Průvodce světem dětí v dětských domovech a pěstounské péči
Potřebují děti v děcáku ještě naši pomoc? Tiskové materiály neziskové organizace Spolu dětem
Obsah: 1) 2) 3) 4)
Nejlepší pomoc je konkrétní Proč vlastně ještě pomáhat dětem v domovech? Zeptali jsme se dětí i vychovatelů Co děláme a za čím si stojíme ve Spolu dětem Pomáhat je jako říkat dobrý den, říká oceněná dobrovolnice a manažerka Jana Jiskrová
1
1) Nejlepší pomoc je konkrétní Míváte někdy špatný pocit z toho, že nepřispějete do sbírky na ulici nebo neproplatíte složenku žádající o pomoc? Špatný pocit mít nebudete, pokud začnete pomáhat cíleně. Přemýšlet o své pomoci se lidé teprve učí, ale dělají to čím dál častěji. Nikdo nepochybuje o tom, že pomáhat slabším a potřebným je správné. Jak známo, v životě nemáme všichni stejné podmínky, ani příležitosti. Taky nevíme, jestli pomoc druhých někdy nebudeme potřebovat sami. Přispíváme proto do veřejných sbírek, na účty neziskových organizací a nadací a občas odevzdáme část našich drobných někomu na ulici. Větší dary si strháváme z daní, menší spíš jen utrousíme a brzy si na ně ani nevzpomeneme. Neziskové organizace jsou vděčné za jakoukoli podporu. Kvůli kolísavé nebo zmenšující se podpoře státu začaly více hledat podporu veřejnosti. Častěji vás osloví na ulici, osobním dopisem nebo sponzorovaným inzerátem v médiích. Nejlepší pro ně ale je, když si je najdou lidé, kteří pomáhat chtějí. „Lidí, kteří chtějí pomáhat, je naštěstí čím dál víc. Pomalu se mění i jejich uvažování o pomoci. Častěji se stane, že chtějí vědět, komu pomáhají a co se s jejich penězi stane. Ve Spolu dětem proto lidem dáváme možnost přispívat jak na organizaci jako takovou, tak i na konkrétní projekty nebo dokonce děti,“ říká Naďa Dittmannová, ředitelka Spolu dětem. Cílená pomoc totiž násobí účinek pomoci: organizacím umožňuje projekty lépe plánovat a šít na míru příjemcům pomoci a dárci zase vědí, komu a jak pomáhají. Nakonec se tím mohou osvobodit od případných nepříjemných pocitů, když někdy nějakou žádost nevyslyší. Jak se ale v projektech neziskových organizací vyznat a najít si ten svůj? Nabídka je v současnosti obrovská. Nabízíme šestero rad, čím se při výběru řídit: 1. Na začátku si vyberte, jaká oblast pomoci vás zajímá. Chcete pomáhat dětem, seniorům, nemocným nebo třeba zvířatům nebo chránit životní prostředí? Pamatujte na to, že vaše pomoc by měla oslovit především vás samotné. Motivaci potřebujete vy. 2. Když už víte “kde” chcete pomáhat, najděte si projekt, který se vám líbí. Vyberte si takový, o němž si myslíte, že nabízí účelnou a přímou pomoc těm, kterým chcete pomoci. Ověřte si, jestli se peníze a podpora dostanou přímo k potřebným a zjistěte, jaké jsou konkrétní výsledky pomoci. V hledání projektu pomůže obyčejné vyhledávání na internetu a užitečné seznamy neziskovek. 3. Než začnete projekt podporovat, prověřte si pořadatelskou organizaci. Dokáže se jasně a přehledně prezentovat na webových stránkách? Umí stručně a srozumitelně vysvětlit, co dělá? Jaké jsou její další projekty a zdroje příjmů? Kolik má zaměstnanců? Funguje transparentně a má dlouhodobé partnery? Zkuste do neziskovky zavolat a přeptat se na projekt osobně. 4. Promyslete si, jakou formou budete chtít pomáhat. Budete chtít projekt podpořit finančně nebo se budete chtít zapojit osobně? 5. Pokud zůstanete u finanční pomoci, rozhodněte, v jaké výši a formě budete přispívat. Budete přispívat na celou organizaci nebo jen určitý projekt? Věnujete svou podporu jednorázově nebo pravidelně? Zjistěte si, jestli můžete pomoc zacílit také konkrétně na cílového příjemce pomoci. 6. Pokud se budete chtít zapojit osobně, ujasněte si, jakou práci můžete nabídnout a jaký typ dobrovolnictví by vám vyhovoval. Někoho naplní uklízet les, jiného předčítání knížek starým lidem, někoho pomáhat dětem. Jaký typ práce bude vyhovovat vám? Kolik času budete chtít na pomoc věnovat? Budou pro organizaci užitečnější vaše profesionální služby, nebo spíš čas a energie dobrovolníka. Pokud nevíte, opět platí: zavolejte do neziskovky a zeptejte se.
