Časopis pro starosty měst a obcí – listopad 2013; www.postovnikuryr.cz
POŠTOVNÍ KURÝR
Sousedská práva v novém zákoníku Velké změny v eGovernmentu Výhody Postboxu Další mobilní aplikace České pošty Hrdinové na poštovních známkách
... ... ... ... ...
nový fenomén: malé pivovary
2
Editorial
Obsah
4
Dělejme to, co umíme Snad každý viděl film Postřižiny. Většina z nás vícekrát. Idylka kolem pivovaru jako esence života českého maloměsta před první světovou válkou. Vše jistě ani tehdy nebylo tak krásné jako vlasy paní správcové, ale vaření piva patří k Čechám stejně jako vinařství k jižní Moravě. Vinařům a jejich významu pro rozvoj místních komunit a sousedských vztahů jsme se věnovali v minulém čísle, tentokrát jsme navštívili místa, která přejí malým pivovarům. Odvětví, ve kterém máme v české kotlině tradici a které může pomoci s nezaměstnaností i turistickým ruchem. A velmi dobré zprávy jsou ty, které hovoří o vývozu našich pivovarů do světa. Pošťáci si v době Postřižin zvykali na bicykly a první motorová vozidla. Dnes musí umět mobilní aplikace a komunikovat on line se zákazníky. Podstata služby zůstává stejná, forma se zásadně mění. I o tom si přečtete v novém čísle Poštovního kurýra. Jsou prostě řemesla, která lidstvo neopustí. Lidé budou stále mít chuť pít dobré nápoje, scházet se ve svých osvěžovnách a vést řeči. Stejně tak budou potřebovat někoho, kdo doručí potřebné informace nebo předměty z bodu A do bodu B. Náročnost zákazníků pivovarů i pošt se od dob Postřižin změnila. Kdo na to nebude umět reagovat skončí. Protože nostalgie funguje ve filmu, ale ne v obchodě. Ivo Mravinac ředitel odboru komunikace České pošty
3
Nový občanský zákoník – vlastnictví a sousedská práva
10
Rozhovor s Ing. Miroslavem Krejčíkem, ředitelem divize ICT
16
Máte PostBox?
18
Přesměrovat balík lze pomocí mobilní aplikace
20
Vlastní známku dostal reklamní guru, krematorium i brambory
22
Hrdinové válečného nebe se vrátili na sté vlastní známce
28
Fenomén: Malý pivovar
29
Rozhovor s Pavlem Borowiecem: Pivovar přispívá k identitě obce
30
Pivovar Chříč
32
Rozhovor s Radimem Burkoněm, výkonným ředitelem Křinického pivovaru
38
Belgie – pivní ráj
40
Lákání na dobré jídlo
44
Starosta roku – zapojte se také
46
Jak oživit zanedbané veřejné prostranství
48
Jak neskončit jako v Hoří má panenko
50
Františkovy Lázně: po stopách slavných hostů
52
Chybějící mateřské školy: výzva pro samosprávu
54
Fejeton: Maličkosti, které dokáží udělat velké věci
Poštovní kurýr, vydavatel Česká pošta, s.p., Politických vězňů 909/4, 225 99 Praha 1, ev. č. MK ČR E 21199. Šéfredaktor Mgr. Ivo Mravinac, Tel.: 221 132 120, e-mail:
[email protected], www.postovnikuryr.cz, zpracování MouseHouse.
4
Nový občanský zákoník – vlastnictví a sousedská práva
Nový občanský zákoník – vlastnictví a sousedská práva
5
Téma
Nový Občanský ZÁKONÍK – VLASTNICTVÍ A SOUSEDSKÁ PRÁVA Nový občanský zákoník přináší oproti současnému stavu trochu odlišnou úpravu vlastnictví, která vychází z nové úpravy pojmu „věc“. Současný občanský zákoník věc výslovně nedefinuje, avšak právní teorie vytvořila celkem ustálenou definici, podle níž se věcí rozumí hmotné předměty, které jsou ovladatelné a slouží potřebám lidí (kromě předmětů tedy i např. elektrická energie). Jaroslav Marek
Štěpán Adámek
Věcí podle dosavadní úpravy nebyly nehmotné věci: autorská práva či práva z duševního vlastnictví anebo další práva vyplývající ze závazkových vztahů, např. užívat pohledávku a její užitky (případné úroky). Současná úprava vymezovala vlastnictví pouze k věci a oprávnění či majitelé ostatních nehmotných práv se řídili úpravou práva závazkového. Nový občanský zákoník definuje předmět jako vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné a jeho obsah jako právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Zároveň je obsah vlastnického práva omezen výslovným zákazem nad míru přiměřenou poměrům rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat a poškodit. V novém občanském zákoníku je řešena rovněž právní povaha zvířat. Ta jsou dosud považována za věci v právním smyslu. Nový občanský zákoník inspirovaný v této souvislosti nejen některými zahraničními zákony, ale i mezinárodními smlouvami výslovně stanoví, že živé zvíře není věcí, neboť jako smysly nadaný tvor má zvláštní význam a hodnotu. Ustanovení o věcech se na něj použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze (§ 494). Dosavadní úprava tzv. sousedských práv, tedy vymezení toho, jak moc může jeden soused zasahovat do práv druhého souseda a z toho vyplývající povinnosti, byla o dost stručnější než úprava v novém občanském zákoníku. Jednalo se o ust. § 127 občanského zákoníku, ve kterém bylo uvedeno: Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Jednalo
se o tzv. generální klauzuli, z níž vyplývají dvě omezení: • zákaz obtěžování jiného nad míru přiměřenou poměrům, • zákaz vážného ohrožování práv jiného. Rozdíl mezi obtěžováním a ohrožováním spočívá v tom, že ohrožování se týká přímo výkonu práv chráněného vlastníka, obtěžování ještě samo nebrání takovému výkonu, ale činí jej nepříjemným nebo obtížným. Dále ustanovení obsahuje následný výčet: • vlastník nesmí provádět jakoukoliv činnost na pozemku nebo na stavbě zbavující sousedovu stavbu nebo pozemek náležité opory, • je stanoven zákaz imisí, tj. zásahů, které se projevují jako účinky činnosti nebo nečinnosti na vlastním pozemku nebo stavbě. Výčet imisí je demonstrativní, • problematiku podrostů a převisů řeší zákon zakotvením oprávnění na jejich odstranění (za určitých podmínek, pokud podmínky nejsou splněny, jde o protiprávní úkon), • povinnost oplotit pozemek může být uložena soudem (neplatí pravidlo pravé ruky, podle něhož byl povinen vlastník oplotit pozemek po pravé ruce při čelním pohledu), • za stanovených podmínek se musí vlastník strpět vstup na svůj pozemek nebo stavbu. Tímto způsobem však nelze řešit pravidelně se opakující právo cesty, protože vstup je umožněn pouze při nezbytné údržbě a nezbytném obhospodařování. Odpovědnost za případnou vzniklou škodu má absolutní povahu, nelze se jí zprostit. Ačkoli se může zdát, že výše uvedená současná úprava stručná není, je třeba si uvědomit, že se jedná pouze o ustanovení
jednoho paragrafu současného občanského zákoníku, které samozřejmě nemůže předvídat veškeré životní situace. Proto až soudní praxe přinesla postupem času výklad těchto ustanovení pro jednotlivé životní situace, vyplývající ze sousedských vztahů. Naproti tomu nová právní úprava obdobná již obsahuje úpravu podstatně podrobnější a tato práva člení na Omezení vlastnického práva (11 paragrafů: § 1013 – 1023), Rozhrady (5 paragrafů: § 1024 – § 1028), Nezbytná cesta (8 paragrafů: § 1029 – 1036). Úprava užívá synonymicky slovní spojení „sousední pozemek“ a „pozemek jiného vlastníka“, aby tak dala najevo, že má na mysli nejen pozemek v přímém sousedství, ale každý pozemek zasažený imisemi.
§ USTANOVENÍ:
§ 1013 V ustanovení § 1013 je vymezen demonstrativním způsobem zákaz obtěžování imisemi, pokud obtěžují nad míru přiměřenou poměrům. Zahrnuta jsou i zvířata, a to nejen ta chovaná jako doposud, ale též např. hlodavci nebo hmyz. Zakázány jsou však přímé imise, tedy např. vyvedení okapu na sousední pozemek (pozemek
§
USTANOVENÍ:
§ 1014
US
§
USTANOVENÍ:
6
§ 1013
Nový občanský zákoník – vlastnictví a sousedská práva
USTANOVENÍ:
§ 1023
§
§
USTANOVENÍ:
§ USTANOVENÍ:
jiného vlastníka, a tedy nemusí se jednat skutečně o pozemek sousedící), pokud k tomu není zvláštní právní důvod. Znění § 1013: (1) Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.
§
§
USTANOVENÍ:
§ 1013
(2) Jsou-li imise důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen, má soused právo jen na náhradu újmy v penězích, i když byla újma způsobena USTANOVENÍ: okolnostmi, k nimž se při úředním projednávání nepřihlédlo. To neplatí, pokud se při provádění provozu překračuje rozsah, v jakém byl úředně schválen.
§ 1013
povinnost věci vydat, jinak oprávnění vlastníka je odnést a vyhledat. Dále obsahuje právo stíhat zvíře na sousedním pozemku. Dále obsahuje výjimku pro roj včel, který vlétne do cizího úlu. Znění § 1014: (1) Ocitne-li se na pozemku cizí movitá věc, vydá ji vlastník pozemku bez zbytečného odkladu jejímu vlastníku, popřípadě tomu, kdo ji měl u sebe; jinak mu umožní vstoupit na svůj pozemek a věc si vyhledat a odnést. Stejně tak může vlastník stíhat na cizím pozemku chované zvíře nebo roj včel; vletí-li však roj včel do cizího obsazeného úlu, nabývá vlastník úlu vlastnické právo k roji, aniž je povinen k náhradě.
§
§
USTANOVENÍ:
§ 1023
(2) Způsobí-li věc, zvíře, roj včel nebo výkon práva podle odstavce 1 na pozemku škodu, má vlastník pozemku právo na její náhradu. USTANOVENÍ:
§ 1023
§ §
USTANOVENÍ:
§ 1014 USTANOVENÍ:
§ 1014 Ustanovení § 1014 je zvláštním ustanovení o movité věci, zvířeti a roji včel vniklém na sousední pozemek. Stanovuje
§
§
§
§ 1014
dokud neobdrží jinou jistotu nebo náhradu škody.
§
§ 1016 – 1017 Ustanovení § 1016 – 1017 řeší otázku plodů rostlin, stromů a rostlin přesahujících na sousední pozemek. Odstranit přerůstající části stromů lze, jen pokud tak neučiní vlastník stromu po předchozí výzvě, a to šetrně, ve vhodné době a po zvážení míry obtěžování. Neplatí u ostatních rostlin. Dále též platí zákaz sázet stromy na hranici pozemků a vymezuje vzdálenost od společné hranice, kdy je možné stromy sázet v závislosti na USTANOVENÍ: obvyklé výšce stromů.
§
§
Znění § 1016 – 1017:
USTANOVENÍ:
§ 1015 USTANOVENÍ:
§ 1015
Ustanovení § 1015 obsahuje zvláštní zadržovací právo k movité věci, která mu na pozemku způsobila škodu. Znění § 1015: Způsobila-li movitá věc na cizím pozemku škodu, může ji vlastník pozemku zadržet,
§
§ 1015
§
náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá.
§ 1016 (1) Plody spadlé ze stromů a keřů na sousední pozemek náleží vlastníkovi sousedního pozemku. To neplatí, je-li sousední pozemek veřejným statkem. (2) Neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také
§ 1014
§ 1017 (1) Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo neUSTANOVENÍ: chal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li § 1024 – 1028 z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m.
§
USTANOVENÍ:
USTANOVENÍ:
§ 1023
§
§
§
(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, USTANOVENÍ: je-li na sousedním pozemku les nebo sad, § 1016 1017 tvoří-li stromy rozhradu–nebo jedná-li se o strom zvlášť chráněný podle jiného právního předpisu.
USTANOVENÍ:
§ 1029 – 1036
§
§
USTANOVENÍ:
§ 1018 – 1022 Ustanovení § 1018 – 1022 ukládá vlastníku, že nesmí ohrozit sousedův pozemek nebo stavbu úpravami vlastního pozemku nebo stavby na něm zřízené. Dále oprávnění vlastníka sousedního pozemku,
§
pokud pro to má rozumný důvod, právo požadovat, aby nedošlo v těsné blízkosti hranice pozemků k jakékoli stavbě (analogicky ke stromům). Stejně tak je výslovně upraveno právo bránit se stékání vody, padáníUSTANOVENÍ: sněhu a ledu ze sousední stavby nebo pozemku.
§ 1015
Dále je zde upraveno oprávnění vstupovat na dobu nezbytnou a v nezbytné míře na sousední pozemek k údržbě a hospodaření na něm, a to pokud nelze účelu dosáhnout jinak. V takovém případě je třeba však uhradit škodu. Dále je zde upravena možnost využití sousedního pozemku při výstavbě nebo bourání stavby, a to za přiměřenou náhradu.
§
Znění § 1018 – 1022: § 1018 USTANOVENÍ: Pozemek nesmí být upraven tak, aby soused1024 – 1028 ní pozemek§ztratil náležitou oporu, ledaže se provede jiné dostatečné upevnění. § 1019 (1) Vlastník pozemku má právo požadovat, aby soused upravil stavbu na sousedním pozemku tak, aby ze stavby nestékala voda nebo nepadal sníh nebo led na jeho pozemek. Stéká-li však na pozemek přirozeným způsobem z výše položeného pozemku voda, zejména pokud tam pramení či v důsledku deště nebo oblevy, nemůže soused požaUSTANOVENÍ: dovat, aby vlastník tohoto pozemku svůj pozemek upravil. USTANOVENÍ:
§§
§
§ 1013
§níže 1029 – 1036 (2) Je-li pro položený pozemek nutný přítok vody, může soused na vlastníku výše položeného pozemku požadovat, aby odtoku vody nebránil v rozsahu, ve kterém vodu sám nepotřebuje. § 1020 Má-li pro to vlastník pozemku rozumný dů-
§
vod, může požadovat, aby se soused zdržel zřizování stavby na sousedním pozemku v těsné blízkosti společné hranice pozemků. § 1021 Vlastník umožní sousedovi vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo k hospodaření na něm, nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak; soused však nahradí vlastníku pozemku škodu tím způsobenou. § 1022 (1) Nemůže-li se stavba stavět nebo bourat, nebo nemůže-li se opravit nebo obnovit jinak než užitím sousedního pozemku, má vlastník právo po sousedovi požadovat, aby za přiměřenou náhradu snášel, co je pro tyto práce potřebné. (2) Žádosti nelze vyhovět, převyšuje-li sousedův zájem na nerušeném užívání pozemku zájem na provedení prací.
§ USTANOVENÍ:
§ 1023 Ustanovení § 1023 upravuje režim užívání prostoru pod a nad pozemkem – je-li tu důležitý důvod a nemá-li vlastník rozumný důvod tomu bránit, musí vlastník snášet užívání prostoru nad pozemkem nebo pod pozemkem. Zároveň
§
§
USTANOVENÍ:
USTANOVENÍ:
§ 1016 – 1017
§ 1024 – 1028
7
USTANOVENÍ:
(3) Části jiných rostlin přesahující na sousední pozemek může soused odstranit šetrným způsobem bez dalších omezení. USTANOVENÍ:
§ 1018 – 1022
§
§ 1013
§
Nový občanský zákoník – vlastnictví a sousedská práva
USTANOVENÍ:
USTANOVENÍ:
§ 8
§
Nový občanský zákoník – vlastnictví a sousedská práva
Nový občanský zákoník – vlastnictví a sousedská práva
USTANOVENÍ:
§ 1014
§
USTANOVENÍ:
§ 1015
§
odpadne-li však tento důležitý důvod, nemůže osoba, která tento prostor využívala, dovozovat pro sebe žádné právo do budoucna. Vzniklo-li však v době, kdy USTANOVENÍ: důležitý důvod trval, úředně schválené zařízení, nemá vlastník pozemku právo požadovat jeho odstranění, ale jen náhradu škody.
§ 1023
Znění § 1023: (1) Vlastník pozemku musí snášet užívání prostoru nad pozemkem nebo pod pozemkem, je-li pro to důležitý důvod a děje-li se to takovým způsobem, že vlastník nemůže mít rozumný důvod tomu bránit.
§
(2) Z takového užívání cizího prostoru nemůže nikdo odvodit právo, jehož by se mohl někdo USTANOVENÍ: dovolávat po odpadnutí důvodu, který k užívání opravňoval; pokud však v důsledku tohoto užívání vzniklo úředně schválené zařízení, může vlastník žádat náhradu škody.
§ 1015
§ USTANOVENÍ:
§ 1024 – 1028 Ustanovení § 1024 – 1028 upravuje tzv. rozhrady. Jedná se o přirozené či umělé hranice mezi pozemky, když základním pravidlem je, že není-li jasné, komu náleží, náleží oběma vlastníkům společně. Dále pokud je vlastník zřejmý, udržuje každý, co je jeho. Obdobně jako v součas-
§
USTANOVENÍ:
§
§
né úpravě může soud stanovit povinnost pozemek oplotit. Nakonec, jsou-li hranice USTANOVENÍ: mezi pozemky neznatelné nebo pochyb§ 1016 – 1017 né, má každý soused právo požadovat, aby je soud určil podle poslední pokojné držby.
§ 1028 Jsou-li hranice mezi pozemky neznatelné USTANOVENÍ: nebo pochybné, má každý soused právo § 1024 – 1028 požadovat, aby je soud určil podle poslední pokojné držby. Nelze-li ji zjistit, určí soud hranici podle slušného uvážení.
Znění § 1024 – 1028: § 1024 (1) Má se za to, že ploty, zdi, meze, strouhy a jiné podobné přirozené nebo umělé rozhrady mezi sousedními pozemky jsou společné.
§
9
§
(2) Společnou zeď může každý užívat na své straně až do poloviny její tloušťky a zřídit v ní výklenky tam, kde na druhé straně USTANOVENÍ: nejsou. Nesmí však učinit nic, co zeď ohrozí § 1018 – 1022 nebo co sousedovi překáží v užívání jeho části. § 1025 Kde jsou rozhrady dvojité nebo kde je vlastnictví rozděleno, udržuje každý svým nákladem, co je jeho. § 1026 Vlastník není povinen znovu postavit rozpadlou zeď, plot nebo obnovit jinou rozhradu, musí ji však udržovat v dobrém stavu, hrozí-li následkem jejího poškození sousedovi škoda. Dojde-li však k takovému narušení rozhrady, že hrozí, že se hranice mezi pozemky stane neznatelná, má každý soused právo požadovat opravu nebo obnovení rozhrady. § 1027 Na návrh souseda a po zjištění stanoviska stavebního úřadu může soud uložit vlastníkovi pozemku povinnost pozemek oplotit, je-li to potřebné k zajištění nerušeného výkonu sousedova vlastnického práva a nebrání-li to účelnému užívání dalších pozemků.
