky] Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem podrobnosti o organizaci, náleţitostech a průběhu přijímacího řízení ke vzdělávání ve vyšších odborných školách, včetně termínů konání přijímacích zkoušek, a o přijímání do vyššího neţ prvního ročníku, podrobnosti o organizaci a průběhu vyššího odborného vzdělávání, podmínky konání odborné praxe a náleţitosti smlouvy o obsahu, rozsahu a podmínkách odborné praxe, pravidla pro hodnocení studentů, pro uznávání předchozího vzdělání a podrobnější podmínky o ukončování vyššího odborného vzdělávání absolutoriem. Ustanovení je provedeno v části první (§ 2 aţ § 9) vyhlášky MŠMT č. 10/2005 Sb., o vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. Jednotlivá ustanovení vyhlášky jsou zohledněna v příslušných komentářích k jednotlivým ustanovením školského zákona. HLAVA II AKREDITACE VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU § 104 [Vzdělávací program pro vyšší odborné vzdělávání] (1) Vzdělávací program v příslušném oboru vzdělání pro jednotlivou vyšší odbornou školu podléhá akreditaci, kterou uděluje ministerstvo; v případě vzdělávacího programu zdravotnického zaměření s předchozím souhlasem Ministerstva zdravotnictví a v případě vzdělávacího programu v oblasti bezpečnostních sluţeb s předchozím souhlasem Ministerstva vnitra a v případě vzdělávacího programu zaměřeného na přípravu k výkonu regulovaného povolání téţ s předchozím stanoviskem příslušného uznávacího orgánu1), zda absolventi budou připraveni odpovídajícím způsobem k výkonu tohoto povolání. (2) Je-li vzdělávací program akreditován a zapsán pro příslušnou vyšší odbornou školu do školského rejstříku, lze ke vzdělávání v tomto programu přijímat uchazeče,

konat výuku, zkoušky a přiznávat označení absolventa vyšší odborné školy. I. Vzdělávací program pro vyšší odborné vzdělávání Vzdělávání ve vyšších odborných školách se blíţí vzdělávání na vysokých školách nejen tím, ţe předpokladem pro jeho vyuţívání je dosaţení středoškolského vzdělání, ale téţ způsobem, jakým je stanoven obsah vzdělávání. Na rozdíl od předchozích stupňů vzdělání na vyšších odborných školách nenásleduje systém vzdělávacích programů, jak byl definován v § 3 odst. 2 aţ 3, zejména tedy nevychází z rámcových vzdělávacích programů, kterým by se dostalo konkretizace v podobě školních vzdělávacích programů. Namísto toho vzdělávací systém vyššího odborného vzdělávání vyuţívá systém akreditací, který se svou povahou viditelně podobá systému akreditací studijních programů, na němţ je postaveno vzdělávání ve vysokém školství. Systém akreditací umoţňuje vyšším odborným školám vyšší míru autonomie při vyváření a realizaci vzdělávacích programů, zároveň však i vnější kontrolu a určitou srovnatelnost jednotlivých programů v rámci studijních oborů. Vzdělávací programy pro vyšší odborné vzdělávání (§ 6) podobají jak rámcovým vzdělávacím programům, tak i školským vzdělávacím programům. Druhým jmenovaným tím, ţe mohou průběh vzdělávání přizpůsobit potřebám a moţnostem konkrétní (vyšší odborné) školy, rámcovým vzdělávacím programům potom svou strukturou i obsahem. Konkrétně stanoví jednotlivé cíle vzdělávání, jako i profil absolventa vzdělávacího programu, dále formu, délku a obsah vzdělávání, jako i jeho organizační uspořádání, a jelikoţ vyučovacím jazykem na vyšší odborné škole nemusí být český jazyk (§ 13 odst. 4), tak téţ vyučovací jazyk. Dále stanoví podmínky průběhu a ukončování vzdělávání, jakoţ i podmínky pro vzdělávání studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. Konečně stanoví podmínky materiální, personální a organizační, podmínky bezpečnosti práce a ochrany zdraví a podmínky zdravotní způsobilosti uchazeče ke vzdělávání. II. Akreditace vzdělávacího programu Akreditace vzdělávacího programu je státem vydaným oprávněním realizační povahy. Bez něj nelze ke vzdělávání v daném programu pro vyšší odborné vzdělávání přijímat uchazeče, konat výuku, zkoušky ani přiznávat označení absolventa vyšší odborné školy. Akreditaci uděluje ministerstvo školství, a to na ţádost vyšší odborné školy postupem dle § 105. Podrobnější poţadavky na ţádost o akreditaci vzdělávacího programu stanoví vyhláška MŠMT č. 10/2005 Sb., o vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, v § 10 aţ 13. Podmínkou pro udělení akreditace je v souladu s ustanovením § 105 odst. 4 předchozí souhlasné stanovisko Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání (dále jen „Akreditační komise“). Kromě výše uvedených předpisů na její postup dále dopadá směrnice náměstka ministra pro vzdělávání ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy, kterou se schvaluje statut a jednací řád Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání č.j. MSMT-45997/2013-1 a Formální rámec pro posuzování vzdělávacích programů vyššího odborného vzdělávání“, č. j. 19 291/2007-23. Podrobněji k postavení Akreditační komise v komentovaném ustanovení § 107. V určitých případech je udělení akreditace podmíněno předchozím souhlasem příslušného ministerstva, a to Ministerstva zdravotnictví – v případě vzdělávacího programu zdravotnického zaměření (obory skupiny 53 Zdravotnictví, tj. Diplomovaná všeobecná sestra, Diplomovaný zdravotnický záchranář, Diplomovaná dentální hygienistka, Diplomovaný nutriční terapeut, Diplomovaný farmaceutický asistent, Diplomovaný zdravotní laborant, Diplomovaný zubní technik, a Diplomovaný ortotik-protetik) a Ministerstva vnitra – v případě vzdělávacího programu v oblasti bezpečnostních sluţeb. Jde-li pak o vzdělávací program zaměřený na přípravu k výkonu povolání, k němuţ zákon

podmiňuje přístup získáním předchozího vzdělání (regulované povolání), pak bere ministerstvo školství v úvahu téţ předchozí stanovisko příslušného uznávacího orgánu (dle UznOKval, zda absolventi budou připraveni odpovídajícím způsobem k výkonu tohoto povolání. Uznávacím orgánem je podle § 29 odst. 1 zákona o uznávání odborné kvalifikace správní úřad nebo profesní komora oprávněná rozhodnout v konkrétní věci o uznání odborné kvalifikace. Konkrétně je jím ministerstvo školství nebo jiný ústřední orgán státní správy České republiky (dle MinZř), do jehoţ působnosti regulovaná činnost náleţí nebo jehoţ působnost je regulované činnosti nejbliţší; v případě, ţe uchazeč hodlá vykonávat regulovanou činnost jako podnikatel ve formě ţivnosti nebo jako odpovědný zástupce drţitele ţivnostenského oprávnění, je jím Ministerstvo průmyslu a obchodu, a v případě, ţe o oprávnění vykonávat regulovanou činnost rozhoduje podle zvláštního právního předpisu profesní komora, je uznávacím orgánem tato komora. Účinnost oprávnění spjatých s akreditací, tedy oprávnění přijímat uchazeče, konat výuku, zkoušky a přiznávat označení absolventa vyšší odborné školy nastává aţ zápisem akreditace pro příslušnou vyšší odbornou školu do školského rejstříku [§ 144 odst. 1 písm. d)]. Pokud nemá vyšší odborná škola akreditován ţádný vzdělávací program pro vyšší odborné vzdělávání, provede ministerstvo školství její výmaz z rejstříku škol a školských zařízení (§ 150 odst. 1 písm. g) ŠkolZ). Akreditace alespoň jednoho vzdělávacího programu je tedy pro vyšší odbornou školou zároveň nezbytností k tomu, aby mohla existovat. § 105 [Akreditační řízení] (1) Ţádost o akreditaci vzdělávacího programu se podává ministerstvu. Ministerstvo ţádost neprodleně postoupí Akreditační komisi pro vyšší odborné vzdělávání (dále jen "Akreditační komise"). Akreditační komise posoudí vzdělávací program z a odborného hlediska a do 120 dnů ode dne, kdy jí byla ţádost doručena, sdělí ministerstvu stanovisko. (2) Ministerstvo rozhodne o akreditaci vzdělávacího programu do 30 dnů od obdrţení stanoviska Akreditační komise. (3) Ministerstvo akreditaci neudělí, jestliţe a) vzdělávací program nesplňuje náleţitosti uvedené v § 6 odst. 1, b) vzdělávací program není z hlediska obsahu v souladu s cíli a zásadami stanovenými tímto zákonem. (4) Ministerstvo akreditaci neudělí téţ v případě, ţe Akreditační komise vydala k ţádosti o akreditaci vzdělávacího programu nesouhlasné stanovisko. (5) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem obsah písemné ţádosti o akreditaci vzdělávacího programu. I. Ţádost o akreditaci V souladu s ustanovením odst. 1 se řízení o udělení akreditace zahajuje na ţádost. Její základní náleţitosti stanoví § 37 odst. 2 SpŘ a podrobněji je specifikuje vyhláška MŠMT č. 10/2005 Sb., o vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů v § 10 a násl. (vydaná na základě zmocňující ustanovení dle odst. 5). Ţádost o akreditaci vzdělávacího programu adresuje vyšší odborná škola, resp. právnická osoba zamýšlející vykonávat činnost vyšší odborné školy, ministerstvu školství, a to v písemné i elektronické podobě; v písemné podobě ve trojím písemném vyhotovení. Ţádost obsahuje

identifikační údaje, návrh vzdělávacího programu a doklady o odborném zabezpečení výuky vzdělávacího programu. Identifikačními údaji (dle § 11 vyhlášky č. 10/2005 Sb.) jsou název, sídlo a právní forma právnické osoby, která vykonává, nebo bude vykonávat činnost vyšší odborné školy (§ 142 odst. 1 ŠkolZ), zřizovatel školy v případě školské právnické osoby (§ 124 odst. 1 ŠkolZ) nebo příspěvkové organizace (např. dle § 27 a násl. OZř), kód a název oboru vzdělání (dle oddílu E přílohy 1 nařízení vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů) název vzdělávacího programu, zaměření vzdělávacího programu, pokud se na zaměření dělí, podmínky zdravotní způsobilosti uchazeče ke vzdělávání (dle přílohy 2 nařízení č. 211/2010 Sb.), délka vzdělávacího programu (počet ročníků a období), formy vzdělávání (§ 25 ŠkolZ), vyučovací jazyk (§ 13 ŠkolZ). Návrh vzdělávacího programu musí reflektovat cíle vyššího odborného vzdělávání stanovené v § 92 odst. 1, jako i jeho další základní atributy. V souladu s ustanovením § 12 vyhlášky č. 10/2005 Sb. obsahuje návrh vzdělávacího programu. profil absolventa, který vymezuje výstupní znalosti, schopnosti a dovednosti absolventa, moţnosti uplatnění absolventa, které obsahují výčet profesních činností, případně profesí, pro jejichţ výkon je absolvent připravován, charakteristiku vzdělávacího programu, která se skládá z pojetí a cílů vzdělávacího programu, z charakteristiky vzdělávacího programu včetně podmínek bezpečnosti práce a ochrany zdraví, z organizace výuky, a případných dalších podmínek pro přijímání studentů (srov. § 94 odst. 3 ŠkolZ), např. podmínek pro vzdělávání studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, konání talentových zkoušek apod., u kaţdé formy vzdělávání přesné vymezení rozsahu a formy teoretické přípravy, konzultačních hodin, samostudia, případně dalších způsobů práce se studenty, obsah vzdělávání ve vzdělávacím programu uspořádaný do předmětů nebo jiných ucelených částí učiva, například modulů (dále jen "předmět") a jejich rozdělení na povinné, povinně volitelné a volitelné, učební plán s časovými dotacemi předmětů pro kaţdou z uvedených forem vzdělávání; součástí učebního plánu jsou i poznámky k učebnímu plánu a přehled vyuţití týdnů v jednotlivých obdobích s vyznačením školní výuky, týdnů určených pro samostatné studium a k získání hodnocení v řádném termínu a týdnů, které tvoří časová rezerva obsah předmětů včetně odborné praxe, návrh fyzických nebo právnických osob, na jejichţ pracovištích se odborná praxe bude konat (§ 96 odst. 2 ŠkolZ), formy hodnocení předmětů v jednotlivých obdobích (průběţné hodnocení, zápočet, klasifikovaný zápočet, zkouška, popř. komisionální zkouška) a označení předmětů, které budou součástí absolutoria (§ 102 odst. 1 ŠkolZ), seznam studijní literatury a dalších studijních pomůcek pro studenty včetně moţnosti vyuţití moderních informačních technologií. Konečně doklady o odborném zabezpečení výuky vzdělávacího programu se rozumí

soupis specializovaných učeben, laboratoří, ateliérů a dalších výukových prostor odborných předmětů, popis jejich technické úrovně a údaje o jejich počtu a kapacitě, údaje o knihovně, její dostupnosti, technické vybavenosti a kapacitě, o stávajícím vybavení a doplňování studijní literatury pro uskutečňování vzdělávacího programu, přehled o stávajícím vybavení výpočetní technikou a o moţnostech jejího vyuţití k uskutečňování vzdělávacího programu, údaje o moţnostech vyuţívání lokální počítačové sítě, záměr rozvoje a odůvodnění vzdělávacího programu, podmínky pro hodnocení a zabezpečení kvality vzdělávacího programu, údaje o rozvoji spolupráce s odbornou praxí, vyššími odbornými a vysokými školami a dalšími právnickými osobami včetně zahraničních, charakteristiku této spolupráce a její rozsah, zdůvodnění společenské potřeby vzdělávacího programu včetně případného vyjádření profesních sdruţení a právnických osob. Pokud ţádost vykazuje podstatné vady (např. nesoulad s dikcí školského zákona, překročení kompetencí ředitele školy stanovených ve školském zákoně či ţádost neobsahuje všechny podklady vyţadované školským zákonem či vyhláškou o vyšším odborném vzdělávání), pomůţe ministerstvo školství ţadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění v přiměřené lhůtě; do té doby můţe řízení přerušit (dle § 64 odst. 1 písm. a) SpŘ). Pokud ţadatel ve stanovené lhůtě podstatné vady ţádosti, které brání pokračování v řízení, neodstraní, ministerstvo školství řízení o akreditaci v souladu s ustanovením § 66 odst. 1 písm. c) SprŘ zastaví. Pokud ţádost výše popsané vady nevykazuje, postoupí ji ministerstvo školství neprodleně Akreditační komisi, aby ve lhůtě 120 dnů sdělila ministerstvu školství své stanovisko k ţádosti o akreditaci. Zákon nestanoví, jakým postupem a v jaké lhůtě si má ministerstvo školství vyţádat stanovisko příslušného ministerstva nebo příslušného uznávacího orgánu dle § 104 odst. 1. Lze proto soudit, ţe postup a lhůtu stanoví ministerstvo školství dle vlastního uváţení, avšak s ohledem na zásadu dobré správy, jako i rychlosti a hospodárnosti, tak, aby postupem bylo dosaţeno potřebného posouzení v odpovídající kvalitě, a to ve lhůtě, která umoţní ministerstvu školství jeho povinnost stanovenou odst. 2 rozhodnout o ţádosti do 30 dnů od obdrţení stanoviska Akreditační komise. II. Posouzení ţádosti a rozhodnutí o akreditaci Odborné posouzení ţádosti, tedy toho, zda vzdělávací program pro vyšší odborné vzdělávání odpovídá poţadavkům stanoveným školským zákonem pro vyšší odborné vzdělávání, provádí Akreditační komise (§ 107), a to ve lhůtě 120 dnů ode dne, kdy jí byla ţádost doručena ministerstvem školství. Postupuje přitom zejména podle jednacího řádu vydaného směrnicí náměstka ministra pro vzdělávání ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy, kterou se schvaluje statut a jednací řád Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání č. j. MSMT-45997/2013-1. Další posouzení provádí ministerstvo školství (dle odst. 3) – zkoumá, zda vzdělávací program splňuje náleţitosti uvedené v § 6 odst. 1, tedy zda stanoví zejména konkrétní cíle, formy, délku a obsah vzdělávání a jeho organizační uspořádání, profil absolventa vzdělávacího programu, vyučovací jazyk, podmínky průběhu a ukončování vzdělávání, jakoţ i podmínky pro vzdělávání studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a podmínky materiální, personální a organizační, podmínky bezpečnosti práce a ochrany zdraví a podmínky zdravotní způsobilosti uchazeče ke vzdělávání, a dále, zda vzdělávací program není z hlediska obsahu v rozporu s cíli

a zásadami stanovenými tímto zákonem. Tedy s obecnými cíli a zásadami vzdělávání vyjádřenými v § 2, jako i s cíli vyššího odborného vzdělávání (dle § 92 odst. 1). V souladu s odst. 3 a odst. 4 ministerstvo školství akreditaci neudělí, pokud zjistí, ţe vzdělávací program nesplňuje náleţitosti uvedené v § 6 odst. 1, ţe není v souladu s cíli a zásadami stanovenými školským zákonem, nebo pokud Akreditační komise vydala k ţádosti o akreditaci vzdělávacího programu nesouhlasné stanovisko. Z ustanovení § 104 odst. 1 dále plyne, ţe ji v případě vzdělávacího programu zdravotnického zaměření neudělí téţ pokud k tomu nevydalo předchozí souhlas Ministerstvo zdravotnictví, a v případě vzdělávacího programu v oblasti bezpečnostních sluţeb, pokud k tomu nevydalo předchozí souhlas Ministerstva vnitra. V ostatních případech akreditaci udělí. Rozhodnutí o akreditaci vydává ministerstvo školství ve lhůtě 30 dnů od obdrţení stanoviska Akreditační komise (odst. 2). Z podstaty věci je zřejmé, ţe v dané lhůtě musí ministerstvo školství vyhodnotit, zda nejsou dány podmínky pro postup podle odst. 3, tedy pro zamítnutí ţádosti, a v případě vzdělávacího programu zdravotnického zaměření nebo vzdělávacího programu v oblasti bezpečnostních sluţeb, téţ obdrţet souhlas, resp. nesouhlas Ministerstva zdravotnictví nebo Ministerstva vnitra (srov. § 104 odst. 1). Konečně v případě vzdělávacího programu zaměřeného na přípravu k výkonu regulovaného povolání musí obdrţet a vyhodnotit stanovisko příslušného uznávacího orgánu, zda absolventi budou připraveni odpovídajícím způsobem k výkonu tohoto povolání (§ 104 odst. 1). Školský zákon nestanoví ţádné zvláštní poţadavky na rozhodnutí o akreditaci, uplatní se proto pro něj v plném rozsahu správní řád, zejména ustanovení jeho § 68 a 69. Podle něj platí, ţe se rozhodnutí vyhotovuje v písemné formě a kromě označení „rozhodnutí“ musí obsahovat označení ministerstva školství, jakoţto orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení a podpis oprávněné úřední osoby; podpis lze nahradit doloţkou „vlastní rukou” nebo zkratkou „v. r.” u příjmení oprávněné úřední osoby a doloţkou „Za správnost vyhotovení:” s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí. Dále musí rozhodnutí obsahovat výrokovou část, odůvodnění a poučení ţadatele. Ve výrokové části musí být kromě označení ţadatele umoţňujícího jeho identifikaci (název a sídlo) uvedeno, zda se akreditace specifikovaného vzdělávacího programu uděluje či neuděluje, a popř. na jak dlouho (§ 106 odst. 1), a to na základě ustanovení § 105 odst. 2, které vymezuje věcnou působnost ministerstva školství vydat předmětné rozhodnutí. V odůvodnění se uvedou důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se ministerstvo školství řídilo při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak ministerstvo školství vypořádalo s případnými návrhy a námitkami ţadatele a s jeho případným vyjádřením k podkladům rozhodnutí. V souladu s ustanovením § 68 odst. 4 SprŘ však platí, ţe odůvodnění rozhodnutí není třeba, jestliţe ministerstvo ţadateli v plném rozsahu vyhoví.

Konečně v poučení rozhodnutí se uvede, ţe je moţné proti rozhodnutí podat rozklad (§ 152 SpŘ), a to ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, a dále, ţe se odvolání podává u něj samotného a bude o něm rozhodovat ministr školství. III. Prodlouţení a změna akreditace Uvedený postup se přiměřeně pouţije i pro řízení o prodlouţení platnosti akreditace (§ 106 odst. 1 ŠkolZ) jako i pro akreditaci změny vzdělávacího programu (§ 106 odst. 2 ŠkolZ). § 106 [Trvání, změna a zánik akreditace] (1) Akreditace vzdělávacího programu se uděluje na dobu rovnající se nejvýše dvojnásobku délky vzdělávání v denní formě studia. Platnost akreditace lze i opakovaně prodlouţit. Na řízení o prodlouţení platnosti akreditace se přiměřeně vztahuje ustanovení § 105. (2) Během uskutečňování akreditovaného vzdělávacího programu můţe vyšší odborná škola poţádat o akreditaci změny vzdělávacího programu. (3) Akreditace vzdělávacího programu zaniká výmazem příslušného oboru vzdělání ze školského rejstříku. I. Trvání akreditace Akreditace se uděluje nejdéle na dobu rovnající se dvojnásobku délky vzdělávání v denní formě studia. Ta je stanovena jednotně pro všechny obory vzdělávání na 3 roky, výjimku tvoří pouze zdravotnické obory (tedy Diplomovaná všeobecná sestra, Diplomovaný zdravotnický záchranář, Diplomovaná dentální hygienistka, Diplomovaný nutriční terapeut, Diplomovaný farmaceutický asistent, Diplomovaný zdravotní laborant, Diplomovaný zubním technik, Diplomovaný ortotik-protetik), které jsou akreditovatelné aţ v délce 3,5 let. Z toho vyplývá, ţe akreditace se uděluje nejdéle na 6 let, a to bez ohledu na to, zda jde o vzdělávání v denní či jiné formě (večerní, dálkové, distanční a kombinované). Jde-li však o zdravotnický obor, můţe být akreditace udělena aţ na 7 let. Platnost akreditace lze prodlouţit, a to i opakovaně, nejdéle však vţdy o 6, resp. o 7 let. II. Změny v akreditaci Během uskutečňování akreditovaného vzdělávacího programu můţe vyšší odborná škola poţádat o akreditaci změny vzdělávacího programu (odst. 2). Zákon nespecifikuje, v čem můţe změna spočívat, lze však vycházet z obsahu vzdělávacího programu, který navazuje na jeho návrh uvedený v ţádosti o akreditaci v rozsahu § 12 vyhlášky MŠMT č. 10/2005 Sb., o vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. Z něho lze soudit, ţe změna v akreditaci se můţe týkat zejména profilu absolventa a na něj navazující moţnosti jeho uplatnění charakteristiky vzdělávacího programu, která se skládá z pojetí a cílů vzdělávacího programu, z charakteristiky vzdělávacího programu včetně podmínek bezpečnosti práce a ochrany zdraví, z organizace výuky, a případných dalších podmínek pro přijímání studentů (srov. § 94 odst. 3 ŠkolZ), popř. podmínek pro vzdělávání studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, konání talentových zkoušek apod., vymezení rozsahu a formy teoretické přípravy, konzultačních hodin, samostudia, případně dalších způsobů práce se studenty, obsahu vzdělávání ve vzdělávacím programu uspořádaném do předmětů nebo jiných ucelených částí učiva, například modulů (dále jen „předmět“) a jejich rozdělení na