2
2) Proč vlastně ještě pomáhat dětem v domovech. Zeptali jsme se dětí i vychovatelů. Jednou z nejčastějších žádostí neziskového sektoru je pomoc znevýhodněným dětem. Řekli byste ale, že k nim patří děti z dětských domovů? Nestará se o ně už dodatečně sociální systém? Taky se říká, že hraček od sponzorů už mají dost a těch všech nadací, fondů a projektů je už také hodně... Není vlastně spíš třeba podporovat původní a náhradní rodiny, aby se děti do domovů vůbec nedostávaly nebo z nich rychle odešly? Ano, i když ne tak docela… V organizaci Spolu dětem jsme přesvědčeni, že děti v dětských domovech pomoc potřebují, a to možná ještě více než kdy předtím. Naše přesvědčení vychází ze zkušenosti a porozumění potřebám dětí, i současného trendu přesměrovat pomoc z domovů do náhradní rodinnou péče. Vláda totiž schválila Akční plán k naplnění národní strategie ochrany práv dětí do roku 2015, podle kterého přesměruje do roku 2015 dvě pětiny financí na chod ústavů do prevence, služeb pro rodiny, podpory pěstounů a sociálních pracovníků. Jak se ale změna dotkne dětí?
Všechny děti neodejdou z děcáku hned V dětských domovech a výchovných ústavech vyrůstá dlouhodobě okolo osmi tisíc dětí. Nejčastějším důvodem není, jak by se dalo předpokládat, osiření dítěte (sirotků je v domovech asi půl procenta), ale problematická situace v původní rodině. Jde o situace, kdy se rodiče z různých důvodů nedokáží, nemohou nebo nechtějí o dítě postarat. Na vině je zpravidla určitá kombinace ekonomických, sociálních, zdravotních a psychických faktorů v rodině dítěte. Vlivem reformy by měl počet dětí vyrůstajících v domovech v příštích letech mírně poklesnout. Pro děti, které díky změně zůstanou v původních rodinách nebo se dostanou do rodin náhradních, to je jenom dobře. Odloučení od rodičů a mnohdy i sourozenců není přirozené a jejich nepřítomnost nevynahradí ani nejlepší “teta” nebo “strejda” v děcáku. Navzdory očekávaným změnám je ale třeba vidět také to, že dětské domovy dnes sehrávají důležitou roli v systému a v příštích letech ještě budou. Zaprvé jde o to, že nejsou bohužel zcela ojedinělé případy, kdy teprve v dětském domově dítě poznává fyzické bezpečí, pravidelnou stravu a péči. Zadruhé, ani při největším optimismu nemůžeme počítat s tím, že se změna systému dotkne ihned nebo dostatečně včas všech dětí z domovů. Tisíce z nich budou v domovech vyrůstat i v příštích letech. Jak tedy nejlépe těmto dětem pomoct? Novou pohovku spíš než plyšáky Po materiální stránce mají děti v domovech zpravidla všechno, co potřebují. Mají ošacení, pravidelnou stravu a hračky. O další pomoc se starají různí sponzoři a dárci. Jejich pomoc domovy vítají, i když by mnohdy uvítali možnost, kdyby se sponzor o věnovaném daru poradil. Obě strany by se tak vyhnuly situaci, kdy nadšený sponzor věnuje domovu další pytel plyšáků nebo bednu MP3 přehrávačů. Domovy mnohdy ocení spíš praktičtější dary, jako třeba vybavení bytů takzvaných rodinných skupin. Jde o skupiny maximálně osmi dětí, které má zpravidla na starosti jeden vychovatel. Společně s vychovatelem děti sdílejí část domova uzpůsobenou jako samostatný byt. Pro