§
§
USTANOVENÍ:
§ 1029 – 1036 Ustanovení § 1029 – 1036 upravuje tzv. právo nezbytné cesty. Jedná se o omezení vlastníka pozemku ve prospěch vlastníka jiného, jehož nemovitost postrádá dostatečné spojení s veřejnou cestou, bránící řádnému užívání. O povolení nezbytné cesty rozhoduje soud, přitom musí dbát, aby vlastník dotčeného pozemku byl co nejméně rozhodnutím omezen. Nepovolí ji za podmínek § 1032 – (i) pokud se jedná pouze o zřízení pohodlnější spojení, (ii) způsobil-li si situaci vlastník pozemku sám hrubou nedbalostí nebo (iii) převýšíli škoda na sousedním pozemku výhodu zřízení nezbytné cesty. Za nezbytnou cestu náleží úplata (ta může být splatná i ve splátkách) a odčinění újmy, za potenciálně vzniklou škodu poskytne vlastník, v jehož prospěch byla nezbytná cesta zřízena, jistotu (pokud není zjevné, že škoda nevznikne), a to
vlastníkovi nebo jiné osobě s věcným právem k dotčenému pozemku. Pokud by se nejednalo o užívání již existující soukromé cesty, nýbrž vybudování cesty nové, upravuje § 1036 možnost vlastníka pozemku, na kterém má být cesta zřízena, požadovat po tom, kdo si nezbytnou cestu nárokuje, aby vykoupil pozemek zasažený zřízením nově vybudované umělé cesty. Při určení ceny pak musí být přihlédnuto i k možnému znehodnocení zbývajícího nemovitého majetku dotčeného vlastníka. Při pominutí příčiny může být nezbytná cesta zrušena, v takovém případě je třeba vypořádat složenou jistotu. Znění § 1029 – 1036: § 1029 (1) Vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. (2) Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty. § 1030 (1) Za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu. (2) Vlastník nemovité věci, v jehož prospěch byla nezbytná cesta povolena, poskytne
jistotu přiměřenou případné škodě způsobené na dotčeném pozemku; to neplatí, je-li zjevné, že patrná škoda na dotčeném pozemku nevznikne. (3) Plnění podle odstavců 1 a 2 náleží vlastníku pozemku dotčeného povolením nezbytné cesty, má-li však být dotčeno též věcné právo další osoby k dotčenému pozemku, poskytnou se tato plnění v přiměřeném rozsahu i jí. Další osobě, jíž bylo k dotčené nemovité věci zřízeno jiné právo, náleží náhrada za újmu proti vlastníkovi dotčeného pozemku; k tomu musí být přihlédnuto při stanovení úplaty podle odstavce 1. § 1031 Bylo-li povoleno zřídit na dotčeném pozemku nezbytnou cestu jako umělou, zřídí a udržuje ji ten, v jehož prospěch byla povolena. § 1032 (1) Soud nepovolí nezbytnou cestu, převýší-li škoda na nemovité věci souseda výhodu nezbytné cesty, nebo způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně žadatel, nebo žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení. (2) Nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit. § 1033 (1) Obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § 1029 odst. 2. (2) Ztratí-li nemovitá věc spojení s veřejnou cestou proto, že pozemek byl rozdělen, lze žádat nezbytnou cestu jen po osobě, která
se na dělení podílela. V takovém případě se nezbytná cesta povolí bez úplaty. § 1034 Při pominutí příčiny, pro niž byla povolena nezbytná cesta, aniž je na oprávněné straně nějaká jiná příčina pro zachování nezbytné cesty, soud na návrh vlastníka dotčeného pozemku nezbytnou cestu zruší. § 1035 (1) Při zániku práva nezbytné cesty se úplata nevrací, složená jistota se však vypořádá. (2) Je-li úplata za nezbytnou cestu splatná ve splátkách nebo v opakujících se dávkách, zaniká povinnost platit splátky nebo dávky, které při zániku práva nezbytné cesty nejsou splatné. § 1036 Při potřebě zřídit nezbytnou cestu jako umělou může vlastník dotčeného pozemku požadovat, aby žadatel do svého vlastnictví převzal pozemek potřebný pro nezbytnou cestu. Tehdy se cena stanoví nejen se zřetelem k ceně postoupeného pozemku, ale i s ohledem na znehodnocení zbývajícího nemovitého majetku dotčeného vlastníka.
Tolik k nové úpravě sousedských práv. Další důležité změny, jako je nová úprava vyvlastnění, ochrana vlastnického práva, ochrana domnělého vlastnického práva, dále pak další způsoby nabytí vlastnického práva, jako je přivlastnění a nález, přírůstek a vydržení, budou vysvětleny v příštím díle. V článku bylo použito následujících zdrojů: Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku Komentář ASPI k ustanovením občanskému zákoníku.
10
eGovernment čekají velké změny
eGovernment čekají velké změny
11
Rozhovor
Ing. Miroslav Krejčík „eGovernment čekají velké změny“
O tom je přesvědčený vrchní ředitel divize ICT a eGovernmentu České pošty. Současně se domnívá, že Pošta musí mít ambici být úspěšným podnikem, což v silném konkurenčním prostředí nebude jednoduché. Ivo Mravinac
Archiv Miroslava Krejčíka
12
eGovernment čekají velké změny
Vypůjčím si titulek zpravodajského serveru, který napsal: „Bývalý zpravodajec povede IT České pošty – co to pro státní podnik znamená?“ Novináři si z mé minulosti vytáhli tu část, která se dotýká světa, jenž je vděčným námětem pro filmaře a spisovatele. Chápu, ale opravdu nejsem žádný týpek s dlouhým pláštěm, zdviženým límcem a kloboukem. Ale díky této části mého profesního života jsem měl možnost poznat cenu informací. Zpravodajství je totiž tvrdá a zajímavá práce s informacemi, a to nejen z pohledu, jak je získávat, ale i jak je chránit před těmi, kteří je chtějí získávat neoprávněně. Každá informace
eGovernment čekají velké změny
kterou je nutné přiměřeným způsobem chránit. Pokud je v materiální podobě, vložená do obálky, nebo v nějakém balíčku, případně v boxu, je možné zrakem jednoduše zkontrolovat, zda je v pořádku. Když ale informaci převedete do elektronické podoby, zmizí po drátech někam do virtuálního prostoru a v tu chvíli se pocit bezpečí a ochrany poněkud vytrácí. I v takovém případě jsme ale povinni garantovat určitou úroveň bezpečnosti a ochrany přepravovaných informací. Tady už mluvíme o kybernetické bezpečnosti. Pro Poštu to znamená mnoho tvrdé práce v celé řadě oblastí. Jednak má Pošta nespočet interních provozních infor-
ztráta nebo nedoručení v požadovaném čase mohlo znamenat pro Poštu poměrně velký problém. A pak tady máme veřejnou správu, tedy stát. Pošta provozuje celou řadu kritických informačních systémů státní správy, jako je například Informační systém datových schránek, Czech POINT, nebo časová razítka či certifikační autorita. Není pochyb, že u takových významných informačních a komunikačních systémů je bezpečnost a ochrana informací jednoznačnou prioritou. Zkušenost z praxe však také říká to, že můžete mít z pohledu bezpečnosti takřka „betonový“ informační a komunikační systém s bezmála stoprocentní úrovní ochrany a bez-
„Každá informace má svoji hodnotu a zaslouží si proto přiměřenou ochranu. Poště chci, mimo jiné, nabídnout moje dlouholeté zkušenosti z oblasti ochrany informací a zajišťování bezpečnosti elektronických komunikací.“
má svoji hodnotu a zaslouží si proto přiměřenou ochranu. Poště chci, mimo jiné, nabídnout moje dlouholeté zkušenosti z oblasti ochrany informací a zajišťování bezpečnosti elektronických komunikací. Je to oblast, která se zpravidla zužuje jen na krádež nebo ztrátu informací, ale bezpečnost je také otázka dostupnosti a integrity informací. To, že se nedostanu k informacím, které potřebuji v době, kdy chci, protože nefunguje informační systém, to je velký bezpečnostní problém. A krádež identity člověka či instituce, nebo změna – modifikace dat, která jsou uložena v informačních systémech, mohou způsobit velké potíže nejen komerčnímu subjektu, jako je Pošta, ale také státu a každému z nás. Na to je třeba klást velký důraz. Ať budeme na Poště dělat v oblasti ICT cokoli, nesmíme opomenout zajistit bezpečnost a ochranu informací. Je to jednoznačným předpokladem pro to, aby byl každý náš zákazník spokojený. Pro Poštu to znamená vysokou úroveň bezpečnosti, kamkoli se podíváte. Informace je – jednoduše řečeno – komodita. A každá informace má svoji hodnotu,
mačních a komunikačních systémů, které v zásadě umožňují chod Pošty jako takové. U nich je především důležité, aby kontinuálně, bez výpadků běžely tak, aby se na koncových pracovištích mohlo plynule pracovat. U provozních systémů má zpravidla nejvyšší hodnotu nikoliv samotná informace, ale schopnost ji v požadovaném čase přenést a zpracovat. Zde je tedy prvořadá spíše dostupnost požadované konektivity sítě a spolehlivost technologických zařízení. Pošta ale také zabezpečuje datový přenos informací třetím stranám. A na ty se už vztahuje listovní tajemství a jeho ochrana, bez ohledu na to, že jsou v elektronické podobě. Tady je důležité, aby byl použitý bezpečnostní standard vždy přiměřený hodnotě přenášené informace. Pro každého našeho zákazníka mají informace, které nám svěřuje k přepravě, jinou hodnotu. Může jít například o citlivé osobní informace dvou lidí, kteří si je mezi sebou posílají, to jsou nejrůznější soukromá sdělení. Jsou ale informace, které obsahují obchodní tajemství a mohou souviset s udržením konkurenceschopnosti odesilatele nebo adresáta na obchodním trhu. Tady už by
pečnosti – a pak nám selže člověk. Tomu se bohužel nikdy nedá zabránit, ale riziko můžeme vhodnými opatřeními snižovat. V čem se bude od předchozích zaměstnání lišit vaše práce pro Poštu? Co od vás můžou čekat podřízení? Lišit? Asi bych nehledal žádné významné odlišnosti. Určitě navážu na mojí předchozí praxi a uplatním zkušenosti, které jsem získal v době, kdy jsem odpovídal za činnost státních organizací na strategické úrovni řízení obrany a bezpečnosti České republiky. Pošta se z pohledu řízení a organizace práce příliš neliší od toho, co je běžné ve státní správě. Jedno bych ale rád zdůraznil. Úkolem Pošty je nejen zajistit svým zákazníkům služby v rozsahu a kvalitě vymezené zakladatelem, tedy Ministerstvem vnitra, a příslušnými právními předpisy. Současně musíme jako podnikatelský subjekt generovat zisk. Nemůžeme si proto dovolit dělat něco jenom tak, bez pevného plánu. Nečekám, že by práce pro Poštu byla procházka růžovým sadem, ale jsem zvyklý tvrdě a systematicky pracovat, o věcech otevřeně mluvit a řešit je. A přesně to očekávám i od ostatních.
Pojďme na věci konkrétní. Pošťáci se zhruba před dvěma lety doslechli, že dobrá konektivita všech pošt bude do podzimu. Jen si nejsem jist, že bylo řečeno – do kterého podzimu. Je to skutečně tak nadlidský úkol? Jestli má být Pošta konkurenceschopná a se svými zejména elektronickými službami úspěšná, musí mít k dispozici vysokorychlostní připojení do všech svých poboček. Je to nutná podmínka dalšího rozvoje Pošty. K tomuto cíli směřujeme postupnými, ale zásadními kroky. V současné době probíhá výběrové řízení na zajištění rozvoje datové sítě České pošty a také na dodávku datových komunikačních služeb. Na Poště jsem více než rok, takže jsem měl čas seznámit se s technologiemi, které Česká pošta používá. Přiznám se, že jsem si občas připadal tak trochu jako v technickém muzeu. Rád bych proto lidem, kteří zabezpečují chod těchto systémů, vyjádřil obdiv a uznání. Dokážou totiž nejen skloubit systémy z osmdesátých let s těmi nejmodernějšími, ale především je udržet v provozuschopném stavu. To ale mluvíme jen o udržování dnešního stavu. Přitom tady je potřeba mít velkou ambici v podobě překreslení současné ICT mapy Pošty. To znamená přechod na skutečně digitální řešení, kam spadá např. virtualizace, IP telefonie a IP přenosy jako takové – což s sebou nese řadu přidaných služeb, které dnes nemůžeme využívat, alespoň ne v celé síti Pošty. Chápu, že na jedné straně je to otázka financí, ale nejen jen o to. Potřebujeme mít především odvahu a vůli k takovýmto razantním změnám. Celý problém totiž není jen v konektivitě. Jde o celkovou architekturu informačního a komunikačního systému Pošty. Podle mne je nutné navrhnout a zpracovat nový architektonický návrh a plán uspořádání vnitřní infrastruktury informačních a komunikačních systémů Pošty, který by vydržel dlouhá léta. Pošta musí v této oblasti myslet nadčasově a zároveň být i trochu konzervativní. Vyplývá to z její role na trhu a poslání. Naštěstí jsem tu potkal poměrně dost lidí, kteří jsou takovou vizi schopni formulovat. Chci jim dát potřebný prostor stejně jako podmínky, aby ji dokázali nejen navrhnout, ale i realizovat. Nebude to jednoduché, bude to vyžadovat řadu zásadních rozhodnutí nejen na úrovni ICT divize, ale i celé Pošty.
Říkal jste, že provozní technologie musí šlapat jako hodinky. Šlape, ale občas se lehce zadře. Nemám na mysli balíkový třídič, ale třeba zařízení nezbytná pro chod Czech POINTu. Jednou z mých hlavních rolí je zabezpečit bezproblémový provoz pro každého, kdo pro svoji práci na Poště potřebuje informační a komunikační technologie. Platí to bez ohledu na to, o jaký typ systému se jedná. Za ideální považuju stav, kdy lidé nenadávají, že jim něco nefunguje. Že jim nejde tiskárna, že jim nejde počítač, že se nemůžou připojit do sítě. To se samozřejmě stát může. Každá věc má svoji životnost a občas se unaví. Spíš jde o to, aby se případná kolize rychle vyřešila. Po ruce tak musí být kvalifikovaný servisní technik a nezbytné náhradní díly.
Ing. Miroslav krejčík Odborník na informační technologie a techniky přenosu, zpracování a ochrany informací. Specialista na eGovernment a kybernetickou bezpečnost. Člen řídícího výboru Rady vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost. Vášnivý čtenář, voják z povolání v záloze – brigádní generál.
Pošta zatím ve vodách služeb pluje sebejistě jako zaoceánský parník, ale hlavně kvůli dramatickému pádu listovky se finančně pozvolna blíží k čáře ponoru. Mluvíte vlastně o velkých investicích. Kde na to všechno vezmeme peníze? V rámci řídícího výboru Rady vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost jsem se podílel i na přípravě plánů a záměrů další elektronizace české veřejné správy. Je zřejmé, že Česká pošta je dnes jediným silným partnerem veřejné, resp. ústřední státní správy, který je schopen zprostředkovat celou řadu záležitostí souvisejících s eGovernmentem. Strategické spojenectví a spolupráce musí být podtržena i tím, jakou máme jako Pošta pro stát přidanou hodnotu. Tou je a nadále může být kvalita a potenciál informačních a komunikačních systémů, topologie spočívající v počtu našich poboček, vnitřní organizační struktura a zaměření na kvalitu služeb, kvalifikovaní a vzdělaní lidé a moderní technologie. Česká pošta má také poměrně silnou ekonomickou základnu pro to, aby mohla dál realizovat věci, které jsou finančně náročné, nicméně má to svá ale… V tomto okamžiku jsme se dostali – myslím Českou republiku – do určitého bodu zlomu, kdy jsme vybudovali základní, poměrně masivní prvky budoucího elektronického státu, jako jsou základní registry, datové schránky, Czech POINTy a další věci. Další období, které souvisí s programovacím obdobím 2014–2020, bude ve znamení čerpání fi-
Závodně hraje šachy. Kariéru začal jako spojař, později vstoupil do světa vojenských tajných služeb, kde mimo jiné několik let působil jako jejich ředitel.
13
14
eGovernment čekají velké změny
nančních prostředků z evropských fondů, tak abychom do úspěšného konce dotáhli vše, co již bylo v předchozím období rozpracováno, ale ještě je nutné to dokončit. Státní politika tak bude zcela určující pro případnou tvorbu vlastních dlouhodobých ambicí a strategií České pošty.