povinné, povinně volitelné a volitelné, učebního plánu s časovými dotacemi předmětů jako i vyuţití týdnů v jednotlivých obdobích obsahu předmětů včetně odborné praxe a forem hodnocení předmětů v jednotlivých obdobích. III. Zánik akreditace Akreditace vzdělávacího programu pro vyšší odborné vzdělávání z podstaty věci zaniká uplynutím doby, na níţ byla udělena, jako i zánikem vyšší odborné školy samotné. Podle odst. 3 komentovaného ustanovení pak zaniká výmazem příslušného oboru vzdělání ze školského rejstříku. Zákon explicitně nestanoví důvody pro výmaz oboru vzdělání ze školského rejstříku, s ohledem na obdobné pouţití ustanovení § 150 odst. 1 (srov. § 150 odst. 2) lze však mít za to, ţe k němu dochází zejména z jakéhokoli důvodu, který uzná za vhodný navrhovatel (§ 145 odst. 1) – neb samotná jeho ţádost podle § 150 odst. 1 písm. a) je dostatečným důvodem k výmazu, anebo jestliţe vyšší odborná škola neposkytuje vzdělávání v akreditovaném vzdělávacím programu v souladu se zásadami a cíli uvedenými v § 2 nebo s Národním vzdělávacím programem dle § 3 odst. 1 [srov. § 150 odst. 1 písm. c)]. Platí přitom, ţe řízení o výmazu oboru vzdělání ze školského rejstříku můţe být vedle ţádosti navrhovatele v souladu s ustanovením § 175 odst. 5 zahájeno téţ na návrh ústředního školního inspektora, a to tehdy, kdyţ zjistí závaţné nedostatky v činnosti vyšší odborné školy. Konečně můţe být řízení zahájeno i z moci úřední ministerstvem školství (které vede rejstřík škol podle § 143 odst. 2), a to pokud zjistí, ţe je k tomu dán zejména výše uvedený důvod. Nutno podotknout, ţe vyšší odborná škola není na rozdíl od vysoké školy povinna zajistit studentům moţnost pokračovat ve vzdělávání stejného nebo obdobného vzdělávacího programu na téţe nebo jiné škole (srov. § 80 odst. 4 VŠkol) v případě, ţe dojde k zániku vzdělávacího programu. Se zánikem akreditace tedy z podstaty věci zaniká i vzdělávání studenta vyšší odborné školy. § 107 Akreditační komise (1) Akreditační komise vydává stanoviska k vzdělávacím programům v rámci řízení o akreditaci, a dále posuzuje i jiné záleţitosti týkající se vyššího odborného vzdělávání, které jí předloţí ministr školství, mládeţe a tělovýchovy. (2) Akreditační komise má dvacet jedna členů. Členy akreditační komise jmenuje a odvolává ministr školství, mládeţe a tělovýchovy z odborníků z vysokých škol, vyšších odborných škol a z praxe. (3) Členové Akreditační komise jsou jmenováni na dobu 6 let; jmenováni mohou být nejvýše na dvě po sobě jdoucí funkční období. (4) Členové Akreditační komise jsou při výkonu své funkce nezávislí. (5) Vnitřní organizaci, způsob jednání Akreditační komise a důvody pro odvolání jejího člena upraví statut Akreditační komise, který vydá ministerstvo. Ministerstvo můţe měnit statut Akreditační komise jen po projednání s Akreditační komisí. Statut Akreditační komise a jeho změny ministerstvo zveřejní ve Věstníku. (6) Činnost Akreditační komise materiálně, organizačně a finančně zabezpečuje

ministerstvo. I. K postavení Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání je odborným orgánem, který v rámci akreditačního řízení (§ 105) posuzuje obsahové a odborné hledisko vzdělávacích programů pro vyšší odborné vzdělávání, a na základě svého posouzení vydává stanoviska. Ta předává věcně příslušnému odboru ministerstva školství, a to ve lhůtě 120 dní od okamţiku, kdy ji byla ţádost vyšší odborné školy ministerstvem postoupena. Dále posuzuje jiné záleţitosti týkající se vyššího odborného vzdělávání, pokud jí je předloţí ministr školství (dle odst. 1) či ministerstvo školství [dle čl. 1 odst. 2 Statutu Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání (dále jen „statut“)]. Odst. 4 komentovaného ustanovení stanoví, ţe členové Akreditační komise jsou při výkonu své funkce nezávislí, z podstaty věci zejména na ministerstvu školství. Z toho plyne, ţe ministerstvo školství, ač materiálně, organizačně a finančně zabezpečuje činnost Akreditační komise (dle odst. 6), nemůţe členům Akreditační komise ukládat povinnosti či jinak přímo regulovat jejich činnost či postavení, a to zejména, pokud by jeho regulace měla mít dopad na činnost Akreditační komise. Stejně tak není moţné, aby členové Akreditační komise byli podřízeni ministerstvu školství z jiného titulu, pročeţ nemohou být zaměstnanci ministerstva školství. Naproti tomu ministerstvo školství vydává v souladu s odst. 5 statut Akreditační komise (formou směrnice náměstka ministra pro vzdělávání ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy, kterou se schvaluje statut a jednací řád Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání č. j. MSMT-45997/2013-1), jímţ se stanovuje vnitřní organizace, způsob jednání Akreditační komise a téţ důvody pro odvolání jejího člena. Zákon nestanoví, zda ministerstvo statut jen formálně vydává či téţ samo určuje jeho obsah a tím de facto zasahuje i do postavení a činnosti Akreditační komise. S ohledem na skutečnost, ţe podmínkou pro jeho změnu je jen projednání a Akreditační komisí, které je z podstaty věci nezávazné, lze mít za to, ţe ano. Statut Akreditační komise a jeho změny je ministerstvo školství povinno zveřejnit ve Věstníku Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy. Členství v Akreditační komisi Stejně jako Akreditační komise podle zákona o vysokých školách, má i Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání 21 členů. V souladu s odst. 2 musí být odbornými autoritami v oblasti vysokých škol nebo vyšších odborných škol nebo praxe. Členy Akreditační komise jmenuje ministr školství (odst. 3), a na dobu 6 let; jmenováni mohou být nejvýše na dvě po sobě jdoucí funkční období, celkový počet funkčních období omezen není. V souladu s odst. 3 a čl. II statutu ministr školství téţ odvolává členy Akreditační komise, a to zejména z důvodu uplynutí funkčního období, tedy 6 let od doby jmenování. Před uplynutím funkčního období můţe být člen Akreditační komise odvolán z funkce jen na vlastní ţádost, tedy de facto se členství vzdát, anebo pro závaţné nebo opakované neplnění povinností stanovených v čl. VII statutu, či pro ztrátu bezúhonnosti. Za bezúhonného se přitom pro účely statutu nepovaţuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin nebo za trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s poskytováním vzdělávání, pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen. Práva a povinnosti člena Akreditační komise určuje čl. VII statutu. Jsou jim zejména právo a zároveň povinnost zúčastňovat se zasedání Akreditační komise s právem hlasovat, a téţ zúčastňovat se dalších činností souvisejících s úkoly Akreditační komise, povinnost

připravovat podklady pro vydávání stanovisek komise k ţádostem o akreditace tak, aby nebyla ohroţena funkčnost komise a dodrţení zákonných termínů, jako i dohlíţet na přípravu podkladů od dalších odborníků, a obzvláště pak posuzovat ţádosti o akreditaci vzdělávacího programu nepodjatě a korektně, a v případě rizika střetu zájmů oznámit tuto skutečnost předsedovi, resp. místopředsedům Akreditační komise. Pokud jde o pracovněprávní postavení členů Akreditační komise, v souladu s ustanovením § 184 odst. 4 ŠkolZ platí, ţe jejich účast v Akreditační komisi je jiným úkonem v obecném zájmu dle § 203 ZPr, při němţ jim náleţí náhrada jízdních výdajů v prokázané výši, náhrada prokázaných výdajů za ubytování a stravné; to se poskytuje ve výši a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem, patrně § 163 ZPr. Poskytovatelem těchto náhrad je ministerstvo školství. Dále můţe být členům Akreditační komise poskytnuta ministerstvem školství odměna. ČÁST SEDMÁ UZNÁVÁNÍ ZAHRANIČNÍHO VZDĚLÁNÍ § 108 [Uznávání zahraničního vzdělávání] (1) Absolvent zahraniční školy, který získal doklad o dosaţení základního, středního nebo vyššího odborného vzdělání (dále jen „zahraniční vysvědčení“), můţe poţádat krajský úřad příslušný podle místa pobytu ţadatele o a) vydání osvědčení o uznání rovnocennosti zahraničního vysvědčení v České republice, nebo b) rozhodnutí o uznání platnosti zahraničního vysvědčení v České republice (dále jen „nostrifikace“). (2) Osvědčení o uznání rovnocennosti zahraničního vysvědčení v České republice vydá na základě ţádosti, obsahující v příloze originál zahraničního vysvědčení nebo jeho úředně ověřenou kopii, krajský úřad v případech, kdy je Česká republika na základě svých mezinárodních závazků zavázána dané zahraniční vysvědčení uznat za rovnocenné s dokladem o vzdělání vydaným v České republice. Pokud ze zahraničního vysvědčení není patrný obsah a rozsah vyučovaných předmětů, předloţí ţadatel také rámcový obsah vzdělávání v oboru, v němţ dosaţené vzdělávání získal. (3) Pokud Česká republika není vázána mezinárodní smlouvou uznat dané zahraniční vysvědčení za rovnocenné s dokladem o vzdělání vydaným v České republice, krajský úřad rozhoduje o nostrifikaci na základě ţádosti obsahující v příloze a) originál zahraničního vysvědčení nebo jeho úředně ověřenou kopii, b) doklad o obsahu a rozsahu vzdělávání absolvovaného v zahraniční škole, c) doklad o skutečnosti, ţe škola je uznána státem, podle jehoţ právního řádu bylo zahraniční vysvědčení vydáno, za součást jeho vzdělávací soustavy, pokud ze zahraničního vysvědčení tato skutečnost nevyplývá. (4) Pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak, pravost podpisů a otisků razítek na originálech zahraničních vysvědčení a

skutečnost, ţe škola je uznána státem, podle jehoţ právního řádu bylo zahraniční vysvědčení vydáno, musí být ověřena příslušným zastupitelským úřadem České republiky a dále ministerstvem zahraničních věcí státu, podle jehoţ právního řádu bylo zahraniční vysvědčení vydáno, popřípadě notářem působícím na území takového státu. K ţádosti se současně připojí úředně ověřený překlad dokladů uvedených v odstavci 2 nebo 3 do českého jazyka, vyhotovený tlumočníkem zapsaným v České republice do seznamu znalců a tlumočníků26c). V případě dokladu vyhotoveného ve slovenském jazyce se překlad do českého jazyka nevyţaduje. V případě zahraniční školy nezapsané do školského rejstříku a zřízené na území České republiky cizím státem, právnickou osobou se sídlem mimo území České republiky nebo cizím státním občanem, v níţ ministr školství, mládeţe a tělovýchovy povolil plnění povinné školní docházky, se doklad podle odstavce 3 písm. c) a ověření podle věty první nepoţaduje. (5) V případě, ţe krajský úřad v rámci řízení o nostrifikaci zjistí, ţe obsah a rozsah vzdělávání absolvovaného v zahraniční škole se v porovnání se vzděláváním podle obdobného rámcového vzdělávacího programu v České republice podstatně odlišuje, ţádost zamítne. V případě, ţe se obsah a rozsah vzdělávání v zahraniční škole odlišuje zčásti nebo ţadatel nesplní poţadavky uvedené v odstavci 3 písm. b) nebo v odstavci 4, nařídí krajský úřad nostrifikační zkoušku. Krajský úřad ţádost o nostrifikaci zamítne také v případě, ţe ţadatel nevykoná nostrifikační zkoušku úspěšně. Ţadatel, který není státním občanem České republiky, nekoná nostrifikační zkoušku z předmětu český jazyk a literatura. (6) Ministerstvo vede seznam řízení o ţádostech podle odstavce 1. Krajské úřady vkládají do seznamu údaje v tomto rozsahu: a) jméno, příjmení a datum narození ţadatele, b) označení zahraničního vysvědčení, jehoţ se ţádost týká, včetně názvu a sídla školy, která je vydala, a označení státu, podle jehoţ právního řádu bylo vydáno, c) údaje o výsledku řízení o uznání rovnocennosti nebo o nostrifikaci s uvedením správního orgánu, který osvědčení nebo rozhodnutí vydal, a spisové značky, pod kterou je osvědčení nebo rozhodnutí vedeno. (7) Údaje ze seznamu podle odstavce 6 poskytne ministerstvo na ţádost krajskému úřadu a pro účely přijímacího řízení vysoké škole nebo vyšší odborné škole. I. Podstata uznávání zahraničního vzdělávání Česká vzdělávací soustava představuje komplex sloţený z několika vzájemně propojených stupňů vzdělávání. V této soustavě střední vzdělávání rozvíjí vědomosti, dovednosti, schopnosti, postoje a hodnoty získané v základním vzdělávání (§ 57), vzdělávání v konzervatoři rozvíjí znalosti, dovednosti a další schopnosti ţáka získané v základním a v základním uměleckém vzdělávání (§ 86) a vyšší odborné vzdělávání rozvíjí a prohlubuje znalosti a dovednosti studenta získané ve středním vzdělávání (§ 92). Jednotlivé stupně vzdělávání na sebe navazují téţ formálně, a to tím, ţe pro přístup ke střednímu vzdělávání nebo vzdělávání v konzervatoři je nezbytné splnění povinné školní docházky nebo úspěšně ukončení základního vzdělávání před splněním povinné školní docházky, popř. ukončení niţšího ročníku základní školy v případě středního vzdělávání na víceleté škole, a ke vzdělávání ve vyšší odborné škole nebo na vysoké škole je, aţ na výjimky (srov. § 48 odst. 1 a 2 VŠkol), nezbytné získání středního vzdělání s maturitní zkouškou. Imanentní vlastností české vzdělávací soustavy je vzájemná kompatibilita jednotlivých stupňů vzdělávání zajišťující, ţe kaţdý předchozí stupeň poskytne ţákovi či studentovi minimální

vzdělání nezbytné ke vzdělávání ve stupni dalším. Z toho důvodu se lze na vzdělání získané podle českých právních předpisů spolehnout. Totéţ ovšem neplatí o vzdělání získaném podle práva jiného státu, proto není podle něj získaný stupeň vzdělání automaticky posuzován jako odpovídající stupeň vzdělání českého – podléhá tedy uznání. Formální uznání zahraničního vzdělání je výrazem pro formální potvrzení hodnoty zahraniční vzdělávací kvalifikace s přihlédnutím k moţnostem přístupu ke vzdělávacím příleţitostem. Bez ohledu na to, jakou má formu, se jím rozumí prohlášení příslušného orgánu potvrzující hodnotu získané kvalifikace a uvádějící důsledky, které z toho drţiteli vyplývají. Zatímco profesní uznávání, prováděné zejména podle zákona o uznávání odborné kvalifikace, směřuje k rozhodnutí, zda má, či nemá, dotyčná osoba dostatečné schopnosti a znalosti, aby mohla vykonávat konkrétní povolání, zde komentované akademické uznávání spočívá v uznávání získaného vzdělání za účelem přijetí do dalšího vzdělávání, popř. studia na vysoké škole. Pro akademické uznávání je charakteristické porovnávání obsahu a rozsahu vzdělávání, v centru jeho pozornosti je tak způsob a obsah vyučování, nikoli osoba, o jejíţ vzdělání se jedná. Postupem podle § 108 lze uznat pouze ucelené vzdělání získané v určitém stupni vzdělávací soustavy, tedy vzdělání základní, střední, vzdělání v konzervatoři nebo vyšší odborné vzdělání, nikoli jen jeho část, například vzdělání v určitém ročníku či bloku vzdělávání. Postupem podle § 108 dále nelze uznat vysokoškolské vzdělání; pro něj platí postup podle § 89 a § 90 VŠkol. Zvláštním případem uznání, taktéţ mimo reţim ŠkolZ, je postavení vzdělávání na středních školách (nebo studia na vysokých školách) v cizině na roveň vzdělávání na středních školách (nebo studia vysokých školách) v České republice za účelem přiznání statusu dítěte soustavně se připravujícího na budoucí povolání (podle § 12 odst. 1 písm. c) StSocPod, a podle § 21 odst. 1 písm. a) PojDůch). Provádí jej ministerstvo školství rozhodnutím, které následně slouţí jako doklad pro posuzování nároků vyplývajících z uvedených zákonů, případně i dle dalších právních předpisů jako jeden z dokladů o nezaopatřenosti dítěte, typicky pro účely zdravotního pojištění či daňového zvýhodnění. II. Formy uznávání podle ŠkolZ Uznávání za účelem přístupu k dalšímu vzdělávání je v souladu s odst. 1 prováděno ve dvou formách, a to v závislosti na tom, zda bylo vzdělání získáno na střední škole zřízené podle práva státu, jemuţ je Česká republika na základě svých mezinárodních závazků zavázána daný doklad o dosaţení základního, středního nebo vyššího odborného vzdělání (dále jen „zahraniční vysvědčení“) uznat za rovnocenné s dokladem o vzdělání vydaným v České republice, či nikoli. V případě, ţe bylo vzdělání získáno podle práva státu, s nímţ má Česká republika uzavřenou mezinárodní smlouvu o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání, tzv. ekvivalenční dohodu, vydává se osvědčení o uznání rovnocennosti zahraničního vysvědčení [dle odst. 1 písm. a)]. V ostatních případech, tedy kdyţ mezinárodní smlouva o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů neexistuje, je vydáváno rozhodnutí o uznání platnosti zahraničního vysvědčení v České republice, zákonem je označováno jako nostrifikace. Oba uvedené úkony jsou tzv. jinými úkony, pro které platí právní úprava provedená v čtvrté správního řádu a ve stanoveném rozsahu (srov. ustanovení § 154 SpŘ) téţ v jiných částech správního řádu. Uvedená ustanovení zejména obsahují postupy k odstranění případných vad. III. Osvědčení o uznání rovnocennosti Dle údajů dostupných na webových stránkách ministerstva školství (http://www.msmt.cz/mezinarodni-vztahy/seznam-mezinarodnich-smluv) má k 1. 1. 2014 Česká republika uzavřeny relevantní ekvivalenční dohody se Slovenskem (č. 33/2001 Sb. m. s.), Polskem (č. 104/2006 Sb. m. s.), Maďarskem (č. 92/2005 Sb. m. s.) a Slovinskem (č.

89/1991 Sb. m. s.). Ekvivalenční dohoda uzavřená se Slovenskem předpokládá (v čl. 13), ţe všechny doklady o vzdělání uvedené v této Dohodě platí na území České republiky a na území Slovenské republiky bez dalšího úředního ověření, vzdělání získané v ostatních uvedených státech je povaţováno za rovnocenné aţ na základě osvědčení o uznání rovnocennosti. Z povahy osvědčení jako deklaratorního správního aktu ve shodě s předmětem ekvivalenčních dohod vyplývá, ţe rovnocennost příslušných dokladů o vzdělání je dána samotnou skutečností jejich získání. Pro rovnocennost zahraničního vysvědčení není proto relevantní, kdy ţadatel vydání osvědčení o uznání rovnocennosti poţádá, ale den vydání příslušného zahraničního vysvědčení. Téţ pro vydání samotného osvědčení je s ohledem na pravidla mezinárodního práva relevantní účinnost ekvivalenční dohody v den vydání zahraničního vysvědčení, a nikoli v den podání ţádosti; v tomto směru se tedy vydání osvědčení řídí právním stavem ke dni vydání zahraničního vysvědčení. Osvědčení o uznání rovnocennosti zahraničního vysvědčení v České republice se v souladu s odst. 2 vydává na ţádost. Přílohou ţádosti musí být originál zahraničního vysvědčení nebo jeho úředně ověřená kopie, a pokud ze zahraničního vysvědčení není patrný obsah a rozsah vyučovaných předmětů, je třeba předloţit také rámcový obsah vzdělávání v oboru, v němţ došlo k získání dosaţeného vzdělání. Pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, tedy zejména Haagská úmluva [Úmluva o zrušení poţadavku ověřování cizích veřejných listin ze dne 5. října 1961 (publikovaná pod č. 45/1999 Sb.). Mezi jejími smluvními státy se pouţije tzv. mezinárodní doloţka pravosti dokladu - Apostila. K 1. 5. 2013 ji podepsalo celkem 105 států zahrnujících všechny státy Evropské unie. Aktuální informace dostupné na webu Haagské konference mezinárodní práva soukromého http://www.hcch.net/index_en.php?act=conventions.status&cid=41.], nestanoví jiný postup, musí být pravost podpisů a otisků razítek na originálech zahraničních vysvědčení a skutečnost, ţe zahraniční škola je uznána státem, podle jehoţ právního řádu bylo zahraniční vysvědčení vydáno, ověřena, a to ve formě superlegalizace, tedy vyššího ověření. Ověření můţe být provedeno příslušným zastupitelským úřadem České republiky ve státě, podle jehoţ právního řádu bylo zahraniční vysvědčení vydáno, nebo Ministerstvem zahraničních věcí státu, podle jehoţ právního řádu bylo zahraniční vysvědčení vydáno, popřípadě notářem působícím na území takového státu. S výjimkou dokladu vyhotoveného ve slovenském jazyce je dále nezbytné připojit úředně ověřený překlad výše uvedených dokladů vyhotovený tlumočníkem zapsaným v České republice do seznamu znalců a tlumočníků do českého jazyka. Příslušným k podání ţádosti o vydání osvědčení je krajský úřad místně příslušný podle místa pobytu ţadatele na území České republiky, v oblasti činnosti policie a poţární ochrany je jím Ministerstvo vnitra (dle § 108a odst. 3) a v oblasti vojenství je jím Ministerstvo obrany (§ 108a odst. 3). V souladu s § 1 vyhlášky MŠMT č. 12/2005 Sb., o podmínkách uznání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami, musí být osvědčení vydáno do 30 dnů ode dne obdrţení ţádosti o jeho vydání příslušným rozhodujícím orgánem. Vzor osvědčení o uznání rovnocennosti zahraničního dokladu o dosaţení vzdělání v České republice je přílohou č. 1 vyhlášky č. 12/2005 Sb. IV. Nostrifikace Nostrifikace, tedy rozhodnutí o uznání platnosti zahraničního vysvědčení v České republice, je vydávána postupem podle odst. 3 aţ odst. 5 v případě, kdy je ţádáno o uznání zahraničního vysvědčení vydaného školou zřízenou podle práva státu, s nímţ Česká republika nemá uzavřenou mezinárodní smlouvu o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů. Při

rozhodování o ní se porovnává obsah a rozsah vzdělávání absolvovaného v zahraniční škole se vzděláváním podle obdobného rámcového vzdělávacího programu v České republice. Nostrifikace se vydává na ţádost. Její přílohou musí být originál zahraničního vysvědčení nebo jeho úředně ověřená kopie, doklad o obsahu a rozsahu vzdělávání absolvovaného v zahraniční škole, a doklad o skutečnosti, ţe škola je uznána státem, podle jehoţ právního řádu bylo zahraniční vysvědčení vydáno, za součást jeho vzdělávací soustavy, pokud ze zahraničního vysvědčení tato skutečnost nevyplývá. Posledně uvedené neplatí v případě zahraniční školy nezapsané do školského rejstříku (§ 141 a násl.) a zřízené na území České republiky cizím státem, právnickou osobou se sídlem mimo území České republiky nebo cizím státním občanem, v níţ ministr školství, mládeţe a tělovýchovy povolil plnění povinné školní docházky v zahraniční škole (dle § 38a). Doklad o obsahu a rozsahu vzdělávání absolvovaného v zahraniční škole, a doklad o skutečnosti, ţe škola je uznána státem, podle jehoţ právního řádu bylo zahraniční vysvědčení vydáno, za součást jeho vzdělávací soustavy, se nevyţaduje v případě zahraničního vysvědčení, které bylo vydáno zahraniční školou se vzdělávacím programem, který je uskutečňován v dohodě s ministerstvem školství (dle § 108a odst. 2). Pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, tedy zejména Haagská úmluva, nestanoví jiný postup, musí být pravost podpisů a otisků razítek na originálech zahraničních vysvědčení a skutečnost, ţe zahraniční škola je uznána státem, podle jehoţ právního řádu bylo zahraniční vysvědčení vydáno, ověřena, a to ve formě superlegalizace, tedy vyššího ověření. Ověření můţe být provedeno příslušným zastupitelským úřadem České republiky ve státě, podle jehoţ právního řádu bylo zahraniční vysvědčení vydáno, nebo Ministerstvem zahraničních věcí státu, podle jehoţ právního řádu bylo zahraniční vysvědčení vydáno, popřípadě notářem působícím na území takového státu. S výjimkou dokladu vyhotoveného ve slovenském jazyce je dále nezbytné připojit úředně ověřený překlad výše uvedených dokladů do českého jazyka. Věcně příslušným k posuzování ţádosti o nostrifikaci je krajský úřad místně příslušný podle místa pobytu ţadatele na území České republiky, v oblasti činnosti policie a poţární ochrany je jím Ministerstvo vnitra (dle § 108a odst. 3) a v oblasti vojenství je jím Ministerstvo obrany (§ 108a odst. 3). Jde-li o nostrifikaci zahraničního vysvědčení, které bylo vydáno zahraniční školou se vzdělávacím programem, který je uskutečňován v dohodě s ministerstvem školství, rozhoduje o ni ministerstvo školství (dle § 108a odst. 2). V souladu ustanovením § 71 odst. 3 SpŘ je příslušný orgán povinen rozhodnout o ţádosti bezodkladně, nejdéle však do 30 dnů od obdrţení ţádosti (není-li dán některý z taxativně stanovených důvodů pro připočtení další doby). Nostrifikace má konstitutivní povahu, její právní účinky nastávají, a tedy nostrifikované zahraniční vysvědčení platí, ode dne nabytí její právní moci. Příslušný orgán ţádost o nostrifikaci zamítne, pokud v rámci řízení zjistí, ţe obsah a rozsah vzdělávání absolvovaného v zahraniční škole se v porovnání se vzděláváním podle obdobného rámcového vzdělávacího programu v České republice podstatně odlišuje; jinak ţádosti vyhoví. O nostrifikaci rozhodne také v případě, ţe bylo ţadateli nařízeno vykonání nostrifikační zkoušky (srov. dále v textu), v němţ byl úspěšný. V případě, ţe se obsah a rozsah vzdělávání v zahraniční škole odlišuje zčásti nebo ţadatel nedoloţí doklad o obsahu a rozsahu vzdělávání absolvovaného v zahraniční škole nebo doklad o skutečnosti, ţe škola je uznána státem, podle jehoţ právního řádu bylo zahraniční vysvědčení vydáno, za součást jeho vzdělávací soustavy, nebo některý z nich neopatří příslušným ověřením, popřípadě úředně ověřený překladem do českého jazyka, vyhotoveným tlumočníkem zapsaným v České republice do seznamu znalců a tlumočníků, nařídí příslušný orgán nostrifikační zkoušku.