3
domovy je i proto vždycky lepší, pokud se sponzor s nimi předem domluví, jakou konkrétní pomoc potřebují. Hlavně chodit mezi ostatní děti Pokud jde o děti, ani ty neoceňují vždycky nejvíc hračky nebo elektroniku. Možná úplně největší radost jim udělá, když dostanou příležitost trávit čas se spolužáky a vrstevníky mimo brány domova. Vítězstvím je, když mezi ně zapadnou tak, že se tu „ztratí“. Do cesty k vrstevníkům ale vstupuje několik překážek. Děti z domovů brzdí režim domova, který je přirozeně méně pružný než u dětí v rodinách. Hodně volného času taky odpadne tím, že už je předem nějak organizovaný. V lepším případě jde o akce, kterých se účastní i děti z běžných rodin. Méně zajímavé jsou pro děti ty, které jsou určené zase jen dětem z domova. Jakou pomoc tedy vítají samy děti? Děti potřebují příležitosti trávit pravidelně a dlouhodobě čas s ostatními dětmi mimo vlastní domov. Příležitostí můžou být různé kroužky a aktivity pro děti z domovů i rodin. Starší chtějí nejvíc na brigádu Snadné to děti nemají ani se sháněním brigády. Práce a výdělek jsou přitom to, po čem ty starší nejvíc prahnou. Brigáda je krůčkem k samostatnosti a svobodě. Velkou motivací jsou vydělané peníze, ze kterých děti rádi pořizují věci sobě nebo často své rodině. Atraktivní pro dítě je už jen to, že brigádu zvládnou. Brigádu ale bohužel moc dětí v domovech nesežene. Oslovit firmy v okolí si většinou samy netroufají. Za domluvenou brigádou tak stojí spíš přímluva domova nebo vychovatele. Sjednáním brigády ale zkouška dospělosti teprve začíná. Uvidí se, jestli konkrétní dítě zvládne odpovědnost za svoji práci. Snadným oříškem nemusejí být děti ani pro zaměstnavatele. Obtížná může být situace, kdy zaměstnavatel potřebuje brigádníkovi vysvětlit, že a kde udělal chybu. Dítě nemusí být na přímou kritiku připravené a na druhý den do práce raději nedorazit. Děti z dětských domovů potřebují zaměstnavatele, kteří budou práci s dětmi z domovů otevření a alespoň zpočátku projeví citlivý přístup. Velkou výhrou naopak je, když se v domově některému dítěti podaří brigádu si udržet dlouhodobě. Stane se vzorem pro ostatní a může si spořit na dobu odchodu z domova. Brigády dětem přejí také vychovatelé. Jak říkají, pro děti jsou dalším stykem s reálným světem, který děti v domovech nepoznají. Děti učí zodpovědnosti a samostatnosti, dávají jim praxi a začátky finanční gramotnosti. Všechno je zároveň tou nejlepší přípravou na to, aby se dítě později při odchodu z domova zvládlo postavit na vlastní nohy. Nejtěžší je odchod S úderem plnoletosti totiž mohou z dětského domova odejít. Nemusejí jen v případě, že ještě studují, v domovech můžou zůstat až do 26 let. Děti této možnosti ale využívají jen zřídka. Zpravidla úderem plnoletosti z domovů mizí. Pryč z domova je žene vcelku pochopitelná touha po vlastním životě a svobodě, ať už znamená cokoli.