eGovernment čekají velké změny
APOST, tedy informační systém „Automatizovaná pošta“ – srdce naší IT technologie na poštách. Je to pravda? Nic netrvá věčně. Objektivně se to týká i APOSTu, jehož historie spadá do roku 1993 a který i dnes po celé řadě modernizací spolehlivě funguje. Každý informační
vybraných ICT služeb využívaných státní správou. Tady je potřeba rozlišovat mezi ústřední státní správou a vyššími územně samosprávnými celky, kam spadají kraje, města a obce. Platí, že stávající projekty eGovernmentu, které přesahují rámec státní správy, provozně zabezpečuje
„Při rozvoji jakéhokoli systému se dříve či později dostanete ke kritickému bodu, ve kterém dosáhnete stropu kapacity, takže už není možný další rozvoj. Dřív, než se do takového bodu dostanete, musíte mít paralelně připraven lepší a výkonnější systém, který nejenže kompletně převezme stávající funkcionality, ale bude je schopen i rozšířit a navíc se vypořádat s novými nároky na kapacitu.“ Znamená to tedy, že můžeme od státu čekat nějaké peníze? Nepochybně ano. Ale jen formou platby za to, že budeme pro stát zajišťovat konkrétní nové ICT služby nebo příslušnou technologickou infrastrukturu. V ostatních případech je Pošta odkázána jen sama na sebe. A je to tak správně. Měli bychom mít ambici být úspěšným podnikem a je jasné, že to v silném konkurenčním prostředí nebude jednoduché. A vše samozřejmě stojí nemalé finanční prostředky. Na jakýkoliv modernizační projekt si Pošta musí vydělat sama a investovat ze svého. Týká se to samozřejmě i oblasti informačních a komunikačních systémů. Když mluvíme o financování, jak je to z vašeho pohledu s univerzální službou? Dříve ji Pošta hradila z monopolu na listovku, při dnešních pravidlech ji bude téměř v plné výši hradit sama. Ano, v současné době nese největší náklady za povinnost poskytovat univerzální službu Pošta. Stávající znění zákona není podle mého názoru spravedlivé. Jednoduše řečeno Pošta hradí vzniklou ztrátu sama sobě. Věřím, že stávající zákonná úprava není konečná. Vraťme se na poštovní pavlač, kde se povídá, že by se měl údajně vyměnit
systém má svoje technologické a funkční limity. A na každý takový systém neustále vznikají nové a nové požadavky. Vy pak stojíte před základní otázku: Jsou, nebo nejsou tyto požadavky integrovatelné? Při rozvoji jakéhokoli systému se dříve či později dostanete ke kritickému bodu, ve kterém dosáhnete stropu kapacity, takže už není možný další rozvoj. Dřív, než se do takového bodu dostanete, musíte mít paralelně připraven lepší a výkonnější systém, který nejenže kompletně převezme stávající funkcionality, ale bude je schopen i rozšířit a navíc se vypořádat s novými nároky na kapacitu. Nejde specifikovat, kdy se k tomuto stropu dostane APOST, jestli to bude za rok, za dva, za tři, za deset. Jednoho dne zcela jistě nastane okamžik, kdy se APOST obrazně řečeno vypne. Nyní to však není na pořadu dne. Nově máte odpovědnost za IT podporu pošt, stejně tak ovšem eGovernmentu. Nehrozí, že právě tahle oblast připadne odštěpnému závodu Pošty? Odštěpný závod je integrální součástí Pošty. A vzhledem k tomu, že jsem členem vrcholového managementu Pošty, nesu spoluodpovědnost i za fungování odštěpného závodu, který plní specifické úkoly tak, jak je to dáno usnesením Vlády České republiky číslo 224. Jde o zajištění
a nadále zabezpečovat bude divize ICT a eGovernmentu. Mluvíme např. o Informačním systému datových schránek nebo Czech POINTech. Je v dohledu doba, kdy si zákazník z pohledu vaší profese uvědomí, že se Pošta odlepila od země? Nepochybně ano. Nutnou podmínkou je, bez ztráty kytičky, projít složitým obdobím, kdy dosáhneme stavu technické připravenosti, který nám umožní nabízet široký vějíř bezpečných elektronických služeb s přidanou hodnotou pro koncové uživatele. Není to sen, je to představa, vize, kdy zákazník přestane vnímat místní příslušnost k dané poště v konkrétním městě, vesnici, a začne Poštu vnímat virtuálněji. To znamená, že si téměř vše, pro co dnes musí na poštu, zařídí z domova, z kanceláře nebo ze zahraniční dovolené. A od tohoto cíle nejsme tak daleko. Vím, že nemůžeme hovořit o reálných časech, ale kdy přibližně by ta vaše představa mohla být realitou? My už v té realitě jsme! Když se podíváte na poslední produkty, které Pošta nabízí, což jsou například i–Zakázky apod., tak to je přesně krok tímto směrem. Pošta se začíná velmi dobře orientovat na trhu, začíná vyhledávat segmenty, kde dokáže
s určitou přidanou hodnotou vytvořit velmi zajímavou nabídku. Přináší elektronickou službu, v případně zmiňovaných i–Zakázek malým podnikatelům, a umožňuje jim se orientovat ve vyhlášených veřejných zakázkách a službu jim přináší až do kanceláře nebo domů. To je přesně ten směr, kterým by se Pošta měla ubírat. Pojďme se věnovat více městským a obecním úřadům, Czech POINT máme na tisíci poštách, což je velké číslo, na druhou stranu, nejsou to všechny naše pobočky. Jak vidíte rozvoj Pošty a eGovernmentu pro menší obce? Pošta nemůže být jediným iniciátorem a nositelem inovace v oblasti eGovernmentu. Tady musí vize a strategie generovat především stát. Pošta je „jen“ provozovatel a realizátor některých eGovernment systémů. Rozhodně nechci vstupovat do záměrů a ambicí ministerstva vnitra, které je gestorem elektronizace veřejné správy. Jsem ale bytostně přesvědčen o tom, že v této oblasti dojde k zásadním změnám, minimálně proto, že projekty jako „Smart Administration“ a další, které byly nastartovány v roce 2007, nyní dosáhly svého vrcholu a v dohledné době bude potřeba nastavit novou strategii, která určí směr vývoje pro budoucí období. Pošta se na těchto projektech zcela jistě bude chtít podílet. Pokud stát bude chtít dostat produkty eGovernmentu do men-
nás. Pošta by mohla za určitých podmínek danou situaci řešit, a to v rámci realizace cílů národního projektu Digitální Česko 2.0, jehož gestorem je ministerstvo průmyslu a obchodu. Má naše IT ještě nějaké aktuální eso v rukávu? Něco, co by veřejnost opravdu překvapilo? České pošta může vylepšit své postavení na trhu tím, že se bude orientovat na věci speciální, zvláštní, jedinečné, unikátní. Aktuálně například spolupracujeme s německým Národním institutem pro vývoj a rozvoj technologií – Fraunhoferovým ústavem, který umí unikátním způsobem garantovat rozdíl mezi otištěným pravým a falešným razítkem. Zavedením této služby by Pošta mohla nejen vylepšit své vnitřní procesy, ale mohla by unikátní řešení jako službu nabízet svým zákazníkům. Projekt je to zajímavý, již dnes ho úspěšně využívá například celní správa v Německu. Vzhledem k tomu, že Pošta je státním podnikem, je tu i garance, že stát nad tímto know-how neztratí kontrolu. To znamená, že dokážeme ověřit pravost i třeba dokumentu bez komplikovaného dohledávání, zkoumání a šetření? Naprosto přesně. Když jakákoliv fyzická nebo právnická osoba, bude mít pochybnost o pravosti určitého dokumentu, bude
15
právě díky této unikátní technologii je to možná otázka blízké budoucnosti. Když to budeme umět s razítkem, budeme to umět třeba… i s falešnými etiketami na alkoholu? Jednoznačně. Kde jsou meze té technologie? Dnes jsou dané jen schopností v reálném čase vyhodnocovat a porovnávat informace. Nechtěl bych prozrazovat detaily, protože je to stále předmětem obchodního tajemství. Jsem přesvědčen, že zde existuje celá řada potenciálních zákazníků. Těch, co zkouší šidit a obcházet pravidla, je bohužel hodně. Rozhodující bude, jak se tato služba zhmotní z papíru do reality, aby skutečně byla garantovaná vysoká kvalita a profesionalita a aby byla maximálně užitečná pro stát. Jak to vidíte s časovou realizací? Ta je velmi blízká. V současné době spolu intenzivně komunikují pracovní týmy na české i německé straně. Produkt bude brzy testován na vybraných pobočkách, abychom zjistili, zda je možné tuto službu nabízet v reálném provozu. Počítá se s tím, že bude nasazen na Czech POINT pobočkách, tedy na vybraných, anebo na všech?
„Když jakákoliv fyzická nebo právnická osoba bude mít pochybnost o pravosti určitého dokumentu, bude stačit, aby se vypravila na pobočku Pošty, kde jí s vysokou mírou pravděpodobnosti, blížící se sto procentům, řeknou, zda se jedná o podvrh, nebo originál.“
ších obcí, musí se vypořádat s několika problémy. Ten zásadní je zajistit v těchto lokalitách dostupnost vysokorychlostního internetového připojení, což nepůjde bez značných investic do rozvoje komunikační infrastruktury. Ne vždy jsou takové lokality atraktivní pro komerční investory. Návratnost vynaložených finančních prostředků je malá. A to je příležitost pro
stačit, aby se vypravila na pobočku Pošty, kde jí s vysokou mírou pravděpodobnosti, blížící se sto procentům, řeknou, zda se jedná o podvrh, nebo originál.
Primárně na všech, nicméně jeho nasazení je limitováno nároky na technologické vybavení. Určitě by to nešlo naráz, ale postupně.
Budou takový závěr uznávat i úřady? Pošta není soudním znalcem v oboru, takže nemůže dávat s kulatým razítkem výrok o tom, zda něco je, či není falešné. Ale
Bude to finančně hodně náročné? Návratnost počáteční investice je maximálně dva roky. Efekty pro zákazníky jsou však značné.
16
Poštovní servis
Poštovní servis
17
Poštovní servis
Máte PostBox? Pak nemusíte s dopisy na poštu PostBox je nová služba České pošty, určená pro firemní klienty. V celé republice jej používá více než 600 firem a úřadů. V čem spočívá jeho výhoda? Nemusíte již s dopisy s dopisy na poštu a vše vyřídíte s doručovatelem přímo v kanceláři. Marta Selicharová
Pokud se ve vašem úřadu či firmě rozhodnete zřídit si PostBox, pak je důležité být držitelem Zákaznické karty České pošty. Bez ní to nejde. Objednat si jej můžete zdarma na poště či přes telefonní linku Centra Zákaznických karet. Na jednu adresu pak můžete mít pouze jeden PostBox.
Archiv ČP
PostBox je vlastně barevná modro-žlutá krabice s otvory na vhazování Obyčejných a Doporučených psaní. Uvnitř je pak prostor pro umístění podacích nálepek pro Doporučená psaní, podacích archů, případně dalších doplňkových nálepek či psacích potřeb.
i Výhody PostBoxu: PostBox ušetří čas, který by klient musel trávit cestou na poštu nebo k poštovní schránce. PostBox umožňuje odesílat Obyčejná i Doporučená psaní, zatímco venkovní poštovní schránka je určená pouze na Obyčejná psaní. PostBox lze umístit tam, kde to klientovi nejvíce vyhovuje a kde k němu budou mít všichni blízko. PostBox nabízí možnost moderního způsobu platby Kreditem PostBox.
Po objednání PostBoxu k vám přijde do dvou dnů poštovní doručovatelka a domluví s vámi konkrétní podmínky služby, tedy kde bude PostBox umístěn, jak často a v jakých hodinách bude doručovatel zásilky odnášet, jakým způsobem bude hrazena cena za zásilky, jaké množství zásilek hodláte posílat (podání je omezeno na 40 ks zásilek při jedné návštěvě, více kusů nemusí doručovatel přijmout, což závisí samozřejmě na domluvě mezi klientem a doručovatelem a na momentální vytíženosti doručovatele) apod. Tyto údaje společně vyplní v Dohodě o službě PostBox a také na štítek umístěný na víku PostBoxu, aby byly pro všechny uživatele PostBoxu pěkně na očích. Poštovní doručovatel bude od té chvíle psaní pravidelně odnášet spolu s vyplněnými podacími archy.
Podací archy k PostBoxu jsou specifické, obsahují totiž navíc kolonku pro vyplnění počtu Obyčejných psaní a také místo pro vyplnění čísla Zákaznické karty odesílatele. S těmito archy nelze posílat jiné zásilky než právě Obyčejná a Doporučená psaní prostřednictvím PostBoxu. Pokud vám podací archy nebo nálepky dojdou, můžete se domluvit s doručovatelem na jejich průběžném doplňování. Jako nejpohodlnější způsob vyplňování podacích údajů ovšem doporučujeme stáhnout si podací arch pro elektronické vyplnění ve formátu pdf na webu www.zakaznicka-karta.cz nebo www.ceskaposta.cz. Veškeré údaje pak můžete vyplnit přímo ve svém počítači a arch již sám dopočítá předběžnou cenu. Samozřejmostí je i možnost využití elektronického podacího archu ePA pro PostBox. V případě, že máte PostBox, můžete hradit poštovné standardně v hotovosti, poštovními známkami nebo převodem. PostBox také nabízí nový a velice pohodlný způsob úhrady lokálním Kreditem PostBox. Při tomto způsobu úhrady stačí, abyste složili na poště, která obsluhuje daný PostBox, v hotovosti částku dle svého uvážení a pak již s úhradou za zásilky nemáte žádné starosti. Pošta ze složeného kreditu postupně odečítá poštovné za jednotlivé zásilky odeslané prostřednictvím PostBoxu a pravidelně vás informuje o kreditovém zůstatku, abyste ho v případě blížícího se vyčerpání stihli doplnit.
18
Poštovní servis
Poštovní servis
Přesměrovat balík lze nyní i pomocí mobilní aplikace Více než 60 tisíc lidí využívá mobilní aplikaci České pošty. Díky ní se mohou ze svého mobilního telefonu či iPadu podívat, kde se nachází jejich zásilka, či si přeplánovat čas i způsob doručení. Marta Selicharová
Archiv ČP
Aplikace je ke stažení zdarma a Česká pošta ji poprvé veřejnosti představila na začátku roku 2012. Upravenou druhou verzi si lidé mohou instalovat od letošního léta. Setkají se tak se snadnějším, rychlejším a příjemnějším ovládáním. Nově mohou aplikaci využívat i majitelé iPadů, což původní verze neumožňovala. Prostřednictvím mobilu i iPadu nyní může každý zákazník lehce a kdykoli změnit dobu nebo poštu pro doručení balíků, tzv. změna dispozice, sledovat konkrétní zásilku, najít PSČ i nejbližší pobočku pošty, ověřit si, zda na konkrétní adresu doručíme balík i odpoledne, a dát nám vědět, jak je spokojen s našimi službami. Vylepšená aplikace vyhledá i další užitečné informace, jakými jsou praktické tipy pro posílání zásilek do zahraničí, doporučí, jak bezpečně zabalit zásilku, obsahuje i vzory pro psaní různých typů adres či aktuální ceník všech poštovních služeb a mnohé další.
i mobilní aplikace Aplikace pro iPhone a iPad je ke stažení v App store, aplikace pro Android pak v Google Play. Nebo pomocí QR kódu, který je na webových stránkách České pošty – www.ceskaposta.cz.
20
Vlastní známku dostal reklamní guru, krematorium i brambory
Vlastní známku dostal reklamní guru, krematorium i brambory
Poštovní servis
Vlastní známku dostal reklamní guru, krematorium i brambory Osmnáct klientů a 126 různých známek v průběhu jednoho roku, to je výsledek, který si na svůj účet může připsat filatelistický produkt, který je stvořen podle přání našich zákazníků – Vlastní známky. Kateřina Koubová
Archiv ČP
Vlastní známka je druh písmenové známky, která umožňuje klientovi přímo do vymezené obrazové části umístit jakýkoliv vlastní motiv nebo logo své firmy. Zařadit se mezi velikány, kteří se mohou pochlubit ctí, být autorem poštovní ceniny a vtisknout jí osobitou tvář, může každý, kdo splní podmínky pro vydání. Pro klienty a společnosti jsou navíc Vlastní známky výhodným marketingovým krokem, jak svou společnost zviditelnit a podpořit povědomí o ní samotné.
zákazníkovi umožní využít každé tiskové políčko archu na jiný obraz známky, může tak získat až 25 různých motivů se stejnou nominální hodnotou. Na výběr jsou dvě verze samolepící písmenové známky – A a E. Známky A jsou pro vnitrostátní korespondenci a ty s označením E lze zaslat v rámci Evropy. Podobu Vlastních známek schvaluje Česká pošta, zároveň vydavatel a Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR má v komisi, která schvaluje vhodnost motivů, svého zástupce.
Příprava na spuštění produktu „šitého na míru“ zákazníkům trvala rok, kdy se vybíral formát a forma, jaké Vlastní známky bude Česká pošta nabízet. Zároveň musela tiskárna určit minimální náklad. Pro české prostředí byl zvolen arch po 25 známkách a v nákladu minimálně šest set kusů. Archová dispozice známek
První místo vybojovala Filatelie První známky podle přání zákazníka spatřily světlo světa 12. srpna 2012 a jejich majitelem se stal časopis Filatelie. „V první řadě jsme oslovili filatelisty, protože jsme věděli, že první Vlastní známka bude mít historicky největší hodnotu. A to se i ukazuje, že po roce, ten prv-
ní arch, který měl pořizovací hodnotu kolem 230 korun, se dnes veřejně nabízí za pět tisíc korun,“ říká Břetislav Janík, ředitel odboru známkové tvorby. A další zájemci o Vlastní známky na sebe nenechali dlouho čekat. „Nebyli jsme přesvědčeni, že to bude mít tak velký úspěch, už jen proto, že neprobíhala žádná reklamní kampaň a víceméně se informace šířila prostřednictvím filatelistů, z doslechu, nebo přímou informací,“ dodává Janík. Po roce, kdy Pošta ukončila pilotní provoz a žádala Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR o schválení spuštění regulérního, standardního provozu, bylo vydáno osmnácti subjektům 126 katalogových čísel Vlastních známek. Vlastní známky otevřely i novou sběratelskou disciplínu. Ačkoli zpočátku se k nim filatelisté stavěli ostýchavě, jak to
21
u většiny novinek bývá, nyní se i Vlastní známky staly lovnou kořistí. „Většina z našich zákazníků naštěstí filatelisty chápe a umožní jim část nákladu si zakoupit, ale určitě to nedělají za nominální cenu. V převážné většině jsou vlastníky obchodní organizace a mohou si cenu za jednotlivou známku zkalkulovat podle sebe, téměř jistě si ji zvednou,“ prozradil Břetislav Janík a navázal: „Z filatelistického hlediska je nejcennější celý tiskový arch, orazítkovaný, nevytrhaný. Protože neporušených archů se zachová samozřejmě nejméně. Poté je to známka vystřižená z toho archu, nepoužitá. Velmi ceněné jsou také známky, které prošly poštovním provozem a jsou na obálce s příslušnými razítky nebo s doklady poštovního provozu. Další filatelisty vyhledávanou záležitostí je, pokud má arch 25 různých známek a celkový náklad je 600 archů, takže každá známka existuje jen v šesti stech exemplářích.“ Některé ze společností Vlastní známky ani neužijí v běžném poštovním provozu, ale udělají z nich suvenýr, kdy si například vyrobí vlastní pamětní list. „Dom-A“ nebo po „E-vropě“ Většina poštovních klientů si pro své známky vybírá označení „A“ . Jedná se o ekonomičtější variantu – nejlevnější tarif. O tarif „Z“, určený pro zahraniční poštovní styk mimo Evropu, zatím nikdo neprojevil zájem. Stejně tak nebylo využito dát si na známku portrét, ačkoli to podmínky umožňují. Jedinou tváří, která se doposud objevila na Vlastní známce, je reklamní guru David Ogilvy, který již nežije. Místo na poštovní cenině však obsadilo nepřeberné množství jiných motivů. Svou Vlastní známku má Krematorium Pardubice – Národní kulturní památka, Primátorky – stý jubilejní veslařský závod, Erlebachova a Josefova bouda, ale i různé odrůdy brambor či skladovací systémy. To samo o sobě vyvolává otázku uměleckého zpracování. „Téměř ve všech případech přichází společnosti s vlastním výtvarným návrhem. Těžko můžeme ovlivňovat úroveň výtvarníka, jsou to jejich známky. Pokud naplní všechny
předpoklady, tak akceptujeme odlišné výtvarné cítění,“ popisuje ředitel známkové tvorby. Odmítnutí se dočkal zatím jen jeden zákazník. „Odmítli jsme jednu sérii, kde umělecký fotograf požadoval umístit na známky 25 různých aktů. Fotografickou nahotu na českých poštovních známkách komise odmítla. Zatím naštěstí nebyl zadán žádný politický námět, protože to na známkách rovněž nechceme. Museli bychom vyhovět všem politickým trendům a stranám, a to včet-
ně těch extremistických, které jsou řádně zaregistrované na Ministerstvu vnitra ČR,“ zakončil Břetislav Janík. Letos v září, na základě zvýšeného zájmu o známky většího typu a formátu, připravila Pošta další variantu. To jsou známky ve známkovém sešitku, ve kterém nalezne místo osm známek. V současné době již Česká pošta jedná s dvěma zákazníky a Vlastní známky v sešitkové podobě jsou už ve stavu předtiskové přípravy.