Nostrifikační zkouškou (§ 3 vyhlášky č. 12/2005 Sb.) se ověřuje, zda znalosti a dovednosti ţadatele odpovídají cílům a obsahu vzdělávání podle příslušného vzdělávacího programu; její součástí můţe být praktická zkouška. Nostrifikační zkouška se koná zpravidla v českém jazyce, pokud tím nebude dotčen účel zkoušky, můţe se po dohodě ţadatele s příslušným orgánem konat v jiném jazyce. Ţadatel, který není státním občanem České republiky, nekoná nostrifikační zkoušku z předmětu český jazyk a literatura. Termín a obsah nostrifikační zkoušky určuje příslušný nostrifikační orgán, koná se v jím vybrané základní škole, střední škole, konzervatoři nebo vyšší odborné škole nacházejících se na území kraje, v němţ má sídlo. Pokud se na území daného kraje škola příslušného stupně, která obsahem a rozsahem svého vzdělávacího programu odpovídá nebo alespoň zčásti odpovídá zahraniční škole, která zahraniční vysvědčení vydala, nenachází, můţe být odpovídající škola, ve které bude nostrifikační zkouška konána, vybrána ze škol nacházejících se na území jiného kraje. Nostrifikační zkouška se koná před komisí, která je nejméně tříčlenná; jejího předsedu a ostatní členy jmenuje příslušný nostrifikační orgán. O hodnocení celkového výsledku nostrifikační zkoušky rozhoduje komise hlasováním, které v souladu s ustanovením § 134 odst. 3 SpŘ řídí předseda. Členové komise v něm hlasují jednotlivě, předseda hlasuje naposled; při rovnosti hlasů rozhoduje jeho hlas. O nostrifikační zkoušce se sepisuje protokol, který v souladu s ustanovením § 134 odst. 3 SpŘ podepisují všichni přítomní členové a případně osoba, která byla pověřena sepsáním protokolu. Pokud ţadatel o nostrifikaci nevykoná nostrifikační zkoušku úspěšně, příslušný nostrifikační orgán ţádost o nostrifikaci zamítne. Nostrifikační doloţka o uznání platnosti zahraničního dokladu o dosaţení vzdělání v České republice je přílohou č. 2 vyhlášky č. 12/2005 Sb. V. Evidence ţádostí o uznání a rozhodnutí o nich Řízení a rozhodnutí o ţádostech o uznání zahraničního vzdělání, v němţ je příslušným nostrifikačním orgánem krajský úřad, je předmětem evidence, kterou vede ministerstvo školství. Do ní příslušné krajské úřady vkládají údaje o jménu, příjmení a datu narození ţadatele, o označení zahraničního vysvědčení, jehoţ se ţádost týká, včetně názvu a sídla školy, která je vydala, a označení státu, podle jehoţ právního řádu bylo vydáno, a o výsledku řízení o uznání rovnocennosti nebo o nostrifikaci s uvedením správního orgánu, který osvědčení nebo rozhodnutí vydal, a spisové značky, pod kterou je osvědčení nebo rozhodnutí vedeno. Uvedené údaje poskytne ministerstvo školství krajskému úřadu nebo pro účely přijímacího řízení vysoké škole nebo vyšší odborné škole, a to pokud o to poţádají. § 108a [Uznávání zahraničního vzdělávání v evropské škole] (1) Ministerstvo vydává na základě ţádosti, obsahující v příloze originál zahraničního vysvědčení nebo jeho úředně ověřenou kopii, osvědčení o uznání rovnocennosti zahraničního vysvědčení v České republice absolventům evropské školy. (2) Ministerstvo rozhoduje o nostrifikaci zahraničního vysvědčení, které bylo vydáno zahraniční školou se vzdělávacím programem, který je uskutečňován v dohodě s ministerstvem. Ustanovení § 108 odst. 3 aţ 5 se pouţijí obdobně, doklad podle § 108 odst. 3 písm. b) a c) a ověření podle § 108 odst. 4 věty první se nevyţaduje. (3) Ministerstvo vnitra vydává osvědčení o uznání rovnocennosti a rozhoduje o nostrifikaci zahraničního vysvědčení v oblasti činnosti policie a poţární ochrany.

Ministerstvo obrany vydává osvědčení o uznání rovnocennosti a rozhoduje o nostrifikaci zahraničního vysvědčení v oblasti vojenství. (4) Jde-li o osobu, které byla v České republice nebo v jiném členském státě Evropské unie poskytnuta mezinárodní ochrana formou azylu nebo doplňkové ochrany11) nebo na kterou je třeba na základě mezinárodních závazků České republiky pohlíţet jako na uprchlíka nebo vyhnance nebo osobu v podobné situaci jako uprchlíci, lze předloţení dokladu uvedeného v § 108 odst. 1 aţ 3 a ověření podle § 108 odst. 4 nahradit čestným prohlášením takovéto osoby o skutečnostech jinak prokazovaných takovýmto dokladem nebo ověřením26d). V případě pochybnosti o dosaţeném vzdělání nařídí krajský úřad ţadateli nostrifikační zkoušku. (5) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem podmínky uznání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami, podmínky organizace nostrifikační zkoušky, sloţení komise pro vykonání nostrifikační zkoušky a pravidla jejího rozhodování. I. Obecně k ustanovení Toto ustanovení doplňuje a modifikuje předchozí ustanovení, které řeší hlavní aspekty uznávání zahraničního vzdělání. Konkrétně řeší otázku rovnocennosti vzdělání dosaţeného v tzv. Evropských školách, stanoví, ve kterých případech je příslušným uznávacím orgánem namísto krajského úřadu ministerstvo školství, Ministerstvo vnitra či Ministerstvo obrany, a konečně stanoví snazší podmínky, za nichţ můţe uznání podle předchozího ustanovení § 108 ŠkolZ dosáhnout uznání osoba, jíţ byla udělena mezinárodní ochrana podle zákona o azylu nebo je třeba na ni nahlíţet jako na uprchlíka nebo na osobu v podobné situaci. Dále, v odst. 5, zmocňuje ministerstvo školství k vydání prováděcí vyhlášky. II. Vzdělání dosaţené v tzv. Evropských školách Evropské školy jsou instituce zřízené podle Úmluvy o statutu Evropských škol přijaté v Lucemburku dne 21. června 1994 (č. 122/2005 Sb. m. s.); jejich úkolem je zajišťovat bezplatné vzdělávání pro děti zaměstnanců Evropské unie, tedy pro děti pracovníků institucí EU, ale také děti pracovníků ze stálých reprezentací a dalších zastoupení. Bezplatné vzdělávání poskytují téţ dětem učitelů a administrativních pracovníků školy. Evropské školy mohou úplatně navštěvovat i děti pracovníků soukromých společností, a to na základě smluv uzavřených s Nejvyšší radou Evropských škol, který je jedním z orgánů společných všem Evropským školám. Evropské školy realizují pětileté primární a sedmileté sekundární vzdělávání, pro děti mezi 4 a 6 lety také mateřskou školu. Kaţdá škola realizuje vzdělávání v několika oddělených jazykových sekcích, vzdělávání v české jazykové sekci je podle informací ministerstva školství momentálně dostupné jen na primárním stupni, a to Evropské školy Brusel III a Lucemburk II. V ostatních školách, jako i na sekundárním stupni Evropských škol je českým ţákům zajišťována výuka českého jazyka. Obsahová stránka vzdělávání je s výjimkou výuky mateřského jazyka jednotná pro všechny jazykové sekce, a je sestavena na základě podrobného porovnávání jednotlivých národních kurikulárních dokumentů tak, aby umoţňovala plynulý přechod ţáků a studentů do národních škol. Podrobněji k Evropským školám na http://www.msmt.cz/mezinarodni-vztahy/zakladni-informace-o-evropskych-skolach. Pro zahraniční vzdělání získané v Evropské škole se uplatní jednoduší podmínky uznání, a to vydaného ve formě osvědčení o rovnocennosti. Dané osvědčení se vydává na ţádost adresovanou ministerstvu školství; její přílohou musí být toliko originál zahraničního vysvědčení nebo jeho úředně ověřená kopie.

III. Uznání prováděné vybranými ministerstvy Jiţ v komentáři k předchozímu ustanovení § 108 byly uvedeny případy, v nichţ o uznání nerozhoduje krajský úřad, ale příslušné ministerstvo. Tím je Ministerstvo vnitra, pokud jde o zahraniční vzdělání získané v oblasti činnosti policie a poţární ochrany a Ministerstvo obrany, pokud jde o zahraniční vzdělání získané v oblasti vojenství. Obě tato ministerstva provádí podle situace buď uznání rovnocennosti zahraničního vysvědčení, nebo nostrifikaci. Uznání, a to toliko ve formě nostrifikace, provádí také ministerstvo školství, a to jde-li o zahraniční vysvědčení, které bylo vydáno zahraniční školou se vzdělávacím programem, který je uskutečňován v dohodě s ministerstvem školství. Podmínky pro příslušnou formu uznání jsou součástí komentáře k § 108, jehoţ vybraná ustanovení se pouţijí pro uznávání vybranými ministerstvy obdobně. IV. Uznávání vzdělání cizinců pod mezinárodní ochranou Situace cizinců nacházejících se na území České republiky za účelem vyhledání mezinárodní ochrany, ať jiţ podle zákona o azylu či na základě jiného právně závazného dokumentu, je specifická. Mnohdy s ní souvisí nevybavenost těchto osob potřebnými doklady a mezi nimi také doklady o vzdělání. Odst. 4 na to pamatuje, kdyţ umoţňuje, aby doklady povinně přikládané k ţádosti o uznání zahraničního vzdělání podle § 108 odst. 1 aţ 3 a ověření podle odst. 4, byly nahrazeny čestným prohlášením o skutečnostech jinak prokazovaných takovýmto dokladem nebo ověřením. Má-li však příslušný uznávací orgán pochybnosti o dosaţeném vzdělání, nařídí ţadateli nostrifikační zkoušku podle § 3 vyhlášky MŠMT č. 12/2005 Sb., o podmínkách uznání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami. Podrobnosti o nostrifikační zkoušce jsou součástí komentáře k § 108. V. prováděcí vyhláška Vyhláškou, kterou ministerstvo školství v souladu s odst. 5 stanoví podmínky uznání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami, podmínky organizace nostrifikační zkoušky, sloţení komise pro vykonání nostrifikační zkoušky a pravidla jejího rozhodování, je zatím nenovelizovaná vyhláška č. 12/2005 Sb., o podmínkách uznání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami. ČÁST TŘINÁCTÁ ŠKOLSKÝ REJSTŘÍK § 141 Obsah školského rejstříku (1) Školský rejstřík je veřejný seznam, který obsahuje a) rejstřík škol a školských zařízení, b) rejstřík školských právnických osob. (2) Kaţdý má právo nahlíţet do údajů ve školském rejstříku a pořizovat si výpisy. Na poţádání vydá orgán, který vede školský rejstřík, úřední výpis údajů ze školského rejstříku. Poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím tím není dotčeno. (3) Orgán, který vede školský rejstřík, bezplatně poskytuje údaje ze školského rejstříku Českému statistickému úřadu.

(4) Ministerstvo zveřejňuje školský rejstřík také v elektronické podobě na svých webových stránkách; tato forma zveřejnění má informativní charakter. I. K postavení a významu školského rejstříku Školský rejstřík je veřejně přístupným seznamem všech škol a školských zařízení podle školského zákona, nikoli tedy vysokých škol podle zákona o vysokých školách, s výjimkou škol zřizovaných při diplomatické misi nebo konzulárním úřadu České republiky Ministerstvem zahraničních věcí (dle § 8 odst. 4 ŠkolZ). Pro registraci škol a školských zařízení ve školském rejstříku přitom není rozhodné, v jaké právní formě jsou zřizovány či kým. Dále je obdobou obchodního rejstříku vedenou pro zvláštní právnické osoby zřizované podle ŠkolZ – školské právnické osoby. Jejich zápis ve školském rejstříku je nezbytnou podmínkou jejich vzniku (srov. § 125). Školské právnické osoby jsou takové právnické osoby, jejichţ hlavní činností je poskytování vzdělávání podle vzdělávacích programů a školských sluţeb podle školského zákona. Jejich existence nijak nevylučuje moţnost poskytovat vzdělávání a školské sluţby v jiné právní formě, rozdíl je hlavně v tom, ţe forma školské právnické osoby je pro poskytování vzdělávacích programů a školských sluţeb uzpůsobena. Jejich zápis ve školském rejstříku je nezbytnou podmínkou jejich vzniku (srov. § 125). S ohledem na dvojí charakter registrovaných údajů se v souladu s odst. 1 školský rejstřík člení na rejstřík škol a školských zařízení, podrobněji upravený § 142 aţ 152, a na rejstřík školských právnických osob, podrobněji upravený v § 153 aţ 159a. Tam, kde školský zákon pracuje s pojmem školský rejstřík, aniţ by výslovně specifikoval, zda se jím míní rejstřík škol a školských zařízení nebo rejstřík školských právnických osob, je třeba dovodit konkrétní registr z kontextu ustanovení, zpravidla se ovšem termínem míní rejstřík škol a školských zařízení (např. v § 7 odst. 6). Většina ustanovení školského zákona v souvislosti se školským rejstříkem pouţívá obecný pojem „školský rejstřík“, aniţ by výslovně uváděla, o jakou jeho část se jedná (například § 7 odst. 6, § 36 odst. 7 nebo § 160 odst. 3). Uvedené je nezbytné odvodit vţdy z kontextu daného ustanovení s tím, ţe pokud se v daném ustanovení hovoří obecně o školách a školských zařízeních podle školského zákona (bez určení jejich právní formy), jedná se vţdy o rejstřík škol a školských zařízení. Ze skutečnosti, ţe jde o veřejný seznam, jako i z odst. 2, popř. z § 120 odst. 2 ObčZ, vyplývá právo kaţdého nahlíţet do údajů vedených ve školském rejstříku a pořizovat si z těchto údajů výpisy, opisy nebo kopie, a to bez nutnosti prokazovat konkrétní právní zájem. Veřejné rejstříky právnických osob jsou přístupné kaţdému; kaţdý do nich můţe nahlíţet a pořizovat si z nich výpisy, opisy nebo kopie. Konkrétně jde o údaje vedené v jednotlivých rejstřících podle § 144 ŠkolZ (rejstřík škol a školských zařízení) a § 154 ŠkolZ (rejstřík školských právnických osob. Nahlíţet naopak nelze do podkladů přikládaných k ţádosti o zápis podle § 147 ŠkolZ, leda obecným postupem pro nahlíţení do spisu podle § 38 správního řádu. Pro něj je typické, ţe nahlíţení do spisu je s výjimkou vybraných orgánů umoţněno jen účastníkům řízení a jejich zástupců, jiným osobám jen za podmínky, ţe prokáţou svůj právní zájem nebo jiný váţný důvod, a ţe tím nebude porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem. Do školského rejstříku lze nahlíţet způsobem umoţňujícím dálkový přístup, a to prostřednictvím webového rozhraní provozovaného v souladu s odst. 4 ministerstvem školství (na adrese http://rejskol.msmt.cz/). Informace získané prostřednictvím školského rejstříku dostupného v elektronické podobě na webových stránkách ministerstva školství mají pouze informativní charakter, na poţádání orgánu, který příslušný školský rejstřík vede, lze však

získat úřední výpis údajů ze školského rejstříku (dle odst. 2). Nový občanský zákoník chrání v ustanovení § 121, dopadajícím na všechny veřejné rejstříky právnických osob, tedy i na rejstřík školských právnických osob, toho, kdo jedná v důvěře v údaje v něm zapsané; to však s ohledem na komentované ustanovení odst. 4 neplatí v případě, ţe k údajům přistupuje dálkově, tedy za vyuţití webového rozhraní. Ochrana důvěry v zapsané údaje koresponduje s povinností zapsané osoby oznámit jakoukoli změnu v zapisovaných údajích bez zbytečného odkladu tomu, kdo veřejný rejstřík vede; ten je pak dále povinen změnu bez zbytečného odkladu zapsat (§ 120 odst. 3 ObčZ). II. Vedení školského rejstříku Orgánem, který školský rejstřík vede, je ministerstvo školství a příslušný krajský úřad. Ministerstvo školství (§ 143 odst. 2) vede školský rejstřík v případě jím zřízených mateřských škol a školských zařízeních a téţ v případě mateřských škol a školských zařízeních zřízených registrovanými církvemi nebo náboţenskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy ostatních školách. Dále vede rejstřík ostatních škol a školských zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školských zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy nebo pro preventivně výchovnou péči a školských účelových zařízeních, v nichţ se uskutečňuje praktické vyučování. V případě ostatních mateřských škol a ostatních školských zařízení vede školský rejstřík krajský úřad (§ 143 odst. 1), který danou mateřskou školu nebo školské zařízení zřídil, nebo v jehoţ obvodu se nachází obec, která je takovým zřizovatelem, popř. svazek obcí. Vedení školského rejstříku, jako i ostatní působnosti podle tohoto zákona, vykonává krajský úřad v přenesené působnosti (srov. § 183 odst. 6). Orgán, který vede školský rejstřík, bezplatně poskytuje údaje z něj Českému statistickému úřadu (odst. 3), krajský úřad pak navíc předává údaje z rejstříku ministerstvu školství k evidenci a ke zveřejnění podle odst. 4 (dle § 143 odst. 3). V souladu s ustanovením § 183a odst. 3 poskytuje Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky orgánu, který vede školských rejstřík, pro účely jeho vedení referenční údaje ze základního registru obyvatel, údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel, jako i údaje z agendového informačního systému cizinců. Co se rozumí dotyčnými údaji, specifikují další odstavce § 183a. Daný orgán pak dále můţe poskytnuté údaje ve stanoveném rozsahu dále předávat, třídit nebo kombinovat. V případě, ţe zjistí, ţe jsou nepřesné, musí o tom neprodleně informovat Ministerstvo vnitra nebo Policii České republiky, a téţ je můţe blokovat. Rejstřík škol a školských zařízení § 142 Účinky zápisu do rejstříku škol a školských zařízení (1) Účinností zápisu školy a školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení vzniká právnické osobě, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, právo poskytovat vzdělávání a školské sluţby a právo vydávat doklady o vzdělání stanovené tímto zákonem, a to v rozsahu tohoto zápisu. (2) Účinností zápisu školy a školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení vzniká právnické osobě, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, nárok na přidělování finančních prostředků ze státního rozpočtu nebo z rozpočtu územního samosprávného celku za podmínek stanovených tímto zákonem, a to v rozsahu tohoto zápisu.

I. Obecně k právní úpravě řízení ve věcech zápisu do rejstříku škol a školských zařízení Následující ustanovení § 142 aţ § 152 představují procesní a částečně téţ hmotněprávní úpravu pro řízení ve věci zápisu do rejstříku škol a školských zařízení. Ustanovení § 142 aţ § 151 představují obecnou úpravu, která se pouţije pro zápis drtivé většiny škol a školských zařízení do rejstříku, a to vč. základních škol zřizovaných Ministerstvem zahraničních věcí při diplomatické misi nebo konzulárním úřadu podle § 172 odst. 4. Výjimkou jsou školy a školská zařízení zřizovaná v souladu s ustanovením § 172 Ministerstvem vnitra, Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem obrany, pro která zákon stanoví zvláštní postup v ustanovení § 152. II. Zápis a jeho účinnost Zápis právnické osoby do rejstříku škol a školských zařízení je v souladu s ustanovením § 7 odst. 6 nezbytnou podmínkou pro to, aby mohla realizovat vzdělávání a poskytovat školské sluţby podle školského zákona, jako i aby mohla vydávat příslušné zákonem stanovené doklady o vzdělávání; konkrétně je k tomu oprávněna od okamţiku, kdy takový zápis nabude účinnosti. Účinnosti nenabývá zápis do rejstříku okamţikem, kdy nabude rozhodnutí o zápise právní moci, ale okamţikem v rozhodnutí uvedeným. V souladu s ustanovením § 146 odst. 1 nabývá zápis do rejstříku škol a školských zařízení účinnosti zásadně k 1. září, tedy ke dni, v němţ v souladu s ustanovením § 24 odst. 1 začíná školní rok. A to k 1. září následujícímu po lhůtě k podání ţádosti o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení pro následující školní rok, tedy po 30. září předchozího kalendářního roku. Ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele můţe orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení (§ 143) rozhodnout o dřívější účinnosti zápisu školy nebo školského zařízení do rejstříku (§ 146 odst. 2). III. Účinky zápisu Jak je výslovně uvedeno v odst. 1, ovšem plyne i z logiky věci, oprávnění poskytovat vzdělávání a školské sluţby má škola či školské zařízení jen v rozsahu zápisu. Z toho vyplývá, ţe můţe realizovat vzdělávání, popř. poskytovat školské sluţby, jen v tom rozsahu, v němţ jej zákon přiznává druhu školy nebo druhu a typu školského zařízení, v němţ je škola či školské zařízení zapsání [dle § 144 odst. 1 písm. a)], a téţ jen v oborech (dle nařízení vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů) zapsaných v seznamu oborů [§ 144 odst. 1 písm. d)]. Téţ přitom musí dodrţovat nejvyšší povolený počet dětí, ţáků a studentů ve škole nebo školském zařízení, včetně jejich odloučených pracovišť [§ 144 odst. 1 písm. e)], stejně jako nejvyšší povolený počet ţáků a studentů v jednotlivých oborech a formách vzdělávání [§ 144 odst. 1 písm. f)]. Konečně musí dodrţovat označení místa, kde se uskutečňuje vzdělávání nebo školské sluţby [§ 144 odst. 1 písm. g)] a vyučovat v jazyce zapsaném v rejstříku škol a školských zařízení, popř. v českém, není-li takový [§ 144 odst. 1 písm. h)]. Současně s uvedeným oprávněním vzniká účinností zápisu do rejstříku škol a školských zařízení právnické osobě, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, nárok na přidělování finančních prostředků ze státního rozpočtu nebo z rozpočtu územního samosprávného celku. Přidělování finančních prostředků však není samozřejmé, je moţné jen rozsahu zápisu a za podmínek stanovených § 160 a násl. ŠkolZ a souvisejících zákonů, zejména tedy zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů. § 143

Vedení rejstříku škol a školských zařízení (1) Krajský úřad vede v rejstříku škol a školských zařízení údaje o mateřských školách a školských zařízeních s výjimkou mateřských škol a školských zařízení uvedených v odstavci 2. (2) Ministerstvo vede v rejstříku škol a školských zařízení údaje o mateřských školách a školských zařízeních zřízených ministerstvem a registrovanými církvemi nebo náboţenskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy ostatních školách, dále školských zařízeních pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školských zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy nebo pro preventivně výchovnou péči a školských účelových zařízeních, v nichţ se uskutečňuje praktické vyučování. (3) Krajský úřad předává údaje z rejstříku ministerstvu k evidenci a ke zveřejnění. I. Vedení rejstříku V komentovaném ustanovení zákon stanoví, které orgány jsou příslušné k vedení rejstříku škol a školských zařízení. V závislosti na tom, o jaký druh školy či školského zařízení se jedná, jsou jimi buď ministerstvo školství, nebo místně příslušný krajský úřad. Jde-li o školu či školské zařízení, jehoţ rejstřík vede krajský úřad, je v souladu s ustanovením § 146 odst. 1 místně příslušný ten, v jehoţ obvodu má sídlo právnická osoba, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení. V rámci působnosti v rejstříkových věcech je s pravomocí vést rejstřík škol a školských zařízení zásadně svázána pravomoc příslušného orgánu rozhodovat o ţádostech o zápis (srov. § 148 odst. 1). Nestanoví-li tedy zákon výslovně jinak, rozhoduje o zápisu do rejstříku ten orgán, který rejstřík vede. Jinak stanoví zákon (v § 149 odst. 1) v případě ţádosti o zápis změny v údaji o nejvyšším povoleném počet ţáků a studentů v jednotlivých oborech vzdělání a formách vzdělávání podle § 144 odst. 1 písm. f), a to tak, ţe o ní rozhoduje příslušný krajský úřad i v případě, ţe se ţádost týká střední nebo vyšší odborné školy (ovšem nejde-li o střední nebo vyšší odbornou školu zřizovanou registrovanými církvemi nebo náboţenskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy; v tomto případě rozhoduje ministerstvo školství – v takovém případě ke změně působnosti nedochází a o změně rozhoduje ministerstvo školství). Tento postup reflektuje skutečnost, ţe o nejvyšším povoleném počet ţáků a studentů v jednotlivých oborech vzdělání a formách vzdělávání podle § 144 odst. 1 písm. f) v případě „necírkevních“ středních a vyšších odborných škol rozhoduje krajský úřad jiţ při samotném „původním“ zápisu (srov. § 148 odst. 6). Ministerstvo školství vede rejstřík škol a školských zařízení v případě jím zřízených mateřských škol a školských zařízeních a téţ v případě mateřských škol a školských zařízeních zřízených registrovanými církvemi nebo náboţenskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy ostatních školách. Dále vede rejstřík ostatních škol a školských zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školských zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy nebo pro preventivně výchovnou péči a školských účelových zařízeních, v nichţ se uskutečňuje praktické vyučování. V případě ostatních mateřských škol a ostatních školských zařízení vede rejstřík škol a školských zařízení krajský úřad, který danou mateřskou školu nebo školské zařízení zřídil, nebo v jehoţ obvodu se nachází obec, která je takovým zřizovatelem, popř. svazek obcí. II. Předávání a poskytování údajů