4
Z domova ale neodcházejí s prázdnou. Domovy je ze zákona vybavují penězi nebo věcmi (v maximální hodnotě 15 tisíc Korun). Některé dětské domovy dávají dětem k dispozici startovací byty, kde si mohou vyzkoušet samostatně bydlet a hospodařit. Jenže většina dětí až tak úplně „do světa“ nemíří. Víc než polovina se trochu paradoxně vrací do původních rodin, ve kterých do té doby trávily jen některé víkendy a část prázdnin. Rodinná pohoda proto zpravidla nemá dlouhého trvání. Často panuje po dobu, kdy má dítě vlastní peníze, později se ale mohou objevit problémy a dítě chce nebo potřebuje z rodiny odejít. Jenže mezitím doslova vypadlo ze systému. Mnohdy v posledním ročníku nedokončí školu a ani si nenajde trvalou práci. Do dětského domova se už vrátit nemůže. Velice účinnou pomocí je proto jakákoli prevence, která děti připraví na odchod a samostatný život. Kromě zmíněných brigád jsou prevencí také workshopy a tréninky, kde se děti učí, jak si hledat práci, jak o ni žádat a udržet si ji, kde a jak si hledat bydlení, nebo jak vstupovat do smluvních vztahů. Klíčové je pro děti zjistit, že „tam venku“ už nic jen tak nedostanou, že nad sebou ztrácejí ochrannou ruku a všechno si musejí zařídit samy. Po přešlapu druhá šance Ani odchodem z dětského domova v plnoletosti obtížná situace dětí nekončí. V některých případech se jim totiž první start do života tak úplně nepovede, ale už jim chybí „druhá šance“. Tou by mohla být možnost se ještě na čas do domova vrátit. V systému péče o děti dnes totiž chybí část řetězce, která by se starala o děti po odchodu z dětských domovů. S úderem plnoletosti se děti „ztratí“ ze seznamů klientů sociálních pracovníků. Dostanou se na seznam kurátorů. S kurátorem se setkají pouze v případě, že se dostanou do problémů. Změna legislativy v tomto směru by mohla pomoci dětem začít znovu a lépe. Paralelně mohou dětem pomoci také programy chráněného bydlení a chráněného zaměstnávání, které by dětem poskytly dočasný azyl a práci. Po odchodu potřebují vědět, kam si zajít pro radu a pomoc. Jak by tedy měla pomoc dětem z děcáků vypadat? Jakákoli pomoc by se měla snažit integrovat děti do okolí, místo toho, aby je ještě více separovala. Děti v dětském domově se potřebují začlenit mezi děti z okolí, vyzkoušet různé kroužky, najít své koníčky a dostat šanci na brigádu. To všechno je posílí a připraví na kritické okamžiky rozhodování v době plnoletosti a při pozdějším odchodu z domova. Postavit se na vlastní nohy ani tak nemusí být jednoduché. Děti potřebují druhou šanci v domově i podpůrnou péči lidí a institucí kolem. Více o životech dětí v domovech: - V časopise Zámeček psaném dětmi z domovů, online verzi najdete zde: www.zamecek.net. - Využijte dnů otevřených dveří v domovech, informují o nich na svých webech. - Podívejte se na vnitřní řády domovů, zpravidla je najdete na webových stránkách. - Zeptejte se nás a sledujte webové stránky Spoludetem.cz. - Zprostředkujeme kontakt na dětské domovy i vychovatele.