22
Hrdinové válečného nebe se vrátili na sté vlastní známce
Hrdinové válečného nebe se vrátili na sté vlastní známce
Rozhovor
Hrdinové válečného nebe se vrátili na sté vlastní známce Vlastní známka, po roce své existence, již přesáhla sto vydaných exponátů. Jubilejní stá vlastní známka navíc spojila několik vášní – filatelii, plastikové modelářství, lásku k historii a letectví. O spolupráci na projektu „Naši se vracejí“ jsme si povídali s Janem Zdiarským ze společnosti Eduard – Model Accessories, která je zadavatelem známky a zároveň špičkou nejen mezi tuzemskými, ale i světovými výrobci plastikových modelů. Kateřina Koubová
23
24
Hrdinové válečného nebe se vrátili na sté vlastní známce
Hrdinové válečného nebe se vrátili na sté vlastní známce
Zkuste nám ve zkratce přiblížit, čím se vaše společnost zabývá. Jsme společností, která vyrábí plastikové modely letadel a doplňky k nim. V celém procesu je první na řadě studium, a to především technických materiálů, zohlednit se musí historické souvislosti, dobové manuály a další literatura. Musíte prostě mít důkladné podklady pro počítačovou konstrukci budoucího modelu v určitém měřítku. Naši konstruktéři pak vytvoří 3D model, z něj u nás vyrobíme formy. Složitou technologii nelze popsat pár větami. Důležité ovšem je, že vše – od vzniku přes lisování až po marketing a expedici, se děje u nás – od první myšlenky po koncový produkt.
i Eduard – Model Accessories Společnost Eduard – Model Accessories, s. r. o., má pětadvacetiletou tradici, dnes zaměstnává přibližně sto lidí. Je to pouze česká firma, která vznikla na zelené louce. Její začátky se datují ještě do předrevoluční doby, kdy modelářské doplňky a později i modely vznikaly takříkajíc na koleni. Po revoluci se narodila firma, která se postupně
Patříte mezi světovou špičku, jak se podaří dostat se na vrchol? Velmi neskromně musím říct, že jsme největší, a jsem si jist, že i nejlepší českou firmou, která vyrábí plastikové modely letadel. Ve světě je velká konkurence, ale i tam patříme ke špičce. Když děláme model nějakého letadla, produkujeme jej v rámci několika verzí, tak jak se to letadlo vyvíjelo. Každý výrobce musí řešit úroveň detailů, které postihne a udělá je variabilní. K tomu přijde tvarová přesnost, sestavitelnost a lícování dílů atd. To vše určuje, zda je model kvalitní a pak na trhu uspěje. Na světě je zhruba pět firem, které když vydají nějaký typ letadla v určitém měřítku, tak v ten daný okamžik bývá jejich model ve světě nejlepším. A to do doby, než za několik let jiný výrobce vyrobí stejný typ, ale už je technologicky dál, a zároveň protože se eventuálně poučil z chyb předchozího výrobce. To se pohybuje v řádu zhruba pěti let. Je to o studiu, pečlivosti a perfektní výrobě a také marketingu. Jinak nemáte šanci uspět. Jaký model letadla doprovázel akci „Naši se vracejí“? Jedná se o model letounu Spitfire Mk. IX, což je britská stíhačka, na které kromě jiných za války létali naši piloti u Royal Air Force, v měřítku 1:48 je v současné době – a na nějakou poměrně dlouhou dobu ještě určitě bude – nejlepším modelem daného typu v tomto měřítku na světě.
rozšiřovala. Její modely letadel dnes patří ke světové špičce, nezadá si ani s japonskou Tamiyou, která je co do velikosti firmy skutečným gigantem.
Proč právě tento model? Když vytvoříme nějaký model, vydáváme ho v několika koncepčně se lišících edi-
cích. Jednou z nich jsou limitované edice, které nám dovolují lépe si pohrát se zajímavostmi a historií, ke které se to váže. Když jsme udělali Spitfire devítku, tak to nemohlo být jinak, než že uděláme variantu, která bude připomínat naše letce Čechoslováky, kteří v Anglii bojovali právě s těmito stroji od roku 1942, nejdříve v britských perutích, poté se dostali i do československých. A především se na této konkrétní verzi v roce 1945 vrátili domů. Tahle letadla pak krátkou dobu sloužila u nás, než se začala kolem roku 1948-9 prodávat do Izraele. Tehdy náš ranně komunistický stát potřeboval tvrdou západní měnu a od Izraele se za prodej stíhaček dala pořídit. Izrael s těmito letadly bojoval za svou samostatnost, a když je nepotřeboval, tak je prodal do Barmy. Příběh tohoto konkrétního typu se ve stavebnici táhne od roku 42 do poloviny padesátých let. Nejnosnějším momentem pro nás byl právě návrat našich pilotů v srpnu 1945, takže jsme tu limitovanou edici vydali pod názvem „Naši se vracejí“. Na co se tedy mohli modeláři těšit? V téhle edici se snoubí velmi podařený model a zároveň fascinující historie. A zároveň i to, že jsme mohli sáhnout do velmi silných odborných zdrojů, ze kterých jsme získali detailní informace o kamuflážích, osobnostech apod. Osobně mám, nebo jsem měl, velmi dobré vztahy s našimi leteckými veterány z RAF, ze kterých již dnes žije jen hrstka, i to byl cenný zdroj informací. A nejen já mám v Eduardu k této historii a lidem okolo ní velmi osobitý vztah. Součástí edice je i publikace, která celý příběh Spitfire Mk. IX ve spojení s Čechoslováky popisuje. Normálně bývá u modelů tři až pět možností kamufláží, tady je jich čtyřicet. Také jsme dali jako doplněk vyrobit třeba repliku vaku. Tedy výstrojního pytle, který měli letci v Anglii. Pokud vím, s tím vakem měla co do činění i naše pošta. Ano, domluvili jsme se s Českou poštou, že kdo bude chtít, tak může naši stavebnici dostat právě v tom vaku. Že prostě pošťák přijde ke dveřím, zazvoní a dá těm, kteří si to tak objednali, do ruky tento pytel s modelem uvnitř. A ono se to opravdu z části podařilo. Neřeknu, jaká část lidí, ale poměrně dost si to nechalo poslat právě
v těch pytlích. A vážně si to užívali. Velkým bonusem pro sběratele jistě bude i vlastní známka, kterou jsme si u vás dali vyrobit. Taková edice prostě musí být vyparáděná. Původní úvaha byla, že uděláme pouze přítisk, ale pak jsme se rozhodli tomu dát větší punc. Do vlastní známky
dícího v kabině Spitfiru. Letadlo tam není, ale mírně naštvaný a unavený výraz pilota v kyslíkové masce, náznak českého výsostného znaku pod kabinou... Vznikla tam atmosféra, která ukazuje to, co jsem chtěl známkou sdělit. Grafiku jsem připravoval tak, aby v tisku vyšla velmi jemně a čistě,
25
žitostné razítko. To byla věc, která nás ze strany Pošty poněkud potrápila. To jsou holt předpisy. Potřebovali jsme 13. srpna stavebnice odeslat a chtěli jsme je mít orazítkované právě tím datem, ale to nebylo možné. Šlo o stovky zásilek, které jsme potřebovali orazítkovat už někdy na kon-
„Velmi neskromně musím říct, že jsme největší, a jsem si jist, že i nejlepší českou firmou, která vyrábí plastikové modely letadel. Ve světě je velká konkurence, ale i tam patříme ke špičce. Když děláme model nějakého letadla, produkujeme jej v rámci několika verzí, tak jak se to letadlo vyvíjelo“. musí člověk investovat, musí si koupit minimálně šest set archů po pětadvaceti známkách, plus nějaká platba za služby. V přístupu k edici Naši se vracejí jsme ovšem nechtěli dělat kompromisy. Jaké mají pro vás vlastní známky využití? Naše představa byla taková, že to velmi rychle spotřebujeme na poštovném. Mezi tím se nám změnila dohoda s Poštou, kdy my zadáváme zásilky elektronicky, a tím pádem už známky nevylepujeme. Původně jsme měli spočítáno, že by byly ty vlastní známky za týden pryč. Také jsme potřebovali tři tisíce kusů do edice a na obálky prvního dne. Dneska je budeme spotřebovávat delší čas, než bylo původně v plánu. Ale uvidíme, jak se to rozjede mezi sběrateli. Když jsme razítkovali příležitostným razítkem tady na poště, tak přijeli lidi z celé republiky a poměrně dost známek se prodalo. V důsledku jsme tedy neoslovili jen modeláře. Kdo je autorem návrhu? Tu čest jsem si usurpoval já. Moje původní představa byla, že to bude grafická, takřka plakátová záležitost ve stylu 40. let, na které budou siluety letky Spitfirů v průletu a na pozadí naše vlajka. Když jsem si to načrtl, neprošlo to mou autocenzurou. Nakonec jsem namaloval něco, co ani tady ve firmě nikdo neočekával, pilota se-
proto jsem striktně použil pouze kresbu vytvořenou vektorovou grafikou. Sama kvalita tisku samotných známek vyšla excelentně. S formátem známek se mnohdy potýkají i významní výtvarníci. Pro mě jako člověka, který se zaobírá grafikou, je to hodně podstatná věc. Udělat oficiální poštovní známku je pro výtvarníka nebo grafika velká čest. Já si této možnosti nesmírně cením. A hlavně mám radost, že to vyšlo a že se známka líbí. Máme i ohlasy od lidí, například ze Slovenska nám jeden pán napsal, že je to prý nejhezčí známka s vojenským motivem od šedesátých let. Jak se vám spolupracovalo s Českou poštou? Skvěle. Když jsme potvrdili, že skutečně známku chceme a že máme zájem, tak to byla bezproblémová spolupráce. Jak u známky, kterou jsme řešili s paní Petrou Hanzalovou, tak u příležitostného razítka s panem Vladislavem Kostkou. Cokoli jsme nevěděli nebo nám nebylo jasné, tak jsme to díky nim dokázali zvládnout opravdu rychle. Stejné to konečně bylo i s razítkem, kde jsem připravil několik variant a pan Kostka konzultoval s rytcem nejlepší řešení. U obálky prvního vydání jsme dělali dva typy. Jedna obálka je totiž součástí modelu a ta nemá zmíněné příle-
ci července a mít tam to správné razítko se srpnovým datem. Prostě si to připravit a poslat v ono výroční datum návratu našich letců domů. Takhle jsme to museli vyřešit kompromisem, že na obálkách, které jsou v modelech, je razítko jen předtištěné a je trochu jiné. Nemá konkrétní datum a atribut pošty. Na rozdíl od toho nese letopočty 1945 a 2013. Známka je pak oražena standardním razítkem pošty Most 1. Druhá obálka, která byla vydána už k opravdovému prvnímu dni, 13. 8. 2013, tak ta byla orazítkována tím správným příležitostným razítkem. Nedostala se ovšem do zásilek modelů, pro které bylo příležitostné razítko původně určeno. To je možná něco k zamyšlení do budoucna, kdybychom dělali zase něco ke konkrétnímu datu, bylo by dobře, kdyby Pošta omezila restrikce. Slyšela jsem, že i vlastní odesílání zásilek byla hodně promyšlená akce. Od nás se prostřednictvím Pošty odesílá mnoho zásilek, ale tohle bylo jiné a speciální. Museli jsme nastavit zvláštní režim, kdy šlo o mnoho set zásilek, které byly ve speciálních pytlích nebo krabicích. Museli jsme je připravit tak, aby byly 13. srpna k odeslání. Pošta zavedla režim, kdy si pravidelně od nás zásilky odvážela a skladovala je do 13. srpna. Teprve pak je odbavila. To proběhlo bez sebemenšího problému. Poslední spolupráce byl razítkovací den,
26
Hrdinové válečného nebe se vrátili na sté vlastní známce
Hrdinové válečného nebe se vrátili na sté vlastní známce
to bylo na úrovni místní pošty. Na to stejné datum jsme ještě připravovali speciální vyvrcholení akce – letadla se zásilkami a zároveň známkami a obálkami prvního dne přeletěla z Mostu do Prahy. Známky a razítka, kořist pro naše filatelisty. Už projevili o vaše vlastní známky zájem? Ano, ozývají se. Ještě než jsme je vůbec vydali, tak si u nás i známky rezervovali.
27
nabídku. Může se s někým přetahovat o rychlost a související služby, typy balíků nebo způsob doručování. Ale stejně tak, jako mi kdysi chodila SMS o doručování mojí zásilky od konkurenční firmy, tak dnes ji dostanu od Pošty taky. Srovnala s dobou krok. Pokud jde o styl, zacházení s balíky, tam je to všechno na individuální úrovni pracovníka Pošty nebo pracovníka konkurence. To je problém u kteréhokoli z dopravců.
„Myslím, že konkurence Poště svědčí. Je jednou z mála institucí, kde se ukazuje, že i státní podnik může fungovat slušně, když má konkurenci“.
A my je nyní prodáváme i na našem e-shopu. Známky i obálky prvního dne vydání. Filatelisté i modeláři jsou taková zvláštní skupina. Když na nás chodili filatelisté s různými zvláštními dotazy, tak nás to nepřekvapilo. My jsme si naopak říkali, že se ty obory a mentalita filatelistů i modelářů v určitých aspektech prolínají. Protože speciálně v Čechách skoro každý kluk v dětství lepil modely a sbíral známky. My jsme tedy těmi známkami dokázali určitě chytit řadu modelářů, protože i jim ta známka něco říká.
Ing. Jan Zdiarský, Ph.D.
Ve společnosti Eduard působí od roku 2007. Má rád přírodu a umění, ovšem většinu duše věnuje letecké historii, což jej přivedlo i do společnosti Eduard. Již od dětství se zabývá dokumentací letecké bitvy z 11. září 1944, která se odehrála nad místem, kde žije. Bylo při ní sestřeleno více než 50 letadel. Se svými kamarády, dobrovolníky, založili Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím 11. 9. 1944 v Kovářské.
Modely, které vyrábíte, jsou taky křehké. Jaké máte zkušenosti s našimi službami? Myslím, že konkurence Poště svědčí. Je jednou z mála institucí, kde se ukazuje, že i státní podnik může fungovat slušně, když má konkurenci. Principiálně lze Poštu srovnat například s Českými drahami, ale ty, vzhledem k tomu, že konkurenci vlastně nemají, protože těch pár regionálních drah se za konkurenci nedá považovat, tak se snažit nemusí. U pošty je to jiné. Když sem začaly expandovat poště obdobné služby ze zahraničí, tak na ně Pošta reagovala a nezaspala. Z minulosti ještě možná přetrvává nějaká špatná pověst, která jí dnešní cestu na trhu stále komplikuje, jinak si myslím, že je na úrovni. Už se vlastně jedná jen o cenovou
Takže vás opravdu vzhledem k Poště nic netrápí? Co mě osobně zlobí, je styl, jakým je řešený celní proces zásilek ze zahraničí mimo Evropskou unii. Provozujeme muzeum, které jsme založili s kamarády, týká se letecké historie. Ze zahraničí nám chodí zásilky s předměty do expozice. Velmi často jsou to dary od lidí. U historických materiálů, jestli vám někdo pošle sedmdesát let starou čepici nebo kuklu, se kterou létal, tak pro nás, pro expozici, má velikou hodnotu, nominální hodnota je velmi špatně vyčíslitelná… A my jsme odkázáni na to, že odesilatel napíše nějakou hodnotu na ten balík, aby to vůbec nějak prošlo. Samotné proclení vychází z této hodnoty nebo z toho, co si kdo vymyslí. Při doručení, aniž bych se k tomu mohl vyjádřit, tak ke mně přijde doručovatel a má v ruce balíček, a… „buď tu zaplatíte clo a poplatek poště za to, že to za vás vyřídíme, nebo ten balíček zase odvezu“. Mohu to nechat odvézt, ale ten proces, který nastane potom, je tak složitý a komplikovaný, že to většina lidí radši vzdá, zanadává si a to clo, které třeba není odpovídající, zaplatí, stejně tak služby pošty. To je obecně, co mně vadí, ale rozumím, že z velké části za to může Evropská unie a naše celní správa. Vím, že to vychází z přepisů, které tu máme, ale pro nás je to prostě hodně nedokonalé.
28
Fenomén: malý pivovar
Pivovar přispívá k identitě obce
Podnikání v obcích
Podnikání v obcích
Fenomén: malý pivovar
pavel borowiec
Vaření piva v Čechách má hluboké kořeny a Češi jsou na své pivo náležitě a po právu pyšní. Samotná kultura pití piva se v posledních letech mění. Čechům začínají chutnat různá speciální a ochucená piva, zvykli si objednávat „malé pivo“, oproti době před dvaceti lety mohou srovnávat se světem. Pivní kultura se prostě i u nás mění, ale výroba a pití piva zůstává významným kulturním i společenským fenoménem. Petr Králík
pivovar přispívá k identitě obce
Pavel Borowiec jako vydavatel časopisu Pivo, Bier&Ale sleduje boom malých pivovarů v posledních letech u nás. Zeptali jsme se ho proto, jak on vidí roli malých pivovarů při rozvoji obce.
Štěpán Adámek Karel Křivan
Vedle nejrůznějších pivních slavností, výstav muzeí, pivních stezek, pivních lázní a kosmetiky na scéně přibývají také malé soukromé pivovary, které mnohdy mají charakter útulných, domáckých podniků. Jejich počet se od roku 2009 vyšplhal asi na sto osmdesát a trh podle všeho ještě zdaleka není nasycen. Rozmach malých pivovarů rozšiřuje nabídku zlatavého moku a ozdravuje tak masovou produkci velkých pivovarů, které se v nové konkurenci musejí ohánět. A co je patrně nejdůležitější, vzniká nová kultura konzumace, která je mnohem smyslově pestřejší a milovníka piva obohacuje nejrůznějšími přidanými hodnotami. Každý malý pivovar také ekonomicky oživuje region nebo obec, ve které se nachází, protože přispívá nejen k rozvoji turistického ruchu, ale také k obnově místního společenského a kulturního života.
Malé pivovary jsou ve srovnání s velkými giganty v nevýhodě v získávání větších zakázek, v omezených prostředcích na reklamu a v nedostatku vlastních zdrojů pro technický vývoj. Ale na druhou stranu konkurují tím, že dokážou okamžitě reagovat na přání zákazníka, ke kterému mají bližší vztah, a mohou si dovolit experimentovat s nejrůznějšími druhy nabídky výrobků i služeb.
i Technologie pro pivovary a minipivovary jsou pro Česko také dobrým vývozním artiklem. Podle údajů Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP) mířily v posledních letech dodávky do 11 zemí mimo Evropskou unii. Díky pojištění od EGAP jsou tak české technologie k dispozici v Bělorusku, Armé-
Malé pivovary vynikají zejména pestřejší nabídkou tmavých, polotmavých a řezaných piv, svrchně kvašených pšeničných piv, spodně kvašených ležáků různých druhů (tedy nejen plzeňského typu) i piv ochucených. Dále vaří piva kvasnicová a nepasterovaná... Zkrátka v podmínkách malého provozu se experimentům meze nekladou. Oživení individuálního přístupu k prastarému řemeslu magického tance kvasinek je bezpochyby velmi příznivý kulturní projev a současný trend. Snad nám vydrží. Dej Bůh štěstí!
Jak je to s malými pivovary v Česku? Malé pivovary přibývají vysokým tempem, takže každý měsíc se v Čechách nebo především na severní Moravě otvírá nový.
nii, Gruzii, Bosně nebo v Uzbekistánu.
Velmi úspěšná v dodávkách pivovarů takzvaně „na klíč“ je společnost DIO z Hradce Králové. Pro syrského dovozce uvedla do provozu v červenci
Jak jsme na tom z pohledu lokálních piv ve srovnání s dalšími pivními zeměmi, třeba Bavorskem nebo Belgií? Díky tomu, jak bylo naše pivovarnictví řízeno od konce čtyřicátých let do roku 1989, se situace s Bavorskem a Belgií, kde je vše postaveno na tradicích rodinného podnikání, srovnat prostě nedá. Známe číslo podílu malých značek na celkové spotřebě piva v Česku? Odhaduje se na 1 %. Vysoký je pouze podíl publikovaných článků v médiích.
loňského roku pivovar s kapacitou 135 000 hl za rok. Podílela se při tom na inženýringu a zajistila dodávky ve formě šéfmontáže, zkušebního provozu a zaučení obsluhy. Nyní se podílí na kompletní dodávce pivovaru v Etiopii.
V čem vidíte největší přínos malých pivovarů pro rozvoj obce? Je tento přínos jen ekonomický? Pivovar se podílí na identitě obce. Dokazuje, že obec si může dopřát něco lepšího než ostatní. To mají Češi rádi.