Vedle vedení rejstříku škol a školských zařízení v rozsahu stanoveném odst. 2 je bez ohledu na to, kým je příslušný rejstřík škol a školských zařízení veden úkolem ministerstva školství zveřejňovat údaje vedené v celém školském rejstříku, a to v elektronické podobě na svých webových stránkách (dle § 141 odst. 4). Vzhledem k tomu je v souladu s odst. 3 krajský úřad povinen předávat ministerstvu školství údaje z rejstříku, který vede. Ministerstvo školství i krajský úřad pak dále bezplatně poskytuje údaje z rejstříku škol a školských zařízení Českému statistickému úřadu (§ 141 odst. 3). V souladu s ustanovením § 183a odst. 3 pak Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky poskytuje orgánu, který vede školských rejstřík, pro účely jeho vedení referenční údaje ze základního registru obyvatel, údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel, jako i údaje údaje z agendového informačního systému cizinců. Co se rozumí dotyčnými údaji specifikují další odstavce § 183a. Daný orgán pak dále můţe poskytnuté údaje ve stanoveném rozsahu dále předávat, třídit nebo kombinovat. V případě, ţe zjistí, ţe jsou nepřesné, musí o tom neprodleně informovat Ministerstvo vnitra nebo Policii České republiky, a téţ je můţe blokovat. § 144 Údaje v rejstříku škol a školských zařízení (1) Do rejstříku škol a školských zařízení se zapisují tyto údaje: a) druh školy nebo druh a typ školského zařízení a jejich resortní identifikátor, b) název, sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, právní forma a resortní identifikátor právnické osoby, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, c) název, sídlo a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a právní forma zřizovatele školské právnické osoby nebo příspěvkové organizace, je-li jím právnická osoba, jméno a příjmení, státní příslušnost, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a datum narození tohoto zřizovatele, je-li jím fyzická osoba, d) seznam oborů vzdělání, včetně forem vzdělávání nebo seznam školských sluţeb, e) nejvyšší povolený počet dětí, ţáků a studentů ve škole nebo školském zařízení, včetně jejich odloučených pracovišť, lůţek, stravovaných, tříd, skupin nebo jiných obdobných jednotek, uvedený v rozhodnutí o zápisu do rejstříku škol a školských zařízení, f) nejvyšší povolený počet ţáků a studentů v jednotlivých oborech vzdělání a formách vzdělávání, g) označení místa, kde se uskutečňuje vzdělávání nebo školské sluţby, h) vyučovací jazyk, nejde-li o jazyk český, i) jméno, příjmení a datum narození ředitele školy nebo školského zařízení, j) jméno a příjmení, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a datum narození osoby nebo osob, které jsou statutárním orgánem právnické osoby, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, k) doba, na kterou je právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, zřízena, l) den zápisu a den zahájení činnosti školy nebo školského zařízení. (2) Součet nejvyššího povoleného počtu ţáků a studentů v jednotlivých oborech

vzdělání zapsaných v rejstříku škol a školských zařízení můţe být vyšší neţ nejvyšší povolený počet ţáků a studentů ve škole; při poskytování vzdělávání ve škole nesmí být překročen ani nejvyšší povolený počet ţáků a studentů v jednotlivých oborech vzdělání, ani nejvyšší povolený počet ţáků a studentů ve škole. (3) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem typy školských zařízení, u nichţ se nejvyšší povolené počty dětí, ţáků a studentů nebo jiných obdobných jednotek podle odstavce 1 neuvádějí. I. Zapisované údaje a jejich význam Odst. 1 komentovaného ustanovení obsahuje konečný výčet údajů, které se o školách a školských zařízeních vedou v rejstříku škol a školských zařízení; jelikoţ je školský rejstřík veřejně přístupný, stávají se zápisem do něj veřejné i uvedené údaje. Na okruh vedených údajů logicky navazuje okruh vybraných náleţitostí ţádosti o zápis školy nebo školského zařízení podle § 147 odst. 1 ŠkolZ. Druhy škol jsou v souladu s ustanovením § 7 odst. 3 ŠkolZ mateřská škola, základní škola, střední škola, konzervatoř, vyšší odborná škola, základní umělecká škola a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky. Na rozdíl od školských zařízení není vedeným údajem typ školy, a to s ohledem na skutečnost, ţe typ školy oproti typu školského zařízení nijak věcně nevymezuje její činnost. Druhy školských zařízení jsou zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školská poradenská zařízení, školská zařízení pro zájmové vzdělávání, školská účelová zařízení, školská výchovná a ubytovací zařízení, zařízení školního stravování, školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a školská zařízení pro preventivně výchovnou péči (§ 7 odst. 5 ŠkolZ). Typy školského zařízení není rozlišován pro zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, pro ostatní druhy školských zařízení je stanoví prováděcí vyhlášky (podrobněji v komentovaném ustanovení § 7 odst. 5 ŠkolZ). Typy školských poradenských zařízení jsou pedagogicko-psychologická poradna a speciálně pedagogické centrum. Typy školských zařízení pro zájmové vzdělávání jsou středisko volného času, školní klub a školní druţina. Typy školských účelových zařízení jsou středisko sluţeb školám, školní hospodářství, středisko praktického vyučování, školní knihovna a plavecká škola. Typy školských výchovných a ubytovacích zařízení jsou domov mládeţe, internát a škola v přírodě. Typy zařízení školního stravování jsou školní jídelna, školní jídelna - vývařovna a školní jídelna – výdejna. Typy školských zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné a školských zařízení pro preventivně výchovnou péči jsou ... Resortní identifikátor je individuální identifikační kód školy nebo školského zařízení, který přiděluje správní orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení dle § 143 ŠkolZ (tedy příslušný krajský úřad nebo ministerstvo školství) v průběhu zápisu do rejstříku škola a školských zařízení, v samotném rejstříku je označován zkratkou „IZO“. Nejde tedy o údaj, který je součástí ţádosti, jeho vytvoření je aţ jejím důsledkem. Technicky je přidělování identifikátorů zajišťováno programovým vybavením pro správu rejstříku, a to tak aby byla zajištěna jedinečnost těchto identifikátorů. Zapisovaný název právnické osoby, která vykonává činnost školy, musí v souladu s ustanovením § 8 odst. 1 písm. a) ŠkolZ obsahovat označení příslušného druhu nebo typu školy (s výjimkou tzv. firemní mateřské školy dle § 34 odst. 8 ŠkolZ). Zapisovaný název právnické osoby, která vykonává činnost školského zařízení, musí v souladu s ustanovením § 8 odst. 1 písm. b) a c) obsahovat označení příslušného typu školského zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy nebo školského zařízení pro preventivně výchovnou péči,

pokud vykonává činnost tohoto školského zařízení, pokud jde právnickou osobu, která vykonává činnosti jiného školského zařízení, ovšem pouze jeho, tak označení příslušného druhu nebo typu školského zařízení. Součástí názvu můţe být upřesňující přívlastek, popřípadě čestný název, je-li ministerstvem školství udělen. Identifikační číslo a právní forma právnické osoby, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, nebo zřizovatele školské právnické osoby nebo příspěvkové organizace, je-li jím právnická osoba, se vztahují k právnické osobě samotné a s ustanoveními školského zákona nijak blíţe nesouvisí. Nejsou pro ně tedy zakotveny ţádné podmínky, ani postupy pro jejich stanovení. Pokud identifikační číslo nebylo přiděleno, údaj o něm se nevede. Je-li zřizovatelem školské právnické osoby nebo příspěvkové organizace fyzická osoba, vede se její jméno a příjmení, státní příslušnost, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a datum narození. Seznam oborů vzdělání, včetně forem vzdělávání nebo seznam školských sluţeb, vychází z nařízení vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. Formy vzdělávání stanoví § 25 odst. 1 a 2 ŠkolZ, a to jako denní, která je výlučnou formou pro základní vzdělávání, večerní, dálkové, distanční a kombinované formě vzdělávání. Seznam školských sluţeb vychází z druhu a typu jednotlivých školských zařízení. Nejvyšší povolený počet dětí, ţáků a studentů ve škole nebo školském zařízení, včetně jejich odloučených pracovišť, lůţek, stravovaných, tříd, skupin nebo jiných obdobných jednotek, uvedený v rozhodnutí o zápisu do rejstříku škol a školských zařízení, reflektuje kapacitu školy nebo školského zařízení v kaţdé jednotlivé „jednotce vzdělávání“ (srov. Katzová 2008). Daná kapacita přitom logicky vychází z moţností daných prostory vyuţívanými k daným účelům, zejména musí reflektovat stanoviska příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví a stavebního úřadu o nejvyšším počtu osob, které lze v uvedených prostorách vzdělávat nebo jim poskytovat školské sluţby (§ 147 odst. 1 písm. h) ŠkolZ), ale z téţ musí zohledňovat dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky nebo příslušného kraje [dle § 148 odst. 3 písm.a)]. V souladu s vyhláškou MŠMT č. 274/2009 Sb., o školských zařízeních, u nichţ se nejvyšší povolené počty dětí, ţáků a studentů nebo jiných obdobných jednotek vedených v rejstříku škol a školských zařízení neuvádějí, vydanou ministerstvem školství na základě zmocnění v odst. 3, se nejvyšší povolený počet dětí, ţáků a studentů nebo jiných obdobných jednotek neuvádí u těchto školských zařízení, včetně jejich odloučených pracovišť zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, pedagogicko-psychologická poradna, speciálně pedagogické centrum, středisko volného času, školní klub, středisko sluţeb školám, školní hospodářství, školní knihovna, plavecká škola, středisko výchovné péče v případě ambulantních sluţeb preventivně výchovné péče. Nejvyšší povolený počet ţáků a studentů v jednotlivých oborech vzdělání a formách vzdělávání se vztahuje pouze ke školám, a to s výjimkou škol mateřských (které vzdělávají „děti“). Tento údaj patrně stejně jako údaj o „celkovém nejvyšším povoleném počtu“ [dle písm.

e)] reflektuje dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky nebo příslušného kraje [dle § 148 odst. 3 písm.a)]. Důleţité pro něj je, ţe v souladu s odst. 2 můţe být zapsaný součet nejvyššího povoleného počtu ţáků a studentů v jednotlivých oborech vzdělání zapsaných v rejstříku škol a školských zařízení vyšší neţ nejvyšší povolený počet ţáků a studentů ve škole. Při uskutečňování vzdělávání však musí být oba, resp. všechny, nejvyšší povolené počty dodrţeny. Označení místa, kde se uskutečňuje vzdělávání nebo školské sluţby, je důleţité s ohledem na poţadavky, které takové místo musí splnit. Z povahy věci musí být způsobilé k uţívání pro uskutečňování příslušného druhu a typu vzdělávání nebo poskytování školských sluţeb, a musí být bezpečné. Za tím účelem je povinným dokladem přikládaným k ţádosti o zápis do rejstříku škol a školských zařízení stanovisko příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví a stavebního úřadu, ze kterého vyplývá, ţe příslušné prostory lze uţívat pro navrhovaný účel, včetně údaje o nejvyšším počtu osob, které lze v těchto prostorách vzdělávat nebo jim poskytovat školské sluţby [§ 147 odst. 1 písm. h)]. V souladu s ustanovením § 147 odst. 1 písm. g) pak musí mít právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, vlastnické nebo uţívací právo k budou vzdělávání nebo školské sluţby uskutečňovány. Má-li být vyučování uskutečňováno v jiném neţ českém jazyce, musí téţ tato skutečnost být vedena v rejstříku. Nejdůleţitější fyzickou osobou spojenou se školou nebo školským zařízením je jejich ředitel. Ustanovení § 165 upravuje jeho postavení hned ve třech rovinách, a to jako manaţera a řídícího pracovníka, jako osobu odpovědnou za hospodaření s prostředky státního rozpočtu a dále téţ jako vykonavatele státní správy. Vzhledem k tomu se do rejstříku škol a školských zařízení zapisuje jeho jméno, příjmení a datum narození. V soukromoprávních vztazích je nejdůleţitějším orgánem právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení její statutární orgán, neb jedná jejím jménem. Proto se v rejstříku vedou i údaje o tom, kdo vykonává jeho funkci, popř. o více takových osobách. Konkrétně se vedou jméno a příjmení, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a datum narození. Vzhledem k moţnosti zřídit právnickou osobu na časově omezenou dobu [§ 125 odst. 3 písm. i)], se eviduje téţ doba, na kterou je právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, zřízena, resp. údaj o tom, ţe byla zřízena na dobu neurčitou. Posledním evidovaným údajem je den zápisu a den zahájení činnosti školy nebo školského zařízení. II. Zmocnění k vydání prováděcího předpisu Údajem evidovaným dle odst. 1 písm. e) je nejvyšší povolený počet dětí, ţáků a studentů nebo jiných obdobných jednotek vedených v rejstříku škol a školských zařízení. Vzhledem k účelu, který toto omezení plní, jako i ke způsobu poskytování školských sluţeb v určitých specifických typech školských zařízeních, není potřebné stanovení nejvyššího povoleného počtu pro všechny tyto typy. Ministerstvo školství je proto povoláno prováděcí vyhláškou stanovit okruh těch, u nichţ se nejvyšší povolené počty dětí, ţáků a studentů nebo jiných obdobných jednotek neuvádějí. Tuto kompetenci ministerstvo školství realizovalo prostřednictvím samostatné vyhlášky MŠMT č. 274/2009 Sb., o školských zařízeních, u nichţ se nejvyšší povolené počty dětí, ţáků a studentů nebo jiných obdobných jednotek vedených v rejstříku škol a školských zařízení neuvádějí. Přehled příslušných zařízení je obsaţen v komentovaném poţadavku dle odst. 1 písm. e) tohoto ustanovení.

§ 145 Účastníci řízení (1) Účastníkem řízení ve věcech rejstříku škol a školských zařízení je navrhovatel; v případě školské právnické osoby a příspěvkové organizace také jejich zřizovatel. Navrhovatelem je právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení; v případě příspěvkové organizace můţe být navrhovatelem také její zřizovatel. Pokud je navrhovatelem příspěvková organizace, je součástí návrhu souhlas jejího zřizovatele. (2) Pokud právnická osoba, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, dosud nevznikla, je navrhovatelem její zřizovatel, zakladatel či jiná osoba, která je v souladu s právními předpisy oprávněna jednat za právnickou osobu do jejího vzniku. I. Obecně k řízení ve věcech rejstříku škol a školských zařízení Řízení ve věcech rejstříku škol a školských zařízení je správním řízením, v němţ se postupuje podle ustanovení § 145 aţ § 152 ŠkolZ a ve věcech v těchto ustanoveních neupravených pak dále podle správního řádu, zejména podle jeho části třetí. Z povahy věci je zřejmé, ţe řízení o zápisu do rejstříku se zahajuje na návrh, výmaz můţe být proveden jak na návrh, tak z moci úřední (za podmínek stanovených ustanovením § 150). II. Účastníci řízení Účastníkem řízení ve věcech rejstříku škol a školských zařízení je v souladu s odst. 1 vţdy navrhovatel. Tím je právnická osoba, která má vykonávat činnost školy nebo školského zařízení. V případě, ţe jde o právnickou osobu ve formě příspěvkové organizace, je součástí návrhu souhlas jejího zřizovatele; zákon ovšem téţ umoţňuje, aby byl zřizovatel příspěvkové organizace přímo navrhovatelem. Příspěvková organizace je právnickou osobou zřízenou organizační sloţkou státu nebo územním samosprávným celkem (obcí či krajem) pro uskutečňování činností, které zpravidla nevytváření zisk, a jejichţ rozsah, struktura a sloţitost vyţadují samostatnou právní subjektivitu. Pokud právnická osoba, která má vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, dosud nevznikla (odst. 2), je navrhovatelem její zřizovatel, zakladatel či jiná osoba, která je v souladu s právními předpisy, podle nichţ daná právnická osoba vzniká, oprávněn jednat za ni do jejího vzniku. § 146 Podání ţádosti o zápis školy nebo školského zařízení (1) Ţádost o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení pro následující školní rok se podává u krajského úřadu příslušného podle sídla právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, do 30. září. V případě škol a školských zařízení, jejichţ rejstřík vede ministerstvo, krajský úřad postoupí ţádosti se svým vyjádřením ministerstvu do 30. listopadu. (2) Orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, můţe ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele prominout zmeškání termínu pro předloţení ţádosti uvedeného v odstavci 1 nebo rozhodnout o dřívější účinnosti zápisu školy nebo školského zařízení do rejstříku. I. Obecně k ţádosti

Ţádost je právním úkonem učiněným (budoucím) účastníkem, kterým se zahajuje správní řízení koncipované jako návrhové. Její obecné náleţitosti stanovuje správní řád v § 37 odst. 2, konkretizují je pak jednotlivá ustanovení zvláštních předpisů. Oprávněného navrhovatele (budoucího účastníka) definuje ustanovení § 145, poţadavky spojené s ţádostí o zápis školy nebo školského zařízení konkretizuje kromě komentovaného ustanovení školský zákon téţ v § 147. II. Příslušný orgán a lhůta k podání ţádosti Ţádost o zápis do rejstříku škol a školských zařízení se v souladu s poţadavkem dle odst. 1 podává u krajského úřadu příslušného podle sídla právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, resp. příslušný navrhovatel dle § 145 ŠkolZ, a to i v případě, ţe jde o školu či školské zařízení evidované v rejstříku, který vede ministerstvo školství (§ 143 odst. 2). S ohledem na časový prostor potřebný pro přípravu školy či školského zařízení na zahájení zapsané činnosti od počátku školního roku, zákon v odst. 1 limituje termín, v němţ je ţádost potřeba podat. Daným termínem je 30. září školního roku předcházejícího školnímu roku, v němţ právnická osoba, která má vykonávat činnost školy či školského zařízení, hodlá zahájit zapsanou činnost. Ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele můţe orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení (srov. § 143), zmeškání termínu pro předloţení ţádosti prominout. Uvedená lhůta vč. moţnosti její moderace platí (v souladu s ustanovením § 149 odst. 1) i pro změny v evidovaných údajích, jde-li o změny, jejichţ realizace závisí na zápisu v rejstříku – tedy změny údajů dle § 144 odst. 1 písm. d) aţ f), h) a popř. a). III. Postup po podání ţádosti V případě škol a školských zařízení, jejichţ rejstřík vede krajský úřad (§ 143 odst. 1), rozhodne tento o ţádosti o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku do 90 dnů od doručení ţádosti (§ 148 odst. 1). Pokud krajský úřad ţádosti vyhoví (§ 148 odst. 5), provede zároveň zápis do rejstříku, a to s účinností k 1. 9. následujícího roku. Ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele můţe krajský úřad rozhodnout o dřívější účinnosti zápisu školy nebo školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení (odst. 2), a tím škole či školskému zařízení právně umoţnit, aby zahájili svou činnost dříve neţ s počátkem školního roku následujícího po dni podání ţádosti. Zpětnou účinnost však povolit nelze. V případě škol a školských zařízení, jejichţ rejstřík vede ministerstvo školství (§ 143 odst. 2), postoupí krajský úřad, jemuţ byla ţádost v souladu s odst. 1 podána, tuto ţádost ministerstvu školství, a to do 30. listopadu; zároveň k ní připojí své vyjádření. Ministerstvo školství rozhodne o ţádosti o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku do 90 dnů od postoupení ţádosti krajským úřadem (§ 148 odst. 1). Pokud ţádosti vyhoví (§ 148 odst. 5), provede zároveň zápis do rejstříku, a to s účinností k 1. 9. následujícího roku. Ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele můţe ministerstvo školství rozhodnout o dřívější účinnosti zápisu školy nebo školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení (odst. 2), a tím škole či školskému zařízení právně umoţnit, aby zahájili svou činnost dříve neţ s počátkem školního roku následujícího po dni podání ţádosti. Zpětnou účinnost však povolit nelze. Ministerstvo školství dále rozhodne o nejvyšším počtu ţáků a studentů v jednotlivých povolených oborech vzdělání a formách vzdělávání ve školách zřizovaných registrovanými církvemi nebo náboţenskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy (§ 148 odst. 6). Jde-li o ţádost o zápis střední nebo vyšší odborné školy, které ministerstvo školství vyhoví,

postoupí nejpozději do 5 dnů od právní moci rozhodnutí o ţádosti krajskému úřadu, a to k rozhodnutí o nejvyšším počtu ţáků a studentů v jednotlivých povolených oborech vzdělání a formách vzdělávání (§ 148 odst. 6). Podrobnější podmínky a další postup stanoví školských zákon v § 148 odst. 6. [Účinnost zápisu?] § 147 – TADY POKRAČOVAT Náleţitosti ţádosti o zápis školy nebo školského zařízení (1) Ţádost o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku obsahuje tyto údaje a doklady: a) druh školy nebo druh a typ školského zařízení, b) název, sídlo a právní formu právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, a její identifikační číslo, bylo-li přiděleno, c) jméno a příjmení, státní příslušnost, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a datum narození osoby nebo osob, které jsou statutárním orgánem této právnické osoby, d) název, sídlo, právní formu a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, zřizovatele školské právnické osoby nebo příspěvkové organizace, je-li jím právnická osoba; jméno a příjmení, státní příslušnost, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a datum narození tohoto zřizovatele, je-li jím fyzická osoba, e) jméno a příjmení, státní příslušnost, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a datum narození osoby nebo osob, které jsou statutárním orgánem zřizovatele školské právnické osoby, je-li jím právnická osoba; to neplatí, je-li zřizovatelem ministerstvo, kraj, obec nebo svazek obcí, f) rámcový popis personálního a majetkového zajištění a financování činnosti školy nebo školského zařízení s ohledem na poţadavky rámcového vzdělávacího programu, pokud je stanoven, g) doklad osvědčující vlastnické nebo uţívací právo právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, k prostorám, kde bude uskutečňováno vzdělávání nebo školské sluţby, h) stanovisko příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví a stavebního úřadu, ze kterého vyplývá, ţe příslušné prostory lze uţívat pro navrhovaný účel, včetně údaje o nejvyšším počtu osob, které lze v těchto prostorách vzdělávat nebo jim poskytovat školské sluţby, i) doklad osvědčující zřízení nebo zaloţení právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, j) doklad osvědčující vznik právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, pokud se nejedná o školskou právnickou osobu, k) seznam oborů vzdělání, včetně forem vzdělávání v případě školy a seznam školských sluţeb v případě školského zařízení, doklad o akreditaci vzdělávacích programů v případě vyšší odborné školy, l) jméno a příjmení, datum narození ředitele školy nebo školského zařízení, doklad o jeho jmenování do funkce a doklady osvědčující splnění předpokladů pro výkon funkce

ředitele školy nebo školského zařízení podle zvláštního právního předpisu,2) m) navrhovaný nejvyšší počet dětí, ţáků a studentů ve škole nebo školském zařízení, včetně jejich odloučených pracovišť, v jednotlivých oborech a formách vzdělávání, lůţek, stravovaných, tříd, skupin nebo jiných obdobných jednotek, n) čestné prohlášení zřizovatele školské právnické osoby nebo příspěvkové organizace, ţe neprobíhá insolvenční řízení, v němţ je řešen jeho úpadek nebo hrozící úpadek nebo ţe nebylo rozhodnuto o jeho úpadku, není v likvidaci, nemá v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky ani orgánů Celní správy České republiky evidován nedoplatek a ţe nebyl v posledních třech letech proveden výmaz zapsané osoby, jejímţ byl zřizovatelem, ze školského rejstříku z důvodů uvedených v § 150 odst. 1 písm. c) aţ f); uvedené se vztahuje také na jiné právnické osoby, které budou vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, a jejich statutární orgány, o) datum zahájení činnosti školy nebo školského zařízení, p) stanovisko obce, na jejímţ území bude základní škola nebo základní umělecká škola působit, pokud není jejich zřizovatelem, q) stanovisko kraje, na jehoţ území bude střední nebo vyšší odborná škola působit, pokud není jejich zřizovatelem. (2) Doklady a údaje podle odstavce 1 písm. g), h) a l) mohou být předloţeny dodatečně, nejpozději však do dne zahájení činnosti školy nebo školského zařízení. Doklad osvědčující vznik právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, můţe být předloţen dodatečně, nejpozději však do dne zahájení činnosti školy nebo školského zařízení. Rozhodnutí o zápisu školy nebo školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení nabývá v těchto případech účinnosti aţ doloţením chybějících dokladů orgánu, který rejstřík škol a školských zařízení vede. (3) Pokud zároveň probíhá řízení o zápis více škol nebo školských zařízení, jejichţ činnost bude vykonávat jedna právnická osoba a jejichţ rejstřík vede jeden orgán, dokládají se údaje a doklady, které jsou pro tato řízení společné, pouze jednou. I. Obecné a zvláštní náleţitosti ţádosti o zápis školy nebo školského zařízení Na řízení o zápisu školy do rejstříku škol a školských zařízení se vztahuje správní řád, a tedy téţ jeho ustanovení § 37 upravující obecné náleţitosti a podmínky podání. Dle jeho odst. 4 lze ţádost podat písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem (dle zákona o elektronickém podpisu), popř. jiným dálkovým způsobem, ovšem v takovém případě je třeba jej ještě do 5 dnů potvrdit některým předchozím způsobem. S ohledem na zvláštní náleţitosti dle odst. 1 komentovaného ustanovení, je zřejmé, ţe podání ţádosti ústně do protokolu jeví se jako způsob nevhodný. Z ţádosti musí být patrno, kdo ji podává, které věci se týká a co se navrhuje. Je-li navrhovatelem podle § 145 právnická osoba, uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování. Je-li navrhovatelem podle § 145 fyzická osoba, pak uvede v ţádosti své jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle § 19 odst. 3 SpŘ. Ţádost musí být podepsána fyzickou osobou, která je navrhovatelem, anebo fyzickou osobou, která je oprávněna za navrhovatele jednat podle právních předpisů, podle nichţ je navrhovatel zřízen, je-li jím právnická osoba – tedy fyzická osoba, která je statutárním orgánem, popř. více takových osob, mohou-li jednat jen společně a nerozdílně.

Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuţ je určeno, tedy označení příslušného krajského úřadu, anebo vede rejstřík škol a školských zařízení (§ 143 odst. 1), anebo označení ministerstva školství v případě, ţe jde o školu či školské zařízení, které se eviduje v rejstříku vedeném ministerstvem školství (dle § 143 odst. 2). Konečně z ţádosti musí vyplývat poţadavek na zapsání právnické osoby, která má působit jako škola nebo školské zařízení, do rejstříku škol a školských zařízení. Nad rámec těchto obecných náleţitostí ţádosti stanoví odst. 1 komentovaného ustanovení okruh dalších údajů a dokladů, jejichţ doručení je nezbytné k zápisu do rejstříku škol a školských zařízení. Platí přitom, ţe pokud u téhoţ orgánu probíhá zároveň více řízení o zápisu do rejstříku škol a školských zařízení, jejichţ činnost bude vykonávat jedna právnická osoba, dokládají se údaje a doklady, které jsou pro tato řízení společné (odst. 3). Z pojmové charakteristiky náleţitostí ţádosti obecně vyplývá, jsou součástí ţádosti a nemohou absentovat, aby ţádost mohla být posouzena. V případě ţádosti o zápis do rejstříku škol a školských zařízení však zákon zohledňuje skutečnost, ţe mezi termínem podání ţádosti dle § 146 odst. 1, tedy mezi 30. zářím, a termínem, v němţ má škola či školské zařízení začít zapsanou činnost realizovat, nastává poměrně dlouhé časové období, které lze bez neţádoucích důsledků vyuţít k finalizaci vybraných příprav na činnost školy nebo školského zařízení. Proto komentované ustanovení v odst. 2 stanoví okruh náleţitostí, které nemusí být součástí ţádosti, a které tedy stačí doloţit později; nejpozději však do dne zahájení činnosti školy nebo školského zařízení. Jsou jimi doklad osvědčující vznik právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení [dle odst. 1 písm. j)] a na něj navazující doklad o jejím vlastnickém či jiném uţívacím právu k prostorám, kde bude uskutečňováno vzdělávání nebo školské sluţby [dle odst. 1 písm. g)], jako i stanovisko příslušných orgánů [dle odst. 1 písm. h)] o tom, ţe příslušné prostory lze uţívat pro navrhovaný účel, a s jakou kapacitou, a konečně údaje vztahující se k osobě a kvalifikaci ředitele školy nebo školského zařízení [dle odst. 1 písm. l)]. Jsou-li uvedené náleţitosti či jen některá z nich doloţeny orgánu, který rejstřík škol a školských zařízení vede, později, nabývá rozhodnutí o zápisu školy nebo školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení účinnosti aţ jejich doloţením. Pro lepší orientaci jsou v následujícím výkladu rozděleny do skupin, a to podle toho, zda se jedná o náleţitosti vztahující se k právnické osobě, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, o náleţitosti vztahující se k její vzdělávací činnosti, resp. k jejímu poskytování školských sluţeb, a konečně o stanoviska osob či orgánů, jejichţ kompetence se při vzdělávání uplatní. II. Náleţitosti ţádosti vztahující se k právnické osobě, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení Pokud jde náleţitosti podle odst. 1 vztahující se k právnické osobě, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, jde o náleţitosti týkající se jí samotné [písm. b), písm. i) a písm. j)] jejího zřizovatele [písm. d)] statutárního orgánu právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení [písm. c)], ale i statutárního orgánu jejího zřizovatele [písm. e)], ekonomická stabilita a právní bezúhonnost právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, jejího zřizovatele, jako i jejich statutárních orgánů [písm. n)] O právnické osobě, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, je nezbytné v ţádosti uvést její základní identifikační údaje, tedy název, sídlo, právní formu a

identifikační číslo, bylo-li přiděleno. Je-li tato právnická osoba zároveň navrhovatelem, kryjí se tyto poţadavky s poţadavky na identifikaci navrhovatele, které jsou obecnou náleţitostí ţádosti. Nejde-li o školskou právnickou osobu, je zároveň třeba přiloţit doklad osvědčující, ţe daná právnická osoba jiţ vznikla (dle podmínek daných zvláštním právním předpisem). Pokud tomu tak v době podání ţádosti není, lze v souladu s ustanovením odst. 2 doloţit její vznik i později, avšak nejpozději do dne zahájení činnosti školy nebo školského zařízení. Bez výjimky, a to jak ve vztahu ke školské právnické osobě, tak i k jiné právnické osobě, je však nezbytné přiloţit doklad osvědčující zřízení nebo zaloţení právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, a to jiţ při samotném podání ţádosti. V ţádosti je dále třeba téţ uvést informace o zřizovateli právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení. Je-li jím právnická osoba, je třeba uvést její standardní identifikační údaje, tedy název, sídlo, právní formu a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a obdobně téţ pro fyzickou osobu je třeba uvést její jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu nebo bydliště (pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu) a téţ její státní příslušnost. Dále je navrhovatel povinen uvést informaci o statutárním orgánu právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, a to proto, ţe jde o orgán, který jedná a vystupuje jejím jménem navenek. Konkrétně je jako součást ţádosti o zápis do rejstříku třeba uvést jméno a příjmení, místo trvalého pobytu nebo bydliště (pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu) a datum narození osoby nebo osob, které vykonávají funkci statutárního orgánu. Totéţ platí i o statutárním orgánu zřizovatele, je-li jím právnická osoba. Informace o statutárním orgánu zřizovatele se však neuvádí v případě, ţe je jím ministerstvo školství, kraj, obec nebo svazek obcí; a to patrně s ohledem na skutečnost, ţe jde o informace dostupné podle zvláštních předpisů. Konečně je třeba přiloţit čestné prohlášení zřizovatele školské právnické osoby nebo příspěvkové organizace o tom, ţe neprobíhá insolvenční řízení, v němţ je řešen jeho úpadek nebo hrozící úpadek nebo ţe nebylo rozhodnuto o jeho úpadku, není v likvidaci, nemá daňové nedoplatky, nemá splatný nedoplatek na pojistném na veřejné zdravotní pojištění nebo na sociální zabezpečení, a ţe nebyl v posledních třech letech proveden výmaz zapsané osoby, jejímţ byl zřizovatelem, ze školského rejstříku z důvodů uvedených v § 150 odst. 1 písm. c) aţ f); tedy to proto, ţe škola nebo školské zařízení neposkytovalo vzdělávání v souladu se zásadami a cíli uvedenými v § 2 ŠkolZ nebo vzdělávacími programy uvedenými v § 3 ŠkolZ, nebo proto, ţe právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení závaţným způsobem nebo opakovaně porušovala právní předpisy související s poskytováním vzdělávání a školských sluţeb, nebo proto, ţe tato právnická osoba ve třech po sobě jdoucích školních rocích nevykonávala činnost školy nebo školského zařízení zapsanou v rejstříku, anebo konečně proto, ţe právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení uvedla v ţádosti o zápis do rejstříku nebo v ţádosti o zápis změny nesprávné údaje rozhodné pro povolení zápisu školy nebo školského zařízení do rejstříku nebo zápisu změny nebo jestliţe došlo k takovým změnám, za kterých by zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku nebo zápis změny nemohl být proveden.

Uvedený poţadavek se týká téţ jiných právnických osoby, které budou vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, a jejich statutárních orgánů. Čestné prohlášení je formou pouţívanou v případě, kdy v něm obsaţené skutečnosti nelze rozumně doloţit jiným způsobem. Z jeho povahy samostatného právního úkonu vyplývá, ţe ono samo musí být opatřeno obecnými náleţitostmi podání, jak byly uvedeny výše, včetně podpisu fyzické osoby, která jménem právnické osoby oprávněně jedná. V této souvislosti je vhodné zmínit, ţe uvedení nesprávných, tedy i nepravdivých, údajů rozhodných pro povolení zápisu do rejstříku škol a školských zařízení v ţádosti o zápis je důvodem k výmazu školy nebo školského zařízení z rejstříku škol a školských zařízení [dle § 150 odst. 1 písm. f)], a téţ přestupkem proti pořádku ve státní a v územní samosprávě podle § 21 odst. 1 písm. g) zákona PřesZ, za nějţ hrozí fyzické osobě, která se ho dopustí, pokuta do výše 10 000 Kč, popř. (téţ) jiná sankce dle § 11 odst. 1 zákona o přestupcích. III. Náleţitosti vztahující se ke vzdělávací činnosti a poskytování školských sluţeb Pokud jde o náleţitosti podle odst. 1 vztahující se k vzdělávací činnosti právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízením, resp. k jejímu poskytování školských sluţeb, jde o náleţitosti vypovídající o zamýšleném druhu školy [písm. a)], seznamu oborů jí poskytovaného vzdělávání, včetně jejich forem a v případě vyšší odborné školy téţ doklad o akreditaci vzdělávacích programů [písm. k)] nebo zamýšleném druhu a typu školského zařízení [písm. a)] a seznamu školských sluţeb [písm. k)] zamýšleném datu zahájení činnosti školy nebo školského zařízení [písm. o)] rámcovém popisu personálního a majetkového zajištění a financování činnosti školy nebo školského zařízení [písm. f)] vlastnickém nebo uţívacím právu k prostorám, kde bude uskutečňováno vzdělávání nebo školské sluţby [písm. g)] navrhovaném nejvyšším počtu dětí, ţáků a studentů, jako i lůţek, stravovaných, tříd, skupin nebo jiných obdobných jednotek [písm. m)], a konečně, o osobě a kvalifikaci ředitele školy nebo školského zařízení [písm. l)]. Druhy škol jsou v souladu s ustanovením § 7 odst. 3 ŠkolZ mateřská škola, základní škola, střední škola, konzervatoř, vyšší odborná škola, základní umělecká škola a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky. Na rozdíl od školských zařízení není vedeným údajem typ školy, a to s ohledem na skutečnost, ţe typ školy oproti typu školského zařízení nijak věcně nevymezuje její činnost. Seznam oborů vychází z nařízení vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, a je relevantní pro základní, střední a vyšší odborné školy. Druhy školských zařízení jsou zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školská poradenská zařízení, školská zařízení pro zájmové vzdělávání, školská účelová zařízení, školská výchovná a ubytovací zařízení, zařízení školního stravování, školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a školská zařízení pro preventivně výchovnou péči (§ 7 odst. 5 ŠkolZ). Typ školského zařízení není rozlišován pro zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, pro ostatní druhy školských zařízení je stanoví prováděcí vyhlášky (podrobněji v komentovaném ustanovení § 7 odst. 5 ŠkolZ). Typy školských poradenských zařízení jsou pedagogicko-psychologická poradna a speciálně pedagogické centrum. Typy školských zařízení pro zájmové vzdělávání jsou středisko volného času, školní klub a školní druţina.

Typy školských účelových zařízení jsou středisko sluţeb školám, školní hospodářství, středisko praktického vyučování, školní knihovna a plavecká škola. Typy školských výchovných a ubytovacích zařízení jsou domov mládeţe, internát a škola v přírodě. Typy zařízení školního stravování jsou školní jídelna, školní jídelna - vývařovna a školní jídelna – výdejna. Typy školských zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné a školských zařízení pro preventivně výchovnou péči jsou ... Seznam školských sluţeb... Datum zahájení činnosti školy či školského zařízení reflektuje předpoklad navrhovatele o tom, kdy škola nebo školské zařízení začne uskutečňovat vzdělávání či poskytovat školské sluţby. Standardně je tímto datem začátek školního roku následujícího po dni podání ţádosti o zápis školy nebo školského zařízení, tedy 1. září. Rámcový popis personálního a majetkového zajištění a financování činnosti školy nebo školského zařízení s ohledem na poţadavky rámcového vzdělávacího programu, pokud je stanoven, musí poskytnout rozhodujícímu orgánu dostatečně určitou informaci, aby mohl ţádost posoudit s ohledem na to, zda jsou dány předpoklady pro řádnou činnost školy nebo školského zařízení po stránce personální, materiální a finanční [dle § 148 odst. 3 písm. b)]. Jelikoţ realizovat vzdělávání nebo poskytovat školské sluţby není moţné bez odpovídajících prostor, je právnická osoba, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, povinna doloţit své vlastnické nebo uţívací právo k prostorám, v nichţ má být uskutečňováno vzdělávání nebo školské sluţby. Vlastnické právo k prostorám, které jsou svou povahou nemovitostí, se dokládá úředně potvrzeným výpisem z katastru nemovitostí, uţívací právo bývá typicky spjato se smlouvou o nájmu, jejíţ úředně ověřenou kopií lze nájemní uţívací titul doloţit. K prostorám, v nichţ má být uskutečňováno vzdělávání nebo školské sluţby, je dále vhodné doplnit, ţe se navíc váţe povinnost doloţit stanovisko příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví a téţ stavebního úřadu o tom, ţe příslušné prostory lze uţívat pro navrhovaný účel, a s jakou kapacitou [(dle písm. h)]. Pro prostory, v nichţ má být uskutečňováno vzdělávání nebo školské sluţby, platí, ţe vlastnické právo či uţívací titul k nim lze, stejně jako vznik právnické osoby, doloţit aţ později, a to nejpozději do dne zahájení činnosti školy nebo školského zařízení (dle odst. 2). Tento postup připadá logicky na řadu zejména v případě, ţe právnická osoba, která má vykonávat činnost školy nebo školského zařízení v době podání ţádosti dle § 146 odst. 1 ŠkolZ příslušným uţívacím titulem ještě nedisponuje. Součástí ţádosti je téţ návrh kapacitního atributů vzdělávání či poskytování školských sluţeb... [Nezapomenout uvést, kdo o tom rozhoduje, a ţe se přihlíţí ke stanoviskům...] Podstatný vliv na vzdělávací činnost školy nebo poskytování školských sluţeb školským zařízením má jeho ředitel. A to proto, ţe ... Platí pro něj ... [poţadavky opsat od toho, kdo píše o řediteli]. S ohledem na to se jméno a další údaje o řediteli zapisují do rejstříku škol a školských zařízení. Konkrétně se zapisuje jeho jméno, příjmení a datum narození. K ţádosti je však dále třeba přiloţit doklad o jmenování osoby ředitele do funkce, a doklady osvědčující splnění předpokladů pro výkon funkce ředitele školy nebo školského zařízení podle § 5 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Téţ pro údaje a doklady o řediteli platí, ţe nemusí být přiloţeny k ţádosti podané ve lhůtě dle § 146 odst. 1, ale mohou být v souladu s odst. 2 doloţeny později, avšak nejpozději do dne zahájení činnosti školy nebo školského zařízení. IV. Stanoviska relevantních osob či orgánů stanovisko příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví a stavebního úřadu, ze kterého vyplývá, ţe příslušné prostory lze uţívat pro navrhovaný účel, včetně údaje o nejvyšším počtu osob, které lze v těchto prostorách vzdělávat nebo jim poskytovat školské sluţby, [písm. h)]

stanovisko obce, na jejímţ území bude základní škola nebo základní umělecká škola působit, pokud není jejich zřizovatelem, [písm. p)] stanovisko kraje, na jehoţ území bude střední nebo vyšší odborná škola působit, pokud není jejich zřizovatelem. [písm. q)] V. Jiné náleţitosti V § 146 odst. 1 zákon stanoví lhůtu, v níţ je třeba poţádat o zápis do rejstříku škol a školských. Je jí 30. září roku předcházejícího školnímu roku, v němţ má škola či školské zařízení zahájit svou zapsanou činnost. V souladu s § 146 odst. 2 ŠkolZ můţe orgán, který vede příslušný rejstřík, ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele prominout zmeškání daného termínu pro předloţení ţádosti nebo rozhodnout o dřívější účinnosti zápisu školy nebo školského zařízení do rejstříku. Jelikoţ podmínkou pro naznačený postup je, ţe jde o výjimečné případy, které jsou hodné zvláštního zřetele, je pro jeho uplatnění potřebné, aby orgán, který vede rejstřík, takové skutečnosti usoudil. Z povahy věci je pak můţe usoudit zejména ze ţádosti samotné. Z toho plyne, ţe v případě, kdy má navrhovatel za to, ţe existují okolnosti hodné zvláštního zřetele, které umoţňují orgánu, který vede příslušný rejstřík, prominout lhůtu dle § 146 odst. 1 anebo rozhodnout o dřívější účinnosti zápisu školy nebo školského zařízení, měl by ve vlastním zájmu takové okolnosti tvrdit a prokázat v ţádosti. VI. Další rozhodné skutečnosti Při rozhodování o zápisu do rejstříku škol a školských zařízení vychází orgán, který rejstřík vede zejména z náleţitostí ţádosti. Vedle nich ovšem obstarává pro své rozhodnutí jiné podklady, a to zejména výpis z evidence Rejstříku trestů podle zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. Ten potřebuje k ověření informace o trestní bezúhonnosti právnické osoby podle § 148 odst. 3 ŠkolZ. [ještě něco?] § 148 – TÉMĚŘ MÁM Posouzení ţádosti o zápis školy nebo školského zařízení (1) Orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, rozhodne o ţádosti o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku do 90 dnů od doručení ţádosti tomuto orgánu. (2) Orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, ţádost o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku zamítne v případě, ţe ţádost nesplňuje náleţitosti stanovené tímto zákonem, a uvedené nedostatky nebyly na výzvu tohoto orgánu v jím stanovené přiměřené lhůtě odstraněny. (3) Orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, ţádost o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku dále zcela nebo zčásti zamítne v případě, ţe posouzením ţádosti zjistí, ţe a) ţádost není v souladu s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky nebo příslušného kraje, b) nejsou dány předpoklady pro řádnou činnost školy nebo školského zařízení po stránce personální, materiální a finanční, c) ţádost obsahuje nepravdivé údaje nebo činnost školy nebo školského zařízení by nebyla v souladu s právními předpisy. (4) Orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, ţádost o zápis školy nebo

školského zařízení do rejstříku dále zcela nebo zčásti zamítne také v případě, ţe ji podala právnická osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin, pokud pro tento trestný čin neskýtá záruku řádného výkonu činnosti školy nebo školského zařízení a pokud se na ni podle zákona nehledí, jako by odsouzena nebyla. Pro účely posouzení, zda je dán důvod zamítnutí ţádosti podle věty první, si orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, vyţádá výpis z evidence Rejstříku trestů podle jiného právního předpisu53). Ţádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umoţňujícím dálkový přístup. (5) Pokud nejsou dány důvody pro rozhodnutí podle odstavců 2 aţ 4, orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, ţádosti vyhoví. (6) V případě, ţe ministerstvo vyhoví ţádosti o zápis střední nebo vyšší odborné školy a oborů vzdělání, které bude tato škola uskutečňovat, do rejstříku, postoupí nejpozději do 5 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí ţádost krajskému úřadu, a to k rozhodnutí o nejvyšším počtu ţáků a studentů v jednotlivých povolených oborech vzdělání a formách vzdělávání. Krajský úřad rozhodne nejpozději do 30 dnů od doručení ţádosti, a to v souladu s odstavci 2 aţ 5. Krajský úřad zašle rozhodnutí podle předchozí věty ministerstvu na vědomí a ke zveřejnění. O nejvyšším počtu ţáků a studentů v jednotlivých povolených oborech vzdělání a formách vzdělávání ve školách zřizovaných registrovanými církvemi nebo náboţenskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy, rozhodne ministerstvo. I. Obecně k ustanovení a k náleţitostem rozhodnutí Komentované ustanovení § 148 ŠkolZ stanovuje některé procesní aspekty rozhodování o zápisu do rejstříku škol a školských zařízení, jeho stěţejní část ovšem vymezuje hmotněprávní kriteria posouzení ţádosti, tedy podmínky, s jejichţ splněním zákon spojuje vyhovění ţádosti nebo její zamítnutí. Jelikoţ úprava rozhodování o zápisu do školského rejstříku neobsahuje ustanovení o náleţitostech rozhodnutí, pouţije se v celém rozsahu obecná úprava stanovená správním řádem v § 68 a § 69. Podle ní platí, ţe se rozhodnutí vyhotovuje v písemné formě a kromě označení „rozhodnutí“ musí obsahovat označení orgánu, který jej vydal, tedy příslušného krajského úřadu nebo ministerstva školství, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení a podpis osoby vykonávající funkci ředitele; podpis lze nahradit doloţkou „vlastní rukou” nebo zkratkou „v. r.” u příjmení oprávněné úřední osoby a doloţkou „Za správnost vyhotovení:” s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí. Dále musí rozhodnutí obsahovat výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníka. Ve výrokové části musí být kromě označení adresáta umoţňujícího jeho identifikaci (tedy v zásadě označení v rozsahu, v němţ je navrhovatel povinen uvést údaje o sobě v ţádosti) uvedeno, zda se vyhovuje ţádosti či nikoli, a to z titulu příslušného ustanovení § 148 ŠkolZ. Jelikoţ na rozhodnutí o zápise do rejstříku škol a školských zařízení navazuje samotný zápis a zejména jeho účinnost, mělo by být součástí výrokové části také rozhodnutí o účinnosti zápisu, popř. o tom, ţe zápis účinnosti nenabývá (a to s ohledem na povolenou absenci vybraných náleţitostí dle § 147 odst. 2 ŠkolZ). V odůvodnění se uvedou důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se rozhodující orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se vypořádal s případnými návrhy a námitkami účastníků a s jejich případným vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