5
3) Co děláme a za čím si stojíme ve Spolu dětem? Děti potřebují hlavně oporu v tom, aby mohly rozvinout svou osobnost, zapojovat se mezi ostatní děti i dospělé a připravovat se na vlastní samostatný život. Dětem proto pomáháme zapojovat se mezi ostatní a lépe se připravit na odchod z domova a samostatný život. Jaké jsou potřeby dětí a co dětem nabízíme v našich projektech. a) Každé dítě potřebuje podpořit v tom, aby se začalo věnovat samo sobě - svým zájmům, koníčkům, svému vzdělání a budoucímu povolání. Protože ale na individuální rozvoj dětí nezbývají v rozpočtech domovů peníze, ani to není v moci vychovatelů (i když by chtěli), otevírá se příležitost pro konkrétní a účinnou pomoc. Jednou z možností konkrétní pomoci je náš projekt „Dejme šanci dětem“ a najdete ho na webových stránkách www.sance.cz. Děti z domovů a pěstounských rodin samy vkládají svá přání, která si přejí splnit. Přát si podle podmínek projektu smějí jen vzdělávací nebo zájmové kroužky a související pomůcky. Mohou si tak říci jen o pomoc v tom, aby mohly rozvíjet svůj talent, připravovat se na budoucí povolání nebo smysluplně trávit svůj volný čas. Děti pak čekají, až se dospělí na přání složí. Dospělí mohou hned na webu podpořit buď konkrétní přání dítěte, nebo celý projekt. To jde také třiceti korunovou dárcovskou SMSkou. Web je nejstarší svého druhu u nás. b) Děti se potřebují zapojovat do místních komunit, navazovat vazby a vyzkoušet si, co umí. Ve Spolu dětem pomáháme více způsoby. V projektu „Bav se a pomáhej“ motivujeme děti a mladé lidi z dětských domovů k tomu, aby si vymyslely a uskutečnily projekt, který bude prospěšný jejich okolí. Součástí je i školení dětí, jak se takové projekty vedou. V projektu „Jarmarky“ umožňujeme dětem prodávat věci, které samy vyrobí. Tržby z prodeje připadnou domovům, který je použije na odměny pro děti zapojené do projektu a na výtvarné a sportovní aktivity. Domlouváme různá partnerství a benefice. V projektu „Kultura do dětských domovů“ sjednáváme volňásky do divadel, kin, výstav a na akce, které by děti mohly zajímat. Aktuálně probíhá „Karlínský benefiční bazárek“, což je charitativní prodej věcí, které nám darují lidé. Jeho výtěžek jde na podporu našich vzdělávacích projektů pro děti. c) Děti potřebují oporu před i po odchodu z dětského domova. Spolu dětem se proto snaží působit alespoň preventivně. Pro děti realizujeme projekt „Postav se na vlastní nohy“, což je trénink dospělosti formou workshopů. Jde o několik víkendových setkání, kde se mladí lidé pomocí metod a technik zážitkové pedagogiky učí rozpoznávat různé situace a chápat, jak v nich jednat. Otevíráme s nimi témata jak si najít práci a bydlení, jak hospodařit s vlastními penězi a mnohá další. Pracují s nimi zkušení lektoři a také lidé z praxe. d) Dětem i rodičům - ať už původním nebo náhradním - pomůže co nejširší osvěta o této problematice a možnost, kam se obrátit o radu. Spolu dětem proto podporuje osvětu a poradenství o náhradní rodinné péči. V projektu Adopce (www.adopce.com), jehož jsme dlouholetým partnerem, informujeme o náhradní rodinné péči.
6
Naše práce ještě jednou po projektech: ● ● ● ● ● ●
V projektu Dejme šanci dětem sbíráme peníze na vzdělávací a zájmové kroužky dětí a pomůcky pro učební obory. Vše se odehrává na webu www.sance.cz. Na workshopech Postav se na vlastní nohy připravujeme starší a dospívající děti na vstup do vlastního života. Projektem Bav se a pomáhej učíme děti věřit svým nápadům a schopnosti je uskutečnit. Na Jarmarcích učíme děti prodávat to, co samy vytvoří. Domovům přinášíme dojednané Volňásky na kulturu všeho druhu. Prostřednictvím projektu Adopce.com informujeme širokou veřejnost o náhradní rodinné péči.
Spolu dětem Jsme nezisková organizace Spolu dětem nebo také tým odborně vyškolených a nadšených lidí. Dětem a mladým lidem pomáháme rádi a naši pomoc chceme stále vylepšovat. Vznikli jsme v roce 2006. Spolupracujeme s dětskými domovy a pěstounskými rodinami po celé republice. Jak nás podpořit Uvítáme jakoukoli spolupráci a pomoc: podporu konkrétního dítěte na webu www.sance.cz váš finanční dar organizaci na účet: 1048136008/2700 partnerství, darovanou službu, dobrovolnictví, nápad Všem otevíráme dveře v Klubu podporovatelů Spolu dětem.