Archiv autora
Můžete uvést nějaký malý pivovar, který je nedílnou součástí obce? Jihoměšťan na Jižním Městě, respektive na Praze 11. Krásný příklad, jak dát lidem pocit vztahu k místu, kde žiji. Máte časopis o pivu. Co pro vás pivo znamená? Nemyslím jen jako nápoj. Pivo je fenomén, ale člověk ho nesmí brát v určitých ohledech příliš vážně, mohl by se stát závislým. Na druhou stranu je to potravina a nápoj, jehož výroba je natolik unikátní, že stojí za to rozkrývat tajemství jeho výroby a pitelnosti.
Mgr. Pavel Borowiec
šéfredaktor a vydavatel měsíčníku
Svět se globalizuje. Mají malé pivovary šanci proti všem těm europivům a světovým značkám? Naopak, nezávislé pivovary v USA doslova ukázaly nadnárodním společnostem novou příležitost, jak investovat. Drží dnes okolo patnácti procent tržeb. Tato vlna přichází do Evropy. Pivo, které někdo vaří s maximální invencí, poctivostí a vášní, je velmi moderní nápoj.
Pivo, Bier & Ale. Narodil se a žije v Praze. Po dokončení studií na Univerzitě Karlově působil řadu let ve Filmovém studiu Barrandov, Akademii věd a od roku 2001 jako ředitel sdružení pro podporu formatu DVD video – DVD Group.cz. V roce 2013 založil Českou a moravskou pivovarnickou akademii.
29
30
Pivovar Chříč
Pivovar Chříč – rozhovor s Petrem Jakubíčkem
31
Podnikání v obcích
Pivovar Chříč Obec Chříč je nenápadná vesnice v severovýchodní části okresu Plzeň-sever, těsně za hranicí CHKO Křivoklátsko. Vysoko na říční terase řeky Berounky, trochu stranou všech turisticky zajímavých destinací, se v Chříči vedle chátrajícího zámku dochoval ještě zchátralejší zámecký pivovar. Ten mění Občanské sdružení Propolis v živé centrum obce. Poštovní kurýr zpovídal Petra Jakubíčka, jednatele sdružení a hlavního koordinátora rekonstrukce pivovaru.
petr jakubíček
Do pivovaru se před dvěma lety nastěhoval romantik a milovník piva Petr Jakubíček se ženou a dvěma
Petr Králík
dětmi. Jejich snem je pivovar, kde se pivo vařilo už v roce 1547, oživit a po víc než půl století znovu zažehnout plamen pod várnicí. Obec má dnes ale jen 230 obyvatel, a tak se nový majitel rozhodl budoucí produkci piva postavit na jiném princi-
Obhlídka pivovaru před rekonstrukcí
pu než ekonomickém. Založili s kamarády občanské sdružení Propolis, které zastřešuje veškeré aktivity v pivovaru. Jejich cílem bylo
Vy jste samá kulturní akce. Kdy plánujete vařit pivo? Nejdřív musíme dokončit poměrně náročnou rekonstrukci. Myslím, že vařit začneme v roce 2015. Ale naše představy zdaleka nekončí u piva a pivovarnictví, jako dnes funguje většina malých pivovarů. Dostali jste prestižní cenu Akademie sociálního podnikání od Nadace Via. Za co? Ano, cenu Akademie sociálního podnikání jsme dostali minulý rok. Rozbíháme funkční sociální firmu, která naváže na pivovarskou tradici v Chříči a současně vytvoří pracovní místa pro lidi se zdravotním handicapem. Například plánujeme obnovit původní komín pivovaru
a topit pod varnou dřevem jako před pěti sty lety. To sice není k vaření piva při stávajících technologiích vůbec nutné, jenže já tím vytvořím jedno pracovní místo pro nějakého Pepu, který bude chodit štípat dřevo a topit pod kotlem. Což je třeba pro mě práce mých snů. Navíc, když si spočítám, kolik mě bude stát jedna várka na elektrice, tak za to můžu pohodlně zaměstnat toho chlapa a ještě se tím můžu chlubit – jako třeba teď. Jak získáváte prostředky na rekonstrukci? V současné době hledáme sponzory, kteří by nám pomohli s počáteční investicí do podniku. Až se rozjede, už sám pomoc potřebovat nebude, naopak ji bude poskytovat. Taky jsme dostali dotaci od EU,
asi 650 tisíc, ale to je strašně komplikovaná věc. Nejdřív to všechno složitě vypapíruješ, ale peníze z dotace dostáváš až zpětně po vykázání činnosti, ke které je dotace určena. Už bych do toho nešel.
oživit chátrající pivovar nejrůznějšími akcemi, aby vzbudil pozornost a přitáhl lidi – místní i přespolní. A tak se do chříčského pivovaru můžete přijet podívat na hudební a divadelní festival Křič Fest (starý název Chříče),
Plánujete otevřít vlastní pivovarskou hospodu? Jistě, je to jediný způsob, jak malý pivovar v takovémto místě udržet při životě. Strávil jsem tady už dvě zimy a ty jsou skutečně krušné. Tady je konec světa, tady je to bez hospody. Hospoda u pivovaru musí fungovat.
masopust (na fotografii Petr Jakubíček jako král masopustu), dětský tábor, obnovenou chříčskou pouť ke sv. Janu Nepomuckému, taneční, hudební nebo řemeslné workshopy a do interaktivního Muzea každodennosti, do kterého darovali lidé s okolních vesnic asi 400 předmětů z běžného života našich předků.
Považujete investici do malého pivovaru za výhodnou? Setkal jsem se s pár lidmi, kteří měli deset milionů, a po úvaze, co s nimi,
investovali právě do pivovárku. Když máš někde vlastní dům, tak ta investice není až tak velká. Funguje to, ovšem není to investice s návratností do osmi let. Je to spíš styl života v pohostinství. Lidi to musí bavit. Proto lidé, kteří chtějí rychle vydělat, ať si koupí raději solární elektrárnu. Ta po zprovoznění už nevyžaduje žádnou práci.
Celý objekt pivovaru se díky získané přízni a zájmu postupně opravuje víceméně svépomocně – díky mnoha kamarádům a příznivcům Propolisu.
Jakou kulturní akci jste v pivovaru naposledy podnikli? Teď tam u nás byl týden na bytě Petr Placák. Jezdili jsme po místních školách a pouštěli dětem filmy o zvůli a bezpráví doby za vlády komunistů. Byla to docela sranda, protože zdejší kraj byl dost bolševický – se silným „jézéďáckým“ duchem. Jedna učitelka, co při revoluci
vyhrožovala tehdejším školákům, aby je ani nenapadlo jezdit do Prahy, nám byla velmi loajálně k dispozici. Přesah do společenského a kulturního života obce a regionu je integrální součástí strategie provozu vašeho pivovaru. Myslíte si, že toto směřování dlouhodobě udržíte? My jsme všichni trochu romantici a kultura je náš přirozený projev. Vařit pivo v zapadlé vesnici je další projev našeho kulturního postoje. Zdejší lidé jsou vlídní a chovají se k nám hezky. Není tedy důvodu z tohoto směřování uhýbat. Zážitek, že člověk může sám vlastními nápady a činností obohatit obec nebo region, je parádní. A až k tomu budeme vařit pivo, bude to ještě parádnější.
32
Falkenštejn – příběh malého pivovaru
Falkenštejn – příběh malého pivovaru
33
Podnikání v obcích
radim Burkoň
falkenštejn – příběh malého pivovaru V Krásné Lípě, která se chce stát turistickým centrem regionu, otevřeli v srpnu 2013 malý pivovar s názvem Křinický a vaří tam pivo Falkenštejn. Pivovar provozují tři mladíci, kteří se sešli v projektech regionálního rozvoje České Švýcarsko, o. p. s. Přinášíme rozhovor s výkonným ředitelem Křinického pivovaru. Petr Králík
Kdy vás napadlo založit malý pivovar? Na začátku jsme byli tři: Honza Srb, Jirka Rak a já. Sešli jsme se v průběhu roku 2000, kdy jsme společně pracovali v obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko. Jste všichni odsud? Ne, jsme všichni Pražáci. Já jsem se do Krásné Lípy nastěhoval v roce 2004. Co jste dělal před kariérou v pivovaru? Pracoval jsem v Nadaci rozvoje občanské společnosti a měl jsem na starosti pro-
gram Phare a naplnění politických kritérií pro vstup do EU. A to se stalo v roce 2004, takže jsem považoval svou misi v tomto oboru za splněnou a zvažoval jsem, co dál. V Krásné Lípě jsem znal kluka, který zrovna rozjížděl „opéesku“ České Švýcarsko, a to se mi zdálo jako dobrá výzva. Sudety byly v mnohem horším stavu, než jsou dnes. A tak jsme se s rodinou sbalili a přestěhovali se sem. Je tady krásně. A České Švýcarsko, o. p. s., hrálo nějakou roli v rozhodnutí založit místní pivovar? Význam „opéesky“ v regionu postupně rostl. Do správní rady se připojovaly další
subjekty, vedle starostů například i tehdejší hejtmanka. Organizace byla velmi úspěšná v získáváni prostředků z fondů EU na rozvoj regionu, především na rozvoj cestovního ruchu. Tehdy o Českém Švýcarsku skoro nikdo nevěděl. Díky projektu a velkému úsilí v marketingu, propagaci a zlepšování služeb a infrastruktury se během pár let podařilo tento region dostat do povědomí lidí celé České republiky. A tak jsme v roce 2008 začali zvažovat, jestli by nestálo za to začít něco nového, jiného, i když jsme zároveň viděli, že se prostředí strukturálních fondů dost měnilo a sílilo korupční prostředí. Nakonec jsme došli k závěru, že bylo skvělé založit ně-
34
Falkenštejn – příběh malého pivovaru
Falkenštejn – příběh malého pivovaru
35
Krásná Lípa
kde tady – v našem oblíbeném kraji – malý pivovar. V té době právě začínal boom malých pivovarů, a tak jsme začali hledat, kde by se to dalo udělat: jestli na zelené louce, nebo něco koupit v okolí. A pak, z ničeho nic, město Krásná Lípa nabídlo tento starý barokní objekt k pronájmu. V minulosti zde skutečně byl zájezdní hostinec, který patřil k místnímu pivovaru, zbouranému bolševiky v 70. letech. O pronájmu jsme nechtěli ani slyšet, ale nějak jsme se složili a ten úplně vybydlený a zpustlý dům koupili. Pak začalo sháněni kontaktů a hlavně peněz. Projekt vybudování pivovaru byl zčásti hrazen z dotace EU. Jak to probíhalo? Každý z nás do projektu investoval vlastní peníze, část jsme řešili úvěrem a část jsme chtěli pokrýt z dotace. Prošli jsme si dotační příležitosti a nejlépe nám z toho vyšlo, že by pivovar mohl být sociální firmou, protože sociální podnikání bylo podporováno z operačního programu EU (program 3.1.C). Bohužel se pak ukázalo,
že byl ze všech programů, které tady kdy byly, nejhůř nastavený a administrativně nejnáročnější. Zpracovali jsme žádost s projektovou dokumentací a stavebním povolením a povedlo se nám to včas podat se všemi podmínkami, kterých bylo nepočítaně, na přelomu roku 2010/2011. Tím začal nekonečný koloběh s administrativou. Nejdřív nám přišlo, že nám to schválili, ale pak že ještě potřebují dodat další a další dokumentaci, především dokumentaci zadávací... Zpracovali jsme ji a znovu čekali, jestli nám to znovu schválí. Text zadávací dokumentace byl na šest stránek a schválení těch šesti stran trvalo půl roku, kdy jsme nemohli vůbec nic dělat, jen čekat. Byli jsme už tak zoufalí, že jsem administrátorům nabízel různé způsoby, jak to urychlit: třeba jsem jim navrhl, že přijedu zdarma na brigádu pomoci s administrativou, aby měli čas si přečíst těch našich šest stránek a schválit nám je. Myslíte, že chtěli úplatek? Pravděpodobně. Na vlastní kůži jsem za-
žil, že mi státní úředník doporučil, kterému jinému státnímu úředníkovi mám dát obálku, aby se vše urychlilo. Proč to bez úplatku trvá tak dlouho? Existuje řídící orgán – to je Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pak je administrativní orgán – to je Centrum pro regionální rozvoj. To má ústředí v Praze a pobočku v Chomutově, aby to bylo blíže k příjemcům dotace. Takže místo dvou hodin do Prahy jezdíme tři hodiny do Chomutova. A když cokoliv potřebujete, musíte se obrátit do Chomutova, tam se to dva týdny zpracovává, pak to pošlou na ústředí do Prahy, kde se to čtrnáct dní zpracovává. Odtud to jde na MPSV, kde na tom stráví další dva týdny. Čili ve finále čekáte na každou odpověď tři měsíce, protože šest neděl putuje tam a pak šest neděl zpátky. Zadávací dokumentaci nám nakonec schválili 23. prosince 2011. Obratem jsme vyhlásili výběrové řízeni na dodavatele, jenže zase za úplně nesmyslných podmínek: rozhodujícím kritériem byla nejnižší cena. Když si jdete koupit
boty, taky si nekoupíte ty nejlevnější, ale hledáte dobrý poměr kvality a ceny. Zkrátka podle pravidel té dotace si nemůžete do rozpočtu napsat „kvalitní dveře Sapeli“, ale jenom „dveře“, a když se vám
v souladu se zákonem. A zase se nemohlo stavět: čekalo se, až odklepnou, že vítězný dodavatel byl vybrán podle pravidel. Nesmyslné procedury a zdržení projekt nakonec natáhly až do roku 2013.
Kdybychom si tenkrát vzali úvěr, byli bychom sice víc finančně zatížení splátkou, ale mohli jsme začít v roce 2011, tedy v době, kdy tu nebylo sto osmdesát minipivovarů, ale třeba padesát. Nižší konku-
„Když před lety dorazila do České republiky první dotace z EU, administroval je Brusel a stačil čtyřstránkový formulář a deset stran grantových pravidel. Když jsme si ten program začali administrovat sami, vznikly tisíce stran různých příruček a dodatků a doplňků, které se neustále za pochodu mění a aktualizují. Je to český problém“.
do výběrového řízení přihlásí někdo s nekvalitními papundeklovými dveřmi, tak ho musíte vybrat, protože je nejlevnější. Když jsme konečně vybrali dodavatele, půl roku se schvalovalo, jestli vše proběhlo
Vyplatila se vám vůbec ta dotace z EU? Z dotace jsme dostali 4,5 mil., celý projekt stál 15 mil. Čili dotace činí necelou třetinu nákladů a ztratili jsme kvůli ní tři roky!
rence by nám umožnila rychleji generovat prostředky ke splácení úvěru, a když ještě zdržení promítneme do nákladů spojených s managmentem, tak se ta dotace prostě nevyplatila. A ještě nás to teď bude
36
Falkenštejn – příběh malého pivovaru
pět let administrativně zatěžovat, protože budeme muset vykazovat, jestli dodržujeme ukazatele projektu. Jak si vysvětlujete, že dotace EU jsou pro subjekt vašeho typu de facto nevýhodné? Úředníci v České republice doplní obecný rámec dotačních programů, který stanoví EU, neuvěřitelným kvantem různých debilit a byrokratických překážek. A čím víc si toho vymyslíte, tím víc potřebujete úředníků, čím víc máte úředníků, tím víc toho vymyslí... A už to frčí v začarovaném kruhu. Když před lety dorazila do České republiky první dotace z EU – třeba Phare, administroval je Brusel a stačil čtyřstránkový formulář a deset stran grantových pravidel. Když jsme si ten program začali administrovat sami, vznikly tisíce stran různých příruček a dodatků a doplňků, které se neustále za pochodu mění a aktualizují. A máme tu ideální podmínky pro korupci. Je to český problém. V pivovaru zaměstnáváte lidi se zdravotním handicapem. Proč? Za bolševiků se lidé s postižením odklízeli do ústraní, aby nebyli vidět, protože v komunismu se přece takoví lidé nerodí. A kam jinam je uklidit než do vylidněných Sudet zapadlého Šluknovska? Tady není město, kde by nebyl ústav sociální péče. A vůbec tam na tom lidé nejsou dobře. Takže v pozadí myšlenky rozjet malý pivovar bylo – kromě podpory cestovního ruchu – nabídnout příležitost zaměstnání v sociálně ekonomické oblasti. Ve spolupráci s Agenturou Pondělí, ale i podle vlastního výběru, zaměstnáváme lidi s mentálním, psychickým i fyzickým handicapem.V kuchyni máme lidi s lehkým mentálním handicapem, kteří pomáhají mýt nádobí. V obsluze máme paní, která je bez ruky, ale má desetiletou praxi v hospodách. Uklízečka trpí schizofrenií a nemá ráda lidi, takže jí vyhovuje uklízet, když tady nikdo není. Počítáte s nějakou řízenou fluktuací? Pokud se u nás lidi osvědčí, tak ne. Zatím odpadl jenom jeden člověk. Nesmíte zapomínat, že nikdy předtím nepracovali, musí si teprve vyzkoušet nějaký režim a systém. Přistupujeme k nim s jinými nároky než k běžným zaměstnancům. V ku-
Falkenštejn – příběh malého pivovaru
chyni se například střídají už po čtyřech hodinách. Budete dál využívat dotace na sociální podnikání nebo sociální služby – podporované zaměstnávání atp.? Ne, už nechceme. Tím jsme si prošli. Ještě dojíždí projekt Agentury Pondělí, která se stará o lidi s handicapem, takže máme ještě na pár měsíců tři lidi, kteří jsou dotovaní z projektu. Nicméně až tento projekt skončí, už nechceme žádné chráněné dílny a pracoviště ani podporovaná zaměstnání. Chceme být normální firma, která má sociální rozměr a charakter, ale na trhu musí uspět bez dalších dotací a pobídek.
radim Burkoň Absolvoval obor andragogiky a personál-
Necítí se naopak ten velký ohrožen malým? Třeba Prazdroj zastavil prodej kvásku pro malé pivovary. Jak jste to řešili vy? Ano, patrně se skutečně cítí konkurencí malých pivovarů ohrožení. Představujeme maličký segment trhu, ale proč by ho pouštěli? Když Prazdroj skončil s distribucí kvásku, ozval se Bernard s tím, že on tu mezeru vyplní, a kdo bude chtít, tak od něj kvasnice koupí. Bereme od něj, z Výzkumného potravinářského ústavu. Nabízel nám i Konrád a Svijany.
Sami si kvasnice vypěstovat nemůžete? Pěstování kvasnic je finančně náročná technologie a mohou si ho dovolit jenom velké a střední pivovary. Malé pivovary na to nikdy nebudou mít prostředky ani prostory. Jsme tedy skutečně závislí na tom, kdo bude ochoten nám je prodávat – a ochota na trhu zatím je. Řada středních pivovarů nás vnímá jako zpestření trhu a zdravou konkurenci, která je nutí zlepšovat vlastní produkty.
ního řízení FFUK. V letech 1998 až 2004 řídil v rámci Phare Program rozvoje občanské společnosti. Po vstupu do EU a přestěhování na
Čím chcete v rostoucí konkurenci pivovarů zaujmout? Dřív byl v každém městečku pivovárek. Tady byl taky. Dokonce i bolševik zachoval některé regionální pivovary. Po listopadu 1989 přišli velcí žraloci a začali polykat jeden pivovar po druhém. A když se nasytili, zůstalo čtyři pět megapivovarů, které obsadily celý trh. A to znamenalo, že zlikvidovali všechno, co málo vydělávalo, a začali tlačit jen na ekonomickou rentabilitu. Značně to ovlivnilo kvalitu piva, ale hlavně došlo k velké unifikaci – piva si začala být velmi podobná. To je situace, která vytvořila prostor a zájem lidí o regionální produkty, včetně piva. Náš pivovárek, to je čistá řemeslná výroba. Nic se nepřidává, všechno poctivě. A když přijede turista, nechce gambrinus, ale to, co mu jinde nenabídnou. V tom je podle mého perspektiva malých pivovarů. Objemem výroby nikdy nedokážou zásobovat hypermarkety, takže těm velkým v tomto konkurovat nemohou. Ale zas mohou nabídnout unikátní pivo typické chuti a vůně, které si jinde nedáte.