Konečně se v poučení rozhodnutí vydaným krajským úřadem uvede, ţe je moţné proti němu podat odvolání (dle § 81 a násl. správního řádu), a to ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, a dále, ţe se odvolání podává u něj samotného, a bude o něm rozhodovat ministerstvo školství ... Jde-li o rozhodnutí vydané ministerstvem školství, uvede se v poučení, ţe ... V rozhodnutí vydaným krajským úřadem uvede, ţe je moţné proti rozhodnutí podat rozklad (dle § 152 správního řádu), a to ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, a dále, ţe se rozklad podává u něj samotného, a bude o něm rozhodovat ministr školství. II. Lhůty V souladu se zásadou rychlosti jako téţ s poţadavkem daným v § 71 odst. 1 správního řádu obecně platí, ţe správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Odst. 1 komentovaného ustanovení pak stanovuje závaznou lhůtu, v níţ musí příslušný krajský úřad (dle § 143 odst. 1 ŠkolZ) či ministerstvo školství (dle § 143 odst. 2 ŠkolZ) rozhodnout o ţádosti o zápis do rejstříku škol a školských zařízení. Její délka je 90 dní a běţí od okamţiku, kdy byla danému o rgánu ţádost doručena. V případě rejstříku vedeného krajským úřadem tedy platí, ţe krajský úřad je povinen rozhodnout o ţádosti do 90 dnů od okamţiku doručení ţádosti navrhovatelem (§ 145 ŠkolZ). O něco sloţitější je situace v případě rejstříku vedeného ministerstvem školství, a to s ohledem na skutečnost, ţe ţádost se v souladu s ustanovením § 146 odst. 1 ŠkolZ podává prostřednictvím krajského úřadu. Jemu zákon nepřikazuje postoupit ţádost okamţitě, nýbrţ do 30. listopadu. Na druhou stranu ovšem i pro postup krajského úřadu se uplatní zásada rychlosti, dle níţ je povinen postoupit ţádost bez zbytečného odkladu. Vzhledem k tomu, ţe společně s ţádostí předává krajský úřad své stanovisko (§ 146 odst. 2 ŠkolZ), měl by k postoupení přistoupit bezodkladně po tom, co stanovisko vyhotoví. Teprve od předání ţádosti krajských úřadem potom běţí ministerstvu školství 90 denní lhůta k vydání rozhodnutí. V souladu s ustanovením § 71 odst. 2 správního řádu se vydáním písemného rozhodnutí rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení, popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán sám; na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí slovy: "Vypraveno dne:". III. Rozhodnutí o ţádosti V odst. 2 aţ odst. 5 komentované ustanovení obsahuje kriteria věcného posouzení ţádosti, a tedy podmínky, za nichţ příslušný krajský úřad nebo ministerstvo školství (srov. § 143 ŠkolZ) ţádosti o zápis do rejstříku škol a školských zařízení vyhoví. Rozhodování koncipuje tak, ţe příslušný orgán ţádosti v souladu s odst. 5 vyhoví vţdy, nejsou-li dány taxativně stanovené důvody (v odst. 2 aţ odst. 5) pro zamítnutí nebo částečné zamítnutí ţádosti. Důvody pro zamítnutí ţádosti jsou zejména takové, které se vztahují k navrhovateli, resp. k právnické osobě, která má vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, popř. k ţádosti samotné. Zamítnutí ţádosti o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku přichází na řadu vţdy, kdyţ ţádost nesplňuje poţadované náleţitosti, zejména náleţitosti podle § 147 odst. 1 Škol (s výjimkou náleţitostí, které mohou být v souladu s ustanovením § 147 odst. 2 předloţeny aţ dodatečně), a uvedené nedostatky nebyly na výzvu příslušného orgánu v jím stanovené přiměřené lhůtě odstraněny (odst. 2). Důvodem k tomuto postupu je, ţe bez relevantních informací nelze ţádost v potřebném rozsahu posoudit. V případě, ţe ţádost lze posoudit, je dalším důvodem k jejímu zamítnutí nebo k částečnému

zamítnutí (v rozsahu, jehoţ se pochybení týká) skutečnost, ţe ţádost obsahuje nepravdivé údaje nebo ţe by zamýšlená činnost školy nebo školského zařízení nebyla v souladu s právními předpisy [(odst. 3 písm. c)]. Dále příslušný krajský úřad či ministerstvo školství zamítne ţádost z důvodů leţících na straně navrhovatele, resp. právnické osoby, která má vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, v případě, ţe posouzením ţádosti zjistí, ţe nejsou dány předpoklady pro řádnou činnost školy nebo školského zařízení po stránce personální, materiální a finanční ([dle odst. 3 písm. b)]. Konečně je důvodem pro zamítnutí nebo částečnému zamítnutí ţádosti (dle odst. 4) skutečnost, ţe ji podala právnická osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin, a to pokud pro tento trestný čin neskýtá záruku řádného výkonu činnosti školy nebo školského zařízení. Podmínkou pro tento postup je zároveň, ţe se na danou právnickou osobu nehledí, jako by nebyla odsouzena. Pro účely posouzení trestní bezúhonnosti si orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, vyţádá výpis z evidence Rejstříku trestů podle zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. Ţádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umoţňujícím dálkový přístup. Ze způsobu, jakým je rozhodování o ţádosti upraveno, zejména z konstrukce, dle níţ pokud nejsou dány důvody pro zamítnutí ţádosti, orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, ţádosti vyhoví (odst. 5), se můţe zdát, ţe za splnění určitých podmínek vztahujících se k ţadateli, je na zápis do rejstříku škol a školských zařízení nárok. Ve skutečnosti tomu tak není, a to s ohledem na důvod zamítnutí ţádosti podle odst. 3 písm. a), dle něhoţ orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, ţádost zamítne také v případě, ţe jejím posouzením zjistí, ţe ţádost není v souladu s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky nebo příslušného kraje. [co tento důvod znamená?] IV. Zvláštní postup v případě středních a vyšších odborných škol Ačkoli o samotné ţádosti o zápis do rejstříku škol a školských zařízení rozhoduje příslušný orgán, který rejstřík vede, z ustanovení odst. 6 vyplývá odlišnost v kompetenci rozhodovat o nejvyšším počtu ţáků a studentů v jednotlivých povolených oborech vzdělání a formách vzdělávání v případě střední nebo vyšší odborné školy, pakliţe nejde o ve školy zřizované registrovanými církvemi nebo náboţenskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy. Konkrétně dochází k tomu, ţe ač o zápise středních nebo vyšších odborných škol do rejstříku rozhoduje ministerstvo školství, v případě „necírkevních“ středních a vyšších odborných škol stanovuje o nejvyšším počtu ţáků a studentů v jednotlivých povolených oborech vzdělání a formách vzdělávání příslušný krajský úřad; tedy krajský úřad, v jehoţ obvodu sídlí právnická osoby, která bude činnost střední školy nebo vyšší odborné školy vykonávat. V případě „necírkevní“ střední nebo vyšší odborné školy proto platí, ţe po nabytí právní moci rozhodnutí, jímţ ministerstvo školství vyhoví ţádosti o zápis střední nebo vyšší odborné školy a oborů vzdělání, které bude tato škola uskutečňovat, do rejstříku, postoupí dále ţádost krajskému úřadu, a to k rozhodnutí o nejvyšším počtu ţáků a studentů v jednotlivých povolených oborech vzdělání a formách vzdělávání. Platí přitom, ţe tak musí učinit nejpozději do 5 dnů od právní moci rozhodnutí o vyhovění ţádosti. O ţádosti postoupené ministerstvem školství rozhodne krajský úřad nejpozději do 30 dnů od jejího doručení, a to v souladu s odstavci 2 až 5. Následně zašle své rozhodnutí zpět ministerstvu, a to „na vědomí“ a též ke zveřejnění. O nejvyšším počtu ţáků a studentů v jednotlivých povolených oborech vzdělání a formách

vzdělávání ve školách zřizovaných registrovanými církvemi nebo náboţenskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy, rozhodne ministerstvo školství. § 149 – TÉMĚŘ MÁM Zápis změny v údajích (1) Na podání ţádosti o zápis změny v údajích uvedených v § 144 odst. 1 písm. d) aţ f) se vztahuje obdobně § 146 s tím, ţe o ţádosti o zápis změny v údajích uvedených v § 144 odst. 1 písm. f) rozhoduje v případě střední nebo vyšší odborné školy krajský úřad, pokud nejde o střední nebo vyšší odbornou školu zřizovanou registrovanými církvemi nebo náboţenskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovatcírkevní školy; v tomto případě rozhoduje ministerstvo. (2) Ţádost o zápis změny v údajích uvedených v § 144 odst. 1 písm. b), c), g), i) a j) se podává orgánu, který vede rejstřík škol a školských zařízení, do 30 dnů ode dne, kdy ke změně došlo. (3) Ţádost o zápis změny v rejstříku obsahuje pouze údaje a doklady, které se přímo týkají příslušné změny. Doklady uvedené v § 147 odst. 1 písm. p) a q) se vyţadují pouze v případě změny v údajích uvedených v § 144 odst. 1 písm. d), e) a f). (4) Na posouzení ţádosti o zápis změny v rejstříku se obdobně vztahuje § 148 s tím, ţe orgán, který vede rejstřík, rozhodne o zápisu změny v údajích uvedených v odstavci 2 do 30 dnů od doručení ţádosti. V případě ţádosti o změnu v údajích vedených podle § 144 odst. 1 písm. b), c) a g), nedochází-li k převodu nebo přechodu činnosti školy nebo školského zařízení na jinou právnickou osobu, a podle § 144 odst. 1 písm. i) a j) správní orgán provede tuto změnu bezodkladně bez vydání rozhodnutí a vyrozumí o ní účastníky. (5) Řízení o zápis změny v rejstříku lze zahájit i bez návrhu, má-li být dosaţena shoda mezi zápisem v rejstříku a skutečným stavem. I. Změny v zapsaných údajích Zákon předpokládá, ţe v průběhu uskutečňování vzdělávací činnosti nebo poskytování školských sluţeb můţe dojít ke změně údajů na straně školy, stejně jako k potřebě změnit některé aspekty vzdělávání či poskytování školských sluţeb. Z toho důvodu zakotvuje komentované ustanovení mechanismus, jakým lze změnu provést, resp. zapsat, a to dvojí s respektem k tomu, ţe povaha změn můţe být dvojího charakteru. Jednak můţe jít o změny na straně školy či školského zařízení, nebo jeho zřizovatele, které svou povahou nepředstavují podstatný zásad do vzdělávací činnosti či poskytování školských sluţeb, a dále o změny, které jiţ přímo souvisí s uskutečňovaným vzděláváním. Pro změny, jejichţ uskutečnění nemá přímý dopad na vzdělávací činnost, neb se jedná v zásadě o změny formální, platí, ţe k nim dochází nezávisle na rejstříku škol a školských zařízení, resp. ţe změně údajů v něm vedených předcházejí. Konkrétně jde o změny týkající se právnické osoby, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, v případě školské právnické osoby či příspěvkové organizace téţ jejího zřizovatele, a o změny vztahující se místa uskutečňování a osoby ředitele. Pokud jde o právnickou osobu, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, jedná se o změny spočívající v jejím názvu, právní formě či sídle (§ 144 odst. 1 písm. b) ŠkolZ), popř. v osobě či osobách, které jsou jejím statutárním orgánem (§ 144 odst. 1 písm. j) ŠkolZ), a je-li touto právnickou osobou školská právnická osoba nebo příspěvkové organizace, tak téţ o změny názvu, právní formy či sídla jejího zřizovatele (§ 144 odst. 1 písm. c) ŠkolZ). Je-li

zřizovatelem fyzická osoba, či dochází-li ke změně týkající se člena statutárního orgánu, zapisuje se jakákoli změna jeho jména, příjmení, státní příslušnosti, místa trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu. Nelze předpokládat změnu identifikačního čísla, nicméně pokud by se tak stalo, zapisuje se téţ tato změna. Dále mezi formální změny, které se do školského rejstříku zapisují aţ následně, patří téţ označení místa, kde se uskutečňuje vzdělávání nebo školské sluţby (§ 144 odst. 1 písm. g) ŠkolZ) a údaje vztahující se k řediteli, tedy změna jeho jména a příjmení, popř. jméno, příjmení a datum narození „nového“ ředitele školy nebo školského zařízení (§ 144 odst. 1 písm. i) ŠkolZ). Změny, které jiţ přímo souvisí s uskutečňovaným vzděláváním či poskytováním školských sluţeb, lze povaţovat za změny materiální. Je pro ně typické, ţe k nim dochází aţ v návaznosti na zápis do rejstříku škol a školských zařízení, a to proto, ţe jejich uskutečnění představuje reálný zásad do vzdělávací činnosti či poskytování školských sluţeb, a podléhá proto předchozímu posouzení. Konkrétně jsou materiálními změnami změny v seznamu oborů vzdělání, včetně forem vzdělávání, nebo v seznamu školských sluţeb (§ 144 odst. 1 písm. d) ŠkolZ), změny v nejvyšším povoleném počtu dětí, ţáků a studentů ve škole nebo školském zařízení, včetně jejich odloučených pracovišť, lůţek, stravovaných, tříd, skupin nebo jiných obdobných jednotek, uvedený v rozhodnutí o zápisu do rejstříku škol a školských zařízení (§ 144 odst. 1 písm. e) ŠkolZ) a konečně změny v nejvyšším povoleném počtu ţáků a studentů v jednotlivých oborech vzdělání a formách vzdělávání (§ 144 odst. 1 písm. f) ŠkolZ). Komentované ani jiné ustanovení nestanoví mechanismus, jímţ se posuzují změny v ostatních evidovaných údajích, a to navzdory skutečnosti, ţe k většině z nich patrně můţe dojít. Konkrétně si lze představit změnu údaje podle § 144 odst. 1 písm. a) ŠkolZ o druhu školy nebo druhu a typu školského zařízení (§ 144 odst. 1 písm. a) ŠkolZ), jako i o době, na kterou je právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, zřízena (§ 144 odst. 1 písm. k) ŠkolZ), a tím spíše o změně vyučovacího jazyka, nejde-li o jazyk český (§ 144 odst. 1 písm. h) ŠkolZ). Lze mít za to, ţe téţ tyto zákonem opomenuté změny lze zařadit do některé z výše naznačených kategorií formálních či materiálních změn, resp. změn, k nimiţ dochází bez ohledu na jejich zápis v rejstříku škol a školských zařízení, a změn, které nebývají účinků teprve jejich zápisem. Za formální změnu bude jistě moţné povaţovat změnu doby, na kterou je právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, zřízena, a to i kdyby tato změna měla vliv na jí poskytovanou vzdělávací činnost – dochází k ní totiţ zcela jistě bez ohledu na vůli orgánu, který vede příslušný rejstřík. K jejímu vyznačení do rejstříku škol a školských zařízení je proto vhodný postup pro realizaci formálních změn. Materiální změnou bude naopak změna spočívající v druhu školy nebo druhu a typu školského zařízení, a to proto, ţe ona sama podstatným způsobem určuje rozsah i obsah vzdělávacích sluţeb, a v návaznosti na něj pak patrně spoluurčuje další evidované údaje, jejichţ změna můţe být se změnou druhu, popř. typu, fakticky svázána. Jelikoţ jde o změnu zcela podstatnou, je pro její uskutečnění příhodný při nejmenším postup pro materiální změny, ne-li postup analogický pro projednávání nové ţádosti (dle § 148 ŠkolZ). Zcela zřejmé není postavení změny vyučovacího jazyka. Vzhledem k tomu, ţe jde o podstatný atribut vyučování, který navíc není závislý na okolnostech stojících mimo vzdělávání samotné, lze mít za to, ţe i jeho změnu je třeba chápat jako změnu materiální, a tedy mimo jiné účinnou aţ po samotném zápisu. Pro všechny uvedené postupy je společné, ţe řízení o změnách je vedeno na ţádost. V praxi

však můţe dojít téţ k nečinnosti potencionálního ţadatele, či jiné situaci, v níţ se skutečné údaje dostanou do rozporu s údaji zapsanými. Jelikoţ takový stav je mimořádně nevhodný, a to zejména s ohledem na funkci, kterou školský rejstřík plní, zakotvuje odst. 5 moţnost orgánu, který příslušný rejstřík škol a školských zařízení vede, zahájit řízení i z moci úřední, tedy bez návrhu. II. Formální změny Jak bylo jiţ uvedeno, k formálním změnám údajů v rejstříku škol a školských zařízení (podle § 144 odst. 1 písm. b), c), g), i), j) a k) ŠkolZ) dochází bez ohledu na jejich zápis . Proto školský zákon v komentovaném ustanovení § 149 odst. 3 ukládá navrhovateli (dle § 145 ŠkolZ) poţádat o zápis změny v rejstříku škol a školských zařízení do 30 dnů ode dne, kdy ke změně došlo. Ţádost se podává orgánu, který vede rejstřík škol a školských zařízení (§ 143 ŠkolZ), a kromě obecných náleţitostí obsahuje z údajů a dokladů podle § 147 odst. 1 ŠkolZ pouze ty, které se přímo týkají příslušné změny. Stanovisko obce, na jejímţ území bude základní škola nebo základní umělecká škola působit, pokud není jejich zřizovatelem (dle § 144 odst. 1 písm. p) ŠkolZ) a stanovisko kraje, na jehoţ území bude střední nebo vyšší odborná škola působit, pokud není jejich zřizovatelem (§ 144 odst. 1 písm. q) ŠkolZ) se nepřikládá. Jak vyplývá z odst. 4, nejde-li o změnu spočívající v převodu nebo přechodu činnosti školy nebo školského zařízení na jinou právnickou osobu, provede v případě formálních změn příslušný správní orgán danou změnu bezodkladně po podání ţádosti. O takové změně nevydává rozhodnutí, jen o ni vyrozumí účastníky. Z této konstrukce vyplývá, ţe formální změny (s výjimkou změny spočívající v převodu nebo přechodu činnosti školy nebo školského zařízení na jinou právnickou osobu) orgán, který vede rejstřík, de facto neposuzuje, pouze je v rejstříku provede. Jedná-li se o změnu spočívající v převodu nebo přechodu činnosti školy nebo školského zařízení na jinou právnickou osobu, platí postup dle odst. 4 pouţitelný pro ostatní (neformální) změny, v němţ příslušný rejstříkový orgán provádí věcné posouzení ţádosti, které završuje vydáním rozhodnutí. Lhůta pro takový postup 30 dní a běţí ode dne doručení ţádosti. Při věcném posouzení vychází daný orgán z ustanovení § 148 ŠkolZ, konkrétně jeho odst. 2 aţ 5 (pro podrobnější informaci srov. komentář k danému ustanovení). To znamená, ţe ţádost posoudí, a nezjistí-li, ţe je dán některý z důvodů pro její zamítnutí, popř. částečné zamítnutí, ţádosti vyhoví. III. Materiální změny Pro materiální změny údajů vedených v rejstříku škol a školských zařízení (podle § 144 odst. 1 písm. d) aţ f), h) a popř. a) ŠkolZ) platí, ţe k nim dochází aţ v návaznosti na jejich zápis do rejstříku škol a školských zařízení. Proto zákon v komentovaném ustanovení § 149 odst. 1 omezuje termín, v němţ musí být o změnu poţádáno, a to s ohledem na časový prostor potřebný pro přípravu školy či školského zařízení na zahájení zapsané činnosti od počátku školního roku. Konkrétně odkazuje do poţadavků stanovených § 146 ŠkolZ, podle nichţ platí, ţe ţádost lze podat do 30. září školního roku předcházejícího školnímu roku, v němţ právnická vykonávající činnost školy či školského zařízení, hodlá zahájit zapsanou činnost (§ 146 odst. 1 ŠkolZ). Zároveň podle odst. 2 téhoţ ustanovení (§ 146 ŠkolZ) platí, ţe ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele můţe orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení (srov. § 143 ŠkolZ), zmeškání termínu pro předloţení ţádosti prominout, popř. rozhodnout o dřívější účinnosti zápisu školy nebo školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení. Ţádost se v souladu s odst. 1 (a jím učiněným odkazem do § 146 ŠkolZ) podává u krajského úřadu příslušného podle sídla právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo

školského zařízení, a to i v případě, ţe jde o údaj zapisovaný v rejstříku, který vede ministerstvo školství. Kromě obecných náleţitostí obsahuje z údajů a dokladů podle § 147 odst. 1 ŠkolZ pouze ty, které se přímo týkají příslušné změny. Jak nepřímo vyplývá z komentovaného ustanovení (odst. 3), doklady, které se příslušné změny týkají, jsou vţdy stanovisko obce, na jejímţ území bude základní škola nebo základní umělecká škola působit, pokud není jejich zřizovatelem (důle § 144 odst. 1 písm. p) ŠkolZ), anebo stanovisko kraje, na jehoţ území bude střední nebo vyšší odborná škola působit, pokud není jejich zřizovatelem (§ 144 odst. 1 písm. q) ŠkolZ). Jak vyplývá z odst. 4, lhůta pro vydání rozhodnutí příslušným rejstříkovým orgánem činí 30 dní od doručení ţádosti. Doručení ţádosti však nelze chápat jen jako okamţik, v němţ navrhovatel doručil svou ţádost příslušnému krajskému úřadu, ale v případě rejstříku vedeného ministerstvem školství jako okamţik, v němţ mu ji krajský úřad postupem dle § 146 odst. 1 ŠkolZ postoupil. Platí proto, ţe v případě rejstříku vedeného krajským úřadem je tento povinen rozhodnout o ţádosti do 30 dnů od okamţiku doručení ţádosti navrhovatelem (§ 145 ŠkolZ) a v případě rejstříku vedeného ministerstvem školství (§ 143 odst. 2 ŠkolZ) je toto povino rozhodnout o ţádosti do 30 dnů od okamţiku jejího předání krajským úřadem. Zároveň je však třeba upozornit, ţe zákon (v ustanovení § 146 odst. 1 ŠkolZ) ponechává krajskému úřadu poměrně dlouhou dobu k postoupení ţádosti, a to kdyţ mu k tomu stanoví lhůtu do. Nutno však upozornit téţ na zásadu rychlosti (§ 6 odst. 1 SpŘ), dle níţ je povinen postoupit ţádost bez zbytečného odkladu. Vzhledem k tomu, ţe společně s ţádostí předává krajský úřad své stanovisko (§ 146 odst. 2 ŠkolZ), měl by k postoupení přistoupit bezodkladně po tom, co stanovisko vyhotoví. Z odst. 1 vyplývá logická odchylka z uvedeného postupu, a to pokud jde o změnu v nejvyšším povoleném počtu ţáků a studentů v jednotlivých oborech vzdělání a formách vzdělávání v případě „necírkevní“ střední nebo vyšší odborné školy. Jelikoţ o tomto údaji rozhoduje krajský úřad i v případě rejstříku vedeného ministerstvem školství (srov. § 148 odst. 4 ŠkolZ), téţ o změně rozhoduje krajský úřad samotný. Z toho je zřejmé, ţe jde-li o změnu pouze v tomto aspektu, ţádost ministerstvu školství nepředává, ale rozhodne namísto něj. Při věcném posouzení vychází daný orgán z ustanovení § 148 ŠkolZ, konkrétně jeho odst. 2 aţ 5 (pro podrobnější informaci srov. komentář k danému ustanovení). To znamená, ţe ţádost posoudí, a nezjistí-li, ţe je dán některý z důvodů pro její zamítnutí, popř. částečné zamítnutí, ţádosti vyhoví. [Kdo si jak předá které informace, aby je zveřejnil?] IV. Uvedení do souladu se skutečným stavem Ze skutečnosti, ţe navrhovatel má 30 dní na podání ţádosti o změnu údajů výše definovanou jako formální, je zřejmé, ţe v praxi bude docházet k rozporům mezi skutečnými údaji a údaji evidovanými v rejstříku škol a školských zařízení; ostatně plyne to i z podstaty věci, neb půjde o změny, k nimţ dochází bez návaznosti na zápis v rejstříku. Obecně lze uvést, ţe tento rozporný stav je nevhodný, a to jiţ o s ohledem na jeho povahu veřejného seznamu (srov. ustanovení § 141 ŠkolZ), který slouţí k informaci třetích osob a je s ním spojeno právo kohokoli nahlíţet do údajů v něm vedených a pořizovat si z těchto údajů výpisy, opisy nebo kopie, a to bez ohledu na jejich právní zájem. Z podstaty věci ovšem plyne, ţe tak budou mnohdy činit proto, aby na základě znalosti údajů nějakým způsobem dále postupovali. Aby bylo předejito tomu, ţe údaje vedené v rejstříku škol a školských zařízení jsou v nesouladu se skutečností delší dobu, zakotvuje odst. 5 moţnost orgánu, který příslušný rejstřík vede, zahájit řízení o zápisu změny i z moci úřední, tedy bez návrhu. Tuto jeho moţnost je však třeba chápat zároveň jako povinnost směřující k tomu, aby byla dosaţena shoda mezi zápisem v

rejstříku a skutečným stavem. Ze zásady rychlosti, povinnosti dbát na veřejný zájem, jako i dobré správy vyplývá, ţe by měl orgán, který vede příslušný rejstřík, zahájit řízení o změně z moci úřední, jakmile se o nesouladu mezi zápisem a skutečným staven dozví. Z oprávnění navrhovatele a jeho povinnosti poţádat o změnu v určené lhůtě zároveň plyne, ţe by k tomuto postupu neměl přistoupit dříve, neţ po uplynutí lhůty poskytnuté v odst. 2 navrhovateli. Jak vyplývá z ustanovení § 46 odst. 1 správního řádu, řízení zahajované z moci úřední se zahajuje dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi, v tomto případě tedy toho, jehoţ se změna týká. Ten je pak povinen poskytnout příslušnému orgánu v řízení součinnost, jako i oprávněn činit vlastní návrhy, vyjádření či navrhovat důkazy. Zvláštní postup, jakým se o změně rozhoduje z moci úřední, školský zákon nestanoví, je proto nezbytné postupovat obdobně jako je tomu v případě rozhodování na návrh. Jelikoţ však rozhodnutí vydané v řízení zahajovaném z moci úřední z podstaty věci nemůţe svým obsahem vyhovět ţádosti, je třeba přistoupit k jeho písemnému vyhotovení a jeho doručení do vlastních rukou. Přesto bude i toto rozhodnutí povahy deklaratorní, pročeţ ke změně údajů dojde jiţ jejich samotným zápisem a nikoli aţ právní mocí rozhodnutí. Ze skutečnosti, ţe v případě materiální změny v údajích, je tato vázána na zápis, je zřejmé, ţe k rozporu mezi skutečností a zapsanými údaji by legálně vůbec dojít nemělo. § 150 – TÉMĚŘ MÁM Výmaz z rejstříku škol a školských zařízení (1) Orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, provede výmaz školy nebo školského zařízení z rejstříku škol a školských zařízení a) na ţádost navrhovatele, b) po uplynutí doby, na kterou byla právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, zřízena, c) jestliţe škola nebo školské zařízení neposkytuje vzdělávání v souladu se zásadami a cíli uvedenými v § 2 nebo vzdělávacími programy uvedenými v § 3, d) jestliţe právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, závaţným způsobem nebo opakovaně poruší právní předpisy související s poskytováním vzdělávání a školských sluţeb, e) jestliţe právnická osoba ve třech po sobě jdoucích školních rocích nevykonává činnost školy nebo školského zařízení, která je zapsána v rejstříku, f) jestliţe právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, uvede v ţádosti o zápis do rejstříku nebo v ţádosti o zápis změny nesprávné údaje rozhodné pro povolení zápisu školy nebo školského zařízení do rejstříku nebo zápisu změny nebo jestliţe došlo k takovým změnám, za kterých by zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku nebo zápis změny nemohl být proveden, g) v případě, ţe vyšší odborná škola nemá akreditován ţádný vzdělávací program, h) jestliţe právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení byla pravomocně odsouzena k trestu zákazu činnosti této školy nebo tohoto školského zařízení. (2) Ustanovení odstavce 1 se obdobně vztahuje na výmaz údajů uvedených v § 144 odst. 1 písm. d), e) a f).

