Dvacatero vzkazů rodičům od jejich dětí: 1. Nerozmazlujte mě. Vím dobře, že bych němě! dostat všechno, oč si řeknu -já vás jen zkouším. 2. Nebojte se být přísní a pevní. Mám to raději - cítím se pak bezpečnější. 3. Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky. Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte. 4. Nedělejte ze mě menšího, než jsem. Nutí mě to, abych se choval nesmyslně jako „velký". 5. Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti. Daleko víc na mě zapůsobí, když se mnou promluvíte v klidu a v soukromí. G. Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy. Nabourává to můj smysl pro hodnoty. 7. Nenechte se příliš vyvést z míry, když řeknu, že vás nemám rád/a. Nejste to vy, koho nenávidím, ale vaše moc, která mě ohrožuje. 8. Nechraňte mě před všemi následky mého jednání. Potřebuji se někdy naučit snášet obtíže a bolest. 9. Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám. Dokážu se s nimi vyrovnat. 10. Nesekýrujte mě. Musel bych se bránit tím, že budu „hluchý" a budu dělat mrtvého brouka. 11. Nedávejte ukvapené sliby. Pamatujte si, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují. 12. Nezapomínejte, že se nedokážu vždycky vyjádřit tak, jak bych chtěl/a. Nejsem proto někdy zcela přesný a nebývá mi rozumět. 13. Nepokoušejte nadměrně mou poctivost. Dostanu strach a pak lžu. 14. Nebuďte nedůslední. To mě úplně mate. 15. Neříkejte mi, že mě nemáte rádi, i když někdy dělám příšerné věci. 16. Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hlouposti. Pro mě jsou hrozivě skutečné a hodně pro mě znamená, když se mi snažíte pomoci. 17. Nesnažte se mi namluvit že jste dokonalí a bezchybní. Hrozně mě šokuje, když zjistím, že to tak není. 18. Nikdy si nemyslete, že je pod vaši důstojnost se mi omluvit. Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě vřelejším. 19. Nezapomínejte, jak rychle dospívám. Je to určitě těžké, držet se mnou krok, ale prosím - snažte se. 20. Nezapomeňte, že nemohu dobře vyrůst bez spousty lásky a laskavého porozumění, ale to vám nemusím říkat, že ne? Použitá a doporučená literatura: STUCHLÍKOVÁ, I. a kol. Zvládání emočních problémů školáků Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178534-2.
Tělesné tresty dětí- DEVĚT KLÍČOVÝCH MYŠLENEK Na základě výsledků výzkumného projektu vypracovali zahraniční autoři pro rodiče a vychovatele devět klíčových myšlenek, které pomohou odstranit návyk facek, políčků, pohlavků. 1. První z nich je zachovat klid. Pocit vzteku a ztráta kontroly je špatným výchovným rádcem a po jejich odeznění se často dostavuje nedobrý pocit ze svého chování, hanba ze selhání a někdy i ztráta sebeúcty. V klidu většinou necítíme potřebu řešit problémy tělesnou silou. 2. Tím se dostáváme k druhému doporučení, kterým je luxus dopřát si sám pro sebe krátký čas, během kterého je vhodné se vyladit pro vstřícné řešení konfliktu, problému atd. V dobré kondici budeme konstruktivnější a kreativnější. 3. Třetí, velmi důležitou radou je být milý, ale pevný a důsledný. Není důvod hovořit s despektem či posměšně s někým, koho mám rád, ale je třeba důrazně a důsledně sdělit svůj názor. 4. Čtvrtá rada nabádá k podpoře tvořivého přístupu i na straně dětí. Dítě již bylo seznámeno s naším názorem a vychovatel teď nepřikazuje ani nelinkuje řešení, ale dává na uváženou dítěti, aby samo zvolilo nápravu svého chování nebo je poopravilo. Tak stálé zachováváme respekt k osobnosti dítěte. 5. Dále se doporučuje, aby rodiče a vychovatelé vycházeli z logických důsledků chování dítěte. Zkusme si odpovědět na otázku, jak pomůže v situaci rozbitého okna pohlavek dítěti. Možná lépe se nám bude odpovídat na otázku druhou, zda nebude prospěšné pro dítě, pro nás a pro majitele rozbitého okna, když se dítě samo postará o nápravu. 6. Tato zásada platí pro situaci, kdy dítě poruší domluvenou dohodu a nesplní ji. Zásada zní: stále není důvod pro zdvihnutí ruky, ale v první řadě si necháme vysvětlit, proč se tak stalo, a zvažujeme pro i proti kázeňskému postihu. 