37
sever Čech měl do roku 2008 na starosti regionální rozvoj a projekty společnosti České Švýcarsko. Od roku 2008 poskytoval služby jako nezávislý konzultant v oblasti projekto-
Mohou malé pivovary ze své pozice trh nějak ovlivnit? Určitě. Když přišly malé pivovary se „speciály“, zareagovaly velké pivovary, když přišly s „rádlerem“ nebo s nefiltrovaným a nepasterovaným pivem, velké pivovary opět zareagovaly. Ovšem vždy s velkým skluzem, protože mají výrobu naprogramovanou hodně dopředu.
Sládek Martin Melzer
vého řízení. Dosud se angažuje v organizaci Burma Center Prague, v projektech zaměřených na demokratizaci Barmy a barmské uprchlíky. V roce 2010 se dvěma společníky spustil rekonstrukci měšťanského domu a jeho proměnu v minipivovar, který začal v létě 2013 v Krásné Lípě vyrábět pivo Falkenštejn.
Máte velmi mladého sládka, jak jste k němu přišli? Vrchním sládkem našeho pivovaru je ing. Oldřich Koza ze Střední průmyslové školy potravinářských technologií v Podskalské ulici v Praze. S ním jsme od začátku konzultovali i výběr technologie pro vaření piva v našem pivovaru. Když jsme vypisovali výběrové řízení na našeho sládka, měl pivovarnický mistr Koza zrovna ve škole absolventský ročník a doporučil nám Martina Melzera, i když je mu teprve 19 let. Martin si zatím vede skvěle a potvrzuje dobré jméno podskalské pivovarnické líhně. V nabídce máme pět druhů piv, které ale nemusí být vždy všechny na čepu. Světlou 11%, polotmavou 12%, tmavou 14%, řezanou 12% (namíchaná ze světlé 11% a tmavé 14%) a pak pšeničné pivo s příchutí lipového květu. Martin začal vařit už v červnu, aby bylo pivo připravené na slavnostní otevření začátkem srpna. A protože je to taky Pražák, uvolnili jsme mu nahoře v domě byt. Do práce tedy chodí jenom dolů po schodech. Poprvé jsme zkusili točit pivo v Praze, v Krkonošské hospodě na Hradčanské. Bylo do tří hodin vypité. Nejlepší pivo na čepu. Má malý pivovar vliv na místní dění? U nás v Krásné Lípě je to trochu jak na houpačce. Celý rok tady nikdo není, a když přijde letní sezóna, nahrne se k nám spousta
lidí, a pak zas nic – kromě masopustu, Vánoc a pár akcí se tady nic neděje. Vzorem je nám Unětický pivovar, který dodávky piva do obce propojil s pořádáním akcí. Touto cestou se chceme vydat také a napojovat se na akce, které dělá město, obce – a také vymýšlet vlastní akce, aby se pivovar stával součástí místního dění. Aby z něj bylo místo setkávání místních lidí, spolků atd. Smyslem pivovaru bylo sice podpořit také turistický ruch, ale děláme to hlavně pro místní. Takže teď musíme vymyslet něco pro zdejší štamgasty. Orientuje svoji pozornost také přes hranice do Saska? Máme tam dobré kontakty. V roce 2010 jsme si dělali marketingový průzkum, jestli by turistická zařízení a penziony za hranicí měly zájem o naše pivo. Tvářily se, že ano, tak uvidíme, jak se to podaří rozjet. Zrovna dneska přijede jeden Němec pro dva sudy. Proč se pivo jmenuje Falkenštejn? Vymyslet název byl asi roční porod. Na české straně je to loupežnický hrádek u Jetřichovic a na saské straně je to významný pískovcový masiv. Německy se to píše Falkenstain, česky Falkenštejn. My se rozhodli pro český fonetický přepis s diakritikou. Němec to tam jednoznačně ucítí a pochopí význam „sokolího kamene“
a Čech bude mít jasno, že nelezeme Němcům někam. Kdo si dnes založí malý pivovar? Do značné míry jsou to nadšenci, i když se to částečně stává módou. Pivo lidi baví a zajímá. Přitahuje je to řemeslo, je to radost. A tradice je to v Čechách silná, o tom žádná. Dost starostů spatřuje v místním pivovaru způsob, jak oživit město, jak tam přitáhnout lidi, jak zařídit, aby se tam něco dělo. A nepatrné procento lidí v tom vidí podnikatelský záměr a ekonomický profit. Jenže on to žádný zlatý důl není. Kolik je tak přibližně malých pivovarů v České republice? Říká se, že pivovarů, které vyrobí do 10 tisíc hektolitrů, je momentálně asi 180. Před lety se říkalo, že jich trh unese 200, ale já myslím, že jich unese daleko víc. Jak je to s konkurencí za hranicemi? Tady v Sasku jsou taky pivovárky, ale zdaleka jich není tolik jako třeba v Bavorsku. Byl jsem v Bamberku a jenom tam je asi sedm pivovarů. Já nepochybuji o tom, že tu pro nás místo na trhu je. Takže hlavně už žádnou pakárnu s projekty a dotacemi. Když budeme dělat svou práci dobře (a náš sládek Martin odvádí pod dozorem sládka vrchního skvělou práci) tak si naše pivo svoje zákazníky najde.
38
Belgie – pivní ráj
Belgie – pivní ráj
Zahraniční inspirace
Belgie – pivní ráj Představte si zemi, kde do hospody na pivo můžete vzít ženu, přátele, obchodní partnery a přijde vám to stejně přirozené jako vzít je do dobré restaurace. Kultura piva je v Belgii na velmi vysoké úrovni a obyvatelé této země jsou na to patřičně hrdí. Zdeněk Strnad
Belgie je zemí, která má úplně jinou kulturu pití piva než Česká republika. Zatímco u nás stále ještě vládne ležák čili spodně kvašené pivo, v Belgii jsou pivních druhů desítky – teď nemluvím o značkách, ale o typech piva, jako je například trapistické pivo, gueuze, lambic, amber ale, dubbel, tripel, old bruin, stout, saison… Když se v Česku řekne jít na pivo, nepředstavíme si labužnický večer, ale očekáváme otázku: kolik kousků jsi včera dal? Navíc Češi mají velmi konzervativní a současně sebevědomý názor na to, co je to pivo. Je stále považováno za „lidový“ nápoj a často se staví do protikladu k „ušlechtilému vínu“. V Belgii je oproti tomu pití piva společenskou a gastronomickou událostí, která se již dávno stala nedílnou součástí národní kultury. A Belgičané jsou na to po právu hrdí. Rádi totiž ochutnávají – a tak se během rodinné seance, obchodní schůzky či posezení s přáteli objeví na stole klidně i několik lahví, každá z nich jiná. Pivo se také nepije na objem – jestliže u nás je
Zdeněk Strnad, Kryštof Procházka
nejoblíbenějším objemem půllitr, v Belgii vám přinesou typickou sklenici o objemu 2 deci, a většinou ke každému pivu jeho vlastní značku. Další věcí je párování piva s jídlem. Belgické mušle zná každý, u sýra a různých uzenin je to logické – málokoho ale napadne párovat s pivem třeba čokoládu (imperial stout) nebo palačinku se šlehačkou (lambic). Zvykem v Belgii je přinést misku s pochutinami a kromě piva také ochutnávat dobroty. Degustační pivní zážitek se pak může změnit na kulinářské orgie – a zkusme prosím pro jednou nemyslet na dietní pravidla, která jsou v tomto případě samozřejmě hrubě porušována. (Od toho ale tady přece jsou, ne?) Belgické hospody jsou rodinnou záležitostí. Ne že byste tam nikdy nepotkali nikoho, kdo by měl trochu špičku, ale připadáte si v nich jako doma v obýváku. Jedna z mých nejoblíbenějších je Beertje v Bruggách – pivo vám přinese paní, která spíše než jako hospodská vypadá
jako hodná usměvavá máma, u stolků sedí mladí lidé, rodiny i senioři, a všichni se královsky baví. Ve slavném baru Kulminator (Antverpy), který byl zvolen nejlepším pivním barem světa, si můžete vybírat pivo z asi 200stránkového pivního lístku a poslouchat při tom Bacha. A když se večer vracíte do hotelu, dají vám na recepci vybrat z dalších 15 druhů. I u nás se ale situace začíná pomalu měnit a na trhu je to znát. Malé pivovary se snaží neustále překvapovat zákazníky novými a novými značkami a český zákazník začíná pivo konečně považovat za to, co ve skutečnosti je – ušlechtilý a komplexní nápoj s tisíce podobami a vůněmi, kdy každá z nich se hodí pro jinou příležitost. Český ležák je a bude nejlepší, o tom se pravidelně přesvědčují porotci nejrůznějších pivních soutěží na celém světě. Pivní mapa je ale obrovská a stále více lidí si uvědomuje, že je na ní stále co objevovat. Belgie v tomto ohledu skýtá nesčetné možnosti. Tak na zdraví!
39
40
Jak na gastroakce
Jak na gastroakce
Jak na to
i
Lákání na dobré jídlo
pravidla úspěšné gastroakce Vsaďte na lokální speciality. Inspirujte se recepty babiček a klidně se poptejte v místním muzeu a pa-
Gastrofestivaly rostou na mapě Česka jako houby po dešti. Aby ne, když milovníků jídla, kteří si rádi pochutnají, přibývá a neváhají kvůli vyhlášeným místním specialitám cestovat. Přilákat je můžete i vy…
mětníků. Chybou je předstírat, že jste „světoví“, a nabízet cizokrajné pokrmy. Na ty nikoho nenalákáte. Oslovte místní podnikatele. Restauratéři a hoteliéři potřebují hosty,
Ludmila Hamplová
a tak sami mají zájem na tom, aby do
Štěpán Adámek
Slavnosti piva, otevřené sklepy, soutěž o nejlepší guláš nebo třeba ochutnávka medu, to jsou jen některé z mnoha desítek gurmánských akcí, které nabízejí české, moravské a slezské regiony. Den za dnem jich přibývá a právě vaše akce může být další v kalendáři milovníků jídla. „Gastronomické akce zcela určitě umí rozpohybovat cestovní ruch i zviditelnit lokality, kde se konají,“ je přesvědčený Pavel Klicpera z České centrály cestovního ruchu CzechTourism. Jestli o gastronomických akcích něco platí, tak to, že na sebe dokážou nabalovat návštěvníky a jejich pozornost stejně jako sněhová koule. Navíc dobré jídlo s sebou přináší nejen příjemné oživení turistického ruchu, ale také inspiruje místní obyvatele k tomu, aby se zapojili do života v obci. A to není zrovna málo. obec jako partner podnikatelů Uspořádat zajímavou gastronomickou akci přitom nemusí být tak složité, jak se na první pohled může zdát. Organizačně jsou různé slavnosti jídla a pití srovnatelné s ostatními akcemi, které v průběhu roku zajišťujete, a tak víte, na co ještě stačíte a co je nad možnosti nejen rozpočtu, ale i lidí, které máte k dispozici. Velký rozdíl je ale v tom, že v tomto případě máte přirozeného partnera v místních podnikatelích, kteří se budou rádi podílet na přípravách, pokud sami mají šanci na zvýšení zisku. Nemusíte se hned pouštět do složitého programu, naopak mnohem lepší je začít s menším očekáváním a postupně, když se akce osvědčí, navyšovat kapacity. Příkladem mohou být třeba Velké Karlovice, malé městečko ve Zlínském kraji, ve kterém žije asi 2,5 tisíce obyvatel. Leží však uprostřed Valašska,
které má dlouhou a zajímavou gastronomickou tradici s mnoha typickými produkty i pokrmy. První ročník zdejšího Karlovskéko gastrofestivalu, zaměřeného na lokální valašskou kuchyni, navštívilo „jen“ 400 lidí, o rok později už to byly 4000 návštěvníků a v loňském roce přišlo dokonce 12 tisíc milovníků dobrého jídla a pití.
obce dorazilo co nejvíce návštěvníků. Hledejte výrobce s oceněním Regionální potravina. Určitě se budou rádi prezentovat na vaší akci a vy získáte další podporu. Začněte s menšími plány. Nemusíte hned očekávat tisíce lidí, stačí několik desítek s velkou
„Karlovský gastrofestival je přirozenou přehlídkou valašské kuchyně v podání místních kuchařů. Zpočátku se konal jen na našich třech hotelech, ale postupně se k němu začaly přidávat další podniky a festival postupně ovládl prakticky celé údolí Léskové,“ popisuje Martina Žáčková z Resortu Valachy, který stál u zrodu festivalu. První myšlenka tedy přišla od soukromého subjektu, ale letos už má festival hned jedenáct gastrozastávek a tím jeho ambice nekončí. „Stačilo se „jen“ domluvit se a spojit síly,“ dodává a potvrzuje tak fakt, že spojenectví mezi samosprávou a soukromými subjekty může v případě gastroakcí fungovat víc než dobře. Restaurace a hotely potřebují hosty, a tak často samy iniciují různé programy zaměřené na propagaci svých služeb. „Iniciativa při pořádání gastronomických akcí obvykle vychází ze strany podnikatelů, ale neplatí to absolutně,“ přibližuje Dana Daňová, ředitelka Centrály cestovního ruchu Východní Morava. Místní samospráva se pro soukromý sektor stává partnerem, od kterého se však neočekává, že převezme veškerou zodpovědnost a organizaci. Obvyklá je spíš výpomoc v podobě zajištění technického zázemí či využití obecních pozemků. „Obec si velmi dobře uvědomuje, že jakákoli akce pořádaná kterýmkoli
šancí, že příští rok opět porostete. Podívejte se jinde. Navštivte gastronomické akce ve svém okolí a inspirujte se tím, co nabízejí u sousedů. Všímejte si toho, co všechno návštěvníky zajímá, a co naopak míjí bez zájmu. Spojte se. Možná ani netušíte, že plány na vlastní gastronomickou akci mají i sousední obce. Není chybou se s nimi spojit a uspořádat větší festival. Nechte si poradit. Partnerem vám bude místní centrála cestovního ruchu, která má dostatek zkušeností a potřebné kontakty. Myslete na různé kategorie návštěvníků. Mezi milovníky dobrého jídla jsou senioři, ale i rodiny s dětmi. Ti všichni by si měli najít „něco svého“. Vyhlaste soutěž. Zdravé soutěžení podporuje hrdost místních a snad každý má recept na nějaké nejlepší jídlo, které obdivují už celé generace. Propagujte se, kde můžete. Regionální weby, speciální gastronomické portály, místní noviny, rádia i televizní stanice, ty všechny by měly o vaší akci vědět v dostatečném předstihu. Nezapomeňte použít i sociální sítě, pokud je běžně využíváte.
41
42
Jak na gastroakce
Jak na gastroakce
z místních subjektů buduje jméno Velkým Karlovicím jako takovým, posiluje povědomí o nich, přitahuje návštěvníky… To vše má přínos pro ubytovatele i provozovatele hospod a restaurací napříč celými Velkými Karlovicemi,“ přibližuje Žáčková. Na oplátku pak hoteliéři a restauratéři vycházejí obci vstříc, když sama pořádá různé jarmarky nebo folklórní festivaly.
Všechny spojuje zájem o to, co jedí a pijí, který často hraničí s opravdovou vášní pro všechno, co se dá ochutnat. „Festivaly, ochutnávky či jarmarky je možné uspořádat úplně kdekoliv. Důkazem je řada úspěšných gastroakcí, jež v regionech probíhají a dokážou oslovit návštěvníky i ze vzdálenějších míst, kteří neváhají přijet, aby mohli ochutnat regionální kuchyni,“ vysvětluje Gregorová.
dejte lidem prostor „Lidé rádi jedí, rádi se potkávají, a tak opravdu není nutné pořádat akci jen pro vybrané „gurmány“. Naopak, dobré jídlo v dobré společnosti si rád vychutná kaž-
To, co podle ní spolehlivě funguje, je sázka na jedinečnost regionu, a to bez ohledu na to, zda vám místní speciality přijdou „obyčejné“. Nikdo za vámi nepojede, pokud budete pořádat dny thajské kuchy-
na receptech našich předků renesanci, a tak neuděláte chybu, když sáhnete po „historických“ jídlech. „Počet festivalů, které propagují regionální gastronomii, výrazně vzrostl. Tyto akce jsou většinou v režii podnikatelů v cestovním ruchu, ale velký zájem je i o akce, které probíhají ve spolupráci s městy a obcemi, jako jsou farmářské trhy,“ potvrzuje rostoucí zájem o regionální speciality Dana Daňová. Zcela mimořádné jsou pak podle ní Slovácké slavnosti vína a otevřených památek v Uherském Hradišti. „Tady dochází k propojení snad všech relevantních aktérů v oslavách vína, jídla, folkloru a tradic,“ doplňuje. A právě spojení jídla
„Lidé rádi jedí, rádi se potkávají, a tak opravdu není nutné pořádat akci jen pro vybrané „gurmány“. Naopak, dobré jídlo v dobré společnosti si rád vychutná každý“. dý,“ shrnuje základní princip všech gastronomických akcí Michaela Gregorová z portálu Scuk.cz, který mapuje kvalitní restaurační zařízení, obchody s dobrým jídlem i trhy po celém Česku a současně sdružuje stále rostoucí komunitu milovníků dobrého jídla a pití. Mezi nimi jsou obyvatelé velkých měst, ale i lidé žijící v menších městech a obcích, rodiče s dětmi, studenti, senioři i zamilované páry.
ně v hospodě na růžku, i když vám místní hospodský bude tvrdit, že umí ty nejlepší nudle phad thai na světě. Takové jídlo si může dát všude a krevetami uprostřed Polabské nížiny jen těžko někoho oslníte. Naopak bramborové speciality, vynikající zelí, kvašené okurky či neobvyklý druh ovoce dokáže zaujmout a probudit chuť ochutnávat. Navíc v posledních letech zažívá tradiční česká kuchyně postavená
s místními tradicemi nebo památkami funguje ještě lépe. Místní tvrz či stará fara se tak může přirozeně stát atraktivní kulisou pro zajímavou gastronomickou akcí, která vedle jídla nabídne i exkurzi do historie lokality. Zaměření na místní kuchyni s sebou přináší také prostor pro zapojení místních obyvatel, kteří mohou předvést své
vlastní kuchařské schopnosti. „Zcela přirozeně vznikla před dvanácti lety také soutěž o nejlepší valašský frgál: v našem hotelu Lanterna se tehdy ubytoval pan Frgal, jeho příjmení samozřejmě vzbudilo pozornost, slovo dalo slovo a obratem se uskutečnil nultý ročník za účasti pár pekařek, které byly spíše z okruhu našich známých,“ vzpomíná Žáčková a dodává, že krátce po otevření soutěže pro veřejnost začaly přibývat další účastníci a loni porota posoudila hned osmdesát sladkých koláčů. Místní gastronomická soutěž může nést jakékoliv téma. Soutěžit se dá třeba o nejlepší štrúdl, ideálně během sklizně jablek, vánoční cukroví, guláš či třeba svíčkovou. Takové vaření, které umožní srovnání po generace děděných receptů a kuchařských fíglů, samo o sobě znamená silnou motivaci pro účastníky a současně s sebou přináší i větší návštěvnost ze strany místních obyvatel, kteří jsou jednoduše zvědaví na to, jak se bude komu v soutěži dařit. propagace je základ Sebelepší gastronomický nápad nemá šanci na úspěch, pokud se o něm lidé nedozvědí. V tomto případě nestačí spoléhat na místní šeptandu, ale popřemýšlet i nad dalšími možnostmi propagace. Fungovat mohou i sociální sítě, ale pouze v případě, že je jako obec aktivně využíváte, a pozvánka na další akci bude samozřejmou součástí obsahu. Zakládat si facebookovou stránku, abyste pozvali známé na jednu akci, a následně ji nechali „usnout“, je zbytečně vynaložená práce.