7
4) Pomáhat je jako říkat dobrý den Rozhovor dobrovolnice Jany Jiskrové pro Průvodce NGO marketem 2012, 13. veletrh neziskových organizací. Jedna z letos udílených cen za dobrovolnictví Křesadlo putovala jednatřicetileté manažerce Janě Jiskrové. Prestižní trofej si odnesla za oddanou pomoc neziskové organizaci Spolu dětem korunovanou konkrétními úspěchy ve fundraisingu. Inspirativní je už samotný přístup Jany k dobrovolnictví. Někomu pomáhat je pro ni stejně přirozené, jako pozdravit známého na ulici. Gratulujeme k ceně Křesadlo. Co vás na ceně nejvíc těší? Cena mi udělala velkou radost, ale pro cenu samotnou nepomáhám. Nejvíc mě těší asi to, že se mi daří propojovat kontakty, které získávám při své práci v marketingu, a známé s dobrou věcí. Jsem ráda, že se mi povedlo sehnat významného firemního dárce. Mám ale i radost z toho, že můžu lidem kolem sebe říkat, že existují neziskovky, které svoji práci dělají dobře, kvalitně a průhledně, kde dárce nejde přes dvacet překážek, ale má úzkou vazbu na účel své podpory. Holky ze Spolu dětem, říkám jim tak, protože se z nás za ta léta staly nejen kolegyně, ale i kamarádky, dělají podle mého názoru svou práci skvěle. Jak jste se potkaly se Spolu dětem? Nejprve přes Národní dobrovolnické centrum Hestia a potom v programu Make a Connection, kde se pracovalo také s dětmi z dětských domovů. Padli jsme si do noty a já jsem řekla: budu vám pomáhat, protože mě baví, co děláte a jak to děláte. Proč? To má i osobní pozadí. Naši se rozvedli, když jsem byla hodně malá, a celé dětství mě vychovávala babička. Z osobní zkušenosti tak vím, jak je pro dítě důležitá opora někoho, kdo se mu věnuje a podpoří ho. Co se vám líbí na pomoci Spolu dětem? Osobně mám hodně ráda projekt Dejme šanci dětem, kde sháníme peníze na kroužky a kurzy konkrétních dětí. Projekt je transparentní, otevřený a jsou v něm konkrétní příběhy dětí. Pomoc je cílená na potřebu nebo přání dítěte. To se mi líbí. Jak stíháte pomáhat při práci? Když jsem dobrovolničila při škole, mohla jsem si dovolit víc časově náročné aktivity. Protože času je bohužel málo, snažím se pomáhat po večerech, o víkendech a ve chvílích volna. Shánění dárců a propagace je naštěstí činností, kterou lze takto zvládat. Než jsem se ale dostala k téhle formě pomoci, byla jsem organizaci k ruce klasickým způsobem, tedy organizaci hlavně na jejích akcích. Jak vlastně vypadá pomoc dobrovolníka - propagátora a fundraisera? Propojuji lidi a hledám nové možnosti. Organizuji sbírky financí i věcné sbírky třeba na Karlínský benefiční bazárek. Pomáhám ale i na samotných akcích Spolu dětem, to si beru dovolenou. Snažím se i šířit myšlenku, že dobré je nejen pomáhat, ale i si vybrat organizaci, které věřím a pomáhám. Co byste poradila člověku, který uvažuje o tom, že by začal někomu pomáhat?