(3) Řízení o výmazu se zahajuje i na návrh ústředního školního inspektora podle § 175 odst. 5. I. Obecně k výmazu a jeho účinkům Jelikoţ zápis v rejstříku škol a školských zařízení je nezbytnou podmínkou k uskutečňování vzdělávání a poskytování školských sluţeb, je zřejmé, ţe výmazem školy nebo školského zařízení dané oprávnění právnické osobě zaniká. Kromě výmazu školy nebo školského zařízení lze přistoupit téţ k výmazu určitého údaje týkajícího se realizovaného vzdělávání nebo školské sluţby, jeho následkem je zúţení rozsahu, v němţ lze vzdělávání nebo školské sluţby poskytovat. II. Oprávněné osoby K výmazu údaje nebo subjektu ze školského rejstříku lze přistoupit na základě vůle navrhovatele, tedy na jeho ţádost [(odst. 1 písm. a)], anebo mimo její vůli na základě návrhu ústředního školního inspektora (dle odst. 3) nebo na základě postupu příslušného rejstříkového orgánu z jeho moci úřední. Z podstaty věci plyne, ţe na ţádost navrhovatele lze školu nebo školské zařízení, popř. jednotlivý údaj podle § 144 odst. 1 písm. d), e) nebo f) ŠkolZ, vymazat bez ohledu na její důvod, tedy ţe důvodem pro takový postup je jiţ sama ţádost . Návrh na výmaz školy, školského zařízení nebo oboru vzdělání ze školského rejstříku je v souladu s ustanovením § 175 odst. 5 ŠkolZ oprávněn, resp. povinen, podat téţ ústřední školní inspektor, a to tehdy, kdyţ zjistí, ţe právnická osoba ve třech po sobě jdoucích školních rocích nevykonává činnost školy nebo školského zařízení, která je zapsána v rejstříku (dle odst. 1 písm. e), anebo kdyţ zjistí závaţné nedostatky v činnosti školy nebo školského zařízení. Vzhledem k tomu, ţe zákon stanoví kvalifikované důvody k podání návrhu na výmaz z rejstříku škol a školských zařízení, je zřejmé, ţe musí být v návrhu uvedeny a v rámci řízení samotného následně zkoumány. Konečně můţe být řízení o výmazu z rejstříku škol a školských zařízení zahájeno bez návrhu, tedy z moci úřední. K takovému postupu je orgán, který příslušný rejstřík vede, povinen, pokud zjistí, ţe nastala některá skutečnost předpokládaná v odst. 1 písm. b) aţ h), popř. ţe ... (doplnit důvody dle odst. 1) III. Postup Školský zákon nestanoví procesní postup, jímţ k výmazu dochází. Je tedy potřeba postupovat analogicky s postupem, jímţ dochází k zápisu do rejstříku škol a školských zařízení, avšak respektovat přitom odlišnosti, které s tímto typem řízení souvisí. ... V souladu s ustanovením § 151 odst. 1 je nezbytné, aby příslušný rejstříkový orgán v průběhu řízení o výmazu rozhodl téţ o opatřeních, která zamezí nehospodárnému vyuţití finančních prostředků státního rozpočtu poskytovaných podle školského zákona. ... § 151 – TÉMĚŘ MÁM [Důsledky výmazu] (1) V průběhu řízení o výmazu z rejstříku rozhodne orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, o opatřeních, která zamezí nehospodárnému vyuţití finančních prostředků státního rozpočtu poskytovaných podle tohoto zákona. (2) Dnem právní moci rozhodnutí o výmazu z rejstříku zaniká právnické osobě,

která vykonávala činnost školy nebo školského zařízení, právo poskytovat vzdělávání a školské sluţby a právo vydávat doklady o vzdělání stanovené tímto zákonem, a to v rozsahu tohoto výmazu. Zároveň v rozsahu výmazu zaniká nárok na přidělování finančních prostředků ze státního rozpočtu nebo z rozpočtu územního samosprávného celku podle tohoto zákona. (3) Dojde-li k výmazu školy nebo oboru vzdělání z rejstříku škol a školských zařízení, zajistí právnická osoba, která vykonávala činnost školy, popřípadě její zřizovatel, ţákům a studentům moţnost pokračovat ve vzdělávání ve stejném nebo obdobném oboru vzdělání a předá jim výsledky hodnocení za nedokončený školní rok. Pokud nebyla tímto způsobem zajištěna moţnost uplatnění práva konat maturitní zkoušku, závěrečnou zkoušku, absolutorium v konzervatoři nebo absolutorium, konají osoby, které splnily podmínky stanovené tímto zákonem, závěrečnou zkoušku, absolutorium v konzervatoři a absolutorium ve škole určené krajským úřadem a maturitní zkoušku ve škole určené krajským úřadem v dohodě s Centrem. (4) Dojde-li k výmazu školy, v níţ se plní povinná školní docházka, z rejstříku škol a školských zařízení, zajistí obec, v níţ škola působila, v dohodě s příslušným krajským úřadem, plnění povinné školní docházky jejích ţáků. I. Zápis v rejstříku škol a školských zařízení Zápis právnické osoby do rejstříku škol a školských zařízení je v souladu s ustanovením § 7 odst. 6 ŠkolZ nezbytnou podmínkou pro to, aby mohla realizovat vzdělávání a poskytovat školské sluţby podle školského zákona, jako i aby mohla vydávat příslušné zákonem stanovené doklady o vzdělávání. Zápis má konstitutivní povahu, z čehoţ plyne, ţe k uvedeným činnostem a úkonům je právnická osoba vykonávající činnosti školy nebo školského zařízení oprávněna od okamţiku, kdy takový zápis nabude účinnosti. Vzhledem k povaze zápisu je zřejmé, a ostatně komentované ustanovení to v odst. 2 výslovně uvádí, ţe nabytím účinnosti rozhodnutí o výmazu zaniká právnické osobě, která vykonávala činnost školy nebo školského zařízení, právo poskytovat vzdělávání a školské sluţby a právo vydávat doklady o vzdělání stanovené tímto zákonem, a to v rozsahu tohoto výmazu. II. Důsledky výmazu Výše bylo uvedeno, ţe nabytím účinnosti rozhodnutí o výmazu, tedy nabytím právní moci rozhodnutí, zaniká právnické osobě, která vykonávala činnost školy nebo školského zařízení, právo poskytovat vzdělávání a školské sluţby a právo vydávat doklady o vzdělání stanovené tímto zákonem, a to v rozsahu tohoto výmazu. Jelikoţ se zánikem školy nebo školského zařízení, případně se zánikem určitého jejich oprávnění, odpadá legitimita čerpání finančních prostředků přidělovaných na základě školského zákona ze státního rozpočtu či z rozpočtu územního samosprávného celku, zaniká s výmazem téţ nárok na přidělování příslušných finančních prostředků (odst. 2). S tím zároveň souvisí povinnost orgánu, který vede rejstřík škol a školských zařízení, rozhodnout v průběhu řízení o výmazu z rejstříku o opatřeních, která zamezí nehospodárnému vyuţití finančních prostředků státního rozpočtu poskytovaných podle školského zákona (odst. 1). Se zánikem školy nebo oprávnění realizovat určitý obor vzdělávání je spojena povinnost právnické osoby, která vykonávala činnost školy, popřípadě jejího zřizovatele, zajistit ţákům a studentům moţnost pokračovat ve vzdělávání ve stejném nebo obdobném oboru vzdělání (odst. 3). Tato povinnost reflektuje veřejný zájem na tom, aby zánikem vzdělávací činnosti školy nebyli postiţeni její ţáci a studenti. Obdobný postup zná téţ zákon o vysokých školách (srov. ustanovení jeho § 86 VŠkol). Jeho slabinou je v případě škol zřizovaných podle

školského zákona, stejně jako v případě vysokých škol, ţe povinnosti školy, resp. příslušné právnické osoby, neodpovídá povinnost jiné školy (v případě, ţe obdobný oboru vzdělání neuskutečňuje přímo škola sama) takto postiţené ţáky či studenty přijmout. [Potkal někdo nějaký postup, který by se na to vztahoval? Třeba nějakou kooperaci při vzdělávání...? Napadá mě jen obecná zásada koordinace, ale nevím, nevím...] [A co poţadavky na maximální počet studentů apod.? Asi je stále třeba je respektovat...] Podaří-li se moţnost pokračovat ve vzdělávání zajistit, je právnická osoba, která vykonávala činnost školy, popřípadě její zřizovatel, povinen předat nové škole výsledky hodnocení za nedokončený školní rok. Z ţádného ustanovení neplyne, zda je přijímající škola výsledky hodnocení získanými v průběhu vzdělávání na původní škole vázána. S ohledem na neexistenci jednotných vzdělávacích programů a osnov zajišťujících vzájemnou plnou kompatibilitu, lze mít za to, ţe jen v rozsahu, v němţ se vzdělávací programy, resp. na jejich základě uskutečňované vzdělávání, vzájemně odpovídají. V ostatním rozsahu je třeba na ţáka či studenta na nové škole pohlíţet jako na ţáka či studenta přijímaného do vyššího ročníku vzdělávání. S ohledem na jeho právní jistotu je vhodné, aby v naznačeném případě bylo o postavení ţáka či studenta vydáváno rozhodnutí, kterým je přijímán ke vzdělávání, a je jím zároveň rozhodováno o jeho dalším postavení (zejména o ročníku, do něhoţ je přijímán). Vzhledem k obdobnosti postavení takto přijímaného studenta lze soudit téţ o oprávněnosti ředitele stanovit před samotným přijetím vykonání zkoušky. Pro případ, ţe se pokračování ve vzdělávání zajistit nepodaří, zakotvuje školský zákon (v odst. 3) alternativu, avšak pouze pro ţáky či studenty, kteří splnily podmínky stanovené školským zákonem pro to, aby mohli konat závěrečnou zkoušku, absolutorium v konzervatoři či absolutorium. Tou je konání závěrečné zkoušky, absolutoria v konzervatoři či absolutorium ve škole určené krajským úřadem, na jehoţ území se nachází právnická osoba, která vykoánava činnost školy, a maturitní zkoušky ve škole určené krajským úřadem v dohodě s Centrem pro zjišťování výsledků vzdělávání, tzv. CERMATem (podrobněji srov. výklad k ustanovení § 80 ŠkolZ). Kompetenci orgánu územní správy s povinností zajistit pokračování ve vzdělávání, stanovuje školský zákon (v odst. 4 komentované ustanovení) téţ v případě povinné školní docházky. Konkrétně ukládá obci, v níţ škola, k jejímuţ výmazu z rejstříku škol a školských zařízení došlo, poskytovala vzdělávání, při němţ se plnila povinná školní docházka, aby v dohodě s příslušným krajským úřadem plnění povinné školní docházky jejích ţáků zajistila. Činí tak s ohledem na postavení obcí při zajišťování povinné školní docházky. Pokud jde o postup týkající se ostatních ţáků či studentů v případě, ţe se nepodaří zajistit jejich moţnost pokračovat ve vzdělávání ve stejném nebo obdobném oboru vzdělání, nutno uvést, ţe takový komentované ustanovení ani ţádné jiné ustanovení školského zákona nestanoví. Lze proto uzavřít, ţe v takovém případě je jejich jedinou moţností, jak započaté vzdělávání dokončit, vlastní iniciativa směřující k absolvování přijímacího řízení se záměrem přijetí do vyššího ročníku. § 152 – TÉMĚŘ MÁM Řízení ve věci zápisu škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem vnitra, Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem obrany (1) Zápis škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem vnitra, Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem obrany do rejstříku škol a školských zařízení, zápis změny a výmaz z tohoto rejstříku provádí ministerstvo na základě oznámení zřizovatelů těchto škol a školských zařízení.

(2) V rejstříku se ohledně škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem vnitra, Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem obrany zapisují přiměřeně údaje uvedené v § 144 odst. 1 s výjimkou údaje uvedeného v písmenech e) a f). (3) Oznámení, na základě kterého se provádí zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku, obsahuje přiměřeně údaje uvedené v § 147 odst. 1 písm. a) aţ e), i) aţ l) a o). (4) Zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku, zápis změny a výmaz z rejstříku oznámí ministerstvo zřizovateli a organizační sloţce státu nebo její součásti, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení. (5) Na řízení ve věci zápisu škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem vnitra, Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem obrany do rejstříku se vztahují obdobně § 142 odst. 1 a § 151 odst. 2 věta první. I. Obecně k ustanovení Komentované ustanovení představuje zvláštní právní úpravu řízení ve věci zápisu škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem vnitra, Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem obrany do rejstříku škol a školských zařízení. Uvedená ministerstva zřizují školy a školská zařízení ve formě organizační sloţky státu (dle § 3 a násl. zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů) nebo součásti organizační sloţky státu (§ 8 odst. 3 ŠkolZ), a to z titulu a v rozsahu ustanovení § 172 ŠkolZ. Podle jeho odst. 1 platí, ţe Ministerstvo obrany zřizuje (a zrušuje) střední vojenské školy, vyšší odborné vojenské školy a školská zařízení jim slouţící. Ministerstvo vnitra potom zřizuje (a zrušuje) střední policejní školy, vyšší odborné policejní školy, střední školy poţární ochrany, vyšší odborné školy poţární ochrany a školská zařízení. A konečně Ministerstvo spravedlnosti zřizuje (a zrušuje) střední školy Vězeňské sluţby a školská zařízení jim slouţící a školy a školská zařízení pro osoby ve výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody. Navzdory právnímu zakotvení kompetence Ministerstva zahraničních věcí zřizovat a zrušovat základní školy při diplomatické misi nebo konzulárním úřadu České republiky v témţe ustanovení (§ 172 ŠkolZ), na zápis těchto škol do rejstříku škol a školských zařízení zde komentovaná zvláštní úprava nedopadá. Pro jejich postavení se tedy pouţije obecná právní úprava, jak byla popsána výše. Ustanovení neobsahuje výslovné pravidlo pro pouţitelnost „obecné úpravy“ pro řízení ve věci zápisu do rejstříku škol a školských zařízení obsaţené v ustanoveních § 142 aţ § 151, z výslovného výčtu toho, která z uvedených ustanovení jsou pouţitelná, lze však soudit o úmyslu zákonodárce podle ostatních ustanovení nepostupovat. Z toho plyne, ţe z předchozích ustanovení na zápis škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem vnitra, Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem obrany, dopadá pouze ustanovení § 142 odst. 1 ŠkolZ, které vymezuje účinky zápisu do rejstříku škol a školských zařízení, s výjimkou písm. e) a písm. f) ustanovení § 144 odst. 1 ŠkolZ, které vymezuje údaje, které se zapisují do rejstříku škol a školských zařízení, část ustanovení § 147 odst. 1 ŠkolZ [v rozsahu písm. a) aţ e), i) aţ l) a o)], které vymezuje zvláštní náleţitosti ţádosti o zápis školy nebo školského zařízení, a konečně věta první ustanovení § 151 odst. 2 ŠkolZ, které vymezuje některé následky výmazu z rejstříku škol a školských zařízení. ... Jelikoţ však předmětná ustanovení nijak neřeší například lhůty pro rozhodnutí o zápise či

kriteria pro provedení výmazu, případně některé další nezbytné postupy, lze mít za to, ţe se obecná úprava nakonec uplatní ve vyšším rozsahu, jakkoli není jednoznačně patrné, v jakém. Patrné není ani to, do jaké míry absence právní úpravy obsahující kritéria pro vyhovění ţádosti vyjadřuje vůli zákonodárce ţádná kriteria nestanovit, a ponechat tak zcela na volné úvaze orgánu, který vede příslušný rejstřík, jak o ţádosti rozhodne, anebo naopak vůli o zápise ve skutečnosti nerozhodovat, jen jej na základě ţádosti provést. Z označení úkonu, kterým vybrané ministerstvo iniciuje zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku, jako „oznámení“, lze soudit, ţe úkon nemá být ţádostí, která se materiálně posuzuje, nýbrţ pouze jednostranným úkonem, vyvolávajícím při splnění formálních náleţitostí určité předpokládané následky, konkrétně spočívající v zápisu do rejstříku škol a školských zařízení. V návaznosti na to lze soudit, ţe se o zápisu nevydává ţádné rozhodnutí, pouze se zápis provede postupem obdobným pro zápis formální změny (dle § 149 odst. 4 ŠkolZ věty druhé). Z odkazu do ustanovení § 151 odst. 2 však nepřímo vyplývá, ţe se rozhodnutí vydává v případě výmazu školy nebo školského zařízení, popř. dílčího údaje, z rejstříku. II. Příslušný rejstříkový orgán V odst. 1 komentované ustanovení stanoví, ţe orgánem, který provádí zápis škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem vnitra, Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem obrany (dále téţ jen „vybraná ministerstva“) do rejstříku škol a školských zařízení, jako i zápis změny a výmaz z tohoto rejstříku, provádí ministerstvo školství, a to na základě oznámení zřizovatelů těchto škol a školských zařízení. Z toho vyplývá, ţe školy a školská zařízení zřizovaná vybranými ministerstvy se zapisují do rejstříku vedeného ministerstvem školství, a to i kdyby šlo o zařízení, která se jinak (podle § 143 odst. 1) zapisují do rejstříku vedeného krajským úřadem. Z ţádného ustanovení výslovně nevyplývá, ţe se ţádost o zápis školy či školského zařízení zřizovaného vybraným ministerstvem podává prostřednictvím krajského úřadu; ostatně působnost krajského úřadu při zápisu do rejstříku škol a školských zařízení je zjevně omezena, ne-li přímo vyloučena. Z odst. 2 a odst. 3 komentovaného ustanovení lze totiţ a contrario soudit, ţe na rozdíl od ostatních škol a školských zařízení zapisovaných do rejstříku vedeného ministerstvem školství, součástí ţádosti o zápis školy nebo školského zařízení zřizovaného vybraným ministerstvem není stanovisko kraje, na jehoţ území bude střední nebo vyšší odborná škola působit, pokud není jejich zřizovatelem (srov. ustanovení odst. 3 a contrario), ani krajský úřad ani nerozhoduje o nejvyšším povoleném počtu ţáků a studentů v jednotlivých oborech vzdělání a formách vzdělávání (srov. ustanovení odst. 2 a contrario). Vzhledem k tomu je zřejmé, ţe ţádost se podává přímo ministerstvu školství. III. Zápis V souladu s ustanovením odst. 1 provádí zápis škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem vnitra, Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem obrany ministerstvo školství, a to na základě jejich oznámení. To musí kromě obecných náleţitostí podání (dle § 37 SpŘ) obsahovat přiměřeně téţ vybrané zvláštní náleţitosti dle § 147 odst. 1 ŠkolZ (odst. 3). Z oznámení tedy musí být obecně patrno, které ministerstvo jej podává, které věci se týká a o se navrhuje, resp. co se oznamuje. Dále musí obsahovat označení správního orgánu, jemuţ je určeno, tedy označení ministerstva školství, a konečně z něj musí vyplývat poţadavek na zapsání organizační sloţky státu nebo součásti organizační sloţky státu, která má působit jako škola nebo školské zařízení, do rejstříku škol a školských zařízení. Dále musí být součástí oznámení náleţitosti vztahující se ke sloţce nebo součásti, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, a to

údaj o názvu a sídlu organizační sloţky státu nebo součásti organizační sloţky státu, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, a její identifikační číslo, bylo-li přiděleno (přiměřeně dle § 147 odst. 1 písm. b) ŠkolZ), údaj o jménu a příjmení, státní příslušnosti, místu trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a datu narození vedoucího organizační sloţky státu, (přiměřeně dle § 147 odst. 1 písm. c) ŠkolZ), doklad osvědčující zřízení organizační sloţky státu nebo součásti organizační sloţky státu, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení (přiměřeně dle § 147 odst. 1 písm. i) ŠkolZ), a náleţitosti vztahující se k její vzdělávací činnosti, resp. k jejímu poskytování školských sluţeb; konkrétně údaj o druhu školy nebo druhu a typu školského zařízení (§ 147 odst. 1 písm. a) ŠkolZ), datu zahájení činnosti školy nebo školského zařízení (§ 147 odst. 1 písm. o) ŠkolZ). jménu a příjmení, datum narození ředitele školy nebo školského zařízení, doklad o jeho jmenování do funkce a doklady osvědčující splnění předpokladů pro výkon funkce ředitele školy nebo školského zařízení podle zvláštního právního předpisu (§ 147 odst. 1 písm. l) ŠkolZ), Navzdory výčtu uvedenému v odst. 3 lze mít za to, ţe údaje související se zřizovatelem školské právnické osoby nebo příspěvkové organizace (podle § 147 odst. 1 písm. d) a písm. e) ŠkolZ) se pro školy a školská zařízení zřizovaná vybranými ministerstvy neuplatní, a to s ohledem na skutečnost, ţe dle ustanovení § 8 odst. 3 ŠkolZ mohou být zřizovány pouze jako organizační sloţky státu nebo jako jejich součásti. S ohledem na evidované údaje (srov. odst. 2) je pak zřejmé, ţe ministerstvo školství potřebuje k zápisu také údaje o ... [doplnit dle toho, co se eviduje – srov. níţe] ... Zákon nestanoví, v jaké lhůtě je ministerstvo školství povinno zápis provést. Lze proto vycházet zejména z obecných zásad činnosti správních orgánů, zejména ze zásady rychlosti dle ustanovení § 6 SpŘ, dle něhoţ je ministerstvo školství povinno vyřídit věc bez zbytečných průtahů. S ohledem na to, ţe zápis na základě oznámení podle komentované ustanovení lze pro formální rozměr řízení o něm připodobnit k řízení o formální změně (dle § 149 odst. 4 ŠkolZ), lze mít za to, ţe téţ pro něj lze pro případ, ţe není proveden bezodkladně, vyuţít podpůrně pouţitelnou lhůtu pro zápis formálních změn, která činí 30 dnů od doručení ţádosti, tedy oznámení. V souladu s odkazem provedeným odst. 2 se v rejstříku se ohledně škol a školských zařízení zřizovaných vybranými ministerstvy zapisují přiměřeně údaje uvedené v § 144 odst. 1 s výjimkou údaje uvedeného v písmenech e) a f). A to konkrétně údaje vztahující se k organizační sloţce státu, resp. součásti organizační sloţky státu, a k jejímu zřizovateli, tedy druh školy nebo druh a typ školského zařízení a jejich resortní identifikátor (§ 144 odst. 1 písm. a) ŠkolZ), název, sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, právní forma a resortní identifikátor právnické osoby, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, (§ 144 odst. 1 písm. b) ŠkolZ) název, sídlo a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a právní forma zřizovatele školské právnické osoby nebo příspěvkové organizace, je-li jím právnická osoba, jméno a příjmení, státní příslušnost, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území

České republiky místo trvalého pobytu, a datum narození tohoto zřizovatele, je-li jím fyzická osoba ((§ 144 odst. 1 písm. c) ŠkolZ), jméno a příjmení, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a datum narození osoby nebo osob, které jsou statutárním orgánem právnické osoby, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení (§ 144 odst. 1 písm. j) ŠkolZ), doba, na kterou je právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, zřízena (§ 144 odst. 1 písm. a) ŠkolZ), a a dále údaje vztahující se k samotnému vzdělávání a jeho zabezpečování seznam oborů vzdělání, včetně forem vzdělávání nebo seznam školských sluţeb (§ 144 odst. 1 písm. d) ŠkolZ), označení místa, kde se uskutečňuje vzdělávání nebo školské sluţby (§ 144 odst. 1 písm. a) ŠkolZ), vyučovací jazyk, nejde-li o jazyk český (§ 144 odst. 1 písm. h) ŠkolZ), jméno, příjmení a datum narození ředitele školy nebo školského zařízení (§ 144 odst. 1 písm. i) ŠkolZ), den zápisu a den zahájení činnosti školy nebo školského zařízení (§ 144 odst. 1 písm. l) ŠkolZ). Provedení zápisu školy nebo školského zařízení do rejstříku oznámí ministerstvo školství zřizovateli a organizační sloţce státu nebo její součásti, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení (odst. 4). V souladu s ustanovením § 142 odst. 1 ŠkolZ účinností zápisu školy a školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení vzniká organizační sloţce státu nebo součásti organizační sloţky právo poskytovat vzdělávání a školské sluţby a právo vydávat doklady o vzdělání stanovené tímto zákonem, a to v rozsahu tohoto zápisu. Z toho vyplývá, ţe můţe realizovat vzdělávání, popř. poskytovat školské sluţby, jen v tom rozsahu, v němţ jej zákon přiznává druhu školy nebo druhu a typu školského zařízení, v němţ je škola či školské zařízení zapsání (dle § 144 odst. 1 písm. a) ŠkolZ), a téţ jen v oborech (dle nařízení vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů) zapsaných v seznamu oborů (§ 144 odst. 1 písm. d) ŠkolZ). Téţ přitom musí dodrţovat označení místa, kde se uskutečňuje vzdělávání nebo školské sluţby (§ 144 odst. 1 písm. g) ŠkolZ) a vyučovat v jazyce zapsaném v rejstříku škol a školských zařízení, popř. v českém, není-li takový (§ 144 odst. 1 písm. h) ŠkolZ). IV. Změny ... V. Výmaz Jako zápisem právo vzniká, tak výmazem zaniká... 151 odst. 2 věta první. Rejstřík školských právnických osob § 153 – TÉMĚŘ MÁM [Základní atributy rejstříku školských právnických osob] (1) Rejstřík školských právnických osob vede ministerstvo. (2) Údaje zapsané v rejstříku školských právnických osob jsou účinné vůči kaţdému ode dne jejich zveřejnění.