Pokud jste se spojili s místními podnikateli, máte napůl vyhráno, protože oni sami se budou snažit o to, aby na akci dorazilo co nejvíce lidí. Zkuste také zapátrat, zda v okolí nemáte nějakého výrobce oceněného značkou Regionální potravina, kterou získají právě místní produkty od malých a středních firem a uděluje ji Ministerstvo zemědělství ve spolupráci se Státním zemědělským intervenčním fondem. „Značka Regionální potravina propaguje oceněné výrobce a jejich produkty i na místní úrovni v jednotlivých krajích. Především pomocí ochutnávek na dožínkách, výstavách, farmářských trzích nebo jarmarcích,“ popisuje Šárka Augustinová, která značku zastupuje před médii. Součástí projektu jsou mimo jiné webové stránky, které pravidelně informují o aktuálním dění v regionech a zveřejňují pozvánky na různé gastronomické akce. „Důležité je, aby se lidé o kvalitních potravinách ze svého okolí dozvěděli a sami je potom díky chuťovému zážitku vyhledávali – kdo ochutná, většinou už nemůže jinak,“ dodává Augustinová. Jenže ani spolupráce s podnikateli nemusí stačit, zvlášť když cílíte i na návštěvníky ze vzdálenějších regionů a chcete je přilákat vůbec poprvé. Proto není od věci spojit se s místní centrálou cestovního ruchu. „Organizátorům můžeme pomoci především výraznou propagací,“ dodává Daňová z Centrály Východní Morava. V praxi se tak pozvání na regionální akce objeví nejen na webových stránkách, které jsou určeny návštěvníkům regionu
43
a poskytují ucelený obraz o turisticky atraktivních místech i událostech, ale také se skrze centrálu dostanou k regionálním novinářům. Ti jsou pro vás klíčoví, protože oslovují lidi z vašeho blízkého i vzdáleného okolí. Navíc v případě regionálních redakcí deníků Vltava Labe Press, MF Dnes nebo třeba Českého rozhlasu máte šanci, že informace poputuje i do centrální redakce v Praze a dostane se tak k výrazně většímu množství potenciálních návštěvníků. S tím vším vám může pomoci regionální centrála cestovního ruchu a vy se tak vyhnete marnému hledání kontaktů na redaktory, které vůbec neznáte. „Valnou většinu gastronomických akcí mediálně podporujeme skrze vlastní portály a také spolupracujeme s veřejnoprávními i soukromými médii na společné propagaci těchto podniků,“ shrnuje Pavel Klicpera z agentury CzechTourism. Centrála cestovního ruchu provozuje i hned několik informačních webů, a to www.kudznudy.cz; www.dobrouchutcesko.cz a www.czechspecials.cz. Tady všude se mohou objevit informace o tom, co chystáte. Další možností propagace je portál www.gastronaut.cz, který vznikl s podtitulem Rozcestník dobrých chutí. Právě tady funguje přehledný a obsáhlý kalendář gastronomických akcí z celého Česka, a to bez ohledu na jejich zaměření či velikost. „Vedle sebe“ tu jsou komorní setkání, ale i velké gastronomické festivaly, které očekávají návštěvnost v řádech tisíců.
44
Starosta roku
Starosta roku
Zajímavost
starosta roku Pátý ročník prestižní soutěže Era Starosta roku letos přilákal zástupce 77 obcí do 2000 obyvatel. Nominováno bylo 18 žen a 59 mužů. Přihlášky posoudila devítičlenná odborná porota, která v první fázi vybrala 30 nejlepších. Tito nominovaní starostové a starostky pak měli možnost vyplnit dotazník, na jehož základě komise zvolila pět kandidátů postupujících do finálového kola. Vítěz získal 250 000 Kč do obecního rozpočtu a Rychtářské právo. Vyplacena byla také mimořádná pomoc pro obec, kterou výrazně zasáhly jarní povodně. Jan Kroupa
Počet nominací v krajích
i
Štěpán Adámek
nadace via Nadace VIA vznikla v roce 1997 a navázala na činnost české pobočky americké nadace The Foundation for a Civil Society, která působila v České republice od roku 1990. Od svého
i přehled dosavadních vítězů 2009: Vladislava Moravčíková, starostka obce Oplany ve Středočeském kraji 2010: Josef Zámečník, starosta obce Písečná v Pardubickém kraji
„Letošní ročník výrazně ovlivnily červnové povodně, které zasáhly mnoho krajů v době, kdy jsme předpokládali nejpilnější práci na přípravě nominací. Největší úbytek v počtu přihlášek jsme zaznamenali v Plzeňském kraji, který byl povodněmi zkoušen nejdéle. Proto jsme se rozhodli udělit ještě mimořádnou cenu a vyplatit finanční prémii obci, jejíž život výrazně ovlivnila velká voda. O držiteli této ceny i o celkovém vítězi Starosty roku 2013 rozhodla hodnotící komise,“ vysvětluje specialistka společenské odpovědnosti Ery Jitka Švejcarová a dodává: „Ze 77 nominací je 46 z nových obcí, tedy přibližně 60 %. Tento údaj je srovnatelný s loňskými 62 % nových nominací, což potvrzuje, že o soutěž je stále zájem.“
2011: Pavel Kašpárek, starosta obce Úsilné v Jihočeském kraji 2012: Vlasta Mokrá, starostka obce Násedlovice v Jihomoravském kraji 2013: Antonín Novotný, starosta obce Podbřezí z Královéhradeckého kraje
Nejaktivnější byli obyvatelé Jihomoravského kraje (13 nominací). Jen jedna nominace dorazila z Karlovarského a Pardubického kraje. Do soutěže bylo během dosavadních pěti ročníků přijato 900 nominací starostů a starostek ze 700 obcí (12 % všech malých obcí v ČR). Spo-
kojenost obyvatel menších obcí s místní samosprávou má zvyšující se tendenci.
vzniku rozdělila Nadace VIA částku přes 250 milionů Kč více než 3000 projektům z oblasti místního rozvoje,
Ve druhém kole porota navštívila finalisty, aby se seznámili s jejich prací a fungováním obce. Na druhém zasedání porota vybrala vítězného starostu, který získal titul Era Starosta roku a pro svou obec finanční prémii ve výši 250 000 Kč. Slavnostní vyhlášení se konalo v Malostranské besedě v Praze a soutěž ukončila slavnost na počest starosty v jeho obci.
rozvoje neziskových organizací a rozvoje filantropie. Posláním Nadace VIA je podpora a posilování aktivní účasti veřejnosti na rozvoji demokratické společnosti v České republice. Podporujeme rozvoj dobrých vztahů a spolupráce mezi neziskovými organizacemi, obecními samosprávami a podnikateli, protože
„Sešlo se nám mnoho pěkných příběhů starostů, kteří se nebojí spolupracovat s obyvateli, spolky a firmami ve své obci a vědí, že jejich osobní příklad může pomoci ke zlepšení života v celé obci.“ říká Renáta Vondráková, projektová manažerka Nadace VIA.
jsme přesvědčeni, že právě to je cesta, na níž lidé mohou převzít odpovědnost za prostředí kolem sebe – společně o něm přemýšlet a hovořit, společně plánovat změny a poté společně měnit plány ve skutečnost. Podporujeme rozvoj neziskových organizací, protože jsou na cestě k občanské společnosti
Soutěž „Era Starosta roku“ probíhá v rámci programu podpory projektů zaměřených na komunitní rozvoj, který vyhlašují ČSOB a Era ve spolupráci s Nadací VIA.
nenahraditelné. Podporujeme rozvoj dárcovství, protože občanská společnost ani neziskové organizace nemohou existovat bez podpory osvícených jednotlivců, firem a institucí.
45
46
Jak oživit prostranství
Jak oživit prostranství
Jak na to
Jak oživit zanedbané veřejné prostranství u vás ve městě? Program „Místo, kde žijeme“ je určený na obnovu či výstavbu zanedbaných nebo nevyužívaných veřejných prostranství. Je zaměřen na lidi, kteří se dají dohromady ve snaze vdechnout těmto koutům nový život a jsou ochotni se podílet na jejich proměně. Jan Kroupa
Součástí grantu ve výši 300 000 Kč jsou služby odborníků, kteří pomohou zorganizovat a vést jednání, vybrat architekta a dodavatele, ohlídat rozpočet, získat pro svůj nápad místní podnikatele, živnostníky, řemeslníky, radnici a média. Partnery programu jsou Nadace České spořitelny a společnost NET4GAS, s.r.o. Další vyhlášení proběhne na jaře 2015, takže už nyní by bylo dobré si začít chystat a vymýšlet vaše projekty! Více informací najdete na www.nadacevia.cz. pro inspiraci uvádíme několik úspěšných projektů Gymnázium a Střední odborná škola Plasy (Plzeňský kraj) – projekt: Komunitní a odpočinkové místo v Plasích Do rekonstrukce parku před budovou školy v Plasích se spolu s obyvateli místní čtvrti pustili také studenti střední školy a navrátili mu zašlou slávu z dob první
Archiv autora
republiky. Rekonstrukce parku před budovou Střední odborné školy v Plasích je logickým vyústěním snah o navázání na nedávnou historii místa. Budova školy u pozemku je vystavěna ve funkcionalistickém slohu z 30. let minulého století. Park nebyl dosud nevyužíván a přitom má potenciál stát se přirozeným středem jedné z městských částí. Při škole působí občanské sdružení Akademický vršíček, které sdružuje rodiče žáků, absolventy školy a učitele. Ti všichni rádi pomohli s rekonstrukcí parku na Komunitní a odpočinkové místo v Plasích. Do realizace projektu byli zapojeni studenti školy. Výsledkem je obnovený parčík před budovou střední školy, který nyní slouží jak středoškolské mládeži, tak široké veřejnosti. „Pro mě největším zážitkem byla první veřejná brigáda. Líbilo se mi, kolik přišlo lidí a že jsme je měli čím pohostit.“ Kateřina Ditrichová, členka realizačního týmu (studentka)
Obec Chříč (Plzeňský kraj) – projekt: Křic plac – zelená pro Chříč Z chříčské návsi se díky iniciativě obecních zastupitelů a místních nadšenců stal konečně reprezentativní prostor se sportovním hřištěm, altánem a ohništěm. V malé obci Chříč byl v minulosti zrušen hostinec a místní náves s parkovou úpravou tak zůstala jediným místem pro shromažďování, kde se pořádají kulturní a společenské akce. Náves se nachází v samotném centru obce. Nelichotivou podobu získala v 70. letech minulého století během akce „vesnice dohání město“. Původní malebná náves byla tvořena velkým rybníkem se zelení, starým hostincem a několika domy chalupářů. Místo hostince byl vystavěn kulturní dům, který se po dostavbě jevil jako předimenzovaný a nikdy nebyl plně využíván. Díky zapojení do programu Místo, kde žijeme a hlavně vlastnímu nasazení se občanům Chříče podařilo přetvořit náves v reprezentativní prostor k setkávání
a odpočinku. Během pěti brigád konaných od dubna do října 2012 dokázali místní vyčistit kašnu, prořezat a pokácet stromy a keře, dočistit plochy dětského hřiště, postavit sítě okolo hřiště a mnohé další. Slavnostní otevření se konalo v neděli 25. listopadu 2012 odpoledne. Na novou chříčskou náves se přišla podívat přibližně stovka zájemců. Během dne si mohli prohlédnout čtyři různé návrhy návsi z plánovacího setkání, zhlédnout výstavu fotek o historii a obnově návsi, vyslechnout slavnostní řeč pana starosty, zástupců realizačního týmu a slova od sponzorů, dát si něco dobrého k jídlu, tancovat a hlavně se radovat ze znovuobnoveného místa k setkávání. „Mám lepší mínění o lidech tady. Hodně mě to povzbudilo do další práce, že to má smysl, dělat něco pro lidi, pro obec.“ Jiřina Průšová, členka realizačního týmu Obec Francova Lhota (Zlínský kraj) – projekt: Oáza klidu ve Francově Lhotě Prostor vedle kulturního domu už nezeje prázdnotou, ale čeká na skupinky dětí a rodičů, kteří se společnými silami zasadili o jeho vznik. Obec Francova Lhota leží v údolí říčky Senice v západní části Javorníku na hranicích se Slovenskou republikou. V obci je několik aktivních neziskových organizací a spolků, díky kterým je společenský život velmi pestrý. Místní občané skrze tyto spolky dobře spolupracují s obcí a díky nové „Oáze klidu“ se ve Francově Lhotě konečně uskutečnil projekt, který zapojil místní veřejnost do rozvoje obce. Místní vybudovali odpočinkovou zónu u kulturního domu. V průběhu realizace se projektu vžilo nové jméno „Špuntov“. „Projekt sám nás obohatil o zajímavé krásné prostranství, nová přátelství, ale především o mnoho zajímavých a jedinečných zážitků a zkušeností.“ Kateřina Trochtová, starostka Francovy Lhoty Obec Nové Sedlice (Moravskoslezský kraj) – projekt: Areál soudržnosti Areál fotbalového hřiště je jediným veřejným prostranstvím v obci. Díky zapojení občanů v jeho okolí vyrostlo i dětské hřiště, pískoviště či altánek s ohništěm. V roce 1998 se obec Nové Sedlice
47
Oáza klidu ve Francově Lhotě
osamostatnila od obce Štítina. Areál fotbalového hřiště a jeho okolí je jediným veřejným prostranstvím v obci. Nové obecní zastupitelstvo si klade za cíl zlepšit atmosféru a mezilidské vztahy v obci prostřednictvím otevřené komunikace a spolupráce obecního úřadu s občany a místními sdruženími. Pro obec tak bylo velmi důležité zahájit komunitní plánování a zapojit občany do rozhodování o rozvoji a budoucím směřování obce. Samotný „Areál soudržnosti“ je pro organizátory pomyslnou třešničkou na dortu za dobře odvedenou práci. První prosincové odpoledne roku 2012 na fotbalové hřiště dorazilo cca 70 lidí, aby po roce komunitní spolupráce a brigád slavnostně otevřeli Areál soudržnosti – dětské hřiště, pískoviště a altánek s ohništěm. Přítomné hosty, brigádníky s rodinami a první návštěvníky přivítala starostka obce Zuzana Rohovská. Poděkovala všem partnerům za jejich podporu a účast na projektu. Následoval ceremoniál přestřižení stuhy, děti se pak vrhly na prolézačky a dospělí vzpomínali na společné plánování a brigády. Všichni měli velkou radost, že se projekt podařilo zrealizovat. „V životě obce Nové Sedlice byla výstavba Areálu soudržnosti velkou událostí. Areál již při své výstavbě stmelil místní občany, kteří při pomoci a brigádách zažili i se svými dětmi mnohé radosti a zkušenosti.“ Jana Popková, vedoucí učitelka MŠ Nové Sedlice
Okrašlovací spolek pro Nadějkov a okolí (Jihočeský kraj) – projekt: Otevřená zahrada otevírá duše, srdce i oči Do farské zahrady vedle nadějkovského kostela dříve smělo jen pár vyvolených. Nyní je přístupná všem – místní přiložili ruku k dílu a mají se kde setkávat. Hlavním cílem Okrašlovacího spolku pro Nadějkov a okolí je mimo jiné zvelebování tohoto regionu a ochrana životního prostředí. Veškeré své aktivity činí se snahou o zapojení široké veřejnosti, občané jsou vtaženi do aktivního rozhodování a spolutvorby. Nejinak tomu bylo i v projektu přeměny farské zahrady, která se nachází mezi kostelem a farou na západní straně náměstí v samém středu malé jihočeské obce Nadějkov. Farská zahrada nebyla dlouhá léta volně přístupná veřejnosti. Teď už to ovšem neplatí – po sérii komunitního plánování a následných brigád teď bude Farská zahrada sloužit nejrůznějším skupinám obyvatel – farnosti, skautům, okrašlovacímu spolku, turistům, ale stane se také místem ke společnému setkávání Nadějkovských. „Co se mezi námi v Nadějkově změnilo? Navzájem si víc tykáme, někteří se na sebe víc usmíváme, padly určité bariéry a ostych a máme k sobě o trošku nebo i o víc blíž. No a v neposlední řadě víme, kdo co umí a kdo má doma jaké nářadí a stroje, což se vždycky hodí!“ Jana Průšová, realizátorka projektu.
48
Jak uspořádat ples
Jak uspořádat ples
Jak na to
Jak neskončit jako ve filmu „Hoří, má panenko“ Plesy a zábavy patří neodmyslitelně nejen k podzimu, ale i venkovskému a maloměstskému životu. Je to vynikající příležitost, jak se mohou lidé sejít, odreagovat a pobavit. Někdy ale podobné akce mohou skončit rozmrzelostí a napětím v obci. Jak tomu zabránit? Dobře rozdělovat peníze a správně organizátory motivovat. Ludmila Hamplová
Život v každé vesnici nebo na malém městě se zpravidla točí kolem čtyř základních organizací – rybářů, myslivců, fotbalistů a hasičů. První tři skupiny jsou většinou uzavřené samy do sebe, a pokud něco organizují, tak zpravidla pro okruh svých členů a jejich přátel. Od nepaměti tak tíže veřejného života leží na hasičích. Těžko říct, proč to tak je. Možná že hasiči jsou prostě lidé zvyklí nevěnovat se jenom svému koníčku, ale chápou, že jejich zaměření je víc určeno lidem než jen jim samotným. Vždyť už samo hašení požárů, ale i stejně jako asistence při nehodách nebo pomoc při živelných pohromách jsou zpravidla zaměřeny ve prospěch okolí samotných hasičů. Jistou roli v tom ale může hrát i to, že jsou hasiči víc než ostatní skupiny v obci napojeni na obecní rozpočet. A o penězích a hasičích bude samozřejmě také řeč. Právě správné rozdělování peněz jako odměny a motivačního faktoru totiž často vede ke spokojenosti lidí organi-
Štěpán Adámek
zujících veřejné akce. Nejhorší chybou, kterou může starosta udělat (a po hříchu ji často činí), je na začátku roku rozdělit peníze hasičům a říct: „Chlapi, tohle máte prachy na celý rok, ale musíte za to nejen koupit novou motorovou pilu, rozdělit si odměny za výjezdy, utratit to na hasičské soutěži, ale udělat za to i dvě dětská odpoledne s požárních technikou a jeden ples.“ Logicky by to tak bylo jistě nejlepší, ale i když dotčení na začátku roku kývnou, že „takhle je to fajn“, na podzim už začnou říkat spíš něco ve stylu: „Hele, ten starosta (či starostka) to je hroznej škrt. My se tady snažíme jak pitomci a on ani flašku jako odměnu nepřihodí.“ S lidmi, na kterých stojí veřejný život v obci, je to stejné jako se zaměstnanci ve firmě. Je jedno, jak velký mají základní plat, vždycky touží po nějaké odměně navíc. Ve firmě je ideální dávat občas malé prémie. Na vesnici je prostě lepší přidělovat peníze postupně a konkrétně. Místo jednoho velkého balíku pro hasiče
na celý rok a všechny akce, které dělají, je lepší jim dát dopředu jen prostředky spojené s hasičskou činností. Ostatní peníze je pak dobré si nechat v různých kapitolách rozpočtu připravené, ale uvolňovat je konkrétně na jednotlivé akce. A myslet přitom vždy právě na drobné odměny za provedené akce. Je v tom velký kus lidské empatie. O nic jiného nejde. Uvědomte si, jak se ti lidé snaží, jak ve volném čase připravují, plánují a těší se, jak ostatní lidi v obci pobaví. A ono to zpravidla vyjde. No a pak je konec, chlebíčky jsou snědeny, víno vypito, pivo vyčepováno a dostaví se frustrace. To už je konec? Mnoho hodin příprav a pak jen pár okamžiků zábavy? No a to nejhorší, co starosta může udělat, je, když někde zmizí a nechá organizátory, aby to všechno uklidili. Objektivně v tom přece není problém, ale jak říkám, vžijte se do psychiky těch lidí. Oni vždy čekají nějakou odměnu, nějaké vyvrcho-
lení – stisk ruky, poplácání po ramenou, poděkování, láhev za odměnu (i kdybyste ji měli koupit za své vlastní peníze) a samozřejmě i nějaké finanční odměnění. Že jsou to peníze, co byste jim jinak dali i tak, nehraje roli. Že je to jen malá částka? To také nehraje roli. Pětistovka je pořád pětistovka a hlavně jde o to, aby odměna následovala vždy po výkonu. Proč se tomu tak obšírně věnuji? Protože motivace lidí je to naprosto nejdůležitější při pořádání akcí v obci. Můžete vymýšlet, jaké uděláte téma plesu, můžete bádat dlouho dopředu nad nejvhodnějším datem, ale entuziastičtí organizátoři, kteří pak s pýchou chodí a říkají: „Povedlo se nám to a starosta to taky ocenil, pětistovku nám za to dal“. To je přece ta nejlepší cesta, jak zařídit, aby vaše akce byla příští rok ještě lepší a proběhla ke spokojenosti všech. A hlavně, nezapomeňte i přes rok lidi odměnit. Další ples pak bude ještě lepší.