8
Nejprve by si měl vybrat směr pomoci, který ho zajímá a baví. Někoho naplňuje uklízet les, jiného předčítat noviny starým lidem nebo někde natírat plot. Myslím, že důležité je najít si organizaci, které můžu důvěřovat, kde vidím, jak jsou peníze použité. Hodně lidí si myslí, že stačí přispět, aniž by se starali o to, kam jejich peníze jdou. Zaplať pánbůh i za tyto dárce, ale lepší je určitě vědět, kdo a jak mé peníze použije. A co by měl udělat, pokud by nechtěl jen přispívat ale i pomáhat osobně? Když chce i dávat něco ze sebe, stačí si vybrat tématiku nebo se rozhlédnout kolem sebe. Věřím tomu, zvlášť ve velkých městech, je hodně možností, jak pomoci. A nemusí to být jen pro neziskové organizace. Může to být spojení se školou, sportovním oddílem, s místním sborem. Pak by si měl člověk říct, kolik má času a jaký typ práce by ho vlastně bavil. Někoho uspokojí pomoc v archívu se šanony, jiného úklid, nebo pomoc nemocnému či handicapovaným. Pojďme o úroveň výš, proč myslíte, že je důležité pomáhat? To je samozřejmé, ne? Jako určitá potřeba? No asi jako, když potkám známého na ulici, tak ho pozdravím. Nebo upozorním paní, že jí spadla šála nebo šálu přímo zvednu. Je to automatické, že půjdu a udělám to, co chci, co cítím. Je ale fakt, že dřív, když jsem říkala, že vedle školy dělám dobrovolníka, potýkala jsem se zvlášť na malém městě s tázavými výrazy a divnými pohledy. Přišly otázky typu a proč a zadarmo a nejsi hloupá? Nemrzí vás někdy, že nepomáhají všichni nebo že by lidé mohli pomáhat víc? Můj pohled je asi trochu zkreslený, protože většina lidí v mém okolí nějak pomáhá. Alespoň, když potřebujeme pomoct s organizací nějaké akce. Tihle jednou pomůžou s tímhle a naopak, je to přirozené, protože tam je například moje osobní prosba. Ale i celkově si myslím, že česká společnost je na tom výrazně lépe než před deseti lety. Víc se otevírá, jsou tu různá komunitní centra, mateřská centra, spolky. Hodně pomáhají i sociální komunitní média. Řekla byste tedy, že Češi už pomáhají dostatečně? To se asi říct nedá. Vidím to u nás v práci. Zahraniční kolegové kývnou na všechno, Češi pomoc zvažují. Asi je to ještě pořád důsledek socialistické kolektivizace, že se lidé nechtějí moc angažovat. Situace se ale určitě zlepšuje. Věřím tomu, že když půjdeme do detailu, pomáhá někdy vlastně každý: někdo napeče buchty na školní besídku, někdo pomáhá do tomboly hasičům na ples, někdo uspořádá pohádkový les v lese, protože je skupina deseti maminek, které chtějí s dětmi něco podnikat. Spolu dětem pomáhá především dětem z dětských domovů. Jak vidíte tuhle péči do budoucna, pokud stát bude domovy pomalu rušit a podporovat náhradní rodinnou péči? Naopak si myslím, že tahle pomoc je právě teď hodně důležitá. Jsou tu tisíce dětí, které vyrůstají v domovech dnes a v nejbližších letech ještě budou. A pak třeba zmiňovaný projekt Dejme šanci dětem podporuje rozvoj, vzdělávání a zájmy dětí jak v domovech, tak v pěstounských rodinách. Já ho považuji za skvělý a podle mě má velký potenciál do budoucna. I když už nebudou dětské domovy, přání dětí se nezmění. Pořád budou chtít chodit na kurzy, vzdělávat se rozvíjet své talenty a sny. ----
9
Jana začala s dobrovolnictvím už při studiu Evangelické akademie - Vyšší odborné školy sociálně právní. Už v rámci školních praxí dělala všechny praxe v neziskových organizacích. Dnes pracuje jako account manažerka v reklamní agentuře a dobrovolnictví se věnuje ve svém volném čase. Ředitelka Spolu dětem Naďa Dittmannová o Janě Jiskrové: “Pro Janu není nic nemožné, ničeho se nezalekne. Ať je to oslovení dárců na akcích Spolu dětem a požádání je o dar, či vyhlášení sbírky ve své práci nebo třídění darovaných věcí a prodej na našem Karlínském benefičním bazárku. Dodává nám sílu a odvahu pustit se do nových věcí.” Cena Křesadlo Křesadlo je cena, udílená v krajích dobrovolníkům roku. Cílem udělování ceny Křesadlo je ocenit dobrovolníky, zviditelnit dobrovolnictví a neziskový sektor, vzbudit v lidech zájem o dobrovolnou činnost i respekt k těm, kteří ji vykonávají. Cenu založila a práva k ní drží společnost Hestia. Symbolem ceny je replika křesadla. Symbolika ceny vychází z pohledu na dobrovolníky jako na lidi, kteří svojí činností "křesají jiskry něčeho pozitivního".
1