(3) Proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do rejstříku školských právnických osob, nemůţe ten, jehoţ se zápis týká, namítat, ţe zápis neodpovídá skutečnosti. (4) Provedení zápisu do rejstříku školských právnických osob, jakoţ i zápis změn či výmaz ministerstvo zveřejní bez zbytečného odkladu. I. Obecně k rejstříku školských právnických osob Školská právnická osoba (§ 120 - § 140 ŠkolZ) je taková právnická osoba, jejíţ hlavní činností je poskytování vzdělávání podle vzdělávacích programů a školských sluţeb podle školského zákona. Existence této formy nijak nevylučuje moţnost poskytovat vzdělávání a školské sluţby v jiné právní formě, rozdíl je hlavně v tom, ţe forma školské právnické osoby je pro poskytování vzdělávacích programů a školských sluţeb uzpůsobena. Nezbytnou podmínkou pro vznik školské právnické osoby je její zápis do rejstříku školských právnických osob (srov. § 125 ŠkolZ). Rejstřík školských právnických osob je veřejným rejstříkem ve smyslu ustanovení § 120 ObčZ, slouţí k evidenci údajů o školských právnických osobách a k informaci o nich. Ze skutečnosti, ţe jde o veřejný seznam, jako i z § 141 odst. 2 ŠkolZ, popř. z § 120 odst. 2 ObčZ, vyplývá právo kaţdého nahlíţet do údajů vedených v rejstříku školských právnických osob (dle § 154 ŠkolZ) a pořizovat si z těchto údajů výpisy, opisy nebo kopie, a to bez nutnosti prokazovat konkrétní právní zájem. Údaje evidované v rejstříku školských právnických osob stanoví § 154 ŠkolZ. Změní-li se některý údaj, je školská právnická osoba povinna nahlásit tuto změnu bez zbytečného odkladu tomu, kdo rejstřík vede, tedy ministerstvu školství (dle odst. 1), a to je povinno tuto změnu do rejstříku školských právnických osob bez zbytečného odkladu zapsat (srov. § 120 odst. 3 ObčZ). Součástí rejstříku školských právnických osob je sbírka listin, která obsahuje všechny podstatné doklady týkající se zapisovaných údajů; jejich rozsah stanoví § 155 odst. 1 ŠkolZ. II. Účinky zápisu Z odst. 2 vyplývá, ţe údaje zapsané v rejstříku školských právnických osob jsou účinné vůči kaţdému ode dne jejich zveřejnění. Z toho plyne, ţe se pro údaje evidované v rejstříku školských právnických osob neuplatní ustanovení § 121 odst. 2 ObčZ, dle něhoţ se nikdo nemůţe dovolat, ţe o zveřejněném údaji nemohl vědět aţ po uplynutí patnácti dnů od jeho zveřejnění. V souladu s odst. 3, jako i s ustanovením § 121 odst. 1 ObčZ, pak platí, ţe proti tomu, kdo právně jedná důvěřujíc údaji zapsanému do rejstříku školských právnických osob, nemá ten, jehoţ se zápis týká, právo namítnout, ţe zápis neodpovídá skutečnosti. Neodpovídá-li však zveřejněný údaj zapsanému údaji, nemůţe se ten, jehoţ se údaj týká, vůči jiné osobě dovolat zveřejněného údaje; prokáţe-li však, ţe jí byl zapsaný údaj znám, můţe proti ní namítnout, ţe zveřejněný údaj zapsanému neodpovídá (§ 121 odst. 2 ObčZ). III. Vedení rejstříku a provádění zápisů Rejstřík školských právnických osob vede v souladu s odst. 1 ministerstvo školství. Zákon mu v návaznosti na účinky, které s sebou zápis přináší, při této činnosti stanoví v odst. 4 povinnost provést zápis do rejstříku školských právnických osob, jakoţ i zápis změn či výmaz, bez zbytečného odkladu a téţ provést jeho zveřejnění. § 154 – TÉMĚŘ MÁM [Údaje v rejstříku školských právnických osob] (1) Do rejstříku školských právnických osob se zapisují tyto údaje: a) název, sídlo, identifikační číslo, poskytnuté správcem základního registru osob35a), a resortní identifikátor školské právnické osoby,

b) název, sídlo a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jejího zřizovatele, jeho statutární orgán a právní forma, je-li právnickou osobou; jméno a příjmení, státní příslušnost, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a datum narození jejího zřizovatele, je-li fyzickou osobou, c) jméno, příjmení a datum narození ředitele školské právnické osoby, den vzniku, popřípadě den zániku jeho funkce, d) jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu členů rady školské právnické osoby, je-li podle tohoto zákona zřízena, e) předmět doplňkové činnosti školské právnické osoby, je-li povolena, f) den vzniku školské právnické osoby, g) doba, na kterou je školská právnická osoba zřízena, h) den zrušení školské právnické osoby a jeho právní důvod, i) vstup školské právnické osoby do likvidace a jméno, příjmení a místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, nebo název a sídlo likvidátora, j) rozhodnutí o úpadku a jméno, příjmení (obchodní firma) nebo název, místo trvalého pobytu a adresa sídla insolvenčního správce, k) den zániku školské právnické osoby, l) změna nebo zánik zapsaných skutečností. (2) Při splynutí nebo sloučení školské právnické osoby s jinou školskou právnickou osobou nebo při jejím rozdělení na jiné školské právnické osoby se do rejstříku školských právnických osob zapisuje datum změny a u zanikající školské právnické osoby, ţe zanikla rozdělením, sloučením nebo splynutím s uvedením názvu, sídla a identifikačního čísla, bylo-li přiděleno, nástupnické školské právnické osoby nebo osob. U nástupnické školské právnické osoby se zapisuje a) při rozdělení, kromě údajů zapisovaných při zápisu, ţe vznikla rozdělením, a název, sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a resortní identifikátor školské právnické osoby, jejímţ rozdělením vznikla, b) při sloučení název, sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a resortní identifikátor zanikající školské právnické osoby (osob) a případné změny zapsaných údajů o nástupnické školské právnické osobě, c) při splynutí, kromě údajů zapisovaných při zápisu, ţe vznikla splynutím, a název, sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a resortní identifikátor školských právnických osob, jejichţ splynutím vznikla. (3) Je-li podkladem pro zápis rozhodnutí soudu, zapíše se příslušný údaj do rejstříku školských právnických osob, aniţ by příslušný orgán vydával rozhodnutí o povolení zápisu. I. Údaje zapisované o školské právnické osobě Odst. 1 komentovaného ustanovení stanoví, které údaje se zapisují do rejstříku školských právnických osob. Jde jednak o formální údaje vztahující se k ní samotné, její činnosti a jejímu zřizovateli, tj. název, sídlo, identifikační číslo, poskytnuté správcem základního registru osob podle

zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, a resortní identifikátor školské právnické osoby označovaný jako (RED_IZO) [odst. 1 písm. a)], název, sídlo a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jejího zřizovatele, jeho statutární orgán a právní forma, je-li právnickou osobou; jméno a příjmení, státní příslušnost, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a datum narození jejího zřizovatele, je-li fyzickou osobou [odst. 1 písm. b)], předmět doplňkové činnosti školské právnické osoby, je-li povolena [odst. 1 písm. e)], den vzniku školské právnické osoby [odst. 1 písm. f)], jako téţ doba, na kterou je školská právnická osoba zřízena [odst. 1 písm. g)], a dále o údaje vztahující se k jejím orgánům, a to jméno, příjmení a datum narození ředitele školské právnické osoby, den vzniku, popřípadě den zániku jeho funkce [odst. 1 písm. c)], jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu členů rady školské právnické osoby, je-li podle tohoto zákona zřízena [odst. 1 písm. d)]. Doplňková činnost je taková činnost, kterou školská právnická osoba navazuje na svou hlavní činnost nebo činnosti slouţící k účelnějšímu vyuţití odbornosti jejích zaměstnanců a majetku, nesmí být provozována způsobem, který by omezoval hlavní činnost školské právnické osoby nebo ohroţoval její kvalitu, rozsah a dostupnost (§ 135 odst. 2 ŠkolZ). Školské právnické osoby zřizované ministerstvem školství, krajem, obcí nebo svazkem obcí, tj. tzv. „veřejnými zřizovateli“, mohou vykonávat doplňkovou činnost pouze v případě, ţe to zřizovatel výslovně stanovil ve zřizovací listině, resp. zřizovatelské smlouvě. Školské právnické osoby zřizované jinými zřizovateli, tzv. „neveřejnými zřizovateli“, mohou vykonávat doplňkovou činnost, pokud o tom rozhodne jejich rada (dle § 132 odst. 1 písm. h) ŠkolZ). Rada školské právnické osoby (§ 132 ŠkolZ) je orgánem školské právnické osoby zřizované neveřejným zřizovatelem (srov. § 130 odst. 2); školská právnická osoba zřizovaná veřejným zřizovatelem ji tedy nemá. Dále se v rejstříku evidují změny v uvedených údajích, a to proto, aby bylo kdykoli moţné dohledat údaje platné u určitému dni, a téţ případný zánik školské právnické osoby, tedy změna nebo zánik zapsaných skutečností [odst. 1 písm. l)], den zrušení školské právnické osoby a jeho právní důvod [odst. 1 písm. h)], den zániku školské právnické osoby [odst. 1 písm. k)], popř. téţ negativní skutečnosti vypovídající o její platební neschopnosti, popř. blíţícímu se zániku, tedy vstup školské právnické osoby do likvidace a jméno, příjmení a místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, nebo název a sídlo likvidátora [odst. 1 písm. i)], rozhodnutí o úpadku a jméno, příjmení (obchodní firma) nebo název, místo trvalého pobytu a adresa sídla insolvenčního správce [odst. 1 písm. j)]. Likvidace je proces směřující k vypořádání všech práv a povinností zrušované školské právnické osoby, především však těch majetkových... (§ 128 ŠkolZ) Úpadek ... II. Údaje zapisované při přeměně školské právnické osoby

Školský zákon (v § 124 odst. 5) předpokládá, ţe u školské právnické osoby můţe dojít k přeměně, tedy k jejímu sloučení či splynutí s jinou školskou právnickou osobou anebo k jejímu rozdělení na více školských právnických osob. Uplatní se přitom postup zakotvený pro obchodní společnosti a druţstva zákonem č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a druţstev, ve znění pozdějších předpisů, a to nestanoví-li školský zákon výslovně jinak (zejména v části dvanácté). Pro takové případy zároveň komentovaného ustanovení v odst. 2 stanoví, jaké údaje se o přeměně, popř. o nástupnické školské právnické osobě zapisují. Při splynutí nebo sloučení školské právnické osoby s jinou školskou právnickou osobou nebo při jejím rozdělení na jiné školské právnické osoby se do rejstříku školských právnických osob o dané osobě zapisuje datum změny a u zanikající školské právnické osoby, ţe zanikla rozdělením, sloučením nebo splynutím s uvedením názvu, sídla a identifikačního čísla, bylo-li přiděleno, nástupnické školské právnické osoby nebo osob. Údaje o nástupnických školských právnických osobách se zapisují v návaznosti na tom, jakým postupem vznikla. Při rozdělení se kromě údajů zapisovaných při zápisu zapisuje téţ to, ţe vznikla rozdělením, a název, sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a resortní identifikátor školské právnické osoby, jejímţ rozdělením vznikla, při sloučení název, sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a resortní identifikátor zanikající školské právnické osoby (osob) a případné změny zapsaných údajů o nástupnické školské právnické osobě, a konečně při splynutí, kromě údajů zapisovaných při zápisu, ţe vznikla splynutím, a název, sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a resortní identifikátor školských právnických osob, jejichţ splynutím vznikla. III. Postup ...dopsat, aţ bude co (3) Je-li podkladem pro zápis rozhodnutí soudu, zapíše se příslušný údaj do rejstříku školských právnických osob, aniž by příslušný orgán vydával rozhodnutí o povolení zápisu. § 155 – NĚCO MÁLO [Sbírka listin] (1) Součástí rejstříku školských právnických osob je sbírka listin, která obsahuje a) zřizovací listinu školské právnické osoby a její změny, b) doklad o jmenování, odvolání nebo o jiném ukončení funkce osoby, která je ředitelem školské právnické osoby, členem rady školské právnické osoby zřízené jinou právnickou osobou nebo fyzickou osobou podle § 124 odst. 2 písm. b), popřípadě likvidátorem, c) rozhodnutí o zrušení školské právnické osoby, d) rozhodnutí nebo smlouvu o změně školské právnické osoby podle § 127 nebo rozhodnutí o změně právní formy podle § 187 aţ 190, e) zprávu o průběhu likvidace školské právnické osoby a zprávu o naloţení s majetkem, popřípadě závazky, f) rozhodnutí soudu podle zákona upravujícího úpadek a způsoby jeho řešení35b), a to usnesení o zahájení insolvenčního řízení, usnesení o předběţných opatřeních, rozhodnutí o úpadku nebo jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu, usnesení o prohlášení konkursu a o schválení konečné zprávy, usnesení o povolení reorganizace a usnesení o schválení reorganizačního plánu a jeho změn, usnesení o schválení plánu oddluţení a jeho změn, usnesení, jímţ se insolvenční řízení končí.

(2) Ministerstvo vede pro kaţdou zapsanou školskou právnickou osobu ve sbírce listin zvláštní sloţku. (3) Jestliţe je určitá skutečnost zapsána v rejstříku školských právnických osob, ale ve sbírce listin není uloţena odpovídající listina, je ministerstvo, jakmile tuto skutečnost zjistí, povinno to ve sbírce listin poznamenat a oprávněnou osobu vyzvat, aby listinu bez zbytečného odkladu do sbírky listin zaloţila. (4) Není-li listina, jeţ má být uloţena do sbírky listin, vyhotovena v českém jazyce, je ministerstvo oprávněno si vyţádat úředně ověřený překlad této listiny do českého jazyka. I. Obecně o sbírce listin a jejím vedení Sbírka listin je součástí rejstříku školských právnických osob, v níţ se uchovávají dokumenty osvědčující údaje zapsané v něm o jednotlivých školských právnických osobách. Platí přitom, ţe se uchovávají všechny předloţené dokumenty, nejen dokumenty vztahující se k aktuálně zapsaným údajům, coţ mimo jiné umoţňuje ověřit platnost údajů zapsaných ke zpětnému datu. (odst. 2) II. Dokumenty uchovávané ve sbírce listin (dle odst. 1) III. Doplnění a překlad listin (dle odst. 3. a 4) § 156 – NĚCO MÁLO [Účastníci řízení] (1) Účastníkem řízení ve věcech rejstříku školských právnických osob je navrhovatel a zřizovatel. Ve věci zápisu osob, které se podle § 154 zapisují do rejstříku v rámci zápisu školské právnické osoby, jsou účastníky řízení také tyto osoby. (2) Navrhovatelem je školská právnická osoba. Pokud školská právnická osoba dosud nevznikla, je navrhovatelem její zřizovatel. I. Obecně k řízení ve věcech rejstříku školských právnických osob Řízení ve věcech rejstříku školských právnických osob je správním řízením, v němţ se postupuje podle ustanovení § 154 odst. 3 a § 156 aţ § 159 ŠkolZ a ve věcech v těchto ustanoveních neupravených pak dále podle správního řádu, zejména podle jeho části třetí. Z povahy věci je zřejmé, ţe řízení o zápisu do rejstříku se zahajuje na návrh, výmaz můţe být proveden jak na návrh, tak z moci úřední (za podmínek stanovených ustanovením § 159 odst. 3 ŠkolZ). II. Účastníci řízení V řízení ve věcech rejstříku školských právnických osob můţe vystupovat od jednoho do ... účastníků, a to v závislosti na tom, o jaký druh řízení se jedná, popř.... Komentované ustanovení v odst. 1 předpokládá, ţe v řízení ve věcech rejstříku školských právnických osob vystupuje více účastníků, typicky zřizovatel školské právnické osoby a školská právnická osoba samotná, a to za předpokladu, ţe jiţ vznikla (...).

§ 157 – NĚCO MÁLO [Řízení o zápisu] (1) Ţádost o zápis školské právnické osoby do rejstříku školských právnických osob se podává zároveň se ţádostí o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení, a to za podmínek a postupem stanoveným v § 146; při jejím posouzení se vychází z údajů a dokladů obsaţených v ţádosti podle § 147. (2) Ţádost o zápis školské právnické osoby vznikající v důsledku rozdělení školské právnické osoby nebo splynutí školských právnických osob se podává bez zbytečného odkladu po rozhodnutí zřizovatele; ţádost obsahuje údaje, které se v této souvislosti zapisují do rejstříku, a listiny, které se zakládají do sbírky listin. Výmaz zanikající školské právnické osoby a zápis vznikající školské právnické osoby lze provést pouze k témuţ dni. (3) Ministerstvo provede zápis školské právnické osoby do rejstříku v případě, ţe zároveň povolí zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení, nebo v případě uvedeném v odstavci 2 zápis změny v rejstříku škol a školských zařízení; uvedené se obdobně vztahuje na případy, kdy zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení povolil krajský úřad. V opačném případě ministerstvo ţádost zamítne. I. Řízení o zápisu Komentované ustanovení vymezuje průběh řízení, jímţ se zapisují údaje do rejstříku školských právnických osob. Odkazuje přitom na postup upravený v části pro zápis do rejstříku škol a školských zařízení, který pak doplňuje o některé další poţadavky, popř. modifikuje. Dále obsahuje podmínky (dle odst. 3) ... II. Postup při rozdělení školské právnické osoby (odst. 2) § 158 – NĚCO MÁLO [Výmaz z rejstříku školských právnických osob] Ministerstvo provede výmaz školské právnické osoby z rejstříku školských právnických osob a) v případě zrušení školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, b) v případě zrušení školské právnické osoby z důvodu jejího rozdělení, sloučení či splynutí, pokud je zároveň rozhodnuto o zápisu nástupnické školské právnické osoby nebo osob do rejstříku školských právnických osob, c) po provedení likvidace školské právnické osoby v případě, ţe zániku školské právnické osoby předchází v souladu s § 126 odst. 2 její zrušení s likvidací, d) v případě zrušení školské právnické osoby z důvodu uvedeného v § 126 odst. 3 písm. e). I. Obecně k výmazu a jeho účinkům Zatímco v případě rejstříku škol a školských zařízení můţe být předmětem výmazu jen dílčí údaj, z podstaty věci pouze údaj vztahující se k ..., z rejstříku školských právnických osob lze logicky vymazat pouze školskou právnickou osobu samotnou. Pokud k výmazu dojde, školská

právnická osoba tak přestává právně existovat. Řízení o výmazu z rejstříku školských právnických osob lze v závislosti na jeho důvodu zahájit na ţádost či z moci úřední. Postup stanoví § 159 ŠkolZ. II. Důvody výmazu ... (dobrovolný x nucený?) § 159 – NĚCO MÁLO [Řízení o změně a o výmazu] (1) Ţádost o zápis změny v zapisovaných údajích a ţádost o výmaz školské právnické osoby z rejstříku je navrhovatel povinen podat bez zbytečného odkladu. Ţádost musí obsahovat údaje a doklady, které se přímo týkají navrhované změny nebo výmazu, a listiny, které se v této souvislosti zakládají do sbírky listin. (2) Zápis změny v zapisovaných údajích a výmaz školské právnické osoby z rejstříku se provede ke dni určenému v ţádosti. Nabude-li rozhodnutí o zápisu změny nebo o výmazu právní moci později nebo neobsahuje-li ţádost den, ke kterému má být zápis změny nebo výmaz proveden, provede se zápis změny nebo výmaz ke dni právní moci tohoto rozhodnutí. (3) Řízení o zápis změny v zapisovaných údajích a řízení o výmaz školské právnické osoby z rejstříku lze zahájit i bez návrhu, má-li být dosaţena shoda mezi zápisem v rejstříku a skutečným stavem. (4) Ministerstvo rozhodne o zápisu změny v zapisovaných údajích a o výmazu školské právnické osoby z rejstříku ve lhůtě 30 dnů ode dne zahájení řízení. (5) Zápis školské právnické osoby, zápis změn v zapisovaných údajích nebo výmaz školské právnické osoby oznámí ministerstvo příslušnému daňovému orgánu, orgánu vykonávajícímu státní statistickou sluţbu a orgánu, který vydal ţivnostenské oprávnění nebo jiné podnikatelské oprávnění, nejpozději do jednoho týdne ode dne zápisu. I. Obecně ke změnám Stejně jako v případě rejstříku škol a školských zařízení, školský zákon předpokládá, ţe v průběhu existence školské právnické osoby bude docházet ke změnám. Nestanoví však výčet moţných změn, pouze postup, jímţ ke změně dochází. Obecně lze soudit, ţe půjde buď o jednotlivé změny v zapisovaných údajích vztahujících se ke školské právnické osobě (dle § 154 odst. 1 ŠkolZ), anebo o změny vycházející z přeměny školské právnické osoby. II. Řízení o změně Řízení o změně zapisovaného údaje se zahajuje zásadně návrh (srov. odst. 1), tedy podáním ţádosti, má-li však být dosaţena shoda mezi zápisem v rejstříku a skutečným stavem (srov. odst. 3), lze, resp. je nezbytné, řízení zahájit i bez návrhu. ... III. Řízení o výmazu ... IV. Další postup (odst. 5 – ovšem zváţit, ţe to rozepíšu k jednotlivých postupům) § 159a – NĚCO MÁLO

[Oznamovací povinnost] (1) Právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, je povinna neprodleně oznámit orgánu, který vede školský rejstřík, ţe bylo zahájeno insolvenční řízení, v němţ je řešen její úpadek nebo hrozící úpadek nebo ţe bylo rozhodnuto o jejím úpadku. (2) Právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, je povinna neprodleně oznámit orgánu, který vede školský rejstřík, ţe byla pravomocně odsouzena pro trestný čin. I. Závaţné skutečnosti Komentované ustanovení navazuje na podmínky některé, za nichţ můţe právnická osoba působit jako škola či školské zařízení, resp na závaţné skutečnosti, které naopak nesmí nastat. Konkrétně zejména na ustanovení § 147 odst. 1 písm. n) ŠkolZ ve spojení s § 150 odst. 1 písm. f) ŠkolZ a dále na ustanovení § 148 odst. 4 ŠkolZ. Podle § 147 odst. 1 písm. n) ŠkolZ je zřizovatel školské právnické osoby povinen k ţádosti o zápis do rejstříku škol a školských zařízení připojit čestné prohlášení o tom, ţe neprobíhá insolvenční řízení, v němţ je řešen jeho úpadek nebo hrozící úpadek nebo ţe nebylo rozhodnuto o jeho úpadku. Z toho plyne, ţe tato otázka je v řízení o zápis posuzována, a to patrně v kontextu kriteria podle § 148 odst. 3 písm. b) ŠkolZ. Podle něj platí, ţe ţádost o zápis ro rejstříku škol a školských zařízení příslušný orgán zamítne v případě, ţe nejsou dány předpoklady pro řádnou činnost školy nebo školského zařízení po stránce personální, materiální a finanční. Obdobně téţ § 150 odst. 1 písm. f) ŠkolZ stanoví, ţe orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, provede výmaz školy nebo školského zařízení z tohoto rejstříku, pokud došlo k takovým změnám, za kterých by zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku nemohl být proveden. § 154 odst. 1 písm. j) – povinné údaje v rejstříku, § 155 odst. 1 písm. f) – sbírka listin. Dále platí, dle ustanovení 148 odst. 4, ţe orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, ţádost o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku dále zcela nebo zčásti zamítne také v případě, ţe ji podala právnická osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin, pokud pro tento trestný čin neskýtá záruku řádného výkonu činnosti školy nebo školského zařízení a pokud se na ni podle zákona nehledí, jako by odsouzena nebyla. Obě tyto skutečnosti lze označit za závaţné skutečnosti. II. Oznamovací povinnost ...

ČÁST DEVATENÁCTÁ (NEJSOU MOJE - ondřej) SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ, ZRUŠOVACÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Společná ustanovení § 183 [Komentář] (1) Správní řád se nevztahuje na rozhodování podle § 27 odst. 1, § 74 odst. 9 písm. c), § 80a odst. 4, § 82, § 90 odst. 12, § 102 odst. 9, § 172 odst. 9 a § 176. (4) Krajský úřad plní úkoly nadřízeného správního orgánu ředitelů škol a školských zařízení, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, při rozhodování podle § 165 odst. 2. (5) Ministerstvo plní úkoly nadřízeného správního orgánu krajských úřadů při rozhodování o právech a povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy podle tohoto zákona. (6) Působnosti stanovené tímto zákonem obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností a krajskému úřadu jsou výkonem přenesené působnosti.