7. Rodič ani vychovatel nevyvolají konflikt a situaci využijí ve svůj prospěch a ukážou dítěti, jak se k takové situaci postavit a řešit ji. 8. Další doporučení je pro situaci, kdy dítě otálí se splněním našeho požadavku, a znamená dobrou radu: zachovat laskavost, ale důslednost. 9.Poslední doporučení pro rodiče a vychovatele na cestě ke kultivaci jejich vychovatelského umu je posledních 5 minut. Jestliže bychom dítěti narušili dopředu plánovaný program, na kterém mu záleží, proto, aby konečně splnilo dohodu, doporučuje se čas 5 minut pro obě strany k zamyšlení a rychlé inventuře ztrát a zisku, bude-li každá strana přísně obhajovat své stanovisko. Po pěti minutách budou obe strany schopny tvůrčím způsobem spolupracovat na vyřešení problému ke spokojenosti obou. (K. Kvols)
Metody výchovy v rodině
1. Stanovte jasná pravidla a přesné hranice a držte se jich. Pokud možno je napište a vyvěste. 2. Varujte své dítě a upozorněte ho, když se začíná chovat nevhodně. To je nejlepší způsob, jak ho naučit sebekontrole. 3. Formujte jeho pozitivní chování tím, že budete ignorovat projevy, které mají pouze upoutat vaši pozornost. 4. Mluvte se svým dítětem o tom, co od něj očekáváte. Věnujte dětem dostatek času hovorem o životních hodnotách a pravidlech chování a o tom, proč jsou tyto hodnoty a pravidla důležité. 5. Předcházejte problémům dřív než se objeví. Většina problémů se objevuje jako důsledek jistého podnětu nebo narážky. Chápání těchto podnětů vám umožní vyhnout se situacím, které spouštějí nevhodné chování. 6. Když je porušeno jasně stanovené pravidlo nebojsou překročeny dané meze, ať úmyslně, nebo omylem, měl by okamžitě následovat vhodný trest, resp. napomenutí, domluva, opatření. Buďte důslední a udělejte přesně to, co jste řekli, že uděláte. 7. Když musíte trestat, zajistěte, aby trest byl přiměřený porušení pravidla nebo nevhodnému chování (trest má odpovídat přečinu) - aby byl jen jeden! 8. Využívejte celou širokou paletu disciplinárních metod, např.: A. Napomenutí. To je první prostředek, který musí rodiče využít a používá se velmi často. Kritika vašeho dítěte má být vyvážená. Přehnané obviňování vytváří větší pocit viny a studu než je nezbytné, aby dítě mělo vůli se změnit. Pokud ho však nenapomenete vůbec, narušíte jeho odpovědnost a podlomíte jeho vůli se změnit. B. Metoda přirozených důsledků. To je strategie, kdy dítě necháte, aby zakusilo logické důsledky svého nevhodného chování a tak si uvědomilo, proč je důležité dodržovat určité pravidlo. Například dítě, které se loudá, když ho popoháníme, aby stihlo školní autobus, necháme jít jednou do školy pěšky a vysvětlovat učitelce, proč přišlo pozdě. (Pozor: Metoda přirozených důsledků vsak může být někdy nevhodná nebo dokonce nebezpečná, třeba kdybyste s ní chtěli svou ratolest naučit nepřebíhat přes silnici nebo hrát si s ohněm).
C. Odchod do ústraní. Pošlete své dítě na krátkou dobu (jednu minutu za každý rok dítěte) do kouta nebo na místo, kde nemá žádné podněty, tato metoda může být účinná, i když se děti chovají nevhodně na veřejnosti. D. Odejmutí nějakého práva:. Když jsou dětí už příliš staré na to, aby je rodiče mohli poslat do kouta, většinou jim za trest něco zakážou. Nejlépe funguje zákaz televize, videoher nebo telefonování. Dávejte si pozor, abyste svému dítěti nezakázali něco, co může být důležité pro jeho vývoj. Například je lepší posunout mu na určitý čas o něco dopředu dobu odchodu do postele než zakázat mu několikadenní školní výlet. E. Opakování správného chovám, tato metoda se často doporučuje, chceme-lí dosáhnout rychlé změny chování. Když vaše dítě udělá něco nevhodného, musí nejméně desetkrát nebo po dobu až dvaceti minut opakovat danou situaci správným způsobem.
F. Bodovací systém. U chronických problémů doporučuje většina psychologů použít systém, v němž mohou děti za jasně definované pozitivní chování získávat body. Tyto body je potom možné ..vyměnit" za okamžitou nebo později předanou odměnu. Nevhodné chování má za následek odečítání bodů.