49
50
Po stopách slavných hostů
Po stopách slavných hostů
51
Představujeme regiony
Františkovy lázně: po stopách slavných hostů Františkovy Lázně nabízí nejen bohatou historii a dlouhou lázeňskou tradici, ale i moderní balneoprovozy a celou řadu příležitostí k aktivnímu odpočinku. Ludmila Hamplová
Chcete se vrátit v čase do přelomu 18. a 19. století a nechat se hýčkat jako lázeňští hosté v dávných časech? Vyberte si malebné Františkovy Lázně v západních Čechách a budete příjemně překvapeni, jak poklidnou atmosféru si toto městečko dokázalo dodnes zachovat. Můžete se procházet po místech, kde si dopřávaly stylovou dovolenou osobnosti jako Ludwig van Beethoven, Johann Wolfgang Goethe nebo Božena Němcová. V lázních odpočívali také hned tři rakouští císaři, a to František I., František Josef I. a Karel I. Není divu, Františkovy Lázně měly v minulosti tak výbornou pověst, že se tu chtěly léčit desítky tisíc hostů každý rok. první slatinné lázně na světě Slavná historie Františkových Lázní sahá až do pravěku. Podle místních paleontologických nálezů místní minerální prameny využívali lidé už v době bronzové. První písemná zmínka o zdejší minerální vodě pochází z roku 1406, kdy se zachovala kupní smlouva. Podrobnější informace pochází z přelomu 16. a 17. století. Poblíž dnešního Františkova pramene byly postaveny první lázeňské budovy v roce 1694 a zmínka o první stáčírně minerální vody je ještě o pár let mladší. Stáčírna je zmiňována od roku 1661. Minerální vodu nevyužívali jen místní obyvatelé, naopak se stala významným vývozním artiklem. Dokonce je doloženo, že okolo roku 1700
CzechTourism
převyšoval prodej vody z Františkových Lázní v Německu celou produkci všech německých lázní. Není divu, že toto místo rychle rostlo na významu, a proto se císař František I. v roce 1793 rozhodl založit zde lázně. Šlo o vůbec první slatinné lázně na světě. Původně se ale jmenovaly Ves císaře Františka, v roce 1807 jim byl úředně přiznán název Františkovy Lázně. Městem se ale tehdejší obec stala ještě o něco později, v roce 1865. Jakmile byly lázně napojeny na českou, německou i saskou železniční síť, nic nebránilo jejich velkému rozvoji. Z Františkových Lázní se brzy stalo místo, kam se sjížděli lidé z vyšší společnosti, a to nejen z Rakouska-Uherska. Před první světovou zdejší lázně ročně navštěvovalo až 80 tisíc lázeňských turistů a dalších 20 tisíc pacientů se zde léčilo. Právě velký rozvoj města dal vzniknout mnoha empírovým a klasicistním budovám lázeňských domů a provozů, které se nachází jak v centru města, tak uprostřed krásných parků a lesoparků. I díky tomu mají Františkovy Lázně příjemnou atmosféru lákající k procházkám. Při svých toulkách byste rozhodně neměli minout zdejší nejen stylové lázeňské domy jako Belveder, Imperiál, Savoy, Metropol nebo Dr. Adler či hotel Pawlik, ale ani kolonádu s budovou uhličitých lázní či lázeňské
pavilony Solného a Lučního pramene, Luisiina pramene nebo Glauberových pramenů. Za prohlídku stojí i zdejší kostely, vzhledem k mezinárodní klientele ve městě vyrostl jak katolický Povýšení sv. Kříže, evangelický sv. Petra a sv. Pavla a také pravoslavný sv. Olgy.
i Kam vyrazit na výlet do okolí? Rezervace Soos je evropským unikátem. Jedná se o rozsáhlé rašeliniště a slatiniště, kde vyvěrá velké množství
pohladíte františka? Dohromady ve Františkových Lázních a jejich nejbližším okolí vyvěrá 23 minerálních pramenů. Minerální voda je využívána k pitným kúrám, ke koupelím a k přípravě slatinných zábalů. Používá se i zřídelní plyn, tedy oxid uhličitý. Na návštěvníky lázní tu čekají rozmanité balneologické procedury, a to nejen léčebné. Ani v minulosti nesloužily lázně pouze nemocným, naopak patřilo k bontonu vyrazit sem, i když se cítíte dobře, ale chcete dát najevo, že víte, co je momentálně trendem. Také z tohoto důvodu zde vyrostlo Casino nebo Divadlo Boženy Němcové. I v současnosti nabízí zdejší lázně vedle léčebných procedur zejména pro ženy trpící gynekologickými obtížemi a pacienty trpící nemocemi srdce a cév, také různé preventivní a relaxační programy pro lidi, kteří si chtějí odpočinout od každodenních starostí.
minerálních pramenů a čistý oxid uhličitý v tzv. Mofetách - bahenních sopkách. Naučná stezka vede po dně vyschlého jezera, které mělo slanou minerální vodu. V rezervaci žije řada chráněných živočichů a roste zde množství mokřadních a slanomilných rostlin. Motýlí dům leží kousek od Františkových Lázní a nabízí setkání s mnoha nejrůznějšími druhy motýlů. Jeho součástí je také tropický skleník, ve kterém volně poletují motýli z mnoha míst světa. Součástí motýlí expozice je i největší motýl na světě Attacus atlas s rozpětím křídel až 30 cm. Cheb po staletí patřil mezi významná města českého království, což potvrzuje i zdejší hrad původně z románského období. Přístupné jsou také kasematy, které pocházejí z doby, kdy se okolo
Právě aktivní odpočinek spolu s blahodárným působením zdejšího klimatu a lázeňských procedur vedly ke vzniku
jedné z nejroztomilejších legend v Česku. O popularitu zdejší sošky chlapečka s rybou se postaral lázeňský fotograf pan Škarda. Ten si vymyslel, že každá pacientka, která se dotkne palce levé nohy sochy, otěhotní. Pozitivní vliv léčby ale na sebe nenechal dlouho čekat, a tak se mnoho pacientek skutečně dočkalo vytouženého miminka. I když původně parková plastika z roku 1924 od františkolázeňského sochaře Adolfa Mayerla žádný magický účinek nemá.
města budovalo barokní opevnění. Město si dodnes zachovalo mnoho historických staveb a kouzelných zákoutí.
Dnes do lázní přijíždí ti, kteří chtějí načerpat novou energii a uniknout obvyklému shonu. Právě pro takové jsou Františkovy Lázně zcela ideální. Nabízí klid, čistou přírodu a příjemně lenošivou atmosféru, která svádí ke sladkému nic-
nedělání. Pokud ale toužíte po opravdu aktivním odpočinku, nemusíte se bát, že byste se nudili. Přímo ve městě vyrostl moderní aquapark Aquaforum, který nabízí celou řadu vodních atrakcí. Vychutnat si můžete vlny, víry, skluzavky, velký tobogan i hned několik příjemných masážních lehátek. Pokud by vám to bylo málo, k dispozici je také sauna, infrasauna, finská sauna, aromaterapie a plně vybavené fitness centrum spolu se squashovými hřišti. K nabídce lázeňských domů a hotelů patří také hodiny jógy, golf, cvičení na míčích ball ballance a nordic walking. Pro milovníky cykloturistiky je pak připraveno hned několik cyklostezek po okolí, včetně těch, které vedou do příhraničních měst a vesnic v Sasku a Bavorsku.
52
Chybějící mateřské školy
Chybějící mateřské školy
53
Jak na to
Chybějící mateřské školy: Výzva pro samosprávu? Každý rok chybí místa v mateřských školách pro desítky tisíc dětí. Stávající mateřinky doslova praskají ve švech a hlavní tíha zodpovědnosti leží na místních samosprávách. Spoléhat na pomoc státu se obvykle moc nedá. Ludmila Hamplová
Sehnat místo ve školce se pro mnoho rodičů rovná několika doslova zoufalým pokusům. Za velký úspěch se považuje umístění předškolního dítěte. Šance na to, že do školky půjde už tříleté dítě, jsou na mnoha místech Česka zcela mizivé. Není divu, když podle údajů Ministerstva školství bylo v předchozím školním roce odmítnuto téměř 59 tisíc žádostí o umístění dítěte do mateřské školy. O rok dříve to bylo „jen“ necelých padesát tisíc a před třemi lety „pouze“ asi čtyřicet tisíc dětí. „Samosprávy argumentují tím, že porodní boom je časově omezený, a proto nemá cenu šílet. Jenže ten porodní boom trvá už několik let a negativně ovlivňuje celou řadu rodičů,“ popisuje situaci socioložka Linda Sokačová z obecně prospěšné společnosti Alternativa 50+, která se dlouhodobě věnuje problematice rovných příležitostí. Chybějící místa dopadají na ekonomickou situaci tisíců rodin s dětmi. „Jejich společenské postavení obecně není příliš dobré, a tak se nerovnosti dále zvyšují,“ dodává. Zaplatit každý měsíc
Pavel Kolář
tisíce korun za soukromou školku nebo chůvu je řešení jen pro málo z nich. Většina si takové výdaje nemůže dovolit, a tak improvizují nebo jeden z nich, častěji žena, zůstává bez práce. Motivace ke stálému bydlení Rozhodování samospráv jde dvěma směry. Stále se objevují názory, že chybějící místa ve školkách jsou problém rodičů, nikoliv obce, pro kterou znamená rozšíření stávající kapacity značnou finanční i administrativní zátěž. Na druhé straně ale existují města a obce, kde si uvědomili, že se jim tato investice může vrátit. „Děti jsou naše budoucnost a je jednou z nejdůležitějších rolí samosprávy, aby se o své děti postarala. Obci to pak přináší pevnější sociální vazby mezi dětmi i dospělými,“ je přesvědčený František Kroutil, starosta jihomoravské Telnice. Zde před časem navyšovali kapacitu místní školky v podobě přístavby stávající budovy. Volná místa v mateřských školách motivují mladé rodiny, aby neodcházely
z obce a zakládaly zde rodiny. „Znám mnoho případů novousedlíků, kteří si své nové místo k bydlení hledají podle toho, jak má která obec vyřešenou péči o děti, týká se to jak školky, tak i školy,“ popisuje starosta. Nemluvě o tom, že pokud rodiče vědí, že o jejich děti bude postaráno, méně se obávají budoucnosti a jsou motivovaní k tomu, aby měli více dětí. Navíc dostatečná kapacita mateřské školy či škol znamená hodně i pro celkovou sounáležitost obce, jak potvrzuje Martin Kupka, starosta středočeské Líbeznice: „Pomohli jsme rodinám, které mají v obci svůj domov. Pro vytváření budoucí komunity je takové zařízení důležitým stavebním kamenem.“ Právě v Líbeznici nedávno rekonstruovali starou budovu mateřské školy a současně navýšili její kapacitu. „Letos se ukázalo, že bychom z více než 100 zájemců o přijetí do MŠ mohli uspokojit sotva čtvrtinu. Rozhodli jsme se proto rychle pro krizové řešení,“ popisuje Kupka.
Provizorium, nebo stálé řešení? U chybějící kapacity mateřských škol dvojnásob platí, že je nutné nalézt řešení co nejrychleji. V Telnici se nejprve snažila radnice o „nestandardní“ řešení v podobě různých klubových aktivit, avšak i přes podporu obce vycházela péče o předškolní děti stále příliš nákladně pro samotné rodiče. Obec nemá k dispozici vlastní prostory, a tak by musela platit nájemné. „Spolupráce s mateřskými centry může obcím přinést dostatek zkušeností i know-how a částečně nahradit výpadek míst ve školkách,“ doporučuje Sokačová. Mateřské centrum také spolu s demografickými údaji o vývoji obce může být cenným zdrojem informací o předpokládané poptávce rodičů v dalších letech.
kteří nám umožnili navýšení kapacity o 6 dětí,“ dodává Kroutil. Obec zažila vlnu solidarity mezi rodinami, které zvažovaly vzájemné hlídání dětí. To je další z modelů, jež volí rodiče, pro které je soukromá školka nebo chůva nedostupná. V Líbeznici našli řešení situace v extrémně krátkém čase čtyř měsíců. V dubnu obecní zastupitelstvo rozhodlo o rozšíření a přestavbě starého objektu a 2. září už do školky nastoupilo hned ne 25, ale dokonce 55 nových dětí. „Rozhodli jsme se pro úvěr, protože jsme v době ekonomické recese nedokázali za rozumné peníze prodat původní objekt,“ přibližuje Kupka. Model financování školky je nastaven tak, aby obec byla schopná pokrývat splátky z vybraného školného.
Současnost ale často znamená improvizaci na více stranách. V Telnici zvolili rozšíření kapacity školy o 25 dětí díky přístavbě stávající budovy. „V tu chvíli nám také vyšla vstříc Krajská hygienická stanice i Krajský úřad Jihomoravského kraje,
Investice do budoucna Proti rozšiřování míst v mateřských školách se často objevuje argument, že jde o pouze dočasný projekt, který za pár let, kdy se bude opět rodit méně dětí, ztratí svůj smysl. „Tomu názoru sice
rozumím, ale nepodporuji ho. Můžete přeci rozšířit školku stavebně tak, aby přístavba či nová budova mohla případně sloužit i jiným účelům, když v budoucnu nebude dostatek dětí. Tímto způsobem to alespoň řešíme u nás jak ve věci rozšíření školky, tak i školy,“ vysvětluje Kroutil. V Líbeznici šli ještě o krok dál a přemýšleli nad předpokládaným demografickým vývojem obce vzhledem k možným dalším novousedlíkům. „Snažíme se koncipovat územní plán tak, abychom zbrzdili populační vlnu a významně ji prodloužili v délce trvání,“ popisuje Kupka. Navíc lepší a větší prostory mateřské školy do budoucna znamenají i šanci na kvalitnější vzdělávání a péči. „I když bude porodnost o něco klesat, rozhodně by nemělo být cílem mít ve třídách mateřských škol 20 dětí, ale spíše méně. Je něco jiného, když učitelky pracují s 25 dětmi, jak je tomu ve většině školek dnes, nebo s 10 či 15,“ upozorňuje Sokačová.
54
Fejeton
xxxxxxx
maličkosti, které dokážou udělat velké věci Lokalpatriotismus. Slovo, které jsme si přivlastnili a v posledních letech zapomněli, jak přínosný dokáže být pro obce či malá města. V masové podobě je reliktem minulosti, ale když se někde objeví, dokáže dělat divy. V obci se věci mění k lepšímu – je uklizen park, pořezány popadané stromy a opravena kaplička chátrající spoustu let navzdory tomu, že v obecním rozpočtu se nenašly peníze. Leoš Kyša
Představme si obec, která měla své pohledy naposledy před Sametovou revolucí. A pak nic. Proč taky? Je to taková maličkost. Kdo by se s tím otravoval? Jenže co když starosta vyhlásí soutěž mezi místními fotoamatéry o nejlepší snímky z obce a okolí. Uspořádá potom výstavu, kde budou lidé chodit a hlasovat, které fotky jsou nejkrásnější a které by měly být na pohledech. A v rámci toho se třeba vyhlásí stejná soutěž i pro fotoamatéry ze zdejší základní školy, o kterých budou lidé také hlasovat. Neznám rodiče, který by se nechtěl pochlubit schopnostmi svého potomka, a tak se o soutěži bude v obci jistě mluvit. No a pak se ty nejkrásnější fotky
Štěpán Adámek
vyberou na pohledy, vytisknou a domluví se třeba s místní poštou, aby je prodávala nejen místním, ale i těm pár turistům, co tam zabloudí. Nejde o žádnou velkou investici, ale přesto jde o nápad, který se v dobrém dotkne mnoha lidí. Představme si, že něco tak banálního stojí pár korun včetně odměn pro vítěze a ty peníze se navíc ještě mohou vrátit z prodeje pohledů. A efekt? Lidé mají radost, že se v obci něco děje, jsou na ni hrdí a navíc objeví i spousty krásných zákoutí obce, o kterých třeba neměli ani tušení, dokud jim to neobjevili místní fotografové. Navíc to může mít i příznivý turistický efekt.
Je to prostě tak, že malé věci, které se nám mohou zdát jako banální, nepodstatné či zbytečné, jako je vlastní pohlednice, mohou dokázat něco velkého a přínosného. Probudit v lidech nadšení a hrdost na krásy vlastní obce. A navíc ještě lidé ocení, že na radnici nesedí někdo, kdo řeší jenom rozpočet a popelnice, ale najde si čas a myšlenky i na něco navíc. Jestli něco mnoha lidem chybí, tak je to pocit, že někam patří a mohou být na místo, kde žijí, hrdí. A pokud ho v nich dokážete znovu vzbudit, máte jistotu, že právě vaše obec nezůstane jen pouhou „noclehárnou“ a to není málo.
55
Letos jedenáctého prosince poruší Česká pošta letitý zvyk, podle kterého se na známkách, s výjimkou prezidenta, nevydávaly žijící osoby. Dva týdny před Vánocemi nechává Pošta vytisknout 30 000 archů s dvacítkou našich nejúspěšnějších tenistů všech dob. Známky vycházejí především díky Janu Kodešovi, který od sportovců zabezpečil autorská práva.
